24
Časopis římskokatolické farnosti Ostrava–Třebovice
11 • 2014
Časopis římskokatolické farnosti Ostrava–Třebovice
10.
2
Ohlédnutí za srpnovou poutí
Dvacet let kněžství otce Martina Kubeše
3
Podzim má v sobě určitou krásu, jelikožse stromy vybarvují do rozličných ba-rev. I náš farní časopis Mana se odtohoto čísla na přední a zadní straněvybarvil. A to bylo podnětem, abych sezamyslel nad tématem „barevnosti svě-ta“ a „barevnosti mše svaté“.Tím, že se svět stane barevným, tím senezmění jeho obsah, ale forma. Možnáse to zdá nepodstatné, ale opak je prav-dou.Vždyť i při jednotlivýchbohoslužbách mění knězbarvu ornátu podle li-turgického období čipodle svátků a památeksvatých. Nebylo tomu takovšem od počátku. Li-turgické barvy se vyvi-nuly až ve 12. či 13. století.Barvy se snažily vystih-nout atmosféru a citovounáplň jednotlivých svát-ků a slavností.Protože se blíží svátekvšech zemřelých, začně-me barvou fialovou:
Fialová vyjadřuje smutek, který ovšemnení černě tvrdý a depresivní, nýbržsmutek mírněný nadějí. Jeden z výkla-dů je, že je to i barva popela, tedy sym-bol kajícnosti a přípravy. Užívá se tedyv tzv. silných obdobích, jako je adventnebo půst.
Naopak bílá je barvou čistoty, ne-vinnosti a radosti, proto se užívá přivšech slavnostních příležitostech. Je toi barva světla, proto se užívá o svátcích
Ježíše Krista (doba vánoční a veliko-noční), který byl světlem světa,a o památkách svatých, kteří tuto jehosvětelnost odráželi (vyjma mučedníků— v den jejich památky se užívá barvačervená).
Červená barva je tedy barvou krvea lásky, tudíž se používá, jak už bylo ře-čeno, o svátcích připomínajících utrpe-ní Páně a smrt mučedníků a mučednic,
kteří prolili z lásky k Pá-nu svou krev. Je i barvouohně, proto se s ní mů-žeme setkat o svatoduš-ních svátcích, neboť Ježíšřekl o Duchu, že je tooheň, který přišel svrh-nout na zem.
Růžová barva je barvouněhy a zmírňuje fialovouvážnost v době adventnía postní, abychom siuvědomili, že cílemkřesťanského života jeradost.
Zelená je barvou naděje. Tak jako po-hled na zelené osení vzbuzuje naději nabohatou žeň, tak zelená barva v liturgiivzbuzuje naději na věčný život. Tutonaději prožíváme o nedělích a ve všednídny v mezidobí, když není žádný většísvátek či památka.
Bez barev by byl náš život monotónní,proto pusťme po vzoru liturgie ba-revnost do svého světa.
▲ o. Lukáš
Barevný listopad
4
LITURGICKÝ KALENDÁŘ1. listopadu – sobota Slavnost VŠECH SVATÝCH2. listopadu – neděle VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ4. listopadu – úterý Památka sv. Karla Boromejského, biskupa9. listopadu – neděle Svátek Posvěcení lateránské baziliky
10. listopadu – pondělí Památka sv. Lva Velikého, papeže a učitele církve11. listopadu – úterý Památka sv. Martina, biskupa12. listopadu – středa Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka13. listopadu – čtvrtek Památka sv. Anežky České, panny16. listopadu – neděle 33. neděle v mezidobí17. listopadu – pondělí Památka sv. Alžběty Uherské, řeholnice21. listopadu – pátek Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě22. listopadu – sobota Památka sv. Cecílie, panny a mučednice23. listopadu – neděle Slavnost JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE24. listopadu – pondělí Památka sv. Ondřeje Dung – Laca, kněze,
a druhů, mučedníků30. listopadu – neděle 1. NEDĚLE ADVENTNÍ
▲ podle Liturgického kalendáře zpracoval Jarek Martykán
MALÁ KATECHEZE
Vážení čtenáři, v minulém čísle Manyjsme se v našem seriálu o mši svaté vě-novali lámání chleba. Loučili jsme sezhruba v okamžiku, kdy kněz pouští dokalicha s vínem (Kristovou krví) kousekulomeného chleba (Kristova těla). To-muto úkonu říkáme míšení eucharis-tických způsob. Nalezneme ho ve větši-ně křesťanských ritů a je to rovněžběžný způsob přípravy řady pokrmů,kdy mísíme potraviny pevné a tekuté,jak to známe z našich kuchyní. Při mšimá tento symbol znázornit jedinečnostpokrmu, který nám Bůh dává. Je to živétělo a životodárná krev Páně. Můžeme
také hovořit o jednotě těla a krve Páněv díle spásy.Setkáváme se, jako už několikrát, s vícevýklady. Někteří autoři vnímají těloa krev jako jednotu pozemského života,která byla násilně rozdělena smrtí nakříži. Smíšení je pak výrazem jejichopětovného sjednocení ve vzkříšení, nakterém máme podíl. Někteří otcové vy-kládali tento akt jako obraz spojeníbožství a lidství v Kristu. Díky Němu jeobnoven hříchem narušený svazek Bo-ha a člověka.Toto gesto rovněž naznačuje jednotumístní církve s církví římskou a s pa-
Míšení
5
AKTUALITY Z FARNOSTI
SVATÝ MĚSÍCELeonard z Porto MauricioLeonard z Porto Mauricio reformnífrantiškán a misionář, který původně
studoval filozofii a medicínu. Roku 1697vstoupil v Římě k reformní větvi fran-
1. 11. Slavnost Všech svatých — mše sv. nebude ráno, ale večer v 17.00 hod.2. 11. Vzpomínka na všechny zemřelé – po mši sv. v 9.30 bude pobožnost na
hřbitově6. 11. V 19.30 pokračuje příprava na biřmování v kostele
13. 11. Biblická hodina po mši sv. na faře15. 11. Večer s Písmem svatým16. 11. Den Bible — sbírka na toto dílo23. 11. Slavnost Ježíše Krista Krále. Sbírka na rekonstrukci a zateplení fary, poté
Kavárna na staré faře27. 11. V 19.30 příprava na biřmování v kostele29. 11. ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA. Letos k nám zavítá známá osobnost
české církve Kateřina Lachmanová. Využijme této možnosti sev předadventním čase zastavit a obnovit. Program:
9.00 Modlitba radostného růžence9.30 I. přednáška, meditace, pauza
11.00 II. přednáška a meditace12.00 Anděl Páně a společný oběd12.45 Odpovědi na dotazy u odpoledního kafe14.00 III. přednáška15.00 Adorace v kostele15.30 Mše sv. se žehnáním adventních věnců a závěr duchovní obnovy
Změna programu vyhrazena.Roráty:Od 2. prosince každé úterý v 6.30 hodin, ve středu v 17 hodin a v sobotu v 7 hodinpo celou dobu adventu.
▲ o. Lukáš Engelmann
pežem. Původně totiž papež slavil mšisvatou, při které vždy „odložil“ stranoučást eucharistického chleba. Ten si paknásledně brali římští kněží (biskupové)
a při slavení mše svaté ve svých koste-lích jej na znamení jednoty se svýmbiskupem vpouštěli do kalicha.
▲ Lukáš Volný
6
tiškánů, k tzv. „riformelle“. Byl jednímz největších příznivců mariánské úctya křížových cest. Leonard po 50 let pod-nikal neúnavně lidové misie.Pocházel ze severní Itálie. Narodil se 20.prosince roku 1676 v Porto Mauricio(v dnešním Imperia), ležícím asi 110 kmjihozápadně od Janova v Itálii, jako synDominika Casanuova, kapitána ob-chodní lodě. Při křtu dostaljména Pavel a Jeroným.Když měl tři roky, zemřelamu maminka. Jeho výchovupřevzal dědeček, později odtřinácti let žil v Římě v ro-dině svého strýce Augusti-na, který z něj chtěl mít lé-kaře. Po třech letech veškole u dona Santolerihonastoupil do jezuitské kole-je. Odtud přešel k reformnívětvi františkánů, byl přijatv Collegio Romano a 2. 10. 1697 přijal ře-holní hábit a jméno Leonard.Studium teologie dokončil v římskémklášteře sv. Bonaventury a roku 1702zde přijal kněžské svěcení. Brzy potéonemocněl tuberkulózou, která mupřekazila plány stát se misionářemv Číně. Kardinál Coloredo mu řekl:„Vaše Čína je v Itálii.“ Místo do Číny sestěhoval do Neapole. Jeho zdravotnístav se ani zde nelepšil, dokud se ne-obrátil o pomoc k Panně Marii. Zá-roveň udělal slib, že pokud dosáhneuzdravení, bude se ze všech sil vě-novat lidovým misiím. Leonardovaslova byla prý nejednou potvrzovánazázraky. Alfonsem z Liguori byl Leo-nard z Porta označen za největšíhomisionáře 18. století.
Leonard se na každou misijní obnovupřipravoval mimořádným způsobem,při kterém načerpával Boží lásku, aby jipři misii předával účastníkům. Otázkuúspěchu svěřoval vždy Panně Marii,která byla jeho významnou pomocnicí.Při misiích často vyzýval k modlitběkřížové cesty a kladl na ni velký vý-znam.
V roce 1720 přešel z Toskán-ska do střední a jižní Itálie.Kázal vojákům, námořní-kům, vězňům. Často kázalpod širým nebem, protožekostely byly pro počet zá-jemců příliš malé.V roce 1744 ho papež Bene-dikt XIV. poslal na Korsiku,aby tam obnovil náboženskýživot. V té době na Korsicepřevládaly velké problémy.Ať se jednalo o rodinné spo-
ry, krevní msty, různá bezpráví nebolaxnost k náboženské víře.V roce 1750 Leonard s papežským sou-hlasem zřídil křížovou cestu v římskémKoloseu. Do dějin spirituality se zapsalšířením pobožnosti Křížové cesty. Z jara1751 působil v Lucce a poslední misiikonal v boloňské diecézi.Již za života byl nazýván „apoštolemItálie.“ Z jeho díla se dochovalo 17 svaz-ků. Psal italským biskupům i do zámořía byl údajně prvním navrhovatelemdogmatu o Neposkvrněném početí Pan-ny Marie.Zemřel 26. listopadu 1751 v Klášteře sv.Bonaventury. 29. června 1867 ho pro-hlásil Pius IX. za svatého.
▲ podle internetu a knihy Rokse svatými zpracovala Majka Dostálová
7
Zrníčka z BibleZ hlubin bezedných tě volám, Hospodi-ne, Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvéucho pozorně vyslechne moje prosby.
Žalm 130, 1—2
Je ctí pro muže upustit od sporu, kdeja-ký pošetilec jej však rozpoutává.
Přísloví 20, 3
Hospodin tě povede neustále, bude těsytit i v krajinách vyprahlých…
Izajáš 58, 11
Dychtíš-li po moudrosti,zachovávej přikázání, aHospodin tě jí obdaří.
Sírachovec 1, 26
▲ vybrala Štěpánka Vitásková
STŘÍPKYSetkání s Ježíšem jako s naším mistrem (7. část)Exercicie v Koclířově, které vedl. P. Elias Vella, exorcista z MaltyPostní doba je také doba, kdy si odpí-rám jídlo. Ve východní tradici je půstznamením očištění těla. Půst je pro-středkem k očištění těla, aby bylo schopnopřiblížit se více k Bohu. Půst sám o soběnení tím cílem, je to pouze příprava, aby-chom se mohli účinněji modlit. Ve Starémzákoně sebou půst nese smutnou atmo-sféru. Ježíš představuje také půst, alepřináší jej s radostí. Církev nechce chá-pat půst jako období smutku, spíše tomá být období radosti. Ježíš nás vykou-pil, to přináší radost. A radost, to jeovoce Ducha svatého. Radost by mělabýt charakteristikou každého křesťana.Mnohdy se nám zdá, jako by člověk mělžít ve smutku, ale není to pravda. Ano,jsou chvíle kdy ženich není jakoby pří-tomen, jsou chvíle, kdy jsme opuštěni,potíme se krví a nemůžeme se smutkuvyhnout. Ale během ostatního časubychom měli ukazovat plnou radost.Máme být radostní, že nás Ježíš vykou-pil, že zvítězil nad utrpením. Sv. Franti-
šek byl plný radosti i v době setkání sesmrtí, nazývá ji sestřička smrt. Sv. Pavelříká, že by si raději vybral smrt, volítakto spojení s Bohem. Gándhí říká:„Nejsem křesťan, protože na tvářikřesťanů nevidím radost.“ Představmesi vězně, který by nebyl plný radosti,když jde propuštěn z vězení. Člověka,který měl dluhy, druhý mu vše od-pustil, nyní je plný radosti. Člověka,jenž se topil a je zachráněn, je plný ra-dosti. Naším hříchem riskujeme věčnýživot. Ježíš nás spasil. Ježíš přišel a říká:„Vaše hříchy jsou vám odpuštěny.“ Půstje tu proto, abychom se naplnili radostí.Je to krok k důvěrnému vztahu s Bo-hem. Je to krok, jenž nás očišťuje,abychom měli plnou radost. Blahosla-vení chudí duchem jsou čistého srdce.Blahoslavení znamená: plní radosti.Buďte radostní, to je význam slovablahoslavení. Naplňte své srdce radostí.„Mé srdce je plné radosti,“ říká Maria.Když se skrze litanie obracíme k Marii,
8
Sv. Jan Marie Vianney (část.1)Vzácná relikvie neporušeného srdce sv.Jana Marie Vianney, faráře arskéhoa patrona všech kněží, putovala v záříČeskou republikou.V Kalendáři přátel opuštěných dětí „Sv.Josef“ z r. 1931 jsem našla článek, kterýnapsal Mons. Antonín Hoffmann. Jme-nuje se Ruce Kristovy. Část z tohotočlánku je níže uvedena.
V životopise „Svatého faráře Arsského“Jana M. Vianney čteme zajímavou kapi-tolu Sirotčinec Arsský a veliké zkouškySvětcovy. Tam se praví: Většina událostí,které činí život světcův tak divuplným,se vztahuje k založení a udržování si-rotčince, který založil v Arsu a nazvaljej „Providence“ (Prozřetelnost). Za-ložením uskutečnil dvojí slib. Trpěl, že
chybí nám tam volání k Marii jako kešťastné Panně. To je jediný atribut, kte-rým ona sama sebe nazývá: „blahosla-vená“ — radostná, že se může nazývatšťastnou Boží služebnicí! Maria trpělaa je Královnou mučedníků. Přes všech-no utrpení však Maria neztratila radostve svém srdci. Maria je plná radostii v době utrpení. Takoví máme být i my.Radost je ovoce Ducha svatého. Maria jeplná Ducha svatého, je plná radosti, ješťastná služebnice Boha. Jestli chcemedávat světlo druhým, nesnažme sev nich vzbudit dojem, že být křesťanznamená být neustále zkormoucený.Naše cesta je cesta pokoje, který námmůže dát pouze Bůh. V těchto dnechjsme mluvili o cestě k Ježíši. Prosme Ježí-še, aby v nás zapálil oheň radosti. Pane, toje to, za co se chci modlit pro každéhoz nás — naplň nás pravou radostí, protožejen Ty ji můžeš dát. Učiň naše srdce ra-dostné, jsme přece tvými syny a dcerami.Naplň mne radostí, neboť Ty jsi mým Spa-sitelem. Naplň mě radostí, jakou prožívalmarnotratný syn, když se mohl k Toběvrátit, radostí, jakou pociťovala žena ob-viněná z cizoložství, když jsi jí odpustil jejíhřích. Dej mi, Pane, radost, kterou proží-
vali všichni osvobození od zlých sil. Dejmi, Pane, radost Marie. Dej mi radost Pa-vlovu, který volal: „Radujte se v Pánu, ra-dujte se.“ Dej mi radost Františka z Assisi,Terezie z Lisieux. Dej mi radost, kterou jsipro nás předpověděl. Dej mi radost zaslí-benou Tvým slovem. Dnes Tě prosím o po-žehnání. Pane, požehnej závazek, smlouvutěchto dní. Požehnej, Pane, každého. Dejnám zdraví, jež všichni tolik potřebujeme.Požehnej naši mysl, požehnej naše srdcea nauč nás milovat jako miluješ Ty.Požehnej naši práci, požehnej našim rodi-nám. Dotkni se našich manželů, manželek,našich dětí, bratří, sester, rodin, požehnejnašemu faráři, všem kněžím a jáhnům,požehnej biskupovi, požehnej papeži. Po-žehnej naše domy, vstup do domů, takéklíče k našim domovům, požehnej našeauta, hodinky, všechno, co máme. Požeh-nej všechny naše léky, jež bereme, i ty léky,které nemáme právě při sobě. Požehnejvše, co nosíme na svou ochranu, křížky,medailonky, požehnej naše nábožensképředměty. Skrze toto požehnání nás při-veď k radosti. Požehnej nás skrze vodu,jenž nám připomíná křestní sliby. Vše, comám, ať je pro Tvou slávu. Amen
▲ připravil Radim Prokop
9
špatně kdys studoval, a proto nemálo sezajímal o otázku lidové výchovy. Kdyžpřišel do Arsu, rozdal mnoho knihv přesvědčení, že nemůže činit lépe,než když rozdá díla, obsahující vědomo-sti. Ale v kolika rodinách nebylo možnoudělit této almužny!Bylo v Arsu, jakoostatně v celé Francii, tenkráte mnohoanalfabetů.Proto chtěl v Arsu otevřítškoly, ve kterých by děti byly vyučová-ny zdarma.Za svých pochůzek v kraji, kdy zastupo-val spolubratry, pojal ještě jiný úmysl.Ve statcích té nezdravé planiny častoviděl děti, které neměly ani otce, animatky. Mnohé děti rodiče opustili. Li-toval toho, a když si vzpomněl, že předním působil v tomto kraji sv. Vincencz Pauly, prosil tohoto patrona sirotků,aby mu vnuknul, jak by mohl vytrh-nout aspoň některého z nich z bídy, po-něvadž byly vystaveny většímu nebez-pečí. Kdykoliv kráčel po návsi svéosady, pohlédnul vždy na dům, kterýsvou čistotou se mu zdál nejvhodnějšímpro dívčí školu a pro sirotčinec. Ač si jejpřál získat, nerozhodl se pro koupihned. Dlouho uvažoval a vroucně semodlil. Až když se mu zdálo, že dílo lzeuskutečnit, pak teprve koupil dům .Není pravda, že tehdy prodal pole, kte-rá mu patřila v Dardilly, neboť nikdytam neměl movitého jmění, obdrželv penězích podíl, který mu byl vyplácendo smrti, totiž tři sta franků ročně. Jevšak možné, že si vybral podíl předemna několik let a kupuje dům. Bylo třebaosob, které by podnik řídily. Vianney serozhodnul pro řešení, které v údivuvedlo spolubratry. Ale ježto často bylosvícen, takže viděl do budoucnosti,
