Giovanni Girolamo Kapsperger:Passaggi diversi sú le note per sonare sopra la parte

Kapsperger [Kapsberger] se narodil pravděpodobně v Benátkách kolem roku 1580 jako synněmeckého vojenského hodnostáře. Urozený původ otevřel mladému Kapspergerovi vstup dořad římské nobility, kde proslul jako novátorský skladatel i jako výjimečný virtuos na loutnu achitarrone. O jeho mládí a hudebním vzdělání se nedochovaly �ádné správy. První se objevilaa� v roce 1604, kdy mu v Benátkách vy�la tiskem sbírka skladeb pro chitarrone (teorbu) Libroprimo d´intavolatura di chitarrone. Od roku 1605 působil v Římě a� do své smrti v roce1651.Jako jeden z prvních skladatelů uvedl chitarrone ne jen jako doprovodný nástroj ke svýmjednohlasým madrigalům, nýbr� i jako nástroj sólový (1604). Ve své tvorbě uplatňovalprincip bassa continua, které bylo ve své rané etapě vývoje poznačeno předev�ímdoprovázenou monodii. Právě zpívaná monodie svým odklonem od důsledné polyfónní sazbypřinesla rétorickou volnost ve vyjádření afektů vtělených také do passaggi, melodicko-rytmických vzorců nad statickou harmonii definovanou basovou notou. Instrumentálnípodobu passaggio nalézáme v Kapsbergerových tokátách pro chitarrone, vrchní notováosnova zachycuje harmonický průběh skladby � basso continuo, zatím co spodní tabulaturapředstavuje vlastní skladbu vystavěnou na pasá�ích k jednotlivým �akordům� � přesněji kbasové notě, která byla chápána jako základní tón harmonie (Zarlino 1558).Předkládané Passaggi diversi sú le note per sonare sopra la parte jsou vyňaty zKapspergerovy sbírky Libro terzo di intavolatura di chitarrone, Řím 1626 (donedávnapova�ována za ztracenou). Sbírka dále obsahuje několik tokát, tanců, dvě pasá�ovanéintavolace, intavolační tabulku a soubor akordů pro harmonizaci basových not (bassocontinuo).Pro instrumentalisty se passaggio stalo důle�itou součástí jak kompozice, tak i realizace bassacontinua. Kapspergerovy Passaggi diversi jsou jakousi ��kolou pasá�ování� pro hráče nachitarrone. Za ka�dou basovou notou přestavující durový nebo molový kvintakord, případněsextakord, následuje celá řada mo�ných pasá�í vztahujících se k uvedené basové notě.Autorův záměr spočíval zřejmě ve snaze poskytnout co nej�ir�í paletu afektů na ka�dý akord,tedy jakýsi slovník � arzenál pasá�í, který umo�ňuje schopnost improvizace a doprovodupodle bassa continua tomu, kdo ho dokonale ovládá.Kapspergerovy passaggi jsou do jisté míry syntézou improvizačních, tzv. diminučních praktika realizace bassa continua. Technická dimenze diminuční praxe byla poznamenána intavolací,zatímco dimenze stylově-estetická hudební sprezzaturou. Pro srovnání uveďme způsobzdobení basu (také v kontextu realizace bassa continua), který uvádí Gasparini v roce 1708,tedy v době, kdy byla na spadnutí koncepce základního tónu akordu a s ním i nomenklaturaakordických obratů (Rameau 1722). Gaspariniho zdobení basové linie vypovídá o důraznémposunu technik �rozkomponování� materiálu nad daným basem. Zatímco Kapspergerovypassaggi vycházejí z techniky diminuovaného kontrapunktu intavolační praxe (i kdy�kontrapunktu s volnou sazbou), Gaspariniho �zdobený� bas ji� zřetelně poukazuje nafigurativní techniky akordických rozkladů, které ve�li ve známost jako �Albertiho bas�. Narozdíl od akordických rozkladů raného 17. století (jak dokládá Kapspergerova Toccataarrpeggiata ze zbírky Libro primo 1604), je figurace rozkladu situována do basu a je tedyobligátní, zatímco arrpeggiato je pouze ornamentální. Gaspariniho příklady �zdobení� basuse tedy nevztahují k jediné konkrétní notě s nepřebernými mo�nostmi zdobení dle tonálního aharmonického kontextu, jako je tomu u Passaggi diversi, nýbr� k uceleným melodickým aharmonickým postupům a idiomům v rámci reálné hudební periody.

