Islám
Monoteistické světové náboženství (1.6 miliard muslimů na světě)
Svatá kniha- Korán, Bůh- Alláh, prorok- Mohamed
Mekka, Medína- sv. Města islámu
Islám převládá v S Africe, na Blízkém východě
Mešita- muslimská „modlitebna“
Vznik islámu
Počátek islámu cca. 610 n. l. (Arabský pol.)
- první zjevení Mohamedovi
Mohamed (570- 632)
- povážován za posledního Alláhova proroka
- anděl Gabriel mu nadiktoval Korán
- Mohamed „slovo boží“ začal šířit dál
- roku 622- Hidžra= Mohamed vystěhován z Mekky do Medíny (počátek muslimského letopočtu)
Vznik Islámu
Po Mohamedově smrti nejvyšší představitel islámu tzv. chalífa
Státní utvar kde vládnul chalífa- chalífát
Za vlády 4. chalífy Alího byl islám trvale rozdělen na šíity a
sunnity (2 základní větve)
- šíité a sunnité se liší v uznání Mohamedova nástupce
Šíření Islámu
V době smrti Mohameda se islám rozprostíral především na Arabském pol.
Už od r. 629 se arabská voska snažila dobít Palestinu-
zatím neuspěšne
Šíření Islámu
V r. 635 se muslimům podařilo zmocnit se Damašku
- nastolení nových podmínek ve městě
- nemuslimské obyv. odvádělo daně
- byli ale akceptování jako rovnoprávní občané
Šíření islámu
636- Arabové poráží Římany- zmocnili se Sýrie
Dále také Mezopotámie, Palestiny a Persie
640- získání důležité římské provincie- Egypta
Poté pokračovali dále po severoafrickém pobřeží až k
Gibraltarskému průlivu
Šíření Islámu
Před Gibraltar → na evropskou pevninu
Zde porazili obyvatele tehdejší Hispánie (Španělsko)
→ Přes Pyreneje do Franské říše
Šíření islámu
732- poražka od Karla Martela- Bitva u Poitiers
Po této porážce se muslimové stáhli zpět na Pyrenejský
pol.
V 9.- 10. století založili arabští obyvatele na Pyr. pol. tzv.
cordobský chalífát
- Stát s vyspělou kulturou
- Čerpala z něj i křesťanská evropa
Šíření islámu
V 9. stol. Proběhla invaze na Sicílii a Krétu
10. stol. - vliv islámu na západě upadá
- především vlivem reconquisty a díky dobytí muslimské
Sicílie Normany
Reconquista= období katolického vytlačení severoafický
muslimů z území Pyrenejského ostrova
Reconquista
Islám vs. křesťanství Jana Šťástková
4.B
2015
Křížové výpravy
= snaha o šíření křesťanství a osvobození Palestiny
Vyhlášeny papežem Urbanem 1095
Slib prominutí hříchů a cesta do nebe
8 výprav (+1)
do 11. stol. Křesťanská Evropa nepodnikala žádné vojenské akce do Palestiny a respektovala muslimskou správu nad ní
* prvních neúspěchů islámu
Reconquista na Pyrenejském poloostrově
První křížová výprava
1. KV (1096 – 1099)
Alexius I. – 1095, žádost pomoc proti seldžucké
expanzi
Urban II. - 1097 spojení vojsk před Cařihradem → Malá
Asie
Několik vítězství – dobytí Edesského knížectví 1098,
Jeruzaléma 1099
Svědectví křižáckého kronikáře Raymunda d'Aguliers
popisující křižácké vraždění v Jeruzalémě roku 1099:
„Oku se naskýtali nádherné pohledy. Někteří z našich
mužů (byli to ti milosrdnější) stínali hlavy nepřátel; jiní je
stříleli šípy, takže padali z věží; další mučili nepřátele
v plamenech. Na ulicích města byly k vidění hromady
hlav, rukou a nohou. Člověk musel hledat cestu mezi
lidskými a koňskými těly. To však byly zanedbatelné
záležitosti ve srovnání s tím, co se dělo v chrámu
Šalamounově, kde se obvykle konaly modloslužby. Co
se tam stalo? Kdybych řekl pravdu, nikdo by mi neuvěřil.
