KVALITA ŽIVOTA 2013 Sborník příspěvků mezinárodní...

1

TECHNICKÁ UNIVERZITA V

LIBERCI

František Murgaš (editor)

KVALITA ŽIVOTA 2013

Sborník příspěvků

z mezinárodní konference

4. a 5. 12. 2013 v Liberci

2

recenzenti: prof. PhDr. Marek Blatný, DrSc., Psychologický ústav AVČR v.v.i. Brno

prof. RNDr. Vladimír Ira, CSc., Geografický ústav SAV Bratislava

doc. Ing. Magdalena Kotýnková, CSc., Vysoká škola ekonomická Praha

doc. RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. Univerzita Karlova, Praha

Technická spolupráce: Bc. Eva Krejčíková

© František Murgaš – 2013

ISBN 978-80-7494-006-4

3

Úvod 4

Martin Angelovič, Prešovská univerzita 8

Spokojnosť s miestom jako indikátor kvality života v prihraničných obciach slovensko-

ukrajinskej hranice

Peter Babinčák, Prešovská univerzita 18

Porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života .

František Bártík, Horn. muzeum v Příbrami, Hana Svatoňová, Masarykova univerzita 28

Kvalita života v táborech pracovní síly zřízených v oblastech těžby uranové rudy v

v České republice

Marcela Káčerová, Univerzita Komenského 42

Zdravotný aspekt kvality života českých seniorov v prieskume SHARE

Helena Kisvetrová, Petra Kurková, Univerzita Palackého Olomouc 53

Používání sluchadla jako aspekt kvality života seniorské populace

Magdalena Kotýnková, Vysoká škola ekonomická v Praze 63

Pojetí chudoby v historickém kontextu

Jiří Křupka, Univerzita Pardubice 74

Moderní metodiky a metody jako standardní nástroje regionálních manažerů

Jan Mandys, Univerzita Pardubice 86

Kvalita života jako využitelný indikátor pro potřeby regionální sociální politiky

František Murgaš, Technická univerzita v Liberci 97

Několik poznámek ke kvalitě urbánního života

Michal Podzimek, Technická univerzita v Liberci 107

Krize kvality života v postmoderně Západu

Marcela Richterová, Vysoká škola ekonomická v Praze 117

Koncept flexurity jako aspekt kvality života

Lenka Svobodová, Iveta Mlezivová,Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha 125

Kvalita pracovního života – růst nejistot, rizik a změn

Jana Žitňáková, Mária Pákozdiová, Mendelova univerzita v Brně 136

Komparace venkovských regionů Jihomoravského kraje z hlediska kvality života

František Murgaš

4

ÚVOD

Kvalita života je jedním ze soudobých konceptů, usilujících o uchopení sociální reality.

Není funkcí bohatství, i když se to domnívá většina české a slovenské společnosti. Imanentně

je spojena s pojmem dobrý život, když hodnotíme svůj život, hodnotíme, jak je dobrý.

V novodobé historii se poznání o kvalitě života rozšířilo, když společnost na Západě v 60.

létech minulého století zbohatla, spokojenost lidí s jejich životem však nevzrostla. Toto

konstatování se stalo obecně známým jako Easterlinův paradox. Kvalita života nemůže růst,

může se jenom zlepšovat nebo zhoršovat. Nelze ji ani měřit, to, co měřit lze jsou její

proměnné, indikátory.

Patrně nejvýraznější charakteristikou kvality života je její dichotomie. Již v klasické práci,

Aristotelově Etice Nikomachově, jsou jako základní principy lidského chování popisovány na

jedné straně hédonismus, užívání si života a na straně druhé eudaimonie, prožívání života jako

nejvyššího dobra. Druhou dichotomií je poznání dvou dimenzí kvality života – subjektivní

(osobní), která je považována za důležitější a objektivní (prostorová). Pojem dobrý život je

spojen se subjektivní dimenzí, člověk však svůj život nežije ve vzduchoprázdnu ale na

konkrétních místech. Ráj jako archetypální chápání místa, ve kterém lidé žijí šťastný život, je

v různých podobách součástí všech světových náboženství. Objektivní dimenze je proto

spojena s pojem dobré místo jako místo, ve kterém se dobře žije.

Katedra geografie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity

v Liberci zorganizovala 4. a 5. prosince 2013 konferenci Kvalita života 2013 s ambicí

nabídnout platformu pro diskuzi českých a slovenských odborníků, věnujících se kvalitě

života a taky poskytnout možnost prezentace výsledků pracovišť z různých oborů. V určitém

smyslu konference navazovala na podobnou konferenci, kterou v roce 2004 organizoval

Institut zdravotní politiky a ekonomiky v Třeboni. Záměr organizátorů se naplnil, mezi

účastníky konference byli zastoupeni psychologové, filozof, geografové, odbornice na

kvalitu pracovního života. Jiné příspěvky byli orientované na široké spektrum otázek

počínaje kvalitou života politických vězňů po kvalitu života hendikepovaných.

Předložený sborník je souborem textů, které autoři měli zájem publikovat. Martin

Angelovič z Prešovské univerzity píše o výzkumu subjektivního hodnocení objektivní

dimenze kvality života obyvatel tří vesnic na slovensko-ukrajinské hranici, který byl součástí

jeho dizertační práce. Konstatuje, že obyvatelé vnímají příhraničí jako dobré místo pro život.

Peter Babinčák z Prešovské univerzity na vzorce 282 respondentů srovnává tři způsoby

hodnocení subjektivní kvality života na základě teorie spokojenosti se životem, rozdílového

5

modelu kvality života a přímého hodnocení kvality - jakosti. Zaznamenané výsledky přinášejí

poznatky naznačující, že má smysl používat odlišné formy hodnocení kvality života; že

vzhledem ke zvoleným kritériím není žádný z hodnotících módů výrazně „lepší“. Z hlediska

kognitivně-afektivní povahy hodnocení jsou pro všechny tři zvolené způsoby zaznamenané

těsnější vztahy s globální spokojeností, která je považována za konstrukt s převahou

kognitivní kontroly oproti pozitivnímu a negativnímu afektu a sebehodnocení.

František Bártík, zastupující Hornické muzeum Příbram a Úřad dokumentace a vyšetřování

zločinů komunismu spolu s Hanou Svatoňovou z Masarykovy univerzity se věnují kvalitě

života politických vězňů v uranových dolech v Jáchymově. Jejich ojedinělá práce se zabývá

zmapováním typů táborů pro nesvobodné pracovní síly s ohledem na charakteristiku kvality

života v jednotlivých typech táborů. Autoři vychází z archivních pramenů a terénních

výzkumů.

Marcela Káčerová z Univerzity Komenského se zabývá kvalitou života starých lidí v České

republice, jejichž počet se zvyšuje v souvislosti s prodlužováním střední délky života.

Vychází z multidisciplinárního mezinárodního a longitudinálního výzkumu kvality života

obyvatel starších 50 let SHARE. Tvoří jej Minimum European Health Module – MEHM se

subjektivním hodnocením zdraví, přítomnost dlouhodobého onemocnění a zjišťování omezení

respondenta ve vykonávání běžných aktivit. Počet Čechů a Češek hodnotících své zdraví

pozitivně narůstá, přičemž pozitivněji hodnotí své zdraví muži než ženy.

Helena Kisvetrová a Petra Kurková z Univerzity Palackého informují o výzkumu

zaměřeném na kvalitu života starých lidí se sluchovým postižením. Ztráta sluchu ve stáří je

běžná ve vyspělých zemích, zejména v městských aglomeracích, kde intenzivní hluk

negativně ovlivňuje zhoršení sluchu. To významně ovlivňuje každodenní aktivity, stupeň

osobní nezávislosti, komunikaci a sní související pocit osamělosti seniorů. Řešení tohoto pro

sluchově postižené vážného problému autorky vidí v jejich efektivní opakované edukaci.

Magdalena Kotýnková z Vysoké školy ekonomické se zabývá chápáním chudoby

v historickém kontextu. Chudoba patří spolu se zdravím faktorem s výrazným dopadem na

kvalitu života. Na přelomu 19. a 20. století byly v Anglii popsány koncepty hranice chudoby a

absolutní hranice chudoby, výrazný vliv na měření chudoby má americký ekonom Galbraith,

Koncem 20. století začala v Evropě probíhat akademická diskuse o posunu pojmů od pojmu

chudoba k pojmu sociální vyloučení. Monitorování rozsahu sociálního vyloučení ve

společnosti je mnohem složitější, než měření rozsahu chudoby, neboť se jedná o vícečetnou,

nikoliv pouze materiální deprivaci.

6

Jiří Křupka z Univerzity Pardubice analyzuje možnosti použití metodologie „měkkých“

systémů a data miningu v sociální oblasti v rozhodovacích procesech veřejné správy. Uvedené

modely se týkají problematiky kvality života vybrané skupiny občanů v Pardubickém regionu.

Modely pracují s reálnými daty z dotazníkových šetření a veřejně dostupných datových

zdrojů. Jednou z metod plánování rozvoje sociálních služeb na úrovni krajů je komunitní

plánování.

Podle Jana Mandyse z Univerzity Pardubice kvalita života znamená pro regionální

management zastupující systém veřejné správy na místní úrovni výsledný cíl všech aktivit,

které realizuje pro zajištění fungování spravovaného území. Snaha o dosažení kvality je

stěžením hybným motorem všech změn, které jsou v regionu uskutečňovány. Pro potřeby

veřejné správy v Pardubicích byl připraven dotazník, kterým obyvatelé měli možnost se

vyjádřit kvalitu svého života v doménách: (i) Žebříček osobních priorit ve vztahu k životu v

obci (ii) Subjektivní hodnocení kvality vlastního života (iii) Subjektivní pocit bezpečí

v každodenním životě, (iv) Hodnocení, zda má osoba přístup k informacím, které potřebuje

pro svůj každodenní život, (v) Sociální problematika (sociální služby).

František Murgaš z Technické univerzity v Liberci ve svém příspěvku nastiňuje koncept

kvality urbánního života, která je „pravděpodobně nejdůležitější součástí geografického

zkoumání kvality života. V případě měst jsou v kvalitě života jejich obyvatel subjektivní i

objektivní dimenze ve vyváženém poměru. Znamená to, že koncept kvality městského života

je nejblíže k ideálu, kterým je holistické chápání kvality života.“ Problematika měření kvality

urbánního života je ilustrována na příkladu Liberce a Jablonce n. Nisou. V obou městech je

spokojenost obyvatel s kvalitou jejich života velmi vysoká, co koreluje s daty Eurobarometru,

týkajícími se Prahy nebo Ostravy.

Michal Podzimek z Technické univerzity v Liberci analyzuje krizi kvality života

v postmoderně Západu. Ptá se „jestli může mít současná postmoderní společnost ještě něco,

co má být ochraňováno a zohledňováno, pokud je zřejmé, že absentovala idea smyslu?

Pomineme-li určité pokusy o multikulturalismus, který se měl stát novým náboženstvím

postmoderny, princip ochraňování a zohledňování v současné době chybí. Tím se však ocitá

také prožívání kvality života na mrtvém bodě, protože vlastně ztrácí důvod své existence.

Vize nesmyslu, neúčelnosti a bezcílnosti nenabízí dostatečný důvod k pocitu kvalitního

prožívání. Problém Západu tedy spočívá v jakési šedé zóně nihilismu a majoritě nihilistů, kteří

necítí potřebu angažovanosti v rozvíjení světa, který stejně nemá žádný smysl“.

Marcela Richterová z Vysoké školy ekonomické se zabývá vztahem kvality života a

konceptem flexicurity. Porovnává opatření politiky zaměstnanosti v České republice a ve

7

Švédsku v období 2007 – 2009 a zamýšlí se nad tím, jak mohla tato opatření ovlivnit kvalitu

života nezaměstnaných prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu. Z aspektu

jednotlivce lze prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu flexicurity působit na

kvalitnější život. Efektivnost nástrojů politiky zaměstnanosti je však podmíněna na jedné

straně individuálním přizpůsobením uchazečů o práci, a na druhé straně akceptace požadavků

poptávkové strany pracovního trhu.

Lenka Svobodová a Iveta Mlezivová z pražského Výzkumného ústavu bezpečnosti práce

vychází z premisy významného působení organizace pracovní doby a formy zaměstnaneckého

vztahu na kvalitu života člověka. Ovlivňují zejména takové oblasti, jako jsou rovnováha pracovního

a mimopracovního života, zaměstnatelnost, jistota příjmu a zaměstnání, kariéra a rozvoj dovedností,

zdraví a duševní pohoda či časová suverenita. Autorky dále konstatují nárůst potřeby mapovat,

analyzovat a predikovat pozitivní i negativní dopady celosvětových vývojových a globalizačních

trendů na kvalitu pracovního i celkového života, identifikovat příležitosti i přinášet možnosti pro

pozitivní změny ve společnosti.

Jana Žitňáková z Mendlovy univerzity v Brně porovnává objektivní dimenzi kvality života

ve venkovských, oblastech Jihomoravského kraje na hierarchické úrovni správních obvodů

obcí s rozšířenou působností. Indikátory seskupila do ekonomické, sociální a environmentální

domény. ORP Šlapanice ležící v těsné blízkosti krajského města je typem suburbanizovaného

regionu. ORP Boskovice tvoří vnitřní periferii, Znojmo a Veselí nad Moravou patří

k pohraničním regionům. Jihomoravský venkov není homogenní, diferenciace kromě jiných

faktorů souvisí se vzdáleností od Brna. To způsobuje, že nejvyšší kvalita života je na

Šlapanicku, nejnižší na Znojemsku.

František Murgaš

8

SPOKOJNOSŤ S MIESTOM AKO INDIKÁTOR KVALITY ŽIVOTA

V PRIHRANIČNÝCH OBCIACH SLOVENSKO-UKRAJINSKEJ HRANICE

SATISFACTION WITH THE PLACE AS QUALITY OF LIFE INDICATOR IN THE

BORDER VILLAGE ON SLOVAK-UKRAINE BORDER

Martin Angelovič

Abstrakt: V príspevku sa venujeme analýze spokojnosti s miestom svojho života, ktoré

prebehlo na základe hodnotenia dotazníkového šetrenia. Hodnotenie spokojnosti s miestom

považujeme za indikátor kvality života. Prezentujeme výsledky analýzy spokojnosti

s miestom života obyvateľov žijúcich vo vybraných obciach na slovenskej strane slovensko-

ukrajinskej hranice. Venujeme pozornosť stručnej charakteristike vybraných obcí, metodike

ich zaradenia do výskumu a vnímaniu spokojnosti s miestom. Výsledky výskumu

prezentujeme spoločne za všetky obce, pričom sa sústreďujeme na rozdielne vnímanie

spokojnosti s miestom podľa štruktúry respondentov.

Kľúčové slová: kvalita života, spokojnosť so životom, spokojnosť s miestom, hranica,

prihraničie

Abstract: This article deals with the analysis of satisfaction with the place of life, which was

held on the basis of a questionnaire survey. Rate satisfaction with the place, as an indicator of

quality of life. We present the results of the analysis of satisfaction with the place of life of

people living in selected villages in Slovakia side of Slovak - Ukrainian border. We paid

attention to a brief characterization of selected municipalities, their classification

methodology in research and perceptions of satisfaction with the place. We present all the

results of research together for all municipalities, focusing on the different perceptions of

satisfaction with the place according to the structure of respondents.

Key words: Quality of life, life satisfaction, satisfaction with place, border, borderland

1. ÚVOD

Neoliberálny ekonomický poriadok dnes ponúka rôzne rebríčky najlepších miest pre život,

v ktorých súťažia prevažne mestá. Pri regiónoch sa sumarizácia dosiahnutých

9

socioekonomických alebo ekonomických výsledkov, ktoré majú indikovať vysokú kvalitu

života obyvateľov regiónu a jej trvalú udržateľnosť, prezentuje skôr v rebríčkoch

konkurencieschopnosti regiónov.

