20
A máme tady začátek školního roku! Jakříká jeden můj známý kněz, může to býtnová šance něco posunout a znova sek něčemu vybičovat ☺. Věřím, že jste siběhem prázdnin odpočinuli, tak te-dy s chutí do toho!S novým školním rokem se vracímek osvědčeným činnostem v naší far-nosti. Mnohé jsem už zmiňoval v přede-šlých úvodnících, tudíž se k nim vrátímpouze krátkým připomenutím:● Důležitost společenství ve farnosti ja-
kožto míst, kde se žije víra přirozeněv osobních vztazích, kde má své místomodlitba, vzdělávání, zábava i služba.
● Důležitost četby duchovní a nábo-ženské literatury. Slovo nás promě-ňuje a přetváří. Vše přečtené se stávásoučástí našeho vnitřního bohat-ství… Mimochodem, ještě jsme po-řád nedosáhli mety stopadesátéhopřihlášeného čtenáře do naší farníknihovny, který bude odměněn!
● Mentalita otevřenosti životu, kteráse netýká jen počtu dětí v rodinách.Nízký počet dětí a bránění početí jedůsledkem hlubší krize. Týká se za-měření celé společnosti, jež má ten-denci se spíše uzavírat a zdůrazňovatpožitky, ze kterých nechce být ničíma nikým rušena. Do tohoto zaznívajídůrazná slova papeže Františka, žemáme být církvi otevřenou… povšech stránkách. Otevřenost životutedy znamená otevřenost každémuživotu. Jak každému člověku našífarnosti, tak i všem lidem mimo našifarní rodinu.
Tyto tři body se snoubí v katechezidětí. Jistě mi dáte zapravdu, že dětstvíje ve vývoji člověka velice důležitýmobdobím, kdy se utváří jeho osobnost,kdy získává základní postoje k životua základní návyky. Co se zanedbalov dětství, už se těžko dohání později.
Nechte maličké přicházet ke mně a nebraňte jim…
2
LITURGICKÝ KALENDÁŘ3. září – středa Památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve7. září – neděle 23. neděle v mezidobí8. září – pondělí Svátek Narození Panny Marie13. září – sobota Památka sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve14. září – neděle Svátek Povýšení svatého kříže15. září – pondělí Památka Panny Marie Bolestné20. září – sobota Památka sv. Ondřeje Kim Tae-gŏna, kněze, Pavla Chong
Ha-sanga a druhů mučedníků21 . září – neděle 25. neděle v mezidobí23. září – úterý Památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze27. září – sobota Památka sv. Vincence z Paula, kněze28. září – neděle Slavnost SV. VÁCLAVA, MUČEDNÍKA, hlavního patrona
českého národa29. září – pondělí Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů30. září – úterý Památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve
MALÁ KATECHEZE
Milí čtenáři, rozloučili jsme se s modlit-bou Otče náš a dnes budeme v naší ma-lé katechezi pokračovat pozdravením
pokoje. To následuje hned po zmíněnémOtčenáši, kdy kněz nejprve pronášíkrátkou modlitbu za pokoj „Pane Ježíši
Platí to i o duchovním vývoji člověkaa jeho náboženské výchově.Proto je mi velice líto všech dětí, kterérodiče nevedou k tomu, aby objevovalyHospodina ve svém životě, které neve-dou k modlitbě, které nevedou dospolečenství dětí ve farnosti. Někdy vi-dím, že dítě je nadšené, ale rodič má ji-né zájmy, plány nebo se mu prostě jennechce dítě dovážet do kostela či na fa-ru. Vyvstávají mi pak Ježíšova slova:„Nechte maličké přicházet ke mně a ne-braňte jim…“.
Nebraňte, prosím, dětem navštěvovathodiny náboženství a mši pro rodi-če s dětmi. Nebraňte jim, prosím, choditna ministrantské schůzky a do scholič-ky. Nebraňte jim, prosím, projevovat sejako křesťané, i když vy třebas na tonejste zvyklí, protože se „za komunistůnemohlo“. Prosím, nebraňte jim…Díky všem rodičům, kteří se obětujía své děti k Bohu a do společenství cír-kve vedou… Je to „investice“ do budou-cna…
▲ o. Lukáš
Pozdravenípokoje
3
AKTUALITY Z FARNOSTI
Kriste, tys řekl svým apoštolům:Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vámdávám...“ Následuje amen jako odpověďvšeho lidu. Poté kněz nebo jáhen (je-lipřítomen) vyzve věřící, aby se pozdra-vili pozdravením pokoje. Tento pozdravse má provádět „způsobem v místě ob-vyklým“. Co je způsob podle místníchzvyklostí, má stanovit příslušná bis-kupská konference. V našich podmín-kách je tradičním způsobem předevšímpodání ruky a pronesení slov např.„Pokoj s tebou“. Důležité přitom je, že sejedná o akt, který má znamenat vzá-jemné ujištění se věřících o smířenía lásce a viditelně vyjadřuje jednotuspolečenství věřících.Podíváme-li se ještě krátce do historie,zjistíme, že již od dob apoštolů platilovzájemné pozdravení jako výraz bratr-ského společenství pokřtěných, tenkrát
ve formě políbení (např. Řím 16,16). Přimši se vyskytovalo postupně na něko-lika místech. Řehoř Veliký ho pakumístil před lámání chleba a učinilz něho bezprostřední přípravu na přijí-mání. Pak opět došlo k několika posu-nutím pozdravení (políbení) pokojev rámci struktury mše svaté. Postupněse však forma políbení vytrácela a na-konec se omezila pouze na kněze. Vestředověku se ve 13. století rozvinulještě jeden zajímavý zvyk, a to použitítzv. pacifikálu. Jednalo se o kříž, kterýpolíbil hlavní celebrant, poté jej předalministrantům a ti ho podávali k polí-bení dalším věřícím. Zvyk se poměrnědlouho držel při svatebních mšícha v klášteřích. Současná podoba po-zdravení pokoje, jak ji dobře známe, sev římské liturgii definitivně ustáli-la s příchodem Misálu z roku 1970.
▲ Lukáš Volný
● Do neděle 14. září se ještě můžete přihlásit na přípravu ke svátosti biřmování(přihlášky jsou vzadu v kostele), která se v naší farnosti uskuteční v květnu2015. Protože to je velká událost v naší farnosti, spolčo mládeže i katechezedospělých se přizpůsobí této přípravě. Během října se dovíte podrobnější in-formace.
● Ve středu 3. 9. jste zváni na první mši svatou pro děti a poté na táborák na farnízahradu. Od 15.00 h bude možnost pro děti a jejich rodiče přistoupit ke sv.smíření na začátku školního roku, pak bude od 17.00 h následovat mše sv.
● Hodiny náboženství upřesníme v září. Pravděpodobně se bude vyučovat takto:předškoláci a první stupeň ZŠ ve středu, druhý stupeň ZŠ ve čtvrtek.
● Svatováclavský hudební festival se tentokráte uskuteční i v Třebovicích. Večtvrtek 18. 9. v 19.30 h zazní v našem kostele Pavel Haas Quartet. Na programu jeSmyčcový kvartet č. 10 Es dur op. 51 „Slovanský“ od Antonína Dvořáka a Smyč-cový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ od Leoše Janáčka. Vstupné podle sektorů od150 do 250 Kč.
