KOMUNITNÍ MONITORING

KOMUNITNÍ MONITORING: Praha 14 2

Kontakty:

Ing. Pavel Borecký [email protected]

Mgr. et Mgr. Pavla Burgos [email protected]

Mgr. Lukáš Hanus [email protected]

Mgr. Markéta Slavková [email protected]

www.anthropictures.cz

Praha, 12. 4. 2013

Studio antropologického výzkumu Anthropictures


KOMUNITNÍ MONITORING: Antropologický průzkum neformálních

komunitních aktivit a komunitních skupin na území Prahy 14.

Doba řešení projektu 1. 2. 2013 – 12. 4. 2013

Klíčová slova: komunita, neformální komunity, soudržnost, aktivizace, komunitní chování

Krátká anotace Výzkum je v rámci všech mikroregionů Prahy 14 zaměřen na:

1) identifikaci neformálních komunitních aktivit občanů Prahy 14

2) identifikaci potřeb těchto skupin (komunit)

3) identifikaci klíčových míst styku těchto (skupin) komunit, které jim napomáhají kolektivně

uspokojovat jejich společenské potřeby

4) identifikaci společenského chování s ne-aktivizovaným komunitním potenciálem

Výzkum se soustředil na identifikování současných neformálních sdružení a skupin jednotlivců všech

věkových skupin na Praze 14 a míst jejich společenského styku. Neformální komunitní aktivity jsou

zde chápány jako aktivity fungující na bázi lidské a místní blízkosti vyplývající z kolektivně sdílených

potřeb. Toto úsilí není přímo organizováno žádnou oficiální institucí s právní formou, není

financováno oficiálními dotačními cestami, i když může být s organizovanými iniciativami

v intenzivním kontaktu. Kritériem neformálního komunitního chování je jeho autenticita a nezávislost

na vnější finanční či organizační podpoře. Výzkum se tedy logicky zaměří pouze na společenské

aktivity, které jsou v daných oblastech „živé“ ve sledovaném období, a vykazují rysy možného

komunitního rozvoje. Komunitní aktivity budou sledovány jak v jednotlivých pracovně vymezených

mikroregionech, tak i jimi napříč. Jako formalizované komunitní chování, jehož monitoring není

součástí této analýzy, jsou považovány jeho projevy ústící ke vzniku registrovaných organizací,

s vnitřní strukturou, pravidly a registrovanými členy. Typicky například občanská sdružení, státní

instituce (školy, školky), tělovýchovné jednoty atd. Formální organizace však často generují vznik

neformálních sdružení a naopak. Sledovali jsme proto i formální instituce, ale pouze v dalších

neformálních aktivitách, které vznikají na podkladě známosti vytvořené ve formální instituci.

Cílem výzkumu bylo najít propojující komunitní potenciál v rámci těch mikroregionů, které mají

společný styk a sdílejí společné zájmy, aktivity, cíle. V rámci sledovaného komunitního chování byly

zohledněny všechny aktivity vykazující znaky společenské aktivace (tedy občanské, sportovní,

umělecké, politické, hudební, revitalizační a další). Jsou jimi ty aktivity, které se realizují na jiném než

příbuzenském základě, rozvíjejí vazby mezi obyvateli žijícími v jednom místě a mají přímý vliv na

chování obyvatel Prahy 14.

Neformální aktivity obyvatel jsou zřejmé nejvíce participantům samotným. Hůře se ale diagnostikují

z veřejných projevů, protože projevy neformálních komunitních aktivit zpravidla nemají uniformní,


kodifikovanou či pravidelnou formu. Pro Zkoumání těchto jevů jsme si vybrali přímou metodu práce

s lidmi ve sledovaných mikroregionech. Základem výzkumu bylo terénní pozorování v jednotlivých

mikroregionech v trvání několika týdnů (dle velikosti lokality). To umožní pochopit motivace lidí ke

komunitní aktivizaci přímo, bez nutnosti sledovat pouze jejich projevy. Metodika přímé práce s lidmi

v terénu za použití především neformálních rozhovorů a „BEING THERE“ přístupu obecně přináší

velkou přesnost v identifikaci jednotlivých aktivit a především pochopení jejich existence. Po

prvotní identifikaci těchto aktivit byla zjištěna místa jejich realizace a následně provedeny řízené

rozhovory s účastníky identifikovaných akcí (členy „komunit“). Celé terénní pozorování bylo doplněno

analýzou dostupných materiálů spojených s komunitním životem v jednotlivých mikroregionech

(dokumentace událostí, výskyty a prohlášení v tisku atd.).

Detailní charakteristika a přínos projektu Komunitní chování obyvatel mikroregionů Prahy 14 bylo identifikováno (sledováno) ve dvou hlavních

podobách:

1) Aktivizované komunitní chování (neformální):

- Zahrnuje skupiny jednotlivců, kteří prokazatelně a konkrétně kolektivně spolupracují na

uspokojování svých potřeb. Toto chování má vztah k potřebám kolektivu, v tomto

případě obyvatel žijících v dané lokalitě (či několika lokalitách) v Praze 14. Např.

„komunita zahrádkářů ze zahrádkářské kolonie Jahodnice“.

- Jednotlivci se podle potřeby sdružují do formálních či neformálních sdružení s tím že

důraz je v tomto výzkumném projektu kladen především na ta neformální, za plného

vědomí vzájemné propojenosti formálních a neformálních forem kolektivního lokálního

komunitního života. Např. jedna konkrétní komunita sousedů sdružených sice

v zahrádkářském svazu, znajících se ze zahrádkářské kolonie, potřebou jejich intenzivního

styku je ale jejich přátelství, zájem o kaktusy apod. To dohromady vytváří důležitou

solidární síť lidí, kteří jsou si schopni pomoci, když je potřeba.

2) Společenské chování s ne-aktivizovaným komunitním potenciálem

- Jedná se o formy chování, které se v jisté lokalitě ve zvýšené míře vyskytují, ale nejsou

prozatím součástí žádných formálních nebo neformálních komunitních aktivit. Např.

turistika v oblasti suchého poldru Čihadla.

- Obyvatelé tímto chováním uspokojují své potřeby především individuálně, ale pro

sledovaný mikroregion jsou typické. Dá se říci, že jsou součástí „identity místa“, ale

prozatím neplní funkci „společenské svorky“, kterou se ale mohou bez většího úsilí stát.

Např. se jedná o turistiku, která se v lokalitě odehrává, protože je zrovna v módě chodit

do Čihadel, ale na vycházku nevyráží skupinka, ale spíše se děje v partnerských párech,

s rodinou či individuálně.


- Jejich typickým znakem je spontaneita jejich užívání, kontakt s krajinou (urbánní, rurální,

jinou), minimální regulovanost.

- Aktivity vyvěrají z charakteru místa, nebo z kulturního jevu, který se zde vyskytuje (např.

venčení psů tzv. „pejskaři“, venkovní sportovní aktivity odehrávající se ve veřejném

prostoru (cyklistika, skate, joggování, rybaření atd.), umělecké aktivity ve veřejném

prostoru (graffiti, street art), sociálně adaptační aktivity ve veřejném prostoru, jimiž si

lidé nacházejí cestu k veřejnému prostoru i za cenu jeho destrukce; nebo přeměny, na

které nepanuje „celospolečenská“ shoda; nebo chování, které vyvěrá z frustrace či

sociálního vyloučení.

Metody výzkumu Výzkum byl proveden ve všech územních katastrech Prahy 14, pracovně označených jako

mikroregiony. Rozděleny byly podle jednotlivých historicky vzniklých území na:

1) Aloisov

2) Černý Most I. a II.

3) Hloubětín

4) Hostavice

5) Hutě-Kyje (včetně pomístní oblasti Rajská zahrada)

6) Jahodnice

7) Kyje

8) Lehovec

Metodologie:

Výzkum byl vypracován pomocí technik kvalitativního výzkumu. Teoreticky vychází z předpokladů

kulturní a sociální antropologie. Pracuje se subjektivně vnímanými sociálními konstrukcemi

respondentů. Informace analyzuje v rámci hodnocení samotných respondentů, tedy v „emic“

perspektivě. Byl kombinací rešerší dostupných sekundárních materiálů, zúčastněného pozorování ve

výzkumném terénu, formální i neformálních rozhovorů. Hlavní část zúčastněného pozorování forem

společenského komunitního života terénním pracovníkem trval 3 týdny + 1 týden pro každý

mikroregion (viz. 1–8). Terénní pracovník působil v místě, stýkal se s místními, sbíral maximum

možných informací za účelem pochopení motivací a charakteru komunitního života v daných

lokalitách. Výzkum respektoval etický kodex sociálního výzkumníka tak, aby ochránil respondenty

výzkumu, zadavatele výzkumu, výzkumníka samého. Všechny informace uvedené ve výstupech

výzkumu byly respondenty udány na základě „informovaného souhlasu“. Tzn., že respondent byl

jasně informován o tom, kdo výzkumník je (člen studia antropologického výzkumu Anthropictures),

kdo je zadavatel výzkumu (Praha 14 kulturní p. o.), a že bude anonymizována (případně nepoužita)

jakákoliv informace respondentem sdělená, pokud o to on sám požádá. Ale také ve všech případech

kdy výzkumník zjistí, že je v konfliktu s jakýmkoliv bodem etického kodexu. Všechny informace byly

zpracovány a zveřejněny v souladu s platnou českou legislativou týkající se ochrany osobních údajů.


Výzkum byl zpracován v tuhém zimním období února a března 2013, což do jisté míry ovlivnilo

identifikaci projevů aktivizovaného i potencionálního komunitního chování ve veřejném prostoru.

Výstupy

1) Seznam identifikovaných neformálních komunitních aktivit pro každý jednotlivý

mikroregion zvlášť.

- Charakteristiku komunitní aktivity včetně naplňované potřeby, jež je zde příčinou vzniku

komunitní aktivity.

- Uvedení kontaktní osoby a kontaktu na klíčovou osobu (na základě informovaného

souhlasu).

- Odhad počtů aktivních členů formující „komunitu“

- Lokalizaci aktivizovaného chování v souvislosti s náplní této aktivity (např. Rybáři se

scházejí u rybníka, v klubovně, v restauraci apod.)

2) Seznam identifikovaných POTENCIONÁLNÍCH NEAKTIVIZOVANÝCH komunitních aktivit pro

každý jednotlivý mikroregion zvlášť.

- Charakteristika potencionální ne-aktivizované komunitní aktivity.

- Lokalizace této aktivity.

3) SHRNUTÍ identifikovaných neformálních komunitních aktivit pro každý jednotlivý

mikroregion zvlášť.

4) SHRNUTÍ identifikovaných POTENCIONÁLNÍCH NEAKTIVIZOVANÝCH komunitních aktivit

pro každý jednotlivý mikroregion zvlášť.

5) Seznam fotografií klíčových lokalit (míst) důležitých nebo charakteristických pro

identifikované neformální komunitní aktivity v každém jednotlivém mikroregionu zvlášť.

6) Seznam fotografií klíčových lokalit (míst) důležitých nebo charakteristických pro

identifikované POTENCIONÁLNĚ NEAKTIVIZOVANÉ komunitní aktivity v každém

jednotlivém mikroregionu zvlášť.


Mikroregion čiselný kód Aktivizované komunitní skupiny

Aloisov KOM-001 Společenský život kolem restaurace „U Eriky“

Aloisov KOM-002 Skupina místních starších pánů v restauraci „U Eriky“

Aloisov KOM-003 Skupina rybářů kolem restaurace „U Eriky“

Aloisov KOM-004 Dětské hřiště vedle restaurace „U Eriky“

Aloisov KOM-005 Společenský život kolem restaurace „Hostince u Švejka“

Aloisov KOM-006 Skupinka místní z okolí mládeže

Aloisov KOM-007 HL Ghetto - Tomáš Rampouch (pasíř/kovář)

Černý Most KOM-008 Kroužek deskových her

Černý Most KOM-009 Tuningové srazy

Černý Most KOM-010 Parta od Tenisového centra Černý Most

Černý Most KOM-011 Parta „cizinci“

Černý Most KOM-012 Parta z Vlčkova náměstí

Černý Most KOM-013 Vnitroblokové party

Černý Most KOM-014 Kapely z Jahody

Černý Most KOM-015 Graffiti komunita

Černý Most KOM-016 Šipkaři z Chlumecké

Černý Most KOM-017 Fotbal u ZŠ Vybíralova

Černý Most KOM-018 Nohejbalový tým Stop Zevling

Černý Most KOM-019 Malá kopaná v Hanspaulské lize

Černý Most KOM-020 Taneční kroužek Ľoli ruža

Černý Most KOM-021 Parkouristé

Černý Most KOM-022 Skateboarding u Plechárny

Černý Most KOM-023 Scootering u Plechárny

Černý Most KOM-024 Rapová skupina

Černý Most KOM-025 U kovboje v Čeňku

Černý Most KOM-026 Klub cizinců při MC Klubíčko

Černý Most KOM-027 MC Klubíčko – „kavárny“, sborový zpěv a tvůrčí dílny

Černý Most KOM-028 Křesťanské společenství

Černý Most KOM-029 Anglický klub Církve bratrské

Černý Most KOM-030 vietnamská komunita

Černý Most KOM-031 tělesně hendikepovaní obyvatelé

Hloubětín KOM-032 HL Ghetto - Skateboarding a snowboarding

Hloubětín KOM-033 Přátelská skupina pana Raška napojená na o. s. Starý Hloubětín

Hloubětín KOM-034 Přátelská skupina rodin kolem ulice V Chaloupkách

Hloubětín KOM-035 Sportovci při TJ Slavoj


Hloubětín KOM-036 Společenský život kolem bazénu

Hloubětín KOM-037 Skupina aktivních architektů A1

Hloubětín KOM-038 Římsko-katolická farnost u kostela sv. Jiří

Hloubětín KOM-039 Náboženská společnost svědkové Jehovovi

Hloubětín KOM-040 Iniciativa za odebrání nebezpečného psa

Hloubětín KOM-041 Společenský život kolem cukrárny Havana

Hloubětín KOM-042 Sousedé kolem cukrárny „Kolibřík“

Hloubětín KOM-043 Společenský život kolem „Hostince v Chaloupkác“

Hloubětín KOM-044 Společenský život kolem restaurace „U Matěje“

Hloubětín KOM-045 Společenský život kolem restaurace, baru, nonstopu „Zipo“

Hloubětín KOM-046 Společenský život kolem restaurace „Atlanta“

Hloubětín KOM-047 Společenský život kolem restaurace „Na staré hospodě“

Hloubětín KOM-048 Společenský život kolem obchodu a posezení „Víno – Párty“

Hloubětín KOM-049 Společenský život kolem čínské restaurace

Hloubětín KOM-050 Společenský život kolem hospody „Pivnice Žralok“

Hloubětín KOM-051 Sousedé z nonstopu v ubytovně Areál Hloubětín

Hloubětín KOM-052 Společenský život kolem hospody „U Kardinála“

Hloubětín KOM-053 Skupinky zevlujících teenagerů

Hloubětín KOM-054 Lidé bez domova - bezdomovci

Hloubětín KOM-055 Drogově závislí

Hostavice KOM-056 Komunita sousedů z ulice Lucinková (Sousedské dny)

Hostavice KOM-057 Komunita sousedů kolem ulice Postlova

Hostavice KOM-058 Komunita sousedů kolem ulice Jansova

Hostavice KOM-059 Společenství kolem Dakar baru Hummer

Hostavice KOM-060 Komunitní aktivizace v kauze výstavby skladovací haly společnosti Coca-Cola Company

Hostavice KOM-061 Společenství kondičních běžců v oblasti Čihadel a okolí

Hutě-Kyje KOM-062 Skupina kolem restaurace Na Hrádku

Hutě-Kyje KOM-063 Aktivní manželé Černí a Vobořilovi

Hutě-Kyje KOM-064 Zahrádkářky z řad Českého zahrádkářského svaz ZO Kyje - Hutě

Hutě-Kyje KOM-065 Zahrádkáři z řad Český zahrádkářského svazu ZO Bažantnice II

Hutě-Kyje KOM-066 Sousedská komunita v oblasti pod ZO Bažantnice II před Hájenkou

Hutě-Kyje KOM-067 Sousedská komunita v oblasti za ZO Bažantnice II za Hájenkou

Hutě-Kyje KOM-068 Třešňovka Homeless farm

Hutě-Kyje KOM-069 Skupina maminek s dětmi


Hutě-Kyje KOM-070 Muslimská skupina

Hutě-Kyje KOM-071 Akční senioři

Hutě-Kyje KOM-072 Skupina kolem časopisu Frnk

Hutě-Kyje KOM-073 Klub Minigolf na Hutích

Hutě-Kyje KOM-074 Sdružení Za Hutě krásnější

Hutě-Kyje KOM-075 Sportovci

Hutě-Kyje KOM-076 Squash Metráčci

Hutě-Kyje KOM-077 Komunita proti automatické tlakové stanici pro posílení vody v ulici Lipnická

Jahodnice KOM-078 Hosté (štamgasti) hostince u Baštýře

Jahodnice KOM-079 TJ Sokol Jahodnice

Jahodnice KOM-080 Komunita maminek z bytového areálu Jahodnice „Skanska byty“

Jahodnice KOM-081 Společenství vlastníků bytových jednotek v Nové Jahodnici

Jahodnice KOM-082 Původní komunita zahrádkářské kolonie Jahodnice I. a II.

Jahodnice KOM-083 Skupina mladých rodin s dětmi z bytového resortu „Skanska“ mající zahrádku v Zahrádkářské kolonii Jahodnice I. a II.

Jahodnice KOM-084 Mládež z Jahodnice

Jahodnice KOM-085 Skupina rodičů kolem MŠ Jahodnice a dětského hřiště v ulici Kostlivého

Kyje KOM-086 Šipkaři v hospodě Plzeňka

Kyje KOM-087 Hospoda Plzeňka

Kyje KOM-088 Restaurace Pohoda (bývalý Šuplík)

Kyje KOM-089 Hospůdka u Laktosu

Kyje KOM-090 J. R. Bowling

Kyje KOM-091 Farní obec při kostelu sv. Bartoloměje

Kyje KOM-092 ZŠ Šimanovská – aktivizace nespokojených rodičů

Kyje KOM-093 Restaurace Šimanda

Kyje KOM-094 Kynologové na cvičišti u Čihadel

Kyje KOM-095 Komunita sociálních bytů (byty pro osoby v hmotné nouzi) Broumarská

Kyje KOM-096 Zahrádkářská kolonie „Za Horou“ a zahrádkářská kolonie u Střelnice poblíž ulice Oborská

Kyje KOM-097 Sportovní sdružení fungující při TJ Sokol Kyje

Kyje KOM-098 Kulturní dům Kyje

Lehovec KOM-099 Skupina obyvatel Lehovce kolem obchodu „U Stehlíků“

Lehovec KOM-100 Skupina obyvatel Lehovce kolem paní „Aničky“

Lehovec KOM-101 Skupin přátel a sousedů kolem rodiny Polánků

Lehovec KOM-102 Společenský život kolem restaurace „U Skřetů“

Lehovec KOM-103 Fotbalové zápasy na „Školáku“ (hřiště ZŠ Chvaletická)


Lehovec KOM-104 Společeský život kolem restaurace Sochi

Lehovec KOM-105 Společenský život kolem restaurace „U Kuchařů“ a Hotelu Diana

Lehovec KOM-106 Skupinka štamgastů v restauraci „U Zlatého lva“

Lehovec KOM-107 Romská komunita z Lehovce

Lehovec KOM-108 Sběrači využitelných surovin

Lehovec KOM-109 Lidé bez domova - bezdomovci

Lehovec KOM-110 Sportovní hala v ulici Kardašovská


Mikroregion čiselný kód Neaktivizované komunitní chování

Aloisov KOM-111 Procházky kolem Kyjského rybníka

Aloisov KOM-112 Rybáři

Aloisov KOM-113 Běžci

Aloisov KOM-114 Cyklisté

Aloisov KOM-115 Pejskaři

Aloisov KOM-116 Bruslaři

Aloisov KOM-117 Ornitologické aktivity

Aloisov KOM-118 Krmení nutrií

Aloisov KOM-119 Hosté restaurace „U Eriky“

Černý Most KOM-120 Cikne Čhave, o. s.

Černý Most KOM-121 Přespolní běh

Černý Most KOM-122 Běžkování

Černý Most KOM-123 Rusky mluvící obyvatelé

Černý Most KOM-124 Hospodské karetní hry

Černý Most KOM-125 Chovatelé psů

Černý Most KOM-126 Koupání v nádrži u rybníku Čeněk

Černý Most KOM-127 Kultura nájemního bydlení

Černý Most KOM-128 Sdružení přátel škol

Černý Most KOM-129 Péče o veřejný prostor

Černý Most KOM-130 Modeláři

Hloubětín KOM-131 Komunity z východní Evropy kolem Ruského obchodu

Hloubětín KOM-132 „Pejskaři“

Hloubětín KOM-133 Vietnamci

Hloubětín KOM-134 Neaktivizovaní rodiče s dětmi

Hloubětín KOM-135 Běžci a cyklisté

Hloubětín KOM-136 Senioři

Hloubětín KOM-137 Čtenáři-knihovna

Hloubětín KOM-138 Graffiti, sprejerství

Hloubětín KOM-139 Bezdomovci se sběrným papírem (a občas i jinými sběrnými surovinami)

Hostavice KOM-140 Starousedlíci v Hostavicích

Hostavice KOM-141 Maminky s malými dětmi

Hostavice KOM-142 Kiosek U splavu a společenské využití oblasti Klánovice-Čihadla

Hutě-Kyje KOM-143 Sběrači papíru a barevných kovů

Hutě-Kyje KOM-144 Cirkusáci a kolotočáři


Hutě-Kyje KOM-145 Pejskaři

Hutě-Kyje KOM-146 Ukrajinská menšina

Hutě-Kyje KOM-147 Vietnamská menšina

Hutě-Kyje KOM-148 Pramen

Hutě-Kyje KOM-149 Sport Centrum Pro-6

Hutě-Kyje KOM-150 Dětský klub Myšáci mini školka

Hutě-Kyje KOM-151 Tělocvična MB Gym

Hutě-Kyje KOM-152 Bývalý pískový důl Bílý kůň

Jahodnice KOM-153 Pejskaři

Jahodnice KOM-154 Zahradničení v kolonii Jahodnice

Kyje KOM-155 Obyvatelé z Kyjí původem z Vietnamu

Kyje KOM-156 Rybáři – Kyjský rybník

Kyje KOM-157 Komunita přátel tuningu (zušlechťování osobních automobilů)

Kyje KOM-158 Dětské hřiště u ZŠ Šimanovská

Kyje KOM-159 Turistika

Kyje KOM-160 Pejskaři

Lehovec KOM-161

Lehovec KOM-162 Pejskaři

Lehovec KOM-163 Neaktivizovaní fotbalisté

Lehovec KOM-164 Běžci

Lehovec KOM-165 Neaktivizované maminky s dětmi

Lehovec KOM-166 Handicapovaní obyvatelé

Lehovec KOM-167 Železniční modeláři, obchod Model Loko

Lehovec KOM-168 Graffiti, sprejerství

Lehovec KOM-169 Vietnamské potraviny 1, 2, 3


Obsah

Doba řešení projektu ........................................................................................................................... 3

Krátká anotace..................................................................................................................................... 3

Detailní charakteristika a přínos projektu ........................................................................................... 4

1) Aktivizované komunitní chování (neformální): ........................................................................... 4

2) Společenské chování s ne-aktivizovaným komunitním potenciálem .......................................... 4

Metody výzkumu ..................................................................................................................................... 5

Výstupy .................................................................................................................................................... 6

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Aloisov ............................................................................ 20

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Aloisov ............................................................................ 23

Společenský život kolem restaurace „U Eriky“. ................................................................................. 23

Skupina místních starších pánů v restauraci „U Eriky“. ..................................................................... 25

Skupina rybářů kolem restaurace „U Eriky“. ..................................................................................... 26

Dětské hřiště vedle restaurace „U Eriky“. ......................................................................................... 27

Společenský život kolem restaurace „Hostince u Švejka“. ................................................................ 28

Skupinka místní mládeže z okolí. ....................................................................................................... 29

HL Ghetto – Tomáš Rampouch (pasíř/kovář). .................................................................................. 30

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Aloisov ....................................................................... 31

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Aloisov ........................................................................ 33

Procházky kolem Kyjského rybníka ................................................................................................... 33

Rybáři. ................................................................................................................................................ 34

Běžci................................................................................................................................................... 35

Cyklisté. ............................................................................................................................................. 36

„Pejskaři“. .......................................................................................................................................... 37

Lední bruslaři. .................................................................................................................................... 38

Ornitologické aktivity ........................................................................................................................ 39

Krmení nutrií. ..................................................................................................................................... 40

Hosté restaurace „U Eriky“. ............................................................................................................... 41

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Černý Most ..................................................................... 42

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Černý Most ..................................................................... 44

Kroužek deskových her. ..................................................................................................................... 44

Parta od Tenisového centra Černý Most. .......................................................................................... 45

Tuningové srazy. ................................................................................................................................ 46

Parta „cizinci“. ................................................................................................................................... 47


Parta z Vlčkova náměstí..................................................................................................................... 48

Vnitroblokové party........................................................................................................................... 49

Kapely z Jahody. ................................................................................................................................ 50

Šipkaři z Chlumecké. .......................................................................................................................... 52

Fotbal u ZŠ Vybíralova. ...................................................................................................................... 53

Nohejbalový tým Stop Zevling. .......................................................................................................... 54

Malá kopaná v Hanspaulské lize. ....................................................................................................... 55

Taneční kroužek Ľoli ruža .................................................................................................................. 56

Parkouristé. ....................................................................................................................................... 57

Skateboarding u Plechárny. ............................................................................................................... 58

Scootering u Plechárny. ..................................................................................................................... 59

Rapová skupina.................................................................................................................................. 60

U kovboje v Čeňku. ............................................................................................................................ 61

Klub cizinců při MC Klubíčko.............................................................................................................. 62

MC Klubíčko – „kavárny“, sborový zpěv a tvůrčí dílny ...................................................................... 63

Křesťanské společenství. ................................................................................................................... 64

Anglický klub Církve bratrské. ........................................................................................................... 65

Vietnamská komunita. ....................................................................................................................... 66

Tělesně handicapovaní obyvatelé. .................................................................................................... 67

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Černý Most ................................................................ 68

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Černý Most ................................................................. 69

Cikne Čhave, o. s. ............................................................................................................................... 69

Přespolní běh. .................................................................................................................................... 70

Běžkování........................................................................................................................................... 71

Rusky mluvící obyvatelé. ................................................................................................................... 72

Hospodské karetní hry. ...................................................................................................................... 73

Chovatelé psů. ................................................................................................................................... 74

Koupání v nádrži u rybníku Čeněk ..................................................................................................... 75

Kultura nájemního bydlení. ............................................................................................................... 76

Sdružení přátel škol. .......................................................................................................................... 77

Péče o veřejný prostor. ..................................................................................................................... 78

Modeláři. ........................................................................................................................................... 79

Příloha ................................................................................................................................................... 80

Projekt „vnitroblok“ .............................................................................................................................. 80


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Hloubětín ....................................................................... 81

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Hloubětín ........................................................................ 85

HL Ghetto – Skateboarding a snowboarding. ................................................................................... 85

Přátelská skupina pana Raška napojená na o. s. Starý Hloubětín. .................................................... 87

Přátelská skupina rodin kolem ulice V Chaloupkách. ........................................................................ 89

Sportovci při TJ Slavoj. ....................................................................................................................... 91

Společenský život kolem bazénu. ...................................................................................................... 93

Skupina aktivních architektů A1. ....................................................................................................... 94

Římsko-katolická farnost u kostela sv. Jiří. ........................................................................................ 95

Náboženská společnost svědci Jehovovi. .......................................................................................... 96

Iniciativa za odebrání nebezpečného psa. ........................................................................................ 98

Společenský život kolem cukrárny Havana. ...................................................................................... 99

Sousedé kolem cukrárny „Kolibřík“. ................................................................................................ 100

Společenský život kolem „Hostince v Chaloupkách“. ...................................................................... 101

Společenský život kolem restaurace „U Matěje“. ........................................................................... 102

Společenský život kolem restaurace, baru, nonstopu „Zipo“. ........................................................ 103

Společenský život kolem restaurace „Atlanta“. .............................................................................. 104

Společenský život kolem restaurace „Na staré hospodě“ ............................................................... 105

Společenský život kolem obchodu a posezení „Víno - Párty“. ........................................................ 106

Společenský život kolem čínské restaurace. ................................................................................... 107

Sousedé z nonstopu v ubytovně Areál Hloubětín. .......................................................................... 109

Společenský život kolem hospody „U Kardinála“. ........................................................................... 110

Skupinky zevlujících teenagerů. ...................................................................................................... 111

Lidé bez domova – Bezdomovci. ..................................................................................................... 112

Drogově závislí. ................................................................................................................................ 114

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Hloubětín ................................................................. 116

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Hloubětín.................................................................. 120

Komunity z východní Evropy kolem Ruského obchodu................................................................... 120

„Pejskaři“. ........................................................................................................................................ 121

Vietnamci. ........................................................................................................................................ 122

Neaktivizovaní rodiče s dětmi. ........................................................................................................ 123

Běžci a cyklisté. ................................................................................................................................ 124

Čtenáři – knihovna........................................................................................................................... 126

Graffiti, sprejerství ........................................................................................................................... 127


Bezdomovci se sběrným papírem (a občas i jinými sběrnými surovinami) .................................... 128

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Hostavice...................................................................... 129

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Hostavice ...................................................................... 131

Komunita sousedů z ulice Lucinková (Sousedské dny). ................................................................... 131

Komunita sousedů kolem ulice Postlova. ........................................................................................ 133

Komunita sousedů kolem ulice Jansova. ......................................................................................... 135

Společenství kolem Dakar baru Hummer. ....................................................................................... 137

Komunitní aktivizace v kauze výstavby skladovací haly společnosti Coca-Cola Company. ............. 138

Společenství kondičních běžců v oblasti Čihadel a okolí ................................................................. 139

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Hostavice ................................................................. 140

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Hostavice .................................................................. 141

Starousedlíci v Hostavicích. ............................................................................................................. 141

Maminky s malými dětmi. ............................................................................................................... 142

Kiosek U splavu a společenské využití oblasti Klánovice-Čihadla .................................................... 143

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Hutě ............................................................................. 144

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Hutě .............................................................................. 146

Skupina kolem restaurace Na Hrádku. ............................................................................................ 146

Aktivní manželé Černí a Vobořilovi. ................................................................................................ 147

Zahrádkářky z řad Českého zahrádkářského svaz ZO Kyje – Hutě. ................................................. 149

Zahrádkáři z řad Český zahrádkářského svazu ZO Bažantnice II. .................................................... 150

Sousedská komunita v oblasti pod ZO Bažantnice II před Hájenkou. ............................................. 151

Sousedská komunita v oblasti za ZO Bažantnice II za Hájenkou. .................................................... 152

Třešňovka Homeless farm. .............................................................................................................. 153

Skupina maminek s dětmi. .............................................................................................................. 154

Muslimská skupina. ......................................................................................................................... 155

Akční senioři. ................................................................................................................................... 156

Skupina kolem časopisu Frnk. ......................................................................................................... 157

Klub Minigolf na Hutích. .................................................................................................................. 158

Sdružení Za Hutě krásnější. ............................................................................................................. 160

Sportovci .......................................................................................................................................... 161

Squash Metráčci .............................................................................................................................. 162

Komunita proti automatické tlakové stanici pro posílení vody v ulici Lipnická. ............................. 163

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Hutě ......................................................................... 164

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Hutě .......................................................................... 165


Sběrači papíru a barevných kovů. ................................................................................................... 165

Cirkusáci a kolotočáři. ..................................................................................................................... 166

Pejskaři. ........................................................................................................................................... 167

Ukrajinská menšina. ........................................................................................................................ 168

Vietnamská menšina. ...................................................................................................................... 169

Pramen. ........................................................................................................................................... 170

Sport Centrum Pro-6. ...................................................................................................................... 171

Dětský klub Myšáci mini školka. ...................................................................................................... 172

Bývalý pískový důl Bílý kůň. ............................................................................................................. 173

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Jahodnice ..................................................................... 174

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Jahodnice ...................................................................... 177

Hosté (štamgasti) hostince u Baštýře .............................................................................................. 177

TJ Sokol Jahodnice ........................................................................................................................... 178

Společenství vlastníků bytových jednotek v Nové Jahodnici. ......................................................... 182

Původní komunita zahrádkářské kolonie Jahodnice I. a II............................................................... 183

Skupina mladých rodin s dětmi z bytového resortu „Skanska“ mající zahrádku v Zahrádkářské

kolonii Jahodnice I. a II. ................................................................................................................... 184

Mládež z Jahodnice ......................................................................................................................... 186

Skupina rodičů kolem MŠ Jahodnice a dětského hřiště v ulici Kostlivého. ..................................... 187

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Jahodnice ................................................................. 188

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Jahodnice ................................................................. 189

Zahradničení v kolonii Jahodnice. ................................................................................................... 189

Pejskaři. ........................................................................................................................................... 190

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Kyje .............................................................................. 191

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Kyje ............................................................................... 194

Šipkaři v hospodě Plzeňka. .............................................................................................................. 194

Hospoda Plzeňka ............................................................................................................................. 196

Restaurace Pohoda (bývalý Šuplík). ................................................................................................ 198

Hospůdka u Laktosu ........................................................................................................................ 199

J. R. Bowling ..................................................................................................................................... 200

Farní obec při kostele sv. Bartoloměje ............................................................................................ 201

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Kyje .......................................................................... 203

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Kyje ........................................................................... 204

Obyvatelé z Kyjí původem z Vietnamu ............................................................................................ 204


Rybáři – Kyjský rybník ...................................................................................................................... 205

Komunita přátel tuningu (zušlechťování osobních automobilů) ..................................................... 206

Dětské hřiště u ZŠ Šimanovská ........................................................................................................ 207

Turistika ........................................................................................................................................... 208

Pejskaři ............................................................................................................................................ 209

Poznámka: ........................................................................................................................................... 209

SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Lehovec ........................................................................ 210

SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Lehovec ......................................................................... 213

Skupina obyvatel Lehovce kolem obchodu „U Stehlíků“. ............................................................... 213

Skupina obyvatel Lehovce kolem paní „Aničky“. ............................................................................ 215

Skupin přátel a sousedů kolem rodiny Polánků .............................................................................. 216

Společenský život kolem restaurace „U Skřetů“ ............................................................................. 217

Fotbalové zápasy na „Školáku“ (hřiště ZŠ Chvaletická). .................................................................. 219

Společeský život kolem restaurace Sochi. ....................................................................................... 221

Společenský život kolem restaurace „U Kuchařů“ a Hotelu Diana.................................................. 222

Skupinka štamgastů v restauraci „U Zlatého lva“. .......................................................................... 223

Romská komunita z Lehovce. .......................................................................................................... 224

Sběrači využitelných surovin. .......................................................................................................... 226

Lidé bez domova – Bezdomovci ...................................................................................................... 227

Sportovní hala v ulici Kardašovská .................................................................................................. 228

SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Lehovec .................................................................... 229

SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Lehovec .................................................................... 232

„Pejskaři“ ......................................................................................................................................... 232

Neaktivizovaní fotbalisté. ................................................................................................................ 233

Běžci ................................................................................................................................................. 234

Neaktivizované maminky s dětmi ................................................................................................... 235

Handicapovaní obyvatelé ................................................................................................................ 236

Železniční modeláři, obchod Model Loko. ...................................................................................... 237

Graffiti, sprejerství ........................................................................................................................... 238

Vietnamské potraviny 1, 2, 3 ........................................................................................................... 239

Příloha: mapa Aloisov ...................................................................................................................... 240

Příloha: mapa Černý Most ............................................................................................................... 240

Příloha: mapa Hloubětín.................................................................................................................. 241

Příloha: mapa Hostavice .................................................................................................................. 241


Příloha: mapa Hutě .......................................................................................................................... 242

Příloha: mapa Jahodnice ................................................................................................................. 242

ALOISOV


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Aloisov

MIKROREGION: Aloisov

Výzkumník: Markéta Slavková

Aloisov je relativně malá, klidná čtvrť rodinných domků, která je situovaná na severním břehu

Kyjského rybníka mezi Hloubětínem a Kyjemi. Jméno Aloisov tato oblast nese od počátku 19. století,

kdy zde byla založena Aloisem z Lichtenštejna vesnice pod stejným jménem. Současný Aloisov je

ovšem spíše znám jako Kyje - Praha 9, na základě oficiálního označení ulic. Prostor Aloisova je tvořen

pouze několika ulicemi, z nichž nejdelší je Tálínská, ve která se nachází většina zdejších domů.

Paralelně s Tálínskou kolem břehu vede ulice U Rybníka, která se line mezi rodinnými domky a krajem

Kyjského rybníka, který je hojně využíván místními rybáři. Specifické prostorové rozmístění

a atraktivní přírodní prostředí Aloisova se silně odráží i v rámci zdejšího společenského života, který

se úzce váže k cyklu turistické sezony. V teplých jarních, obzvláště letních a některých podzimních

dnech je okolí Aloisova plné skupin různých věkových kategorií, které zde provozují rozličné

volnočasové aktivity. K velké kumulaci osob rovněž dochází v zimních měsících, kdy se rybník stává

velmi oblíbenou bruslařskou plochou nejen pro osoby z blízkého okolí, ale i z centra Prahy. Aloisov je

tedy místem vysoké mobility osob, z nichž většinu tvoří lidé, kteří oblast pouze navštěvují a menšinu

ti, kteří zde bydlí. Toto prostředí má velký komunitní potenciál, který je ovšem v mnohém nenaplněn,

a to se týká aktivizovaného i neaktivizovaného komunitního chování.

V Aloisově jsem identifikovala pouze několik aktivizovaných komunit, přičemž většina je soukromého

charakteru. V rámci těchto skupin se mi nepodařilo najít osoby, které by měly aktivní zájem

o spolupráci s městskou částí Prahy 14. Hlavním důvodem je skutečnost, že tento výzkum probíhal

v době, kdy je výskyt aktivních osob v této oblasti velice malý a společenský život se koncentruje do

vnitřních, v tomto případě spíše soukromých prostor. Zároveň pro Aloisov platí stejně jako pro

Hloubětín a Lehovec jistá skepse k aktivnímu přístupu ke spolupráci s městskou částí, respektive v ní

nevidí budoucnost. Dalším důvodem může být turistický charakter lokality, kdy často dochází k jisté

unavenosti místních obyvatel ze sezonní přelidněnosti životního prostoru. Výsledkem čehož bývá

uzavření se do soukromého života. Výjimku tvoří obyvatel Aloisova Tomáš Rampouch napojený na

aktivizovanou skupinu HL Ghetto (viz Hloubětín), který by se rád aktivně podílel na kultivaci

veřejného prostoru v rámci potenciální spolupráce s městskou částí. Většina aktivizovaných skupin

Aloisov vyhledává kvůli jeho atraktivním přírodnímu charakteru. Komunitně aktivizované skupiny zde

chodí na: A) procházky (se psy i bez) B) rybaří C) jezdí na kole D) bruslí a E) sdružují se v místních dvou

restauracích. Ačkoliv některé tyto aktivity jsou provozovány určitými menšími aktivizovanými

komunitami, ve velké většině se jedná o neaktivizované komunitní chování.

Centrum společenského dění Aloisova je restaurace „U Eriky“ na západním okraji Kyjského rybníka.

Majitelkou hospody je Erika Hochmanová - dnes známá místní osobnost, která dává celému místu

osobitou tvář a charakter. Erika Hochmanová nyní rovněž otevřela druhou restauraci v Jahodnici

„U Eriky 2“. Restaurace je zároveň jednou z nejpopulárnějších z celé oblasti Aloisova, Hloubětína

i Lehovce a nabízí zázemí aktivizovaným i neaktivizovaným skupinám ze širokého okolí.

ALOISOV


Z aktivizovaných skupin se zde scházejí například starousedlíci z Aloisova, skupinky mladých z Lehovce

nebo zde mají schůze a akce rybáři z Českého rybářského svazu (dříve byl tento objekt známý jako

„Rybářská bašta“). Rovněž se zde prodávají povolenky na lov ryb. Mimo to se tu pořádají rozličné

akce typu firemních akcí, rodinných oslav, svateb apod. Z výročních svátků se „U Eriky“ slaví

čarodějnice. Restaurace je rovněž vyhlášená v blízkém i dalekém okolí na základě vynikající úrovně

zdejší kuchyně a tvoří oblíbenou zastávku na občerstvení v rámci procházek a jiných aktivit v jejím

okolí. Navštěvuje ji většina skupin návštěvníků oblasti (pravděpodobně mimo běžce a „pejskaře“).

Oblíbená je zejména rodinkami s dětmi, jelikož v teplých měsících je součástí restaurace zahrádka

s přilehlým dětským hřištěm (jediným na Aloisově) a zároveň je zde nabízena možnost venkovního

grilování. Dětské hřiště v blízkosti „U Eriky“ jsou de facto dvě – jedno ze západní strany a druhé, ze

strany východní – obě by momentálně potřebovaly rekonstrukci a je zde velký potenciál komunitně

aktivního chování, zejména co se týče rodin s dětmi. V restauraci se rovněž pořádají koncerty živé

hudby nejčastěji v country stylu, který je jedním z nejoblíbenějších (nejhranějších) hudebních žánrů

v Aloisově, Hloubětíně a Lehovci. Četnost koncertů se liší podle ročního období. Restaurace „U Eriky“

je velmi důležitým centrem dění, jelikož reálně umožňuje scházení četných aktivizovaných

i neaktivizovaných skupin, a tak utváří i charakter místního společenského života. Pro mnohé skupiny

restaurace uspokojuje jejich kulturní potřeby (koncerty a ostatní program), potřebu se setkávat

a utužovat přátelské vazby a samozřejmě nabízí i kvalitní kulinární vyžití.

Dalším oblíbeným místem střetávání je nově otevřený „Hostinec u Švejka“, který se rovněž nachází

na západním břehu Kyjského rybníka. Hostinec je otevřený pouze od října 2012, ale i přesto se zde již

začali scházet skupinky obyvatel Aloisova a v teplých měsících má tato restaurace potenciál se stát

místem střetávání komunitně aktivizovaných i neaktivizovaných skupin. Výraznou skupinku tvoří cca

8 mužů středního až pokročilejšího věku, která se zde schází uspokojovat své společenské potřeby

a upevňovat přátelské a společenské vazby.

Potřeby komunitně aktivizovaných skupin jsou velice podobné těm, se kterými se lze setkat u skupin

neaktivizovaných, a především se týkají nedostatečné vybavenosti a údržby veřejného prostoru. Zde

nabízím stručnější výčet. Ostatní detaily lze nalézt v dokumentu shrnujícím neaktivizované chování

v Aloisově. Mezi hlavní problémy patří špatné propojení s přilehlými částmi Prahy jako jsou Kyje na

protější jižní straně rybníka, Hloubětín na severu, Černý Most na východě atd. Aloisov nedisponuje

téměř žádnými obchody, ani ostatními obchodními či společensko-kulturními službami (mimo dvou

hospod). Dopravní dostupnost v rámci MHD zajišťuje v místě pouze autobusová linka, která není příliš

frekventovaná. Největším problémem je pěší dostupnost ostatních částí Prahy 14, zejména ze strany

Hloubětína a to především pro skupiny z horší mobilitou. Dvě hlavní přístupové cesty vedou přes

A) silnici Oborská, která je ve velice špatném stavu a chybějí zde chodníky, cesta je nepřehledná

a nebezpečná B) lesopark, který rovněž neumožňuje přístup osobám s horší mobilitou, není zde

žádné osvětlení, ani přehledné značení a kvůli občasnému výskytu bezdomovců a některých

problematických skupinek mládeže je vnímán v pozdějších hodinách jako kontroverzní, co se osobní

bezpečnosti týče. Dalším problémem je přístup z Kyjí na východní straně, kde kvůli rozšíření

železniční tratě zanikla cesta podél pobřeží a jedinou spojnicí je neudržovaná cesta bez osvětlení pod

viaduktem, která působí tísnivým dojmem. Nejsnadnější přístup vede ze západu z Kyjí z ulice Tálínská

a ulice Černická a Zdobnická ze severozápadu směrem od Lehovce. Největší výtkou je, že ačkoliv je

rybník velice oblíbenou promenádou, nelze ho vzhledem ke špatné dostupnosti a chybějícím cestám

obejít kolem dokola. Tato špatná infrastruktura problematizuje a brání vyšší míře místní komunitní

ALOISOV


aktivizaci. Podobně problematické je i propojení místních dvou cyklostezek a velké množství cyklistů

se v této oblasti ztrácí. Lokalitě by prospěla rovněž revitalizace dětského hřiště v blízkosti restaurace

„U Eriky“. Zvýšení dostupnosti, propojení a kultivace stávajících komunikací a vylepšení celkové

vybavenosti veřejného prostoru má potenciál vést k významné aktivizaci obyvatel a podpořit místní

aktivizované společenské dění.

ALOISOV


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Aloisov

Komunitní aktivita: KOM-001

Společenský život kolem restaurace „U Eriky“.

Kontaktní osoba:

Erika Hoffmanová.

Kontakt:

„U Eriky“, Tálinská 1312, 198 00, Praha 9 - Kyje tel: 724 102 304, 722 564 352 e-mail: [email protected] web: www.restaurace-ueriky.cz otevírací doba: Po–Ne 11:00–23:00

Charakteristika komunitní aktivity a naplňovaných potřeb:

Restaurace „U Eriky“ je již po mnoho let místní legendou a v současnosti je nejvýznamnějším společensko-kulturním centrem v Aloisově. Restauraci vlastní Erika Hochmanová, která nyní rovněž otevřela druhou restauraci v Jahodnici „U Eriky 2“. Restaurace je zároveň jednou z nejpopulárnějších v celé oblasti Aloisova, Hloubětína i Lehovce a nabízí zázemí aktivizovaným i neaktivizovaným skupinám ze širokého okolí. Z aktivizovaných skupin se zde scházejí například starousedlíci z Aloisova, skupinky mladých z Lehovce nebo zde mají schůze a akce rybáři z Českého rybářského svazu (dříve byl tento objekt známý jako „Rybářská bašta“). Rovněž se zde prodávají povolenky na lov ryb. Mimo to se tu pořádají rozličné akce typu firemních večírků, rodinných oslav, svateb apod. Z výročních svátků se „U Eriky“ slaví čarodějnice, jelikož Erika Hochmanová se tímto tématem zabývá, což se zrcadlí i ve výzdobě místního interiéru. Restaurace je rovněž vyhlášená v blízkém i dalekém okolí na základě vynikající úrovně zdejší kuchyně a tvoří oblíbenou zastávku na občerstvení v rámci procházek i jiných aktivit v jejím okolí. Navštěvuje jí většina návštěvníků oblasti (pravděpodobně mimo běžců a „pejskařů“). Oblíbená je zejména mezi rodinami s dětmi, jelikož v teplých měsících je součástí restaurace zahrádka s přilehlým dětským hřištěm (jediným v Aloisově) a zároveň je zde nabízena možnost grilování. Také se v restauraci pořádají koncerty živé hudby nejčastěji v country stylu, který je jedním z nejoblíbenějších (nejhranějších) hudebních žánrů v Aloisově, Hloubětíně a Lehovci. Četnost koncertů se liší podle ročního období. Restaurace „U Eriky“ je velmi důležitým centrem v Aloisově, jelikož reálně umožňuje scházení četných aktivizovaných i neaktivizovaných skupin a tak utváří i charakter místního společenského života. Pro mnohé skupiny restaurace uspokojuje jejich kulturní potřeby (koncerty a ostatní program), potřebu se setkávat a utužovat přátelské vazby a samozřejmě nabízí i kvalitní kulinární vyžití. Klíčová je tato restaurace zejména pro rodiny, jelikož si děti mají kde hrát, přičemž rodiče mají možnost se zapojit nebo dohlížet na své ratolesti ze zahrádky. Za účelem větší aktivizace komunitního potenciálu bych navrhovala asistenci při rekonstrukci dětského hřiště a jeho okolí, jelikož by tento krok umožnil vznik příjemného zázemí pro rodiny s dětmi a ostatní skupiny, které by se zde mohly sdružovat.

ALOISOV


Odhad členů:

Majitelka restaurace má kolem sebe menší okruh spolupracovníků a přátel (počet není znám). Samotnou restaurací projdou ročně stovky komunitně aktivizovaných i neaktivizovaných skupin. Obyvatel z okolí restaurace, kteří sem chodí pravidelně, může být hrubým odhadem 100 i víc.

Lokalizace členů aktivizované komunitní skupiny:

Interiér a exteriér „U Eriky“ včetně přilehlého dětského hřiště. Jednotlivé komunity navštěvují další rozličné lokality v okolí zejména oblast Kyjského rybníka, řeky Rokytky a přilehlý lesopark, který dělí Aloisov od Hloubětína.

Poznámka:

Erika Hochmanová je samostatná a úspěšná místní podnikatelka, která nepřemýšlela o spolupráci s městskou částí a otázky komunitního monitoringu neměla osobně zájem komentovat. Interview tudíž proběhlo s jedním z jejích dlouhodobých zaměstnanců, který nechtěl být jmenován. Ovšem spolupráce s městskou částí by byla určitě možná např. vítaná asistence s rekonstrukcí a rozšířením dětského hřiště, oslavou čarodějnic, případně by se zde mohly konat další výroční oslavy.

ALOISOV



Skupina místních starších pánů v restauraci „U Eriky“.

Kontaktní osoba:

Kontakt neznámý viz poznámka.

Kontakt:

„U Eriky“, Tálinská 1312, 198 00, Praha 9 - Kyje, zpravidla v pátek večer.


Skupinka místní pánů – starousedlíků v důchodovém věku, kteří se pravidelně již dlouhou dobu scházejí skoro každý pátek „U Eriky“ a uspokojují tak svou potřebu pocitu sounáležitosti a sdílení místní identity a specifickou generační znalost. Odhad členů: cca 6


Restaurace „U Eriky“ zpravidla každý pátek, pokud se nekoná koncert, jelikož skupinka preferuje klidnější prostředí.

Poznámka:

S pány jsem se osobně nesetkala a zde uvedené informace jsem zjistila od místního číšníka, který nechtěl být jmenován.

ALOISOV



Skupina rybářů kolem restaurace „U Eriky“.

Kontaktní osoba:

Ing. Miloslav Linhart a Josef Levic.

Kontakt:

„U Eriky“, Tálinská 1312, 198 00, Praha 9-Kyje Český rybářský svaz Místní organizace Praha 9-Kyje

Vodňanská 760 Praha 9-Kyje 198 00 e-mail: [email protected]


V tomto případě uvádím záměrně skupinu rybářů jako přátelskou skupinou, která je ovšem zároveň i vedením ČRS Kyje, jelikož působení této, ač formální organizace, má své neformální rozměry, které zde stojí za to stručně uvést. Vedení organizuje pravidelné schůze a zasedání „U Eriky“, kde ale mimo pracovních záležitostí naplňují svou potřebu společenského života a upevňují přátelské vztahy. Počet pravidelně se scházejících členů se mi nepodařilo zjistit, ale celá organizace jako formální sdružení disponuje v současnosti přibližně 450 dospělými členy, tudíž má obrovský potenciál dát impuls neformálně aktivizovaného komunitního chování.

Odhad členů:

cca 450 (ČRS Kyje)


Restaurace „U Eriky“ (Schůze se konají přibližně každých 14 dní, přesné termíny schůzek lze zjistit v restauraci.)

Poznámka:

S členy vedení jsem se osobně nesetkala vzhledem k limitovaným časovým možnostem výzkumu a zde uvedené informace čerpám od místního číšníka, který nechtěl být jmenován.

ALOISOV



Dětské hřiště vedle restaurace „U Eriky“.

Kontaktní osoba:

Erika Hoffmanová.

Kontakt:

„U Eriky“, Tálinská 1312, 198 00, Praha 9-Kyje


Dětské hřiště vedle restaurace „U Eriky“ je klíčovým, co se týká obliby této restaurace především ze strany rodin s dětmi. Rodiče a děti zde uspokojují své společenské, ale zároveň i sportovní potřeby. Blízká zahrádka umožňuje rodičům uspokojovat své společenské potřeby a nabízí možnost občerstvení. Toto strategické rozvržení exteriéru „U Eriky“, tudíž skýtá značný potenciál pro sdružování neformálních skupinek a inspiruje ostatní neaktivizované skupinky kolemjdoucích.

Odhad členů:

Pravidelně se zde schází desítky a v sezoně i stovky rodin. Z oblasti Aloisova, Hloubětína a Lehovce cca 10, které byly lokalizovány.


Interiér a exteriér „U Eriky“ včetně přilehlého dětského hřiště. Jednotlivé komunity navštěvují další rozličné lokality v okolí zejména oblast Kyjského rybníka, řeky Rokytky a přilehlého lesoparku, který dělí Aloisov od Hloubětína.

Poznámka:

Informace byly získány na základě hloubkových interview s členy několika komunitně aktivizovaných rodin z Hloubětína a Lehovce a ze zúčastněného pozorování v okolí restaurace. Vzhledem k ročnímu období však bližší informace nebylo možné zjistit.

ALOISOV



Společenský život kolem restaurace „Hostince u Švejka“.

Kontaktní osoba:

Restaurace „Hostinec u Švejka“.

Kontakt:

„Hostinec u Švejka“, Tálínská 1026/67, 198 00 Praha-Praha 14 web: www.restauracepraha9.cz/cz/hostinec-u-svejka-11202/ otvírací doba: Po–Ne 10:00–23:00


„Hostinec u Švejka“ v Aloisově byl otevřen teprve před několika měsíci, tudíž je novým přírůstkem do společenského života v této lokalitě. I po tak krátké době se zde vyskytují skupiny štamgastů především z řad místních obyvatel. Výraznou skupinku tvoří cca 8 mužů středního až staršího věku, která se zde schází za účelem upevňování přátelských vazeb a uspokojování svých společenských potřeb.

Odhad členů:

cca 8


„Hostinec u Švejka“

Poznámka:

Vedení „Hostince u Švejka“ nemělo zájem o kontakt s městskou částí a vzhledem k limitovaným časovým možnostem se více informací nepodařilo zjistit. Zároveň seskupení v restauraci jsou poměrně dost nová a za několik měsíců se situace může značně změnit.

ALOISOV



Skupinka místní mládeže z okolí.

Kontaktní osoba:

Lukáš

Kontakt:

viz poznámka


Lukáš a jeho přátelé jsou skupinka komunitně aktivizovaných teenagerů kolem 15 let z Lehovce, Kyjí a okolí, kteří spolu provozují různé volnočasové aktivity zejména sportovního charakteru. Často spolu jezdí na kolech po místní cyklostezce a okolí a rovněž hrají fotbal na Lehovci na „Školáku“ (hřiště u ZŠ Chvaletická), čímž uspokojují své sportovní potřeby, ale zároveň i potřeby společenské. Lukáš zdůraznil, že „Školák“ je bohužel jediné hřiště, kde lze působit neformálně, a že je škoda, že vedení ZŠ v Kyjích a ZŠ Hloubětínská nejsou více vstřícní ke sportovním volnočasovým potřebám mládeže. Zároveň by rádi participovali na ostatních sportovních aktivitách, kdyby byly v okolí jejich bydliště, ale bohužel Hloubětín, Lehovec a Kyje tyto možnosti nenabízejía většina vrstevníků dojíždí na Černý Most nebo do centra.

Odhad členů:

Nejužší jádro cca 5.


Okolí „U Eriky“, cyklostezka, „Školák“ na Lehovci, sídliště Lehovec, Kyje.

Poznámka:

Lukáš a jeho přátelé nemají bližší zájem o spolupráci s městskou částí.

ALOISOV



HL Ghetto – Tomáš Rampouch (pasíř/kovář).

Kontaktní osoba:

Tomáš Rampouch.

Kontakt:

e-mail: [email protected] tel: 775 305 554


Tomáš Rampouch je součástí hloubětínské komunitně aktivizované skupiny přátel známé jako HL Ghetto (bližší informace viz Hloubětín). Zajímá se aktivně o dění v Aloisově, Hloubětíně a okolí a má zájem přispět ke zlepšení celkového vzhledu a funkčnosti veřejné infrastruktury v okolí. Tomáš je profesí pasíř a kovář, který se podílel na výrobě různých kovových doplňků, které patří k infrastruktuře města, jako jsou odpadkové koše, popelníky, ale i realizace výstavby dětských hřišť v přilehlých částech Prahy. Tomášova intimní znalost okolí a kontextu zdejšího sociálního života se odráží v jeho přístupu a názorům ohledně výstavby místní infrastruktury, kterou výrazně kritizuje na základě její nevhodnosti a krátké životnosti v této oblasti (blíže viz Hloubětín). Tomáš upozornil, že některé snahy o vylepšení těchto aspektů jsou chybně koncipované a výsledek nemá dlouhodobý efekt. Např. instalace dřevěných odpadkových košů je zde naprosto nevhodná vzhledem k tomu, že dřevo je hořlavý materiál, tudíž objekt se často stává objetí vandalismu. Tomáš může být přínosným zdrojem expertízy, co se veřejného prostoru týče.

