Jak přežít dračí bouři (Škyťák Šelmovská Štika III. - kniha 7.)

7/24/2019 Jak přežít dračí bouři (Škyťák Šelmovská Štika III. - kniha 7.)

http://slidepdf.com/reader/full/jak-prezit-draci-bouri-skytak-selmovska-stika-iii-kniha-7 1/9

PROKLETÍ MEDVÍDKOVY

BABIČKY

Před dávnými časy se jednomu malému chlapečkovi

zdál sen.

Zdálo se mu, jak se prohání nádhernou bílou

divočinou, krajinou svého dětství, jak utíká dál a dál

sněhem tak dokonalým, že byste se ho skoro neod- vážili dotknout. Ale zničehonic mu únavou ztěžkly

nohy, až jimi sotva pohnul…, něco ho táhlo zpět… Co

to bylo?

Probudil se, otevřel oči a zjistil, že leží ve tmě

v podpalubí veliké lodi a je tak daleko od domo-

va, že už snad ani dál být nemůže.

Jmenoval se Medvídek. Náležel

k lidu zvanému Severní Poutníci

a nebyl otrokem odjakživa. Ještě před dvěma týdny

si mohl hrát na úchvatné ledové pláni táhnoucí se na

míle daleko, svobodný stejně jako lední medvědia tuleni, které jeho lidé lovili harpunami, aby měli co

jíst a čím se zahřát.

Ale pak přišli Vikingové.

Zaútočili na nicnetušící Poutníky, zrovna když

spali, odvlekli je na svoje lodě a odvezli je z jejich



ke klející babičce není nic příjemného). „Už tak jsme odsouzeni K ZÁHUBĚ… Ne, teď už můžeme

leda nenávidět a proklínat…“Tím Medvídkova babička dosáhla toho, že

VŠICHNI Poutníci kolem začali nenávidět a proklínat,

hněvivě vyli do tmy podpalubí a chtěli jíst něčí játra.

„MĚJTE SE TAM NAHOŘE NA POZORU!“

zakřičela Medvídkova babička ke stropu jako vzteklá vlčice. „JAK NĚKDO Z VÁS ŠKOBRTNE A SPADNETÍM PRŮLEZEM SEM, ROZTRHÁME HO NA KUSY,TO VÁM POVÍDÁM!“

Jenom Medvídek byl zticha a ve tmě nikdo

neviděl, že se mu po tvářích pomalu koulejí slzy, což

bylo štěstí, protože Poutníci mají srdce jak lední

medvědi a nikdy nebrečí.

V duchu si pořád dokola

opakoval: „Prosím tě, tatínku,prosím, pomoz mi… prosím,

bohové, prosím, prosím,pomoc… prosím…kdokoli… jestli měslyšíte… pomoc…pomoc… pomoc…“

domoviny. Od té chvíle neměl Medvídek nic pořád-

ného k jídlu, a co bylo pro neposedného kluka zvyk-

lého běhat ještě horší, neměl možnost udělat víc nežpár kroků.

Když je Vikingové přepadli, Medvídkův otec

byl právě na lovecké výpravě, takže do zajetí nepadl.

„Prosím, tatínku,“ šeptal Medvídek do tmy.

„Zachraň mě, tatínku…“„CHA!“ zaskřípala hlasem plným marnosti

Medvídkova děsivá babička, která ležela v řetězech

vedle. „Tatínek tě zachránit nemůže, protože neví,kde jsi. A bohové na nás nejspíš zapomněli, kdyžtohle dopustili. Vikingové jsou chamraď, všichnido posledního,“ prskala do tmy. „Nepotkala jsem ještě ani jediného dobrého. Jsou to zákeřní, haneb-ní, zkažení lidé… Ó, co já bych dělala, kdyby se miteď nějaký dostal do rukou. Klidně bych mu snědla játra, to mi věř. Proklínám tuhle plavbu a všechny

na téhle lodi…“„MY jsme na ní taky,“ podotkl Medvídek.

„Celou loď neproklínej, vždyť bys mohla proklíti nás.“

„NEODMLOUVEJ starším a zkušenějším,“

okřikla ho babička přísně (být připoutaný řetězem



1 VIKINSKÝ PLAVECKÝ

ZÁVOD JAKSEPATŘÍ

Na Barbarském souostroví byl mrazivý jarní den.