4
SVATÝ MĚSÍCEKašpar StanggassingerKněz — redemptorista se stal známýmsvou „tichou službou“. I jeho spolubratřivždy znovu zdůrazňovali, že KašparStanggassinger byl vlastně „normálnímčlověkem“, že však na něm bylo zvláštníto, jak vykonával svou službu. Jehoživot a působení se vyznačovaly neotře-sitelnou silou víry, stále se snažil násle-dovat Krista dokonalým způsobem.Kašpar Staggassinger se naro-dil 12. ledna 1871 v Dolním Ba-vorsku, jako druhý ze šestnáctidětí do rodiny rolníka. Od dět-ství byl velmi vnímavý k du-chovním záležitostem a od za-čátku školní docházky si přálstát se jednou knězem.Po maturitě na arcibiskupskémgymnáziu ve Freisingu vstoupilv roce 1890 do kněžského se-mináře. V době prázdnin se v rakous-kém Dürnbergu seznámil s redempto-risty. Při rozhodování o vstupu do jejichřádu, kterému otec nepřál, mu zpo-vědník řekl: „Pakliže to Bůh chce, zařídíto tak, aby se jeho vůle uskutečnila“.
Kašpar vnímal vnitřní hlas: „Jdi k re-demptoristům do Gars nad Inn!“ Dotohoto kláštera v Bavorsku vstoupilv říjnu 1892 a již 20. 1 1 . obdržel řeholníhábit. V ten den si zapsal předsevzetí:„Mohu, chci a musím se stát svatým.“Řeholní sliby složil 16. října roku 1893v Dürrnbergu, pokračoval ve studiuteologie a po úspěšném smíření s otcem
byl roku 1895 vysvěcen nakněze. Do deníku si napsal:„Všechno co jsem, svůj život,krev, zdraví i hlas, všechny svéschopnosti budu věnovat prospásu duší“.Redemptoristickým knězem seKašpar stal vlastně proto, že sivášnivě přál pracovat v misi-ích. Avšak brzy byl zklamán.Představení Kašpara pověřili,
aby pracoval jako vychovatel.Mladý kněz zůstal věrný svému roz-hodnutí — jít bez výhrad kamkoli budepředstavenými poslán. Ti z něj udělaliprefekta v malém semináři v Dürrn-bergu. Zároveň chodil zpovídat a půso-
● Od pátku 19. 9. do neděle 21 . 9. jste zváni na již tradiční Třebovický koláč.V neděli 21 . 9. bude velká mše sv. přímo v parku, a to výjimečně v 10.00 hv rámci tohoto festivalu. Při ní bude doprovázet hudbou a zpěvem scholaz Lidečka, která bude mít po skončení mše sv. koncert. Tudíž v kostele budepouze ranní mše svatá v 7.30 h.
● Účelové sbírky: v neděli 14. 9. je sbírka na církevní školy a v neděli 28. 9. jesbírka na rekonstrukci a zateplení fary. Po mši sv. jste zváni na posezení v „Mi-nikavárně na staré faře“.
● Od září je opět v provozu farní knihovna.
5
Zrníčka z BibleOdstraníš-li ze svého středu jho, hrozícíprst a ničemná slova, budeš-li štědrýk hladovému a nasytíš-li ztrápeného,vzejde ti v temnotě světlo a tvůj sou-mrak bude jak poledne.
(Iz 58, 9—10)
Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětecha v den, kdy se modlí, bude vyslyšen.
(Sír 3, 5)
Čím větší jsi, tím více sepokořuj a najdeš milostpřed Hospodinem.
(Sír 3, 18)
…Bůh nikomu nestraní, ale v každémnárodě je mu milý ten, kdo v něho věřía činí, co je spravedlivé.
(Sk 10, 34—35)
STŘÍPKYSetkánís Ježíšem jako s naším mistrem (5. část)Exercicie v Koclířově, které vedl . P. El ias Vel la, exorcista z Malty
bil na gymnáziu jako katecheta a učitelněmeckého, latinského a řeckého ja-zyka. Vyzařovala z něj nezištná láska kBohu i ke studentům. Představení serozhodli učinit ho od září 1899 ředite-lem malého semináře v Gars nadInnem. Nastoupil, ale jeho činnost pře-rušilo prasknutí slepého střeva, poněmž dostal prudký zánět pobřišnice ajiž 26. září 1899, ve věku 28 let skonal,jako obvykle smířen s Boží vůlí.
Proces blahořečení byl zahájen v roce1935 v Mnichově poté, co nemocničnísestra byla po novéně k redemptoris-tickému knězi uzdravena ze své těžkéžaludeční nemoci. Dožila se 70 let, ze-mřela v roce 1957.Kašpar Stanggassinger byl blahořečený24. 4. 1988 papežem Janem Pavlem II.
▲ podle internetu a knihyRok se svatými zpracovala M.D.
Buďte pozorní, když někdo řekne, žeBůh chce, abyste něco udělali. Buďmeopatrní, když říkáme „Bůh ke mě mlu-ví“ — může se stát, že děláme chybu.Toto poselství musí být potvrzenoduchovním vůdcem nebo okolnostmi.Jaká je vůle v Káně Galilejské — „Udělej-te, co vám řekne.“ Panna Maria nevědě-la, jak to Ježíš udělá, nikdy zázrak nevi-děla, neměla s tím žádnou zkušenost,
ale cítila, že chce pomoci, i když jí řekl:to není naše věc. Byla osvícena, věděla,že jim Ježíš chtěl posloužit. Když zavo-lala služebníky, aby donesli nádo-by s vodou, bylo to dobré rozlišení. Ne-bo Petr, když lovil celou noc a nic ne-chytil, měl prázdné ruce a asi depresi.A ukáže se mu Ježíš: „Petře, hoď síť nadruhou stranu lodi.“ Petr mohl říci: „Tyvíš, jak dělat zázraky, já vím, jak chytat
6
ryby, když hodím síť nalevo, vím, žetam budou.“ Nedokážu si představit,říká P. Vella, že by mu na to Petr nic ne-řekl. „Nedělám to proto, že si myslím, žetam jsou ryby, ale proto, že Ty to říkáš.“Často se modlíme nad člověkem, častonevíme, jestli se něcoděje, ale úlovek můžebýt bohatý. Petr se roz-hodl dobře, a protože toudělal, měl velký úlovek,dobře rozlišil. Ježíš, nežvybral 12 apoštolů, strá-vil celou noc v modlitbě.Osvícení přichází skr-ze modlitbu. Někdy se musím smát,když vidím, jak to lidé mnohdy dělají,když nevědí, co dělat. Otevřou Biblia čtou tak dlouho, až najdou to slovo,které se jim hodí. Bůh tak může mluvit.Svatý František nechal všeho bohatství,protože četl v Bibli, že má bohatstvíprodat a peníze rozdat chudým. Sv.Augustin byl skrze Bibli obrácen. Jesprávné, když trávím čas v modlitběa pak otevřu Bibli. Ale pokud to dělámjen v modlitbě, tehdy Bůh hovoří. Bůhmluví skrze Bibli, ale ne magickým způ-sobem. Jen skrze modlitbu a v modlitběse můžu ptát.Bůh může mluvit skrze Bibli, ale já ne-mám právo jej nutit. Může mluviti skrze osvícení, napomenutí, inspiraci,skrze duchovního vůdce, okolnosti, pří-tele, který mě napomene. Může to dělatvšemi možnými způsoby a já mu ne-můžu předpisovat, jak to má dělat. Bibleje jen jeden z prostředků a je na něm,který si sám zvolí.U sv. Pavla a Silase můžeme vidět půso-bení daru rozlišování. (Sk 16,6) — čtení
