1

INOVAČNÍ VOUCHERY

STUDIE

Ing. Pavel Rada, prosinec 2012

Studie „Inovační vouchery“ je zpracována v rámci projektu Vzdělávání, Inovace, Partnerství, který je financován z Operačního programu

Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika. Projekt realizuje konsorcium partnerů - Agentura pro ekonomický rozvoj

Vsetínska o.p.s. (hlavní partner), Technologické inovační centrum s.r.o., Regionální podpůrný zdroj s.r.o., Rozvojová agentura

Trenčianského samosprávného kraja a Vedecko-technologický park Žilina. Aktivity Technologického inovačního centra v tomto projektu

jsou kofinancovány Zlínským krajem.

2

Obsah

1. Úvodem ........................................................................................................................................... 5

2. Popis nástroje inovační vouchery .................................................................................................... 6

2.1. Definice ........................................................................................................................................ 6

2.2. Smysl a cíle inovačních voucherů ................................................................................................ 7

2.3. Základní principy inovačních voucherů ....................................................................................... 8

2.3.1. Prvotní spolupráce .................................................................................................................. 8

2.3.2. Nízká administrativní náročnost .............................................................................................. 9

2.3.3. Rychlé a jednoduché systémy hodnocení ............................................................................... 9

2.3.4. Nízká hodnota inovačního voucheru ..................................................................................... 10

2.3.5. Přenos znalostí a služeb ........................................................................................................ 10

2.3.6. Součinnost při komunikaci s poskytovateli znalostí .............................................................. 11

3. Příklady fungování inovačních voucherů v zahraničí ..................................................................... 11

3.1. Nizozemsko................................................................................................................................ 11

3.2. Rakousko ................................................................................................................................... 13

3.3. Dánsko ....................................................................................................................................... 14

3.4. Velká Británie ............................................................................................................................ 15

3.5. Singapur ..................................................................................................................................... 15

3.6. Mezinárodní a další specifické iniciativy ................................................................................... 17

3.6.1. GREENOVATE ......................................................................................................................... 17

3.6.2. Centrope TT ........................................................................................................................... 17

3.7. Slovensko ................................................................................................................................... 19

3.7.1. Národní úroveň ..................................................................................................................... 19

3.7.2. Regionální úroveň .................................................................................................................. 19

3.8. Zkušenosti analyzované Evropskou komisí ............................................................................... 20

3.8.1. Podporované aktivity ............................................................................................................ 21

3.8.2. Poskytovatelé služeb (znalostí) ............................................................................................. 22

3.8.3. Administrace žádostí ............................................................................................................. 22

3.8.4. Společné parametry .............................................................................................................. 22

3.8.5. Riziko při řízení voucher systémů .......................................................................................... 23

4. Příklady fungování inovačních voucherů v ČR ............................................................................... 25

4.1. Národní úroveň ......................................................................................................................... 25

3

4.1.1. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR ..................................................................... 25

4.1.2. Koncepce MSP 2014+ ............................................................................................................ 25

4.2. Regionální úroveň ...................................................................................................................... 26

4.2.1. Královéhradecký kraj ............................................................................................................. 27

4.2.2. Liberecký kraj ......................................................................................................................... 28

4.2.3. Karlovarský kraj ..................................................................................................................... 29

4.2.4. Moravskoslezský kraj ............................................................................................................. 30

4.2.5. Jihomoravský kraj .................................................................................................................. 31

4.2.6. Olomoucký kraj ...................................................................................................................... 32

4.3. Shrnutí ....................................................................................................................................... 33

5. Základní legislativní vymezení ....................................................................................................... 35

6. Zhodnocení nástroje Inovační vouchery Zlínského kraje .............................................................. 40

6.1. Zhodnocení – první výzva .......................................................................................................... 40

6.1.1. Projektový kontext ................................................................................................................ 40

6.1.2. Cílová skupina - vhodní žadatelé ........................................................................................... 41

6.1.3. Poskytovatelé znalostí ........................................................................................................... 42

6.1.4. Podporované aktivity ............................................................................................................ 43

6.1.5. Forma a výše podpory ........................................................................................................... 45

6.1.6. Právní rámec .......................................................................................................................... 46

6.1.7. Procesy a zapojené subjekty ................................................................................................. 50

6.1.8. Způsoby hodnocení ............................................................................................................... 53

6.1.9. Komunikační strategie ........................................................................................................... 55

6.1.10. Statistiky ................................................................................................................................ 56

6.1.11. Shrnutí ................................................................................................................................... 56

7. Návrh koncepce přeshraničního nástroje Inovační vouchery ....................................................... 59

7.1. Projekt „přeshraniční spolupráce“ ............................................................................................ 59

7.1.1. Smysl a cíl projektu ................................................................................................................ 59

7.1.2. Forma a výše podpory ........................................................................................................... 60

7.1.3. Cílová skupina ........................................................................................................................ 60

7.1.4. Podporované aktivity ............................................................................................................ 61

7.1.5. Zapojení partneři ................................................................................................................... 61

7.1.6. Poskytovatelé znalostí ........................................................................................................... 62

4

7.1.7. Procesy a hodnocení ............................................................................................................. 65

7.1.7.1. Výběr a zapojení poskytovatelů znalostí ........................................................................... 65

7.1.7.2. Spuštění komunikační strategie a vyhlášení výzvy ............................................................ 65

7.1.7.3. Příjem a hodnocení žádostí ............................................................................................... 66

7.1.7.4. Realizace a proplacení projektů ........................................................................................ 66

7.1.7.5. Monitoring ......................................................................................................................... 66

7.1.8. Výběrová kritéria a hodnocení .............................................................................................. 66

7.1.9. Daňové a účetní aspekty ....................................................................................................... 67

7.1.10. Marketing nástroje ................................................................................................................ 68

7.1.11. Projektový záměr ................................................................................................................... 68

7.2. Rozšíření stávající koncepce Zlínského kraje ............................................................................. 70

7.2.1. Úprava vzorové smluvní dokumentace ................................................................................. 74

7.2.2. Výběr poskytovatelů znalostí ................................................................................................ 74

7.2.3. Ošetření kurzového rizika ...................................................................................................... 75

8. Závěrem ......................................................................................................................................... 76

5

1. Úvodem

Inovační vouchery představují stále populárnější nástroj podpory otestování spolupráce mezi podniky

a vysokými školami (ale i výzkumnými ústavy – možno zobecnit na VaV sektor), který je v posledních

letech (od roku 2009) stále více implementován zejména na regionálních úrovních v České republice.

Přestože každý z regionů, který tento nástroj zavedl jako součást regionální inovační politiky,

přistupuje k nastavení jeho parametrů různými způsoby (cílová skupina, rozsah podporovaných

činností, zdroje financování, míra kofinancování, systémy administrace apod.), lze sledovat řadu

společných jmenovatelů, kterými jsou především nízká administrativní náročnost pro žadatele

(systémy se liší ve způsobu podávání žádostí – elektronické, listinné, kombinace apod., avšak ve

všech případech je snahou, aby podání žádosti i navazující administrativní náročnost byla „user

friendly“), rychlý a nenáročný systém schvalování a proplácení žádostí, maximální podpora při

hledání vhodného VaV partnera a v neposlední řadě relativně malé objemy vyplácených prostředků

na jednu žádost (smyslem tohoto nástroje není podpora konkrétních společných projektů VaV

podniků a vysokých škol, ale na vybraném, zpravidla jednodušším projektu, otestování, že tato

spolupráce může fungovat a vytvoření tzv. absorpční kapacity pro další období, kdy budou podniky

navazující spolupráci hradit již z vlastních prostředků). Východiskem pro zpracování návrhové části

této studie je analýza vybraných systémů inovačních voucherů v zahraniční a ČR a analýza této

iniciativy ve Zlínském kraji, přidanou hodnotu pak tvoří návrh implementace „přeshraničního

rozměru“ do stávajícího systému Inovačních voucherů Zlínského kraje.

Studie „Inovační vouchery“ je zpracována v rámci projektu Vzdělávání, Inovace, Partnerství, který je

financován z Operačního programu Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika.

Projekt realizuje konsorcium partnerů - Agentura pro ekonomický rozvoj Vsetínska o.p.s. (hlavní

partner), Technologické inovační centrum s.r.o., Regionální podpůrný zdroj s.r.o., Rozvojová agentura

Trenčianského samosprávného kraja a Vedecko-technologický park Žilina. Aktivity Technologického

inovačního centra v tomto projektu jsou kofinancovány Zlínským krajem.

Výzkum, vývoj, inovace a jejich pružná a neodkladná aplikace v ekonomickém procesu představují

společně s faktorem vzdělávání nejdůležitější dlouhodobý zdroj ekonomického rozvoje a prosperity

regionů. Záměrem projektu Vzdělávání, inovace, partnerství je připravit a zajistit půdu pro regionální

institucionální struktury na podporu inovací, napomoci ulehčit přístup k vědomostem a zkušenostem

týkajících se inovací, podnikání a ekonomiky a umožnit transfer těchto znalostí jak mezi partnery, tak

i mezi cílovými skupinami projektu.

6

2. Popis nástroje inovační vouchery

2.1. Definice

Inovační vouchery (někdy se používá také pojem „inovační poukázky“) představují finanční nástroj

na podporu otestování spolupráce (zpravidla se jedná o tzv. prvotní spolupráci) mezi

podnikatelským a akademickým sektorem (myšleno v širším slova smyslu – univerzity, výzkumné

a vývojové instituce – dále jen „poskytovatelé znalostí“). Za tyto prostředky si podniky

u poskytovatelů znalostí nakupují znalosti či služby a to zejména v podobě řešení konkrétních

inovačních projektů, měření, analýz, zpracování studií a závěrečných zpráv, návrhů prototypů apod.

Systémy poskytování inovačních voucherů se liší. Existují systémy, kdy podnikatelské subjekty obdrží

opravdu tzv. voucher neboli poukázku, kterou uplatní u vybraného poskytovatele znalostí a ten si

následně nechává proplatit jeho hodnotu u odpovědné implementační agentury, v ČR jsou však

vesměs používány modely standardního ex-post financování, tj. podnikatelské subjekty nejprve

z vlastních zdrojů provedou úhradu poskytovatelům znalostí a následně jim odpovědná

implementační agentura refunduje vzniklé náklady.

Vzhledem k tomu, že se jedná do jisté míry o regionální nástroje, které jsou financovány zpravidla

z regionálních prostředků (municipalitami, případně s využitím evropských prostředků určených pro

daný region) a jsou součástí regionálních inovačních politik, liší se i podporovaná cílová skupina.

Např. inovační vouchery Jihomoravského kraje jsou zaměřeny výhradně na podporu spolupráce firem

s brněnskými univerzitami (a zde působícími ústavy Akademie věd), podpora je tak směřována na

poskytovatele znalostí působící v daném regionu, zatímco žadatelé (firmy) mohou být z celé České

republiky, poslední výzva umožňuje dokonce zapojení zahraničních firem. Na druhou stranu první

výzva Inovačních voucherů Zlínského kraje byla zaměřena na podporu spolupráce firem působících ve

Zlínském kraji s poskytovateli znalostí i mimo Zlínský kraj1. V obou případech tak (má-li se jednat

o prvotní spolupráci) byla zajištěna dostatečná diverzifikace zapojených subjektů (v prvním případě

na straně podniků, ve druhém případě na straně poskytovatelů znalostí). Dalším možným modelem je

omezení spolupráce na firmy a poskytovatele znalostí působící v daném regionu, tento model byl

aplikován u první výzvy inovačních voucherů Královehradeckého kraje a upozornil na jeden z jeho

významných nedostatků, kterým byla schopnost podniků splnit formální kritéria (to že se jednalo

o prvotní spolupráci s danou vysokou školou). Více o vybraných systémech inovačních voucherů v ČR

v dalších kapitolách.

To zda podporovat spíše stranu nabídky (tj. poskytovatele znalostí), či stranu poptávky (tj. firmy)

představuje strategii a cíle regionálních inovačních politik, na druhou stranu je potřeba zvažovat

i související aspekty, zejména legislativní, administrativní, ale např. i marketingové (více viz další

kapitoly).

1 V případě první výzvy Inovačních voucherů Zlínského kraje byl rozsah poskytovatelů znalostí určen na základě

výzvy k zapojení se do projektu Inovační vouchery Zlínského kraje a v zásadě se tak mohl zapojit jakýkoliv poskytovatel znalostí v ČR, který splnil podmínky určené výzvou.

7

Níže jsou uvedeny vybrané definice pojmu „inovační voucher“ tak, jak je tento nástroj vnímán

jednotlivými regiony.

„Inovační vouchery představují unikátní nástroj podpory spolupráce podniků s vědeckovýzkumnými

institucemi. Umožňují firmě plně se soustředit na business, zatímco výzkumník dodá znalosti potřebné

pro inovace. Vzájemná spolupráce proto přináší vysokou přidanou hodnotu, která může významně

posílit konkurenceschopnost zúčastněných aktérů. Inovační vouchery pomáhají odbourávat bariéry

vzájemné nedůvěry firemního a akademického světa.“

Definice: Jihomoravské inovační centrum

„Inovační voucher je jednorázová dotace určená firmám se sídlem nebo provozovnou ve vybraném

regionu (resp. vybrané území, např. kraj) na nákup znalostí / služeb/ technologií od vysokých škol

a fakult sídlících ve vybraném regionu. Dotační prostředky podpoří smluvní spolupráci a transfer

znalostí mezi vysokými školami a malými a středními podniky ve vybrané lokalitě. Na jedné straně by

měl být lépe využit inovační potenciál firem a na straně druhé zefektivněna komercionalizace

výzkumu vysokých škol.“

Definice: Inovační vouchery Královéhradeckého kraje

Inovační voucher = finanční nástroj podporující spolupráci podnikatelských subjektů

s vědeckovýzkumnými institucemi – vybranými vysokými školami. Spoluprací se rozumí nákup

specifických služeb dodávaných konkrétní vysokou školou podnikatelskému subjektu, napomáhající

zvyšovat inovační potenciál tohoto podnikatele.

Definice: Inovační vouchery Zlínského kraje

2.2. Smysl a cíle inovačních voucherů

Rozdíly mezi akademickou a komerční sférou jsou, byly a budou. Problematice rozdílného vnímání

reality ze strany vysokých škol (resp. akademiků, vědců, výzkumníků) a ze strany podniků bylo

věnováno již mnoho pozornosti a často se hovoří o bourání bariér, stavbě mostů mezi akademickým

a komerčním světem apod. Zejména v souvislosti s probíhající reformou vysokého školství v ČR,

neustále zvyšujícím se významem tzv. třetí role univerzit a taktéž realizací investičně nákladných

infrastrukturních projektů v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a nastavených

pravidel udržitelnosti, je téma rozvoje spolupráce mezi podniky a univerzitami stále velmi aktuální. Ze

strany podniků lze stále obecně spatřovat jakousi nedůvěru ve spolupráci s akademickým sektorem,

na straně akademického sektoru zřejmě není realizace „komerčních projektů“ zatím dostatečně

motivační a prioritou (častokrát se setkáváme s frází ze strany akademických pracovníků „vysoké

školy musí učit“), ačkoliv nutno konstatovat, že toto paradigma se v posledních letech i v ČR mění

a vysoké školy se učí (stejně tak i podniky) spolupracovat. A smyslem inovačních voucherů je právě

překonávat tyto „bariéry“ a napomoci rozvíjet vzájemnou spolupráci a eliminovat tak počáteční

nedůvěru v tento typ spolupráce. Podniky si tak mohou na menších projektech vyzkoušet, že

8

spolupráce s poskytovateli znalostí může fungovat (a změnit tak zažitou nedůvěru), motivací jim také

může být možnost refundovat (alespoň částečně) vzniklé náklady. Cílem je, aby si podniky tuto

spolupráci vyzkoušely a následně na základě „dobré zkušenosti“ rozvíjely další spolupráci na

významnějších (a pro poskytovatele znalostí i finančně zajímavějších) projektech. V neposlední řadě

je to také příležitost pro poskytovatele znalostí rozvíjet své vnitřní mechanismy pro rozvoj spolupráce

s podniky a skutečností je také to, že v případě zájmu se mohou snadno dostat k realizaci zakázky.

V listopadu 2010 – červnu 2011 probíhalo v rámci projektu „PERSPEKTIVA“2 dotazníkové šetření

mapující bariéry spolupráce podniků s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Šetření proběhlo u více než

100 firem, přičemž firmy hodnotily jako největší bariéry spolupráce následující aspekty:

- chybějící kontaktní osoba,

- nedostupné / neúplné informace,

- nepružné jednání,

- administrativní náročnost navázání spolupráce,

- problematika ochrany duševního vlastnictví,

- zaměření na základní výzkum.

Je otázkou, jak významnou roli hrají uvedené bariéry při rozhodování podniků o tom, zda

spolupracovat s univerzitou, na druhou stranu, podniky dostávají náklady na tuto spolupráci částečně

refundovány, díky systému inovačních voucherů je za každého poskytovatele znalostí určena

kontaktní osoba, je zájmem každého poskytovatele znalostí definovat svou nabídku spolupráce (toto

je mnohdy podpořeno i ze strany implementační agentury formou workshopů, webových stránek

apod.), systémy inovačních voucherů definují jasné postupy a termíny pro navázání a zrealizování

spolupráce atd.

2.3. Základní principy inovačních voucherů

Na základě analýzy různých českých i zahraničních modelů inovačních voucherů lze definovat základní

principy, které mají jednotlivé modely společné. Bližší informace o jednotlivých modelech viz dále.

2.3.1. Prvotní spolupráce

S ohledem na smysl inovačních voucherů (vyzkoušet spolupráci s vybraným poskytovatelem znalostí)

je u většiny modelů základní podmínkou tzv. prvotní spolupráce, tj. že doposud žadatel (firma)

2 Projekt „Partnerství pro rozvoj spolupráce Zlínského kraje“, kompletní informace o projektu a závěrečná

zpráva z dotazníkového šetření jsou dostupné na www.perspektiva.utb.cz.

9

s daným poskytovatelem znalostí nespolupracoval. V praxi se však tato podmínka pokud bychom ji

měli brát doslova, ukazuje jako značně omezující a limitující. Je velmi pravděpodobné (zejména

u firem a poskytovatelů znalostí v stejné spádové oblasti), že mezi danými subjekty již nějaká forma

spolupráce probíhá nebo probíhala, např. v rovině stáží, praxí, řešení diplomových prací apod. Tato

podmínka je pak zmírněna např. dovětkem „doposud nespolupracoval na daném typu projektu“.

I přesto lze očekávat, že v tomto případě mohou inovační vouchery iniciovat spolupráci, neboť firmy

mnohdy nemají obavy umístit studenty na praxi/stáž (zvláště pak, pokud jsou iniciátory studenti nebo

samotná univerzita), avšak zadat konkrétní měření při neznalosti kapacit univerzity a kontaktní osoby

může být bráno jako riziková záležitost. Dalším takovým „zmírněním“ této podmínky (zejména

v opakovaných výzvách) je dovětek „s daným pracovištěm“, v praxi to pak řeší situaci, kdy podnik již

s daným poskytovatelem znalostí spolupracoval, ale např. s jinou fakultou, ústavem apod. Otázkou je,

zda v takovém případě i nadále plní inovační vouchery svůj původní smysl, to závisí asi na míře

autonomie jednotlivých fakult, ústavů apod. Jistým kompromisem bývá varianta, kdy opakovaná

účast v jednotlivých výzvách je možná (resp. spolupráce s danými poskytovateli znalostí), avšak

dochází ke snížení procentuální míry podpory u takové žádosti.

2.3.2. Nízká administrativní náročnost

Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně malý objem finančních prostředků poskytnutých na jednu

žádost a nástroj by měl mít spíše „motivační“ účinek, je nutné minimalizovat související

administrativu a to jak pro žadatele z řad firem, tak ideálně i pro poskytovatele znalostí.

Administrativní náročnost se samozřejmě v jednotlivých modelech různí a je vyšší zejména

v případech, kdy jsou na financování voucherů využity prostředky Evropské unie, nutno však

konstatovat, že většina modelů se snaží tuto administrativní náročnost nepřenášet na žadatele, ale

ponechat na poskytovateli nebo na implementační agentuře. V praxi to znamená, že na rozdíl od

běžných dotačních žádostí a souvisejících potvrzení a příloh, jsou žádosti o inovační vouchery velmi

jednoduché, stručné, řada příloh je nahrazena čestným prohlášením apod. V mnoha případech bylo

možno žádosti podávat přímo on-line. Stejně tak i samotný proces realizace se spíše zaměřuje na

obsahovou stránku, vyúčtování bývá zpravidla velmi jednoduché ve formě předložení faktury,

dokladu o úhradě a předávacího protokolu, případně nějaké formy závěrečné zprávy hodnotící

průběh a kvalitu spolupráce.

2.3.3. Rychlé a jednoduché systémy hodnocení

Tento princip úzce souvisí s nízkou administrativní náročností. Vzhledem k omezenému rozsahu

předkládané dokumentace a objemům finančních prostředků na jednu žádost, je velmi těžké

hodnotit jednotlivé žádosti co do kvality, resp. porovnávat mezi sebou a na základě toho určit, která

žádost bude podpořena a která ne. Toto kritérium by nebylo zcela objektivní, proto se v řadě modelů

přistupuje na dvoukolový systém výběru – v prvním kole proběhne posouzení formálních náležitostí

(zejména požadavky na formu zpracování žádosti, rozsah požadovaných informací, termíny,

10

nepřekročení limitů, podpisy oprávněných osob apod.) a následně posouzení obsahu žádosti

v rozsahu, zda splňuje požadavky dané výzvou (např. zaměření projektu, srozumitelný popis projektu

apod.) s tím, že je konstatováno, zda žádost splňuje či nesplňuje. V případě, že objem požadovaných

finančních prostředků ve schválených žádostech přesáhne objem finančních prostředků alokovaných

pro danou výzvu, dochází v rámci druhého kola k výběru těch žádostí, které budou podpořeny a to

např. formou losování (např. Jihomoravský kraj) nebo podle data doručení žádosti. Existují modely,

kde se přijímají žádosti kontinuálně až do vyčerpání alokace (žádosti jsou průběžně hodnoceny

a schvalovány) i modely s pevným určením konečného data pro předkládání žádostí s následným

hodnocením. Důležité je, aby všechny tyto aspekty byly řádně popsány v související dokumentaci

a schvalování projektů bylo otázkou dnů, max. několika týdnů.

2.3.4. Nízká hodnota inovačního voucheru

Pro inovační vouchery je typická relativně malá hodnota objemu finančních prostředků na jednu

žádost. Hodnoty inovačních voucherů se zpravidla pohybují od částek 100 tis. Kč do 300 tis. Kč

v českých podmínkách, v případě zahraničních modelů v rozmezí 3 -13 tis. EUR. Nutno podotknout, že

smyslem tohoto nástroje je stimulovat prvotní spolupráci mezi podniky a poskytovateli znalostí a

iniciovat tak další spolupráci na větších projektech, nikoliv nahrazovat jiné dotační tituly určené na

realizaci konkrétních typů společných projektů. Stejně tak je potřeba brát ohled na související rizika

v případě vyšších částek (ve vazbě na požadavek nízké administrativní náročnosti) atd. V neposlední

řadě, zejména v případě využití veřejných (resp. evropských) prostředků, jsou dalším limitem pravidla

pro výběr dodavatelů a související legislativa. Výše inovačního voucheru je taktéž vázána na míru

spolufinancování ze strany podniků, v případě vyšší hodnoty inovačního voucheru je zpravidla

požadována také vyšší míra spolufinancování. Požadavek na spolufinancování ze strany podniků je

také jedním z nástrojů pro alespoň částečnou eliminaci rizik spojených s efektivitou

a transparentností vynakládaných prostředků.

2.3.5. Přenos znalostí a služeb

Spolupráce mezi podniky a poskytovateli znalostí jsou obecně specifické v tom, že by pro podniky

měla přinášet znalosti vědecké nebo technologické povahy, které jsou pro podniky nové. Nemělo by

se jednat „jen“ o standardní odběratelsko-dodavatelské vztahy, které přinášejí běžně dostupná

řešení nebo jsou na základě nich poskytovány již standardní služby poskytovatele znalostí. Tuto

povahu spolupráce reflektuje i většina modelů inovačních voucherů, kdy se zaměřují na podporu

pouze vybraných oblastí spolupráce (např. testování, měření na specifickém přístrojovém vybavení,

analýzy vhodnosti použití materiálů, specializované procesní inženýrství, design výrobků apod.).

