MILOSLAVA KÖNIGA jsem zastihla předBesedou po představení Velvet Havel, kdehrál roli Václava Havla. Sedli jsme si nalavičku do stínu a povídali si o tom, jakpřistupoval ke své roli, co ho při tvorběinspirovalo, ale taky třeba o tom, jestli se– podobně jako Havel – „snaží někdyjógovat“.

JJaakk ssee vváámm ddnneess hhrráálloo pprroo hhrraaddeecckkéé ffeessttii--vvaalloovvéé ppuubblliikkuumm??Docela příjemně. Reakce nebyly tak bou-řlivé, jak občas bývají, ale hrálo se mipříjemně. Akorát bylo šílené horko.

IInnsscceennaaccii VVeellvveett HHaavveell rreežžíírroovvaall JJaann FFrriičč..DDoobbřřee ssee vváámm ss nníímm ssppoolluupprraaccoovvaalloo??Moc dobře. My jsme spolu totiž dělali ještěpředtím na Kladně Přízraky a hned natojsme navázali Havlem Na zábradlí. Takžeuž jsme se znali. On je hrozně nápaditýa má velký smysl pro humor, který měbaví a přistupuji na něj úplně oddaně. Je tomoc dobrá spolupráce.

PPaammaattuujjeettee ssii nnaa pprrvvnníí ččtteennoouu??Měli jsme ji na půdě Divadla Na Zábradlía hrozně jsme se tam nasmáli. Pak, kdyžuž jsme to začínali zkoušet, tak jsem sichvíli říkal, ježkovy zraky, to vůbec nebudevtipný. Ta předloha od Miloše Orsona Štěd-roně je moc dobrá. Já vlastně hraju ještěv jedné jeho věci – v Gočárovi – a mám pocit,že je v psaní textů čím dál lepší.

ZZpprraavvooddaajjeecc ppřřiinnááššeejjííccíí ddeennnníí ppoohhlleedd zz pprrvvnníí lliinniiee

XXXX.. mmeezziinnáárrooddnnííhhoo ffeessttiivvaalluu vv HHrraaddccii KKrráálloovvéé..

KKlliiccppeerroovvoo ddiivvaaddlloo HHrraaddeecc KKrráálloovvéé tthheeaattrree@@kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz

wwwwww..kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz3300.. ččeerrvvnnaa 22001144 -- čč..10

Pokračování na str. 3

HADRIÁN

V listu najdete:Str. 2-3 – 20 ročníků festivalu Divadloevropských regionůStr. 4 – GlosáriumStr. 5 – Hradecký festival ruskýma očimaStr. 6 – Matija Solce: Cestování je způsobmého životaStr. 6 – Jsem FAGIStr. 7 – GlosáriumStr. 7 – Dvě Maryši a dvě RozáryStr. 8-11 – XX. ročník festivalu Divadloevropských regionů ve fotografiích

Str. 12 – Závěrečné slovo ředitele

S FANATICKOU UPŘÍMNOSTÍ2014

Z těch dvaceti ročníků jsem vynechaljen jeden, a to hned ten první. Prostě seto ke mně nedoneslo. Pro druhý ročníkuž zapracovala 2 500 let nejspolehli-vější z divadelních „píárek“, totižšuškanda. Tam musíš jet, to si nenechujít, opakovali kolegové na katedře ijinde, Herman, Hyvnar, Kříž, ale nejvíckolega Pavlovský, jeden z nejvěrnějšíchpřespolních divadelních „hradečáků“.

Myslel jsem, že tak Petr plamení jenkvůli svému proslulému loutkářskémušovinismu - činoherní, hudební, kaba-retní, ba i Národní divadlo shrnovaltotiž vždy, málem slovníkem VáclavaKlause, pod lehce opovržlivý pojem„neloutkové divadlo“. A tak, abych muudělal radost, přijel jsem. A už jsem tu

(každoročně) zůstal. Fyzicky – a přesrok i duševně, díky festivalu jezdím doHradce za divadlem i během roku. Dřívza Morávkovým (ale i Krobovým,Rajmontovým, Nekvasilovým atd.)divadlem, teď za Drábkem (Špinarem,Fričem etc.). A to vše díky festivalu.

Považuji dny (večery, noci, snad jen„rána bych zrušil“) na hradeckém festi-valu za jedny z nejšťastněji a nejužiteč-něji strávených dnů v mém „divadel-ním“, ale i „nedivadelním“ životě:endorfiny tu každoročně čerpám nejenz herců, ale hlavně z publika. To sev Plzni, Ostravě, Brně, ani v Praze nevi-dí, aby město, rozrostlé během festiva-lu takřka na dvojnásobek, vzalo diva-dlo na svém území tak doslova „za své“.

Proto všichni ti, kdo pitvají, často s vý-znamně povytaženým obočím, úroveňtěch či oněch inscenací či jejich výběr,hodnotí vlastně jen polovinu (možnátu méně podstatnou) festivalu.

To, čím se DER liší od všech mněznámých oficiálních festivalů, je právěpublikum, z 90% mladší o dvě genera-ce než já, které si z přehlídky spon-tánně udělalo svůj velký divadelní(hudební, taneční) mejdan: tadymůžou větší tu i cizozemská městaHradci už 20 let jen tiše závidět. Protoje možné metodou „ochutnávky“ kdy-koli z oficiálního programu přejítk jedné ze stovek Open Air akcí, a čas-to, v dobrém i špatném, nevycházetz údivu.

2 0 R O Č N Í K Ů D I VA D L A E V R O P S K Ý C H R E G I O N Ů

Pokračování na str. 2

2 Pondělí 30. 6. 2014 HADRIÁN

Jako jsem v pátek v noci já, ne-nadšenz oficiálního programu, v radničnímAtriu, kam jsem zabloudil spíš omylem,nevyšel hodinu z údivu a stoupajícíhonadšení z jednoho z nejlepších autor-ských zpívaných kabaretů, z praž-skéhoVLKABARETU a z představení Předváleč-ný kabaret roku 2014. (Naposled jsem byltakto nadšen snad jen z prvých Zuzanv Semaforu). Právě tahle neoficiálnosta otevřenost, z níž na nás číhá na každémkroku nějaké to dobré či nemilé překva-pení (což je pel každé improvizace, a vlast-ně každého divadla) patří stabilně k dal-ším mým hradeckým závratím.

Poslední moje věta nemůže znít jinak,než jako dík otci zakladateli, který to mávšechno na svědomí. Navrhuji protoposlancům (přinejmenším východočes-kým) přijmout zákon: Ladislav Zemanzasloužil se o české divadlo.

Vladimír Just

Dvacet let je kus života. To číslo lze vnímati jako deprimující fakt, neboť může značitkrácení pozemské cesty. Hradecké, zcelapodstatné epizody v kalendáři znamenalyvšak pro mne vždy ty nejsvětlejší chvíleroku. Obsahovaly harmonickou směspoznání, emocí, napětí i pohody. Vřelý díkLadislavu Zemanovi za velkorysou režii.