Spokojím se tedy s tím, že řeknu alespoň toto: v chrámu
Šalamounově se jezdci na koních brodili po kolena a po
uzdy v krvi. Vskutku, byl to spravedlivý a velkolepý
úradek Boží, že toto místo mělo být naplněno krví
nevěřících, neboť tak dlouho trpěl Bůh jejich rouháním.“
Pobřeží středozemního moře –
křižácké státy
2. KV (1147 – 1149)
1144 dobyta zpět Edessa
1187 – sultán Saladin poráží křižáky
v bitvě u Hattinu
Ztráta Jeruzaléma a dalších
křižáckých měst
3. KV (1189 – 1192)
svolána po dobytí Jeruzaléma
Fridrich I. Barbarossa, Richard Lví Srdce, Filip
August
Barbarossa vítězí u Konyii - smrt v řece
Richard vítězství nad byzantskou část Krymu
Příměří se Saladinem
4. KV (1202 – 1204)
Využiti Benátčané – lodě
1204 dobyt Cařihrad → latinské císařství → rozdělení
byzantské říše → úpadek křižáckého hnutí
Další KV
„Dětská KV“ – čisté děti
Odpor církve a většina dětí umřela či utekla
5. KV (1216 – 1221)
Ondřej II. → neúspěšná
6. KV (1228 – 1229)
Fridrich II. – zisk Jeruzaléma bez boje,
Galilei, pobřežní pás mezi Jaffou a
Sidonem
→ 1244 opuštění křižáků Jeruzalém
(vyhnání posledních 1291)
7. KV (1248 – 1254)
Ludvík IX. – neúspěšný pokud dobýt
Egypt
8. KV (1270)
Ludvík IX. – neúspěšný
pokus dobýt Tunis
→ křižáci – Kypr = útočiště
rytířských řádů
→ zlikvidování města Akkon
Význam KV
seznámení s východní kulturou (pití vína, šachy, horké
lázně,…)
první erby
rozvoj obchodu s Východem
rozvoj řemeslnictví (výroba skla, hedvábí,,…)
nové plodiny (rýže, citrony)
Použití samostřílů
Další vojenské pokusy islámu
neúspěšné
1258 – zpustošení Bagdádu Mongoly – Abbásovci z Bagdádu → Káhira
Druhá polovina 14. století – ničivé výboje islamizovaných Mongolů
Dobytí Granady – Ferdinand Aragonský 1492
Úspěšné
14. století – expanze Turků a dobytí křesťanského Balkánu a likvidování
zbytku Byzanské říše
Dobytí Konstantinopole 1453
Alhambra
Bitva u Lepanta 1571
Cordoba
Evžen Savojský
Hagia Sofia
Chrámová hora v Jeruzalémě
Insignie řádu Draka
Jan III. Sobieski v
bitvě u Vídně
1683
janičář
Kabaa
Koncil v Clermont
Krak des Chevaliers
Maltézský kříž
Osmanská říše 1683
Osmanská říše proniká do Evropy
Řád německých rytířů
templáři
Upalování templářů
Vídeň 1609
Turci a Osmanská říše a její vliv na Evropu 15.-18. století
14. století – Turci se dostávají do Malé Asie Kmenový svaz Oghuzů poturečtil Anatolii (dnešní Turecko) Z rodu Kayi vzešla dynastie – osmanská → zakladatelem Osman
Dobře vycvičená armáda Janičáři – elita turecké armády (vyzbrojeni puškou)
→ ,, nová armáda“
Výboje
Na Balkán – polovina 14.stol.proti Bulharsku a Srbsku
1371 – bitva na Marici – první velká pořážka Srbska
1389 – bitva na Kosově poli - Srbsko podrobeno
1386 – dobyta Serdika (dnešní Sofie) – Bulharsko poraženo
1396 – bitva u Nikopole – první formace evropských států proti Turků - evropská vojska poražena
Byzancká říše vazalem Turků, její území oklešťováno
Snaha o pomoc od křesťanského světa
V tzv. florentské unii uznává Byzanc papežskou svrchovanost nad všemi křesťany
Odměnou je křížová výrava proti osmanům
1444 - „bitva národů“ u Varny - výprava zcela rozdrcena
1453 - Turci oblehli Konstantinopol
Po měsíci a půl město dobyli
Poslední byzantský císař, Konstantin XI.- smrt
Konst. přejmenována na Istanbul - sídlem sultánů
Kruté pronásleování obyvatel balkánských států →nuceni k přestoupení na islám
1456 - útok na Bělehrad - nebyl dobyt
Osmani připojují ke své říši drobné balkánské a řeké státy, benátské a janovské kolonie
Útok na Krym
Nový státní útvar Kymský chanát
Přerušení důležité obchodní trasy mezi Evropou a Indií
Jeden z důvodů pro hledání nové cesty do Indie obeplutím Afriky
20. léta 16. stol. - dobyt Bělehrad, ovládnutí téměř celých Uher
1526 bitva u Moháče
1529 první oblehnutí Vídně – odraženi - přesto se Turci stávají velkým nebezpečím pro celou střední Evropu
1541 - obsazen uherský Budín
Důsledky balkánských výbojů: →blokování obchodu ve Středozemním moři => úpadek italských městských států => přesouvání obchodních středisek na západ, na Pyrenejský poloostrov
Ostatní výboje: do Ruska, Íránu, Gruzie a Arménie
Mezinárodní politika
Náboženské rozdíly
Turecká říše státem světového významu, evropské státy se naží využít její vojenské síly proti vlastním nepřátelům
Turecko naopak z jejich vzájemných sporů těží
Je otevřeno západním vlivům
Až sultán Bajezid II. Svatý znemožnil pokusy o sbližování s evropskou kulturou
Turecko uzavřeno do sebe - cizincem v Evropě
Vnitřní organizace Turecké říše
Teokratický islámský stát
Nejvyšším představitelem světské i duchovní moci je sultán
Nejvlivnější politickou skupinou janičáři
Sultánův dvůr: úředníci a hodnostáři - začli se nazývat Osmánci
Majitelem veškeré půdy je stát, který pouze dočasně pronajímá => neexistuje šlechta
Přístup ke státním úřadům má každý muslim, nezáleží na rodovém původu, ale na víře
Suleyman II. nejslavnější turecký sultán - autorem jednoného právního řádu a mnoha reforem
Po jeho smrti se říše blíží k úpadku
Absolutistická moc vede ke snahám o decentralizaci
Náboženská a kulturní nejednotnost
Hospodářská zaostalost
Zvyšování daní
Boje o trůn mezi předními státními úředníky
(Murad IV. dočasně upevnil moc, krutovláda)
Oslabování vnitřní síly říše - úpadek mezinárodního postavení
1683 - Turci oblehli Vídeň (vojska Karla Mustafy) - odraženi (Karel Lotrinský a Jan III Sobieský) - zastavena turecká expanze do Evropy
Územní ztráty- osvobozena většina Uher
Turci vytlačováni z Evropy (Kateřina II Veliká)
Koncem 18. století se o Turecku hovoří jako o „nemocném muži na Bosporu“