Příklad z Gaspariniho L’armonico pratico al cimbalo (1708), konkrétně z kapitoly věnující sezdobení basu. Původní zápis basové linie:

�a návrh jejího �zdobení�:

Tato figurace je ji� přesně harmonicky definovatelná. Naproti tomu Kapspergerovy passaggiinklinují spí�e k improvizační dimenzi na základě předem dané intervalové struktury (viz.transkripce).Dal�ím důle�itým aspektem Kapspergerových passaggi je pou�ití tabulaturního zápisu, kterýumo�ňuje realizaci kompozice v neobvyklých klíčích, jeliko� tabulatura zachycuje spí�etechnickou realizaci díla, ne� reprezentaci jejího reálného znění. Díky tomu se vyhýbánutnosti teoretické reflexe tonálního materiálu a sleduje pouze �snadnost� či �obtí�nost� hranív jednotlivých klíčích. Tabulatura také umo�ňuje zaznamenání sofistikovaného rytmu, kterýprávě v diminučním stylu Kapspergera dosahuje vrcholnou podobu (zajisté je to i výsledekbohatých technických mo�ností chitarrone).Ne méně důle�itým aspektem, který determinoval tonalitu Passaggi diversi je skutečnost, �enástroje s hmatníkem a převazy po�adují nutnost temperovaného ladění (Galilei 1581), kterétaké umo�ňuje hru v neobvyklých klíčích a tóninách. Vhodnost jednotlivých tónin se neodvíjíod pou�itého systému ladění nástroje, nýbr� od sonority nástroje (tedy to, co je určenoprázdnými strunami a také se označuje jako �ladění�) společně se �snadností� hry určitýchhmatů. Tyto skutečnosti jsou stvrzeny také �imperfektním� předznamenáním, které je�těnepředstavuje uzavřený systém vycházející z kvintového kruhu.

Tabulka zachycující tonální aspekty Kapspergerových passaggi:č. bas harmonie předznamenání

(původní notace):modus alterace

1. f f-a-c (5-dur) - f-g-a-hes-c-d-e-f VII-2. f f-as-c (5-mol) hes f-g-as-hes-c-des-es-f III+, VI+3. fis fis-a-d (6-dur)1 fis d-e-fis-g-a-h-cis-d -4. g g-h-d (5-dur) - g-a-h-c-d-e-fis-g VII-5. g g-hes-d (5-mol) hes g-a-hes-c-d-es-f-g VII+6. gis gis-h-e (6-dur)2 gis a-h-c-d-e-fis-gis-a III+, IV+7. a a-c-e (5-mol) - a-h-c-d-e-f-g-a VI+, VII+8. a a-cis-e (5-dur) - a-h-cis-d-fis-gis-a IV+, VII-9. as as-c-es (5-dur) as as-hes-c-des-es-f-g-as IV+, VII-10. as as-c-f (6-mol) as as-hes-c-des-es-f-g-as VII-11. h h-d-g (6-dur) - g-a-h-c-d-e-fis-g IV+12. hes hes-d-f (5-dur) hes hes-c-d-es-f-g-a-hes IV+13. h h-dis-fis (5-dur) - h-cis-dis-e-fis-gis-ais-h II-, VI-, VII-

1 durový sextakord I. stupně2 durový sextakord V. stupně

14. c c-e-g (5-dur) - c-d-e-f-g-a-h-c IV+15. c c-es-g (5-mol) - c-d-es-f-g-as-hes-c VI+, VII+16. cis cis-e-a-e (6-dur) cis a-h-cis-d-e-fis-gis-a VII-17. d d-f-a-d (5-mol) - d-e-f-g-a-hes-c-d VII+18. d d-fis-a-d (5-dur) - d-e-fis-g-h-cis-d VII-19. dis dis-fis-h (6-dur) dis e-fis-gis-a-h-cis-dis-e III-, IV+20. e e-g-h (5-mol) - e-fis-g-a-h-c-d-e II-, VI+, VII+21. e e-gis-h (5-dur) - e-fis-gis-a-h-cis-dis-e VI-, VII-22. es es-g-hes (5-dur) hes, es es-f-g-as-hes-c-d-es IV+, VII-

