Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Kompozice Komenského písně Óve všech svých divný nám skutcích, BožeAuthor(s): FRANTIŠEK VŠETIČKASource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 113, Čís. 3 (1990), pp. 200-203Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465713 .

Accessed: 10/06/2014 19:56

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.96.185 on Tue, 10 Jun 2014 19:56:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Kompozice Komenského písně Ó ve všech svých divný nám

skutcích, Bože

FRANTIŠEK VSETICKA

Roku 1659 vydal Komenský Kancionál, který se podle místa svého vydání označuje jako

amsterodamský. Je to bratrský exilový zpěvník, což naznačuje nejen místo, v němž

spatřil světlo světa, ale také jeho praktické uspořádání. Obsahuje totiž duchovní písně pro nejrůznější společenské skupiny a pro nejrozmanitější lidské situace. Evangelické zaměření kancionálu (na rozdíl od zpěvníků katolických) se projevuje v jeho prakti cismu, v tom, jakým způsobem přihlíží k životní realitě. V oddíle nazvaném „Písně k užívání jistým osobám podle stavu, věku a povolání" je mj. píseň určená těhotným

ženám, jejímž autorem je sám Komenský. Komenského píseň, nesoucí název Pobožné matroně v čas těhotnosti, upoutává už

svou introdukční strofou:

0 ve všech svých divný nám

skutcích, Bože, budiž sám

chválen z nich odevšad!

Oslavujtež tvé činy všeho světa končiny 1 všech nejvyšších nebes řád.1

Introdukce upoutává pozornost především tím, že je v ní představa Boha spjata s přemírou slov vyjadřujících maximální kvantitu nebo kvalitu: ve všech - odevšad -

všeho - všech - nejvyšších. Úvodní šestiveršová strofa zahrnuje pět slov tohoto druhu,

z nichž čtyři Komenský pozičně zvýraznil tím, že je vložil na začátek a konec verše - tři

na začátek a jedno na konec.

Básníkem nastolená tendence pokračuje i v dalších strofách - v druhé se nachází

výraz vše (vše, což's v světě chtěl miti) a v třetí výrazy všech, všeliká a všecko:

Tys všech bytnost bytnosti,

věčných Otec věčností,

všeliká rodina

v nebi, v zemi, z tebe jest, sám máš ty stále tu čest;

k tobě všecko patření má.

K slovům vyjadřujícím maximální kvantitu nebo kvalitu možno v 3. strofě přičíst celý

její 2. verš: věčných Otec věčností, v němž syntagma věčných věčností tvoří skvělou paro nomasii.2

Tendence tohoto druhu sahá v české duchovní poezii až do jejích počátků, objevuje se např. už v Kunhutině modlitbě, pocházející patrně z konce 13. století:

Ví taj, krâl'u všemohúcí, ve všěch miestiech vševidúcí, všěch kajúcích milující, věčný život dávajúcí; všeho kvietie kráse ktvúcí,

všěch světlostí viece stvúcí...

Počáteční strofy Komenského písně, zahrnující další slova vyjadřující maximální

kvantitu nebo kvalitu, sepjal autor navíc vstupním pronominálním Ty (Tys). Druhá

strofa začíná: Tys řekl, a hned se stalo. Třetí: Tysvšech bytnost bytností. . . Čtvrtá: Tynáše

pokolení... Začátek 5. strofy se k nim pojí alespoň tím, že začíná stejným konso

200

This content downloaded from 188.72.96.185 on Tue, 10 Jun 2014 19:56:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KOMPOZICE KOMENSKÉHO PISNE Ó VE VŠECH SVÝCH DIVNÝ NÁM SKUTCÍCH, BOŽE

nantem: Tělo z živlů nám dáváš... Tato tendence se velmi výrazně projevuje už

v Komenského písni Ježíši, tvá sladká pamět.3

Introdukce, promyšleně vystavěná introdukce, hraje v Komenského poezii důležitou

roli - je to jeden z nejzávažnějších článků kompoziční výstavby jeho básní a písní. Viz např. introdukci epicedia na smrt Mořice Učeného4 nebo introdukci písní Ježíši, tvá sladká pamět a Všechen život všech nás lidí.