Priestorová diferenciácia kvality života je jedným z kľúčových pojmov pri výskume kvality

života v geografii a je podmienená práve rozdielnosťou miest života obyvateľov. Viacero

autorov sa venuje priestorovej diferencovanosti kvality života či už na úrovni regiónov alebo

miest (pozri napr. Pacione 2003; Ira, Andráško 2008; Ira, Michálek, Podolák 2005; Murgaš

2009). Porovnania v týchto prácach sa orientujú prevažne na analýzu dostupných

socioekonomických ukazovateľov a ich priestorovej diferenciácie. Menej je už skúmané

subjektívne hodnotenie obyvateľov žijúcich v danom regióne či meste, ktoré podľa nášho

názoru zohráva nezastupiteľné miesto v hodnotení dobrého miesta pre život. Tohto prístupu

sa pridržiavame v našom príspevku, ktorý ponúka subjektívne zhodnotenie spokojnosti

s miestom vo vybraných obciach.

V hodnotení kvality života je iba málo názorových zhôd. Jednou z nich je existencia

subjektívnej a objektívnej dimenzie kvality života. Geografické práce zamerané na kvalitu

života (napr. Spišiak, Danihelová 1998, Ira 2005, Ira, Andráško 2007, Murgaš 2005 a 2009,

Bascó 2006 a 2007) sa snažia hľadať rozvrstvenie spoločnosti v priestorovej diferenciácii

parametrov – indikátorov kvality života. Priestorová diferenciácia indikátorov kvality života

je samozrejme nerovnomerná, ovplyvňovaná viacerými faktormi. Pri skúmaní jednotlivých

faktorov je najdôležitejším aspektom mierka výskumu.

Kvalitu života teda možno hodnotiť podľa subjektívnych a objektívnych indikátorov. Medzi

objektívne indikátory môžeme zaradiť ekonomickú situáciu, zdravie a zdravotnú starostlivosť,

zamestnanie, vzdelanie, rodinné vzťahy a prostredie. Subjektívne indikátory sa odvíjajú od

individuálneho vnímania a hodnotenia jednotlivých životných situácií. Tu môžeme zaradiť

subjektívnu spokojnosť so životom a tiež subjektívnu spokojnosť s miestom svojho života.

Región slovensko-ukrajinského pohraničia neobsadzuje popredné miesta v rebríčkoch

konkurencieschopnosti a ani mestá ležiace v tomto regióne nie sú najvychytenejšími

lokalitami pre život. Schengenská hranica, rozdeľujúca tento región, navyše nevytvára vhodné

prostredie pre naštartovanie ekonomického pokroku a zvyšovaniu socioekonomických

indikátorov kvality života. Aj napriek negatívnemu obrazu regiónu môže byť jeho vnímanie

obyvateľmi, ktorí v ňom žijú pozitívne. To sú dôvody, ktoré nás viedli k realizácii výskumu

subjektívneho vnímania kvality života obyvateľov slovensko-ukrajinského pohraničia.

Jedným z čiastkových výskumov bol výskum spokojnosti obyvateľov s miestom svojho

10

života. Stručné výsledky tohto výskumu za vybrané obce na slovenskej strane slovensko-

ukrajinskej hranice prezentujeme v tomto príspevku.

Nakoľko miesto výskumu považujeme za veľmi dôležité, v úvodnej časti príspevku veľmi

stručne prezentujeme jednotlivé obce. Tiež poukazujeme na vybrané rozdiely vo vnímaní

spokojnosti s miestom na základe pohlavia. V ďalšej časti prezentujeme sumárne výsledky

hodnotenia všetkých zozbieraných údajov na slovenskej strane hranice.

Cieľom nášho príspevku je priblíženie výsledkov výskumu hodnotenia subjektívnej

spokojnosti s miestom svojho života obyvateľmi vo vybraných prihraničných obciach na

slovenskej strane slovensko-ukrajinského pohraničia. Snažíme sa odpovedať na otázku, ako

vnímajú obyvatelia prihraničných obcí miesto svojho života. Máme snahu poukázať na

rozdiely vo vnímaní spokojnosti s miestom na základe vybraných ukazovateľov ako sú

štruktúra respondentov či prítomnosť hraničného priechodu v obci.

2. METODIKA VÝSKUMU

Pri výskume spokojnosti s miestom svojho života obyvateľov prihraničných regiónov sme

zvolili metódu výskumu vo forme dotazníka. Dotazník pozostával zo série rozlišujúcich

otázok pre zistenie štruktúry respondentov a otázok zameraných na hodnotenie spokojnosti

s miestom svojho života. Výskum prebehol v mesiacoch Január až Máj 2013, ako súčasť

výskumu dizertačnej práce (Bližšie k metodike výskumu pozri Ištok, Angelovič 2013

a Angelovič 2013).

Dotazník bol zameraný prevažne na dospelú populáciu, teda obyvateľov starších ako 16

rokov. Hranicu 16 rokov sme zvolili z dôvodu možnosti ekonomickej aktivity tejto vekovej

skupiny a tiež ju považujeme za mentálnu medzu uvedomenia si svojej kvality života.

Po úvodných rozdeľujúcich otázkach, boli respondentom položené otázky spokojnosti s

miestom svojho života. V odpovediach mohli respondenti kvantifikovať svoju spokojnosť na

základe označenia hodnoty na škále od 1 (nespokojný) až po 10 (veľmi spokojný).

Vyhodnotenie otázok prebehlo jednoduchým výpočtom aritmetického priemeru za jednotlivé

skupiny obyvateľstva.

Meranie spokojnosti s miestom svojho života sme realizovali vo vybraných obciach na

Slovenskej strane hranice, pričom každá obec bola vybraná na základe špecifických

podmienok (historická spätosť s priebehom hranice v regióne, existencia hraničného

priechodu). Našim cieľom pri výbere miesta výskumu bola identifikácia obcí, ktoré by boli

svojím spôsobom špecifické z hľadiska historického a aj v súčasnosti by boli späté s hranicou

11

a jej fungovaním. Tieto obce podľa nášho názoru v sebe kombinujú všetky podstatné znaky

regiónu prihraničia a výsledky získane pri ich výskume môžu byť generalizované na celý

priestor pohraničia.

Pri výbere miesta realizácie výskumu boli zohľadnené dva základné princípy – historický a

funkčný. Zohľadňovali sme históriu obcí, na základe ktorej boli do nášho výskumu zaradené

obce Lekárovce a Veľké Slemence, ktoré mali špecifický historický vývoj úzko spätý s

existenciou a fungovaním hraníc. Pri funkčnom princípe sme hľadali obce s hraničným

prechodom na Ukrajinu. Vybrali sme obec Ubľa a tiež obec Veľké Slemence, ktorá bola

vybraná na základe oboch našich kritérií.

Dotazníkové šetrenie bolo metodicky zakotvené v postupe kvótneho výberu respondentov

z hľadiska zabezpečenia rovnakého počtu mužov a žien vo vzorke respondentov

a zabezpečenia minimálne 5% vzorky všetkých skúmaných skupín respondentov.

Náš výskum hľadá odpoveď na otázku, či obyvatelia prihraničnej obce vnímajú miesto

svojho života ako dobré miesto pre svoj život. Zameriavame sa na vyjadrenia obyvateľov

prostredníctvom dotazníka a sledujeme rozdiely v pohlaví, veku, vzdelaní či statuse

respondentov.

3. MIESTO VÝSKUMU

Lekárovce

Obec Lekárovce leží po oboch stranách rieky Uh vo Východoslovenskej nížine pri hraniciach

s Ukrajinou v nadmorskej výške 99 - 109 metrov. Rozloha katastra je 1226 hektárov a v obci

na konci roku 2012 žilo 962 obyvateľov. Administratívne obec patrí do okresu Sobrance v

Košickom kraji. Časť hranice katastra obce je štátnou hranicou Slovenska s Ukrajinou, ale

v obci sa nenachádza hraničný prechod.

Obec prešla veľmi zaujímavým historickým vývojom v súvislosti s hranicou, predovšetkým

v posledných 100 rokoch, čo bolo jedným z hlavných argumentov pre jej výber ako miesta

výskumu. Tiež zavážil aj fakt, že obec nemá hraničný priechod.

Spokojnosť s miestom svojho života v obci Lekárovce

Výskumu sa v dotazníkovom šetrení zúčastnilo 5,1% obyvateľov Lekároviec starších ako 16

rokov, čo predstavovalo 42 respondentov. Z celkového počtu bolo 47,6 % mužov a 52,4 %

žien.

Obyvatelia obce Lekárovce sú spokojní s miestom svojho bydliska - života. Bodové

ohodnotenie otázky bolo v priemere 6,8 bodu, čo je vyššie ako priemerná spokojnosť so

12

svojím životom v obci, ktorá dosahovala iba 5,1 bodu. Spokojnejší sú pri hodnotení miesta

svojho života muži, ktorí v priemere priradili miestu svojho života 7,2 bodu a ženy iba 6,5.

Výsledok je opačný ako pri hodnotení spokojnosti so svojím životom, kde boli ženy viac

spokojnejšie ako muži.

Ubľa

Obec Ubľa leží vo Východných Karpatoch v Bukovských vrchoch v doline riečky Ublianka

v nadmorskej výške 223 m.n.m. Rozloha katastra obce je 2 914 ha a priemerná hustota

zaľudnenia v obci je 28 obyvateľov na km2. Administratívne patrí obec do okresu Snina

v Prešovskom kraji.

Ubľa neprešla takým zložitým historickým vývojom ako Lekárovce. Jej história začína

neskôr a prvá písomná zmienka o obci je až z roku 1567. Predovšetkým v súvislosti

s hranicou a jej presunmi v tejto oblasti v posledných sto rokoch nebol vývoj taký turbulentný

ako v Lekárovciach. Ako objekt nášho výskumu bola obec vybraná predovšetkým vďaka

existencii hraničného priechodu na Ukrajinu, ktorý je v katastri obce. Jedná sa o cestný a peší

hraničný prechod.

Spokojnosť s miestom svojho života v obci Ubľa

Dotazníkového prieskumu sa zúčastnilo 8,5% obyvateľstva obce, čo predstavovalo 67

respondentov. Z celkového počtu respondentov bolo 47,7% mužov a 52,3% žien. Otázka

spokojnosti s miestom bydliska u obyvateľov obce Ubľa získala v priemere 7,1 bodu. Túto

hodnotu môžeme považovať za veľmi pozitívny výsledok. Spokojnejšie s miestom svojho

života v obci boli ženy, hoci rozdiel predstavuje iba 0,1 bodu

Veľké Slemence

Obec leží vo Východoslovenskej nížine na Východoslovenskej rovine v nadmorskej výške

103 m.n.m. Rozloha katastra obce je 997 ha a priemerná hustota zaľudnenia je 61 osôb na

km2. Administratívne obec patrí do okresu Michalovce v Košickom kraji.

V obci v roku 2011 žilo 606 obyvateľov. Podľa výsledkov posledných sčítaní je počet

obyvateľov v obci stabilizovaný. V roku 1991 žilo v obci 633 obyvateľov a v roku 2001 len

604. Takže za posledné desaťročie sa dokonca počet obyvateľov v obci zvýšil, hoci iba

celkom nepatrne. V obci žije 290 mužov (47,8%) a 316 žien (52,2%).

Spokojnosť s miestom svojho života v obci Veľké Slemence

Štruktúra respondentov sa iba minimálne odchyľuje od zloženia obyvateľov obce podľa

pohlavia (48,3% mužov a 51,7% žien). Najväčší rozdiel v štruktúre respondentov a štruktúre

obyvateľov Veľkých Slemeniec je v národnostnom zložení. Nášho dotazníkového prieskumu

sa zúčastnilo 9,9% obyvateľstva obce, čo predstavovalo 60 respondentov. Obyvatelia obce

13

Veľké Slemence dosahovali pri hodnotení spokojnosti s miestom svojho života vyššie

priemerné hodnoty ako pri hodnotení spokojnosti so svojím životom. Otázka získala v

priemere 5,4 bodu, čo je o jeden stupeň viac ako priemer otázky spokojnosti so svojím

životom. Obyvatelia sú teda na základe výsledkov nášho výskumu spokojnejší s miestom kde

žijú ako so svojím životom. Z hľadiska pohlavia respondentov v obci je rozdiel v hodnotení

otázky 0,9 bodu. Spokojnejší s miestom bydliska sú muži, ktorí priradili spokojnosti v

priemere 5,8 bodu, zatiaľ čo ženy iba 4,9.

4. SPOKOJNOSŤ S MIESTOM

Cieľom otázky: Ste spokojný s miestom kde žijete? bolo zistiť, či obyvatelia prihraničia

vnímajú miesto svojho života pozitívne. Otázku sme analyzovali podľa obcí a v nasledujúcich

riadkoch ponúkame celkové zhodnotenie otázky za slovenské prihraničie.

Graf č. 1: Spokojnosť s miestom a spokojnosť so životom vo vybraných obciach

Zdroj: autor

Respondenti v našom výskume v obciach na slovenskej strane slovensko-ukrajinskej hranice

priradili miestu svojho života hodnotu 6,4 bodu, čo je o 1,2 bodu vyššia priemerná hodnota

akú uviedli pri hodnotení kvality svojho života. Obyvatelia prihraničia sú teda viac spokojní s

miestom, kde žijú ako so svojím životom. V hodnotení miesta na základe pohlavia sú viac

spokojní muži, ktorých priemerné ohodnotenie bolo na úrovni 6,7 bodu. Ženy spokojnosti s

miestom svojho života priradili iba 6,2 bodu, čo je síce menej, ale stále je to v pozitívnej časti

spektra. Pri kvantifikácii bola u mužov najčastejšie uvádzaná hodnota 6 a 7, ktoré uviedlo

zhodne po 18,5% respondentov. U žien bola najčastejšie uvádzanou hodnota 7, ktorú uviedlo

17% respondentiek. Zaujímavý je pohľad na hodnotenie najvyššou možnou hodnotou 10. U

mužov túto hodnotu uviedlo až 17% respondentov, zatiaľ čo u žien iba 6,8%. Muži teda

0

1

2

3

4

5

6

7

8

Lekárovce Ubľa Veľké Slemence

Slovenské prihraničie

Spokojnosť so životom (body)

Spokojnosť s miestom (body)

14

najvyššiu hodnotu uvádzali trikrát častejšie ako ženy. Aj napriek menším rozdielom muži aj

ženy považujú prihraničie za dobré miesto pre svoj život.

Z hľadiska vnímania prihraničia ako miesta pre život na základe veku najvyššiu spokojnosť

uviedli respondenti vo vekovej kategórii od 36 do 50 rokov s priemerom 7,0 bodu. Veľmi

spokojní sú tiež respondenti vo vekových kategóriách 51 až 65 rokov (6,5 bodu) a 26 až 35

rokov (6,2 bodu). Menej spokojní sú najstarší respondenti, ktorí uviedli v priemere iba 6,0

bodu a najmenej spokojní sú najmladší respondenti s hodnotením iba 5,5 bodu. Aj napriek

týmto rozdielom všetky vekové skupiny uvádzajú celkovú spokojnosť, pretože všetky

výsledky hodnotení boli v pozitívnej časti spektra.

Na základe vzdelania najpozitívnejšie hodnotia prihraničie respondenti s dosiahnutím

stredoškolským vzdelaním s maturitou, ktorí uviedli priemernú spokojnosť na úrovni 6,9

bodu. Respondenti s vysokoškolským vzdelaním uviedli v priemere hodnotu 6,5 bodu a 5,9

bodu v priemere uviedli respondenti so základným a stredoškolským vzdelaním bez maturity.