Jan Kerbr

Návrat do rodného města, spojený s před-prázdninovou omamnou vůní lip a růžív Jiráskových sadech a s velebným hlasemzvonů z Bílé věže. Setkání s divadelnímipřáteli. Zážitky z pozoruhodných inscena-cí Klicperova divadla i dalších domácíchi zahraničních souborů. Diskuse s jejichtvůrci. Objev „nové krve“ současnéhočeského divadla mladé generace autorů,režisérů a herců. Výměna názorů s kritiky.A především – radost z profesionality.Radost z divadla. Radost ze života.

Alena Morávková

Každoroční červnová cesta do HradceKrálové je pro mě cestou za radostí z diva-dla. Tryská z jeviště, prostupuje hledištěa strhuje je. Zdůrazňuje silná místa před-stavení a pomáhá překrýt případná slabšía problematická. Díky programům OpenAir přesahuje i do ulic a mění město v ději-ště divadelního svátku, jaký jsem nikdejinde nezažil. Dodávám, že nejsoustavnějiprostředkuje divákovi tuto radost souborKlicperova divadla a dává tím dobrévysvědčení svému uměleckému šéf ovii řediteli celé instituce.

Milan Uhde

Stačí prostudovat výčet účastníků všechdvaceti ročníků festivalu (viz katalogstr. 59–63: redakci díky!), aby si člověkpotvrdil vlastní zkušenost a učinil ne-zvratný závěr: Tehdy, na počátku celé his-torie se v pravou chvíli (doba postsame-tového optimismu) na pravém místě(divadelní genius loci HK je unikátní) ocitlten vpravdě pravý člověk – blázen z povo-lání Ladislav Zeman! Následujících dvacetlet dalo za pravdu jeho vizionářskémupojetí festivalu jako široce otevřené plat-formy pro konfrontaci těch nejrozmani-tějších převtělení divadelní múzy. A do-kázal festivalem nakazit/pobláznit svůjtým, celé město i spoustu spřízněnýchduší mezi divadelníky, kteří kromě nabi-tého programu družně vytvářejí téžatmosféru, která nemá jiné obdoby. Jsemupřímně ráda, že jsem měla to štěstípřispět několika „ruskými avantýrami“k hradeckému divadelnímu zázraku a zesrdce děkuji jeho strůjci a hybateli L. Z. zaposilu ve víře, že „divadlo (navzdoryvšemu) žije!“.

Vlasta Smoláková

Hradecký festival? – Výkladní síň českéhoa trošku také evropského divadla.Příležitost vidět přátele z různých koutůČech a Evropy. Uvolněná atmosféra.Možnost debatovat o všem možném mezi

nebem a zemí. Každoroční radost. A velkáinspirace!

Kari Senius

Divadlo evropských regionů pravidelněabsolvuji už více než-li desetiletí. K před-chozímu zaujetí architektonickou krásouměsta rychle přibylo okouzlení nad rozsa-hem a kvalitou festivalového programu,kde se každoročně dařilo představit nejle-pší inscenace z obou zdejších divadel,přivézt na jejich jeviště mnohé významnéčeské i zahraniční hosty, a nadto tuto pro-fesionální nabídku vhodně propojo-vat s velmi pestrými akcemi Open Air.Z hlediska své profese jsem vždy oceňovalmožnost shlédnout zde desítky inspirativ-ních nastudování, setkat se s mnoha jejichtvůrci a zároveň se nechat unést předletnípřátelskou atmosférou končící sezony.Můj obdiv a vděk za tento svého druhuzázrak náleží řediteli Ladislavu Zemanovi,který dokázal festival iniciovat a se svýmispolupracovníky systematicky prosazo-vat a budovat, a to nejen pro odbornouveřejnost, ale pro všechny milovníkyThálie zblízka i z dáli. Klicperovci byli jižčtyřikrát prohlášeni „Divadlem roku“a Hradec Králové se po zásluze stal syno-nymem průbojného jevištního kumštu.Pevně doufám, že se v tomto duchu budehradecký festival rozvíjet i v příštím dva-cetiletí, a hodláme mu držet palce.

Vít Závodský

Milí hradečtí přátelé, je pro mne nejenvelkou ctí, že jste si na mne vzpomněli,přes ten můj stále rostoucí věk, že se takocitám mezi vámi o několik generací(minimálně) mladšími, čímž mi tak pořádprodlužujete mou vlastní přítomnost, ale,a to hlavně: udělali jste mi radost. Jako v tébásničce, a ještě lépe: Když máš radosta víš o tom, řekni nám to aspoň potom –říkám vám to předem. Udělali jste miradost, že se můžu letošního festivaluv Hradci zúčastnit aspoň trochu aktivněji.

2 0 R O Č N Í K Ů D I VA D L A E V R O P S K Ý C H R E G I O N ŮPokračování ze str. 1

Annie Girardot a Ladislav Zeman, 2003 Ivan Vodochodský a Čechov Čechům, 2003

Pokračování na str. 3

Protože ten svůj příspěveček chápu jakohommage, začnu děkováním: dík za těchnádherných devatenáct let (ten prvníročník jsem prošvihla, protože jsem siprostě nevyzvedla v Divadelním ústavupoštu s pozváním od pana Morávka – to onmě sem zatáhl a tak velký dík i jemu), zadevatenáct let prázdnin jako u JuleseVerna. Žádné opakování, každé léto bylotrochu jiné, jenom to slunko svítilo stejněa pořád v plném lesku. Za to taky děkuju,za to slunce a tomu slunci. Onehdy jsemvzpomínala na osmdesátá léta, kde promne hrál čas jakousi důležitou roli – šlo ocenzuru a o zákaz vydání – o gag, že kdybybylo bývalo Národní divadlo postaveno odva tři roky dřív, šla by pravděpodobně dostoupy knížka o scénografii XX. století.Tady v Hradci má čas jinou funkci: v mýchvzpomínkách jsme pořád stejně mladíjako na začátku celého toho festivalovéhodobrodružství. Takže děkuji taky času.Moji kamarádi prostě stárnout odmítali a

i a ztráty jsou, pokud si to příliš neideali-zuji, menší, než bývá v kraji zvykem. A takje třeba poděkovat za ten pramen mládí ihradeckému pohostinství, i soutoku Labes Orlicí. Té vodě a městu a jeho slavné his-torii. Vizi avignonského festivalu, který siten hradecký vzal za svou první inspiraci.Není možné dopustit se přehánění. Možnápřehnané vize? Ale bez vizí to přece nejde.Děkuji všem, kteří ty společné vize reali-zovali. Realizovali je v čele s panem ředi-telem Ladislavem Zemanem.

Věra Ptáčková(Převzato z internetového časopisu

Klicperova divadla POT&LESK)

Od samého začátku jsou Regiony poku-sem navázat ztracenou kontinui-tu s Evropou. Jenomže souvislosti jsoustále víc narušeny lidmi toho času u moci.Kulturu oni sami k životu nepotře-bují, a jiným ji odpírají snažíce se zejmé-na z divadla učinit nejchudobnějšíPopelku kontinentu. A stačilo by tak málo:

srovnat krok s ostatními zeměmiEvropské unie. Už i Balkán nebo Pobaltíposkytuje umění podmínky lepší! Přestoje dvacetiletí Regionů fascinující. V pří-kladném finančním minimalismu se nafestivalu objevovali Annie Girardotová,Jurij Ljubimov, Sergej Fedotov a desítkydalších světových kumštýřů. Dneska už jenezaplatíme... Regiony obzor českého diva-dla nevídaně rozšířily. Kdo se na nich za dva-cet let neobjevil, může se pyšnit jen přívlast-kem „provinciální“. Jeden zážitek zdůraz-ním zvláště. Pitínského Liška Bystrouška zeSlováckého divadla dojala k slzám i kritičkutak neúprosnou, jakou je Jana Machalická...Jenom se strašně bojím, aby od jedenadva-cátého ročníku nebylo všechno jinak.Važme si, a doufejme že prvního dvacetiletífestivalu, jako směrníku cesty do Evropy.Ladislavu Zemanovi sluší se poděkovat, žeten směr určil, a na jeho následovnícíchbude, aby se mu v nešťastně typické česképrostřednosti nezpronevěřili.

Jiří P. Kříž

HADRIÁN Pondělí 30. 6. 2014 3

JJaakkýý bbyyll vváášš kkllííčč ppřřii hhlleeddáánníí ppoossttaavvyyVVááccllaavvaa HHaavvllaa??Hlavní klíč byl text. My jsme se samo-zřejmě dívali na nějaké dokumenty, o Ha-vlovi se toho dá spoustu vyhledat, alenechtěli jsme dělat nějakou karikaturuVáclava Havla nebo vytvořit jeho dokona-lou repliku. Takže jsme s Honzou Fričemvycházeli hlavně ze Štědroňova textu,občas jsme si dovolili nějaké vtípky kegestům, která má Havel velmi výrazná, alejinak … On byl myslím Havel hrozně upřím-ný a takový pravdoláskař; tak jsem si říkal,že ho budu hrát tak, že dělá všechnoúplně naivně. Až s takovou fanatickouupřímností.

VVáášš HHaavveell bbyyll ttaakk ttrroošškkuu EEllvviiss……Ten záměr vyšel už od Miloše Štědroněi s tím, že jsme to tak rozjeli s kytarou a žese to hraje vždycky jako natáčení filmu,kde si Havel dovolí jít do stylizace, protože

je prostě hrdina. A Elvis – je to myslímtaková dobrá možnost, jak Havla hrát.

VV iinnsscceennaaccii zzppíívvááttee jjaakkoo EEllvviiss,, aallee vveevvaaššeemm rreeppeerrttooáárruu ssee oobbjjeevvíí ii pprrootteessttssoonnggyy,,ccoouunnttrryy nneebboo rraapp.. KKtteerrýý zz ttěěcchhttoo ssttyyllůů jjeevváámm nneejjbblliižžššíí??To nevím. Každá písnička v inscenaci jestylově úplně jiná. Taky je tam taková šíle-ná mantra – ta fistule. Všechno má něcodo sebe. Nejbližší mi asi není nic, mám torád tak celkově.

JJaakk ssee vváámm hhrráálloo ss ppřřeeddssttaavviitteellkkoouu OOllggyy ––MMaarriiíí SSppuurrnnoouu?? MMnněě ssee zzddáálloo,, žžee ssii ssppoo--lluupprrááccii oobbaa ddoocceellaa uužžíívvááttee..Marie Spurná je prostě úžasná, geniálníherečka, takže za ní já jsem hrozně rád.

NNaaššeell jjssttee ssii nněěccoo,, ccoo mmááttee ss VVááccllaavveemmHHaavvlleemm ssppoolleeččnnéé??V určitém smyslu jsem taky trochu prav-doláskař a dost se beru vážně, tak možnáto je nám nějak blízké.

AA jjaakkýý mmááttee vvzzttaahh kk jjóózzee??Žádný. Vůbec jógu nedělám. Jsem nepo-hyblivý úplně strašně; mám zkrácenévšechny šlachy snad už od narození, nikdyjsem to nezkoušel a vůbec mě to neláká.

MMááttee nněějjaakkýý oobbllííbbeennýý HHaavvllůůvv cciittáátt??Já nevím, ony ty citáty jsou v něčemhrozně dobré, ale v něčem jsou pro měšíleně patetické …

JJaakk ssee vvllaassttnněě vvyyvvííjjeell vváášš ppoohhlleedd nnaa HHaavvllaabběěhheemm ttvvoorrbbyy iinnsscceennaaccee??Myslím, že tím, jak je hodně mytizovaný,taková celebrita, tak bylo docela hezkému přidávat různé chyby a udělat z nějnormálního, chybujícího člověka… ažtakového elvisovského julínka. Ale já siz něj nedělám legraci, to vůbec ne. Spíš jeto příjemné setkání s ním jako s člově-kem, než jako s nějakým mytickým hrdi-nou.

MMaarrttaa EEbbeennoovváá

pokračování ze str. 1

2 0 R O Č N Í K Ů D I VA D L A E V R O P S K Ý C H R E G I O N ŮPokračování ze str. 2

Marta Kubišová, 2003 Jan Kačer, 2003

NNEENNÍÍ VVRRTTOOCCHH JJAAKKOO VVRRTTOOCCHHV duchu Športniků se mi ode dneška chce„jakoby vyjadřovat se“ k dění na festivaluosobně, za sebe. Mám pocit, že se v diva-delní dramaturgii objevují pocty známýmosobnostem „jako že“ stále častěji. „Jsouhodnoty, které jsou jako kdyby zapomenu-ty“, ale my nechceme, aby zapomenutybyly. Se zájmem sleduji, jak odlišně na mějednotlivé kusy působí. Chápu, že myvšichni, jakkoliv mladí, nemůžeme odolata musíme se k životům některých osob-ností, k jejich snům, vítězstvím, prohrámi vášním „nějak kulturně jako kdybyvyjádřit“.Jsou neodolatelní. Nepřekonatelní. Méliés,Diderot, Gagarin, Pazderková, Havel. Jsounám blízcí, rozumíme jim, obdivujeme je.Dramatizujeme jejich dramatické osudy.Ale stejně, jako mám po některých před-staveních radost a cítím k tvůrcům i jejichpostavám lásku, mám po jiných pocit, žekdyby nevznikly, „ani by se nic nestalo“.Neviděla jsem všechny. Gagarina divadlaŠportniki, Diderota Badoc Theatre Parisa Velvet Havla Miloše Orsona Štědroně.Gagarin a Diderot měli šarm a kouzlo.Navzdory všem svým vrtochům a lidskýmnedostatkům měli něco, co si mě podma-nilo. Měla jsem pocit, že jsem se dotklačlověka. Že jsem ho objala. Člověka,bytost hodnou milování. Diderot i Gagarinbyli nositeli nějakých významných posel-ství, ať už byla forma představení minima-listická nebo naopak vesele teatrálnía pompézní. Jurij se nakonec s diváky roz-dělil o šampaňské a divadelníci o krabici sovocem a zeleninou. Francouzi vyzvalidiváky k odvaze žít a být užitečný.Oproti tomu Velvet Havel se pro mě stalosobností téměř nesnesitelnou. Kdybychho neznala, nerespektovala a nectila,nedokázala bych představení dokoukat dokonce. Havlova postava tak, jak bylaztvárněna v představení Miloše OrsonaŠtědroně, mě odpuzovala. Líbila se miOlga, ale i její představitelka MarieSpurná, jinak tak silná a přesná v charak-teristice výjimečné ženy, sklouzla v urči-tém momentu představení k šaškování

