Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost

CZ.1.07/2.2.00/28.0080

Křesťanské myšlení o právu

Rané křesťanství I.

Navazuje na židovské náboženství Univerzalismus – důraz na spolupráci

mezi národy Humanismus – lidé jsou dětmi

jediného otce – Boha, úcta k jednotlivci

Víra v posmrtný život – cenu má jen Boží království

Rané křesťanství II.

Stát a právo nemají větší význam První křesťané jsou k veřejnému životu a ke

státnímu zřízení indiferentní Nenalézáme žádné právní koncepce a

evangelia také nejsou právními kodexy Křesťané si ale osvojili myšlenku

přirozeného práva - idea nejvyššího zákonodárce a idea cílů, které stojí nad státem, právem i morálkou obce

Rané křesťanství III.

Postupně dochází k přehodnocení původního postoje

Křesťanství se „pořečťuje“ a „pořímšťuje“

Křesťanští myslitelé se zajímají o stát a právo a navazují na řeckou filozofii

Patristika (2. – 7. stol.) I.

Ve 2. století se pevněji zformovala křesťanská inteligence - apoštolové a kazatelé, kteří učili slovu božímu

Z řad těchto lidí vybírá církev své otce (patres) - sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin a sv. Řehoř Veliký

Zkultivovali řeckou filosofii a sami produkovali filozofickou literaturu

Patristika znamenala první teologicko-filozofické vyjádření křesťanské víry

Patristika II.

Křesťané si začínají uvědomovat, že konec světa hned tak nenadejde a že si musí najít ve světě své místo

Ve 3. století byla v Alexandrii založena první křesťanská bohoslovecká škola, kde se formovaly i názory na stát a právo

Počátkem 4. století už křesťanství silně prorůstá do společenské a politické struktury Říma

Toleranční (milánský) edikt (313) - vyhlásil obecnou svobodu vyznání

Augustinus Aurelius (354 - 430)

Jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované patristiky

Dal křesťanskému učení pevný filosofický rámec

Díla: Spisy proti akademikům, O blaženém životě, O boží obci a Vyznání

Z komplexu antické vzdělanosti vybral Augustin vše, co bylo přínosem pro křesťanství

Sv. Augustin – O boží obci

Vývoj světa vnímá jako boj dvou mystických společenství, která se na zemi střetávají - Boží stát křesťanů s pozemským státem neustále zápasí o převahu, dokud nezvítězí

Pozemská říše je nedokonalá, tvořená hřešícími bytostmi, její úlohou je být místem, kde se odehrává zápas o pravé určení člověka

Boží stát je jediným pravým, dokonalým a věčným státem. Je to obec, kterou založili dobří věřící. Tento neviditelný stát má svého pozemského představitele, své zákony a vládu, a tou je církev. Je to mystická konstrukce křesťanského společenství

Augustin považoval za příslušníky Boží obce i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě

Sv. Augustin – teorie státu

Stát je nutným a užitečným zřízením, má udržet na uzdě lidskou hříšnost

Cílem státu je udržovat mír a spravedlnost na světě - "Co je stát bez spravedlnosti? Banda lupičů!"

Stát v morálním smyslu podléhá církvi Augustinovi následovníci zformulovali ideu

svrchovanosti papežské moci – 800 – vznik svaté říše římské (univerzálního křesťanského impéria v západní Evropě)

Sv. Augustin – přirozené právo

Přirozené právo je objektivní realitou, rozumem či vůlí Boha, který je centrem veškerého řádu světa

Základní princip: „Nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě.“

Vyčerpávajícím způsobem je tento řád představen a autoritativně vyjádřen v Bibli

Do lidského srdce a intelektu už ale není vepsán tak přirozeně, jak to chápali antičtí autoři, prosazuje se teprve aktem vůle - člověk ho může, ale nemusí přijmout

Pozitivní právo si lidé vytvářejí tím, že božské ustanovení ve své duši přetlumočí do jazyka pravidel

Scholastika

Odvozeno od „schola“ – rozvoj křesťanské filozofie na školách a univerzitách

Raná scholastika (9. – 12. stol.) - Pierre Abélard

Vrcholná scholastika (13. stol.) - Albert Veliký, Tomáš Akvinský

Pozdní scholastika (14. – 15. stol.) - Duns Scotus, William z Ockhamu

Tomáš Akvinský (1225 - 1274)

Byl katolický filosof a teolog scholastické tradice V římskokatolické církvi platí za jednu z největších

teologických autorit - za svatého byl prohlášen roku 1323

Jeho zásluhou se základní tendence řecké filosofie dále šířily ve filosofii křesťanské

Tomášovo dílo je velice bohaté i na závěry z oblasti státu a práva. Obsaženy jsou ve třech článcích první a druhé části Theologické summy a ve třetí knize Summy proti pohanům

T. Akvinský – víra a rozum I.

Tomáš vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se je vzájemně uvést do harmonie

Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa).

Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha.

Rozum a víra pocházejí od Boha a nemohou si odporovat, v jejich syntéze má však víra určitou přednost

T. Akvinský – víra a rozum II.

Tomáš formuloval celkem pět následujících důkazů, přičemž se inspiroval Aristotelovou metodikou, a také učením Augustinovým: z pohybu (změny) lze usuzovat, že musí existovat

prvotní impuls vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní

příčina věci existují nebo neexistují; to, že existují, způsobuje

nějaká nutnost skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí

však existovat nejvyšší stupeň dokonalosti v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování

věcí, musí však existovat něco, co dané věci řídí

T. Akvinský – přirozené právo

Lex aeterna (věčný zákon) – zdrojem je Bůh, vyjadřuje vztah Boha a světa a je univerzální

Lex naturalis (přirozený zákon) – je výsledkem účasti rozumných lidských stvoření na věčném zákonu, odvozen z přírody (čiň dobro a vyhni se zlu)

Lex humana (lidský zákon) – precizuje obsah přirozeného práva a zaplňuje v něm mezery

Lex divina (božské pozitivní právo) – obsaženo v církevní nauce a v Bibli

I nespravedlivý zákon je projevem vlády, která pochází od Boha

T. Akvinský – stát

Bůh je zdrojem řádu, do něhož patří i stát Stát je silou, která drží společnost

pohromadě, je to rozumné ustanovení k obecnému blahu – stát je autonomním, přirozeným společenstvím

V rámci řádu je důležitý princip hierarchie – každý má své místo a musí poslouchat nadřízené – poddaní musí poslouchat vládce

Křesťanští panovníci podléhají papeži, kterému paří nejvyšší správa, ale zasahuje jen v závažných případech

T. Akvinský – státní formy

Získávání soukromého majetku je důsledkem přirozeného práva

Prohlašuje za nejpřirozenější formu státu monarchii – vláda jedince, která je lepší zárukou pořádku (analogie Boha)

Špatné formy vlády – tyranie, oligarchie, demokracie

Novotomismus

Novotomismus či neotomismus je novodobá forma tomismu. Představuje aktivní návrat k základním ideám této filosofie.

Je jedním z hlavních směrů moderní filosofie a patří k tzv. novoscholastické filosofii

Novotomismus byl inspirován encyklikou papeže Lva XIII. Aeterni Patris z roku 1879 - tomismus ukotvila jako oficiální filosofii katolické církve a záruku obrození moderní křesťanské kultury