textu: Poněvadž jim Duch svatý zabránilzvěstovat Slovo v provincii Asii, pro-cházeli Frýgií a krajinou galatskou. Kdyžpřišli až k Mysii, pokoušeli se dostat doBithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovo-lil. Prošli tedy Mysií a přišli k moři do
Troady. Tam měl Pavel vnoci vidění: Stanul přednimi jakýsi Makedonec avelmi ho prosil: „Přeplavse do Makedonie, pomoznám.“ Po tomto Pavlověvidění jsme se bez váháníchystali na cestu do Ma-kedonie, protože jsme
usoudili, že nás volá Bůh, abychom tamkázali evangelium. Evangelizace neníšpatná. Bůh však má pro evangelizaciurčité farnosti svůj vlastní plán. Dostatse z jednoho místa na druhé nebylo proapoštoly snadné. Čteme, že putovali aže Duch sv. jim zabránil zvěstovatdobrou zprávu. Řekl jim, aby nekázali.Možná, že si řekli: „Bože, to jsi ale mohlříci dříve!“ Když se dostali k hranicímMysie, chtěli do Bithynie, ale duchJežíšův jim to nedovolil: „Tady nekaž-te.“ Kdo tomu může porozumět? Nikdo.Potom měl sv. Pavel vidění, v němž jejMakedonec velmi prosil: „Přeplav sek nám.“ Po tomto Pavlově vidění seplavili do Makedonie. V tomto okam-žiku dochází k rozlišení. Pavel a Silasusoudili, že je tam volá Bůh. Kdo ví, jakdetailně plánovali celou cestu, alevšechny lidské plány jdou mnohdy mi-mo. Oni měli plány do doby, než měl sv.Pavel vidění v okamžiku, kdy to už ne-čekali. Nyní je Bůh posílá do Makedo-nie.
▲ připravil Radim Prokop
P. El ias Vel la
7
Desatero pokoje Jana XXIII.1 . Jen pro dnešek se budu snažit prožít
den, aniž bych chtěl vyřešit problémsvého života najednou.
2. Jen pro dnešek budu co nejpečlivějidbát na své vystupování, abych sechoval důstojně, nebudu nikoho kri-tizovat, a už vůbec se nebudu snažitněkoho korigovat nebo napravovat –jenom sám sebe.
3. Jen pro dnešek budu šťasten v jistotě,že jsem stvořen pro štěstí. Nejenomna onom, ale také na tomto světě.
4. Jen pro dnešek se přizpůsobím okol-nostem, aniž bych vyžadoval, aby seokolnosti přizpůsobily mým přáním.
5. Jen pro dnešek věnuji deset minutčasu dobré četbě. Dobrá četba je proživot duše stejně nutná, jako je vý-živa nutná pro život těla.
6. Jen pro dnešek vykonám dobrý sku-tek a nebudu o tom nikomu vy-právět.
7. Jen pro dnešek vykonám něco, do če-ho se mi vůbec nechce. A kdybych se
cítil uražen, dám si pozor, aby tonikdo nezpozoroval.
8. Jen pro dnešek si připravím přesnýprogram. Možná jej přesně nedo-držím, ale určím si jej . A budu sechránit před dvěma zly: před chva-tem a nerozhodností.
9. Jen pro dnešek budu pevně věřit, žedobrotivá Boží prozřetelnost seo mne stará, jako by mimo mne ne-bylo nikoho na světě. Budu tomuvěřit, i kdyby okolnosti nasvědčo-valy opaku.
10. Jen pro dnešek nebudu mít strach.Obzvláště nebudu mít strach se ra-dovat ze všeho, co je krásné, a věřitv dobrotu.
Je mi dáno po dobu dvanácti hodin vy-konávat dobro; kdybych si měl myslet,že ho mám konat po celý život, vzalo bymi to patrně odvahu.
▲ z knihy Johannes Haas: Žít pokojně.Deset rad papeže Jana XXIII. KNA 1990
Laureát prestižní Templetonovy cenyfilozof a kněz Tomáš Halík na univerzi-tě v Hradci Králové při přednášce kestudentům 26. 3. 2014:● „Nejde přitom o to, jak moc budeme
mluvit o Bohu. Důležitá je hlavněživotní praxe. Proč si někdy s nevě-řícími rozumím více než s věřícími?Spousta lidí totiž zůstává jen u po-
vrchu náboženství, víry mají plnáústa, ale nemají ji v srdci.“
● „Přítel na Facebooku, to je zneváženívýznamu slova přítel,“ …lidé se začí-nají bát tradiční komunikace z očí doočí a raději se schovávají za obra-zovky svých počítačů.
● Místo sloganu: Nevaž se, odvaž se „jánaopak říkám: Odvaž se, zavaž se.“
Odposlechnuté myšlenky
Kardinál Dominik Duka pro Český roz-hlas 26. 7. 2014:
„Naše populace stárne. Za pár desetiletíbude asi výjimkou potkat na ulici pře-
* * *
8
vahu mladých lidí. Myslím, že na tutosituaci se musí připravovat i našecírkev. Nemůžeme opomíjet generaci
babiček a dědečků a tvrdit, že jen promladé je třeba dělat vše.“
Slova k zamyšlení● Neodsuzuj druhého, dokud jsi nestál na jeho místě.● Dávej, ale nenech se využívat.● Neměj strach z nepřátel, kteří na tebe útočí, ale z falešných přátel, kteří tě chtějí
obejmout.● Jediní lidé, kteří se na tebe zlobí, že říkáš pravdu, jsou ti, kteří žijí ve lži.
Výstup na Mont BlancJak to začalo?Minulý rok na svátek sv. Jana 27.prosince se ve farnosti žehnalo víno.Následně jsme byli o. Lukášem pozvánina faru na ochutnávku vína. Při té pří-ležitosti jsme s Pavlem Táborským za-čali debatovat o horách. No a po párskleničkách jsme měli více a více od-vážných nápadů. Prvotní nápady bylytypu Lysá hora, popřípadě Praděd.A když jsme se loučili, bylo rozhodnutoo Mont Blancu.Tehdy jsme možná ani sami nevěřili, žeto oba dva myslíme vážně. Když jsme sev následujících týdnech potkávali, uvě-domili jsme si, že tento nápad beremevážně. Otázka zněla, kdo do toho půj-de s námi a čím pojedeme? Jako prvnínás napadl Aleš Beyer, který je pro kaž-dou odvážnou věc. Aleš ani na vteřinunezaváhal a v podstatě jsme měli další-ho člena. A protože nám do našeho tý-mu chyběl ještě jeden, oslovili jsme o.Honzu Slavíka ze Staré Vsi. A nakonecjsme byli rádi, že právě on s námi jel,protože každá modlitba během výstupuse všem hodila.