Škyťák Šelmovská Štika Třetí, naděje a následník

trůnu kmene Chlupatých Chuligánů, stál zkroušeně

na pláži na západním úpatí Vražedných hor a na sobě

neměl vůbec nic krom přilby, meče, vesty a prťavýchchlupatých plavek.

Vražedné hory ani v nejmenším nepatřily k mís-

tům, která byste chtěli dobrovolně navštívit. Škyťákovi

z nich běhal mráz po zádech. Jejich majestátní, ne-

lítostné, závratně vysoké vrcholy obývali různí nevý-

slovně nebezpeční draci a zmutovaní vlci, nemluvě

o Vrahounech, nejdivočejším a nejkrutějším vikin-

ském kmeni celého necivilizovaného světa.

Kmen Vrahounů moc často nemíval hosty.

Možná s tím měl co do činění jejich nepříjemný zvyk

obětovat vetřelce na vrcholku Vrahounského štítunebeským drakům.

Tentokrát si ale Vadmozek Vrahoun usmyslel,

že bude pohostinný, a pozval na svůj ostrov dva další

kmeny, Chuligány a Zbojnice, na takové zábavné,

přátelské mezikmenové plavecké utkání.

15



Od východu vál prudký víchr, kradl přilby,

pláště i meče, a kutálel je dolů po pláži a Škyťákovi

z něj na hubených pihatých rukou naskakovala husíkůže. Jeho drobounký lovecký drak Bezzubka měl co

dělat, aby dokázal vzlétnout a vichr ho přitom neod-

foukl.

Bezzubka byl nevídaně malý drak obecný

čili zahradní s velikýma,nevinnýma, brčálově

Šlo o tradiční vikinský plavecký závod a Vikin-

gové byli kapánek magoři, takže chodili i plavat se

zbraněmi – s meči, sekerami, dýkami a tak vůbec.Podle všeho je ani nenapadlo, že by to mohlo

škodit jejich vznášivosti.

Takže kompletní válečnictvo kmenů Vrahou-

nů, Chuligánů i Zbojnic teď poskakovalo na nepří-

jemně kamenité pláži, všichni se snažili tvářit, že ale vůbec nemají rohy na přilbách jak rampouchy,

a z hor tyčících se nad nimi je povzbuzovalo vytí

zmutovaných vlků.



9

zelenýma

očima.

„Bezzubkab-b-by dneskaplavat nechodil,

b-b-být tebou,“radil Škyťákovi. „Voda je ď-ď-děsně studená, Bez-

zubka už v ní byl a málem mu umrzla křídla.“„Ano, pěkně děkuju, Bezzubko,“ odpověděl

Škyťák. (Byl totiž jedním z mála Vikingů, kteří kdy

uměli dracky, což byl jazyk, kterým se mezi sebou

dorozumívali draci.) „To je moc dobré vědět, budu si to pamatovat.“

Hltan Říh – Viking, který na Trumberku vedl

povinný pirátský výcvik – byl jen v trenýrkách

a nasával ledový vichr do plic, jako by to byl ten nej-

příjemnější letní vánek. „Nádherné počasí na kou-

pání!“ zaburácel blaženě a zabušil si

pěstí do prsou jako veliká zrzavágorila. „Tak kluci, všichni ke

mně a do pozoru, vysvět-

lím vám pravidla závo-

du…“

Tucet chlapců nastoupil před

učitele do rozechvělé řady.

„Takže mládeži!“ zahřmělHltan. „Správný vikinský plavec-

ký závod není nic jako ty ubohé

závůdky, co mají na pevnině.

Je to zkouška vaší ODOLNOSTI,

SÍLY a SEBEVRAŽEDNÉ ODVAHY…“„A do prkýnka,“ zaskučel Škyťákův nejlepší ka-

marád Rybinoha, jediný žák pirátského výcviku, který

byl ve všech vikinských disciplínách ještě horší než

Škyťák sám. Nohy měl jak špagety a vůbec neuměl

plavat. „To se mi ani trochu nelíbí…“

„Ve správném vikinském plaveckém závodě,“

pokračoval Hltan, „vyhrává ten, kdo je POSLEDNÍ.“Z nastoupené řady se ozvalo překvapené lapá-

ní po dechu a výkřiky „ale pane, prosím, to nemůže

být pravda, pane“.

„Tak v tom případě,“ ušklíbl se Soplan Šušni-bor, veliký násilnický výrostek se svalnatýma ruka-

ma potetovanýma lebkami, „to určitě vyhraje Škyťák

Neschopný. Ten je poslední vždycky…“

Škyťák postávající na jedné noze se pokusil

o úsměv, ale upadl do písku.



„Ohó!“ zubil se Hltan a vousy se mu ježily dych-

tivostí. Přiložil prst k nosu. „Jen se nad tím pořádně

zamyslete, hoši… Všichni vyrazíme ze břehu, začne-me plavat a od té chvíle to je kdo s koho. Kdo dokáže

doplavat nejdál, tam, kde je největší hloubka, a ještě

se vrátit? Během staletí už mnoho válečníků z pýchy

podcenilo plavbu ZPĚT a utopili se…“

„No hurá…,“ zaúpěl Rybinoha.„Ale má to i svou světlou stránku. Každý, kdo

utone v průběhu plaveckého závodu, totiž automa-

ticky půjde rovnou do Valhaly,“ usmál se na ně Hl-

tan, jako by jim právě všem dával parádní dárek

k narozeninám.

„Óóóóóóóóó,“ zvolali kluci radostně.

„ŠÍLENSTVÍ,“ bručel Rybinoha a kymá-

cel se ve větru jako tenký stromek, který

se co nevidět zlomí. „Jsme jediní

příčetní lidé v kmeni plném

naprostých CVOKŮ.“

„Nějaké dotazy?“ zahří-mal Hltan.

Škyťák se přihlásil.

„Jen taková drobnost,

pane. Neumrzneme

všichni během tako- vých pěti minut?“



„Nebuď máslo!“ zaburácel Hltan. „To sádlo ze

sádletounů, kterým jste pomazaní, by vás MĚLO udr-

žet natolik v teple, aby vám hned nehrozila SMRT…,ale to je samozřejmě všechno součástí hry. Dokážete

využít svoje schopnosti a úsudek a zůstat ve vodě tak

dlouho, že to bude stačit na vítězství…, ale ne TAKDLOUHO, abyste přitom umrzli?“

Hltan procházel podél řady chlapců a kontro-loval je před závodem. „Moc pěkné, Šušnibore… Bra-

du vzhůru, Tvrdohlávku mladší… Nezapomněl jsi na

něco, Trumbero?“

„Meč mám, pane,“ řekl Trumbera.

„Meč sice máš,“ uznal Hltan, „ale NEMÁŠ na

sobě plavky. Rychle si je obleč, chlapče… Nemyslím

si, že by tě Thór chtěl přivítat ve Valhale nahého jak

palec. To je mi ale představa…“

Pokračoval dál podél řady, až se zprudka zara-

zil před Rybinohou. „CO,“ zahromoval hrůzu budí-

cím hlasem, „CO je pro Thóra pána TOHLE?“„Rukávky, pane,“ odpověděl Rybinoha s pohle-

dem upřeným před sebe.

„Rybinoha neumí plavat, pane,“ vysvětloval Šky-

ťák ve snaze svého nejlepšího kamaráda hájit. „Tak

jsme mu z pár prasečích měchýřů vyrobili tohle.

Jinak jde ke dnu jak cihla.“

„Jak cihla,“ přitakal Rybinoha přičinlivě.„No pro smilování Ódinovo,“ vybuchl Hltan,

„co si asi pomyslí kmen Vrahounů, až tě s TÍMHLEuvidí? Vezmi si můj plášť, Rybinoho, a zabal si to do

něj. Budeme doufat, že si toho nikdo nevšimne. Thór

mě netrestej…“

22



Potom se obrátil k ostatním a zahřímal: „Tak,

máte s sebou všichni lovecké draky?“

Kluci s sebou lovecké draky měli. Choulili sena pobřeží a křídly složenými nad hlavou se chráni-

li před deštěm.

„Lovecký drak může při závodě letět nad vámi.

Jednak vás tak bude ze břehu lépe vidět a jednak má

určitou šanci odehnat různá nebezpečná stvoření…,žraloky, temnodychy a tak… Teď pohov a připravte se,

za nějakých pět minut se uvidíme na startu.“

Chlapci se se vzrušeným brebentěním pustili

do závěrečných příprav.

„Nazdárek, TRAGÉDI,“ ušklíbl se Šušnibor,

vysoký protivný kluk s nozdrami, že byste do nich

mohli strčit okurku (Bezzubka to dokonce jednou

UDĚLAL), a ohyzdným zárodkem knírku nad hor-

ním rtem, který připomínal chlupatou housenku.

„Doufám, že si Škyťáček procvičoval čubičku…“

Strčil do Škyťáka tak prudce, že ho povalil dopísku.

„Checheche…,“ zachrochtal Psídech Dutohlav,

Šušniborův neméně nepříjemný kumpán. Vypadal

v podstatě jako gorila v okulárech, co to přehání

s koblihami.

„Fakt sranda, Šušnibore,“ odtušil Škyťák a prs-

kal kolem sebe písek.

„Vy dva jste vždycky přeborníci v tom být někde poslední…,“ posmíval se jim Šušnibor. „Takže

tentokrát máte možná jedinou možnost být konečně

někde PRVNÍ… Pokuste se aspoň doplavat tam, kde

přestanete stačit, než se zase jako zbabělý plankton

připlazíte zpátky na břeh. Nechcete přece nás OPRAV-DOVÉ Chuligány ztrapňovat víc, než je nutné… Jo,

a Rybinoho, moc pěkné rukávky…“

Psídech sebral Rybinohovi z rukou hrnek sliz-

kého zeleného sádletouního sádla a vylil mu ho na

hlavu, načež odkráčel i se Šušniborem, který měl

celkem jednoduchý smysl pro humor a tomuhle

vtípku se smál tak, že se

sotva držel na nohou.

4



2 NECHŤ ZVÍTĚZÍ TEN (NEBO

TA NEJTUČNĚJŠÍ A NEJMÍŇ

HLOUPÝ

(ČI

HLOUPÁ

Chlapcům přišli popřát mnoho štěstí Škyťákův otec

a dědeček.

Škyťákův otec Flegmon Ohromný, ó slyšte jeho

jméno a třeste se, bububu, byl náčelníkem kmeneChlupatých Chuligánů. Měl tradiční vikinskou kon-

stituci neboli dva metry na výšku, pupek jako křižník

a obočí, které ve větru vlálo jako pár křečků metají-

cích salta. Byl strašidelně srdečný a rozjařený jarem.

„Překrásný den na plavecký závod!“ zaburácelzvesela.

„Nejsem si jistý, jestli s tebou můžu souhlasit,“

zachrčel Škyťákův dědeček Děd Vrásečník, který měl

být při závodě jedním z rozhodčích. Byl to stařec

svrasklý jako ústřice a devadesát let vichrů proháně- jících se souostrovím ohnulo jeho prastarý hřbet do-

kulata. Zacuchaný bělostný plnovous měl tak dlou-

hý, že jej vláčel za sebou po zemi a zachytávaly se mu

do něj vyplavené škeble a řasy.

Snažil se přesvědčit Flegmona, aby se závodu

neúčastnil osobně.

„Doufám, že ho sejme temnodych,“ prohlásil

ponuře Rybinoha, sundal si brýle a snažil se z nich

sádlo setřít cípem plavek. Akorát ho rozmazal, takžeskrz brýle nebylo vidět vůbec nic.

„Stejně by ho hned zase vyplivl,“ odpověděl Šky-

ťák ještě ponuřeji. Snažil se oklepat od písku, ale abso-

lutně se mu to nedařilo, protože sádletouní sádlo

strašně lepí. „Vsadím se, že má úplně odpornou chuť.“TRAMTA RÁÁÁÁÁÁ! Vrahounský trubač zadul na roh, aby se všich-

ni soutěžící shromáždili na startu závodu…

27

Date post:	23-Feb-2018
Category:	Documents
Upload:	slovart
View:	230 times
Download:	0 times

Jak přežít dračí bouři (Škyťák Šelmovská Štika III. - kniha 7.)

Documents