Ikonografie velkomoravských nákončí a symbolika opasku v raném středověku

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Ikonografie velkomoravských nákončí a symbolika opasku v raném středověkuAuthor(s): ŠIMON UNGERMANSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 124, No. 3/4 (2001), pp. 223-257Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23467770 .

Accessed: 16/06/2014 17:14

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.49 on Mon, 16 Jun 2014 17:14:00 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23467770?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Listy filologické CXXIV, 2001, 3-4, pp. 223-258

Ikonografie

velkomoravských nákončí

a symbolika opasku v raném středověku1

ŠIMON UNGERMAN (Brno)

1. Úvod

Velmi výraznou skupinu výrobků moravského uměleckého řemesla 9. sto

letí tvoří opasková nákončí zhotovená z pozlaceného bronzu či ze stříbrného

plechu, která jsou zdobena zasazenými barevnými kameny, filigránem apod. a na jejichž rubních stranách nacházíme figurální zobrazení. Hned po svém

objevení vzbudily tyto nálezy zaslouženou pozornost odborníků i laické ve

řejnosti. Mj. díky významným výstavám věnovaným Velké Moravě se dosta

ly do všeobecného povědomí a do značné míry se staly nejznámějšími repre

zentanty velkomoravské materiální kultury. Navzdory své výjimečnosti ho

nosná nákončí dosud nebyla předmětem komplexního zkoumání. Je to dáno

hlavně tím, že některé klíčové výzkumy J. Poulíka na hradišti "Valy" u Mikul

čic, odkud pochází nejvíce nálezů tohoto typu, nebyly zatím zveřejněny ani

vědecky zhodnoceny.2 Ve svých publikacích se J. Poulík omezil pouze na

určité aspekty problematiky, především na otázky chronologické, tj. kdy jed notlivá nákončí vznikla a kdy byla uložena do hrobů, dále sledoval výrobní techniky, význam a provenienci výzdobných motivů a jak se na nákončích

zrcadlí cizí kulturní vlivy.3 Honosná nákončí se pro něj stala jedním z hlavních dokladů vyspělosti velkomoravského uměleckého řemesla, které vstřebávalo

1 Studie shrnuje některé z výsledků autorovy nepublikované diplomové práce s ná

zvem Velkomoravské hroby s opasky, ÚAM FF MU, Brno 1999 (vedoucí práce prof. Z. Měřínský, CSc.).

2 U některých mikulčických nákončí jsme odkázáni pouze na práce zaměřené spíše

populárně, viz J. Poulík, Mikulčice. Sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha 1975. 3

Tyto problémy proto ponechávám stranou, přestože i ony by si zasloužily zevrub

nou revizi.

223



ŠIMON UNGERMAN

impulsy z často vzdálených oblastí a přetavovalo je do svébytného domácího

uměleckého stylu.4 Na druhé straně J. Poulík věnoval jen minimální pozornost

lidem, kteří opasky nosili, resp. s nimi byli pohřbeni. Z jeho prací se nedozví me takřka nic o jejich pohlaví, věku, o poloze hrobů na pohřebištích, o dalších milodarech nalezených v hrobech ani jiné informace, které by mohly osvětlit

jejich společenské postavení. Pokud jde o ikonografii nákončí, která nás zde bude zajímat nejvíce, tak ta patří к tématům, o nichž se v odborných publika cích psalo už relativně častěji. I tyto polemiky se omezily na jednotlivé nále

zy;5 dosud se nikdo nepokusil souborně zpracovat, koho nebo co mají postavy a jiné výjevy na nákončích znázorňovat a jaký smysl mohla mít tato zobrazení

pro majitele opasků. Další důležitou otázkou je, jestli bohatě zdobené velko moravské opasky mohly mít kromě své praktické funkce i nějaký symbolický význam (bez ohledu na ikonografii nákončí), např. ve smyslu sociálním. Prá vě těmto problémům bych se chtěl ve své studii věnovat.

2. Nálezové okolnosti a výsledky dosavadního bádání

2.1. Nákončí s oranty

Mezi zobrazeními na rubu velkomoravských nákončí se dají v zásadě roz

lišit lidské postavy se zdviženými pažemi (tzv. oranti) a rostlinné motivy. Začněme dříve jmenovanými. První nález nákončí s orantem pochází z hro

bu 100 u 2. kostela na "Valech" u Mikulčic (okr. Hodonín). V hrobě bylo po hřbeno dítě asi tříleté, s velkou pravděpodobností chlapec.6 Na jeho bedrech

ležela opasková garnitura, která se skládala z nákončí, přezky, tří polokulovi

tých kování a dvou bronzových záponek ve tvaru dvojic ptáčků.7 Na opasku měl zavěšen železný nůž, součástí chlapcova oděvu byly dva stříbrné gombí

ky s rostlinným ornamentem, nalezené u klíčních kostí. Nákončí jazykovitého tvaru a o délce 51 mm je vyrobeno z pozlaceného stříbra. Plasticky provedená lícní strana je rozdělena na okrajový pruh, který je zdobený hrubou granulací

4 J. Poulík 1975, op. cit. (pozn. 2), s. 82; srov. J. Děkan, Velká Morava. Doba

a umenie, Bratislava 1976, s. 129-132. 5

Nejvíce se diskutoval význam zobrazeni na nákončí z tzv. hrobu 240 u mikulčické

baziliky (obr. 1: 3). 6 Takto antropolog M. Stloukal, První pohřebiště na hradišti "Valy" и Mikulčic,

in: Památky archeologické 54, 1963, s. 123. Naopak J. Poulík, Výsledky výzkumu na vel komoravském hradišti "Valy" и Mikulčic I. Zpráva za r. 1954-1956, in: Památky archeo

logické 48, 1957, s. 309 aj., mluví o chlapci asi šestiletém. 7

Tyto záponky plnily úlohu trnu přezky, neboť samotná přezka trn postrádá - srov. S. Ungerman, Konstrukce honosných velkomoravských opasků, in: Sborník prací filo zofické fakulty brněnské univerzity Μ 7, 2002, v tisku.

224



IKONOGRAFIE VELKOMORAVSKÝCH NÁKONČÍ...

a plastickými kosočtverci opatřenými niellem, a na vnitřní plochu, v níž jsou umístěna dvě políčka taktéž s niellovou výzdobou: v horním je schematizova

ná lidská tvář a v dolním políčku má být "nahoře lidské oko a pod ním snad ústa" (?). Do hladké rubní strany nákončí je vyryta mužská postava v kněž

ském oděvu a s rukama v gestu oranta. Kolem podlouhlé hlavy má nimbus, na

prsou řecký kříž8 (obr. 1: 1). J. Poulík se při rozboru nákončí zaměřil hlavně na otázku původu použi

tých výzdobných motivů; také u oranta se soustředil takřka výhradně na jeho formální provedení, např. hledal analogie ke ztvárnění jeho paží a rukou s vý razně odstávajícím palcem apod. Vyslovil názor, že motiv oranta přinesli v 5. století iroskotští misionáři z koptského Egypta a Sýrie do franské říše, odkud se pak dostal i ke Slovanům.9 Nákončí podle něj zhotovil nejspíše ve 2. polo vině 9. století domácí umělec, který se u postavy oranta inspiroval honosnější byzantskou předlohou. Naopak Z. Klanica10 se přiklonil к předloze přímo koptské.

Další nákončí s orantem známe z pohřebiště, které se rozkládalo kolem mi

kulčické baziliky, označované jako 3. kostel. V hrobě 390" zde byl uložen muž ve věku 30-40 let. Jeho opasková garnitura se tentokrát nenacházela v pá nevní oblasti, ale mezi lebkou a levým ramenem. Tvořila ji stříbrná přezka, tři identické záponky opět ve tvaru dvojic ptáčků a nákončí. U ramen byly nale

zeny dva stříbrné gombíky a bronzová jehlice, dále z hrobu pocházejí dvě malé

přezky s průvlečkami a dvě malá nákončí (jejich poloha není v dokumentaci uvedena, nejspíše půjde o součást řemínků ovazovaných kolem lýtek). Jazy kovité nákončí o délce 70 mm je vyrobeno ze stříbrného plechu, takže je uvnitř

duté. Líc je zdoben jemnými stříbrnými drátky, v horní polovině je zasazeno narůžovělé sklíčko ve tvaru kulové úseče s neumělou rytinou čtyřnohého zví

řete, možná koně. Do spodní části lícní strany byla zasazena antická karneolo

vá gema s rytinou Merkura, a to "obráceně", tak aby rytina nebyla viditelná

(spatříme ji pouze při vyjmutí gemy z nákončí). Na rubní straně nákončí je na

8 J. Poulík 1957, op. cit. (pozn. 6), s. 309, 369, obr. 91, 92. 9

Tamtéž, s. 310-316. Vycházel přitom ze staršího uméleckohistorického bádání,

jehož výsledky jsou dnes již překonané. Z výzkumů starokřesťanských katakomb vyplý

vá, že motiv oranta se v křesťanském umění objevuje od samého jeho počátku, tzn. už od

3. století. 10 Z. Klanica, Symbolika velkomoravských ozdob, in: Sborník Národního muzea 24,

řada A - historie, 1970, s. 75, pozn. 7. " K. Benda, Mikulčický orans, in: Památky archeologické 64, 1973, s. 87, a J. Dě

kan 1976, op. cit. (pozn. 4), s. 168, mylně uvádějí, že nákončí pochází z hrobu 490. Tak

to - v rozporu s mikulčickou dokumentací - označoval hrobový celek v některých svých

pracích i J. Poulík, viz např. Beziehungen Grofimahrens zu den europáischen Kultur

gebieten, in: Jahrbuch fur Landeskunde von Niederosterreich 38, 1968-70, s. 141.

225



ŠIMON UNGERMAN

zdrsnělém pozadí vytepána a zčásti vyryta postava muže se zdviženými paže mi. Muž je oblečen ve zvonovitě se rozšiřující kabátec a širší kalhoty, které

jsou podkasány a zasazeny do polovysokých bot. Nákončí je dlouhé 70 mm12

(obr. 1: 2). Přestože tvář postavy je zpodobněna značně schematicky, J. Pou lík13 v jejím provedení vidí jihovýchodní vlivy. Dále uvádí, že muž je zobra zen v oděvu, který s velkou pravděpodobností nosili velkomoravští velmoži

a jenž se zásadně lišil např. od oblečení íránských dvořanů. V literatuře se sice uznává, že Slované se v raném středověku oblékali jinak než jejich západní sousedé, ale soudobé písemné prameny bohužel neuvádějí, v čem zvláštnost

slovanského oděvu spočívala.14 Navíc není jisté ani to, že zobrazený oděv byl

vyhrazen pouze velmožům, v raném středověku se totiž oblečení různých spo

lečenských vrstev lišilo spíše kvalitou použité látky než střihem. Bezkonkurenčně největší pozornost badatelů přitáhl výjev na nákončí z tzv.

hrobu 240. Takto byl označen nálezový kontext, který hrobem v pravém slova

smyslu nebyl, údajně šlo o pozůstatek po vykradení hrobu uloženého v koste

le nebo blízko něj: "nehluboko pod povrchem terénu východně od apsidy" mikulčické baziliky

15 se našlo nákončí a přezka, které tvořily soupravu, neboť

byly zhotoveny v jednotném stylu. Nákončí, které nás v této souvislosti zají má nejvíce, má opět jazykovitý tvar a je vyrobeno z pozlaceného bronzu. Líc ní strana je bohatě plasticky členěna vrubořezem a vykazuje jamky po vypad

lých kamenech či skleněných vložkách. Uprostřed je opět vrubořezem prove dené blíže stěží určitelné zvíře, podle J. Poulíka16 se podobá "žábě s vypou

lenýma očima". Na ploché rubní straně je na puncovaném pozadí vyryta sty lizovaná lidská postava v široké tunice, ve zdvižených rukou držící před měty podobné kladivu a volskému rohu (obr. 1: 3). Nákončí je dlouhé 52 mm.

Záhy po jeho objevu vyslovil B. Svoboda17 názor, že postava zobrazená na

rubu nákončí má v pravé ruce labarum, tedy atribut vlády používaný v By zanci. Bylo to o to lákavější, že mince císaře Michala III., na nichž tento pa novník labarum drží, pocházejí přímo ze stejného pohřebiště. Takto uvažoval

12 J. Poulík 1975, op. cit. (pozn. 2), s. 82, tab. 48: 3, 4; J. Děkan 1976, op. cit.

(pozn. 4), obr. 113, 114. Hrobový celek dosud nebyl v úplnosti publikován, údaje čer

pám z terénní dokumentace uložené v archivu základny AÚB v Mikulčicích. 13 J. Poulík 1975, op. cit. (pozn. 2), s. 84. 14

Např. Z. Klanica, Počátky slovanského osídlení našich zemí, Praha 1986, s. 202; týž. Křížky z 8.-9. století v Mikulčicích, in: Pravěk [nová řada] 3, 1993, s. 215; I. Hein

del, Riemen- und Gurtelteile im westslawischen Siedlungsgebiet, Berlin 1990, s. 44. 15 J. Poulík 1975, op. cit. (pozn. 2), s. 79, tab. 47: 1, la, 2. 16 Tamtéž. 17

Cituje V. Denkstein, К ikonografii mikulčického nákončí, in: Památky archeolo

gické 52, 1961, s. 506.

