Kučera-Zdeněk---MPS-2009-(7.-vydání)

8/16/2019 Kučera-Zdeněk---MPS-2009-(7.-vydání)

1/430


2/430

ZdeněkKučera

mezinárodní

P R Á V Os o u k r o m é

7., OPRAVENÉ A DOPLNĚNÉ VYDÁNÍ

Vydalo nakladatelství Doplněka Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.

Brno - Plzeň 2009


3/430

4

Úvodní poznámka

Při přípravě tohoto vydání, platí to i o posledních předcházejících

vydáních, působí potíže změny v platných předpisech a vydávání novýchpředpisů, k nimž dochází někdy i v době bezprostředně před vydánímknihy, lakže se již nepodaří postihnout je. Není to jistě jev omezující se jenna toto právní odvětví, platí to dnes o celém právním řádu, který se stávátěžko přehledným a orientace v něm je ztížena.

Za tohoto stavu se lze domnívat, že tím více se potvrzuje, že přivýuce práva má být důraz kladen na to, aby vedle uvedení do základůprávní vědy a v tomto rámci teorií jednotlivých právních odvětví jakonezbytného teoretického předpokladu pro správné zacházení s pozitivníprávní úpravou byl výklad .platné právní úpravy zařazen do vhodného

systému a tím byly umožněny přehled o úpravě roztříštěné do množstvíprávních norem, orientace v ní a schopnost při řešení životních situacívyhledat a určit rozhodné právní normy, z nichž je třeba jejich výkladema použitím dospět k řešení.

Snahou při zpracování tohoto i dřívějších vydání bylo najít takovýsystém výkladu, který by i usnadňoval zařazování nových změn na příslušnémísto v něm. Je pochopitelně i věcí kritického hodnocení, zda a do jakémíry byla tato snaha úspěšná.

Stejně tak jako v případech dřívějších vydání ujala se korektur, revizetextu a rejstříků odpovědná redaktorka paní Marcela Šabatová. Za její

pečlivý přístup jí autor děkuje.

Červenec 2008 Zdeněk Kučera

Univerzitní knihovna

Západočeské univerzity v Plzni

KN090005716

© Zdeněk Kučera, 2008ISBN 978-80-7239-231-5 (Doplněk Brno)ISBN 978-80-7380-171-7 (Aleš Čeněk Plzeň)


4/430

OBSAH

Úvodní poznámka 4Seznam používaných zkratek 14

OBECNÁ CAST

UVODNI vyklad 15

Kapitola 1 Pojem a předmět mezinárodního právasoukromého 17

1. Soukromoprávní vztahy s mezinárodnímprvkem 17

2. Zvláštní právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem = mezinárodní právo soukromé 20

Kapitola 2 Vnitřní skladba mezinárodního právasoukromého, jeho postavení v systému práva 26

1. Druhy norem mezinárodního práva soukromého 26

2. Postavení mezinárodního práva soukroméhov systému práva 30

Kapitola 3 Způsoby úpravy soukromoprávních vztahůs mezinárodním prvkem 35

1. Obecně. Přehled možných způsobů úpravy 352. Výběr práva 353. Zvláštní hmotněprávní úprava

soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem 40

4. Shoda mezi pravomocí soudů daného státua použitím jeho práva 42

5. Závěr 42Kapitola 4 Prameny mezinárodního práva soukromého

platného v České republice 451. Vnitrostátní právní předpisy 452. Mezinárodní smlouvy 46

3. Vztah vnitrostátních předpisůa mezinárodních smluv 48

4. Střety mezinárodních smluv 49


5/430

5. Předpisy práva Evropských společenství,evropské mezinárodní právo soukromé

6. Význam norem obecného mezinárodního

práva7. Význam judikaturyKapitola 5 Unifikace a srovnávací pravověda v mezinárodním

právu soukromém, jeho zahraniční úpravy1. Unifikace2. Srovnávací pravověda3. Zahraniční úpravy mezinárodního práva

soukroméhoKapitola 6 Systém vědy mezinárodního práva soukromého

1. Význam systému

2. Nástin systému vědy mezinárodního právasoukromého3. Systematické uspořádání výkladu

mezinárodního práva soukroméhoKapitola 7 Dějiny mezinárodního práva soukromého a jeho

doktrín1. Podmínky vzniku mezinárodního práva

soukromého2. Období starověku

3. Období po pádu Římské říše

4. Glosátoři5. Francouzští právníci v 13. a 14. století 6. Komentátoři (postglosátoři). Statutární

teorie7. Francouzští právníci v 16. století 8. Nizozemská škola9. Francouzští právníci v 18. století

10. Angloamerická doktrína v 1. polovině19. století

11. Překonání statutární teorie, Wáchter,

Savigny12. Internacionalistická škola13. Pozitivistická škola

14. Novější směry v nauce v evropských státech15. Novější tendence v nauce v USA16. Postmodernismus v mezinárodním právu

soukromém17. Věda mezinárodního práva soukromého

v ČR a SR

53

5858

656568

697777

77

79

85

858686

8787

88898990

90

9192939394

96

97


6/430

Obsah 7

METODY ÚPRAVYKOLIZNÍ METODA

ZÁKLADNÍ OTÁZKY KOLIZNÍCH NOREMKapitola 8 Kolizní norma

1. Pojem a funkce kolizní normy2. Vlastnosti kolizní normy

3. Název kolizní normy4. Kolizní norma jako pravidlo chování 5. Části kolizní normy, její legislativně

technická konstrukce6. Význam zvláštní konstrukce kolizních

noremKapitola 9 Třídění kolizních norem1. Kolizní normy dvoustranné a jednostranné2. Kolizní normy moderně formulované

a kolizní normy formulované pod vlivemstatutární teorie

3. Kolizní normy samostatné a nesamostatné4. Kolizní normy dispozitivní a kogentní

5. Jiné druhy kolizních norem6. Normy spojující vymezení pravomoci

tuzemských orgánů s použitím tuzemskéhopráva

Kapitola 10 Hraniční určovatelé1. Pojem hraničního určovatele

2. Povaha skutečnosti použité jako hraničníhourčovatele

3. Druhy hraničních určovatelů4. Mobilní konflikty, změna statutu5. Používání více hraničních určovatelů,

hromadění hraničních určovatelů6. Jednotliví hraniční určovatelé

VÝKLAD A POUŽÍVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM

Kapitola 11 Kvalifikační problém1. Podstata kvalifikačního problému

2. Důvody pro vznik kvalifikačního problému

3. Řešení kvalifikačního problému4. Jiné názory na řešení kvalifikačního

problému

101

103103103105106

107

1101 1 1112

114115116116

119121121

121123124

125128

139

141141143

145

153


7/430

8 Obsah

5. Výklad pojmů používaných v hraničnímurčovateli

Kapitola 12 Používání vlastních a cizích kolizních norem,zpětný a další odkaz, předběžné, dílčí a následnéotázky

1. Zásadní používání vlastních kolizníchnorem, případy použití cizích kolizníchnorem

2. Zpětný a další odkaz3. Předběžné otázky v mezinárodním právu

soukromém4. Dílčí otázky5. Následné otázky6. Bezprostřední použití cizí kolizní normy7. K používání cizích kolizních norem obecně

Kapitola 13 Obcházení zákona v mezinárodním právusoukromém

1. K podstatě obcházení zákonav mezinárodním právu soukromém

2. Případy obcházení zákona v mezinárodnímprávu soukromém

3. Obcházení zákona v mezinárodním právuprocesním

4. Důsledky obcházení zákona v mezinárodním

právu soukromém a procesním

POUŽÍVANÍ PRÁVNÍHO RADU URCENEHOKOLIZNÍ NORMOU

Kapitola 14 Zvláštní otázky spojené s používáním rozhodnéhopráva

1. Shodná věcná úprava v dotčených právních řádech, otázka potřeby určení rozhodnéhopráva

2. Dosah odkazu kolizní normy na použitelnéprávo

3. Zvláštnosti při používání tuzemského právana základě kolizní normy

4. Používání několika právních řádů,přizpůsobení (adaptace)

Kapitola 15 Používání zahraničního právního řádu

1. Zásady pro výklad a používání zahraničníhopráva

155

157

157158

165169170170172

174

174

175

176

176

179

181

181

182

183

184186

186


8/430

Obsah 9

2. Náhradní právo za nezjištěné zahraniční rozhodné právo 189

Kapitola 16 Mezioblastní právo soukromé a meziosobní (interpersonální) kolize 190

1. Mezioblastní (interlokální) kolize 1902. Meziosobní (interpersonální) kolize 192

Kapitola 17 Výhrada veřejného pořádku 1931. K podstatě výhrady veřejného pořádku 1932. Česká úprava výhrady veřejného pořádku 195

3. Dosah použití výhrady veřejného pořádku, náhrada za nepoužité ustanovení 196

4. Cizí veřejný pořádek 197

PŘÍMÁ METODA 201

Kapitola 18 Přímé normy: pojem, funkce a prameny 2031. Pojem a funkce přímé normy 2032. Znaky přímých norem 203

3. Odlišení přímých norem od jiných druhůnorem 204

4. Prameny přímých norem 2045. Společenskohospodářské předpoklady pro

tvorbu unifikovaných přímých norem 205Kapitola 19 Předmět přímých norem, jejich oblast uplatnění,

zvláštnosti jejich výkladu 2071. Předmět úpravy přímých norem 2072. Oblast uplatnění unifikovaných norem 207

3. Zvláštnosti výkladu unifikovaných přímých norem 208

Kapitola 20 Vztah přímé metody a kolizní metody 2121. Vymezení předmětu úpravy mezinárodně

unifikovaných přímých norem 2122. Kolizní normy pro neupravené otázky,

subsidiární statut 2153. Používání zahraničních přímých norem

nesmluvními státy 217Kapitola 21 Mezinárodní obchodní zvyklosti, mezinárodní

vykládací pravidla, vzorové smlouvy a obchodnípodmínky 218

1. K povaze prostředků vytvořenýchmezinárodní obchodní praxí, k otázce tzv.

lex mercatoria 2182. Mezinárodní obchodní zvyklosti 221


9/430

10 Obsah

3. Mezinárodní vykládací pravidla 2224. Vzorové (formulářové) smlouvy a obchodní

podmínky 223Kapitola 22 Právní úprava postavení cizinců

v soukromoprávních vztazích 2271. Vnitrostátní úprava cizineckého režimu 2272. Úprava cizineckého režimu v mezinárodních

smlouvách 230

UPLATNĚNI NUTNÉ POUŽITELNÝCH,IMPERATIVNÍCH PŘEDPISŮ PŘI ÚPRAVĚ

SOUKROMOPRÁVNÍCH VZTAHŮS MEZINÁRODNÍM PRVKEM 233

Kapitola 23 Obecná problematika používání nutněpoužitelných, imperativních předpisů 235