Jestliže rozsah introdukce je v skladbě poněkud problematický, pak rozsah finále je zcela zřejmý - tvoří je poslední strofa:

V tvém jménu, ó Ježíši,

útěcho má nejvýšši, modlitbu zavírám.

Amen, amen, můj Pane,

ať tvé se děvče stane

tak, jakžť srdce své předstírám! Finální strofu uzavírá Komenský obrazem srdce, srdce předestřeného na dlani - čili

jedním ze základních obrazů křesťanské symboliky. Důraz na tento obraz není

náhodný, neboť podle současné evangelické teologie, která z Komenského vychází, je srdce orgánem mravního a náboženského života, nástrojem lidského ducha, v němž se

soustřeďuje osobní a individuální život jedince. Komenského specifikum spočívá v tom, že obraz srdce vkládá do explicitu.

Z hlediska zvukového jsou ve finální strofě nejbohatší poslední tři verše, jejichž zvuková hodnota spočívá především ve vokálech:

Zvukovou hodnotu určují v tomto trojverší dvě hláskové skupiny: skupina a e, vyskytu

jící se zejména na začátku a konci verše, a skupina e e e, nacházející se uprostřed verše.

Obě skupiny trojího e spolu úzce souvisí, neboť v druhé z nich se zpívá o srdci svém

a v první pak o děvče tvé, jíž srdce patří (děvkou je v tomto případě - jak napovídá titul

písně - pobožná matrona v čas těhotnosti). Tvary srdce své a děvče tvé tak tvoří stěžejní sémantické pouto, na němž je závěrečná strofa Komenského skladby založena.5

Zbývající strofy písně buduje Komenský pomocí nejrůznějších prostředků, nejčastěji však pomocí náslovných hlásek. Strofu 12. např. vystavěl pomocí slov začínajících

náslovným po (Potěšmne, potěš, požehnání, pomoc), k nimž připojil pětici slov začínají cích konsonantem m (mne, mým, manželem milým, měli).

Strofa 13. je naopak vystavěna pomocí náslovného ne (neřestí, nésti, nevynímám,

neproměnný) a náslovného na (náš, nás, naučil).

Tendence k náslovnému ne (uplatněná v 13. strofě) je u Komenského dosti výrazná -

viz např. první polovinu 15. strofy: Nebí, nemáme, než. Trojicí těchto výrazů začínají

první tři verše.

Na výstavbě 3. strofy se zase podílí především paronomasie:

Tys všech bytnost bytností,

věčných Otec věčností.

Je to častý prostředek Komenského stylu - viz např. v 5. strofě vnitř zevnitř.

První strofu vystavěl pak básník pomocí většího počtu slov vyjadřujících maximální

kvantitu nebo kvalitu. Všechny základní znaky písně, o nichž byla řeč, se nacházejí už v její prozaické předloze, kterou Komenský otiskl v Informatoriu školy mateřské.6 Informatorium bylo

dokončeno roku 1632, Kancionál pak vydal Komenský 1659, takže mezi prozaickou a veršovanou podobou modlitby je plných 27 let. Introdukce prozaické modlitby je do jisté míry příbuzná veršované introdukci, neboť i v ní se vyskytují charakteristická

201

This content downloaded from 188.72.96.185 on Tue, 10 Jun 2014 19:56:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

FRANTIŠEK VSETICKA

slova vyjadřující maximální kvantitu nebo kvalitu: „Všemohoucí Bože, jemuž samému

ta čest náleží, že pánem a stvořitelem jsi všech věcí, viditedlných i neviditedlných, od něhož všeliká rodina na nebi i na zemi jmenuje se."7 Pro srovnání třeba dodat, že intro

dukce písně obsahuje pět slov tohoto druhu.