226




i V. Denkstein,18 který navíc v předmětu u levé ruky spatřuje roh, jenž symbo

licky naznačuje, že jde o pomazanou osobu. Názory na původ a funkci atribu

tů se podle něj mohou měnit, ale mimo pochybnost zůstává, že se jedná o vladaře - a to spíše o souvěkou, než historickou osobnost. V. Denkstein

zmínil také možnost, že by zobrazení mohlo představovat "génia Vítězství"

jako na přilbě langobardského krále Agilulfa, ale záhy to odmítl s tím, že tako vému výkladu odporuje "celé pojetí mikulčické figury, zcela vzdálené antické tradici".19 Tento výklad naopak přijal za svůj K. Benda,20 podle něhož vyobra zená postava znázorňuje Victorii (Niké), která drží tabulku (původně se svým jménem) a roh hojnosti. Na dnes již zcela neudržitelných premisách postavil svou interpretaci R. Hošek,21 který

- kromě možnosti, že jde o moravského

vladaře - vyvozuje, že postava drží kladivo a srp, což jsou atributy keltského boha Sucella ("boha života a smrti"). Vychází přitom z možnosti ovlivnění slo

vanských religiózních představ Kelty, kteří měli na Moravě podle mínění E. Šimka přežívat až do 4. století η. 1. Podle J. Kotase22 výjev na mikulčickém nákončí znázorňuje obřad nastolení knížete Slavomíra, který byl zvolen za mo

ravského vládce v době zajetí knížete Svatopluka. Muž na rubu nákončí prý drží atribut knížecí moci (žezlo podobné kladivu) a roh na pomazání, tj. po mazává sám sebe. To má korespondovat s písemnými prameny, neboť arcibis

kup Metoděj - který jediný ho mohl pomazat - byl tehdy také ve franském

zajetí. Bezpochyby jde o jeden z nejpozoruhodnějších projevů "mánie" zto tožňovat jednotlivé předměty či nálezové situace s konkrétními historickými osobnostmi. Naposledy se к problému vyslovil Z. Klanica.23 Předměty v ru

kou postavy považuje za sekeru a picí roh (rhyton), což jsou prý atributy slo

vanského boha Peruna.24

К nákončím s vyobrazením orantů se svojí figurální výzdobou volně při

myká i nákončí nalezené na velkomoravském hradišti Břeclav-Pohansko. Pochází z hrobu 13 na pohřebišti u kostela, který se nachází v areálu tamního

18 Tamtéž. 19

Tamtéž, s. 510. Je to jeden z mnoha příkladů úporného hledání "formálně přes

ných" analogií bez přihlédnutí к obsahu a významu zobrazených motivů. 20 K. Benda 1973, op. cit. (pozn. 11). 21 R. Hošek, Vestiges de croyances préchrétiennes dans les monuments archéologiques

grand-moraves, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity Ε 10, 1965,

s. 253-256. 22 J. Kotas, Pokus o novou historickou interpretaci nákončí s postavou oranta

z pohřebiště и trojlodní baziliky v Mikulčicích, in: Universitas 7/1, 1974, s. 24-36. 23 Z. Klanica, Křesťanství a pohanství staré' Moravy, in: R. Marsina - A. Ruttkay

(ed.), Svátopluk 894-1994, Nitra 1996, s. 102. 24 Srov. N. ProfantovA - M. Profant, Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Pra

ha 2000, s. 160-163, 193, 200.

227



ŠIMON UNGERMAN

velmožského dvorce. V tomto hrobě byl pochován muž ve věku 18-25 let,

jehož jedinou výbavou byla opasková garnitura, vyrobená z pozlaceného bron

zu. Soupravu tvořilo nákončí, přezka a jedna ptáčkovitá záponka. Jazykovité nákončí o délce 37 mm má líc zdobený hvězdicovitým ornamentem provede

ným vrubořezem, na rubu je na puncovaném pozadí rytina neidentifikovatel

ného čtyřnohého tvora25 (obr. 1: 4). Podle J. Poulíka26 jde o stylizovanou lid skou postavu, zatímco R. Hošek27 mluví o "démonovi". Z. Klanica28 sice žád

nou novou interpretaci nenabídl, ale upozornil na pět jakýchsi "výřezů" v jeho těle, stejně puncovaných jako pozadí. I paprsků zakončených terčíky na lícní

straně je pět, stejně jako hlaviček nýtů, z nichž jsou ovšem dva pouhé "pseu donýty" do počtu. Pět nebo sedm prvků můžeme objevit na mnoha jiných vel

komoravských nákončích a špercích, proto se Z. Klanica domnívá, že jde o projev "mystické a symbolické hry s čísly" související s magií.

2.2. Nákončí s vegetabilní výzdobou

Zatím známe tři nákončí s vegetabilní výzdobou, která představují skupi nu nálezů daleko méně homogenní než např. nákončí s oranty, neboť pocháze

jí ze tří různých lokalit a vzájemně se odlišují i technologií výroby. V hrobě 433 u mikulčické baziliky byl pohřben muž ve věku 20-30 let,

u jehož pánve se nacházela dvě navzájem odlišná stříbrná nákončí a bronzová

přezka. U chodidel byly nalezeny dvě bronzové ostruhy, z nichž každá se na nohu upevňovala pomocí řemínku s bronzovou přezkou.29 Větší z obou stříbr

ných nákončí má jazykovitý tvar a je 67 mm dlouhé. Lícní strana je po obvodu

opatřena širokou klenutou částí se sedmi symetricky rozmístěnými kosočtver

covými ploškami, mezi nimiž jsou polokruhovité útvary z řetízkového filigrá nu. Středové pole je rozdělené na dvě poloviny, v každé z nich je (navzájem zrcadlově) umístěn větvičkovitý ornament. Na hladkém rubu nákončí se upro střed obvodového dvojitého pletence nachází rytina stromu, z jehož kmene po obou stranách vybíhá po pěti větvích se stylizovanými listy30 (obr. 2: 1). Men ší stříbrné nákončí, к němuž se vrátíme později, má taktéž jazykovitý tvar.

25 F. Kalousek, Břeclav-Pohansko I. Velkomoravské pohřebiště и kostela, Brno 1971, s.

33, obr. 13:3. 26 J. Poulík, Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o Velké Moravě, in:

J. Poulík - B. Chropovský (ed.), Velká Morava a počátky československé státnosti, Pra ha - Bratislava 1985, s. 26.

27 R. Hošek 1965, op. cit. (pozn. 21), s. 253. 28 Z. Klanica 1970, op. cit. (pozn. 10), s. 74. 29 Tento hrobový celek dosud nebyl v úplnosti publikován. 30 J. Poulík 1975, op. cit. (pozn. 2), tab. 49: 1, la.

228




Většinu lícní strany tvoří do ní zasazený plochý oválný polodrahokam, lemo

vaný nepravým filigránem. Po vyjmutí kamene se zjistilo, že jde o antickou

gemu, do níž jsou vyryty dvě lidské hlavy spojené s hlavou orlí.31 Délka toho to nákončí je pouhých 23 mm. Strom na větším nákončí z hrobu 433 označil

J. Děkan32 za stylizovaný strom života. Z. Klanica33 jej na základě počtu větví

interpretoval jako kabalistický strom života, který je obklopen vodním prou dem symbolizujícím chaos. Je to prý - vedle číselné symboliky na tomto i ji ných velkomoravských nákončích34 - další svědectví "o návaznosti na gnos tické sekty východu a jejich aristotelské prazřídlo". Bohužel už nenabídl žád né vysvětlení, jaký smysl mohlo mít zobrazení takového motivu na nákončí

opasku, když zálibu ve východních esoterických vědách můžeme u jeho ma

jitele - s velkou pravděpodobností negramotného - předpokládat jen stěží.

Stejně tak nejasný je význam rostlinného motivu na nákončí ze Starého Města u Uherského Hradiště. Zde byl na pohřebišti v poloze "Na Valach" v blízkosti velkomoravského kostelíka odkryt hrob 96/AZ. Byl v něm pohřben muž neurčeného věku, na jehož klíčních kostech leželo honosné nákončí

a přezka s ještě dochovanými zbytky kožených řemenů, u chodidel se nachá

zely železné ostruhy se zlomky přezek a nákončí od řemínků к jejich uvázání. Stříbrné jazykovité nákončí je se svou délkou 80 mm největší ze všech velko

moravských nákončí. Jeho lícní strana je dvěma obloukovými filigránovými drátky rozdělena na dvě poloviny, do každé z nich je zasazeno pět barevných kamenů či sklíček; plochu mezi těmito vložkami pokrývá výzdoba vytvořená granulací a filigránem. Rubní stranu nákončí tvoří stříbrná fólie s protlačova

ným vegetabilním ornamentem35 (obr. 2: 2). U tohoto nákončí se badatelé

vyjadřovali pouze к jeho datování, místu výroby a provenienci výzdobných

technik,36 zatímco výzdobu rubní strany nikdo nepovažoval za více než pouhý ornament.

Naopak třetí nákončí s rostlinnou ornamentikou nese relativně "nejčitel

nější" dekor. Pochází z hrobu 323 na velkomoravském pohřebišti na katastru obce Rajhradice (okr. Brno-venkov). I v tomto hrobě byl pohřben muž; jeho výbavu tvořila bronzová přezka s nákončím a železný nůž. Nákončí z pozla

ceného bronzu se svým provedením poněkud liší od ostatních nálezů tohoto

31 Tamtéž, tab. 49: 2, 3; J. Děkan 1976, op. cit. (pozn. 4), obr. 120.

32 J. Děkan 1976, op. cit. (pozn. 4), s. 168, obr. 112. 33 Z. Klanica 1996, op. cit. (pozn. 23), s. 103. 34 Z. Klanica 1970, op. cit. (pozn. 10). 35 V. Hrubý, Staré Město. Velkomoravské pohřebiště "Na Valách", Praha 1955,

s. 378, tab. 28: 1. 36

Tamtéž, s. 199; T. Capelle, Karolingischer Schmuck in der Tschechoslowakei, in:

Slovenská archeológia 16, 1968, s. 229-244; J. Děkan 1976, op. cit. (pozn. 4), s. 170.

229



ŠIMON UNGERMAN

typu, které z Moravy známe. Jeho tvar není jazykovitý, ale obdélníkový, a také

výzdoba se tentokrát nenachází na ploché rubní straně, ale na reliéfně utváře

né straně lícní. Co do velikosti se nákončí řadí spíše к menším, jeho délka činí 41 mm. Uprostřed dolní části výzdobné plochy nákončí se nachází kříž, který je zároveň součástí sloupu, z jehož hlavice vybíhají dva arkádové oblouky. Tento architektonický prvek dělí celou plochu na tři části, přičemž každá z nich

je hustě vyplněna pravidelně rozmístěnými listy a trojlisty (obr. 1: 5). Nákončí není příliš známé, neboť bylo publikováno až jako poslední ze všech dosud

zmiňovaných nálezů. Č. Staňa37 interpretoval jeho výzdobu jako křesťanský strom života v podobě kříže, ponechal však stranou zmíněný architektonický prvek. Právě na jeho základě jsem navrhl výklad, že na nákončí je zobrazen

Nebeský Jeruzalém, v němž se strom života nachází (viz Zj 22, 2).38

2.3. Funkce zobrazení

Zatím jsme zmínili jen různé názory na to, koho nebo co znázorňují výjevy na nákončích. Stejně tak důležité je ale znát i funkci, kterou zobrazení plnila pro majitele opasků. Tuto otázku badatelé většinou opomíjeli, přesněji řečeno

sejí zabývali pouze u nákoněí z mikulčického hrobu 100, které nese relativně

nejsnáze určitelný motiv. Z. Klanica39 o tomto zobrazení oranta v kněžském

oděvu napsal, že šlo o apotropaium, které mělo "chránit osobnost nositele pásu od všeho zlého". Podle J. Poulíka40 měl zmíněný orant coby "symbol křesťan

ství [...] chránit majitele opasku za jeho života nejen proti nepřátelům, ale také

proti pohanství, jehož výrazem může být výzdoba na lícní straně nákoněí".

Tuto domněnku však nijak nezdůvodnil. Ve své dřívější práci41 srovnával prá vě lidskou masku vyvedenou na lícní straně nákoněí s maskami na zlatých

langobardských křížcích ze severní Itálie (tzv. Goldblattkreuze), kam měly být převzaty "z byzantských honosnějších předloh, kde podobné lidské tváře před stavují hlavu Krista". Zároveň uvedl, že po tomto převzetí se masky používaly už jen jako "pouhý líbivý výzdobný motiv, který ztratil svůj původní význam". Naopak K. Benda42 považuje rytinu "koně" a gemu obráceně zasazenou do

37 Č. Staňa, Einige Fremdelemente in der materiellen Kultur der Briinner Gegend im

9. Jahrhundert, in: Interaktionen der mitteleuropaischen Slawen und anderen Ethnika im 6.-10. Jahrhundert, Nitra 1984, s. 220.

38 S. Ungerman, Poznámka к velkomoravskému nákončíz Rajhradic (okr. Brno-ven

kov), in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity Μ 6, 2001, 167-176. 39 Z. Klanica 1970, op. cit. (pozn. 10), s. 74. 40 J. Poulík 1968-70, op. cit. (pozn. 11), s. 138. 41 J. Poulík 1957, op. cit. (pozn. 6), s. 310. 42 K. Benda 1973, op. cit. (pozn. 11), s. 96.