a pitvoření a zapadla tak do plejády špat-ných kabaretních čísel ostatních postav.Nečetla jsem dopředu program a neznalažádné recenze, takže jsem až později zjis-tila, že záměrem tvůrců bylo podat obrazHavla tak, jak ho prezentoval bulvár.Nutno dodat, že bulvár mě nezajímá anina novinových stáncích, tím méně v diva-dle! Hlasitá, špatná hudba, kvílení a svíje-ní. Jediná sympatický scéna byla ta z Pol-ska. Ale jemný slovní humor některýchsituací stejně nakonec pohltil nevkustextu i většiny výstupů. Gagarin říkal nakonci představení divákům: Když jsem byltam nahoře, uvědomil jsem si, že tadydole, jsme všichni stejní. Ale jestli je vyvr-cholením života Václava Havla přejmeno-vání ruzyňského letiště, tak já jsem Lajka.

--kkmm--

FFIIGGUURRYY AA AAKKRROOBBAACCIIEEV sobotu La Putyka odehrála šesté a natomto festivalu poslední představenísvého ryze mezinárodního projektu Dolls.Divácká návštěvnost byla i pošesté vícenež značná a nutno podotknout, že zaslou-ženě – především vzhledem k neuvěřitel-ným akrobatickým výkonům účinkujících.Nelze před nimi nesmeknout klobouk.Velmi příjemně mě překvapil návrat RostiNováka k výtvarné metafoře a práci s ma-teriálem. Pět performerů–akrobatů roze-hrávalo realistickou scénu představujícíjakýsi polorozbořený pavlačový dům. Pětpostav (dva páry a jeden solitér) existu-jících ve svém izolovaném světě, možnásquatteři, možná fragment civilizace poglobální katastrofě, si nacházelo vztahy kfigurativním zpodobněním člověka; snadz podobných důvodů, jako si je nacházeliprvní lidé.Projekt Dolls o sobě tvrdí, že se inspiruje„lidmi, kteří se věnují rituálům, pracují sezvířaty a hrají loutkové divadlo“; má tedyzřejmě ambici o antropologický přesah.Během 90 minut trvání představení jsmeměli možnost sledovat jejich trojí přístupk antropomorfizovanému materiálu: jakok dítěti, jako k ženě a jako k transcenden-tální bytosti. Snad nejlépe a nejzajímavějise podařilo propojit téma figury–ženy sespecifickou vybaveností páru akrobatů.Muž a žena na visuté hrazdě předvádějímilostnou hru. V kritickém momentě všakmuž ženu upustí a ta spadne na matraci.Několikrát se muž ženu pokouší znovu nahrazdu dostat – ta se mu však brání a od-mítá jeho nabídky. Muž si nachází náhra-du – figurínu z plastické hmoty. Dává jíjméno – Helga. Chová se k ní jako ke sku-tečné ženě, a tím ji oživuje. Milostnou hruopakuje posléze s ní. Ovšem ani svounovou partnerku neudrží a i ta mu spadne.Opuštěná žena začíná na svou plastovourivalku žárlit. Snaží se opět svého bývalé-ho partnera zaujmout. Zpevňuje své těloa stylizuje se do figuríny. Muž o ni začneopět jevit zájem a společně rozehrávají

náročnou choreografii na hrazdě, kdy part-nerka je zcela toporná – jako by skutečněbyla z nepoddajného materiálu. Nakonecsi dokonce vymění role a žena táhnetoporného muže.Zato žena z druhého páru si řeší svoufrustraci z toho, že nemůže mít dítě, při-vlastněním si panenky. Její muž na jejířešení frustrace přistupuje; animujepanenku zpodobující dítě a dává jí jménoŠárka. Jakmile však představa nerealizo-vané matky začne ženu samotnou přerůs-tat, snaží se ji muž izolovat od figury dítě-te. Pohybová vybavenost páru napomáhározehrávat tahanice o „dítě“, neslouží všakpřímo k budování jejich vztahu k umělé-mu „dítěti“; vztah mezi choreografií a figu-rou není tak přímý jako u výše zmíněnéhopáru.¨Poslední performer k sobě nemá svůj žen-ský protějšek. Jeho první choreografie ote-vírá celé představení – během ní vytváří zesochařské hlíny primitivní sošku snadjakéhosi bůžka, kolem něhož jako bytostna pomezí člověka a zvířete dokola tančí.Z mého pohledu jeho nejsilnější výstup(používám slovo výstup, protože ač bylcelek mnohem více fluidní než jiné projek-ty La Putyky, přesto se jisté číslování nedápřehlédnout) přišel ve chvíli, kdy mělkončetiny navázané na lanech a ostatníčtyři herci s ním manipulovali jako s lout-kou – sám se stal materiálem, se kterýmdo té doby manipuloval sám, či kterýuctíval. Během tohoto výstupu se všakvztah manipulovaného a manipulujícíchvyvíjí, až se nakonec úplně převrátí a lid-ská loutka se vymaní ze svého vedení.Dalším jeho „číslem“ je choreografie s čím-si jako obří voodoo panenkou, obalenouodlupující se sádrou. Performer se s níztotožní a jeho tělo přijímá údery, kterététo velké „panence“ ostatní muži udě-lují, v tomto případě se pravděpodobněvztah figura–člověk realizoval nejpříměji.Z výše popsaného snad pro čtenářevyplývá, že celý tvar je rozhodně významo-tvorný, ne ovšem úplně snadno a jednotněinterpretovatelný. Co mi jako divákovi u té-to produkce scházelo, byl jasněji artikulo-vaný klíč, který by mi pomohl se přesnějizorientovat. Nedostal jsem zprávu, zda prochápání celku je důležitější jeho obrazo-vost či narativnost. Necítil jsem z projektuDolls definitivní rozhodnutí, zda chce býtkomplexně provázaným, lineárně vystavě-ným divadelním dílem, u něhož na zákla-dě kauzality mohu vnímat proměny vzta-hů postav k sobě navzájem, antropomorfi-zovanému materiálu a dramatickému pro-storu, či zda bych ho lépe měl vnímat jakosérii lehce na sebe navazujících a tematic-ky propojených obrazů. Jednoduše: zdachce být projekt Dolls více nový cirkusnebo divadlo. Mně osobně by další vývojLa Putyky směrem ke zdivadelňovánínebyl ani v nejmenším nesympatický.