Vyjeli jsme v pondělí 9. června v šesthodin ráno z Ostravy. Nejdříve jsmevyzvedli Honzu z Kopřivnice, kde jsmezjistili, že jsme si každý vzali spoustuvěcí, tudíž se nám to do auta nevešlo. Poúvodních peripetiích jsme nakonec vy-jeli. Po pár kilometrech však Honzazjistil, že nemá turistické hůlky. Ihnedjsme zastavili v nejbližším Tescu.A Honzík si běžel rychle jedny koupit.Po několika kilometrech, když už jsmebyli v zahraničí, zjistil, že si koupil dět-ské hůlky do výšky 120 cm. Zasmálijsme se mu, nicméně to vzal sportovněa přemýšlel, kde si koupí nové.V úterý ráno jsme dojeli do vesniceChamonix, kde si nejdříve Honza kou-pil nové hůlky, a okolo 12 hodin jsmevyrazili z Chamonix z výšky 1 t t t t037 mn.m. směrem vzhůru na Mont Blanc.Sluníčko pořádně hřálo a my jsme na-sadili neuvěřitelné tempo. Kolem šestihodin večera jsme dorazili na koneclanovky Na Nid d´Aigle (2t t t t367 m), kdejsme rozbalili stan a připravili všek první mši svaté na horách.Druhý den, ve středu, jsme vyrazili
9
cestou, která na několika místech bylazajištěna umělými pomůckami — kram-le, žebříky, ocelová lana. V poledne jsmedorazili k známé chatě Tete Rousse(3t t t t1 67 m). Od chaty Tete Rouse jsmepokračovali vzhůru po ledovci a pakvpravo k západnímu skalnímu žebruspadajícímu z hřebene Aig du Gouter.Za ním se přichází ke kritickému místu
výstupu na Mont Blanc, pověstnémukuloáru. Jde o úzký žlab, který je nutnépřetraverzovat. Sice to vypadá, že tra-verz není tak náročný, ale když začnoupadat kameny… Ano, právě kvůli pada-jícím kamenům je tento úsek pova-žován za tolik obtížný. Je zde nataženofixní lano, ale nedoporučují je používat,neboť při přechodu spíše zdržuje.Nutno říci, že Pavla tyto kameny mi-nuly o pouhé dva metry.Zanedlouho jsme došli k chatě Gouter(3t t t t81 7 m), kde jsme pod širým nebempřespali. V této výšce nám některým
nebylo nejlépe. Nebyla chuť k jídlu, bo-lela hlava, zvracelo se. Jen jedinémučlenu nic nebylo (Honzovi). Spát jsmešli kolem desáté hodiny večerní. Nic-méně se nespalo moc dobře, už kolempůl jedné v noci se Aleš zeptal, zda spí-me. Odpověděli jsme mu, že ne. Taknavrhl, ať vyrazíme nahoru. Kolem půldruhé v noci jsme byli připraveni stou-pat dál. Nastoupili jsme na ledovec,který je poměrně „bezpečný“ malýmmnožstvím ledovcových trhlin. Myjsme však byli navázáni na lano. Mačkya cepín byly naprostou samozřejmostí.Od chaty vedla cesta po hřebínku k Do-mu Gouter (4 304 m).Některé úseky byly strmější, ale přestojejich překonání nám nečinilo žádnétechnické problémy. Srázy však tadybyly ale pořádné, proto jsme se muselipořádně jistit. Chodník byl dobře pro-šlapaný.Posledních dvě stě metrů jsme dost od-počívali a zhluboka vydýchávali. Na vr-chol jsme dorazili ve čtvrtek 12. červnav 6.23 a radostně jsme vám některýmrozesílali smsky. Vrchol Mont Blancu(4t t t t807 m) je poměrně plochý. Z vrcholuse otevírají fantastické výhledy všemisměry. Myslím, že to lze nejlépe shr-nout slovy — jsou vidět celé Alpy. Dolůjsme sestupovali stejnou cestou.Děkujeme všem za vaši podporu. I myjsme na vás mysleli.
▲ Vašek, Honza, Aleš, Pavel
V územíTajemného K.Celý školní rok se pro naše starší minis-tranty završil docela tajemně. Začátkemčervna kluci obdrželi „pozvánku“ natřídenní pobyt, kde bylo uvedeno pouze
pár strohých informací co s sebou vzíta že další informace dostanou na adresePoteč 30 v příslušný den.Cesta do Potče proběhla hladce. Velké
1 0
ale bylo překvapení, že na adrese, kterábyla v pozvánce uvedena, nestojí ho-tel s perličkovou koupelí, jak jsme vevlaku doufali, ale jen rodinný dům, kdenám byla neznámou slečnou předánazalepená obálka, načež se dveře ro-dinného domu zavřely. Následovala vý-měna několika nechápavých pohledů,ale správně jsme pochopili, že obálku jetřeba otevřít. Překvapivě byl v ní dopispřímo pro nás. Sen o perličkové koupelise ihned rozplynul, poněvadž v dopisebyly dvě možnosti. Buď se vydat na tří-denní strastiplnou, avšak dobrodruž-nou cestu, kde budeme muset spoléhatjeden na druhého a překonat mnohopřekážek, nebo se otočit a odjet domů.Podepsán Tajemný K. Přes pár letmýchmrknutí směrem k nádraží bylo kolek-tivně rozhodnuto, že volíme strastiplnédobrodružství. Cíl byl jasný. Získat klíčk chatě, kde přečkáme nocleh. Při-ložená mapka naznačovala, kudy se vy-dat dál. Cestou jsme plnili úkoly, jejichžvýsledkem mělo být jedno číslo. Zvolilijsme však číslo špatné, takže u chatynám bylo zprávou sděleno, že dovnitřse zatím dostat nemůžeme, a muselijsme plnit další úkoly pro získání klíče.Podvečerní střelba z námi vyrobenýchluků nám pak přinesla zprávu, že při-cházíme na místo střelby pozdě a jsmestále ještě daleko od nalezení klíček chatě, a proto po něm už přes pokro-čilou hodinu nemáme pátrat. Dále bylonaznačeno, že okolí může být nebez-pečné, proto nám bylo doporučeno po-stavit si přístřešek pro přečkání noci.Program večera byl tedy jasný – po-stavili jsme dva přístřešky, jeden nalouce, druhý v lese. Při opékání špekáč-
ků přijel otec, proběhlo slovo na ve-černí rozjímání. Předpověď – pršet ne-bude — se nevyplnila, tak v noci mnozíz nás, i přes kvalitu postavených pří-střešků, mírně zmokli. Střídání hlídekbylo, v tomto nebezpečném územíTajemného K., samozřejmostí.Ráno jsme se vydali pro vodu k blízké-mu prameni. Byla zde kaplička se so-chou Panny Marie a díky indicie ze vče-rejška, která na P. Marii odkazovala,jsme k naší velké radosti u kapličkynalezli klíč. Po naplnění kanystrů vodoua po růženci (ano, celém růženci) smě-řovaly naše kroky zpět k chatě. Dalšídobrodružství však na sebe nenechalodlouho čekat. Na stole v chatě leželazpráva, že Tajemný K. zajal našeho ka-maráda, aby si nás prověřil. Pro jehovysvobození jsme museli nejprve uvařitoběd a donést ho k vysílači nad kopcem,pak morseovkou odvysílat zprávu.Tajemný K. odpověděl také z lesa mor-seovkou, kde kamaráda najdeme. Byl toDjůk, a jak byl rád za vysvobození. Ná-sledoval miniturnaj ve šprtci, minist-rantském kvízu a střelbě z luku. Tři ví-tězové turnajů šli večer od závěrečnéhoohně za tmy vyzvednout Tajemného K.na předem určené místo a přivedli hok nám. Tajemný K. se choval opravdutajemně. Pochválil nás za týmového du-cha a povzbudil do ministrantské služ-by. Pak nás vyzval ke složení minist-rantského slibu a předal nám dřevěnépamětní medaile. Jinak byl na slovoskoupý a na Vaškův dotaz, co že zna-mená K. za slovem Tajemný, odpověděltajemně: „To už bych nebyl tajemný,kdybych vám to prozradil“. Krátké roz-loučení a tajemně zmizel ve tmě…