Pri hodnotení statusu sme zistili najvyššiu hodnotu pri pracujúcich, podobne ako to bolo pri

analýze spokojnosti so svojím životom. Pracujúci v odpovedi na otázku spokojnosti s

miestom svojho bydliska uviedli priemerné hodnotenie na úrovni 6,9 bodu. Zaujímavé je

postavenie nezamestnaných, ktorí uviedli v priemere hodnotu 6,3 bodu a boli tak druhí

najspokojnejší. Menej spokojní ako nezamestnaní sú s miestom svojho bydliska dôchodcovia

(5,9 bodu), študenti (5,6 bodu) a tiež podnikatelia, ktorí so ziskom iba 5,3 bodu skončili z

hľadiska analýzy otázky ako najmenej spokojní.

Zhodnotenie spokojnosti s miestom svojho života na základe príjmu respondentov

nepredstavuje výraznejšie rozdiely ako pri statuse. Najviac spokojní s miestom sú obyvatelia s

príjmom v intervale od 200 do 500 eur s hodnotou 6,6 bodu. Výsledok tejto skupiny je

opätovne najlepší, podobne ako pri spokojnosti so svojím životom. Iba o niečo menej

spokojní sú obyvatelia s príjmom od 500 do 1000 eur zo ziskom 6,5 bodu v priemere a

respondenti s najnižším príjmom so ziskom 6,3 bodu v priemere. Najmenej spokojní s

miestom svojho života sú respondenti s najvyšším príjmom, ktorých priemerné hodnotenie

bolo na úrovni iba 4,5 bodu. Je to jediná príjmová skupina, ktorá miesto svojho bydliska

vníma skôr negatívne. Dôvodov môže byť viacero, z nášho pohľadu ide prevažne o pracovné

a podnikateľské možnosti v regióne, iba malá skupinka respondentov s týmito príjmami ich

získavala priamo vo svojej obci. Teda miesto svojho života hodnotia viac negatívne, nakoľko

im neponúka také možnosti, ako by si želali.

Spokojnosť s prihraničím ako miestom pre plnohodnotný život, sme sa rozhodli analyzovať

nielen na základe otázky kvantifikácie spokojnosti s miestom života, ale aj otázkou možného

15

odsťahovania sa z obce na miesto mimo prihraničnú oblasť. Analýza na základe obcí ponúkla

rozdielne výsledky. V tejto časti zhodnotíme otázku ako celok spojením výsledkov zo

všetkých troch obcí. Ako už naznačili výsledky analýzy otázky spokojnosti s miestom svojho

života, aj otázky prípadného vysťahovania sa z pohraničia, obyvatelia vnímajú prihraničie

pozitívne.

Možnosť vysťahovať sa podľa nášho výskumu, by určite prijalo iba 18,3% respondentov a

skôr by sa vysťahovalo ďalších iba 27,8% opýtaných. Spolu nad možnosťou opustiť

pohraničie teda uvažuje 46,1% opýtaných. Určite by sa nevysťahovalo 27,9% opýtaných a

skôr nie ako áno uviedlo 26,0% respondentov. Ženy by sa vysťahovali radšej ako muži.

Možnosť určite áno bola vyjadrená v pomere 42,0% mužov ku 58,0% žien. Tiež možnosť

skôr áno je v prospech žien v pomere 55,4% ku 44,6%. Naproti tomu možnosť určite nie je v

prospech mužov v pomere 61,7% mužov k 38,3% žien. Výsledok otázky sťahovania sa teda

zhoduje s výsledkami hodnotenia spokojnosti s miestom svojho života, kde ženy boli menej

spokojné. Prihraničie, napriek svojmu často nie dobrému imidžu, je stále dobrým miestom pre

život respondentov.

5. ZÁVER

V predloženom príspevku sme sa venovali subjektívnemu vnímaniu spokojnosti s miestom

svojho života v prihraničných obciach Slovensko-ukrajinského prihraničia. V príspevku

diskutujeme zozbierané údaje z dotazníkového šetrenia z troch obcí na Slovenskej strane

slovensko-ukrajinskej hranice.

Na základe výsledkov nášho šetrenia sme zistili, že spokojnosť s miestom je vyššia ako

spokojnosť so svojím životom, keď v celkovom porovnaní spokojnosti bola spokojnosť

s miestom o 1,2 bodu vyššia ako spokojnosť so svojím životom. Obyvatelia nami vybraných

obcí teda hodnotia prihraničie ako dobré miesto pre život. Subjektívne sú spokojnejší

s prihraničím ako miestom svojho života muži ako ženy. Z hľadiska vekovej štruktúry

respondentov boli najmenej spokojní najstarší a najmladší respondenti, ale aj napriek

rozdielom všetky vekové skupiny uvádzajú celkovú spokojnosť, pretože všetky výsledky

hodnotení boli v pozitívnej časti spektra a dosahovali hodnoty nad 5,0 bodu.

Z hľadiska statusu sme najvyššie hodnoty zaznamenali u pracujúcich respondentov.

Najnižšie hodnoty uvádzali najčastejšie študenti a podnikatelia. Pri výške príjmu najvyššie

hodnoty spokojnosti uvádzali prekvapivo respondenti s najnižším príjmom a najnižšie

hodnoty sme zaznamenali u respondentov s najvyššími príjmami.

16

Na základe našich zistení môžeme konštatovať, že spokojnosť s miestom je dôležitou

súčasťou celkovej spokojnosti so svojím životom. Priestor zohráva dôležitú úlohu vo vnímaní

kvality svojho života. Za najdôležitejšie faktory vplývajúce na spokojnosť s miestom

považujeme pri prihraničných obciach ich polohu, spätosť s hranicou, prevažne tú funkčnú

teda existenciu hraničného prechodu a manažment obce. Výsledky za slovenské prihraničie

ukazujú, že subjektívne obyvatelia vnímajú prihraničie ako dobré miesto pre život. Vnímajú

priestor svojho života pozitívnejšie ako svoj život samotný, čo je v rozpore s prezentovaním

médií a celkovou náladou v spoločnosti a naznačuje to akúsi exkluzivitu prihraničia EU oproti

napr. vnútorným štátnym perifériám, ale tento predpoklad vyžaduje ešte ďalšie výskumy.

Literatúra:

ANGELOVIČ, M. (2013): Vplyv hranice na kvalitu života obyvateľov prihraničných regiónov

na príklade slovensko-ukrajinského pohraničia, Prešovská univerzita v Prešove. Fakulta

humanitných a prírodných vied. Katedra geografie a regionálneho rozvoja. Prešov 2013.

BACSÓ, P. (2006): Niektoré aspekty merania kvality života. In GEO Information, 3, s. 1-13.

BACSÓ, P. (2007): Vybrané indikátory kvality bývania v obvode Štúrovo. Zborník

príspevkov z 8. vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov, s. 18. –

19.

BACSÓ, P. (2008): Quality of life context of the population in Štúrovo ward. In Svatoňová H.

et al., (ed.): Geography in Czechia and Slovakia. Theory and practice at the onset of 21st

century. Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno, 356-360 p.

IRA V. (2005): Kvalita života a postavenie Slovenska z hľadiska medzinárodných porovnaní.

In Vaishar, A., Ira, V., (eds.): Geografická organizace Česka a Slovenska v současném

období. Ústav geoniky AV ČR, Brno, s. 30-38.

IRA, V., ANDRAŠKO, I. (2007): Kvalita života s pohľadu humánnej geografie. Geografický

časopis 59, s. 159-179.

IRA, V., ANDRÁŠKO, I. (2008): Quality of life in the urban environment of Bratislava: two

time-spatial perspectives. In Geografický časopis, 60, s. 149-178.

IRA, V., MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P. (2005(: Kvalita života a jej regionálna

diferenciácia v SR. Životné prostredie, 39, 6, p.

IŠTOK., R., ANGELOVIČ, M. (2013): Vybrané teoreticko-metodologické aspekty výskumu

kvality života s prihliadnutím na prihraničné regióny. In Prírodné vedy - Folia Geographica

17

20, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis. Prešovská

univerzita, Prešov.

MURGAŠ, F. (2005): Konceptuálny rámec kvality života v geografii. In Vaishar, A., Ira, V.,

(eds.): Geografická organizace Česka a Slovenska v současném období. Ústav geoniky

Akademie věd ČR. Brno

MURGAŠ, F. (2009): Kvalita života a jej priestorová diferenciácia v okresoch Slovenska. In

Geografický časopis 61, 2, 121-138.

PACIONE, M. (2003). Urban environmental quality and human wellbeing - a social

geographical perspective. In Landscape and Urban Planning, vol. 65, 19–30. http://www1.g

eo.ntnu.edu.tw/~moise/Data/Books/Social/06%20social%20security/uban%20environmental

% 2 0quality%20and%20human%20wellbeing.pdf.

SPIŠIAK, P., DANIHELOVÁ, D. (1998): Niektoré otázky kvality života v suburbánnom

priestore Bratislavy. In Acta Facultatis Rerum Naturalium Universatis Comenianae–

Geographica No. 41.

Kontaktné údaje:

Mgr. Martin ANGELOVIČ, PhD.

Prešovská univerzita

Katedra geografie a regionálneho rozvoja

ulice 17. novembra 1

081 16 Prešov

[email protected]

18

POROVNANIE TROCH SPÔSOBOV HODNOTENIA SUBJEKTÍVNEJ KVALITY

ŽIVOTA

COMPARISON OF THREE TYPES OF QUALITY OF LIFE ASSESSMENT

Peter Babinčák

Abstrakt: Cieľom štúdie bolo porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality

života na základe teórie spokojnosti so životom, rozdielového modelu kvality života a

priameho hodnotenia kvality - akosti. Vzorke 282 respondentov bol predložený dotazník

obsahujúci tri typy hodnotenia dvanástich oblastí života vybraných z metodiky WHOQOL a

ďalšie metodiky na meranie subjektívnej pohody a sebaúcty. Výsledky naznačujú, že sa jedná

o hodnotenie navzájom súvisiacich ale odlišných konštruktov. Zároveň bola analýza zameraná

na rozdiely v kognitívno-afektívnej povahe porovnávaných spôsobov hodnotenia subjektívnej

kvality života.

Kľúčové slová: Kvalita života, spokojnosť so životom, rozdielový model kvality života

Abstract: The aim of the study was to compare three methods of evaluating subjective

quality of life on the basis of the theory of life satisfaction, gap model of quality of life and

direct assessment of quality. 282 respondents were presented a questionnaire containing three

types of evaluation of twelve fields of life selected from the WHOQOL methodology and

other methodologies for measuring subjective well-being and self-esteem. The results suggest

that it is the case of assessment of interrelated yet distinct constructs. At the same time, the

analysis was focused on the differences in cognitive-affective nature of the compared methods

of evaluating subjective quality of life.

Key words: Quality of life, Satisfaction with life, gap model of quality of life

*Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č.

APVV-0374-10.

1. ÚVOD

Poznáme rôzne spôsoby hodnotenia subjektívnej kvality života. Zjednocujúcim prvkom je to,

že sa jedná o meranie premenných, ktoré nemožno pozorovať priamo, majú pôvod v prežívaní

osôb samotných (Džuka, 2004) a ich výsledok nemôže vyjadriť nestranný pozorovateľ; je to

19

sebahodnotenie založené na implicitných kritériách (Veenhoven, 2000). K najčastejšie

používaným konštruktom pre subjektívne hodnotenie kvality života patrí spokojnosť,

subjektívna pohoda a šťastie, pričom (z hľadiska definičného ukotvenia) sa tieto konštrukty

obsahovo prekrývajú. V tejto stati nejde o diferenciáciu a definovanie spomenutých

konštruktov, podrobnejšie o danej problematike referujú napríklad Kebza a Šolcová (2003).

Pre účely tejto štúdie sme zvolili porovnanie troch spôsobov hodnotenia, ktoré sú si

z formálneho hľadiska veľmi podobné. Jedná sa o hodnotenie prostredníctvom spokojnosti,

rozdielu a hodnotenie kvality – akosti typu dobrý/zlý. Našim cieľom je overiť, či je odlišnou

formou meraný ten istý konštrukt. Jedná sa o overovanie nepriame skrz porovnanie, či rôzne

spôsoby hodnotenia vyústia v ten istý výsledok a či majú totožné vlastnosti v porovnaní

s inými premennými, ktorých vzťah k subjektívnej kvalite života je známy.

Pre všetky tri prístupy platí, že sa jedná o subjektívne hodnotenie kvality života. V literatúre

najbežnejším je hodnotenie subjektívnej kvality života prostredníctvom spokojnosti. Podľa

Ondrejku a Mažgútovej (2003) je spokojnosť kognitívnym hodnotením života, relatívne

stálou charakteristikou a je potrebné ho odlíšiť od subjektívnej pohody obsahujúcej

emocionálnu zložku. Pri hodnotení spokojnosti so životom sa zvykne rozlišovať globálna

spokojnosť so životom ako celkom a spokojnosť so špecifickými oblasťami života. Ich

vlastnosti, dynamika a vzájomné vzťahy sú v literatúre dobre popísané (Ehrhardt, Saris, &

Veenhoven, 2000, Cummins et al., 2003, Sirgy, 2006), napr. v teórii homeostatickej

rovnováhy spokojnosti so životom, top-down a bottom-up modeloch a pod.

Rozdielový model kvality života vychádza z toho, že podstatou kvality života je

rozdiel/diskrepancia medzi rôzne definovanými očakávaniami osoby a realitou (aktuálnym

stavom) v určitom časovom období (Brown, Bowling, & Flynn, 2004). Podľa jedného

z prvých autorov rozdielového konceptu kvality života Calmana (1984) kvalita života

predstavuje rozdiel alebo medzeru medzi nádejami a očakávaniami osoby na základe jej

súčasných skúseností. Takáto kvalita života môže byť popisovaná len z perspektívy

jednotlivca a závisí od minulej skúsenosti, aktuálneho životného štýlu, nádejí do budúcna,

snov a ambícií. O dobrej kvalite života potom možno hovoriť, ak sú nádeje osoby

zodpovedajúce a naplnené aktuálnou skúsenosťou. Inou známou teóriou pracujúcou

s rozdielom je Michalosova (1985) viacnásobná diskrepantná teória. Michalos predpokladá,

že spokojnosť so životom ako celkom a so špecifickými doménami života je funkciou

objektívnych podmienok života osoby, objektívnych diskrepancií a percipovaných

diskrepancií.

20

Tretím použitým modelom pre hodnotenie subjektívnej kvality života je hodnotenie kvality

– akosti. Džuka (v tlači ) ju definuje ako „subjektívne ohodnotenie významných oblastí života

internej/osobnej a externej/neosobnej povahy na stupnici dobrý – zlý“. Tento spôsob je

dávaný do kontrastu s hodnotením spokojnosti, ktorú môžeme považovať premennú

reflektujúcu stav kvality života, nie však za kvalitu ako takú. Hodnotenie spokojnosti má

vlastnosti podobné osobnostným črtám a ako také nezodpovedá dobre multidimenzionálnemu

konštruktu kvality života (Babinčák, v tlači).

Všeobecným vstupným predpokladom výskumu bolo očakávanie absencie rozdielov medzi

zvolenými spôsobmi hodnotenia kvality života. Overovali sme korelácie a rozdiely medzi

jednotlivými spôsobmi hodnotenia a ich prediktívnu silu vzhľadom k zvoleným premenným

sebahodnotenia, pozitívneho a negatívneho afektu a globálnej spokojnosti so životom ako

celkom.

2. METÓDA

Pre účely tohto výskumu boli použité údaje 282 respondentov s priemerným vekom 30,02 r.,

z čoho 36,5 % bolo mužov. Účastníkom výskumu boli predložené nasledovné metodiky:

1. Dotazník troch typov hodnotenia kvality života – obsahuje hodnotenie 12 oblastí

kvality života prebraných z koncepcie WHOQOL a formulovaných podľa Wu (2008).