Z uvedené tabulky je zřejmé, �e interpretace modů je zejména u sextakordových harmoniínejednoznačná. Pasá�e durových kvintakordových harmonií oscilují mezi vztahem k I. stupnia k V. stupni (jonský a mixolydický modus), typická alterace sní�ení VII. stupně namixolydickou septimu a zvý�ení IV. stupně ve funkci citlivého tónu k V. stupni. Interpretacemodů podle tradice liturgické hudby je zavádějící, viz např. Gabrieliho klasifikace modů(Gabrieli 1593). Častý zvý�ený IV. stupeň v kontextu durové harmonie nelze jednoznačněoznačit jako modálně-lydickou oscilaci, nýbr� jako citlivý tón k V. stupni, tedy to, co bychomoznačili jako V. stupeň k V. stupni (zvý�ený IV. stupeň je vlastně velkou tercii V. stupnětóniny postavené na V. stupni tóniny původní; v terminologii funkční harmonie �dominantak dominantě�). U molových modů se setkáváme s typickou alterací � zvý�ením VI. a VII.stupně, co� jednoznačně tenduje k pozděj�í melodické molové stupnici. Poměrně častá jeoscilace III. stupně podtrhávající dur-molovou tonalitu hudby raného 17. století.Ediční poznámka ke transkripci původního zápisu:Passaggi diversi jsou původně notovány v italské tabulatuře pro chitarrone. Specifikem je, �ese jedná o chitarrone nikoli 14-ti strunné, co� bylo standardní, nýbr� 19-ti strunné. Přidanýchpět strun vyplňuje chromatický prostor diatonicky laděných basových (�nehmatových�) strun.Jako cílový systém předkládané transkripce z původního zápisu v tabulatuře je zvolenaosnova s basovým �f� klíčem, která pokrývá celý rozsah nástroje bez nutnosti pou�itítranspozic. Místy poněkud rafinovaněj�í rytmus je ponechán beze změn, bylo ale nutnépřihlédnout k nomenklatuře cílového notačního systému. Legato je v případě přepisuz tabulatury pro chitarone nepřesné a nemusí odpovídat technické realizaci tabulatury. Vázánínot se dosahuje pouze levou rukou s vynecháním ruky pravé, v tomto případě je v zápisevyznačen oblouček legata; av�ak noty se vá�ou také pro chitarrone typickou campanellou,tedy hrou �přes� struny, čím� vzniká �harfový� efekt přeznívání strun, tento druh �legata�není v původním zápisu vyznačen, jeliko� jeho realizace spočívá ve způsobu pou�itíprstokladů. Oba druhy vázání not jsou zvukově odli�né a charakteristické, v transkripci jevyznačeno pouze původní legato, nikoli campanella. Značení taktů je upraveno následovně:trojitá taktová čára je změněna na dvojitou, dvojitá na jednoduchou a jednoduchá napřeru�ovanou. Dvojitá taktová čára odděluje úvodní notu bassa continua od realizacejednotlivých pasá�í. V případě, �e je určitá pasá� roz�ířena na dva takty (standardní délkajedné dílčí pasá�e je jeden takt), jsou tyto takty oddělené přeru�ovanou čárou. Předznamenáníje v cílovém systému transkripce upraveno dle současné praxe (původní předznamenání aproblémy modality viz. Tabulka vý�e). Jednotlivé passaggi jsou pro přehlednost označeny vtranskripci čísly dle postupu basových not. Pro chitarrone charakteristická campanella(vzhledem k lomenému ladění), arpeggio, fenomén tzv. compound melody (sloučené melodie)jako i z tabulatury ne úplně zřejmé vedení hlasů je vhodné přenechat hlub�ím analýzámvycházejících ze znalosti originálního zápisu.

Martin Celhoffer

Literatura:Gabrieli, Giovanni. Intonazioni d’organo, Benátky 1593 (in: G. Gabrieli. Compositioni perorgano I, ed. Sandro Dalla Libera, Miláno, Ricordi 1957).Galilei, Vincenzo. Dialogo della musica antica et della moderna, Florencie 1581.Gasparini, Francesco. L’armonico pratico al cimbalo, Benátky 1708.Kapsperger, Giovanni Girolamo. Libro primo d´intavolatura di chitarrone, Benátky 1604.Kapsperger, Giovanni Girolamo. Libro terzo di intavolatura di chitarrone, Řím 1626.Rameau, Jean-Philippe. Traité de l’harmonie, Paří� 1722.Zarlino, Gioseffo. Le istitutioni harmoniche, Benátky 1558.