230




nákončí z mikulčického hrobu 390 za pohanská apotropaia, která se navzájem "doplňují" s orantem, apotropaiem křesťanským. Z tohoto schématu se poně kud nepochopitelně vymyká jen "žába" na líci nákončí z tzv. hrobu 240, která

jako jediná prý symbolizuje ohrožení.43 Pokud jde o zobrazení lidských postav, které mají údajně představovat vla

daře, resp. velmože, zastánci tohoto názoru se к vlastní funkci výjevů nijak nevyslovují. J. Poulík44 nadhodil myšlenku, zda by pás z tzv. hrobu 240 neby lo možné přisoudit knížeti Mojmírovi I., o němž se domnívá, že zemřel na Mo ravě někdy před r. 846. Nehledě na již zmíněnou problematičnost spojování artefaktů s historickými osobnostmi není jasné, proč by kníže měl na svém nákončí obraz sebe sama (nebo svého předka? či ideálního panovníka?). Stej ná otázka pak vyvstává ještě naléhavěji u nákončí z hrobu 390, kde má být zobrazen velkomoravský velmož v tradičním oděvu. Jestliže panovnická moc

mohla mít určité sakrální konotace, u velmožů je to daleko méně pravděpo

dobné, takže nám smysl zobrazení (opět: sebe sama, neboť podobné opasky museli nosit právě velmoži) uniká tím spíše. Největší problém tkví v tom, že

pokud s jistotou nevíme, koho má lidská postava znázorňovat, nemůžeme ani

usuzovat, jakou funkci na nákončí plnil její obraz. Jedno z mála přijatelných východisek z této situace představuje nalezení analogií, s nimiž by se naše velkomoravská nákončí dala srovnávat.

3. Ikonografie franských přezek

Na karolinských opaskových garniturách, které mají к velkomoravským nákončím chronologicky i geograficky nejblíže, se objevuje v podstatě jen ve

getabilní výzdoba. Není však nezajímavé připomenout karolinské nákončí,

které pochází z pozdně antického kastelu v Gornji Vrbljani v západní Bosně. Toto nákončí značně protáhlého tvaru nese zvířecí, rostlinnou a geometrickou

výzdobu. Na rubu je signatura (západofranckého?) řemeslníka "TETGIS(us?) FABER FECIT", na líci jsou rozmístěna jednotlivá písmena, která tvoří třikrát

S[an]C[tu]S a dále D[omi]N[u]S a S[a]B[aoth], Z. Vinski45 tento nápis inter

pretoval jako vzývání sv. Trojice, spojení Dominus Sabaoth znamená "vládce

nebeských zástupů", což je jedno z označení Boha.46 Také na alamanských

43 J. Děkan 1976, op. cit. (pozn. 4), s. 131. 44 J. Poulík 1968-70, op. cit. (pozn. 11), s. 141. 45 Z. Vinski, Novi ranokarolinški nalazi и Jugoslaviji (Friihkarolingische Neufunde

in Jugoslawien), in: Vjesnik arheološkog muzeja u Zagrebu, 3. ser., 10/11, 1977/78, s. 191.

46 Srov. L. V. Pekarskaja - D. Kidd (Hrsg.), Der Silberschatz von Martynovka

(Ukraine) aus dem 6. und 7. Jcihrhundert, Innsbruck 1994, tab. 55: 9.

231



ŠIMON UNGERMAN

pohřebištích ze 7. století se objevují vícedílné opaskové garnitury, jejichž hlavní nákončí jsou kromě obvyklé geometrické a vegetabilní výzdoby vzác

ně opatřena nápisy. Např. z lokalit Weilstetten a Ebenhofen pocházejí exem

pláře s úryvky z biblických žalmů: "On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách" (Z 91,11)47 a "Ať ti Bůh pomůže" (Ž 69,2).48 V dnešní záplavě slov, nápisů a textů už jen stěží dokážeme ocenit, jaký význam mohl mít takový krátký nápis na opaskových kováních pro jeho majitele. V raném středověku měly nápisy magickou moc, a to nejen díky svému obsahu (který "uměly opravdu přivolat"), nýbrž i samotnou svou for mou: písmena měla sama o sobě magický účinek, stejně jako značky, které se

jim jen podobaly.49 Toto "přeceňování písma"50 souviselo i s faktem, že kněží a misionáři se neustále odvolávali na "Písmo svaté", což muselo zmást nejed noho prostoduchého venkovana.51 Ostatně v době, kdy byla gramotná jen

nepatrná část populace, se bible a odvozeně i jakákoliv jiná kniha považovala za "sakrální předmět plný tajemství" a důležitý magický prostředek: polože ním knihy na hlavu nemocného se léčilo, v penitenciálech se dočteme o (zaká

zaných) praktikách věštění z knih, tabulek, žaltáře či z evangelií.52

47 J. Schiek - Η. Jánichen, Ein alamannischer Grabfund von Weilstetten, Kr. Balingen,

Wurttemberg, in: Germania 32, 1954, s. 299-306. 48 Na nákončí čteme nápis "DEVS IN AVDITARIVM TUD INIEN" (= tuo inten

dat?). Číslo žalmu i překlad v ekumenickém vydání Bible z r. 1985 se od Vulgáty poně kud liší, neboť zde stojí: "[...] Hospodine, na pomoc mi pospěš" (Ž 70,2). V. Milojčič, Zur Frage der Zeitstellung des Oratoriums von Miihlthal an der Isar und des Christen

tums in Bayern zwischen 500 und 700 n. Chr., in: Bayerische Vorgeschichtsblátter 28,

1963, s. 132. Další nápisy: Ε. M. Neuffer, Der Reihengráberfriedhof von Donzdorf (Kr.

Goppingen), Stuttgart 1972, s. 45; R. Nierhaus, Zu den lateinischen Inschriften des 7., 8. Jahrhunderts aus alamannischen Grabern, in: Germania 33, 1955, s. 88-90.

49 Příklady opaskových kování s "pseudonápisy": I. Jansson, Wikingerzeitlicher

orientalischer Import in Skandinavien, in: Bericht der Romisch-Germanischen Kommis

sion 69, 1988, obr. 23: 18; J. Werner, Bronzener Giirtelbesatz des spáren 7. Jahrhun

derts von PfahlheimfKr. Aalen). (Fund von 1883), in: Fundberichte aus Schwaben N. F. 14,

1957, tab. 39: 3c; týž, Zu den Knochenschnallen und den Reliquiarschnallen des 6. Jahr

hunderts, in: J. Werner (Hrsg.), Die Ausgrabungen in St. Ulrich und Afra in Augs

burg 1961-1968 [Miinchener Beitrage zur Vor- und Friihgeschichte 23], Munchen 1977, s. 299, 329.

50 Svou roli sehrála také starší tradice, neboť i germánské runové písmo bylo posvátné; runové nápisy na osobních předmětech měly majiteli zajistit dlouhý život a chránit jej před

nebezpečím. 51 J. Schiek - H. Jánichen 1954, op. cit. (pozn. 47), s. 305. 52 A. Gurevič, Nebe, peklo, svět. Cesty к lidové kultuře středověku, Jinočany 1996,

s. 81, 191; M. Weidemann, Kulturgeschichte der Merowingerzeit nach den Werken Gre

gors von Tours, Mainz 1982, sv. II, s. 172.

232




Přiléhavější analogii к velkomoravským nákončím představují opasková kování - v prvé řadě přezky

- nalezená na pohřebištích ze 6. a 7. století v růz

ných částech franské říše, hlavně v západním Švýcarsku, ve východní a jižní Francii.53 Soustředíme se mezi nimi na přezky, jejichž destičky jsou zdobeny křesťanskými motivy. Ty můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin: jednak na tzv. motivy zázračné záchrany, které nejčastěji ilustrují příběhy ze Starého zákona, a dále na motivy novozákonní, přesněji řečeno christologické. Ze sta rozákonních motivů se na přezkách vůbec nejčastěji vyskytuje prorok Daniel (obr. 3: 6),54 méně pak např. Jonáš (obr. 3: 3).55 Obě postavy patří do nepříliš rozsáhlého repertoáru zobrazení, jaká najdeme již na stěnách starokřesťan

ských katakomb v Římě, Neapoli a jinde. Kromě Daniela v jámě lvové a Joná še spolknutého velrybou se sem řadí ještě Noe v arše, Abrahám chystající se

obětovat Izáka a tři židovští mládenci v ohnivé peci. Významově se к nim

přimykají ještě dva motivy novozákonní, a to vzkříšení Lazara a Kristus uzdra

vující ochrnutého. Proč se všechny řadí mezi tzv. motivy zázračné či božské

záchrany? Je to proto, že každý z nich lze pokládat za personifikaci zbožného křesťana: vždy představují věřícího, jenž se ocitl v tísni a byl zázračně zachrá

něn Bohem, a to buď přímo jím samotným, nebo prostřednictvím Krista. Šlo

vlastně o "exempla" s výchovným obsahem, že spravedlivého člověka Bůh

nikdy neponechá napospas zlu. Když se některý z uvedených motivů vytesal

53 Jakkoliv je obtížné určit etnickou příslušnost nositelů těchto přezek (tzv. typu D), které

zjednodušeně označuji jako "franské", je zřejmé, že jejich výrobci byli ovlivněni přežívající

pozdně antickou kulturní tradicí (R. Moosbrugger-Leu, Die friihmittelalterlichen Giirtelbe

schlage der Schweiz. Ein Beitrag zur Geschichte der Besiedlung der Schweiz durch die Bur

gunder und Alamannen [Monographien zur Ur- und Friihgeschichte der Schweiz XIV], Basel 1967, s. 1 17; M. Martin, Bemerkungen zu den friihmittelalterlichen Gtirtelschnallen

der Westschweiz, in: Zeitschrift fiir schweizerische Archáologie und Kunstgeschichte 28,

1971, s. 36). 54 I na výzdobě současných sarkofágů z jihozápadní Francie jde o nejčastější biblic

ký motiv (B. Briesenick, Typologie und Chronologie der siidwest-gallischen Sarko

phage, in: Jahrbuch des Romisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 9, 1962, s. 86). E. Salin, La civilisation mérovingienne ďaprěs les sépultures, les textes et le labora

toire IV: Les Croyances. Conclusion - index général, Paris 1959, s. 259, si všiml, že

motiv člověka obklopeného dvěma zvířaty najdeme už v germánském předkřesťanském umění. Myslím si, že oblíbenost zobrazení Daniela - na úkor ostatních motivů božské

záchrany - mohla být dána mj. i jeho pochopitelností pro prostého člověka (ohrožení dra

vými zvířaty), a dále tím, že tento motiv byl i při určité schematičnosti provedení dobře

rozeznatelný, tedy alespoň jeho základní varianta (Daniel mezi dvěma lvy, kteří mu lí

žou nohy); kromě ní ale existují i různé obměny, např. vedle Daniela je ještě Habakuk

(také v postoji oranta nebo nese Danielovi chléb) a naopak chybějí lvi apod. - viz J. Wer

ner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 310, 318. 55 J. Werner, Jonas von Helgo, in: Bonner Jahrb. 178, 1978, s. 519-530.

233



ŠIMON UNGERMAN

na sarkofág nebo namaloval na stěnu katakomby u hrobu křesťana, "přivolá val se" podobný Boží zásah ve prospěch duše pohřbeného.56 Pro zobrazené

výjevy je typické, že jejich výtvarné provedení je stručné a schematické, lhos

tejné к detailům, nesnaží se dotyčné biblické události "vyprávět", jen je na

značuje. Někdy jsou dokonce tak prosté, že postavám chybějí veškeré atribu

ty, takže máme problémy s jejich identifikací. Přesným protějškem těchto zobrazení bylo odříkávání modliteb za mrtvé, v nichž se vyjmenovávaly bib lické příklady "božské záchrany" a vyjadřovala se přání, ať se Bůh vůči zesnu lému zachová stejně milostivě jako к Noemu. Jonášovi, Danielovi apod. Pů vod těchto modliteb je s velkou pravděpodobností už židovský, což by vysvět lilo početní převahu motivů pocházejících ze Starého zákona.57 Ještě během

pozdní antiky se tyto výjevy začaly zobrazovat i na předměty denní potřeby,

např. na misky, picí poháry, kahany, medailony na krk, a v neposlední řadě i na opaskové přezky.58 Motivace byla úplně stejná jako u funerálních pamá tek: zobrazený výjev měl zajistit majiteli a uživateli daného předmětu věčnou

spásu, dále jej měl ochraňovat před nemocemi, uhranutím a neštěstím všeho

druhu.59

Do skupiny novozákonních motivů na íránských přezkách patří hlavně tři

králové/mudrcové, kteří se klaní trůnící Panně Marii s malým Ježíškem, nebo také samotný Ježíšek v jesličkách s oslem a volem po stranách.60 Tento motiv

všem lidem "oznamuje" vtělení Spasitele, a tedy i vykoupení, které přináší. Ještě častěji se na přezkách vyskytuje Kristus v dospělém věku, ať už je zobra zen s křídly, v clipeu neseném čtyřmi anděly, nebo na koni se zbraněmi

coby Král králů z Apokalypsy.61 Ojediněle je Kristus vyobrazen při svém vjez du do Jeruzaléma (obr. 3: 5), což je vlastně první scéna v cyklu Umučení.62

Originálními uměleckými díly jsou tzv. přezka biskupa Caesaria z Arles

56 A. Grabar, Les voies de la création en iconographie chrétienne. Antiquité et Moyen

Age, Paris 1994, s. 18. 57 Jednu takovou modlitbu z 9. století otiskl H. Kíjhn, Die Danielschnallen der Volker

wanderungszeit, in: Jahrbuch furprahistorische und ethnographische Kunst 15/16,1941/42, s. 158.

58 Srov. J. Engemann, Anmerkungen zu spatantiken Geraten des Alltagslebens mit

christlichen Bildern, Symbolen und Inschriften, in: Jahrbuch fiir Antike und Christen

tum 15, 1972, s. I54-Í73. 59 A. Grabar 1994, op. cit. (pozn. 56), s. 172. 60 J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 316-320. 61 A. France-Lanlord, Die Giirtelgarnitur von Saint-Quentin, in: Germania 39,

1961, s. 412-420; J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 332 aj. 62 M. Colardelle, Sépulture et traditions funéraires du Vе au XIIIе siěcle ap. J.-C.

dans les campagnes des Alpes frangaises du Nord (Dróme, Isěre, Savoie, Haute Savoie), Grenoble 1983, s. 112.

234




(obr. 3: l)63 s motivem spících strážců u Kristova hrobu - tato scéna předchází a naznačuje Kristovo následné zmrtvýchvstání

- a tzv. Leodobodova přezka64 s vyobrazením Krista myjícího nohy apoštolům, což se dá symbolicky vyklá dat jako smytí hříchů nebo udělení svátosti křtu. Již ze stručného přehledu motivů vyplývá, že к výzdobě íránských přezek byly vybírány hlavně takové

motivy, které úzce souvisejí s Kristovou vykupitelskou zvěstí, naznačují jeho ukřižování a nanebevstoupení, a tím pádem i věčný život, který Spasitel při náší všem svým věrným. Jelikož lidé nosili pásy s takto zdobenými přezkami neustále na sobě, sloužily za jejich života jako magická ochrana proti nebez

pečím všeho druhu. Po majitelově smrti byl někdy opasek uložen do hrobu

spolu s ním, takže novozákonní výjev na přezce označoval pohřbeného člově

ka jako věrného křesťana připraveného ke spasení, odrážel jeho naději na

zmrtvýchvstání a věčný život v ráji, a současně mu měl к tomu také dopomo ci. Stejnou funkci měl na přezkách i jeden specifický "mimobiblický" motiv, totiž gryf (obr. 3: 2, 4: l),65 který byl - coby bájné zvíře žijící v ráji - často

vyobrazován, jak pije ze studny věčného života.66 Zatím jsme si u íránských přezek všímali pouze obsahu křestanských vý

jevů, ale stranou nelze ponechat ani jejich formální provedení, neboť také zde

můžeme sledovat určitou podobnost s velkomoravskými nákončími. Ztvárně

ní výzdoby franských přezek totiž bývá často dosti primitivní a schematické. Jen velmi zdatný umělec dokázal vměstnat na malou destičku přezky složitěj ší a dobře propracovanou kompozici. Navíc při šíření tohoto typu přezek z pů vodní oblasti výskytu do sousedních regionů se někdy zapomínalo na obsah

výzdoby a docházelo až к úplnému zkomolení motivu, takže např. gryfové se

postupně proměňovali v okřídlené nebo obyčejné koně apod.67 Dalším důleži

63 J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 277. 64 J. Werner, Die Beinschnalle des Leodobodus, in: Kolner Jahrbuch fiir Vor- und

Friihgeschichte 23, 1990, s. 273-288. 65 i. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), obr. 3, s. 284. O motivu gryfa podrobně

F. Daim, Der awarische Greif unddie byzantinische Antike. Oberlegungen zu einemfriih mittelalterlichen Motiv, in: H. Friesinger - F. Daim (Hrsg.), Typen der Ethnogenese unter

besonderer Berticksichtigung der Bayeru, Teil II [Veroffentlichungen der Kommission

fiir Fruhmittelalterforschung 13], Wien 1990, s. 273-303. 66 Proto nelze paušálně tvrdit, že by gryf měl v křesťanské západní Evropě jenom

negativní význam - srov. Z. Klanica 1996, op. cit. (pozn. 23), s. 96.

67 To vyvolalo diskuse o tom, co je vlastně námětem zobrazení. Viz např. H. KOhn,

Die germanischen Greifenschnallen der Volkerwanderungszeit, in: Jahrbuch fiir prahi storische und ethnographische Kunst 9, 1934, s. 77-105; R. Moosbrugger-Leu 1967, op. cit. (pozn. 53), s. 122; G. Behm-Blancke, Die spatvolkerwanderungszeitliche "Grei

fenschnalle" von Griefstadt, Kr. Sommerda. Ihre kultur- und geistesgeschichtlichen

Beziehungen, in: Ausgrabungen und Funde 14, 1969, s. 256.

235



ŠIMON UNGERMAN

tým rysem výzdoby íránských přezek je, že na nich jsou různé biblické po stavy zobrazovány jako oranti. Kromě Daniela s Habakukem to mohou být

např. Adam a Eva (obr. 3: 4).68 Na jednom z výzdobných polí na přezce z Fondremand (obr. 4: 1) jsou zase vidět neúplné postavy dvou orantů, mezi

nimiž je další lidská hlava. Jen díky latinskému nápisu víme, že jde o svatého Petra a Pavla, mezi nimiž je zobrazen Spasitel.69 Pokud nápis chybí a orant je zbaven veškerých atributů, můžeme se o jeho identitě pouze dohadovat (obr. 4: 2).70 Jsme tak postaveni před stejný problém jako u orantů na mikul

čických nákončích.

4. Magická funkce opasku v raném středověku

Abychom pochopili, proč se na opasková kování umísťovala "ochranná

znamení", je nutné připomenout, že opasek nebyl v raném středověku jen pou

hým praktickým oděvním doplňkem, ale měl i symbolický a magický vý znam.71 Při studiu této problematiky se setkáváme s představami velmi starý

mi, které jsou zmíněny už v textech Starého zákona a byly značně rozšířené

i v antickém světě. Na tomto místě se soustředíme hlavně na období raného

středověku, který tyto představy převzal a dále rozvíjel. Obecně se dá v před stavách o magické moci opasku rozlišit několik vrstev, které se někdy vzájem ně prolínají.

Nejjednodušší formou opasku může být provaz nebo pruh látky zavázaný na uzel kolem pasu. Jde vlastně o smyčku, jejíž uvázání patří к základním ma

gickým úkonům.72 Smyčka je účinným prostředkem ke zmocnění se nějaké věci nebo osoby, a to jak fyzicky, tak i v magickém smyslu. Po takovém ma

68 D. Quast, Merowingerzeitliche Funde aus der Martinskirche in Pfullingen, Kreis

Reutlingen, in: Fundberichte aus Baden-Wiirttemberg 19/1,1994, s. 607, obr. 14, pozn. 50. 69 J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 299. 70 Jde o přezku ze Saint-Marcel-en-Tarrentaise: J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49),

s. 330. 71 Různé symbolické významy opasku shrnula A. Eibner, Zu den Giirtelblechen von

Stična - ein machtgeladenes Symbol der Kriegerausrtistung? in: Kultura symboliczna

krqgu pól popielnicowych epoki brqzu i wczesnej epoki ielaza w Europie šrodkowej, Warszawa - Wroclaw -

Biskupin 2000, s. 130-131. 72 S tím úzce souvisí i význam, který se v magii odedávna připisoval uzlu: příkladem

může být tzv. Herkulův uzel, který se v antice považoval za "blahodárnou sílu chránící

před nemocemi" (srov. J. Werner, Herkuleskeule und Donar-Amulett, in: Jahrbuch des

Romisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 11, 1964, obr. 1: 5). O uzlu a pletenci v raném středověku obšírně P. Paulsen, Alamannische Adelsgráber von Niederstotzin

gen (Kreis Heidensheim) [Veroffentlichungen des staatlichen Amtes fůr Denkmalpflege

Stuttgart, Reihe A, Heft 12/1], Stuttgart 1967, s. 50.

236




gickém "zmocnění se" lze s danou věcí nebo osobou dále manipulovat - buď

ji tímto způsobem chránit a posílit, nebo naopak zneškodnit. Jelikož je tento úkon pevně ukotven v archaickém myšlení, najdeme jej v čarování a léčení73

u lidských společenství všech dob a všech kontinentů. V antickém a středově

kém léčitelství se opasek používal hlavně při porodu, přičemž "léčebným úkonem" byla vlastně opět magie, tentokrát založená ne na kontaktu, nýbrž na

podobnosti.74 Jelikož opasek ženské lůno či břicho obepíná či tak říkajíc "uza vírá", podle prastaré víry způsobí rozepnutí opasku i analogické uvolnění že nina klína, a tedy snadný porod. Proto Řekové a Římané dávali bohyním po máhajícím při porodu, což byla např. Artemis, resp. Diana, přídomek Solvi zona, tzn. "rozvazující opasek". Rodička po úspěšném porodu zanesla svůj pás do svatyně, kde byl zasvěcen příslušné bohyni. Na Balkáně si ženy až do mo derní doby vyráběly opasky nejen к ulehčení porodu, ale také tehdy, když si

přály porodit syna nebo trpěly neplodností. Tyto opasky se splétaly mj. z oslí

hřívy nebo z jelení kůže. Jistě není náhodné, že osel je atributem některých antických bohů plodnosti; jelen je zase prastarým symbolem stále se obnovu

jícího života, a to díky svým parohům, které každoročně shazuje a které mu

opět znovu vyrostou. Vedle těchto zvyků pohanského původu se naopak ve

střední Evropě setkáváme s podobnými zvyky, tentokrát už oděnými do křes

ťanského hávu. Např. v horských oblastech Rakouska se až do 18. století ro dičkám při těžkých porodech připínaly opasky zasvěcené svaté Monice či svaté Markétě, které se uchovávaly v kostelech. Princip podobnosti je zde opět přítomen: sv. Markétu totiž podle legendy spolkl drak; ona ale udělala zname

ní kříže, drakovo břicho se roztrhlo a světice vyšla bez úhony ven.

Podle prastarých představ opasek také člověku magicky chrání pupek, kte

rý se vždy považoval za zvláště tajemnou část lidského těla,75 a dále bedra,

která jsou sídlem plodnosti a fyzické zdatnosti.76 Tak třeba germánské ženy v době stěhování národů nosily na opasku ochranné amulety, upevněné na pru

73 Podstatou léčebného účinku smyčky je víra, že když si člověk ováže nemocnou

část těla pruhem látky, provazem, rostlinou apod., do tohoto "obvazu" přejde nemoc a po

jeho odložení či ukrytí je nemocný uzdraven. Nemoc pak ale může přejít na toho, kdo se

takového "obvazu" nedopatřením dotkne: J. G. Frazer, Zlatá ratolest, Praha 1994 (2. vyd.), s. 18.

74 Následující příklady pocházejí z práce E. Grabner, Das "Umgiirten

" als Heilbrauch.

Kulturhistorisches und Volksmedizinisches um die Giirtung menschlicher Korperteile, in:

Carinthia I, roč. 155,1965, s. 548-568. 75 M. Lenerz de Wilde, Die fruhlatenezeitlichen Gurtelhaken mít figuraler Verzie

rung, in: Germania 58, 1980, s. 93. Srov. P. Charvát, Na počátku bylo slovo: České křes

ťanství do roku tisíc, in: Studia archaeologica Slovaca mediaevalia II, 1999, s. 8. 76 J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 304; D. Fouilloux a kol., Slovník biblické'

kultury, Praha 1992, s. 124.

237



ŠIMON UNGERMAN

hu kůže či látky, který volně visel od opasku dolů ke kolenům.77 Tyto amulety

měly různou podobu a funkci, přičemž některé měly odvracet neštěstí a zlé síly

obecně, jiné byly určeny výhradně к ochraně ženiny plodnosti - mezi tyto patřily např. amulety v podobě kovových miniatur nástrojů a zbraní, jimž se

připisovala schopnost čelit útokům démona v ženské podobě zvaného Lilith, který způsobuje neplodnost, komplikace při porodu a ohrožuje malé děti.78 Pás ale nemusel bedra jen chránit, naopak mohl symbolicky spoutávat sexualitu, která v nich sídlí. Proto se opasek používal a stále používá jako znamení du

chovního zasvěcení, konkrétně u křesťanských mnichů a poustevníků symbo

lizuje jejich sebeovládání, mravní čistotu a zdrženlivost.79 Už v izraelitské tra dici byl pás znamením spravedlnosti, věrnosti Bohu nebo - přesněji řečeno -

symbolem ochoty a připravenosti Boha poslechnout.80 Určitou křesťanskou analogii к pohanským amuletům představují tzv. reli

kviářové přezky, které se občas nacházejí při archeologických výzkumech hřbitovů z pátého až poloviny sedmého století; hlavní oblastí jejich výskytu je východní Francie a severozápadní Švýcarsko.81 Vyráběly se z kosti nebo kovu,

a to z bronzu či mosazi. Každá z těchto přezek je víceméně originálem, liší se

od sebe nejen výzdobou, ale i konstrukcí: kostěné mají к rámečku připojenou destičku, do které je vydlabán prostor pro relikvii (obr. 4: 5, 6). Kovové přez ky mají zase destičku složenou ze dvou částí, mezi nimiž je dutý prostor

-

otevřít se dají buď prostým odklopením boční lišty (obr. 4: 4), nebo se musí celá přezka rozebrat. Pokud se uvnitř přezky něco dochová, jsou to např. kous

ky svíček z včelího vosku, tobolky bavlníku nebo útržky lněného plátna.82 Zde

je nutno připomenout, že na křesťanském Západě se v raném středověku mezi

relikvie nepočítaly jen ostatky svatých a jejich osobní věci, ale v podstatě vše, co s jejich kostmi, hrobem apod. přišlo do kontaktu. Každý věřící si tak mohl

opatřit plnohodnotnou relikvii třeba tím, že si vzal olej z lampy nebo vosk ze

77 Viz např. К. W. Zeller, Tracht, Bewajfnung und Schmuck, in: Die Bajuwaren. Von

Severin bis Tassilo 488-788 [Ausstellungskatalog], Matsee - Rosenheim 1988, s. 247, obr. 170; obecněji o amuletech L. Pauli, Keltischer Volksglaube. Amulette und Sonder

bestattungen am Diirrnberg bei Hallein und im eisenzeitlichen Mitteleuropa [Mtinchener

Beitráge zur Vor- undFriihgeschichte28],Munchen 1975. 78 P. W. Schienerl, Zur Amulettwertigkeit merowingerzeitlicher Waffennachbildun

gen, in: Archaologisches Korrespondenzblatt 14, 1984, s. 339. Také viz J. Werner 1964,

op. cit. (pozn. 72); M. Schulze-Dórrlamm, Gotische Amulette des 4. und 5. Jahrhun

derts n. Chr., in: Archaologisches Korrespondenzblatt 16, 1986, s. 347-355. 79 J. H. Emminghaus: Cingulum, in: B. Mariacher (Hrsg.), Lexikon des Mittelalters,

Miinchen - Ziirich 1989, sv. II, s. 2089. 80 J. Studený, Křesťanské symboly, Olomouc 1992, s. 207. 81 O nich nejnověji D. Quast 1994, op. cit. (pozn. 68), kde další odkazy. 82 J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 301.

238




svíčky hořící na světcově hrobě, mohlo jít také o plátno, rostlinu, kousek dře

va, vodu, víno nebo prach, které se světcova hrobu dotkly.83 Do tohoto obrazu

přesně zapadá i výše uvedený obsah přezek: např. i u tobolek bavlníku šlo

o tzv. "dotykovou" relikvii pocházející z Palestiny, věřilo se totiž, že právě z bavlněných vláken byl vyroben Kristův oděv. Jako schránka na relikvie

ovšem nemusela sloužit jen přezka, ale i nákončí. Nejznámější exemplář po chází z jihoněmecké lokality Walda (obr. 4: 3). Toto mosazné nákončí je duté, jeho rubní stranu tvoří víčko, jež se dá vysunout a zároveň je zevnitř zajištěno

západkou proti samovolnému vypadnutí. Hmota objevená ve vnitřním prosto ru byla identifikována jako včelí vosk, takže opět asi šlo o sekundární relik vii.84 Funkci relikviáře mohla plnit i masivní diskovitá spona, která má dutý prostor ve tvaru kříže přístupný z rubní strany.85

Zvyk nosit takto získané relikvie v opasku pochází ze Středomoří, kde se ostatně dochovaly i jiné formy "soukromých relikviářů", např. enkolpia (duté křížky nošené na krku) nebo kovové a keramické lahvičky opět zavěšované na krk, které obsahovaly vodu nebo olej ze slavných poutních míst.86 Vysvět lení značné obliby relikviářů ve formě schránek, přezek, nákončí, křížků a lah viček je jednoduché: jelikož sekundární relikvie měly stejnou moc jako samot né světcovy kosti, pokládaly se za velmi účinný lék proti všem nemocem, za ochranu proti démonům a přinášely svému majiteli štěstí. Proto je lidé nosili stále při sobě - tím, že se dotýkaly jejich těla, bylo zabezpečeno stálé pozitivní působení na majitele.

5. Diskuse o obsahu a funkci zobrazení na velkomoravských nákončích

Vzhledem к tomu, co teď víme o funkci křesťanských motivů na franských

přezkách, můžeme vyslovit hypotézu, že také některá zobrazení na velko

moravských nákončích byla chápána v křesťanském smyslu a plnila úlohu

83 Μ. Weidemann, Reliquie undEulogie. ZurBegriffsbestimmung geweihter Gegenstán de in derfrankischen Kirchenlehre des 6. Jahrhunderts, in: J. Werner (Hrsg.), Die Ausgra

bungen in St. Ulrich undAfra in Augsburg 1961-1968 [Miinchener Beitriige zur Vor- und

Friihgeschichte 23], Miinchen 1977, s. 353-373; M. Weidemann 1982, op. cit. (pozn. 52), sv. II, s. 161.

84 H. Dannheimer, Ein spatmerowingischer Eulogienbehalter aus Walda, in: Germa

nia 44, 1966, s. 338-354. 85 H. Roosens - D. Thomas-Gooreickx, Die merowingische Goldscheibenfibel von

Rosmeer, in: Archaeologia Belgica 123, 1970, s. 4-18. 86 Literaturu uvádějí D. Quast 1994, op. cit. (pozn. 68), s. 613, pozn. 87, a E. Wip

szycka, Les pělerinages chrétiens dans Vantiquité tardive. Problěmes de définition et de

repěres temporels, in: Byzantinoslavica 56, 1995, s. 430, pozn. 4.

239



ŠIMON UNGERMAN

"ochranných znamení", chránila svého majitele před neštěstím a měla mu

pomoci к dosažení věčného života. Nejméně problematické je to u nákončí

z Rajhradic: dalo by se dokonce říci, že ze všech výše uvedených křesťanských motivů je to právě nákončí s Nebeským Jeruzalémem, které nejlépe vystihuje naději člověka na věčný život. Vegetabilní motivy na dvou dalších velkomo

ravských nákončích by teoreticky mohly také znázorňovat stromy života, ale

není jasné, jestli byly svými majiteli vykládány v křesťanském nebo pohan ském smvslu.87

Pokud jde o tři oranty na mikulčických nákončích, musíme přiznat, že za tím nedokážeme určit, koho mají představovat, a je asi málo pravděpodobné, že by se to mohlo podařit v budoucnu. Viděli jsme už u íránských přezek, že

jako oranti byly znázorňovány různé biblické postavy. Také ikonologický rozbor tohoto motivu, jejž provedla M. Pardyová, ukázal, že orant byl "nej univerzálnější a zároveň nejpružnější motiv, který časně křesťanské umění

mělo, neboť se snadno přizpůsoboval nejrůznějším funkcím".88 Nejdříve byl orant čistě alegorickou postavou znázorňující Pietas, která byla nejvyšší křes

ťanskou ctností. V sepulkrálním umění symbolizoval pohřbené věrné křesťa

ny, kteří po smrti získají věčnou blaženost. V obecnější rovině proto mužská či ženská postava v postoji oranta vyjadřovala přimknutí se к principům víry hlásané Kristem. Později byli v katakombách v podobě orantů zobrazováni i konkrétní pohřbení jedinci se svými individuálními rysy, občas se připisova la i jména těchto osob, čímž se podával důkaz o jejich zbožnosti. Proto je lo

gické, že jsou tak malovány i starozákonní postavy zachráněné Bohem v tísni,

později i křesťanští mučedníci a svatí. I Panna Marie byla někdy zobrazována se zdviženýma rukama, což se často vyskytuje zvláště v byzantském středo

věkém umění.89 Naproti tomu Krista jako oranta vidíme jen vzácně, a to pouze u scén znázorňujících jeho křest. V 5. století pronikl motiv oranta i do císařské

ikonografie: tak je zpodobňován byzantský císař, jemuž Kristus buď žehná, nebo ho (někdy spolu s císařovnou) právě korunuje, což symbolizuje božský původ císařské moci. Takové vizuální pojetí korunovace zůstalo v Byzanci ak

tuální po celý středověk a šlo o jedno z mála témat, kde se motiv oranta udržel

po vyznění raně křesťanského umění. Toto konstatování je neobyčejně zají mavé vzhledem к mikulčickému nákončí z tzv. hrobu 240 a podporovalo by výklad jeho výzdoby z okruhu vladařské symboliky. Na druhé straně nelze za

pomínat na to, že obě zobrazení měla s největší pravděpodobností plnit navzá

87 Š. Ungerman 2001, op. cit. (pozn. 38). 88 M. Pardyová, L 'orante. Quelques réflexions sur le plus spécifique symbole de l'art

paléochrétien, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity Ε 38, 1993, s. 175.

89 A. Grabar 1994, op. cit. (pozn. 56). s. 135, 271.

240




jem odlišné funkce. Zobrazení panovníka jako oranta mělo zjevné propa

gandistické důvody, proto jde logicky o námět monumentálních maleb či fre sek. Naopak nákončí stejnou funkci plnit nemohlo, pořád tedy chybí přijatel ný důvod, proč interpretovat postavy na nákončích z mikulčických hrobů 240

a 390 jako vladaře, resp. velmože.

Ani u oranta v kněžském oděvu (na nákončí z hrobu 100) není jasné, koho

postava znázorňuje. Vzhledem к jeho svatozáři se musí jednat o nějakého světce, kterého z důvodu absence atributů nebo nápisu nedokážeme identifi kovat. Nic z toho ovšem nebylo na nákončí nezbytně nutné, postavu nemusel

každý poznat ani v 9. století. Stačilo, že majitel (resp. objednavatel) nákončí věděl, koho si na ně nechal vyobrazit. Proto by i muž v "typickém podunaj ském oděvu" (tedy pokud je jeho oděv opravdu specificky místní) teoreticky mohl být např. nějakou biblickou postavou. Nikdo by přece po moravském řemeslníkovi té doby nemohl chtít, aby postavu zobrazil v oděvu "historicky adekvátním", když to nedělali daleko lepší umělci celá staletí předtím ani

potom. Bohužel postrádáme "pohanské" analogie, které by osvětlily např. obraz

"démona" na nákončí z Břeclavi-Pohanska. Můžeme jen předpokládat, že "mechanismus působení" výjevu na majitele pásu se svou podstatou diamet

rálně nelišil od výjevů křesťanských, tedy s tím rozdílem, že možná neměl ambice zajistit majiteli dosažení posmrtné blaženosti, ale chránil jej spíše za života proti nečistým silám. Nemělo by totiž vůbec žádný smysl, aby člověk nosil na opasku (blízko zranitelných a choulostivých beder a pupku) zobraze

ní nějaké nadpřirozené bytosti sobě nepřátelské. Proto by bylo logičtější hle dat i v postavě s rohem a "kladivem" spíše Peruna než vládce, neboť právě

nejmocnější pohanský bůh mohl poskytnout bezesporu nejlepší ochranu před nebezpečím všeho druhu.

V této souvislosti se můžeme vrátit к úvahám, jakou funkci mohla mít zob

razení zvířat (podobných žábě a koni) a obráceně zasazené antické gemy na

lícních stranách nákončí. Nejdříve je nutné odmítnout názor K. Bendy,90 že by mezi "žábou" na lícní a orantem na rubní straně existoval protiklad. Tento

badatel totiž vycházel z nesprávně interpretovaných analogií: dva gryfové po

obou bocích Krista (?) v postoji oranta na relikviáři z Werdenu a lvi na přez kách s Danielem jsou podle něj "obrazem smrtelného nebezpečí". Jak jsme ovšem viděli výše, gryf není žádnou personifikací zla či Satana, ale naopak je veskrze "pozitivní" bytostí. Také lvi na přezkách s Danielem na proroka neú točí (o tom se ostatně nemluví ani v Bibli),91 ale pokorně mu lížou nohy, což

9(1 к. Benda 1973, op. cit. (pozn. 11), s. 96. 91 Daniel 6,23.

241



ŠIMON UNGERMAN

je u tohoto motivu zázračné záchrany důkazem Boží moci.92 Bendovy parale

ly jsou nesprávné i z dalšího důvodu. Zatímco na citovaných památkách tvoří

orant se zvířaty jednolitou kompozici, což indikuje jejich bezprostřední vztah, u mikulčického nákončí tomu tak není: oba výjevy, každý na jiné straně ná

končí, spolu rozhodně tak těsně nesouvisejí. Z toho vyplývá, že motiv zvířete

podobného žábě - jakkoliv nám uniká jeho původní smysl - se svou povahou nijak podstatně neodlišuje od ostatních "ochranných znamení" pohanského charakteru.

Antickou gemu maji do výzdoby sve Hcm strany zakomponovana dve na

končí. Gema z nákončí z hrobu 390 je opatřena rytinou boha Merkura, jde ovšem o průměrnou práci. Naproti tomu gema zasazená do menšího stříbrného

nákončí z hrobu 433 je unikátním a mistrovským dílem. Jsou do ní vyryty dvě

spojené lidské hlavy a hlava orlí, pod nimi jsou umístěna písmena Ρ a H.93 Po dle J. Frela94 se jedná o portrét slavného antického sochaře Feidia, jenž proslul

vytvořením sochy boha Dia. Právě tomuto božstvu ostatně patří hlava s plno

vousem, orel byl zase Diovým atributem.95 Taková zobrazení, resp. gemy se

označují jako "grylloi" (jedn. č. "gryllos")· Pod tímto termínem se obvykle ro zumí karikaturní zobrazení, které se skládá z lidských tváří či masek, kohoutí

či koňské hlavy apod., jež se v sobě navzájem "skrývají"' a "zapadají do sebe".

Tyto gemy v antice sloužily jako amulety к odvrácení uhrančivého pohledu.96 Můžeme se jen dohadovat, jakými cestami se tyto gemy ke Slovanům do

staly.97 Otázkou také je, proč byly do nákončí zasazeny rytinami dolů. Podle

J. Děkana98 výrobce nákončí vědomě výzdobu gemy "schoval", neboť se mu

prý nehodila do výtvarné koncepce. J. Frel99 zase mínil, že moravské církevní

92 Srov. Ε. Salin 1959, op. cit. (pozn. 54), s. 414, obr. 189. 93 Viz pozn. 31. 94 J. Frel, Podobizna Feidia nalezená v Československu, in: Umění 14, 1966, s. 263

269. 95 К tomu kriticky J. Bouzek - I. Ondřejova, Antike Gemmen im grofimahrischen

Schmuck, in: Listy filologické 105. 1982, s. 8. 96 G. Zahlhaas, Neufunde von Gemmen und Glaspasten aus Bayeru, in: Bayerische

Vorgeschichtsblatter 45, 1980, s. 121. 97 Kromě obou zmíněných známe z Moravy ještě dvě další gemy zasazené do raně

středověkých šperků, ale tak, aby rytiny byly vidět. Pocházejí z hradiště "Vysoká zahra

da" u Dolních Věstonic (Z. Měřínský, Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů, in: Památky archeologické 77, 1986, s. 62, obr. 29) a z ženského hrobu 3 v Mod

ré: V. Hrubý - V. Hochmanová - J. Pavelčík, Kostel a pohřebiště z doby velkomoravské

na Modré и Velehradu, in: Časopis Moravského musea 40, 1955, tab. XXI: 3; J. Děkan

1976, op. cit. (pozn. 4), obr. 118; J. Bouzek-I. Ondřejova 1982, op. cit. (pozn. 95), s. 9. 98 J. Děkan 1976, op. cit. (pozn. 4), s. 169. 99 J. Frel 1966, op. cit. (pozn. 94), s. 267.

242




autority by neviděly rády nošení ozdob s "pohanskými" náměty. Toto vysvět lení uspokojí jen stěží, neboť tehdejší církev určitě neovládala společnost do

té míry, aby byla schopna kontrolovat ozdoby každého člověka (i když ve velkých centrech typu Mikulčic byl církevní vliv nepochybně silnější než na venkově), nehledě na to, že se musela smířit s pohanskými přežitky daleko

závažnějšími. Navíc je známo, že v tehdejší franské církvi se antické gemy používaly к výzdobě liturgického náčiní, křížů, relikviářů apod.100 Jiné vysvět lení podal K. Benda,101 že totiž obráceně zasazená gema s "tajemným" zobra

zením mohla být pro Slovany "osobním amuletem, který nesměl být na očích,

aby si uchoval svou magickou sílu".102 Toto vysvětlení se zdá být nejpřijatel nější, neboť Slované si asi sotva uvědomovali "reálný" význam těchto polod rahokamů s miniaturní výzdobou, tj. jejich původní účel nebo fakt, že je vyro bili lidé. Podle mého názoru si naopak museli spojovat jejich vznik s nějakou nadpřirozenou silou. Badatelé se ostatně shodují v tom, že i mnoho dalších

drobných římských "starožitností", které občas nacházíme ve slovanských

hrobech, sloužilo jako amulety.103 iviaieniu иакшил s gemou z ihouu tjj je ivarern i veiiKosu pouoone na

končí, které taktéž pochází od mikulčické baziliky, a to patrně z vykradeného hrobu. Jeho hlavní součástí je oválná čočka vyrobená z temně červeného skla

imitujícího almandin a zasazená do zlaté objímky opatřené granulací a palmet kami. Objímka spojuje čočku s horní (týlovou) částí nákončí, která je zdobena dvěma řadami pravých perel navlečených na drátky (obr. 2: 3). Délka nákončí

je 34 mm. V laboratoři se zjistilo, že skleněná čočka se skládá ze dvou polo

vin, mezi nimiž je dutina obsahující zbytky hmoty označované jako "Kristova krev". J. Poulík104 pokládal nákončí za výrobek domácích dílen, které imito

valy honosnou předlohu pocházející z východního Středomoří. Bohužel se

podrobněji nezabýval relikvií, která byla uložena uvnitř. Tuto mezeru v bádá ní se nedávno pokusil zaplnit P. Charvát,105 který sledoval, jakými cestami se

100 Např. Η. Ament, Zur Wertschatzung antiker Gemmen in der Merowingerzeit, in:

Germania 69,1991, s. 413. 101 Bez udání zdroje jej cituje J. Frel 1966, op. cit. (pozn. 94), s. 264. Srov. K. Ben

da, Antické dědictví ve výtvarném projevu Velké Moravy, in: Listy filologické 101, 1978, s. 172.

102 Ukrývání výzdoby tzv. magických gem bylo běžné již v antickém světě, viz např.

E. Wamers, Abrakadabra in Mainz. Óstliche Magie im romischen Westen, in: Archaolo

gisches Korrespondenzblatt 23,1993, s. 494. 103 T. Kolník - M. Rejholcová, Rímske relikty na slovanských naleziskách a problém

antických tradicií и Slovanov, in: Slovenská archeológia 34, 1986, zvi. s. 343-347. 104 J. Poulík 1975, op. cit. (pozn. 2), s. 85; srov. J. Děkan 1976, op. cit. (pozn. 4),

s. 171, obr. 117. 105 P. Charvát, Kult krve Páně na Velké Moravě, in: Marginalia historica IV, 1999.

243



ŠIMON UNGERMAN

mohl kult krve Páně dostat do našeho prostředí. Její uctívání je doloženo

v polovině 7. století v Palestině, do střední Evropy se rozšířilo poté, co Karel

Veliký dostal v Římě darem onyxovou misku s Kristovou krví. Jelikož stře diskem tohoto kultu se stal klášter Reichenau, s nímž měli představitelé mo ravské elity určité styky, není zcela vyloučeno, že nákončí106 nepochází zrov

na odtud. Je jistě zbytečné mluvit o tom, jak velký význam pro svého majitele musela mít jedna z nejvzácnějších křesťanských relikvií vůbec. Místo toho

bych chtěl poukázat na dvojí souvislost mezi ní a temně červeným sklem, do něhož byla relikvie umístěna. P. Charvát napsal, že "krev Páně, ukládaná ve skle či ušlechtilých průhledných substancích, je v křesťanské symbolice velmi

výmluvným znakem pro Kristovo vtělení. Právě tak, jako světlo prochází

sklem, aniž by je poškodilo, si křesťané představovali - a představují - půso bení Ducha svatého, který, aniž porušil Mariino panenství, způsobil v jejím těle početí Ježíše Krista".107 Pokud mělo sklo zasazené do nákončí napodobo vat almandin či jiný podobný tmavě rudý kámen, opět to nemohlo být náhod

né. S každým drahým kamenem se v antice a ve středověku spojovala často

dosti složitá symbolika.108 Almandin měl v zásadě dvojí symbolický význam, a to vladařský a christologický. Červená barva tohoto kamene bývala spojo vána se symbolem vlády, proto např. sasánovští králové s oblibou nechávali

své portréty řezat právě do almandinu, granátu a jiných kamenů tohoto druhu.

Podle biblické tradice odpovídá určitý kámen každému ze dvanácti izraelských kmenů, almandin "patří" kmeni Juda, ze kterého pocházeli dva nejmocnější králové Izraele David a Šalamoun. Proto je almandin také symbolem Krista, neboť Kristus pocházel právě z judského kmene, ostatně podle křesťanské ty

pologie jsou oba jmenovaní králové Kristovi "symboličtí předchůdci" ("ty py"). Stejně tak byl Kristus coby "světlo, které přišlo na svět, aby prozářilo temnotu", připodobňován к almandinu či granátu v souvislosti s antickou po

věrou, kterou křesťanství převzalo, že totiž tyto kameny ve tmě samy svítí

a nelze je skrýt ani pod oděvem. Vidíme tedy, že použití tmavě červeného skla

pro zhotovení schránky na Kristovu krev mělo svoje opodstatnění. Rudé ka

meny však neměly jen symbolický smysl, ale nosily se i samy o sobě jako

Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Praha

2001, s. 63-72. 106 P. Charvát (tamtéž, s. 63) míní, že je nutné předmět označovat jako relikviář,

a nikoliv jako nákončí nebo závěsek. Mezi oběma funkcemi však nemusí být rozpor (viz

výše o relikviářových přezkách). 107

Tamtéž, s. 64. 108 Literaturu к této problematice uvádí např. H. Vierck, Ein westfalisches "Adels

grab" des 8. Jahrhunderts n. Chr. Zum archáologischen Nachweis der friihkarolingi schen und altsáchsischen Oberschichten, in: Studien zur Sachsenforschung 2, 1980, s. 482, pozn. 114.

244




amulety, neboť přinášely svému majiteli Boží přízeň i přátelství jiných lidí, zajišťovaly mu úspěchy a moc, zaháněly smutek a dodávaly odvahu.109

6. Opasek jako symbol vysokého společenského postavení

Bádání o velkomoravských honosných pásech se zatím příliš nezabývalo

otázkou, kdo byli jejich majitelé a jestli vlastnictví takového pásu nějak sou viselo s postavením daného člověka ve společnosti. U stručných popisů nále

zových situací hrobů s opasky na počátku této studie si mohl čtenář všimnout,

že pokud byl v hrobě pohřben dospělý člověk, vždy se jednalo o muže. O dětech a nedospělých jedincích, jejichž pohlaví není standardními metoda mi určitelné, můžeme proto takřka s jistotou předpokládat, že byli také muž ského pohlaví.110

V odborné literatuře se bez velkých diskusí přijímá, že majitelé zlatem a stříbrem zdobených opasků byli příslušníky velmožské či aristokratické vrst

vy. Jakkoliv se s tímto názorem ztotožňuji, přesto nelze zapomínat na to, že

jde o závěr spíše intuitivní nežli s důkladnou oporou v pramenech. Problém je ale v tom, že písemné prameny o velkomoravských velmožích příliš nevypo

vídají a prameny archeologické zase neposkytují "objektivní" svědectví o roz vrstvení moravské společnosti. Výbavu hrobu totiž nelze přímo spojovat se so

ciálním postavením zemřelého,111 neboť pohřební zvyky byly v době velko

moravské ovlivněny mj. i šířením křesťanského náboženství. Proto hrob s chu

dou výbavou nebo zcela bez inventáře ještě neznamená, že v něm byl pohřben

chudý nebo bezprávný člověk. Opačně to samozřejmě neplatí, luxusní opas

109 В. Arrhenius, Zum symbolischen Sinn des Alamandin imfruheren Mittelalter, in:

Friihmittelalterliche Studien 3, 1969, s. 51-53. 110 V našem souboru je sice chlapec jen jeden (hrob 100 u 2. kostela v Mikulčicích),

ale výzkumy dalších pohřebišť na této lokalitě ukazují, že se nejedná o nějakou výjimku: v hrobě 360 u 3. kostela a v hrobě 70 u 6. kostela byli taktéž pohřbeni chlapci s opasko

vými garniturami z pozlaceného bronzu, jejichž kování ovšem nenesla figurální nebo

vegetabilní výzdobu. Hrob 360 nebyl dosud publikován, srov. J. Poulík 1985, op. cit.

(pozn. 26), tab. VIII; ke hrobu 60 viz J. Poulík, Dvě velkomoravské rotundy v Mikulči

cích., Praha 1963, s. 148. 1,1 Jak to při své rekonstrukci sociálního rozvrstvení komunity pohřbívající ve Sta

rém Městě "Na Valach" udělal V. Hrubý 1955, op. cit. (pozn. 35), s. 318-326. Tento po

stup byl také zanedlouho podroben kritice: J. Poulík, К otázce počátků feudalismu na

Moravě, in: Památky archeologické 52, 1961, s. 499; F. Graus, Říše velkomoravská, její

postavení v současné Evropě a vnitřní, in: Konferencia o Velkej Moravě a byzantskej misii, Brno - Nitra 1.-4. 10. 1963, Nitra 1963, s. 19; B. Dostál, Raně feudální společ nost Velké Moravy na základě objevů v Břeclavi-Ρohansku, in: Pravěké a slovanské

osídlení Moravy. Sborník к 80. narozeninám Josefa Poulíka, Brno 1990, s. 285.

245



ŠIMON UNGERMAN

ková garnitura sama o sobě výmluvně hovoří o významném společenském

postavení majitele. Někdy o tom svědčí i ostatní části hrobového inventáře:

mikulčický hrob 390 obsahoval dva stříbrné gombíky,112 další dva muži s opas ky byli pohřbeni s ostruhami, které mohly mít také určitý sociální význam (hrob 433 v Mikulčicích a hrob 96/AZ ve Starém Městě). Ale i tento obraz může být do určité míry zkreslený, neboť např. hrob 13 z Břeclavi-Pohanska

neměl kromě opaskové garnitury žádnou další výbavu, ale bylo zjištěno, že

muž byl pochován v oděvu zhotoveném z pravého hedvábí, které se v té době

vyvažovalo zlatem.'13 Je zajímavé, že žádnému z těchto mužů nebyl do hrobu

uložen meč, a naopak elitní bojovníci pohřbení s meči, považovaní za členy knížecí družiny, nikdy honosný opasek nemají.114 Z toho by se dalo opatrně

vyvozovat, že postavení obou skupin se lišilo, přičemž majitelé luxusních pásů mohli stát na společenském žebříčku výše.

JeliKoz mnozí majitele ňonosnycn pasu Dyn ponmem na ponreoisticn u kostelů, mohlo by další informace o jejich sociálním postavení přinést právě vyhodnocení poloh hrobů vzhledem ke kostelům. V této souvislosti je podnět ná úvaha německé badatelky M. Schulze-D5rrlamm, která se ale v prvé řadě

zabývala hroby lokalizovanými v interiérech velkomoravských sakrálních sta

veb. Konstatovala, že bohaté hroby na nejvýznamnějších moravských hradiš tích tvoří poměrně homogenní skupinu bez větších vzájemných rozdílů ve vý

bavě, doposud se mezi nimi nepodařilo rozlišit pohřby velmožů od pohřbů členů vládnoucího rodu. Jelikož mnozí příslušníci společenské elity byli ne

pochybně pohřbeni bez milodarů, pokusila se vzít jako kritérium pro vzájem né odlišení obou sociálních skupin ne bohatost výbavy, ale právě polohu hro

bů vzhledem ke kostelům. Vyšla z premisy platné pro franskou říši, kde pro sociální prestiž bylo důležitější pohřbení v kostele než bohatá hrobová výba va. Celkový počet hrobů uložených uvnitř moravských kostelů je vzhledem к počtu kostelů relativně malý, což ji vedlo к závěru, že šlo o privilegium vyhrazené pouze příslušníkům panovnického rodu. Pokud by totiž stejné prá vo měli i velmoži, musel by být počet hrobů v kostelech alespoň řádově vyš ší.115 Neboť žádný z našeho souboru hrobů s honosnými opasky nepochází

112 Srov. Μ. Stloukal, Rozdíly ve výbavě mužských a ženských slovanských hrobů, in:

Archeologické rozhledy 16,1964, s. 111. 113 M. Kostelníkova, Rozbor textilií z pohřebiště и kostela v Břeclavi-Pohansku, in:

B. Dostál (ed.), Slovane 6.-10. století, Brno 1980, s. 143-147. 114

Např. na jihozápadním předhradí Břeclavi-Pohanska: J. Vknatiová, Břeclav-Po

hansko II. Slovanské osídlení jižního předhradí, Brno 1992, s. 94. 115 M. Schulze-Dorrlamm, Bestattungen in den Kirchen Grofimahrens und Bóhmens

wahrend des 9. und 10. Jahrhunderts, in: Jahrbuch des Romisch-Germanischen Zentral

museums Mainz40,1993, zvi. s. 613-619.