Ve finále obou děl se vyskytuje také obraz srdce. V prozaické modlitbě: „a naplň žádost srdce mého"; v písni: „tak, jakžť srdce své předstírám!".

Obdobným způsobem jako strofu buduje Komenský i větu své prozaické modlitby. Některé věty např. pomocí náslovného po: „Potěš i v té částce mne s manželem mým

milým, ó Bože všelikého potěšení, abychom vidouce požehnám tvé, mohli potěšeným srdcem velebiti tvé otcovství a sloužiti tobě s radostí." V citované větě se vyskytuje

stejný počet výrazů začínajících náslovným po jako v písni. V další větě však Komenský

pokračuje: „Nevynímám se z té pokuty, kteroužs na nás vzložiti ráčil, aby počínánínáše a rození s bolestí bylo: než toliko aby mi kázně své nésti pomáhal a potěšený tomu cíl dal, za to prosím poníženěVěta obsahuje pět výrazů začínajících náslovným po, což nemá

v písni obdobu. V předcházející citaci z prozaické modlitby se vyskytuje čtyřnásobná aliterace: „mne

s manželem mým milým". V písni je tato aliterace poněkud narušena:

Potěš m ne v tom, Bože, s mým

potěš manželem milým. K rozpojení aliteračního celku přivedla Komenského nezbytnost rýmová, která je v rozsahu celé písně důsledně dodržována v podobě aabccb, a nezbytnost anaforická

(Potěš - potěš). Zvuková hodnota na začátku a na konci verše vedla tedy k tomu, že

Komenský aliterační řadu - tj. jinou zvukovou řadu - rozrušil. Původní aliterační

půdorys je však v písni přesto zachován.

V jiné větě (výše citované) použil Komenský paronomasie „u věčné věčnosti", jí v písni odpovídá verš „věčných Otec věčností".

K nejzávažnějším prvkům tektoniky Komenského duchovní písně Ó ve všech svých

divný nám skutcích, Bože patří především ty, jež se nejúžeji vztahují k její sémantice.

Výstavba introdukce pomocí slov vyjadřujících maximální kvantitu nebo kvalitu není

výtvorem Komenského, který v tomto případě pouze navázal na pradávnou básnickou

tradici. Smysl těchto slov, záměrně a cílevědomě nakupených, je shodný s jejich

použitím v Kunhutiné modlitbě - směřují k oslavě a k zdůraznění nejvyšší a nejdokona

lejší duchovní bytosti. Explicit obsahující symptomatický obraz srdce svědčí pak o příbuzné tendenci, která se nyní návratně obrací ke svému mluvčímu, k věřícímu, do

jeho centra, tj. do jeho srdce. Z hlediska kompoziční sémantiky je potom zcela logické, že se tento stěžejní výraz objevuje právě v závěrečném verši skladby. Nejinak je tomu se

vzácnou souhrou mezi syntagmaty srdce své a děvče tvé, jejichž vzájemnou korespon denci založil Komenský na součinnosti fónické, sémantické a tematické. Významový dosah všech těchto kompozičních prostředků ukazuje, že je mezi nimi úzká až bezpro střední souvislost. To vše pak Komenský podtrhuje zvukově (viz používání náslovných

hlásek) a melodicky (viz nápěv písně). Z výčtu tří nejpozoruhodnějších tektonických prostředků se dva vztahují k závěru

skladby - umístění výrazu srdce a souhra syntagmat srdce své a děvče tvé. Už jen letmá

konfrontace s ostatní písňovou tvorbou J. A. Komenského však naznačuje, že tendence

tohoto druhuje v jeho básnickém díle častá - viz např. výstavbu finále v písních Ježíši, tvá sladká pamět, Všechen život všech nás lidí nebo Věčně Bůh jsa nepočatý.