1 1
Poslední den nám náš nový tajemnýznámý nechal volný program. Domůjsme se vraceli plni přemýšlení, kdo žeto ten Tajemný K. vlastně byl. Převláda-
la však spokojenost, že jsme se prvníden v Potči rozhodli zvolit náročnoucestu, která často přinese nečekanouodměnu…
▲ ve spolupráci s Tajemným K. P a V
Chaloupka 2014 — KošařiskaTouhou po slávě, bohatství, svoboděa volnosti začíná i náš chaloupkovskýpříběh. Píše se rok 1202 a František, synbohatého obchodníka s látkami, se pomnoha vyhraných bitvách vydává spo-lu s 28 přáteli dobýt město Perugia. Bojje krutý a František je zajat a spoutánv temném lese. Jeho přátelům se všakpodaří uniknout. Hned se snaží vymys-let způsob, jak Františka osvobodit. Če-kají do setmění a na cestu se vydávají ažv hluboké noci jen za svitu měsícea hvězd. Jakmile se přibližují k temné-mu lesu, slyší sténajícího Františka, aletaké rozhovor jeho strážců, které pro-budí jakýkoliv hluk. Děti jsou však ši-kovné. Podaří se jim obelstít strážea Františka osvobodit. František se všakběhem pobytu v zajetí mění. Začíná sestarat o nemocné a trpící. V tom mu po-máhají i jeho přátelé. Společně se učíposkytovat první pomoc tonoucímu,rodící ženě, lidem u autonehody nebomuži, který krvácí z předloktí.Františkův otec však s jeho chovánímnesouhlasí a stále věří, že jeho synpřevezme ochod s látkami a stane se je-ho nástupcem. František se tedy začínáučit jeho řemeslu, a tak se společ-ně s dětmi učí batikovat tričko. Franti-šek však práci v obchodě nevidí jakosvé poslání. Toulá se přírodou a pře-mýšlí. Zastavuje se u starého rozbo-
řeného kostelíka sv. Damiána. A zde přimodlitbě slyší Boží hlas, který říká: ,,Jdia oprav můj dům.“ František tato slovachápe jako výzvu k opravě rozbořenéhokostelíka. Hned se pouští do prácea spolu s některými dětmi opravujev lese kostelík. Ostatní děti mezitímstaví ve skupinkách krásné domečkypro malomocné. Potřebné peníze na
opravu kostelíka však František získáváz prodeje otcových látek. Za tento čin jeobžalován z krádeže a poslán před as-siského biskupa. Zde František vracívšechny peníze otci a před všemi při-hlížejícími lidmi se vzdává veškerýchpráv, která mu náleží z jeho jména. Jehojediným otcem se stává jeho Otec nanebesích.Po této scénce František utíká do lesa,obléká si na sebe obyčejný pytel a plněse odevzdává Bohu. Jeho způsob životase však některým lidem nelíbí a na-zývají Františka kacířem. Děti tedysepisují Františkovu řeholi a vydávají se
1 2
na cestu do Říma, protože papež je jedi-ný, kdo může v této situaci pomoci.Papež však dětem řeholi neuznává a po-sílá je zpět. Dává jim však naději. Z kaž-dé skupinky se mají dva členové do Ří-ma vrátit druhého dne přesně v 7 hodinráno. Zde jim řekne, jak se rozhodl.Druhý den v časných ranních hodináchodchází 8 dětí k papeži. Ostatní netrpě-livě čekají, zda jim papež uzná jejich způ-sob života. Po několika hodinách se dětivracejí s radostnou zprávou o schválenířehole.Se svými přáteli navštěvuje Františekmnoho cizích zemí, ale evangeliumchce hlásat také v okolních pohanskýchvesnicích. Když do jedné z nich při-chází, lidé ho nepřijímají a nechtějí jejposlouchat. Krutě Františka vyhánějí.František s dětmi proto odchází do lesa.Protože se blíží noc, stavějí si společnědřevěné přístřešky, kde prožívají celounoc. Děti se také dovídají, že následujícíden jsou Vánoce roku 1223.Místo obvyklého budíčku probouzí dětipíseň: Ejhle Pán přichází. Pak už dětiprožívají s Františkem Vánoce se všímvšudy. Dopoledne si zkouší vánočnízvyky. Vyrábějí si svícen nebo zkoušejílít olovo. Odpoledne pak následuje pří-prava štědrovečerní večeře, kdy dětimají za úkol uvařit si v kotlíku brambo-ry, připravit si na ohni rybu a upéct sivánoční koláč. Děti, které zrovna neva-ří, připravují slavnostní tabuli, anebozdobí stromeček. Po slavnostní večeřiodcházejí všichni ke slavení půlnočnímše svaté a zde Františka napadá vy-tvořit si betlémskou scénu. Vybírá z dě-tí Josefa a Marii a klade jim do rukoumalého Ježíška. V pozadí jsou dřevěné
jesličky a u nich ovečky a skuteční pas-týři. Celým lesem zní vánoční zpěvy.Po skončení mše František zůstává předkřížem v kostelíku a celou noc se modlí.Vybízí k modlitbě také děti. Ty se u nějcelou noc po malých skupinkách stří-dají a společně se modlí. Ráno se všich-ni scházejí u kříže. Zde potkávají Fran-tiška, který po noci plné modlitebukazuje své dlaně a bok, kde se objevilyrány Kristova umučení.František je stále slabší a cítí, že se jehoživot blíží ke konci. Odchází tedy naosamělé místo, kde nechce být rušen.Dětem však vzkazuje, ať jej vyhledají, žepro ně má ještě něco připraveno. A takse děti vydávají na cestu za Františkem.Cestou musí splnit několik úkolů, kteréjim cestu znepříjemňují. Ani počasí jimnepřeje. Prší a okolím se rozléhá hřmě-ní. Všichni nakonec úkoly plní a doví-dají se, kde se František nachází. Nalé-zají umírajícího Františka. Ten je všakplný naděje a radosti a předává dětemposelství. Vysílá děti do celého světaa vybízí je k hlásání Kristova učení. Na-konec jim ukazuje místo, kde jim zane-chal malé dárky, které budou dětemvždy připomínat Krista. Děti objevujíbarevné náramky se symbolem Kře-sťanů — rybou. Dostávají také Františ-kovo poselství s jeho modlitbou. Poté jeFrantišek v průvodu odnesen na místojeho věčného odpočinku. Všichni zpí-vají a přinášejí Františkovi květiny.Ještě naposled se s ním každý loučí.Všechno, co jsme prožili, nakonec svě-řujeme Pánu při děkovné mši svatév kostele sv. Damiána v lese. A tady nášpříběh končí. Nebo začíná?