Odhad členů:


Aloisov, Hloubětín a okolí.

Poznámka:

Z důvodu ochrany Tomášova soukromí neuvádím přesnou lokaci jeho volnočasových aktivit, místo bydliště a pod.

ALOISOV


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Aloisov

MIKROREGION: Aloisov


Co se neaktivizovaného chování týče nejfrekventovanější spojnicí v Aloisově je severní břeh Kyjského

rybníka známý jako ulice U Rybníka, jež vede paralelně s Tálínskou a který představuje oblíbenou

místní promenádu. Specifické prostorové rozmístění Aloisova a jeho atraktivní přírodní prostředí se

silně odráží i ve zdejším společenském životě, obzvláště v rámci neaktivizovaného komunitního

chování. Díky velkému množství okolní zeleně a velké vodní ploše je tato část Prahy 14 hojně

vyhledávanou a oblíbenou lokalitou pro trávení volno-časových aktivit spjatých s pobytem v přírodě.

Co více, pro některé nově přistěhované obyvatele této části a okolí byly tyto podmínky důvodem,

proč se do dané oblasti přestěhovali a mnohými starousedlíky jsou chápány jako velice pozitivní

aspekt života.

Vzhledem ke své malé rozloze a poloze na hranicích ostatních větších čtvrtí je Aloisov místem značné

mobility, která má rovněž vysoký komunitní potenciál. K této skutečnosti přispívá především

skutečnost, že z Aloisova se stala oblíbená výletní destinace, jež skýtá rozmanitou škálu

volnočasových aktivit, a která je zároveň relativně snadno dostupná několika limitovanými druhy

dopravy (konkrétně vlak Kyje, místní autobusová linka, cyklostezka, osobní automobilová doprava).

V rámci komunitního života tato situace zapříčiňuje, že větší část osob, které se ocitnou v Aloisově

jsou často komunitně neaktivizovaní návštěvníci, kteří stojí v určitém protikladu ke komunitně

aktivizovaným skupinkám místních obyvatel, což je typický rys mnohých turistických destinací.

Projevy neaktivizovaného komunitního chování zde jasně převažují nad tím, které má aktivizovaný

komunitní charakter. Zpravidla platí, že zatím co aktivizované komunitní chování v této oblasti se

většinou pojí k vlastním aktivitám obyvatel Aloisova a bezprostředního okolí, neaktivizované

komunitní chování je provozováno velmi širokou škálou obyvatel celé Prahy, kteří vyhledávají okolí

Kyjského rybníka za účelem trávení volného času. Velkou roli zde ovšem hraje podobně jako u jiných

oblíbených turistických destinací roční období. Sezona zde začíná na jaře, eskaluje v létě a na podzim

místní ruch opět utichá. V zimních měsících je oblast hojně navštěvovaná v případě, když napadne

sníh, Kyjský rybník zamrzne a vznikne zde prostor pro zimní sporty.

Neaktivizovaná mobilita se samozřejmě týká i obyvatel samotného Aloisova, ale zde nabývá odlišný

charakter a přesahuje volno-časové aktivity v okolí. Vzhledem k tomu, že Aloisov nedisponuje téměř

žádnými obchody, ani ostatními obchodními či společensko-kulturními službami (mimo dvou hospod

„U Eriky“ a „U Švejka“). Dopravní dostupnost v rámci MHD zajišťuje v místě pouze autobusová linka,

která není příliš frekventovaná. To způsobuje, že se místní za těmito aktivitami musí vydávat do

přilehlých čtvrtí, jako jsou Kyje na protější jižní straně rybníka, Hloubětín na Severu, Černý Most na

východě atd. Tento neustálý pohyb a turistický charakter z Aloisova činí jakousi zvláštní transitní

zónu, jejíž společensko-kulturní potenciál je do velké míry nevyužit, čemuž se budu věnovat

v následující části v kontextu nejoblíbenějších neaktivizovaných aktivit v oblasti.

ALOISOV


Nejvýznamnější místní přírodní dominantu, která k sobě přitahuje nejvíce neaktivizovaného

komunitního chování, je Kyjský rybník a přilehlá zeleň. Zdejší rybník dává prostor celé škále aktivit,

z nichž nejoblíbenější jsou: A) procházky (se psy i bez) B) rybaření C) jízda na kole D) běhání/jogging E)

bruslení D) občerstvení a dětské hřiště „U Eriky“. Ačkoliv některé tyto aktivity jsou provozovány

určitými menšími aktivizovanými komunitami, ve velké většině se jedná o neaktivizované komunitní

chování. V případě procházek a rybaření jsou zastoupeny všechny generace, zatímco procházky

přitahují zejména rodiny s dětmi a osoby v důchodovém věku, rybaření je zejména doménou mužů.

Oproti tomu, fyzicky náročnější aktivity jako jízda na kole, běhání a bruslení přitahují spíše mladší

a střední generaci. Tato oblast je natolik oblíbená, že ve vrcholových období sezony a zejména za

příznivého počasí (jak v létě, tak v zimě) je Kyjský rybník dle výroků místních frekventovaný jako

Václavské náměstí. Mimo výše zmíněné aktivity je rybník rovněž oblíbený díky blízké cyklostezce,

okolní zeleni (lesopark směrem na Hloubětín, okolí řeky Rokytky a Čihadla), místní fauny (velký výskyt

vodního ptactva a nutrií na východní straně u Rokytky).

Ačkoliv na první pohled může tento popis působit celkem idylicky, ve skutečnosti je pro velké

množství lidí problémem špatně rozvinutá infrastruktura oblasti, která je rovněž překážkou větší

komunitní aktivizace těchto činností. Velmi špatná je dostupnost ze strany Hloubětína a to především

pro skupiny z horší mobilitou jako jsou maminky s malými dětmi, důchodci a zdravotně postižení.

Frekvence autobusové linky je nevyhovující a další dvě přístupové cesty vedou přes A) silnici Oborská,

která je ve velice špatném stavu a chybějí zde chodníky – tato cesta je vnímaná místními řidiči

zároveň jako velmi nepřehledná a nebezpečná B) lesopark, jež rovněž neumožňuje přístup osobám

s horší mobilitou, není zde žádné osvětlení, ani přehledné značení a kvůli občasnému výskytu

„bezdomovců“ a některých problematických skupinek mládeže je vnímán v pozdějších hodinách jako

nebezpečný. Mnozí důchodci a maminky s dětmi z Hloubětína tento přístup kvůli své osobní

bezpečnosti nevyužívají.

Dalším problémem je přístup z Kyjí, zejména na východní straně, kde kvůli rozšíření železniční tratě

zanikla cesta podél pobřeží a jedinou spojnicí je neudržovaná cesta bez osvětlení pod viaduktem,

která působí tísnivým dojem. Nejsnadnější přístup vede ze západu z Kyjí z ulice Tálínská a ulice

Černická a Zdobnická ze severozápadu směrem od Lehovce. Nejvíce frekventovanou stížností byla

skutečnost, že ačkoliv je rybník velice oblíbenou promenádou, nelze ho vzhledem k špatné

dostupnosti a chybějícím cestám obejít kolem dokola. Tato špatná infrastruktura problematizuje

a zároveň i v některých případech brání lepší místní komunitní aktivizace – respektive k ní nevybízí.

Podobně problematické je i propojení místních dvou cyklostezek, obzvlášť v okolí Kejřova mlýna na

Praze 9, kde je velké množstvím schodů a značení je nepřehledné. Velké množství cyklistů se v této

oblasti ztrácí.

K účelnějšímu a příjemnějšímu využití oblasti by významně přispělo propojení těchto úseků

a vytvoření promenády kolem Kyjského rybníka. Místní obyvatelé by rovněž uvítali propojení severní

a jižní strany rybníku přívozem, či plovoucím pontonem. Zvýšení dostupnosti by mohlo vést

k významné aktivizaci těchto činností a podpořit místní společenské dění.

ALOISOV


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Aloisov

Potencionální komunitní aktivita: KOM-111

Procházky kolem Kyjského rybníka


Procházky kolem Kyjského rybníka jsou snad nejoblíbenější aktivitou, které se zde provozuje, a participují na ní všechny generace z okolí. Ačkoliv tuto činnost provozují i mnohé komunitně aktivizované skupiny, z převážné části se jedná o velice malé skupinky jako nukleární rodina nebo často i jen maminka s dítětem, pár důchodců a další různé osoby, které nejsou v rámci daného kontextu komunitně aktivizované. Tato činnost je podmíněna především okolním atraktivním přírodním prostředím a relativní rozmanitostí místní fauny a flóry, která okolí Kyjského rybníka tvoří zajímavým pro jeho návštěvníky. Kyjský rybník je rovněž jedním ze zastavení na naučné stezce Prahy 14, poblíž vede frekventovaná cyklostezka a zároveň na jeho severním břehu skýtá možnost občerstvení restaurace „U Eriky“ a v „Hostinci u Švejka“. Možnost procházek kolem Kyjského rybníka zejména na straně hloubětínského lesoparku, je pro mnohé místní obyvatele důvod, proč považují život v dané oblasti za kvalitní a mají k městské části a jejímu veřejnému prostoru pozitivní vztah. To jasně ukazuje na intenzivní potřebu velkého množství místních obyvatel mít přístup k městské zeleni, v rámci které je možné provozovat celou škálu aktivit. Jinými slovy zde jde o kontakt s přírodou, který je významným ukazatelem kvalita života. Většina respondentů uvedla kultivaci a rozvoj zeleně v oblasti jako nejdůležitější prioritu v kontextu života na Aloisově, Hloubětíně a Lehovci. V současnosti je sice okolí Kyjského rybníka celkem atraktivní, ale co se týče veřejných komunikací a ostatní vybavenosti tak jsou absolutně nevyhovující a mnozí obyvatelé to pociťují jako palčivý problém. Řešením by byla citlivá kultivace okolí Kyjského rybníka a vytvoření ucelené promenády podél všech dostupných břehů rybníka, který dnes není možné obejít obzvlášť pro jedince se zhoršenou mobilitou (důchodci, matky s dětmi v kočárku, fyzicky handicapované). Rovněž by místní obyvatelé uvítali propojení severního břehu, na kterém leží Aloisov s břehem jižním, kde stojí Kyje, přemostěním nebo přívozem, což by značně usnadnilo pohyb mezi Aloisovem a Kyjemi, který je dnes problematický. Tyto kroky by rovněž mohly vést ke zvýšení atraktivity okolí a aktivizaci místních komunit např. by se zde ve větší míře mohli scházet handicapovaní, kteří se sem dnes bez osobního automobilu dostanou jen velmi obtížně, a to i přesto, že zde vznikla infrastruktura pro bezbariérové rybaření. Důležité je si přitom uvědomit, že tyto změny nemusí být ekonomicky náročné, a především musí být citlivé s akcentací původních podmínek zdejšího přírodního prostředí, aby se nevytratil genius loci tohoto místa.

Lokalizace komunitně ne-aktivizované skupiny:

Nejfrekventovanějším místem procházek je severní strana Kyjského rybníka – ulice „U Rybníka“, vzhledem k tomu, že ostatní části jsou hůře dostupné.

Poznámka:

ALOISOV



Rybáři.


Rybolov.


Celé okolí Kyjské rybníka. Nejfrekventovanější je severní strana.

Poznámka:

Vzhledem k chladnému počasí a ročnímu období, ve kterém byl terénní výzkum prováděn, se nepodařilo zjistit bližší informace.

ALOISOV



Běžci.


V okolí Kyjského rybníka je velké množství neaktivizovaných běžců a joggujících jedinců, většinou jde o osoby z přilehlého okolí mladšího a střední věku, kteří zde uspokojují své sportovní potřeby.


Okolí Kyjské rybníka. Nejfrekventovanější je severní strana.

Poznámka:

Vzhledem k chladnému počasí a ročnímu období, v kterém byl terénní výzkum prováděn, se nepodařilo zjistit bližší informace.

ALOISOV



Cyklisté.


V oblast Kyjského rybníka se rovněž ve velice významné počtu objevují komunitně aktivizovaní i neaktivizovaní cyklisté, které sem přivádí dvě cyklostezky – jedna, která propojuje centrum Prahy s Hloubětínem a druhá, jež vede od Kyjského rybníka do Dolních Počernic. Komunitně neaktivizovaní cyklisté oblast využívají zejména za účelem sportovního vyžití a uspokojení potřeb seberealizace. Cyklisté se zde vyskytují po celý rok – nejhojněji v období léta, kdy je oblast cyklisty doslova přeplněná. V chladnějším období cyklisté navštěvují tuto oblast spíše sporadicky a často jí pouze projíždějí. Zásadním problémem je, že místní dvě cyklostezky na sebe plynule a bezpečně nenavazují, obzvlášť v okolí Kejřova mlýna na Praze 9, kde je velký množstvím schodů, které znemožňují přístup méně fyzicky zdatným cyklistům včetně starších osob a malých dětí. Značení je v této oblasti nepřehledné a velké množství cyklistů se zde podle výpovědi místních ztrácí.


Cyklostezka, okolí Kyjského rybníka, restaurace „U Eriky“.

Poznámka:

Vzhledem k chladnému počasí a ročnímu období, ve kterém byl terénní výzkum prováděn, se nepodařilo zjistit bližší informace.

ALOISOV



„Pejskaři“.


Rovněž „pejskaři“ téměř všech věkových kategorií hojně využívají okolí Kyjského rybníka za účelem fyzických potřeb svých psů, ale také svých vlastních sportovních a relaxačních potřeb. V této skupině se vyskytují všechny věkově kategorie ve všech ročních obdobích. Podobně jako u skupiny „procházkářů“ i „pejskaři“ pociťují silné pouto k přírodnímu prostředí, zejména okolní zeleni a mají podobné problémy s řešením komunikační infrastruktury v oblasti. Kromě blízkého okolí rybníka jsou tyto osoby soustředěny zejména v lesoparku na hranicích Hloubětína.


Okolí Kyjské rybníka. Nejfrekventovanější je severní strana. Lesopark na hranicích Hloubětína.

Poznámka:

ALOISOV



Lední bruslaři.


V zimních měsících, když je dostatečně chladné počasí, zamrzá Kyjský rybník, který se tak stává velmi populárním místem pro provozování zimních sportů. Jedná se o velice limitovanou záležitost (letos byl rybník zamrzlý pouhý týden), ale přesto se místo stává velice vyhledávanou lokalitou – jakousi obdobou Václavského náměstí, jak poznamenalo několik respondentů. V této době se zde vyskytují četné komunitně aktivizované i neaktivizované skupinky bruslařů mladší a střední generace. Mezi komunitně neaktivizované patří rodiče s dětmi, individuální bruslaři a dvojice přátel nebo partnerů. Většina bruslařů je tvořena obyvateli přilehlého okolí, z nichž mnozí tyto aktivity provozovali již v dětství a mají k místu blízký vztah. Uspokojují se zde především sportovní a relaxační potřeby a v případě dětí má činnost pozitivní vliv na utváření vztahu k životnímu prostředí a rozvoji senzomotorických dovedností.


Vodní plocha Kyjského rybníka.

Poznámka:

Vzhledem k limitovanému trvání výzkumu v kombinaci s velmi krátkým obdobím zamrznutí Kyjského rybníku se nepodařilo zjistit víc informací.

ALOISOV



Ornitologické aktivity


Ornitologické aktivity.


Okolí a vodní plocha Kyjského rybníka.

Poznámka:

Ačkoliv se tak žádný respondent nevyjádřil, zájem o lokální ptactvo by mohl vést ke komunitní aktivizaci v rámci ornitologického klubu. O zájem aktivit s tímto zaměřením vypovídá i skutečnost, že v oblasti Aloisova, ale i Hloubětína a Lehovce na rozdíl od jiných městských částí lze na ulicích spatřit významné množství budek a krmítek pro ptáky. Pokud by byly takovéto aktivity nabízeny v rámci kulturního programu, mohly by výrazně přispět ke zvýšení kvality života mnohých obyvatel této oblasti a zároveň utvářet pozitivní vztah k veřejnému prostoru.

ALOISOV



Krmení nutrií.


Výskyt nutrií přilákal pozornost komunitně neaktivizovaných skupinek především rodin s dětmi a část, kde se nutrie vyskytují je oblíbeným výletním místem. Obzvláště populární je možnost krmení nutrií, které údajně mají rády i mrkev. Tato činnost uspokojuje touhu po kontaktu s přírodou a v případě dětí má důležité vzdělávací aspekty, které se týkají poznávání a vztahování se k fyzickému světu a rozvoj senzomotorických dovedností.


Východní cíp Kyjského rybníka podél ulice Broumarská a řeka Rokytka.

Poznámka:

ALOISOV



Hosté restaurace „U Eriky“.


Restaurace „U Eriky“ je velmi oblíbenou volbou v Aloisově, ale i v jeho širším okolí, co se možností občerstvení týče. Z tohoto důvodu je hojně navštěvovaná četnými komunitně neaktivizovanými místními obyvateli i turisty, kteří sem přicházejí buďto výhradně z gastronomických důvodů nebo se jedná o osoby provozující ostatní lokální aktivity a při té příležitosti i využijí možnosti občerstvení. Nejčastěji jsou uspokojovány obě tyto potřeby zároveň.


Exteriér i interiér restaurace „U Eriky“.

Poznámka:

ČERNÝ MOST


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Černý Most

MIKROREGION: Černý Most

Výzkumník: Pavel Borecký

„Něco jiného, než beton.“ Tak zní poučení z příběhu o dřevěném altánu, který kdysi stál místo

dnešního nábytkového gigantu IKEA. Kdosi ho postavil prakticky na holé pláni a nedaleko

frekventované silnice. Podivné místo pro hospodu. Měl ale plno. Pro vytvoření přitažlivého místa,

centra setkávání, tak stačí relativně málo – snaha podnítit smysly a využití integrační podstaty

prostředí. Ze stejného důvodu se dnes vypravují celé rodiny, sportující jednotlivci či jezdci ze skate

parku, na nenápadnou louku u rybníka Čeněk. Malé občerstvení a členitý prostor vytvářejí nejsilnější

komunitně integrační bod pro Černý Most a jeho okolí. Je paradoxní, že právě toto území do správy

městské části Praha 14 vůbec nepatří. Může však velmi dobře sloužit jako inspirační zdroj pro

vytvoření podobných zón uvnitř sídliště samotného. Zelené plochy a instalovaný mobiliář totiž

v současnosti trpí zanedbaností a místy i cílenou demontáží, což však jde zcela proti smyslu utváření

přívětivého prostoru, který by zval všechny obyvatele k využívání a tím podporoval další zahušťování

komunitních vazeb. Tento nedostatek je palčivý zejména pro matky s dětmi z nižších příjmových

skupin, pro které je pěší dostupnost klíčovým kritériem denních aktivit. Právě mladé rodiny ovšem

nejpřirozeněji tíhnou k vytváření komunitních vazeb, což z nich činí ideální cílovou skupinu budoucích

komunitně-aktivizačních intervencí. Aktivní jednotlivci se navíc koncentrují kolem mateřských center

a soukromých školek s individuálnějším přístupem. Ty také častěji podporují dobrovolnictví „svých“

rodičů a tím pádem fungují jako komunitní ohniska střední generace. Jelikož je v reakci na větší

množství mladých rodin jejich nabídka na Černém Mostě poměrně široká, existuje zde dosud

nevyužitý komunitní potenciál.

U identifikovaných komunit Černého Mostu existuje pět velmi silných propojujích linek. První, ta

nejzákladnější, jež musí být přítomna i ve všech zbývajících, které aspirují na komunitnost, je

přátelství, jež je následováno porozuměním a v některých případech až spiklenectvím. Na přátelství

a porozumění stojí nejsilněji Klub cizinců při MC Klubíčko a Křesťanské společenství. Patří sem

i sídlištní party, k nimž se zpravidla přidávají jednotlivci s nedostatečnou náplní volného času. Ačkoliv

začíná jejich hledání spřízněných „parťáků“ jako reakce na tuto volnost, přechází brzy od přátelství ke

spojenectví proti jiné skupině. Pro hlubší pochopení fungování tohoto pouličního mikrosvěta by bylo

třeba navazujícího výzkumu.

Druhou propojující linkou je touha po pohybu. Zde se setkávají všichni sportovci hrající kolektivní

sporty, na Černém Mostě zejména fotbal v mnoha podobách, institucionalizované taneční kroužky,

ale i ty konané v domácím prostředí, parkouristé využívající členitosti veřejného prostoru a všichni

uživatelé skate parku. Třetí linkou jsou pak skupiny tíhnoucí k uměleckému vyjadřování. Zde se

potkávají rappeři z Černého Mostu, rockové kapely z nízkoprahového klubu, zpívající parta z Vlčkova

náměstí a graffiti umělci. Pocit možného ohrožení zafungoval jako propojující element u vietnamské

komunity, jejíž sociální síť slouží jako náhrada za mnohé systémové služby. V minulosti ale více

propojil i komunitu skateboardistů, která bojovala za lepší skate park. V současnosti vede k aktivizaci

tělesně handicapovaných vymezujících se vůči komunitnímu centru Plechárna a existuje předpoklad,

ČERNÝ MOST


že v budoucnu vyústí v koordinovanou artikulaci požadavků od lidí dotčených privatizací bytů na

Černém Mostě. Pátá linka, o které jsem před započetím výzkumu uvažoval jako o potenciálně velmi

slibné, je vzdělávací aktivita. Kromě Anglického klubu Církve bratrské se mi však žádné další

neformální vzdělávací aktivity nepodařilo identifikovat.

Na druhou stranu se mi podařilo vstoupit do kontaktu s mnoha motivovanými jednotlivci, kteří nyní

výrazně zapojeni nejsou, ale mohou se stát základem komunit nových. Doporučoval bych spolu s nimi

vytvořit pro Černý Most síť veřejných prostor, které projdou regenerací a následnou „adopcí“ lidmi

a skupinami, jež v jejich dosahu bydlí či působí. Důraz zde musí být jednoznačně kladen na

polyfunkční využití a ochranu před vandalismem.

ČERNÝ MOST


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Černý Most


Kroužek deskových her.

Kontaktní osoba:

Nepřeje si být zveřejněna.

Kontakt:

---


Skupina mladých chlapců pravidelně hraje deskové hry v občasně využívané kanceláři poblíž metra

Černý Most. Jde o neformální „pronájem“ prostor. Skupina je pod občasným dohledem

pronajímatele, který dbá na spořádaný průběh setkání. Mladí takto vyhledávají zázemí, kde by se

mohli s přáteli věnovat společné herní aktivitě mimo domácí prostředí.

Odhad členů:

4 až 5


Na přání informátora nezveřejňujeme.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Parta od Tenisového centra Černý Most.

Kontaktní osoba:

Nikola Janoušková.

Kontakt:

[email protected]


Jedná se o skupinu dospívajících, kteří se pohybují kolem vnitrobloku s tenisovým hřištěm. Členové se

částečně překrývají s partou účastnící se tuningových srazů. V minulosti byli v konfliktu s majitelem

místní výlohy, který je obvinil z jejího rozbití cihlou. Parta je ovšem okolím považována za

bezproblémovou. Podle terénního pracovníka se jednalo o jejich exces z nudy. Problémem tohoto

vnitrobloku je málo využívané tenisové hřiště, které by podchytilo energii této party, ale i ostatních.

Využívání hřiště je údajně drahé a místním prakticky neslouží.

Odhad členů:

5 až 6


Vnitroblok s tenisovým kurtem mezi ulicemi Mansfeldova, Bobkova, Bryksova.

Poznámka:

K tématu „tenisové hřiště“ více v příloze Projekt „vnitroblok".

ČERNÝ MOST



Tuningové srazy.

Kontaktní osoba:

Marek Malý.

Kontakt:

[email protected], https://www.facebook.com/marek.maly.14


Na parkovištích u ulic Fejfarova a Františkova se schází mládež, která již vlastní řidičský průkaz a má

k dispozici vlastní nebo půjčený automobil. Čekají na přátele, povídají si, pouštějí hudbu, „kšeftují“ či

plánují další program. Občasné stížnosti obyvatel z okolí nejsou výjimkou, vzhledem k tomu, že ve

večerních hodinách, kdy se k aktivitám přidává i konzumace alkoholu, dochází k rušení nočního klidu.

Dalšími místy těchto srazů je občerstvení Max, které je oblíbeným místem setkávání mladší generace,

a parkoviště u nádrže Aloisov, kde se jim nabízí výhled do zeleně. Zde jsou srazy četnější v letních

měsících. Řidiče, kteří jsou výhradně mladí muži, doprovází jejich nejbližší přátelé, případně

partnerky. Vůz jim, spolu s praktickou možností rychlejšího přesunu celé skupiny, dává pocit svobody

pohybu a funguje také jako reprezentativní znak dospělosti. Vůz s tuningem, nebo-li vzhledovým či

výkonnostním vylepšením, chápou nejen jako nástroj k usnadnění pohybu, ale také jako osobní

šperk. Srazy jsou proto záměrně směřovány na frekventovaná místa a místa „s výhledem", aby mohli

řidiči vystavit svůj vůz na odiv okolí.

Odhad členů:

Počet vozů se pohybuje kolem pěti. Počet přátel, kteří s řidiči jezdí, je ale proměnlivý.


Parkoviště u ulic Fejfarova a Františkova, občerstvení Max (Vybíralova 22), parkoviště u nádrže

Aloisov (ulice Pospíchalova).

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Parta „cizinci“.

Kontaktní osoba:

Giorgij.

Kontakt:

https://www.facebook.com/gregor.gregoradze


Partu přátel, jejichž rodiče se na Černý Most přistěhovali z Ruska, Gruzie nebo Čečenska, spojila na

začátku jejich kulturní odlišnost vůči Čechům. Dnes je u těchto chlapců, jejichž věk se pohybuje kolem

19 let, patrná nejistota spojená s koncem mladé bezstarostnosti a začátkem hledání první práce.

Společným cílem je pro ně touha „neupadnout do stereotypu“, který si s životem na sídlišti spojují.

Řešení vidí v odchodu za prací do zahraničí. V této myšlence je posiluje i pocit vzrůstající netolerance

vůči odlišnosti, se kterou se na Černém Mostě setkávají, ačkoliv zde žijí prakticky od narození. Vůči

Čechům obecně se přesto nikdy nevymezovali a mnozí z nich jsou dnes považováni za součást jejich

party. Pro kontakt mezi mladými bez ohledu na původ byla velice prospěšná počítačová herna

Kompost, kde se scházeli a hráli hry po síti. Nejistota a odstup se tak intenzivnějším kontaktem na

obou stranách obrušovaly. Oblíbená počítačová herna už dnes nefunguje.

Odhad členů:

5


Nejčastěji se skupina schází kolem „růžového“ bloku mezi Bobkovou a Kučerovou. Scházejí se ale i „na Kohoutu“ (křižovatka ulic Kučerova a Maňákova) – aktivity po celé oblasti.

Poznámka:

Znají se i s jinými pouličními partami a podle terénního pracovníka mezi nimi mají respekt. Proto

nabízejí pomoc při propojování jednotlivců žijících na Černém Mostě prostřednictvím této sociální

sítě. Současnou potřebu seberealizace také může pomoci naplnit komunitní projekt, kterému by

věřili.

ČERNÝ MOST



Parta z Vlčkova náměstí.

Kontaktní osoba:

Monika Demeterová.

Kontakt:

728 790 207, [email protected]


Skupina přibližně patnácti dívek a chlapců romského původu se v letních měsících schází na Vlčkově náměstí a na přilehlém dětském hřišti. Zdánlivě bezcílný pobyt velké skupinky ve veřejném prostoru vnímají mnozí obyvatelé jako rizikový. Na základě tlaku jednotlivců přistoupila městská část k odstranění laviček z vytipovaných míst setkávání, což ovšem vedlo ke snížení přívětivosti městského prostoru pro všechny ostatní občany. Na Vlčkově náměstí se k tomuto zásahu přistoupilo v listopadu 2012. Mezi aktivity dívčí části patří zpěv, pro který mají zjevný talent. Jedna z nich již navštěvuje konzervatoř. Zpěv se však v zástavbě dobře nese a na obyvatele přilehlých domů působí rušivě. Sdružování samo o sobě posiluje pocit sounáležitosti. Děvčata jsou do skupiny vtahována zájmem společně se umělecky vyjadřovat. Část z nich rovněž působí v tanečním kroužku Ľoli ruža paní Demeterová, která je vhodnou kontaktní osobou.

Odhad členů:

Cca 15, půl napůl dívky a chlapci


Nejčastěji Vlčkovo náměstí a přilehlé hřiště.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Vnitroblokové party

Kontaktní osoba:

Kontaktní osoby pro jiné „party“, Petr Bronc (asistent prevence kriminality), Martin Pazlar (terénní pracovník Jahoda).

Kontakt:

[email protected]


Fenoménem Černého Mostu jsou skupiny mládeže, které bych označil jako „vnitroblokové“. Skupiny

znají své „teritorium“ a metou mnohých mladých je „zapadnout do party“. Tyto party se příliš

nemíchají, ale spíše se vůči sobě vymezují. Rivalita pak místy vede k verbálnímu i fyzickému násilí

a drobným krádežím, což u obyvatel lokality obecně zvyšuje pocit nebezpečí. Problémem je nicméně

nedostatek smysluplné náplně volného času, který má počátek v přístupu rodičů, jež nevedou své

děti ke konkrétní zájmové aktivitě. Volný čas tak pro ně není odměnou, ale spíše obdobím nudy.

Řešením by proto mohlo být zavedení pouličních animátorů, kteří by jako své zázemí využívali

prázdné kočárkárny v přízemí domů a zřizovali v nich místní klubovny. Rapper z Černého Mostu pak

navrhuje rozšířit akce v pojetí hnutí Straight Edge, které spojuje městské sporty s nulovou tolerancí

ke konzumaci drog. Svým příkladem tak mladí sportovci vyznávající tuto filozofii boří u mládeže touhu

experimentovat v „obdobích nudy“ s drogami.

Odhad členů:

Terénní pracovníci Jahody jsou v kontaktu s 30 lidmi. Celkový počet členů „part“ se však pohybuje

kolem 100.


Označení „vnitroblokové“ není náhodné, protože na Rajské zahradě, která je typická hustší panelákovou zástavbou a chodníky obklopenými auty, jsou podobné skupiny spíše výjimkou. Fenomén je sledovatelný v „nových“, jak se říká blokům od ulice Bobkova na sever. Dále „central park“ u nádrže Aloisov, od ulice Vašátkova směrem k Vlčkovu náměstí, občerstvení u Maxe (Vybíralova 22), atd.

Poznámka:

Provázanost sociálních sítí a šíře aktivit, které skupiny vyvíjejí, by si vyžádala samostatný výzkum.

ČERNÝ MOST



Kapely z Jahody.

Kontaktní osoba:

Jiřina Jandusová. Martin Pazlar (Jahoda).

Kontakt:

[email protected]


Skupina kolem Jiřiny Jandusové využívá zázemí nízkoprahového klubu Jahoda, kam chodí zkoušet

rockové písně. Na oslavě 15 let Jahody odehráli v minulém roce svůj první koncert, ale tzv.

„klientských“ kapel kolem této zkušebny je ovšem více. Na benefičním festivalu pro Jahodu

„Strawberry Fields“ vystoupili místní Blizzard Band, Raven Shade, Temptation, Cross Station

a písničkář David. Kapely, které žádají o čas ve zkušebně, přicházejí jako komunitně aktivizované

skupiny. Z toho lze vyvodit, že zájmem jejich členů primárně není navázat kontakty s vrstevníky, ale

spíše je pro ně motorem umělecky se vyjádřit a zlepšovat se v hudebních dovednostech.

Odhad členů:

5 kapel má dohromady 16 lidí.


Nízkoprahový klub Jahoda (Vybíralova 969).

Poznámka:

Blizzard Band - http://blizzard-band.webnode.cz/, Cross Station - http://strawberryfields.cz/stage-

field/klientske-kapely/cross-station/, Raven Shade - http://strawberryfields.cz/stage-field/klientske-

kapely/raven-shade/, Temptation - http://strawberryfields.cz/stage-field/klientske-

kapely/temptation/

ČERNÝ MOST



Graffiti komunita.

Kontaktní osoba:

Jiří Velík.

Kontakt:

721 712 387, [email protected], https://www.facebook.com/jirka.velik


Na Černém Mostě jsou v současnosti dvě generace lidí, kteří se věnují malbě sprejem na zdi (graffiti),

či umísťování uměleckých objektů do veřejného prostoru (street-art). Starší generace, která začínala

s graffiti v devadesátých letech, už dnes maluje méně, a mladší generace, která se částečně vyjadřuje

také formou street-artu, ji v současnosti téměř nedoplňuje. Obě jsou však svázané s prostředím skate

parku na Černém Mostě, kde se setkávaly. Prvky jako skateboarding, graffiti a hip-hopová hudba

k nám pronikly v jedné vlně a vytvořily tak rozšířenou subkulturu. Za snížením zájmu o graffiti jako

takové stojí snižující se subkulturní kompaktnost. Důsledkem je, že prvky, jež subkulturu konstruují,

se navzájem nepodporují, což ústí v jejich menší samostatnou přitažlivost. Ačkoliv je graffiti na

ústupu, zájem o veřejné plochy neklesá. Novějším způsobem vyjádření je instalace drobných objektů

či lepení plakátů. Příkladem může být ulice Mansfeldova. V pozadí graffiti i street-artu leží potřeba

označit osobní životní prostředí, touha po dobrodružství, zájem o typografii a schopnost vidět místo

pro kreativně-umělecký zásah. Místa, která komunita na Černém Mostě označila za vhodná pro

malbu pomocí spreje, jsou tato: stěna v ohybu ulice Ocelkova (zatáčka), tmavé průchody do Hutí,

stěna u Ikei, stěna tubusu u Rajské zahrady, rohy panelových domů viditelné z metra, transformační

stanice. Kontaktní osobou pro graffiti komunitu je Jiří Velík.

Odhad členů:

6


Nemá smysl vypisovat místa, kde se nejčastěji maluje. Pokud však někam umístit ono ohnisko, pak je to stěna u metra Černý Most, kterou pojednali mezinárodní umělci v rámci festivalu Names.

Poznámka:

Existuje zájem podílet se na výtvarných projektech. Nejvhodnější se komunitě jeví pojednání šedivých

či potaggovaných (pozn.: popsaných) transformátorových stanic, kterých je po Černém Mostě

odhadem 20. Jedná se o ideální plochy pro graffiti. Umělci vyjádřili zájem účastnit se například

soutěže pod vedením zástupců pražské scény či ve spolupráci s galerií věnující se současnému

modernímu umění.

ČERNÝ MOST



Šipkaři z Chlumecké.

Kontaktní osoba:

Pavel Svoboda.

Kontakt:

605 709 762, [email protected]


V restauraci Na Chlumecké je prostor pro sportovní vyžití v podobě dvou kulečníkových stolů a osmi

šipkařských pultů. Konají se zde proto pravidelné šipkařské turnaje. Jedná se o vyhlášenou šipkařskou

událost pro celý Černý Most. Ačkoliv šipky mají i v jiných restauračních podnicích, pouze Na

Chlumecké vznikl poloprofesionální tým. Ke startovnému v turnaji se váže také pohoštění, které

majitel restaurace vozí ze svého řeznictví. Oba zmíněné sporty jsou pro občerstvovací podniky

typické, protože nekladou důraz na dobrou fyzickou kondici a tím pádem jsou ze své podstaty

„nízkoprahové“. Lokální turnaje tak lákají k poměřování sil a společenské zábavě i lidi, kteří běžně

nesportují. Pro majitele restaurace má akce ekonomický a propagační rozměr, jelikož na sídlišti s vyšší

fluktuací obyvatel přitahuje nové zákazníky.

Odhad členů:

Na turnaje dorazí na 60 lidí, ale místní tým má 6 až 7 členů.


Restaurace Na Chlumecké, Cíglerova 1138.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Fotbal u ZŠ Vybíralova.

Kontaktní osoba:

Robin Jeremiáš.

Kontakt:

Je možné kontaktovat ho přes Jahodu. https://www.facebook.com/robinho.debrazil


Venkovní hřiště u ZŠ Vybíralova má kvalitní povrch a je veřejnosti přístupné, takže láká hráče

z širokého okolí. Chodí na něj nezávisle na sobě tři party neorganizovaných fotbalistů. Na hřišti trénují

ovšem i organizované týmy a někteří mladí do nich časem přechází nebo jezdí za „velkým“ fotbalem

do okolních čtvrtí. V minulosti stáli hráči nejvíce o instalaci osvětlení, aby mohli hrát a trénovat

i večer. Zamítavé stanovisko bylo zdůvodněno nočním klidem a nedostatkem financí. Mladí získávají

vztah k fotbalu nejčastěji od rodičů, s nimiž sdílí fanouškovství, klubařství a vzhlížení k nejlepším

světovým hráčům. Fotbal není pouze český sport číslo 1., má silnou tradici i ve státech, z nichž

pochází cizinci, kteří na Černý Most přicházejí. Má proto široký integrační potenciál, kterého nebylo

dosud dostatečně využíváno zejména u chlapců, kteří jsou nabuzení energií a touží se hýbat.

Odhad členů:

Jádro skupiny, s níž jsem byl v kontaktu, tvoří 4 nejaktivnější fotbalisté. Na ně jsou pak navázány další

desítky hráčů.


Hřiště u ZŠ Vybíralova. Podobné party jsou u každé ZŠ s hřištěm. To u ZŠ Vybíralova je ale z Černého Mostu nejlepší.

Poznámka:

Na Černém Mostě má fotbal však stále rezervy. Identifikoval jsem dvě základní. U Generála Janouška

je hřiště mimo školní hodiny uzavřené, takže tam mladí musí o víkendu přelézat plot. Ze strany škol

neexistuje řízený režim využití pro veřejnost, což by se v případě obou mohlo projevit na spolupráci

s komunitou hráčů, kteří by zejména v zimním období mohli využívat vnitřní prostory tělocvičny pro

sálový fotbal. V ZŠ Vybíralova pak existuje angažovaná komunita, která by měla zájem využívat

v zimních měsících tělocvičny ZŠ. Jsou dostatečně zodpovědní, aby se ohlídali. „Ty kluci nám říkají

pořád, udělejte turnaj uvnitř. Kdyby škola otevřela svoje prostory, tak by tam prostě šli.“ Je otázkou,

jestli by na to škola měla prostředky.

ČERNÝ MOST



Nohejbalový tým Stop Zevling.

Kontaktní osoba:

David Černý.

Kontakt:

[email protected], http://www.ceskysport21.cz/nohejbal/nk-hloubetin/


Přátelské vztahy zrodily nápad obnovit nohejbalovou tradici v Hloubětíně a nastartovat ji na Černém

Mostě. Vojta Havlovec a David Černý proto v roce 2011 založili dva týmy – Stop Zevling nohejbal

Černý Most a NK Hloubětín Ženy. Jejich cílem je snižovat negativní jevy ve společnosti. Stop Zevling

tým trénujeme v ZŠ Vybíralova jednou týdně. Ženský tým NK Hloubětín pak chce navázat na tradici

hloubětínského nohejbalu. S Davidem Černým, který je trenérem obou celků, však jezdí trénovat do

centra Prahy na Staré Město, protože provozovatel tenisových kurtů v Hloubětíně nemá o nohejbal

zájem. Obává se o zničení povrchu. V obou případech jde o aktivitu stvrzující již fungující přátelské

vazby mezi členy, kterou reagují na společný zájem „hýbat se“ a obecně vztah k míčovému sportu.

Odhad členů:

Stop Zevling osm členů + 2 trenéři. NK Hloubětín pět členek + 1 trenér.


ZŠ Vybíralova (hala), Malá Štuparská na Starém Městě.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Malá kopaná v Hanspaulské lize.

Kontaktní osoba:

Vojtěch Havlovec.

Kontakt:

[email protected], Hoptajch - http://mujtym.psmf.cz/hoptajch-team/php/hraci.php, Hustec -

http://mujtym.psmf.cz/hustec/, PG Sen - http://pg-sen.wgz.cz/rubriky/homepage


Kolem klubu Kachle a nonstopu „Prasečák“ (spřízněných podniků) vznikla generačně široká komunita,

kterou spojuje aktivní zájem o fotbal. Hospoda zde hraje roli komunikačního kanálu a místa

setkávání, které překračuje její jednostranné vnímání jako prostoru škodlivého pro zdravý život.

Šíření myšlenky hrát amatérskou soutěž malé kopané tzv. Hanspaulskou ligu bylo lavinovité. Dnes na

Černém Mostě hrají čtyři týmy – PG Sen, Hustec, Hoptajch a Dropa FC. Na rozvoji fotbalu v lokálním

měřítku má zásluhu Vojta Havlovec. Ten v roce 2013 uspořádal v Kyjích již šestý ročník turnaje

v sálové kopané Kyje Hall Cup. Právní subjektivita přihlášeného klubu není v tomto případě potřeba,

a tak je turnaj otevřen všem neformálním týmům a zároveň se tím podporuje i vznik týmů nových.

Týmy účastnící se posledního ročníku jsou s turnajem spjaty jak historicky (jak sami zdůrazňují, turnaj

vnímají jako pravidelnou přátelskou akci), tak svou regionální příslušností (hráči pochází z velké

většiny z Prahy 14, Prahy 9 a obecně východní části města).

Odhad členů:

Kolem týmů hrajících „Hanspaulku“ se točí odhadem 60 aktivních lidí. Na posledním Kyje Hall Cup se

sešlo přibližně 45 hráčů.


Hustec trénuje na ZŠ Vybíralova. Místa tréninku ostatních neznám.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Taneční kroužek Ľoli ruža

Kontaktní osoba:

Monika Demeterová

Kontakt:

728790207, [email protected]


Jedná se o skupinu romských dívek, které chodí do tanečního kroužku Ľoli ruža (Červená růže), jež ve

své domácnosti zřídila paní Demeterová. Paní Demeterová nemůže v těchto podmínkách rozvinout

potenciál děvčat v plné šíři. Navíc tanec doprovází hudba, což v sídlištních bytech snižuje komfort

ostatním spolubydlícím. Život v panelovém domě s sebou nese testování prahu snášenlivosti chování

odlišného od normy, přičemž v tomto kontextu je za normu považováno tiché a nenápadné chování.

Vedoucí kroužku by tak mohla se svými děvčaty v brzké době čelit faktu, že „nejsou potichu“, a proto

bude její aktivita považována za nežádoucí, i když je v zásadě pro dívky přínosná. Paní Demeterovou

motivuje starost o prospěšný vývoj dívek.

Odhad členů:

6 až 8


Byt paní Demeterové (kontaktní osoba si své bydliště přála anonymizovat).

Poznámka:

Doporučuji navázat s kroužkem spolupráci a nabídnout jim odpovídající prostory.

ČERNÝ MOST



Parkouristé.

Kontaktní osoba:

Daniel Herrman, Henri Tadevosjan, Magi Magomedov.

Kontakt:

[email protected], [email protected], [email protected]


Parkour je uměním pohybu pocházejícím z Francie, jehož základem je schopnost bezpečného,

plynulého a efektivního přemístění v prostoru pouze za použití vlastního těla. Černý Most má primát

v tom, že se v jeho ulicích dvakrát ročně koná celorepublikový sraz, na který jsou zváni i zahraniční

hosté. V roce 2012 tak dorazilo na 150 lidí. V našich podmínkách se mu věnuje spíše mladší generace,

což s sebou, jako vedlejší znak, nese čilou komunikaci prostřednictvím sociálních sítí a v důsledku

i posilování virtuální komunitní spřízněnosti. Ta je ovšem přenášena i do reálného života, protože

tréninky parkouru probíhají ve větším počtu lidí. Jejich tréninková místa jsou rozeseta po celé Praze.

K jisté odpovědi na rozmach tohoto sportu by mělo dojít se stavbou tréninkových prostor

u komunitního centra Plechárna v roce 2013. V pozadí parkouru leží propracovaná filozofie, která

fyzickou překážku transformuje do podoby mentálního bloku. Bloku, který nám může bránit správně

reagovat, konat dobré skutky, čelit obtížím a celkově vést spokojený život. Není zde cílem být lepší,

než někdo druhý, ale naopak vzájemně si k lepším výsledkům pomoci. Hodnotou pro vyznavače

parkouru není pouze zlepšení fyzické kondice či zvýšení obratnosti, ale i osobní vyrovnanost a osobní

etický rozměr. Parkouristé jsou silně nakloněni pomoci ostatním a navazování komunitních vazeb.

Odhad členů:

V Praze 9, Praze 14 a v Dolních Počernicích v současnosti žije devět parkouristů. V širším okolí šest

a tři přímo na Černém Mostě. Jejich vztahy jsou ale velmi silné, propojují celou Prahu a dvakrát ročně

i mimopražské parkouristy.


Celorepublikové setkání probíhá ve vnitrobloku mezi ulicemi Maňákova, Kučerova a Mansfeldova.

K tréninku ale dochází na více místech Černého Mostu.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Skateboarding u Plechárny.

Kontaktní osoba:

Jiří Broum, Jan Bašný (starší generace jezdců), Václav Procházka (mladší generace jezdců).

Kontakt:

[email protected], [email protected], https://www.facebook.com/venca.d.prochazka


Skateboarding má na Praze 14 letitou tradici. V jeho počátcích v devadesátých letech se až 50 jezdců

scházelo v Hloubětíně u Kejřova mlýna. Místu se říkalo „spálo“ a byl postaven samotnými jezdci.

O pár let později vznikl skatepark na Černém Mostě, kde se také dnes pořádá jeden ze závodů série

pro mladé jezdce. Komunitní vazby jsou tak posilovány nejen mezi mládeží, která chodí trénovat na

daný skate park, ale také napříč městy, což navíc posiluje identifikaci dětí s místem, odkud pocházejí.

Okrajová poloha skate parku ovšem vybízí i k jiným činnostem, než je sportování. Je to místo, kde více

méně bez dohledu mladí zkoušejí alkohol, lehké drogy a navazují i první partnerské vztahy. Jezdit

v parku znamená učit se sdílet prostor s ostatními. V letních měsících je však natolik vytížen, že mezi

různými sporty, které rampy také potřebují, jako je scootering (ježdění na koloběžkách), in-line

bruslení nebo BMX kola, vznikají třenice, až nepřátelství. Mezi skupinami sportovců však existuje

prostupnost, která je daná generačně i momentální módní vlnou. Změnit sport ale neznamená nutně

přijít o přátele, protože se i v tom případě všichni setkávají na jednom místě, což zachovává

komunitní dynamiku v běhu. Podstatou „rampových sportů“ je jezdcova individualita a schopnost

udělat „trik", v čemž soupeří s ostatními jednotlivci. Hodnotou posilující komunitnost je pak ocenění

od ostatních a radost z povedené jízdy.

Odhad členů:

15 lidí aktivně, celkem 30 lidí


Skatepark u ulice Bryksova. Pokud se jezdí v dolní části Černého Mostu, pak jsou dobrá místa tato: schody v ulici Arnošta Valenty, „u staré pošty“ v ulici Bryksova a parkoviště v IKEI.

Poznámka:

Více o skateboardingu v Hloubětíně píše Markéta Slavková v „aktivních komunitách“.

ČERNÝ MOST



Scootering u Plechárny.

Kontaktní osoba:

Jaroslav „Mini“ Soukup.

Kontakt:

https://www.facebook.com/miniblunt.scooter


Scootering, nebo-li ježdění na koloběžkách, prožívá v České republice velmi rychlý rozvoj, který je

tažen zájmem nejmladší generace. Ve skate parku na Černém Mostě je ta proměna také znát, takže

není náhodou, že se zde v minulém roce konaly závody Scooter Jam. Nejmladší děti mají skateboard

jen výjimečně. Věkový odstup a rozdílný sport vede k tomu, že komunita jezdců na koloběžkách

nerespektuje starší skateboardisty, kteří se čas od času starají o čistotu v parku a stojí přitom

o pomoc od mladších kolegů. Lehký vzdor jde ruku v ruce s faktem, že pro nejmladší skupinu je život

ve skate parku jednou z prvních aktivit bez dohledu rodiny, tedy autority. Svou autonomii si proto

chrání. Skupina v současnosti není vedena žádným koučem, a tak připadá role neformálního lídra na

nejlepšího místního jezdce Jaroslava „Mini“ Soukupa. Ten, přesto, že je mu teprve šestnáct let,

zorganizoval petici proti zavření parku, čímž prokázal nejen současnou pozici vůči ostatním jezdcům,

ale také, že má potenciál svou úlohu v budoucnu ještě posílit. Podstatou „rampových sportů“ je

jezdcova individualita a schopnost udělat „trik“, v čemž soupeří s ostatními jednotlivci. Hodnotou

posilující komunitnost pak respekt ostatních a radost z povedené jízdy.

Odhad členů:

Cca 35 lidí


Skatepark u ulice Bryksova.

Poznámka:

http://www.bluntscooters.fr/index.html

ČERNÝ MOST



Rapová skupina.

Kontaktní osoba:

Jan „Lou Phase“ Kulíšek, David „Ready“ Bock.

Kontakt:

[email protected], https://www.facebook.com/lou.phase.9 https://www.facebook.com/david.r.bock


Lou Phase, Tregi, Ready a Rolki tvoří skupinu rapperů (tzv. crew), která je doma v klubu Červ na

Palmovce. Všichni však pocházejí z Černého Mostu, kde však nemají pro svou produkci prostor. Jejich

doménou je tzv. freestyle jam, kdy po navození tématu volně rapují. S nočním životem v klubech,

dostupným alkoholem a jeho přitažlivostí pro mládež tak mají bohaté zkušenosti. Protiakcí je šíření

filozofie Straight Edge konáním „akcí s čistou hlavou“, které by nabouraly přesvědčení, že návykové

látky k životu patří. Jejich disciplína je založená na hře se slovy, improvizaci a rychlé reakci. Mají zájem

se se svým koníčkem začít živit, a proto se spojili do skupiny.

Odhad členů:

4


Bytem na Černém Mostě, ale vystoupení mají po Praze – kluby Červ a Chapeau Rouge.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



U kovboje v Čeňku.

Kontaktní osoba:

Milan Bendík.

Kontakt:

602 226 948


„U kovboje“ nebo „U tangáče“, tak se nejčastěji říká občerstvení a plácku, který vznikl na rozhraní

Dolních Počernic a Černého Mostu, v zahrádkářské kolonii u rybníka Čeněk. Pan Bendík zde na vlastní

náklady vyčistil skládku, která se rozléhala za jeho chatovým pozemkem, a začal organizovat

komunitní akce. Reakce na zelenou plochu stranou sídlištní zástavby byly okamžité. Veřejnost

oceňovala možnost grilovat, piknikovat, zahrát si volejbal. Na jižní hranici sídliště, která je nejbližší

cestou k zeleni, totiž lidé hledají odpočinek od městské zástavby. Ne náhodou tudy vede cyklostezka

a korzu lemujícímu tento okraj se přezdívá „romantiky“. Pozice občerstvení U kovboje je tak na

nejbližším skutečně zeleném místě mezi poli, které všichni směřující z Černého Mostu na jih musejí

minout. I když větší akce kontrolovala policie, starosta Dolních Počernic panu Bendíkovi aktivity na

obecním pozemku zakázal. Budoucnost silného ohniska komunitního života celé Prahy 14 je nyní

nejistá.

Odhad členů:

Počty návštěvníků kolísají v souladu s počasím a roční dobou.


Zelená plocha sousedící s jižní částí zahrádkářské kolonie V Čeňku.

Poznámka:

Pan Bendík má zájem o podporu ze strany Městské části Praha 14.

ČERNÝ MOST



Klub cizinců při MC Klubíčko.

Kontaktní osoba:

Šárka Tomaštíková.

Kontakt:

[email protected]


Členka mateřského centra Klubíčko paní Tomaštíková do něj začala zvát cizince z Černého Mostu. Jak děti odrůstaly, nechtěli spolu s rodiči přijít o cenné vztahy, a proto založila Klub cizinců, který má dnes v širším záběru 15 členů a účastní se ho maminky původem z Japonska, Mongolska, Izraele, Ruska nebo Ukrajiny. Ženám v domácnosti, a navíc cizinkám, pro které kontakt s úřady často zajišťují jejich manželé, kteří mívají český původ, chybějí jiné než rodinné vazby. Společným nedostatek těchto žen jsou vztahy, což klub řeší společnými akcemi a setkáními, kdy mohou sdílet své zkušenosti a navazovat přátelství. Skupinka přátelících se obyvatel, které spojuje jejich odlišný národnostní původ, je pro městskou část velmi cennou hodnotou. Nositelé zkušenosti totiž mohou velmi přesně poukázat na nedostatky v imigrační politice města. Z pohledu města je multikulturnost její čtvrti jen velmi nedostatečně propagována jako pozitivní hodnota. Klub cizinců je příkladem spontánní iniciativy, která, aby mohla vzniknout, vstoupila pod ochranná křídla již zavedené organizace Klubíčko.

Odhad členů:

V širším záběru má klub 15 členů. V nejsilnějším jádru 8 členů.


Klub cizinců se koná každý pátek v MC Klubíčko (Vlčkova 1067).

Poznámka:

ČERNÝ MOST



MC Klubíčko – „kavárny“, sborový zpěv a tvůrčí dílny

Kontaktní osoba:

Lucie Pernicová

Kontakt:

[email protected]


Mateřské centrum Klubíčko je ze své podstaty komunitní organizací, která vznikla jako pobočka YMCA

a jejich prvního mateřského centra v České republice v roce 1995. Vše začínalo na dobrovolnické bázi,

ale organizace je nyní kvůli grantové politice tlačena do větší profesionalizace. Přesto i dnes

spontánně vznikají kroužky jako sborový zpěv, který vede místní operní pěvkyně či rodinné tvůrčí

dílny vedené rodiči. Silný komunitní rozměr mají tzv. „kavárny“. Jde o neformální setkání rodičů,

které začíná u kávy a vína a přerůstá ve společné výlety a akce. Podobné skupiny již mají dvě.

Tématem, které je nejvíce propojuje, jsou dětská hřiště a parková kultura. Vnímají svět očima svých

dětí, pro které není bezpečné pohybovat se jednak v exkrementy posetém parku nebo

v neoplocených a zničených hřištích. V mnoha rozhovorech tak rezonovala podobná slova

„zanedbanost“, „nečistota“, „exkrementy“, „nehlídaní psi“. Klubíčko a jeho historie je příkladem

jedince vstupujícího do struktury. Jedince, který hledá zázemí pro své zprvu altruistické potřeby „dělit

se“ a „přispět“. Struktura se poté formalizuje, ale to jen do takové míry, aby mohla přilákat další

účastníky a zajistit svůj chod. Potenciál občanské angažovanosti je u těchto jednotlivců velmi vysoký.

Za všechny zmiňme příklad maminky, která na nehostinnost „Central parku“ reagovala tak, že

s druhou maminkou vytvořily vlaječky a pak obě rodiny soupeřily v jejich zapichování do exkrementů.

Reakce na problém, která byla na pomezí umělecké intervence, měla mezi ostatními maminkami

velký ohlas.

Odhad členů:

MC Klubíčko v současnosti poskytuje služby zhruba 250 klientům. V „kavárnách“ se schází přibližně

15 resp. 13 lidí. V otevřeném sboru se schází cca 14 rodičů.


MC Klubíčko (Vlčkova 1067).

Poznámka:

Řešení navrhují dvě: vznik jednoho velkého psího hřiště v podobě oplocené plochy pro volný pohyb

psů a s výcvikovými prvky a zároveň vybudování oploceného dětského hřiště s hlídačem.

ČERNÝ MOST



Křesťanské společenství.

Kontaktní osoba:

Pavel Louthan.

Kontakt:

[email protected], 732 980 062


Jedná se o skupinu křesťanů, kteří v KC Motýlek pořádají jednou týdně v neděli svá setkání. Jsou v kontaktu i s ostatními církvemi aktivními na Praze 14, což dokládá i jejich nedávno proběhlé velikonoční shromáždění v Galerii 14. Pro věřící je velmi důležité vytvářet harmonické vztahy se svým okolím. Mají proto přirozený zájem na rozvíjení komunitních vazeb i mezi obyvateli bez jasně deklarované víry, jež se však nutně nesnaží evangelizovat. Jsou proto přirozeným motorem otevřenějšího sousedského života v místech, kde bydlí. Účast ve společenství je pro ně důležitá v tom smyslu, že mohou debatovat pojetí své víry s ostatními, sdílet své životní zkušenosti a vzájemně se podporovat.

Odhad členů:

25 členů


KC Motýlek (Vlčkova 1067).

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Anglický klub Církve bratrské.

Kontaktní osoba:

Pavel Trefný.

Kontakt:

[email protected]


Církev bratrská spolupracuje s KCR Heřmánek a ZŠ Vybíralova, kde pravidelně organizuje anglický klub

pro mládež z Černého Mostu. Rodilí mluvčí hrají s dětmi vědomostní soutěže, jazykové hry a zpívají

písně, čímž kreativně zlepšují jejich jazykové schopnosti. Jedná se o generačně pestrou skupinu

s potenciálem překonávat a postupně vyrovnávat zkušenosti dané věkovými rozdíly dětí a sociálním

statusem jejich rodin, protože účast v klubu je finančně dostupná i díky grantu MČ. V letních měsících

klub organizuje anglické tábory.

Odhad členů:

25 dětí


KCR Heřmánek (Vybíralova 969), ZŠ Vybíralova.

Poznámka:

Mají zájem využívat v budoucnu prostory komunitního centra Plechárna.

ČERNÝ MOST



Vietnamská komunita.

Kontaktní osoba:

Jiří Kocourek, Klub Hanoi.

Kontakt:

[email protected]


Na Černém Mostě žije početná komunita Vietnamců. Jelikož se mi nepodařilo získat si jejich

dostatečnou důvěru, nezjistil jsem, jak široká a funkční je jejich komunitní struktura. Mohu zde

ovšem doložit nepřímá svědectví dovozující způsob, jakým se účastní veřejného života obce, a jak

využívají nabízených služeb. Černý Most je sídlištěm, kde lze napočítat na 13 obchodů s potravinami

vlastněnými Vietnamci, které fungují jako rodinné podniky. Rodičům, kteří prací v nich tráví většinu

svého času, vypomáhají jejich děti. I když se všechny vietnamské rodiny navzájem neznají, informace

se v jejich síti šíří velmi rychle. Aktivity, které jim nabízí organizace, jež se snaží napomoci integraci do

většinové společnosti, jsou z drtivé většiny s díky odmítány. Když bylo ze strany MČ vytvořeno

občanské fórum cizinců, dnes již nefunkční, nebyl v něm ani jeden Vietnamec či Vietnamka.

O efektivní sociální síti, která často nahrazuje placené služby, hovoří i fakt, že z jejich řad nepocházejí

téměř žádní klienti nízkoprahových klubů Jahoda a Pacifik. Pracovní vytíženost a interní komunitní

vazby jsou silnými faktory pro nízký zájem o veřejné aktivity.

Odhad členů:

Na Praze 14 žije podle údajů ČSÚ na 622 lidí, kteří mají vietnamské občanství a trvalý pobyt v ČR.

Odkrytí jejich sociálních vazeb je mimo možnosti tohoto komunitního výzkumu.


Poznámka:

S kontaktem by mohl pomoci Klub Hanoi a jeho předseda pan Kocourek. Z důvodů pracovního

vytížení se mi však nemohl věnovat. Důležitým kontatním bodem pro cizince obecně je obchod

Horizont World (ulice Kučerova) pana Antonia Correii, kde se nachází pobočka banky MoneyGram

poskytující mezinárodní finanční transfery okamžitě a s nízkým poplatkem. Lidé pracující v České

republice tak mohou efektivně zasílat část svých výdělků rodinám v zemích svého původu. Pan

Correia, narozen v Angole, žije na Černém Mostě již 12 let a má zájem podílet se na rozvoji

komunitních vazeb, což důrazně doporučuji, protože díky svým službám požívá důvěry mnoha lidí,

u nichž je obecně obtížnější se k takovému vztahu dopracovat.

ČERNÝ MOST



Tělesně handicapovaní obyvatelé.

Kontaktní osoba:

Michal Prager, [email protected]


Počet lidí s tělesným postižením žijících na Černém Mostě je relativně vysoký. Fungování organizací,

které se jejich specifickým potřebám věnují, má proto svůj hluboký smysl. Příkladem jsou sociální

podnik Bezbatour (cestovní kancelář bez bariér) a Pestrá společnost o.p.s. (kynologické služby

a integrační aktivity). Pan Prager je klíčovou osobou, která se angažuje v obou z nich a nadto je i činný

ve veřejném životě, kdy se jako člen Strany zelených účastnil posledních voleb do zastupitelstva. Jako

člověk se zkušeností s životem na vozíčku usiluje svou osobní angažovaností o akcentování

minoritních potřeb v reálné politické praxi. Jeho znalost posiluje i fakt, že se zlepšování života

handicapovaných věnuje i pracovně, což zakládá každodenní příležitost k utužování širších

přátelských vazeb mezi obyvateli na Praze 14. K aktivizaci a komunitnímu propojování mezi lidmi

dochází v případech, kdy mají společný cíl, nebo nastane situace, která je ohrožuje jako skupinu. Od

sdíleného pocitu ohrožení už je pak pouze krok k definování řešení a společnému úsilí o jeho

prosazení. To se stalo i v případě Domu zvláštního určení s bezbariérovými byty, kde je také možné

využívat pečovatelské služby, a který sousedí se vznikajícím kulturním a společenským centrem

Plechárna v ulici Bryksova. Jeho obyvatelé, převážně vozíčkáři, nesouhlasili se zrušením autoservisu,

který se v objektu nacházel, což vedlo úvahám nad sepsáním petice. Základem pro tuto aktivizaci bylo

především společné místo bydlení. V době, kdy dominuje integrační přístup, který se projevuje

stavbou obytných komplexů s poměrným zastoupením bezbariérových bytů, už je podobná aktivizace

handicapovaných na bázi místní blízkosti obtížnější. Byť handicap sám o sobě komunitnost nezakládá,

mají tito lidé se životem ve společnosti, která se jejich potřebám stále učí přihlížet, podobné

zkušenosti. Spřízněnost místem a zkušeností je tedy pro komunitnost důležitým předpokladem.

Odhad členů:

Pouze v domě zvláštního určení žije odborným odhadem 60 lidí. Nové bezbariérové byty jsou

budovány v běžné zástavbě. Dle průzkumů ČSÚ má přibližně 10 % obyvatel zdravotní postižení.


Zejména Dům zvláštního určení (Kpt. Stránského 996).

Poznámka:

Obyvatelé domu by v budoucnu rádi využívali objektu Plechárny. Mají však nyní starost o jeho

bezbarierovost, a to zejména v prvním patře. Jako problém dopravní dostupnosti pro seniory

a telesně postižené vnímají neexistující zastávku ve východní části ulice Bryksova. Doporučují, aby

linka 269 kopírovala celou ulici Bryksova a zřízení jedné zastávky u chodníku k IKEA.

ČERNÝ MOST


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Černý Most

MIKROREGION: Černý Most

Výzkumník: Pavel Borecký

K potenciálu se částečně vyjadřuji u „aktivizovaných komunitních skupin“, proto se zde více zaměřím

na přínos krátkodobých společenských akcí.

Místní otevřené společenské akce bez ohledu na roli organizátora či jejich frekvenci mají velký

komunitní potenciál. Jejich nejdůležitější úlohou je to, že mají pro nové účastníky silný iniciační

charakter. Síla jednorázové akce typu oslava Evropského dne sousedů je tak často samotné navázání

vztahů, jež mohou být v budoucnu prohlubovány. Akce rozšiřuje myšlenku a normalizuje skutečnost,

že setkat se například v parku při grilování s přáteli a sousedy je přínosná věc. Podmínky pro taková

setkání jsou dvě – zájem obyvatel a vhodný prostor.

Typem jednorázové akce s potenciálem posilovat identitu celé městské části jsou soutěže lokálního

charakteru. Ty staví na již rozšířených a fungujících aktivitách, které však nově intenzifikují a propojují

prostřednictvím netradičního setkání. Zde lze využít zejména unikátního přírodního parku Klánovice-

Čihadla, jehož role územního „propojovatele“ všech mikroregionů Prahy 14 by měla být posilována.

Veřejný prostor obecně má výrazný komunitně aktivizační potenciál, což je dáno jeho sdílením všemi

skupinami obyvatel. Nad jeho zkvalitňováním se proto mohou sejít nejen všechny generace, ale

v případě Černého Mostu, který je v pozitivním smyslu multikulturní „Mekkou“ Prahy, by měli být

cíleně oslovováni i obyvatelé jiné národnosti.

Za místní společenskou akci pořádanou „shora“ považuji veřejná projednání záměrů městské části

a občanská fóra. Důležitou roli zde hraje rétorika ze strany městské samosprávy. Samotné užívání

termínu „komunita“ pro skupiny, které tuto povahu nemají, je jednostranně návodné. Obyvatelé jsou

pomocí něj zváni k formování uskupení a utváření komunikačních kanálů pro dvoustranný dialog.

Otevřené projednání, jehož závěry se promítnou do reálných výsledků, je proto jednorázovou

společenskou akcí zvyšující důvěru obyvatel ve správu věcí veřejných i mezi sebou navzájem.

ČERNÝ MOST


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Černý Most


Cikne Čhave, o. s.


Občanské sdružení Cikne Čhave, které se od roku 2004 věnovalo volnočasovým aktivitám pro děti (doučování, hudební výchova, sportovní výchova) a organizovalo celorepublikovou soutěž Romský talent, muselo v roce 2011 pozastavit svoji činnost. Radnice Prahy 9 mu dala výpověď z pronajatých prostor. Přechodně se vedení sdružení scházelo v bytě předsedy, ale tato praxe dlouho nevydržela. Část organizátorů i klientů sdružení ovšem pochází z Černého Mostu a o podobné aktivity mají stále zájem. Potenciál zde spatřuji zejména ve zkušenostech vůdčích osobností Cikne Čhave a rozšířené členské základně, kterou stále mohou resuscitovaným projektem oslovit. Hlavní přínos, a sice prevence rizikového chování a vzdělávací aktivita romské mládeže, může být v budoucnu rozšířen o aktivity směřující od Romů k „ne-Romům“, čímž se bude posilovat komunitní život a rozšiřovat toleranční pole napříč relativně uzavřenými skupinami. V současnosti jsou ovšem hlavní překážkou chybějící prostory.


Organizace byla původně aktivní v Praze 9. Nabízela však služby i klientům z Prahy 14, kde dosud velká část z nich žije.

Poznámka:

Iveta Demeterová, bývalá vedoucí klubu pro mládež ([email protected], 777 574 274).

ČERNÝ MOST



Přespolní běh.


Praha 14 disponuje unikátním přírodním prostorem, který vybíhá z Prahy až daleko za její okraj. Přírodní park Klánovice-Čihadla láká přespolní běžce, kteří v něm nacházejí stezky pro své výběhy. U mužů je běhání spíše individuální aktivita, ale ženy preferují běhání ve dvojici. Zde hraje roli jejich vyšší bezpečnost. Komunitní potenciál má v případě běhání v „areálu“ dva hlavní rozměry. Běžci z různých mikroregionů (například Kyje, Hostavice, Jahodnice) a dalších sousedících čtvrtí, jako jsou Dolní Počernice, se denně míjejí prakticky uprostřed Prahy 14. Mají tedy k prostoru, který díky svému sportu důvěrně znají, individuální vztah, který však může přerůst ve vztah sdílený. Tato komunitní rovina však není v současnosti nikterak posilována. Druhým rozměrem je zdravá soupeřivost individualistických sportů. Lokální běžecké závody mohou podpořit zájem o jiné mikroregiony, z nichž ostatní „kolegové“ běžci pocházejí. Jako ideální akce se tedy například jeví poznávací běžecká soutěž pro rodiny.


Oblíbených tras je v přírodním parku Klánovice-Čihadla několik. Pro běžce z Černého Mostu vede jedna přes nově vznikající obytný soubor Rajský vrch k navážce, kterou někteří obyvatelé znají jako „sopku“. Poté kopíruje celý areál ohraničený ulicí Broumarská, a u Rokytky se stáčí ostře k východu, až k rybníku Čeněk. Někteří běžci zde mohou navázat na trasu pokračující dále na východ až do Dolních Počernic nebo kolem golfového hřiště do Xaverovského háje.

Poznámka:

Jako příjemné zpestření běhu i klidnějších procházek se jeví lokální značení, které by v širokém prostoru vytvořilo drobné body, jež by zvaly k zastavení. Prostor se tak snadněji stane cílem.

ČERNÝ MOST



Běžkování.


Praha 14 disponuje unikátním přírodním prostorem, který vybíhá z Prahy až daleko za její okraj. Přírodní park Klánovice-Čihadla láká přespolní běžce, kteří v něm nacházejí stezky pro své výběhy. Tam, kde v letních měsících vládnou běžci, mohou v měsících zimních vládnout i běžkaři. Někteří obyvatelé Prahy 14 už spontánně jejich trasy kopírují. Mezi zimními sporty je běžkování spíše technicky méně náročnou disciplínou, kterou by si mohli například mladí lidé, kteří zvláště v zimním období trpí nedostatkem pohybu, rychle oblíbit.


Oblíbená stopa vede až do Újezda nad Lesy.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Rusky mluvící obyvatelé.


Černý Most je často stereotypně vnímán jako místo, kde „přespávají ti Ukrajinci“. Vzhledem k nižší ceně bytů a silné ukrajinsko-ruské minoritě, z níž část je tvořena nájemnou pracovní silou (tzv. gastarbeiteři) je to však částečně pravda. Snahou zahraničních pracovníků, v drtivé většině mužů, je co nejvíce ušetřit na svých životních nákladech a zároveň vydělat pro svou rodinu v domovské zemi co nejvíce peněz. Přechodnost pobytu v místě tak vede k maximalizaci času v zaměstnání, minimalizaci volnočasových aktivit, a vytváření pouze těch nejnutnějších sociálních vazeb. Snažit se u této skupiny obyvatel o rozvoj komunitních vazeb je proto nesmírně obtížné, což však neznamená, že by zde tento potenciál neexistoval. Jestliže městská část usiluje o nabídku „pro všechny“, je nutné přemýšlet i nad touto částí společnosti. Ačkoliv je zde množství proměnných, úspěšná intervence tímto směrem by zvýšila šanci, že se za mužem jeho rodina časem přestěhuje a sníží se tak fluktuace obyvatel sídliště. To se již mnohým obyvatelům ruského či ukrajinského původu podařilo a cítí se dnes na Černém Mostě doma. Tato starší generace zde vychovává své děti, plánuje svou budoucnost, a je proto pro zapojení do věcí veřejných motivována. Starší generace už také není tolik orientována dovnitř vlastní komunity, ale přátele si vytvořila i mezi Čechy. Takovým příkladem je i paní Melnik, který na Černém Mostě vlastní kadeřnictví, jež je navštěvováno jak rusky mluvící komunitou, tak dalšími obyvateli. Kulturní identitu si však zachovávají. Důležitým prvkem, který skupinu v kulturní rovině spojuje, je pravoslavná víra a oslava svátků. V posledních letech jsou to pak rozšiřující se kulturní akce zaměřené přímo na rusky mluvící obyvatelstvo. V Praze se nejčastěji konají v centru v divadle Hybernia, což podporuje jejich přátelské vztahy napříč celým hlavním městem. Velký potenciál vidím v podpoře komunitního sousedství smazávajícího národnostní hranice, jehož cílem je vybudit obyvatele k občanské aktivitě a společnému rozvíjení svého životního prostoru.


Pokud zde neexistuje přirozenější místo, které rusky mluvící komunita navštěvuje, pak může kadeřnictví Elite posloužit jako vhodný kontaktní bod.

Poznámka:

Yulia Melnik, EliteStudio, Bryksova 756, 608 152 502

ČERNÝ MOST



Hospodské karetní hry.


Z pozorování vyplynulo, že se prakticky v každém podniku restauračního typu schází skupinky hrající karetní hry. Jedná se spíše o starší generaci mužů, která vítá nejbližší hospodu jako tradiční místo pro setkání s přáteli a svou oblíbenou hru. Nepodléhají tolik současné pokerové módní vlně a zůstávají věrni osvědčeným typům. Akce turnajového formátu je tak zcela míjejí, což ale většině z nich nevadí. Důležité je pro ně známé prostředí, známí protihráči/přátelé a známá hra. Vzhledem k rozšířenosti tohoto chování po celé Praze 14 vnímám jako potenciální komunitní aktivitu turnaj, který by mohl proběhnout v týmovém formátu. Resp. skupiny přátel zůstanou, ale utká se na body s jinými skupinami. „Přespolní“ setkání generace obyvatel, která si komunitní – brigádní – akce ještě dobře pamatuje z dob socialismu, u nich může navodit přesvědčení, že nejde o zbytečný přežitek, ale událost s hodnotou bez ohledu na politický systém.


Restaurační zařízení nižší cenové kategorie (restaurace Na Chlumecké, restaurace Na růžku, restaurace Parník, pivnice Sparta, restaurace Hokejka, aj.)

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Chovatelé psů.


V České republice jsou v žebříčku oblíbenosti u chovatelů na prvním místě psi. To s sebou v místech s velkou hustotou obyvatelstva nese i zvýšenou potřebu péče o jejich potřeby, a vzájemné soužití s „ne-pejskaři“. Zvíře potřebuje prostor, kde by se alespoň po část dne mohlo volně pohybovat a vykonat tělesnou potřebu. Oblíbeným místem pro venčení psů jsou proto parkové prostory, které jsou však na Černém Mostě nedostatečné. Zvláště starší majitelé psů se tak spokojují s prostorem ulic, které jsou v tomto důsledku permanentně znečištěny. Pokud se „pejskaři“ rozhodnou vyhledávat spíše parkové prostory, pak zde často dochází ke kolizi s ostatními obyvateli. Neuklizené psí výkaly a nebezpečný střety s běžícími psy ohrožují zejména nejmladší děti. Příkladem občanské reakce na tento stav byla aktivita skupiny maminek, které formou hry exkrementy označovaly vlaječkami. Cílem bylo problém zviditelnit. Starší děti, které by se chtěly v zeleni věnovat například sportovním aktivitám, často raději volí únik do prostředí, kde jim znečištění nehrozí. Příkladem jsou vniknutí na golfové hřiště Black Bridge, kde si, byť proti pravidlům provozovatele, mohou bez obav na trávník lehnout. Jako problematické se jeví také množství majitelů psů, kteří nedodržují vyhlášku o zajištění zvířete vodítkem a náhubkem. Vzhledem k rozšířenosti záliby v chování psů má však tento koníček silný komunitní potenciál. Ke snížení rizikovosti pobytu psů ve veřejném prostoru a zároveň k vytvoření ohniskového bodu komunitní aktivity by vedlo vybudování psího hřiště, kde by zároveň byly realizovány chybějící výcvikové kurzy.


V případě zelených ploch je největší koncentrace „pejskařů“ kolem nádrže Aloisov, v okolí pobočky nízkoprahového klubu Jahoda tzv. Pixly mezi ulicemi Bryksova, Kučerova a Mansfeldova, podél jižní části ulice Bobkova a v ohybu ulice Ocelkova nedaleko Vlčkova náměstí. Pokud si chtějí majitelé se svými psi hrát, například trénovat aportování, pak se vydávají do přírodního parku Klánovice-Čihadla na jižní hranici Černého Mostu.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Koupání v nádrži u rybníku Čeněk


Mládež využívající skatepark u ulice Bryksova proniká v letních měsících k oplocené nádrži u rybníka Čeněk. Nádrž pak využívá jako veřejný bazén. Ačkoliv se jedná o nezákonné vniknutí, nedošlo při něm k žádné materiální újmě. Naopak se domnívám, že společná relaxační aktivita, zaprvé, odvádí jezdce z přeplněného skate parku, a zadruhé obrušuje lehkou rivalitu mezi jednotlivými sporty, která je velkou koncentrací mládeže způsobována. Její podstata je tedy integrační a silně komunitní. Stinnou stránkou je ovšem chybějící bezpečnostní služba, což může ohrozit zdraví dětí. Významným bodem zájmu přitahujícím k betonové nádrži i další obyvatele bylo také fungování mobilní občerstvení „U Pejloše“. Nápad využívat blízké vodní plochy k plavání, skokům do vody a slunění je odrazem širšího zájmu o možnost koupání v přírodním parku Klánovice-Čihadla, kde pro to v tuto chvíli nejsou podmínky, ale vodní plochy zde existují.


Betonová vodní nádrž u rybníku Čeněk – jižně od Plechárny.

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Kultura nájemního bydlení.


Na Černém Mostě se nyní diskutuje o podobě a průběhu privatizace bytového fondu ve správě městské části, což vedlo k aktivizaci části obyvatelstva, která v nájemních bytech žije. Ačkoliv danou problematiku dopodrobna neznám, samotná osobní účast na schůzích zastupitelstva, vznášení dotazů a zájem o téma, je potenciálně komunitním chováním. V případě, že by část obyvatelstva nebyla s kroky radnice spokojena, jejich započaté setkávání povede ke zformování jednotné iniciativy. Nejistota bytové situace je moment, který vnáší do života lidí strach o budoucnost, ale zároveň potřebu najít spřízněné osoby, s nimiž by společně artikulovali své zájmy. Testuje se zde schopnost dohodnout se na společném postupu, která už ovšem začíná za prahem vlastního bytu. Jestliže však nájemník nemá zájem pečovat o sdílené prostory v domě, jak může mít zájem na rozvíjení přátelských vazeb mezi svými sousedy? To nelze nařídit shora. Existuje ovšem nástroj městské části definující pravidla soužití – domovní řád. Zde je možné stavět na skutečnosti, že do čehokoliv člověk investuje vlastní energii, k tomu si snáze vytváří pečovatelský vztah. Spolu se zprivatizováním bytů, jež by mohlo vést k prohloubení destrukce sousedských vazeb, je tedy vhodné provést takové kroky, které budou obyvatele motivovat k vyvinutí vlastní energie na zlepšení životního prostředí a prostoru, jež je obklopuje. Domovní řád respektovaný všemi občany je k tomu vhodným nástrojem.


Černý Most

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Sdružení přátel škol.


Důležitým místem pro rozvíjení kompetencí sebevědomého a iniciativního občana je bezesporu vzdělávací instituce. Právě ta je centrem, které dává příklad nejen žákům samotným, ale může působit i na jejich rodiče, a tím přetvářet myšlení o tom, co je správné. Na všech základních školách na Černém Mostě existuje školská rada, která je ze zákona zřízeným orgánem, jež „umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům a studentům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy.“ Podle mých zjištění zajišťují především řádný chod škol, ale o kultivaci a zkvalitnění života v obci neusilují. Dále neexistuje širší platforma na bázi „sdružení přátel školy“, která by uváděla v život koncept „komunitní školy“ a podporovala například dobrovolnictví rodičů. Oba orgány působící nejen „dovnitř“ instituce, ale nově i „ven“, mohou iniciovat aktivity ovlivňující široké společenství lidí. Zde leží nevyužitý komunitní potenciál všech základních škol na Černém Mostě.


Zejména ZŠ Vybíralova, ZŠ Generála Janouška a ZŠ Bratří Venclíků

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Péče o veřejný prostor.


Demokracie s sebou přinesla svobodu. Ta se však místy projevuje individualizací společnosti a snížením pocitu osobní zodpovědnosti za věci veřejné, což se dnes nejzřetelněji projevuje právě v hustě osídleném sídlištním prostoru, kde je anonymizace a odcizení silnější, než v oblastech s menším počtem obyvatel. Zodpovědnost je nyní na bedrech volených správců, které si společnost za jejich službu platí, a kterým ke správě poskytuje prostředky z daní. Přístup občana k veřejnému majetku je tak ryze tržní, neboť „on přece platí, tak ať se ostatní starají“. Toto je velmi vyhraněný obraz, ale jeho variace můžeme pozorovat zejména ve veřejném prostoru Černého Mostu. Neúcta k veřejnému majetku a chybějící prostředky na údržbu, úklid a péči o zeleň snižují komfort bydlení všem obyvatelům sídliště. Někteří obyvatelé už na tento stav zareagovali vlastní aktivitou – letním úklidem či výsadbou květin kolem svého domu. Část obyvatel se k nim přidala. Jedná se však o výraznou menšinu, kterou od dalšího úsilí demotivuje přístup většinové společnosti, která je k dobrovolnické práci vznikající z vnitřího popudu skeptická. Přístup této menšiny je však příkladem nezištného komunitního chování, které je nutné podchytit a posilovat. Obyvatelé žijící v sídlišti mají tu teoretickou výhodu, že je v něm relativně málo prostoru, o který v poměru k počtu obyvatel mohou pečovat. Výsledkem tedy může být, že pokud by nedocházelo ke znehodnocování jejich práce, pak by dobrovolná aktivita menšího počtu lidí zlepšila život všech. Tyto skupiny si péči o určitý prostor mohou „adoptovat“. Pokud vydrží, existuje reálný předpoklad, že jejich chování půjde příkladem ostatním. Zahraniční zkušenost také říká, že má smysl zapojovat obyvatele i do větších projektů (stavby/opravy dětských hřišť), ke kterým si poté vytvářejí bližší vztah a starají se o ně. Podporu městské části je však nutné vyvinout takovým směrem, aby dostatečně ochránila výsledek, protože opakované znehodnocování vyústí i u aktivních lidí časem v nezájem, který bude i dále přenášen na mladší generaci.


Černý Most

Poznámka:

ČERNÝ MOST



Modeláři.


V Praze 14 existují skupiny konstruktérů leteckých modelů, které pak s oblibou testují v prostoru, jež je dnes v za hranicí jižní části Černého Mostu přeměněn na louku. Vím minimálně o dvou – jedna z Kyjí a druhá z Černého Mostu. Bohužel se mi je vzhledem k ročnímu období nepovedlo kontaktovat.


Přírodní park Klánovice-Čihadla

Poznámka:

ČERNÝ MOST


Příloha

Projekt „vnitroblok“

Pokud by městská část měla zájem podpořit některé z ohnisek komunitního života, pak se mi jako nejvhodnější jeví vnitroblok s tenisovým kurtem mezi ulicemi Mansfeldova, Bobkova a Bryksova. V jeho okolí totiž existuje mnoho zainteresovaných jednotlivců, sdružení a firem, které na fungujícím vnitřním prostoru, jež by mohl nejen zlepšit identifikaci občanů s místem, ale také rozšířit služby organizací, mají výrazný zájem. V severní části sídlí občanské sdružení Čtrnáctka, které se věnuje volnočasovým aktivitám. Ve východní části Centrum Slunečnice, jež poskytuje sociální služby dospělým lidem s tělesným a kombinovaným postižením. V jižní části působí dětské studio Pohádka zaměřující se na předškolní děti, ale nabízející i kroužky pro mládež. Ve východní a jižní části dále fungují dvě pizzerie (Amfora a Violete), jež mají možnost zpřístupnit průchod z interiéru dovnitř vnitrobloku a vytvořit zde zahradní část svých restaurací. Všechny tyto organizace mají zájem na zrekonstruování místního dětského hřiště, které by nabídlo návštěvníkům restaurací možnost pustit si své děti hrát a neziskovým organizacím jeho cíleného využívání. Dotázání taktéž uvedli, že kurty Tenisového centra Černý Most nejsou dostatečně využívány, a to i přesto, že je o ně mezi mladými zájem viz parta od Tenisového centra Černý Most. Domnívám se, že zde existuje prostor pro dohodu o partnerském využívání hřiště dotčenými organizacemi. Na oživení prostoru se chtějí podílet obě neziskové organizace. Dětské studio Pohádka deklaruje, že rodiče by se určitě rádi zapojili. S restauracemi a Centrem Slunečnice jsem v přímém kontaktu nebyl, ale o jejich zájmu vím z více zdrojů. Neopominutelným vkladem do komunitní akce pak může být místní skupina dospívajících přátel, která má zájem se také aktivně podílet. Projekt „vnitroblok“ je dle mého názoru ideálním pilotním projektem revitalizace prostoru tažené místní komunitou a spřízněnými soukromými firmami.

Kontaktní údaje: Kateřina Chvátalová, Čtrnáctka o. s., [email protected], 724 767 622 Lucie Kádnerová, Centrum Slunečnice, [email protected], 777 219 162 Jitka Šindelářová, Dětské studio Pohádka, o. s., [email protected], 739 034 435 Mgr. Michal Nepovím, Tenisového centra Černý Most, 603 479 204, Pizzeria Amfora, [email protected], 281 918 549 Pizzeria Violete, [email protected], 281 916 464

Webové stránky: http://www.centrum14.cz/ http://www.cb.cz/diakonie/sun/ http://www.pohadka-praha14.cz/ http://www.volny.cz/tenis.nepac/ http://www.amfora-pizza.cz/ http://www.violete.cz/

HLOUBĚTÍN


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Hloubětín

MIKROREGION: Hloubětín


Hloubětín je historicky bohatá a významná část Prahy 14 a to především co se týče zdejšího

silně zakořeněného komunitně aktivizovaného života, který se zde nejvíce projevuje

v podobě komplexních sousedských vztahů. V minulosti Hloubětín spadal pod městskou část

Prahy 9, ale v roce 1994 došlo ke katastrálním změnám, v jejichž důsledku byla historická

oblast Hloubětína rozdělená, a jedna třetina zůstala součástí Prahy 9 a zbylé dvě třetiny

připadly Praze 14. Většina zdejších obyvatel Hloubětín stále vnímá jako Prahu 9, k čemuž

přispívají čísla popisná zdejších domů, a rovněž i oblast Kejřova mlýna není starousedlíky

vnímaná jako odlišná městská část (v této studii se ovšem zabývám pouze částí, která spadá

pod Prahu 14). Současný Hloubětín se historicky i v běžném povědomí dělí na „Starý“

a „Nový“, přičemž jsou tyto dvě části od sebe fyzicky odděleny rušnou Poděbradskou ulicí.

Oblast „Starého Hloubětína“, o kterém existují zmínky již ve 13. století, se více méně

rozkládá od Poděbradské ulice směrem na jih a jeho významnými dominantami jsou kostel

sv. Jiří, křížovnický statek a původní domky v ulici V Chaloupkách, v jejichž blízkosti se dříve

nacházelo i zdejší centrum dění. Dnes je nejfrekventovanějším místem okolí metra, které je

Poděbradskou ulicí rozděleno na dvě části Vetiškovo náměstí a okolí Havany, která již spadá

do panelové zástavby, jež se začala stavět na počátku šedesátých let 20. století.

Dnešní Hloubětín je pozoruhodnou koláží různých architektonických směrů a stejně tak

rozmanitý je i zdejší komunitně aktivizovaný život, který je do značné míry těmito fyzickými

determinanty utvářen. Na základě této vnitřní rozmanitosti bývá Hloubětín často označován

jako „vesnice ve městě“, což se zřetelně ukazuje na podobě zdejšího komunitního života.

V tomto mikroregionu se na jednu stranu lze setkat s rozvinutými a přetrvávajícími

starousedlickými sousedskými vztahy, které jako „ostrůvky“ vyčnívají ze záplavy anonymity

městského, sídlištního života, se kterým se pojí i sociální a ekonomická marginalizace, jež

představuje zásadní problém v této lokalitě. Všeobecně lze vyvodit, že komunitně

aktivizované chování se odvíjí kolem starousedlických skupin, zatímco nově přistěhovalí

zůstávají často v určité sociální izolaci, ale existuje i mnoho výjimek. Projevy komunitně

aktivizovaného chování na Hloubětíně lze rozdělit zhruba do třech oblastí: A) komunitní život

okolo společných hodnot a zájmů – často souvisí i s místem bydliště B) společenský život

sdružený kolem místních podniků, zejména hospod C) komunitní život na okraji dominantní

kultury.

Pro všechny projevy zdejšího komunitně aktivizovaného chování je typický jejich soukromý

charakter a málokteré skupiny artikulují své hodnoty či potřeby veřejně, zejména co se týká

vztahu k autoritám. To nevyplývá pouze z hluboké skepse a rezignace místních obyvatel, ale

HLOUBĚTÍN


i z vysoké míry „kulturní intimity“, která je pro hloubětínský komunitní život charakteristická.

Tuto „kulturní intimitu“ lze do jisté míry chápat jako sdílenou skepsi z životních zkušeností,

která zdejší obyvatele spojuje, a která zároveň vymezuje místní od těch „druhých“.

U mnohých komunit je pak tato identita vnímaná ve smyslu vymezení se vůči autoritám nebo

naopak sociálně vyloučeným skupinám. Tento jev by neměl být chápán v negativním slova

smyslu, naopak je třeba na něj nahlížet jako na specifickou „hloubětínskou subkulturu“, která

neodmyslitelně spoluutváří místní genius loci. Naopak pokud se podaří člověku zvenčí

proniknout „pod povrch“, setká se zde až s překvapivou štědrostí a vlídností.

A) Většina komunit, které lze zařadit do této kategorie, vznikla na základě dlouhodobých

přátelských a sousedských vztahů, přičemž se tyto skupiny zpravidla sdružují v rámci

konkrétních aktivit, které spolu tito jedinci provozují. Ačkoliv se podoba těchto zájmů může

proměňovat v čase, „jádra“ těchto sociálních formací jsou velmi stabilní. Jednou

z nejvýraznějších skupin tohoto typu, kterou zde stojí za to zmínit, je skupina přátel, která si

říká „HL Ghetto“ a v této oblasti působí více jak 15 let. HL Ghetto se formovalo na základě

sdíleného zájmu o subkulturu skateboardingu a snowboardingu kolem obchodu

Totalboarshop pana Zábranského, který dnes provozuje jeho syn Michal. Zprvu se několik

přátel, kteří se znali ze ZŠ Hloubětínská, postupně nejen stalo průkopníky skateboardingu na

Hloubětíně a v okolí, ale zároveň i legendou v rámci této subkultury v celé Praze. Dnes jsou

z nich dospělí hloubětínští patrioti, kteří mají zájem na utváření a kultivaci svého životního

prostoru. Obchod Michala Zábranského Totalboardshop je nejen „Mekkou“ zájemců

o skateboarding, ale i významným hloubětínským „informačním centrem“. Ačkoliv

v současnosti již mnozí z nich na skateboardu nejezdí (průměrný věk skupiny je cca 30 let),

nepřestávají se scházet a podnikat různé akce jako aktivní komunita přátel. Jejich současné

aktivity jsou velmi různorodé, přičemž mezi ty nejvýraznější patří např. propagace (své)

místní identity (Michal Z. navrhuje trička s lokální tématikou), snowboarding nebo posezení

v hospodě „V Chaloupkách“.

Mezi další velmi zajímavé komunitně aktivní skupiny na Hloubětíně patří přátelé pana Miloše

Raška, kteří jsou napojeni na o. s. Starý Hloubětín. Toto občanské sdružení vzniklo kolem

přátel a sousedů, kteří společně sdíleli konkrétní problémy a potřeby v místě svého bydliště.

Občanským sdružením se stala menší část těchto osob poměrně nedávno a podobně jako

v případě o. s. Lehovec byla formalizace nutnou strategií v rámci nastolení dialogu s

městskou částí Prahy 14. Odlišnou významnou komunitu, která měla rovněž napojení na

okruh pana Raška je komunita spřátelených rodin v okolí ulice V Chaloupkách. Tyto rodiny se

scházejí spíše na soukromé bázi v rámci oslav výročních svátků, volnočasových akcí a spolu

tráví často i dovolenou. Tito rodiče jsou místními aktivními občany, kterým není lhostejný

stav veřejného prostoru na místě, kde žijí a kde vyrůstají jejich děti. Rovněž zde nově vzniká

komunitně aktivní skupina kolem architektonického studia A1, ke které se v budoucnosti

mohou připojit i další z architektů, kteří obývají okolí ulice V Chaloupkách.

HLOUBĚTÍN


Pozoruhodnou ukázkou pevných sousedských vztahů z panelové zástavby na „Novém

Hloubětíně“ je např. i nedávná iniciativa za odebrání nebezpečného psa, která je vyjádřením

dlouhodobé nespokojenosti místních sousedů, zejména „pejskařů“ s konkrétním problémem

v okolí jejich bydliště. Za pouhých několik týdnů podepsalo petici, která na základě této

iniciativy vznikla, téměř 200 osob. Mezi ostatní komunitně aktivní zájmové skupiny na

Hloubětíně patří uskupení kolem společných sportovních aktivit např. tenisté pod Tj Slavoj,

volejbalisté a volejbalistky pod TJ Slavoj nebo skupina Sokolnic v důchodovém věku okolo

paní Žitné. Ve všech případech jde o skupiny přátel, kteří sdílí společný zájem. Komunitně

aktivní skupiny rovněž hojně navštěvují místní bazén, který je však primárně využívaný buďto

formálními skupinami – zejména akvabelami nebo ho navštěvují jednotlivci. Významnou

komunitu, ač ne příliš početnou, tvoří na Hloubětíně i věřící, konkrétně křesťané (katolíci)

pod vedením duchovního vůdce Marka Pučalíka. Přestože tato skupina je komunitně aktivní,

její členové sdílí mnohé potřeby, které jsou nenaplněny, a je zde velký potenciál komunitní

aktivizace. Další malou výraznou skupinou věřících na Hloubětíně jsou Jehovisté, jejichž

působnost zde trvá již několik desetiletí, a kteří mají své centrum poblíž, na Černém mostě.

B) Nejvýraznější projevy komunitně aktivizovaného chování se odvíjí kolem místních hospod

a dvou cukráren, které jsou pravidelně navštěvované skupinami místních štamgastů, přátel a

sousedů, kteří zde naplňují své společensko-gastronomické potřeby a zároveň jsou tato

místa významným zdrojem informací. Lze konstatovat, že kulturně-společensko-

gastronomické vyžití je tou nejzákladnější potřebou v rámci zdejšího komunitního života a je

provozováno paralelně s ostatními aktivitami. Místní podniky vytvářejí prostor pro scházení

jednotlivých zpravidla soukromě orientovaných aktivizovaných komunit a skupinek, přičemž

se zpravidla stejné skupinky scházejí na stejných místech, a tak vzniká širší společenství.

Všeobecně lze říct, že ve všech podnicích na Hloubětíně působí komunitně aktivizované

skupiny, přičemž mezi nejvyhledávanější místa patří: „Hostince v Chaloupkách“, „Na staré

hospodě“, „U Matěje“ a v určitém slova smyslu i restaurace a nonstop „Zipo“. Za účelem

uspokojení gastronomických potřeb se nejvíc chodí do čínské restaurace. Zajímavý

společenský život se rovněž odvíjí kolem dvou místních cukráren – Kolibřík, kde se na

pravidelné bázi scházejí sousedé z okolí a Havana, jejíž majitel Miroslav Křehlík je velmi

angažovaným iniciátorem místní komunitní aktivizace skrze různé akce, které zde pořádá.

Tyto cukrárny jsou pravidelně navštěvované i některými jednotlivci z Černého Mostu, kde

kvalitní cukrárna chybí.

C) Do třetího typu místních aktivizovaných komunit spadají skupiny, které se určitým

způsobem vymezují vůči dominantní kultuře a životnímu stylu, což je více či méně staví na

okraj společnosti. Do této skupiny zařazuji velice široké spektrum osob, kteří rozhodně

neutváří jednotnou komunitu – co je spojuje, je však hluboká skepse vůči formálním

strukturám a komunitně aktivnímu chování, které by přesahovalo jejich rámec působnosti.

Nejméně problematickými uskupeními jsou skupinky zevlujících teenagerů, které jsou velmi

charakteristické pro zdejší okolí. Tyto skupiny jsou komunitně aktivní, ale jejich působení je

orientované dovnitř. Největším problémem těchto skupin je, že v Hloubětíně je velmi málo

HLOUBĚTÍN


míst, kde by se mohly setkávat a zároveň se zde neodehrávají téměř žádné aktivity, do

kterých by se měly zájem zapojovat (např. boxerský klub). Tyto skupinky disponují velkým

potenciálem větší míry komunitní aktivizace, která by zároveň mohla sloužit jako prevence

různých forem recidivy, jejíž riziko je zejména v oblasti Hloubětína relativně vysoké.

To zejména z toho důvodu, že pro Hloubětín je charakteristická přítomnost osob na okraji

společnosti jako jsou ekonomicky marginalizovaní pracující, bezdomovci, sběrači

využitelných surovin, dealeři a drogově závislí. Tyto odlišné skupiny jsou často stereotypně

vnímány jako unifikovaná masa „sociální patologie“, ale ve skutečnosti jednotlivé komunitně

aktivizované formace, které vytvářejí, se liší – např. existuje zde několik různých skupin

bezdomovců, kteří se věnují rozdílným aktivitám (blíže viz Akt. seznam Hloubětín). Tyto

skupiny se nejčastěji scházejí v podnicích „Žralok“, „Depreso“, „Nemesis“, někdy „Zipo“ (na

automaty) a nonstop pod ubytovnou „Areál Hloubětín“. Přítomnost těchto skupin je viděna

značně negativně z pohledu majority (rozhořčení, odpor, strach) a zároveň je vnímaná jako

hlavní „kulturní“ nedostatek Hloubětína. Lze konstatovat, že vzájemné tenze mezi rozličnými

skupinami, které bydlí na Hloubětíně, jsou výsledkem nedostatku komunikace

a nepochopení odlišných životních hodnot. Na druhou stranu některé ze skupin na okraji

společnosti představují reálný problém v podobě kriminality a vandalizmu ve veřejném

prostoru. Každopádně tuto situaci je třeba řešit dlouhodobě a citlivě s ohledem na obě

strany (vice viz Akt. seznam Hloubětín).

V Hloubětíně se potřeby zdejších komunitně aktivizovaných skupin týkají především sociálně-

ekonomické marginalizace a velice špatné vybavenosti veřejného prostoru a společenské

infrastruktury. Místní obyvatelé se často ohrazují, že poté, co byl Hloubětín začleněn pod

Prahu 14, tak začal být přehlížený ze strany správních struktur. Hloubětínští se cítí být

v tomto smyslu na okraji dění a kritizují financování ostatních částí Prahy 14, zatímco veřejný

prostor Hloubětína zůstává v bezútěšném stavu. Nejpalčivějšími problémy aktivizovaných

skupin jsou: A) bezútěšný stav místního veřejného prostoru a sociální patologie

B) nedostatek míst, kde by se bylo možné setkávat a provozovat komunitní aktivity

C) nešetrná a nedostatečná kultivace městské zeleně D) chybějící kulturně-společenské vyžití

E) špatná informovanost o společensko-kulturních možnostech v okolí. Na charakteru těchto

problémů se jasně ukazuje, že v Hloubětíně „kultura“ pro mnoho zdejších obyvatele začíná

uklizeným a bezpečným veřejným prostorem, ve kterém existuje společenská infrastruktura,

která vytváří kvalitní životní podmínky.

HLOUBĚTÍN


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Hloubětín


HL Ghetto – Skateboarding a snowboarding.

Kontaktní osoba:

Michal Zábranský.

Kontakt:

Totalboardshop Čertouzská 23, Praha 9 - Hloubětín, 198 00 [email protected] tel: 607 560 020 www.totalboardshop.cz


Jednou z nejvýraznějších a nejpozoruhodnějších komunitně aktivizovaných skupin v mikroregionu Hloubětín je bezesporu HL Ghetto, které v této oblasti působí více jak 15 let. HL Ghetto se formovalo na základě sdíleného zájmu o subkulturu skateboardingu a snowboardingu kolem obchodu Totalboarshop pana Zábranského, který dnes provozuje jeho syn Michal. Zprvu několik přátel, kteří se znali ze ŽŠ Hloubětínská, se postupně nejen stali průkopníky skateboardingu na Hloubětíně a v okolí, ale zároveň i legendou v rámci této subkultury po celé Praze. Proslavili je zejména jejich sportovní výkony, ale i kreativní přístup ke kultivaci a rozvoji svého okolního prostředí. V době vzniku HL Ghetta v okolí Hloubětína neexistovaly žádné skateparky, ale to nebylo překážkou. Naopak tento nedostatek byl uchopen jako výzva a skupinka začala z vlastní iniciativy stavět vlastní rozsáhlé skateparky v nevyužitých okolních oblastech. Nejproslulejším z nich se stal skatepark v okolí Kejřova mlýna, kde se v té době nacházely nevyužité, vypuštěné bazény, z nichž některé části byly obývané skupinami bezdomovců. Nejen, že se zde HL Ghetto začalo věnovat skateboardingu, ale zároveň se zabývali stavbou překážet a natáčením videí. Skatepark poblíž Kejřova mlýna, který vznikl jejich vlastníma rukama a z jejich alternativních zdrojů, se stal pověstným po celé Praze zejména díky specifickému a kreativnímu vybavení. Trávili zde čas např. skupiny z Černého mostu a mnohých dalších části Prahy. Tato snaha by měla být chápána jako kreativní způsob využití a kultivace lokality, do které se mimo jiné skrze tyto činnosti vepisuje i lokální historická paměť. Působení HL Ghetta se neomezuje pouze na skateboarding, ale tato skupina pořádala i četné společenské akce v přírodě typu pálení čarodějnic atd. V zimě se volnočasové aktivity pro změnu odvíjely zejména od snowboardingu. V blízkém lesoparku se stavěly (a staví i dodnes) skákací rampy, hned jak napadne sníh. Dnes jsou členové HL Ghetta úspěšní hloubětínští patrioti, kteří mají zájem o utváření a kultivaci svého životního prostoru. Obchod Michala Zábranského Totalboardshop je nejen „Mekkou“ zájemců o skateboarding, ale i významným hloubětínským „informačním centrem“. Ačkoliv v současnosti již mnozí z nich na skateboardu nejezdí (průměrný věk skupiny je cca 30 let), nepřestávají se scházet a podnikat různé akce jako aktivní komunita přátel. Jejich současné aktivity jsou velmi různorodé, přičemž mezi ty nejvýraznější patří např. propagace (své) místní identity (Michal Z. navrhuje trička s lokální tématikou), snowboarding nebo posezení v hospodě „V Chaloupkách“. Michal Zábranský se rovněž podílel na výrobě plakátů pro festival Street for Art a na podobných projektech by se rád podílel i v budoucnosti.

HLOUBĚTÍN


Odhad členů:

cca 25– 30


Totalboarshop, železářství Zábranská, V Chaloupkách, bazén, lesopark a mnohá další místa v celém okolí tohoto mikroregionu.

Poznámka:

Tato skupina disponuje dlouholetou a hloubkovou expertní znalostí poměrů v mikroregionu a členové této skupinou mohou hrát významnou roli jako lokální poradci, co se týče realizace změn v rámci zdejšího veřejného prostoru. Kontakt je možný skrze Michala Zábranského nebo Tomáše Rampoucha (viz Akt. seznam Aloisov). Bližší informace a veškeré případné dotazy rád odpoví Michal Zábranský.

HLOUBĚTÍN



Přátelská skupina pana Raška napojená na o. s. Starý Hloubětín.

Kontaktní osoba:

Miloš Rašek.

Kontakt:

Hloubětínská 373/8, Praha - Praha 14, 198 00 [email protected]/ [email protected] tel: 605 363 223 / 281 864 348


Mezi zajímavé velmi a komunitně aktivní skupiny na Hloubětíně patří přátelé pana Miloše Raška, z nichž někteří jsou aktivní v o. s. Starý Hloubětín. Toto občanské sdružení se utvořilo ze sítě přátel a sousedů, kteří společně sdíleli konkrétní problémy a potřeby v místě svého bydliště. Z tohoto důvodu by bylo chybou na toto sdružení nahlížet pouze skrze prizma formalizované skupiny, naopak sdružení artikuluje potřeby velice rozsáhlé sítě sousedů, zejména starousedlíků na Hloubětíně. Jako neformální skupina se přátelé pana Raška setkávají za účelem uspokojení svých společenských potřeb a utužení sousedských vztahů. Tyto aktivity jsou vymezené do soukromé sféry jeho působnosti. Zároveň je pan Rašek aktivním tenistou při TJ Slavoj, kde působí již po mnoho let. Tenisté se pravidelně scházejí nejen za účelem uspokojení svých sportovních potřeb, ale zároveň i těch společenských – navštěvují spolu restauraci Slavoj poblíž tenisových kurtů TJ Slavoj, kde se rovněž konají schůze o. s. Starý Hloubětín. Nejpalčivější současnou potřebou tenistů je vyřešení majetkových vztahů a rekonstrukce TJ Slavoj, ve které se pan Rašek aktivně angažuje jako soukromá osoba i občanské sdružení. Občanským sdružením se stala menší část těchto osob poměrně nedávno a podobně jako v případě o. s. Lehovec byla formalizace nezbytnou volbou za účelem zlepšení komunikace v rámci jednání s městskou částí Prahy 14. Pan Rašek se setkával s problémem, že jako jednotlivec neměl dostatečnou autoritu prosazovat změny v rámci veřejného prostoru, proto se rozhodl využít rady své sousedky na základě níž, založil toto sdružení. Hlavními požadavky o. s. Starý Hloubětín jsou: A) rekonstrukce a revitalizace stadiónu TJ Slavoj, který je dnes v zanedbaném stavu, dochází zde k vandalizaci a shromažďují se zde „bezdomovci“, B) údržba a kultivace lesoparku mezi Hloubětínem a Aloisovem a propojení zdejší cyklostezky, C) zlepšení stavu drobných travnatých ploch, D) zkulturnění prostoru mezi Křížovnickým statkem a panelákem (území ohraničené ulicí Šestajovická, Soustružnická, Klánovická), E) revitalizace náměstí Ve „Starém Hloubětíně“ a rekonstrukce Křížovnického statku, F) revitalizace prostor u Penny marketu a Vetiškova náměstí, G) efektivnější řešení plánovaného kulturního centra, H) zlepšení stavu vozovek a chodníků, I) vybudování chodníku podél ulice Oborská (úsek Hostavická – Lánská) a zajištění bezpečného přístupu ke Kyjskému rybníku.

Odhad členů:

cca 15 (ale pan Rašek zná téměř celý Hloubětín)


Okolí ulice Hloubětínská, TJ Slavoj, restaurace Slavoj, „Starý“ a „Nový“ Hloubětín a okolí.

HLOUBĚTÍN


Poznámka:

Pan Rašek disponuje dlouholetou a hloubkovou expertní znalostí poměrů v mikroregionu a je vhodným kandidátem jako lokální poradce co se týče realizace změn v rámci zdejšího veřejného prostoru.

HLOUBĚTÍN



Přátelská skupina rodin kolem ulice V Chaloupkách.

Kontaktní osoba:

Ondřej Špaček, Andrea Dančišinová.

Kontakt:

Ondřej Špaček [email protected] Andrea Dančišinová V Chaloupkách 27, Praha 14, 198 00 [email protected] tel: 774 707 403


Významnou komunitu na Hloubětíně tvoří přátelská komunita rodin kolem ulice V Chaloupkách, jejímiž aktivními členy jsou Andrea Dančišinová, Ondřej Špaček aj. Tato skupina je orientována zejména do soukromé sféry, ale její členové jsou rovněž velmi aktivní v otázkách zlepšení celkových životních podmínek na Hloubětíně a okolí. V minulosti figurovali rovněž v iniciativách pana Raška. Všeobecně lze říct, že sdílí společné problémy, jak je formulovalo o. s. Starý Hloubětín, ale zároveň mají své vlastní požadavky, které se točí kolem kvality života a budoucnosti jejich dětí. Mezi tyto ostatní požadavky patří celková revitalizace místní zeleně a přilehlých dětských hřišť, obzvláště hřiště v lesoparku a poblíž restaurace U Eriky v Aloisově, vzhledem k tomu, že jsou to jejich oblíbená místa, na kterých provozují své volnočasové aktivity. Jako komunitně aktivizovaná skupina sousedů a přátel, se tito rodiče s dětmi společně zapojují i do místních formálně organizovaných aktivit v mikroregionu (pozemní hokej a florbal). Mezi společné aktivity v rámci soukromé sféry patří společné trávení volného času v přírodě, rodinné oslavy a oslavy výročních svátků jako jsou Velikonoce a silvestr, v létě se pořádají „grilovačky“ a jezdí se i na společné dovolené. Toto uskupení rodin je zajímavé ve spojení s otázkami integrace nově přistěhovalých do tohoto mikroregionu a jejich postupné začleňování do sousedských vztahů a problematice veřejného prostoru. Ačkoliv někteří z nich jsou zdejšími starousedlíky, ostatní se sem přistěhovali. Komunitně aktivní skupinou se stali zejména skrze své děti, kvůli kterým vznikla i potřeba a touha po širším společenském vyžití v rámci lokality. Všeobecným problémem nově přistěhovalých je, že v tomto mikroregionu neexistuje místo setkávání a vyžití pro maminky s velice malými dětmi, které nemohou využívat zdejší dětská hřiště. Z toho důvodu prvních několik let věku dítěte tyto mladé maminky zůstávají v relativní izolaci. Intenzivnější přátelské vztahy se pak začnou odvíjet často kolem školek a škol. Zásadní překážkou vyšší komunitní aktivizace podobných skupin zůstává velká časová vytíženost osob produktivního věku a zdejší chabá infrastruktura míst střetávání v rámci veřejného prostoru. Skupina rodičů kolem ulice V Chaloupkách tvoří jednu ze světlých výjimek, jelikož se jim úspěšně daří žít velice zajímavým kariérním životem a zároveň participovat na široké škále volnočasových aktivit. Tato skupina je hezkým příkladem toho, jaké podoby může nabývat bohatý rodinný komunitní život v kontextu současného dominantního životního stylu.

Odhad členů:

Jádro cca 5 rodin o okolí ulice V Chaloupkách.

HLOUBĚTÍN



Okolí ulice V Chaloupkách, dětská hřiště „Starý Hloubětín“ a okolí – především lesopark a U Eriky, V Chaloupkách, U Eriky.

Poznámka:

Andrea Dančišinová a Ondřej Špaček jsou velmi aktivními jedinci, kteří se rádi zapojí do řešení místních problémů, pokud dostanou příležitost.

HLOUBĚTÍN



Sportovci při TJ Slavoj.

Kontaktní osoba:

Paní Zábranská, Jarmila „Jája“ Žitná, Miloš Rašek.

Kontakt:

Železářství Zábranská Čertouzská 23, Praha 9 - Hloubětín, 198 00 (viz poznámka) Jarmila „Jája“ Žitná Poděbradská 541/99, Praha 9 - Hloubětín 198 00 [email protected]


Velmi výraznou skupinou, do které patří paní Zábranská, paní Žitná, pan Rašek, pan Císař a mnozí z dalších místních starousedlíků, je komunitně aktivní skupina sportovců při TJ Slavoj. Pod Tj Slavoj existuje několik aktivních sportovních skupin, z nichž každá se věnuje odlišným aktivitám, ale vzhledem k tomu, že většina jejich potřeb se prolíná, uvádím je společně. Konkrétně zde působí: tenisté (viz pan Rašek), volejbalisté (paní Zábranská, ale např. také pan Císař aj.), sokolnice paní Žitné a fotbalisté. Ti jsou v současnosti nejméně komunitně aktivní, jelikož v tomto mikroregionu z důvodu katastrofálního stavu stadionu Slavoj nemají více méně kde hrát. Jedinými dvěma skupinami, které se stále aktivně schází na Slavoji na pravidelné bázi za uspokojením sportovních a poté společenských potřeb v blízké hospůdce Slavoj, jsou tenisté a volejbalisté. Dříve v tomto mikroregionu byla velice rozvinutá tradice nohejbalu, který se zde hrál na špičkové úrovni, bohužel dnes již příznivci tohoto sportu nemají, podobně jako fotbalisté, kde hrát. Jelikož je stadion Slavoj do velké míry dnes nefunkční, mnohé z těchto skupin si musí za účelem sportovního vyžití pronajímat tělocvičny místních základních škol. Např. sokolky kolem paní Jarmily Žitné se scházejí v prostorách ZŠ Tolerance v Mochovské ulici. Vzhledem k tomu, že se jedná o dámy důchodového věku cca 60–70 let, jejich hlavním problémem jsou poměrně drahé nájmy tělocvičen, do kterých se musí uchylovat, jelikož nemají své vlastní prostory (v oblasti Havany kdysi bývala prvorepubliková sokolovna, které sloužila jako multifunkční kulturní centrum, ale k rozhořčení místních sokolů byla s příchodem socialismu zbořená). Sokolnice paní Žitné jsou snad jedinou skupinou, která organizuje nejen sportovní, ale i společenské aktivity pro tuto věkovou generaci, tudíž tyto dámy disponují vysokým potenciálem komunitní aktivizace místních důchodců. Jejich sportovní aktivity jsou zaměřené na spartakiádní cviky a až dodnes se tato skupina účastní sokolských sletů. Tento okruh kolem paní Žitné, který má cca 15–30 členek, přesahuje rámec sportu a tyto dámy spolu podnikají různé kulturní akce a fungují jako efektivní síť vzájemné solidarity a podpory. Mimoto se paní Žitná věnuje i výcviku místních dětí. Všeobecné lze říct, že mezigenerační komunikace a pevné přátelské vazby, které přesahují uspokojování přátelských potřeb, jsou typické pro zdejší život kolem Sokola. Všechny tyto odlišné skupiny jsou primárně založené na dlouhodobých sousedských a přátelských vazbách. Jako dobrý příklad může sloužit skupina volejbalistů, jejichž součástí je rovněž paní Zábranská. Tato skupina zde funguje již po desetiletí a sestává se ze starousedlíků střední generace, kteří již jako mladí rodiče společně chodili do Sokola a ke sporu vedli rovněž své děti. Paní Zábranská zde hraje volejbal již cca 28 let. Tito lidé se znali již z dřívějších dob, ale komunitně aktivizovanou skupinou se staly skrze tento společný sportovní zájem. Jejich působení se však neomezuje na sport, ale zároveň zahrnuje i další společné kulturně-společenské aktivity jako v případě skupiny paní Žitné nebo pana Raška. Např. spolu tráví dovolenou, jezdí na lyže nebo chodí hrát bowling do Kyjí („Kej“ v místním slangu). Velmi zajímavé komunitně aktivizované působení této skupiny se týká především sportovní výchovy jejich

HLOUBĚTÍN


dětí, které je rovněž dobrým příkladem reprodukce pozitivních životních vzorů v kontextu problematické čtvrti s pověstí sociální exkluze. Syn paní Zábranské Michal je velice nadšeným sportovcem a skupina HL Ghetto, které je součástí, může sloužit jako pozitivní příklad, že sportovní aktivity mohou pomoci místní mládeži v seberealizaci a reprodukci komunitně zodpovědného jednání. Přátelé ze skupiny HL Ghetto vnímají vliv svých rodičů a sportovní vyžití jako jeden z významných faktorů, který jim pomohl v úspěšné seberealizaci v dospívání. Všechny skupiny pod TJ Slavoj sdílejí podobné problémy, které se primárně týkají neexistence kvalitní sportovní infrastruktury a zoufalého stavu TJ Slavoj. Mnozí z nich jsou nuceni vykonávat sportovní i mimo mikroregion, nejčastěji v Kyjích nebo v případě fotbalistů a nohejbalistů Černý Most. Volejbalisté by rovněž uvítali vznik hřiště na beach volejbal. Sportovní tradice při TJ Slavoj neodmyslitelně utváří významný kulturní fenomén zdejšího mikroregionu a tyto iniciativy by měly být do budoucna podpořeny.

Odhad členů:

Volejbalisté cca 12–20, sokolky paní Žitné 15–30.


TJ Slavoj, ZŠ Hloubětínská, ZŠ Tolerance, TJ Slavoj, V Chaloupkách, „Starý“ a „Nový Hloubětín“, Kyje, Černý Most.

Poznámka:

Paní Zábranská neměla zájem sdílet bližší kontaktní údaje, ale lze se s ní lehce spojit prostřednictvím jejího syna Michala Zábranského.

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem bazénu.

Kontaktní osoba:

Kateřina Vostárková (vedoucí akvabel).

Kontakt:

Plavecký bazén Hloubětín, Hloubětínská 80 198 00 Praha 9 [email protected] tel: 605 541 170


Plavecký bazén v Hloubětíně je jedním z nejoblíbenějších míst pro sportovní vyžití na Hloubětíně, ale i v jeho širokém okolí. Ačkoliv bazén primárně slouží formálním skupinám zejména akvabelám, které jsou jedním z nejúspěšnějších týmů v ČR, tak sportovní a relaxační potřeby zde uspokojují i neformalizované skupinky místních obyvatel. Ve větší míře se zde všpohybují komunitně neaktivní jedinci nebo dvojice, a pravidelně ho navštěvují místní komunitně aktivní skupinky důchodců a jiné přátelské skupiny napříč všemi věkovými generacemi. Jediná výtka ze strany občanů se týkala vytíženosti bazénu formálními skupinami, v jejichž přítomnosti nemohou prostor využívat ostatní. Rovněž zde existuje velký potenciál, co se týká rozšíření otvíracích hodin a následné vyšší komunitní aktivizace místních obyvatel v oblasti vodních sportů.

Odhad členů:

Jednotlivci a menší komunitně aktivní skupinky – přesný údaj neznámý.


Bazén, „Starý a Nový“ Hloubětín a široké okolí.

Poznámka:

Paní Vostárková je milá a velmi aktivní dáma, které ve zdejším bazénu působí dlouhá léta a disponuje významnou expertní znalostí dané problematiky.

HLOUBĚTÍN



Skupina aktivních architektů A1.

Kontaktní osoba:

Lenka Křemenková, David Maštálka.

Kontakt:

David Maštálka Dobrovského 553/8, Holešovice, 170 00 Praha 7 (adresa práce) [email protected] tel: 777 219 783 Lenka Křemenková [email protected] www.a1architects.cz


Zajímavou skupinou, která je teprve v zárodcích, ale do budoucna by mohla hrát významnou roli v utváření veřejného prostoru a kulturního života na Hloubětíně, je skupina A1 Architects, která momentálně rekonstruuje dům v Hostavické ulici 37. Nejen, že zde Lenka Křemenková a David Maštálka plánují bydlet, ale zároveň zde budu situované i studio A1. Konec konců sami zdůrazňují, že kombinace obytných zón s místy práce je velmi výhodnou strategií k oživení městské zástavby. Lenka a David, kteří nyní žijí v přilehlých Kyjích, mají již dnes aktivní zájem o dění v mikroregionu Hloubětín a do budoucna by se rádi podíleli na jeho rozvoji. Nejen, že studio A1 má potenciál být důležitým místem širší komunitní aktivizace, ale zároveň může být zdrojem velice cenného expertního posudku, co se týká šetrného architektonického řešení problematických objektů a prostor v lokalitě. Překvapivě A1 Architects nejsou jedinými architekty, kteří se rozhodli pro život v okolí ulice V Chaloupkách. Rovněž zde žije např. pan Matua ze studia „Znamení čtyř“.

Odhad členů:

V současnosti 4


Okolí ulice Hostavická a V Chaloupkách, Kyje.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Římsko-katolická farnost u kostela sv. Jiří.

Kontaktní osoba:

Marek Pučalík (duchovní správce), Jana Pecková.

Kontakt:

Marek Pučalík [email protected] tel: 221 108 357 Jana Pecková [email protected] tel: 737 377 121


V mikroregionu Hloubětín rovněž existuje menší, leč významná komunita věřících křesťanů, kteří působí kolem kostela sv. Jiří, jež je rovněž jednou z nejpozoruhodnějších místních kulturních dominant. Duchovním správcem je zde po několik let Marek Pučalík, který kostel navštěvuje několikrát týdně a který je členem řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ve skupině věřících se objevují všechny generace, ale převažují lidé důchodové věku zejména ženy. Současný stav kostela je značně nevyhovující. Na rozdíl od kostela v Kyjích, kde je např. i vyhřívaná podlaha, hloubětínský kostel nenabízí, mimo návštěvy pravidelných mší a občasných křtů, svateb či pohřbů, prostor pro větší míru komunitní aktivizace. Nejzásadnějším problémem zdejších věřících je, že kostel nemá ani faru nebo jiné prostory s příslušným vybavení, v rámci kterých by se mohli setkávat. To vnímá jako problém i Marek Pučalík, který zde z toho důvodu nemůže plně vykonávat svou funkci duchovního správce a poskytovat poradenství ohledně řešení rozličných životních situací. Nyní kostel „přežívá“ z iniciativy, některých místních věřících, kteří jej ve volném čase dobrovolně udržují ve využitelném stavu. Aktivní je v tomto ohledu zejména rodina Peckova, kteří patří k místním velmi aktivním starousedlíkům. Před několika lety pan Pecka uspořádal spolu s místními věřícími pozoruhodnou akci, kdy zorganizovali sbírku oblečení a jiných potřeb pro místní bezdomovce, kteří v té době obývali okolí TJ Slavoj a zámeckého parku poblíž kostela. Ačkoliv byl tento případ vzájemné solidarity věřících zatím ojedinělý, pokud by dostali možnost vyšší komunitní aktivizace, lze očekávat, že podobných akcí se bude dít víc.

Odhad členů:

Cca 20 na pravidelnější bázi.


Kostel sv. Jiří (ostatní lokality neznámé).

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Náboženská společnost svědci Jehovovi.

Kontaktní osoba:

Eva Šmejkalová

Kontakt:

Eva Šmejkalová „Nový Hloubětín“ (Poděbradská ulice) [email protected] Náboženská společnost svědkové Jehovovi Bryksova 939/37, Praha 14 - Černý Most, 198 00 [email protected] www.jw.org


Malou, leč poměrně viditelnou a vlivnou skupinou, nejen v oblasti Hloubětína ale i celé Prahy 14, jsou zdejší svědci Jehovovi. Na jednu stranu se jedná o vysoce formalizovanou skupinu, ale na stranu druhou působení svědků Jehovových prostupuje do neformálních a osobních aspektů života a otevírá prostor vzniku neformálních komunitně aktivních formací. Svědkové Jehovovi jsou velice významnou sítí vzájemné solidarity a výpomoci na každodenní úrovni. Nejčastěji jsou aktivity svědků patrné v rámci misijní činnosti, kterou vnímají jako formu šíření informovanosti a vzdělání. Misijní činnost je rovněž jedním ze základních pilířů tohoto náboženského hnutí a nabývá dvou konkrétních podob: A) distribuce časopisů Strážná věž a Probuďte se! v interiérech metra B) obcházení jednotlivých domácností v rámci působení jednotlivých sborů. Mezi dlouholeté příznivce svědků Jehovových v Hloubětíně patří zdejší starousedlice Eva Šmejkalová, která v této náboženské skupině působí již od dob socialismu. Paní Evu lze potkat pravidelně v pondělí ve stanici metra Hloubětín mezi 9. až 11. hodinou dopoledne, kde se věnuje misijní činnosti. Pravidelná setkání místního sboru Vysočanská, do kterého patří i oblast Prahy 14 probíhají dvakrát týdně – v úterý a v neděli. Tato setkání se konají na Černém Mostě v budově Betelu v ulici Bryksova. Hlavním programem je zde „bohoslužba“, která je konceptualizovatelná formou přátelského setkání v rámci, kterého probíhají společné modlitby, zpěv náboženských písní, čtení a rozbor Bible. Významnou součástí je i diskuse, v rámci které se jednotlivé pasáže Bible vztahují k problematice současného světa. Mezi místními příznivci svědků Jehovových jsou zastoupeny všechny věkové kategorie, společenské vrstvy a součástí sboru Vysočanská jsou i někteří cizinci např. Ukrajinci a arménská rodina z Kyjí. Problémy svědků Jehových se odvíjejí od neuspokojujícího stavu veřejného prostoru, mezilidských vztahů a dalších problému spíše nábožensko-ontologického charakteru, které jasně definují v rámci své tiskové produkce. Budova svědků Jehových na Černém Mostě je významnou rovněž i z toho důvodu, že zde existuje rodina Betel – organizační a správní jednotka dobrovolníků, kteří svůj život zasvětí šíření poselství Jehovy. Na Černém mostě se konkrétně nachází překladatelský Betel, kde vznikají české překlady časopisů (překlady téměř ve všech případech probíhají v zemích, do kterých jsou směřované). Více podrobností o působnosti této skupiny lze nalézt na jejich webových stránkách.

Odhad členů:

Přesný počet z Hloubětína se nepodařilo zjistit cca 4, pravidelně na Černém Mostě se schází 20–30 osob (sbor Vysočanská), ale celý sbor je mnohem početnější.

HLOUBĚTÍN



Metro Hloubětín, metro Černý Most, Černý Most, Bryksova síň a budova Betelu, v rámci misijní činnosti celá část Prahy 14.

Poznámka:

Kontakt na svědky může v případě zájmu poskytnout paní Eva.

HLOUBĚTÍN



Iniciativa za odebrání nebezpečného psa.

Kontaktní osoba:

Dana Horová (prodej kuponů MHD Hloubětín).

Kontakt:

„Nový Hloubětín“ prodej lístků MHD v metru tel. 604 186 558 [email protected]


Dana Horová lokálně aktivní žena z „Nového Hloubětína“, která v březnu 2013 zorganizovala petici za odebrání psa paní Jiřině Šlancové. Paní Šlancová bydlí v „Novém Hloubětíně“ a venčí zde své dva psy, z nichž jeden je pitbul křížený s dobrmanem, který opakovaně napadl ostatní psy. Dne 10. března tento pes napadl a usmrtil psa paní Hamplové (což byl nejméně pátý případ napadení). Incident byl opětovně nahlášen městské policii ČR Prahy 14, ale jelikož situace nebyla řešena – policie pouze nařídila, aby pes nosil náhubek, který nenosí – vznikla petice. Touto iniciativou paní Horová artikulovala pobouření místních „pejskařů“, kteří se navzájem znají, mají mezi sebou dobré sousedské vztahy a není jim lhostejné dění v jejich bezprostředním okolí. Koncem března již na petici bylo téměř 200 podpisů. Jedna verze petice byla k podpisu v trafice v metru Hloubětín (vedle pracoviště paní Horové) a druhá verze kolovala mezi obyvateli Hloubětína. O kauze si sousedé vyprávěli rovněž v cukrárně Kolibřík. Dobře byla o ní informovaná i paní, která má v Horoušanské ulici obchod se psími potřebami. Skrze petici se tedy mobilizoval širší okruh skupinek sousedů, přátel a známých, kteří tak vyjádřili své potřeby ohledně bezpečnosti ve veřejném prostoru. Tito lidé nesdílejí pouze obavy o své vlastní psy, ale mají strach i o své zdraví a bezpečnosti svých dětí. Ačkoliv je tato iniciativa zatím jednorázovou akcí, tak jasně ukazuje na existenci aktivních sousedských sítí, které jsou schopné se komunitně aktivizovat, pokud usilují o společné zájmy.

Odhad členů:

Celá petiční iniciativa cca 200.


Trafika v metru, okénko prodeje lístků MHD v metru, ulice mezi domy na „Novém Hloubětíně“, cukrárna Kolibřík, obchod s potřeby pro psy v Horoušanské ulici.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem cukrárny Havana.

Kontaktní osoba:

Miroslav Křehlík (majitel).

Kontakt:

Cukrárna Havana Mochovská 595/38 Praha 9 - Hloubětín 198 00 tel.: 604 336 909 [email protected] www.cukrarnahavana.cz

Charakteristika komunitní aktivity a naplňovaných potřeb: Poměrně nedávno otevřeným podnikem, který disponuje velkým komunitně aktivizovaným potenciálem s širším kulturním přesahem je cukrárna Havana v komplexu Havany poblíž metra. Cukrárna zde vznikla na podzim roku 2012 a od té doby se zde již udály mnohé kulturně-společenské události od rodinných oslav, přes workshop výroby svíček, po den „Krásy a sportu“ (pan Křehlík je rovněž nadšený cyklista). Za touto cukrárnou stojí Miroslav Křehlík, který je velmi aktivním a angažovaným iniciátorem zlepšení celkové životní úrovně na Hloubětíně a nadšeným facilitátorem pevnějších sousedských vztahů a komunitního života. Jeho podnik je příjemným místem k trávení volného času především pro rodiny s dětmi, jelikož součástí cukrárny je rozsáhlý dětský koutek. Zároveň sem rádi zajdou dvojice či skupinky místních teenagerů. Do budoucna by pan Křehlík rád rozšířil pole své působnosti, a pokud to bude možné, tak by s chutí organizoval i divadelní představení pro děti a kurzy kreslení ve spolupráci s pedagožkami ze ZŠ Tolerance, z nichž některé rovněž cukrárnu pravidelně navštěvují. Jeho momentálně nejpalčivějšími problémy jsou ekonomická marginalizace v tomto regionu. Ačkoliv je cukrárna cenově příznivá, mnoho místních obyvatel si sem nemůže dovolit chodit. Dalším problémem je nízká informovanost nebo spíše neaktivita místních obyvatel. Např. některé akce i navzdory letákové propagaci téměř nikdo nenavštíví. Největší překážkou působení pana Křehlíka je však zoufalý stav okolí Havany, vandalismus a přítomnost osob, na okraji společnosti. Např. před pár týdny si pan Křehlík postěžoval, že kvůli skupince cca 5 mužů se psem, která popíjela alkohol před komplexem Havany, musel doprovodit své dvě zákaznice přes polovinu „Nového Hloubětína“, jelikož se bály jít domů samy. Právě na základě těchto a mnohých dalších zkušeností Miroslav Křehlík zdůrazňuje, že na Hloubětíně kultura začíná úklidem ulic a bezpečným veřejným prostorem, ve kterém bude příjemné trávit čas.

Odhad členů:

Hrubý odhad cca 15 osob na pravidelné bázi


Cukrárna Havana, „Nový“ a „Starý Hloubětín“, cyklostezka.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Sousedé kolem cukrárny „Kolibřík“.

Kontaktní osoba:

Paní Světlana.

Kontakt:

Cukrárna Kolibřík Poděbradská 142/124 198 00 Praha-Praha 14


Malou, ale co se komunitně aktivizovaného života týče, významnou cukrárnou je Kolibřík v Poděbradské ulici, kterou provozuje paní Světlana původem z Ukrajiny. Kolibřík je velmi oblíbeným místem sousedů z okolí všech věkových generací, ale zejména důchodců. Typické zde je vidět ženy třech generací u jednoho stolu, jež se se zájmem baví o novinkách ve zdejším okolí. V tomto smyslu je cukrárna velmi významným centrem, které otevírá prostor pro upevňování a navazování sousedských vztahů, což je podpořeno velmi komorním charakterem prostoru, ve kterém nelze přeslechnout konverzaci u vedlejšího stolu. Zajímavé je, že sem často členové této komunity, jež se tu vytvořila, chodí samostatně, jelikož ví, že zde vždycky bude někdo z přátel, kteří žijí v okolí. Sama paní Světlana je velmi angažovaná ve zdejším společenském životě a skrze konverzace se svými zákazníky sdílí jejich radosti a strasti. Dokonce do této cukrárny dojíždí i kvůli zdejší vřelé atmosféře a gastronomickému vyžití i nejmenovaná paní z Černého mostu, kde kvalitní cukrárna chybí. Komunitně aktivizovaná skupina zdejších sousedů má podobné požadavky jako např. přátelé kolem pana Raška a mnohé jiné zdejší skupiny. Trápí je zanedbaný veřejný prostor a rovněž problém bezpečnosti. Např. jedna členka této skupiny – paní v důchodovém věku byla zhruba před rokem okradena na Vetiškově náměstí a následně došlo k vybrání jejího celého bankovního účtu a bohužel náhrady od banky se jí nikdy nedostalo. Tyto a jiné negativní zkušenosti se silně vpisují do paměti místních obyvatel.

Odhad členů:

Hrubý odhad cca 10–15 osob na pravidelné bázi.


Cukrárna Kolibřík, okolí Poděbradské ulice, obchod s potřeby pro psy v Horoušanské ulici.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem „Hostince v Chaloupkách“.

Kontaktní osoba:

Pan Jelen (majitel).

Kontakt:

Hostinec v Chaloupkách V Chaloupkách 54, 198 00 Praha 9 - Hloubětín tel: 281 868 603


Bezkonkurenčně jedním z nejvyhledávanějších podniků v Hloubětíně i v širším okolí je „Hostinec v Chaloupkách“ nejčastěji označovaný jako „Chaloupky“ nebo někdy „U Jelena“. Na počátku roku 2013 byla tato ikonická hospoda znovu otevřená po rozsáhlé rekonstrukci. Zatímco v minulosti byla v pronájmu, nyní ji provozuje majitel – pan Jelen. Tato hospoda oplývá bohatým společenským životem a schází se zde pravidelně mnoho starousedlických skupin od „mladých“ po „staré“, přičemž nyní převažuje starší generace. Podobně jako v případě restaurace Na starého hospodě, oplývá Hostinec v Chaloupkách bohatou, žitou historií. Ačkoliv objekt není tak honosný a proslulý jako Na staré hospodě, restaurace V Chaloupkách zde existuje již přes půl století, a dokonce zde byla založená místní komunistická strana. Každopádně mnozí dnešní štamgasti sem chodili už se svými rodiči jako děti, a tudíž je pojí s tímto podnikem i hluboká emocionální pouta a rovněž zde dochází k upevňování místní identity skrze společné sdílení žité historie zdejšími sousedy. Podnik je rovněž vyhledáván za účelem uspokojení gastronomických potřeb a velmi oblíbený bude zejména rodinami s dětmi, jelikož na venkovní terase, která vzhledem k počasí zatím není otevřená, probíhá výstavba velkého dětského hřiště. Zatím se zde konal alespoň jeden koncert živé hudby v podobě neformálního country večera a lze pouze doufat, že kulturních akcí zde bude pořádáno víc.

Odhad členů:

Přesný údaj neznámý, hrubý odhad cca 10–50 v závislosti na dni v týdnu.


Hostinec v Chaloupkách, okolí ulice V Chaloupkách, Hl Ghetto, Totalboardshop, přátelská skupina rodin kolem ulice V Chaloupkách.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem restaurace „U Matěje“.

Kontaktní osoba:

Paní Martina (provozní).

Kontakt:

U Matěje Slévačská 744/1 198 00 Praha 9 tel.:733540462 [email protected]


U Matěje je velmi čerstvě otevřený podnik (otevřel se začátkem roku 2013) v prostorách ubytovny Areál Hloubětín, bývalé „Rajské zahrady“ – baru se smíšenou pověstí. Na rozdíl od záhady je U Matěje koncipováno jako stylová restaurace a bar v jednom a i po tak krátké době je mezi obyvateli v okolí nejen Slévačské ulice, ale i celého mikroregionu Hloubětína a Lehovce velmi oblíben. Kolem U Matěje se nyní pohybují komunitně aktivizovaných místních, kteří se dobře znají a navíc obsluha tohoto podniku je napojená na bývalého provozního „Hostince v Chaloupkách“. V minulém roce převzal provoz „V Chaloupkách“ majitel pan Jelen a v důsledku toho se část zdejších štamgastů přesunula do U Matěje, kde nyní pracuje servírka, která dříve pracovala „V Chaloupkách“. U Matěje se nyní okolo této komunitně aktivní skupiny odvíjí bohatý sousedský společenský život. Např. jeden z místních nadšenců dává dohromady pěvecko-turistický kroužek, jehož program by měl být brzy vyvěšený na připravované nástěnce vedle vchodu.

Odhad členů:

Přesný údaj neznámý, skupina štamgastů cca 10.


U Matěje, okolí ulice Slévačská, ubytovna Areál Hloubětín, mikroregion Hloubětín a Lehovec.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem restaurace, baru, nonstopu „Zipo“.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

SportBAR ZIPO Havana Mochovská 38 190 00 - Praha 9 - Hloubětín tel.: 775 302 92 [email protected] www.zipohloubetin.cz


Restaurace, bar a nonstop v jednom Zipo je „multifunkčním“ podnikem, ve kterém se míchají skupinky, které pocházejí z různých společenských vrstev a zároveň i cizinců především ze zemí východní Evropy, což je ostatně pro Hloubětín příznačné. Zipo je především doménou místní mládeže a osob mezi 30–50 lety. Na rozdíl od ostatních podniků je zde i větší koncentrace žen. Přes den je Zipo oblíbenou destinací některých místních „meníčkářů“ a chodí se sem i na večeře. Dokonce zdejší recept na svíčkovou měl takový úspěch, že byl publikován v časopise „Frnk“ bývalého starosty pana Froňka. Tento poměrně stylový podnik má i své temné stránky: za oddělenou stěnou je prostor s automaty, který je hojně navštěvován komunitou místních gamblerů, a v pozdních nočních hodinách se zde čas od času strhnou rvačky. Přesto lze říct, že tento podnik skýtá prostor diverznímu komunitně aktivizovanému životu. Některé starousedlické skupiny sem odmítají z těchto důvodů chodit, pro jiné je Zipo jediným slušným podnikem v okolí.

Odhad členů:

Přesný údaj neznámý cca 20–40 osob v závislosti na dnu v týdnu, často dvojice, ale rovněž i mnoho přátelských skupin cca 5 osob v průměru nebo individuálních osob.


Zipo, „Starý“ a „Nový Hloubětín“.

Poznámka:

Nepodařilo se mi identifikovat nikoho, kdo by měl zájem o spolupráci s městskou částí.

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem restaurace „Atlanta“.

Kontaktní osoba:

Miroslav Beneš

Kontakt:

Restaurace Atlanta Konzumní 252/12 198 00 Praha 9 - Hloubětín tel: 281 866 638 [email protected] www.atlantapraha.cz


Restaurace Atlanta je malý podnik, který je rovněž napojen na hotel v Konzumní ulici, pana Miroslava Beneše, zdejšího starousedlíka. Tato restaurace je navštěvovaná jak za účely gastronomickými tak především za účelem naplnění společensko-kulturních potřeb. Kolem restaurace Atlanta se pohybuje skupina zdejších komunitně aktivních starousedlíků, které spojují pevné přátelské vazby. Organizují se zde i neformální kulturní akce jako např. nedávný country večer, na kterém se sešli místní fanoušci a muzikanti, kteří se tomuto žánru věnují. Z cca 15 přítomných osob skoro polovina byly místní starousedlíci muzikanti, kteří se zde skrze hudbu a společné posezení s přáteli mohou seberealizovat a získat pocit uznání. Restaurace Altlanta neodmyslitelně patří ke koloritu místního života a v oblasti ulice Na obrátce, Kbelská a Konzumní je oblíbeným podnikem.

Odhad členů:

Přesný údaj neznámý – odhadem cca 10–50 osob v závislosti na dnu v týdnu rozdělených po skupinkách cca 5.


Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem restaurace „Na staré hospodě“

Kontaktní osoba:

Jan Myšák (majitel)

Kontakt:

Na staré hospodě Poděbradská 110/1 190 00 Praha 9 – Hloubětín

tel:281 866 646 [email protected]


Na staré hospodě je jedním z nejoblíbenějších podniků na Hloubětíně, ve kterém se sházejí od komunitně aktivních skupin štamgastů a starousedlíků i nově příchozí obyvatelé např. ukrajinští studenti nebo v sezoně dokonce i turisti.

Odhad členů:

Přesný údaj neznámý – odhadem cca 10–50 osob v závislosti na dni v týdnu rozdělených po skupinkách cca 5


Na staré hospodě (Poděbradská 110/1) je jedním z nejoblíbenějších podniků na Hloubětíně, ve kterém se sházejí od komunitně aktivních skupin štamgastů a starousedlíků i nové příchozí obyvatelé např. ukrajinští studenti nebo v sezoně dokonce i turisté.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem obchodu a posezení „Víno - Párty“.

Kontaktní osoba:

Dobroslava Mojžíšová

Kontakt:

Víno-Párty Poděbradská 98,198 00 Praha 9 -Hloubětín tel: 733 731 397


Zajímavou komunitně aktivní osobou z okolí Hloubětína je Dobroslava Mojžíšová, která nově otevřela podnik Víno-Párty v Poděbradské ulici. Podnik slouží jako obchod s rozmanitým výběrem dekorací a doplňků na organizaci oslav v kombinaci s prodejem špičkových vín, slovenské medoviny a jiných nápojů. K zakoupení jsou zde i menší dárky typu ručně vyráběné čokolády apod. Paní Mojžíšová dlouhá léta pracovala jako šéfkuchařka a proto výběru svého zboží věnuje největší péči, což se jasně ukazuje na kvalitě její nabídky. Rovněž je zde několik stolečků a obchod tedy slouží i jako malá kavárna/vinárna, kam si rádi chodí posedět nejen přátelé a zákazníci paní Mojžíšové, ale i malé skupinky místních důchodců. Do budoucna by paní Mojžíšová ráda rozšířila pole své působnosti a plánuje nabízet kompletní organizaci různých oslav. V tomto smyslu by rovněž ráda spolupracovala s městskou částí. Paní Mojžíšová je v oblasti Prahy 14 napojena ještě na jednu další komunitu, konkrétně na sousedy ze zahrádkářské kolonie Kbelská 55 v Hutích, kde tráví nejvíce svého volného času. Místní sousedy spojují obavy ohledně bezpečnosti, jelikož v jednom z objektů v této osadě se usídlila početná skupina drogově závislých a několik „bezdomovců“. Podle paní Mojžíšové bezdomovci problémem nejsou, ale o trochu horší je situace drogově závislých, kteří ačkoliv mají velký zájem zde žít, svou přítomností znečišťují okolní životní prostředí. Městská policie ČR o této skupině ví a zároveň zde údajně působila správa sociálního zabezpečení v případě těhotné ženy a občanské sdružení Eset-Help. Podle místních obyvatel se ovšem nic nezměnilo a k mírné recidivě dochází dodnes. Každopádně zde existují napjaté vztahy mezi místními a sociálně vyloučenými osobami, které by měly být řešeny s největší citlivostí a ohleduplností k oběma zainteresovaným stranám.

Odhad členů:

Malé skupinky důchodců (přesný údaj neznámý).


Víno-Párty, okolí ulice Poděbradská a Kbelská, zahrádkářská kolonie Hutě.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem čínské restaurace.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Čínská restaurace Mochovská 535/38, 198 00 Praha 9-Hloubětín


Čínská restaurace je pravděpodobně nejoblíbenější destinací místních obyvatel na Hloubětíně, kde mohou uspokojit své gastronomické potřeby, a to již po mnoho let. Navštěvují jí zejména obyvatelé Hloubětína, ale rovněž sem chodí obyvatelé z okolních oblastí (např. Lehovec, Černý most). Obliba restaurace spočívá především v přívětivé obsluze (jedná se o rodinný podnik), atraktivnímu exotickému prostředí a finančně dostupnému jídlu. Čínská restaurace je oblíbeným místem setkávání v rámci menších přátelských a rodinných formací všech generací a společenských vrstev.

Odhad členů:

Údaj neznámý, ale odhadem zde projdou desítky zákazníků denně (ve více vytížených dnech cca 100).


Čínská restaurace v komplexu Havana, Hloubětín, Lehovec, Černý Most.

Poznámka:

Z důvodů limitovaného trvání výzkumu se nepodařilo zjistit víc informací.

HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem hospody „Pivnice Žralok“.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Naproti komplexu Havana (Mochovská 535/38, 198 00 Praha 9-Hloubětín).


„Žralok“ je proslulým podnikem, který je situován v blízkosti metra naproti komplexu Havana. Navštěvovaný je širokým spektrem ekonomicky a sociálně marginalizovaných skupin, důchodců a dělníků počínaje a „bezdomovců“ konče. Osazenstvo uvnitř tvoří zejména muži středního až staršího věku. Velmi populární je venkovní sezení, které je rovněž jediné na straně Havany. Vzhledem ke složení osazenstva „Pivnice u žraloka“ využívají tyto prostory k trávení volného času spíše osoby ve slabší sociální situaci, jako jsou např. romské rodiny. Ovšem to neznamená, že by „Žralok“ byl nutně problematickým podnikem, naopak zde existuje ustálená skupina štamgastů a rozvíjí se zde bohatý komunitně aktivní život. Skupinky i jednotlivci zde nacházejí společensko-gastronomické vyžití, zatímco sdílí své příběhy o těžkostech života na „okrajích společnosti“. Všeobecně lze říct, že se „Žralok“ příliš neliší od ostatních podniků na Hloubětíně, co se potenciální problematičnosti týče. Větší problém představují okolní herny (Nemesis, Depreso, někdy Zipo), ve kterých se scházejí skupinky místních gamblerů. „Žralok“ je naopak jednou z legend hloubětínských hospod a barů a „Plzeň“, která se zde čepuje je pověstná široko-daleko v okolí.

Odhad členů:

Údaj neznámý


Pivnice u Žraloka, okolí Havany, „Papírová cesta“, zahrádkářská kolonie v Hutích.

Poznámka:


HLOUBĚTÍN



Sousedé z nonstopu v ubytovně Areál Hloubětín.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Areál Hloubětín Slévačská 744/1, 198 00 Praha 9-Hloubětín


Jiným místem, kde se scházejí sociálně a ekonomicky marginalizovaní je nonstop v bývalých sklepních prostorech pod největší ubytovnou na Hloubětíně – Areál Hloubětín. V současnosti tento komplex patří údajně tureckému majiteli (detaily neznámé), který využívá tyto rozsáhlé prostory jako ubytovnu pro velice široké spektrum osob. Přebývají zde např. děti na sportovních akcích (např. fotbalová reprezentace Karlovy Vary), studenti VŠ ze zemí východní Evropy, osoby v tíživé ekonomické a sociální situaci, zaměstnanci security firem a ostatní nájemní dělníci. Všeobecně lze říci, že levné ubytování v současnosti přitahuje až překvapivě rozmanitou kombinaci osob, která se táhne napříč velkou části sociálního spektra. Velice významnou část obyvatel tohoto komplexu tvoří nájemní dělníci zejména security firem (např. Abas IPS), které si pronajímají rozsáhlé části komplexu a svým zaměstnancům, kteří nejčastěji pocházejí ze Slovenska a Moravy, nabízejí zvýhodněnou možnost bydlení. Obyvatelé ubytovny jsou většinou rozděleni do menších skupin kolegů a přátel, kteří se vzájemně odlišují výběrem míst svého společenského vyžití. Zatímco ti lépe situovaní (studenti, dětí na sportovních akcích atd.) navštěvují restauraci „U Matěje“, ti ve slabší sociální situaci preferují nonstop (obyvatelé této ubytovny samozřejmě navštěvují i jiné vzdálenější podniky v okolí). Nonstop pod ubytovnou je zejména doménou mužů středního až staršího věku a je navštěvován přátelskými skupinami, které v komplexu bydlí. Vzhledem k tomu, že nonstop má kvalitní a rychlé připojení k wi-fi zavítají sem občas i studenti s laptopem. Zdejší štamgasti se vzájemně dobře znají. Aktivně komunitní chování, které má podobu společensko-gastronomického vyžití, je zde velmi živé.

Odhad členů:

Cca 4 skupiny o cca 5 osobách (v době výzkumu). Celá ubytovna Areál Hloubětín až 1200 osob.


Nonstop areál Hloubětín, některé skupiny i U Matěje, Zipo, Na staré hospodě a ruský obchod mezi ulicí Slévačská a Nástrojářská.

Poznámka:


HLOUBĚTÍN



Společenský život kolem hospody „U Kardinála“.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

U Kardinála Poděbradská 597/67, 198 00 Praha 9 - Hloubětín


Další podnik, který oplývá velmi rozmanitou skladbou místních štamgastů je „U Kardinála“ ‚v Poděbradské ulici. Nejčastěji sem zavítají osoby, které bydlí v sousední ubytovně Alfa (rovněž Rumuni a Bulhaři), místní starousedlíci zejména muži staršího věku, ale chodí sem i dáma kolem sedmdesáti let s kamarádkami, někteří Romové a jednou za měsíc se staví na dvě malá piva i bývalý starosta Prahy 14, který žije v těsné blízkosti. Lze tedy konstatovat, že i „U Kardinála“ existuje rozvinutý komunitně aktivní život, který prochází celým spektrem různých sociálních skupin. Primárním důvodem návštěv je uspokojení společensko-gastronomických potřeb, ale najdou se zde i skupinky gamblerů, kteří okupují zdejší automaty. V minulosti se zde rovněž scházela komunitně aktivizovaná skupina neonacistů, která před několika lety zanikla. Důvodem zániku byly údajně vnitřní rozpory poté, co si leader této skupiny našel přítelkyni židovského původu. Rovněž zde v minulosti došlo k závažnému ublížení na zdraví – jeden ze zdejších číšníků „Jumbo“ byl brutálně pobodán nožem a pouze s velkým štěstím incident přežil. K pobouření místních vedla skutečnost, že pachatel byl odsouzen na pouhých 15 měsíců výkonu trestu a čin nebyl klasifikován ani jako loupežné přepadení, jelikož nedošlo k odcizení finanční hotovosti měny.

Odhad členů:

Údaj neznámý.


U Kardinála, okolí ulice Na obrátce, ubytovna Alfa, ubytovna Areál Hloubětín, ubytovna „Půlnoční království“ na Praze 9, Zipo.

Poznámka:


HLOUBĚTÍN



Skupinky zevlujících teenagerů.

Kontaktní osoba:

Martin Pazlar viz poznámka.

Kontakt:

Údaj neznámý.


Výrazné skupinky zejména v sídlištních částech Hloubětína tvoří skupinky zevlujících teenagerů. Zejména se jedná o kluky, ale mnohé skupinky jsou genderově smíšené. Tyto skupinky jsou vysoce komunitně aktivní, ale jejich působení je zejména orientované dovnitř a někdy je obtížné s nimi navázat kontakt. Důvodem toho je, že se tito mladí lidé z různých důvodů vymezují vůči svému okolí a to zejména ve vztahu k autoritám. Hlavním důvodem setkávání je uspokojení svým společenských potřeb, potřeb seberealizace a zejména naplnění potřeb uznání. V některých případech se totiž jedná o outsidery v rámci majoritního vzdělávacího systému, v kterém se jim nedostává pocitu uznání, což v nich vyvolává pocit resistence vůči tomuto systému. Na jednu stranu lze usoudit, že se jedná o syndrom tzv. „sebenaplňující předpovědi“ (též Pygmalion efekt aj.) v kombinaci se současnou popularitou určitých subkultur resistence (např. hip-hop atd.). Každopádně na Hloubětíně existuje velice citlivý a úspěšný terénní program občanského sdružení Jahoda na Černém mostě, které situaci těchto skupin dlouhodobě a hloubkově monitoruje. Nejdůležitější potřebou podobných skupinek teenagerů je vznik místa, kde by se mohli svobodně ale bezpečně setkávat a vznik aktivit, které by vyplnily jejich volný čas. V současnosti jsou odkázáni i v zimě pobývat venku, občas tráví čas na internetu v knihovně anebo jezdí zevlovat do blízkých nákupních center. Např. jedním z přání byl vznik kvalitního boxerského ringu v blízkém okolí (nyní se za většinou sportovních aktivit musí zpravidla dojíždět na Černý most, což mnohé odradí). Fyzický a s ním spojený i intelektuální rozvoj a kladné vzory v podobě trenérů nebo jiných osob, jsou pro tyto mladé lidi klíčové, co se týče možností jejich seberealizace v budoucnosti viz např. HL Ghetto.

Odhad členů:

Cca 5, celkový počet skupinek se bude pohybovat v desítkách v závislosti na ročním období.


Různé prostory mezi panelovými domy na „Novém“ i „Starém Hloubětíně“, hřiště u ZŠ Tolerance, nákupní centrum Harfa, Černý most a další, z etických důvodů vynechaná místa.

Poznámka:

Více informací o potřebách a problémech mládeže na Praze 14 může poskytnout Martin Pazlar, který pracuje jako street-worker v Jahodě na Černém Mostě, přičemž na Hloubětíně, kde i bydlí, pracuje také. Martin Pazlar má hloubkový vhled do místní problematiky a může nabídnout velice významnou expertní znalost např. co se týče již výše zmíněných potřeb teenagerů, ale zároveň může významně přispět i v otázkách připravovaného projektu kulturního centra H55. Kontakt: [email protected], tel: 773 674 060

HLOUBĚTÍN



Lidé bez domova – Bezdomovci.

Kontaktní osoba:

Viz poznámka.

Kontakt:

Údaj neznámý.


„Bezdomovci“ a jiné marginalizované skupiny jsou vnímany jako největší „kulturní“ problém nejen Hloubětína, ale i ostatních blízkých mikroregionů jako Lehovec, Hutě a Aloisov. Bylo by však chybné usuzovat, že tito lidé utvářejí jednu homogenní skupinu, do které jsou často stereotypně zařazování majoritou. V oblasti Hloubětína se vyskytují nejméně tři typy bezdomovců: A) komunitně aktivní úspěšně integrovaní, usedlí „bezdomovci“ z Hutí B) skupiny bezdomovců, které osidlují urbánní zástavbu C) komunitně neaktivizovaní transitní bezdomovci se sběrným odpadem. Každý z těchto typů se pak dále dělí na menší skupiny přátel, které operují na různých místech. A) Jedna komunitně aktivizovaná skupinka bezdomovců, kteří se usadili poblíž Hloubětína je velice pozoruhodný příklad úspěšné integrace této konkrétní komunity, ale i několika jiných v oblasti Hutí. Konkrétně se jedná o skupinu čtyř mužů kolem cca 50 let, kterým zdejší strážníci městské policie Dušan a Martin pomohli si pronajmout od městské části opuštěné chatičky ve zdejší zahrádkářské osadě. Tito muži zde vystavěli esteticky velmi zajímavou menší osadu, kde mají středně velké hospodářství, které jim rovněž zajišťuje zdroj obživy. Navíc jeden z mužů je zaměstnán jako galvanizér, zatímco ostatní se věnují hospodářství. Největším problémem je však, že zde chybí přívod vody a elektřiny, který by umožnil kultivovanější životní podmínky. Všeobecně lze, ale konstatovat, že daná skupina je spokojená se svým životním stylem a nic jim nechybí. Tato komunita může sloužit jako inspirace citlivého řešení problematiky bezdomovectví a jiných fenoménů sociální marginalizace. B) Druhý typ bezdomovců lze již chápat jako problematický, přičemž se konkrétně jedná o skutečné bezdomovce, kteří okupují v meších i početnějších skupinkách urbánní prostory téměř celého Hloubětína. Ti vyvolávají největší pobouření ze strany místních obyvatel, jelikož jejich přítomnost se pojí často se znečištěným veřejným prostorem, vandalismem a někdy i slovní šikanou nebo drobnou kriminalitou a navíc se tyto skupiny prolínají s drogově závislými a dealery. Jelikož se tyto skupiny shromažďují uprostřed zástavby, svou přítomností ruší noční klid jako např. mezi Vetiškovým náměstím a Klánovickou ulicí poblíž průchodu. Tento problém by měl být řešen citlivě a s dlouhodobou perspektivou k užitku obou zúčastněných stran. Násilný odsun, ke kterému např. v centru Prahy dochází rozhodně problém neřeší, pouze ho přesune jinam. Podle informací místní policie se situace na Hloubětíně zhoršila před pěti až šesti lety, právě v souvislosti s tímto odsunem. Pokud tato situace zůstane ignorována, jako tomu bylo doposud, tak může dojít i v extrémním případě ke vzniku jakési domobrany, k čemuž dochází např. v Hutích, což nelze hodnotit jako optimistický vývoj, ale naopak to ukazuje tragické rozměry tohoto dlouho přehlíženého problému. Částečné řešení by mohlo přinést odstranění přilehlých sběrem a herních automatů. Rovněž by se dalo uvažovat o integračních programech typu sběrných dnů, o kterých pojednávám spolu se třetím typem bezdomovců v neaktivizovaném seznamu Hloubětín. Každopádně nejdůležitější potřebou těchto komunit jsou důstojné životní podmínky a lepší integrace do majoritní společnosti.

Odhad členů:

HLOUBĚTÍN


Trvale se v mikroregionu pohybuje 30–50 bezdomovců.


Od Mochovské po Klánovickou ulici na Hloubětíně – nejvíce okolí Havany a pak Vetiškovo náměstí. Skládka u vozovny tramvají u ulice Kbelská, objekt za hloubětínským hřbitovem a Hutě, podniky – Žralok, Depreso.

Poznámka:

Kontakt strážníci městské policie Dušan a Martin: Dušan Vybíral (tel: 608 882 348), Martin Šeliga (777 835 606).

HLOUBĚTÍN



Drogově závislí.

Kontaktní osoba:

Viz poznámka.

Kontakt:

Údaj neznámý.


Největším problémem Hloubětína je dostupnost drog a přítomnost poměrně velkých skupin drogově závislých. Podle informací městské policie se jedná o měkké i tvrdé drogy. Drogově závislí jsou nejen hlavním předmětem kritiky zejména ze strany zranitelnějších skupin, jako jsou matky s dětmi. Vzbuzují v nich strach a rovněž jsou špatným příkladem. Současně zde existuje rovněž platforma dealerů, bez kterých by se tu závislí logicky nesdružovali. Dealeři i konzumenti se vyskytují od Mochovské ulice po Klánovickou a rovněž kolem Chvalské ulice na Lehovci. Nejvíce se tyto osoby soustředí v okolí Havany a na Vetiškově náměstí – slovy strážníků Dušana a Martina to „největší zlo je soustředěné 200–300 metrů v okolí metra“. Někteří z nich jsou místní z okolí, jiní (pravděpodobně) většina se zde usídlili později (často pocházejí i z jiných měst např. Kladno). Některé skupiny drogově závislých se prolínají se skupinami urbánních bezdomovců a nocleh vyhledávají na různých místech mikroregionu. V okolních Hutích existují momentálně dvě lokality, kde se sdružují dvě poměrně početné skupiny drogově závislých (viz Víno-Párty paní Mojžíšová). Velkým problémem těchto skupin jsou s nimi spojené projevy vandalismu, recidivy a drobné kriminality. Na Hloubětíně často dochází ke krádežím součástí aut apod. To v místních pochopitelně vzbuzuje značnou míru nevůle a rozhořčení. Obavy mají lidé i o svou bezpečnost např. starší lidé nejezdí večer do divadla nebo do kina, jelikož se bojí večer pohybovat v okolí metra. Na druhou stranu však na základě informací městské policie, situace zde vypadá hůř, než ve skutečnosti je a všeobecně lze říct, že Hloubětín je relativně bezpečné místo. Podobně jako u bezdomovectví, problematika těchto osob na okraji společnosti by měla být řešena s krajní opatrností a citlivostí k oběma stranám. Více informací o těchto komunitně aktivních skupinách v případě zájmu mohou poskytnout strážníci městské policie Dušan a Martin kontakt viz poznámka.

Odhad členů:

Celkový počet neznámý, skupina Kbelská 55 (cca 15), 2. skupina Hutě (cca 5–10).


Od Mochovské ulice po Klánovickou a rovněž kolem Chvalské ulice na Lehovci. Nejvíce se tyto osoby soustředí v okolí Havany a na Vetiškově náměstí. Rovněž několik míst v Hutích. Podniky – Depreso někdy Zipo aj.

Poznámka:

Strážníci městské policie Dušan a Martin jsou poměrně velmi známými osobami v mikroregionu. Dokonce se o nich psalo i v časopise „Čtrnáctka“. V této lokalitě působí již mnoho let a disponují

HLOUBĚTÍN


hloubkovou a intimní znalostí místní problematiky. Kontakt: Dušan Vybíral (tel: 608 882 348), Martin Šeliga (777 835 606).

HLOUBĚTÍN


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Hloubětín

MIKROREGION: Hloubětín


Přestože v Hloubětíně existují velmi rozvinuté komunitně aktivizované vztahy, většina

zdejšího komunitního chování zůstává neaktivizovaná. Podobně vidí situaci i obyvatelé

Hloubětína. Nejčastější odpověď na otázku, co se zde děje zajímavého bylo „nic“, a že

společenský život už není to, co kdysi býval. To platí zejména pro střední a starší generaci,

která má často pocit, že za časů socialismu se žilo lépe a zdejší kulturní a společenský život

vzkvétal. Dnes zde nejen do velké míry zanikla kulturní infrastruktura, která tu kdysi bývala

(např. kino Cíl nebo taneční zábavy), ale zároveň se prodloužila pracovní doba, tudíž na

organizaci komunitního života nezbývá čas. Současní teenageři preferují trávit čas na počítači

nebo se účastní jiných formálně organizovaných aktivit, tudíž nemají ambici nebo nestíhají

provozovat více aktivit v rámci zdejšího veřejného prostoru (v současnosti zde nebyly

identifikovány žádné natolik výrazné komunitně aktivní skupiny neformálního charakteru,

jako bylo dříve HL Ghetto). Co víc, podle místních starousedlíků v dobách socialismu se zde

obyvatelé na denním pořádku nepotýkali s rozmanitými a komplexní problémy, které zde

existují dnes, jako je vnitřní vysoká mobilita obyvatel, zanedbaný a špinavý stav veřejného

prostoru, ekonomicko-sociální marginalizace a sociální patologie (drogově závislí,

bezdomovci, kriminalita). Od těchto faktorů se odvíjí většinová skepse obyvatel Hloubětína,

kteří často rezignují, a své volnočasové aktivity vymezují do soukromých sfér, přičemž mnozí

z nich tráví volný čas mimo lokalitu. Mezi nejvýraznější neformální a neaktivizované

komunitní chování v oblasti Hloubětína patří: „pejskaři“, běžci a ostatní neaktivizovaní

sportovci, rodiče s dětmi, vietnamská komunita, skupiny z východní Evropy, sprejeři, někteří

bezdomovci a sběrači využitelných surovin.

Jedním z důvodů oslabování komunitně aktivizovaného života v Hloubětíně je stejně jako

v Lehovci vysoká mobilita zdejších obyvatel. Starousedlíci z panelových sídlišť i ze zástavby

rodinných domků a vilek odhadují, že za poslední zhruba desetiletí mohlo dojít až k 50%

obměně obyvatel. Mnozí nově příchozí zde však dlouho nezůstávají, zejména kvůli viditelným

projevům sociální patologie, ale naopak jsou zde i ti, kteří Hloubětín vidí jako relativně dobré

místo pro život (častěji osoby z vilkové zástavby). V kontextu těchto změn se do oblasti

přestěhovalo také relativně vysoké množství cizinců. Význační jsou především Vietnamci,

kteří zde provozují nejčastěji potraviny nebo kosmetická studia (manikúra apod.), a dále zde

existuje velmi početná komunita osob ze zemí východní Evropy jako je Rusko, Bělorusko,

Ukrajina aj. Tyto komunity však nejsou vnitřně jednotné a jejich chování zůstává v tomto

mikroregionu v drtivém množství případu komunitně neaktivizované.

HLOUBĚTÍN


Hloubětín na rozdíl od Lehovce disponuje velkým množstvím rozmanitých ploch zeleně, které

jsou velice oblíbené ze strany místních obyvatel a pro mnohé jsou hlavním aspektem

kvalitního kulturního života. Co více, pro některé nově přistěhovalé jsou atraktivní přírodní

podmínky v tomto mikroregionu a jeho blízkém okolí důvodem, proč si k životu vybrali právě

Hloubětín. Nejen, že zde jsou četné zelené plochy mezi panelovou výstavbou, menší parky

a dětská hřiště, ale zároveň se zde rozprostírá poměrně rozsáhlý lesopark, blízký je i Kyjský

rybník a oblast bývalé bažantnice v Hutích. Ze všech těchto destinací je místními

neaktivizovanými „pejskaři“, běžci, rodiči s dětmi i některými aktivními důchodci nejvíce

oblíbený lesopark. Na tuto zeleň by nemělo být nahlíženo jako na jednotný celek, naopak lze

zde hovořit o dvou typech: A) Extravilán – větší plochy lesů, luk, sadů, zahrad atd. mimo

zastavěné plochy B) Intravilán – zeleň uvnitř zastavěných ploch, která má většinou

estetickou, zdravotní a rekreační funkci. Oba dva typy zeleně jsou velmi významné a pojí

k sobě i odlišné komunitní chování. Zatímco intravilán slouží primárně skupinám

i jednotlivcům se sníženou mobilitou, extravilán přitahuje více aktivní komunity, jejichž

základní životní potřebou je rovněž vztah k přírodě.

Charakteristickým problémem zdejší zeleně je její neefektivní údržba, špatná vybavenost,

chabá komunikační infrastruktura a někdy i obavy o bezpečnost ze strany zranitelnějších

skupin (zejména oblast bývalé bažantnice, ale pro některé i lesopark). Zanedbaný stav se

v tomto mikroregionu netýká pouze zeleně, ale je charakteristický pro celý veřejný prostor

Hloubětína, a zároveň brání vyšší míře komunitní aktivizace. Například v oblasti „Nového

Hloubětína“ nedávno došlo k „revitalizaci“ intravilánu mezi panelovými domy. Vyřezaly se

zde keřovité plochy, které využívaly bezdomovci jako úkryt. Tento krok byl místními sice

přijat pozitivně, ale z dlouhodobého hlediska problém neřeší, jelikož zeleně v důsledku

ubude a bezdomovci se přesunou o kus dál. Podobně krátkozrakým a nešetrným způsobem

byl řešen i pobyt bezdomovců na veřejných lavičkách v „Novém“ i „Starém Hloubětíně“.

Lavičky se odinstalovaly a nyní se místní obyvatelé nemají kde sdružovat. Senioři si po cestě

na nákup nemohou odpočinout a to je vnímano mnohými komunitně aktivizovanými

i neaktivizovanými skupinami jako palčivý problém, který zřetelně poukazuje na nekulturní

charakter tohoto mikroregionu. Mezi ostatní problematická místa patří neudržovaná oblast

zámeckého parku a stadion TJ Slavoj, který je momentálně nefunkční, ačkoliv místní

fotbalisté nemají, kde hrát.

Na rozdíl od Lehovce a Aloisova je v Hloubětíně poměrně velké množství dětských hřišť,

z nich několik je nově zrekonstruovaných. Přesto jsou zdejší dětská hřiště zpravidla vnímaná

rodiči dětí jako nedostačující a jejich vybavenost jako chabá. Co více, současný sterilní

a nekreativní způsob realizace dětských hřišť, nenabízí prostor větší komunitní aktivizace

rodičů a zároveň jsou pro děti tato hřiště nudná. Dále v Hloubětíně naprosto chybí venkovní

hřiště pro nejmenší do třech let, pro které ta nynější nejsou využitelná. Nedostatek zázemí

pro batolata rovněž podporuje určitou izolaci nově přistěhovalých mladších maminek, které

se nejčastěji individuálně prochází ulicemi „Starého Hloubětína“, jelikož blízký lesopark je

pouze obtížně dostupný s kočárkem. Řešením by bylo, kdyby v lesoparku existovala alespoň

HLOUBĚTÍN


jedna centrální komunikace, která by vedla kolem velké dětského hřiště na vrcholu kopce,

jež je velmi oblíbenou procházkovou destinací rodin s dětmi nejen z Hloubětína, ale

i Aloisova a Lehovce. Podobně jako ostatní hřiště, tak i hřiště v lesoparku by potřebovalo

zásadní rekonstrukci. Na „Novém Hloubětíně“ v minulosti byl nejoblíbenějším hřištěm

„Bramborák“, kde dnes po mnoha letech probíhá dlouho očekávaná revitalizace. Za ní stojí

iniciativa místních v rámci projektu společnosti Lidl „Rákosníčkovo hřiště“, ve kterém se toto

dětské hřiště vydobylo třetí místo. Lze konstatovat, že v tomto smyslu dochází pomalu ke

změnám, ale případ „Bramboráku“ zůstává spíše ojedinělý.

Nejmíň populárním, ale paradoxně nejfrekventovanějším místem v Hloubětíně je Vetiškovo

náměstí a okolí Havany. Základní problém je, že ačkoliv co se frekvence pohybu lidí týče, jde

jasně o současné přirozené centrum dění na Hloubětíně, tak jeho vysoký potenciál komunitní

aktivizace zůstává nenaplněn. Vetiškovo náměstí má velkou výhodu, že se rozkládá v těsné

blízkosti metra – nejdůležitějšího místního komunikačního uzlu a jeho vybavenost, co se týče

infrastruktury služeb je velmi rozvinutá. Ovšem vzhledem k tomu, že zde nedochází

k žádnému zajímavému dění (chybí zde zmíněné lavičky) a prostor náměstí je často

znečištěný, místní obyvatelé zde až na sociálně vyloučené skupiny, unavené důchodce nebo

občasné skupinky teenagerů čas příliš netráví. Protilehlé okolí Havany, které je propojeno

s Vetiškovým náměstím pouze nehostinným podchodem pod Poděbradskou ulicí, je vnímáno

ještě více negativně, jelikož na něm dochází k pravidelnému shromažďování skupin na okraji

společnosti a tento prostor je zpravidla znečištěný a to i z důvodu nedostatečného odvozu

odpadu v této lokalitě.

Ekonomická a sociální marginalizace, které jsou zároveň chápány jako otázka kultury, tvoří

nejzávažnější problém této lokality. Obyvatelé Hloubětína se často shodují, že víc než

kulturní programy je zde třeba začít údržbou znečištěného a zanedbaného veřejného

prostoru a řešením otázek sociální patologie. Nejen, že okolí metra v Hloubětíně nabízí

ideální vyžití pro gamblery vzhledem k množství nonstopů a heren, ale zároveň zde existuje

vyšší míra kriminality. Ta se ve většině případů omezuje na krádeže, ale v minulosti zde došlo

i k závažným trestným činům. V okolí Havany i na mnohých jiných místech jsou pravidelně

vidět drogově závislí (kteří se často dopouštějí krádeží, ale není to pravidlem) a mezi nimi se

rovněž hojně pohybují bezdomovci, kteří okupují zbylé lavičky nebo jiná výhodná místa.

Většina těchto skupin na okraji společnosti má charakter spíše komunitně aktivizovaného

chování, ale jsou mezi nimi i komunitně neaktivní jedinci, z nichž nejprominentnější jsou

sběrači využitelných surovin. Hlavním důvodem proč se tyto osoby vyskytují v okolí

Hloubětína je, že zde existuje ideální „infrastruktura“ v rámci, které se realizují. Konkrétně se

tady nachází: A) sběrny – zdroj příjmu B) ubytovny nebo jiné prostory (i venkovní), kde lze

bydlet a C) společenské vyžití – podniky, ve kterých se tito lidé mohou sdružovat (na údajně

nejlevnějším pivu v Praze) nebo v případě bezdomovců venkovní plochy, přičemž levný

alkohol je k dostání ve vietnamském obchodě u Havany. Na příklad díky těmto „příhodným

podmínkám“ zde vznikla tzv. „papírová cesta“, která vede od metra skrze panelovou

zástavbu „Nový Hloubětín“ kolem největšího zdejšího dětského hřiště do sběrny/parkoviště

HLOUBĚTÍN


aut, která se nachází v těsné blízkosti hloubětínského hřbitova. Po této trase denně projdou

někdy i desítky bezdomovců a jiných ekonomicky marginalizovaných osob obtěžkaných

taškami plných papíru (často deník metro), které nesou do místní sběrny.

Vysoká míra výskytu komunitně neaktivizovaného chování na Hloubětíně je tudíž zapříčiněna

zejména následujícími faktory: A) změnou životního stylu a pracovní vytížeností velkého

množství zdejších obyvatel B) vysokou vnitřní mobilitou obyvatel C) zanedbaným a špinavým

stavem veřejného prostoru D) ekonomicko-sociální marginalizací a projevy sociální patologie

E) malou mírou informovanosti o možnostech společensko-kulturního vyžití, které se zde

často limituje na návštěvy oblíbených hospod. Na druhou stranu větší míra zdejší komunitní

aktivizace možná je a mohla by být posílena skrze zde již etablovaná uskupení. Naprostou

nutností je ovšem zlepšení stavu veřejného prostoru a šetrné řešení problematických

projevů sociální patologie. Velmi výraznou změnou by bylo posílení prostoru kolem metra

jako přirozeného centra v rámci, kterého se lze setkávat a příjemně trávit čas (např.

organizací farmářských trhů atd.). V neposlední řadě je nutné zvýšit informovanost

o možnostech kulturního vyžití v tomto mikroregionu a jeho okolí.

HLOUBĚTÍN


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Hloubětín


Komunity z východní Evropy kolem Ruského obchodu.


Početnou, ale z velké míry komunitně neaktivizovanou menšinou, jsou komunity z východní Evropy. Nejčastěji se jedná o Ukrajince, Rusy, ale i některé jiné skupiny např. Bělorusy, Rumuny, Bulhary, Arménce a Gruzínce. Lze konstatovat, že tyto velmi rozdílné národnostní menšiny se skládají ze třech typů osob: A) studenti VŠ B) rodiny s dětmi C) nájemní dělníci. Místem, kde se hodně těchto osob koncentruje je Ruský obchod ve Slévačské ulici v blízkosti ulice Kolbenova, kam někteří z těchto jedinců chodí na pravidelné nákupy vzhledem ke skutečnosti, že velké množství z nich bydlí v přilehlé ubytovně Areál Hloubětín. Podobně jako u vietnamské komunity, zde potenciál větší komunitní aktivizace je, ale vzhledem k tomu, že se nepodařilo zjistit mnoho informací o těchto skupinách, tak nelze říct, jakou by měla mít podobu. Každopádně kontakt s touto komunitou lze pravděpodobně navázat skrze zdejší Ruský obchod.


Ruský obchod v ulici Slévačská u ulice Kolbenova, ubytovna Areál Hloubětín Slévačská, U Matěje, Na Staré hospodě, Univerzita Karlova v Praze – Ústav jazykové a odborné přípravy Hloubětínská.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



„Pejskaři“.


„Pejskaři“ jsou velmi výraznou skupinou v Hloubětíně a lze se s nimi setkat v celém tomto mikroregionu, ať už se jedná o vilkovou zástavbu nebo prostory sídliště. Velmi oblíbenou destinací pejskařů je rovněž blízký lesopark a oblast Kyjského rybníka. V rámci této skupiny se vyskytují všechny věkové kategorie. Ačkoliv zde existují menší komunitně aktivizované skupinky, většina pejskařů se ve veřejném prostoru pohybuje individuálně nebo po dvojicích. To ovšem neznamená, že se pejskaři navzájem neznají a v případě společného zájmu nemohou mobilizovat. Zajímavým případem této mobilizace je nedávná iniciativa o odebrání nebezpečného psa v „Novém Hloubětíně“ (viz Akt. seznam Hloubětín). Potřeby místních pejskařů se prolínají s požadavky ostatních zdejších skupin, zejména se jedná o zlepšení stavu veřejného prostoru, údržba jeho čistoty a kultivace místní komunikační infrastruktury.


Víceméně všechny oblasti mikroregionu, ale zejména zelené plochy: lesopark mezi Hloubětínem a Kyjema, zámecký park a okolí TJ Slavoj, zelené prostory v panelové zástavbě na „Novém Hloubětíně“

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Vietnamci.


Významnou leč do velké míry komunitně neaktivizovanou skupinou, co se veřejného života týče, jsou místní Vietnamci zejména ti z první generace přistěhovalých, kteří zde provozují širokou síť potravinových obchodů, několika nehtových studií a některého obchodu s textilem. Na Hloubětíně existují čtyři obchody s potravinami, které vlastní Vietnamci – tři v blízkosti metra a čtvrtý na Poděbradské ulici. Všeobecně jsou tyto obchody celkem vyhledávané a vztahy této minority s majoritou jsou velmi dobré. Zdejší Vietnamci netvoří jednotnou komunitu, ale znají se mezi sebou navzájem. K větší komunitní aktivizaci nedochází z důvodů jejich časové vytíženosti a z tohoto důvodu jsou jednou z mála skupin, která se neúčastní zdejšího společenského života kolem restaurací a hospod. Ovšem, co se týče vnitřních rodinných a přátelských okruhů, tak lze mluvit o komunitní aktivizaci této skupiny, zejména co se týče oslav a jiných festivit, které se ale zpravidla odehrávají mimo mikroregion, konkrétně v Sapě. Jiná situace nastává v druhé generaci. V hloubětínských školách jsou velmi úspěšně integrované vietnamské děti, které participují na komunitně aktivním životě zdejší mládeže.


Potraviny u Havany, nehtové studio u Havany, potraviny Poděbradská poblíž zastávky MHD Sídliště Hloubětín, vietnamské potraviny 1. a 2. na Vetiškově náměstí, nehtové studio Vetiškovo nám.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Neaktivizovaní rodiče s dětmi.


Ačkoliv na Hloubětíně působí mnohé komunitně aktivizovaní rodiče s dětmi, ve velké míře se zde objevují i v rámci veřejného prostoru maminky, které neprojevují vyšší míru komunitní aktivizace. Tyto maminky s dětmi jsou poměrně často k vidění v oblasti sídliště „Nový Hloubětín“, ale i na „Starém Hloubětíně“ a to nejčastěji při pravidelných procházkách, v okolí dětských hřišť nebo v době nákupů. Většinou jde o ženy mezi 25 až 45 lety věku, které se sem často přestěhovaly z jiných částí a zatím nejsou komunitně aktivizované. Některé z těchto žen o větší komunitní aktivizaci nestojí, jiné zase nenašly příležitost. Jejich nejčastější výtkou je malá vybavenost dětských hřišť, která nestačí uspokojit potřeby místních dětí kvůli své limitované kapacitě, ačkoliv je jich na Hloubětíně poměrně hojné množství. Druhým značným problémem je velká míra znečištění veřejného prostoru. V rámci této skupiny je velký potenciál komunitní aktivizace. Jako zdroj inspirace může sloužit příklad přátelské skupiny rodin kolem ulice V Chaloupkách viz Akt. seznam Hloubětín.


DH Bramborák, DH v Mochovské ulici, DH poblíž Horoušanské, DH lesopark 1, DH lesopark 2, Vetiškovo náměstí, „Nový Hloubětín“ a vilková část „Starého Hloubětína“.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Běžci a cyklisté.


V okolí Hloubětína je poměrně velké množství neaktivizovaných sportovců, zpravidla jde o osoby mladšího a střední věku z přilehlého okolí, kteří zde uspokojují své sportovní potřeby. Objevují se zde nejvíce běžci, joggující osoby a cyklisté, ale existují zde i jiní komunitně neaktivizovaní sportovci jako tenisté nebo plavci, ale ti využívají primárně služby formálního charakteru. Běžci nejčastěji využívají lesopark na hranicích Aloisova a Hloubětína, břeh Kyjského rybníka a okolí řeky Rokytky a jedná se především o mladší jedince, kteří se zde tímto způsobem seberealizují. Cyklisty sem přivádí zejména dvě cyklostezky: první propojuje centrum Prahy s Hloubětínem a druhá vede od Kyjského rybníka do Dolních Podčernic. Cyklisté zde provozují své aktivity po celý rok, ale nejčetnější jsou v období léta, které je vrcholem zdejší „turistické sezony“. Zásadním problémem je, že místní dvě cyklostezky na sebe plynule a bezpečně nenavazují, obzvlášť v okolí Kejřova mlýna na Praze 9, což znemožňuje přístup méně fyzicky schopným cyklistům včetně starších osob a malých dětí. Značení je v této oblasti nepřehledné a velké množství cyklistů se zde podle výpovědi místních ztrácí. Lepší propojení těchto svou cyklostezek požadují i téměř všechny komunitně aktivizované skupiny a na tento problém již dlouhodobě upozorňuje také sdružení o. s. Starý Hloubětín. Co se týče běžců, tak ti by uvítali lepší údržbu komunikací a veřejné zeleně v mikroregionu a přilehlém okolí.


Lesopark mezi Hloubětínem a Kyji, okolí Kyjského rybníka, Hostavická ulice.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Senioři.


Velmi početnou často komunitně neaktivizovanou skupinu tvoří na Hloubětíně důchodci, pro které je zde paradoxně velmi málo možností seberealizace – jedna ze světlých výjimek je bazén. To je rovněž důvod, proč velmi málo z nich je ve výsledku komunitně aktivních (výjimku tvoří např. přátelé Pana Raška nebo sokolky paní Žitné). Komunitně neaktivní důchodci tráví čas v okolí „Nového“ i „Starého Hloubětína“, jehož veřejné prostory ovšem nejsou k aktivní relaxaci příhodné, ať z důvodů znečistění a vandalismu nebo kvůli nedostatečné infrastruktuře. Stav veřejného prostoru a obzvlášť nedostatek laviček jsou vnímány jako největší problém této skupiny, jelikož neumožňují zdejším seniorům uspokojit své potřeby relaxace a venkovního pobytu. Dalším palčivým problémem hloubětínských důchodců je, že zde neexistují téměř žádné kulturní aktivity kromě občasných country večerů v místních podnicích, které by mohli navštěvovat. Nejbližší kvalitní divadlo je dnes až na Palmovce a kino na Černém Mostě. Mnozí senioři však těchto služeb nevyužívají, jelikož se bojí v této oblasti cestovat metrem v pozdních hodinách. Všeobecné platí, že po setmění tuto věkovou generaci zpravidla ve veřejných prostorech vidět není zejména, co se týče žen (výjimkou jsou štamgasti místních podniků). Nejbližší kulturní program pro seniory organizuje KD Kyje, ale na něj dojíždí pouze několik zdejších důchodců, pro většinu je z důvodů snížené mobility cesta příliš náročná. Hloubětínští senioři by uvítali, kdyby v tomto regionu vzniklo, místo, kde by se mohli pravidelně setkávat a součástí, kterého by byl i zajímavý kulturní program.


Zejména „Nový Hloubětín“ prostranství mezi panelovými domy, „Starý Hloubětín“, cukrárna Kolibřík, cukrárna Havana, bazén.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Čtenáři – knihovna.


Jedním z pravděpodobně nejméně využitých veřejných prostor, kde by mohl vzkvétat bohatý komunitně aktivizovaný život je v současnosti místní pobočka městské knihovny. Otevřená je pouze v limitovaných časech od úterý do čtvrtka a to je rovněž jeden z hlavních důvodů, proč většina místních do ní rezignuje chodit. Drtivá většina jednání, ke kterému zde dochází, je komunitně neaktivního charakteru, ale občas se zde i za chladného počasí sdružují skupinky zevlujících teenagerů, které zde tráví volný čas a využívají služeb internetu zdarma. Knihovna pořádá občas formálně organizované akce typu besed pro školy, které se týkají využívání informačních zdrojů. Tyto akce však s největší pravděpodobností příliš nezvyšují zájem místních dětí o četbu a knihovnu jako takovou. Nejvhodnější by bylo knihovnu propojit s komunitním centrem nebo kavárnou, které by byla přirozeně součástí a tudíž by se stala zároveň místem s velkým potenciálem komunitní aktivizace místních čtenářů.


Knihovna, Poděbradská 4, Praha 14.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Graffiti, sprejerství


V Hloubětíně se lze podobně jako v Lehovci setkat s četným výskytem graffitů, tagů, vzkazů a komentářů ve veřejném prostoru. Na rozdíl od Lehovce však nelze jednoduše vyvodit, že autory této tvorby jsou mladí lidé, kteří se snaží tímto způsobem zabydlet v prostoru, ve kterém chybí známky „historické paměti“, jelikož mikroregion Hloubětín je z historického i architektonického hlediska velmi bohatou a rozmanitou lokalitou. Každopádně tato teze se zdá být do jisté míry poplatná i zde, jelikož nejčastěji se graffiti objevují na místech, kde převažují monotónní betonové plochy a kde je veřejný prostor zanedbaný. Z toho vyplývá, že je zde třeba rozeznávat dva druhy graffitů: A) pozitivní – kultivace životního prostředí jako např. stěna obchodu Totalboardshop Michala Zábranského v Klánovické ulici B) negativní – vandalizace kultivovaných objektů. Případy, kdy se graffiti objevují na udržovaných objektech, jsou menšinou a lze předpokládat, že se jedná o formu vandalismu a způsobu komunikace s dominantní kulturou vůči, které se zpravidla tyto osoby vymezují. V oblasti Hloubětína se sice graffiti vyskytují hojně, ale v současnosti se zde dle tvrzení místních nevyskytují skupiny, které by se této činnosti aktivně věnovaly. Většina zdejších graffitů je staršího data, ale pravděpodobně zde působí i jednotlivci neznámého původu. Graffiti by všeobecně neměly být vnímané stereotypně jako jeden celek, ale jako jeden z prvků kulturního koloritu urbánní krajiny mikroregionu. V této oblasti existuje velký potenciál komunitní aktivizace prostřednictvím vytvoření legálních ploch, které by mohly rovněž výrazně přispět ke vzniku příjemnějšího životního prostředí. Zajímavým příkladem úspěšné integrace graffitů do veřejného, kulturního prostředí je např. čvrť Fitzroy v Melbourne v Austrálii. Největší potenciál v mikroregionu Hloubětín mají trafostanice v ulici Mochovská a Hostavická, podchod mezi Vetiškovým náměstím směrem ke Klánovické ulici, podchod metra a dále rozsáhlé betonové plochy na sídlišti „Nový Hloubětín“.


Trafostanice v Mochovské, trafostanice u lesoparku, Totalboardshop.

Poznámka:

HLOUBĚTÍN



Bezdomovci se sběrným papírem (a občas i jinými sběrnými surovinami)


V Hloubětíně se kromě komunitně aktivizovaných skupin bezdomovců rovněž vyskytuje velké koncentrace komunitně neaktivizovaních „transitních bezdomovců“ se sběrným odpadem. Tato skupina se prolíná s některými skupinami sběračů využitelných surovin, ale zpravidla je tato činnost provozována individuálně. Největší koncentrace tranzitních bezdomovců je kolem Havany směrem ke sběrně papíru pod hřbitovem. Této trase se zde lidově říká „papírová cesta“. Denně zde projdou desítky sběračů využitelných surovin, zpravidla oběšeni taškami z Ikey plných deníku metra a jiných tiskovin. Někteří mají menší vozíky a jiní tašky na kolečkách. Překvapivé je, že vozíky jsou často kreativně dekorované značkami, které jsou zpravidla součástí aut např. značka „CZ“ nebo povolená rychlost „60“. Tyto osoby lze potkat po celé oblasti „Nového Hloubětína“ a v obou směrech Kolbenovy ulice. Nejedná se pouze o sběr papíru, ale rovněž sběr železa, který je často napojený na přestupky zákona a nejvíce pravděpodobně sběrnu kovů v blízkých Hutích (bližší informace strážník Martin a Dušan viz Akt. seznam Hloubětín – Bezdomovci a drogově závislí). Všeobecně lze však vyvodit, že trestné činy se ve zdejší oblasti týkají spíše drogově závislých, zatímco bezdomovci spíše využívají volně dostupných zdrojů obživy ve svém okolí. Ovšem, co se týče místních obyvatel zejména starousedlíků, tak ti mezi různými skupinami bezdomovců příliš nerozlišují a negativně vnímají přítomnost všech těchto a podobných skupin. Každopádně tato otázka by měla být řešena s co největší citlivostí a ohleduplností k oběma stranám. Velké zlepšení by mohlo přinést odstranění přilehlých sběrem a herních automatů. Rovněž by se dalo uvažovat o kreativních integračních programech typu sběrných dnů, což je myšlenka, na kterou mě přivedl streetworker z Jahody Martin Pazlar. Mohly by se např. konat určité akce, kdy by sběrači využitelných surovin mohli zastoupit úklidovou službu a pomoci s odnosem recyklovatelného materiálu. Každopádně otázkou je, zda by tato akce byla efektivní a opravdu by prohloubila chybějící komunikaci mezi zástupci dominantní kultury a osobami na jejím okraji, kteří by si tímto způsobem mohli pomoci zároveň. Na závěr je třeba zdůraznit, že nejdůležitější potřebou těchto komunit na okraji společnosti zůstávají důstojné životní podmínky.


„Papírová cesta“ – metro, náměstí u Havany směrem k hřbitovu pod, kterým je sběrna papíru (ostatní „sběrači“ na mnohých místech mezi ulicemi Kolbenova a Poděbradská).

Poznámka:

HOSTAVICE


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Hostavice

MIKROREGION: Hostavice

Výzkumník: Lukáš Hanus

Hostavice jsou tvořeny dvěma hlavními územními částmi. První je historická část bývalé vsi ležící

v blízkosti zámečku s parkem, kde se nyní nachází soukromá škola Palestra. Tuto oblast tvoří zástavba

rodinných domů a lidé, kteří zde bydlí, tak jsou vnímáni jako „starousedlíci“, a to jak z vnějšího, tak

z vnitřního pohledu. Zástavbu doplňuje nový bytový resort Lucinková ulice, postavený před cca 5 lety.

Druhou částí Hostavic je oblast od Hostavického potoka směrem k Dolním Počernicím. Hranice mezi

Hostavice a Dolními Počernicemi je čistě administrativní. V krajině se jedná o monolit vilové zástavby.

Více než polovinu této druhé územní části tvoří developerský bytový resort s více jak 120 byty

a bytovými domky, které jsou obývány zhruba od roku 2006. I v této části je původní vilková zástavba

v ulici Vidlák a Osetá, jejíž obyvatelé jsou vnímání vnitřně i vnějškově jako „starousedlíci“.

Hostavice si prošly velmi radikální proměnou, kdy se během deseti let zdvojnásobil počet obyvatel.

Mikroregion byl původně na okraji zájmu obce. Tomu odpovídala také odezva místních usedlíků. To

se nyní zásadně mění, protože do bytových domků se nastěhovaly mladé, aktivně žijící rodiny, které

spojuje především to, že nechtějí žít anonymní život za zdí, jak je tomu v některých podobných

suburbániích (satelitních městečkách). Jelikož Hostavice jsou živoucí čtvrť, kde ve srovnání

s nedalekými Dolními Počernicemi, převládá mezi novousedlíky názor, že obec na jejich přítomnost

(potřeby) nebyla připravená.

V Hostavicích dochází pouze pozvolna k vzájemnému pochopení mezi novousedlíky a původními

obyvateli. Nabízí se tedy srovnání. Obyvatelé resortů jsou většinou mladí lidé mezi 30–40 lety

s vyšším vzděláním, kteří si oblast vybrali k životu a výchově dětí. Žijí aktivní životy, které jsou silně

ovlivněné potřebami jejich dětí, ať volnočasovými, či školními. V kontrastu stojí starousedlíci, což jsou

ve většině lidé středního a vyššího věku, adaptovaní na vesnický charakter Hostavic. Tedy adaptovaní

na nedostatek v infrastruktuře služeb, škol, školek, obchodů, volnočasového vyžití. Jelikož

novousedlíci tvoří z výrazné části rodiče s dětmi, je pro ně akční rádius běžného dne velmi malý.

Prakticky omezený na dochozí vzdálenosti. Tito lidé potřebují mít služby zde, což se neděje.

Artikulace potřeb nových obyvatel funguje skrze několik občanských sdružení. Komunitně-politická

aktivizace novousedlíků se týká především chybějících služeb. I přesto, že zde rapidně stoupl počet

předškolních i školních dětí, neexistuje zde školka ani škola. Ty musejí děti využívat v okolních

mikroregionech P14, nebo dokonce v Dolních Počernicích. Dále, ve veřejném prostoru není dětské

hřiště. Chybí přirozené centrum, kde by se lidé mohli setkávat a posilovat své sousedské vztahy. Je tu

jen jedno restaurační zařízení (Dakar bar Hummer), které je ale základnou pro několik místních

starousedlíků. Rodiče s dětmi to do tohoto zakouřeného baru netáhne. Navíc zde nejsou žádné

volnočasové instituce. Vše saturuje TJ Dolní Počernice, případně dětské centrum Veselý čertík,

restaurace Léta Páně, hotel Svornost, vše v Počernicích. Občanská sdružení vystupují ve věci

revitalizace zámeckého parku u soukromé vysoké školy Palestra. Zdejší park je zanedbaný, dětské

hříště je v dezolátním stavu. Kromě chráněné krajinné oblasti Klánovice-Čihadla, je to jediné místo,

HOSTAVICE


kde se mohou lidé setkávat. Řešení revitalizace naráží na mnoho problémů. Z hlediska komunitního

pak především na to, že „starousedlíci“ jsou spíše proti jakýmkoliv dalším stavebním zásahům v obci.

Pro mnoho z nich přinesla někdejší výstavba dlouhodobé snížení konformu bydlení. Naproti tomu

stojí skupina rodičů s dětmi, kteří potřebují mít komunitní místo, kde by se mohli sdružovat, mít děti

v kontrolovaném prostoru bez obavy před dopravou atd.

Pokud má mít obec do budoucna nějakou vizi společného rozvoje, je potřeba spojit v diskusi všechny

místní skupiny. Ty neformální jsou zhruba čtyři. První jsou „starousedlíci“, jež mezi sebou nemají

komunitně tvořivé vztahy, které by výrazně překračovaly pouhou vzájemnou sousedskou znalost. Pak

jsou zde zhruba tři přátelské kolektivy, které dohromady spojila lokalita jejich bydliště a podobnost

jejich potřeb. Je to kolektiv ulice Lucinková (Miloš Minčič, Jaroslava Rytychová, mj. o. s. Za

budoucnost Hostavic), kolektiv kolem ulice Jansova (manželé Lenkovi, mj. o. s. Hostavice), kolektiv

kolem ulice Postlova (Radka Štěpánová). Kolektivy o sobě vzájemně tuší, ale nespojují je komunitní

vazby. Členové jednotlivých kolektivů ovšem mezi sebou fungují nanejvýš solidárně. Veškerá jejich

aktivita se odehrává buď v domácnostech, nebo ve veřejném prostoru ulic, či vlastních garáží.

Existuje zde komunitní udírna, na vánoce se pořádá sousedské popíjení svařeného vína, pořádají se

dětské dny, dětská olympiáda, dětské stopovací hry v Čihadlech, a další.

Potřeba komunikace vede p. Minčiče k pořádání akce s názvem Sousedské dny. Měla by se poprvé

konat na jaře 2013. Jde o sousedskou slavnost zaměřenou (nejen) na obyvatele Hostavic. Minčič delší

dobu hledá platformu, která by propojila sousedy v jejich úsilí o proměnu veřejného prostoru. A také

mezi nimi vytvořila nějakou společnou lokální identitu, která by posilovala důležitost Hostavic.

Hostavická identita je v současné době velmi mlhavá. Rozšířeným názorem je, že obec Prahy 14

nedělá pro Hostavice vůbec nic. Tento názor je umocněn v kontrastu s dobře občansky vybavenými

Dolními Počernicemi. Ty navíc nejsou nějak územně oddělené od Hostavic, zástavba splynula. Nejen

to vede lidi k tomu, že se identifikují s Počernicemi, což dávají najevo i na přímý dotaz: „kde bydlíte?“.

Přitom u všech neformálních komunit je hmatatelné snaha si udržet hostovickou identitu a rozvinout

jí.

V poslední době se kromě kauz „Palestra“ a „Coca-Cola“ přidává ještě jedna další. Především

obyvatelé ulic Postlova se začínají aktivizovat proti plánované výstavbě posledního bytového resortu,

na zatím prázdné louce v severovýchodním cípu „nových“ Hostavic. Dle neověřených zpráv, by se

mělo jednat o exkluzivní bytové centrum, od ostatní zástavby oddělené plotem a neprostupné. Toto

skutečnost vnímají obyvatelé „nových“ Hostavic s nervozitou. Je potřeba poznamenat, že současný

bytový resort je postaven tak, že přímo vybízí ke komunikaci mezi jednotlivými obyvateli. Nízké

transparentní ploty, klidné ulice, komunikující zahrádky. To v kombinaci se zobecnitelnou potřebou

„nových“ obyvatel po komunitním řešení věcí veřejných vytváří velmi živou půdu pro rozvoj

sousedských vztahů a občansky aktivní přístup k obci. Výstavba nového resortu v oplocené podobě

by měla jistě destruktivní vliv na současné společenství, a tomu by mělo město zabránit, pokud se

podaří tuto informaci ověřit.

Hostavice se proměňují ve velmi živoucí a dychtivé místo, kde je krásně viditelný proces komunitní

aktivizace. Artikulované potřeby zástupci zdejší veřejnosti směrem k obci jsou, dle mého názoru,

oprávněné, jelikož odrážejí skutečné potřeby zdejších obyvatel.

HOSTAVICE


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Hostavice


Komunita sousedů z ulice Lucinková (Sousedské dny).

Kontaktní osoba:

Miloš Minčič Jaroslava Rytychová

Kontakt:

Miloš Minčič - [email protected], tel: 724 635 944, Lucínková Praha 14 Jaroslava Rytychová - [email protected], tel: 603 450 194, Lucínková Praha 14


Skupina přátel z ulice Lucinková je jednou z nejaktivnějších součástí kolektivu obyvatel mikroregionu Hostavice. Jejich neformální komunitní aktivity a přátelské sousedské vazby se neustále rozšiřují. Hlavní představitelé této komunity Miloš Minčič s Jaroslava Rytychová založili společně s pí Nápravníkovou a pí Foldýnovou občanské sdružení Za budoucnost Hostavic. I když je to veřejně asi nejviditelnější část jejich aktivit, z hlediska celku jejich sousedských lokálně vázaných aktivit tvoří pouze velmi úzký výsek jejich činnosti. Tuto právní subjektivitu používají především k aktivizaci širšího pole obyvatel Hostavic v konkrétních kauzách, kde je potřeba širší diskuse a spolupráce s orgány místní samosprávy. Obyvatelé Lucinkovy ulice patří k vyšší střední sociální třídě. Jsou to „novousedlíci“ bydlící v Hostavicích zhruba od poloviny minulého desetiletí. Jejich bytový resort není typickým příkladem prefabrikovaného developerského stavebního záměru, přesto je z hlediska „starousedlíků“ spojovaný s další současnou výstavbou v okolních resortech bytových domů. Především v oblasti kolem náměstí Zdenky Braunerové. Spojovat kolektivy obyvatel těchto odlišných částí Hostavic navzájem nelze, protože jejich vzájemná znalost a styky jsou minimální. O jejich zintenzivnění se aktivisté průběžně snaží. Novousedlíci vnímají jejich vidění jako anonymních obyvatel jako častou stereotypní bariéru mezi nimi a „starousedlíky“. Motivací těchto obyvatel je naopak vystoupit z anonymity, vytvořit spolupracující sousedský kolektiv, a starat se o věci veřejné ve všech odvětvích. Nutno říci, že se jim to daří. Komunita je intenzivně spojena starostí o výchovu dětí. Odsud pramení většina jejich prvotních styků s ostatními sousedy, a také občanská aktivizace celé komunity. Rozbité chodníky, po kterých se nedá jezdit s dětskými kočárky, úplná absence dětských hřišť a infrastruktury služeb obecně, chybějící školka a škola atd. S dětmi je spojená také většina kolektivních aktivit: táboráky, stopovací hry v Čihadlech, grilování, oslava pálení čarodějnic, a další. Všechny tyto aktivity se odehrávají v soukromých prostorách zahrad, garáží, případně na ulici, protože v Hostavicích není žádný prostor pro kolektivní setkávání, který by poskytoval více, než prostranství ulice, před jejich domy. Na rozdíl od starších obyvatel Hostavic vidí v současnosti obec jako místo ke společnému životu a všemožně se snaží propojit jednotlivé obyvatele napříč společenským spektrem. Chystanou akcí pana Minčiče jsou Velké sousedské dny. Sousedské setkání ve veřejném prostoru plánované na jaro či začátek léta 2013. V současnosti oslovil s žádostí o podporu zastupitelstvo MU P14 a chystá navázat spolupráci s KD Kyje, pokud bude mít vedení této instituce zájem. Akce by měla být setkáním všech obyvatel Hostavic a v případě zájmu i okolních mikroregionů (Dolní Počernice,

HOSTAVICE


Jahodnice, Černý most). S těmito regiony jsou spojeni skrze jejich volnočasové aktivity, jež jim Hostavice neumožňují uspokojit (sportovní areály, cvičení pro děti, kulturní aktivity, dokonce i setkávání se v restauračním zařízení). Veškerý komunitní kulturní život (mimo „garážových“ akcí) se odehrává v Dolních Počernicích (Hotel Svornost, restaurace Léta Páně, dětský klub Veselý Čertík, zámecký počernický park, kavárna Fresco Gusto, včetně TJ Sokol Dolní Počernice). Hlavním cílem je naplnění principu vzájemného sousedského respektu, komunikace, a s tím spojené blízkosti vedoucí k definování společných potřeb při správě věcí veřejných. Akce by měla být sousedským setkáním ve veřejném prostoru spojeným s konzumací jídla a pití a diskusí nad budoucím rozvojem. Další motivací k péči o veřejný prostor – je pro členy této komunity také citelná rezignace obyvatel původní zástavby, což se nejzřetelněji projevilo v kauze „revitalizace parku Palestra“. Hostavici trápí „přetékající“ doprava z ulice Českobrodská do ulice Pilská, kudy si řidiči krátí cestu na ulici Broumarskou, kde dále pokračují na Černý Most. Ulice v husté vilové zástavbě k tomu není určená a v poklidné čtvrti, bez nadsázky vesnického typu, působí drtivě rušivým způsobem. Členové této komunity velmi často využívají oblast Čihadel. Mnoho z nich tuto lokalitu popisuje, jako nejcennější část obce a důvod atraktivity celé oblasti Hostavic. Dělají zde také jednou ročně „noční bojovku“, stopovací naučnou hru pro své děti.

Odhad členů:

Cca 24 rodin (nejaktivnější jádro 3–4 lidé).


Lucinková 198 00 Praha 14

Poznámka:

Pro rozvoj oblasti Hostavic z hlediska participace místních obyvatel jsou Miloš Minčič s Jaroslavou

Rytychovou naprosto klíčovými postavami, od nichž se dá očekávat, že v blízké době propojí i další

lokální sousedské komunity a vytvoří tak širší sousedskou platformu. Oba dva vysloveně čekají na

součinnost s městem a jeho dalšími organizacemi, jako je Praha 14 kulturní p. o.

HOSTAVICE



Komunita sousedů kolem ulice Postlova.

Kontaktní osoba:

Radka Štěpánová

Kontakt:

Postlova 698

tel: 728667486


Kolem paní Štěpánové se nejvíce sdružují rodiny z ulice Postlova. Omezení na jednu ulici koresponduje se způsobem nastěhování a nedávnými kauzami, které komunitně aktivizovaly obyvatele této oblasti. Rodina paní Štěpánové bydlí v bytovém resortu, který vyrostl před několika málo lety ve východní části Hostavic na místě pole mezi Hostavickým potokem a říčkou Rokytkou. Jedná se o nízké dvoupatrové domky s podobnou dispozicí a malou zahrádkou. Mezi domy jsou nízké, transparentní ploty, což je důležitý předpoklad komunikace, která utváří komunity. Paní Štěpánová poznamenává, že většina vztahů začala přímo na ulici. Bytový areál v Postlově ulici obývají především rodiny s dětmi ze střední socio-ekonomické třídy a většinou s vyšším vzděláním. Komunitní aktivizaci umocnil fakt, že se do nových rodinných domů stěhovali noví majitelé a nájemci prakticky v jednom okamžiku (celkově to byly dvě vlny). Další umocnění aktivizace bylo díky jejich společnému zájmu, což je výchova dětí. Tento rys je společný i pro komunity z ulice Lucinková. Uspokojování potřeb dětí je nejenom příčinou aktivizace, ale i jejím důsledkem. Jednou z příčin byla komunitní aktivita za stavbu dětského hřiště na náměstí Zdenky Braunerové. Je to nevyužité místo ve velmi klidné lokalitě. Proti stavbě hřiště se postavili obyvatelé solitérních vilkových domů stojících na náměstí, a ze stavby hřiště sešlo. Dodnes je celé náměstí viditelně zanedbané. Obyvatelé těchto vil žijí v Hostavicích spíše individuálně, na rozdíl od komunity kolem ulice Postlova. V současnosti už děti vyrostly a z potřeby dětského hřiště sešlo. Co je však stále aktuální, a co nadále spojuje a aktivizuje tuto komunitu, je vytvoření centrálního bodu, se kterým by se mohli obyvatelé Hostavic identifikovat. V současné době nemají z jejího hlediska Hostavice žádný takový bod, a to ani ve venkovním, ani v krytém prostoru. Důsledkem je následně styk rodičů pouze ve vzdělávacích a volnočasových institucích, které navštěvují jejich děti. Zde navazují kontakty a rozvíjejí komunitní chování. Veškerá taková místa styku jsou mimo samotné Hostavice. Především se jedná o sportovní jednoty v Dolních Počernicích, kulturní a restaurační zařízení ve stejné čtvrti, dále pak na Lehovci, případně na Černém Mostě. Tato komunita je příkladem typického lokálního principu komunitní organizace, kdy se sdružují především sousedi z jedné ulice, případně z prostorově komunikujících zahrádek. Dokladem o její síle, budiž prohlášení paní Slabé, že „pokud se jí ráno nechce vést děti do školy, tak je vypustí na ulici s tím, aby si našli volné místo v autě některého ze sousedů“. Většina dětí totiž chodí do stejné základní školy. Rodiče nechtějí zůstat v anonymitě, čemuž ani urbanistický charakter řadových rodinných domků nedopomáhá, a proto společně organizují dětské sportovní dny, výroční dětskou olympiádu, společné grilování, výlety do Čihadel. Rodiče společně navštěvují kulturní akce v hotelu Svornost (plesy, diskotéky, divadla pro děti, a další). Dle rozšířeného názoru nevnímají obec jako orgán, který by oblast a společnost v Hostavicích rozvíjel. Veškerou občanskou vybavenost nachází v Dolních Počernicích, odkud čerpájí i svou identitu. Pokud se někdo zeptá, kde paní bydlí, uvádí právě Počernice. Ve stejný okamžik ale dodává, že Hostavice má velmi ráda, a ráda by se podílela na jejich rozvoji. Nicméně nenabízejí vůbec nic, co by reagovalo na nejzákladnější potřeby členů její

HOSTAVICE


sousedské komunity (služby, kulturní a volnočasové využití, využitelný veřejný prostor atd. Nejsilnější identifikace s Hostavicemi je skrze blízká Čihadla a okolní přírodu obecně. Důsledkem jejich komunitní činnosti je také o. s. Hostavice zasazující se v současné době za práva obyvatel bytového resortu stran výstavby další fáze výstavby v severovýchodním cípu Hostavic. Snaží se docílit rozdělení stavební dopravy, nutné k výstavbě, do několika ulic, tak aby nezatížila pouze jednu ulici (Jansovu). Stejně tak je „na spadnutí“ artikulace obav z výstavby nového resortu, který by měl být podle kolujících klevet oplocen a nepřístupný. Občanské sdružení využívají členové komunity ulice Jansova ke komunikaci s obcí.

Odhad členů:

Cca 10 rodin.


Postlova ulice, náměstí Zdenky Braunerové, donedávna pozemky v severovýchodní části jejich resortu, Dolní Počernice.

Poznámka:

Paní Štěpánová je komunitně velmi aktivní a je ochotná věnovat svůj čas i finanční prostředky, pokud

to bude mít praktický užitek.

HOSTAVICE



Komunita sousedů kolem ulice Jansova.

Kontaktní osoba:

Jana Lenková, Renata Slabá

Kontakt:

Jana Lenková

[email protected]

tel.: +420 724 639 040

Renata Slabá

tel: 777199850

[email protected]


Komunita kolem ulice Jansova je poměrně dobře identifikovatelná od ostatních komunit v ulici Postlova nebo Lucínkova, jelikož mezi těmito ulice tvořenými bytovými domy, jsou domy solitérní, jejichž obyvatelé se do veřejného života nezapojují. Demografická podobnost s ulicí Lucinkova a Postolova (obyvatelé jsou rodiny s dětmi ve věku rodičů 30–40 let) se kryje i s jejich aktivizací. Opět se jedná o lidi, kteří nepřišli hledat anonymitu, nýbrž využívat naplno možností lokálně a sousedsky života. Zajímavostí je, že je v této ulici v porovnání s dalšími nadměrný počet rozvodů mezi usídlenými manželskými páry, díky níž je tato ulice posměšně titulována jako „Rozvodová“. Několik členů této komunity se aktivizuje v o. s. Hostavice, stejně jako z ulice Postlova. V minulosti vystupovali ve prospěch stavby dětského hřiště na náměstí Zdenky Braunerové. V současné době se aktivizují za racionalizaci dopravy při stavbě další části bytového resortu Hostavice. Neformálními leadery jsou manželé Lenkovi. Oba jsou nadšení sportovci a v této aktivitě spojují své sousedy. Muži z této ulice se pravidelně scházejí na fotbal a tenis v TJ Dolní Počernice. Mezi neformální volnočasové aktivity patří pořádání dětské olympiády na hřišti v Dolních Počernicích, společné výlety na hory za lyžováním, cyklistika a jogging v Čihadlech. U jednoho souseda je udírna, kde se často ostatní scházejí a společně tráví volné chvíle u jídla a pití. Paní Jana Lenková založila a provozuje dětské centrum Veselý Čertík v budově rekonstruovaného pivovaru v Dolních Počernicích. Toto centrum je neskloňovanějším místem návštěv rodičů s předškolními dětmi (především maminek) z oblastí Hostavice, Jahodnice, Kyjí. Paní Lenková také založila sociálně prospěšný projekt „Maminky nebojte se podnikání!“ (viz poznámka). Jeho cílem je umožnit rodičům na rodičovské dovolené rozpracovat a zahájit podnikatelský záměr, a tak je ochránit před dezintegrací z pracovního trhu, která rodičům po letech strávených s dítětem v domácnosti hrozí. Projekt v současnosti využívají tři maminky z oblasti „nové“ Hostavice, a stejný počet ho už absolvoval. Výstupem projektu musí být realizovaný projekt, což zpětně vede k zapojování svých známých a sousedů. K detailům konkrétních projektů jsem se nedostal. Hlavní potřebou této komunity je zprostředkování sousedské blízkosti a vyžití pro jejich děti, potažmo pro celou rodinu. Jejich aktivity v zásadě suplují nedostatečnou infrastrukturu ve veřejném prostoru. Kromě „garážového“ rozměru jejich setkávání se ve veřejném prostoru dějí pouze sportovní akce pro děti, a to ještě ve spolupráci s ostatními komunitami. Většina komunitního života se odehrává

HOSTAVICE


v podnicích a institucích Dolních Počernic. Většina členů upírá naděje k revitalizaci parku u VŠ Palestra.

Odhad členů:

Cca 10–12 rodin.


Jansova ulice, náměstí Zdenky Braunerové, Dolní Počernice.

Poznámka:

Manželé Lenkovi jsou uznávanými autoritami v celé oblasti nové výstavby. Jejich aktivity musí

realizovat v Dolních Počernicích, protože v nejbližším okolí (neřku-li v Hostavicích) nejsou místa a

instituce, které by umožňovaly volnočasové vyžití. Přirozeně proto táhnou celou komunitu blíže

k Dolním Počernicím. Pokud by kdokoliv chtěl posílit hostavickou „novoosídleneckou“ identitu, měl

by spolupracovat právě s těmito velmi aktivními manželi. Paní Renata Slabá je mimochodem členkou

dopravní komise pro Prahu 14.

http://www.nebojtesepodnikani.cz/

HOSTAVICE



Společenství kolem Dakar baru Hummer.

Kontaktní osoba:

Petr Noska – provozovatel

Kontakt:

Tel: 602347817


Restaurace Dakar bar, která je ale všemi nazývána „Hummer“, je tím typem místa, kam málokdy zavítá neznámý host. Vzájemná znalost hostí navštěvující vnitřní prostory baru je skoro absolutní. Bar je spojen s fitness klubem, ale není pro návštěvníky tělocvičny častým cílem relaxace po cvičení. Spíše odjíždí jinam. Jeho klientela se rekrutuje výhradně z hostavických „starousedlíků“ především z okolí ulic Froncova, Dřínovská, Vidlák. Pravidelně sem dochází i několik jedinců z blízké Jahodnice. Obyvatelé z nových bytových resortů navštěvují restauraci pouze v letních měsících, kdy lze sedět na několika venkovních lavicích u zdevastovaného dětského hřiště. Toto hřiště je zároveň jediné v Hostavicích, když pomineme soukromé, ale volně přístupné, mini-hřiště v Lucinkové ulici. Obec ani nájemce Dakar baru dětské hřiště nekultivuje. Interiér odkazuje ve všech dekoracích k automobilům. Podnik je totiž filiálkou „Tvrze Hummer“, velikého volnočasového střediska v Středočeském kraji. Nájemkyně nemá zájem se lokálně komunitně aktivizovat. Její hosté patří mezi klientelu, která do baru chodí hledat klid a setřást ze sebe každodenní starosti. Neví o žádném klientovi, který by se občansky angažoval. Bar nemá žádný kulturní program. Obyvatelé novostaveb většinou uvádí, že Dakar bar není místo, kam by se s chutí vydali. Jedním z důvodů může být i tenze mezi novými obyvateli Hostavic a „starousedlíky“. Tenze je ještě silnější po veřejném projednávání rekultivace parku u VŠ Palestra v hostavickém zámečku. Návštěvníky baru jsou lidé především ve středních letech, manuálně pracující, majitelé a zaměstnanci několika autoservisů z Hostavic i Jahodnice. Podnik je ve své podstatě velmi konzervativní. Nenabízí kromě neměnného prostředí jeho stálým hostům nic dalšího, co by zvýšilo jeho atraktivitu u dalších obyvatel Hostavic, nebo okolí. Zaměření tělocvičny jsou bojové sporty, čehož jsou si okolní obyvatelé dobře vědomi a nenašel jsem člověka, který by to označil za kladnou stránku podniku, spíše to vyvolává u „novousedlíků“ obavy. Nárazově se zde sledují přenosy z významných sportovních událostí. I když hosté baru zjevně tvoří komunitní vazby, je možné je jako komunitu vidět spíše zvenčí. V komunitě nedochází k aktivizaci žádného sdíleného tématu.

Odhad členů:

Cca 20.


Pilská 20, Praha 14, Hostavice.

HOSTAVICE



Komunitní aktivizace v kauze výstavby skladovací haly společnosti Coca-Cola Company.

Kontaktní osoba:

doc. RNDr. Fatima Cvrčková, Dr.

Kontakt:

[email protected]

tel: 721 875 900


Podrobnosti kauzy výstavby haly vynechám, detaily je možné dohledat na webu Prahy 14. V krátkosti lze shrnout, že plánovaná hala by měla dosáhnout výšky 36 metrů a délky více než 100 metrů. To znamená, že se stane optickou dominantou krajiny v radiu několika stovek metrů (až kilometrů) na všechny strany. Nehledě na urbanistickou neakceptovatelnost takového návrhu, a velmi pravděpodobné zamítnutí návrhu v této podobě, se kauza ukázala jako dobrý ukazatel aktivního občanského života v Hostavicích i Jahodnici. Je jisté, že tato stavba by silně narušila krajinný ráz především v Hostavicích, které jsou stranou dopravního ruchu. Společně se tomuto tématu věnují více jak čtyři občanská sdružení (o. s. Hostavice, o. s. Za budoucnost Hostavic, o. s. Kyjský občanský klub, o. s. Jahodnice). Kauza se stala sociálním svorníkem nikoliv jen občanských sdružení, ale především aktivních jednotlivců z řad všech sociálních skupin i komunitních kolektivů z Hostavic. Angažuje se mimo jiné aktivista Miloš Minčič (Lucinková ulice), aktivistka Jaroslava Rytychová (Lucinková ulice), manželé Lenkovi (Jansova ulice), aktivistka Fatima Cvrčková (Jezdovická ulice), městský architekt Milan Veselý, paní Jansová, Jiří Feřtek (Kyje), Ing. Čuchal (Jahodnice). Kauza rozvířila komunikaci mezi zástupci „novousedlíků“ a „starousedlíků“ v Hostavici, kteří spolu příliš nevstupují do kontaktu.

Odhad členů:

Lidí, kteří aktivně situaci řeší intervencemi u úřadů, tiskovými zprávami apod. je kolem 10. S podrobnostmi kauzy jsou srozuměni všichni, se kterými jsem mluvil.


Celá oblast Hostavic.

Poznámka:

HOSTAVICE



Společenství kondičních běžců v oblasti Čihadel a okolí

Kontaktní osoba:

Miloš Minčič

Kontakt:

[email protected]

tel: 724 635 944

Lucinková ulice


V oblasti chráněného území Klánovice-Čihadla je několik dobře zpevněných tras, kde se potkávají milovníci běhu. Zároveň jsou Čihadla pro mnoho místních lidí především z Hostavic místem, kam chodí relaxovat. Pravidelně se tu schází skupina sousedů z různých oblastní Hostavice, kteří společně joggují na pravidelných trasách (tzv. kolečkách) kolem Čihadel, rybníku Pařezáku a Martiňáku, až k Černému Mostu směrem k Dolním Počernicím. Běžci jsou většinou obyvatelé developerských resortů v Hostavici. Respondentka říká, „ráno… a někdy i večer si dám kolečko v Čihadlech, potkám známé lidi, pokecáme si při běhu, je to příjemné potkat tam někoho známého“. Několik respondentů uvedlo, že příčinou jejich potřeby chodit si zaběhat jsou Čihadla samotná. Je to klidná oblast uprostřed přírody, která svádí k aktivní i pasivní relaxaci. Uvítali by nějaká místa, kde by bylo možné protáhnout si svalstvo před během. Nejlépe asi na kraji Čihadel, v Kyjích u kynologického cvičiště, či na kraji Hostavic při vstupu do suchého poldru.

Odhad členů:

Cca 15.


Čihadla od Kyjí až po Černý Most.

Poznámka:

HOSTAVICE


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Hostavice

MIKROREGION: Hostavice


Jednou z důležitých součástí Hostavic, kterou sami její obyvatelé vnímají jako nejvyšší přidanou

hodnotu jejich usídlení, je chráněná krajinná oblast Čihadla. Vstup do Čihadel je přímo ze vsi. Zdejší

obyvatelé sem chodí v organizovaných i neorganizovaných skupinkách, stejně jako individuálně.

Kromě komunitní skupinky běžců z Hostavic, jsou běžnou a hojně praktikovanou aktivitou, procházky,

krmení nutrií, výlety s rodinou, cyklistika, rybářský sport. Po zpevněných cestách se dá dojít až

k rybníku Martiňák, odkud vede asfaltová cesta až na Černý Most. Vzniká tak přirozený okruh, jak se

dá dostat pěšky z Lehovce skrze Čihadla zpět na Černý Most krajinou plnou vegetace. Donedávna

byla vyhledávanou zastávkou na této trase také hospůdka U splavu, poblíž rybníku Pařezák. Na

klidném místě bez automobilového provozu byl v provozu kiosek s rozlehlou zahrádkou.

V současnosti kiosek nefunguje a dost pravděpodobně v nadcházející sezoně ani fungovat nebude.

Více v kapitolách věnovaných Černému Mostu.

Silnou skupinou, do vysoké míry komunitně nepropojenou, jsou maminky s dětmi. Díky chybějícím

dětským hřištím (v Hostavicích není ani jedno použitelné) hledají vyžití pro děti především v Dolních

Počernicích, kde je několik dětských hřišť a veliký Počernický park. Chybějící místa pro aktivní

odpočinek suplují se svými dětmi na individuální bázi. Je proto otázkou času, kdy vznikne nějaká

formální či neformální aktivita, která bude maminky spojovat. V oblasti ulice Postlova ke kolektivním

aktivitám dochází již nyní.

Významnou skupinou místních obyvatel jsou starousedlíci. Míra komunitní aktivizace je mezi nimi

velmi nízká. Na druhou stranu jsou obklopení kulturně i věkově odlišnými skupinami spoluobyvatel

z developerských bytových resortů, kteří své potřeby veřejně artikulují jménem celé obce. V několika

případech, jako bylo např. veřejné projednání revitalizace parku Palestra, se ukázalo, že jsou

starousedlíci loajální vůči sobě, a nemají zájem o zásadní rozvoj svého regionu. Tento stav je ale

neudržitelný, a pokud se tito lidé nebudou chtít dostat na samotný okraj veřejného života, bude pro

ně nutné začít kolektivně komunikovat.

HOSTAVICE


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Hostavice


Starousedlíci v Hostavicích.


Jako „starousedlíky“ označuji obyvatele Hostavic nebydlící v developerských bytových resortech. A to s vědomím, že i ve vilových čtvrtích dochází k přirozené změně a objekty mění majitele. Na rozdíl od „novousedlíků“ je vidět, že „starousedlíci“ netouží po zásadních změnách nebo rozvoji v místě svého bydliště. Až do nedávna byly Hostavice na naprostém okraji zájmu obce. Bydlelo zde, oproti současnému stavu, o více jako polovinu méně obyvatel. Bez nadsázky se jednalo o lokalitu s vesnickým charakterem. To se změnilo a lidé ve vilových čtvrtích jsou náhle jaksi na okraji zájmu. Potřeby Hostavic nyní artikulují občanská sdružení a aktivisté, kteří se nedávno přistěhovali. Vzhledem i k věkovému rozdílu mezi oběma skupinami jde také o artikulaci trochu jiných potřeb. Zřetelně se to projevilo na projednání revitalizace parku u hostovického zámečku. Tuto událost popisují zástupci obou táborů obyvatelstva jako traumatizující. Zatímco „novousedlíci“ často mluví o rezignovanosti zástupců starší generace obyvatel, „starousedlíci“ mají obavu, že by se mohla ves dále stavebně rozvíjet, což by přineslo zvýšenou dopravu, stavební ruch a oni by neměli klid na život a práci. Zatímco mladší generace obyvatel novostaveb v Lucinkově, Jansově a Postlově ulici má své mluvčí a aktivisty, „starousedlíci“ něco takového nemuseli donedávna řešit. Většina z nich si zvykla na nezájem obce, jelikož oproti dobám před demokratickou revolucí, neregistrovali změnu. Nová generace obyvatel Hostavic chce změnu v přístupu radnice k této oblasti. A na to nejsou „starousedlíci“ připraveni. Přesto jsou ale skupinou lidí, která sice není komunitně aktivizovaná, ale přesto má sama o sobě dobrý přehled. Lidé se znají, a i když nemají potřebu po komunitním rozvoji, tak jim asi do budoucna nic jiného nezbude.


Ulice Jezdovická, Froncova, Pilská, Vidlák a další.

Poznámka:

HOSTAVICE



Maminky s malými dětmi.


Velikou kapitolou jsou zde maminky s dětmi. Uvádím je zde i přesto, že činnost mnohých z nich je nejaktivnější součástí společenského života v Hostavici. Potenciál, který v nich dřímá, se kryje s nejčastějším tématem, o kterém jsem s nimi hovořil. Je to absence infrastruktury obecních a komerčních služeb. K tomu se musí ještě připočíst zcela nevyužitý veřejný prostor, kde není nic, co by mohla v současnosti nejdominantnější sociální skupina (rodiče s dětmi) potřebovat. Chybějící dětská hřiště, absence přirozeného centra, neexistující obchody v dochozí vzdálenosti, pěší neprostupnost terénu směrem ke Kyjím, zrušená škola a školka (mnoho rodičů má přihlášené děti v Dolních Počernicích, což není spádová oblast pro Prahu 14). Rodiče s malými dětmi mají velmi malý akční rádius, jelikož vypravit se s dětmi někam autem, nebo kočárkem, vždy vyžaduje větší přípravu. Proto si dovolím tvrdit, že pokud by se našel způsob drobné, ale dobře zacílené podpory konkrétním lidem (skupinám lidí), tak by to velmi snadno dopomohlo k aktivizaci kreativních lidí, kteří mají určité penzum času pro veřejnou činnost, a jsou schopni artikulovat svoje vlastní potřeby. Důkazem budiž aktivita paní Jany Lenkové, která připravila z evropských fondů program pro pracovní integraci rodičů na mateřské. Stačilo by málo, aby vzdělaní rodiče napřímili svoje síly do spolupráce s městem. Musí ovšem dostat nástroj, aby mohli své nápady uskutečnit. Tím by mohla být minimálně komunikační platforma s ostatními sousedy, místo pro tuto komunikaci, nebo forma „nízkoprahových“ minigrantů, po kterých sami rodiče volají.


Oblast developerských resortů v Lucinkové ulici, resort Uniqa kolem náměstí Zdenky Braunerové,

novostavby na konci ulice Vidlák.

Poznámka:

HOSTAVICE



Kiosek U splavu a společenské využití oblasti Klánovice-Čihadla


Kiosek „U Splavu“ na kraji zahrádkářské kolonie u rybníku Martiňák si v krátké době vybudoval velmi širokou pověst. Kromě malého výčepu, který ostatně funguje dodnes, v interiéru jednoho z místních domků, měl kiosek ještě poměrně rozlehlou venkovní zahrádku na magistrátem spravovaných pozemcích. Každý respondent si situaci vykládá jinak, nicméně je jisté, že fungování kiosku skončilo z nějakého vnějšího zájmu. Místo u tohoto kiosku vnímají obyvatelé nejen Hostavic za jedno z mála, kde se mohli potkat obyvatelé jako Hostavic, tak Černého Mostu. Okolní krajina nabízí možnost relaxace bez dopravního provozu, poblíž dvou rybníků s dostatkem travnatých ploch. Rychle si proto našel mnoho příznivců ze všech okolních mikroregionů. Ukončení jeho provozu vnímají četní obyvatelé jako citelnou ztrátu. Jelikož je oblast velmi hojně navštěvovaná, tak je deficit této služby stále citelný. Kiosek nabízel místo s vysokým komunitním potenciálem, a do budoucna by jeho existence měla být znovu posouzena orgány k tomu oprávněnými. Odpovídá tomu společenská poptávka. Více viz Černý Most.


Zahrádkářská kolonie u rybníku Martiňák.

Poznámka:

HUTĚ


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Hutě

MIKROREGION: Hutě

Výzkumník: Pavla Burgos

Monitorovaný mikroregion Hutě-Kyje zahrnující oblast mezi ulicemi Kbelské, Kolbenova, Chlumecká

až po nákupní centrum Černý Most charakterizuje lokalita staré zástavby rodinných domků –

starousedlíci většinou střední a starší generace českého původu v zastoupení všech sociálních vrstev,

nová bytová i vilová zástavba – převážně mladé české i cizinecké rodiny s dětmi z vyšších středních

tříd a oblast využívaná zahrádkáři nebo lidmi ze sociálně „slabých“ či „vyloučených“ vrstev –

konkrétně lidé bez domova a drogově závislí. Komunitní aktivity probíhají převážně v rámci daných

oblastí.

Aktivizace starousedlíků je ovlivněna velice často řešením nějakého problému ve věci využití

veřejného prostoru a plánování nové zástavby, se kterou z velké většiny nesouhlasí. Jak se mnoho

dotazovaných vyjádřilo, zadavatelé staveb nerespektují charakter lokality, mění ráz krajiny a celou

identitu oblasti, kterou oni hodnotí jako klidovou až téměř „vesnického“ tipu, kde se všichni znají

a žijí bez negativních vlivů velkoměst. V rozhovorech s těmito lidmi zazněl také silně pesimistický

názor k možnosti změny této situace neb dle respondentů velké developerské firmy společně

s tichým souhlasem MÚ Prahy 14 už mají dávno před připomínkovými zasedáními vše domluvené

a hlasy samotných občanů nemají velkou váhu.

Aktivizace obyvatel nové zástavby je ovlivněna nedostatkem občanské vybavenosti oblasti (často

zmiňovaná absence většího obchodu) a absencí lokalit podporujících rozvoj komunitního života.

Velký deficit spatřují v nedostatku ploch pro děti a relaxačních a odpočinkových zón s možností

aktivní účasti na jejich plánování a vytváření – chybí dětská hřiště, veřejná sportoviště, park nebo

alespoň lavičky. Například aktivní skupina maminek z novostaveb v ulici Sicherova nazývá zelený

plácek mezi domy „trojúhelník smrti“, protože v něm není jediná lavička či náznak jakékoli podpory

komunitního sdružování – sice se tam schází, ale je to pro ně mrtvá zóna. Tito lidé jsou aktivní a velice

rádi by se do změn v tomto směru i sami zapojili. Někteří už to dělají prostřednictvím volnočasových

aktivit (paní Lenka Nováková založila dětský klub Čertík pro maminky a jejich děti a kurzy zumby pro

ženy). Jiní, a zde se protíná aktivizace starousedlíků a obyvatel nové zástavby, sepisují petice za, dle

jejich pohledu, lepší využití veřejného prostoru – konkrétně dětské hřiště a jeho rozšíření v ulici

Babylonská.

Proto možné spojnice komunitního života identifikuji v lokalitách sportovišť a dětského hřiště, ovšem

s vyloučením lidí bez domova a drogově závislých.

Interakce mezi lidmi bez domova a drogově závislými (povětšinou též aktivní sběrači) se zbytkem

obyvatel lokality je každodenní rutinou, někdy pozitivní (pomoc pro sběrače při sběru či darování

šatstva či jídla), ale velice často i negativní (marginalizace a vyloučení z většinové společnosti ať už

verbálně, nonverbálně nebo ojediněle i fyzickým útokem). Obecně řečeno, ti kdo přijdou pravidelně

s těmito lidmi do přímého styku (sběrny, zahrádkáři) znají jejich příběhy, chápou lépe jejich situaci

HUTĚ


a často podají pomocnou ruku. Naopak ti, co byli například okradeni ze stran sběračů, jsou na opačné

straně – lidi bez domova a drogově závislé by nejraději viděli mimo tuto lokalitu a za tímto účelem se

i aktivují, dle jejich optiky jde o ochranu majetku a bezpečí v lokalitě. To, do jaké míry jde

o zveličování problému či skutečnost neúnosnosti situace, co se týče krádeží a bezpečnosti v lokalitě,

se mi vhledem k časovému omezení monitoringu nepodařilo zjistit. Nicméně po 12 neformálních

rozhovorech vedených s lidmi bez domova (narkomani jsou těžko kontaktovatelní) jsem se nesetkala

s nikým, koho bych považovala za nebezpečného či ohrožujícího místní obyvatele, protože většina

z nich jsou místními obyvateli taktéž.

Celý mikroregion tedy propojuje silná aktivace obyvatelstva ovlivněná řešením problému využití

veřejného prostoru a plánování jeho budoucího rázu. Jsou zde aktivní lidé ochotní spolupracovat

s MÚ P14 i s dalšími obyvateli či skupinami obyvatel (maminky, klub minigolf…), ale jsou zde jedinci či

skupiny obyvatel, kteří v minulosti se svými připomínkami či návrhy neuspěli a jsou proto ke

spolupráci s MÚ P14 velice skeptičtí (Petice za dětské hřiště či skupina kolem restaurace Na Hrádku).

Prioritami je pro většinu respondentů rozkvět lokalit vhodných pro rozvoj komunitního života

(komunitní či kulturní centrum, parky, hřiště, odpočinkové zóny – obecně místa, kde by se lidé mohli

scházet, posedět, projít se, relaxovat).

HUTĚ


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Hutě


Skupina kolem restaurace Na Hrádku.

Kontaktní osoba:

Ivo Havlíček – majitel.

Kontakt:

[email protected]

tel.: 606 515 164

Světská 222, P9 19800


Pan Ivo je velice aktivní, mnohokrát se v minulosti snažil zasadit o zlepšení komunitního života, např. ve věci zřízení dětského hřiště u své restaurace. Dále se zasadil o sepsání žádosti na výstavbu rychlostních retardérů v ulici Za Černým mostem a aktivizoval sousedy v této záležitosti. Město nevyhovělo, protože si údajně stěžovala skupina lidí z blízkého nahrávacího studia (již zkrachovalo), že by si tam mohli zničit svá drahá auta. Nyní přemýšlí o zřízení školky, která vyžaduje podporu ze strany města. Restauraci provozuje už 16 let. Slouží jako kontaktní sousedské místo, místní starousedlíci tam chodí na přátelské posezení, či podívat se společně na sportovní zápasy. Od léta 2012 řeší hlavně problémy spojené se soužitím se stále více se objevujícími sběrači kovů a zloději. Přímo označili „bezdomovce“ a „narkomany“), které dle jejich názoru podporuje v setrvání v této lokalitě hlavně přítomnost sběrny v ulici Jamská. Hlavním pojítkem této neformální komunity je nyní obava o majetek a bezpečnost (všichni již byli mnohokrát okradeni - okapy, kovová vrata či dveře, různé kovové doplňky, sekačky, míchačky atd.). Vzájemně si tedy radí, jak na sběrače a snaží se avizovat si vzájemně, pokud vidí podezřelou skupin, která obhlíží domy v okolí. Tyto podezřelé skupiny také fotí. Potřebou je tedy zajištění bezpečí v lokalitě. Několik dalších respondentů mi k Restauraci na Hrádku řeklo, že to je místo jen pro úzkou skupinku místních, kteří dobře vychází s panem Havlíčkem. V době rozhovoru jsem to také zaznamenala, že všichni, kdo do restaurace přišli, se dobře znají.

Odhad členů:

5


Restaurace Na Hrádku a její okolí.

Poznámka:

Uvítali by větší zájem města o tuto lokalitu. Domnívají se, že kamerový systém by mohl pomoci vyřešit problémy s krádežemi a bezpečností v lokalitě vůbec.

HUTĚ



Aktivní manželé Černí a Vobořilovi.

Kontaktní osoba:

Pavel a Bára Černí.

Kontakt:

http://kyje-hute.webnode.cz/aktualne/ [email protected] [email protected]


Tato iniciativa je výsledkem spolupráce dvou mladých rodin, které bydlí na Hutích. Jmenovitě: Pavel a Bára Černí, Petr a Bára Vobořilovi. Zorganizovali námitku proti rozšiřování minigolfu, pod kterou se podepsalo 18 lidí. Dříve organizovali námitky k novému Územnímu plánu hl. m. Prahy týkajícího se výstavby v Hutích. Hlavní náplní této skupiny je problematizace nakládání města s veřejným prostorem. Hlavní potřebou je podle mého názoru zprůhlednění nakládání s veřejným prostorem a, dle jejich optiky, užívání těchto prostor ku prospěchu celé komunity. Tuto skupinu jsem se pokusila opakovaně kontaktovat. Nejprve mi jen napsali, že nemají zájem, tak jsem to zkoušela ještě jednou a přišla mi tato odpověď: Dobrý den, opravdu nemáme zájem, protože v tom nevidíme smysl. Radnice o nás ví, nemusíte nás s nimi kontaktovat. Zatím jsme se ale vždycky dozvěděli, že to, co bychom chtěli či nechtěli, není možné. Pokud potřebujete info o nás, načerpejte je z webu, do zprávy to musí stačit.

Pavel Černý Online dotazníková šetření - i-Dotaznik.cz Telefon: 281 940 605 Mobil: 774 180 260 E-mail: [email protected] www.i-dotaznik.cz www.sociores.cz

Odhad členů:

4 aktivní plus další, kteří se o problematiku zajímají, přesný počet se mi nepodařilo zjistit.


Pavel Černý – Burdova 407, Praha 9 – Kyje, 198 00

Poznámka:

Znění námitky: Námitka proti záměru MČ Prahy 14 pronajmout část pozemku parc. č. 2252 v k. ú. Kyje společnosti Agencie TMT, s. r. o.

HUTĚ


My, níže uvedení obyvatelé Kyjí Hutě, nesouhlasíme s využitím parcely 2252 pro minigolfové hřiště, zejména ne s jeho dalším rozšířením oproti stávajícímu stavu. Park, který se na této parcele nachází, je v celém území Hutí jediným parkem, jediným a tedy nejdůležitějším centrem, místem pro scházení, relaxaci. Zábor parku pro soukromé podnikání provozovatele minigolfu znamená zmenšení plochy parku určené veřejnosti. Park je přitom vzhledem k počtu obyvatel Hutí velmi malý (parcela má výměru celkem 3058m2) a zdaleka neposkytuje dostatek prostoru pro všechny záměry, které je zde v plánu uskutečnit (dětské hřiště pro nejmenší, hřiště pro starší děti, prvky pro seniory, náměstíčko s lavičkami…) Záměr MČ Prahy 14 pronajmout z této parcely celkem 1050 m2 pro minigolf znamená zábor třetiny parku (a jeho oplocení) pro soukromé podnikání, navíc pouze za symbolickou cenu 35 tis. korun ročně! Dětské hřiště a co největší park je to, co obyvatelé Hutí potřebují a co jim schází. Naopak využitelnost minigolfového hřiště pro zdejší obyvatele je malá, pouze příležitostná a také placená. Dosavadní provoz a vzhled minigolfového hřiště nijak nepřispívá ke kultivovanému vzhledu parku, spíše naopak. Nevzhledné oplocení, jednotlivé minigolfové dráhy neuspořádaně rozmístěné po pozemku, celkový neudržovaný dojem – neshrabané listí, převrhnutá lavička, poházené odpadky. Nesouhlasíme s tímto zmenšováním veřejné plochy parku a požadujeme využití celého parku pro veřejné účely, např. pro umístění dalších herních prvků dětského hřiště. Za níže uvedené obyvatele Barbora Černá a Pavel Černý

HUTĚ



Zahrádkářky z řad Českého zahrádkářského svaz ZO Kyje – Hutě.

Kontaktní osoba:

Paní Gábová a paní Nosková.

Kontakt:

Paní Gábová tel: 602 975 629


Jedná se o tři členky ČZS Kyje-Hutě, jedna z nich je předsedkyně tohoto svazu, které se scházejí pravidelně 3krát do měsíce u paní Gábové, vyměňují si různé tipy, sazenice, semena atd. Zbytek členů ČSZ se schází jen jednou za rok na výroční schůzi, která je vždy na nějaké téma. Letos bude 20. 4. 2013 od 13.30 v Klubovně Minigolfu na téma Růže a jiné kvetoucí keře. Poslední roky o to však není ze strany veřejnosti velký zájem. Loni uspořádaly přednášku o rajčatech a skoro nikdo nepřišel. Na otázku, proč se jich neschází víc, mi paní Gábová odpověděla, že zahrádkáři upadají. Po plánu předešlého starosty pana Froňka přeměnit pozemky pronajímané zahrádkáři na park, to většina zahrádkářů vzdala a smlouvu si s městem neprodloužila. Plán na park se neuskutečnil a spousta pozemků zůstala ladem nebo se stala „kořistí vypočítavců", kteří na nich nehospodaří, ale jen čekají, až se pozemky dřív nebo později budou rozprodávat. Před tím se znali a scházeli všichni, ať už byli členy svazu, nebo jen zahrádkařili na vlastním pozemku. Teď už se mezi sebou vlastně ani neznají. Paní Gábová už sama chtěla několikrát zahrádkaření nechat kvůli věku (je jí kolem 70), ale baví jí to natolik, že pokračuje. Hlavní potřebou této skupiny je práce s rostlinami, pěstování zeleniny a ovoce, péče o zahradu. Paní Gábová také vlastní kroniku zahrádkářské organizace, která se psala až do roku 1970.

Odhad členů:

aktivní 3


Zahrádky v ulici Borská, dům paní Gábové v ulici Jordánská.

Poznámka:

HUTĚ



Zahrádkáři z řad Český zahrádkářského svazu ZO Bažantnice II.

Kontaktní osoba:

Paní Budská s manželem

Kontakt:

Nepřáli si uvádět kontakt, pokud je někdo bude chtít kontaktovat, může přijít k nim na zahrádku.


Tuto komunitu tvoří většinou zakládající členové této zahrádkářské kolonie, kteří se dobře znají, vzájemně si vypomáhají, vyměňují si zahrádkářské tipy, semena, sazenice, slaví společně narozeniny a společnými silami pečují o celou lokalitu (údržba cestiček, vnějších plotů, mezi jednotlivými pozemky, které už mají zahrádkáři odkoupené ve svém vlastnictví, ploty nejsou, výjimky tvoří lidé se psy). Společnými silami také pečují o ptáky (krmítka a budky) a polodivoké kočky, kterým postavili boudičky poblíž zahrádek a i v zimě je chodí každý den krmit. Tyto kočky tam údajně zůstali po „bezdomovcích“ po zbourání garáží pod zahrádkami. S jejich kastrací tehdy pomohla „hodná paní z Dejvic“, když zpráva o bezprizorních kočkách proběhla médii. Skupina se snaží udržet populaci koček v normě, ale kastrace je drahá a tak se to ne vždy daří. Potřebou této skupiny jsou aktivity spojené se zahrádkařením, péče o zvířata a sociální kontakt, většinou jde o starší generaci.

Odhad členů:

kolem 15


Zahádkářská kolonie Bažantnice II.

Poznámka:

HUTĚ



Sousedská komunita v oblasti pod ZO Bažantnice II před Hájenkou.

Kontaktní osoba:

Bez kontaktu

Kontakt:

Pokud je někdo bude chtít kontaktovat, může přijít k nim.


Tuto komunitu tvoří 8–10 lidí, někteří tam žijí už 15 let. Pozemky a obydlí svépomocí opravená využívají celoročně. Jsou to lidé žijící z velice nízkých příjmů. Všichni se velice dobře znají. Vzájemně si vypomáhají, pokud je potřeba s údržbou obydlí a zahrad, ochranou proti zlodějům a pravidelně společně posedí či poklábosí. V poslední době řešili problém s jedněmi novými sousedy, dle jejich slov „narkomany“. V lokalitě způsobovali roztržky, často tam jezdila policie, která normálně není potřeba, jednomu z komunity překopali vodní potrubí, takže unikala voda, aniž by si toho všiml a museli zaplatit vysoké nedoplatky. Nakonec se podařilo za pomoci policie tyto problémové sousedy na podzim 2012 vystěhovat a už je klid. Potřebou jsou běžné mezilidské a sousedské vztahy (jinak nevím, jak to nazvat).

Odhad členů:

8


Oblast pod ZO Bažantnice II před Hájemnou.

Poznámka:

HUTĚ



Sousedská komunita v oblasti za ZO Bažantnice II za Hájenkou.

Kontaktní osoba:

Paní Hanka.

Kontakt:



Tuto komunitu tvoří 7 lidí: paní Hanka s partnerem, jejich sousedka z vedlejší zahrady se synem a další tři sousedi ze zahrádek pod nimi. Paní Hance dohodili pronájem chatky někdo z dolních sousedů, který má také pronájem. Majitel pozemku je vozíčkář bydlící mimo Prahu a o pozemek s chatkou se nemůže starat. Pronajal jim pozemek s chatkou, aby ho neobývali lidé bez domova nelegálně. Než se tam nastěhovala paní Hanka s partnerem, bylo tomu tak, a předešlí nelegální nájemci tam nechali obrovské množství odpadků, které noví legální nájemci pomalu uklízí. Pronájem mají krátce na zkušební období, ale rádi by se domluvili s majitelem a zůstali tam. Sousedé se přátelí, vzájemně si vypomáhají, vyměňují recepty, psi sousedů hlídají kolem jdoucí i možné zloděje. Také mají domluvu, protože sousedka paní Hanky má astma, tak kdyby měla záchvat a nebyl přítomen její syn, tak aby sousedé volali sanitku. Potřebou by mohl být sociální kontakt.

Odhad členů:

4


Oblast za ZO Bažantnice II za Hájemnou, ulice Zálužská.

Poznámka:

HUTĚ



Třešňovka Homeless farm.

Kontaktní osoba:

Všichni kontaktovatelní na místě.

Kontakt:



Lidé bez domova dostali k pronájmu od města staré zahrádkářské chatky a přilehlé pozemky. Společně na nich hospodaří, pěstují drobná zvířata a zahradničí. Žijí zde 3 muži a jeden pár ve 4 samostatných chatkách bez tekoucí vody a elektřiny. Jeden z nich je pracující. Všichni společnými silami pečují o chatky, zvěř a zahradu a dělí se o produkty. Pronajatou plochu udržují v čistotě. Dle jejich slov je to bezkonfliktní soužití. Potřebou je komunitní život sám, prostě chtějí jen mít svoje místo a něco, o co mohou pečovat a sdílet to s někým.

Odhad členů:

5


Oblast u trati nad Lidlem zvaná Třešňovka.

Poznámka:

HUTĚ



Skupina maminek s dětmi.

Kontaktní osoba:

Paní Lenka Nováková.

Kontakt:

[email protected]


Tuto skupinu tvoří maminky s malými dětmi z oblasti novostaveb. Pravidelně se scházejí hlavně venku, aby si děti pohrály a ony si vyměnily tipy a triky, co do výchovy, spánku, kojení, přikrmování, ekologických hraček atd. Vše kolem mimin. Co jim chybí je nějaké dětské hřiště či prostor, kde by se mohli scházet, děti by si pohrály a ony popovídaly. Hlavním motorem je tam paní Lenka. Při své mateřské pracuje ve Sport Centrum Pro-6. Od října s kamarádkou fyzioterapeutkou založili v Pro-6 dětský klub Čertík. Paní Lenka s dětmi hrála naučné hry (písničky a říkadla, rozeznávání barev a tvarů...) a její kamarádka s nimi cvičila správné držení těla a rozvoj jemné motoriky. Do vánoc byl o klub zájem, ale pak počet účastníků začal upadat a v březnu ho pro nezájem zrušily. Paní Lenka také fotí a jak sama říká, „je pro každou špatnost“, a ráda se zapojí i do dění na P14 a věří, že ostatní maminky taky. Potřeba této skupiny je sdílení mateřských zkušeností.

Odhad členů:

10


Sicherova a Fedorova ulice a přilehlá oblast.

Poznámka:

HUTĚ



Muslimská skupina.

Kontaktní osoba:

Pan Ahmed.

Kontakt:

[email protected] Blatská 1491, P9; 281 918 876 www.islamweb.cz


Skupina mužů, která se schází každý pátek k páteční motlitbě v mešitě a popovídání na určité téma, které vyplyne z motliteb či každodenního života. Zapojují se také do nadačních aktivit, když je třeba pomoci muslimům v utečeneckých táborech či ve vězení. Většinou jde o podporu duchovní, kdy posílají Korán a jiné náboženské pomůcky, ale někdy posílají i materiální podporu. Hlavní potřebou je sdílení náboženství a zkušenosti muslima žijícího v ČR. Líbilo by se jim, kdyby lidé přišli do mešity a nebáli se zeptat, co je zajímá. Strach a neznalost podle nich způsobují některé štvavé kampaně nebo výrazy agrese vůči jejich náboženství. Mešita je veřejně přístupná, ale chodí tam jen sem tam nějaká škola, studenti konzultovat své práce o islámu, ale veřejnost nikoliv. Možná by pomohl den otevřených dveří, o kterém by předem informovaly noviny P14.

Odhad členů:

30–40


Mešita v Blatské ulici 1491, občas malá modlitebna v centru Pasáž Jiřího Grossmanna, 1. patro Politických vězňů 14.

Poznámka:

HUTĚ



Akční senioři.

Kontaktní osoba:

Jaroslav Šůs.

Kontakt:

Tel: 732 548 000


Většina z nich se narodila zde, zná místní lidi, historii i kraj (přesně mi např. dokázali popsat jeskynní komplex Bílý kůň, ví kde je vchod, kde větrací šachta, jak byly jeskyně uspořádány). Znájí místa, kde dříve stála sokolovna a jiné budovy). Vlastní mnoho velmi starých fotografií, kde je možné vidět krajinu ještě bez novostaveb. Dříve také sportovali, ale to už dnes nejde. Tato skupina se schází několikrát týdně. Probírají vše od „politiky, přes místní drby, ale hlavně zahrádkaření a kutilské „know-how“. Momentálně zkouší domácí líheň. Loni to prý zase bylo pěstování dýní. Hlavní potřebou jsou aktivity spojené se zahrádkařením a kutilství.

Odhad členů:

6


Zahrádky v ulici Borská, dům pana Šůse, pana Kaisera a pana Peltána.

Poznámka:

HUTĚ



Skupina kolem časopisu Frnk.

Kontaktní osoba:

Bývalý starosta pan Miroslav Froněk.

Kontakt:

[email protected]

http://www.frnk.cz/noviny.html

Redakce:

Mgr. Alena Veselá - šéfredaktorka, [email protected]

Ing. Miroslav Froněk, [email protected]

Mgr. Pavel Vokurka, [email protected]

Petra Froňková, [email protected]


Jde o skupinu kolem novin Frnk, které vychází jednou za měsíc a prezentují se jako: „Frnk noviny 14 jsou určeny zejména pro obyvatele Černého Mostu, Hloubětína, Hostavic a Kyjí. Podávají aktuální, zajímavé a objektivní informace z radnice a zastupitelstva Prahy 14 a zajímají se i o další dění na naší městské části, nejbližším okolí a celém hl. m. Praze“. Hlavním hnacím motorem této skupiny je pan Ing. Froněk, který jakožto bývalý starosta a starousedlík v jedné osobě zná velice dobře místní historii, lidi a komunitní aktivity. Podílel se na organizaci mnoha sportovně-kulturních akcí na P14 a tyto zkušenosti rád poskytne a předá (např. kde v P14 je možné uspořádat hudební festival, protože je tam přirozená přírodní protihluková bariéra a kde naopak to není vůbec vhodné, protože hluk se nekontrolovatelně šíří do obydlených částí lokality, jejichž obyvatelé si pak na hluk stěžují). Hlavním prezentovaným cílem skupiny kolem novin Frnk je sdělování informací o dění v lokalitě P14 a na její radnici pravdivě a otevřeně. Z analytického hlediska spíše tyto aktivity reflektují potřebu být aktivním a viditelným účastníkem občanského dění v lokalitě P14.

Odhad členů:

4


Adresa redakce: Na Obrátce 636/4, Praha 9

Poznámka:

HUTĚ



Klub Minigolf na Hutích.

Kontaktní osoba:

Tomáš Navrátil – zodpovědná osoba.

Kontakt:

tel: 608 891 117

tel: 777 891 610,

www.nahutich.cz

Splavná 652/2, Praha – Kyje, 198 00


Zřízeno panem Tomášem Navrátilem ve spolupráci s panem Martinem Ječným – několikanásobný Mistr České republiky v minigolfu, jehož Akademie funguje již čtvrtým rokem. V hutích minigolf pronajal pozemek mezi ulicemi Babylonská, Splavná a Světská. Z hospody 4. cenové kategorie zřídili nekuřáckou klubovnu, vybavenou např. stolními hrami k zapůjčení a zázemím nejen pro hráče minigolfu. Pan Navrátil se snažil od uzavření nájemní smlouvy s městem v r. 2010 aktivně zapojovat do komunitního života na Hutích. Uspořádal zdarma minigolfové odpoledne pro důchodce ve spolupráci s Červeným Křížem. Pravidelně dělá akce pro autistické děti. Zorganizoval Dramatický kroužek pro místní děti, ale o ten nikdo, i přes velkou letákovou kampaň, neprojevil zájem. Obecně řečeno měl veliký zájem se podílet na aktivaci komunitního života na Hutích, ale má pocit, že město mu vůbec nevychází vstříc. Nájemní smlouva byla uzavřena na celou část pozemku, po volbách nové vedení městské části smlouvu změnilo a pan Navrátil má pocit, že s ním nejednají jako s partnerem. Navíc proti minigolfu vznikla petice – pod vedením manželů Černých a Vobořilových (vice k této skupině samostatně), se kterou se také pokoušel spojit, ale ta ho dle jeho slov jen bombarduje peticemi přes město a odmítá jakoukoli komunikaci. Měl v plánu uspořádat v Hutích Evropský pohár v minigolfu s mezinárodní účastí, ale vůbec neví, jestli s nejistotou jakou pro něho smlouva s městem je, se bude do něčeho takového pouštět (Např. jedenkrát zapomněli uhradit platbu, nikdo jim to nepřipomněl a hned jim město vypovědělo smlouvu, pak je zase vzalo na milost). Do klubu minigolfu chodí hlavně mladé rodiny s dětmi, a to nejen na minigolf, ale také do klubovny hrát stolní hry. Skupiny mladých lidí si chodí zahrát a společně posedět u piva. Hlavní potřebou je sportovní a rodinná aktivita. Ze strany pana Navrátila je to také sociálně prospěšná aktivita pro komunitu – důchodci, autistické děti.

Odhad členů:

5 (počítám jen zaměstnance klubu neb návštěvníky klubu bych zařadila spíše do skupiny

neaktivované – do klubu chodí sami za sebe, naplňují stejné potřeby, ale vzájemně se příliš neznají).


Klubovna minigolfu a přilehlé okolí na adrese Splavná 652/2, Praha - Kyje 198 00.

Poznámka:

HUTĚ


Skupina kolem minigolfu by uvítala, kdyby jí městská část dala možnost dále rozvíjet svou působnost a zapojit se více do sportovního a společenského života Hutí.

HUTĚ



Sdružení Za Hutě krásnější.

Kontaktní osoba:

Sídlem Sdružení jsou Kyje, Za Černým Mostem 1526, Praha 9, PSČ 198 00.

Kontakt:

http://www.zhk.mek.cz/


Snažila jsem se najít, kdo za tímto sdružením stojí, či ještě existuje anebo po něm zbyla třeba nějaká neformální skupina, ale nepodařilo se mi krom internetových stránek nic objevit. Sdružení Za Hutě krásnější vzniklo v r. 2004 a je: „dobrovolným sdružením občanů, jejichž společnými zájmy jsou obecně prospěšná činnost v oblasti ochrany přírody a krajiny, ochrana veřejného zdraví, bezpečnosti z hlediska dopravy, zlepšování životních podmínek, ochrana památek a kulturních hodnot a další aktivity ve smyslu občanské společnosti, vedoucí k rozvoji občanské společnosti v lokalitě Praze – Kyjích, čtvrti Hutě, obzvláště pak v ulici Za Černým Mostem a dalších přilehlých ulicích“.

Odhad členů:

???


Ulice Za Černým Mostem a další přilehlé ulice.

Poznámka:

HUTĚ



Sportovci

Kontaktní osoba:

Sandra Kutilová

Kontakt:

[email protected]


Skupina asi 10 sportovně založených lidí, schází se pravidelně v sezoně na volejbal, nohejbal aj. turnaje. Slečna Sandra to organizuje, ale psala jsem jí 2 e-maily a neodpověděla, nepodařilo se mi je kontaktovat.

Odhad členů:

10


Sportoviště minigolfu a přilehlé okolí

Poznámka:

HUTĚ



Squash Metráčci

Kontaktní osoba:

Kontakt:


Skupina pořádající pravidelně squash pro hráče nad 100 kg – nepodařilo se mi nikoho kontaktovat.

Odhad členů:


Poznámka:

HUTĚ



Komunita proti automatické tlakové stanici pro posílení vody v ulici Lipnická.

Kontaktní osoba:

Obyvatelé ulice Lipnická.

Kontakt:

Nepřáli si uvádět kontakt, pokud je někdo bude chtít kontaktovat, může přijít na projednání 3. 4.


Iniciativa obyvatel z ulice Lipnická proti automatické tlakové stanici pro posílení vody. Cílem skupiny je zabránění stavbě. Potřebou je dle jejich subjektivní prezentace příjemné bydlení v této lokalitě. Víc se mi nepodařilo zjistit, potkala jsem je na ulici u místa, kde má stanice stát a jak se dozvěděli, že pracuji pro městskou část, už nechtěli moc komunikovat, i když jsem jim vše ohledně našeho monitoringu vysvětlila.

Odhad členů:

Lokalizace členů aktivizované komunitní skupiny: Ulice Lipnická

Poznámka:

HUTĚ


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Hutě

MIKROREGION: Hutě

Výzkumník: Pavla Burgos

Spojujícími prvky této lokality je zájem o zachování „vesnického rázu“ krajiny s nízkou, spíše vilovou

zástavbou s výrazným podílem zeleně, kterou je lokalita charakteristická. Zeleň má v této oblasti

velký komunitně aktivační potenciál, ať už jde o zeleň udržovanou v podobě relaxačních zón, zeleň

využitou zahrádkáři či lesnatý pás využitý lidmi bez domova.

Výrazný krajinný potenciál představuje také oblast pískových dolů s labyrintem, kterou by nejen

místní lidé rádi opět viděli zpřístupněnou.

Zajímavým potenciálem lokality jsou lidé z cirkusové a kolotočové branže, ovšem jeho aktivaci bych

definovala jako složitější z důvodu krátké přítomnosti aktivních obyvatel tohoto řemesla v dané

lokalitě (v podstatě jde jen o zimoviště několik měsíců v roce).

Problémovým prvkem charakterizující tento mikroregion jsou sběrači kumulující se v této lokalitě, ať

už trvale (žijí zde) nebo přechodně (dojíždějí sem za účelem sběru). Tato aktivita má jak pozitivní

(aktivuje jedince za účelem pomoci), tak negativní aktivační potenciál (aktivity obyvatel za účelem

odstranění tohoto fenoménu z lokality).

HUTĚ


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Hutě


Sběrači papíru a barevných kovů.


Především lidé bez domova a drogově závislí využívají lokalitu P 14 jako sběrného prostoru. Podle odhadu samotných sběračů je jich v lokalitě kolem 70. Někteří se specializují jen na papír, jiní na kovy, někteří sbírají vše. Co se týče vzájemné konkurence, tak mezi nimi platí heslo „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Tato lokalita je pro ně výhodná, protože jsou zde 3 sběrny. Jedna na papír pod hřbitovem otevřena každý den (sem se dle obsluhy sběrny sjíždí bezdomovci z celé Prahy, aby si vydělali na ubytování a stravu). Druhá sběrna na papír a barevné kovy v ulici Kolbenova a pak jedna malá na barevné kovy v ulici Jamské (tu lidé žijící v jejím okolí označili za problémovou, neb ji dle jejich slov využívají převážně lidé drogově závislí a to v pozdních nočních hodinách). Dá se konstatovat, že ne všechny podoby této činnosti jsou problémové. Obyvatelé této oblasti tento fenomén a jeho vzrůstající tendenci vnímají a někteří se k němu vyjadřují s pochopením, někteří s negativním vymezením vůči osobám sběračů i aktivitě samotné. Sami sběrači se touto aktivitou snaží získat pravidelný příjem určité peněžní částky na obživu (sběrači papíru) či koupi drog (sběrači barevných kovů).


Sběr probíhá hlavně v zástavbě v oblastech blízko sběren, ale i všude tam, kde se vyskytují kontejnery na tříděný odpad.

Poznámka:

HUTĚ



Cirkusáci a kolotočáři.


Celá oblast Hutí je domovem rodin provozující pouťové atrakce (tzv. kolotočáři nebo světští:Tříškovi, Zelenajovi ) a rodin bývalých nebo současných cirkusových umělců (akrobati, klauni, krotitelé zvířat či koní: Flaksovi, Navrátilovi, Bobákovi, Kaiserovi, Chaloupkovi, Zelenajovi). Všichni se vzájemně znají, ale velice pečlivě v mluvě rozlišují, kdo je z cirkusové branže tedy umělec a kdo je od kolotočářů. Znají se také proto, že v minulém režimu byly všechny cirkusy znárodněny do tří národních cirkusů, které vystupovaly v Čechách, v Rusku a ve východní Evropě, ti nejlepší jezdili s prezentacemi na Západ. Společenský potenciál je mezi nimi veliký, ale žádnou významnou společnou komunitní aktivitu nemají, dalo by se konstatovat, také z důvodu setrvání v lokalitě pouze pár chladných měsíců v roce. Proč právě tato lokalita je zimovištěm, mi nikdo nedokázal zdůvodnit.


Celá lokalita Hutí

Poznámka:

HUTĚ



Pejskaři.


Pejskařů je v daném regionu velké množství, ale nemají žádné místo, kde by se scházeli například za účelem, aby si jejich psi spolu pohráli. V Hutích není žádný klub ani cvičiště, ale existuje několik lokalit frekventovaně navštěvovaných pejskaři za účelem venčení – roh Svatojánské a Vodňanské ulice, roh Světské a Jodánské, konec ulice Jamské mezi polem a domy v ulici Federově, ulice Vizovická.


Roh Svatojánské a Vodňanské ulice, roh Světské a Jodánské, konec ulice Jamské mezi polem a domy v ulici Federově, ulice Vizovická.

Poznámka:

Hodně respondentů, především matek s dětmi si stěžovalo na psí trus, v lokalitě chybí papírové pytlíky na psí trus, ty jsou pouze na rohu ulice Vodňanská a K Viaduktu a pak ještě v blízkosti dětského hřiště v Babylonské ulici.

HUTĚ



Ukrajinská menšina.


V lokalitě se dle výpovědí respondentů vyskytují cizinci ukrajinského či ruského původu. Žijí hlavně v bytovkách v ulici Za Černým Mostem, Lásenická a Stružky. Pokoušela jsem se o kontakt (kadeřnice v ulici Lásenické 1542 a mladý pár s dítětem na dětském hřišti, ale neměli zájem o rozhovor)


Žijí hlavně v bytovkách v ulici Za Černým Mostem, Lásenická a Stružky, Restaurant Arter.

Poznámka:

HUTĚ



Vietnamská menšina.


V lokalitě se dle výpovědí respondentů vyskytují cizinci vietnamského původu. Žijí v novostavbách mezi ulicí Za Černým Mostem a Stropnická. Pokoušela jsem se o kontakt (obchodníci v ulici Pelušková a naproti restaurace U Kliďase, jedna říkala, že neumí česky a další dva neměli zájem o rozhovor).


Žijí v novostavbách mezi ulicí Za Černým Mostem a Stropnická.

Poznámka:

HUTĚ



Pramen.


Pramen – Střední odborné učiliště gastronomie a podnikání, ubytovací a stravovací služky. V této instituci je velký komunitní potenciál. Zatím je to komunita sama o sobě v rámci naplňování svých vzdělávacích a podnikatelských závazků. O přesah do veřejného prostoru se nepokouší. Školu má kolem 1500 studentů a obrovské prostory – sály vhodné k pořádání plesů s parketem i pódiem, stravovací zařízení, velké ubytovací kapacity a nevyužité pozemky kolem učiliště, které chce změnit na sportoviště. Zaměstnanci školy jsou velice ochotní, a nebyl by problém se s nimi dohodnout na nějaké spolupráci. Kontaktní osobou je paní Hana Velíšková. www.sougastro.cz, [email protected]


Ulice za Černým Mostem 362/3

Poznámka:

HUTĚ



Sport Centrum Pro-6.


Sportoviště zaměřené především na squash – pořádá zde různé turnaje (Metráček cup, Pražská juniorská tour, Kollman Cup, atd.). Také se snaží rozšiřovat své služby o cvičení tipu DietFitness, Spinning, K2 Hiking, Zumba, Joga a dětský klub Čertík, který ale fungoval jen krátce. Také nabízí ve všední dny hlídání dětí maminkám, které si v té době přijdou zacvičit. Pan majitel je otevřený kreativním nápadům a lokalita má jednoznačný komunitní potenciál. Kontaktní osoby jsou dámy na recepci paní Dita Tokolyová a Veronika Fryzková a cvičitelka zumby a dětského klubu Čertík Lenka Nováková, http://www.pro-6.cz/


Ulice Za Černým Mostem 1425

Poznámka:

HUTĚ



Dětský klub Myšáci mini školka.


Dětský klub Myšáci je soukromé zařízení pro děti od 12 měsíců do 5 let. Funguje jako školka, ale nabízí i služby jednorázového hlídaní a také pořádá „Tvořivé večery“ se zaměření na ženy, většinou jde o rukodělné kurzy. Nabízí rovněž spolupráci firmám na vytvoření „dětské skupiny“ pro zaměstnance. Instituce je otevřena spolupráci v oblasti kultury, sportu a vzdělávání. Také by ráda spolupracovala se studenty s odborným zaměřením na předškolní výchovu. www.dkmysaci.cz, 774 847 593, [email protected]


Ulice Chlumecká 1645

Poznámka:

HUTĚ



Bývalý pískový důl Bílý kůň.


Zdejší staré doly tvoří v podzemí rozsáhlý labyrint. Lokalita je součástí naučné stezky Prahy 14. Do lokality přichází skupiny převážně mladých „dobrodruhů“ za průzkumnými výpravami do podzemních labyrintů.


Ulice Nad Hutěmi.

Poznámka:

JAHODNICE


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Jahodnice

MIKROREGION: Jahodnice


Mikroregion Jahodnice se rozkládá na jih od ulice Českobrodská, mezi hostavickým potokem a ulicí

Nedokončenou. Čtvrť má jasnou „starousedlickou“ identitu spojenou s prvotní výstavbou rodinných

domků bývalých českých legionářů. V současnosti zde žije už několikátá generace potomků, několik

domů bylo prodáno. Osadníci vilové čtvrti patří mezi komunitně málo aktivizované obyvatele. Dále je

zde živoucí identita obyvatel sídliště na západní straně čtvrti. Sídliště se územně nerozvíjí díky

nevyřešeným majetkovým poměrům. Sídlí zde mateřská škola, která pojímá děti z Jahodnice, Kyjí

i Hostavic a její kapacita je nedostatečná. Třetí oblastí je východní část Jahodnice, kde byl

v posledních pěti letech vystavěn bytový resort firmou Skanska. Uvnitř tohoto resortu je několik

velmi aktivních rodin, které připravují veřejné kulturní a sportovní akce a také se občansky angažují

ve věcech veřejné občanské vybavenosti a v kauzách, které je ohrožují. Jednou z takovýchto kauz je

plánovaná výstavba mamutí skladovací haly na pozemku firmy CCA. V rámci občanské obrany

spolupracuje několik aktivních občanů i občanské sdružení Jahodnice vedené ing. Čuchalem. Ing.

Čuchal formalizoval svoje aktivity, nicméně patří k dlouholetým aktivním obyvatelům P14.

Silné aktivity neformálního sdružení rodin z bytového sektoru Skanska těží z několika faktorů.

Obyvatelé se stěhovali do nových bytů všichni v přibližně stejném čase. Bydlí zde hodně rodičů

s dětmi. Občanská vybavenost je minimální. Na místech s tradiční možností styku, jako jsou dětská

hřiště a ulice se postupně propojilo několik jedinců, kteří se snaží dlouhodobě aktivizovat ve věcech

výstavby a údržby obecních staveb (dětské hřiště, Sokol, in-line dráha atd.) a organizují různé kulturní

akce primárně k zabavení svých vlastních dětí. Akce ovšem pořádají otevřené široké veřejnosti

a jejich obliba získává na síle.

Hlavním střediskem komunitního života Jahodnice je TJ Sokol Jahodnice. Sdružuje v desítkách

žánrových sportovních aktivit, sportů a sezonních akcí několik stovek členů a další stovky

nepravidelných návštěvníků nejen z Jahodnice, ale i z mnoha okolních mikroregionů. Na rozdíl třeba

od služeb pro maminky s nejmenšími dětmi (jejich komunitní aktivity se odehrávají především

v Dolních Počernicích v klubu Veselý Čertík), nesupluje služby TJ Sokola Jahodnice žádná jiná instituce

s podobným zamřením v blízkém okolí. V Sokole je jediná multifunkční zastřešená hala v Jahodnici,

která se dá využívat i na příležitostné pronájmy. Na půdě Sokola dochází k postupnému sbližování

místních „starousedlíků“ s „novousedlíky“ ze Skanska resortu. Hledají porozumění v charakteru akcí,

které se mají odehrávat v Sokole, jelikož je mezi nimi věkový rozdíl. Aktivní obyvatelé Skanska resortu

patří k lidem o jednu generaci nižší, než jsou „starousedlíci“ provozující Sokol. Ti mají již většinou

odrostlé děti, a proto nabízejí především tematické kurzy, cvičení a aktivity spojené právě se

sportem. Tvoří tak jednu věkovou kohortu oproti druhé z řad obyvatel Skanska resortu.

Obyvatele obecně trápí nedostatečná infrastruktura služeb. Mnohé služby musejí vyhledávat mimo

čtvrť, což vede některé mladší obyvatele ke kutilství a suplováni služeb z vlastních zdrojů (kulturní

vyžití dětí, kultura obecně, kadeřnictví atd.). Resort Skanska se neustále rozšiřuje a služby se

JAHODNICE


nerozvíjejí. Okolí Jahodnice nabízí možnost chodit na procházky, což využívají rodiče s dětmi,

„pejskaři“. Blízká dráha pro in-line bruslení je ve velmi špatném stavu a pro tuto aktivitu prakticky

nepoužitelná. Nenabízí tudíž příliš možností k venkovnímu vyžití ani dětí ani dospělých. Jahodnice se

vnímá jako samostatná územní jednotka a většina zdejších problémů nepřesahuje její hranice.

Vnímají se jako vesnická společnost a to i přesto, že vzájemná sousedská znalost není vysoká. Je tu

mnoho jednotlivců, kteří žijí poměrně individuálně. Celý pocit „odříznutosti“ je umocněn i rušivou

dopravní bariérou ulice Českobrodská. U ní se nachází jediný venkovní park Československých

legionářů, momentálně ve velmi zanedbaném stavu bez jakýchkoliv funkčních prvků a bez bariér

oddělující opticky i prakticky silně dopravně vytíženou Českobrodskou ulici od parku. Ve venkovním

prostoru je několik dětských hřišť. Oblíbenější je nově zbudované v ulici Kostlivého, kde se také

pravidelně setkávají někteří rodiče. Mnohé vazby mezi rodiči vznikly právě na tomto hřišti, přes MŠ

Jahodnice nebo při petiční akci při stavbě tohoto hřiště. Druhé dětské hřiště u železničního náspu na

druhé straně od ulice Českobrodská je mnohými vnímáno jako nebezpečné. Důvodem je asi jeho

odlehlost, není sem odnikud vidět a vědomí, že blízkou cestičku používají jako spojnici mezi blízkou

ubytovnou v areálu Laktos hosté nonstopu a restaurace Morpheus.

Rozvíjející se komunitní aktivitou mezi „novousedlíky“ je využívání zahrádek v zahrádkářské kolonii

Jahodnice. Má zde dlouhou tradici a svoje pozemky zde mají v pronájmu i osobním vlastnictví

obyvatelé sídliště na západní straně Čtvrti. Mladí rodiče s dětmi v kolonii hledají nejen místo pro

společný komunitní odpočinek, ale také místo, kde by jejich děti mohly mít kontakt s přírodou

a mohly by na vlastní oči vidět pěstění plodin. Pronájmy se rozšiřují a lidé si tak vytváří k lokalitě další

pouto. Pro některé respondenty je to natolik důležité, že uvažují o setrvání v Jahodnici i po

přestěhování se z malých bytů v resortu Skanska.

Komunitní život se odehrává také v několika místních hostincích. Nově zbudovaná restaurace „U Eriky

2“ je filiálkou úspěšné restaurace z Aloisova. Byla přebudována z bývalé restaurace Bodega. Oslovuje

především „starousedlíky“, čeká na první sezonu, nemá vybudovanou stálou klientelu. Do hospody

U Baštýře chodí především „starousedlíci“ společně s lidmi z ubytoven. Klientelu tvoří především

muži. Nonstop bar Morpheus je místem, kde se dají sledovat sportovní přenosy, hrát automaty,

konzumovat nápoje. Někteří místní vnímají tento podnik jako bezpečnostní riziko. Komunitně

nejvýznamnějším hostincem je restaurace v budově TJ Sokol. Především v létě funguje i venkovní

zahrádka, u které jsou sportoviště, dětské hřiště, oplocená klidná plocha pro setkávání a odpočinek.

Tato restaurace se stává čím dál více navštěvovaným místem ze strany „novousedlíků“ ze Skanska

resortu. Pořádá se zde i mnoho kulturně-sportovních akcí ať už v produkci samotné TJ Sokol, tak

některých aktivnějších občanů.

Ve veřejném prostoru nejsou kromě dětských hřišť žádná místa, se kterými by se mohli obyvatelé

Jahodnice identifikovat a scházet se tam za účelem výročního slavení svátků a dalších kolektivních

akcí. Kromě Sokola proto není mnoho možností jak rozvíjet kolektivní identitu na příkladech

pozitivních společenských akcí. Především v oblasti bytového resortu Skanska tuto skutečnost vnímají

jako velký nedostatek. Mezi lokální autority patří jedinci uvedení v seznamu nefomálních aktivit. Jsou

to zástupci Sokola, rodičů ze Skanska resortu, Zahrádkářů. V oblasti se nevyskytují žádné deviantní

skupiny obyvatel, obyvatelé sami vnímají čtvrť jako bezpečnou.

Jahodnice prochází bouřlivým rozvojem, kdy nabírá na demografické síle především díky nově se

stěhujícím obyvatelům do Skanska resortu. Vytváří tak generační protipól původním obyvatelům

JAHODNICE


vilové čtvrti a panelového sídliště na východní straně, kteří patří do starší generace s trochu jinými

potřebami. Občanské aktivity zde z většiny reagují na nedostatek kulturních služeb a potřeby

předškolních dětí. Jelikož bude docházet k rozšiřování nových sídlišť v této oblasti, neměla by

strategie kulturního a komunitního rozvoje na tento fakt zapomenout.

JAHODNICE


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Jahodnice


Hosté (štamgasti) hostince u Baštýře

Kontaktní osoba:

Zařízení právě přechází do pronájmu jiného provozovatele, jehož jméno zatím není známo.

Kontakt:

Baštýřská 555

198 00 Praha 9, Praha-Hostavice


Hospoda je navštěvována především „starousedlíky“ z vilové čtvrti z bývalých legionářských domů

v Jahodnici. Hosté jsou buď důchodci, či se jedná o nižší střední třídu. Kromě nich sem chodí

obyvatelé ubytovny z areálu Laktosu, což jsou většinou lidé z rusky hovořících zemí. Pravidelnými

hosty je skupinka starousedlíků-seniorů navštěvujících zařízení v pátek večer. Hospoda je

navštěvována hlavně ve večerních hodinách a funguje jako místní diskusní klub. Většina návštěvníků

je dle vyjádření provozovatele „problémových“. Často dochází k potyčkám mezi hosty, rvačkám.

Hosté z řad starousedlíků se dobře znají, žádné konkrétní aktivity ale nebyly zjištěny.

Odhad členů:

Desítky.


Baštýřská 555

198 00 Praha 9, Praha-Hostavice

Poznámka:

JAHODNICE



TJ Sokol Jahodnice

Kontaktní osoba:

Ing. Milena Kučerová místopředsedkyně Sokola

Šárka Grygarová – pořadatelka kulturních komunitních akcí

Kontakt:

p. Kučerová

[email protected]

tel: 605 277 979

p. Grygarová

[email protected]


TJ Sokol Jahodnice je jednoznačně ohniskem neformálního komunitního života v Jahodnici, a to

i přesto, že funguje jako formální instituce občanského sdružení. V poslední době se obrozuje

spoluprací s „novousedlíky“ z novostaveb na východě Jahodnice, a v teplých měsících se stal

nejoblíbenějším místem pro neformální setkávání v otevřeném prostoru. Je jedním z míst, kde se

setkávají „starousedlíci“ s „novousedlíky“ a to jak mezi ženami, tak i muži. Sokol nabízí mnoho

různých tělovýchovných aktivit (namátkou: aerobic, baby aerobic, sportovní hry, tance, jógu, pilates,

zumbu, tenis, okinawské karate, stolní tenis, nohejbal, atd.). Těchto aktivit se účastní jak lidé

z Jahodnice, tak z okolních čtvrtí Prahy 14 a 9, a z jiných míst. Členská základnu tvoří asi 200

registrovaných členů všech věkových kategorií. Sokol má jediný zastřešený a zateplený multifunkční

objekt, který je možné si pronajmout na akce všeho druhu. Součástí Sokola je i malé restaurační

zařízení, kde si dávají sraz nejen sokolové. Sál se využívá jak na stálé programy nabízené samotným

Sokolem, tak na různé aktivity jednotlivců, kteří kolem sebe shromažďují členy i nečleny Sokola na

různá cvičení nebo kulturní akce, výroční oslavy atd. Poměrně častým jevem je, že si skupina

jednotlivců, většinou sousedů (maminky s dětmi) pronajme sál pro vlastní cvičení. Odměnu za

realizaci si platí mezi sebou a částečně i Sokolu za poskytnutí prostor. K sportovním kurzům se

v posledních dvou letech přidaly ještě akce, které si maminky uspořádaly samy. Motivací jim bylo

vytvořit program pro jejich předškolní děti. Jednalo se o dětský karneval, mikulášskou besídku, oslavy

halloweenu. Do budoucna plánuje skupinka asi deseti rodin kolem paní Grygarové i Cestu za

pokladem, dobrodružnou venkovní hru po děti. Vedení Sokola je poměrně generační záležitostí,

protože se jedná o „starousedlíky“ kolem 50 let věku s odrostlými dětmi. Komunikace mezi

„novousedlíky“, kteří jsou ve většině kolem 30 let věku, se pomalu navazuje. Sokol začal vycházet

vstříc autentickým občanským kulturním aktivitám a v současnosti propůjčuje prostor hlavního sálu

Sokola bezúplatně. To umožňuje několika skupinám místních obyvatel (jejich charakteristiky jsou

rozpracovány v dalších kapitolách) pořádat otevřené kulturní a sportovní akce, a zároveň se mít kde

scházet.

JAHODNICE


V teplých měsících roku funguje TJ Sokol Jahodnice jako frekventované místo setkávání. V prostoru

před sokolem je venkovní část restauračního zařízení s hřištěm pro děti, velkou travnatou plochou,

grilem a několika kurty. V teplých měsících je to místo setkávání pro členy Sokola, a stále častěji si

sem nachází cestu i obyvatelé novostaveb Nová Jahodnice „Skanska“, kteří se zde seznamují,

vytváření herní kolektivy. Mohou se zde setkávat celé rodiny, protože je zde zázemí pro děti, nekouří

se zde, celý prostor je oplocený a oddělený vegetací od ulice. Letos se poprvé v zimě v mrazech zalil

jeden s tenisových kurtů vodou, a vytvořilo se tak hojně navštěvované kluziště.

Sokol se dle vyjádření návštěvníků stále zlepšuje ve své „nízkoprahovosti“. Ceny za kurzy jsou velmi

mírné a může si je dovolit naprostá většina sociálních vrstev obývajících Jahodnici. To je důležité

především pro mladé rodiny s dětmi, které velmi hledí na finanční náročnost volnočasových aktivit.

V letních měsících je zahrada celý den otevřena a mohou si jí tak najít všichni, kdo touží po klidném,

společenském místě s kontrolovatelným prostorem (důležité hlavně pro rodiče). Zároveň existuje

hladká domluva s vedením Sokola, které nabízí různé pronájmy za úhradu, či bezplatně. Místo

oslovuje lidi, kteří hledají místo pro aktivní relaxaci v průběhu dne, odpoledne po práci a o víkendech.

Odhad členů:

Neformální komunita lidí navštěvující Sokol činí desítky lidí, v teplých měsících se toto číslo zvyšuje.


Bezdrevská 26, Praha.

Poznámka:

JAHODNICE



Komunita maminek z bytového areálu Jahodnice „Skanska byty“

Kontaktní osoba:

pí Grygarová

Kontakt:

Šárka Grygarová - [email protected]

Facebook diskusní skupina Naše Jahodnice:

https://www.facebook.com/groups/158750644157373/564748326890934/?notif_t=group_activity

Facebook diskusní skupina Rodiče Jahodnice:

https://www.facebook.com/groups/395516550540823/?fref=ts


„Skanska“ bytové domy jsou nejmladší součástí mikroregionu Jahodnice. Nacházejí se mezi Jahodnicí

a Dolními Počernicemi. Bytovky se stavěly v několika vlnách, nicméně nájemníci se stěhovali do

nových bytů prakticky ve stejném čase. Adaptace na lokální prostředí proto probíhala současně

u sociálně a demograficky velmi podobného obyvatelstva. Maminky a tatínci s dětmi mají největší

potřebu adaptovat se ve veřejném prostoru lokality, protože vyhledávají vyžití pro svoje děti. Skupinu

tvoří maminky ve věku kolem 30 let s předškolními dětmi. Nejaktivnější z nich, paní Grygarová, začala

s několika ostatními maminkami ze „Skansky“ pořádat kulturní a sportovní akce pro děti své a přátel.

Novousedlíci neměli po přestěhování společenské vazby na „starousedlíky“ v Jahodnici. Tzv. „stará“

Jahodnice je do veliké míry generační záležitostí s nejčastějšími skupinami lidí ve středním věku

s dospělými či dospívajícími dětmi, a obyvateli předdůchodového či důchodového věku. Paní

Grygarová proto musela teprve zahájit diskusi s některými představiteli místní komunity (Sokol, MŠ

Jahodnice), a připravit program pro cílovou skupinu, která se tu před dokončením „Skanska“ bytů

nevyskytovala, tedy rodiče s předškolními dětmi. V areálu bytových domů, kde je přes sto bytových

jednotek, není jediný společenský prostor. Společně s dalšími asi třemi rodinami (velmi aktivní)

a dalšími cca 15 rodinami (také aktivní) vytváří kulturně společenské akce v místním Sokole i mimo

něj. V TJ Sokol Jahodnice uspořádaly (po nastartování kontaktů s vedením skrze styky provozovatele

restaurace v TJ Sokol) dětský karneval, oslavy halloweenu, mikulášskou besídku. Plánují venkovní akci

Cesta za pokladem, dobrodužnou stopovací hru pro děti ve veřejném prostoru. Všechny akce jsou

otevřené veřejnosti a dostatečně lokálně propagované. Šárka Grygarová a Jana Roulová jsou

iniciátorkami petice za stavbu dětského venkovního hřiště u MŠ Jahodnice, které bylo po schválení

návrhu dokončeno v roce 2011. Všichni členové této komunity jsou velmi aktivní ve virtuálním

prostoru a jsou tam schopni velmi efektivně komunikovat.

Dalším centrem komunitního života této komunity je dětské centrum Veselý Čertík v Dolních

Počernicích a klub Fialka tamtéž. Respodentky hodnotí možnosti veřejného prostoru pro svoje

potřeby jako velmi nedostatečné, i když zlepšující se. Obecně navštěvují oblasti v bezprostředním

okolí, především v Dolních Počernicích. Akční rádius maminek s dětmi je značně omezen potřebami

jejich dětí, je pro ně proto nezbytně důležité mít vybudovanou infrastrukturu volnočasových,

kulturních a komerčních služeb v dochozí vzdálenosti od svého bydliště. Potřeby jejich dětí, což je

JAHODNICE


Příčina komunitní aktivizace, se však velmi rychle mění s tím, jak děti odrůstají. Nicméně maminky

jsou si vědomy toho, že to budou muset být právě ony, kdo zajistí uspokojení jejich potřeb

i v budoucnu, protože ve spolupráci s městem moc nevěří, i když jsou na ní připraveny.