Jednotlivé oblasti boli hodnotené 3 spôsobmi – na základe spokojnosti (Ako ste spokojný/á s

Vaším zdravím?; 0 – úplne nespokojný, 10 – úplne spokojný), rozdielu medzi tým čo osoba

má a chce mať (Aký veľký rozdiel je medzi Vašim zdravím a tým, aké by ste ho chceli mať?;

1 – je to presne tak ako by som to chcel mať, 7 – vôbec sa nepribližuje k tomu, čo chcem)

a na základe hodnotenia kvality – akosti (Džuka, v tlači) (Aké je Vaše zdravie?; 1 - veľmi zlé,

7 – veľmi dobré). Hodnotenie spokojnosti obsahovalo tiež globálne posúdenie spokojnosti so

životom ako celkom a obdobne globálne posúdenie bolo hodnotené aj v podobe rozdielu.

2. Satisfaction With Life Scale - SWLS (Diener et al., 1985). Jedná sa o 5-položkovú

škálu na hodnotenie globálnej spokojnosti so životom ako celkom. Vnútorná konzistencia

škály bola α = 0,800.

3. The Positive and Negative Affect Schedule - PANAS (Watson, Clark, & Tellegan,

1988). Je škálou na zisťovanie pozitívnych a negatívnych emócií ako ukazovateľov

subjektívnej pohody. Obsahuje 10 pozitívnych a 10 negatívnych emócií a 5-bodovú

likertovskú odpoveďovú škálu s hodnotami reliability α (PA) = 0,798, α (NA) = 0,884.

4. Rosenberg Self-Esteem Scale – RSS (Rosenberg, 1965). Táto 10-položková metodika

predstavuje zlatý štandard pre zisťovanie globálneho sebahodnotenia osoby (α = 0,771).

21

Zošikmené hodnoty jednotlivých premenných boli normalizované umocnením. Pre účely

vzájomného porovnávania boli rôzne škálované hodnoty spokojnosti, rozdielu a kvality

transformované na z-skóre.

3. VÝSLEDKY

Prezentovaný výstup má povahu predvýskumu a vzhľadom k jeho účelu prevažujú najmä

jednoduché deskriptívne štatistiky na úrovni jednotlivých položiek hodnotenia oblastí kvality

života. Tieto neboli sumované, vzhľadom k tomu, že sa nejedná o položky patriace do

hotového nástroja so známou faktorovou štruktúrou a reprezentujú odlišné a často nezávislé

oblasti hodnotenia. Zároveň zmysluplná teória je dostupná len k sumárnym skóre spokojnosti

(Sirgy, 2006), nie však k rozdielu či kvalite-akosti.

Pri porovnaní jednotlivých hodnotení (diferencie transformovaného z-skóre pre dvojice

hodnotení SxR, SxQ, SxQ) sú si najviac podobné hodnotenia spokojnosti (S) a kvality (Q)

s takmer 90% podielom malých rozdielov (do 1 štand.odchýlky), viac sa odlišuje hodnotenie

rozdielu (R) a kvality a hodnotenie rozdielu a spokojnosti. Porovnania dvojíc jednotlivých

Tab. 1 Deskriptívne štatistiky diferencie hodnotení spokojnosti, rozdielu a kvality; porovnanie

testom pre závislé výbery (údaje transformované na z-skóre).

Priemerný rozdiel Sig. - Wilcoxon test Sig. - Sign test

S & R S & Q R & Q S & R S & Q R & Q S & R S & Q R & Q

globálne hodnotenie 0,78 0,248 0,536

(1) životná úroveň 0,72 0,58 0,65 0,565 0,717 0,477 0,436 0,340 0,336

(2) zdravie 0,54 0,50 0,51 0,511 0,565 0,021 0,905 0,633 0,000

(3) rodina 0,58 0,47 0,54 0,255 0,762 0,005 0,000 0,189 0,000

(4) práca 0,67 0,45 0,64 0,887 0,049 0,271 0,856 0,628 0,278

(5) priatelia 0,70 0,51 0,66 0,053 0,721 0,889 0,003 0,017 0,036

(6) bývanie 0,72 0,54 0,68 0,181 0,729 0,497 0,009 0,370 0,720

(7) partner 0,55 0,35 0,51 0,000 0,117 0,000 0,000 0,039 0,000

(8) oddych 0,67 0,58 0,65 0,455 0,795 0,479 0,189 0,765 0,006

(9) duchovno 0,68 0,44 0,56 0,847 0,267 0,029 0,091 0,035 0,001

(10) doprava 0,65 0,51 0,59 0,714 0,913 0,240 0,137 0,811 0,023

(11) vzdelanie 0,80 0,73 0,76 0,437 0,852 0,871 0,676 0,549 0,003

(12) vzhľad 0,67 0,51 0,65 0,631 0,928 0,960 0,512 0,551 0,004

Priemer 0,66 0,51 0,62

Pozn.: v tabuľke sú z priestorových dôvodov uvedené len hodnoty signifikancie; boldom sú

zvýraznene rozdiely s p<0,05

22

hodnotení s priemernými hodnotami rozdielov a hodnotami signifikancie neparametrického

párového testu sú uvedené v tab.1 (parametrické porovnanie priemerov sa nehodí kvôli

transformácii hodnôt na z-skóre).

Najviac štatisticky významných diferencií bolo medzi hodnotením rozdielu a kvality,

prevažujú však nesignifikantné odlišnosti. Na úrovni položiek je najviac rozdielov pri

hodnotení domény partnerských vzťahov.

Ak je podobnosť v hodnotení overovaná korelačnou analýzou (tab.2), najtesnejšie vzťahy

vykazujú hodnotenia spokojnosti a kvality, pre jednotlivé oblasti sa koeficienty pohybujú

priemerne nad hodnotnou 0,72. Priemerná hodnota korelácií medzi rozdielom a kvalitou je

-0,60 a medzi spokojnosťou a rozdielom -0,55.

Tab. 2 Korelácie medzi premennými spokojnosti, rozdielu a kvality pre12 oblastí kvality

života (N=282)

S & R S & Q R & Q

Globálne hodnotenie -,488

(1) Životná úroveň -,558 ,710, -,626

(2) Zdravie -,692 ,747 -,722

(3) Rodinné vzťahy -,656 ,787 -,690

(4) Práca -,562 ,798 -,597

(5) Priatelia -,473 ,710 -,574

(6) Bývanie -,501 ,700 -,555

(7) Partner -,642 ,821 -,715

(8) Oddych -,573 ,692 -,566

(9) Duchovný život -,487 ,789 -,544

(10) Doprava -,554 ,727 -,630

(11) Osobný rast -,403 ,492 -,422

(12) Vzhľad -,538 ,745 -,576

Poznámka: všetky korelácie sú signifikantné na hladine p<0,001

V ďalšom kroku (tab. 3) sme sériou lineárnych regresných analýz porovnávali prediktívnu

silu jednotlivých spôsobov hodnotenia kvality života, ak bolo ako kritérium zvolené

sebahodnotenie (RSS), pozitívny afekt (PA) a negatívny afekt (NA).

Na úrovni jednotlivých položiek sa pre kritérium sebahodnotenia najčastejšie v regresných

modeloch presadilo hodnotenie kvality (9x), pre negatívny afekt to bolo hodnotenie

spokojnosti (9x). Pri pozitívnom afekte výrazne neprevažuje žiadne z hodnotení. Ak boli

všetky domény vložené ako prediktory v regresnom modeli (tab.4), najviac variability

sebahodnotenia vysvetľovalo hodnotenie kvality (R=0,547), pozitívny afekt najlepšie

predikovalo hodnotenie spokojnosti (R=0,408). Pre negatívny afekt boli spokojnosť i kvalita

lepšími prediktormi ako rozdiel. Najlepšie korelovali prediktory s kritériom globálneho

23

Tab. 3 Zjednodušený výstup regresných analýz (hierarchická lineárna stepwise RA) pre

sebahodnotenie, pozitívny afekt a negatívny afekt ako kritérium a tri typy hodnotenia (S-

spokojnosť, R – rozdiel, Q – kvalita) v jednotlivých oblastiach kvality života ako prediktory*

Regresný model pre

prediktory (S,R,Q) v

doméne:

Kritérium

Sebahodnotenie Pozitívny afekt Negatívny afekt

globálne hodnotenie (len pre

S a R) S (17,2%), R (2,3%) R (7,8%) S (17,0%), R (1,7%)

(1) životná úroveň Q (14,1%) Q (4,3%) R (7,3%), S (1,4%)

(2) zdravie Q (10,8%) S (7,2%), R (1,3%) R (10,5%)

(3) rodina R (6,8%) R (3,7%) S (16,8%), R (2,7%)

(4) práca R (9,2%), Q (1,7%) Q (5,3%) Q (8,3%, R (1,9%)

(5) priatelia Q (12,5%) S (6,8%), R (1,7%) S (7,1%)

(6) bývanie S (15,6%), R (2,8%) R (7,8%), Q (1,7%) S (7,1%), R (1,5%)

(7) partner Q (3,6%) *nesig.model S (10,4%)

(8) oddych Q (8,0%) S (7,7%) R (8,1%), S (1,7%)

(9) duchovno R (2,9%) S (3,7%) S (2,8%)

(10) doprava Q (2,0%) R (5,6%) S (3,7%)

(11) vzdelanie Q (15,0%, R (1,4%) Q (9,0%), S (1,7%) Q (9,0%), S (1,3%)

(12) vzhľad S (23,1%), Q (2,4%) Q (6,5%) Q (7,0%)

* v každej bunke sa nachádzajú signifikantné prediktory regresného modelu s uvedením %

vysvetlenej variancie

Na úrovni jednotlivých položiek sa pre kritérium sebahodnotenia najčastejšie v regresných

modeloch presadilo hodnotenie kvality (9x), pre negatívny afekt to bolo hodnotenie

spokojnosti (9x). Pri pozitívnom afekte výrazne neprevažuje žiadne z hodnotení. Ak boli

všetky domény vložené ako prediktory v regresnom modeli (tab.4), najviac variability

sebahodnotenia vysvetľovalo hodnotenie kvality (R=0,547), pozitívny afekt najlepšie

predikovalo hodnotenie spokojnosti (R=0,408). Pre negatívny afekt boli spokojnosť i kvalita

lepšími prediktormi ako rozdiel. Najlepšie korelovali prediktory s kritériom globálneho

posúdenia spokojnosti so životom (SWLS) s očakávanou vysokou hodnotnou viacnásobnej

korelácie pre hodnotenie spokojnosti (R=0,722), ale tiež kvality (R=0,690). Celkovo sú však

rozdiely medzi jednotlivými spôsobmi hodnotenia kvality života malé pre všetky premenné

zvolené ako kritérium.

4. DISKUSIA A ZÁVERY

Cieľom výskumu bolo porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života –

prostredníctvom spokojnosti, rozdielu a hodnotenia kvality. V súčasnosti nie sú k dispozícii

ekvivalentné nástroje (s identickým obsahom a líšiace sa len spôsobom hodnotenia) pre tieto

tri typy hodnotenia. Zároveň nie je známe, či pre odlišné typy hodnotenia možno použiť

24

Tab. 4 Viacnásobný koeficient korelácie R v regresných modeloch (metóda enter) pre 12

oblastí kvality života ako prediktorov (jednotlivo pre tri spôsoby hodnotenia S, R, Q)

a sebahodnotenie (RSS), pozitívny afekt (PA), negatívny afekt (NA) a spokojnosť so životom

ako celkom (SWLS) ako kritérium

RSS PA NA SWLS

S 0,490*** 0,408*** 0,505*** 0,722***

R 0,432*** 0,379** 0,454*** 0,606***

Q 0,547*** 0,364** 0,506*** 0,690***

rovnaké spôsoby agregovania údajov. Nemožno očakávať rovnakú povahu sumovaného skóre

položiek spokojnosti v rámci určitej oblasti kvality života v porovnaní napríklad s hodnotením

rozdielu (zodpovedá vo svojej podstate psychologický konštrukt subjektívneho hodnotenia

kvality života v určitej oblasti sume rozdielov zo špecifických indikátorov v rámci domény?).

K porovnaniu sme zvolili 12 položiek vystihujúcich rôzne oblasti kvality života a realizovali

sme analýzy na úrovni položiek bez vytvárania sumárnych skóre

Jednoduché porovnanie medzi hodnoteniami poukazujú na relatívnu podobnosť. Ak sú

navzájom porovnané rôzne kombinácie hodnotení, na úrovni jednotlivých hodnôt respondenti

volili podobné výsledky pre spokojnosť, rozdiel i kvalitu. Korelácie medzi hodnoteniami sú

vysoké, signifikantných rozdielov pri párovom porovnaní hodnotení je málo, pre väčšinu

oblastí (snáď s výnimkou oblasti partnerských vzťahov) sú rozdiely nevýznamné.

Najviac podobné sú si hodnotenia spokojnosti a kvality, hodnotenie rozdielu (má-chce mať)

sa oproti obom ostatným odlišuje o čosi viac. Ponúka sa úvaha k ďalšiemu overovaniu, či

hodnotenie rozdielu nezodpovedá inému konštruktu ako spokojnosť a kvalita a v čom táto

odlišnosť spočíva.

Viacerí autori popisujú prepojenia medzi sebahodnotením a ukazovateľmi kvality života

(napr. Joshanloo, & Afshari, 2009, Furnham, & Cheng, 2000). Podobne je frekvencia

pozitívnych a negatívnych emócií, ako zložka subjektívnej pohody (Diener, 2000), chápaná

ako výstupná premenná reflektujúca zmeny v kvalite života. Tieto premenné sme použili ako

kritérium v dvoch typoch regresných modelov. Ako kritérium bolo zvolené i globálne

hodnotenie spokojnosti ako kognitívny komponent dopĺňajúci konštrukt subjektívnej pohody.

V prvom type regresných modelov sme jednotlivo pre každú oblasť kvality života overovali,

ktoré z hodnotení lepšie predikuje kritérium. Pre sebahodnotenie je zaznamenaná tendencia

v prospech prediktorov kvality, pre negatívny afekt má väčšiu prediktívnu silu hodnotenie

spokojnosti.

25

Druhý typ regresných modelov obsahoval ako prediktory všetky oblasti hodnotenia

jednotlivo pre spokojnosť, rozdiel i kvalitu. Overovali smer do akej miery vysvetľuje

varianciu kritéria model oblastí hodnotených spokojnosťou, model s prediktormi

obsahujúcimi rozdiel (má-chce mať) a model s hodnoteniami kvality (dobrý-zlý)

Pre spokojnosť a kvalitu boli koeficienty viacnásobnej korelácie vyššie oproti rozdielu pre

všetky použité kritériá. Spokojnosť i kvalita zaznamenali porovnateľné korelácie. Najlepšie

boli predikované hodnoty globálnej spokojnosti, o čosi menej hodnoty negatívneho afektu

a sebahodnotenia a najmenšie korelácie boli zaznamenané v prípade kritéria pozitívneho

afektu. Pre globálnu spokojnosť nie je prekvapením korelácia s hodnotami spokojnosti so

špecifickými oblasťami, skôr je prekvapujúce, že hodnotenie spokojnosti v špecifických

oblastiach (ako veľmi podobná forma hodnotenia ako globálna spokojnosť) nekoreluje

výrazne odlišne napríklad oproti kvalite (rozdiel medzi koeficientmi 0,722 a 0,690 je pomerne

malý).

Zaznamenané výsledky prinášajú poznatky naznačujúce, že má zmysel používať odlišné

formy hodnotenia kvality života; že vzhľadom k zvoleným kritériám nie je žiadny

z hodnotiacich módov výrazne „lepší“. Z hľadiska kognitívno-afektívnej povahy hodnotenia

sú pre všetky tri zvolené spôsoby zaznamenané tesnejšie vzťahy s globálnou spokojnosťou,

ktorá je považovaná za konštrukt s prevahou kognitívnej kontroly oproti pozitívnemu

a negatívnemu afektu a sebahodnoteniu.

Pri konštrukcii generických nástrojov na meranie subjektívnej kvality života prevažuje

hodnotenie prostredníctvom spokojnosti (častým javom je zamieňanie termínov subjektívna

kvalita života a subjektívna pohoda – well-being; pozri Džuka, 2004), prípadne kombinácia

hodnotenia spokojnosti a kvality (napr. nástroje WHOQOL). Na základe zaznamenaných

výsledkov však nemožno jednoznačne favorizovať hodnotenie prostredníctvom spokojnosti.

Realizovaná štúdia má pomerne veľa obmedzení vyplývajúcich z veľmi jednoduchého

spôsobu získavania údajov a možno ju považovať za úvodnú sondu do zvolenej problematiky;

prináša viacero poznatkov, ktoré môžu byť využité ako impulz k ďalšiemu overovaniu

a konštrukcii nových nástrojov pre hodnotenie subjektívnej kvality života

Literatúra:

BABINČÁK, P. (v tlači). Kritériá pre meranie kvality života v psychológii a ich aplikácia

prostredníctvom rozdielového modelu kvality života. Psychologie pro praxi.

26

BROWN J., BOWLING, A., & FLYNN, T. (2004). Models of Quality of Life: A Taxonomy,

Overview and Systematic Review of the Literature. In (Proceedings) European Forum on

Population Ageing Research, 2004. Sheffield: Dept of Sociological Studies.

CALMAN, K.C. (1984). Quality of life in cancer patients - a hypothesis. Journal of Medical

Ethics, 10, 124-127.

CUMMINS, R.A., ECKERSLEY, R., PALLANT, J., VAN VUGT, J., & MISAJON, R.

(2003). Developing a national index of subjective wellbeing: the Australian unity wellbeing

index. Social Indicators Research, 64, 159–190.

DIENER, E. (1984). Subjective well-being. Psychological Bulletin, 95, 542-575.

DŽUKA, J. (2004). Kvalita života a subjektívna pohoda – teórie a modely, podobnosť a

rozdiely. In J. Džuka (ed.), Psychologické dimenzie kvality života. Prešov: FF PU, 42-53.

[Vyhľadané 22.11. 2013; dostupné na http://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/kategoria/FF ]

DŽUKA, J. (v tlači). Multidimenzionálny model významných oblastí subjektívne hodnotenej

kvality života a jeho empirické overenie – výsledky predvýskumu. Československá

psychologie.

EHRHARD, J.J., Saris, W.E., & Veenhoven, R.(2000). Stability of life satisfaction over time.

Analysis of change in ranks in a national population. Journal of Happiness Studies, 1, 177–

205.

FURNHAM, A., & CHENG, H. (2000). Perceived parental behavior, self – esteem and

happiness. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 35, 463 – 470.

JOSHABLOO, M., & AFSHARUI, S. (2009). Big Five Personality Traits and Self – Esteem

as Predictors of Life Satisfaction in Iranian Muslim University Students. Journal of Happiness

Studies, 12, 105 – 113.

KEBZA, V., & ŠOLCOVÁ, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově

založený pojem . Československá psychologie, 47 ( 4), 333-345 .

MICHALOS, A.C. (1985). Multiple discrepancies theory (MDT). Social Indicators Research,

16, 347-13.

ONDREJKA, I., & MAŽGÚTOVÁ, A. (2003). Modely kvality života pacienta. Slovenský

lekár, 13 (3-4), 114-116.

SIRGY, M. J. (2006). History of qol studies from an industrial/organizational psychology and

management perspectives. In M.J. Sirgy, A.C. Michalos, A.L. Ferriss, R.A. Easterlin, D.

Patrick, & W. Pavot: The Quality-of-Life (QOL) Research Movement: Past, Present, and

Future. Social Indicators Research, 76, 422–429. (rukopis zaslaný via mail)

27

VEENHOVEN, R. (2000). The four qualities of life. Ordering Concepts and Measures of the

Good Life. Journal of Happiness Studies, 1, 1-39.

WATHSON, D., Clark, L. A., & Tellegan, A. (1988). Development and validation of brief

measures of positive and negative affect: The PANAS scales. Journal of Personality and

Social Psychology, 54(6), 1063–1070.

WU, C.-H. (2008). The Role of Perceived Discrepancy in Satisfaction Evaluation. Social

Indicators Research, 88, 423-436.

Kontaktné údaje

Doc. Mgr. Peter Babinčák, PhD.

Inštitút psychológie

Filozofická fakulta Prešovskej univerzity

Ul. 17. Novembra č.1, 08001 Prešov

[email protected]

28

KVALITA ŽIVOTA NESVOBODNÝCH PRACOVNÍCH SIL V OBLASTECH TĚŽBY

URANOVÉ RUDY

QUALITY OF LIFE OF FORCED LABOR IN REGIONS OF URANIUM MINING

František Bártík, Hana Svatoňová

Abstrakt: Poválečný rozvoj československého uranového průmyslu významně ovlivnil

kvalitu života desítek tisíc lidí. Do po odsunu původních obyvatel přicházela do opuštěné

krajiny nová pracovní síla – pracovníci s rodinami či bez nich, kteří se poměrně obtížně

integrovali s novým prostředím. Ke zcela zásadní proměně kvality života však došlo u lidí,

kteří do oblastí těžby uranu přicházeli nesvobodně. Předkládaný příspěvek je geograficko-

historickou sondou do vybrané problematiky kvality života nesvobodné pracovní síly

v uranovém průmyslu, zabývá se zmapováním typů táborů pro nesvobodné pracovní síly

s ohledem na charakteristiku kvality života v jednotlivých typech táborů. Článek vychází z

archivních pramenů (nařízení, směrnice, táborové řády…), ze zápisů vyšetřování inspekce

MV či jiných kompetentních orgánů v jednotlivých táborech a terénních výzkumů.

Klíčová slova: těžba uranu, Jáchymov, vězeňské tábory, zajatecké tábory, kvalita života

1. KVALITA ŽIVOTA S OHLEDEM NA VĚZEŇSTVÍ A NUCENOU PRÁCI

V rámci studia problematiky uranového průmyslu a pracovní síly v něm nasazené jsme

vybrali pro hodnocení kvality života jen část populace – tzv. nesvobodou pracovní sílu -

nasazenou od konce 40. let 20. století na práci v uranových dolech. Z archivních materiálů

jsme vybrali údaje, které mohou alespoň částečně dokumentovat kvalitu života těchto lidí.

Jedná se o početnou skupinu cca 80 tisíc mužů pracujících zejména v uranových dolech na

Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku. Drtivá většina z nich byla nasazena na práci do

šachet (práce v podzemí či na povrchu), část vězňů se sníženou zdravotní klasifikací budovala

sídliště měst poblíž uranových dolů (Ostrov, Horní Slavkov, Příbram…).

Kvalita života je v posledních desetiletích opakovaně uváděným pojmem, údajem, který se

snaží komplexně postihnout objektivní i subjektivní hodnocení dílčích oblastí života. Kvalita

života je dnes i statisticky vyhodnocovanou charakteristikou sloužící ke srovnávání regionů.

Do hodnocení kvality života se započítávají různé dílčí indikátory, obecně platí, že se

vztahuje na celou populaci sledovaného regionu. Velký sociologický slovník představuje

užívání pojmu kvalita života ve více významech, jako první význam je uváděno „Odborný

29

pojem vyjadřující a operacionalizující kvalitativní stránky životních procesů a kritéria jejich

hodnocení.

2. HISTORICKÝ KONTEXT TĚŽBY URANOVÉ RUDY A POTŘEBY RYCHLE

ZÍSKAT PRACOVNÍ SÍLU

V srpnu 1945 explodovaly dvě atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki, které tam svrhly

Spojené státy americké a jejich západní spojenci. V srpnu 1949 explodovala u Semipalatinska

první sovětská atomová bomba a většina uranu v ní pocházela z území bývalého

Československa. Po konci druhé světové války se na našem území nacházelo jediné otevřené

provozuschopné naleziště uranové rudy ve sféře působení Sovětského svazu – Jáchymovsko.

3. VZNIK PRACOVNÍCH TÁBORŮ PŘI URANOVÉ TĚŽBĚ

Jelikož nešlo zajistit produkci uranové rudy jen kmenovými (civilními) zaměstnanci, byly do

oblastí produkce uranové rudy přemístěny i nesvobodné pracovní síly, konkrétně se jednalo o:

německé válečné zajatce

chovance táborů nucené práce

potrestané ve výkonu trestu.

Na základě této informace můžeme tedy rozlišit tři druhy táborů1 pro tyto nesvobodné

pracovní síly:

zajatecké tábory pro německé válečné zajatce

tábory nucené práce

vězeňské tábory

Pro vězně byl vybudován systém pracovních táborů, pro něž se vžil zjednodušený název

nápravně-pracovní. Tyto tábory zastřešovala Stanice SVS Ostrov. Kvalita života v těchto

táborech nebyla stejná, každý tábor měl svá specifika a samotná existence tábora

procházela svým vývojem. Obecně lze říci, že nejsnesitelnější podmínky byly v táborech

nucené práce. V této souvislosti si je ale třeba uvědomit ten fakt, že v těchto táborech byli

lidé, kteří nikdy nic trestného nespáchali a existovalo u nich pouze podezření, že někdy

v budoucnu mohou něco spáchat.

1 Více viz. BÁRTÍK, František.: Budování táborů pro nesvobodné pracovní síly v místech produkce uranové

rudy na území České republiky. Podbrdsko. 2007, XIV, s. 57-78.

30

4. TÁBORY PRO NĚMECKÉ VÁLEČNÉ ZAJATCE 1946-1950

Na Jáchymovsku to byly: Bratrství, Rovnost, Ústřední (u dolu Bratrství), Eliáš, Svornost,

Mariánská, Vršek; na Slavkovsku Prokop a na Příbramsku Vojna. Celkem v těchto táborech

bylo drženo téměř pět tisíc mužů. Vnitřní správa a režim v zajateckých táborech byly čistě

sovětskou záležitostí, střežení táborů bylo součástí jáchymovských dolů, spadající do

kompetence československých orgánů.

Jako poměrně kuriózní se jeví skutečnost, že v rámci dohody mezi ministerstvem

spravedlnosti a jáchymovskými doly došlo po zrušení zajateckých táborů k využití sovětských

instruktorů, kteří působili v rámci vnitřní správy v táborech s německými válečnými zajatci.

Tito sovětští příslušníci se stali poradci ve vězeňských táborech, určených pro trestance ve

výkonu trestu. Je tedy vcelku logické, že normy mezi zajatci a vězni se prakticky nelišily.

5. TÁBORY NUCENÉ PRÁCE 1949-1951

TÁB OR Y NUC E N É P R ÁC E (dále TNP) byly zřízeny na území Československa na základě

zákona 247/48 Sb. o táborech nucené práce, který byl schválen 25. 10. 1948. TNP při

uranových dolech existovaly v letech 1949-1951.K tomu, aby byl občan přikázán od TNP,

nemusel spáchat žádný trestný čin. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl

preventivně do TNP poslán.2

Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného

soudu na dobu 3 měsíců až 2 let.3 Význam TNP spočíval především v izolaci nepřátel

tehdejšího zřízení, tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou měli dostávat řádnou

mzdu, a politickými školeními na platné spoluobčany budující komunistickou společnost. Jak

o chovance, tak i o rodinné příslušníky mělo být postaráno tak, aby nestrádaly.

Od 1. 10. 1949 byly zřízeny podle dostupných archivních materiálů tyto TNP: Jáchymov –

Vršek, Příbram – Vojna, Jáchymov - Nikolaj, Jáchymov - Plavno a Příbram – Brod.

6. NÁPRAVNĚ – PRACOVNÍ TÁBORY 1949-1961

Historii nápravně-pracovních táborů ( NPT) lze rozčlenit na tři základní období. Je

samozřejmé, že podmínky, ať pracovní či existenční se v táborech během doby vyvíjely,

2 „Tento zákon (247/48 Sb.) znamená revoluci v právu, neboť nepotřebuje trestný čin k zásahu. Je to zákon

preventivní, tzn. předchozí opatření proti trestným činům.“ Ze schůze členů kraj. komisí pro zařazování osob do

TNP ze dne 15. 12. 1948. NA, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104. 3 Některé z důvodů, pro které byly přidělovány první osoby do TNP: „...stýká se s cizinou, jeho sestra je

rakouskou státní příslušnicí, nemá kladný poměr ke zřízení, poslouchá cizí rozhlas, nesouhlasil se znárodněním,

šířil nepravdivé zprávy, majitel přepychové vily, majitel domu, stýká se s reakcionáři, hazardní hráč, vyhýbá se

práci, manželka byla proti znárodnění…“ Tamtéž.

31

existovaly „lepší“ a „horší“ tábory. Nelze tak ani srovnávat počátek 50. let s koncem 50. let

v jednom konkrétním táboře. Do jisté míry podmínky v táborech určovala i sama správa

tábora. Záleželo tedy přímo na osobnosti velitele a ostatních příslušníků, kteří měli chod

tábora na starosti. Nezpochybnitelným faktem je skutečnost, že nejkrušnější období zažívali

vězni od poloviny roku 1951 a toto období trvalo zhruba tři roky. V této době spadají tábory

výhradně pod správu útvaru SNB Jeřáb, vězni zažívají hlad, strádání, ponižování, trápení,

mučení, absolutní degradaci lidské důstojnosti.

I podle životních podmínek v táborech lze období existence NPT rozlišit na tato období:

1) 1. 3. 1949 – 31. 5. 1951

2) 1. 6. 1951 – 31. 10. 1954

3) 1. 11. 1954 – 1. 6. 1961

Ad1) V období 1. 3. 1949 – 31. 5. 1951 za vnitřní režim tábora zodpovídá vězeňská stráž

ministerstva spravedlnosti, za vnější režim (ostrahu) zodpovídá útvar SNB Jeřáb. Z pohledu

vězňů se jednalo o klidnější období, ve kterém docházelo k vyjasňování si situace mezi

Jáchymovskými doly, n. p. a ministerstvem spravedlnosti, kdo je za co zodpovědný, kdo má

komu za co platit apod. Dalším důležitým faktorem z pohledu vězňů bylo to, že v tomto

období měl Sovětský svaz enormní zájem na naší uranové rudě. Sovětští poradci chodili do

táborů a velitelé se jim zpovídali z toho, proč je tolik vězňů v korekci, jak to že nejsou v dole.

Prioritou pro toto období bylo, aby vězeň dostal najíst, aby se vyspal a hlavně aby nastoupil

do práce těžit uranovou rudu.

Ad 2) Ve druhém období 1. 6. 1951 – 31. 10. 1954 zejména v jeho první polovině tzn. do

smrti Stalina a Gottwalda se jedná naopak o nejhorší období, které vězni mohli v NPT zažít.

Hlad, šikana, týrání, ponižování, ztráta lidské důstojnosti… to je jen část pojmů typických pro

tuto dobu. V tomto celém druhém období za uranové tábory, které zastřešovala Stanice SVS

Ostrov, je zodpovědný útvar SNB Jeřáb, tedy jak pro vnitřní tak i pro vnější část tábora.

Ad 3) Poslední období 1. 11. 1954 – 1. 6. 1961 se vyznačuje opět rozdělením kompetencí

mezi dvě ministerstva. Za vnitřní chod tábora zodpovídá opět vězeňská stráž a za ostrahu

táborů Vnitřní stráž ministerstva vnitra. Ženijně technické zabezpečení táborů se výrazně

zlepšilo, takže během jednotlivých let dochází pouze k ojedinělým pokusům o útěk. Celkově

se jedná o klidnější období, ze kterého vybočuje např. „Nudlová stávka na táboře Vojna“.

V červenci roku 1955 vešel v platnost nový táborový řád, který vězni považovali za šikanu,

proto odmítli stravu a i nástup do práce. Musely být povolány posily Vnitřní stráže

ministerstva vnitra a během čtyř dnů byl odpor vězňů zlomen. Toto období končí zrušením

posledního tábora v jáchymovské oblasti a tábora Vojna na Příbramsku. Od tohoto data

32

existuje jediné nápravné zařízení – Bytíz na Příbramsku, ze kterého jsou vězni nasazováni

v uranovém průmyslu.

Rozmístění pracovních táborů na Jáchymovsku v roce 1952 ukazuje mapa na obr. 1.

Obr.1: mapa dolů a pracovních táborů na Jáchymovsku. Vlastní zpracování.

7. ZÁKLADNÍ PŘEDPISY A SMĚRNICE, KTERÉ UPRAVOVALY SPRÁVU A

CHOD V TÁBORECH

Pro zajatecké tábory nejsou doposud známy žádné předpisy a řády, které by určovaly pravidla

a chod v jednotlivých táborech. Tato skutečnost je dána tím, že vnitřní režim v táborech měla

na starosti sovětská strana a československé bezpečnostní složky neměly vůbec přístup do

těchto táborů, proto podmínky, které zde panovaly, jsou známy jen ze vzpomínek zajatců

popř. archivních fragmentů. Pro chod táborů nucených prací byl nejdůležitějším předpisem

Prozatimní ústavní, kázeňský a výchovný řád pro tábory nucené práce. Z pohledu vězeňských

táborů je situace poněkud komplikovanější, neboť v počátečním období od 1. 3. 1949 do 31.

8. 1951 neexistoval žádný předpis, do té doby se jednotlivé tábory řídily svými Domácími

řády. Od 1. 9. 1951vstoupil v platnost Vězeňský řád S-4), který byl v platnosti do 31. 3. 1953.

33

Po té byl nahrazen Řádem nápravných zařízení (NZ-zákl-I-1). S účinností od 1. 6. 1954 platil

Řád pro věznice ministerstva vnitra Československé republiky (NZ-zákl-II-1), který byl od 1.

4. 1955 nahrazen Řádem pro NPT MV (NZ-zákl-II-2), posledním základním předpisem byl

od 1. 3. 1961 Řád pro výkon trestu odnětí svobody v nápravných zařízeních MV (NZ-zákl-II-

2), ten platil až do 1. 4. 1964.4 Toto jsou pouze ty nejzákladnější předpisy, neboť dalšími

nařízeními se upravovala oblast stravování, odměňování, vystrojování vězňů a v neposlední

řadě byla upravována i zdravotní péče.

8. VÝBĚR ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK POPISUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ

PODMÍNKY VĚZNŮ

Pracovní podmínky

V důsledku honby za co největší těžbou uranu byla pominuta i ta nejprimitivnější

bezpečnostní pravidla. Obecně platilo, že jedny z nejhorších pracovních podmínek vytvořily

Jáchymovské doly. Chovanci táborů byli v první řadě využíváni k práci na šachtě, a to jak

v podzemí, tak na povrchu, dále na práci v táboře, respektive poblíže tábora a také při

výstavbě blízkých měst (Ostrov, Příbram apod.). Pracovní podmínky na šachtě vypadaly

následovně: zajatci, vězni a chovanci mnohdy pracovali i vleže, přitom se v podzemí

nacházelo 20–50 cm vody a neustále zde kapala ze stropu patra voda. Velmi často docházelo

k sesutí stropu. Vážným nedostatkem ohrožujícím zdraví chovanců byl nedostatek gumové

obuvi a pogumovaných obleků. Nedostatečně vybudovaný větrací systém způsoboval dýchací

potíže a z dlouhodobějšího pohledu se podepsal na zdraví zajatců. Organismus byl podle

táborového lékaře Girscheka zhoubným zářením poškozen třemi cestami: z vnějšku

v důsledku práce s radioaktivním materiálem, z vnitřku vdechováním zejména radonu a pitím

radioaktivní vody a v poslední řade v podobě zhoubného vnitřního mikrozáření radioaktivního

prachu usazeného v plicích.5

Sami zajatci o zdravotních potížích vypověděli: „Dala se např. brzy po zahájení směny zmínit

nastupující únava a vysílení. To bylo ještě zesilováno pocitem ospalosti při zpracovávání

čistého smolince. V takovém případě stoupaly i bolesti hlavy a zvláště tlak na srdci. Když bylo

třeba roztloukat speciální rudu a my jsme přitom museli mnoho hodin na smolinci doslova

sedět, nastupovaly i bolesti v oblasti genitálií. Dalším projevem byla vzrůstající vznětlivost

(popudlivost) a nechuť k jídlu.“6

4 ABS, ÚDV-67/Vvk-95.

5 Böss, Oto.: Němečtí váleční zajatci v uranových dolech Jáchymov 1945-1950, Mnichov 1962.

6 Tamtéž

34

Zajatci měli pro svůj výkon stanovenou pevnou pracovní normu, při nesplnění byli zajatci

postihováni, nejčastěji zkrácením přídělu jídla či prodloužením 8 hodinové pracovní doby o

dalších 8 hodin.

Strava

Chovanci se měli v TNP stravovat jednotně, a to třikrát denně. Jídla měla být jednoduchá,

vydatná a připravovaná v táborové kuchyni, která byla, v souladu se zásobovacími předpisy

Ministerstva výživy, v případě tábora Příbram-Vojna nedostatečně vybavená.7

Nebylo výjimkou, že auta odvážející chovance z pracoviště měla několikahodinová

zpoždění nebo nepřijela vůbec, takže se pak do tábora museli vracet pěšky. Docházelo tak

k určitému časovému prodlení a stávalo se, že oběd (již studený) dostávali těsně před večeří.8

O špatné kvalitě stravy se dochovala zmínka i ve zprávě ze dne 20. dubna 1950 o návštěvě

bezpečnostního referenta KNV, tedy člověka, který předsedal přikazovací komisi: „Podával

se k obědu guláš s rýží, ta však byla naprosto nepoživatelná.“9 Na druhou stranu můžeme

však s jistotou konstatovat, že v době různých hornických (uranových) přídělů byl v táborové

kantýně volně k dostání salám, sekaná, masové konzervy, osmi stupňové pivo aj.10

Situace

chovanců se tak nejeví v době lístkového systému po stravovací stránce kriticky. Na místě je

ovšem třeba říci, že v kantýně mohli nakupovat jen ti chovanci, kteří plnili plán.

Když porovnáme tehdy platné stravovací normy pro vězně, samozřejmě z objektivního

pohledu nedostačující, musíme konstatovat, že normy byly s minimálními odchylkami

dodržovány. Např.: chleba bylo za měsíc duben 1956 do tábora dovezeno z pekárny Příbram

23 940 kg, při čemž 1 kg stál 2,60 Kčs. Během měsíce se vydalo 23700 kg, tady přibližně 400

g na potrestaného a den. Dne 8. 2. 1948 byla vypracována podrobná zpráva z kontroly

v zajateckém táboře Prokop na Slavkovsku, která byla věnována výživě zajatců. „Že jsou

zajatci živeni dostatečně, o tom svědčí nejlépe jejich vzhled. Zajatci, kteří přišli do našich

táborů až v II. polovině m.r. , byli těžce podvyživeni a zesláblí. Je pravda, že se nám dosud

nepodařilo u všech toto tělesné zchátrání plně napraviti, ale rozhodně ve všech případech

bylo docíleno velkého pokroku. – Máme zjištěn přírustek na váze u jednoho zajatce za 6 týdnů

pobytu v našem táboře o 18 kg.“11

Normy pro zajatce představuje tabulka 1.

7 ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 31. 1. 1950.

8 ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 3. 2. 1950.

9 ABS, 310–46–11 - Zpráva o prohlídce TNP Lešetice. TNP Lešetice je shodný s TNP Příbram-Vojna.

10 Archiv autora, audio záznam ze dne 22. 7. 2004, Miroslav Moravec.

11 DIAMO, karton 220, inv. j. 4366.

35

Tabulka 1:Normy potraviny pro zajatce /na 1 osobu/ ze dne 31. července 1947.

ZdrojDIAMO, karton 220, inv. j. 4366.

Při vyplnění prac. normy a zhodnocení práce

do 100% a zhodn. práce

– nevyplněna

od 100%-110% - práce

výkon. uspokojivě

od 110% výše zhodn.

prací: - práce vykonána

dobře

na 1 den na měsíc 1 den měsíc 1 den měsíc

Chléb g 430 12900 540 16200 600 18000

Bílá mouka g - - - - 40 1200

Maso-

výrobky

58 1750 100 3000 116 3500

Margarin-tuky 13 380 16 500 25 760

Vepřové sádlo 13 390 16 500 26 780

Mléko l 0,15 4,5 0,3 9,0 0,5 15

Cukr g 15 450 30 900 50 1500

Marmeláda g - - - - 5 150

Cigarety:

a/ v podze mí

ks

- - 5 150 8 240

b/na povrchu

ks

- - 3 90 5 150

HY G I E N A

V TNP mělo být používání základních hygienických prostředků dostupné všem

chovancům. Podmínky dodržování osobní hygieny, zejména koupání, péče o vlasy a vousy,

měly být podrobně upraveny v domovním a denní řádu, který měli zpracovat velitelé tábora se

správci budov pro každý jednotlivý tábor podle jeho charakteru a druhu.12

Stav hygieny v době otevření TNP byl absolutně nedostatečný. „Dnešní umývárny jsou pouze

nouzovým opatřením, ježto mimo několik výtokových kohoutků se žlaby, obsahující pouze

jeden sprchový vývod, což pro 550 příslušníků [chovanců] jistě nepostačí, když tělesná

hygiena jest podmínkou pro zabezpečení proti epidemickým chorobám […]“13

„TNP Vojna je umístěn v zcela nevyhovujících objektech a nedostatečným zařízením

hygienickým a zdravotním (záchody a umývárny a koupelna).14

V koupelně nebyly žádné

mísy na umývání, rohožky a ani kohouty na vodu. Voda ze sprch netekla, protože byla

12

KÝR, Aleš: Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech 1945–1955, Přehled základních předpisů. Opava 2002,

s. 24. 13

DIAMO, karton 218, inv. j. 4094, Požadavek zlepšení ubytovacích poměrů ze dne 8. 12. 1949. 14

ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 19. 1. 1950.

36

zamrzlá, na podlaze bylo náledí. Nebyl zabezpečen dostatečný přísun vody.15

V táboře také

delší dobu chyběla mýdla.16

Obr.2: situační nákres tábora Eliáš, zdroj www.zanikleobce.cz

Obr. 3: Zbytky vězeňských baráků v prostoru tábora Eliáš dnes. Foto Hana Svatoňová, 2012

15

Tamtéž, Zpráva o stavu TNP ze dne 31. 1. 1950. 16

Tamtéž.

http://www.zanikleobce.cz/

37

Obr.4: Tábor a důl Eliáš na černobílém ortofotu z uchycující situaci v roce 1952. Zdroj:

Národní geoportál Inspire.

ZDR AV O T N Í PÉ Č E

V TNP měli být noví chovanci podrobeni vstupní lékařské prohlídce, při které byla

stanovena jejich zdravotní klasifikace, podle níž byli následně pracovně nasazováni.

Zdravotnickou službu měl zabezpečovat táborový lékař schválený MNB, který mohl též

podávat návrhy na dočasné přerušení pobytu. Rozhodnutí o tom, zda se tak doopravdy stane,

však záleželo na příslušném národním výboru, který vydal nález k umístění do TNP v první

instanci. Doba léčení v nemocnici se nezapočítávala do uložené délky pobytu v TNP.

Táborový lékař rovněž dohlížel na dodržování hygienických opatření v objektech, na přípravu

stravy, dodávky pitné vody apod.17

Zdravotní péče o chovance TNP Příbram-Vojna byla velmi špatná. V počátečním období

zcela chybělo vybavení ošetřovny pro první pomoc. Sama práce v šachtě byla zdraví škodlivá,

pokud přihlédneme k nedostatečným ochranným pomůckám, jevila se jako vyložený hazard

se zdravím. Vážnost situace si uvědomovali i někteří chovanci, kteří si byli ochotni zakoupit

gumové boty a pracovní oděv z vlastních peněz,18

neboť ty, které jim poskytly JD, byly

v nefunkční. Zdravotnímu stavu chovanců neprospívaly ani transporty na pracoviště na

otevřených korbách nákladních vozů.19

17

KÝR, Aleš, c. d., s. 34–35. 18

ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 1. - 3. 3. 1950. 19

Tamtéž, Zpráva o stavu TNP ze dne 19. 1. 1950.

38

Je třeba zmínit, že těžce nemocní, a tudíž po dlouhou dobu práce neschopní chovanci,

bývali z TNP propouštěni.

9. TRÝZNĚNÍ, KOREKCE

Je vcelku beze sporu, že životní podmínky v pracovním táboře byly přinejmenším těžké,

daleko horší však byly v tzv. korekci respektive bunkru, který se nacházel v každém táboře.

Na základě posudků soudních znalců20

lze vyvodit následující závěry:

K poškození zdraví případně k ohrožení života při pobytu v bunkru mohlo dojít několika

způsoby.

1) dušením - bunkr představoval uzavřený prostor, ve kterém se nacházelo 4354 litrů kyslíku.

Klidová spotřeba kyslíku dospělého člověka se pohybuje mezi 288 až 350 litry za den.

2) akutním i chronickým revmatickým onemocněním a to především v důsledku působení

chladu, vlhka a infekcí - "Mimoto vězni byli ohroženi záněty dýchacích cest a jejich

komplikacemi především záněty plic."

3) podchlazením - "V zimním období účinkem nízké teploty a velké vlhkosti, zvláště při delším

pobytu, nedostatečné výživě a celkovém vyčerpání, bylo nebezpečí poškození organismu

podchlazením případně smrti z podchlazení nebo omrznutí některých částí těla."

4) střevním a infekčním onemocněním - "Při naprosto nedostatečných hygienických

podmínkách v bunkru bylo nebezpečí střevních infekčních onemocnění."

Znalec z oboru zdravotnictví - psychiatrie došel tedy k závěru, že: "Při pobytu vězňů v tzv.

bunkru mohlo dojít k poškození jejich psychického zdraví, a to buď k poškození přechodného

charakteru nebo i trvalého rázu... V některých nesl pobyt v tzv. bunkru z psychologického

hlediska znaky mučení, nelidského a krutého zacházení." K samotnému objektu bunkru se

vyjadřuje v tom smyslu, že do jeho prostoru byli zavíráni vězni v úmyslu „působit na již

vězněné osoby krutým a nelidským zacházením, mučením tělesným a duševním utrpením s

cílem je zastrašit, v různém počtu 1 až asi 30 lidí umísťováni vězňové ta tzv. přestupky blíže

neurčené, a tím byli dále ještě jako vězni zbaveni osobní svobody a skutečně podrobeni

psychickému a fyzickému mučení a krutému a nelidskému zacházení... a některým pak bylo

následkem tohoto mučení a krutého zacházení také ublíženo na zdraví… Pobyt v tzv. bunkru

přinesl do života vězňů celou řadu mimořádně stresujících podnětů. Podle některých

svědeckých výpovědí nese pobyt v tzv. bunkru znaky mučení, krutého a nelidského zacházení."

20

ÚDV-9/Vt-97.

39

Obr.5 a 6: Korekce na táboře Vojna – vlevo a ubytování vězňů na baráku - vpravo,

Foto Hana Svatoňová, 15.3.2013

10. ZÁVĚR

Během doby se měnily životní podmínky v táborech pro nesvobodné pracovní síly, které byly

zbudovány v oblastech těžby uranové rudy. Jestliže na počátku 50. let. 20. století byly běžné

tresty v bunkrech, nedostatek jídla, strádání, degradace lidské důstojnosti, minimální

hygienické podmínky, nedostatek pracovních pomůcek, v neposlední řadě neomezená moc

dozorců nad vězni, tak na konci 50. let 20. století došlo k podstatné změně a uvolnění těchto

podmínek, což souviselo s celkovými změnami ve společnosti. Na základě studia archivních

pramenů lze vyvodit jasný závěr, že desetitisíce lidí žilo a pracovalo ve velmi těžkých

podmínkách, které se podepsaly jak na fyzickém tak i psychickém stavu daného jedince.

Zkratky:

ABS archiv bezpečnostních složek

KNV krajský národní výbor

MV – ministerstvo vnitra

NA národní archiv

NPT – nápravně pracovní tábor

40

SNB – sbor národní bezpečnosti

SVS – sbor vězeňské stráže

TNP – tábor nucené práce

ÚV KSČ – ústřední výbor Komunistické strany Československa

Literatura:

BÁRTÍK F. (2007): Budování táborů pro nesvobodné pracovní síly v místech produkce

uranové rudy na území České republiky. Podbrdsko.

BÁRTÍK, F. (2009): Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízené při uranových

dolech v letech 1949-1951, Praha.

BÁRTÍK, F. (2011): Zemřelé nesvobodné pracovní síly v oblastech produkce uranové rudy

1946-1986. Příbram.

BORÁK, M. a JANÁK, D (1996): Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954. Opava.

BORÁK, M.et al. (2003): Perzekuce občanů z území dnešní České republiky v SSSR. Sborník

studií. Praha

BÖSS, Oto.(1962): Němečtí váleční zajatci v uranových dolech Jáchymov 1945-1950,

Mnichov.

DRAGOMIRECKÁ, E. a , ŠKODA, C. (1997). Kvalita života: Vymezení, definice a

historický vývoj pojmu v sociální psychiatrii. In: Česká a slovenská psychiatrie (časopis

psychiatrické společnosti), 93, 2,102–108

KAPLAN, K.. (1993): Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954. Praha.

KÝR, Aleš: (2002) Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech 1945–1955, Přehled základních

předpisů. Opava

PLUSKAL.O. (1998) Poválečná historie jáchymovského uranu. Praha.

TOMÍČEK, R.. (2000) Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov.

TOMEK, P. (1999) Československý uran 1945-1989, Praha.

Archiv bezpečnostních složek (ABS), ÚDV-67/VvK-95.

ABS, f. E-1, inv. j. 17

ABS, 310–46–11.

DIAMO, krabice č. 228, inv. j. 4914.

DIAMO, karton 218, inv. j. 4094

DIAMO, karton 220, inv. j. 4366.

Národní archiv, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104.

41

Kontaktní údaje:

František BÁRTÍK

Hornické muzeum Příbram Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu

nám. Hynka Kličky 293 Přípotoční 300/12

261 01 Příbram VI - Březové Hory 10100 Praha 10

[email protected]

Hana SVATOŇOVÁ

Masarykova univerzita

Katedra geografie

Poříčí 7, 603 00 Brno

[email protected],cz

42

ZDRAVOTNÁ DIMENZIA KVALITY ŽIVOTA SENIOROV ČESKEJ REPUBLIKY

V PRIESKUME SHARE

HEALTH DIMENSION OF QUALITY OF LIFE OF SENIORS IN CZECHIA

ACCORDING TO SHARE STUDY

Marcela Káčerová, Jana Ondačková

Abstrakt: Súčasná etapa populačného vývoja krajín východnej a strednej Európy je

charakteristická intenzívnym procesom populačného starnutia. Do popredia sa okrem iných

oblastí dostáva problém kvality života, zvyšujúcej sa početnosti, starého obyvateľstva.

Objektívnym demografickým ukazovateľom deklarujúcim zlepšujúcu sa kvalitu života je rast

strednej dĺžky života. Podstatným však nie je, ako k životu pridať roky, ale aj k rokom život.

Kvalita života je výsledkom vzájomného pôsobenia sociálnych, zdravotných, ekonomických a

environmentálnych podmienok, tykajúcich sa ľudského a spoločenského života. Jedným z

celoeurópskych prostriedkov mapovania rôznych dimenzií kvality života obyvateľstva je aj

prieskum SHARE. SHARE je multidisciplinárna, medzinárodná longitudinálna databáza,

ktorá ponúka originálne údaje o rôznych dimenziách života Európanov nad 50 rokov. Cieľom

nášho príspevku je priblížiť výsledky projektu SHARE a hodnotiť zdravotnú dimenziu kvality

života seniorov Českej republiky v rokoch 2006 a 2011.

Kľúčové slová: starnutie, seniori, kvalita života, zdravie

Abstract: The current stage of population development of the countries of Eastern and

Central Europe is characterized by intensive process of population aging. The quality of life

of old people is coming to the fore. Objective demographic variables who declare improving

the quality of life is increase life expectancy. The essential is not how add years to life, but

also life to years. Quality of life is the result of the interplay between social, health, economic

and environmental conditions of human and social life. One of Europe's resources mapping

various dimensions of quality of life is the SHARE survey. The Survey of Health, Ageing and

Retirement in Europe (SHARE) is a multidisciplinary and cross-national panel database of

micro data on health, socio-economic status and social and family networks. The aim of this

paper is to describe the results of the SHARE project and evaluate health dimension of quality

of life of seniors in Czechia in 2006 and 2011.

Key words: ageing, senior, quality of life, health

43

1. ÚVOD

Proces starnutia populácie znamená rast podielu a početnosti obyvateľov vo vyššom veku.

V rokoch 1950- 2011 v Českej republike počet obyvateľov starších ako 65 rokov vzrástol 2,7

krát, pričom podiel tejto skupiny obyvateľstva sa zvýšil z 6,2% na 15,9%. Problematika

procesu starnutia obyvateľstva otvára okrem iných aj tému kvality života týchto početných

skupín starého obyvateľstva. V súčasnosti existuje viacero teórií a metód výskumu kvality

života. Jedným z hlavných indikátorov vo väčšine konceptov je zdravotná dimenzia kvality.

Zdravotný stav obyvateľstva sa s narastajúcim vekom rapídne mení. Kým mladšie vekové

skupiny postihujú predovšetkým akútne (krátkodobé) ochorenia, seniorov častejšie postihujú

choroby chronického charakteru, a to predovšetkým kardiovaskulárne ochorenia (hypertenzia,

cievna mozgová príhoda, ischemická choroba srdca) a ochorenia pohybového aparátu

(osteoporóza, artróza), nádorové ochorenia, úrazy a duševné ochorenia (Alzheimerova

choroba), ktorých liečba je finančne i časovo náročnejšia a často sa ich výskyt spája aj

s trvalými následkami. Tento fakt potvrdzuje aj stredná dĺžka života v zdraví (bez

zdravotného postihnutia), ktorá v roku 2010 v Českej republike dosahuje 8,5 rokov pre 65

ročných mužov a 8,8 rokov pre ženy (EHEMU, 2013). V porovnaní so strednou dĺžkou života

ide o pokles o 6,7 (muži) resp. 9,9 (ženy) rokov (ČSÚ, 2013). Navyše sa často krát u tejto

skupiny obyvateľstva vyskytuje aj multimorbidita. Takéto zhoršenie zdravotného stavu

zamedzuje úspešnému aktívnemu starnutiu populácie. Cieľom nášho príspevku je priblížiť

výsledky projektu SHARE a hodnotiť subjektívnu zdravotnú dimenziu kvality života seniorov

Českej republiky v rokoch 2006 a 2011.

2. METÓDY A DÁTA

Dáta pre náš článok boli získané z prieskumu SHARE (Survey of Health, Ageing, and

Retirement in Europe), ktorý prebieha v Európe už od roku 2004 a zapojilo sa do neho už 21

krajín. Česká republika sa na prieskume pravidelne zúčastňuje od roku 2006. Do prvej českej

vlny (celkovo druhá vlna SHARE-u) sa zapojilo 2749 respondentov nad 50 rokov, v roku

2011 evidujeme 5982 Čechov nad 50 rokov. Zber dát je založený na osobnom pohovore

anketára s respondentom s použitím počítačového dotazníku (CAPI). Prieskum vytvára

longitudinálnu databázu z demografickej, zdravotnej, ekonomickej a sociálnej oblasti.

Svetová zdravotnícka organizácia definuje zdravie ako „stav úplnej telesnej, duševnej a

sociálnej pohody, nielen neprítomnosti choroby“. Za indikátory zdravia sme zvolili:

zhodnotenie zdravia, limity v aktivitách denného života, stredná dĺžka života, prítomnosť

44

obezity, užívanie liekov. Jednotlivé indikátory sme hodnotili po päťročných vekových

skupinách, oddelene pre mužov a ženy.

Za osobu v subjektívne dobrom zdraví sme považovali jedinca, ktorý na otázku „Řekl/a

byste že Vaše zdraví (Váš zdravotní stav) je ...“ odpovedal „Veľmi dobrý“, alebo „Vynikající“.

Za osobu, ktorá nie je limitovaná v aktivitách denného života považujeme takú, ktorá na

otázku „V jaké míře Vás Vaše zdraví v posledních šesti měsících omezovalo při vykonávání

každodenních činností?“ odpovedala „Žádné omezení“. Osoba bez dlhodobého ochorenia bola

definovaná na základe zápornej odpovede na otázku: „Mnoho lidí má chronické nebo vleklé

zdravotní problémy. Vleklými problémy rozumíme to, že s něčím už delší dobu problémy máte

anebo je možné, že je budete mít. Máte v tomto smyslu vleklé zdravotní problémy, nemoci či

omezení?“. Podobne nesúhlasná odpoveď bola vyžadovaná aj v prípade osôb, ktoré berú

pravidelne lieky, pričom prieskum sa na tento aspekt dotazoval otázkou: „Berete alespoň

jednou týdně léky na uvedené zdravotní problémy?“. Za obézneho človeka sme považovali

osobu, ktorej index telesnej hmotnosti (BMI) presahoval hodnotu 30. Stredná dĺžka života

bola prebratá z dát Českého statistického úřadu.

Zvolené indikátory zachytávajú mnoho dimenzií kvality života z hľadiska zdravotného

stavu. Niekedy ponúkajú tieto čiastkové ukazovatele mierne odlišné výsledky a hodnotenie

zdravotnej dimenzie nemusí byť úplne jednoznačné. Preto sa stala aktuálna potreba zhodnotiť

túto dimenziu aj jedným komplexným (syntetickým) ukazovateľom. Na jeho výpočet sme

použili metódu normovanej premennej. Metóda využíva transformáciu reálnych údajov

(rozličného charakteru a niekedy aj merných jednotiek) za určité skupiny (priestorové útvary,

vekové skupiny,...) do porovnateľných merných sústav (bezrozmerné čísla), s ktorými sa dajú

realizovať ďalšie štatistické operácie.

Každý analytický ukazovateľ bol prevedený normovaním na bezrozmerné číslo (zi):

Ak je vzťah k zdravotnému aspektu pozitívny (platné pre všetky naše ukazovatele):

xj

jij

is

XXz

Ak je vzťah k zdravotnému aspektu negatívny:

xj

ijj

is

XXz

Kde Xij, je hodnota ukazovateľa pre danú vekovú skupinu (resp. kraj), Xj je priemer

ukazovateľa a sxj je smerodajná odchýlka daného ukazovateľa.

45

Výsledná charakteristika - syntetický ukazovateľ je stanovená ako vážený aritmetický

priemer normovaných veličín.

jk1 iji vz

k

1S

i = 1,2.....n, vj = váha j-tého ukazovateľa (váha v našom prípade bola pre všetky ukazovatele

rovná jednej).

Veľkosť syntetického ukazovateľa dosahuje v prípade normálneho rozdelenia hodnoty v

intervale od -3 po +3. (Stankovičová a Vojtková, 2007). Hodnoty ukazovateľa sú priamo

úmerné úrovni zdravotného stavu.

3. VÝSLEDKY

"Subjektívne hodnotenie zdravia, teda to, ako sa respondent zdravotne cíti, má vo vzťahu k

hodnoteniu zdravotného stavu špecifickú pozíciu. Jedná sa totiž o skutočne subjektívne,

vysoko individuálne posúdenie vlastného zdravia respondentom, ktoré je determinované

nielen jeho zdravotným stavom, ale i celkovým prístupom k životu, emočným naladením a

pod" (ÚZIS ČR, 2011).

Prvé tri otázky nášho hodnotenia: „subjektívne hodnotenie zdravia (1), prítomnosť

dlhodobého ochorenia (2) a zisťovanie obmedzenia respondenta vo vykonávaní bežných

aktivít (3) tvoria Minimálny európsky model zdravia (Minimum European Health Module –

MEHM) .

Hodnotenie svojho zdravia ako subjektívne dobrého, označilo 18,11% opýtaných

respondentov vo veku nad 50 rokov v roku 2006, do roku 2011 ostal podiel rovnaký. Z

obyvateľov nad 65 rokov svoj zdravotný stav označilo za dobrý len 8,66% opýtaných v roku

2006, pozitívnym sa javí zvýšenie podielu osôb v dobrom zdraví na 10,16% do roku 2011.

Vzhľadom k vekovým kategóriám platí, že so zvyšujúcim sa vekom sa podiel osôb

v subjektívne dobrom zdraví znižuje v oboch sledovaných rokoch. S výnimkou vekovej

kategórie 60-64 roční v roku 2006, platí, že spokojnejší boli a v subjektívne dobrom zdraví sa

vo väčšej miere označili muži. Tento fakt do istej miery súvisí so spoločenskou normatívom

„správneho muža“, ktorý sa nesťažuje na svoj zdravotný stav.

Napriek pomerne nízkym hodnotám vyššie uvedenej spokojnosti zdravia, podiel osôb bez

dlhodobého ochorenia v roku 2006 vo veku nad 50 rokov bol až 47%, do roku 2011 mierne

klesla na 45%. Rovnaký trend má aj obyvateľstvo 65 a viac ročné, keď podiel osôb bez

dlhodobého ochorenia bol 38,74% (2006) a znížil sa na 35,59% (2011). Nie úplne absolútne,

ale dá sa opäť konštatovať, že so zvyšujúcim sa vekom sa podiel respondentov bez

46

dlhodobého ochorenia znižuje, čo je logickým dôsledkom nástupu chronických ochorení

typických pre seniorskú populáciu – imobilita, inkontinencia, poruchy zraku,

kardiovaskulárne ochorenia. Pohlavná štruktúra naznačuje vyšší podiel mužov bez

dlhodobého ochorenia, ale nie tak jednoznačne ako pri predchádzajúcom hodnotení.

V roku 2006 bolo až 42,62% opýtaných Čechov nad 50 rokov, ktorí nie sú limitovaní

v aktivitách denného života a u obyvateľov nad 65 rokov takmer 30%. Kým 65 a viac roční

vykazujú identický podiel aj v roku 2011, 50 a viac roční Česi neboli limitovaní už len

40,13% prípadov.

V roku 2006 sa jedna tretina opýtaných respondentov nad 50 rokov označila ako tá, ktorá

neberie pravidelne lieky. Do roku 2011 sa ich zastúpenie znížilo o 3 percentuálne body na

27,63%. Rovnaký trend registrujeme aj u respondentov 65 a viac ročných, z nich len 17,02%

resp. 15,8% neberie pravidelne lieky. Aj v prípade tejto otázky sa so zvyšujúcim vekom

znižuje podiel respondentov, ktoré lieky pravidelne neberú. Respondenti muži vykazujú lepšie

hodnoty ukazovateľa ako respondentky ženy. To do istej miery môže súvisieť s tým, že ženy

dbajú o svoje zdravie viac než muži, častejšie tak navštevujú lekára, kým muži majú

tendenciu svoj zdravotný stav podceňovať.