--kkssyy--

4 Pondělí 30. 6. 2014 HADRIÁN

G L O S Á R I U M

Odpovídají MARINA RAJKINA a TEREZA DUROVA, organizátorkymoskevského mezinárodního divadelního festivalu Gavroche proděti a mládež. Program festivalu tvoří výhradně inscenace tvůr-ců z jedné evropské země. Představily se na něm již soubory třebaz Holandska, Dánska nebo Francie a v roce 2016 by festival mělhostit divadla z České republiky. Festival Gavroche byl založenv roce 2006 a je pojmenovaný podle postavy odvážného „chlapcez barikád“ z románu Victora Huga.

Marina Rajkina pracuje jako redaktorka kulturní rubriky časopisuMoskovskij Komsomolec a Tereza Durova je režisérka, uměleckáředitelka a zakladatelka Teatriuma na Serpuchovke, který festivalpořádá.

CCoo bbyylloo iimmppuullzzeemm kk zzaalloožžeenníí ffeessttiivvaalluu GGaavvrroocchhee??MMRR:: (smích) No to je vtipná historka. Byla jsem na avignonskémfestivalu, plavala v bazénu a jak tak plavu, připlavu si až k šéfovifrancouzského kulturního centra. On se mě ptá: Co tady děláš?A já: Koukám na divadlo, hlavně na dětská představení! A on: Víš,že jsem šéfoval dětskému divadlu v Dijonu? A já na to: Takpojďme udělat v Moskvě festival! Festival pro děti! A on na to:Skvělý nápad!Pak jsem přijela do Moskvy a řekla Tereze o naší ideji a ona pro-stě řekla: Proč by ne? A tak jsme, byť jsme vůbec nevěděly, jakse takový festival dělá, založily svůj vlastní.TTDD:: Mně se hrozně zamlouvala představa: jedna země, jeden fes-tival. Díky tomu je možné představit tu zem dětem v širším spekt-ru a komplexněji, včetně toho, že uvidí a poznají nejen divadlo,ale i jakým jazykem se v dané zemi mluví, čím je zajímavá, jakédivadlo se tam dělá… Důkazem toho, že to byl dobrý nápad, jeosmý ročník, který je před námi. Festival je vždy v září a probíháve dvou etapách. Jsou to dva prodloužené víkendy, mezi kterýmiprobíhá speciální program.MMRR:: Musím dodat, že to vše je možné jenom díky tomu, že se fes-tival koná v divadle, které vede Tereza. Nikde jinde v Moskvě byto nebylo možné.TTDD:: U nás v divadle máme ideální podmínky, je to zoraná země,kde jsme zaseli semínko a ono dál roste.

JJaakk jjssttee ssee ddoossttaallii nnaa hhrraaddeecckkýý ffeessttiivvaall,, rreessppeekkttiivvee,, jjaakk jjssttee sseeoo nněěmm ddoovvěědděěllyy??MMRR:: To, že jsme tady, je dílem náhody a šťastného setkání– v Moskvě jsme ve Vachtangovově divadle potkaly VlastuSmolákovou. Zapovídaly jsme se a skončilo to tím, že se v roce2016 budeme věnovat právě české kultuře, českému divadlu.TTDD:: Setkání... To je tak... Jsou lidi, kteří mají několik let pravidel-ný sex a děti se jim nenarodí, a pak jsou lidi, co se potkají poprvénebo jenom jednou, a narodí se jim dítě. Je to taková „nebeská“záležitost – co se má stát, stane se. A stejně tak je to i s našímfestivalem - setkaly jsme se a ono se to děje.

ČČíímm jjee ppooddllee vvááss ssppeecciiffiicckkáá aattmmoossfféérraa ddiivvaaddeellnníícchh ffeessttiivvaallůů??MMRR:: Je to skvělá věc, ve smyslu, že se nám dostává koncentro-vané informace, jak o divadle, tak i o zemi a místě, kde festivalprobíhá. A my to teď právě zažíváme ve vztahu k českému diva-dlu.TTDD:: Je to velice důležité i pro ty, kteří přijíždějí na festivaly hrát. Jeto závan čerstvého vzduchu, do žil se vám dostane nová a svěžíkrev. Věci vidíte z jiné perspektivy, dostáváte nové impulzy, rozši-řujete si obzory a navíc se dostanete mimo svůj okruh, poznávátenového diváka.

MMaajjíí ffeessttiivvaall GGaavvrroocchhee aa DDiivvaaddlloo eevvrrooppsskkýýcchh rreeggiioonnůů nněěccoo ssppoo--lleeččnnééhhoo??MMRR:: Společného mají pramálo. Rozdílné jsou v tom, že tadyv Hradci žije festivalem celé město, náš festival je koncentrova-ný, respektive se odehrává pouze u nás v divadle. Zdejší festivalje jak pro děti, tak pro dospělé, Gavroche je zaměřený pouze naděti a mládež. To, co mají oba společného, je, že i my hledámepro náš festival to nejneobyčejnější a nejlepší.TTDD:: Dalším rozdílem je, že se snažíme, aby náš festival byl multi-žánrový, to znamená, že v programu jsou činoherní a loutkovápředstavení, ale i balet, cirkus či opera. Pro mě pak je nejdůle-žitější, že díky našemu festivalu mohou ruské děti vidět divadlocizích zemí. Asi se nestává, že když lidé cestují do zahraničí, vez-mou své děti do divadla. Půjdou do muzea, projdou si obchody, toano, ale do dětského divadla se nejspíš nedostanou.

TTeerreezzoo,, ppoocchháázzííttee zz „„cciirrkkuussáácckkéé rrooddiinnyy““ ss ddlloouuhhoouu ttrraaddiiccíí.. JJaakk sseettrraannssffoorrmmoovvaallaa vvaaššee zzkkuuššeennoosstt ss ttěěžžkkýýmm,, aallee kkrráássnnýýmm žžiivvootteemmcciirrkkuussoovvýýcchh uumměěllccůů ddoo ddiivvaaddllaa??TTDD:: Co udržuji ve svém divadle jako dědictví z cirkusových let, jedisciplína. Herci mají pravidelné tréninky akrobacie a gymnasti-ky, neboť představení jsou často fyzicky dost náročná a musí býtproto v dobré kondici. A také mají pěveckou průpravu. Atmosféracirkusáctví se do našeho divadla přenesla ale i v tom, že v němžijeme a fungujeme společně - staráme se vzájemně o své děti,které u nás v divadle doslova vyrůstají, je to zkrátka místo pro-rostlé dětmi a životem. Pulzujícím životem - jen bez maringotek.Já jsem principálka, ale dělám všechno, co je potřeba, ať je tozašití kostýmu pro herce, mytí podlah nebo hlídání dětí. To všakneznamená, že je v divadle demokracie, divadlo je pro mě zále-žitost autoritativní, protože tam je jeden vůdce, jeden šéf, jedenprincipál. Máme stanovená jasná pravidla: na jevišti se nesmí jísta pít, do divadelního klubu se nesmí v kostýmech. Nikdy se k je-višti neotáčíme zády. Manéž je místem, kde se dějou zázrakya kde jsme svědky úžasných výkonů. Ale taky místem, kde seumírá. A takové místo musíte pořád mít na očích! Když jsem bylamalá a hrála v cirkusu, musela jsem mít vždycky čistý nejen kos-tým ale i prádlo. Byli jsme totiž vždy připraveni na možnost, žeskončíme v nemocnici nebo na hřbitově...