Odhad členů:

Aktivních maminek je kolem 10, plus jejich manželé a děti (cca 30).


Všechny maminky jsou bytem v ulici U hostavického potoka.

Poznámka:

JAHODNICE



Společenství vlastníků bytových jednotek v Nové Jahodnici.

Kontaktní osoba:

Šárka Grygarová (případně její manžel, který má v bytovém resortu architektonické studio a angažuje

při vyřizování hromadných reklamací), ing. Arch. D. Grygar.

Kontakt:

D. Grygar Tel. +420 604 354 319,

E-mail :[email protected]


Majitelé a nájemníci bytových jednotek v bytovém areálu Skanska, vystavěných v 1.–3. etapě

realizace, se kolektivně aktivizují v reklamacích stavebního provedení bytů. V rámci všech nových

budov bylo vystavěno přes 150 bytových jednotek. Mnohé z nich trpí stavebními nedostatky, které

velice zhoršují bytový komfort. Kromě komunity maminek aktivizujících se v TJ Sokol Jahodnice je

toto jediná akce, která aktivně spojuje většinu obyvatel bytových domů Skanska. Nedostatky ve

ventilaci budov, stavební nedostatky atd. jsou charakteristické pro většinu zdejších bytů. Ty byly

stavěny jako levné bydlení pro mladé rodiny s dětmi, či mladé lidi obecně. Obecně se dá očekávat, že

v blízké budoucnosti dojde ke změně obyvatel tohoto bytového resortu, protože tu není mnoho

velkých bytů, které by umožnily pohodlí pro vícečlenné rodiny.

Odhad členů:

Desítky.


Bytová výstavba v ulici U hostovického potoka a Lomnická.

Poznámka:

JAHODNICE



Původní komunita zahrádkářské kolonie Jahodnice I. a II.

Kontaktní osoba:

pí Šedivá

Kontakt:

Tel: 734547862


Zahrádkářská kolonie Jahodnice funguje již od 60 let 20. stol. V současnosti tvoří její základ pestrá

směsice lidí z blízkých mikroregionů, a v případě části s obyvatelnými domky, i lidé i ze zcela jiných

městských obvodů. Vyhrazené území je opravdu velmi rozsáhlé, územně se vyrovná skoro třetině

území celé Jahodnice (bez bytového resortu Skanska). Celá kolonie je rozdělena na čtyři vzájemně

oddělené části, jejichž majitelé, či pronajímatelé nemají do dalších částí přístup. Zahrádky jsou

zvnějšku oplocené a každý ze čtyř distriktů je vnitřně členěn. Každý distrikt má svého referenta, který

vyřizuje žádosti a potřeby pronajímatelů a nájemců. Také organizuje pravidelné brigády, jimiž je

zajišťována údržba společných pozemků, úklid, ošetřování dřevin apod. Brigád se musí povinně

účastnit všichni pronajímatelé či majitelé, nebo mohou zaplatit poplatek, za který se objednává firma

provádějící nutné činnosti. Pro některé pronájemce je zahrádka místem letního bytu. Žijí zde od jara

do podzimu. Pro jiné je zálibou, pro další místem, kde pěstují své vlastní plodiny. Podstatná část lidí,

kteří se starají pravidelně o svou zahrádku, bydlí na sídlišti Jahodnice. To je novější zástavba na

západní straně Jahodnice, nesouvisející s původní legionářskou vilovou výstavbou. V současné době

jsou to především lidé v důchodovém věku, kteří se o zahrádky starají. Zahrádky si ale nalézají i noví

nájemci z jiných oblastí viz kapitola: Skupina mladých rodin s dětmi z bytového resortu „Skanska“

mající zahrádku v Zahrádkářské kolonii Jahodnice I. a II. Nájemci spolu poměrně komunikují. Žádné

kolektivní akce kromě brigád se zde nekonají. „Přesplotová“ sousedská znalost je ale intenzivní.

Sousedé spolu diskutují pěstitelské zkušenosti, směňují si osivo, vypomáhají si při náročnějších

činnostech, atd. Potřeby, které zde uspokojují je především záliba v pěstění, odpočinek, kontakt

s lidmi, a pro některé i dorovnávání nutričního deficitu ve formě čerstvé zeleniny a ovoce (to se týká

seniorů s velmi nízkými příjmy). Areál má v každém svém celku živoucí komunitu.

Odhad členů:

Každý distrikt má svou komunitu „starousedlíků“, kteří čítají kolem deseti aktivních lidí.


Území mezi ulicemi Manželů Dostálových, Nedokončená a Českobrodská.

Poznámka:

JAHODNICE



Skupina mladých rodin s dětmi z bytového resortu „Skanska“ mající zahrádku v Zahrádkářské kolonii

Jahodnice I. a II.

Kontaktní osoba:

Jana Roulová

Kontakt:

[email protected]


Skupina mladých rodin s dětmi z bytového resortu Jahodnice (Skanska) nemající u svých bytů zahrady

ani terasy si pořizuje zahrádky v zahrádkářské kolonii Jahodnice I. a II. Jedná se o sílící trend. Rodiny

skupují (či si pronajímají) zahrádky blízko sebe, aby tam mohly trávit v teplých měsících roku společné

chvíle odpočinku. Jedná se o přibližně 8 rodin. Cíle jsou především mít kde trávit volný čas společně

s přáteli pod otevřeným nebem. Rodiny griluji, mají zde bazény, relaxují na slunci. Pochvalují si, že

v kolonii není žádný dopravní provoz a jsou zde ploty. Jejich dětem proto nic nebrání v pohybu,

a rodiče na ně nemusí trvale dohlížet. U respondentů, kteří začali působit na zahrádkách, bylo

motivací strávení volného času s dětmi v klidu na místě, kde si mohou všichni vzájemně odpočinout,

a děti si mohou zadovádět v bazénu apod. Akční rádius rodin s dětmi je velice malý. Pokud nemají

auto, nebo ho nechtějí neustále používat, potom je nutné hledat vyžití v dochozí vzdálenosti, a to

kolonie nabízí. Postupem času se k odpočinku přidala také potřeba, aby děti chápaly průběh vzniku

potravin a mohly na jejich získávání spolupracovat. Aby pochopily, že potraviny mají svůj původ a je

potřeba se o ně starat, než dozrají. Tímto způsobem působí péče o zahrádku také značně vzdělávacím

způsobem a dětem umožní aktivní způsob trávení volného času společně s rodiči. Další motivací byl

také neuspokojivý stav travnatých ploch na Jahodnici, kterých není mnoho, a zhusta je využívají

majitelé psů k venčení svých čtyřnožců. Kromě parku Československých legionářů (v dezolátním

stavu, navíc u velmi dopravně frekventované Českobrodské ulice) nabízí Jahodnice poměrně hodně

travnatých ploch po obvodu mikroregionu. Tyto plochy ale nejsou veřejnou zelení, a jsou proto

neudržované. Zahrádkářská kolonie proto nabízí kultivovaný způsob jak být v přírodě a moci se starat

o vlastní výsadbu, která je pod kontrolou a nedostupná z ulice. Zahrádku si obyvatelé Skanska resortu

pořizují kolektivně. Buď si pronajmou dvě rodiny jednu parcelu, či více rodin parcely vedle sebe, které

potom společně užívají v celé jejich šíři. Jedná se tak o jasně kolektivní zahrádkaření. Komunita se

rozšiřuje i o okolní nájemce. Vzájemně si pomáhají, směňují si vypěstované plodiny, rady, zvou se

vzájemně na setkání u jídla a pití. O zahrádky jeví zájem další zájemci z řad přátel nejčerstvějších

pronájemců. Kolonie je tedy místo, kde to především v teplých měsících roku intenzivně komunitně

žije, což se poté promítá i do vztahů mimo kolonii.

Odhad členů:

Přes 20 včetně dětí.

JAHODNICE



Území mezi ulicemi Manželů Dostálových, Nedokončená a Českobrodská.

Poznámka:

JAHODNICE



Mládež z Jahodnice

Kontaktní osoba:

Nezjištěna.

Kontakt:

Nezjištěn.


Oblíbeným místem určité skupiny mladých lidí z Jahodnice je nonstop bar Morpheus. Schází se zde co

do názorů radikální část mládeže, která se zde věnuje společenské konverzaci, popíjení alkoholických

nápojů, a sledování sportovních programů na obrazovkách. Dle některých respondentů existuje

v Jahodnici několik sympatizantů krajně pravicových politických názorů, kteří se rádi setkávají v tomto

podniku. V minulosti se skupina stálých hostů tohoto podniku účastnila krajně pravicových,

neonacistických, setkání v ČR. Společně s nimi navštěvují tento podnik také lidé z ubytovny v areálu

Laktos. Místními je toto místo vnímáno jako bezpečnostní riziko, ale nenavštěvují tento podnik.

S podnikem přímo sousedí jeden ze dvou podniků s potravinami, Potraviny Jahodnice.

Odhad členů:

Nepodařilo se zjistit.


Travná ulice.

Poznámka:

Získané informace bylo možné ověřit pouze od lidí, kteří podnik nenavštěvují. Uvnitř nechtěl nikdo

komunikovat.

JAHODNICE



Skupina rodičů kolem MŠ Jahodnice a dětského hřiště v ulici Kostlivého.

Kontaktní osoba:

Ředitelka MŠ: Mgr. Jana Tůmová

Šárka Grygarová

Kontakt:

[email protected]

http://www.msjahodnice.cz/kontakt/

[email protected]

http://jahodnicesobe.blogspot.cz/


Mateřská škola sdružuje na neformální bázi rodiče dětí umístěných v této instituci. V průběhu roku

pořádá školka mnoho kulturních akcí, kde mohou rodiče nejen sledovat výtvory svých dětí, ale také

se aktivně a bez nároku na honorář těchto akcí účastnit. Jedná se o vánoční besídky, mikulášské

besídky, tříkrálové sbírky, masopustní průvody a další. Starost o děti obecně je jev, který velmi silně

spojuje zájem rodičů, kteří jsou schopni se na jeho základě komunitně spojit a aktivizovat. V případě

petice za výstavbu dětského hřišti v prostoru přiléhajícím k MŠ to byla tato sociální síť občanů (rodičů

školkových dítek), jež společně vytvořila tlak na orgány obce. Výsledkem bylo zbudování lokálního

dětského hřiště, kde se v sezoně schází i několik desítek rodičů s dětmi denně. Jsou to právě tito

rodiče, kteří i přes vděčnost za dětské hřiště v dochozí vzdálenosti často dodávají: „tohle musel

navrhovat nějaký chlap… je vidět, že na hřiště nikdy nebyl, není tu jediné stinné místo“. Právě

otevřený charakter hřiště bez možnosti schovat se ve stínu při slunných dnech byl jedním z důvodů

uvedeným respondenty při vyhledávání pronájmů zahrádek v kolonii, nebo výletům do jiných

zařízení. Hlavní potřebou fungující jako příčina komunitního sdružování je zkvalitnění výukových

programů pro děti v MŠ Jahodnice.

Odhad členů:

20


Kostlivého ulice.

Poznámka:

Vedení MŠ Jahodnice se nepodařilo kontaktovat, nemají zájem o rozhovor. Mluvil jsem s aktivními

rodiči.

JAHODNICE


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Jahodnice

MIKROREGION: Jahodnice


Celý mikroregion Jahodnice prošel za posledních pět let velkou demografickou změnou. Dá se říci, že

novoosadníci z developerského resortu si teprve budují vztah k veřejnému prostoru. Centrálním

tématem jsou potřeby dětí. Celá oblast Jahodnice je poměrně sevřeným krajinným útvarem. Ze

severní strany je od ostatního světa zcela oddělena dopravně silně vytíženou ulicí Českobrodská.

Pokud se chce člověk dostat například do Hostavice, musí pomocí podchodů překonat dva železniční

náspy, mezi kterými jsou pouze haly a pozemky dvou velikých industriálních podniků. Oblast proto

není vyhledávaná k žádnému typu aktivit. Stejná situace je ze západní strany, kde jsou za ulicí

Nedokončenou rozsáhlé pozemky soukromých firem. Pohyb ve veřejném prostoru se tak koncentruje

kolem dětských hřišť, nebo do otevřené jihovýchodní části. Jedná se ale o neatraktivní část volné

krajiny, která byla v průběhu stavby tří resortů bytových domů „Skanska“, využívána jako místo pro

navážku půdní hlušiny. V současnosti se tam opět rozbíhá stavba čtvrtého resortu. Zájemci

o procházku se tak musí vydat hlouběji na jih do oblastí pod Dolními Počernicemi. Zde lze najít krajinu

polí a travnatých ploch. Je sporadicky využívána pejskaři a kondičními běžci.

Starší generace žijící v původní oblasti centrální Jahodnice a panelového sídliště, zůstává spíše

komunitně neaktivizována, s výjimkou TJ Sokol. Ostatní aktivity se stahují především k zahrádkářské

kolonii, kde třímá potenciál pro možnou aktivizaci. Chybí však infrastruktura, která by pomohla

z kolonie vytvořit živoucí místo, třeba i s dramaturgickým programem. I přes obohacení populace

Jahodnice o obyvatele developerských resortů, neprochází místo bouřlivým rozvojem. Stále je to

sídliště, které lidé využívají ke klidnému životu v rodinném kruhu, a zábavu, kulturu a služby musí

hledat v jiných částech města. Oblíbenými místy jsou Dolní Počernice a obchodní centra na Černém

mostě.

JAHODNICE


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Jahodnice


Zahradničení v kolonii Jahodnice.


Zahrádkářská kolonie Jahodnice je místem, kde si stále více mladých lidí pořizuje do pronájmu pozemky, aby na nich mohlo relaxovat, případně hospodařit. To je pouze jedna ze skupin. Kolonii je svojí rozlohou opravdu výjimečná. Ve čtyřech částech obsahuje stovky jednotlivých zahrádek. Potenciál je zde proto značný. Je nutné pomyslet na to, že většinu pozemků zde mají v pronájmu místí obyvatelé ze sídliště v západní části Jahodnice. Zahrádkářská kolonie nemá přirozené centrum. Jedinou společnou institucí je moštárna uprostřed areálu. Ta ale funguje pouze sezonně. Zároveň v kolonii, a prakticky ani v jeho bezprostředním okolí, není restaurační zařízení. Vše nasvědčuje tomu, že většina aktivit je individuálních, omezených na pěstitelství na jednotlivých pozemcích. Nebylo zjištěno, jaké komunikační bariéry mezi jednotlivými zahrádkáři jsou. Je ovšem nutno poznamenat, že zahrádkářství k Jahodnici patří a dotváří její identitu navenek. I lidé z okolních mikroregionů vědí o kolonii, a velikosti plochy, kterou zabírá.


Zahrádkářská kolonie Jahodnice se rozkládá na území ohraničeném ulicemi Nedokončená, Manželů

Dostálových a Českobrodskou.

Poznámka:

JAHODNICE



Pejskaři.


Chovatelství psů je v centrální vilové zástavbě běžnou záležitostí. Vhodných míst pro procházku zde není mnoho. Díky husté zástavbě připadá v úvahu prakticky jediné místo, které také pejskaři využívají. Je jím pás zeleně podél hostovického potoka. Ten odděluje Jahodnici od Dolních Počernic a vede kolem něho neudržovaná in-line stezka. Tato stezka se paradoxně ke svému původnímu účelu nedá použít, jelikož je značně rozbitá. Zdejší obyvatelé si rádi dopřávají chvíle klidu při krátkých procházkách se psem. Často se stává, že potkají některého ze svých sousedů. Cíleně ale venčit psy společně nechodí. Pás vegetace vede k travnaté louce na jižní straně Jahodnice. Je zakončen u zahrádkářské kolonie.


Jižní konec Jahodnice a pás podél hostovického potoka na východní straně sídliště.

Poznámka:

KYJE


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Kyje

MIKROREGION: Kyje


Pro účely tohoto výzkumu jsme si oblast Kyjí vytyčili tak, že za nejsevernější hranici tohoto

mikroregionu Prahy 14 považujeme jižní břeh Kyjského rybníka. Historicky se nicméně Kyje rozkládají

ještě mnohem severněji. Jejich součástí jsou ještě oblasti Hutí, část Rajské Zahrady a kousek Lehovce.

Ohraničit pro tento výzkum Kyje právě hranicí Kyjského rybníka se nakonec ukázalo jako praktické,

protože přesně tak vnímají obyvatelé Kyjí svojí prostorovou identitu. Hutě (formální součást Kyjí) jsou

v současné době odděleny několika krajinnými bariérami, především Chlumeckou ulicí, což je odřízlo

od ostatních mikroregionů Prahy 14, a umocnilo identitu spojenou pouze s Hutěmi. Více viz

zhodnocení mikroregionu Hutě-Kyje.

Obyvatelé současných Kyjí vnímají rozdíl mezi zhruba třemi lokálními kolektivními celky. Jedním jsou

„staré Kyje“. Vilová zástavba kolem Kyjského rybníka a v údolí potoka Rokytka, oddělená od jižněji

ležícího sídliště Laktosu železniční tratí. Identita této oblasti je vnímaná jako „starousedlická“. Není

jediná. Mezi další starousedlíky se počítají také obyvatelé vilové zástavby v trojúhelníku mezi ulicemi

Rožmberská, Broumarská a Českobrodská, a zadní části vilové zástavby kolem oblasti „Za Horou“.

Třetím identitárním celkem je sídliště Laktosu, tito lidé jsou vnímání stále jako „novousedlíci“,

i přesto, že mnozí z nich zde žijí dvacet let a déle. Rozdíl mezi těmito oblastmi je i co do skladby

obyvatelstva. V sídlišti Kyje v současnosti žije střední generace lidí s dospívajícími či čerstvě dospělými

dětmi. Oblast proto přirozeně ztrácí svoje nejmladší obyvatelstvo, protože to se i díky české tradici

zakládat rodinu ve svém vlastním bydlení, stěhuje do jiných částí města. Starousedlické oblasti jsou

v současné době obývané starší generací lidí v důchodovém věku a v menšině jsou zde rodiny, které

odkoupily a rekonstruovaly domy po původních majitelích.

Komunitně lze oblast zhodnotit jako spíše méně aktivní. Obyvatelé jsou zvyklí navštěvovat místní TJ

Sokol Kyje, kde se především v tělocvičnách v Hamerské ulici děje mnoho zájmových kurzů pro

zájemce z řad nejširší veřejnosti. Pokud bychom se ale měli soustředit na neformální komunitní

vazby, lze identifikovat pouze několik málo komunitních celků. Je nutno hned zkraje podotknout, že

místní sousedský a z něho vyplývající komunitní život trpí dvěma hlavními traumaty. Dominantní

skupinou obyvatel Kyjí jsou lidé ve středním a vyšším věku. U nich se projevuje nostalgie po širokém

spolku sousedů z dob před revolucí 1989. Několik respondentů uvedlo, že proměnu vzájemných

vztahů bylo možné slevovat už několik málo měsíců po revoluci. Odcizení a individualismus trvají

dodnes. Z pohledu respondentů došlo k destrukci komunitních vztahů, společně s komunitními

institucemi, jako byly nejběžnější obchody a služby. V současnosti je infrastruktura služeb velmi

špatná, a např. lidé se ztíženou mobilitou z oblasti kolem Kyjského rybníka, nemají prakticky šanci si

sami nakoupit potraviny. Starší generace ve většině ztratila témata, na kterých by mohly komunitně

spolupracovat. Druhé trauma, které rozděluje současnou věkovou kohortu lidi od 25–40 let, je

praktický rozklad ZŠ Šimanovská. Výzkumník se zaměřil především na společenský stav vztahů mezi

jednotlivými rodinami v Kyjích a méně na konkrétní detaily kauzy s neustále se měnícími řediteli

školy. Je ovšem zřejmé, že za zhroucením vedení místní základní školy (jedné ze dvou v Kyjích) jsou

KYJE


mocenské vazby a tlaky bývalého vedení. Aktivní skupina rodičů, mající svého zástupce i v školské

radě ZŠ Šimanovská ztratila důvěru v současné i minulé vedení školy, a prosazuje změny vedení

i výukových koncepcí. Velmi silně artikulovaná potřeba ovlivnila i ostatní rodiče, kteří se ke kauze buď

nevyjadřují, nebo zaujaly odlišné názory. Jedno je ale jisté. V podloubí zdejších sousedských vtahů

probublává nejistota a zmatení ohledně vývoje na zdejší škole, což vede ke skoro nulové identifikaci

rodičů se školou. Škola nezapojuje rodiče do svých akcí, rodiče nepomáhají s pořádáním

volnočasových školních kroužků. Když se zapojují, tak velmi pasivně, a jde především o starost o své

vlastní dítě v průběhu konkrétních akcí. Je nutno poznamenat, že jakýkoliv komunitní rozvoj je

potřeba postavit na harmonizaci tohoto problému. Mladí rodiče s dětmi patří obecně mezi

komunitně nejaktivnější a nejmotivovanější jedince, a ve chvíli, kdy se rozpouští jejich zájem

o participaci s klíčovými institucemi, nemůže z toho vzejít v tak malém kolektivu, jako je obyvatelstvo

Kyjí, nic produktivního.

Pro ostatní neformální komunity v Kyjích platí obecně to, že nejsou striktně lokální, na rozdíl od

ostatních mikroregionů, ale tvoří je jedinci z širšího okolí Prahy 14 i jiných pražských částí. Typickými

příklady je farní římsko-katolická obec. Velmi aktivní organizace zaměřená spíše exklusivně

s dominantní postavou pana faráře Walczyka, který ji naopak svými aktivitami otevírá veřejnosti.

Podobně je to i s komunitou šipkařů, kteří se scházejí v místní hospodě Plzeňka. Většina hráčů

a účastníků turnajů, již dnes bydlí mimo Kyje, i když v minulosti byli rodáky. Fotbalová jednota FC Kyje

je složena ze členů z Černého mostu a jiných oblastí. Ve stejné situaci je i tradiční kulturní stánek

Kulturní dům Kyje. Obecně lze konstatovat, že identifikace s tímto domem ze strany občanů Kyjí

a jejich vlastních aktivit je velice nízká. A to i přesto, že KD Kyje vychází žádostem o akce s lokálním

komunitním podtextem vstříc. Pravidelně se zde schází klub seniorů. Hosté korespondují

s dramaturgickým obsahem. Většina návštěvníků potom přichází na jednotlivé akce, a to spíše

individuálně, nebo v menších skupinkách. Konkurentem v pořádání komunitních akcí (bleší trhy,

dětské hry, dílny) je restaurace Léta Páně a dětský klub Veselý Čertík v nedalekých Dolních

Počernicích.

Pozitivním komunitním svorníkem je v Kyjích kynologie. I přes klesající počet členů v místních klubech

jsou akce stále velmi oblíbené, a starost o psy je jednou z nejčastějších komunitně neaktivizovaných

činností. Dalším okruhem jsou restaurační zařízení, které tvoří ohniskové uzly sousedského setkávání.

Hospoda Plzeňka v Hamerské ulici je skutečnou „klubovnou“ pro starší generaci kyjských rodáků, plus

se k nim přidávají hráči šipek. Šipkařskou obec tvoří muži, ženy i děti. Jedná se o velmi společensky

překlenující aktivitu. Pokud se někde manifestuje kyjská starousedlická identita, tak je to právě v této

hospodě. Je zde také možné oslovit rodáky a případně s nimi diskutovat o jejich potřebách. Ostatní

hospody (Šimandu, Hůspůdku u Laktosu, J.R. Bowling) navštěvují malé kolektivy místních, především

lidé ve středním věku. Existuje zde i bowlingová liga, ta ale nemá lokální charakter. Restaurace

u bowlingu patřila v posledních letech k luxusnějším podnikům, a proto zde tráví čas především lidé,

kteří jsou ochotni investovat do zábavy více finančních prostředků. Toto se nyní s novým

provozovatelem mění. V budoucnu by zde měla stát „lidovější“ restaurace.

Samostanou kapitolou neformálního komunitního života je „kolonie“ sociálních bytů pro lidi

v hmotné nouzi na Broumarské ulici. Žije zde zhruba 60 lidí včetně dětí, z nichž třetina jsou Romové.

Obyvatelé tohoto resortu udržují velmi blízké vztahy a kolektivně spolu řeší pozitivní i negativní

stránky života. Jedná se o sociálně vyloučenou komunitu, která má minimální kontakt s ostatními

obyvateli Kyjí. Integrovat zdejší obyvatele se snaží místní domovník p. Baláž, který má navázanou

KYJE


dobrou spolupráci se ZŠ Šimanovská. Vystoupení na různých kulturních akcích ovšem nemůže překrýt

fakt, že především pro zdejší děti je velmi nesnadné se integrovat mezi ostatní vrstevníky zde

v Kyjích, což je naopak silněji integruje do komunity lidí z těchto sociálních bytů, a oddaluje je tak

většinové společnosti.

Priority pro oblast Kyjí co do rozvoje komunitního života jsou: harmonizace fungování místních

organizací, především základní školy, a větší spolupráce rodičů se školou. V zákoutí kolem Kyjského

rybníka jsou v současnosti tři zajímavé podniky (J.R.Bowling, KD Kyje s hospodou Šimanda,

a restaurace U Eriky na opačné straně rybníka, ale na jedné turistické stezce), které by společně

mohly zatraktivnit lokalitu a nabídnout svoje služby především rekreačním sportovců a turistům.

Ve stejné oblasti je i farní zahrada s otevřenými sportovním hřištěm, obě volně přístupné. Obyvatelé

Kyjí se dokážou velmi efektivně spojit, pokud se řeší nějaké konkrétní politické či urbanistické kauzy.

Existuje zde několik občanských sdružení. Je tedy potřeba udělat z komunitního rozvoje veřejné téma

a začít ho projednávat ve spojitosti s tématikou veřejného prostoru a volnočasových aktivit, pro

každou jednotlivou věkovou a zájmovou skupinu samostataně. Existující projevy aktivního

komunitního chování zde existují, a na některých z nich lze stavět budoucí společenský rozvoj

mikroregionu. Je ovšem nutno dodat, že aktivizovat lze především mladší lidi s větší motivací

k aktivnímu využívání volného času, kterých ale v Kyjích bydlí velice málo.

KYJE


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Kyje


Šipkaři v hospodě Plzeňka.

Kontaktní osoba:

Libor Faltejsek

Kontakt:

tel: 602 322 556 [email protected]


Historie šipkového sportu v Kyjích započala v hospodě „U Eriky“ v polovině 90. let. Následně se šipkové automaty, a s nimi i šipkaři, přesunuly do hospody v KD Kyje. Odsud je „vyhnala“ rekonstrukce budovy. Později pokračovali do hospody „Za Horou“ na Českobrodské ulici na samém kraji Kyjí. Tady se také počítá nejdelší perioda a největší rozkvět tohoto sportu v Kyjích. Po neshodách s majitelem se přesunuly do hospody „Plzeňka“ v Hamerské ulici, kde sídlí dodnes. Hospoda má poměrně malý půdorys asi poloviny rodinného domku. Přesto je největší místnost vyhrazena pouze šipkám. Mezi provozovatelem hospody a šipkaři je očividná a artikulovaná symbióza Vzájemně si vycházejí vstříc. Šipky v Kyjích mají poměrně dlouhou historii, což se podepsalo i na členské základně. Ačkoliv byla ze začátku většina členů ze třech mužských a jednoho ženského týmu přímo z Kyjí, dnes už mnozí žijí mimo Kyje. Věrnost sportu a partě kamarádů si ale zachovali. O přátelství a společenském setkávání totiž tento sport je, i když všichni hrají ambiciózně, a za dosažené výsledky postupují v hierarchii ligy. Všechny týmy, kromě ženského, hrají středočeskou ligu, což znamená, že každý týden cestují na turnaje k protihráčům. O tomto sportu nelze říci, že je čistě lokální. Sportovci jsou zvyklí často cestovat, což je i způsob, jak rekrutovat nové hráče. Každý tým je složený z hráčů z mnoha částí Prahy. Turnaje se v Plzeňce organizují každý pátek večer. Dále se hraje na Praze 14 ještě v hospodě „Na Chlumecké“ na Černém Mostě, kde je mnohem větší herna. Zajímavou kapitolou byly dětské zápasy, které se konaly zhruba před pěti lety ještě v hospodě Za Horou. Měly vysokou návštěvnost, pravidelně se tam scházelo přes 40 dětí s rodiči plus organizační tým. Turnaje měly podporu i od obce, bývalý starosta Froněk byl aktivní šipkař. Stejně tak byly dotovány z kapes rodičů hrajících dětí, sponzorsky od Coca-Cola Company a jiných firem. K jejich konci došlo jednak proto, že hospoda „Za Horou“ ukončila s šipkaři spolupráci, za druhé proto, že některé děti vyrostly a ztratily zájem. Nicméně zájem od dalších rodičů zde existuje a vedoucímu šipkařské obce panu Faltejskovi se každý měsíc někdo ozve, „kdy že bude další turnaj“. Jelikož jsou šipky nenáročnou zábavou v neformálním prostředí, mají vysoce komunitní charakter.

Odhad členů:

Aktivních kyjských obyvatel cca 10, příležitostných šipkařů s dalších cca 20+.


Hamerská ulice, restaurace Plzeňka.

KYJE


Poznámka:

Hospoda „Plzeňka“ je výsostně komunitním podnikem, kam nezavítá prakticky nikdo, koho by místní

neznali. Už přes 90 let je tato hospoda fungujícím centrem identity pro mnoho místních

starousedlíků. Šipky se zde dobře zabydleli, a právě oni jsou otevření komunikativní lidé s integračním

potenciálem. Pokud aktivizovat lidi z vilové čtvrti pod Rožumberskou ulicí, tak zde.

KYJE



Hospoda Plzeňka

Kontaktní osoba:

Provozní hospody (je přítomen neustále)

Kontakt:

Hamerská 170, Praha 14, 19800

tel: 773 689 340

https://www.facebook.com/pages/Restaurace-Plzenka-Praha/243998634510


Hospoda „Plzeňka“ je jedním z nejstarších fungujících podniků v Kyjích. S několika krátkými přestávkami funguje jako restaurace už skoro 90 let. Za tu dobu se z ní stala pevná součást místní identity. Spojuje se tu mnoho generací starousedlíků jak z původní vilkové zástavby mezi ulicemi Rožmberská a Českobrodská, tak „novousedlíky“ ze sídliště Kyje, severně od ulice Rožmberská. Identity jsou jasně rozděleny a funguje zde žertovná řevnivost mezi těmito dvěma skupinami. V hospodě dokonce sedí každý u jiného stolu, a jelikož už nechodí tolik lidí, jako dříve, tak se zasedací pořádek dodržuje. Sídliště Kyje bylo vystavěno jako dostupné bydlení pro zaměstnance Laktosu, dopravního podniku, a svoje podnikové byty tady kdysi měla také FC Sparta. Ta zde několikrát po revoluci oficiálně slavila i své tituly. dozvuky minulosti jsou zde dodnes živé a stálí hosté jsou na ně hrdí. Hospoda připomíná spíše komunitní klubovnu. Všichni se znají, a prakticky sem nechodí nikdo cizí, kromě účastníků šipkařských turnajů. Ty se zde konají každý pátek. Ostatně celkem 4 šipkařské týmy z Kyjí zde mají svou základnu. Hospodu hojně navštěvují i ženy a na uvolněnosti atmosféry je to znát. Komunikace mezi hosty je velmi intenzivní. Hospoda má svoje každodenní štamgasty. Jiní chodí skoro pravidelně ve stejné dny v týdnu. Dodnes se zde slaví narozeniny místních rodáků v kolektivu přátel. Dále se pořádají karaoke party a občas recesistické akce. Každodenně se zde diskutují novinky z obce, a místo navštěvuje (navštěvovaly) i důležité osobnosti místního života. Třeba bývalý starosta Froněk, či scénárista Hubač. Jádro kolektivu restaurace tvoří starší lidé, pamětníci, původní obyvatelé vilové čtvrti. Doplňují je jejich sousedé ze sídliště. Před zhruba pěti lety, za minulého provozovatele, došlo k odlivu některých stálých hostů do jiných restauračních podniků. Údajně je odsud vyštvala nepříjemná družka bývalého vedoucího. Část se přesunula do hospody Za Horou, část do „Hospůdky u Laktosu“. Pomalu se ale vrací zpět. Hospoda byla kdysi navštěvovaná více. Odpoledne zde bylo plno. Nejdříve chodili na pivo lidi, co se vraceli z noční směny, pak přicházeli řidiči autobusů, následovali lidé po odpolední směně, až sem navečer zavítali lidi z fabrik a úřadů. Pilo se na etapy a bylo plno až do noci. V současnosti lidé nechodí, asi konzumují doma. Stejný problém mají i ostatní hospody z okolí.

Odhad členů:

Štamgastů je kolem 30 lidí, širší jádro dalších několik desítek lidí.


Hosté jsou především z okolních ulic poblíž Hamerské ulice a sídliště Kyje kolem Velkoborské ulice. Hamerská ulice.

KYJE


Poznámka:

V Kyjích by se těžko hledalo místo s tak zhmotněnou lokální identitou jako je tato restaurace. Pokud

se přijít o něčem poradit s místními obyvateli, tak sem do tohoto podniku.

KYJE



Restaurace Pohoda (bývalý Šuplík).

Kontaktní osoba:

Paní Rysová (hospodářka TJ Kyje).

Kontakt:

Hamerská 1307, Praha 9, 198 00 – Kyje

tel: 777335535


Restaurace slouží jako „pánský klub“. Je součástí areálu TJ Kyje, kde jsou soustředěny především míčové sporty. Je zde také velká tělocvična, kterou využívají žáci ZŠ Šimanovská. Chodí sem především muži relaxovat po míčových sportech.


Viz poznámka.

Poznámka:

Komunitu se mi nepodařilo kontaktovat Je poměrně uzavřená. Kolektiv nevykazuje známky

otevřenosti. Návštěvníci jsou hlavně muži od 30 do 50 let.

KYJE



Hospůdka u Laktosu

Kontaktní osoba:

Provozní neměl zájem o jakýkoliv kontakt.

Kontakt:

Západní část areálu Laktosu, za benzinkou.


Restaurace funguje především v čase poledním, kdy sem chodí zaměstnanci Laktosu na obědy. Asi před pěti lety se sem přesunula část stálých hostů z hospody Plzeňka v Hamerské ulici. Restaurace funguje od roku 1990. Kdysi to bývávala podniková sauna. V blízkosti je ubytovna pro mimopražské dělníky. Bydlí zde větší počet rusky hovořících jedinců, kteří sem chodí o večerech. Kromě nich restauraci pravidelně navštěvují zaměstnanci Laktosu a Coca-Coly. Komunitní rozměr zde asi nebude vysoký, restaurace funguje především jako jídelna.

Odhad členů:

Viz poznámka.


Ubytovna v areálu Laktosu u ulice Českobrodská, u zastávky MHD Sídliště Jahodnice směr do centra města.

Poznámka:

Nepodařilo se navázat kontakt s nikým z místních. Provozovatel odmítl být uveden v jakékoliv

podobě.

KYJE



J. R. Bowling

Kontaktní osoba:

Filip Kovařík – provozovatel restaurace

Kontakt:

[email protected]

tel: 606815838


Pan Kovařík je novým provozovatelem restaurace s bowlingovou dráhou. V minulosti zde fungovala restaurace vyšší kategorie zaměřená na přípravu specialit z hovězího masa. Současný provozovatel vede podnik od února 2013. Rád by zde vybudoval koncepci lidové restaurace s cenově dostupným jídlem, vnitřními i vnějšími atrakcemi, občasnou hudební produkcí, půjčovnou sportovního vybavení. Chystá na jarní sezonu venkovní dětský koutek s pískovištěm. Vevnitř instaloval několik automatů na šipky, kulečníkový stůl, stolní fotbálky a další. Členskou základnu hostů restaurace si zatím nevybudoval. Sám není obyvatelem Kyjí, takže místní prostředí nezná (více viz poznámka). Druhou částí podniku je bowlingová dráha. Zde se hraje středočeská liga, ve které je zhruba dvacet hráčů. Pravidelně se tu proto setkávají hráči jak z Kyjí, tak především z Černého Mostu a dalších oblastí. Podnik donedávna těžil ze své pověsti „lepší“ restaurace, a proto ho vyhledávají lidé, kteří neváhají investovat do zábavy větší částku. Místo u kostela sv. Bartoloměje je velmi dobře dopravně dostupné a dá se zde parkovat, což umožňuje pohodlnou návštěvu i lidem ze vzdálenějšího okolí.

Odhad členů:

Bowlingová liga 20+ pravidelných hráčů.


Roh ulic Šimanovská a Prelátská, Kyje.

Poznámka:

Dá se předpokládat, že v nastávající sezoně si podnik najde své příznivce a stane se oblíbeným

místem. Pan Kovařík si hodně slibuje od cyklistické stezky, které je zde vedena. Chtěl by se zaměřit na

servis cyklistům a turistům, kteří míří z Hloubětína, Aloisova a Černého Mostu do oblasti Čihadel.

KYJE



Farní obec při kostele sv. Bartoloměje

Kontaktní osoba:

Páter Edward Walczyk

Kontakt:

Prelátská 12, Praha 9 – Kyje

tel: 281 861 207, mobil: 777 136 282

e-mail: [email protected]


Farnost Kyje obhospodařuje společenství římských katolíků na celé Praze 14. K neformální části náboženské obce patří farní obec. Sdružuje lidi zajímající se o náboženství, ale nejen ty. Fara je otevřeným místem, kde je prostor pro lidi, kteří mají potřebu se sdružovat ve věcech duchovních diskusí. Pan farář pracuje mimo jiné i na misijní činnosti, která se v jeho aktivitách prolíná s komunitní aktivizací především místních obyvatel. Nástroji jsou mu „nízkoprahové“ kulturní akce pořádané jak na faře, tak ve farní zahradě. Ta funguje v teplých měsících jako místo, kde se dá relaxačně strávit čas, aniž byste museli být nutně členy farní obce. Zahrada je z jedné strany neustále otevřená a dostupná komukoliv, kdo o to projeví zájem. Přímo sousedí s několika školními hřišti. Ta jsou volně přístupná v odpoledních hodinách všechny pracovní dny. Farní obec je aktivní především v době hlavních náboženských svátků. Již několikátý rok pořádá farář v zahradě společné grilování otevřené všem příchozím. Pravidelně se tu setkávají i lidé mimo farní obec. V průběhu roku pořádá koncerty duchovní hudby, jazzové večery s vínem, setkání znalců vína na faře, grilování masa, školní koncerty na podiu ve farní zahradě. Farníci připravují každoroční živý betlém na Rajské zahradě. V postním období se vydávají na pravidelné křížové cesty a poutě. Slavnost masopustu je atrakcí pro širší okruh obyvatel Kyjí, i když dle názoru faráře, podobně jako účast nevěřících na mších v hlavní křesťanské svátky, nerozvíjí komunitu k silnější a dlouhodobější vzájemné spolupráci. I přesto, že farní spolek patří mezi poměrně aktivní společenství, nenalezl pan farář jediného člověka, kterého by označil za vedoucí autoritu. Chybí mu propagace a pocit spolupráce se „světskou“ obcí. Nejvýznamnější světskou akcí pořádanou farníky je Staročeský jarmark na Krčínově náměstí v Kyjích. Původně sporadicky navštěvovaná akce si získala velikou oblibu. V pátém ročníku ji navštívilo přes 2000 lidí. Nicméně pan farář nezapomene dodat, že i když je tato akce oblíbená, tak nemá hlubší duchovní ambici. Je pro něho čistě komunitní akcí posilující pověst oblasti Kyjí a pozitivně rozvíjející diskusi o její identitě. Farář Walczyk je jednou z hlavních postav podporující neformální komunitní život mezi sousedy v oblasti Kyjí.

Odhad členů:

Celkově se jedná o 300 a více farníků, kteří nepravidelně navštěvují mši svatou i společenské centrum fary.


Prelátská ulice (fara), Krčinovo náměstí (náboženské akce, jarmark), farní zahrada (vstup skrze faru z ulice Prelátská či skrze školní hřiště z ulice Šimanovská).

KYJE


Poznámka:

KYJE


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Kyje

MIKROREGION: Kyje


K definici místa výzkumného terénu Kyje viz zpráva o aktivním komunitním chování v Kyjích,

výzkumník Lukáš Hanus.

Jednou z krajinných dominant „starých Kyjí“ je Kyjský rybník. U něho se i v současnosti potkává

mnoho individuálně lovících rybářů. I přes velikou mocnost místního rybářského svazu (450 členů), je

mnoho rybářů z jiných pražských územních celků. V minulosti zde svaz konal soutěže pro dospělé

i děti, v současnosti k tomu nedochází. Rybáři jsou typickou součástí místního koloritu. Kolem rybníka

se lze potkat také s lidmi, kteří venčí své psy. Společně s oblastí na konci Hodějovské ulice u Čihadel

tvoří jedno ze dvou míst, kde se pejskaři mohou setkat a popovídat si. Ve většině se ale jedná

o individuální zábavu, která slouží k relaxaci majitele. Atraktivních lokalit pro pohyb se psem je zde

v blízkosti několik a pejskaři jsou, dle svých vyjádření, spokojeni. Kromě venčení je v Kyjích další

početná skupina lidí, kteří se věnují kynologii soustředěně a rozvoj této tématiky se tak ve veřejném

prostoru sám nabízí.

V rámci rozvoje komunitní identifikace s krajinou Kyjí by mohla sehrát důležitou roli jednak cyklistická

stezka tak i neoficiální procházkový okruh. Procházku po zalesněných částech Prahy 14 si v posledních

letech oblibuje čím dál více lidí. Trasa vede skrze celé Kyje, kolem rybníka dále podél říčky Rokytky do

Čihadel. Na této stezce je několik podniků, z nichž např. J. R. Bowling se na budoucí sezonu cíleně

připravuje. Chystá půjčovnu sportovního nářadí a vybavení. Samostatnou kapitolou jsou dvě

zahrádkářské kolonie. Jedna v oblasti „Za Horou“ blízko sídliště Kyje, a druhá v hraniční oblasti

s Hloubětínem poblíž střelnice. V průběhu výzkumu v zimním období byly obě zahrádkářské lokality

bez aktivity. Dle vyjádření místních rodáků jsou ale v teplých obdobích hojně navštěvované, ale míra

komunitní spolupráce mezi jednotlivými uživateli je nejasná. Nicméně výzkum v ostatních lokalitách

ukazuje, že především mladí lidé s dětmi si hledají novou cestu k městskému zahradničení. Umožňuje

jim větší komfort v rámci života ve městě. Primárním důvodem pronájmů zahrádek, je ale rozvoj

znalostí jejich dětí. Ty zde mohou konkrétně vidět, „jak se co pěstuje“.

Poslední skupinou je zdejší komunitně neaktivizovaná, ale stále se rozšiřující skupina občasnů

s vietnamským původem. Jejich styky s místní většinovou společností jsou minimální. Přitom jejich

aktivity, drobný prodej potravinového zboží, je pro mnohé zdejší obyvatele klíčový. Bez těchto

krámků, by nebyla v dochozí vzdálenosti jiná možnost nákupu.

Lze shrnout, že Kyje si oblíbili lidé věnující se sportovním aktivitám ve volném prostoru, a jich by se

také mohla týkat případná politika komunitní aktivizace. Což by ve výsledku mohlo vést

k zatraktivnění celé lokality.

KYJE


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Kyje


Obyvatelé z Kyjí původem z Vietnamu


Dle informací od místních (škola ZŠ Šimanovská, Integrační centrum Praha Černý Most, dalších informátorů) by mělo v Kyjích trvalé žít několik rodin v celkové mocnosti až 50 jedinců. Informace je ovšem neověřená. Kyje mají obecně velice špatnou infrastrukturu služeb, větší nákupy musí obyvatelé realizovat v okolních mikroregionech. Výjimkou jsou dva obchody, které provozují lidé s vietnamským původem. Jeden je na Rožmberské ulici, druhý v ulici Velkoborská. Personál nehovoří česky, a pokud přivolá své školní děti hovořící plynně česky, tak odmítá spolupracovat. Nicméně dá se předpokládat, že se tato skupina zná, nebo o své přítomnosti alespoň tuší. Jedna vietnamská rodina bydlí v rodinném domě na rohu ulic Hodějovská a Broumarská. Ve škole patří děti rodičů s vietnamským původem k disciplinovaným žákům, jejichž rodiče intenzivně komunikují s vedením školy a třídními učiteli, i přes svoje jazykové bariéry. Jinak se do místní společnosti spíše neintegrují.


Rožmberská ulice (obchod potravinami), Velkoborská ulice (obchod potravinami), roh Hodějovské

a Broumarské (rodinný dům), ZŠ Šimanovská (školní žáci).

Poznámka:

Pro kontaktování obyvatel vietnamského původu doporučuje p. Covrigová z Integračního centra

Praha Černý Most spolupracovat se ZŠ Šimanovská.

KYJE



Rybáři – Kyjský rybník


Kyjský rybářský svaz má bohatou historii s mnoha významnými událostmi. V obrovském množství registrovaných členů (cca 450) jsou i lidé, kteří komunikují s rybářským svazem velmi sporadicky. Pro některé oslovené rybáře, kteří chytali ryby v průběhu výzkumu, tedy v březnu 2013, je tento sport spíše individuální záležitostí. Pro Kyje je ovšem přítomnost rybářů zcela charakteristická.


Břehy Kyjského rybníka, restaurace „U Eriky“ (Tálinská 1312).

Poznámka:

KYJE



Komunita přátel tuningu (zušlechťování osobních automobilů)


V době před 7–10 lety byla v sídlišti v Kyjích, poblíž ulice Rožmberská, aktivní skupina místní mládeže, které se věnovalo automobilovému tuningu. Kromě toho byla tato parta velmi dobře známá po okolí díky svým velmi hlučným a okázalým aktivitám ve veřejném prostoru. Jednu dobu to byla nejviditelnější neformální komunita v Kyjích a u některých lidí vyvolávala i obavy. V současnosti není aktivní a její členové z části odešli ze sídliště za bydlením jinam, další se přestali ve veřejném prostoru ukazovat. V současnosti je členům této skupiny 35–40 let. Jsou příkladem asi poslední silné mladé generace, která na sídlišti v Kyjích vyrostla a trávila zde aktivně své dospívání. V současnosti je sídliště místem usídlení spíše lidí ve středním věku a starších.


Kdysi ulice Rožmrberská, plácek u autobusové zastávky Pávovského náměstí (viz poznámka).

Poznámka:

Dnes již neaktivní.

KYJE



Dětské hřiště u ZŠ Šimanovská


Dětské hřiště zde uvádím záměrně. Hřiště je na bývalém farním pozemku, jež byl darován základní škole před rokem 1989. Hřiště je nejvíce využíváno školou. Je to prakticky jediný sportovní prostor školy, který může využívat v rámci svého vlastního areálu. Tedy v kontrolovatelném prostoru. V odpoledních hodinách je hřiště volně dostupné pro všechny občany. Tato skutečnost je ale poměrně málo známa. Jelikož je hřiště volně a bez bariér spojeno se zahradou římsko-katolické fary je jeho potenciál vyšší, než je jeho současné využití. Je nutné poznamenat, že romské děti (především ty ze sociálního bydlení na Broumarská 1610), mají na hřiště omezený přístup (viz poznámka).


Vstup z ulice Šimanovská mezi budovou základní školy a budovou Bowlingu. Areál hřiště je ve

vnitrobloku.

Poznámka:

Omezený přístup pro romské děti zakládám na ověřených informacích, které z etických důvodů není

možné upřesnit.

KYJE



Turistika


Obyvatelé Kyjí, Hostavic a dalších mikroregionů jsou zvyklí konat dlouhé procházky městskou zelení. Velmi pohodlně se dá dostat z Černého Mostu přes lesopark v Hloubětíně ke Kyjskému rybníku, a odsud pokračovat klidnou čtvrtí „starých“ Kyjí ulicí Hodějovská na kraj oblasti Čihadla, kde již není krajina rušena žádnou zástavbou. Skrze Čihadla se dá kolem rybníků Martiňák a Pařezák velmi pohodlně pěšky dostat zpět na Černý Most. Trasa se stala oblíbenější také díky, dnes již zavřenému, kiostku „U Splavu“, kde se turisté rádi zastavovali na občerstvení. Celá turistická trasa trpí absencí odpočinkových míst a doplňkového mobiliáře pro turisty. Je naopak dobře vybavená restauračními podniky, které jsou si navíc dobře vědomy potenciálu, který má tato trasa ještě umocněná napojením na cyklistickou stezku. Proto si jistě najde ještě více příznivců, když bude dobře propagována.


Kyjský rybník a jeho břehy (ulice Šimanovská, Tálinská a další), krajinný útvar Klánovice-Čihadla.

Poznámka:

KYJE



Pejskaři


Kynonologie i pejskaření mají v Kyjích dlouhou tradici. Odhadem 10–20 dětí z místní základní školy navštěvuje se svým pejskem jedno ze dvou kyjských psích cvičišť. Pejskaření, které by se dalo urámcovat jako rozšířená procházka do blízkého terénu za účelem relaxace majitele i psa, se v Kyjích děje na několika místech. Oblíbenými místy jsou okolí kyjského rybníka především na místě bývalé hospody, pod kostelem směrem k Rajské zahradě. Dále spodní oblast Čihadle u Hostavice „pod nádrží“. Zde je rozlehlá zatravněná louka, kde je dostatek prostoru pro aportování, běhání a štěkání. Navíc je lokalita blízko cvičiště, takže to sem pejskaře přirozeně táhne. Venčení je činnost, kde se tradičně potkávají sousedé z blízkého okolí, spíše ale na individuální úrovni.


Okolí Kyjského rybníka u hráze. Okolí kynologického cvičiště, přilehlé louky u Hodějovské 99.

Poznámka:

LEHOVEC


SHRNUTÍ: Aktivizované komunitní skupiny – Lehovec

MIKROREGION: Lehovec


Sídliště Lehovec je situované na východ od „Starého Hloubětína“ a bylo vybudované

v průběhu sedmdesátých let 20. století. Většina budov je zde tudíž tvořena vysokými

panelovými domy, mezi kterými je jen málo městské zeleně, a kde se na relativně malém

životním prostoru „tísní“ tisíce obyvatel. Co více, sídliště Lehovec je ve všeobecném

povědomí známé pod pejorativním označením „Cikánov“ nebo „Bronx“ a má pověst sociálně

vyloučené čtvrti. To se odvíjí od skutečnosti, že zde žije velmi početná romská menšina, která

zde vznikla plošným přesunem obyvatel, když se bouraly velké plochy obytných částí ve

Vysočanech, Libni a na Karlíně. V důsledku těchto necitlivých řešení vznikla do jisté míry

izolovaná enkláva romských obyvatel. Tato situace se nejvíce týká okolí ulice Kardašovská, na

kterou se poutá do dnes silné sociální stigma. Na základě toho specifického socio-urbánního

členění prostoru se v místním povědomí rozlišuje mezi „Dolním Lehovcem“ (mezi ulicemi

Poděbradská a Kolbenova, Cíglerova, Vizírská a Slévačská), který je chápán jako centrum

„Cikánova“ a „Lehovcem Horním“, jež se rozprostírá od dolní části směrem na jih. V této

studii jako součást „Horního Lehovce“ chápu ještě zástavbu rodinných domků mezi ulicemi

Hůrská, Vajgarská a Zdobnická, která je historicky částí Kyjí („Kej“ v místním slangu) a je tak

chápána i dnes.

Tyto socio-urbánní charakteristiky se silně odrážejí v rámci místního komunitně

aktivizovaného společenského a kulturního života, který zde má zpravidla podobu

soukromých, přátelských, starousedlických, sousedských komunit seskupených kolem

jednotlivých panelových domů. Lze konstatovat, že tato specifická uskupení sousedů a přátel

jsou přímo determinovaná možnostmi a způsoby života na panelovém sídlišti. Tyto formace

jsou nejčastěji vytvářeny osobami, které zde žijí dlouhodobě, ale zároveň do nich i částečně

vstupují nově příchozí obyvatelé. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a některé

„etnické“ menšiny nejčastěji Romové a Ukrajinci. V současnosti Lehovec, podobně jako na

Hloubětíně, zažívá velkou míru vnitřní mobility, co se skladby zdejších obyvatel týče

(nejméně je těmito změnami zasažený Aloisov). V důsledku stárnutí zdejších starousedlíků ze

sedmdesátých let, se poměrně rychle obměňuje poměr těch, kteří zde žili po desítky let a do

mikroregionu se stěhují mladší lidé, kteří však často dlouhodobě nezůstávají z důvodu

stigmatizující pověsti lokality a bezútěšného řešení veřejného prostoru. Místní odhadují, že

zhruba za poslední desetiletí se mohlo obměnit až 50 % zdejší původní skladby obyvatel, což

zároveň narušuje zdejší pevné komunitně aktivizované sousedské vztahy. Tyto procesy jsou

přímo podmíněné širšími ekonomicko-politickými změnami po pádu bývalého režimu,

LEHOVEC


přičemž mezi nejdůležitější katalizátory patří převádění bytů do soukromého vlastnictví a

jejich následný prodej a pronájmy.

Tyto změny rovněž postihly zdejší romskou komunitu. Zatímco v minulosti platilo, že Lehovec

byl do jisté míry „romský ghettem“, v současnosti se zpravidla místní obyvatelé shodují na

tom, že se situace pomalu mění a postupně dochází k diverzifikaci skladby obyvatel. Tyto

změny mohou být vnímané v určitém slova smyslu jako pozitivní, jelikož rovnoměrnější

rozmístění různých skupin (obzvláště etnických menšin) je mnohem udržitelnějším modelem.

I když komunitně aktivizované chování Romů není dnes v tomto mikroregionu tolik

„viditelné“ jako v minulosti, Romové zde stále tvoří velmi výraznou a početnou komunitu,

která však není jednotná. Navzdory mírného zlepšení zdejší situace Lehovec zůstává být

vnímaný jako sociálně vyloučená a ekonomicky marginalizovaná čtvrť, což se rovněž jasně

odráží např. v místních nízkých cenách nemovitostí (výjimkou je vilková zástavba známá jako

Kyje).

Toto specifické socio-ekonomicko prostředí zásadně determinuje podobu místního

komunitně aktivizovaného chování, které je prosyceno hlubokou skepsí a nedůvěrou ve

zlepšení zdejších podmínek života. Např. komunitně aktivní paní „Anička“ vysvětluje, že zde

existuje velmi malé množství, kteří by se sami aktivovali a nezištně něco dělali, a když už

něco někdo udělá, tak se to brzy zničí a dříve nebo později to aktivní jedince přestane bavit.

Důvodem je podle „Aničky“ velké množství lidí na malém životním prostoru, anonymita

a všeobecný nezájem. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že podobné prostředí nevybízí

ke komunitní aktivizaci, opak je pravdou a v převažujícím „moři“ komunitně

neaktivizovaného chování se objevují některé velice výrazné skupiny, které mohou sloužit

jako velice úspěšný příklad zdejší komunitní aktivace. Na Lehovci byla identifikována

působnost následujících komunitně aktivizovaných skupin, z nichž nejvíce komunitně

aktivizovaní jsou: skupina kolem večerky „U Stehlíků“, skupina kolem paní „Aničky“, skupina

přátel a sousedů kolem rodiny Polánků, společenský život kolem restaurace „U Skřetů“,

fotbalisté na hřišti ZŠ Chvaletická. Jistá míra komunitní aktivizace se objevuje i kolem dalších

třech podniků na Lehovci: „U Kuchařů“, „Sochi“ a „U Zlatého lva“. Rovněž zde působí

sociálně stigmatizované skupiny sběračů využitelných materiálů a bezdomovců, jejichž

přítomnost je viděna značně negativně z pohledu majority, ale může být považována za

aktivní komunitní chování. Vzájemné nepochopení mezi těmito skupinami je výsledkem

nedostatku komunikace a odlišných životních hodnot a měla by být řešena s největší

citlivostí (viz Akt. seznam Lehovec).