246




z interiéru kostelní stavby,116 potvrzovalo by to názor, že tyto opasky nosili

hlavně velmoži. Pokud je měli oni, není důvod, proč by je nemohli vlastnit i mužští členové knížecího rodu; ostatně svědčily by o tom i zmínky v Kos

mově kronice citované níže. Přímé doklady zatím chybějí, neboť hroby uvnitř

kostelů - do nichž měli být pohřbíváni - se v době zániku Velkomoravské říše

staly terčem takřka systematického vykrádání. Zajímavým fenoménem jsou hroby malých chlapců vybavených luxusní

mi pásy. Tito chlapci zemřeli nejčastěji ve věku 3-4 roků, nejstarší měl 7-8 let. Kromě opasků mají často ještě gombíky, vyrobené ze zlata nebo stříbra. Je

pozoruhodné, že kování jejich opasků se nijak neodlišují od opasků dospělých mužů (kožené řemeny se bohužel nedochovaly). Je možné, že synové velmo

žů a knížat dostávali už v raném dětství honosný pás přiměřené délky, který označoval jejich původ a společenské postavení rodin, z nichž pocházeli. Stej ně tak známe z velkomoravských hradišť pohřby chlapců s ostruhami malých rozměrů, které se také považují za odznak vyššího společenského postavení."7

Naproti tomu zbraně se v chlapeckých hrobech v našem prostředí vyskytují jen výjimečně.118

Nedávno upozornil P. Sommer119 na dvě pasáže z Kosmovy kroniky, v této

souvislosti dosud opomíjené, jež svědčí o symbolickém významu opasku pro

116 Celkově byl zatím uvnitř kostela objeven jediný pohřeb s honosným opaskem. Je

to hrob 580 v mikulčické bazilice, který obsahoval mj. garnituru s drobnými kováními

z pozlaceného stříbra. К tomu Z. Klanica, Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Me

toděje, Praha 1994, s. 30. 117 J. Poulík 1961, op. cit. (pozn. 111), s. 500; B. Klíma, Nová etapa archeologic

kých výzkumů Znojma-Hradiště, in: Jižní Morava roč. 25, sv. 28, 1989, s. 131. Dokonce

už z předvelkomoravského horizontu známe ostruhy s háčky vyrobené v dětské velikos

ti (J. Bláha, Předběžná zpráva o objevu předvelkomoravského ústředí v Olomouci, in:

Archaeologia historica 13, 1988, s. 160). 118 Viz např. hrob 147 v Břeclavi-Pohansku: F. Kalousek 1971, op. cit. (pozn. 25),

s. 96. Srov. nálezy zbraní normální nebo dětské velikosti objevené v chlapeckých hro

bech v západní Evropě v 5.-7. století: I. Ottinger, Waffenbeigabe in Knabengrábern. Ein Beitrag zur Beigabensitte der jiingeren Kaiserzeit und der Merowingerzeit, in:

G. Kossack - G. Ulbert (Hrsg.), Studien zur vor- und fruhgeschichtlichen Archaologie.

Festschrift fiir Joachim Werner zum 65. Geburtstag, Teil II. Frtihmittelalter, Miinchen

1974, zvi. s. 406, kde uvádí pasáž z díla Paula Diacona (IV, 37): když byl langobardský král Grimuald v dětství zajat jakýmsi Avarem, statečně se přitom bránil "mečem, kterým ve svém věku vládl". Z toho autorka vyvozuje, že synové aristokratů se od malička učili

zacházet se zbraněmi přiměřené velikosti, čímž dávali najevo svoji příslušnost к privile

gované válečnické vrstvě. 119 P. Sommer, Zu der Aussage der mittelalterlichen materiellen Kultur uber die

gleichzeitige Geistkultur, in: ActesduXIF Congrěs internationaldessciencespréhistoriques

etprotohistoriques Bratislava 1991, Bratislava 1993, s. 216.

247



ŠIMON UNGERMAN

člověka, který si nárokuje vládu nad celou zemí. Když se v roce 1061 Vrati

slav II. stal českým knížetem, rozdělil moravské úděly mezi bratry Konráda

a Otu, nejmladšího Jaromíra ale přinutil stát se klerikem. Kosmas píše: "Dal mu docela proti jeho vůli [...] vyholiti témě hlavy, i byl [...] vysvěcen až к hodnosti jáhenské." Ale Jaromír "pohrdnuv milostí, jíž nabyl vzkládáním rukou, vzal vojenský pás a prchl se svou družinou ke knížeti polskému". Líče

ní událostí o sedm let později potvrzuje, že první zmínka o významu opasku

nebyla náhodná. Po smrti biskupa Šebíře totiž poslali Konrád a Ota pro Jaro míra, aby se stal jeho nástupcem: "[...] odpásali mu vojenský pás, a on opět přijal roucho a postřižiny duchovní."120

Pro pochopení významu "vojenského pásu" v přemyslovských Čechách je nutné blíže objasnit jeho význam v antice a raném středověku. "Cingulum militiae", které bylo v římské říši od počátku císařství významnou součástí

vojenské výstroje, mělo vedle praktické funkce i funkci symbolickou. Úsloví

"připnout si opasek" se totiž používalo i ve smyslu "stát se vojákem". Být zbaven opasku bylo znamením degradace a potupy, mohl tím být postižen

jednotlivec i celá vojenská jednotka. Totéž bylo pro poražené ve válce symbo lem kapitulace. Každý legionář musel nosit opasek i v době míru a bylo ne

myslitelné objevit se bez něj před velitelem nebo dokonce císařem.121 Díky Diokleciánovým a Konstantinovým reformám státní správy se opasek stal

navíc i součástí úředního oděvu civilních hodnostářů. V té době byla totiž

i civilní státní správa organizována podle vzoru armády, což se promítlo i do

oficiálního označení: civilním hodnostářům se říkalo militia, zatímco vojen

ským militia ar mata}11 Proto se výrazu cingulum dare - doslova "dát (něko

mu) opasek" -

používalo ve významu "jmenovat (někoho) do úřadu"; kromě

toho existovalo ještě několik dalších výrazů s analogickým použitím slova

cingulum ve významech "nastoupit do státní služby" či "být suspendován z úřadu" apod. Ani civilní úředník nesměl předstoupit před císaře bez svého

pásu. Jeho nošení právně vymezovaly soudobé zákoníky, civilisté bez odpo vídajícího úřadu jej měli zakázáno nosit, což se ale někdy nedodržovalo.

I v Byzanci patřil vojenský pás к oděvu vyšších úředníků a císaře. Je zají mavé, že to byla jediná část oděvu, kterou měli úplně shodnou, jinak se jejich oděv sice skládal ze stejných součástí, ty se ale lišily barvou a materiálem.

120 Kosmas II, 18, 22. Český překlad citován podle: K. Hrdina (ed.), Kosmova kronika

česká, edice Odkaz minulosti české, sv. 10, Praha 1950, s. 102, 104; s tím rozdílem, že zde

se militare cingulum překládájako "rytířský pás". 121 Μ. E. Saglio, Cingulum, in: Dictionnaire des antiquités grecques et romaines

ďaprěs les textes et les monuments 1/2, Paris 1918, s. 1178. 122 M. Sommer, Die Gtirtel und Giirtelbeschlage des 4. und 5. Jahrhunderts im ro

mischen Reich, in: Bonner Hefte zur Vorgeschichte 22, 1984, s. 83.

248




Císař měl různé oděvy (ornáty) pro různé příležitosti; nejhonosnější z nich, ve kterém císař uděloval audience, popsal např. Corippus, úředník v době vlá

dy Justina II. (565-578).123 Hlavní součástí tohoto ornátu byl diadém (čelenka s drahokamy) a purpurový hedvábný plášť (chlamys), sepnutý honosnou spo nou na pravém rameni. Pod pláštěm císař nosil bílou tuniku se zlatým lemem, kterou měl přepásanou úzkým opaskem z červené kůže, opasek tedy nebyl pří liš vidět.124 Na nohou měl purpurové kalhoty a boty stejné barvy posázené dra

hokamy. Úředníci nosili bílý chlamys s purpurovým okrajem, na něm jedno duchou zlatou sponu, dále bílé kalhoty, černé boty a bílou tuniku přepásanou

opaskem, který byl stejný jako císařův. Dá se říci, že císařovým atributem

vlády byl hlavně diadém a purpurová barva ornátu. Naopak opasek, který měli

společný, charakterizoval císaře i úředníky jako služebníky státu (pečovatele o veřejné blaho), úředníky pasoval na císařovy zmocněnce prosazující jeho vůli po celé říši. V jiném oděvu císař vystupoval coby vrchní velitel armády: tehdy míval na sobě zlatý pancíř, na hlavě helmu s diadémem, kolem beder

opasek s mečem, přičemž opasková kování i pochva zbraně byly posázeny drahokamy. Ani v tomto případě opasek nevystupoval jako atribut vlády, určující bylo především jeho posázení drahými kameny. Na některé z nich měl císař přímo "monopol", tzn. nikdo jiný kromě něj se jimi nemohl zdobit.125

Frankové převzali symbolický význam opasku nepochybně z římské civi lizace.126 O jeho důležitosti podává svědectví Řehoř Tourský ve své Kronice

123 R. Delbrueck, Der spátantike Kaiserornat, in: Die Antike (Zeitschrift fiir Kunst und

Kultur des klassischen Altertums) 8, 1932, s. 1-21. 124 Viz např. mozaiku v San Vitale v Ravenně: W. F. Volbách - J. Lafontaine-Do

sogne (Hrsg.), Byzanz und der christliche Osten. Propylaen Kunstgeschichte, Frankfurt

a. M. - Berlin 1990, tab. I. 125

Zakazuje to např. Codex Iustinianus XI, 11, 1. Viz edici: Codex Iustinianus - Les

douze livres du code de 1'empereur Justinien. Corps de droit civil romain en latin et en

frangais, tome II, Metz 1807 (reprint Aalen 1979). 126 V raném středověku to rozhodně nebylo nic ojedinělého. Je příznačné, že od

5. století byla velká většina atributů královské moci v germánských královstvích pod do

minantním římsko-byzantským vlivem. A nešlo jen o atributy vlády, ale vlastně o přejí mání celkové kultury vyšších společenských vrstev z oblasti, kde byla dvorská kultura

nejrozvinutější a nejpompéznější. К tomu např. M. Schulze, Einfltisse byzantinischer

Prunkgewander auf die frankische Frauentracht, in: Archaologisches Korrespondenz blatt 6, 1976, s. 149-161; H. Vierck, Imitatio imperii und interpretatio Germanica vor

der Wikingerzeit, in: Les pays du Nord et Byzance (Scandinavie et Byzance) [Acta Uni

versitatis Upsaliensis Figura N. S. 19], Uppsala 1981, s. 64-113. Byzantský císař se svým dvorem představoval pro vládce v křesťanské západní Evropě nedostižný vzor, který se

snažili napodobit po celý raný středověk i později: J. Deér, Byzanz und die Herrschaft szeichen des Abendlandes, in: P. Classen (Hrsg.), Byzanz und das abendlandische Herr

schertum [Vortrage und Forschungen 12], Sigmaringen 1977, s. 42-69.

249



ŠIMON UNGERMAN

Franků.127 Antický termín cingulum militiae Řehoř nepoužívá, opasky ozna

čuje prostě jako balteus nebo cingulum, v souvislosti s nimi zmiňuje někdy

meč, ale svou důležitost měly zjevně i pásy beze zbraně. Vystupují v jeho díle v několika souvislostech: jako dar či odměna, ale v první řadě jako symbol schopnosti zastávat úřad či vládnout. Jelikož patřily výlučně osobám uroze

ným či bohatým, nešlo většinou o pásy obyčejné, ale "zlaté", čímž se asi rozu

mí zlatá kování, ale také pásy z látky prošívané zlatými nitěmi. Např. synové jistého Waddona nabízeli králi Chilperichovi "velký zbrojní pás, ze zlata vy hotovený a drahokamy zdobený, a nádherný meč, jehož rukojeť byla udělána

z hispánských drahých kamenů a ze zlata".128 Nás ale zajímá hlavně symbolic

ký význam opasku coby atributu moci. Takto dopadl úředník Leonardus, kte

rý nedokázal splnit důležitý úkol: královna Fredegunda "vzplála strašným hněvem a přímo v kostele mu poručila svléknout šaty, a když byl bez oděvu

i bez pásu, který dostal darem od krále Chilpericha (tzn. Fredegundina manže la - pozn. aut.), rozkázala mu, aby se vzdálil z její přítomnosti".129 R. Moos

brugger-Leu130 to komentoval slovy: "[...] v tehdejších právních pojmech ne může toto odejmutí opasku znamenat nic jiného, než že byl zbaven úřadu, je hož se ukázal nehodným".