▲ Máří B.
1 3
Krátké zamyšleníKe vzniku tohoto článku přispěl šéfre-daktor MANY pan Vitásek. V jedno letnínedělní odpoledne mi poslal mails otázkou, jestli bych mohla napsat ně-jaký zážitek z vyprávění dětí z letošníprázdninové chaloupky. Odepsala jsem,že ne, protože jsem tam nebyla. Pravdaje, že moje děti mají po každé chaloupcezážitků víc než dost a žijí z nich dostdlouho. A pak mi to došlo! Aby mohlyděti zážitky mít, musí někdo zor-ganizovat sto různých věcí… Vymysletprogram, místo, kam se pojede, zajistitjídlo, dopravu, zdravotníka, kuchařkuatd. Kolik úsilí, nervů, času, schůzek tozabere — od naplánování až po realiza-
ci. Šest, sedm, osm měsíců? Pak ode-vzdáme děti na svinovském nádražía máme minimálně na deset dní vysta-ráno — klid, pohoda, odpočinek. A za tovšechno patří velké DĚKUJEME!! ! Díkyvšem, že berete na sebe úkol zabavit naše děti aspoň na část prázdnin a námtak ulehčíte jejich hlídání. Je to velkápomoc, i když to zní tak obyčejně. Mys-lím, že to můžu napsat jménem všechrodičů, jejichž děti na chaloupky jezdí.Nechci na nikoho zapomenout, a taknebudu jmenovat. Doufám, že se mlá-dež, o které je řeč, v článku pozná. Ať sevám i do budoucna dílo daří.
▲ J. Š.
Poprvé a naposledPoprvé a naposled jsem se rozhodl na-psat do Many. To, co jsem prožil, zakusilči pocítil na prázdninových středáchpro děti, není totiž možné vyjádřitslovy.Koho by zajímalo, že jsme byli na vý-stavě, kde každý může stříhat, lepit,drátkovat, přišívat, vycpávat, malovat,získávat nápady, jak využít vyřazenéponožky, knoflíky, nebo se prohrabávatv hadrech, vyrobit si něco, za co byv obchodě nedal ani korunu, a pak bezprotestů všechno zase uklidit? Je topodobné, jako když se vám podaří vyfo-tit ještěrku zední ve Štramberku neboužovku podplamatou pod Brněnskoupřehradou a někdo vám pak řekne, že jeto málo ostré a že na internetu jsoumnohem zajímavější zvířata. Chápu. Asijste to zažili a vůbec se nedivím, že fo-tky z dovolené, na které jste neby-
li, vám připadají většinou nudnéa video, které trvá více než minutu, jestrašně dlouhé a stačí, když ho vidítejednou, a i to je mnohdy moc. A kdyžvám řeknu, že děti byly v TV Noe, se-známily se s technickým i personálnímvybavení, zkusily si práci s kamerounebo že se vzorně chovaly na mši, kterábyla vysílána v přímém přenosu, to užje vrchol. Proč nám o tom píše? Našeděti tam nebyly, tak proč to máme číst?To máme jako závidět? My jsme byliv Řecku a taky se tím nechlubíme.A určitě jsme se tam měli lépe. V ča-sopise Milujte se nebo Effatha jsoumnohem lepší a duchovnější článkya působivější svědectví.Opět chápu a divím se, že jste došliv četbě až sem. Klidně přestaňte čísta přeskočte na poslední stránku, kde jepravděpodobně nějaký recept na buch-
1 4
tu od babičky. Aspoň to má praktickévyužití. Taky dám většinou přednostčerstvě upečenému koláči před zážitky,které se mě moc netýkají. Trošku se zato stydím, ale každý má své priority. Jo,a také většinou nečtu takovéto dlouhépříspěvky v Maně.Proč o tom všem tedy píšu? Nesmekámpřed organizátory volnočasových ak-tivit, chaloupek, vedoucími ministran-tů, pořadateli křesťanských setkánímládeže, scholami ani kněžími, kteří jepodporují a fandí jim. Ani jim dokonceneděkuji, že se od nich můžu mnohémunaučit a mnohé pochopit. Oni to nedě-lají kvůli tomu, abychom jim děkova-li. Jen si uvědomuji, jak je skvělé býta žít, vědět, že v generaci, která přicházípo nás, jsou skvělí lidé, kteří dávajípřednost vztahům před vlastnictvím, že
víra, láska a pravda nejsou jen pojmy,ale jsou obrovské hodnoty, že v příroděse stále ještě dá koupat, že i žába jenádherný tvor a že díky Bohu zůstávástát na kameni kámen (ale to už jsem senechal unést tokem myšlenek a za-brousil někam jinam). Že přátelstvía darování sebe ostatním je aspoň proněkoho důležitější než hromada nevy-žehleného prádla nebo neutřený pracha že zarostlá zahrada, která je rájembrouků a ještěrek, je v něčem lepší nežanglický trávník nebo beton. Ale tovšechno dávno víme. Už dost. Přehnaljsem to. Zabírám místo, kde mohl býtnějaký vtip nebo hádanka.Jako podpis si dovoluji využít svéhonejvyššího postavení, kterého jsem za-tím dosáhl, a oslovení, kterého si nej-více vážím.
▲ děda
Posezenína staré fařeTa myšlenka zrála už docela dlouho, uždokonce za o. Ladislava Kozubíka, alebylo tam příliš mnoho ale. Dozrála letospo jednom růžencovém pondělku o Ve-likonocích. Naše společenství rodinskončilo svou modlitbu a začala disku-se, jak dotáhnout lidi z kostela na faru.A tady v klidu ve společenství strávithodinku, dvě v příjemné atmosféře. Po-sedět a povykládat, domluvit schůzku,opravu skříňky, hlídání dětí atd. A tunapadlo Andreu Mikolajkovou, co takudělat „posezení na faře“. Nakoupímekafe, mléko, upečeme buchtu a za velmisymbolické ceny budeme vařit kafea prodávat je. Zisk z této dobročinnéakce věnujeme na opravu fary. A jelikožto je akce na faře, nazvali jsme to úplně
spontánně POSEZENÍ NA STARÉ FAŘE.No, co s tím, až bude fara opravena, ne-vím, budeme muset hledat nový název.Naše aktivita začala hned v květnu.S malou dušičkou, jestli někdo přijde,nastoupili jsme v poslední neděli toho měsíce ráno v 9.00 na faře v plné polní.Nastala malá úprava interiéru a mini-kavárna v 10.30 otevřela. Úspěch sedostavil a zájem ze stran farníků také —až nečekaně velký. Kdo tam chodíte, takmi dáte za pravdu, že to tam vcelkudobře šlape. Sortiment se pomalu roz-rostl a v létě jsme zavedli do nabídkyaktuálně dle počasí i ledovou kávu.Vy,kteří jste ještě nestihli přijít — nestyďtese, přijďte. Vyměňte čas nedělní rannímše svaté za čas velké mše. No a když je
1 5
Biblická hádankaCo znamená slovo apokalypsa?
Odpověď na bibl ickou hádanku z minulého čísla
VESELÝČlověk je zdravý, když ho pokaždé bolí někde jinde.
M. TwainLékařská věda udělala už tak závratné pokroky, že prakticky nenajdeme zdravéhočlověka.
A. Huxley
Posvátný tetragram : JHVH = JAHVE = JsoucíToto své jméno zjevil Bůh Mojžíšovi v hořícím keři. „Já jsem ten, který jsem.“(Exodus 3,13) Židé píší Boží jméno souhláskami, které nikdy nevyslovují nahlas.Nahrazují je slovem Pán, Hospodin, Nejvyšší, Elohim nebo Adonai.
ohlášena sbírka na opravu fary — ka-várna určitě otevře. Taky bych chtělapoděkovat našim jediným sponzorůmmanželům HLAVÁČOVÝM za skvělé
buchty. DĚKUJEME MOC! Jsou skvělébuchty i VY. Tak přijďte všichni, třeba vnejbližším termínu 28. září. Budeme sena vás těšit.
▲ za spol. rodin J. Š.
14. září— svátek Povýšenísvatého KřížeU příležitosti tohoto svátku se mi vy-bavuje vzpomínka na starý památníkmé maminky, který má dodnes pečlivěuschován a ve kterém jsem si už jakomalá hrozně ráda listovala. Hloubkumnohých textů jsem mohla plně do-cenit teprve s přibývajícím věkema životními zkušenostmi. Hned prvnístránka na mne vždy dýchala zvláštnímposvátnem. Je tu nakreslen prostý křížovinutý trnovou korunou a pod ním jeúhledným písmem psaný text:
„Znamení kříže v srdci vždy měj,toť symbol lásky největší,k němu všady se znej!K němu se utíkej
ve všech svých neštěstích,u něho najdeš vždynejlepší útěchy!“
Tato nadčasová slova mé mamince„v paměť odkázal“ její otec v únoru1943…
▲ B. V.
▲ B. V.
1 6
OKÉNKO PRO DĚTI
Vítám vás, děti, v novém školním roce.
Skleróza je nejkrásnější choroba. Nebolí a každý den se člověk dozví něco nového.Aurelius Augustinus
Lékaři jsou šťastní lidé, protože na jejich úspěchy se dívá slunce a jejich omylyzakrývá zem.
latinské přísloví
V— jako vítáníAHOJČAU
DOBRÝ VEČERCHVÁLA KRISTU!
Takto se vítáme s kamarády, s rodi-nou, s paní učitelkou, s panem dokto-rem, s duchovním otcem. S některýmilidmi se vítáme rádi, s některými méně.Asi podle toho, jak moc je máme rádi.Doplň správně slova pozdravů. Políč-ka s čísly správně seřaď a dozvíš se, covšechny pozdravy spojuje.Ten, kdo nás má rád nejvíce ze všech, jeBůh a my pokaždé, když vejdeme do
kostela, se s Ním vítáme znamenímkříže a slovy: „Ve jménu Otce i Synai Ducha svatého. — Amen.“ Z úcty po-klekáme před svatostánkem, kde pře-bývá Pán Ježíš.Na začátku každé mše svaté nás vítákněz slovy: „Pán s vámi.“ A my odpoví-dáme: „I s tebou.“
Matka Tereza vítalavšechny, jako by tobyl sám Pán Ježíš.Pečovala o děti, kteréneměly kde bydlet.Učila je a zakládalaškoly a nemocnice.A když si nevědělarady, řídila se heslempěti prstů.
Obrázky si můžeš vybarvit.
▲ Lenka Volná
1 7
KN IŽN Í OKÉNKONové knihy z farníknihovny
LACHMANOVÁ, Kateřina: Karikatury BohaKniha je členěna na dvě velké části.První z nich je velmi příhodně věnována obecnému úvodu,v němž je popisováno, co je podstatou karikatur Boha aproč bychom se jimi měli vůbec zabývat, dále jak vznikajía jak se šíří s rozličnými „úpravami“ dál, co má na ně vliva konečně několik rad, odkud čerpat inspiraci pro „opravu“takových představ, pokud se s nimi setkáme.V druhé části pak autorka nabízí „aktualizovaný“ přehlednejfrekventovanějších karikatur Boha, s nimiž se můžemednes setkat — místo zde mají naprosté „klasiky“. Autorkapřitom zvolila záměrně jazyk, který je srozumitelný i pročtenáře bez hlubší teologické nebo psychologické erudice.
BORGHESEOVÁ, Annalisa: Ženy a Karol WojtylaJaký měl vztah k ženám Karol Wojtyła, pozdější Jan Pavel II.?Které z těchto vztahů byly pro jeho život nejdůležitější? Dojaké míry utvářela setkání se ženami jeho energickou i cit-livou osobnost? Co si vlastně o ženách myslel, jak o nichmluvil? Proč se rozhodl napsat — jako první papež v ději-nách církve — celou encykliku, věnovanou důstojnosti ženy?
VELLA, Elias: Svatost je pro každéhoKniha přináší nejdůležitější texty Eliase Velly z jeho du-chovních cvičení a seminářů.Na stránkách této knížky mohou čtenáři poznávat Ducha,který vede ke spáse. Autor však upozorňuje i na síly, kterépůsobení Ducha svatého naopak omezují, a nabízí i způsob,jak dojít k osvobození: je to Kristus, kdo nám dává klíč k ře-šení každé těžkosti.
EDWARDSOVÁ, Pauline: Malá cesta uzdraveníKniha obsahuje nejen řadu svědectví o tom, jak Bůhuzdravuje prostřednictvím modlitby věřících, ale přinášíi jednoduchý návod, jak přistoupit k modlitbě za uzdravenívzpomínek. Svědectví zaznamenaná v této knize ukazujímocné Boží působení uprostřed nás.▲ M. D.
1 8
Theophille Delaporte – Katolíci morovíPo nějaké době, kdy jste si mohli odknih odpočinout, zase otevírám lite-rární okénko. A půjdeme na to pěknězhurta, ježto nahlédneme do zapo-menutého skvostu jménem Katolícimoroví. Komu něco říká Josef Floriana Stará Říše, z jehož úsilí tato útláknížečka vyšla, pochopí už teď, že ne-půjde o ledajakou záležitost. A taky žene. Osobně bych to dal jako povinnoučetbu pro každého katolíka. Delaportealias známý romanopisec Julien Greense s tím vůbec nemaže a výtečným způ-sobem odhaluje smýšlení katolíků svédoby (20.–30.), které jakoby z oka vy-padlo tomu našemu. „Je-li pravda přílišsilná, slabé žaludky ji nesnesou. Svět ka-tolický zvrací svůj katolicismus, z čehožpatrno, že jsou katolíci moroví,“ končí svédílko.Je-li pravda příliš silná… Autor bez mi-losti buší do všech těch, resp. do všechnás, co proplouváme životem s vlažnos-tí sobě vlastní, co nestrneme v úžasunad velikostí Boží, potažmo Církve a je-jích pravd, co všechny tyto skutečnostibereme jako jeden z mnoha přívažkůvyplňujících naše životy, do nás, proněž je pravda seslaná shůry všedností,běžnou záležitostí, pro niž není třeba sevzrušovat.„Osoby, jež se vracejí ze mše, mluví a smějíse: myslí, že tam nic zvláštního neviděly.Ani za mák netuší, co se tam hrozného dě-lo, ani krapet se nepřičinily, aby tam něcouviděly. Řeklo by se, že tam chodí proukrácení chvíle, že tam jdou na něcoprostého a přirozeného; a přece to, co setam děje, kdyby se přihodilo jen je-denkrát, stačilo by, aby v extázi uchvátilo
srdce zdravé. Vracejí se z Golgoty a mluvío počasí. Kdyby jim řekli, že Jan a Mariasestupujíce s Kalvárie mluvili o věcech ni-cotných, odpověděli by, že je to nemožno.A přece sami nejednají jinak,“ hřímá. Jevám to taky povědomé? „Raději mámchování nevěřících, kterým se jeví katoli-cismus jako cosi pošetilého a nesmyslného,než chování katolíků, jimž se jeví přiro-zeným. Kacířství není tak ošklivé jakozlhostejnělý katolicismus,“ píše o něcodále.Nadpřirozenost Boží i zjevené pravdyzabraňuje, aby byl katolicismus, „v němžje závrať“, jevem přirozeným a tutoskutečnost Delaporte hájí ze všech sil.Oslava Boha, Církve, Pravdy čiší z kaž-dého řádku, proto si nebere servítkyani vůči kněžím, kteří se snaží sply-nout s tímto světem a netáhnou věřícík nebi, naopak je svými slovy i svýmjednáním s tímto světem, jemuž se příčívše velké a vznešené, svazují. „Čekámtedy od tohoto kněze, že bude ke mněmluviti nikoli jako člověk, ale lépe nežanděl. Žádám od něho, aby mi říkal věcivznešené a nezvyklé, jež mne dojmoua obrátí mne, a on praví tyto věci způso-bem tak nízkým a tak sprostým, že mnepobuřují a zatvrzují. Osobnost knězova jezdrojem úžasu. Přesně mluveno, neníšpatných kněží, jsou špatní lidé, kteří jsoukněžími, kteří jsou špatnější než ostatníprávě proto, že jsou kněžími: Kněz jestv nich, vždyť je to sám náš Pán a SpasitelJežíš Kristus.“Apeluje na to, aby si každý uvědomilsvou velikost, velikost danou výkupnousmrtí Ježíšovou. „Kdybyste byli méněvelcí, peklo by vás zabilo, ale jste zřízeni
1 9
TEOLOGICKÉ OKÉNKONa radostné cestě
▲ Libor Rösner
Nadechnout se „čisteho ostravskeho“vzduchu, vidět všechen ten nepořádekkolem sebe, slyšet plané řeči politikůa hněvivé výkřiky spoluobčanů, mít po ne-oprávněné kritice pošramocené ego, mu-set vykonávat nepříjemnou práci, nemocisi koupit nejnovější model chytrého te-lefonu, protože nevydělávám tolik, kolikbych chtěl, mít příšerné počasína dovolené, setkat se s přátelina pohřbu společného přítele,být rozladěný z toho, že ménázory ostatní odmítli…No řekněte, je tohle nějakýživot? Ano, přesně tohle ježivot! Ale nejen tohle je život! Přece toznamená, že dýchám, vidím, slyším, cí-tím, mohu pracovat, něco vlastním, mámčas na dovolenou, mám přátele a dosudžiji, okolo mne jsou lidé, kteří posloucha-jí…A život je také toto: nadechnout se čer-stvého horského vzduchu, obdivovatkrásu uměleckého díla, zaposlouchat sedo tónů nádherné hudby, mít cit prospravedlnost, pomoci druhým, žítskromně, ale netrpět nouzí, objevovatkrásy domoviny i vzdálených koutů ze-mě, setkávat se s přáteli na svatbácha křtinách našich dětí a vnuků, mít
možnost říci svobodně svůj názor…I věci nepříjemné, které Tě potkají,člověče, znamenají, že ti pořád ještězbývá čas. Až se toho našeho smogemnasyceného ostravského vzduchu ne-budeš schopen nadechnout, tak věz, žeje konec. Až neuvidíš, neuslyšíš a neu-cítíš dobré ani špatné, tvůj čas na této
zemi vypršel. A tak snadstojí za to zamyslet se, žei negativní věci paradoxněmohou být zároveň nositelidobrých zpráv. Není možnévyzobávat ze života jenhrozinky. K těm je někdy
třeba prokousat se těstem okolo. A mů-žeme přitom žehrat, že je ho přílišmnoho a je tam vlastně zbytečné. Neboho můžeme přijmout jako jejich nosite-le, bez něhož by hrozinky nebyly zdale-ka tak vzácné.Život můžeme prožít jako těžké břeme-no s několika málo světlými momenty.Nebo ho můžeme zkusit žít jako velkou,tajemnou a náročnou výpravu za malý-mi i velkými radostmi (ne za lacinýmoptimismem) a především za Radostínejvětší. „Radujte se v Pánu vždycky,znovu říkám, radujte se!“ (Flp 4,4)
▲ Lukáš Volný
na ten způsob, abyste věčně trpěli, abystese věčně radovali, a není míry, která byvám příslušela. To jest tak pravdivé, žebylo třeba, aby osobnost jedinečná vás vy-koupila; utrpení milionů křesťanů spra-
vedlivých nebylo by bývalo mohlo uvéstiani jednu duši do ráje.“A v citacích bych mohl pokračovat. Alenebudu. Stačilo. Doufám. A přečtěte sito ostatně sami, stojí to za to.
20
MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická farnost Ostrava-Třebovice,
V Mešníku 5100, 722 00 Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942
http://trebovicka.farnost.cz, http://www.facebook.com/trebovicka.farnost
Evidenční číslo: MK ČR E 16325Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail: [email protected]
Náklady na výrobu a tisk jsou 10 Kč
Uzávěrka příštího čísla je 15. 9. 2014
RECEPTÁŘTvarohová strouhaná buchta
Ingredience:Těsto400 g polohrubé mouky200 g Flory1 prášek do pečiva1 ,5 polévkové lžíce kakaa1 ,5 polévkové lžíce práškového cukru4 polévkové lžíce mléka
Náplň (tvarohová)1 kg tvarohu4 vejce300 g práškového cukru1 polévková lžíce Maizeny (Solamyl)1 balíček vanilkového cukru
Postup:Všechny přísady na těsto smícháme.Těsto necháme 30—60 minut v mražá-ku (lze udělat i 24 hod. předem).Vyšleháme zvlášť bílky na sníh. Tvaroh
smícháme s cukrem, žloutky, Solamy-lem a postupně do něj přidáme vyšle-hané bílky. Můžeme přidat 1—2 štam-prlky rumu. Asi 0,5 deci.Těsto rozdělíme na dvě poloviny. Namáslem vymazaný a moukou posypanýplech nastrouháme na největších slzič-kách na struhadle rovnoměrně polovi-nu těsta, na ni navrstvíme tvarohovounáplň a potom na náplň nastrouhámedruhou polovinu těsta. Pečeme 40—50minut na 180 °C. Po upečení a vychlad-nutí pocukrujeme a nakrájíme na kou-sky.P.S. Těsto je lepší dělat z 1 ,5 dávky.