Nejdůležitějším centrem společenského života a největší komunitně aktivizovanou skupinou

v mikroregionu Lehovec je skupina přátel kolem rodiny Stehlíků, která vlastní jediný český

obchod s potravinami na celém Lehovci (ulice Kardašovská). V této skupině jsou zastoupené

všechny věkové generace, přičemž převládají lidé v „produktivním“ věku. Nejprve se tito lidé

scházeli výhradně jako neformální skupina sousedů a přátel, kteří spolu v okolí večerky

pořádali různé komunitní aktivity od sportu přes zábavu. Tato skupina se stala nedávno

LEHOVEC


iniciátory vzniku o. s. Lehovec/Občanské sdružení bydlení v Lehovci, v jehož čele stojí pan

Stehlík a pan Zvěřina. Sdružení se formalizovalo pouze cca před necelým rokem za účelem

efektivnější komunikace s městskou částí v rámci úsilí zlepšení podmínek kultury života

v tomto mikroregionu (Jako jednotlivec se pan Stehlík setkal s neochotou ze strany úřadů.).

Večerka „U Stehlíků“ napojená na o. s. Lehovec funguje jako velice efektivní informační

kanál, místo střetávání a komunitní aktivizace, a za velice krátkou dobu své působnosti

kolem sebe shromáždila přes 100 místních obyvatel, kteří sdílí stejné potřeby a jsou

rozhořčeni špatnými podmínkami života na Lehovci (bližší informace o působení komunitně

aktivizovaných viz Akt. seznam Lehovec).

Na Lehovci, stejně jako na Hloubětíně, se potřeby zdejších komunitně aktivizovaných skupin

týkají především sociálně-ekonomické marginalizace a velice špatné vybavenosti veřejného

prostoru a společenské infrastruktury. Nejpalčivějšími problémy všech aktivizovaných

i neaktivizovaných skupin jsou: A) problematické majetkové vztahy, zpráva a údržba místní

panelových domů, B) nedostupnost většího nákupního centra, C) chybějící kulturně-

společenské vyžití – na Lehovci na konci března roku 2013 zaniklo významné centrum

střetávání – restaurace „U Skřetů“, D) bezútěšný stav místního veřejného prostoru a sociální

patologie, D) nedostatek městské zeleně a míst, kde by bylo možné provozovat volnočasové

aktivity (více viz ostatní výstupy Lehovec). Z těchto zásadních problémů jasně vyplývá, že

„kultura“ pro mnoho zdejších obyvatel začíná uklizeným a bezpečným veřejným prostorem,

ve kterém existuje společenská infrastruktura, která vytváří kvalitní životní podmínky. Na

druhou strany navzdory problematickému charakteru tohoto regionu, lze konstatovat, že se

zde nachází „ostrůvky“ silné komunitní aktivizace, které mají potenciál zvýšit pole své

působnosti a za konkrétních podmínek i nastartovat bohatší společenský život.

LEHOVEC


SEZNAM: Aktivizované komunitní skupiny – Lehovec


Skupina obyvatel Lehovce kolem obchodu „U Stehlíků“.

Kontaktní osoba:

pan Stehlík a jeho rodina

Kontakt:

Ovoce-Zelenina-Potraviny Stehlík, Kardašovská 773/8 Lehovec, Praha 9

Otvírací doba: po-čt 7:00-14:00, pá 16:00-20:00, so 8:00-12:00 (neděle zavřeno)

e-mail: [email protected]


Okruh přátel a osob navázaných na potraviny „U Stehlíků“ je největší a jedna z nejvýraznějších aktivních komunit na území Lehovce s největším rozsahem působnosti zejména v dolní části. Tato komunita se vytvořila kolem rodiny Stehlíkových a jejich přátel, kteří jsou zde aktivně etablovaný ve společenském životě již desítky let. Momentálně jsou v ní zastoupené všechny věkové generace, přičemž převládají lidé v „produktivním“ věku. Tito lidé se scházeli jako neformální skupina sousedů a přátel, kteří spolu v okolí obchodu pořádali různé komunitní aktivity od sportu přes zábavu a společné oslavy některých výročních svátků. Pan Stehlík je v této oblasti známý zejména kvůli svému obchodu, který funguje spíše na přátelské „vesnické“ bázi. Okolní obyvatelé sem nechodí pouze nakoupit potraviny, ale mnozí z nich se rovněž obraceli na pana Stehlíka se svými problémy. V tomto kontextu vzniklo z inciativy místních obyvatel o. s. Lehovec/Občanské sdružení bydlení na Lehovci, které je na tuto skupinu napojené (pan Stehlík jedním ze zakládajích členů). Sdružení se formalizovalo před cca necelým rokem, ale již desítky let předtím, zde existoval jeho základ jako výše zmíněná neformální přátelská skupina, která sdílela stejné potřeby, které se týkali zlepšení podmínek kultury života v tomto mikroregionu. Důvodem formalizace byla bezbrannost jedince v rámci jednání s městkou částí, která v důsledku vedla k vytvoření platformy místních obyvatel, kteří jako početní zástupci mikroregionu hromadně komunikují své požadavky. Občanské sdružení „Bydlení na Lehovci“ usiluje o převod bytových jednotek Prahy 14 na panelových sídlištích na bytová družstva nájemníků a zároveň o zachování nebo zlepšení dostupnosti bydlení pro opravdu sociálně potřebné, o zlepšení kvality bydlení a občanské vybavenosti, o zlepšení komunikace a spolupráce s radnicí. Sdružení zároveň navrhuje omezit vznik rozsáhlých lokalit tzv. „sociálního“ bydlení, spojených s vysokou mírou migrace a likvidací občanské vybavenosti, ze kterých se stávají problematická, sociálně vyloučená ghetta, což zde v současnosti představuje velký problém vzhledem ke skutečnosti, že v Kardašovské a Rochovské ulici plánovaně vznikají „enklávy“ sociálně slabých. Tento příklad ukazuje, že „kulturní život“ na Lehovci, který je označován jako „sociálně vyloučená čtvrť“, začíná základními materiálními předpoklady důstojného života. Mezi hlavní body úsilí občanského sdružení patří: A) kvalitní údržba domů a jejich okolí, B) transparentní a efektivní nakládání s veřejnými prostředky, C) zastavení růstu nákladů na bydlení, D) zdravý způsob nakládání s byty, D) stabilní bytová politika a jistota důstojného bydlení. Občanskému sdružení se podařilo za velice krátkou dobu mobilizovat přes sto obyvatel a to zejména díky tomu, že tyto problémy bylo ochotni řešit na osobní rovině v prostorech obchodu „U Stehlíků“, kde se rovněž odevzdávají přihlášky. Obchod „U Stehlíků“ tak rozšířil pole své působnosti a v současnosti neuspokojuje pouze materiální potřeby zdejších obyvatel, ale zároveň funguje jako Velice efektivní informační kanál, místo střetávání a komunitní aktivizace. Z těchto

LEHOVEC


důvodů obchod „U Stehlíků“ disponuje vysokým potenciálem komunitní aktivizace obyvatel Lehovce a bylo by vhodné vyjednat spolupráci s rodinou Stehlíků ohledně šíření informací o kulturních možnostech v okolí. V současnosti se mnozí obyvatelé Lehovce na kulturním životě příliš nepodílí, což je rovněž zaviněno malou mírou informovanosti. Skrze obchod „U Stehlíků“ je možné rovněž navázat kontakt s velkým množstvím aktivizovaných komunit a aktivních jedinců na Lehovci a zjistit cenné informace o dění v lokalitě.

Odhad členů:

Širší komunita občanů Lehovce, kteří jsou součástí o. s. Lehovec přesahuje 100 členů. Tyto počty jsou ovšem relativně pohyblivé vzhledem ke skutečnosti, že obchodem projde velké množství lidí a rovněž o. s. Lehovec je nové sdružení.


Obchod u Stehlíků a její okolí, Restaurace u „Skřetů“, „Školák“ – hřiště ZŠ Chvaletická, louka za „Školákem“ (a mnohá další místa v okolí).

Poznámka:

Z kontaktních údajů uvádím pouze kontakt na obchod p. Stehlíka (za účelem ochrany jeho soukromí) a e-mailovou adresu občanského družení (o. s. Lehovec). Každopádně vedení sdružení je velmi vstřícné a má zájem o navázání užší spolupráce s městskou částí. Rovněž syn pana Stehlíka – Tomáš Stehlík by rád přispěl k vyšší kvalitě společenského života v oblasti. Vzhledem k tomu, že je profesí kuchař, nabízí i kvalitní cateringové služby. V případě zájmu je možné ho kontaktovat pomocí e-mailu: [email protected].

LEHOVEC



Skupina obyvatel Lehovce kolem paní „Aničky“.

Kontaktní osoba:

Paní Anička.

Kontakt:

Okolí ulice Kukelská na „Horním Lehovci“ (viz poznámka).


Paní „Anička“ je pozitivním příkladem komunitně aktivizovaných sousedských sítí, které existují na Aloisově, Lehovci i Hloubětíně. „Anička“ se přistěhovala do oblasti „Horního Lehovce“ v polovině devadesátých let z nejmenované vesnice poblíž Prahy. Na Lehovci si za mnoho let svého zdejšího působení vybudovala významnou síť přátel a známých, kteří se pravidelně stýkají nejen za účelem uspokojení svých společenských potřeb, ale dochází zde rovněž k výměně bioproduktů a protislužeb různého charakteru. Paní „Anička“ v této komunitě zastává roli organizátorky a zprostředkovatelky a mnozí sousedé se na ní obracejí s dotazy či žádostí o pomoc. Například jedné nejmenované přítelkyni pomohla sehnat hlídání pro dceru. Paní „Anička“ vysvětlila: „Když vím, tak pomůžu a poradím. Když to někomu pomůže tak proč ne... Já to pokládám za normální. Vím o někom, co něco potřebuje a když vidím příležitost, jeden shání práci, jeden shání hlídání, tak to propojíte a řeknete, domluvte se. Bude vám to vyhovovat, nebude vám to vyhovovat.“ Její působení se neomezuje na oblast „Horního Lehovce“, ale zasahuje i na Hloubětín, kde pracuje, do Kyjí a na Černý most. I přesto, že tento případ je přímo ukázkovým příkladem neformální komunitní aktivace, podobné příklady sousedské solidarity v trochu méně intenzivní formě jsou velmi charakteristickým jevem pro všechny tři mikroregionu.

Odhad členů:

Skupina se skládá z užšího okruhu přátel paní „Aničky“ cca 15, ale má celkem dosah 50 osob v okolí ulice Kukelská.


Panelové domy v okolí ulice Kukelská na „Horním Lehovci“, okolí Vetiškova nám. v Hloubětíně.

Poznámka:

Paní „Anička“ (přezdívka) si přeje zůstat v anonymitě a nemá zájem spolupracovat s městskou částí vzhledem ke svým omezeným časovým možnostem a osobnímu přesvědčení, tudíž by ji nebylo vhodné uvádět v rámci veřejných výstupů.

LEHOVEC



Skupin přátel a sousedů kolem rodiny Polánků

Kontaktní osoba:

Rodina Polánků (kontakt Jakub Polánka).

Kontakt:

Rochovská ulice, „Dolní Lehovec“ konktakt: Jakub Polánka [email protected]


Polánkovi jsou charakteristickým příkladem komunitně aktivizované rodiny z okolí Lehovce, která se podílí na místním současném společenském životě již po několik desítek let. Ačkoliv je jejich komunitně aktivní chování spíše soukromého charakteru, mají intimní vztah k této lokalitě a záleží jim na jejich životním prostředí a jeho rozvoji. Zároveň mohou sloužit jako konkrétní ilustrační příklad komunitní aktivizace mnohých rodin z okolí. Pan a paní Polánkovi nejčastěji participují na společenském životě v rámci své přátelské skupiny, která nejčastěji uspokojuje své kulturně-společenské a gastronomické potřeby v dnes již zavřené restauraci „U Skřetů“ a nově otevřené restauraci „U Matěje“ ve Slévačské ulici na „Novém Hloubětíně“. Rovněž jsou součástí aktivní sítě sousedů v okolí svého bydliště, která stále funguje na bázi sousedské solidarity a výpomoci. Např. na základě těchto vztahů v jednom ze sklepů panelového domu vznikl prostor pro hraní ping-pongu, který je hojně využíván přátelskými skupinami z blízkého okolí. Tento příklad není ojedinělý, naopak se zdá být poměrně častým jevem komunitního chování na panelovém sídlišti. V blízkosti bydliště Polánků jeden z přátel jejich syna Jakuba vystavil s pomocí svých rodičů posilovnu, kde se skupinka Jakubových přátel střetávala za účelem sportu a společenského kontaktu. Jakub se rovněž angažuje ve fotbalových zápasech na hřišti ZŠ Chvaletická. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že Jakub je studentem VŠ v jiné městské části jeho komunitní aktivizace v místě bydliště není již tak velká jako v minulosti. Lze říci, že Jakub je součástí současného trendu, které se objevuje jak na Lehovci, tak na Hloubětíně, že místní mladí lidé uspokojují své společensko-kulturní potřeby v centru Prahy.

Odhad členů:

Užší skupina cca 15 osob.


Okolí ulice Rochovská, Obchod u Stehlíků, restaurace u „Skřetů“, restaurace „U Matěje“ (Hloubětín), „Školák“ – hřiště ZŠ Chvaletická (a mnohá další místa v okolí).

Poznámka:

Jakub Polánka je místní mladý a aktivní jedinec, který disponuje intimní znalostí mikroregionu a jeho problematiky a mohl by pomoc nebo poskytnout cenné informace ohledně možností místní komunitní aktivizace. Za účelem ochrany soukromí rodiny Polánkových není vhodné uvádět informace o jejich komunitně aktivizovaném chování v rámci veřejných výstupů.

LEHOVEC



Společenský život kolem restaurace „U Skřetů“

Kontaktní osoba:

Gabriel Zábojník (bývalý provozovatel)

Kontakt:

Slévačská 189/14 Praha 9 - Kyje 198 00 tel: 606 954 057 www.restaurace-uskretu.cz


Restaurace „U Skřetů“ byla srdcem společenského života a nejvýznamnějším místem střetávání pro celý Lehovec i okolí (po necelé dva roky). I když zde restaurace fungovala relativně krátce, tak se kolem ní odvíjel bohatý komunitně aktivizovaný i neaktivizovaný život. Dnes je to již minulost, jelikož na konci března byla restaurace nuceně zavřena, jelikož budova, ve které se nachází, byla prodaná a nový majitel se pronájem restauraci prodloužit nerozhodl. Tato situace byla přijata s velkým rozhořčením jak ze strany provozovatele a personálu „U Skřetů“ tak především obyvatel Lehovce, kteří ztratili jedinou restauraci v mikroregionu, do které si mohli dovolit chodit a oblíbili si ji. Zavřením restaurace „U Skřetů“ na Lehovci zanikla významná místní kulturní ikona. Vedle „U Skřetů“ je sice restaurace „U Kuchařů“, která je ovšem pro drtivou většinu obyvatel okolí finančně nedostupná a navíc je koncipovaná jako součást hotelu, tudíž v ní není „hospodské vyžití“. Na „Dolním Lehovci“ je restaurace „U Zlatého lva“, která však mnohým obyvatelům okolí nevyhovuje, proto do ní nechodí. „U Skřeta“ tak byla bezkonkurenčně pro většinu obyvatel na Lehovci jedinou volbou, co se týče uspokojení společensko-kulturních a gastronomických potřeb. Tato restaurace byla rovněž jediným místem, kde docházelo k vysoké míře komunitní aktivizace zdejších občanů. Nejen, že se zde konaly pravidelně koncerty živé hudby, které sem lákaly snad všechny věkové generace (zejména v této oblasti oblíbený žánr folk a country), ale zároveň se zde konaly různé firemní akce, rodinné oslavy, třídní srazy, dokonce i zasedání o. s. Lehovec, farmářské trhy a zabíjačka. Za zábavou a trávením volného času se sem vydávala většina skupin z okolí včetně např. Romů. „U Skřetů“ byl nejen podnik oblíbený kvůli bohatému kulturnímu programu, ale zároveň i kvalitě a autenticitě jídla (podnik se specializoval na Slovenskou kuchyni a slovenský měl i jeden druh piva). Z hlediska komunitní aktivizace a kvality životní úrovně je zavření podniku neuvěřitelnou ztrátou pro místní obyvatele, zvlášť v mikroregionu Lehovec, kde existují zásadní problémy a nedostatky snad ve všech aspektech občanské vybavenosti.

Odhad členů:

Cca 10 skupin o velikosti cca 5 osob (hosté celkem mnohem víc).


Obchod u Stehlíků a její okolí, Restaurace u „Skřetů“, „Školák“ – hřiště ZŠ Chvaletická, louka za „Školákem“ (a mnohá další místa v okolí).

LEHOVEC


Poznámka:

Pokud je to alespoň jen trochu možné, městská část by se měla pokusit podpořit komunitně aktivizované a kreativní živnostníky, kteří zde neprovozují pouze svoji živnost, ale zároveň zvyšují celkovou úroveň kultury života v mikroregionu.

LEHOVEC



Fotbalové zápasy na „Školáku“ (hřiště ZŠ Chvaletická).

Kontaktní osoba:

Jakub Bříza

Kontakt:

Fotbalové hřiště při ZŠ Chvaletická, zpravidla každá neděle od 14:00 v případě hezkého počasí Jakub Bříza [email protected]


Nedělní zápasy na hřišti ZŠ Chvaletická jsou jednou z nejvýznamnějších komunitně aktivizovaných činností v mikroregionu, která spojuje různé menší přátelské skupiny zdejších teenagerů a mladých lidí. Fotbalové zápasy se zde konají již mnoho let a jsou proslulé nejen na Lehovci, ale i v přilehlých oblastech a dokonce i v jiných městských částech Prahy. V současnosti se zápasy konají v závislosti na počasí téměř každou neděli od dvou hodin odpoledne, ale někdy se hraje až od 16:30. V pracovní dny se po dohodě hraje od 16:00 a v létě za vysokých teplot se čas posouvá do večerních hodin. Setkání jsou poslední rok v rámci jednotlivých přátelských skupinam domlouvané pomocí facebooku, ale není to nutně pravidlem. Zpravidla se založí facebooková skupina a pozvánky se rozešlou lidem, o kterých se ví, že chodí hrát. Tudíž těchto zápasů se účastní poměrně ustálená skupina místních, ale občas se zapojí i hráči, kteří se zde na pravidelné bázi nevyskytují, ale i ti jsou vítaní. Nejčastěji se zápasů účastní obyvatelé sídliště Lehovec, ale i přicházejí si zahrát i lidé z přilehlého Černého mostu. Jakub Bříza je jedním z komunitně aktivních mladých lidí, kteří sem chodí pravidelně hrát po mnoho let, ale jak sám podotýká zápasy se více méně „organizují sami“, tudíž není potřeba zvláštního usilí k jejich realizaci. Hrají zde rovněž i přátelé Tomáše Stehlíka (nepatří do přátelské skupiny JB). Těchto utkání se účastní i přátelská skupinka žen, které své sportovní potřeby naplňují během nebo např. skákáním přes švihadlo. Zajímavou roli v rámci těchto zápasů hraje místní romská komunita (viz sekce Romská komunita z Lehovce), ale i skupiny imigrantů zejména Rusové, kteří nejpravděpodobněji bydlí v okolních ubytovnách na Hloubětíně. V tomto smyslu je fotbal na Lehovci ukázkovým příkladem efektivní neformální komunitní aktivizace místních lidí, která mimo uspokojení jejich sportovních a společenských potřeb, rovněž propojuje jednotlivé skupiny místních obyvatel, které by se za jiných podmínek nestřetávaly. Rovněž je nutné podotknout, že tyto aktivity by nebyly možné bez vstřícného přístupu vedení ZŠ Chvaletická, která dovoluje veřejnosti využívat zdejší hřiště. V minulosti bylo toto fotbalové hřiště pouze „neudržovaným trávníkem“ s dvěmi brankami, ale vzhledem k nevyhovujícím podmínkám se zde fotbal hrál pouze sporadicky. Se změnou vedení školy (současný ředitel pan Knepr) prošel tento prostor velkou proměnou a vzniklo zde unikátní hřiště s umělým trávníkem, přilehlým tartanem pro kondiční běh a novinkou je volejbalové hřiště. Co více, v prostorách školy rovněž existuje ještě jedno menší fotbalové hřiště „Klec“, které je rovněž využíváné, když se sejde menší počet hráčů. Tento velmi vstřísný přístup vedení ZŠ Chvaletická by nejen měl být podpořen, jelikož nabízí prostor seberealizace a má velký potenciální komunitní aktivizace místních obyvatel, ale měly by se jím inspirovat i ostatní základní školy v oblasti Prahy 14.

Odhad členů:

Nejméně 5 různých skupin. Hraje se v týmech o velikosti 3–4 vs. 3–4 („Klec“) a 6–8 vs. 6–8 (velké

hřiště).

LEHOVEC



„Školák“ - hřiště ZŠ Chvaletická, louka za „Školákem“, obchod u Stehlíků a její okolí, Restaurace u „Skřetů“, (a mnohá další místa v okolí).

Poznámka:

LEHOVEC



Společeský život kolem restaurace Sochi.

Kontaktní osoba:

Nytalia Kulyk (odpovědný zástupce)

Kontakt:

Vajgarská 329/1, 198 00, Praha 9 - Kyje Pol.Dejvide s.r.o. [email protected] tel: 774 445 512 www.sochirestaurant.cz


Restaurace Sochi je gruzínská restaurace, která se rovněž specializuje na ruská jídla a je vyhlášená v širokém okolí. Navštěvují ji někteří místní obyvatelé (zpravidla na oběd kvůli přijatelnějším cenám denního menu), ale nejčastějšími hosty jsou lidé ze zemí východní Evropy, kteří sem často chodí v rámci komunitně aktivizovaných skupin. Konají se zde různé firemní akce, rodinné oslavy a svatby. Restaurace Sochi by mohla pomoci přispět k aktivaci komunitní aktivace ruských, ukrajinských a jiných skupin v oblasti Prahy 14.

Odhad členů:

údaj neznámý


Údaj neznámý (pravděpodobně je však některými skupinkami hostů využíván ruský obchod ve Slévačské ulici na „Novém Hloubětíně“ (v blízkosti Kolbenovy).

Poznámka:

V době, kdy jsem v restauraci byla, se zde konala velká oslava komunity rusky mluvících osob různých generací, tudíž nebylo možné udělat delší rozhovor. Zároveň vedení podniku nejevilo výrazný zájem o kontakt s městkou částí. Lze však předpokládat, že v případě konkrétního návrhu by byla určitá spolupráce možná.

LEHOVEC



Společenský život kolem restaurace „U Kuchařů“ a Hotelu Diana

Kontaktní osoba:

Lenka a Miroslav Kuchařovi

Kontakt:

Slévačská 497/9 Praha 9 - Kyje 198 00 [email protected] tel: 281 867 206, 281 869 208 www.hoteldiana.cz www.facebook.com/hoteldianaukucharu


Velice zajímavou, ačkoliv malou komunitou je uskupení kolem pana Miroslava Kuchaře, který je majitelem Hotelu Diana a restaurace „U Kuchařů“. Hotel Diana je business hotel specializovaný primárně na zahraniční klientelu. Jeho součástí je proslulá restaurace „U Kuchařů“, která ačkoliv místními obyvateli navštěvovaná spíše sporadicky, je jednou z kulturních ikon v okolí. Hotel a restaurace jsou rodinným podnikem, který vlastní manželé Kuchařovi, kteří sem reemigrovali po pádu bývalého režimu (předtím žili rok v Belgii a tři roky v Norsku). Zejména v Norsku Miroslav Kuchař načerpal inspiraci a získal bohaté gastronomické zkušenosti, které mu udělaly jméno po jeho návratu do Čech. Miroslav Kuchař je nejen majitelem, ale zároveň vášnivým kuchařem, který rád připravuje osobně jídlo svým hostům s tou nejvyšší láskou a péčí. Restaurace je věhlasná svou specializací na pokrmy ze zvěřiny a ryb a v této oblasti patří k jedné nejuznávanější v Čechách. Za vysokou kvalitou jídla se sem sjíždí i známé české osobnosti (např. Jaromír Jágr). Okolní obyvatelé se do restaurace „U Kuchařů“ scházejí spíše pouze „na kafe“, anebo zde výjimečně pořádají různé rodinné oslavy v rámci menších aktivizovaných skupin. Hlavním důvod, proč restaurace „U Kuchařů“ není příliš navštěvovaná okolními obyvateli, je ekonomický. Ačkoliv restaurace „U Kuchařů“ nemá přímý potenciál větší komunitní aktivace v mikroregionu Lehovce, je velice zajímavým příkladem vzniku „mikro-komunity luxusu“ hned na hranicích sociálně vyloučeného sídliště a neodmyslitelně patří k místnímu kulturnímu koloritu.

Odhad členů:

Úzký okruh přátel rodiny Kuchařů a několik menších skupin přátel a rodin z Lehovce (přesný počet neznámý).


Restaurace „U Kuchařů“ a Hotelu Diana, (M. Kuchař rovněž golfové hřiště Black Bridge na Černém Mostě).

Poznámka:

LEHOVEC



Skupinka štamgastů v restauraci „U Zlatého lva“.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Kardašovská 668, Praha 9, 198 00 tel: 281 864 713


V restauraci „U Zlatého lva“ se stejně jako téměř ve všech ostatních hospodách v Lehovci, Aloisově a Hloubětíně scházejí skupinky místních štamgastů. Tato skupina se zdá být však na rozdíl od ostatních podobných skupin malá a pravděpodobně do ní patří jen několik obyvatel blízkého okolí, kteří zde vzájemně uspokojují své společenské potřeby. „U Zlatého lva“ není příliš oblíbeným podnikem v Lehovci a v rámci širší místní komunitní aktivizace nehraje téměř žádnou roli.

Odhad členů:

Údaj neznámý (minimálně jedna skupina cca 5 osob).


Restaurace „U Zlatého lva“.

Poznámka:

Personál a vedení restaurace neměli zájem diskutovat tuto problematiku a o spolupráci taktéž zájem neměli. Z tohoto důvodu se nepodařilo zjistit více informací.

LEHOVEC



Romská komunita z Lehovce.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Sídliště Lehovec, hřiště ZŠ Chvaletická.


Na Lehovci rovněž existuje velké množství romských obyvatel, na základě čehož si toto sídliště vysloužilo pejorativní přezdívku „Cikánov“, a rovněž pověst sociálně vyloučené lokality. Tato situace se nejvíc vztahuje na „Dolní Lehovec“ v okolí ulice Kardašovská, na kterou se poutá silné sociální stigma. Zatímco v minulosti platilo, že Lehovec byl do jisté míry „romským ghettem“, v současnosti se zpravidla místní obyvatelé shodují v tom, že se situace pomalu mění. Skladba místních se zde diverzifikovala především v důsledku zvýšené mobility obyvatel v kontextu privatizace a rozprodávání místních bytových jednotek. Tyto změny mohou být vnímané v určitém slova smyslu jako pozitivní, jelikož rovnoměrnější rozmístění různých skupin (obzvláště etnických menšin) je mnohem udržitelnějším modelem. I přes tyto změny ve všeobecném povědomí Lehovec zůstává problematickou lokalitou. Ačkoliv komunitně aktivizované chování Romů není dnes v tomto mikroregionu tolik „viditelné“ jako v minulosti, Romové zde stále tvoří velmi výraznou a početnou komunitu. Romové se znají mezi sebou navzájem, ale nejsou jednotnou komunitou, která sdílí stejné komunitní zájmy a potřeby. Lze spíše mluvit o menších skupinkách. Nejcharakterističtějším veřejným komunitně aktivizovaným chováním, které zde Romové provozují, je hraní fotbalu na hřišti ZŠ Chvaletická. Zdejší romská mládež je proslulá svými pozoruhodnými sportovními výkony a získává si obdiv ze strany majority. Traduje se, že to byli právě Romové, kdo začal organizovat zdejší neformální fotbalové zápasy. V širší romské komunitě je zdejší fotbal dokonce tak proslulý, že sem její členové dojíždí za zápasy „půl Prahy“, a dokonce i z Mělníka. Fotbal zde Romové nehrají izolovaně, ale naopak týmy jsou nejčastěji smíšené. Tento případ je velice užitečným příkladem úspěšné interakce minority s majoritou a zároveň i potenciálu komunitní aktivizace romské mládeže. Bohužel, hraní fotbalu je spíše „jehlou v kupce sena“ komunitně aktivizovaných činností Romů na Lehovci. Důvodem je často špatná informovanost a hlavně nedostatek komunitně aktivních jedinců, kteří by disponovali autoritou místních iniciátorů a vůdců. Zároveň pořádání sešlostí a zábav je dnes finančně náročnější a komplikovanější na organizaci než v minulosti. To je pravděpodobně i důvod proč v současnosti upadá i pořádání romských diskoték a jiných sešlostí, které se zde dříve organizovaly v daleko větší míře. Dalším problémem aktivizace Romů je informovanost, řešením by bylo zpřístupnit informace o kulturním programu v okolí v časopise „Čtrnáctka“, a vyvěsit v přilehlých obchodech. Např. nejmenovaná Romka z „Horního Lehovce“ si postěžovala, že o akci pro romské děti organizovanou KD Kyje se dozvěděla až týden poté. Větší komunitní aktivace Romů v oblasti je možná, ale nejdříve je třeba zlepšit informovanost o těchto možnostech a dále nabídnout zázemí a pomoc s organizací těchto aktivit.

Odhad členů:

údaj neznámý


LEHOVEC


„Školák“ hřiště ZŠ Chvaletická, sídliště Lehovec.

Poznámka:

Jména neuvádím z důvodu ochrany soukromí svých respondentů, kteří si přáli zůstat v anonymitě. V romské komunitě se nepodařilo najít nikoho, kdo by stál přímo o spolupráci s městskou částí, ale v případě zájmu o kontakt bych se mohla pomoci zkusit vyjednat případnou spolupráci.

LEHOVEC



Sběrači využitelných surovin.

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Sídliště Lehovec


Výraznou skupinou, kterou lze chápat jako komunitně aktivizovanou, jsou rovněž sběrači využitelných surovin, kteří se v menších skupinkách pohybují po více méně celé oblasti Lehovce. Nejčastěji jsou vidět v okolí popelnic, které vybírají většinou pomocí tyče. Zpravidla se jedná o věkové rozmezí mezi cca 20 až 60 lety věku a všichni z pozorovaných osob byli muži. Pravděpodobně se jedná o jedince v tíživé sociální situaci a drogově závislé, pro které je shromažďování sběrných surovin zásadním zdrojem příjmu. Lze konstatovat, že ve většině případů tyto skupinky nekomunikují s majoritou a neznamenají přímou hrozbu, ale jejich přítomnost v oblasti je místními obyvateli vnímaná značně negativně a u „zranitelnějších“ skupin (zejména ženy a děti) vyvolává strach. Přítomnost těchto skupin se neodvíjí pouze od špatné socio-ekonomické situace v regionu, ale do velké míry ji zapříčiňuje infrastruktura sběren a ubytoven v mikroregionu. Tento problém je třeba řešit citlivým přístupem, který by usiloval o lepší integraci těchto osob do veřejného života a pomohl by zlepšit jejich životní situaci (více o této problematice viz Hloubětín).

Odhad členů:

Údaj neznámý.


„Horní“ i „Dolní“ Lehovec v blízkosti popelnic a velmi pravděpodobně i Hloubětín, především sběrny v ulici Kolbenova.

Poznámka:

LEHOVEC



Lidé bez domova – Bezdomovci

Kontaktní osoba:

viz poznámka

Kontakt:

Sídliště Lehovec, ale zejména trafostanice v ulici Kukelská.


Rovněž na Lehovci skupinky bezdomovců patří k výrazným komunitně aktivizovaným skupinám. Většinou jsou to muži (v menšině ženy), kteří zde hledají útočiště a zdroje obživy. Podle informací místních se nejvíce vyskytují kolem trafostanice v ulici Kukelská. Na Lehovci se však nepohybují tyto skupiny v takové míře jako v Hloubětíně, což je pravděpodobně dané nedostatkem prostorů, ve kterých by mohli přebývat. Na rozdíl od Hloubětína zde totiž mnoho veřejné zeleně a rovněž výskyt laviček je spíše sporadický. Místními obyvateli jsou tyto skupiny viděny velmi negativně, kriticky a jejich přítomnost podobně jako u sběračů využitelných surovin vnímaná s odporem nebo jako hrozba. Bezdomovci jsou v Lehovci i Hloubětíně označováni a asociováni jako nejproblematičtější aspekt kulturního a společenského života v těchto mikroregionech. Řešením nenabízí jejich násilné vytlačení z této oblasti – to ani není možné, ale naopak citlivý integrační přístup k celé problematice (více o této problematice viz Hloubětín).

Odhad členů:

Údaj neznámý.


Trafostanice v ulici Kukelská a velmi pravděpodobně i různá místa v Hloubětíně, kde se vyskytují další bezdomovci (viz Hloubětín).

Poznámka:

LEHOVEC



Sportovní hala v ulici Kardašovská

Kontaktní osoba:

Viz poznámka.

Kontakt:

Kardašovská ulice (naproti obchodu „U Stehlíků“).


Naproti obchodu „U Stehlíků“ se nachází krytá sportovní hala, která nabízí prostor pro různé sportovní aktivity, jež jsou nejčastěji provozovány komunitně aktivními skupinkami, které sem pravidelně docházejí. Jedná se převážně přátele ve věkovém rozmezí mladší a střední věkové generace, kteří si touto cestou naplňují své sportovní a společenské potřeby. Nejčastěji se zde hrají míčové hry jako volejbal, basketbal a floorbal.

Odhad členů:

Údaj neznámý.


Sportovní hala v ulici Kardašovská.

Poznámka:

Bohužel více detailů se kvůli limitované době výzkumu nepodařilo zjistit. Uvedené informace čerpám od místních obyvatel, kteří žijí v blízkém okolí. Na základě jejich tvrzení sportovní hala patří pod ZŠ Chvaletická, tudíž bližší informace a jejím provozu by měli být k dispozici ve škole.

LEHOVEC


SHRNUTÍ: Neaktivizované komunitní chování – Lehovec

MIKROREGION: Lehovec


Sociálně stigmatizující pověst, zoufalý stav veřejného prostoru a vnitřní vysoká mobilita obyvatel

v Lehovci se přímo podílí na skutečnosti, že velké množství sociálních interakcí zde má charakter

neaktivizovaného komunitního chování. Důvodem je časová vytíženost místních často ekonomicky

marginalizovaných obyvatel, hluboká skepse k možnosti změny a anonymní přelidněné prostředí

panelového sídliště. Vzhledem k tomu, že na Lehovci téměř neexistují v rámci veřejného prostoru

místa střetávání, kde by mohl vznikat prostor pro spontánní možnosti komunitní aktivizace, potenciál

v tomto smyslu je zde do velké míry nerozvinut a nevyužit. Místa ve veřejném prostoru, kde se

střetávat lze, jsou zpravidla velmi znečištěná a to z důvodu nedostatečného odvozu odpadu v této

lokalitě. Komunitně neaktivizované skupiny zde podobně jako ty aktivizované zahrnují všechny

věkové kategorie a vedou celým společenským spektrem, ale nejčastěji se jedná o pracovně vytížené

jedince, kteří tráví většinu času mimo mikroregion, nově přistěhovalé jedince, osoby staršího věku

a handicapované obyvatele. Tyto osoby se tak často limitují na formální institucionálně zaštítěné

komunitní aktivity, které jsou lépe dostupné (školky, školy, formální sportovní aktivity apod.) nebo

zůstávají do jisté míry v izolaci. Mezi nejvýraznější neformální neaktivizované komunitní chování

v oblasti Lehovce patří: „pejskaři“, fotbalisté, maminky s dětmi, handicapovaní obyvatelé, železniční

modeláři, sprejeři a místní vietnamská komunita.

Pravděpodobně nejpočetnější neaktivizovanou skupinu utvářejí místní „pejskaři“, kteří jsou

zastoupeni ve všech generacích. Samozřejmě, že zde existují i menší komunitně aktivizované

skupinky, ale většina „pejskařů“ se ve veřejném prostoru pohybuje individuálně. Lze předpokládat, že

většina „pejskařů“ se zná od pohledu, ale zpravidla se hromadně nemobilizují. K vidění jsou tito

jednotlivci v téměř celé lokalitě Lehovce, ale jejich největší výskyt je na louce za sportovním hřištěm

ZŠ Chvaletická kousek od ulice Kukelská. Tato louka vznikla v podstatě jako zanedbaný veřejný

prostor a její popularita spočívá v tom, že představuje jednu z mála zelených ploch na Lehovci, kde je

možné psi venčit, což logicky vyúsťuje ke kumulaci zdejších „pejskařů“. Na základě tohoto příkladu

lze vyvodit, že potřebou místních „pejskařů“ je zejména kvalitní vycházková zeleň v ideálním případě

s oddělenými sekcemi, kde tyto osoby mohou své domácí mazlíčky venčit a zároveň uspokojit své

potřeby kontaktu s přírodou a volnočasového vyžití. Tyto potřeby louka, na které k těmto aktivitám

dochází, plnohodnotně neuspokojuje. Problémem je nedostatečná údržba tohoto veřejného

prostranství a chybí zde odpadkové koše na psí výkaly. Obyvatelé okolních domů tuto situaci přijímají

negativně a stěžují si, že mnozí „pejskaři“ neuklízí (částečně i důsledek chybějí infrastruktury).

Výsledkem je znečištěná louka, která v létě zapáchá, a nemůže být využívaná jinými komunitně

aktivizovanými i neaktivizovanými skupinami jako jsou matky s dětmi a důchodci. Obyvatelé okolí

louky by uvítali, kdyby v těchto prostorách vznikla veřejná zeleň s příslušným vybavením, kde by

mohli trávit volný čas. Tento krok by mohl značně vést ke zlepšení kvality života na Lehovci, kde

dramaticky chybí zelené plochy, na kterých by přirozeně docházelo k vyšší míře komunitní aktivizace.

LEHOVEC


Míst, kde by tyto zelené plochy mohly vzniknout, je na Lehovci poměrně velké množství a do

budoucnosti by byla škoda tohoto potenciálu nevyužít (viz Neakt. fotolokace Lehovec).

Rozšíření zelených ploch je jedním z častých požadavků ohledně zlepšení kulturního prostředí

v tomto mikroregionu a to především v případě neaktivizovaných skupin maminek s dětmi. Ty

v současnosti mají pouze velice limitované možnosti, kde realizovat své volnočasové aktivity. Rozvoj

zelených ploch by např. rovněž mohli uvítat i běžci, kteří nejčastěji provozují své aktivity mimo tento

mikroregion, jelikož zde chybí potřebná vybavenost. Na Lehovci rovněž chybí kvalitní dětská hřiště,

kde by bylo možné trávit volný čas. V oblasti „Dolního Lehovce“ lze najít pouze jedno značně

zanedbané dětské hřiště mezi panelovými domy u ulic Kardašovská a Rochovská. Na „Horním

Lehovci“ jsou dvě dětská hřiště, která ovšem kapacitně nemohou uspokojit potřeby velkého množství

dětí, které v oblasti bydlí. Navíc zdejší hřiště nejsou svou fyzickou vybaveností a provedením

koncipovaná tak, aby vybízela k větší komunitní aktivizaci rodičů, kteří sem chodí. Chybí zde lavičky

a esteticky příjemná zákoutí, které by inspirovala k delšímu pobytu. Nedostatek laviček je dalším

palčivým problémem tohoto mikroregionu a pravděpodobně zde došlo k podobné situaci jako

v Hloubětíně, kde byly lavičky odinstalované kvůli přítomnosti bezdomovců. To budí značnou míru

nevůle ze strany místních obyvatel ve všech věkových kategoriích, kteří tak ztrácí možnost aktivně

trávit čas v rámci svého venkovního životního prostředí (více o této problematice viz Hloubětín). Na

kultivaci zdejšího veřejného prostoru by se mohli za určitých podmínek podílet i zdejší „sprejeři“,

jejichž výtvory neodmyslitelně patří k současnému koloritu Lehovce. Mimo nevyužitých trávníků

apod. trpí rovněž zdejší prostor přemírou zanedbaných betonových ploch, které by bylo možné tímto

způsobem „zkulturnit“ (viz Neakt. seznam Lehovec a Neakt. fotolokace Lehovec)

Dalším zásadním problémem na Lehovci je nedostatečně rozvinutá infrastruktura služeb. Nyní po

zániku restaurace „U Skřetů“, v celém mikroregionu chybí podnik, ve kterém by místní obyvatelé

mohli uspokojovat své kulturně-společenské potřeby a kde by se mohli vzájemně sdružovat.

V současnosti místní obyvatelé za naplněním těchto potřeb musí opět putovat na Rajskou zahradu,

do Kyjí nebo do Hloubětína. Spolu se zánikem této restaurace je tedy možné očekávat i snížení

možnosti vzniku dalších komunitně aktivizovaných skupin, jelikož lidé se nemají kde setkávat

a rozvíjet bližší společenské vazby. Primární však zůstávají pro mnohé obyvatele potřeby velice

základního rázu jako např. skutečnost, že Lehovec nemá přístup k většímu obchodnímu centru

a existují zde pouze 4 malé obchody s potravinami a nejnutnějším vybavením: večerka „U Stehlíků“

na „Dolním Lehovci“ a tři malé nedostatečně zásobené vietnamské večerky na „Horním Lehovci“.

Tato situace vznikla spolu se zavřením Jednoty (Coop) v Kardašovské ulici zhruba před rokem. Nyní

jsou dva nejbližší supermarkety vzdálené pro velkou část obyvatel víc jak půl kilometru, konkrétně se

jedná o Penny market na Vetiškově náměstí na Hloubětíně a Albert na Rajské zahradě. Nejpalčivější

je tento problém pro skupiny se zhoršenou mobilitou zejména handicapované, důchodce a maminky

s malými dětmi.

Vysoká míra výskytu komunitně neaktivizovaného chování na Lehovci je tudíž zapříčiněna zejména

následujícími faktory: A) pověstí Lehovce jako sociálně odloučeného sídliště, B) bezútěšným stavem

veřejného prostoru a projevy sociální patologie, které v okolních obyvatelích vzbuzují odpor a někdy

i strach, C) nevyhovující veřejnou infrastrukturou v oblasti nabídky služeb, D) nedostatečnou

infrastrukturou, kde lze provozovat volnočasové aktivity, E) velice malou mírou informovanosti

o možnostech společensko-kulturního vyžití. Lze konstatovat, že stejně jako na Hloubětíně i na

Lehovci je čistý a uživatelsky příjemný veřejný prostor základní potřebou zdejších obyvatel a i zde

LEHOVEC


platí, že „kultura začíná s čistotou ulic“. Na druhou stranu by zdejší komunitní aktivizaci bylo možné

posílit skrze již zde etablovaná uskupení jako je večerka „U Stehlíků“, která by mohla sloužit jako

významné „informační centrum“ o možnostech kulturního vyžití v tomto mikroregionu a jeho okolí.

LEHOVEC


SEZNAM: Neaktivizované komunitní chování – Lehovec


„Pejskaři“


„Pejskaři“ jsou velmi výraznou skupinou na Lehovci. Ačkoliv zde existují menší komunitně aktivizované skupinky, většina pejskařů se ve veřejném prostoru pohybuje individuálně. V rámci této skupiny se vyskytují všechny věkové kategorie a pokrývají celou oblast Lehovce. Jejich největší výskyt je však na louce za sportovním hřištěm ZŠ Chvaletická kousek od ulice Kukelská. Louka je de facto zanedbaným veřejným prostorem a představuje jednu z mála zelených ploch na Lehovci, kde je možné psy venčit. Z toho důvodu se zde rovněž „pejskaři“ shromažďují. Problémem je však nedostatečná údržba tohoto veřejného prostranství už vzhledem ke skutečnosti, že zde chybí odpadkové koše na psí výkaly. Obyvatelé okolních domů tuto situaci vnímají negativně a stěžují si, že mnozí „pejskaři“ nejsou důslední, co se úklidu týče. Výsledkem je znečištěná louka, která v létě zapáchá a nemůže být využívaná jinými komunitně aktivizovanými i neaktivizovanými skupinami, jako jsou matky s dětmi a důchodci. Obyvatelé okolí louky by uvítali, kdyby v těchto prostorách vznikla veřejná zeleň s příslušným vybavením, kde by mohli trávit volný čas. Tento krok by mohl značně vést ke zlepšení kvality života na Lehovci, kde dramaticky chybí větší množství zelených ploch, a které nyní působí dojmem šedivého, zanedbaného sídliště.


Veškeré veřejné prostory Lehovce, přičemž nejvyšší koncentrace je na louce za sportovním hřištěm ZŠ Chvaletická kousek od ulice Kukelská. Pejskaři se často pohybují a v dalších přilehlých oblastech (pokud je to v jejich fyzických možnostech) vzhledem k tomu, že na Lehovci je minimální množství městské zeleně. Populární destinací je Aloisov na straně Kyjského rybníka a lesopark mezi Aloisovem a Hloubětínem.

Poznámka:

LEHOVEC



Neaktivizovaní fotbalisté.


Fotbal je jedním z nejoblíbenějších sportů provozovaných v mikroregionu Lehovec, ale i v ostatních přilehlých částech jako Aloisov a Hloubětín. Paradoxně zde neexistuje mnoho míst, kde se lze neformálně setkávat a tuto aktivitu provozovat. Ačkoliv je fotbal kolektivní sport a tudíž je k jeho provozování nutná jistá míra komunitní aktivizace, v oblasti existují i neaktivizovaní fotbalisté, kteří by mohli například působit na hřišti ZŠ Chvaletická a připojit se k již existujícím fotbalovým zápasům, které se zde pravidelně za hezkého počasí hrají. Aby toto bylo možné, je třeba zvýšit informovanost v oblasti o místním dění a možnostech volnočasových aktivit v regionu.


„Školák“ hřiště při ZŠ Chvaletická, které je přístupné veřejnosti.

Poznámka:

Vzhledem k ročnímu období, ve kterém byl výzkum realizován, se nepodařilo o těchto osobách zjistit konkrétnější informace.

LEHOVEC



Běžci


V mikroregionu Lehovce se vyskytuje rovněž velké množství komunitně neaktivizovaných běžců, kteří touto aktivitou primárně uspokojují své sportovní potřeby. Běžci z Lehovce, ale nejčastěji běhají mimo tento mikroregion vzhledem k tomu, že Lehovec je panelové sídliště a neexistují zde plochy zeleně, kde by se tato aktivita dala provozovat. Nejčastěji je využíván lesopark na hranicích Aloisova a Hloubětína, břeh Kyjského rybníka a okolí řeky Rokytky. Jediné místo, které je na Lehovci hojněji využívané pro běžecké účely je hřiště při ZŠ Chvaletická, kde je možné vidět v odpoledních hodinách po skončení výuky individuální běžce, kteří využívají místní běžeckou dráhu.


Lesopark na hranicích Aloisova a Hloubětína, břeh Kyjského rybníka, okolí řeky Rokytky a hřiště při ZŠ Chvaletická.

Poznámka:

Vzhledem k ročnímu období, ve kterém byl výzkum realizován, se nepodařilo o těchto osobách zjistit konkrétnější informace.

LEHOVEC



Neaktivizované maminky s dětmi


Ačkoliv na Lehovci působí i některé komunitně aktivizované maminky s malými dětmi, zdá se, že ve velké většině převažují v rámci veřejného prostoru maminky, které neprojevují vyšší míru komunitní aktivizace. Neaktivizované maminky s dětmi jsou poměrně často k vidění v oblasti sídliště Lehovec a to nejčastěji při pravidelných procházkách, nebo když navštěvují dětská hřiště. Většinou jde o ženy mezi 30 až 45 lety věku, které se sem často přestěhovaly z jiných částí a zatím nejsou komunitně aktivizované. Dětských hřišť je v této oblasti velmi málo a nestačí uspokojit potřeby místních dětí kvůli své limitované kapacitě. V oblasti „Dolního Lehovce“ lze najít pouze jedno značně zanedbané dětské hřiště mezi panelovými domy u ulic Kardašovská a Rochovská. Na „Horním Lehovci“ jsou dvě dětská hřiště, která ovšem nemohou uspokojit potřeby velkého množství dětí, které v oblasti bydlí. Maminky s dětmi si stěžují na nedostatečnou vybavenost v tomto slova smyslu.


DH Kardašovská-Rochovská, DH Vizírská-Chvaletická a DH u ZŠ Chvaletická a ostatní části veřejného prostranství Lehovce.

Poznámka:

Vzhledem k ročnímu období, ve kterém byl výzkum realizován, se mi nepodařilo o těchto osobách zjistit konkrétnější informace. Rovněž se nepodařilo lokalizovat žádnou skupinu komunitně aktivních maminek. To neznamená, že se v této oblasti nevyskytují, ale spíše je pravděpodobné, že jejich působení ve veřejné sféře je identifikovatelné pouze v teplejších měsících v roce.

LEHOVEC



Handicapovaní obyvatelé


Na Lehovci rovněž bydlí handicapovaní občané, kteří v této lokalitě nejsou komunitně aktivní, ale kteří by mohli uvítat vznik společenských aktivit v rámci, kterých by se mohli setkávat. To ovšem neznamená, že se nesdružují v menších formacích. Např. nejmenovaná paní, které zemřel pes, nabídla slepé paní, kterou zná ze svého okolí, že budou chodit na procházky spolu s jejím vodícím psem. Ačkoliv jde spíše o ojedinělý případ, tato situace ukazuje, že podobné akty vzájemné solidarity existují, a zároveň nabízí inspiraci pro aktivizaci místní skupiny handicapovaných a zlepšení její komunikace s majoritou. Nejpalčivější problémy této skupiny jsou však způsobené nedostatečnou veřejnou infrastrukturou. Zejména palčivá je skutečnost, že poté, co byl zavřen Coop v Kardašovské ulici, je nejbližší supermarket na Vetiškově náměstí na Hloubětíně nebo Albert u zastávky metra Rajská zahrada. V okolí je sice oblíbená večerka „U Stehlíků“ a tři Vietnamské prodejny, ale jejich výběr je limitovaný a navíc ceny zboží v těchto malých obchodech jsou pro ekonomicky marginalizované skupiny značně vysoké. Vzhledem k jejich limitované mobilitě tak neustále musí volit mezi dlouhou a náročnou cestou do okolních oblastí nebo vyšší cenou zboží.


Kardašovská ulice, občas veřejné prostory Lehovce (viz poznámka).

Poznámka:

Vzhledem k ročnímu období, ve kterém byl výzkum realizován a soukromého charakteru života místních handicapovaných, se nepodařilo o těchto osobách zjistit konkrétnější informace, ani lokalizovat žádné kontaktní jedince.

LEHOVEC



Železniční modeláři, obchod Model Loko.


V Kardašovské ulici existuje unikátní obchod, který je specializovaný na prodej modelů železničních souprav, ale i modelů automobilů. Majitel obchodu je velmi vstřícný pán, který detailně rozumí své profesi, jež je rovněž jeho volnočasovým koníčkem. Ačkoliv zde existuje potenciál komunitní aktivizace železničních modelářů na Lehovci, téměř nikdo se touto aktivitou nezabývá. Většina zákazníků dojíždí z ostatních částí Prahy a okolí vzhledem k tomu, že v dnešní době jsou obchody s tímto sortimentem spíše ojedinělou záležitostí. Na Lehovci v minulosti ve spolupráci s obchodem Model Loko existoval kroužek železničního modelářství, ale pán, který ho provozoval, od něj upustil kvůli finanční náročnosti a neochotě rodičů přispět na nákupy modelů. Finance jsou rovněž i důvodem, kterým si majitel obchodu vysvětluje nízkou návštěvnost obchodu obyvateli Lehovce. Lehovec je i v současnosti do velké míry sociálně i ekonomicky marginalizovaný mikroregion, kde železniční modelářství je pro většinu příliš finančně náročným koníčkem.


Obchod Model Loko, Kardašovská 753, Praha 9, Lehovec, 198 00 Otvírací doba: Po–Pá 14:30–18:30, So 9–12:00 v minulosti i ZŠ Chvaletická

Poznámka:

Obchod je napojený na kadeřnictví Iva – manželka pana majitele, které mimo kosmetických služeb nabízí rovněž rekvalifikační kurzy vzhledem k tomu, že podnikání v ekonomicky marginalizovaných oblastech je náročnou záležitostí. Jméno majitele neuvádím, jelikož neměl zájem o to, být přímo jmenován, ale lze ho v případě zájmu o spolupráci kontaktovat na následující e-mailové adrese: [email protected].

LEHOVEC



Graffiti, sprejerství


Na Lehovci se lze setkat s četným výskytem graffitů, tagů, vzkazů a komentářů ve veřejném prostoru. Lze předpokládat, že autory většiny této tvorby jsou především mladí lidé, kteří se snaží tímto způsobem zabydlet v prostoru, ve kterém chybí známky „historické paměti“. Lehovec je poměrně nové sídliště, které vznikalo od 70. let a které působí velmi neutěšeným dojmem. Charakteristické jsou převažující monotónní betonové plochy a zanedbaný veřejný prostor. Lze předpokládat, že toto nehostinné prostředí svádí ke sprejerství jako formě komunikace určitých názorů a hodnot. Ačkoliv se na Lehovci graffiti vyskytují hojně, v současnosti jsem se zde nesetkala s výskytem skupiny, která by se této činnosti věnovala. Dle místních obyvatel je většina zdejších graffitů staršího data, ale pravděpodobně zde i působí jednotlivci neznámého původu. Zdejší graffiti by neměly být nutně vnímané jako negativní jev, ale ty zdařilé naopak úspěšně diverzifikují převážející šeď okolního veřejného prostoru a neodmyslitelně patří ke kulturnímu koloritu urbánní krajiny mikroregionu. V této oblasti existuje velký potenciál komunitní aktivizace prostřednictvím vytvoření legálních ploch, které by mohly rovněž výrazně přispět ke vzniku příjemnějšího životního prostředí. Zajímavým příkladem úspěšné integrace graffitů do veřejného, kulturního prostředí je např. čvrť Fitzroy v Melbourne v Austrálii. Největší potenciál v oblasti Lehovce má točna tramvají mezi ulicí Poděbradská a Kolbenova nebo zanedbané plochy na „Dolním Lehovci“ kolem ulic Krylova a Kardašovská a na „Horním Lehovci“ mezi ulicí Kukelská a Slévačská.


Graffiti a tagy se vyskytují na rozmanitých objektech na Lehovci, zpravidla na těch, které byly již předtím posprejované. Nejčastěji se jedná o podchody, trafo stanice a rozmanité zpravidla betonové plochy včetně panelových domů.

Poznámka:

Martin Pazlar streetworker z Jahody navrhl, že by stálo za uvážení zkusit domluvit akci v rámci, které by se graffiti mohly revitalizovat zanedbaná místa veřejného prostoru Lehovce zejména v okolí točny tramvaje u ulic Poděbradská a Kolbenova lokálními sprejery z Prahy 14. Akce by ideálně mohla proběhnout pod zaštítěním některého z ročníků Street for Art.

LEHOVEC



Vietnamské potraviny 1, 2, 3


Vietnamská komunita na Lehovci je významná a zároveň viditelná skrze provoz tří večerek v lokalitě. Jako skupina však Vietnamci na Lehovci nejeví známky komunitní aktivizace, ale lze očekávat, že jsou o sobě navzájem dobře informovaní. Všechny tři obchody se nacházejí v oblast „Horního Lehovce“ v ulici Slévačská kolem autobusové zastávky MHD Sídliště Lehovec. Dvě večerky jsou v panelové zástavbě a jedna je tvořena „budkou“ (dříve nejspíš trafikou) v blízkosti zastávky. Tyto obchody nabízejí limitovaný, klasický výběr zboží večerek tohoto typu – potraviny v kombinaci s nejnutnějšími potřebami. Kolem těchto obchodů se viditelně nekumuluje žádná komunitně aktivizovaná skupina místních obyvatel, ale prodejci své zákazníky převážně znají. Vietnamské prodejny jsou klíčovými místy střetávání na „Horním Lehovci“ a mohly by sloužit jako prostor, kde by byly vyvěšené informace o kulturním životě v okolí za účelem větší komunitní aktivizace místních obyvatel.


Slévačská ulice, „Horní Lehovec“.

Poznámka:

Vzhledem k výrazné komunikační bariéře se nepodařilo zjistit bližší informace o místní vietnamské komunitě, ani pokud by měla zájem o spolupráci s městskou částí.

PŘÍLOHY


Příloha: mapa Aloisov

Příloha: mapa Černý Most

PŘÍLOHY


Příloha: mapa Hloubětín

Příloha: mapa Hostavice

PŘÍLOHY


Příloha: mapa Hutě

Příloha: mapa Jahodnice

PŘÍLOHY


Příloha: mapa Kyje

Příloha: mapa Lehovec

Date post:	12-Nov-2014
Category:	Documents
Upload:	anthropictures
View:	1,429 times
Download:	4 times

KOMUNITNÍ MONITORING

Documents