Stejne tak znamenalo odloženi opasku - at jiz dobrovolné, nebo z donuceni

- rezignaci na královskou vládu. J. Cibulka131 ve svém výkladu o způsobech

pokání líčí, jak Ludvík Pobožný pozbyl r. 833 práva vládnout. V bazilice sv. Medarda v Soissons král "leže před oltářem vyznal veřejně své hříchy a chyby", načež byl donucen sejmout cingulum militiae a položit je na oltář. V Reginonově kronice se к roku 868 píše, že král Ludvík Němec - tentokrát

dobrovolně - vstoupil do kláštera a vládu předal synovi. Ten však páchal zlo

činy a nepravosti, proto král odložil mnišský oděv a "opět na sebe vzal vojen

ský opasek", nezdárného syna uvěznil, vládu předal mladšímu synovi, opasek zase sňal a vrátil se do kláštera.132 Oba příklady ukazují, jak těsně bylo v dobo vém myšlení spjato oprávnění vládnout s nošením "vojenského pásu", i když se tento nikdy nedostal mezi královské atributy v užším slova smyslu. Z díla Řehoře Tourského také vyplývá, že kromě toho byl opasek - často bohatě

127 Řehoř Tourský, Historiarum libri decem (O boji králů a údělu spravedlivých,

přel. J. Kincl) [Živá díla minulosti, sv. 103], Praha 1986. 128

Tamtéž, X, 21. 129

Tamtéž, VII, 15. 130 Ve svém článku v Basler Nationalzeitung z 22. 12. 1963, jehož část přetiskl

J. Werner 1977, op. cit. (pozn. 49), s. 304. 131 J. Cibulka, Velkomoravský kostel v Modré и Velehradu a začátky křesťanství na

Moravě, Praha 1958, s. 279. 132 P. Ratkoš (ed.), Pramene к dějinám Velkej Moravy, Bratislava 1964, s. 148.

250




zdobený - i jakýmsi odznakem státního úředníka, a nejen to, byl také symbo lem osobní důstojnosti a schopnosti takový úřad vykonávat. Proto se mi zdá

výstižné přirovnat opasek к dlouhým vlasům Merovejců. Ty si nenechával

narůst pouze král, ale také všichni mužští členové rodu, kteří si na královskou

moc činili nárok (v daném okamžiku či v budoucnu). Ostříhání vlasů zname

nalo diskvalifikaci к uchopení vlády a mnohdy si dotyční pretendenti raději zvolili smrt (nebo přesněji: byla jim zvolena).133 Pokud takovému osudu unik

li, "jakmile jim vlasy znovu narostly, vrátilo se i ztracené nástupnické prá vo".134 Stejně jako opasek i vlasy tedy u Franků symbolizovaly důstojnost čle

na panovnického rodu a jeho schopnost zastávat vládu. Oba symboly mají nepochybně magické kořeny. O magické síle opasku jsme mluvili výše, pů vod zvyku nestříhat králům vlasy tkví zase v pojetí vlasů coby zdroje životní

síly a možná také ve strachu, že by se ustřihnutých kadeří mohl někdo zmocnit a krále očarovat.135

Nemáme sice přímé důkazy o tom, že na Velké Moravě měl opasek stejný symbolický význam jako u Franků, ale ve světle toho, co jsme uvedli o přejí mání mocenských symbolů z vyspělejších kultur,136 je to velmi pravděpodob né. Navíc i celkový vzhled a konstrukce moravských pásů mají své kořeny v karolinské kultuře.137 Je sice teoreticky možné, že by moravští velmoži na

podobovali opasky svých franských protějšků pouze vnějškově, ale Kosmova kronika přináší svědectví o tom, že i v našem prostředí byla mocenská symbo lika "vojenského pásu" velmi dobře pochopena.

Počet honosných opasků nalezených na velkomoravských pohřebištích a jejich výskyt v hrobech uložených mimo kostely svědčí o tom, že je nemohli nosit pouze členové knížecího rodu, ale že patřily i velmožům. Pokud jde o tuto

společenskou vrstvu, podle D. Třeštíka138 nebyla totožná se starou kmenovou

aristokracií, neboť její moc potlačil někdy v průběhu 1. třetiny 9. století kníže cí rod Mojmírovců, když se zmocnil užší vlády nad moravským kmenem.

Kníže však nevládl sám, ale právě spolu s nově vytvořenou velmožskou vrst

vou, jejíž členové měli podstatný podíl na rozhodování ve státě. Velmoži tedy

nepředstavovali žádnou opozici reprezentující starší kmenové zřízení, ale na

opak byli nositeli nové státní moci, neboť kníže je pověřoval mj. správou jed

133 Řehoř Tourský, op. cit. (pozn. 127), III, 18. 134 Z. Klanica 1996, op. cit. (pozn. 23), s. 108; m. Weidemann 1982, op. cit. (pozn. 52),

sv. i, s. 21. 135 J. G. Frazer 1994, op. cit. (pozn. 73), s. 208. 136 Viz pozn. 126. 137 Š. Ungerman 2002, op. cit. (pozn. 7). 138 D. Třeštík, Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935), Praha 1997,

s. 76-92, 271-295.

251



ŠIMON UNGERMAN

notlivých podrobených území. Byli svými zájmy pevně připoutáni ke knížeti i proto, že jejich prioritní postavení nebylo nijak právně ukotveno, asi neměli velké pozemkové majetky ani poddané, čímž se podstatně lišili od šlechty vrcholného středověku. Honosný pás pak mohl být symbolem jejich pravo mocí při vykonávání knížecích rozhodnutí, a zároveň - na základě své náklad

né výzdoby - také vyjádřením jejich zámožnosti a vysokého společenského postavení. Na druhé straně bychom možná neměli význam honosných opasků

přeceňovat: přitahují totiž tolik pozornosti jen proto, že představují nejluxus nější známé velkomoravské předměty. Záměrně píši "známé," neboť kromě

nich musíme předpokládat ještě další luxusní předměty, které se do naší doby nedochovaly, neboť netvořily součást hrobové výbavy. Moravská aristokracie

by si - např. v porovnání s franskými velmoži - nutně musela připadat "mé

něcenná", kdyby se při stolování měla obejít bez stříbrných mís a pohárů, kdy by nemohla nosit hedvábné a zlatem protkávané oděvy. Stejně si lze těžko

představit, že by panovník nevlastnil žádný poklad nebo drahocenný symbol své vlády, že by největší moravské kostely neměly bohatě zdobené liturgické předměty, relikviáře apod. Můžeme to předpokládat tím méně v době, kdy moravská elita měla díky svým zahraničním stykům před očima takové vzo

ry, jako byl dvůr íránských králů nebo byzantských císařů. To, že se zmíněné součásti soudobé dvorské kultury nenacházejí ani v nejbohatších mikulčických hrobech, by nás nemělo překvapit: do hrobů se neukládaly ani na Západě, ani v Byzanci, ale uchovávaly se pouze v královských a chrámových pokladech.

7. Závěr

Cílem této studie bylo podrobněji ilustrovat ne zcela neznámý fakt, že zob

razení na honosných velkomoravských nákončích nebyla nějakou místní zvláštností, ale že moravská kultura v této věci čerpala ze západoevropského

prostředí a na jeho základě z pozdně antického dědictví. Přesto jsou zobrazení na velkomoravských nákončích specifická tím, že v době jejich vzniku se už ve franské říši nákončí podobnými výjevy nevyráběla, neboť zde odběratelé už dávali přednost spíše abstraktnějším vegetabilním motivům, které si nic méně mohly podržet určitý smysl (např. mohly být interpretovány jako křes

ťanský strom života, takže rozhodně nemuselo jít o pouhý líbivý ornament bez

obsahu). Proto by se dalo říci, že oranti na velkomoravských nákončích před stavují už jistý anachronismus. neměli bychom ale zapomínat na pozdní pří chod křesťanství na Moravu ani na mnohem delší používání motivu oranta

v Byzanci. Další zvláštností moravských nákončí je výskyt jen velmi omeze

ného výběru motivů, které jsou pokaždé ztvárněny poněkud odlišně, jejich po jetí je daleko méně ustálené či "typizované" než v západní Evropě. Zde ale

vyvstává otázka, jestli tento obraz není zkreslen malým počtem dnes známých

exemplářů. Podle obsahu bychom mohli rozdělit motivy do tří skupin. Do

252




první by se daly zařadit zcela zřetelné motivy křesťanské (postava v kněžském

oděvu, patrně i orant v oděvu laickém, Nebeský Jeruzalém); druhou skupinu

by mohly představovat vegetabilní motivy, snad s významem stromu života,

který není motivem ani čistě křesťanským, ani čistě pohanským, neboť patří do mnohem starší vrstvy ("archaického") myšlení. Do třetí skupiny by pak

spadaly motivy s určitou pravděpodobností pohanské (podivný tvor na nákon

čí z Břeclavi-Pohanska, postava s kladivem a rohem představující Peruna?).

Je ale třeba přiznat, že identifikace obsahu těchto motivů nám činí největší potíže, jejich význam může být ve skutečnosti také úplně jiný. Pokud by naše domněnka o jejich pohanském smyslu byla správná, dalo by se současné po užití křesťanských a pohanských motivů pokládat za další specifický rys vel

komoravských nákončí. Zatím se nepodařilo prokázat, že některé ze zobrazo

vaných postav představují vladaře či velmože, neboť v raném středověku ana

logická opasková kování zcela chybějí. Navíc vůbec není jasné, jakou funkci

by takové zobrazení pro majitele opasku mělo vlastně plnit. Naopak úloha všech ostatních motivů je zřejmá: měly chránit nositele před neštěstím a ne

bezpečím všeho druhu, motivy křesťanské pak měly navíc přinést danému člo

věku posmrtnou spásu. Ze stejného kulturního okruhu jako ikonografie, tj. z antické civilizace, pochází i pojetí opasku coby symbolu vysokého spole čenského postavení, osobní důstojnosti a práva vládnout. Tato studie se snaži

la doložit, že tyto představy byly s velkou pravděpodobností známy i na Velké Moravě.

253



ŠIMON UNGERMAN

ZUSAMMENFASSUNG

Ikonographie der groBmahrischen Riemenzungen und Symbolik des

Giirtels im friihen Mittelalter

In Männer- und Knabengräbern auf den großmährischen Gräberfeldern (Süd

mähren, 9. Jahrhundert) finden sich Riemengarnituren, dessen Schnallen und Rie

menzungen mit Edelmetallen und verschiedenen Techniken (Kerbschnitt, Niello,

Granulation, Filigran usw.) verziert sind. Vorgelegte Studie beschäftigt sich mit den

Riemenzungen, deren Rückseiten Gravuren von Menschen mit erhobenen Händen

und Pflanzenmotive aufweisen. Diese Darstellungen können in drei Gruppen unter

teilt werden. Erste Gruppe wird von rein christlichen Motiven gebildet: Orant in

Klerikergewand, vielleicht ein Heiliger (Abb. 1:1), Orant in Laiengewand (Abb. 1: 2) und das Himmlische Jerusalem (Abb. 1: 5). Die zweite Gruppe besteht aus den

Pflanzenmotiven, die vielleicht den Lebensbaum darstellen, der sowohl christlich

als auch heidnisch interpretiert werden kann (Abb. 2: 1, 2). Die Motive der dritten

Gruppe sind wahrscheinlich heidnisch: unidentifizierbares Wesen (Abb. 1: 4), Orant

mit Hammer und Trinkhorn (slawische Gottheit Perun? - Abb. 1: 3). Die Ansicht, daß sichere Oranten Herrscher oder Adelige darstellen, kann nicht bestätigt werden.

Diese Darstellungen hatten sicher eine magische Funktion, sie sollten den Besitzer

des Gürtels vor Unheil und aller Gefahr schützen. Christliche Motive überdies soll

ten die Hoffnung auf Auferstehung wiederspiegeln. Die Vergleiche finden wir im

Territorium des ehemaligen Frankenreiches, wo man im 6. und 7. Jahrhundert

Schnallen mit christlichen Motiven getragen hat (Abb. 3: 1-6; 4: 1, 2). Im römischen

Reich und im Frankenreich war der (Kampf-)Gürtel (cingulum militiae) auch das

Symbol von höherer sozialer Stellung, aus Recht ein Amt auszuüben oder wie ein

König im Land zu herrschen. Diese Vorstellungen waren mit aller Wahrscheinlich

keit auch in Großmähren verbreitet.

254




Obr. 1. Zobrazení na velkomoravských nákončích:

1 - Mikulčice, hrob 100 u 2. kostela; 2 - Mikulčice, hrob 390 u 3. kostela; 3 - Mikulčice, tzv. hrob 240 u 3. kostela; 4 - Břeclav-Pohansko, hrob 13;

5 - Rajhradice, hrob 323. Měřítko 1:1.

255



ŠIMON UNGERMAN

Obr. 2. Zobrazení na velkomoravských nákončích:

1 - Mikulčice, hrob 433 u 3. kostela; 2 - Staré Město "Na Valách", hrob 96/AZ; 3 - tzv. relikviářová přezka z Mikulčic. Měřítko 1:1.

256




Obr. 3. Křesťanské motivy na íránských přezkách: 1 - Arles (Francie); 2 - Testona (Itálie); 3 - Augsburg (Německo);

4 - Arbon (Francie); 5 - La Roche-sur-Foron (Francie); 6 - Reněve (Francie). Různá měřítka.

257



Date post:	23-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	dinhlien
View:	226 times
Download:	2 times

Ikonografie velkomoravských nákončí a symbolika opasku v raném středověku

Documents