Všechny stavebné prostředky Komenského písně určené budoucím matkám přispí

vají k celistvosti veršovaného textu a k vyznění jeho stěžejní myšlenky, jíž je odevzdání

se věřící duše do rukou božích. Spirituální charakter skladby je těmito tektonickými

postupy zvýrazněn, zdůrazněn a náležitě prohlouben. Nitro věřícího barokního člověka

je těmito způsoby nejen obnaženo, ale je také ukázáno směřování a usilování tohoto

člověka, jež bylo ve svém úhrnu jednotné a ucelené. Stejně jako tato píseň.

202

This content downloaded from 188.72.96.185 on Tue, 10 Jun 2014 19:56:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KOMPOZICE KOMENSKÉHO PÍSNĚ

Ó VE VŠECH SVÝCH DIVNÝ NÁM SKUTCÍCH, BOŽE

RESUME

Die Komposition des Liedes Ó ve všech svých divný nám skutcích, Bože (Gar wunderlich, o Gott, erscheinst du uns in alien deinen Taten) von Comenius

FRANTIŠEK VŠETIČKA

Zu den eigenartigen Merkmalen des kompositionellen Aufbaues des genannten Come niusschen Liedes gehôrt in erster Reihe die mit Hilfe einiger Wôrter von grôBter Tragweite gebil dete Introduktion. Weiter das Finale, das mit Hilfe einer schwerwiegenden Ànderung in der

Ansprache aufgebaut wurde - Verschiebung von Gott zu Jesus. Zur Schaffung des Explizits wurde ein bedeutungsvolles Bild des Herzens herbeigezogen. Von den einzelnen Strophen des Werkes heben sich namentlich jene ab, in denen die entscheidende Aufbaurolle den Klangwerten zukommt. Als kennzeichnende Merkmale dieses Liedes von Comenius zàhlen also vor alletti

jene, die es bereits in der Prosalesart des Gebetes gibt.

1 Cituji podle Škarkova vydání Komenského Duchovních písni (Praha, Vyšehrad 1952).

2Komenskému byl pojem paronomasie znám, ve Zprávě a naučení o kazatelstvío ní napsal: „Paronomasia jest, když se maličko litery v slově změní, aby se smysl změnil, jako: Nejsou vůdcové, ale svůdcové. Státek, zmatek. Mladost, radost. Tak o vrchnosti mluvě, říci by mohl: Kdo neseš zbraň, braniž se a zastávej nevinných, abys jí darmo nenosil. Pokrytci budou časem odkrytci, mají hříchy za hříčky" (Dílo J. A. Komenského, 4, Praha, Academia 1983, s. 89). Ve spise Opera didactica omnia definoval Komenský paronomasii ještě jednou - viz Opera didactica omnia, 2, pars 3, Praha, Academia scientiarum Bohemoslovenica 1957, s. 523-524 (pozor na chybnou pagi

naci, definice se nachází v oddíle nazvaném Atrium). 3 Viz o tom v mé stati Kompozice Komenského písně Plésání duše věřící, Studia Comeniana et

historica, 9, 1979, č. 20, s. 44-54. 4 Viz o tom v mé stati Kompozice Komenského epicedio, Studia Comeniana et historica, 13,1983,

č. 25, s. 94-98. 5

Skutečnost, že pronomen tvé patří v předposledním verši do hláskové skupiny aé, na našem

výkladu nic nemění, poněvadž místo trojice e lze zde hovořit také o jeho souvislé čtveřici éeěe. 6

Jako první upozornil na vztah mezi prozaickou a veršovanou podobou modlitby S t. Souček ve stati Komenský a Bible kralická (in: Bible a český národ, Brno, Dobročinný komitét

1935, s. 100). 7

Cituji z XI. svazku Díla J. A. Komenského, Praha, Academia 1973, s. 239.

203

This content downloaded from 188.72.96.185 on Tue, 10 Jun 2014 19:56:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions