PEPA BYL ŠIKOVNÝ ZAHRADNÍK. NOSIL SLAMĚNÝ , ABY MU SLUNÍČKO NESPÁLILO HLAVU. VE SVÉ MĚL VŽDY PŘIPRAVENÝ MALÝ , A . NA SVÉ ZAHRÁDCE PĚSTOVAL . PEPA MĚL ALE JEDNU ŠPATNOU VLASTNOST. BYL MOC HAMIŽNÝ. CHTĚL MÍT ZE VŠECH NEJVĚTŠÍ. KAŽDÝ DEN ZALÉVAL SVOJI A OKOPÁVAL . MU PĚKNĚ ROSTL. VŠICHNI, KDO CHODILI KOLEM JEHO ZAHRÁDKY MU JEJ CHVÁLILI. PEPA STÁLE NEBYL SPOKOJENÝ. UTÍKAL KE FANDOVI. „FANDO, DEJ MI PÁR SVÝCH BOBKŮ,“ PROSIL. FANDA SE DIVIL. „NA CO TI BUDOU?“ „ROZESYPU JE KOLEM , TO BUDE DOBRÉ HNOJIVO. PAK BUDE JEŠTĚ VĚTŠÍ.“ UDĚLAL TAK A ZA TÝDEN VYROSTL O DALŠÍ KUS. PEPOVI TO VŠAK BYLO MÁLO. UTÍKAL DO KURNÍKU ZA MADLOU. „MADLO, NESPI. POTŘEBUJI TVOJE KUŘINCE. CHCI MÍT JEŠTĚ

VĚTŠÍ NEŽ MÁM.“ MADLA SE NA NĚJ PODÍVALA JEDNÍM ,

UKÁZALA NA HNOJNÍK A POKRAČOVALA VE SPÁNKU.

PEPA HNED POHNOJIL. CELÉ POČÍNÁNÍ SLEDOVALA KAMARÁDKA BEDŘIŠKA. „PEPO, TO NEDĚLÁŠ DOBŘE. KDYŽ BUDEŠ TOLIK HNOJIT, PŘEHNOJÍŠ.“ POSUNULA SI CHYTŘE NA NOSE. PEPA SE ZAMRAČIL. „NEPOTŘEBUJI, ŽÁDNÉ RADY.“ NEDAL SI ŘÍCT A BĚŽEL ZA VILDOU. I TEN MU DAL SVÉ KOBLÍŽKY, ABY SALÁT POHNOJIL. ALE ZAČAL CHŘADNOUT. PEPA SE VYDĚSIL. NĚKOLIKRÁT ZALIL VODOU Z . ALE UŽ BYLO POZDĚ. BEDŘIŠKA POZOROVALA, JAK SE PEPA SNAŽÍ SITUACI ZAHRÁNIT. NEBYLO TO NIC PLATNÉ. BYL ZNIČENÝ. UHNIL A NIC Z NĚJ NEZBYLO. „ŠKODA, ŽE SIS NENECHAL PORADIT,“ ŘEKLA BEDŘIŠKA. PEPA BYL SMUTNÝ. CHTĚL STÁLE VÍC A TEĎ NEMĚL NIC. UVĚDOMIL SI, ŽE STAČÍ MÍT I MÁLO, ABY MĚL RADOST. A TAKÉ, ŽE DOBRÉ RADY KAMARÁDŮ OBČAS STOJÍ ZA TO POSLOUCHAT.

JAK PEPA HNOJIL SALÁT