11

2.3.6. Součinnost při komunikaci s poskytovateli znalostí

Role implementačních agentur spočívá čím dál tím častěji také v zajišťování a podpoře komunikace

mezi podniky a poskytovateli znalostí. Jednak již při samotné přípravě výzvy je kladen důraz na to,

aby poskytovatelé znalostí určili kontaktní osobu, na kterou se mohou podniky obracet (a došlo tak

k překonání jedné z bariér – na koho se vlastně obrátit), dále jsou realizovány různé kontraktační

workshopy a představení jednotlivých poskytovatelů znalostí apod. Ti jsou také více motivováni

prezentovat svou nabídku podnikům.

3. Příklady fungování inovačních voucherů v zahraničí

Níže jsou analyzovány vybrané zahraniční modely inovačních voucherů. Uvedená analýza víceméně

upřesňuje a doplňuje obecný popis tohoto nástroje (viz kapitola 2). V některých případech se jedná

o již ukončené programy, nicméně jejich charakteristika je pro dokreslení problematiky inovačních

voucherů dostačující. Jednotlivé národní / regionální modely se liší v řadě aspektů (administrativní

systém, výše poskytované podpory apod.) důležité je však, že řada modelů se neomezovala pouze na

veřejné vysoké školy a univerzity (jakožto poskytovatele znalostí), ale mezi zapojenými byly např.

i soukromé VaV instituce, případně velké podniky, které disponují vlastním VaV oddělením.

Významným faktorem je také skutečnost, že řada modelů se neomezovala pouze na národní

poskytovatele znalostí, ale při výběru (certifikaci apod.) těchto poskytovatelů byla umožněna účast

i poskytovatelům z třetích zemí, specifikem je pak projekt CENTROPE_TT VOUCHERY, kdy spolupráce

mezi žadatelem a poskytovatelem znalostí z různých zemí byla dokonce jednou z podmínek.

3.1. Nizozemsko

Program tzv. Inovačních poukázek je pokračováním tří pilotních projektů realizovaných v letech 2004

až 2005 a jeho cílem je poskytnout malým a středním podnikům (MSP) okamžitou možnost získat

know-how z veřejných znalostních institucí (např. univerzit, některých středních škol, výzkumných

institucí a znalostních institucí založených v jiných členských zemích EU) nebo z vybraných

soukromých znalostních institucí, jako jsou např. neziskové organizace, které provádějí výzkum, či

výzkumné instituce, které jsou součástí soukromé společnosti. Pro podniky jsou dostupné dva typy

inovačních poukázek - voucherů:

- „malé poukázky“ s hodnotou 2 500 EUR, které může podnik obdržet v tomto programu

pouze jednou a u kterých není vyžadována finanční spoluúčast,

- „velké poukázky“ s hodnotou 7 500 EUR, které umožňují realizovat náročnější požadavky

podniků. MSP může během roku získat vždy jednu „velkou poukázku“ a finanční

spoluúčast podniků je ve výši jedné třetiny.

12

Poukázka je platná po dobu 6 měsíců od vydání. Podnik vznese požadavek na znalostní instituci a po

odpovědi (tj. projektu transferu znalostí, které lze využít pro inovaci produktu, procesu či služby) si

instituce nechá proplatit tuto poukázku u zprostředkujícího subjektu (v tomto případě v agentuře

SenterNovem). V roce 2006 bylo vydáno celkem 3 000 malých a 3 000 velkých poukázek. Malé

a střední podniky pak při řešení svých technických nebo znalostních problémů prostřednictvím těchto

inovačních poukázek spolupracují s příslušnými výzkumnými organizacemi. Těmi mohou být veřejné

výzkumné instituce, velké společnosti s vlastním VaV, jejichž výdaje na VaV přesahují 60 mil. EUR

ročně nebo výzkumné organizace v ostatních zemích EU.

Program byl reakcí nizozemské vlády na nedostatečnou úroveň spolupráce MSP se znalostními

institucemi a nízké využívání znalostí. Popsané schéma vychází z pilotního projektu, který připravilo

Ministerstvo hospodářství v letech 2004 a 2005. Program měl značnou popularitu mezi podniky a

prokázal se i jeho přínos pro transfer znalostí z veřejného VaV. Z vyhodnocení programu vyplývá, že

většina žadatelů před využitím poukázek dosud nevyužila žádné schéma podpory inovací a zhruba

80 % poukázek stimulovalo zakázky VaV, které by podniky bez této podpory od veřejného výzkumu

nevyžadovaly. Z rozhovorů s podpořenými společnostmi také vyplývá, že administrativní zátěž byla

pro podniky nízká.

KENNISVOUCHER - jedná se o jednu z prvních (možná úplně první) iniciativ inovačních voucherů

v Evropě. Funguje za účasti Industriebank LIOF v nizozemském regionu Limburg, pilotně už od roku

1997. Znalostní voucher je kupon, který umožňuje MSP získat zdarma konzultace či výzkumné

návštěvy u velkých organizací, poskytujících znalostní služby (tzv. znalostní poskytovatelé – firmy,

výzkumné a vzdělávací instituce). Cílem bylo zvýšit úroveň znalostí MSP s pozitivním efektem na

holandskou znalostní ekonomiku. Předpokladem je, že holandská ekonomika disponuje velkým

množstvím znalostí, které nejsou plně využívány ze strany MSP.

Historicky byla myšlenka znalostních voucherů prezentována v roce 1995 bankou LIOF, během

konzultací s oddělením rozvoje a inovací u 5 holandských regionálních rozvojových institucí. Cílem

bylo podpořit konkurenceschopnost MSP, avšak tato iniciativa se ukázala u některých rozvojových

institucí jako neproveditelná. Poprvé byla však testována v roce 1997 v provincii Limburg, na základě

Regionálního Technologického plánu, který byl schválen regionální samosprávou. Industriebank LIOF

realizovala od roku 1997 systém výzkumných či znalostních voucherů na různých úrovních, jednalo se

o následující programy:

Výzkumné vouchery (1997-1999), Limburg – kromě základních cílů podpory spolupráce MSP a

VaV organizací měl tento program také ověřit, zda jsou inovační vouchery vhodným

nástrojem podpory v této oblasti. Jediným poskytovatelem znalostí zde byl DSM Research

z holandského Geleenu a voucher měl max. hodnotu 3 výzkumných / poradenských dnů,

které DSM pracoval pro vybraných 20 MSP. Šlo o průmyslové firmy s počtem zaměstnanců od

15 do 250 z oblasti chemického, gumárenského a plastikářského, kovodělného,

strojírenského, elektrotechnického a dopravního průmyslu, které dosud s danou organizací

nespolupracovaly.

13

Znalostní vouchery Jižní Holandsko (2001-2004), 3 jižní provincie Holandska – podpora

transferu znalostí mezi jejich poskytovateli a MSP ve 3 provinciích. Vouchery byly

poskytovány na 3 výzkumné či poradní dny v hodnotě 2.700 EUR. Znalosti poskytovalo

smluvených 11 organizací a vouchery získalo celkem 67 institucí.

Interregion vouchery (2001-2002), Interregion Brabant-Limburg a Belgian Limburg – pilotní

projekt k otestování spolupráce pro později realizovaný větší projekt mezinárodní

spolupráce, byly poskytovány vouchery v hodnotě 4.500 EUR, které obdrželo celkem 6 MSP.

Bylo definováno 8 poskytovatelů služeb (4 z Holandska, 4 z Belgie).

Transgressing vouchery (2002-2004), Interreg (oblast středního Beneluxu) – vouchery

v hodnotě 4.500 EUR, které pomáhají zajistit transfer znalostí od jejich poskytovatelů

(soukromých i veřejných), s využitím přeshraniční spolupráce. V rámci projektu získalo

vouchery 26 MSP.

Inovační voucher oblasti středního Beneluxu (2005-2007), Interreg (oblast středního

Beneluxu) – extra voucher (v hodnotě 500 EUR) ke stávajícím voucherům (v hodnotě 6 tis.

EUR) pro firmy z regionu Limburg, poptávající znalosti z Belgie. Základním cílem extra

voucheru bylo, aby si MSP vyzkoušely možnosti externí přeshraniční spolupráce. Byli zde

přesně stanoveni poskytovatelé znalostí z Holandska (5 organizací) a Belgie (6 organizací).

Znalostní most Limburg (2006-2007), Limburg – znalosti poskytované voucher systémem

(hodnotu voucheru 6.500 EUR) pomáhají řešit problémy a/nebo stimulují rozvoj produktů či

produkčních procesů. Toto zvyšuje inovační schopnosti MSP a rozvíjí jejich intra-

a interregionální sítě. Poskytovatelem znalostí jsou znalostní instituce a tzv. makro-podniky

(Macro businesses). MSP mohou být z průmyslu či rozvíjejících se služeb. Max. počet

účastníků je 100. Náklady, které se vztahují k využití znalostních voucherů (u velkých,

znalostně intenzivních organizací/firem), jsou hrazeny z projektu. Je určen max. počet

hodin/dnů, které mohou být využity jednotlivými MSP v projektu. Projekty voucherů jsou

financovány různými orgány (oddělení obchodu a průmyslu, provincie a meziregionální

spolupráce Brabant, Limburg), včetně podpůrných zdrojů jako Interreg III (Evropská komise).

Ukázalo se, že znalostní voucher je vhodný nástroj stimulující transfer znalostí mezi velkými,

znalostně-intenzivními společnostmi a malými a středními podniky.

3.2. Rakousko

Servisní organizací pro administraci inovačních voucherů je FFG (Austrian Research Promotion

Agency). Jedná se o národní dotační agenturu pro výzkum a vývoj v Rakousku. Nabízí kompletní servis

k dotačním titulům po VaV (pokrývá veškeré národní, Evropské i mezinárodní dotační tituly vhodné

14

pro podniky v Rakousku), je považována za kompetentní agenturu, která rakouskému VaV

a komerčním firmám umožňuje rychlý a nekomplikovaný přístup k dotacím z oblasti VaV.

Inovační vouchery jsou dotovány z národního programu prostřednictvím FFG. Jedná se o kupon pro

komerční firmy na realizaci nějakého výzkumného záměru. Firmy, které mají o voucher zájem, a dříve

voucher neobdržely a v minulosti ještě nespolupracovaly s žádným výzkumným ústavem nebo

vysokou školou, musí vyplnit formulář a pokud splní požadavky programu, tak je jim předán certifikát

na 5 000 EUR. Není zde žádné povinné kofinancování firmou, která zakázku zadává. Firma pouze

financuje náklady zakázky, které převyšují hodnotu voucheru. Certifikát firma předá jedné

z výzkumných institucí nebo VŠ, akreditované pro tento program (jsou zde VaV státní i soukromé,

z hlediska lokalizace regionální, národní, z EU i ze třetích zemí) a po realizaci jejich výzkumného

záměru technického charakteru nebo na testování jako součást platby za tyto služby (částka faktury

se sníží o hodnotu voucheru). VaV firma, která voucher obdrží, musí FFG nejprve napsat zprávu, jaké

práce budou provedeny. Toto je závazné v případě, že by práce nebyla dodána v požadované kvalitě

nebo rozsahu nebo vůbec nebyla provedena a má to zabránit nějakým vleklejším sporům v rámci

dodavatelsko-odběratelských vztahů. Po provedení práce v souladu se zprávou dříve dodanou FFG

dostane VaV instituce částku voucheru proplacenu.

Podmínky pro získání voucheru jsou mírné, většina firem, které podají žádost, voucher obdrží. Ročně

je k dispozici 1000 voucherů a jsou rozdělovány systémem „první požádá, první obdrží“ až do

vyčerpání alokované částky. Jen část firem ale voucher využije. Pro firmy není povinné výzkum

realizovat a voucher použít.

Cílem je podpořit první kontakt MSP s VaV institucí, které musí být veřejné (univerzity anebo jiné

formy VaV institucí, nepřípustné jsou laboratoře velkých firem, komerční VaV společnosti či soukromí

konzultanti). Služby mohou mít formu studií, analýzy proveditelnosti, konceptu technologického

transferu či inovačních projektů pro MSP. Program funguje od roku 2007 a neočekává se jeho

ukončení. Není zde jakékoliv sektorové vymezení pro MSP či obory VaV. Program je inspirován

nizozemským systémem (Senter Novem) a funguje v režimu „de minimis“

Projekty s využitím voucherů obvykle trvají méně než 1 rok a vykazování výsledků využití voucheru

dokládá VaV organizace, která předává závěrečnou zprávu FFG. Kvalitativní hodnocení provedených

služeb se neprovádí. Indikátory programu jsou pouze počty firem poprvé spolupracujících s danou

organizací VaV, počty návazných projektů a počty využitých voucherů. Dle prvních statistických

výsledků spolupráce 70 % MSP, které obdrží voucher, nikdy nežádalo o jakoukoliv jinou podporu VaV.

http://www.ffg.at/innovationsscheck

3.3. Dánsko Podobně jako v jiných zemích je v Dánsku zaveden systém tzv. inovačních poukázek pro MSP.

V Dánsku jsou v současné době zavedeny dva typy poukázek - Znalostní poukázka (Knowledge

15

voucher) a Poukázka na VaV pro MSP (Research voucher for SMEs). Znalostní poukázka ve výši 50 až

100 tis. DKK je určena pro MSP a umožňuje uhradit 50 % nákladů spojených se získáním nové

„znalosti“ (která souvisí např. s komercializací poznatku VaV u výzkumné organizace nebo některého

institutu). Podobně jako například v Nizozemsku, poukázku může MSP využít pouze jednou. Cílem

Poukázky na VaV pro MSP je zvýšit intenzitu VaV prováděného MSP ve spolupráci se znalostními

institucemi a zlepšit transfer znalostí mezi oběma sektory. Podmínkou každého projektu je účast

alespoň jednoho podniku a jedné výzkumné instituce, jako je dánská univerzita, „výzkumná“

nemocnice nebo jiný výzkumný ústav. Délka projektu je omezena na 6 až 24 měsíců a příspěvek činí

25 % (MSP kofinancuje alespoň 50 %, výzkumná instituce 25 %), maximální výše příspěvku je 200 tis.

EUR.

3.4. Velká Británie

Innovation Voucher je iniciativa, která byla určena na podporu MSP při jejich zapojení do znalostního

systému (spolupráce s univerzitami a výzkumnými institucemi) za účelem generování znalostí a jejich

transferu do MSP. Systém je provozován na regionální úrovni. Cílem iniciativy bylo ročně podpořit

500 MSP (do roku 2010), počet příjemců voucherů byl pro rok 2011 zvýšen na 1 000 MSP. Finanční

prostředky na program činily ročně více než 3 mil. liber. Vouchery byly zaměřeny na snižování bariér

mezi akademickým a aplikačním prostředím, posílení inovačních aktivit v MSP, posílení transferu

technologií a na podporu začínajícím firmám. Program byl zaměřen na MSP, žádosti do výše 3000

liber na nákup znalostí, poskytovatelem znalostí bylo 13 místních univerzit. Podpora byla

poskytována firmám, které s místními univerzitami nespolupracovaly v předchozích 3 letech.

Zajímavostí je, že MSP mohly podat více žádostí, získat však mohly pouze dva vouchery pro různé

univerzity. Podpora byla poskytována na základě časově omezené výzvy (on-line žádosti), a to formou

veřejné podpory v režimu de-minimis.

3.5. Singapur

SPRING Singapore je rozvojová agentura, která se zaměřuje na podporu ekonomického růstu firem

v Singapuru. Jedním s nástrojů, která tato agentura od roku 2009 administruje, jsou inovační

vouchery. Cílem je, aby MSP dokázaly zavádět technologie rozvíjející jejich inovativní myšlenky.

Inovační vouchery mohou být využity k podpoře projektů či nákupu služeb od schválených

znalostních institucí. Je definován seznam aktivit transferu znalostí, které mohou být podpořeny –

mezi ně patří studie technické proveditelnosti, technické podpůrné služby, specifické školení (rozvoj

technických dovedností a znalostí). Jsou také definovány aktivity, které podpořeny být nemohou –

prodejní a marketingové aktivity, design a vývoj marketingových nástrojů a promo-materiálů (např.

produktový katalog, brožury, weby), nákup počítačů (hardware včetně obecného softwaru),

automatizace procesů (např. ERP, CRM), obecné a standardní tréninkové kurzy dostupné běžně na

trhu, technologické licence a poplatky, registrace patentu.

16

Vouchery mají hodnotu 5.000 USD a malé a střední podniky je mohou u znalostních institucí uplatnit

individuálně anebo může více MSP (max. 10 firem) nakoupit společně službu vzhledem k úsporám

z rozsahu. Mezi znalostními institucemi je 5 inovačních center, 3 instituty technického vzdělávání,

1 univerzita, 5 výzkumných institutů a 5 polytechnik.

Malý a střední podnik, který žádá o inovační vouchery, by měl být fyzicky přítomný a registrovaný

v Singapuru, s minimálně 30% lokálním vlastnictvím, s investicemi do stálých aktiv max. 15 mil. USD

a s méně než 200 zaměstnanců. Jsou definována pravidla, že voucher může být použit pouze

u schváleného poskytovatele znalostí, je nepřenosný a může být využit pouze tím, kdo jej získal.

Zároveň je neobchodovatelný a nesměnitelný za hotovost. Platnost voucheru je 1 rok od data vydání

a může být uplatněn pouze jednou. Zároveň MSP může použít vůči danému poskytovateli znalostí

pouze 1 voucher, ale na 1 či více projektů / služeb (do výše hodnoty voucheru). Pokud náklady služby

překračují hodnotu voucheru, doplatí tyto vyšší náklady MSP; pokud jsou náklady nižší, nebude

nevyčerpaná částka refundována. Pokud je více voucherů od více MSP sloučeno (dosažení synergií či

úspor z rozsahu), nesmí být jakkoliv vlastnicky provázány.

Dále MSP může podat v rámci vyhlášené výzvy pouze 1 žádost o voucher, poskytnout dostatečné

podrobnosti o projektu včetně podpůrné dokumentace. MSP potvrzuje, že daný projekt nebyl dosud

zahájen či není financován jiným programem organizace SPRING (např. Technologický inovační

program) anebo jinou organizací z veřejného sektoru v době podání žádosti. Žadatel o voucher také

potvrzuje, že výstup projektu / služby přináší přímý přínos žadateli a nikoliv jeho mateřské

společnosti, pobočce či sesterské společnosti. Striktní je také roční doba platnosti voucheru. MSP,

které nejsou schopny využít voucher v této době platnosti, nemohou žádat minimálně dalších 12

měsíců od ukončení platnosti předchozího voucheru o další voucher. MSP také odevzdává buď

samostatně anebo ve spolupráci s poskytovatelem znalostí závěrečnou zprávu po dokončení projektu

/ služby. Zpráva je podepisována MSP i poskytovatelem znalostí.

SPRING Singapore vyhlašuje každý rok 3 výzvy s cca 200 vouchery k dispozici. Každá z výzev je

otevřená 1 měsíc (v roce 2010 jsou výzvy od 7. 4. do 6. 5., od 16. 7. do 13. 8. a od 11. 10. do 10. 11.).

Pro vyšší šanci úspěšné žádosti by měly být technologické služby přednostně vztaženy k současným

podnikatelským aktivitám MSP. Zároveň by měly být poskytované služby v souladu s nabídkou

schválených poskytovatelů znalostí. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby MSP toto prokonzultovala

s příslušným poskytovatelem služeb. Žádosti jsou vyhodnoceny během 4-6 týdnů od předložení

a MSP, které již obdržely inovační voucher, mohou znovu žádat po uplynutí 1 roku od dokončení

projektu financovaného za pomoci tohoto voucheru.

http://www.spring.gov.sg/EnterpriseIndustry/TI/Pages/innovation-voucher-scheme.aspx

17

3.6. Mezinárodní a další specifické iniciativy

3.6.1. GREENOVATE GREENOVATE je Evropské sdružení sídlící v Bruselu, které sdružuje experty v oblasti eko-inovací

a nabízí podpůrné služby pro veřejné i soukromé VaV subjekty i firmy v této oblasti. Zároveň se jedná

o nezávislý, evropský think-tank poskytující poradenství národním a regionálním orgánům v oblasti

rozvoje eko-inovací. Jsou zde zastoupeni odborníci v technické, ekonomické, finanční, právní

a politické oblasti z různých firem a organizací z celé EU. Při hledání vhodných nástrojů k podpoře

eko-inovací identifikovalo sdružení GREENOVATE jako nejvhodnější nástroj inovační voucher, který

napomáhá přístupu k externím expertním znalostem pro malé a střední podniky. Hovoří o třetí

generaci inovačních voucherů (první generace odstartovala v roce 2005 v Nizozemí, kdy agentura

Senter Novem začala podporovat technologickou spolupráci mezi malými a středními podniky

a výzkumnými centry; druhá generace se zaměřila na spolupráci také v oblasti služeb – využití

„inovačních expertů“ namísto výzkumných center a poradenství v oblasti plánů expanze, obchodních

strategií apod.).

Třetí generace voucherů by se měla zaměřit na kombinaci přístupu k technickým a obchodním

znalostem, s důrazem na eko-inovace. GREENOVATE se pokouší rozjet takové programy od roku 2010

v Německu, Francii a Norsku. V rámci voucherů druhé generace však již od roku 2008 GREENOVATE

rozvíjí spolupráci s různými národními či regionálními poskytovateli inovačních voucherů a podporuje

v rámci již existujících programů inovativní malé a střední podniky v oblasti služeb souvisejících

s obnovitelnými zdroji energie. Jedná se o projekt KIS-PIMS (knowledge intensive services – planning,

installation, maintenance and scrapping of renewable energy systems) a v rámci tohoto projektu se

zavázala francouzská inovační agentura OSEO, že do konce roku 2009 předá minimálně 60 voucherů

společnostem v oblasti služeb souvisejících s obnovitelnými zdroji energie (v hodnotě max. 15 tisíc

EUR na voucher, celkem téměř 1 mil. EUR). Výzvy jsou administrovány třemi klastry v oblasti

obnovitelných zdrojů energie a o vouchery se mohou ucházet všechny MSP z celé Francie. Žádosti

mají 2-5 stran a hodnocení trvá max. 2 měsíce. Podíl veřejných zdrojů činí 75 % nákladů služby. Další

spolupracující zemí je Rakousko, kde stávající národní schéma administrované agenturou FFG je od

roku 2009 doplněno regionálním pilotním schématem ve Štýrsku, které je zaměřeno na inovace ve

službách v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Dále také ve Finsku je od roku 2009 rozběhnuta tato

spolupráce s GREENOVATE. Pro projekt KIS-PIMS toto testování ve Francii, Rakousku a Finsku

znamená získávání zkušeností před širším rozšířením voucherů v oblasti eko-inovací po Evropě.

Projekt KIS-PIMS byl v červnu 2011 ukončen.

3.6.2. Centrope TT Projekt Centrope_tt sdružuje mezinárodní experty z oblasti transferu technologií a podpory inovací,

působící v regionu CENTROPE (sousedící regiony Rakouska, České republiky, Maďarska a Slovenska).

18

Je financován s programu OP Nadnárodní spolupráce Střední Evropa. Patnáct institucí, které jsou

partnery projektu, zavádí nástroje (v celkové hodnotě 2 mil. EUR) pro stimulaci přeshraničního

transferu technologií mezi podniky a univerzitami. Jedním s nástrojů je „CENTROPE_TT voucher“, což

je pilotní projekt pro navázání přeshraniční spolupráce firem s vědeckými institucemi. Jde o nástroj,

který má prostřednictvím finanční podpory ve formě dotace podpořit 50 nadnárodních spoluprací.

Mezi podporované aktivity patří3:

- vývoj nového produktu/procesu/služby,

- navrhování prototypů,

- studie proveditelnosti,

- tvorba business plánu k inovativnímu produktu,

- vývoj nových konceptů,

- testování a měření,

- posouzení ekonomického dopadu nových technologií,

- analýza potenciálu pro transfer technologií,

- odborná příprava (na míru) v oblasti nových technologií.

Dále jsou vymezeny aktivity, které nejsou podporovány, patří zde především standardní školení,

nákup softwaru, stáže pro studenty, podpora snižující náklady na vývoz, návrh a výroba propagačních

materiálů, prodejní služby, právní služby, dotační poradenství, standardní služby (audit, účetnictví),

nákup materiálu (kromě materiálu nezbytného k realizaci zakázky).