1. Nutně použitelné, imperativní předpisy 2352. Používání nutně použitelných norem 239

Kapitola 24 Používání jednotlivých druhů zahraničníchpředpisů správního a finančního práva 246

1. Zahraniční předpisy správního práva 2462. Zahraniční předpisy finančního práva 249

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Kapitola 25 Otázky obecné části občanského práva 2571. Subjekty soukromoprávních vztahů

s mezinárodním prvkem 257

2. Právní úkon 2663. Promlčení 271Kapitola 26 Věcná práva 274

1. Určení věcného statutu 2742. Nemovitosti, zápisy do veřejných knih 275

3. Movité věci, změna věcného statutu, mobilní konflikty 276

4. Přechod vlastnického práva mezi stranami smlouvy 281

5. Pravomoc k řízení o věcných právech 282

Kapitola 27 Průmyslová a autorská práva 2831. Povaha průmyslových a autorských práv


10/430

Obsah 11

a její význam pro úpravu ve vztazíchs mezinárodním prvkem 283

2. Mezinárodní úprava ochrany průmyslovýchpráv 286

3. Mezinárodní úprava ochrany autorskýchpráv 292

4. Dohoda TRIPS 2945. Pravomoc a řízení 295

Kapitola 28 Závazkové právo 2981. Základní charakteristika úpravy

závazkových právních poměrůs mezinárodním prvkem 298

2. Obligační statut a meze jeho použití 3003. Závazkové právní poměry ze smluv 307

4. Závazkové právní poměry z jednostranných právních úkonů 320

5. Vztahy směnečného a šekového právas mezinárodním prvkem 320

6. Náhrada škody 3227. Mimosmluvní závazkové vztahy z některých

jiných zavazovacích skutečností (kvazikontrakty a kvazidelikty) 328

8. Rozhodování majetkových sporů 3309. Umoření listin 334

Kapitola 29 Pracovní právo 3391. Zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí 3392. Kolizní úprava 339

3. Pravomoc ve věcech pracovních 341Kapitola 30 Dědické právo 342

1. Dědický statut 3422. Zvláštní kolizní normy pro některé otázky

dědění ze závěti 3443. Odúmrt 3454. Pravomoc ve věcech dědických 346

5. Haagská úmluva o mezinárodní správě pozůstalosti 348Kapitola 31 Rodinné právo 349

1. Otázky manželského práva 3502. Vztahy mezi rodiči a dětmi 3573. Poručenství a opatrovnictví nad nezletilými 370


11/430

12 Obsah

Kapitola 32

Kapitola 33

Kapitola 34

Kapitola 35

Kapitola 36

MEZINÁRODNÍ PRÁVO PROCESNÍ

Pojem, předmět a prameny mezinárodního právaprocesního

1. Mezinárodní prvek v řízení o soukromoprávních věcech2. Pojem a předmět mezinárodního práva

procesního3. Povaha norem mezinárodního práva

procesního4. Zařazení mezinárodního práva procesního

do mezinárodního práva soukromého5. Prameny mezinárodního práva procesního

Pravomoc tuzemských soudů ve vztahu

k zahraničí 1. K pojmu pravomoci soudů2. Stanovení pravomoci normami

mezinárodního práva procesního3. Vynětí z pravomoci českých soudů

Jednotlivé případy mezinárodního prvku v řízení 1. Postavení cizinců v řízení 2. Zjištění zahraničního práva3. Vzájemnost v mezinárodním právu

procesním, její zjištění 4. Důkazní moc cizozemských listin5. Litispendence6. Upadkové řízení v zahraničí

Právní pomoc ve styku s cizinou1. Obecně k právní pomoci ve styku s cizinou

2. Právní pomoc pasivní 3. Právní pomoc aktivní 4. Styk s orgány cizích států

5. Úprava ve vztazích členských států EU

6. Úprava v mezinárodních smlouvách7. Osvědčení o českém právu a superlegalizaceUznání a výkon cizích rozhodnutí

1. Rozdíl mezi uznáním a výkonem2. Cizí rozhodnutí

3. Podmínky pro uznání a výkon obecně4. Cizí rozhodnutí v majetkových věcech

a o majetkových právech5. Cizí rozhodnutí v jiných než majetkových

věcech

6. K uznání a výkonu českého rozhodnutív cizině

377

377

378

378

379380

381381

384387392392395

396397398398402402402404405406

407408410410411411

413

417

423


12/430

Obsah 13

Kapitola 37 Rozhodčí řízení o vztazích s mezinárodnímprvkem 425

1. Úprava v zákoně a v mezinárodní smlouvě 4252. Kolizní otázky rozhodčí smlouvy 4253. Účinky rozhodčí smlouvy 426

4. Rozhodci 4275. Řízení 4286. Rozhodčí nález 430

Kapitola 38 Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů 4331. Obecně k problematice uznání a výkonu 4332. Česká zákonná úprava 4343. Úprava v mezinárodních smlouvách 435

Jmenný a věcný rejstřík 441Rejstřík dohod, smluv a úmluv 460


13/430

14

Seznam používaných zkratek

AJCL American Journal of Comparative Law

AJIL American Journal of International LawAO Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslovýchAUB Acta Universitatis BrunensisAUC Acta Universitatis CarolinaeAWD Aussenwirtschaftsdienst des Betriebsberaters, Recht der internationalen WirtschaftBA Bulletin advokacieClunet Journal du droit international (fondé par E. Clunet)ČMP Časopis pro mezinárodní právoEU Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitrážiICLQ The International and Comparative Law Quarterly

IPRax Praxis des Internationalen Privat - und VerfahrensrechtsNU Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezůOSŘ občanský soudní řádobč. zák. občanský zákoníkoběh. zák. obchodní zákoníkP PrávníkPO Právny obzorPŠ Právnické štúdiePÚ Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictvíPZ Právní zpravodaj československého zahraničního obchoduR Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek

Rabels Z Rabels Zeitschrift für ausländisches und internationales PrivatrechtRCDIP Revue critique de droit international privéRecueil Recueil des cours, Académie de Droit international de La HayeRevista española Revista española de derecho internacionalRivista Rivista di diritto internazionaleRS ČSOPK Rozhodčí soud při Československé obchodní a průmyslové komořeRS HKČR AKČR Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČRSGIP Sovetskoje gosudarstvo i pravoSJMP Sovetskij ježegodnik meždunarodnogo pravaSMP Studie z mezinárodního právaSS Socialistické súdnictvo

SZ Socialistická zákonnostVÚ Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zbožíZA Zprávy advokacieZMPS zákon o mezinárodním právu soukromém a procesnímZRŘ zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezůZVglRWiss Zeitschrift für vergleichende RechtswissenschaftŽP Ženevský protokol o doložkách o rozsudímŽÚ Ženevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků

Dále se používá obvykle používaných zkratek názvů států.


14/430

OBECNÁ ČÁST

Úvodní výklad


15/430


16/430

KAPITOLA 1

17

Pojem a předmět 'mezinárodního práva soukromého

1. Soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem

1.1 Mezinárodní prvek v soukromoprávním vztahu

Společenské vztahy, které v důsledku úpravy prováděné normamipráva soukromého (občanského, obchodního, rodinného a pracovního)

jsou vztahy právními, se většinou plně uskutečňují uvnitř hranic určitéhostátu.Např. občané téhož státu žijící na jeho území uzavírají spolu právní úkony

k uspokojování svých potřeb; manželství uzavírají partneři stejné státní příslušnostipřed příslušným orgánem na území svého státu, v kterém i nadále budou spolu žít;ze způsobené škody obvykle vzniká právní vztah mezi poškozeným a odpovědnouosobou, kteří jsou příslušníky státu, v němž došlo ke škodě a v němž žijí.

Některé vztahy soukromého práva se liší od většiny ostatních tím, žepřesahují svým významem oblast určitého státu, protože v některém svémprvku mají vztah k zahraničí a dostávají se tak do vztahu k jinému státu.

Příklady; Při uskutečňování mezinárodního obchodu dochází k uzavírání právních úkonůmezi účastníky z různých států. Čeští podnikatelé uzavírají každodenně značné množství smluv.se svými obchodními partnery v zahraničí. Občané z pracovních nebo jiných důvodů cestují dozahraničí a tam za jejich pobytu dochází k právním úkonům nebo jiným právním skutečnostem,na jejichž základě vznikají právní vztahy. Při pobytu v zahraničí může občan svým automobilemzpůsobit škodu jiným osobám, příslušníkům státu místa pobytu i třetích států. Manželstvíuzavírají občané i s cizinci. Příslušník sousedního státu, který bydlí v jeho pohraniční oblastiblízko státní hranice s ČR, pracuje na českém území v pracovním poměru s českým podnikatelem.

Mají-li uvedené vztahy v některém svém prvku vztah k zahraničí, označujeme je jako „soukromoprávní vztahy (poměry) s mezinárodním,

popříp. zahraničním nebo cizím prvkem".Právní úpravu všech soukromoprávních vztahů s mezinárodním prv

kem zařazujeme do jednoho právního odvětví (srov. dále 2.2 a kap. 2,1.3).

Příklady; Ve smlouvách uzavíraných v zahraničním obchodu je mezinárodním prvkem sídlonebo bydliště účastníka v cizím státě, při uzavření manželství jím může být cizí státní příslušnostsnoubence nebo místo uzavření manželství v zahraničí, jindy se uskuteční v zahraničí právněvýznamná skutečnost, např. způsobení škody, nebo se má v zahraničí uskutečnit plnění účastníkazávazkověprávního poměru; jindy je uzavřena smlouva ohledně věci, která je v zahraničí, atd.

Z uvedených označení tohoto prvku se nám jeví jako nejvhodnější výraz„zahraniční prvek“. Lépe než poměrně méně výrazný výraz „cizí" označujevýstižně povahu tohoto prvku. Proto je vhodnější i než výraz „mezinárodníprvek“, nebot prvek sám o sobě mezinárodní není. Teprve přítomnost


17/430

18 Úvodní výklad

zahraničního prvku vtiskuje danému vztahu mezinárodní povahu. V dalšímvšak budeme užívat výrazu „mezinárodní prvek“, protože to odpovídáterminologii používané v zákoně.