VVyybbrraallii bbyyssttee ssii ttaaddyy nnaa ffeessttiivvaalluu nněějjaakkéé iinnsscceennaaccee nnaa ssvvůůjj ffeessttii--vvaall??MMRR:: My si ten divadelní prostor teprve mapujeme, necháváme seokouzlovat a unášet tím, co zde vidíme. Před příjezdem jsmeměly samozřejmě určitou představu o českém divadle. To, cojsme zatím viděly, ji však opravdu hodně předčilo. Velice nás zau-jala například představení Čert tě vem! Divadla Alfa nebo divadlaŠportniki a také osobnost Rosti Nováka.

MMiicchhaallaa MMaauurrsskkááPPřřeekkllaadd:: VVllaassttaa SSmmoolláákkoovváá

HADRIÁN Pondělí 30. 6. 2014 5

ROZHOVOR NEJEN PRO MUŽE O ŽENÁCH, CIRKUSU A DĚTECH

Tereza Durova a Marina Rajkina

6 Pondělí 30. 6. 2014 HADRIÁN

Nikoli nutně v tomto pořadí a často i tím vším najednou je Slovinec,který přijal Čechy za své a kterého Češi přijali za svého. Cestovatel,vedoucí hudebního a divadelního festivalu (etno) Histeria, kapelníkskupiny Fekete seretlek, iniciátor mezinárodního loutkářského cent-ra Koper a protagonista autorského loutkového divadla – TeatroMatita. Tím vším je MATIJA SOLCE. Tentokrát jsme spolu hovořilihlavně o tom, jakým způsobem tvoří.

SSvvéé ddiivvaaddeellnníí iinnsscceennaaccee ssii nneeuummííšš ppřřeeddssttaavviitt bbeezz hhuuddbbyy.. KKddyyžžzzaaččíínnáášš pprraaccoovvaatt nnaa pprroojjeekkttuu,, vv jjaakkéémm vvzzttaahhuu jjssoouu pprroo tteebbee ppřřííbběěhh,,hhuuddbbaa aa iinnttoonnaaccee??Projekty začínám tvořit ze dvou uhlů pohledu – jednak z tema-tického; to znamená, že se odrážím od tématu, na které aplikujizpůsob komunikace představení. Tím si vytvořím určitý princip, pra-vidla hry, která se musí divák naučit, aby ho mohlo představeníoslovit. Je to pokaždé hledání nových možností vyjadřováni, hledáníjazyka, kterým bude představení vyprávět. Pak si začnu hrát - hráts rytmizací a dynamikou motivů, začnu hledat možnosti změn,proměn a „zcizováků“. Je to intuitivní součást procesu, která spoju-je úlomky motivů vycházejících z tématu. Ty dvě části se někdyspojí až v závěru procesu tím, že pointa vznikne intuitivně, překva-pivě - hudebně. Hudební (intuitivní) percepce umožňuje různé inter-pretace, vrstvení realit a bezprostřednost. Pro mne je hudba v pro-cesu jenom nástroj pro aplikaci tématu. Hudba se někdy jeví jakodramaturgie, jako interakce, jako abstraktizace divadla, které byjinak zůstalo ploché a vyprávěcí, jaksi klasické.

TTvvoořřííšš vvee ssttááttnníícchh ddiivvaaddlleecchh ii vv nneezzáávviissllýýcchh ssoouubboorreecchh.. JJaakkýý jjee rroozz--ddííll vv ttvvůůrrččíímm pprroocceessuu??Rozdíl je především v organizaci - hlavně jde o to, v jakém kontex-tu postavím svou produkci. Je úplně jiné, když udělám alternativníunderground pro velikou, na dětského diváka zaměřenou instituci,než když tvořím se dvěma herci, kteří budou s inscenací jezdit pocelém světě. Teď už si dávám pozor na to, aby inscenace co nejvícvyhovovala specifickým podmínkám, ve kterých bude existovat. Užmám pár takových sirotků, pěkných představení, která se všakdostala do archivu velkých institucí proto, že se tam takové věcinehrají.

AA kkddyyžž ttoo ppoorroovvnnáášš ss pprraaccíí ssee ssttuuddeennttyy zz DDAAMMUU??Do procesu výuky zapojuji jak techniku tak i budování inscenacea hraní v nejrůznějších podmínkách. Vždy jako výstup z workshopuvytvoříme inscenaci, aby si studenti mohli vyzkoušet při hraní nafestivalech různé odezvy publika. Umělec musí být flexibilní, musíumět reagovat na momentální situaci, na širší kulturně–sociální,politické nebo fyzické okolnosti.

HHooddnněě cceessttuujjeešš,, hhrraajjeešš aa ttvvoořřííšš vv zzaahhrraanniiččíí.. JJaakk ttoo oovvlliivvňňuujjee ttvvoouummeettoodduu pprrááccee aa cchhááppáánníí ddiivvaaddllaa??Jde mi stále o výzvy, je to škola života. Nikdy nemůžeš zopakovatpředstavení bez 100% aktivní přítomnosti herce. Ze svých předsta-vení se trochu snažím udělat sociální události, kde se mohou divácinavzájem cítit a kde je probořena čtvrtá stěna. Cestování je způsob

mého života, ale pomalu se pokouším odbourávat efektivní a rych-lé pracovní postupy a snažím se soustředit na pomalejší tvůrčí pro-cesy, které fungují v mém okolí.

OOppeenn AAiirr PPrrooggrraammuu sseess zzúúččaassttnniill ssee ssttuuddeennttyy zz DDAAMMUU ss iinnsscceennaaccí펎iivvoott MMaarryy.. NNaa šškkoollnníícchh iinnsscceennaaccíícchh ssee oobbvvyykkllee aakkttiivvnněě ppooddííllííššii jjaakkoo hhuuddeebbnnííkk -- ddiirriiggeenntt ppřřeeddssttaavveenníí,, ppoodd jjeehhoožž ttaakkttoovvkkoouu ssttuu--ddeennttii vvyyttvváářřeejjíí nnoovvýý,, iimmaaggiinnáárrnníí ssvvěětt.. Během představení připouštím improvizaci. Někdy improvizuji i já,coby dirigent. Podle potřeby můžu měnit dynamiku a tím korigovatdramaturgii atd. Snažím se co nejvíc nechat představení na samot-ných studentech, jenomže po krátkém zkušebním procesu, kdy sekoncept i kompozice postaví za pár dnů, není čas na dokonalésehrání hudebního konceptu s konkrétním divadelním tvarem. Tovyžaduje hodně přesnosti a energie skupiny.