Jediným způsobilým nákladem je odměna pro výzkumně-vývojovou instituci. Na základě obdržené

faktury od VaV instituce, ji je odpovědným kontaktním bodem (ze stejného regionu jako MSP)

zaplacena odměna za poskytnuté služby. Malé a střední podniky jsou dotovány nepřímo. Centrope_tt

voucher je nevratná dotace v hodnotě maximálně 5 000 EUR. Doba trvání jednoho projektu je

maximálně 6 měsíců od podpisu smlouvy. Základní podmínkou je „přeshraniční spolupráce“, tj. malý

a střední podnik a příslušný poskytovatel znalostí musí pocházet z různých zemí zapojených do

projektu CENTROPE. Potenciální partneři z řad VaV institucí v regionu Centrope jsou k dispozici v on-

line databázi. Zájemce vyplní žádost, kde popíše požadavky na poskytnutí znalosti či služby od

vybrané VaV instituce a přínos pro firmu. Tuto žádost zasílá v listinné a elektronické podobě na

příslušný kontaktní bod (pro Jihomoravský kraj je kontaktním bodem Jihomoravské inovační

3 Informace převzaty z „Průvodce pro žadatele CENTROPE_TT VOUCHER“

http://data.centrope.quonia.cz/voucher/vouchertemplates/centrope_ttvoucherpruvodce(1).pdf

19

centrum). Následně po výběru projektů dochází k uzavření trojstranné dohody (kontaktní bod,

žadatel a poskytovatel znalostí) a to do 2 měsíců od udělení voucheru. Po podpisu smlouvy začíná

realizace samotné zakázky, zakázka musí být zrealizována do 6 měsíců od podpisu smlouvy.

Poskytovatel předloží do 10 dnů po dokončení zakázky kontaktnímu bodu z regionu žadatele

závěrečnou zprávu, předávací protokol a originál faktury. Po ověření podkladů proplácí příslušný

kontaktní bod fakturu poskytovateli znalostí.

http://www.centrope-tt.info/

3.7. Slovensko

V případě Slovenska v zásadě neexistují významné národní nebo regionální iniciativy obdobného

charakteru. Nutno však konstatovat, že Slovensko je zapojeno do mezinárodního projektu

CENTROPE, a to prostřednictvím partnerů Bratislavská regionální obchodní a průmyslová komora

a Trnavská regionální obchodní a průmyslová komora, z poskytovatelů znalostí je v projektu zapojena

Slovenská technická univerzita v Bratislavě.

3.7.1. Národní úroveň

Na národní úrovni existují v zásadě dva dokumenty, které se problematikou inovačních voucherů

zabývají – Inovační politika na roky 2011 – 2013 a Inovační strategie SR na roky 2007 – 2013.

Hlavním (strategickým) cílem Inovační strategie je „Inovácie sa stanú jedným z hlavných nástrojov

rozvoja znalostnej ekonomiky a zabezpečovania vysokého hospodárskeho rastu Slovenskej republiky

s cieľom dosiahnuť úroveň najvyspelejších ekonomík Európskej únie“. Inovační politika 2011 – 2013

upozorňuje na skutečnost, že jednou z výzev v oblasti inovací je neschopnost plně využít a sdílet

výsledky výzkumu a vývoje a následně je promítnou do ekonomických a společenských hodnot.

Jedním z cílů proto je „zlepšit spolupráci mezi poskytovateli znalostí a jejich příjemci v rámci všech

odvětví a vytvořit ze strany veřejných institucí podmínky pro zabezpečení účinné podpory vybraných

podnikatelských subjektů vykonávající průmyslový výzkum a vývoj“. Jednotlivé opatření na národní

úrovni jsou následně agregovány dle priorit vytyčených v Inovační strategii SR na roky 2007 – 2013,

kdy v rámci priority č. 3 – Účinné nástroje pro inovace je navrhováno opatření č. 12 – Inovační

vouchery s cílem realizovat toto opatření do 31. 12. 2013.

3.7.2. Regionální úroveň

Z hlediska regionálních úrovně – v případě Košického kraje je v důvodové zprávě (2012) k možnosti

čerpání prostředků Regionálního operačního programu pro samosprávné kraje uveden návrh na

předložení sektorové strategie „Inovatívne finančné nástroje a ich využitie v podmienkach Košického

kraja, ve vazbě na připravovanou Regionální inovační strategii 2013 – 2020, která by se měla zaměřit

20

na podporu výzkumu, vývoje a inovačních aktivit a podporu spolupráce mezi výzkumnou

a podnikatelskou sférou. Jednou z navrhovaných aktivit je připravit nástroj „Inovační vouchery“. Další

informace k této iniciativě však zatím nejsou k dispozici.

Dalším regionem, ve kterém se problematikou zavedení inovačních voucherů zabývají, je Prešovský

samosprávný kraj. Tento region byl zapojen do mezinárodního projektu RAPIDE „Regional Action

Plans for Innovation Development and Enterprise“, který byl realizován v období 2008 – 2010 a bylo

do něj zapojeno 12 partnerů z 11 zemí. Projekt byl zaměřen na sdílení dobré praxe a výměnu

osvědčených způsobů v oblasti podpory inovací. Projektoví partneři byli rozděleni do 5 akčních skupin

– jedna z těchto skupin se zaměřovala právě na problematiku inovačních voucherů. Konkrétní výstup

v podobě návrhu koncepce nebo implementace tohoto nástroje v podmínkách Prešovského

samosprávného kraja však není k dispozici.

3.8. Zkušenosti analyzované Evropskou komisí Podpora spolupráce inovačních firem s VaV institucemi ve formě voucher systému je realizována

v různých státech EU. Hodně z nich je financováno ze strukturálních fondů, formou „projektu“. Při

pilotní implementaci systému v dané zemi / regionu je to vhodný způsob, v dlouhodobém období je

však problematické takové financování zajistit, protože se jedná o opakující se aktivitu. Dle studie

Evropské komise (Availability and Focus on Innovation Voucher Schemes in European Regions)4 jsou

základními znaky voucher systémů následující:

- podpořit MSP při nákupu služeb (VaV, ochrana duševního vlastnictví, testování, management

inovací apod.),

- být jednodušší a rychlejší při podávání žádosti a vykazování než standardní grantové

programy, typicky jsou otevřené do vyčerpání finančních prostředků (bez uzávěrky příjmu

žádostí),

- voucher je vystaven regionální / národní institucí s uvedením závazku zaplatit poskytovateli

služby (příležitostně k proplacení platby MSP, které byly uskutečněny),

- vouchery jsou limitovány v zaměření a nastavené hodnotě (v rámci pozorování Evropské

komise max. 20 tisíc EUR).

Evropská komise porovnávala 23 voucher systémů 21 řídících orgánů v rámci EU. Z nich 9 je řízeno na

regionální úrovni – v Německu (Severní Porýní – Westfálsko, Bavorsko, Baden – Württemberg), Velké

Británii (Severovýchodní Anglie, Yorkshire a Humber, Západní Midlands), Belgie (Flandry, Wallonsko),

euroregion Střední Benelux. Dvanáct voucher systémů jsou národní schémata – ve Francii, Polsku,

Makedonii, Řecku, Slovinsku, Irsku, Dánsku, Rakousku, Nizozemí, Kypru, Portugalsku, Švýcarsku.

V Rakousku a Slovinsku fungují 2 různé systémy.

4 http://www.europe-innova.eu/c/document_library/get_file?folderId=122731&name=DLFE-6403.pdf

21

Jedná se o aktivitu, která je poměrně nová, rozšířila se z Nizozemí, kde zaznamenala velký úspěch. Do

roku 2006 byly v EU implementovány tyto systémy pouze v Nizozemí a Francii, velký boom zažívají

(zejména ve státech EU-15) od roku 2008. V případě regionálních voucher systémů jsou

administrovány buď místními samosprávami anebo univerzitami (Velká Británie).

Z hlediska financování existují voucher systémy, které jsou 100% financovány z veřejných prostředků

(Slovinsko, Řecko, Severovýchodní Anglie) a systémy, které vyžadují kofinancování MSP ve výši max.

50%. Ve Slovinsku a Nizozemí jsou také duální systémy, kde mohou MSP žádat o vouchery v malých

hodnotách, plně hrazených z veřejných prostředků anebo o vouchery ve větší hodnotě, vyžadující

kofinancování.

3.8.1. Podporované aktivity Důležité je vymezení služeb, které jsou ve voucher systémech podporovány. Jedná se zejména

o následující:

- základní a aplikovaný výzkum – pouze v 11 z 21 sledovaných systémů,

- ověření konceptu – v 16 z 21 sledovaných systémů,

- technický vývoj a testování – 19 z 21 sledovaných systémů (vyloučeno v Rakousku

a Slovinsku, kde je na tyto služby samostatné schéma),

- začlenění klientů a dodavatelů do vývoje produktu – 11 z 21 sledovaných systémů,

- design – 17 z 21 sledovaných systémů (vyloučeno v Yorkshire, Slovinsku, Flandrech a na Kypru),

- zkoumání technologie (vnitřní transfer technologií) – 16 z 21 sledovaných systémů,

- ochrana duševního vlastnictví a management duševního vlastnictví – pouze 8 z 21 sledovaných

systémů,

- management inovací a obchodně-procesní inženýrství – 15 z 21 sledovaných systémů,

- konzultace v oblasti IT – pouze 8 z 21 sledovaných systémů,

- studie trhu – 14 z 21 sledovaných systémů,

- zřízení e-businessu – pouze 7 z 21 sledovaných systémů

- školící aktivity (pro stávající a pro nové zaměstnance) – okrajově, pouze ve 3 ze sledovaných

systémů.

22

3.8.2. Poskytovatelé služeb (znalostí) U dvou třetin sledovaných systémů mohou malé a střední podniky uplatnit vouchery také

u soukromých komerčních poskytovatelů VaV služeb. Nejčastějším poskytovatelem služeb jsou však

univerzity/vysoké školy. Pouze třetina systémů umožňuje také nakupovat služby od soukromých

konzultantů či právníků zaměřujících se na ochranu duševního vlastnictví.

Voucher systémy jsou převážně zaměřeny na spolupráci se subjekty na národní úrovni, pouze méně

než polovina umožňuje využít služeb zahraničních subjektů. V některých systémech je však povolena

spolupráce se subjekty sousedních zemí, jinde naopak je spolupráce striktně podpořena pouze na

regionální úrovni. Ze zkoumání vyplývá, že čím vyspělejší stát či region (s vysoce kvalitními VaV

aktivitami), tím více je otevřena možnost zahraniční spolupráce ve voucher systémech. Také

regionální voucher systémy jsou více otevřené zahraniční spolupráci než národní systémy, které

podporují spolupráci na národní úrovni.

Poskytovatelé služeb jsou také ve většině případů předem schváleni a vyjmenováni v podmínkách

daného voucher systému, případně musí sami zažádat o zařazení do daného systému. Volný výběr

jakéhokoliv poskytovatele služeb splňujícího daná kritéria je pouze u 4 sledovaných voucher systémů.

3.8.3. Administrace žádostí

Pro funkčnost systému je důležitá co nejjednodušší administrace. Žádosti by měly mít co nejméně

stran a proces jejich schválení by se měl pohybovat v řádech dnů či týdnů. Ve většině případů je

počet stran žádosti menší než 6 a schválení trvá max. 2 – 3 týdny. Nejlepším příkladem je systém ve

Flandrech, kde žádost má 1 stránku A4 a je schválena ještě v den podání, s maximální výší grantu

10 tis. EUR. Také slovinské schéma „voucherů na konzultace“ je dobrým příkladem – žádost má 5

stran a je schválena do 2 dnů, max. příspěvek činí 4.200 EUR.

3.8.4. Společné parametry Společný základ všech sledovaných voucher systémů definovala Evropská komise následujícím

způsobem:

- velikost voucheru – v případě kofinancování ze strany žadatele (50 %) se jedná o částky 8 – 13

tis. EUR, bez nutnosti kofinancování ze strany žadatele 3 – 5 tis. EUR,

- podporovatelné služby – VaV, design, management inovací, studie trhu, konzultace v oblasti

IT…,

- poskytovatelé služeb - veřejné a veřejno-soukromé subjekty z EU; soukromé subjekty pouze

zaměřené specificky na VaV,

23

- administrace žádosti – max. 5 stran A4, schválení během 2-3 týdnů.

Na základě stanovení těchto základních znaků byly definovány 2 existující systémy, které jsou nejblíže

ideálnímu voucher schématu v rámci EU. Jedná se o následující:

Francie (Prestation Technologique Reseau) – schéma, které plně vyhovuje kritériím definovaného

základu a má nejblíže k hypotetickému příkladu nejlepší praxe. Poskytovány jsou granty ve výši 10 tis.

EUR s kofinancováním 50% ze strany MSP. Poskytovatelé služeb mohou být veřejné, veřejno-

soukromé i soukromé subjekty na úrovni celé EU. Schéma má nízké omezení ve vazbě na

podporovatelné služby a proces administrace je krátký a rychlý. Schválení dvoustránkové žádosti

netrvá déle než 2 týdny.

Flandry (KMO – portefeuille – Technologieverkenning) – toto schéma dobře splňuje požadavky na

optimální velikost grantu a administraci žádosti, ale je více restriktivní ve volbě poskytovatelů služeb

a v podporovatelných službách.

Obecně většina sledovaných voucher systémů splňuje základní znaky co se týče výše grantů, rozsahu

a složitosti žádosti a rozsahu podporovatelných služeb. Více restriktivní je výběr poskytovatelů služeb

(právní forma, sídlo). Čas administrace žádostí je v nadpoloviční většině případů také vyšší než

definované základní hodnoty. Obecně jsou pozorovány následující souvislosti:

Rychleji administrovaná schémata omezují podporovatelné služby a poskytovatele těchto

služeb.

Žádné omezení u poskytovatelů služeb znamená omezení v typu poskytovaných služeb a delší

lhůty na administraci žádostí. Typicky jsou tato schémata omezena pouze na služby v oblasti

VaV a vývoje produktů.

Vysoké hodnoty voucherů a nízké omezení poskytovaných služeb znamená omezení

poskytovatelů služeb a dlouhé lhůty na administraci žádostí.

Mezinárodní otevřenost u poskytovatelů služeb je kompenzována velkými omezeními

u hodnoty voucherů a podporovatelných služeb.

3.8.5. Riziko při řízení voucher systémů Je nutné předejít zneužití veřejných prostředků, avšak administrace by neměla být svazující pro

žadatele. Je zřejmé, že příliš obecný a otevřený systém zvyšuje riziko zneužití veřejných zdrojů,

pokud:

24

- služby jsou velmi obecně definovány a chybí provázanost na jasné cíle – v tomto případě není

generován očekávaný dopad,

- nejsou realizovány očekávané aktivity a výstupy v dostatečné kvalitě z důvodu akceptace

méně kvalitních poskytovatelů služeb – toto může vést k nákladným konfliktům mezi malými

a středními podniky, poskytovatelem služeb a agenturou vydávající vouchery,

- je schéma zneužito formou provázání malých a středních podniků a poskytovatelů služeb

(zejména pokud malý a střední podnik může vystupovat jako poskytovatel služeb) - čím vyšší

hodnota voucherů, tím více může tento problém narůstat.

Pro voucher systémy jsou aplikovány různé systémy řízení rizik, které se odráží v různých omezeních

pro tyto systémy. Obecně je velká pozitivní korelace mezi hodnotou voucheru a množstvím omezení

či přísností vymezení služeb, které je možné podpořit. Subjektivně se riziko zvyšuje s přijetím

soukromých či zahraničních, neznámých poskytovatelů služeb. VaV centra v regionu jsou více známá

a důvěryhodná (i za cenu nižší excelence) než zahraniční instituce bez historie spolupráce v daném

regionu. V případě požadavku co nejnižší administrativní náročnosti (bez ohledu na míru otevřenosti

konkrétního systému) je možností, jak rizikům předcházet poměrně málo, přesto však existují.

Vybrané systémy řízení rizik zahrnující následující mechanismy:

Ve Francii je voucher proplacen až poté, co MSP zaplatí svoji část poskytovateli služby. Toto

snižuje riziko zneužití i nízké kvality služeb.

Ve Flandrech je voucher systém orientovaný na výzkum s poměrně vysokými částkami

a rychlým procesem schvalování a je prováděno ex-post ověření dodávek – v případě selhání

ztrácí poskytovatel služeb akreditaci.

V Rakousku poskytovatel služeb musí sepsat podmínky provedení práce a zůstává

zodpovědný v případě jejich nedodání či podvodu. Tímto se vyhýbají nákladným procedurám

řešení v případě nekvalitních dodávek.

25

4. Příklady fungování inovačních voucherů v ČR

Systémy inovačních voucherů se postupně etablují i v jednotlivých regionech České republiky. Za

„průkopníka“ v ČR lze označit Jihomoravský kraj, který se touto problematikou zabývá již od roku

2009, kdy byla spuštěna první výzva k předkládání žádostí, následovaly další výzvy v letech 2010,

2011 a 2012. Nutno také dodat, že Jihomoravský kraj se dále účastní iniciativy CENTROPE_TT

VOUCHER. Dalšími regiony, kde se více či méně úspěšně tento nástroj začal využívat je

Moravskoslezský kraj, Královehradecký kraj a Zlínský kraj, první výzvy se také připravují (resp.

realizují) v Libereckém, Olomouckém na Karlovarském kraji. V Plzeňském kraji je příprava zcela na

počátku ve stádiu hledání vhodného modelu, proto není v této práci dále rozebírán. Ve Zlínském kraji

se aktuálně (v době zpracování této studie) připravuje již druhý ročník – více o modelu Zlínského

kraje viz dále. I mezi jednotlivými regionálními modely můžeme najít řadu rozdílů – zdroje

financování, objem finančních prostředků na jeden voucher, systémy administrace apod. Možností

implementace tohoto nástroje na národní úrovni se rovněž zabývala Vláda ČR.

4.1. Národní úroveň

4.1.1. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR Vláda ČR na svém jednání dne 8. června 2009 schválila usnesením č. 729 Národní politiku výzkumu,

vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015 (dále jen „NP VaVaI“), která navazuje na

Národní politiku výzkumu a vývoje ČR na léta 2004 – 2008. Jedním z 9 cílů schváleného dokumentu je

„Využívat výsledky VaV v inovacích a zlepšit spolupráci veřejného a soukromého sektoru ve VaVaI“.

Zároveň NP VaVaI je prvním dokumentem na úrovni ČR, kde se hovoří o inovačních poukázkách

(voucherech). V popise trendů v zahraničí je v dokumentu uvedeno, že mezi využívané přímé nástroje

na podporu mezisektorové spolupráce patří inovační poukázky poskytované podnikům na nákup

výzkumu od znalostních institucí či bonusy poskytované výzkumným organizacím v případě, že

spolupracují na výzkumných projektech s podniky. Také je v dokumentu definován úkol A 4-7:

Podporovat spolupráci MSP s výzkumnými organizacemi poskytováním poukázek (voucherů) na

realizaci společného VaVaI. Očekává se, že program, který by tento úkol řešil, by měl být vyhlášen od

roku 2013. Zodpovědnost za danou oblast má Technologická agentura ČR. Na webu Technologické

agentury ČR však zatím žádná informace o přípravě programu není.

4.1.2. Koncepce MSP 2014+ V průběhu roku 2012 byla zpracována Koncepce podpory malých a středních podnikatelů na období

let 2014 – 2020 (dále jen „Koncepce MSP 2014+)5, která představuje zásadní strategický dokument,

který vymezuje věcný, finanční a prováděcí rámec pro směrování konkrétních opatření, jejichž cílem

5 V textu dále použity informace uvedené v této koncepci, která je ke stažení zde:

http://download.mpo.cz/get/45949/51878/588782/priloha002.pdf

26

bude umožnit efektivní fungování a celkový rozvoj malých a středních podnikatelů jako významné

součásti národní ekonomiky. Cílem Koncepce MSP 2014+ je stanovení prioritních oblastí podpory pro

programovací období 2014–2020, jejichž opatření budou financovaná ze strukturálních fondů EU

(zejména z Evropského fondu regionálního rozvoje) a doplňkově bude využito i národních prostředků.

Globálním cílem Koncepce podpory malých a středních podnikatelů pro období let 2014–2020 je

kontinuální posilování konkurenceschopnosti a ekonomické výkonnosti malých a středních

podnikatelů založené na využití a rozvoji jejich inovačního potenciálu, znalostech a vzdělávání

(upgrading malých a středních podniků k podnikání založenému na inovační konkurenční výhodě

a posunu výše v hodnotových řetězcích), internacionalizaci vyplývající z výhod vnitřního trhu EU

a nových trhů ve třetích zemích a snižování energetické náročnosti podnikání. Mezi hlavní cíle patří:

- posílení postavení malých a středních podnikatelů v české ekonomice a růst

konkurenceschopnosti malých a středních podnikatelů v evropském a světovém kontextu,

- posílení inovační schopnosti a ochrany duševního vlastnictví malých a středních podnikatelů

a rozvoj podnikatelské a inovační infrastruktury,

- rozvoj podnikatelského prostředí a zvyšování kvality poradenských služeb pro malé a střední

podniky,

- zvyšování energetické účinnosti při podnikání malých a středních firem,

- zvýšení atraktivity technického a přírodovědného vzdělávání a posílení a rozvoj technické

inteligence.

Jednou ze strategických priorit je rozvoj podnikání založeného na podpoře výzkumu, vývoje a inovací.

V koncepci je přímo uvedeno, že „V rámci podpory inovačního podnikání hraje velmi významnou roli

navázání spolupráce malých a středních podniků s vysokými školami a výzkumnými centry. Malé

a střední podniky potřebují v rané etapě především snížit rizika a náklady při vyhledávání vhodných

partnerů z vědecko-výzkumného sektoru, proto budou podporovány pomocí inovačních voucherů.

Přínosem inovačních voucherů bude snížení nákladů malých a středních firem, zvýšení dostupnosti

specializovaných měřících, testovacích a výzkumných služeb pro malé a střední podniky a také dojde

k motivaci výzkumných institucí, aby aktivně vytvářely v rámci své organizační struktury vnitřní

podmínky a přístupy, které budou malým a středním podnikatelům vyhovovat. Inovační vouchery

pomohou odbourávat bariéry vzájemné nedůvěry firemního a akademického sektoru.“

4.2. Regionální úroveň

Jak již bylo uvedeno v úvodu této části, systémy inovačních voucherů se postupně etablují i na

regionálních úrovních v ČR. Stávají se účinnými nástroji a součástmi regionálních inovačních strategií

27

resp. jednotlivých akčních plánů, municipality alokují finanční prostředky ze svých rozpočtů (a to jak

na doplnění evropských zdrojů – př. Zlínský kraj, tak i na financování toho nástroje čistě z vlastních

zdrojů – př. Inovační fond Královéhradeckého kraje). Velmi specifickým modelem se jeví připravovaný

plzeňský projekt, kde bude podle prvních úvah inovační voucher poskytován formou předávané

hodnoty dotace v rámci provozovaného technologického parku financovaného z Operačního

programu Podnikání a inovace, programu PROSPERITA, neveřejná podpora. Vzhledem k tomu, že

modelem Inovačních voucherů Zlínského kraje bude pojednávat další text, zaměřme se nyní na

stručnou charakteristiku vybraných regionálních modelů v ČR.

4.2.1. Královéhradecký kraj

V tomto regionu byly zrealizovány již dvě výzvy pro předkládání inovačních voucherů – první výzva

byla vyhlášena v roce 2010, druhá v roce 2011 s následnou realizací projektů v roce 2012. V první

výzvě bylo podpořeno celkem 11 projektů (při alokaci 1,5 mil. Kč), ve druhé výzvě byly podpořeny 4

projekty (při alokaci 0,5 mil Kč). Systém inovačních voucherů v tomto regionu má dvě specifika.

Prvním je systém financování – projekty jsou financovány z tzv. Regionálního inovačního fondu

Královéhradeckého kraje, který byl zřízen usnesením Zastupitelstva Královéhradeckého kraje, jako

tzv. trvalý účelový fond, který je zřízen za účelem „soustřeďování finančních prostředků

předurčených k úhradě výdajů souvisejících s podporou projektů a činností směřující k rozvoji

výzkumu, vývoje a inovací na území Královéhradeckého kraje.“6 Tento způsob financování předurčuje

další administraci inovačních voucherů jakožto jednu z aktivit financovanou Regionálním inovačním

fondem. Druhým specifikem tohoto modelu je aplikace zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,

experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, a o změně některých souvisejících zákonů

(dále jen „zákon č. 130/2002 Sb.“), ve znění pozdějších předpisů, což má další dopady do způsobu

administrace tohoto nástroje. Výzva je tak brána jako veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích

pro program Regionální inovační fond Královéhradeckého kraje – Inovační vouchery, a to dle zákona

č. 130/2002 Sb. a podle Rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací7.

V případě první výzvy musel být žadatel malý a střední podnik se sídlem nebo provozovnou

v Královéhradeckém kraji a mít podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí s poskytovatelem znalostí

nebo služby. Vouchery bylo možné využít např. na smluvní vývoj produktu, služby, procesu, na

testování nebo měření, návrh prototypu, na inovační nebo technologický audit apod. Min. hodnota

voucheru byla 10.000 Kč a max. 150.000 Kč, max. možný podíl dotace na celkových způsobilých

výdajích byl 100 %. Podpora byla poskytována v režimu de minimis. Alokováno bylo 1.500 000,- Kč.

Žadatel předložil vyplněnou žádost (možnost vyplnění online), kde byla požadována i krátká anotace

projektu v angličtině, čestné prohlášení o obdržených podporách de minimis za poslední 3 roky, kopie

o zřízení bankovního účtu, rozpočet a doklad prokazující oprávnění k činnosti. Podpora byla

6 Kompletní znění statutu Regionálního inovačního fondu Královehradeckého kraje např. zde: http://www.kr-

kralovehradecky.cz/assets/rozvoj-kraje/rif/1RIF_KHK_Statut.pdf 7 Dopady aplikace toho zákona včetně legislativních aspektů jsou uvedeny v dalším textu.

28

vyplácena na základě předložení závěrečné zprávy projektu a vyúčtování. Žadatel mohl předložit

pouze 1 projektovou žádost o poskytnutí dotace.

Hodnotící proces vyplýval ze zákona č. 130/2002 Sb. Královéhradecký kraj jmenoval tříčlennou

komisi, která zkontrolovala přijatelnost a formální náležitosti žádostí dle binárních kritérií. Dále byly

žádosti, které splnily formální kritéria, postoupeny nezávislým externím oponentům. Oponenti

hodnotili dle věcných kritérií, kterými byly:

- způsobilost žadatele o Inovační voucher (hodnotí se sídlo, případně další aspekty),

- způsobilost poskytovatele znalostí (hodnotí se, zda je poskytovatel znalostí z okruhu

schválených).

Dále se hodnotil soulad návrhu projektu se zněním veřejné soutěže – tzn. zda aktivity projektu jsou

v souladu se zaměřením výzvy a tedy s aktivitami, které je možno prostřednictvím inovačních

poukázek financovat. Dalším kritériem byly účelnost vynaložených prostředků, jedinečnost

spolupráce, očekávané výstupy a přínosy spolupráce.

Finálním odborným poradním orgánem poskytovatele byla Rada pro výzkum, vývoj a inovace

Královéhradeckého kraje, která doporučila ve výstupním protokolu finální pořadí podpořených

projektů včetně výše částky dotace pro každého úspěšného žadatele na základě aritmetického

průměru bodového hodnocení posudků obou oponentů. Tento protokol byl postoupen orgánům

Královéhradeckého kraje ke schválení. Hodnotící lhůta byla v délce 86 kalendářních dnů.

V případě první výzvy byl počet poskytovatelů znalostí zásadním způsobem omezen a to pouze na

univerzity působící v Královéhradeckém kraji – jednalo se o Lékařskou fakultu a Farmaceutickou

fakultu Univerzita Karlovy v Hradci Králové, Univerzitu Hradec Králové a Fakultu vojenského

zdravotnictví Univerzity Obrany.

V případě druhé výzvy došlo k řadě úprav – rozšíření i na žadatele působící v Libereckém kraji (tzv.

koordinovaná výzva), došlo k rozšíření počtu a charakteru poskytovatelů znalostí – celkem 13 včetně

veřejný výzkumných institucí, fakultní nemocnice i soukromé společnosti. Byla zvýšena minimální

hodnota voucheru z původních 10 tis. Kč nově na 50 tis. Kč. Základní princip - tj. veřejná soutěž podle

zákona č. 130/2002 Sb. zůstal nezměněn a i další parametry systému byly víceméně shodné s první

výzvou.

4.2.2. Liberecký kraj Druhá výzva veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích byla vyhlášena v říjnu 2012 (tzv. Inovační

vouchery 2012 – 2013) a navazuje na předchozí „koordinovanou“ výzvu spolu s Královéhradeckým

krajem. V zásadě je model podobný jako v Královéhradeckém kraji, v Libereckém kraji byl zřízen tzv.

Grantový fond Libereckého kraje (analogie Regionálního inovačního fondu Královéhradeckého kraje),

ze kterého jsou tyto aktivity financovány. Cílem výzvy je podpořit a rozšířit smluvní spolupráci

29

a transfer znalostí mezi poskytovateli znalostí (zde vysokými školami, veřejnými výzkumnými

institucemi a organizacemi splňujícími definici výzkumné organizace dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona

č. 130/2002 Sb.) a malými a středními podniky v regionu. Na jedné straně bude lépe využit inovační

potenciál firem, na druhé straně se zefektivní komercionalizace výzkumu vysokých škol a dalších

poskytovatelů znalostí.8 Podporovány jsou firmy (malé a střední podniky dle definice Evropské

komise) se sídlem nebo provozovnou na území Libereckého kraje, mezi poskytovatele znalostí jsou

zařazeny vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce, případně poskytovatelé znalostí splňující

definici výzkumné organizace dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 130/2002 Sb.

Vouchery bude možno použít:

- smluvní vývoj produktu/služby/procesu/technologie,

- testování a měření,

- přístup k výzkumnému zařízení,

- navrhování prototypů,

- analýzu vhodnosti použití materiálu,

- design produktu,

- tvorbu byznys plánu k inovativnímu produktu,

- posouzení ekonomického dopadu,

- nastavení nového byznys nebo marketingového modelu firmy,

- optimalizaci operačních procesů firmy.

Minimální výše voucheru je 50 tis. Kč, max. 300 tis. Kč. Náklady jsou kofinancovány až do výše 100 %.

Jistým specifikem je vyplacení zálohové platby až do výše 90 % přiznané dotace.

4.2.3. Karlovarský kraj

I v Karlovarském kraji probíhá aktuálně veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích. Soutěž byla

vyhlášena koncem listopadu a v zásadě má obdobné parametry jako v případě Libereckého kraje.

Opět se jedná o aplikaci zákona č. 130/2002 Sb. Doba realizace projektů se předpokládá od 1. 5. 2013

do 31. 10. 2013, závěrečné zprávy by měly být předloženy do 29. 11. 2013. Alokovaná částka na tuto

„výzvu“ je ve výši 2 mil. Kč, ovšem zahrnuje i tzv. technickou pomoc (lze tedy předpokládat, že z této

8 http://regionalni-rozvoj.kraj-lbc.cz/getFile/case:show/id:172785

30

částky budou hrazeny rovněž související náklady implementační agentury, kterou je Karlovarská

agentura rozvoje podnikání, p.o.). Cílem veřejné soutěže je nastartování spolupráce mezi podnikateli

a poskytovateli znalostí, rozšíření povědomí o potřebě inovací, výzkumu a vývoje pro růst firem,

motivace zavádění inovací mezi podnikateli a tím posilování jejich pozice na trhu9. Oprávněným

žadatelem jsou v tomto případě jak malé a střední podniky, tak i velké podniky mající sídlo nebo

provozovnu na území Karlovarského kraje. Výše poskytované podpory se pohybuje v rozmezí 10 –

170 tis. Kč, přičemž v případě malých a středních podniků je kofinancování až do výše 100 %,

v případě velkých podniků je tato podpora snížena na max. 50 % způsobilých nákladů. Zajímavostí je,

že v případě malých a středních podniků je poskytnutá podpora blokovou výjimkou, v případě velkých

podniků se jedná o veřejnou podporu malého rozsahu. Rozsah podporovaných aktivit je v zásadě

obdobný jako v případě Libereckého kraje.

4.2.4. Moravskoslezský kraj

Dalším regionem, který implementoval nástroj typu inovační vouchery je Moravskoslezský kraj10.

Inovační vouchery jsou přímo součástí dotačního programu Podpora vědy a výzkumu

v Moravskoslezském kraji (s příslušným rokem – aktuálně 2012) v rámci dotačního titulu č. 3. -

podpora spolupráce všech typů podniků a vysokých škol, nebo výzkumných ústavů

v Moravskoslezském kraji prostřednictvím neinvestičních dotací. Finanční prostředky jsou alokovány

z rozpočtu Moravskoslezského kraje. Příjemcem dotace může být právnická osoba, která uskuteční

spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje s vysokými školami nebo výzkumnými ústavy se sídlem

v Moravskoslezském kraji.

Výše podpory bude poskytována dle velikosti podniku takto:

- velký podnik - vlastní podíl min. 60 %, max. 40 % dotace,

- střední podnik - vlastní podíl min. 30 %, max. 70 % dotace,

- malý podnik - vlastní podíl min. 20 %, max. 80 % dotace.

Maximální výše dotace na jeden projekt je (v roce 2012) 400 tis. Kč a je poskytována v režimu de

minimis (v roce 2010 to bylo 300 tis. Kč) Specifikem oproti jiným systémům je navýšení této částky až

na 480 tis. Kč v případě, že v rámci projektu příjemce zaměstná studenta vysoké školy, jež poskytuje

službu nebo proces, na realizaci projektu. Příjemci dotace musí realizovat projekt na území

Moravskoslezského kraje, nebo mimo území Moravskoslezského kraje s tím, že výstupy

realizovaného projektu musí být využity na území Moravskoslezského kraje, nebo mít pozitivní vliv na

rozvoj Moravskoslezského kraje, resp. socioekonomické ukazatele kraje. Uznatelné náklady jsou

9 http://www.kr-karlovarsky.cz/NR/rdonlyres/72F36B77-2398-44B8-9A05-

0B9467E5ECFD/0/Zadavaci_dokumentace.pdf 10

http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/-25217

31

v zásadě stejné jako v případě brněnských inovačních voucherů. Administrace programu je opět

jednoduchá, žadatel vyplní žádost o poskytnutí dotace, položkový rozpočet a doloží smlouvu

s poskytovatelem znalostí. Všechny dokumenty jsou ke stažení na stránkách programu v elektronicky

vyplnitelné formě. Žádosti o dotaci jsou projednány dle stanovených výběrových kritérií v Komisi rady

kraje pro vědu, výzkum a vysoké školy, která zastupitelstvu předloží návrh na přidělení dotace.

V případě, že finanční požadavky v žádostech o poskytnutí dotace přesáhnou finanční objem

prostředků určených na tento dotační titul, budou příjemci dotace vybíráni losem za účasti notáře.

Dotace je příjemci vyplacena po závěrečném vyúčtování projektu a předložení daňových dokladů. Za

dobu fungování inovačních voucherů bylo od roku 2010 podpořeno celkem 94

projektů. Moravskoslezský kraj tak již do spolupráce podniků a výzkumných institucí investoval více

než 28 milionů korun. Firmy k tomu přidaly ze svých rozpočtů dalších 12,5 milionů korun

4.2.5. Jihomoravský kraj

Jako první začalo vouchery vyplácet ze svého rozpočtu statutární město Brno a administrací

a pilotním ověřením programu bylo pověřeno Jihomoravské inovační centrum z.s.p.o. Od roku 2009

se tak již uskutečnily celkem 4 výzvy, Jihomoravský kraj je rovněž zapojen v projektu CENTROPE_TT

(informace viz výše). V pilotním ročníku o inovační voucher požádalo celkem 199 subjektů a uděleno

bylo 36 voucherů. Nejčastěji byla poptávána spolupráce s Vysokým učením technickým v Brně

a nejčastější oborová orientace žadatelů byla na oblast ICT, strojírenství a stavebnictví. V průběhu let

byl model systému inovačních voucherů průběžně aktualizován s ohledem na získané zkušenosti.

Zásadní změnou v případě druhé ročníku bylo zavedení spoluúčasti ze strany podniků ve výši 25 %

(maximální hodnota voucheru činila 150 tis. Kč), otevření tohoto nástroje i velkým podnikům,

zavedení minimální hodnoty inovačního voucheru ve výši 75 tis. Kč. Průběžně se také rozšiřoval okruh

zapojených poskytovatelů znalostí. Specifikem jihomoravského modelu inovačních voucherů je

obdobně jako v případě Moravskoslezského kraje cílení podpory na místní poskytovatele znalostí, tj.

není zde omezené sídlo/provozovna na území daného regionu pro příjemce (podniky), ale veškeré

realizované projekty směřují na univerzity, pracoviště akademie věd a výzkumné ústavy situované

v Jihomoravském kraji. Smyslem tedy je iniciovat spolupráci firem s místními poskytovateli znalostí,

zatímco v jiných regionech se jedná o iniciování spolupráce firem působících v daném regionu

s vybranými poskytovateli znalostí. Paradoxně tak může docházet k situaci, kdy projekt firmy působící

v Libereckém kraji např. s VUT Brno není podpořen ve výzvě vyhlášené Libereckým krajem, avšak

žadatel jej následně přihlásí do výzvy v Jihomoravském kraji, kde uspěje.

V letech 2009 – 2011 bylo dle statistik Jihomoravského inovačního centra z.s.p.o. podpořeno celkem

145 projektů a celková výše poskytnutých voucherů byla přes 20 mil. Kč. Zatím poslední (čtvrtá výzva)

byla vyhlášena v březnu 2012 a realizace zakázek a proplácení voucherů bude probíhat do června

2013, celková alokovaná částka je ve výši 4 mil. Kč. O inovační voucher požádalo 180 podniků, z toho

164 bylo hodnotitelskou komisí posouzeno jako způsobilé. Z těchto žádostí bylo vylosováno 43

příjemců inovačních voucherů a 22 náhradníků. Výběr příjemců inovačních voucherů probíhá

dvoukolově (pomineme-li posouzení formálních náležitostí), a to posouzení, zda je po obsahové

32

stránce voucher způsobilý (řeší hodnotitelská komise složená ze zástupců poskytovatelů znalostí)

a následného veřejného losování za účasti notáře. Losování je pojato jako „slavnostní“ akt, což do

jisté míry zajišťuje další publicitu tomuto nástroji.

V dalším textu se podobněji zaměříme na základní parametry čtvrté výzvy. Finančním garantem

(obdobně jako v případě předchozích výzev) je Statutární město Brno, celým procesem implementace

je pověřeno Jihomoravské inovační centrum z.s.p.o., které zajišťuje veškeré související činnosti od

publicity, přes sběr žádostí, zajištění výběru příjemců až po proplácení, kontrolu, evaluaci a návrhy na

aktualizaci koncepce. Jak již bylo uvedeno výše, „brněnský“ model se zaměřuje na podporu

spolupráce firem s místními poskytovateli znalostí, ti uzavírají s implementační agenturou rámcovou

smlouvu o participaci na projektu. Poskytovatelé znalostí určí vždy zodpovědnou osobu, která

zajišťuje koordinaci u své organizace. Do čtvrté výzvy se zapojilo 12 poskytovatelů znalostí – 4

brněnské univerzity a 8 ústavů Akademie věd ČR. Každému žadateli je povoleno podat max. jednu

žádost, žádosti se podávají on-line prostřednictvím webového formuláře. Součástí předkládané

žádosti je nabídka ze strany poskytovatele znalostí (max. 4 strany A4). Specifikem je rovněž vymezení

podporovaných aktivit, v projektovém manuálu je toto vymezení provedeno negativně, tj. jsou

uvedeny aktivity, které jsou považovány za nezpůsobilé, vše ostatní je v rámci žádosti způsobilou

aktivitou. Hodnocení probíhá s využitím odborné komise (zástupci poskytovatelů znalostí), která má

právo udělit voucher až třem žadatelům, jejichž záměr byl mimořádně kvalitní. V případě, že počet

způsobilých žádostí (resp. odpovídající objem finančních prostředků) přesáhne alokované částky,

probíhá výsledný výběr formou losování za přítomnosti notáře a to včetně pořadí dalších náhradníků.

Následně dochází k uzavření smlouvy implementační agentury s vybraným příjemcem, ten poté musí

ve lhůtě do tří měsíců uzavřít smlouvu o dílo s příslušným poskytovatelem znalostí, kdy přílohou je

nabídka znalostí, která byla předložena spolu s žádostí o inovační voucher. Po ukončení zakázky je ze

strany příjemce předložena žádost o proplacení včetně příslušných dokladů (daňový doklad, doložení

proplacení – výpis z účtu, předávací protokol a čestné prohlášení o doposud čerpané veřejné

podpoře malého rozsahu). Minimální hodnota inovačního voucheru je 75 tis. Kč, maximální hodnota

je 100 tis. Kč. Dalším rozdílem oproti jiným modelům je míra podpory, která je standardně 75 %

z výše celkových způsobilých výdajů (samozřejmě s přihlédnutím k uvedeným limitům), avšak

v případě příjemců, kterým již byla v minulosti akceptována žádost o proplacení inovačního voucheru,

je tato míra kofinancování snížena na 50 %. Dalším významným rozdílem je možnost podání žádosti

o inovační voucher jak podnikům z České republiky tak i ze zahraniční. Podpora je poskytována

v režimu veřejné podpory malého rozsahu11.

4.2.6. Olomoucký kraj Dalším regionem, ve kterém se připravuje první výzva pro inovační vouchery, je Olomoucký kraj.

„Inovační vouchery v Olomouckém kraji“ budou financovány z prostředků Regionálního operačního

programu NUTS II Střední Morava (dále jen „ROP SM“), rozpočtu Olomouckého kraje a statutárního

11

Informace čerpány a podrobnější informace dostupné na www.inovacnivouchery.cz

33

města Olomouc. V rámci tohoto projektu se zamýšlí podpořit spolupráci inovačně zaměřených firem

působících v Olomouckém kraji s vysokými školami v ČR. Hodnota voucheru se bude pohybovat

v rozmezí 60 – 149 tis. Kč a bude představovat 75 % celkové hodnoty zakázky. Podporována bude

prvotní spolupráce podnikatelského subjektu s konkrétním pracovištěm (ústav, katedra či obdobná

forma) dané vysoké školy na definovaném typu služby realizované tímto pracovištěm pro konkrétní

inovaci produktu podnikatelského subjektu. Bude se jednat o veřejnou podporu podnikatelskému

subjektu poskytovanou v režimu veřejné podpory malého rozsahu. Bližší informace a příjem žádostí

budou zveřejněny až v průběhu ledna 2013, žádosti se budou předkládat na olomouckém pracovišti

Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava. Do projektu je zapojeno 12

poskytovatelů znalostí včetně soukromé vysoké školy neuniverzitního typu. Připravovaná výzva do

jisté míry vychází ze zkušeností a pilotního ročníku Zlínského kraje, proto uvedené informace lze pro

účely této studie považovat za dostatečné, model Zlínského kraje bude detailně analyzován v dalším

textu.

4.3. Shrnutí

Na základě analýzy jednotlivých regionálních modelů inovačních voucherů v ČR a dění na národní

úrovni lze konstatovat následující závěry:

- podpora spolupráce mezi podniky a poskytovateli znalostí je i na národní úrovni jednou

z priorit,

- nástroje typu inovační vouchery představují efektivní způsob podpory spolupráce podniků

a poskytovatelů znalostí, avšak na národní úrovni doposud nebyl program tohoto typu

spuštěn,

- lze konstatovat, že podpora inovačních voucherů na národní úrovni je jednou z priorit

následujícího programovacího období (viz koncepce Podpora MSP 2014+), avšak bližší

informace o konkrétní podpoře tohoto nástroje zatím nejsou k dispozici,

- Jihomoravský kraj lze považovat za průkopníka tohoto nástroje v ČR a za jeden

z nejúspěšnějších regionů co se týče implementace a výsledků tohoto nástroje,

- inovační vouchery jsou v ČR realizovány na regionálních úrovních, jsou součástí regionálních

inovačních systémů (resp. regionálních inovačních strategií a jejich alternativ),

- od roku 2009, kdy byly inovační vouchery poprvé zavedeny v Jihomoravském kraji, byl tento

nástroj postupně zaveden (nebo je zaváděn) v 6 dalších krajích + iniciuje se příprava

inovačních voucherů na území Prahy a v Plzeňském kraji,

- při financování inovačních voucherů převládá financování z rozpočtů jednotlivých municipalit,

existují však i systémy s využití evropských prostředků (např. Zlínský, Olomoucký kraj – oba

ROP SM),

34

- inovační vouchery představují zpravidla veřejnou podporu malého rozsahu (de-minimis),

existují však výjimky, kdy jsou vouchery pro MSP považovány za blokovou výjimku (viz

Karlovarský kraj),

- existence a aktivní spolupráce implementačních agentur – i přes to, že jsou jednotlivé výzvy

vyhlašovány municipalitami, ve většině případů využívají tyto municipality třetí subjekty pro

zajištění některých souvisejících činností (zpravidla se jedná agentury/instituce, které

v daném regionu zajišťují podporu podnikání, inovací a transferu znalostí),

- vyjma Jihomoravského kraje neexistuje přeshraniční vazba (podporována je výhradně

spolupráce podniků z ČR a poskytovatelů znalostí v ČR, Jihomoravský kraj v poslední výzvě

umožnil zapojení i firmám mimo ČR),

- vyjma projektu CENTROPE_TT_VOUCHERY (v zásadě se jednalo o pilotní projekt, do kterého

byl zapojen pouze Jihomoravský kraj) prakticky neumožňují jednotlivé voucher systémy

spolupráci s poskytovateli znalostí ze zahraničí,

- ve většině případů jsou zajištěny kontaktní osoby ze strany zapojených poskytovatelů

znalostí,

- i přes sdílení dobré praxe a vzájemnou inspiraci mezi jednotlivými regiony jsou jednotlivé

modely různorodé,

- hlavní rozdíly lze spatřit zejména v následujících atributech:

o max. výše inovačního voucheru se pohybuje v rozmezí 100 tis. – 480 tis. Kč,

o aplikace zákona č. 130/2002 Sb. – v rámci některých systémů jsou vyhlašovány

veřejné soutěže a další postup podle tohoto zákona, jiné modely nepostupují podle

tohoto zákona, přičemž oba základní modely se opírají o právní výklady (viz. kap. 5.),

o systémy hodnocení a schvalování žádostí – od poradních orgánů, přes zastupitelstva,

až po odborné za tímto účelem zřízené komise a navazující losování,

o zacílení na dva typy příjemců - poskytovatele znalostí v daném regionu vs. podniky

v daném regionu,

o míra kofinancování ze strany podniků – existují modely se 100 % financováním ze

strany poskytovatele inovačních voucherů až po modely rozlišující míru podpory pro

MSP a velké podniky (např. 50% vlastní financování) resp. se míra kofinancování liší

v případě opakované účasti (myšleno v předchozí výzvě),

o způsoby proplacení inovačních voucherů – zálohové platby vs. ex-post platby,

o způsoby podání žádosti, lhůty pro předkládání, rozsah předkládané dokumentace,

termíny pro realizaci projektů apod.

35

5. Základní legislativní vymezení

Inovační vouchery nejsou v českém právu ani v právu EU upraveny samostatně jako právní institut.

Jde o specifický nástroj podpory regionálního rozvoje, který je využíván zejména k podpoře aktivace

spolupráce výzkumných a vývojových institucí s podnikatelskými subjekty. Poskytování inovačních

voucherů se tak řídí platnou legislativou EU a České republiky, a to podle zvoleného modelu. Právně

je tak možné nastavit si poskytování tohoto nástroje volněji při respektování právních předpisů

upravující podmínky a pravidla nakládání s veřejnými prostředky a právních předpisů upravujících

podporu výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů. Při volbě konkrétního modelu poskytování této formy

podpory jde zejména o vymezení vazeb na:

- pravidla pro veřejnou podporu a evropskou legislativu v této oblasti,

- předpisy České republiky, zejména:

o zákon č. 130/2002 Sb,, o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací

z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů

o zákon č. 342/2005 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona

o veřejných výzkumných institucích,

o zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně

zákona o podpoře výzkum a vývoje,

o zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících

zákonů,

o a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,

o zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.

Poskytování inovačních voucherů se bude dále řídit a podmínkami/pravidly/metodikami dotačních

titulů, pokud jsou tyto poskytované finanční prostředky vázány.

Vnitřně vytvořené právní vztahy u jednotlivých modelů bez zahraničního prvku pak budou uzavírány

podle českého práva, zejména pak podle:

- zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,

- zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

36

- zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským

a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Vnitřně vytvořené právní vztahy u jednotlivých modelů se zahraničním prvkem se mohou řídit i jiným

právem, proto je nutné při nastavení pravidel pro poskytování inovačních voucherů u těchto modelů

zakotvit, jakým právem se jednotlivé vztahy budou řídit, zejména pak, kde je možné a za jakých

podmínek užít právní předpisy jiného státu. Pravidla by měla předem jasně specifikovat, jaká

ustanovení v této věci a právní doložky, musí zapojené subjekty uplatnit v uzavíraných smlouvách.