chtěl snad ukázat farářům, kteří budoužít půl století po něm, co by mohli uči-nit, kdyby si nevolili zvláštních po-mocníků. Místo, aby si zvolil řeholnice,obrátil se na laiky. Vybral ve farnostidvě dívky, které vynikaly vzděláním,ctností a praktickým smyslem pro života jeho potřeby. Poslal je na rok k se-strám ve Fareins, aby poznaly školskýživot Pak je povolal zpět a svěřil jim ve-dení svého díla, aniž je zavázal sliby.Nezklamaly jeho důvěry. Benedikta sestala hlavou, Kateřina srdcem ústavu.Zanedlouho dostaly pomocnici v JohaněMarii Chaneyové, která měla na starostitěžší práce. Začátky byly skromné.Nejdříve byla otevřena jedna třída prodívky z Arsu. Později, pokud stačilymístnosti, byly připuštěny dívky z oko-lí, ovšem s podmínkou, že se samy vy-živí. Jelikož se jednalo hlavně o chudéděti, byly přijaty nejdříve dvě, tři, podlemožnosti. Počet se množil s příspěvky,takže se brzy nedostávalo místa a bylotřeba stavěti. Vianney, který se osvědčiljako tesař, když opravoval svůj kostel,chtěl též pracovat vlastníma rukama nazvětšení sirotčince. Dělal omítku, řezaltrámy a dovážel kameny.Jakmile byla stavba dokončena, ihnedbyl dům naplněn a po dvacet pět letbylo v něm stále dost dívek Počet nebylurčitě stanoven. Přijal všechny, kterépřišly, ale nejraději dívky od patnáctido osmnácti let, které žily až dosudv bídě a nevědomosti. Přijímal i mladší,kterých nepropouštěl dříve, dokud ne-přistoupily k prvnímu svatému přijí-mání.Dům překvapoval svojí prostotou, Jedi-ný pokoj byl zároveň jídelnou, stu-
1 0
dovnou a pracovnou. V zahradě, kteráskýtala osvěžení, byla nasázena zeleni-na. Dívky neměly stejného oděvu: dětinosily oděv, ve kterém přišly, nebo kte-rý byl darován. Vyučování dálo se in-dividuálně, dívka byla vzdělávána podlesvých schopností. Většina sirotků seučila toliko číst, psát, počítat, šít, plést,prát prádlo a spravovat je. Toho potře-bovaly, aby byly dobrými služebnýmina statku, neboť takový život je skorovšechny čekal, když ve dvaceti opouště-ly sirotčinec. Někdy vstupovaly do služ-by mladší, ale jen na léto. V zimě se vra-cely do ústavu, kde si oddechlo těloi duše. Později se mnohé provdaly a ně-které zvolily si řeholní život. Všem bylVianney otcem, opatřoval jim výbavu,platil útraty, obstarával místo. Dodávalodvahy a radil jim. K němu se utíkaly vevšech nesnázích.„Providence“ (Prozřetelnost) stala sečástí jeho apoštolského působení. Po-
třeboval-li něčeho dosáhnout, všechnyse modlily s ním, neboť byl přesvědčen,že chudoba a mládí jsou všemocnýmiu Boha. Pro ně zřídil proslulé kate-chismy, které později vedly k tolika ob-rácením. Každého dne po obědě vcházeldo místnosti a usednul ke stolu. Děti seshromáždily kolem něho a on k nimhodinu mluvil. Před tím posluchač-stvem, které se ho nebálo, mluvil bezpřípravy a maje srdce na jazyku, zbavilsvou řeč všeho, co v ní bylo ještě uměléa cizí. Byl prostě takovým, jakým byl,pln vroucnosti a životnosti. Zanedlouhose mohli i cizinci účastnit těchto výkla-dů. Počet jich vzrůstal a bylo třebapokračovat v kostele, kde výmluvnostknězova uchovala si tutéž prostotu. Takse odměňovali sirotci svému faráři: „Onjim dával chléb tělesný i potravu du-ševní a oni z něho, aniž si toho uvědo-mili, učinili jednoho z nejzajímavějšíchkazatelů století.“
▲ Jana Svobodová
Dostala se mi do e-mailové pošty násle-dující myšlenka. Protože je to podlemého názoru pravda pravdoucí, posí-lám ji dál. Pátrala jsem po autorovia zjistila jsem, že je jím Max Kašparů(uznávaný psychiatr, teolog, pedagog,spisovatel, trvalý jáhen) a byla uve-řejněna v jednom z oficiálních kalendá-řů biskupství ostravsko-opavského:
„Neposílejme své děti na výuku ná-boženství, aby byly věřící, do skautské-ho oddílu, aby byly odvážné, ani dosportovního klubu, aby se naučilyčestně hrát. Víře, odvaze a charakteruse děti učí v rodinách. Instituce do-tvrzuje pouze to, co se musí předávat užv mateřském mléce.“
▲ Broňa Volná
Přečteno v mailu
Ostatky biskupa Josefa Martina Natha-na budou dne 8. 11. 2014 uloženy donového sarkofágu v městě Branice.
Zde je uvedeno něco z historie tohotoměstečka i samotného kostela SvatéRodiny.
Ostatky biskupa Josefa Martina Nathana
1 1
Obec Branice se nachází v nejjižnějšíčásti Opolského vojvodství. Na severuhraničí s obcí Głubczyce, na výcho-dě s obcí Kietrz a hranice na jihozápadětvoří zároveň státní hranici s Českourepublikou. V Branicích je hraniční pře-chod do obce Úvalno (u Krnova).Název Branice tehdy mohl znamenatbuďto malou bránu, anebo Branůvmajetek.
Historické zdroje uvádějí, že za účelemposílení obrany obce zde byl roku 1288vybudován zámek. Branický zámek bylv letech 1863—1891 přestavěn na pivo-var. Nad příkopy obklopujícími zámekbyly postaveny klenby a ty pak sloužilyjako sklepy.Historie obce se úzce pojí s biskupemJózefem Nathanem, který patřil k vý-znamným stavitelům Branic. Kolemroku 1897 vybudoval u cesty do Mi-chałkowic dům pro řeholnice a již v ro-ce 1910 zde vznikl léčebný komplexa sanatorium. Výstavba tohoto ústavu,často nazývaného Městečkem Milosr-denství, se stala příležitostí k vytvořenímnohých pracovních míst. V roce 1932zde vznikl nemocniční kostel, který bylvybudován po vzoru starobylýchkřesťanských bazilik.
▲ Jana Svobodová
Každý z nás denně řeší problém hříchu.Ale je skutečně nutné dívat se na vírujen z pohledu hříšníka? Není tento po-hled příliš omezený?Co kdybychom nebyli hříšníci? Co kdy-bychom se na chvíli zbavili svých hří-chů a volně si užívali Boží lásku, kteránás obklopuje a kterou nám Bůh trpě-livě a neustále dává? Nežili bychom po-tom v Božím království?A co nás od Božího království dělí?Hřích. Často slyšíme a víme, že hřích jetřeba odpustit.Slovo „odpustit“ se skládá z předpony„od“ a kořene „pustit“. „Od“ vyjadřujesměr ven nebo pryč, což však neníúplně přesné. Lepší by bylo slovo „při-
pustit“. „Při“ vyjadřuje směr dovnitř.Výstižnější než „odpustit“ by tedy byloslovo „připustit/přijmout“.Někdy totiž „odpustit“ může znamenatjen „vypudit z hlavy“. Ale i to, co „vypu-díme pryč z hlavy“, stále zůstává v na-šem srdci nepřijato a postupně tak tvoříšedý stín za našimi zády, který nás všu-de doprovází. A právě tento stín námbrání v opravdovém spojení s Bohem.Při zpovědi Pán znovu přijímá všechnymé hříchy. Ale přijímám je i JÁ??Dokážeme i my přijmout a pochopit?Dokážeme pochopit sami sebe? A doká-žeme přijmout a pochopit ostatní lidi?Bůh nás přijímá takové, jací jsme. Přijí-má všechny naše omyly, chyby, nedo-
Problém hříchu a odpuštění
1 2
Slavnost Všech svatých„Od 4. století se na Východě slavil spo-lečný svátek všech mučedníků: v syr-ském obřadu v době velikonoční (13. V.)a v byzantském obřadu na první nedělipo Seslání Ducha svatého. Podobnáslavnost se objevuje v 7. století v Římě;výroční den zasvěcení římského Pan-theonu (původně pohanského chrámu
všech olympských bohů) Panně Mariia všem svatým mučedníkům (13. V. 609).Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Kel-tů a Franků začal slavit svátek Všechsvatých (nejen mučedníků) 1. listopadu(snad proto, že u Keltů začínal v ten dennový rok). Brzy se slavení tohoto svátkurozšířilo; v Římě se slaví od 9. století.“
statky a hříchy a moc dobře je zná. Ra-dujme se ze svých chyb, protože častoani nevíme, proč jsme tu či onu chybunebo hřích udělali. A možná, že právětato zkušenost nám v budoucnu pomů-že vyvarovat se něčeho mnohem horší-ho. Proč bychom se tedy měli zlobit?Měli bychom se spíše radovat a v pokojia lásce přijímat své vlastní chyby i chy-by ostatních. Koneckonců jsou naší sou-částí, takže je načase si je připustit. Pánuž je totiž za nás dávno přijal. Neboť ne-může existovat ani jedna věc, ani myš-lenka na nebi ani na zemi bez toho, anižby ji Pán předtím nepřijal, a to se vzta-huje na všechno, na všechno dobré i zlé.Snažme se konat dobro, ale i když zhře-šíme, nebuďme proto na sebe naštvanínebo zlí. Vždyť jsme přece děti. Ježíš
sám nás nazývá Božími dětmi, ne Boží-mi profesory nebo starci. Jsme dětia u těch se předem předpokládá, že ob-čas zazlobí nebo jim něco nevyjde. Tak-že máme nárok na to dělat chyby.Bůh s tím počítá, proto od nás nechcedokonalost, ale lásku.„Milujte své nepřátele“ nebylo řečenokvůli našim nepřátelům, ale kvůli námsamotným. A i ten nejmenší hřích jenaším nepřítelem, dokud se nenaučímeho přijmout. Pokud své hříchy nepři-jmeme ve svém srdci, bude to zatěžovatnás samotné a sami si tím budemekomplikovat život.„Přijetí“ je ten největší dar, který mů-žeme sami sobě dát a který nám otevírácestu zpátky domů. Zpět do Boží náru-če.
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé„Modlitba za zemřelé patří k nejstaršíkřesťanské tradici. Vzpomínka na mrt-vé se koná při každém slavení eucharis-tie. Východní a západní liturgie věnujeurčitý den zvláštní vzpomínce navšechny zemřelé. Po stanovení slav-
nosti Všech svatých na 1. listopad začínáse na Západě tato výroční vzpomínkana všechny věrné zemřelé slavit v ná-sledující den. Její slavení zavedl sv. Odi-lo, benediktinský opat z Cluny (998)a brzy se rozšířilo i mimo benediktin-
▲ Aneta Cholevová
1 3
ské kláštery; od 14. století i v Římě.V Aragonii začali kněží slavit v ten dentři mše svaté za zemřelé; papež Bene-dikt XIV. tento zvyk potvrdil (1748)
a rozšířil pro všechny kněze ve Španěl-sku, Portugalsku a Latinské Americe;v roce 1915 bylo toto dovolení rozšířenopro celou církev.“
▲ převzato z Breviáře
Jak jste si možná již všimli, na faře sekaždou neděli schází několik klukůk ministrantské schůzce. Podle věkujsou kluci rozděleni do dvou skupinek:mladší ministranti (6—12 let) a starší mi-nistranti (od 13ti let). Schůzky začínajípro malé v 17 hodin, pro starší v 17.30.Součástí schůzek starších ministrantůje příprava na liturgii — služba misalis-ty, znalosti liturgického roku, litur-gických barev a vůbec celé mše svaté.Během celého roku se budeme snažitzískávat co nejvíc znalostí, abychom sestali na konci roku velkými ministran-ty. Začínáme na stupni začátečník, dálepokračujeme na kostelníčkovi, služeb-níčkovi a ti lepší dojdou až k lektorovi,k ceremoniáři a úplně nejlepší se sta-nou velkými ministranty.
Ministranti společně pořádají také vý-lety do přírody. V září proběhl nočnívýlet na Lysou, v říjnu diecézní pouťministrantů do Havířova a v listopadumáme v plánu florbalový turnaj s ná-zvem Orlovna cup.A když se na schůzce naučíme vše po-třebné, čeká nás zábava. Probíhá turnajve stolní hře nazvané šprtec. Každý mi-nistrant si vytvořil vlastní tým, se kte-rým soutěží. V minulé sezóně vyhráltým Vítkovic (Davka K.). Tým Opava(o. Lukáš) skončil na 5. místě. V této se-zóně hrajeme soutěž NHL, do soutěže sepřihlásilo již 18 týmů.Máš-li chuť, ničeho se neboj a přijď donaší party…
▲ Vašek Jícha a Pavel Táborský
Ministranti v akci
V minulém roce jsme v září s minist-ranty podnikli noční výlet na Lysou.Vzhledem k tomu, že se to klukům teh-dy líbilo, ale mnoho dalších kluků senemohlo zúčastnit, rozhodli jsme se, žeakci zopakujeme.Tentokrát nás jelo deset: Vašek, Pavel,Zdenda, Honza, Jirka, Dafka, Šimon, Fi-lip, Vašík a otec Lukáš. Vyjeli jsme v pá-tek v 20.57 vlakem z Ostravy střed. Poúvodním zamyšlení o ministrantskéslužbě jsme vyrazili z Frýdlantu nad
Ostravicí na Lysou kolem desáté hodinyvečerní. Po celý výlet jsme se střídali popůl hodině v nošení Bible. Ten, kdo mělu sebe Bibli, se stal také vedoucím našískupiny a šel jako první. Pokaždé, kdyždošlo k střídání Bible, tak jsme si z nípřečetli krátký úryvek.Tempo jsme měli nadmíru rychlé, alenikdo z nás si nedovolil naříkat. Kdyžjsme se blížili na Ivančenu, potkali jsmetři dospělé muže, kteří začali líčit, coviděli. Varovali nás, že uprostřed cesty
Druhý ročník nočního výstupu na Lysou: 26.—27. září
1 4
ROZHOVORLidé v naší farnostiV tomto čísle Many jsme „vyzpovídali“člověka, který je možná poměrně nená-padný, ale o to více se do života farnostireálně zapojuje. Je jedním z těch, kdovykonávají službu kostelníka, minis-truje, podílí se na tvorbě Many a když jetřeba, i jinde přiloží ruku k dílu. Tímčlověkem je Jaroslav Martykán, které-mu mnozí již více než dvě desítky letneřeknou jinak než přezdívkou „Jare-ček“.
Jarku, kdy jsi vlastně začal v našífarnosti ministrovat? Počítám, že už jeto asi pěkná řádka let.
Ministrovat jsem začal v roce1992, bylo to v lednu a vzpomínámsi, že jsem tehdy nastoupil nějak krátcepo nástupu otce Václava Altrichtera dofarnosti.