Zobecněním jednotlivých konkrétních případů zjistíme, že meziná-rodní prvek v soukromoprávním vztahu je dán tehdy, jestliže je vztah k zahraničí u

1. subjektu právního vztahu(účastník právního vztahu je cizí státní příslušník nebo bydlí v za

hraničí, právnická osoba byla založena podle cizího práva nebo má sídlov zahraničí);

2. skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu(nastala nebo má nastat v zahraničí; může jít o právní úkon nebo

jinou událost nebo chování účastníka, jež je předmětem právního vztahu);

3. předmětu právního vztahu(jde o nepřímý předmět právního vztahu, tj. věci, práva a nehmotné

výsledky lidské činnosti, jichž se týká chování účastníků právního vztahu, je-li tento předmět umístěn v cizině nebo jinak lokalizován či vázán na oblastcizího státu nebo ho má být dosaženo v cizině);

4. právního vztahu, který právně souvisí nebo je právně závislý (akce-sorický) na jiném právním vztahu, jestliže se tento vztah (základní, hlavní) řídí cizím právem.

Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním,ve znění pozdějších předpisů (dále ZMPS), používá výrazu mezinárodníprvek (§ 1), ale nevymezuje jej. Konkrétní právní vztah je možno považovatza soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem podle našeho názoru,

jestliže vztah k zahraničí u některého jeho prvku je společensky dostatečně významný, není zjevně zanedbatelný. Případy, v nichž by z tohoto důvodubyl odepřen právnímu poměru charakter vztahu s mezinárodním prvkem,mohou být v zájmu právní jistoty jen zcela výjimečné, když po všech stránkách a také vzhledem k očekávání stran by se zacházení s případem jakose vztahem s mezinárodním prvkem zjevně musilo jevit jako nepřiměřené.

V takových případech s ohledem na ustanovení § 1 ZMPS, podle něhožúčelem zákona je (mimo jiné) stanovit, kterým právním řádem se vztahys mezinárodním prvkem řídí a tím napomáhat mezinárodní spolupráci,

je z hlediska mezinárodní spolupráce nepotřebné zacházet s nimi jako sevztahy s mezinárodním prvkem.

Příklady: Český občan koupí v ČR od obchodníka výrobek, který byl vyroben v zahraničía dovezen ze zahraničí. Takto vzniklý právní poměr je vnitrostátní vztah a nepřichází v úvahuzacházet s ním jako se soukromoprávním vztahem s mezinárodním prvkem.

Při podnikovém zájezdu do místa v sousedním státě si při prohlídce města počíná jeden

z účastníků tak neopatrně, že způsobí druhému škodu. Oba jsou občany ČR a mají v ní svábydliště. Použití cizího práva na základě kolizní normy, k němuž by se dospělo, jestliže by ses případem zacházelo jako se vztahem s mezinárodním prvkem, je zde zjevně nepřiměřenéa neodpovídá představám účastníků.


18/430

Kapitola 1 - Pojem a předmět mezinárodního práva soukromého 19

Samozřejmě jde zde o oblast soukromoprávní úpravy vztahů mezi subjekty soukromoprávního vztahu, kterou je třeba odlišovat od zájmu místního státu na respektování správnícha trestních předpisů platných na jeho území.

Předpisy mezinárodního práva soukromého mohou, jak je tomu v některých cizích státech,pro odstranění pochybností stanovit pro případy tohoto druhu použití práva určeného podlespolečné státní příslušnosti zúčastněných osob, popříp. podle jejich bydliště v témže státě.

1.2 Třídění soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem

Soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem lze rozlišovat podletoho, zda se jeví jako vztahy s mezinárodním prvkem jen orgánu danéhostátu, který je posuzuje, nebo zda se jako takové jeví orgánu kteréhokolivstátu, tj. z hlediska kteréhokoliv posuzovatele.

Podle toho rozlišujeme:

1.2.1 Soukromoprávní vztahy s relativně mezinárodním prvkem, nebo také zahraniční vnitrostátní vztahy

Tyto vztahy mají ve všech svých prvcích vztah jen k jedinému cizímu státu. Orgánům tohoto státu by se jevily jako vnitrostátní vztahy.

Příklad: Soud určitého státu bude projednávat žalobu ze závazkověprávního vztahu mezidvěma zahraničními subjekty, příslušníky téhož cizího státu bydlícími v něm, vzniklého na základěsmlouvy v tomto cizím státě uzavřené, jen z toho důvodu, že žalovaný má určitý majetek ve státě

soudu, takže je tím založena pravomoc jeho soudů k projednání takového sporu. Pro souddomovského státu účastníků by v daném případě o soukromoprávní vztah s mezinárodnímprvkem nešlo. Podle NS ČR 32 Odo 374/2003 je-li dána místní příslušnost některého českéhosoudu, je dána pravomoc českých soudů k projednání věci (§ 37/1 ZMPS), i když předmětem řízení je hmotnčprávní vztah čistě vnitrostátní zahraniční povahy, který ve všech svých prvcíchspadá do sféry jediného cizího státu.

1.2.2 Soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem

Tyto vztahy mají ve svých prvcích vztahy ke dvěma nebo více státům,

takže se jeví jako vztahy s mezinárodním prvkem orgánu kteréhokoliv.státu.

Příklad: Osobní a majetkové vztahy vzniklé uzavřením manželství manželů různé státnípříslušnosti, právní vztah vzniklý uzavřením smlouvy o přepravě věci z místa odeslání v jednomstátě do místa určení v jiném státě, kupní smlouva uzavřená obchodníky ze dvou různých států.

Význam uvedeného rozlišování je také v tom, že pouze soukromoprávnívztahy s absolutné mezinárodním prvkem jsou vhodným předmětem promezinárodně sjednanou unifikaci právní úpravy.

Zde je třeba uvést, že některé unifikační úmluvy, zejména unifikacehmotněprávní úpravy, nezahrnují do svého předmětu úpravy všechny sou-kromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem daného druhu (např. kupní


19/430

20 Úvodní výklad

smlouvy s mezinárodním prvkem), ale jen ty vztahy, jejichž mezinárodnípovaha je v nich zvláště vymezena.

Příklad: Předmět úpravy zahrnuje jen kupní smlouvy uzavřené mezi osobami, které mají

svá místa podnikání, popříp. bydliště (sídlo), v různých státech, nikoliv např. kupní smlouvymezi osobami z téhož státu, i když se smlouva týká věci, která je v jiném státě, nebo místoplnění je v jiném státě apod.

Je možno rozlišovat v rámci soukromoprávních vztahů s absolutněmezinárodním prvkem jako jejich podskupinu soukromoprávní vztahy v mezinárodním styku. Zejména těmito vztahy se uskutečňuje mezinárodníhospodářský styk.

2. Zvláštní právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem = mezinárodní právo soukromé

2.1 Potřeba zvláštní právní úpravy

2.1.1 Právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je záležitostí každého státu. Tyto vztahy se také musí řídit právním

řádem některého státu.I když v důsledku mezinárodního prvku mají tyto vztahy do určité

míry mezinárodní povahu, nelze pro jejich úpravu používat mezinárodníhopráva veřejného, neboť to upravuje vztahy mezi státy nebo jinými subjektymezinárodního práva. Účastníky právních poměrů s mezinárodním prvkem

jsou fyzické a právnické osoby, které nevystupují jako subjekty mezinárodního práva. Jejich účastníkem může být i stát, který však zde vystupuje

jako subjekt soukromého práva.

2.1.2 Je nutno odmítnout představu, že by se pro vztahy s mezinárodním prvkem používalo v daném státě zásadně, bez jakékoliv změny stejnýchprávních norem jako pro vnitrostátní vztahy, tzn. vztahy uskutečňující se

uvnitř daného státu bez vztahu k zahraničí.Takový přístup k úpravě vztahů s mezinárodním prvkem by byl nežádoucí. Vedl by, jak vyplyne i z dalšího výkladu, často k nespravedlivýmdůsledkům pro účastníky; odporoval by jejich představám, z kterých vycházeli zvláště při zakládání právního vztahu; narušoval by jejich právní

jistotu, neboť v případě sporu by rozhodnutí o jejich právech a povinnostechzáleželo na tom, v kterém státě by se rozhodovalo. Je totiž skutečností, žev právních řádech jednotlivých států jsou rozdíly v úpravě právních vztahůtéhož druhu. Uvedený přístup by byl v rozporu s potřebou mezinárodníspolupráce.

2.1.3 Státy mají pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodnímprvkem zvláštní právní normy.


20/430


21/430


22/430


23/430

24 Úvodní výklad

zájmy cizího státu vyžadují použití cizího práva místo vlastního, nejen jestliže určitý právní poměr je plné spojen s určitým cizím právem, ale také

jestliže svou intenzitou převažuje jeho vztah k jinému právu nad vztahemk tuzemskému právu.

2.3.2 Přímé normy

V současných právních řádech států existují také hmotněprávní normy, které samy přímo, tj. bez odkazu na právní řád některého státu, stanovípráva a povinnosti účastníků právního poměru s mezinárodním prvkem.Tyto normy sjednávají obvykle mezi sebou státy. Stávají se tak součástíprávních řádů smluvních států nejčastěji na základě mezinárodní smlouvy

způsobem předepsaným jejich ústavními předpisy a upravují výlučně soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem, které jsou zařazenydo předmětu úpravy příslušné smlouvy.

V právních řádech tak vzniká pro určité druhy soukromoprávníchvztahů (např. pro vztahy z kupní smlouvy) dvojí úprava:

- pro ty soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem, na kterése mezinárodně sjednaná úprava vztahuje; použije se pro ně tétoúpravy;

- pro ostatní soukromoprávní vztahy, tj. pro vnitrostátní vztahy a proty vztahy s mezinárodním prvkem, na které mezinárodně sjednaná

úprava nedopadá (zpravidla poměry, které mají vztah k státům, jež se na sjednávání přímých norem nezúčasLnily); zde se použijedosavadních norem vnitrostátního původu, a to pokud jde o vztahys mezinárodním prvkem, jestliže kolizní norma odkazuje na právní řád daného státu.