Veřejná podpora

U modelů, kdy jsou inovační vouchery poskytovány z veřejných zdrojů (např. financování ve Zlínském

kraji je vázáno na projekt z Regionálního operačního programu NUTS II Střední Morava

a z prostředků Zlínského kraje), je nutné se zabývat otázkou, zda půjde o veřejnou podporu,

popřípadě zda se jedná o veřejnou podporu slučitelnou se společným trhem či nikoli.

Hlavními znaky projektu zakládajícího veřejnou podporu je jeho zaměření na ekonomickou aktivitu,

bez ohledu na to, zda generuje příjmy či nikoli, a zároveň existence konkurence pro tuto či obdobnou

činnost. Podle Smlouvy o Evropském společenství jsou „neslučitelné se společným trhem podpory

poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit

hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují

obchod mezi členskými státy“.

Z uvedené definice vyplývají dále uvedené 4 kvalifikační znaky veřejné podpory, které musí být

splněny kumulativně, aby opatření bylo považováno za veřejnou podporu:

a) veřejná podpora je poskytována (členským) státem nebo ze státních prostředků,

b) obsahem veřejné podpory je poskytnutí výhody, a to určitému podniku (podnikům) či odvětví

výroby,

c) poskytnutím veřejné podpory dochází k narušení či hrozbě narušení soutěže,

d) příslušná veřejná podpora má dopad na obchod mezi členskými státy ES.

V případě nastavování modelů poskytování inovačních voucherů je zcela zřejmé u těch, kde je

financování navázáno na veřejné zdroje, naplnění první dvou znaků veřejné podpory, a to písmena

a) a b). Výhodou je dotace/příspěvek na realizovanou spolupráci s vědeckovýzkumnou institucí,

kterou může definovaný příjemce získat. V případě třetího znaku je nutné vycházet z rozhodovací

praxe Evropské komise, která směřuje do stanoviska, že každá poskytnutá výhoda jednomu subjektu

je schopna narušit soutěž. Při uplatnění těchto výkladů pak splývají druhý a třetí znak veřejné

podpory.

Otázkou zůstává, zda je naplněn i čtvrtý znak veřejné podpory, a to zda podpora aktivace spolupráce

výzkumných a vývojových institucí s podnikatelskými subjekty může mít dopad na obchod mezi

37

členskými státy ES nebo zda má tato forma podpory pouze lokální dopad. Vzhledem k tomu, že ve

výkladové praxi neexistuje jednoznačná odpověď, je nutné přistoupit k nastavení nástroje inovačních

voucherů v přísnějším režimu a konstatovat, že se jedná o veřejnou podporu v režimu de minimis (až

na výjimky např. Karlovarský kraj – bloková výjimka).

Poskytování podpory de minimis se řídí nařízením Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince

2006, o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis, nařízením Komise (ES)

č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis

v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004, nařízením Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne

20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním

odvětví zemědělských produktů a nařízením Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 26. dubna 2012

o použití čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování EU na podporu de minimis udílenou podnikům

poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu. Toto pravidlo stanoví, že opatření, byť na první

pohled splňují všechny atributy veřejné podpory, touto veřejnou podporou nejsou, a to kvůli jejich

zanedbatelné výši, která nemá vliv na soutěž ani na obchod mezi členskými státy. Toto opatření,

které není veřejnou podporou, tudíž nemusí být ani notifikováno Evropské komisi, schémata

podpory, poskytovaná v souladu s pravidlem de minimis nemusí být Evropské komisi ani

oznamována.

Podpory malého rozsahu poskytnuté jednomu příjemci za dobu předchozích tří let nesmí přesáhnout

výši odpovídající částce 200 000 EUR. Tento finanční strop platí bez ohledu na formu či účel podpory

de minimis poskytnuté v předchozím tříletém období. Za tříleté období se považují fiskální roky

používané k daňovým účelům. Podporu de minimis není možno kumulovat s jinou veřejnou

podporou na stejné způsobilé výdaje, jestliže by kumulací došlo k poskytnutí vyšší míry podpory než

je stanovena dle regionální mapy podpory (v Nařízení o blokových výjimkách nebo v Rozhodnutí EK).

Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 109/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb.,

o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu

a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000

Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve

znění pozdějších předpisů, který zavádí tzv. „Centrální registr podpor malého rozsahu“.

Od 1. ledna 2013 by měla již být (v souladu s vyhláškou č. 465/2009 Sb., o údajích zaznamenávaných

do centrálního registru podpor de minimis) tato databáze zcela naplněna daty a být tak plně funkční.

Pro příjemce tak odpadá administrativní zátěž spočívající v jejich dokladové a informační povinnosti o

získaných podporách de minimis. Přínosem pro poskytovatele podpory de minimis v souvislosti

s funkčním centrálním registrem je zrychlení administrace poskytování podpory malého rozsahu.

38

Aplikace zákona č. 130/2002Sb, o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací

z veřejných prostředků

Největším problémem v praxi se při formování jednotlivých užitých modelů pro poskytování

inovačních voucherů ukázala otázka aplikace zákona č. zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,

experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. V praxi se proti sobě postavila celá řada

odborných právních názorů řešících užití nebo naopak vyloučení užití tohoto zákona na inovační

vouchery, přičemž momentálně neexistuje jediný judikát či závazné rozhodnutí správního orgánu, zda

je nutné vnímat inovační vouchery jako podporu výzkumu a vývoje či nikoliv. Zajímavé je to, že jsou

zcela odlišné právní názory i u modelů, které jsou shodné tím, že mají stejné příjemce podpory, a to

poskytovatele znalostí. Například jihomoravský model, kdy jsou finanční prostředky směřovány přímo

na poskytovatele znalostí, je nastaven mimo úpravu zákona č. 130/2002 Sb., stejný model podle

příjemce - i zde je příjemcem poskytovatel znalosti, fungující v Královéhradeckém kraji je postaven na

aplikaci tohoto zákona.

Cílem inovačních voucherů je podpora a iniciace spolupráce podnikatelských subjektů

s vědeckovýzkumnými institucemi, nikoliv podpora těchto institucí (viz. kap. 2.2.). Aby nebylo

pochyb, zda je nutné postupovat při realizaci projektu inovačních voucherů v souladu se zákonem

130/2002 Sb. či nikoliv, tedy zda se nejedná i o nepřímou podporu výzkumu, experimentálního vývoje

a inovací, je nutné vyjít ze zákona. Zákon sám přesně specifikuje formy podpory výzkumu,

experimentálního vývoje a inovací.

Zákon upravuje poskytování podpory jako přesně specifikovanou účelovou nebo institucionální

podporu.

Účelovou podporu lze poskytnout na:

a) grantový projekt, ve kterém příjemce, cíle a způsoby řešení v základním výzkumu stanovuje

sám ve skupině grantových projektů vyhlášených poskytovatelem,

b) programový projekt, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek

přispěje k naplnění cílů programu; řešení programového projektu může obsahovat

i nezbytné činnosti základního výzkumu, pokud na ně navazují činnosti aplikovaného

výzkumu, vývoje nebo inovací,

c) specifický vysokoškolský výzkum, kterým je výzkum prováděný studenty při uskutečňování

akreditovaných doktorských nebo magisterských studijních programů a který je

bezprostředně spojen s jejich vzděláváním,

d) velkou infrastrukturu - velkou infrastrukturou pro výzkum, vývoj a inovace rozumí jedinečné

výzkumné zařízení, včetně jeho pořízení, souvisejících investic a zajištění jeho činnosti,

které je nezbytné pro ucelenou výzkumnou a vývojovou činnost s vysokou finanční a

39

technologickou náročností a které je schvalováno vládou a zřizováno jednou výzkumnou

organizací pro využití též dalšími výzkumnými organizacemi.

Institucionální podporu lze poskytnout na:

a) dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na základě zhodnocení jí dosažených

výsledků,

b) mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji, realizovanou na základě

mezinárodních smluv, včetně spolupráce realizované na základě právních aktů vydaných

k jejich provedení, jako:

- poplatky za účast České republiky v mezinárodních programech výzkumu

a vývoje,

- poplatky za členství v mezinárodních organizacích výzkumu a vývoje, nebo

- finanční podíly z prostředků České republiky na podporu projektů mezinárodní spolupráce

ve výzkumu, vývoji a inovacích, pokud je tento finanční podíl možno hradit z veřejných

prostředků a pokud jsou projekty podporovány z rozpočtu jiných států nebo z rozpočtu

Evropské unie nebo z prostředků mezinárodních organizací,

c) operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo na jejich část zajišťující cíle ve

výzkumu, vývoji a inovacích,

d) zabezpečení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, dále na zadání veřejné zakázky,

včetně nákladů na hodnocení a kontrolu projektů a zhodnocení dosažených výsledků,

a dále na vyhodnocení podmínek pro poskytnutí podpory na specifický vysokoškolský

výzkum, velkou infrastrukturu nebo mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu,

vývoji a inovacích, a to až do celkové výše 2,5 % prostředků poskytovatele na výzkum,

vývoj a inovace v daném kalendářním roce,

e) věcné nebo finanční ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje a inovací nebo finanční

ocenění propagace či popularizace výzkumu, vývoje a inovací, kde podmínky pro ocenění

stanoví vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace,

f) náklady spojené s činností Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Grantové agentury České

republiky, Technologické agentury České republiky a Akademie věd České republiky.

Z právního pohledu je tedy velmi složité zařadit inovační vouchery jednoznačně pod nebo mimo

režim tohoto zákona s odkazem na shora uvedené právní vymezení. Řada právníků volí tedy raději

širší výklad zákona, který se však neopírá o samotný účel takto poskytované podpory, ale spíše volí

kritérium právní opatrnosti.

40

6. Zhodnocení nástroje Inovační vouchery Zlínského kraje Jedním z regionů, který se angažuje v podpoře rozvoje spolupráce mezi podniky a univerzitami

prostřednictvím inovačních voucherů je Zlínský kraje. Ten inicioval zavedení tohoto nástroje a jeho

pilotní ověření již v roce 2011, kdy proběhla příprava celé koncepce a následně spuštění výzvy

k předkládání žádostí. V roce 2012 bylo provedeno vyhodnocení přijatých žádostí, následně uzavřeny

nezbytné smlouvy a provedena realizace jednotlivých projektů. Dále pak byla v roce 2012 provedena

aktualizace koncepce a probíhala příprava druhého ročníku, jehož spuštění je plánováno začátkem

roku 2013. Modelem Zlínského kraje se např. inspiroval při přípravě své koncepce i Olomoucký kraj.

Specifikem Zlínského kraje je využití prostředků Regionálního operačního programu NUTS II Střední

Morava (ROP SM).

6.1. Zhodnocení – první výzva

6.1.1. Projektový kontext

Inovační vouchery Zlínského kraje (1. etapa) jsou realizovány jako projekt v rámci ROP SM, v rámci

prioritní osy „Integrovaný rozvoj a obnova regionu“, oblast podpory „Rozvoj měst“, podoblast

podpory „Finanční inženýrství a pilotní projekty“. Žadatelem je přímo Zlínský kraj, celkové způsobilé

výdaje představují 3,9 mil. Kč. Projekt je kofinancován z rozpočtu Zlínského kraje. Během přípravné

fáze, která byla realizována v návaznosti na Regionální inovační strategii Zlínského kraje 2007 – 2013

(cíl C.1- podpora absorpční kapacity firem a jejich zapojení do mezinárodních projektů v oblasti

inovací), byla provedena analýza potenciálu firem ve Zlínském kraji stran využití nástroje inovačních

vouchery, kdy tento nástroj byl hodnocen mezi TOP 10 nástrojů s největší potenciální mírou využití –

79 % dotazovaných firem, tento nástroj se rovněž umístil jakožto nejžádanější nástroj v oblasti

možných finančních nástrojů.12

Výhody projektového financování jsou zřejmé – zajištění finančních zdrojů (resp. zajištění finančních

zdrojů na kofinancování) a to zejména v případě výpadku daňových příjmů.

Na druhou stranu je nutno zmínit i řadu možných nevýhod tohoto způsobu financování, jedná se

zejména o následující:

- relativně náročný proces administrace pro žadatele – příprava a podání žádosti (Benefit,

povinné přílohy), administrace projektu – monitoring, žádosti o refundaci výdajů,

- pravidla pro výběr dodavatelů a další související podmínky – zejména mají dopad na způsob

výběru poskytovatelů znalostí, limity pro stanovení maximální výše hodnoty zakázky

12

Analýza se opírala o výsledky Analýzy inovačního potenciálu Zlínského kraje, kterou realizovalo Technologické inovační centrum s.r.o., http://ticzlin.cz/ke-stazeni/

41

realizované s využitím inovačního voucheru (zde ovlivněno mimo další omezení vnitřními

předpisy Zlínského kraje a pravidly ROP SM),

- mechanismy přenesení dotace z operačního programu na žadatele v případě, kdy nelze využít

grantová schémata.

V případě systému inovačních voucherů Zlínského kraje je nutno konstatovat, že žadatelé ze strany

firem nebyli vystaveni náročné administrativě (= jedna z bariér při relativně nízkém objemu finančních

prostředků na jednu žádost), převážnou část související administrativy nese Zlínský kraj. V zásadě tak

pro pilotní ověření lze využití dotačních prostředků na financování tohoto nástroje doporučit, otázkou

jsou možnosti tohoto způsobu financování v dalších letech.

6.1.2. Cílová skupina - vhodní žadatelé Jak již bylo uvedeno, v České republice existují systémy, které cílí na poskytovatele znalostí v daném

regionu nebo na podniky v daném regionu. V případě Zlínského kraje bylo rozhodnuto o zacílení na

podniky působící v regionu. Vhodným žadatelem tak byl definován podnikatelský subjekt bez ohledu

na velikost (právnická osoba ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník), který současně

splňoval dvě „teritoriální“ podmínky - sídlo/provozovna (provozovna ve smyslu zákona č. 455/1991

Sb., o živnostenském podnikání) na území Zlínského kraje a výsledky realizovaného projektu směřují

do Zlínského kraje. Další podmínkou je, že žadatel „doposud nespolupracoval s daným pracovištěm

poskytovatele znalostí/VaV instituce (ústav, katedra či obdobná forma) na daném typu aktivity

(služby) pro konkrétní inovaci produktu, s nímž souvisí podpora spolupráce formou inovačního

voucheru“. Mezi další podmínky patří již běžné formální náležitosti typu „zaregistrován jako poplatník

daně z příjmů, oprávnění k podnikání, předmět podnikání spadající do podporovaného odvětví,

neexistence nedoplatků atd.“. Součástí první výzvy bylo rovněž odvětvové omezení, byly

podporovány aktivity, jejich výstupy se projevily pouze v následujících odvětvích (CZ-NACE):

- zpracovatelský průmysl (sekce C, odvětví 10 – 33)13,

- výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu (sekce D, odvětví 35),

- zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi (sekce E, odvětví

36-39),

- stavebnictví (sekce F, odvětví 41-43),

- velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel (sekce G, odvětví 45-47),

- doprava a skladování (sekce H, odvětví 49-53),

- informační a komunikační činnosti (sekce J, odvětví 58-63),

- profesní, vědecké a technické činnosti (sekce M, odvětví 69-75),

13 Vyjma vyloučené oblasti podpory v rámci zpracovatelského průmyslu sekce C, odvětví 19.1 Výroba

koksárenských produktů, odvětví 30.11 Stavba lodí a plavidel a dále výroba, zpracování a uvádění na trh

výrobků uvedených v Příloze I smlouvy o ES a ocelářský průmysl a průmysl syntetických vláken.

42

- administrativní, kancelářské a jiné podpůrné činnosti pro podnikání (sekce N, odvětví 82),

- opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost (sekce S, odvětví 95).

Zvolení modelu „podniky jako cílová skupina“ lze hodnotit pozitivně, snahou je podporovat podniky

působící ve Zlínském kraji. Zejména v případě, kdy se na území daného regionu vyskytuje pouze

omezené portfolio poskytovatelů znalostí, je tato volba vhodná (zejména v případě opakovaných

výzev) – značným způsobem se eliminuje riziko omezeného počtu kvalitních žádostí, v případě modelu

podpory spolupráce poskytovatele znalostí s firmami i mimo Zlínský kraj by zřejmě bylo nutno také

posílit rozpočet na marketing. Model zvolený Zlínským krajem však nemusí být pozitivně hodnocen

v případě regionálních poskytovatelů znalostí, neboť v mnoha případech vnímají poskytovatelé

znalostí inovační vouchery jako jim určené prostředky na spolupráci s firemním sektorem a zapojení

dalších poskytovatelů mohou vnímat jako „konkurenci“. Na druhou stranu je potřeba vnímat pozitivní

efekt, kdy jsou poskytovatelé znalostí „nuceni“ se aktivně prezentovat a zefektivnit interní procesy.

Významným prvkem je také možnost zapojení velkých podniků. Přestože lze u těchto očekávat již

tradiční spolupráci, mnohdy je tato omezena pouze na obecné rámcové smlouvy, spolupráci v oblasti

zajišťování stáží a praxí apod. Oborové omezení vychází jednak ze způsobů financování (potřeba

vyloučit vybrané oblasti dle Přílohy I smlouvy o ES), jednak z předpokladu, že zejména u odvětví s nižší

přidanou hodnotou nelze očekávat významný potenciál spolupráce s poskytovateli znalostí.

6.1.3. Poskytovatelé znalostí V případě první výzvy byly poskytovatelé znalostí vybrání na základě výzvy k vyjádření zájmu

o spolupráci při realizaci pilotního projektu „Inovační vouchery ve Zlínském kraji“. Vyhlašovatelem

této výzvy byl Zlínský kraj, výzva byla zveřejněna na webových stránkách kraje. Výzva obsahovala

základní informace o systému inovačních voucherů (definice, cíle, podmínky poskytování,

podporované aktivity, odvětvové vymezení apod.), předmět spolupráce - poskytování

vědeckovýzkumných a obdobných služeb a poskytování součinnosti Zlínskému kraji při podpoře

navazování spolupráce podnikatelských subjektů s vysokými školami v oblasti výzkumu a vývoje.

Přílohou byl stručný formulář potvrzující zájem o spolupráci na projektu ze strany poskytovatele

znalostí – identifikační údaje, kontaktní osoba, závazek uzavřít memorandum se Zlínským krajem na

realizaci projektu „Inovační vouchery“ včetně vyspecifikovaným závazků z toho plynoucích.

Výzva byla omezena na vysoké školy se sídlem v ČR zřízené podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých

školách. Do pilotního ročníku se přihlásili následující poskytovatelé znalostí14:

- Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,

- Vysoké učení technické v Brně,

- Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava,

14

V případě druhého ročníku byl postup obdobný, do realizace se navíc zapojila Univerzita Palackého v Olomouci a Masarykova univerzita, z uvedených poskytovatelů znalostí se nezúčastnil Evropský polytechnický institut.

43

- Mendelova univerzita v Brně,

- Evropský polytechnický institut, s.r.o.

Postup výběru poskytovatelů znalostí vychází do jisté míry i ze způsobu financování (veřejné

prostředky ROP SM, Zlínský kraj), v případě, že není omezení pouze na lokální poskytovatele znalostí

(se zdůvodněním, že se jedná o zacílení na podporovatele znalostí), bylo by zapojení pouze vybraných

poskytovatelů možno považovat za diskriminační a netransparentní. Tento způsob lze považovat za

vhodný a pro poskytovatele znalostí nenáročný (s ohledem na požadované informace v přihlášce do

projektu). Významným aspektem je také uzavření Memoranda o spolupráci - právní důvod vzniku

závazku součinnosti při podpoře navazování spolupráce a zpracování žádosti a určení kontaktní osoby

– tedy eliminace významných bariér spolupráce (viz výsledky šetření v rámci projektu PERSPEKTIVA,

kap. 2.2). V tomto modelu však zapojení se do projektu závisí na zájmu poskytovatelů znalostí, což

může způsobit, že řada zájemců z řad firem nenalezne v portfoliu poskytovatelů znalostí vhodného

partnera. Alternativou je implementace tzv. „volného“ zapojení poskytovatelů (např. omezení pouze

dle typu apod. viz model Libereckého kraje), v tomto případě by však bylo potřeba řadu závazků

zajistit přeneseně přes žadatele. Do projektu inovačních voucherů (první i druhá výzva) se zapojili

poskytovatelé znalostí, kteří působí v „dojezdové vzdálenosti“. Z uvedeného lze usuzovat, že

geografická blízkost mezi poskytovatelem znalostí a žadatelem hraje zejména s ohledem na

omezenou výši podpory jistou roli. Tím se také otevírá možnost pro přeshraniční model, zejména pak

směrem na Slovensko. Do výzvy se zapojila také soukromá vysoká škola Evropský polytechnický

institut, s.r.o., kde však absentuje jakýkoliv výzkum. Tento typ institucí není vhodným partnerem

v úrovni poskytovatele znalostí, nemá nabídku služeb, která by splňovala podmínky pro poskytnutí

inovačního voucheru.

6.1.4. Podporované aktivity Podporovanými aktivitami se v zásadě rozumí nákup služeb od poskytovatelů znalostí. V případě

první výzvy se jednalo o specifické služby, které byly vymezeny v dokumentu „řízení k předkládání

žádostí o inovační voucher“15 a měly žadatelům pomoci ověřit či usnadnit postup při realizaci

konkrétní inovační aktivity. Dále bylo v tomto dokumentu definováno, co je myšleno inovační

aktivitou - „směřování podnikatelského subjektu k vytvoření nových či inovovaných produktů, díky

nimž by mělo dojít k posílení konkurenceschopnosti tohoto podnikatelského subjektu na stávajících

trzích či získání nových trhů“. Podporována tak byla první spolupráce žadatele s konkrétním

pracovištěm poskytovatele znalostí (na úrovni ústavu, katedry) na daném typu služby pro konkrétní

inovaci produktu. Dokument Řízení k překládání žádostí o inovační voucher obsahoval detailní popis

podporovaných aktivit (žadatel rovněž vybíral ve formuláři žádosti), dále pak byly uvedeny

i nepodporované aktivity.

15

Jednalo se o dokument, který představoval výzvu k předkládání žádostí a definoval jednotlivé požadavky na žadatele.

44

Podporované aktivity16:

- definice parametrů a analýza vhodnosti použití materiálů či komponent – řešící požadované

vlastnosti produktu či výrobního zařízení pro tento produkt na základě definovaného zadání,

- přístup k výzkumnému zařízení a testování, měření vlastností produktu a výrobního zařízení

pro výrobu tohoto produktu, vlivů působících na fungování produktu či výrobního zařízení

pro tento produkt,

- návrh/vytvoření prototypu, funkčního vzorku či aplikace produktu (výrobního zařízení pro

tento produkt),

- rozpracování/navržení designu produktu či výrobního zařízení pro výrobu tohoto produktu na

základě definovaných požadavků,

- analýza trhu/marketingová strategie – zpracování analýzy potenciálních zákazníků a strategie

efektivního zacílení na stávající a potenciální zákazníky ve vazbě na navržený nový/inovovaný

produkt firmy,

- inovační/technologický audit – zpracování údajů o technických parametrech a limitech

vybavení konkrétní firmy ve vazbě na připravované zavedení produktu do výroby (popis

vhodnosti/nutnosti inovovat technologické zařízení v souvislosti se zavedením výroby tohoto

produktu),

- optimalizace operačních procesů – zmapování operačních procesů (procesů souvisejících

s výrobou nového/inovovaného výrobku, poskytováním nové/inovované služby a jejich

umístěním na trhu) a jejich optimální nastavení ve vazbě na zavedení výroby nového

(inovovaného) výrobku / poskytování nové (inovované) služby.

Nepodporované aktivity17:

- tréninkové a školící kurzy – výjimku tvoří pouze školení, která jsou nezbytnou součástí

podporovaných služeb (např. zaškolení při předání produktu, využití přístrojové techniky

apod.),

- design a vývoj webových stránek – výjimku tvoří pouze případ, kdy webové stránky jsou

produktem firmy, který dále nabízí na trhu (nikoliv pouze komunikačním kanálem),

- reklamní materiály – jejich design a produkce (včetně tvorby webových stránek, pokud se

nejedná o produkt žadatele),

16 Převzato z dokumentu „Řízení k předkládání žádostí o inovační voucher“.

17 Převzato z dokumentu „Řízení k předkládání žádostí o inovační voucher“.

45

- standardní opakující se služby (např. auditorské služby, účetnictví, prodejní aktivity apod.),

- právní služby,

- dotační poradenství,

- optimalizace řídících procesů ve firmě,

- podpora exportu,

- osobní náklady,

- stáže pro studenty,

- koupě softwaru,

- nákup materiálu (s výjimkou takového, který je nezbytný pro realizaci služby a je kalkulován

v rámci poskytované služby od VaV instituce),

- nákup hmotného a nehmotného investičního majetku (s výjimkou převodu práv duševního

vlastnictví souvisejících s poskytnutou službou),

- projekty z oblasti výzkumu a vývoje a zavedení nových nebo podstatně zdokonalených

výrobků, postupů nebo služeb do praxe ve smyslu zákona č. 130/2002 Sb.,

- jakékoliv další služby a jiné kategorie nákladů bez vazby na konkrétně popsanou inovační

aktivitu podnikatelského subjektu.

V dokumentu byly rovněž definovány předpokládané výstupy z jednotlivých činností, jednalo se

o různé analýzy, závěrečné zprávy, protokoly z měření, návrhy prototypů a funkčních vzorků,

provozní manuály, technické zprávy nebo výkresy, inovační audity apod.

Vymezení podporovaných aktivit je velmi detailní, např. v porovnání se systémem Jihomoravského

kraje, kde je pouze negativní vymezení, tzn. co je nezpůsobilé. Rozsah podporovaných aktivit je však

dostatečně široký, aby se zde dala zasadit většina možných aktivit spolupráce. Na základě analýzy

nejčastějších chyb působilo žadatelům do jisté míry problém uvedení vazby na konkrétní produkt, to

bylo také jedním z důvodů vyřazení některých žádostí – tato vazba byla buď opomenuta, nebo

nedostatečně pospána. Model výběru konkrétní podporované aktivity se jeví jako jednodušší zejména

z pohledu hodnocení.

6.1.5. Forma a výše podpory

V případě první výzvy inovačních voucherů Zlínského kraje byl voucher poskytován jako dotace (resp.

finanční příspěvek na nákup vymezených služeb) a to do výše 75 % skutečných nákladů. Náklady

46

mohly činit minimálně 80 000,- Kč a maximálně 199 999,- Kč (bez DPH)18. Hodnota voucheru se tak

pohybovala v rozmezí 60 000 – 149 999,- Kč. Finanční příspěvek byl vyplácen zpětně po předložení

potřebných dokladů (viz dále), příjemce si vedle předfinancování zajišťoval také kofinancování ve výši

25 %. Ze strany Zlínského kraje bylo na první výzvu alokováno 3,9 mil Kč (z toho 2,925 mil. Kč

představovala dotace z ROP SM, 975 tis. Kč bylo hrazeno z rozpočtu Zlínského kraje). Po vyhodnocení

předložených žádostí byla celková alokace navýšena na 4,565 mil Kč, navýšení bylo hrazeno

z rozpočtu Zlínského kraje, který tak na kofinancování inovačních voucherů poskytnul 1,64 mil. Kč.

Částka byla navýšena z důvodu zájmu podpořit všechny předložené projekty, které byly schváleny,

v případě nenavýšení by proběhlo slavnostní veřejné losování. Finanční příspěvek byl poskytován jako

veřejná podpora malého rozsahu.

6.1.6. Právní rámec

Inovační vouchery ve Zlínském kraji byly postaveny mimo aplikaci zákona č. 130/2002 Sb. Tento režim

byl zvolen na základě podrobné právní analýzy, která byla za tímto účelem vypracována a současně

byla oponována dalšími nezávislými právními názory. Souběžně byla konzultována odborníky

z Jihomoravského inovačního centra z.s.p.o. Právní analýza se opírala především o fakt, že

poskytované finanční prostředky nejsou podporou konkrétního výzkumu nebo vývoje činěného ve

prospěch příjemce, ale přímou podporou prvotní spolupráce mezi firmou a konkrétním pracovištěm

VaV poskytovatele znalosti (viz. kap. 2.2).

Poskytování inovačních voucherů se ve Zlínském kraji dále řídilo a doposud řídí dokumentací ROP SM,

která nastavuje podmínky pro poskytnutí a čerpání finanční podpory vycházející z Nařízení Rady (ES)

č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském

sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999, a prováděcími

metodikami tohoto programu. Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Střední Moravy bylo při

tvorbě aplikační studie stanoveno, že poskytovatelem - ve smyslu povinností vyplývajících ze zákona

č. 109/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné

podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve

znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých

souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) a prováděcích předpisů - bude Zlínský kraj v plném rozsahu

poskytnuté dotace konečnému příjemci. Tato skutečnost byla promítnuta do realizačních právních

dokumentů.

Inovační vouchery ve Zlínském kraji byly a jsou poskytovány v režimu de minimis. Pokud příjemce

během rozhodného období tří let získal podporu malého rozsahu jakoukoliv formou, je možné podle

doposud nastavených podmínek podporu poskytnout, ale jen do výše maximálního limitu. V praxi by

tak byla krácena výše poskytnuté voucheru. Zlínský kraj jako poskytovatel je povinen uchovávat

záznamy o poskytnuté podpoře de minimis po dobu 10 let od jejího poskytnutí. Do 5 pracovních dnů

ode dne poskytnutí podpory je povinen zaznamenat do centrálního registru údaje o poskytnutém

18

V případě neplátců DPH bylo DPH uznatelným nákladem a limity platily včetně DPH.

47

opatření podle pravidla de minimis a o jejím příjemci. Poskytovatel je dále povinen postupovat dle

metodiky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Pro realizaci projektu inovačních voucherů – pro zajištění jednotlivých právních vztahů byly využity

instituty občanského a obchodního práva. Všechny smlouvy byly připraveny s doložkou, že se budou

řídit českým právním řádem a budou uzavřeny v souladu s platnou právní legislativou České

republiky.

Realizaci nástroje Inovačních voucherů je ve Zlínském kraji postavena na třech základních

smlouvách a to:

1. Memorandum o spolupráci

2. Smlouva o spolupráci k inovačním voucherů

3. Smlouva o dílo - smlouva mezi poskytovatelem znalostí a příjemcem inovační voucheru

Smlouvy týkající se vymezení vztahu mezi Regionální radou regionu soudržnosti Střední Morava jako

poskytovatelem dotace z ROP SM a Zlínským krajem jako jejím příjemcem pro následné využití pro

nástroj inovačních voucherů a další smlouvy mezi těmito subjekty na administraci projektu

č. CZ.1.12/2.2.00/32.01607 zde nejsou rozebrány – je posouzen pouze základní rámec.

Obr. 1: Schéma právních vazeb

Regionální rada

Regionu soudržnosti SM

Smlouva o

administraci projektu

projektu

Poskytnutí dotace z ROP SM

Smlouva o

spolupráci k

inovačním

voucherům

Zlínský kraj

Memorandum o spolupráci

Poskytovatel znalosti Podnikatelské subjekty

Smlouva o dílo

48

Ad 1. Memorandum o spolupráci

Rámcovou smlouvu o spolupráci na projektu uzavírá Zlínský kraj jako realizátor projektu a veřejná

vysoká škola jako poskytovatel znalostí. Cílem této smlouvy je vymezení základních oblastí spolupráce

a vymezení práv a povinností vyplývajících pro smluvní strany z této spolupráce při realizaci projektu

Inovačních voucherů.

Smlouva je smlouvou innominátní uzavíranou podle ustanovení § 51 zákona č. 40/1964 Sb. občanský

zákoník, neboť se obsahově jedná o smlouvu, která není zařaditelná pod žádnou z typových smluv

upravených tímto zákonem. V případě, že některé otázky nejsou touto smlouvou přímo upraveny,

použijí se na jejich řešení analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah

obsahem a účelem nejbližší. Smlouva musí být uzavřena písemně. Písemná forma není vyžadována

právním předpisem, ale metodikou schválenou za účelem realizace tohoto nástroje na straně

poskytovatele dotace, kterým je Zlínský kraj. Memorandum o spolupráci se uzavírá na dobu určitou,

doba určitá je vymezena délkou realizace projektu č. CZ.1.12/2.2.00/32.01607 „Inovační vouchery ve

Zlínském kraji – II. etapa (včetně doby udržitelnosti).

Smlouva obsahuje:

- vymezení rolí jednotlivých smluvních stran,

- závazky smluvních stran včetně závazku poskytovatele znalostí k poskytování součinnosti při

realizaci nástroje,

- ochranu poskytnutých informací a zamezení zneužití těchto informací k jiným účelům,

- ustanovení kontaktních osob,

- možnosti ukončení smlouvy před uplynutím sjednané doby platnosti včetně úpravy některých

práv a povinností,

- závazky poskytování součinnosti při kontrolách plnění ze strany poskytovatele dotace

příjemci a třetích osob, oprávněných dle platné legislativy k této kontrole.

Ad 2. Smlouva o spolupráci k inovačním voucherům

Smlouva o spolupráci k inovačním voucherům by měla vymezit vztah mezi poskytovatelem inovační

voucheru - Zlínským krajem a jejím příjemcem. Při realizaci projektu inovačních voucherů byla tato

smlouva uzavírána jako smlouva třístranná, třetí smluvní stranou byla Regionální rada regionu

soudržnosti Střední Morava (zde za účelem nastavení kontrolních mechanismů).

Smlouva byla uzavírána jako smlouva innominátní smlouva podle ustanovení § 269 odst. 2 zákona

č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, neboť se obsahově jedná o smlouvu, která není zařaditelná pod

žádnou z typových smluv upravených tímto zákonem. I u této smlouvy je vyžadována písemná forma,

49

a to ne jako zákonná podmínka, ale jako podmínka daná metodikou schválenou za účelem realizace

tohoto nástroje. Dále se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, a to do doby vypořádání všech

vzájemných práv a závazků vyplývajících z realizace projektu č. CZ.1.12/2.2.00/32.01607 „Inovační

vouchery ve Zlínském kraji – II. etapa.

Smlouva obsahuje:

- předmět smlouvy,

- vymezení rolí jednotlivých smluvních stran včetně jejich závazků,

- podmínky poskytnutí inovačního voucheru,

- ochranu poskytnutých informací a zamezení zneužití těchto informací k jiným účelům,

- možnosti ukončení smlouvy před uplynutím sjednané doby,

- sankce za neplnění.

Ad 3. Smlouva o dílo

Smlouvu o dílo se zajišťuje právní vztah vznikající mezi příjemcem inovačního voucheru

a poskytovatelem znalostí, který je zapojen do spolupráce s poskytovatelem inovačního voucheru na

základě uzavřeného Memoranda o spolupráci (viz. bod Ad 1).

Smlouva je uzavírána jako typová smlouva podle zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, zejména

pak podle ustanovení § 536 - § 565 tohoto zákona. Přípustné bylo v první výzvě i uzavření této typové

smlouvy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zejména podle ustanovení § 631 - § 656

tohoto zákona, pokud bude pro využití právní úpravy podle občanského zákoníku právní

opodstatnění. I u této smlouvy byla vyžadována písemná forma, smlouvy musely být doložena

poskytovateli inovačního voucheru ve stanovené lhůtě.

Smlouva musí obsahovat:

- vymezení předmětu smlouvy – specifikaci díla,

- závazek zhotovitele, že pro objednatele zhotoví specifikované dílo a závazek objednatele, že

řádně provedené dílo převezme a zaplatí za ně zhotoviteli dohodnutou cenu,

- závazek zhotovitele převést na objednatele vlastnická práva k dílu a poskytnout mu práva

k užívání díla,

- cenu díla,

- termín plnění,

- formu a způsob předání díla,

50

- vymezení vzájemných práv a povinností,

- ujednání o ochraně duševního vlastnictví, pokud bylo na základě této smlouvy vytvořeno,

- odpovědnost za vady díla,

- možnosti předčasného ukončení smlouvy o dílo.

6.1.7. Procesy a zapojené subjekty Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, systém inovačních voucherů, resp. první výzva, byl

realizován jakožto projekt Zlínského kraje v rámci ROP SM. Na realizaci se kromě poskytovatelů

znalostí a Zlínského kraje (žadatele v projektu ROP SM) podílel také Úřad Regionální rady regionu

soudržnosti Střední Morava, ten působil jako implementační agentura (spolupracoval na vyhlášení

výzvy, komunikaci, konzultační činnosti, zajišťoval příjem a hodnocení žádostí o inovační vouchery

a následně žádosti o proplacení). Projektový režim do jisté míry ovlivnil proces celkové administrace.

Celý proces tak lze rozdělit do několika etap:

1. Etapa – výběr poskytovatelů znalostí

Tato etapa probíhala před samotným vyhlášením řízení k předkládání žádostí. Proběhlo zveřejnění

výzvy pro poskytovatele znalostí ohledně možnosti zapojení se do projektu, projednání a podpis

Memoranda o spolupráci. Tuto činnost koordinoval Zlínský kraj.

2. Etapa – vyhlášení výzvy a příjem žádostí

V průběhu etapy probíhala komunikační kampaň, představení problematiky, samotné vyhlášení

příjmu žádostí, konzultace, workshopy a kontraktační setkání mezi podniky a poskytovateli znalostí

a příjem žádostí o inovační vouchery. Tuto činnost koordinoval Zlínský kraj ve spolupráci s Úřadem

Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava. Žádosti byly předkládány na zlínské pracoviště

Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava. Žadatelé předkládali formulář žádosti

včetně potvrzené cenové nabídky ze strany poskytovatele znalostí – žádost se předkládala osobně

v listinné podobě, současně bylo potřeba žádost doručit i elektronicky (e-mailem). Žadatel mohl

podat pouze jednu žádost v rámci výzvy.

3. Etapa – hodnocení a výběr projektů

Tato etapa zahrnovala jak formální, tak i obsahové vyhodnocení předložených žádostí, doložení

dalších podkladů ze strany vybraných žadatelů a podpis třístranné Smlouvy o spolupráci k inovačním

voucherům (Zlínský kraj, žadatel a Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava). Po

vyhodnocení byly vybrané žádosti schváleny v orgánech Zlínského kraje (Rada Zlínského kraje), toto

datum bylo rovněž datum vzniku oprávněných výdajů, následoval podpis třístranné smlouvy.

51

Podmínkou pro podpis této smlouvy bylo doložení uzavřené Smlouvy o dílo mezi žadatelem

a poskytovatelem znalostí.

4. Etapa – realizace projektů a vyúčtování

Následovala etapa samotné realizace projektu podpořeného inovačním voucherem ve spolupráci

s poskytovatelem znalostí, po skončení realizace mohl žadatel požádat o proplacení (žádosti byly

směřovány na Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava), žadatel předkládal žádost

o proplacení, fakturu včetně doložení úhrady a předávací protokol (nebo obdobu tohoto dokumentu)

a stručnou zprávu z realizace (zhodnocení spolupráce). Procesy související s realizací projektu

s využitím inovačního voucher dokumentují následující obrázky:

Obr. 2: Proces podání žádosti o inovační voucher a jeho použití

Zdroj: Manuál pro žadatele a příjemce inovačních voucherů (1. výzva)

52

Obr. 3: Proces podání žádosti o proplacení inovačního voucheru

Zdroj: Manuál pro žadatele a příjemce inovačních voucherů (1. výzva)

Přestože na první pohled se mohou jednotlivé procesy zdát poměrně složité a administrativně

náročné, je nutno konstatovat, že z pohledu podnikatelského subjektu – žadatele se jedná

o administrativně nenáročný proces, který respektuje zásadní požadavky na nástroje typu inovační

vouchery. Z pohledu žadatele je v zásadě potřeba kontaktovat příslušného poskytovatele, zajistit si

nabídku na poptávanou službu, následně vyplnit jednoduchý formulář žádosti (vedle identifikačních

údajů žadatele a poskytovatele znalostí se uvádí stručný popis projektu, vazba na příslušnou

podporovanou aktivitu a konkrétní produkt a přínos ke zvýšení konkurenceschopnosti žadatele,

požadovaná částka, doplní se nabídka poskytovatele znalostí), veškeré formální náležitost jsou

dokládány předchystaným čestným prohlášením. V této etapě není žadatel smluvně zavázán

k odebrání služby. Následně v případě schválení žádosti je žadatel teprve vyzván k doložení Smlouvy

o dílo. Tu může uzavřít i před datem schválení žádosti v orgánech kraje (pro uznatelnost nákladů je

klíčové datum zdanitelného plnění, které nesmí být dříve než datum schválení žádosti v orgánech

kraje), tato možnost v zásadě urychluje realizaci projektu a podporuje případy, kdy již samotný proces

předložení žádosti pomohl prolomit bariéry a nastavit spolupráci mezi žadatelem a poskytovatelem

znalostí a případné poskytnutí voucheru je pomyslnou „třešničkou na dortu“. Dalším krokem

z pohledu žadatele je podpis třístranné Smlouvy o spolupráci k inovačním voucherům a následně po

ukončení realizace podpořeného projektu dokládá kopie předávacího protokolu, faktury, dokladů

o úhradě a stručné závěrečné shrnutí. V případě Zlínského kraje (a implementační agentury) je

administrace podstatně náročnější – pomineme-li samotnou přípravu projektové žádosti na projekt

Inovačních voucherů a následného vyúčtování vůči ROP SM, jedná se zejména o přípravy podkladů pro

jednání orgánů kraje, přípravy oznámení pro schválené žadatele, zajištění podpisu třístranných smluv,

zajištění poskytovatelů znalostí apod. – toto jsou však procesy, které nikterak žadatele

administrativně nezatěžují. V případě první výzvy lze také velmi pozitivně hodnotit to, že žadatelé měli

k dispozici veškeré potřebné informace a dokumenty včetně vzoru smluv (o dílo) a měli tak představu

jaké procesy je dále čekají. Vedle formální výzvy (řízení k předkládání žádostí) byl vypracován také

53

manuál pro žadatele, k dispozici byly kontaktní osoby a proběhly workshopy, které vedle představení

samotných poskytovatelů znalostí a oblastí spolupráce, byly zaměřeny i na procesní pravidla. Drobné

nedostatky (z pohledu optimálního modelu) lze vidět v relativně dlouhém termínu od vyhlášení výzvy

do schválení žádosti (výzva byla vyhlášena v říjnu 2011, žádosti se předkládaly do 6. 1. 2012

a výsledný seznam schválených žádostí byl potvrzen v orgánech kraje až v březnu 2012) a nutnosti

předkládat žádosti osobně na zlínském pracovišti Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední

Morava (nebylo umožněno zasílat žádosti např. poštou).

6.1.8. Způsoby hodnocení Výběr projektů, které získaly podporu formou inovačního voucheru, probíhal ve třech etapách19:

1. Etapa – hodnocení splnění formálních náležitostí

Tato kontrola byla zaměřena na hodnocení splnění následujících (formálních) kritérií:

- žadatel splňuje definici možného příjemce podpory (dle podmínek),

- žádost byla doručena v řádném termínu pro podávání žádostí v listinné podobě,

- žádost byla doručena v řádném termínu pro podávání žádostí v elektronické podobě,

- žadatel má sídlo nebo provozovnu na území Zlínského kraje,

- žádost byla doručena v řádně zalepené a označené obálce,

- žádost je řádně vyplněna a souhlasí elektronická a listinná podoba žádosti,

- žádost včetně čestných prohlášení je podepsána oprávněnou osobou žadatele,

- žádost obsahuje všechny povinné přílohy,

- údaje o žadateli souhlasí s výpisem z obchodního rejstříku.

Žádosti, které nesplnily formální kritéria, byly z dalšího hodnocení vyřazeny (ve vybraných případech

mohlo být ze strany žadatele ve lhůtě do 10 dnů podáno doplnění).

2. Etapa – hodnocení splnění věcných náležitostí

Žádosti, které splnily formální kritéria, byly postoupeny do věcného hodnocení, které se zaměřovalo

na následující aspekty:

19

Hodnotící kritéria převzata z Manuálu pro žadatele.

54

- popis inovační aktivity (inovačních aktivit) žadatele je jasný a srozumitelný - uvedení

konkrétních výrobků či služeb, jichž se inovační aktivity týkají,

- popis poskytnuté služby v nabídce VaV instituce je konkrétní a srozumitelný - je zřejmé

začlenění služby do vymezených služeb,

- žadatel jasně popsal v žádosti vazbu nabízené služby VaV instituce na inovační aktivitu(y)

a to, jakým způsobem přispěje nový (inovovaný) produkt k posílení konkurenceschopnosti

žadatele - posílení postavení na stávajících trzích či získání nových trhů,

- položkový rozpočet uvedený v nabídce VaV instituce obsahuje pouze náklady, které nejsou

vyjmenovány mezi nepodporovatelnými náklady,

- požadovaná výše inovačního voucheru je v souladu se stanoveným rozmezím (minimální

a maximální výší finančního příspěvku),

- celková výše nákladů na realizaci služby je v souladu se stanoveným rozmezím.

3. Etapa – výběr žádostí k financování

Hodnocení splnění formálních a věcných náležitostí prováděla implementační agentura (Úřad

Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava) ve spolupráci se Zlínským krajem. Nutno však

konstatovat, že v případě druhé etapy nebyla hodnocena kvalita projektu, pouze to, zda daná žádost

splnila uvedené náležitosti. Z tohoto důvodu nebylo možno (a nebylo to ani cílem) na základě

vyhodnocení sestavit pořadí jednotlivých žádostí a určit tak ty, které by byly s ohledem na alokované

prostředky podpořeny. Z tohoto důvodu byl nastaven další mechanismu výběru žádostí, které budou

projektem Inovační vouchery Zlínského kraje podpořeny a to tak, že všechny žádosti, které splní

formální a věcné náležitosti, postoupí do losování (za účasti veřejnosti a notáře). V rámci losování pak

měly být vybrány žádosti, které budou podpořeny a dostatečný počet náhradníků (pro případ, kdyby

žadatelé od realizace projektu odstoupili nebo by v termínu nedodali potřebné dokumenty – např.

Smlouvu o dílo s poskytovatelem znalostí). Po provedeném formálním a věcném hodnocení bylo však

rozhodnuto, že dojde k navýšení alokace na tuto první výzvu přímo z rozpočtu Zlínského kraje

a budou tak podpořeny všechny projekty splňující formální a věcná kritéria. Následné potvrzení

seznamu schválených žádostí v orgánech kraje lze považovat za spíše formální záležitost.

Hodnotící mechanismus systému inovačních voucherů Zlínského kraje byl v případě prvního ročníku

velmi podobný systému Jihomoravského kraje. Rozdílem byla existence expertní komise, která

v případě Jihomoravského kraje posuzuje jednotlivé žádosti z pohledu věcného a má možnost vybrat

vysoce kvalitní projekty, které mohou být podpořeny, aniž by musely být vylosovány. V případě

Zlínského kraje bylo hodnocení prováděno pracovníky Zlínského kraje a Úřadu Regionální rad regionu

soudržnosti Střední Morava, k dispozici byly externí experti, na které se v případě pochybností mohla

hodnotící komise obrátit. Z důvodu navýšení alokované částky nedošlo ve Zlínském kraji

k avizovanému losování, tato aktivity je v Jihomoravském kraje poměrně populární a je spojena se

„společenskou“ událostí, taktéž je to jeden ze zajímavých komunikačních kanálů. Samotné losování

55

také může v potenciálních žadatelích vyvolat pocit rovného přístupu při hodnocení žádostí – každý

projekt má stejnou šanci v případě splnění formálních a věcných kritérií. Pro hodnocení kvality žádosti,

resp. pokud by kvalita předložené žádosti resp. projektu měla být kritériem hodnocení, bylo by zřejmě

nutné vyplňovat podrobnější informace a mít k dispozici rozsáhlejší síť expertů se specializací na

vybrané obory. To by zřejmě systémy hodnocení prodražovalo a prodlužovalo. S ohledem na aktuální

kauzy týkající se veřejných zakázek, ve kterých bylo využíváno losování, se však může tento

mechanismus jevit jako nevhodný. Alternativou pak může být přidělovat vouchery podle pořadí

doručení (k tomuto mechanismu zřejmě směřuje i druhá výzva ve Zlínském kraji).

6.1.9. Komunikační strategie Významným a pozitivním faktorem bylo vypracování komplexní komunikační strategie k tomuto

nástroji. Přestože se pojem „inovační voucher“ stával, zejména díky aktivitám Jihomoravského

inovačního centra z.s.p.o. stále více používaným pojmem, mohla být neznalost mezi cílovou skupinou

do jisté míry limitující20. Ve Zlínském kraji byla proto zpracována komunikační strategie, která měla za

cíl, jednak vysvětli cílové skupině pojem „inovační voucher“ a seznámit tak podniky Zlínského kraje

s tímto novým nástrojem a samozřejmě také zajistit dostatečný počet žadatelů, pro které je tento

nástroj určen a kteří předloží kvalitní projekty. Součástí komunikační strategie bylo vedle analýzy

a charakteristiky jednotlivých cílových skupin (primární – podniky, sekundární – poskytovatelé

znalostí), vytvoření také komplexní corporate indentity – logo, design manuál atd. a návrhy

komunikačních kanálů. Významným komunikačním kanálem se tak staly webové stránky

www.objevtesmer.cz, které obsahovaly (a obsahují v případě druhé výzvy) základní informace

o inovačních voucherech, žádosti, podmínky, vzorové dokumenty (smlouvy, nabídky poskytovatelů

znalostí apod.), manuál pro žadatele, aktuality, seznam a profil poskytovatelů znalostí včetně uvedení

kontaktních osob, případové studie apod. Mezi další komunikační kanály patřily direct marketing,

osobní kontakt, tiskové zprávy, tištěné materiály, workshopy. V případě dalších výzev pak bude

možno využít případové studie projektů z první výzvy.

Zpracování ucelené komunikační strategie včetně grafického vymezení inovačních voucherů je

potřeba hodnotit velmi pozitivně. Bylo definováno logo – značka, pod kterou lze tento nástroj jasně

identifikovat a to i v případě opakujících se výzev, jedním z klíčových výstupů komunikační strategie

bylo zpracování webových stránek k této problematice – prostor, který je snadno komunikovatelný

a představuje centrální místo, kde se soustředí veškeré informace. Do budoucna zde mohou být

umístěny případové studie, informace o předchozích ročnících, případně on-line přístup pro podávání

žádostí, lze předpokládat, že velká část cílové skupiny již bude tento web znát. Tento přístup do jisté

míry naplňuje také požadavek na co nejnižší administrativní náročnost, neboť veškeré potřebné

informace jsou snadno dostupné v porovnání s jinými regiony (např. Moravskoslezský kraj, Liberecký

kraj apod.), kde jsou výzvy formálně zveřejněny na příslušných webových stránkách jednotlivých krajů

(informace jsou tak do jisté míry nepřehledné a po určité době je časově náročné je dohledat).

20

Neznalost tohoto pojmu / nástroje potvrdily i analýzy Technologického inovačního centra a analýza realizovaná v rámci projektu PERSPEKTIVA.

56

Obdobný model byl zvolen i v Jihomoravském kraji – www.inovacnivouchery.cz . Takto pojaté

komunikační kampaně sebou nesou i další přidanou hodnotu a tou je informace, že se (ačkoliv

v přeneseném slova smyslu se o dotaci jedná) nejedná o pouhou dotaci na „inovační“ projekt, ale

o podporu spolupráce mezi podniky a vysokými školami (poskytovateli znalostí) a upozorňují tak i na

tyto možnosti spolupráce. Dalším významným prvkem komunikační strategie byla realizace

informačního semináře (kontraktačního workshopu), na kterém byly představeny informace

k problematice inovačních voucherů, procesní pravidla a další podmínky a následně dostali prostor

zástupci zapojených poskytovatelů znalostí prezentovat svou nabídku, následně probíhaly

kontraktační jednání mezi podniky a zástupci poskytovatelů znalostí, na kterých byly individuálně

diskutovány možnosti spolupráce na konkrétních projektech.

6.1.10. Statistiky

Do první výzvy se přihlásilo celkem 51 žádostí, 18 žádostí bylo vyřazeno pro nesplnění formálních

nebo věcných kritérií. Schváleno bylo 33 žádostí v celkovém objemu 4,565 mil. Kč (hodnota

inovačních voucherů), celkové objem zakázek včetně spolufinancování ze strany podniků

představoval cca 6,086 mil. Kč. Z 33 schválených žádostí připadlo nejvíce – 17 na UTB ve Zlíně, 12

projektů spolupráce bylo s VUT v Brně, 3 projekty s VŠB Ostrava a 1 s Mendelovou univerzitou v Brně.

Z uvedených 33 projektů bylo ve 4 případech od realizace odstoupeno (3 x UTB ve Zlíně, 1 x

Mendelova univerzita v Brně). Do první výzvy bylo zapojeno 5 poskytovatelů znalostí.

6.1.11. Shrnutí První výzva Inovačních voucherů ve Zlínském kraji byla vyhlášena v roce 2011, realizace projektů

probíhala v roce 2012. Obecně lze tento projekt zhodnotit následujícím způsobem:

Poskytovatelé znalostí – do projektu se na základě výzvy Zlínského kraje podařilo zapojit

prestižní poskytovatele znalostí (nutno však podotknout, že minimálně v případě brněnských

univerzit a VŠB-TU Ostrava se jednalo o poskytovatele znalostí, kteří mají s těmito nástroji

bohaté zkušenosti a tyto příležitosti aktivně vyhledávají).

Do projektu se zapojilo 51 žadatelů (= podali žádost), objem požadovaných prostředků

převýšil alokaci, tento zájem lze zřejmě přikládat kvalitní komunikační strategii, kvalitě

zapojených poskytovatelů znalostí a vyváženě nastaveným podmínkám a požadavkům na

žadatele.

Více než 35 % žádostí bylo vyřazeno z důvodu formálních nebo věcných nedostatků – i přes

snahu, aby celý systém byl administrativně co nejméně náročný, je počet vyřazených žádostí

velmi vysoký, doporučení zanalyzovat nastavení systému a srozumitelnost požadavků na

žadatele (dle informací probíhá v rámci aktualizace koncepce pro druhý ročník).

57

Do jaké míry byl projekt úspěšný lze zhodnotit až s odstupem času, kdy mohou být vyhodnoceny další

ukazatele, např. rozsah pokračující spolupráce, objem dalších zakázek, změny přístupu apod. Tyto

ukazatele však mohou být zkresleny nevhodně nastavenými podmínkami dalších výzev (např.

umožnění předkládání projektů spolupráce mezi stejnými žadateli a poskytovateli znalostí)

implementací dalších voucher systémů se zaměřením na podobnou cílovou skupinu (příkladem může

být žadatel se Zlínského kraje, který již ve „zlínské“ výzvě získal voucher na spolupráci s brněnskou

univerzitou, avšak se přihlásí do „jihomoravské výzvy“, kde získá další voucher na další projekt se

stejným poskytovatelem znalostí, v takovém případě se však bude jednat již o pouhou formu finanční

podpory na konkrétní projekt, nikoliv o podporu navázání a otestování spolupráce). Opakovaná

spolupráce tak nemusí být nutně motivována zkušeností z předchozího projektu a ověřením její

kvality, ale možností získat dotaci na daný projekt (což není nutno hodnotit negativně, ale není to

cílem nástroje tohoto typu – viz programy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR). Jistým řešením by

tak mohla být spolupráce mezi jednotlivými voucher systémy a provázání některých podmínek, kdy

např. podmínka, že žadatel na spolupráci s daným poskytovatelem doposud nečerpal inovační

voucher bez ohledu na jeho poskytovatele apod.

Pokusme se však na inovační vouchery Zlínského kraje podívat z pohledu řešení bariér spolupráce, jak

byly identifikovány v rámci dotazníkového šetření projektu PERSPEKTIVA:

Chybějící kontaktní osoba – každý poskytovatel znalostí měl jako jednu z podmínek zapojení

se do výzvy určení kontaktní osoby. Tento systém fungoval, žadatelé měli k dispozici seznam

konkrétních osob, se kterými mohli řešit své projektové záměry a které zajišťovaly další

komunikaci v rámci poskytovatele znalostí (interně) tak i s žadatelem.

Nedostupné/neúplné informace – souvisí s určením kontaktní osoby, byly zpracovány/

využity již existující profily zapojených poskytovatelů znalostí, proběhly kontraktační

workshopy.

Nepružné jednání – byly jasně definovány termíny a požadavky, souvisí rovněž se zapojením

kontaktní osoby, která v mnoha případech působila jako facilitátor navázání spolupráce.

Administrativní náročnost navázání spolupráce – i tato bariéra byla prostřednictvím

inovačních voucherů částečně překonána – souvisí s pravomocemi kontaktní osoby a jasně

definovanými termíny a požadavky, vzorové dokumenty, procesní pravidla voucher systému

apod. (kontaktní osoba – domluvení spolupráce – nabídka – smlouva o dílo – plnění),

nedodržení některých termínů by ohrozilo možnost získání inovačního voucheru.

Problematika ochrany duševního vlastnictví – nutno konstatovat, že v případě projektů

podpořených inovačními vouchery se nejednalo o žádné složité oblasti úpravy, zpravidla

postačila ujednání ve vzorové smlouvě o dílo. Na druhé straně se ukázalo, že i poskytovatelé

dotace nebo administrativní agentury/instituce mají značné nedostatky v této oblasti

a mnohdy byla vyžadována nesmyslná ustanovení ve smlouvách o dílo i v případech, kdy

žádný nehmotný statek nevznikal.

58

Zaměření na základní výzkum – není řešitelné inovačními vouchery, jedná se spíše o otázku

strategického směřování konkrétního poskytovatele znalostí, základní výzkum v případě

univerzit bude vždy jedním z poslání. Na druhou stranu zapojením se do systému inovačních

voucherů deklaruje poskytovatel znalostí zájem a kapacitu na spolupráci/realizaci i projektů

aplikovaného a zakázkového výzkumu.

Porovnáme-li model inovačních voucherů Zlínského kraje (první výzva) se základními principy

voucher systémů, jak byly definovány v úvodu této studie, lze konstatovat, že navržený model tyto

principy v zásadě splňuje. Dále nutno dodat, že se v případě první výzvy jednalo o pilotní projekt

v rámci regionu a řada drobných nedostatků bude (v době zpracování této studie se provádí úprava

koncepce pro druhou výzvu) zapracována do dalších případných výzev:

Prvotní spolupráce – v zásadě byl tento princip naplněn, avšak prvotní spolupráce byla

definována velmi „velkoryse“ … „doposud nespolupracoval na daném typu projektu s daným

pracovištěm, kdy pracovištěm byla myšlena katedra, ústav apod.“

Nízká administrativní náročnost – i přes zdroje financování (ROP SM) byla související

administrativa pro žadatele poměrně jednoduchá a s ohledem na počet podaných žádostí lze

konstatovat, že nebyla bariérou, na druhou stranu je potřeba vyhodnotit vysoký podíl (35 %)

vyřazených žádostí (může nahradit on-line vyplňování žádosti s kontrolními mechanismy,

vzorové projekty apod.).

Rychlé a jednoduché systémy hodnocení – systém hodnocení byl nastaven poměrně

jednoduše a transparentně, u některých kritérií (zejména v případě věcné části) by bylo

vhodné doplnit bližší vysvětlení (např. do manuálu pro žadatele), souvisí s předchozí

odrážkou a podílem vyřazených žádostí. Relativně dlouhá doba mezi vyhlášením výzvy (říjen)

a potvrzením schválení žádosti (březen).

Nízká hodnota inovačního voucheru – ano, hodnota ve výši do 149.999 Kč je v limitech

běžných pro tento typ nástroje.

Přenos znalostí a služeb – ano, poměrně detailně vymezený rozsah podporovaných aktivit,

včetně aktivit, které podporovány nejsou.

Součinnost při komunikaci s poskytovateli znalostí – ano, webové stránky, kontraktační

workshopy, zajištění kontaktní osoby, vytvoření „styčného důstojníka“ dostatečně známého

podnikatelským subjektům v regionu na straně poskytovatele inovačního voucheru.

59

7. Návrh koncepce přeshraničního nástroje Inovační vouchery

V době přípravy této studie probíhala aktualizace metodologie pro druhou výzvu k předkládání

žádostí i inovační vouchery Zlínského kraje. Dle dostupných informací jsou však plánovány jen dílčí

úpravy v podobě posunu termínů, způsobu předkládání žádostí apod. Nepředpokládá se rozšíření

poskytovatelů znalostí na zahraniční subjekty. Návrhová část studie se proto zaměřuje na vybrané

možnosti realizaci inovačních voucherů s přeshraničním dopadem. Vzhledem k tomu, že jedním

z možných principů (s ohledem na omezenou výši podpory formou inovačního voucheru) je relativní

geografická blízkost mezi žadatelem a poskytovatelem znalostí, je v návrhové části uvažováno se

zapojením Slovenska.

Na základě provedené analýzy jsou navrženy dva možné modely:

Prvním modelem je realizace prostřednictvím projektu „přeshraniční spolupráce“.

Druhý model se zaměřuje na doplnění a rozšíření stávající koncepce inovačních

voucherů Zlínského kraje o zahraniční prvek.

7.1. Projekt „přeshraniční spolupráce“

Tento přístup se zaměřuje na návrh realizace inovačních voucherů formou klastického projektu. Do

jisté míry je možno jako vzor použít nadnárodní iniciativu CENTROPE-TT VOUCHER. Projekt

CENTROPE byl podpořen z Operačního programu Nadnárodní spolupráce Střední Evropa.

Níže jsou uvedeny základní aspekty možného projektu, vzhledem k tomu, že v době zpracování této

studie nejsou k dispozici závazné informace ohledně dalšího programovacího období, nelze tento

navrhovaný model konfrontovat se zaměřením a podmínkami možných budoucích programů

podpory, které by umožňovaly projekt tohoto typu podpořit. Uvedený návrh proto ukazuje pouze

možnou úpravu vybraných aspektů, která však v případě přípravy projektu může doznat změn

s ohledem na znění a podmínky vhodných dotačních titulů.

7.1.1. Smysl a cíl projektu

Smyslem projektu je iniciovat rozvoj spolupráce mezi podniky a vědeckovýzkumnými organizacemi

v přeshraničním regionu Česko – Slovensko a to formou finančního příspěvku na prvotní spolupráci

mezi partnery z jednotlivých zemí. Podporovány budou pouze projekty s přeshraniční vazbou, tj.

spolupráce mezi podnikem nacházející se ve spádové oblasti ČR a poskytovatelem znalostí nacházející

se ve spádové oblasti SR a naopak. Nebudou podporovány projekty mezi podniky a poskytovateli

znalostí z jedné země.

60

Cílem projektu je podpořit rozvoj spolupráce mezi podnikatelskými subjekty a vědeckovýzkumnými

organizacemi (poskytovateli znalostí) v přeshraničním regionu Česko – Slovensko. Podniky za

spádové oblasti tak mohou získat dotaci na nákup služeb a odborných znalostí u vědeckovýzkumných

organizací. Snahou je, aby si jednotliví aktéři na podpořených inovačních projektech menšího rozsahu

otestovali možnosti vzájemné spolupráce a navázali tak dlouhodobou spolupráci i na větších

projektech v budoucnu.

7.1.2. Forma a výše podpory

Forma podpory by měla vycházet již z ověřeného postupu ve Zlínském kraji, kdy není podpora

poskytována jako podpora dle zákona č. 130/2002 Sb. Současně jde o podporu de minimis, která

bude dále zpracována podle českého právního řádu - podle sídla kontaktního místa v ČR. Na

slovenské straně bude tato úprava podléhat slovenské legislativě ve vztahu k sídlům příslušných

kontaktních míst. Právní úprava se však díky implementaci evropské legislativy bude lišit v detailech.

Výši podpory je možné nastavit dle limitu objemu finančních prostředků určených pro tento typ

nástroje, maximem je limit výše povolné veřejné podpory v režimu de minimis. Na základě provedené

analýzy lze jako vhodnou výši podpory na jeden projekt uvažovat částku ve výši cca 150 tis. Kč, tj. cca

6 tis. EUR (při kurzu 25 Kč/EUR).

7.1.3. Cílová skupina

Na základě provedené analýzy jednotlivých voucher systémů se ukázalo, že není příliš efektivní

realizovat výzvy, kdy spolupráce může probíhat pouze mezi velmi omezeným počtem poskytovatelů

znalostí a žadatelů. Základní variantou tak může být spadová oblast – Zlínský kraj Trenčianský kraj,

vhodnější by však bylo postavit projekt tohoto typu na územní spolupráci Zlínský kraj,

Moravskoslezský kraj a Žilinský samosprávný kraj, Trenčianský samosprávný kraj21. V dalším návrhu

se proto zaměříme na tuto střední variantu. O inovační voucher může požádat podnik bez ohledu na

velikost se sídlem (nebo provozovnou, kde realizuje činnosti, pro které budou služby poskytovány –

statut provozovny musí být v souladu se zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání) ve

spádové oblasti. Spádovou oblastí se rozumí v případě ČR – Zlínský kraj a Moravskoslezský kraj,

v případě SR – Trenčianský samosprávný kraj a Žilinský samosprávný kraj.

Žadatelé mohou být dále omezeni oborem, ve kterém působí (např. zaměřeno na zpracovatelský

průmysl, služby apod., případně negativní vymezení – zemědělství, aktivity dle přílohy 1 Smlouvy o ES

apod.). Mezi další podmínky budou zařazeny již běžné administrativní náležitosti typu „zaregistrován

jako poplatník daně z příjmů, oprávnění k podnikání, neexistence nedoplatků atd.“.

21

Třetí variantou pak je zapojení Jihomoravského kraje a Trnavského / Bratislavského kraje

61

Na zvážení pak je podmínka, že žadatel doposud nespolupracoval s daným poskytovatelem znalostí.

Vzhledem k cílům projektu a přeshraničnímu rozsahu spolupráce, by bylo vhodné definovat

podmínku prvotní spolupráce s daným poskytovatelem znalostí (nikoliv pouze VaV ústavem/

pracovištěm), tuto podmínku je však možno zvolnit např. na daném typu aktivity, případně vymezit

aktivity, na kterých již mohla probíhat vzájemná spolupráce (např. školení, stáže a praxe studentů

apod.) a které se do prvotní spolupráce v kontextu inovačních voucherů nepočítají.

7.1.4. Podporované aktivity

Mezi podporované aktivity mohou být zařazeny aktivity běžně podporované ve většině voucher

systémů, možno využít rozsahu stávajícího modelu inovačních voucherů Zlínského kraje – viz kapitola

6.1.4 Podporované aktivity (tj. vývoj nového produktu, návrh prototypu, testování, měření …).

7.1.5. Zapojení partneři

Projekt by mohl být realizován konsorciem partnerů, kteří budou mít na starosti následující aktivity:

Příprava a podání projektu (do odpovídající operačního programu).

Realizace projektu:

o příprava související dokumentace včetně výběru poskytovatelů znalostí,

o zpracování a realizace komunikační strategie,

o vyhlášení a výběr projektů vhodných k financování včetně podpory při

zpracování,

o administrace žádostí včetně kontroly a proplacení,

o administrace projektu (směrem k poskytovateli příslušeného operačního

programu).

Udržitelnost projektu a monitoring.

Z každého zapojeného regionu (kraje) by byl do projektu zapojen jeden partner, který by působil jako

tzv. kontaktní místo pro žadatele v daném regionu (kraji), tj. spolupracoval na realizaci komunikační

strategie, poskytoval informace o výzvě, zajišťoval kontakty na poskytovatele znalostí, zajišťoval

agendu spojenou s příjmem, hodnocením a schvalováním žádostí, zajišťoval agendu související

s kontrolou a proplácením inovačních voucherů.

62

Potenciální partneři – výběr potenciálních partnerů v jednotlivých regionech (krajích) byl proveden na

základě znalosti jejich činností, zkušenosti s podporu spolupráce mezi podniky a vysokými školami,

zkušeností s realizací obdobných projektů a nástrojů a v neposlední řadě vazbou na vysoké školy

a podniky. Níže jsou uvedeni potenciální partneři (alternativy) za jednotlivé regiony:

Moravskoslezský kraj:

Agentura pro regionální rozvoj, a.s. (Ostrava), www.arr.cz

Vědecko-technologický park Ostrava, a.s., www.vtpo.cz

Zlínský kraj:

Technologické inovační centrum s.r.o., www.ticzlin.cz

Žilinský samosprávný kraj:

Vědeckotechnologický park Žilina, z.s.p.o., www.vtpzilina.sk

Trenčianský samosprávný kraj:

Rozvojová agentura Trenčianského samosprávného kraje, n.o., www.ratsk.sk

Trenčianská regionálna komora SOPK, www.tn.sopk.sk

7.1.6. Poskytovatelé znalostí

V případě poskytovatelů znalostí záleží na zejména na nastavení příslušeného operačního programu,

zda budou vybraní poskytovatelé zapojeni přímo jako partneři projektu, nebo zda budou zapojeni až

během realizace na základě výzvy ze strany konsorcia partnerů (tato varianta se jeví jako vhodnější,

počet poskytovatelů tak nebude předem omezen např. z důvodu rozpočtu projektu apod.). Jejich role

bude spočívat zejména v následujícím:

- součinnost při realizaci komunikační strategie,

- určení kontaktní osoby pro projektové konsorcium a pro potenciální žadatele,

- součinnost při zpracování nabídek pro žadatele a zpracování žádostí o inovační voucher,

- zajištění odborných služeb pro příjemce inovačních voucherů,

- součinnost při kontrole, monitoringu a vyhodnocení projektu (jakožto i při jednotlivých

podpořených projektů).

63

V rámci spádové oblasti lze identifikovat následující poskytovatele znalostí22:

Moravskoslezský kraj

Vysoká škola Báňská – Technická univerzita, www.vsb.cz

Zlínský kraj

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, www.utb.cz

Institut pro testování a certifikaci, a.s., www.itczlin.cz

Žilinský samosprávný kraj:

Žilinská univerzita v Žilině, www.uniza.sk

Skupina CEIT - Central European Institute Of Technology, www.ceit-europe.com/

IPA Slovakia, s.r.o., www.ipaslovakia.sk

Trenčianský samosprávný kraj:

Trenčianská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně, www.tnuni.sk

Profily výše uvedených poskytovatelů znalostí jsou k dispozici na jejich webových stránkách, případně

lze využít databázi, která vznikla v rámci projektu CERADA – Central European Research and

Development Area. Jedním z výstupů tohoto projektu, jehož partnery bylo i Technologické inovační

centrum s.r.o. a Vědeckotechnologický park Žilina, je vytvořený katalog výzkumných a vývojových

organizací v CERADA regionu, katalog je k dispozici na www.cerada.org.

V případě zvolení varianty zapojení poskytovatelů znalostí až během realizace na základě výzvy ze

strany konsorcia partnerů je nutné si již při přípravě projektu ujasnit, kdo bude oprávněn se do této

výzvy přihlašovat. Zda bude okruh poskytovatelů znalostí omezen pouze na vysoké školy zřízené

podle platné legislativy České nebo Slovenské republiky nebo to budou i privátní organizace

zabývající se výzkumem a vývojem. V tomto případě je pak nutné si nastavit předem velmi pečlivě

kritéria tak, aby odpovídala české i slovenské právní úpravě. Ta není v této oblasti u privátních

výzkumných a vývojových subjektů zcela identická.

Vysoké školy jsou v České republice zřizovány na základě zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

Vysoké školy jsou v Slovenské republice zřizovány na základě zákona č. 131/2002 Z.z. o vysokých

školách:

22

Nejedná se o výčet všech možných poskytovatelů znalostí, pouze o vybrané subjekty, o kterých se lze domnívat, že s ohledem na jejich zaměření lze předpokládat zájem o spolupráci ze strany firemního sektoru. Jedná se jak o veřejné vysoké školy, tak i další soukromé subjekty.

64

Univerzity:

Univerzita Komenského v Bratislave

Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach

Prešovská univerzita v Prešove

Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave

Univerzita veterinárneho lekárstva a farmácie v Košiciach

Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre

Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici

Trnavská univerzita v Trnave

Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne

Katolícka univerzita v Ružomberku

Univerzita J. Selyeho so sídlom v Komárne

Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave (štátna škola)

Vysoké ekonomické školy

Ekonomická univerzita v Bratislave

Vysoké technické školy

Slovenská technická univerzita v Bratislave

Technická univerzita v Košiciach

Žilinská univerzita v Žiline

Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre

Technická univerzita vo Zvolene

Vysoké umělecké školy

Vysoká škola múzických umení v Bratislave

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Akadémia umení v Banskej Bystrici

Vysoké vojenské a policejní školy

Akadémia ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika so sídlom v Liptovskom

Mikuláši (štátna škola)

Akadémia policajného zboru v Bratislave (štátna škola)

Soukromé vysoké školy

Paneurópska vysoká škola

Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave

65

Vysoká škola zdravotnícka a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, n. o.

Bratislavská medzinárodná škola liberálnych štúdií

Dubnický technologický inštitút v Dubnici nad Váhom

Vysoká škola bezpečnostného manažérstva v Košiciach

Vysoká škola medzinárodného podnikania ISM Slovakia v Prešove

Stredoeurópska vysoká škola v Skalici

Vysoká škola v Sládkovičove

Vysoká škola manažmentu v Trenčíne (pobočka zahraničnej City University)

Hudobná a umelecká akadémia Jána Albrechta v Banská Štiavnica

Zahraniční vysoké školy

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s. (sídlo v ČR, studium poskytuje

v Bratislave)

Bankovní institut vysoká škola, a.s. (sídlo v ČR)

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. (sídlo v ČR)

Univerzita Palackého v Olomouci (sídlo v ČR)

7.1.7. Procesy a hodnocení

V rámci připravovaného projektu bude nezbytné nadefinovat procesy související s předkládáním,

vyhodnocením a proplácením jednotlivých žádostí o inovační vouchery. Níže je uvedena jedna

z možných variant.

7.1.7.1. Výběr a zapojení poskytovatelů znalostí

- oslovení vybraných poskytovatelů znalostí v přeshraničním regionu / plošná výzva,

- uzavření smluv o spolupráci - zakotvení základních podmínek spolupráce včetně vymezení

závazku poskytovatele znalostí a vymezení kontaktní osoby – u těchto smluv se doporučuje,

aby byly uzavřeny v právním režimu státu určeném podle poskytovatele podpory,

- v případě, že poskytovatelé znalostí budou zapojeni do projektu přímo jako partneři, tento

bod odpadá, bude realizováno již při tvorbě projektového konsorcia.

7.1.7.2. Spuštění komunikační strategie a vyhlášení výzvy

- délka a rozsah závisí na návrhu komunikační strategie,

- doporučení nejprve spustit komunikační strategii, následně výzvu k předkládání žádostí

s uvedením data, od kterého budou žádosti přijímány.

66

7.1.7.3. Příjem a hodnocení žádostí

- příprava a podání žádostí (ideálně on-line prostředí), případně webový formulář s kontrolními

mechanismy, součástí nabídka poskytovatele znalostí,

- podání na kontaktní místo dle působnosti žadatele,

- kontrola splnění formálních náležitostí (provádí kontaktní místo)

- vyhodnocení všech přijatých žádostí (v případě časově omezené výzvy),

- podpis odpovídajících smluv (např. trojstranná dohoda mezi příjemcem, kontaktním místem

a poskytovatelem znalostí či vzájemně propojené dvoustranné smlouvy) – zde je nutné si

prosadit již při přípravě projektu, aby právní režim u všech těchto smluv si mohlo nastavit

kontaktní místo (doporučuje se právní režim podle sídle kontaktního místa).

7.1.7.4. Realizace a proplacení projektů

- realizace projektu,

- protokolární předání díla,

- podání žádosti o proplacení:

o 1. varianta – příjemce podává závěrečnou zprávu včetně proplacené faktury a ta je

mu následně ze strany kontaktního místa refundována,

o 2. varianta – závěrečnou zprávu podává poskytovatel znalostí s potvrzením příjemce

o převzetí díla v odpovídající kvalitě a kontaktní místo proplácí přímo poskytovateli

znalostí.

7.1.7.5. Monitoring

- komunikace s poskytovateli znalostí ohledně opakované spolupráce.

7.1.8. Výběrová kritéria a hodnocení

V první etapě - posouzení splnění standardních formálních kritérií definovaných ve výzvě – termín

předložení žádosti, forma, podpisy, čestná prohlášení, kompletnost apod., přeshraniční vazba – tj.

poskytovatel znalostí je z jiné země a naplnění limitů (požadované prostředky jsou v rozmezí

definovaném výzvou). Splnění těchto kritérií zajišťuje příslušené kontaktní místo. Ve druhé etapě

bude provedeno posouzení samotné žádosti, zejména to, zda požadovaná služba spadá svým

67

charakterem mezi podporované aktivity, dále může být hodnoceno splnění dalších kritérií – např.

vazba na konkrétní produkt, přidaná hodnota pro žadatele apod. Vzhledem k tomu, že žádost by

měla být co možná nejjednodušší, nebude z uvedených informací pravděpodobně možno posoudit

kvalitu jednotlivých žádostí a na základě toho určit pořadí. Proto jako třetí etapa může proběhnout

losování s tím, že z každého dílčího regionu bude podpořen max. počet žádostí (dáno rozpočtem),

případně o pořadí může rozhodovat datum doručení žádosti. Druhá a třetí etapa bude realizována na

úrovni projektového konsorcia.

7.1.9. Daňové a účetní aspekty

Podnikatelský subjekt jako příjemce dotace na české straně je povinen o inovačním voucheru (dotaci)

účtovat dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví a dodržet princip věcné a časové souměřitelnosti

nákladů a výnosů a zachytit věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situaci účetní

jednotky. Podnikatelský subjekt je také povinen realizovat veškeré finanční operace související

s inovačním voucherem prostřednictvím bankovního účtu.

O dotaci účtuje podnikatelský subjekt až v okamžiku nezpochybnitelného právního nároku, a to jako

o pohledávce za poskytovatelem dotace z titulu nároku na její přijetí. V případě, že se následně po

zaúčtování této pohledávky ukáže výše vykázané pohledávky mylná a dotace nebyla a nebude

finančně vypořádána v plné výši, je příjemce povinen tuto novou skutečnost zachytit v účetnictví, a to

v účetním období, kdy ke zjištění této skutečnosti došlo. V případě, že podnikatelský subjekt nesplní

nebo poruší podmínky poskytnutí inovačního voucheru takovým způsobem, že mu vznikne povinnost

zcela nebo částečně dotaci vrátit, pak vykáže k datu, kdy vznik této povinnosti zjistil, závazek z titulu

povinnosti dotaci vrátit.

S ohledem na znění podmínek případného dotačního titulu, ze kterého bude projekt přeshraničních

voucherů financován, mohou vzniknout další požadavky na příjemce inovačních voucherů, např.

- povinnost účtovat o přijatém inovačním voucheru řádně a odděleně, aby byl schopen

prokázat účelnost poskytnutí finančních prostředků touto formou,

- povinnost označovat účetní doklady v souladu s pravidly pro publicitu atd.

Poskytnutý inovační voucher je zdanitelným příjmem, přičemž se proti jako daňové výdaje uplatňují

výdaje, na jejichž krytí byl poskytnut. Pokud je tedy dodržena věcná a časová souvislost nákladů

a výnosů, mělo by být zamezeno povinnosti přijatou dotaci zdanit.

V případě příjemce dotace na slovenské straně bude postupováno analogicky podle slovenské právní

úpravy., zejména podle zákona č. 431/2002 Z.z. o účtovníctve. Tuto část si budou řešit v rámci

projektu partneři.

68

7.1.10. Marketing nástroje

Jednou z aktivit projektu by mohlo být zpracování ucelené komunikační strategie pro tento typ

podpůrného nástroje. Výhodou je skutečnost, že pojem inovační voucher je (minimálně ve spádové

oblasti ČR) cílové skupině již dobře znám. Komunikační strategie by se měla, vedle standardních

nástrojů, opírat o následující23:

samostatné webové stránky:

o okrajově představení projektu, hlavní zaměření na představení problematiky

přeshraničních inovačních voucherů,

o poskytování aktuálních informací – aktuální výzvy, termíny, workshopy, novinky

apod.,

o představení základních parametrů – procesy, formální dokumenty (žádosti, vzory

smluv, manuály atd.),

o on-line žádost (v případě použití),

o představení poskytovatelů znalostí – stručný profil, kontaktní osoba,

o případové studie (modelové, z jiných systémů, po skončení výzvy apod.),

role kontaktních míst v regionu – znalost podnikatelského prostředí, databáze vhodných

firem a již zaběhnuté mechanismy osobní a jiné komunikace,

regionální workshopy – kontraktační workshopy v jednotlivých regionech, představení všech

poskytovatelů znalostí (aktivní účast), prostor pro předjednání spolupráce,

kontaktní osoby u poskytovatelů znalostí.

7.1.11. Projektový záměr

Jak již bylo uvedeno v úvodu této části, jednotlivé návrhy jsou spíše orientační a ukazují možné

směřování případného projektu. Vše bude v tomto případě záležet na znění příslušného operačního

programu, resp. programu podpory. Je také otázkou, zda uvedené aktivity budou v následujícím

programovacím období podporovány. V každém případě však v souladu se základními pravidly

projektového řízení stavujeme cíl, kterého chceme dosáhnout a namísto závěrečného shrnutí proto

23

Zpracovatel strategie zajistí zpracování design manuálu, textových podpor, předpokládá se užití běžných nástrojů typu roll-upy, letáky apod.

69

přikládáme projektový záměr, se kterým bude možno dále pracovat s ohledem na vývoj kohézní

politiky v dalším období.

PROJEKTOVÝ ZÁMĚR

A – Všeobecné informace

Název projektu: CZ-SK CROSS BORDER VOUCHER

Zdroj financování: OP, vlastní zdroje

Zaměření projektu:

Smyslem projektu je iniciovat rozvoj spolupráce mezi podniky a vědeckovýzkumnými organizacemi

v přeshraničním regionu Česko – Slovensko a to formou finančního příspěvku na prvotní spolupráci

mezi partnery z jednotlivých zemí. Podporovány budou pouze projekty s přeshraniční vazbou, tj.

spolupráce mezi podnikem nacházející se ve spádové oblasti ČR a poskytovatelem znalostí

nacházející se ve spádové oblasti SR a naopak.

Celkový rozpočet /Celková doba trvání projektu:

Cca 10 mil. Kč (návrh a realizace komunikační strategie, osobní náklady, režie, přímá podpora

formou voucheru při předpokladu 150 tis. Kč/ 1 voucher a 40 podpořených voucherů)/18 měsíců.

B – Partneři projektu

Výčet možných partnerů:

o Agentura pro regionální rozvoj, a.s. (Ostrava),

o Vědecko-technologický park Ostrava, a.s.,

o Technologické inovační centrum s.r.o.,

o Vědeckotechnologický park Žilina, z.s.p.o.,

o Rozvojová agentura Trenčianského samosprávného kraje, n.o.,

o Trenčianská regionálna komora SOPK,

o Poskytovatelé znalostí (nepřímo).

C – Popis projektu

Cíle projektu:

Cílem projektu je podpořit rozvoj spolupráce mezi podnikatelskými subjekty a vědeckovýzkumnými

organizacemi (poskytovateli znalostí) v přeshraničním regionu Česko – Slovensko. Podniky za

spádové oblasti tak mohou získat dotaci na nákup služeb a odborných znalostí

u vědeckovýzkumných organizací. Snahou je, aby si jednotliví aktéři na podpořených inovačních

projektech menšího rozsahu otestovali možnosti vzájemné spolupráce a navázali tak dlouhodobou

70

spolupráci i na větších projektech v budoucnu.

Aktivity a výstupy projektu:

dopracování koncepce nástroje (metodologie, vzorové smlouvy, texty výzvy apod.) –

zpracovaná dokumentace,

zpracování návrhu komunikační strategie – zpracovaná komunikační strategie,

realizace dílčích projektů podpořených přeshraničními vouchery (počet podpořených

projektů 40),

implementace výzvy – koordinační činnost, realizace komunikační strategie, konzultace,

zpracování žádostí, hodnocení, kontrola žádostí o platbu, proplácení, monitoring (počet

proplacených projektů, počet zapojených poskytovatelů znalostí 4).

D – Doba trvání projektu, etapy

Doba trvání

18 měsíců, etapizace dle podmínek programu, etapy z logického hlediska:

1. Etapa – 4 měsíce – dopracování koncepce, zpracování komunikační strategie, zapojení

poskytovatelů znalostí

2. Etapa – 3 měsíce – výzva, realizace komunikační strategie

3. Etapa – 1 měsíc – lhůta pro předkládání žádostí

4. Etapa – 2 měsíce – hodnocení, výběr příjemců, podpis smluv

5. Etapa – 6 měsíců – realizace projektů

6. Etapa – 2 měsíce – předkládání a proplácení žádostí o platbu

7.2. Rozšíření stávající koncepce Zlínského kraje

Druhý model se zaměřuje na doplnění a rozšíření stávající koncepce inovačních voucherů Zlínského

kraje. Na rozdíl od předchozího návrhu projektu „přeshraničních voucherů“ je tento model zaměřen

pouze na podporu navazování spolupráce mezi podniky působící ve Zlínském kraji (sídlo nebo

provozovna) a poskytovateli znalostí (nově rozšířeno o přeshraniční dimenzi).

Stávající koncepce Zlínského kraje je detailně popsána v předchozích kapitolách. V době zpracování

této studie probíhala příprava druhé výzvy, která je stejně jako první výzva, financována z ROP SM

a z rozpočtu Zlínského kraje. V tomto okamžiku však není zcela zřejmé, zda případné další výzvy

71

budou i nadále využívat tento způsob financování. Pro další návrhy vycházíme ze stávající koncepce.

Níže uvedené návrhy mohou být podkladem pro další jednání se Zlínským krajem při aktualizaci

koncepce pro další (třetí) výzvu.

V tomto případě bude i jednodušší nastavit si právní rámec u takto poskytovaných podpor. Smlouvy

budou opět tři jako u pilotního projektu:

1. Memorandum o spolupráci (uzavírají: poskytovatel dotace a poskytovatelé znalostí - na

české straně založeni podle zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a na slovenské straně

založeni podle zákona č. 131/2002 Z.z. o vysokých školách, kteří se na základě otevřené výzvy

k projektu připojí a splní podmínky).

2. Smlouva o poskytnutí inovačního voucheru (uzavírají: poskytovatel dotace a příjemce

dotace – podnikatelský subjekt se sídlem nebo provozovnou ve Zlínském kraji).

3. Smlouva o dílo (uzavírají: příjemce dotace – podnikatelský subjekt se sídlem nebo

provozovnou ve Zlínském kraji a poskytovatelé znalostí - na české straně založeni podle

zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a na slovenské straně založeni podle zákona

č. 131/2002 Z.z. o vysokých školách, a kteří mají uzavřeno Memorandum o spolupráci

s poskytovatelem dotace).

Smlouva o poskytnutí inovačního voucheru není se zahraničním - slovenským prvkem a řídí se vždy

českým právem.

Ostatní smlouvy - Memorandum o spolupráci a Smlouva o dílo se uzavírají:

Memorandum o spolupráci – smlouva se bude řídit českým právem a musí vždy obsahovat

doložku s tímto ujednáním.

Smlouva o dílo - smlouva se bude řídit českým právem a musí vždy obsahovat doložku

s tímto ujednáním. Tím však není dotčena právní úprava v oblasti ochrany duševního

vlastnictví, kterou si řeší individuálně poskytovatel znalostí s autorem díla a následně

i s objednatelem podle svých vnitřních předpisů a platné legislativy státu, kde má sídlo. Toto

řešení bude zakotveno buď přímo ve Smlouvě o dílo nebo bude řešeno oddělenou

samostatnou smlouvou. V tomto případě je tak možné, aby byla tato úprava u slovenského

poskytovatele sjednána podle slovenského práva vždy však samostatnou smlouvou. Smlouva

o dílo by se na tuto úpravu pouze odkazovala, doloženy by musely být současně obě smlouvy

současně.

Ad 1. Memorandum o spolupráci:

Memorandum o spolupráci bude smlouvou innominátní uzavíranou podle ustanovení § 51 zákona

č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť se obsahově jedná o smlouvu, která není zařaditelná pod

žádnou z typových smluv upravených tímto zákonem. V případě, že některé otázky nebudou touto

smlouvou přímo upraveny, použijí se na jejich řešení analogicky ta zákonná ustanovení, která

72

upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. Smlouva bude muset mít písemnou

formu, toto je nutné zakotvit do metodiky k poskytování inovačních voucherů, zákonná úprava

písemnou formu nevyžaduje. Memorandum se bude uzavírat na dobu určitou – délku trvání právního

vztahu bude nutné vyspecifikovat do metodiky.

Memorandum o spolupráci by mělo obsahovat:

- vymezení rolí smluvních stran,

- závazky smluvních stran včetně závazku poskytovatele znalostí k poskytování součinnosti při

realizaci nástroje,

- přehled nabídky poskytovatele znalostí – přehled VaV aktivt,

- ochranu poskytnutých informací a zamezení zneužití těchto informací k jiným účelům,

- ustanovení kontaktních osob a způsob komunikace mezi smluvními stranami i mezi

poskytovatelem znalostí a zájemcem o inovační voucher (podnikatelským subjektem),

- možnosti ukončení smlouvy před uplynutím sjednané doby platnosti včetně úpravy některých

práv a povinností,

- závazky poskytování součinnosti při kontrolách plnění ze strany poskytovatele dotace

příjemci a třetích osob, oprávněných dle platné legislativy k této kontrole,

- doložka o tom, že se smlouvy uzavírá podle českého práva a tímto se také řídí.

Ad 2. Smlouva o poskytnutí inovačního voucheru

Smlouva o poskytnutí inovačního voucheru bude uzavírána jako smlouva innominátní - zde je však

nutné poskytovatelem dotace rozhodnout, zda se bude tento právní vztah řídit podle ustanovení

§ 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nebo podle ustanovení § 269 odst. 2 zákona

č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obsahově jde opět o smlouvu, která není zařaditelná pod žádnou

z typových smluv upravených těmito zákoníky. I u této smlouvy bude vyžadována písemná forma,

a to ne jako zákonná podmínka, ale jako podmínka daná metodikou schválenou za účelem realizace

tohoto nástroje. Smlouva se bude uzavírat na dobu určitou – délku trvání právního vztahu bude

nutné vyspecifikovat do metodiky.

Smlouva o poskytnutí inovačního voucheru by měla obsahovat:

- předmět smlouvy, vymezení rolí jednotlivých smluvních stran včetně jejich závazků,

- informace o poskytovaném inovačním voucheru – účel jeho poskytnutí, výše poskytovaného

inovačního voucheru,

73

- informace o poskytovaném inovačním voucheru - že se jedná o podporu v režimu de minimis

včetně ustanovení vztahujících se k poskytnutí dalších informací s tímto souvisejícími,

- podrobné podmínky poskytnutí inovačního voucheru (vedení v účetnictví, DPH apod.),

- ochranu poskytnutých informací a zamezení zneužití těchto informací k jiným účelům,

- možnosti ukončení smlouvy před uplynutím sjednané doby,

- podmínky povinné publicity,

- sankce za neplnění.

Ad 3. Smlouva o dílo

Smlouva bude uzavírána jako typová smlouva podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

zejména pak podle ustanovení § 536 - § 565 tohoto zákona. Přípustné bude i uzavření této typové

smlouvy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zejména podle ustanovení § 631 - § 656

tohoto zákona, pokud bude pro využití právní úpravy podle občanského zákoníku právní

opodstatnění. I u této smlouvy byla vyžadována písemná forma. Pokud bude úprava vztahující se

k ochraně duševního vlastnictví v jiné smlouvě, uzavřené mezi oběma stranami tohoto právního

vztahu, musí být Smlouva o dílo předložena ve stanovené společně s touto další smlouvou.

Smlouva o dílo musí obsahovat:

- vymezení předmětu smlouvy – specifikaci díla,

- závazek zhotovitele, že pro objednatele zhotoví specifikované dílo a závazek objednatele, že

řádně provedené dílo převezme a zaplatí za ně zhotoviteli dohodnutou cenu,

- závazek zhotovitele převést na objednatele vlastnická práva k dílu a poskytnout mu práva

k užívání díla,

- cenu díla, ošetření kurzovního rizika dle metodiky,

- termín plnění,

- formu a způsob předání díla,

- vymezení vzájemných práv a povinností,

- ujednání o ochraně duševního vlastnictví, pokud bylo na základě této smlouvy vytvořeno,

- odpovědnost za vady díla,

- možnosti předčasného ukončení smlouvy o dílo,

74

- doložka o tom, že se smlouvy uzavírá podle českého práva a tímto se také řídí.

7.2.1. Úprava vzorové smluvní dokumentace

V případě schválení žádosti je nutno v určitém termínu doložit Smlouvu o dílo mezi žadatelem

(příjemcem) a poskytovatelem znalostí. Žadatelé by měli mít k dispozici vzorové Smlouvy o dílo, které

mohou pro tyto účely využít (obsahové vymezení smlouvy o dílo viz. kap. 7.2).

Doporučení č. 1:

Upravit znění vzorové Smlouvy o dílo:

o smlouva se bude řídit českým právním řádem, především vzorová smlouva musí

obsahovat povinnou doložku o této skutečnosti,

o ochrana duševního vlastnictví bude řešena v případech, kdy v rámci plnění

poskytovatele vzniká duševní majetek, a to podle právní úpravy zvolené smluvními

stranami (výjimka z navržené právní konstrukce, která je jinak postavena na použití

českého právního řádu),

o smlouva musí být vyhotovena v českém jazyce,

o součástí smlouvy musí být i ošetření kurzového rizika v souladu se schválenou

metodikou.

Doporučení č. 2:

Smlouvu o spolupráci mezi poskytovatelem dotace a slovenským poskytovatelem znalostí

převzít v plném rozsahu z pilotního projektu (viz. kap. 6.1.6. bod Ad 1. - Memorandum

o spolupráci).

7.2.2. Výběr poskytovatelů znalostí

Výběr poskytovatelů znalostí probíhá na základě vyhlášené výzvy k vyjádření zájmu o spolupráci při

realizaci projektu Inovační vouchery ve Zlínském kraji. Výzva byla omezena na vysoké školy se sídlem

v ČR (dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů v platném

znění).

Doporučení č. 3:

Projednat možnosti a zájem zapojit se do portfolia poskytovatelů znalostí s vybranými

subjekty na Slovensku (předpokládá se Trenčianská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně,

75

Žilinská univerzita v Žilině, v případě rozšíření modelu o poskytovatele znalostí z řad

soukromých subjektů – skupina CEIT, IPA Slovakia).

Rozšířit tuto výzvu k vyjádření zájmu o spolupráci na:

o Vysoké školy se sídlem ve Slovenské republice - výčet v kapitole 7.1.6.

o Zvážit rozšíření o soukromé výzkumné a vývojové organizace – zde je však nutné si

nastavit kritéria výběru a jejich aplikovatelnost na slovenské straně – materiál zatím

pracuje s verzí, že v první výzvě v tomto rozšířené pojetí by byly zapojeny jenom

vysoké školy.

7.2.3. Ošetření kurzového rizika

Jedním z rizik, které vzniká v případě zapojení přeshraničních poskytovatelů znalostí, je kurzové

riziko. Slovenští poskytovatelé znalostí, vystaví nabídku v EUR, žádosti o inovační vouchery jsou

následně podávány, schvalovány a propláceny v CZK.

Doporučení č. 4:

Nastavit platební mechanismy v CZK, v případě zapojení přeshraničního poskytovatele

znalostí bude (např. ke dni zpracování nabídky) zafixován kurz CZK/EUR dle oficiálního kurzu

vyhlašovaného Českou národní bankou, žádost bude podána a schválena v CZK a tato částka

bude následně fakturována i ze strany poskytovatele znalostí, kurzové riziko v tomto případě

nese poskytovatel znalostí.

Alternativou je přenést kurzové riziko na žadatele, v tomto případě by byl ke dni podání

žádosti přepočtem kurz EUR (z nabídky poskytovatele znalostí) – možno v on-line formuláři

automatizovat, po skončení realizace projektu by proběhla fakturace ze strany poskytovatele

znalostí s tím, že žadatel by však dostal proplacenu částku (resp. procentuální část dle výše

voucheru), která byla fakturována maximálně však, která byla schválena.

76

8. Závěrem

Zpracovaná studie se zaměřuje na charakteristiku tohoto nástroje z různých pohledů – základní

definice, smysl, principy, přístupy apod. Součástí je také zmapování vybraných modelů v zahraničí a

zejména v České republice a to jak na národní, tak i regionální úrovni. Specifika voucher systémů

v ČR, resp. v jednotlivých regionech jsou shrnuty v kapitole 4.3. Další část studie se zaměřuje na

legislativní vymezení toho nástroje v ČR, pozornost je věnována zhodnocení první (pilotní) výzvy ve

Zlínském kraji. Na základě provedených analýz je zpracována návrhová část, která se zaměřuje na

možnosti přeshraniční spolupráce mezi podniky a VaV institucemi s využitím inovačních voucherů.

V této části jsou rozpracovány dva přístupy – projektový přístup, který předpokládá realizaci toho

nástroje prostřednictvím projektu (např. s využití vybraných dotačních titulů v následném

programovacím období), součástí jsou návrhy základních aspektů projektu, možných partnerů,

rozpočet, harmonogram apod. Tato část studie tak může sloužit jako jistý druh „projektového

záměru“, který může být následně upraven a dopracován v případě nalezení vhodného dotačního

titulu. Druhý přístup představuje návrh na rozšíření stávajícího nástroje Inovační vouchery Zlínského

kraje o možnost zapojení přeshraničních (v tomto případě slovenských) poskytovatelů znalostí a to

formou konkrétních doporučení pro úpravu stávajícího modelu. Inovační vouchery představují

efektivní nástroj na podporu rozvoje spolupráce mezi VaV sektorem a podniky a stávají se

významným prvkem regionálních inovačních systémů.