Kromě ministrování se také zapojuješdo přípravy Many a děláš kostelníka.Co pro Tebe tyto služby znamenají?Obohacují nějak Tvůj život?Tyto služby pro mě znamenají něco ja-ko poslání. Zkrátka chci udělat něconěkde dobrovolně pro naši společnostnebo farnost. Snažím se co nejvíc býtdobrým příkladem a do naší příliš kon-
pár kilometrů odtud, leží divoké prase.Chtěli jít na Lysou, ale divoké prase jimcestu nedovolilo projít. Velmi nás va-rovali, ať tam raději aninechodíme, že je to velminebezpečné. Nicméně, myjsme ostřílení kluci, kteřímají už něco za sebou,takže jsme šli vesele dál.Po pár kilometrech jsmeopravdu na divoké prasenarazili. Leželo nemo-houcně uprostřed cesty. Funělo, vy-dávalo zvuky, ale postavit se nemohlo.Domnívali jsme se, že je buď postřelené,nebo se chytilo do nějaké pasti. Opatrnějsme divoké prase obešli a šli jsme dál.Na Lysou jsme dorazili o půl druhév noci. Chvilku jsme si užívali splněné-ho cíle a po pár minutách jsme se vydali
stejnou cestou dolů. Cestou jsme opětpotkali divoké prase, které leželo vestejné poloze a vydávalo stejné zvuky.
Celá cesta měřila 22 kilo-metrů. Do Frýdlantu jsmedorazili v 4.40. Nastoupilijsme do vlaku a všichnikluci zalehli. Otec siceotevřel breviář, ale kdo ví,zda modlitbu dokončil. Pochvíli usnul i on ☺. Kdyžjsme přijížděli do Ostravy,
tak jsme se probudili jen díky otci, kte-rý právě procitl a zjistil, že zastavujemev Ostravě. Bez něj bychom zastávkuprojeli a spali klidně dál.Tento noční výlet byl fyzicky velmi ná-ročný, nicméně se nám velmi líbil a tě-šíme se na další „třetí“ ročník…
▲ Vašek Jícha
1 5
Biblická hádankaKdo je autorem Knihy Moudrosti a kolik má kapitol?
Odpověď na biblickou hádanku z minulého číslaTentokrát jste jistě poznali, že jde o „chyták“, protože do země zaslíbené nepřevedlizraelský lid Mojžíš, ale až jeho nástupce Jozue.
▲ Broňa Volná
zumní a materialistické společnosti,která moc neuznává dobrovolnictví,pokoj a dobro, vnést alespoň nepatrnoučást dobrého světla v křesťanském du-chu. A také mě to vede k rozvoji méosobnosti a vzdělanosti, kdy mohu něcodobrého nejen získat, ale i dále někomupředat.
Možná, že mnozí nevědí, kde pracuješ?Můžeš to čtenářům Many sdělit?Pracuji v Charitě Ostrava, charitní důmsv. Alžběty.
Z vlastní zkušenosti vím, že prácev Charitě je velmi náročná a přitomnepříliš dobře hodnocená. Člověk ji asidlouho nemůže dělat, pokud ji necítíjako „poslání“ v tom dobrém slovasmyslu. K tomu máš už aktivity vefarnosti. Jak nejraději relaxuješ?
Nejraději relaxuji někde v přírodě,hlavně na horách, rád pozoruji a foto-grafuji pěknou krajinu a zajímám seo horskou turistiku. Občas se mně po-daří navštívit Alpy v Rakousku.
Vraťme se ještě na chvíli ke službě ko-stelníka. Co na ní považuješ za nejná-
ročnější? Před několika málo týdnypan farář vyhlásil, že hledáme dva sta-bilní kostelníky, jelikož zatím se o tutopráci dělí poměrně dost farníků. Na coby se tedy měli připravit?Nejvíc náročné je zkombinovat službykostelníka se službami v práci. Jinak simyslím, že služba kostelníka je nejvícenáročná na časový prostor. Je třeba siumět dobře zorganizovat čas. Ale jinakto je nádherná a požehnaná služba.
A na závěr tady mám krátký dotazník.Je nějaký svatý (světice), který Tě zvlášťinspiruje?Čím dál více sv. František z Assisi.
Oblíbená kniha a film?Kromě Písma sv., které stále čtu a bezkterého by to nešlo, jsem nedávno pře-četl knížku od Bruna Ferrera „Desetslov o víře“, která mě zaujala.Film od Martina Friče „Škola základ ži-vota“.
Kterou píseň či skladbu by sis pustil,kdyby ses cítil opravdu mizerně?Od Střípků „Díky za Tvůj kříž“.
Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!▲ za redakci se ptal Lukáš Volný
1 6
OKÉNKO PRO DĚTI
VESELÝVíte, jaký je nejlepší čtyřnohý přítelčlověka?Postel.
Jaký je nejlevnější prostředek na bar-vení nehtů?Kladivo.
Proč ptáci létají na jih?Protože pěšky by to trvalo příliš dlouho.
Víte, kdy muž pomýšlí na večeři přisvíčkách?Tehdy, když vypnou proud.
Víte, jak žena udělá z muže milionáře?Lehce, ale musí být předtím miliardá-řem.
▲ vybral Dalibor Vitásek
MODLITBA
Milí kamarádi,
zdravím vás v posledním měsíci
l iturgického roku. Nevíte, co to
těžké slovo znamená?
Přijď, Duchu svatý, naplň naše srdcesvou láskou, veď naše setkání a našitouhu po modlitbě.Pomáhej nám najít v našem nitru to, conás odděluje od Boha, a vzbuď v násskutečnou lítost.
Chceme obnovit své životy ve služběBohu a sobě navzájem.Duchu svatý, požehnej nám, našim ro-dinám a přátelům a daruj nám svůjpokoj.
Amen▲ z materiálů hnutí Modlitby otců
Společenství střední a staršígenerace slavilo „190 let manželství☺“Blahopřejeme čtyřem manželským pá-rům z našeho spolča k nádherným vý-ročím. Manželé Jitka a Fanda, Inkaa Emil, Jana a Standa spolu vydrželi
v manželství celých 50 let, Jarka a Pavel40 let. Za tento dar jsme společně s nimiděkovali při mši svaté a pak se to řádněoslavilo…
▲ SSG a redakce Many
1 7
Šipku pomocí patentky přicvaknido středu kalendáře
Rok dělíme na jaro, léto, _ _ _, _ _ _ ,a tak se to opakuje pořád. Narozeniny,prázdniny, začátek školy, zkrátka velkéokamžiky člověka. Ale je to taky pokaž-dé jiné a nové. Jsme starší, umíme lépekreslit, zažili jsme více srandy, ale takéjsme si vícekrát rozbili koleno a rozlilikakao.Co umíš nového? _ _ _Co už nechceš nikdy zažít znovu? _ _ _
Z kostela známe rok, který se jmenujeLITURGICKÝ. Ten nám ukazuje Božíudálosti a začíná jindy, než ten kalen-dářní. Tady se také pořád opakujíVánoce, postní doba, Velikonoce. Aleprožívání liturgického roku se mění.Jinak prožíváme Vánoce jako předško-láčci, jinak, když chodíme do nábožen-ství a novým způsobem, když už jsmebyli u prvního svatého přijímání. → → →
Krok za krokem celým rokem
1 8
Svatí slavili velké svátky a slavnostiliturgického roku podobně jako my.V adventu také postupně zapalovalisvíčky na věnci, v postní době si při-pomínali křížovou cestu, slavili poutěkostelů. Tento měsíc si všechny svatépřipomínáme. Byli to lidé jako já, ne-bo ty. Hráli si s kamarády, pomáhalirodičům, někdy se hádali a nechtělose jim psát úkoly. Ale snažili se žít, ja-ko žil Pán Ježíš. Každý z nás je svatý.