IInnsscceennaaccee MMaallýý ssaallaammaannddrr ppřřeecchháázzíí ssiillnniiccii,, kktteerréé jjee zzaalloožžeennéé nnaappooeezziiii SSrreeččkkaa KKoossoovveellaa -- vvee SSlloovviinnsskkuu vveellmmii zznnáámmééhhoo bbáássnnííkkaa,, bbyylloossoouuččáássttíí hhllaavvnnííhhoo ffeessttiivvaalloovvééhhoo pprrooggrraammuu.. JJaakk ssee ttaahhllee iinnsscceennaacceezzrrooddiillaa??Poezie Srečka Kosovela je známa spíš jako expresionistickáa vzpurná, ale my jsme šli do jeho nitra, do jemného ticha, kdevládnou krajiny, atmosféry, někdy i dětská hra. Snažili jsme se vizua-lizovat jeho imprese a jemně je nabídnout divákovi, který leží, koukáse, možná že i usne, ale to nám vůbec nevadí. Jako dítě jezdí očimapo stropu kopule a přijímá impulsy slov, hudby, obrazu a doteku.Divák se může sám rozhodnout, co bude vnímat, co ho zaujme.

JJee ttoo lloouuttkkoovvéé ddiivvaaddlloo bbeezz lloouutteekk,, kkddee jjssoouu dděěttii aakkttiivvnníí ssppoolluuttvvůůrrcciippřřeeddssttaavveenníí.. JJaakk ttaakkoovvéé ppřřeeddssttaavveenníí pprroožžíívvaajjíí úúččiinnkkuujjííccíí??Jak říkám, snažíme se diváky jenom jemně navést na cestu – abyšli stejně jako salamandr přes silnici, který vlastně ani neví, pročjde. Ví jenom, že mu je teplo, jde jen tak. Snažíme se probouzetintuici, zapomenout na racio. Taková představení jsou jemná aobtížná, protože herec musí korigovat atmosféru, a to nemůžedělat „násilím“, protože není součástí obrazu na jevišti. Proto sekaždé představení vyvine jinak.

ZZoorraann PPeettrroovviičč

C E S TOVÁ N Í J E Z P Ů S O B M É H O Ž I VO TA

1100 VVTTEEŘŘIINN PPLLAACCHHOOSSTTII„Jé, to je hrozná škoda, zrovna když jstepřijeli, není žádné divadelní představení,jenom tančírna Minoru…“ S desetiminuto-vým zpožděním vrážíme s manželem a dvě-ma dětmi do divadla. Ze sálu se ozývajísalvy smíchu a žádná hudba. Jak to? Ještěse netančí? Přišli jsme o skvělý úvod?Uvaděčka nás pouští už jen nahoru, proto-že v sále se hraje. Pod námi se otevře novýsvět okouzlujícího divadelního představeníAnežka ráda tančí.Minorští, tak jak jsme zvyklí, rozesmávajípublikum tím, že kombinují a vrší humorslovní, zvukový i situační. Nezapřou v soběloutkáře ani muzikanty. Stojí vedle sebev řadě jako při „theatre games“ a s pohle-dem upřeným dopředu (podobně jako v Per-níkové chaloupce), rozžívají před zrakydiváků pomocí zvuků a drobnou animacíobrazy z rodinného života, tenisovéhozápasu či potápění. Rytmizace, magickéobrazy, indiáni při snídani, děvčátko sedícína měsíci… Skladby, které prolínají celým

představením, vznikají ze zvuků vrzánídveří, z plašení molů, ranního zívání,otvírání šuplete, mazání čerstvě upečené-ho toastu nebo fénování. Anežka má rádazvuky a sladký.Nacházíme se v tom všichni, poznávámese v postavách na jevišti, ale jenom dookamžiku, kdy se ukáže, nebo propozornějšího diváka potvrdí, že hlavníhrdinka příběhu, děvčátko Anežka nevidí.Čemporita, která do té doby loutku vodila,se stává slepeckou holí a vede ji dál, ten-tokrát v jiných souvislostech. A námdochází, proč v průběhu představeníAnežka několikrát opakovaně do něčehonarazila a proč se pořád tak upřeně dívalapřed sebe.Abychom ale nebyli dlouho smutní, neboabychom snad nezačali přemýšlet, usek-nou Minorští potlesk i klaněčku a hnednás zvou do tančírny, která má po desetiminutách následovat. Takže zatímco sedělá prostor na scéně, my si prohlížímevýstavu v Draku a povídáme si o tom, cobylo nejlepší. Moje dcera Áňa má jasno.Nejkrásnější scéna byla, jak si Anežka

sedla do lampy a vypadala jako děvčátkona měsíci a taky jak se máma s tátou ránov posteli domlouvali, kdo s Anežkou vsta-ne. „Vstát chtějí samozřejmě oba, alenakonec to vyhrává táta.“ Když se vrátímedo sálu a kapela začíná hrát, trvá jendeset sekund, než vstoupí první tanečnícina parket. Vzápětí se roztančí většina. Myplašší zůstáváme okounět a je nám dobře,že u toho můžeme být, a že jsme všichnispolu.

--kkmm--

HADRIÁN Pondělí 30. 6. 2014 7

pokračování ze str. 4

Můžete se ptát, proč rozhovor k úternímupředstavení HaDivadla vychází až v posled-ním čísle. Vysvětlení obratem podám. Posérii průtahů, špatných kontaktů a termíno-vých problémů konečně tento rozhovor spa-třil světlo světa v úplné podobě. Mohlo setotiž i stát, že rozhovoru bude jen polovina.Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a shrdostí v srdci vám předkládám k přelous-kání rozhovor se SÁROU VENCLOVSKOUa ERIKOU STÁRKOVOU o roli Maryši a Ro-záry, ve kterých se navzájem představení odpředstavení střídají.

ZZkkoouuššeellyy jjssttee rroollee MMaarryyššii aa RRoozzáárryy oodddděě--lleenněě nneebboo ddoohhrroommaaddyy??SSVV:: To by ani nešlo odděleně zkoušet,naše postavy se potkávají, takže to by bylapořádná schizofrenie zkoušet sama sesebou.EESS:: Dohromady.

NNeeoovvlliivvňňoovvaallyy jjssttee ssee nnaavvzzáájjeemm ppřřii iinntteerr--pprreettaaccii ppoossttaavvyy MMaarryyššii??SSVV:: Je jasné, že jsme se navzájem zlehkaovlivňovaly, ale spíš inspirovaly, mámehezký vztah i jako lidi i jako kolegyně,takže jsme si pomáhaly.EESS:: Samozřejmě, že ovlivňovaly. Bylo promne podstatné sledovat kolegyni k vytvo-ření si náhledu situací z VENKU - mimojeviště. Hodně mi to pomohlo při práci naroli. Díky Sáro.

MMááttee nněějjaakk rroozzdděělleennoo,, jjeessttllii jjeeddnnaa zz vvááss jjeessppííššee MMaarryyššaa aa jjeeddnnaa vvííccee RRoozzáárraa??SSVV:: Ne ne, já osobně mám obě ráda.EESS:: Ne.

NNeettrrppííttee bběěhheemm ppřřeeddssttaavveenníí mmeennššíí sscchhii--zzooffrreenniiíí?? NNeemmááttee nnaappřřííkkllaadd nnuuttkkáánníí hhrrááttmmííssttoo MMaarryyššii RRoozzáárruu aa nnaaooppaakk??

SSVV:: Spíš někdy mívám pocit před přesta-vením, že bych měla náladu na „Rózu“,nebo naopak, ale po začátku mě to pře-jde, nijak to neřeším.EESS:: Ne.

SSttaalloo ssee vváámm nněěkkddyy,, žžee jjssttee zzaaččaallyy hhrrááttoommyylleemm rroollii ttéé ddrruuhhéé??SSVV:: Mno, pocitově ano… hlavně když jsmepřeskakovaly během zkoušek několikrát zrole do role, pak Rozára některé z náshrála větší drama než Maryša.EESS:: Ne v představeních. Při zkoušení jsemse více soustředila na postavu Maryši amoc mi nezbylo místo na to, abych sehlouběji zabývala postavou Rozáry. Cožmne v konečném důsledku mrzí, protožeta postava je pro inscenaci stejně důležitá.

JJaakk ssee ccííttííttee nnaa ssccéénněě?? PPřřeeccii jjeenn jjee nnaaččeesskkéé ppoomměěrryy nneeoobbvvyykklláá –– nneeiilluuzziivvnníí aa nnee--nnáázzoorrnnáá.. SSccéénniicckkýý pprroossttoorr ii ss vveešškkeerrýýmmmmoobbiilliiáářřeemm ssee vvllaassttnněě vvyyttvváářříí sslloovveemmaa hheerreecckkoouu aakkccíí..SSVV:: Cítím se o to báječněji, že to tak je -scéna prostá, čistá, bez jediného zvukumimo naše hlasy, divák i my si to můžemefantazií domalovat, jak je nám libo. Přecejen, je to hra z jiného století, někdo si před-staví skutečnou „selskou světnici“, někdoněco současnějšího.EESS:: Na scéně se cítím výborně. Snažilajsem se pro inscenaci dostat ze sebemaximum. Hodně jsem v sobě muselazapřít zažité herecké „šuplíky“ a mysletjinak, abych v konečném důsledku pocho-pila režijní koncept – MINIMALISMUS,který má dle mého názoru obrovskou vni-třní sílu právě v tom, že je to odfoklorněnoa zbaveno klasického tradičního pojetíMaryši. Pro mne to bylo velmi podstatnézkoušení. Maryša mi bude chybět.

JJaakkuubb ŠŠttoorrmm

DVĚ MARYŠI A DVĚ ROZÁRY Z HADIVADLA

XX. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLOEVROPSKÝCH REGIONŮHRADEC KRÁLOVÉ, 21. - 30. 6. 2014

Foto: E. Stanovská

Foto: E. Stanovská

Festivalový triumvirát: Eliška Finková, Ladislav Zeman a Martina Erbsová

Kristýna Kociánová

Kari Senius, Milan Uhde a Vladimír Just

L. Zeman, V. Ptáčková, J. Kerbr,A. Morávková a V. K. Klicpera

Jan Vápeník a Karel Brožek Andrej Sannikau

Yehezkel Lazarov Petr Zelenka

Sergej Fedotov

Ladislav Zeman a Bohdan Holomíček

Vladimír Marek

Miroslav Krobot Lenka Loubalová a Jan Hřebejk

Régis de Martrin-Donos

Josef Ptáček

Martina Nováková

V čele se svým šéfredaktorem slaví redakceHADRIÁNA své 15. narozeniny

KONCERTPONDĚLÍ 30. ČERVNALACO DECZI & CELULA NEW YORK

HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, MichalaHadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, ZdeněkA. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz,www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.

H R AJ E M EPONDĚLÍ 30. ČERVNA

Divadlo DRAK – 10:00VOLNÁ PROHLÍDKA LABYRINTUDIVADLA DRAK Divadlo DRAK Hradec Králové – CZ

Studio Beseda – 16:00KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ?Městská divadla pražská Praha – CZ

Hlavní scéna – 19:00ILUZESlovenské národní divadlo Bratislava – SK

12 Pondělí 30. 6. 2014 HADRIÁN

KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:

VVáážžeenníí aa mmiillíí ffeessttiivvaalloovvíí ddiivvááccii!!

Jubilejní XX. ročník Mezinárodního festivalu Divadloevropských regionů právě dnes končí a desáté číslofestivalového zpravodaje HADRIÁN může jako prvnízveřejnit statistické údaje o počtech divadelních pro-dukcí a zúčastněných diváků. Klicperovo divadlo ode-hrálo na svých scénách 48 představení divadel z 8 zemípro 27 800 diváků. Divadlo DRAK připravilo 47 před-stavení souborů ze 6 zemí pro 5 500 diváků. V OpenAir programu pak shlédlo 271 produkcí (divadelních,hudebních a výtvarných – včetně pouličních) na 56000 diváků. Celkem tedy na všech oficiálních scé-nách a na ulicích a v různých zákoutích městanavštívilo 366 představení, koncertů a performancí89 300 diváků! Za všechny pořadatele XX. festivaluDivadlo evropských regionů 2014 vám upřímně děku-ji za nádhernou atmosféru na všech festivalových scé-nách! Přeji vám krásné prázdniny a dovolené a všich-ni se na vás opět těšíme po prázdninách v další diva-delní sezoně!

LLaaddiissllaavv ZZeemmaann,,ředitel Klicperova divadla, Hradec Králové

PPŘŘEEDDNNOOSSTTNNÍÍ ZZAAJJIIŠŠTTĚĚNNÍÍVVSSTTUUPPEENNEEKK

NNAA FFEESSTTIIVVAALL 22001155!!!!!!SS ppřřeeddppllaattnnýýmm uužž ppřřííššttíí rrookk

ffeessttiivvaalloovvéé hhiittyy nneepprrooppáássnneettee!!Předplatitelé Klicperova divadla totižmají od příští sezony nárok na před-nostní výměnu festivalových abonent-ních kuponů. S prodejem předplatného

začíná divadlo 25. srpna.

PPooddrroobbnnoossttii nnaajjddeettee jjiižž bbrrzzyy nnaa wwwwww..kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz

PONDĚLÍ 30. 6.14:00 Villa Mysteria / OOAAPP CCEENNTTRRUUMM,, CCHHIILLLL--OOUUTT ZZÓÓNNAA,VÝSTAVY / Villa Mysteria

15:00 Žižkovy sady / RRCC PPOOHHOODDAA -- VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉ AAKKTTIIVVIITTYY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové / D

15:00 Žižkovy sady / KKAAVVÁÁRRNNAA RREESSPPEEKKTT / Respekt /

17:00 Žižkovy sady / RRYYTTMMYY KKOONNGGAA / o.s. Mama MundeleRynholec / 20'

21:00 Jižní terasy / ŠŠKKOOLLNNÍÍ VVÝÝLLEETT / Školní výlet Hradec Králové / 20'