Příklad: Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (č. 160/1991 Sb.)sjednocuje hmotněprávní úpravu kupní smlouvy v mezinárodním obchodu. V mezích své úpravynahrazuje rozdílnou úpravu kupní smlouvy v právních řádech svých smluvních států. Sjedná linapř. český podnikatel s rakouským obchodníkem kupní smlouvu, použije se na práva a povinnosti stran v prvé řadě ustanovení Vídeňské úmluvy. Teprve v otázkách, které v ní nejsouupraveny, přichází v úvahu použití soukromoprávních norem rozhodného právního řádu určenéhona základě kolizní normy (cl. 7 odst. 2).

Tyto normy se označují jako přímé normy a způsob úpravy, který jich používá, jako přímá metoda. Názvem se vystihuje, že tyto normy jednak bezprostředně stanoví práva a povinnosti účastníků jimi upravených vztahů (jsou to tedy hmotněprávní normy) a jednak dochází takébezprostředně k jejich aplikaci, tj. bez předchozího použití kolizní normy.Stejně jako kolizní normy také sjednání přímých norem předpokládározdíly v právních řádech států. Sjednáním přímých norem příslušné státy

odstraní pro vymezený okruh právních vztahů rozdíly ve svých právních řádech a nahradí jejich úpravu jednotnou úpravou obsaženou v přímýchnormách. Sjednáním přímých norem dochází tak v uvedeném vymezenémrozsahu k unifikaci práva.


24/430

Kapitola 1 - Pojem a předmět mezinárodního práva soukromého 25

2.4 Věda mezinárodního práva soukromého

Věda mezinárodního práva soukromého se zabývá získáváním, formulováním, zobecňováním a systematickým tříděním a uspořádáním poznatkůo právní úpravě zahrnované do tohoto právního odvětví. Předmětem jejíhozkoumání jsou právní normy zahrnované do mezinárodního práva soukromého a právní vztahy jimi upravené včetně důsledků, které pro tytovztahy, zejména právní postavení jejich účastníků, vyplývají i z používání

jiných právních norem, které do odvětví mezinárodního práva soukroméhonepatří (půjde zejména o normy správního a finančního práva).

Příklad: Podle zákona č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozuvýrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů, výrobky, pro něž to stanoví nařízení

vlády vydané k provedení tohoto zákona, mohou být dováženy do ČR nebo vyváženy z ČR jen na základě úředního povolení (tzv. licence), a to v rozsahu a za podmínek v této licencistanovených (§ 66/1 zákona). Uzavře-li tuzemská osoba se zahraniční osobou smlouvu o koupitakových výrobků bez úředního povolení, je smlouva neplatná (srov. § 39 obč. zák.). Normytohoto druhu se použijí bez ohledu na to, kterým právem se podle norem mezinárodního právasoukromého (kolizních norem) řídí daný soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Použijese jich, i kdyby se daný vztah řídil cizím právem.

Literatura ke kapitole 1:

Literatura k jednotlivým kapitolám obecné části je zpravidla rozdělenado dvou částí: v prvé části se uvádějí díla uveřejněná v ČR a SR, tj. i cizíchautorů, a díla českých autorů uveřejněná v zahraničí; v druhé části seuvádějí díla cizích autorů uveřejněná v zahraničí.

1.

Donner, D.: K povaze a místu mezinárodního práva procesního v systému práva.ČMP 1960, s. 357n.

Kalenslcý, P: K předmětu a povaze mezinárodního práva soukromého a k otázce jeho místa v systému práva. ČMP 1960, s. 81n.

Kalenský. P: K některým soudobým aspektům mezinárodního práva soukromého jako společenského jevu. ČMP 1968, s. 119n.

Kalenský, P: Trends of Private International Law. Praha, Haag 1971.Kanda, A.: Charakteristika a tendence právní úpravy mezinárodního obchodního

styku (k některým teoretickým problémům občanskoprávních vztahů s mezinárodním prvkem). SMP 1986, sv. 20, s. 181n.

Krčmář, J.: K názvosloví mezinárodního práva soukromého. Sborník véd právnícha státních, VI., s. 183n.

Krčmář, J.: Uvod do mezinárodního práva soukromého. Praha 1906.Kučera, Z.: Občanskoprávní vztahy s mezinárodním prvkem a způsoby jejich právní

úpravy. AUC Iuridica 1977/1, s. 31 n.Kučera, Z.: K otázkám úpravy mezinárodního práva soukromého. AUC Iuridica

1998/1, s. 7n, P 1999, s. 601n.Kučera, Z. - Pauknerová, M.: Nad mezinárodním právem soukromým a procesním.

Právní rózliledy 2000, s. 458n.


25/430

26 Úvodní výklad

Ledrer, E.: Ještě k povaze a místu mezinárodního práva procesního v systému práva.ČMP 1961, s. 322n.

Ott, E.: Upravení některých otázek mezinárodního práva soukromého. P 1900,s. 70n.Oulrata, V.: Předmět mezinárodního práva. ČMP 1961, s. ln.Steiner, V.: Československé mezinárodní občanské právo procesní, jeho předmět,

povaha a místo v systému práva. ČMP 1960, s. 344n.Varšo, J.: O právnej regulácii občianskoprávnych vzťahov s cudzím prvkom. PO

1983, s. 769n.Volken, P.: Otázky mezinárodního práva soukromého. Právní praxe 1995/2, s. 106n.

II.

Grundmann, S.: Internationales Privatrecht als Verfassungsordnung. Recht derInternationalen Wirtschaft 5/2002, s. 329n. Jitta, J.: La méthode du droit international privé. La Haye 1890.Lebedev, S. N.: O prirode meždunarodnogo častnogo prava. SJMP 1979, s. 6 ln.Looschelders, D.: Die Ausstrahlung der Grund- und Menschenrechte auf das Inter

nationale Privatrecht. Rabels Z 2001, s. 463n.Louis-Lucas, P: Portée de la distinction entre droit interne et droit interantional

privé. Clunet 1962, s. 858n.Rézcei, L.: Zur Frage des Gegenstandes des Internationalen Privatrechts. Staat und

Recht 1955, s. 448n.Rigaux, F.: Reílexions sur les rapports entre le droit international privé et le droit

des gens. Revista española 1968, s. 720n.Schnitzer, A. F.: Betrachtungen zur Gegenwart und Zukunft des internationalenPrivatrechts. Rabels Z 1974, s. 317n.

Symeonides, S. C.: Private International Law at the End of the 20th Century: Progressor Regress? General Report XVth International Congress of Comparative Law.Bristol 1998.

Wiemann, H.: Zur Frage des Gegenstandes des IPR. Staat und Recht 1955,s. 988n.

KAPITOLA 2

Vnitřní skladba mezinárodního práva soukromého, jeho postavení v systému práva

1. Druhy norem mezinárodního práva soukromého

1.1 Normy mezinárodního práva soukromého jsou jednak vnitro-státního původu, tj. jsou obsaženy v právních předpisech daného státu;

jednak jsou také mezinárodního původu, tj. jsou obsaženy v meziná-


26/430

Kapitola 2 - Vnitřní skladba mezinárodního práva soukromého 27

rodních smlouvách závazných pro tento stát nebo byly vytvořeny v jinéformě mezinárodněprávně pro něj závazné (např. v rámci činnosti určitémezinárodní organizace) a staly se součástí jeho právního řádu.

Z vymezení mezinárodního práva soukromého a z různých způsobůprávní úpravy jeho předmětu vyplývá, že mezinárodní právo soukroméobsahuje tyto druhy norem:

a) Kolizní normy. Jak již uvedeno (shora v kap. 1 sub 2.3.1), podleurčitých kritérií odkazují na právní řád některého státu, kterým se řídíurčitý právní vztah s mezinárodním prvkem. Jsou zásadně vnitrostátní-ho původu; vedle toho jsou také předmětem unifikace v dvoustrannýchi mnohostranných mezinárodních smlouvách. Napříště budou obsaženy

i v přímo použitelných předpisech Evropských společenství.b) Přímé normy. Jak již uvedeno (shora v kapitole 1 sub 2.3.2), samy

upravují hmotněprávně práva a povinnosti účastníků soukromoprávníchvztahů s mezinárodním prvkem, tzn. bezprostředné, a použije se jich takébezprostředně, tzn. bez ohledu na kolizní normy a aniž by na ně koliznínorma odkazovala.

Jsou obvykle mezinárodního původu.Přímé normy vnitrostátního původu jsou méně časté. Sleduje se jimi

zvláště naléhavý společenský zájem, a proto se jich na otázky jimi upravené

použije bezprostředně bez ohledu na to, zda se jinak na daný případpoužije práva vlastního či jiného státu.Povahu přímých norem mají také normy, které jsou výlučně určeny

pro úpravu právního postavení cizinců v soukromoprávních vztazích.Tyto normy obvykle upravují postavení cizinců odchylným způsobem

od postavení tuzemských občanů.

Příklad: Podle § 48 odst. 3 zákoníku práce pracovní poměr cizince nebo fyzické osobybez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí a) dnem,kterým má skončit jejich pobyt na území ČR podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povoleník pobytu, b) dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění

z území ČR, c) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání.

Z účelu těchto norem vyplývá, že se jich používá na otázky jimiupravené bezprostředně, i kdyby se jinak příslušný vztah řídil cizímprávem. Proto patří mezi přímé normy. Jsou obsaženy ve vnitrostátníchpředpisech; mohou být také sjednány v dvoustranných i mnohostrannýchmezinárodních smlouvách.

c) Věcné normy mezinárodního práva soukroméhoV některých státech byly vydány vnitrostátní právní předpisy, které jsou

určeny výlučně, popříp. převážně, pro úpravu určitých soukromoprávníchvztahů s mezinárodním prvkem. Proto je zařazujeme do mezinárodníhopráva soukromého. Nepoužije se jich však na právní vztahy, které patřído jejich předmětu úpravy, bezprostředně, ale teprve jestliže kolizní norma


27/430

28 Úvodní výklad

odkazuje na právní řád, jehož jsou součástí. Nemají proto povahu přímých norem. Vzniká tak otázka, jak je označit.

Příklad: Mezi tyto normy patří ustanovení § 729 až 755 obchodního zákoníku.

Lze pro ně doporučit označení „věcné normy mezinárodního právasoukromého“. Výrazem „věcné“ se vyjadřuje, že upravují věcně (meritorně)obsah práv a povinností účastníků; slova „mezinárodního práva soukromého“ vyjadřují, že tyto normy ze shora uvedeného důvodu zařazujemedo mezinárodního práva soukromého.

Výraz „věcná norma“ se v terminologii mezinárodního práva soukromého často používá pro označení normy, která věcně (obsahově) upravuje

práva a povinnosti účastníků soukromoprávního poměru, tzn. pro hmot-něprávní normy, na rozdíl od „kolizní normy“, která jen na jiné, tj. věcné,hmotněprávní normy odkazuje: Věcnými normami jsou tak také uvedenépřímé normy a hmotněprávní normy právního řádu povolaného koliznínormou.

d) Normy mezinárodního práva procesního. O důvodech pro jejichzařazení do mezinárodního práva soukromého jsme se již zmínili (shorakap. 1, 2.2.2) a ještě se k nim vrátíme.

1.2 Z uvedeného pojetí mezinárodního práva soukromého a z uvedených druhů právních norem, které se do něho zařazují, vyplývá, ženelze omezovat mezinárodní právo soukromé jen na soubor kolizních norem, ztotožňovat je prakticky s kolizním právem, jak se někdy činí.Kolizní normy jsou prostředkem jen jednoho z možných způsobů úpra-vy předmětu mezinárodního práva soukromého, tj. soukromoprávníchvztahů s mezinárodním prvkem. Tento způsob úpravy není však způsobem

jediným (srov. kap. 1, 2.3, dále kap. 3). Pro uvedené omezení není protodůvod.

I z hlediska praxe je k tomu třeba poznamenat, že při rozhodování

konkrétního případu s mezinárodním prvkem se může používat jak přímých, tak kolizních norem; např. jestliže určitá otázka není v souborupřímých norem, kterých se na daný případ použije, upravena, musí se o nírozhodnout podle práva určeného na základě kolizní normy. Srov. kapitolu20, 2.

1.3 Do jediného odvětví, mezinárodního práva soukromého, spojujemes normami určenými pro vztahy občanského práva s mezinárodním prvkemtaké normy určené pro vztahy obchodního práva, rodinného práva a pracovního práva, v nichž je mezinárodní prvek, i když pokud jdeo vnitrostátní vztahy, odděluje se právo obchodní, právo rodinné a právopracovní do zvláštních odvětví.

Důvodem pro toto spojení je zejména používání úpravy prováděnékolizními normami jak ve vztazích občanského a obchodního, tak také


28/430


ve vztazích rodinného a pracovního práva s mezinárodním prvkem. Tytokolizní normy mají stejnou povahu a vlastnosti jako kolizní normy pro

vztahy občanského práva a obchodního práva s mezinárodním prvkem.Používání kolizní metody úpravy ve všech uvedených vztazích je výrazemskutečnosti, že všechny tyto druhy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem spojuje stejná vlastnost. Tou je jejich schopnost býtpředmětem takové úpravy, při níž zásadně, jako pravidlo, mohou býtnormy hmotného práva tuzemského, pro ně určené, zaměněny normamicizího hmotného práva. Tato schopnost vyplývá z podobnosti upravovanýchvztahů, tj. předmětu úpravy, spočívající v tom, že účastníci těchto vztahůmají zásadně rovné postavení, které se projevuje také v řízení o těchtovztazích. Cizí právní normy, které stejně jako tuzemské při hmotněprávní

úpravě z takového postavení zásadně vycházejí (civilistická metoda úpravy),mohou být zaměnitelné s normami tuzemského práva.

1.4 Přítomnost mezinárodního prvku sama o sobě není však jednotícím znakem, který by spojoval do jednoho odvětví se soukromoprávnímivztahy s mezinárodním prvkem i jiné právní vztahy, v nichž je tento prvek.Nelze souhlasit s pojetím, podle něhož by mezinárodní právo soukromébylo souborem všech norem vnitrostátního práva upravujících vztahy s mezinárodním prvkem, bez ohledu na to. do kterého odvětví vnitrostátníhopráva se systematicky zařazuje všeobecně platná úprava obsahově stejných

vztahů, jestliže tento mezinárodní prvek neobsahují.

Příklad: Zákon o živnostenském podnikání obsahuje veřejnoprávní normy, které stanovíve veřejném zájmu podmínky výkonu podnikatelské činnosti. Patří tak do odvětví správníhopráva. Některé jeho právní normy upravují postavení a podmínky pro provozování živnostiu zahraničních osob, tzn. upravují vztahy správního práva s mezinárodním prvkem. Zákono daních z příjmů patří do finančního práva. Upravuje také případy placení daně subjektys bydlištěm nebo sídlem v cizině, tzn. vztahy finančního práva s mezinárodním prvkem.

Mezinárodní právo soukromé by podle toho zahrnovalo také normytrestního, správního a finančního práva, atd., pokud jejich předmětem jsou

vztahy s mezinárodním prvkem. Typické chování subjektů těchto vztahů je jiné než v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem, jde o vztahy jiného druhu. Při jejich právní úpravě se používá odlišné metody úpravynež pro soukromoprávní vztahy. Nepřicházejí pro ně v úvahu způsobyúpravy používané pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodnímprvkem, zejména kolizní úprava provádějící výběr práva. Používá se v nich zásadně tuzemského práva a použití cizí právní normy může být jen výjimečné.

Příklad: Nelze pokládat za kolizní normy např. normy tzv. mezinárodního práva trestníhostanovící meze použití tuzemského trestního zákona (např. § 18 tr. zák.) nebo stanovící výjimečněpoužití, popříp. respektování cizích trestních norem (např. § 20 tr. zák.).

Tyto normy a vztahy jimi upravené nejsou také předmětem vědymezinárodního práva soukromého. Jsou předmětem vědních disciplín


29/430

30 Úvodní výklad

příslušných právních odvětví. Společenský význam těchto norem je značnýnapř. pro mezinárodní hospodářský styk, a lze předpokládat, že bude i dá

le, např. v důsledku vědeckotechnického rozvoje stoupat, jde-li o úpravučinností, jejichž účinky přesahují hranice státu (např. ochrana životního prostředí, zřizování a provozování zvláště nebezpečných provozů apod.). Věděmezinárodního práva soukromého přísluší zabývat se otázkami důsledkůpoužití norem tohoto druhu, tuzemských i cizích, pro soukromoprávnívztahy s mezinárodním prvkem, pro právní postavení účastníků těchtovztahů, tj. problematikou soukromoprávních důsledků používání těchtonorem.

2. Postavení mezinárodního práva soukromého v systému práva

2.1 Mezinárodní právo soukromé je součástí právního řádu každéhostátu. Výraz „mezinárodní“ v názvu tohoto právního odvětví naznačuje,že jeho normy upravují právní poměry, které svým významem přesahujíhranice státu, a mají tak mezinárodní povahu v tom smyslu, že ovlivňujímezinárodní život, neboť jsou právními formami, v nichž se uskutečňujemezinárodní styk. Neznamená však, že by šlo o jednotný, v mezistátníchvztazích obecně závazný systém, soubor norem (tak jako obecné meziná

rodní právo upravující vztahy mezi státy).Každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé. Můžemeproto mluvit o českém mezinárodním právu soukromém stejně jako o mezinárodním právu soukromém jiného státu. U členského státu Evropské unie je přitom nutné vycházet z toho, že v mezích pravomoci příslušejícípodle práva Evropských společenství mohou být vydávány obecně závaznéa přímo použitelné právní předpisy Evropských společenství i pro oblastmezinárodního práva soukromého. Pokud takovými předpisy a mezinárodními smlouvami není vytvořena jednotná právní úprava, mohou existovatrozdíly mezi normami mezinárodního práva soukromého jednotlivých států,

upravujícími stejné druhy právních poměrů a otázek. Ve vztazích ke státům, které nejsou členy Evropské unie, pochopitelně právními předpisy Evropských společenství nelze dosáhnout jednotné úpravy, která by i v těchtostátech platila. Té lze dosáhnout sjednáním mezinárodních smluv.

2.2 Mezinárodní právo soukromé je samostatným, zvláštním odvět-vím právního řádu.

Nelze souhlasit s názorem, který je pokládá za součást občanského práva. Toto stanovisko lze do určité míry pochopit z přístupu k úpravěprávních poměrů s mezinárodním prvkem, obvyklého v určitém stadiu

historického vývoje mezinárodního práva soukromého. Velké kodifikaceobčanského práva v 18. a 19. století upravovaly vedle otázky časové působnosti nových norem také jejich prostorovou působnost. K jejímu vymezenípoužívaly obvykle ojedinělých kolizních norem (tzv. jednostranných), které


30/430


stanoví meze použití kodifikace, tj. vlastního práva, pro právní poměry, ježse dotýkají mezinárodním prvkem oblasti působnosti jiných právních řádů.Používalo se pro ně také označení norem hraničních a pro mezinárodní

právo soukromé název právo hraniční. Těmito normami se zabývaly přivýkladu občanských zákoníků systémy a učebnice občanského práva jakosoučástí tohoto odvětví. Přispívalo k tomu i to, že soukromoprávní poměrys mezinárodním prvkem neměly ještě takový význam pro společenskévztahy jako v současné době.

Toto pojetí je překonané. Soukromoprávní poměry s mezinárodnímprvkem jsou významnou součástí hospodářských, společenských a kulturních vztahů každého státu s jinými státy. Kolizní normy vytvářejí podrobnýsystém norem, často kodifikovaný. Funkcí těchto systémů kolizních norem,k nimž přistupují přímé normy, není ohraničit působnost vlastního právního řádu, ale upravovat soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem.Vymezení působnosti vlastního právního řádu je pak jen důsledkem plněnítéto funkce. Předmět úpravy, soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem jsou s ohledem na existenci tohoto prvku natolik specifické a odlišnéod vnitrostátních právních poměrů, že to odůvodňuje i zařazení jejichprávní úpravy do samostatného právního odvětví. České mezinárodní právo soukromé je tak zvláštním odvětvím českého právního řádu.

2.3 Soukromoprávní povahoví vztahů, které jsou předmětem meziná

rodního práva soukromého, je poznamenána věda mezinárodního právasoukromého, která je disciplínou civilistickou. Vychází a navazuje v mnohém na vědu občanského práva, přejímá a používá poznatků a pojmů,k nimž dospěla a jež vypracovala věda občanského práva. Otázky a problémy vyvolané zvláštní úpravou soukromoprávních vztahů s mezinárodnímprvkem, s nimiž se při úpravě vnitrostátních právních vztahů nesetkáváme,

jsou však natolik odlišné a specifické, že vyžadují existenci vědy mezinárodního práva soukromého jako samostatného odvětví právních věd, kterémá také svůj vlastní, oddělený a uzavřený systém zkoumání a výkladu.

2.4 Je nutno odmítnout tzv. internacionalistické pojetí pokládajícímezinárodní právo soukromé za součást mezinárodního práva. Někteříautoři vycházejíce z existence mezinárodního společenství států mají za to,žc úkolem mezinárodního práva soukromého je rozhraničení působnostiprávních řádů jednotlivých států, členů tohoto mezinárodního společenstvístátů. Někteří se domnívají, že v mezinárodním právu (veřejném) jsouobsaženy určité základní normy obecně závazné, z nichž lze vyvodit systémkolizních norem.

Jisté povinnosti vyplývající z obecného mezinárodního práva, pokud jdeo to, že v určitých situacích je nutno použít cizího práva, nepochybně existují.V ojedinělých případech je nutná existence určitých norem mezinárodníhopráva soukromého, aby stát mohl plnit povinnost vyplývající z obecnéhomezinárodního práva.


31/430

32 Úvodní výklad

Příklad: Kolizní norma v ustanovení § 6 ZMPS stanoví, že se vznik a zánik věcných právk věcem movitým řídí právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládávznik nebo zánik tohoto práva. Toto ustanovení je nutné, aby stát mohl plnit svou povinnostvyplývající z obecného mezinárodního práva poskytovat cizincům ochranu bezpečnosti jejichmajetku, jde-li o věci, které cizinec nabyl v cizině a vnesl je na české území.

Některé povinnosti vyplývají z obecného mezinárodního práva přivydávání norem mezinárodního práva procesního.

Příklad: Ustanovením § 47 ZMPS plní stát svou povinnost vyplývající z obecného mezinárodního práva vyjmout z pravomoci svých orgánů cizí státy a osoby požívající imunity

Státu vzniká povinnost, převezrne-li ji mezinárodní smlouvou, uvést do právního řáduve státě platného mezinárodně sjednané, unifikované normy kolizní, přímé i procesní a neměnit

je jednostranně.

Nelze však pokládat za prokázanou existenci mezinárodněprávní normystanovící obecnou povinnost států neodmítat používání cizího práva a mítkolizní normy. příp. dát jim určitý obsah. Potřeba mezinárodní spoluprácevede však všeobecně státy k tomu, že neodmítají používání cizího právaa vytvářejí normy svého mezinárodního práva soukromého, které takéstanoví, v kterých případech se má použít cizího práva. Ovšem ani existencemezinárodněprávních norem ukládajících státu povinnost mít ve svémprávu právní normy určitého obsahu, nemůže změnit nic na tom, že tytoprávní normy jsou součástí vnitrostátního práva.

Připouštíme-li existenci určitých norem mezinárodního práva veřejného, které zavazují státy při vydávání norem mezinárodního práva soukromého, i když je sporný počet těchto norem a rozsah otázek, jež upravují, nebyloby terminologicky vhodné a vedlo by k nedorozuměním, kdyby pro takovouskupinu norem mezinárodního práva veřejného, zavazujích jen státy jakosubjekty mezinárodního práva, se mělo používat názvu mezinárodní právosoukromé, popříp. kdybychom mezinárodní právo soukromé pojímali jakosouhrn těchto norem.

Otázka vztahu mezinárodního práva soukromého k mezinárodní-mu právu (veřejnému) je součástí problematiky vztahu mezinárodního

práva k právu vnitrostátnímu vůbec. V tomto rámci jsou mezi mezinárodním právem soukromým a mezinárodním právem (veřejným) užší vztahy a určitá styčná místa, a to

- vzhledem k mezinárodní povaze vztahů, jež jsou předmětem mezinárodního práva soukromého;

- vzhledem ke kvantitativnímu rozsahu povinností státu při úpravěsoukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, vyplývajícíchz norem mezinárodního práva, zejména smluvních; a

- vzhledem ke skutečnosti, že je někdy i pro konkrétní případy me

zinárodní hospodářské spolupráce základem mezistátní smlouva,která je uskutečňována soukromoprávními smlouvami mezi osobamiz těchto států, takže dochází k úzkému spojení vztahů mezistátnícha mezipodnikových;


32/430


a dále také- vzhledem k nutnosti řešit otázku střetu různých mezinárodních

smluv, které zavazují daný stát a obsahují normy, jejichž použití

přichází v úvahu v rozhodované věci.

Tím však není dotčen závěr, že mezinárodní právo soukromé je součástí vnitrostátního práva jako jeho zvláštní odvětví.

2.5 Shora uvedené vymezení mezinárodního práva soukromého (kap.1, 2.2.3) a vědy mezinárodního práva soukromého (kap. 1, 2.4) nebránítomu, aby se pro potřeby společenské praxe i výuky spojovaly některéskupiny norem mezinárodního práva soukromého, popříp. spolu s některými skupinami norem z jiných právních odvětví (zejména správního práva,

finančního práva, občanského práva, obchodního a hospodářského práva,mezinárodního práva veřejného) do určitých celků. Takto lze vytvořit účelo-vé soubory právních norem, které jsou předmětem literárního zpracovánía jsou nebo mohou být i zvláštními předměty výuky, např. mezinárodníprávo obchodní (právo mezinárodního obchodu), mezinárodní právo autorské, mezinárodní právo patentní, známkové, popříp. vůbec mezinárodníprávo průmyslového vlastnictví, mezinárodní právo přepravní (námořní,letecké, železniční) apod. Při určitém vhodném rozdělení výuky lze paktomu přizpůsobit hloubku výkladu mezinárodního práva soukromého.

Literatura ke kapitole 2:

I.

Bystřičky, R.: O vztahu mezinárodního práva veřejného a soukromého a o předmětumezinárodního práva soukromého. ČMP 1962, s. 134.

Bystřičky, R. - Kopáč, L. - Kučera, Z. - Milde, M.: Právo mezinárodního obchodu.Praha 1967.

Cúth, J.: K problematike práva medzinárodného obchodu. ČMP 1968, s. 3.Cúth, J.: K otázke rozvoja medzinárodného obchodného práva vo svetle činnosti

komisie OSN pre medzinárodné obchodné právo, in: Zborník prác z medzinárodného práva. Universitas Comeniana - Acta Facultatis Iuridicae. Bratislava1979.

Cúth, J.: Trendy vývoja medzinárodného obchodného práva v UNCITRALe, in:Aktuální otázky mezinárodního práva. AUB - Iuridica. No. 29. Brno 1979,s. 145n.

Kalenský, P.: K předmětu a povaze mezinárodního práva soukromého a k otázce jeho místa v systému práva. CMP 1960, s. 81n.

Kanda, A.: Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku a jehomísto v systému československého socialistického práva. P 1966, s. 128n.

Kcinda, A.: Charakteristika a tendence právní úpravy mezinárodního obchodního

styku (k některým teoretickým problémům občanskoprávních vztahů s mezinárodním prvkem). SMP 1986, sv. 20, s. 181n.Knapp, V.: Systém československého socialistického práva v historii čtyřiceti let.

P 1985, s.. 44ln.


33/430


34/430

KAPITOLA 3

35

Způsoby úpravy soukromoprávních vztahů

s mezinárodním prvkem

1. Obecně. Přehled možných způsobů úpravy

Uvedli jsme již jednotlivé druhy norem mezinárodního práva soukromého (kap. 2, 1.1), které jsou prostředkem základních metod úpravysoukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem používaných v pozitivních právních řádech, tj. metody kolizní a přímé (kap. 1, 2.3). Přesto

je však Lřeba se zmínit o tom, že jsou myslitelné i jiné přístupy k tétoúpravě, zastávané v názorech některých autorů, které mohou mít určitývliv na judikaturu v některých státech, zejména nejsou-li v nich stanovenypsané kolizní normy, a proto je třeba je brát v úvahu, zejména dojde-lik vedení sporů před zahraničními soudy nebo rozhodci. Některé tyto názorymodifikují nebo i odmítají kolizní metodu.

2. Výběr práva

2.1 Kolizní metoda

Zvláštní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkemmůže spočívat v tom, že se pro ně používá hmotněprávních norem některéhoz právních řádů, s nimiž je daný vztah v kontaktu (dotčených právních řádů). Připouští se i používání cizího právního řádu.

Výběr právního řádu, v němž jsou tyto hmotněprávní normy obsaženy,se ve velkém množství platných právních řádů, také v českém právu,provádí pomocí kolizních norem, v současné době ve většině právních

řádů norem psaných, v některých však vytvářených judikaturou. Výběrpoužitelného (rozhodného) práva z dotčených právních řádů prováděnýpomocí pevně stanovených pravidel, kolizních norem, tj. kolizní metoda úpravy, je nepochybně předpokladem pro zachování zákonností a právní jistoty účastníků. Proto pokládáme tuto metodu za jednu ze základních metod úpravy.

Pro tento výběr je příznačné, že zásadně při něm nezáleží na obsahu hmotněprávních norem, kterých bude použito, a na výsledku jejich použití.Nečiní se zde rozdíl mezi tuzemským právem a cizími právními řády, koliznínorma s nimi zachází jako s rovnými. Náprava možných nepříznivých

důsledků použití cizího práva se uplatní až po provedení výběru rozhodnéhopráva, a to na základě tzv. výhrady veřejného pořádku (viz dále kap. 17),Izn. až poté, co se kolizní normy na daný případ použilo.


35/430

36 Úvodní výklad

Je třeba zdůraznit, že v některých případech je třeba ještě předtím,než se přikročí k použití hmotněprávních norem vybraných na základěkolizní normy, použít určitých právních norem, kterých je nutno na věci jimiupravené použít bez dalšího, bez ohledu na to, kterým právním řádem sebude na základě kolizní normy řídit soukromoprávní vztah s mezinárodnímprvkem, v němž se projeví důsledky použití těchto norem. Označují setaké jako nutně použitelné, imperativní normy (srov. kap. 23). Lze říci,že použití těchto norem předchází výběru rozhodného práva, tzn. použitíkolizní normy; a s ohledem na jejich povahu také použití přímých norem.

V kolizní metodě můžeme zjistit různé varianty způsobu výběru rozhodného práva, které se projevují i v konstrukci kolizních norem.Zejména je možno za přesně stanovených podmínek výjimečně přihlížetk obsahu dotčených právních řádů a výsledku jejich použití a dát přednost

tuzemskému právu. Tato otázkaje spojena s tříděním kolizních norem,a proto se o ní zmíníme v kapitole 9 o třídění kolizních norem. V posledníchobdobích lze pozorovat vzrůstající vývojový směr v tvorbě kolizních norempřihlížející k výsledku použití rozhodného práva.

2.2 Jiné způsoby výběru rozhodného práva

2.2.1 Obecný přehled

Pro kolizní metodu, tj. vytváření kolizních norem jako pevných pravidel

pro výběr, je příznačný takový přístup k výběru, při němž se klade důrazna otázku, které normy mají určitý soukromoprávní vztah s mezinárodnímprvkem upravovat.

Naproti tomu je možný i takový přístup, který klade důraz na otázku, jak určitý soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem je podle těch čioněch hmotněprávních norem přicházejících v úvahu věcně upraven.

Prvý přístup je příznačný pro právní myšlení, jež má sklon k abstrakcím, a spojuje se s kontinentálním právním myšlením. Druhý přístup,v němž se projevuje pragmatický sklon, se přisuzuje právnímu myšlenítypickému pro angloamerickou právní oblast.

Je ovšem třeba říci, že i abstraktně myslící kontinentální právníkpoužívá běžně při své praktické činnosti druhého přístupu. Např. advokát,studující svěřený případ s mezinárodním prvkem, bude tak často postupovat a výsledku, nejpříznivějšímu pro svého klienta, přizpůsobí argumentaci,Lak aby dosáhl použití právních norem, jež k takovému výsledku vedou,např. bude dovozovat konkludentní volbu práva (srov. kap. 10, 6.4.5)obsahujícího takové normy. Zde jde však o činnost v oblasti aplikace práva;něco podstatně jiného je, stane-li se lento přísLup převládající při tvorběpráva a při vytváření stanovisek vědy k způsobům úpravy.

Soustředění na hmotněprávní normy a jejich obsah vede k tomu, že se

jejich analýzou vyhledává i určení prostorové oblasti jejich použití. Odtudse lze dostat k závěru, že nějakých zvláštních pravidel pro výběr práva nenítřeba. Výběr práva se chápe spíše jako výběr mezi právními normami


36/430

Kapitola 3 - Způsoby úpravy soukromoprávních vztahů 37

(rule selection) na rozdíl od výběru mezi právními řády (jurisdiction selection), jak jej chápe kolizní meloda. Naproti tomu převládá-li zájemo určení, podle kterých norem se má právní vztah řídit, přičemž zájemo věcný výsledek zde není nebo je potlačen, pak pro tento způsob uvažováníprojevující sklon k abstraktnímu myšlení bude příznačná snaha vytvářetobecná pravidla, podle kterých se výběr provádí.

Každý způsob výběru rozhodného práva může být hodnocen ze tří hledisek:

1) otázka používání pravidel pro výběr;2) vliv obsahu dotčených právních řádů na výběr;3) zacházení s dotčenými právními řády.

Z každého uvedeného hlediska lze pak způsobu výběru práva přiznat jeden ze dvou znaků dále uvedených. Podle toho každý způsob výběrupráva se vyznačuje tím, že je prováděn:

1) a) na základě pevných pravidel, nebob) bez pravidel;

2) a) bez ohledu na obsah dotčených právních řádů, tzn. bez ohleduna výsledek jejich použití, nebob) s přihlédnutím k tomuto obsahu, tzn. k výsledku jejich použití;

3) a) při stejném zacházení s dotčenými právními řády, nebob) při zvýhodnění určitého práva, obvykle práva státu rozhodujícíhoorgánu (lex fori).

Jednotlivé uvedené znaky mohou být v jednotlivých navrhovanýchzpůsobech výběru práva spojeny v různých variantách. Přitom mohou býttyto znaky přítomny v takovém spojení v různé intenzitě, v různé podoběa zabarvení, takže je možná řada různých odstínů jednotlivých způsobůvýběru práva a přechodů mezi nimi. Tím si lze vysvětlit poměrně značnourozmanitost jednotlivých způsobů výběru práva, s nimiž se v názorech

jednotlivých autorů setkáváme, i obtížnou orientaci v nich.

2.2.2 Přehled jednotlivých jiných způsobů výběru práva

V dalším se uvádí stručný přehled jiných způsobů výběru práva, než jekolizní metoda, která se ve své čisté podobě vyznačuje prvým znakem podlekaždého ze tří hledisek (tj. je možno její hodnocení vyjádřit a/ a/ a/). V tomtopřehledu se jiné způsoby výběru práva seskupují podle znaku, který lze prourčitý způsob výběru pokládat za nápadnější, i když z uvedených důvodůdokonalého rozlišení nelze dosáhnout.

(1) Výběr rozhodného práva bez pevných pravidelPragmatický přístup k výběru rozhodného práva, zříkající se obvyklých

kolizních norem, je obsažen v tzv. teorii místního práva (local law theory), jejímž představitelem je americký autor W. W. Cook. Blíže k ní srov. kap.7, 15.1.


37/430

38 Úvodní výklad

Zvláštní pravidla pro výběr práva odmítají i stanoviska, která při určenírozhodného práva vyhledávají analýzou hmotněprávních norem svého práva prostorovou oblast jejich aplikace. S tím je tak spojeno i přihlížení k obsahu hmotněprávních norem a přednostní postavení tuzemského

práva. Patří sem především učení amerického autora A. A. Ehrenzweiga(srov. blíže kap. 7, 15.2). Podobné stanovisko se objevuje již v prvé polovině19. století u německého právníka C. G. von Wáchtera (srov. kap. 7, 11).

Nelze přehlédnout, že k výběru práva bez pevných pravidel vedoui některé názory o výkladu čl. VII odst. 1 Evropské úmluvy o mezinárodníobchodní arbitráži (č. 176/1964 Sb.). Podle tohoto ustanovení, jestližestrany neoznačí rozhodné právo, rozhodci použijí práva určeného podlekolizního pravidla, které budou považovat za přiměřené v daném případě.K otázce, které kolizní pravidlo je přiměřené, se uvádějí i takové názory,

podle nichž rozhodci mohou přijmout kolizní pravidlo, které jim budepřipadat nejvhodnější, přičemž toto pravidlo nemusí být nutně součástíurčitého systému kolizních norem. Mohou tedy toto pravidlo sami vytvořitpro daný případ, tzn. ve skutečnosti volně určit rozhodné právo.

Všechna uvedená stanoviska je nutno odmítnout, protože jsou v rozporu s požadavkem právní jistoty.

(2) Výbér rozhodného práva přihlížející k obsahu dotčených práv-ních řádů

Společným znakem dosti pestré řady stanovisek, jinak se od sebelišících, je, že před výběrem rozhodných norem berou v té či oné

míře v úvahu obsah právních norem. Kolizní metodě, v obvyklé, zásadnípodobě, vytýkají ignorování obsahu hmotněprávních norem přicházejícíchv úvahu a výsledku, k němuž se dospěje. Mluví se o „mechanicky slepých“kolizních normách apod. Odmítají také proto používání kolizních norem,alespoň v obvyklém klasickém smyslu.

Mezi tato stanoviska patří rozlišování mezi tzv. pravými a nepravý-mi konflikty, které je spojeno se jménem amerického autora B. Currieho(srov. blíže kap. 7, 15.3). Požaduje-li se, aby soud použil právo cizíhostátu, které se liší od jeho práva (lex fori), má soudce zjišťovat cíle vy

jádřené v příslušných normách a okolnosti, za kterých je pro příslušný

stát rozumné prosazovat svůj zájem na aplikaci norem sledujících tytocíle (tzv. governmental interest analysis). Zjistí-li, že jen jeden stát mátakový zájem, použije jeho práva. Zde jde o tzv. nepravý, falešný konflikt.Zjistí-li zjevný střet mezi zájmy dvou států, použije lex fori, když jednímze zainteresovaných států je jeho stát. Jde-li o rozpor mezi zájmy dvoucizích států, nebývá závěr jednoznačný: někdy se doporučuje použít lex fori,avšak také pravidel, která jsou lepší a více odpovídají zájmům společnosti.Není-li žádný stát zainteresován, má se použít lex fori. Při tomto způsobuvýběru je tak také patrné zvýhodňování lex fori.

Mezi tato stanoviska patří i tzv. „metoda výběru mezi výsledky“ (the resultselective approach) amerického autora D. F. Caverse (srov. kap. 7,15.4) i výběr práva podle tzv. „choiceinfluencing considerations“ americ


38/430


kého autora R. A. Leílara, který mezi ně zařazuje také podporu vládníchzájmů státu a použití lepšího právního pravidla (srov. blíže kap. 7, 15.5).

Podle některých názorů se doporučuje neprovádět výběr mezi jednotli

vými právními řády, ale vybírat mezi jednotlivými potenciálně použitelnýmihmotněprávními normami ty normy, které nejvíce uspokojují z hlediskavýsledku, kterého se v konkrétním případě dosáhne.

(3) Přednostní používání tuzemského práva (lex fori)Přístup, jenž by vůbec odmítal používat za určitých podmínek cizího

práva, by byl neudržitelný. Zacházet se soukromoprávními vztahy s mezinárodním prvkem vždy stejně jako se vztahy vnitrostátními, tj. používatpro ně beze změny tuzemského práva (lex fori), by znamenalo negaci mezinárodního práva soukromého. S tímto přístupem dovedeným do důsledkůse nesetkáváme. Existují však stanoviska, v kterých proniká přednostní

používání legis fori a která vedou k zatlačování aplikace cizích právních řádů. Kromě některých, která byla zmíněna při výkladu o způsobech výběrupráva bez pevných pravidel s přihlédnutím k obsahu dotčených právních řádů, je třeba dále uvést tato:

Omezení používání cizích právních řádů je někdy odůvodňováno ekonomickými úvahami. Odmítá se používání cizích právních řádů ve věcechnepatrné hodnoty, protože se v těchto případech nevyplatí náklady a potížespojené se zjišťováním obsahu cizího práva.

Jiný názor spatřuje v používání cizího právního řádu ohrožovánízájmů stran na spravedlivém rozhodování. Uvádí se, že cizí právo vytržené

z prostředí a soudní organizace svého státu se stává méně kvalitním základem pro rozhodování a také soudce, který podle něho rozhoduje namístopodle vlastního práva, jež dokonale ovládá, se stává méně kvalifikovaným.Doporučuje se proto, aby se ve vztazích s mezinárodním prvkem používalov prvé řadě tuzemského práva a k zahraničnímu právu, na něž odkazujekolizní norma státu soudu, se sáhlo, jen když některá ze stran se jehopoužití výslovně dovolává. Kolizní právo se tak stává fakultativním.

Tento důsledek se shoduje se stavem, který je důsledkem procesníúpravy. V některých státech (např. V. Británie, USA) se v řízení cizího práva,na něž odkazuje kolizní norma, nepoužívá z úřední povinnosti. Použije

se ho, jen jestliže to strana navrhne. Rovněž obsah cizího práva musístrana, která se ho dovolává, prokázat. Jinak např. před anglickým soudem,nem-li prokázán opak, platí domněnka, že cizí právo je shodné s právemtuzemským.

2.2.3 Hodnocení jiných způsobů výběru rozhodného práva

Stanoviska, která doporučují provádět výběr rozhodného práva bezpevných pravidel, je třeba odmítnout. Soudům se jimi poskytuje značnávolnost, která se může stát libovůlí preferující zájmy vlastního státu a jeho

subjektů. Jsou v rozporu se zájmy mezinárodní spolupráce, protože zbavujíúčastníky právních vztahů nezbytné právní jistoty. Právní jistota je spjatase zachováním zákonnosti. Požaduje-li se od adresátů právních norem, aby


39/430

40 Úvodní výklad

se zachovali ve shodě s těmito normami, je třeba jim zajistit, aby mohlispoléhat na to, že nastanou účinky odpovídající znění právních norem. Stanoviska odmítající pevná pravidla pro výběr práva jsou zastávána zejménaamerickými autory a pod jejich vlivem i některými západoevropskými autory.Zmíníme se o tom ve výkladu o jednotlivých doktrínách mezinárodníhopráva soukromého (kap. 6).

Právní jistotě, zejména ve vztazích v mezinárodním hospodářskémstyku, by odporovalo i přihlížení k obsahu dotčených právních řádů přirozhodování o použití jednoho z nich. Za určitých výjimečných okolností,zejména Lam, kde převažuje zájem na ochraně určitých osob, např. nezletilých, nebo zájem na zachování platnosti právního úkonu, je možnopřed určením rozhodného práva vzít v úvahu výsledek, k němuž se podle

jednotlivých dotčených právních .řádů dospěje, a tedy přihlédnout k obsahu jejich hmotněprávních norem, a právní řád může mít kolizní normuformulovanou k tomu účelu. Je tomu tak i v českém právu. Podrobněji seo tom zmíníme v kapitole 9 o třídění kolizních norem.

Přednostní používání tuzemského práva pro soukromoprávní vztahys mezinárodním prvkem, pokud tak ve vymezených případech, zejménav naléhavém společenském zájmu, nestanoví pozitivní právní úprava, nenížádoucí, protože rozšiřuje okruh situací, kdy o témže vztahu s mezinárodním prvkem bude soudy v různých státech rozhodnuto různě podle toho,který soud se jím bude zabývat. To nepřispívá k právní jistotě.

V určitých situacích nezbývá než přikročit k použití tuzemského práva, má-li se dospět k rozhodnutí. Nepodaří-li se přes veškerou snahurozhodujícího orgánu zjistit obsah cizího práva a není naděje na jeho zjištění v rozumné době, nelze do nekonečna oddalovat rozhodnutí případu,k němuž je dána pravomoc tuzemských orgánů, neboť by se to rovnaloodpírání výkonu spravedlnosti. Bude proto nutné rozhodnout podle tuzemského práva. Použití tuzemského práva přichází v úvahu jako řešení takév těch případech, kdy pro rozpor účinků použití určité normy cizího právas veřejným pořádkem je nutno odepřít její použití, musí-li být tato normanahrazena jiným pravidlem, neboť zbývající normy cizího práva by nestačilyk rozhodnutí. Konečně některé kolizní normy přikazují použít tuzemskéhopráva, selže-li kolizní kritérium použité jimi pro výběr rozhodného práva(např. § 23 ZMPS, nemají-li manželé stejnou státní příslušnost).

3. Zvláštní hmotněprávní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem

3.1 Přímá metoda

Vedle kolizní metody je přímá metoda druhou ze základních metodúpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.


40/430


Přímá metoda se vyznačuje používáním zvláštních hmotněprávních norem určených pouze pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Tyto normy samy obsahují úpravu práv a povinností účastníků

soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, tzn. upravují je přímobez odkazu na některý právní řád, a použije se jich pro úpravu vztahů, proněž jsou určeny, bezprostředně, aniž by jejich použití předcházelo použitíkolizní normy.

V současném právním vývoji jsou zřídka obsaženy v právních normáchvnitrostátního původu, pravidlem jsou přímé normy sjednané zainteresovanými státy formou mezinárodních smluv. Způsobem předepsanýmv ústavních předpisech smluvních států se stávají součástí právního řádu smluvního státu. Právní formy jejich uvedení do právního řádu smluvníhostátu mohou být různé, což může mít praktický význam pro jejich výklada použití.

Příznačné pro tuto metodu je, že stát, který takové normy uvedldo svého právního řádu, zachází s nimi jako se svými normami; nejdeo použití cizího práva. Odpadají tak potíže spojené s tím, když se na základěkolizních norem používá cizí právo.

3.2 Vytváření zvláštních hmotněprávních norem pro daný případ (ad hoc)

Názory některých autorů spočívají v různých variantách řešení, kteréalespoň pro určité situace nechce používat ani práva soudu (lex fori), anipozitivního cizího práva, ale chce pro ně vytvářet zvláštní hmotněprávní normy.

Tak se např. se ve vztazích s mezinárodním prvkem rozlišují vztahymezinárodní povahy v širším smyslu, u nichž kontakt k jednomu právnímurádu podstatně převažuje nad kontakty k jiným právním řádům, takžeprve uvedený právní řád je primárně použitelný, nebo alespoň konkurujícíprávní řády jsou s prvým právním řádem obsahově harmonické, a vztahymezinárodní povahy v užším smyslu, u nichž nepřevažuje kontakt k ně

kterému právnímu řádu nad ostatními a konkurující právní řády nejsouobsahově harmonické. V těchto vztazích se nedoporučuje použít jedinéhoprávního řádu, tj. odmítá se tzv. „nacionalizace“ těchto vztahů, čímž serozumí jejich podřízení právnímu řádu určitého státu (národnímu právu).Doporučuje se vytvářet nové zvláštní hmotné právo obsahující řešenípřiměřené danému případu, přičemž se berou v úvahu konkurující právní rady.

Podobně jiné názory doporučují hledat kompromis mezi lex fori a cizím právem přicházejícím v úvahu, popříp. sloučit při rozhodovánímyšlenky cizího práva s hodícími se prvky lex fori v jednotu.

Tyto názory je třeba odmítnout, neboť zbavují účastníky právníchvztahů předvídatelnosti rozhodnutí o jejich vztazích v případě sporu, a tími právní jistoty.


41/430

42 Úvodní výklad

3.3 Lex mercatoria

Je třeba také odmítnout názory, podle nichž prostředky, které se

vytvořily a kterých se používá v mezinárodní obchodní praxi k odstraněnípotíží způsobených rozdíly mezi jednotlivými právními řády, a to mezinárodní obchodní zvyklosti, vykládací pravidla, vzorové smlouvy a obchodnípodmínky, spolu s rozhodovací praxí rozhodčích institucí činných přirozhodování sporů z mezinárodního obchodního styku v rozhodčím řízenívytvářejí ve svém souhrnu zvláštní právní systém, nazývaný např. světové právo mezinárodního obchodu (Welthandelsrecht, Commercial law of nations, lex mercatoria), který platí nezávisle na jednotlivých právních řádech. Blíže k tomu srov. kapitolu 21, 1.

4. Shoda mezi pravomocí soudů daného státu a použitím jeho práva

Úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem lze provádět, alespoň v některých případech, také tak, že se v prvé řadě vymezípravomoc soudů daného státu rozhodovat o určitých věcech se vztahemk cizině s tím, že se pro tyto věci použije práva tohoto státu. Je tomutak i v českém právu, kdy se v určitých případech, jeli založena česká

pravomoc, postupuje podle českého hmotného práva. Použití cizíhopráva v těchto věcech nepřichází v úvahu, nejde zde o výběr práva.Podle § 42 odst. 2 ZMPS se ve věcech způsobilosti a opatrovnictví

český soud v případě cizince omezí na nutná opatření a uvědomí orgándomovského státu a v případě jeho nečinnosti koná řízení sám, a to podlečeského hmotného práva. Podle § 43 odst. 2 ZMPS může český soudprohlásit za mrtvého cizince, má-li to právní účinky pro osoby a majetekna území ČR. Postupuje přitom podle českého hmotného práva.

Také v mezinárodních smlouvách je pro určité případy rozdělena pravomoc mezi smluvní státy, přičemž příslušný soud použije svého hmotného

práva.Tento způsob úpravy není obecně použitelný, je vhodný jen v některýchvztazích, nikoliv zejména ve vztazích majetkových.

5. Závěr

Účelem této kapitoly je upozornit, že vedle kolizní a přímé metody jsou myslitelné a existují i jiné přístupy k úpravě soukromoprávních vztahůs mezinárodním prvkem. Na rozdíl od většiny z nich pouze kolizní metoda a přímá metoda přesně stanovenými pravidly poskytují účastníkům těchtovztahů právní jistotu zahrnující předvídatelnost výsledku rozhodování o těchto vztazích, a to i při určité nedokonalosti kolizní metody spočívající


42/430


v možnosti rozdílného rozhodování v důsledku rozdílů mezi kolizníminormami různých právních řádů. Proto tyto dvě metody jsou základními metodami úpravy a na nich spočívá stavba současného mezinárodního

práva soukromého.Zbývající přístupy, popříp. některé z nich, mohou plnit určitou po-mocnou funkci, zejména jako východisko z nouze tam, kde

Date post:	05-Jul-2018
Category:	Documents
Upload:	tomas-burian
View:	220 times
Download:	0 times

Kučera-Zdeněk---MPS-2009-(7.-vydání)

Documents