Obrázeksivybarvia najdimezisvatým
isám
sebea ty,kterémášrád.
Přečti nápis, který nám ukazuje bludištěplamínků a květinek tím, že je seřadíš odnejvětší po nejmenší.
V nadcházejícíchdnech se budemechodit modlit zanaše zemřelé.Na hřbitově naj-deme mnoho po-mníků a nápisů.Některé jsou vy-jádřením smutkunad ztrátou drahéosoby, jiné vyjád-řením naděje navěčný život.
▲ Lenka Volná
Nový liturgický rok začíná adventem —čekáním narození Ježíška. První dennového liturgického roku připadá naposlední den tohoto měsíce a nás čeká
celoroční práce, co nejvíce a nejlépeliturgický rok poznat. A vy si můžetevytvořit liturgický kalendář a postupnějej vybarvovat.
1 9
Nové knihy z farní knihovnyVELLA, Elias: Výstup na horu manželstvíKniha, která vznikla na základě přednášek Eliase Velly o man-želství, nabízí čtenářům podstatné rady pro zdravý manželskýživot. Ten stojí na pilířích lásky, úcty, věrnosti a ochotyv manželském vztahu sloužit jeden druhému. V první části autorukazuje autentický obraz manželství v kontextu svátostnéhoživota. Druhá část knihy konfrontuje čtenáře se současnýmiproblémy, jako jsou cizoložství, poruchy sexuální identity, odlu-ka, rozvod atd., a přináší řešení těm, kteří usilují o pokoj, uzdra-vení a stálost ve svých vztazích.
KNIŽNÍ OKÉNKO
Dante Alighieri – Božská komedieNamísto povídání o tomto veledíle bystačilo napsat vyjádření Pierra Misciat-telliho a pak jít od toho: „Je to zázrak,který nebeská Panna Maria učinila prospásu Dantovy duše.“
Skutečně, čtete-li Božskou komedii, vní-máte, že se ocitáte ve sférách, které se užliteratury až tak netýkají. Osobně je promne literárním ekvivalentem stropuv Sixtině či některých Bachových věcí.
Chapman, Gary: Kéž bych byl býval věděl. Jak dosáhnout úspěš-ného manželstvíMálokteré rozhodnutí ovlivní náš život hlouběji než vstup domanželství. A přece lidé uzavírají sňatek bez jakékoli přípravy, ježby mohla napomoci, aby jejich soužití bylo šťastné. Poté se jejichsny o šťastném životě hroutí v reálném světě špinavého nádobí,nezaplacených účtů, náročných zaměstnání a plačících batolat.Domnívám se, že lidé by se vyhnuli spoustě trápení, kdyby vě-novali více času důkladné přípravě na manželství. (Autor)
SICARI, Antonia Maria: Poselství Jana od KřížeSicariho kniha je průvodcem po díle známého mystického učite-le, který zatím v českém jazyce nemá konkurenci. Zabývá se jakjeho delšími a obecně známými texty, tak především hlubokýmvztahem Jana od Kříže k biblické Písni písní. Kniha uspokojí ty,kdo si oblíbili křesťanskou mystiku, i ty, kdo se obdivují Jano-vým psychologickým postřehům a vysoké poetické a literárníhodnotě jeho textu.
▲ Majka Dostálová
20
OKÉNKO PRO RODIČE
Tato, na první pohled jednoduchá a jas-ná řečnická otázka, nenapadla mne, to-lik si nefandím, ale zazněla na přednáš-ce P. Ing. Aleše Opatrného na téma Jakmoc lze předat víru v rodině. Záznamtéto přednášky jsem nedávno sledovalana televizi Noe (konečně se mi podařilo
zachytit pozemský digitální signál)a chtěla jsem si některé momentyosvěžit podrobněji. A jelikož když něconevím, tak si to prostě „vygooglím“, na-šla jsem i tuto přednášku na youtu-be.com. Možná jste ji slyšeli daleko dří-ve než já a nesu tedy „dříví do lesa“. To
Když předáváme víru, co vlastně chceme předat?
Tak mohutná, tak velkolepá, tak fasci-nující, že až neuchopitelná, závratná.Ne nadarmo se původně jmenovala jen„Komedie“ a přídomek „Božská“ se vžilaž poté, co ji takto po jejím přečteníoznačil užaslý Petrarca.Dante zde prochází Peklem, Očistcema Rájem, průvodcem je mu zprvu řím-ský básník Vergilius, poté milovaná Be-atrice, které, pravda, jako každýsprávný zamilovaný připisuje místy ažbožské parametry. Ale to jde jaksi mimomne, podstatný je pro mne celek a tenje, jaký je. Popisy pekelných muk,včetně důvodů-hříchů, kvůli nimž jeduše podstupují, znovuožívání dávnozapomenutých postav minulosti či Dan-tových zemřelých současníků, které au-tor potkává tu v Pekle, tu v Ráji, vy-kreslení beznaděje zavržených či nadějev Očistci dlících duší, radost nebeskéhoRáje, krása přečisté Bohorodičky, to všedohromady činí toto veršované dílo ně-čím zcela mimořádným. Ono není zastak velký problém napsat skvělou bá-seň, dějiny literatury jich znají hodně,nicméně udržet nejvyšší úroveň na takvelkém prostoru, to už vyžaduje nebe-
tyčný kumšt a stejně tak pomoc shůry.Jinak je to zhola nemožné.„Jak naše oči k výši nemířily,/ k pozem-ským statkům jsouce obráceny,/ tak spra-vedlnost zde je k zemi chýlí./ Jak lakotouv nás byly uhášeny/ kdys pudy dobra,čímž se činnost hatí,/ tak spravedlnostnás má ujařmeny,/ když na rukou i nohoutu jsme spjati,/ a tak, jak dlouho budeBoží přání,/ nehybně budem tady pře-bývati“ — takhle kupříkladu úpí jistéduše v Očistci.Zato v Ráji vidíme Archanděla Gabriela,jenž „lásky pln, rozohněn zdá se“, „jenž odMarie krásněl celý, jak jitřní hvězdakrásní slunce září“. A Matka Boží je takkrásná, že se Dante navzdory veškeré-mu svému umění zmůže jen na po-vzdech: „byť bych i slov měl dosti, ne-troufal bych si do těžkého boje o nejmenšíčást její rozkošnosti“.A já, byť bych i slov měl dosti, bych sejen opakoval. Takže už jen jednou – jeto úžasná kniha patřící do onoho po-věstného zlatého fondu světové litera-tury. Silná věc, velmi silná. Člověk sepři ní cítí maličkým vůči Tomu, kterýdává takovéto dary.
▲ Libor Rösner
21
TEOLOGICKÉ OKÉNKOSvoboda není samozřejmostSvoboda není samozřejmost, ale Božídar. V naší zemi bychom o tom mohlipovídat. I když, přiznejme si, že pohleddo totalitní minulosti je často spíše ve-selou a někdy nostalgickou vzpomín-kou. Málokdy je to ohlédnutí skutečněreflektované a s vědomím škod, kterétady vláda jedné strany napáchala.A řada z nás dokonce mnohdy tvrdí, že„tehdy bylo lépe“. Jistě, život byl v mno-hém jednodušší. Když je člověk vedenza ruku a ze všech stran obklopen man-tinely vymezujícími, co se smí a co senesmí, může se cítit ve falešném bezpe-čí. Pád mantinelů ho pak činí zrani-telným, protože ho vystavuje dilema-tům, nutnosti rozhodovat se a být zasvá rozhodnutí také zodpovědný.Jak plynou léta od listopadu 89, tak při-bývá dospělých, kteří již nemají zku-šenost s totalitním režimem ani mi-nimální. A tu, kterou mají, je jen zpro-středkovaná. Nemůžeme pominout anity, kterým se „za komunistů“ dařilo po-měrně dobře, protože měli na tehdejšídobu lukrativní zaměstnání, šmelili sezbožím nebo brali plnými hrstmi zespolečného pro sebe sama. A ne nepod-statná část z nás už jen prostě postu-pem let přestala ostře vnímat rozdíly
mezi totalitou a demokracií, kterév prvních letech po revoluci byly tak doočí bijící. Svoboda se pro nás začalastávat samozřejmostí, přiznejme si to.Významná americká agentura zabýva-jící se celosvětovými sociálními výzku-my Pew Research Center uvádí, že celétři čtvrtiny světové populace žijí v ze-mích, kde je omezována náboženskásvoboda. Tři čtvrtiny! A nyní pozor,uvádí také, že od roku 2007 došlo k růs-tu o 12%. Když se zaměříme v médiíchna zprávy ze zahraničí, nebudou tatočísla až tak překvapivá (Rusko, Čína,Severní Korea, Barma, Irák, Sýrie a takbychom mohli pokračovat dále). Např.v Tádžikistánu je nezletilým zakázánaúčast na jakékoliv náboženské aktivitě.Máte desetileté dítě? Zapomeňte nadětskou mši…Ale nejen náboženská nesvoboda vesvětě převládá. Je kupříkladu zajímavéseznámit se s tzv. Indexem ekonomickésvobody, která jde se svobodou slovaa vyznání víceméně ruku v ruce. Pokudse Francis Fukuyama ve své eseji Konecdějin domníval, že po pádu železnéopony dějiny prakticky skončily, takten samý Francis Fukuyama dnesuznává, že tomu tak zdaleka není. Sta-
ale neznamená, že se i mezi čtenáři Ma-ny nemůže najít někdo, kdo si už někdypoložil, či spíše nepoložil, otázku z nad-pisu a rád by na ni hledal odpověď.A tady máme příležitost o některém ne-
vlídném podzimním večeru v tepledomova vyslechnout populární formouhodnotné myšlenky, které nám mohoubýt inspirací a povzbuzením… Dovolujisi doporučit.
▲ Broňa Volná
22
RECEPTÁŘFrancouzský jablkový koláč s tvarohemPotřebujeme:160 g hladké mouky150 g moučkového cukru100 g másla1 vejce½ lžičky prášku do pečiva250 g měkkého tvarohu1 lžíce solamylu nebo vanilk. pudingucitrónová šťáva (od oka)500 g očištěnýcha na plátky nakrájených jablek
Změklé máslo smíchat se žloutkema s 50 g cukru, přidat mouku s práškemdo pečiva, těstem vyložit vymazanoua moukou vysypanou dortovou formu
a nechat asi 10 min. zapéct. Mezi tímpřipravit náplň: jablka nakrájet natenké plátky a smíchat s tvarohem, zby-lým cukrem a tuhým sněhem z 1 bílku.Vmíchat ještě solamyl nebo puding.prášek a citrónovou stávu. Částečně
tisticky vzato žije v zemích, které lzeoznačit za plně demokratické, jen 11 %lidské populace. A hádejte, je Českomezi těmito zeměmi? Ano, patří mezině. Ta naše demokracie není zdalekabez závad, ale i tak se můžeme těšitz něčeho, co je pro drtivou většinuobyvatel naší planety zatím nedosaži-telné.Svoboda není samozřejmost, ale Božídar. A každý, komu byl tento dar dán,by měl být jeho ochráncem. Vyvěšenítibetských vlajek na radnicích měst jemožná maličkost, ale oznamuje světu,že existují i jiné hodnoty než dobráspolupráce s asijským ekonomickýmtygrem. Malý příspěvek na misie v ze-mích, kde je křesťanství potíráno,možná pronásledované nespasí, ale
umožní alespoň malou pomoc. A hlavněříká: „Nepřestáváme si vážit lidské svo-body a bojovat za ni, i když u nás je jižsamozřejmostí!“ I když, i u nás je rizikonávratu totality. Ne v globálním měřít-ku, ale do jednotlivých srdcí zcela urči-tě ano. A forem takovýchto totalit by-chom jistě našli bezpočet (drogy, ha-zard, peníze, hřích obecně, náboženskýfanatismus, narcismus…). Takže aniu nás není svoboda takovou samozřej-mostí, jak by se zdálo. Je to Boží dar vy-žadující naši bezpodmínečnou aktivitua spolupráci.
Při psaní tohoto příspěvku jsem si dovolilčerpat některá data z odborných článkův časopisech Ekonom, Dingir a ze zprávPew Research Center.
▲ Lukáš Volný
23
MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická farnost Ostrava-Třebovice,V Mešníku 5100, 722 00 Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942
http://www.farnosttrebovice.cz, http://www.facebook.com/trebovicka.farnostEvidenční číslo: MK ČR E 16325
Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail: [email protected]áklady na výrobu a tisk jsou 10 KčUzávěrka příštího čísla je 15. 11. 2014
upečený koláč vyjmeme z trouby, roz-ložíme na něj náplň, povrch urovnáme
a koláč opět vložíme do trouby a dope-čeme do zlatova.
▲ Dobrou chuť přeje Eva Gajdošíková
Věděli jste, že naše farnost má nové webové stránky?
www.farnosttrebovice.cz
24
Mše svatá poprvé na Třebovickém koláči