Respondenti, ktorí nie sú obézni vo veku nad 50 rokov, tvorili viac ako tri štvrtiny

z opýtaných v roku 2006. Do roku 2011 sa ich zastúpenie znížilo na 72,79%. Respondenti

starší ako 65 rokov až v 77 % resp. 73% nedosahovali hodnotu BMI v obéznych hodnotách.

So vzrastajúcim vekom (do veku 65-69 rokov) v sa znižuje podiel respondentov, ktorí nie sú

obézni. Naopak od tejto vekovej kategórie sa podiel neobéznych zvyšuje. Vyššie zastúpenie

neobéznych vykazujú muži, neplatí to absolútne. Výnimku tvorí kategória 50-59 a 75-79

ročných.

47

Graf č. 1: Subjektívne hodnotenie zdravia obyvateľstvom nad 50 rokov v ČR v roku

2006

Zdroj : SHARE 4, Release 1.1.1, vlastný výpočet

Graf č. 2 : Subjektívne hodnotenie zdravia obyvateľstvom nad 50 rokov v ČR v roku

2011

Zdroj : SHARE 4, Release 1.1.1, vlastný výpočet

48

Tabuľka č. 1 : Stredná dĺžka života vo veku mužov a žien v roku 2006 a 2011

Vek

Stredná dĺžka

života vo veku

Stredná dĺžka

života vo veku

2006 2011

Muži Ženy Muži Ženy

50-54 26,02 31,02 26,94 32,00

55-59 21,96 26,49 22,78 27,42

60-64 18,18 22,13 18,94 23,02

65-69 14,79 18,01 15,47 18,82

70-74 11,65 14,07 12,31 14,87

75-79 8,82 10,46 9,39 11,20

80-84 6,40 7,36 6,84 7,94

85+ 4,46 4,83 4,77 5,32

Zdroj : ČSÚ 2013

Stredná dĺžka života jednoznačne medzi rokmi 2006 a 2011 zlepšuje svoje hodnoty

a narastá (tabuľka č.1). Ukazovateľ, ktorý vychádza z úmrtnostných tabuliek a teda reálnych

mier úmrtnosti odzrkadľuje zlepšovanie úmrtnostných pomerov mužov a žien v Českej

republike vo vyššom veku.

Graf č. 3: Syntetický ukazovateľ zdravia obyvateľstva nad 50 rokov v ČR v rokoch 2006

a 2011

Zdroj: SHARE 4, Release 1.1.1, ČSÚ 2013, vlastný výpočet

49

Tabuľka č. 2: Syntetický ukazovateľ zdravia obyvateľstva nad 50 rokov v ČR v rokoch 2006 a

2011

2006 Muži Ženy 2011 Muži Ženy

50-54 1,63 1,31 50-54 1,75 1,50

55-59 0,82 0,74 55-59 0,63 0,76

60-64 0,17 0,22 60-64 0,27 0,24

65-69 0,20 -0,14 65-69 -0,08 -0,22

70-74 -0,25 -0,65 70-74 -0,30 -0,58

75-79 -0,52 -0,49 75-79 -0,51 -0,70

80-84 -0,61 -0,67 80-84 -0,57 -1,08

85+ -0,65 -0,93 85+ -0,45 -0,86

50+ 0,63 0,42 50+ 0,44 0,34

65+ -0,01 -0,37 65+ -0,22 -0,44

Zdroj: SHARE 4, Release 1.1.1, ČSÚ 2013, vlastný výpočet

Syntetické hodnotenie odpovedí respondentov na všetky otázky ponúka graf 3 a tabuľka

2. Krivky naznačujú, že muži označujú/považujú svoj celkový zdravotný stav za lepší ako

ženy v oboch sledovaných rokoch. Medzi rokmi 2006 a 2011 sa rozdiely v deklarovanom

zdravotnom stave mužov a žien znížili. Respondentkám sa vo vekovej kategórií 50 - 64 a 70 -

74 rokov zlepšil deklarovaný zdravotný stav. Celkovo sa mužom aj ženám nad 50 rokov

zhoršil zdravotný stav, veľmi nepatrne sa zhoršil aj respondentom nad 65 rokov u oboch

pohlaví. Najpozitívnejšie hodnotili svoj zdravotný stav respondenti nad 85 rokov, kde medzi

rokmi 2006 a 2011 pozorujeme nárast komplexného ukazovateľa a zlepšenie zdravotného

stavu.

V regionálnom pohľade (Mapa 1) hodnotili ako najuspokojivejší zdravotný stav

obyvatelia Pražského, Stredočeského a Pardubického kraja. V prípade hlavného mesta možno

uvažovať o lepšej zdravotnej dostupnosti, ktorá do istej miery determinuje najvyššiu strednú

dĺžku života, ale aj väčším množstvom príležitostí pre aktívne starnutie. Kotynková,

Červenková (2001) v tejto súvislosti uvádzajú, že seniori navštevujúci univerzitu tretieho

veku si nielen udržujú väčšie množstvo sociálnych kontaktov, ale napriek starnutiu si počas

štúdia zlepšujú aj zdravotný stav. Priaznivé hodnoty v týchto krajoch sú výsledkom dobrých

stavov vo všetkých čiastkových indikátoroch. Najmenej priaznivý zdravotný stav vykazujú

seniori v Ústeckom kraji. Tento kraj je typický aj vyššou štandardizovanou úmrtnosťou, ktorú

Andrle a Srb (1983) pripisujú nepriaznivým ekologickým podmienkam v tejto oblasti. Možno

predpokladať, že tento faktor sa premieta aj do zdravotného stavu populácie tohto kraja.

Rovnako je tento kraj zaťažený aj vyššou nezamestnanosťou a horšou vzdelanostnou

štruktúrou, ktoré ako ukázali aj iné prieskumy (ÚZIS ČR, 2011) negatívne vplývajú na

zdravie obyvateľov. Prekvapivo nízko hodnotia svoj zdravotný stav Královohradčania a to aj

50

napriek tomu, že priemerný vek respondenta v tomto kraji bol zhodný s priemerný vekom

respondentov v celej Českej republike.

4. ZÁVER

Zdravotný stav je najčastejšie charakterizovaný ukazovateľom subjektívneho zdravia.

Zdravotná dimenzia kvality života je dôležitým aspektom, ktorý zohráva významnú úlohu v

pokračujúcom procese starnutia českej populácie. Práve zdravotný stav obyvateľstva starého

resp. starnúceho obyvateľstva je ťažiskovou témou v starých populáciách Európy.

Subjektívne hodnotenia respondentov ich zdravotného stavu podliehajú mnohým faktorom:

ako ekonomické zabezpečenie, psychická pohoda, kultúrne a sociálne prostredie, mobilita,

využitie voľného času (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008).

Podľa rôznych kvalitatívnych prieskumov, Česi bez ohľadu na vek, hodnotia svoje

zdravie stále častejšie ako pozitívne (ÚZIS ČR, 2011). Podľa prieskumu SHARE subjektívne

hodnotenie zdravotného stavu Čechov nad 50 rokov sa medzi rokmi 2006 a 2011 veľmi málo

menilo. Túto zmenu možno považovať za nevýznamnú, pretože ide o veľmi krátky časový

úsek. Pozitívnejšie hodnotili svoj zdravotný stav respondenti - muži. Potvrdzuje to aj

ukazovateľ zdravej dĺžky života vo veku 65 rokov podľa pohlavia. "U mužov je 9,5 roka a

predstavuje 68% z celkovej dĺžky života v tomto veku. U žien je podiel nižší (58 %) a zdravá

dĺžka života je takmer zhodná ako u mužov, a to 10 rokov" (Daňková, Hrkál, 2007).

Subjektívne odpovede respondentov o ich zdravotnom stave sa s rastúcim vekom respondenta

kontinuálne zhoršujú (s výnimkou hodnotenia obezity). Vyšší vek totiž indikuje častejšiu

prevalenciu ochorení, ktoré mnohokrát znižujú kvalitu zdravia v podobe doživotného užívania

liekov, či obmedzení v aktivitách denného života počas posledných rokov života.

51

Poznámky:

Výskum podporila Agentúra na podporu výskumu a vývoja v rámci riešenia projektu č. APVV-0018-12 s

názvom Humánnogeografické a demografické interakcie, uzly a kontradikcie v časopriestorovej sieti

“This paper uses data from SHARE wave 4 release 1.1.1, as of March 28th 2013 or SHARE wave 1 and 2

release 2.5.0, as of May 24th 2011 or SHARELIFE release 1, as of November 24th 2010. The SHARE data

collection has been primarily funded by the European Commission through the 5th Framework Programme

(project QLK6-CT-2001-00360 in the thematic programme Quality of Life), through the 6th Framework

Programme (projects SHARE-I3, RII-CT-2006-062193, COMPARE, CIT5- CT-2005-028857, and

SHARELIFE, CIT4-CT-2006-028812) and through the 7th Framework Programme (SHARE-PREP, N° 211909,

SHARE-LEAP, N° 227822 and SHARE M4, N° 261982). Additional funding from the U.S. National Institute on

Aging (U01 AG09740-13S2, P01 AG005842, P01 AG08291, P30 AG12815, R21 AG025169, Y1-AG-4553-01,

IAG BSR06-11 and OGHA 04-064) and the German Ministry of Education and Research as well as from various

national sources is gratefully acknowledged (see www.share-project.org for a full list of funding institutions).”

Literatúra:

ANDRLE, A., SRB, V. (1983): Současné procesy populačního vývoje ČSSR a jejich význam

pro geografii. In: Geografický časopis, roč. 35, č. 1, s. 32-47.

ČSÚ. (2012): Úmrtnostní tabulky za ČR, oblasti a kraje. <http://www.czso.cz/csu/2012edicni

plan.nsf/publ/4002-12-r_2012>.

52

ČSÚ. (2013): Úmrtnostní tabulky za ČR od roku 1920. <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf

/i /umrtnostni_tabulky_za_cr_od_roku_1920/ $File/cr_ut_1920_2012.zip>.

DAŇKOVÁ, Š., HRKÁL J. (2007). Analýza: zdravá délka života u obyvatel EU

<http://www.demografie.info/?cz_detail_ clanku&artclID=107>.

EHEMU (2013). Health Expectancy in Czech Republic. In: EHLESIS Country Reports, Issue

6. <http://www.eurohex.eu/pdf/ CountryReports_Issue6/Czech%20Republic_Issue6.pdf>.

KOTÝNKOVÁ, M. , ČERVENKOVÁ, A. (2001): Začlenění seniorů v sociální struktuře

soudobé společnosti, VÚPSV, Praha, 31 s. <http://praha.vupsv.cz/Fulltext/Senior.pdf>.

Ministerstvo práce a sociálních věcí. (2008): Kvalita života ve stáří. Národní program

přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, MPSV, Praha, 60 s. <http://www.m psv.cz/fi

les/clanky/5045/starnuti_cz_web.pdf>.

STANKOVIČOVÁ, I., VOJTKOVÁ, M. (2007): Viacrozmerné štatistické metódy s

aplikáciami. Iura Editon, Bratislava, 261 s.

ÚZIS ČR. (2011): Evropské výběrové šetření o zdraví v České republice EHIS 2008, ÚZIS

ČR, Praha, 273 s.

Kontaktné údaje:

Marcela Káčerová, Mgr., PhD.

Katedra humánnej geografie a demografie,

PRIF UK

Mlynská dolina 1, 842 01 Bratislava

[email protected]

Jana Ondačková, Mgr.

Schubert&Franzke, Kartografické

vydavateľstvo, s.r.o.

Nejedlého 71, 841 02 Bratislava

[email protected]

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf%20/i%20/umrtnostni_tabulky_za_cr_od_roku_1920/

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf%20/i%20/umrtnostni_tabulky_za_cr_od_roku_1920/

53

POUŽÍVÁNÍ SLUCHADLA JAKO ASPEKT KVALITY ŽIVOTA SENIORSKÉ

POPULACE

THE USE OF HEARING AIDS AS A FACTOR OF THE QUALITY OF LIVE IN

POPULATION OF OLDER ADULT

Helena Kisvetrová, Petra Kurková, Barbora Švejdíková, Radka Popelková

Abstrakt: Snížená schopnost slyšet a komunikovat ovlivňuje kvalitu života starší populace.

Cílem studie bylo zjistit, jak sluchadlo ovlivňuje kvalitu života u seniorů. Realizace:

strukturované rozhovory s 34 seniory ve věku 65+, kteří používali minimálně 1 rok sluchadlo.

Nerozumění při hovoru bylo pro 70 % z nich motivací začít používat sluchadlo. V průměru

senioři absolvovali 4 edukace o sluchadle a 47 % seniorů považovalo své vědomosti

o sluchadle za velmi dobré. Polovina seniorů používala sluchadlo více než 8 hodin denně a při

všech činnostech. 97 % seniorů subjektivně vnímalo zlepšení kvality života při používání

sluchadla. Většina z nich uváděla zlepšení srozumitelnosti řeči a opětovné zapojení se do

společenského života. Studie ukázala, že pravidelné používání sluchadla podporuje interakci

a komunikaci promítnutou do každodenních aktivit a ovlivňuje tak kvalitu života seniora.

Klíčová slova: edukace, kvalita života, komunikace, senior, presbyakuze

Abstract: The diminished ability to hear and communicate affects the quality of life of the

elderly. The aim of the study was to determine how a hearing aid can positively influence the

quality of life for the elderly. Method: structured interviews with 34 people aged 65+ who had

been using hearing aids for at least one year. For 70 % of them, impaired conversation was the

main incentive to start using a hearing aid. On average, the participants took part in 4

instructional sessions on how to use a hearing aid and 47 % of them considered their

knowledge of the device very good. One half of them used their hearing more than 8 hours

a day and with all activities. 97 % of the elderly reported a subjective improvement to the

quality of their lives when using a hearing aid. Most of them reported a better understanding

of spoken language and revived their social life. The study showed that if used regularly,

a hearing aid helps to facilitate interaction and communication in day-to-day activities,

positively affecting the quality of life of the elderly.

Key words: education, quality of life; communication; older adult; presbyacusis

54

1. ÚVOD

Sluchové a zrakové postižení má dlouhodobý vliv na kvalitu života stárnoucí populace, a to

zejména v oblasti sociálních aktivit (Fischer et al. 2009). Ztráta sluchu ve stáří je velmi běžná

ve vyspělých zemích, což platí zejména o městských aglomeracích, kde intenzivní hluk

negativně ovlivňuje zhoršení sluchu (Hidalgo et al. 2009). Tento zdravotní problém starší

populace je ale často podceňován. Epidemiologické studie z Velké Británie, USA a Austrálie

potvrzují, že zhoršení sluchu se týká až 45 % osob ve věku ≥ 50 let (Schneider et al. 2010).

Prevalence zhoršení sluchu u osob nad 80 let dokonce může překračovat i 85 %

(Cruickshanks et al. 1998). Stařecká nedoslýchavost (54resbyacusis) je multifaktoriální

proces, charakterizovaný počáteční ztrátou sluchu ve vysokých frekvencích s nepříznivým

dopadem na porozumění řeči v hlučném prostředí a v místech s ozvěnou (George et al. 2012).

Ztráta sluchu je obvykle postupná, progresivní a bilaterální (Chou et al. 2011). Nejprve se

snižuje schopnost porozumět řeči, později schopnost detekovat, identifikovat a lokalizovat

zvuky (Gates, Mills, 2005). Korekci sluchového deficitu lze dosáhnout zesílením zvuku

pomocí sluchadel s analogovým nebo digitálním zpracováním zvukového signálu. Mezi

nejčastější typy patří závěsná, zvukovodová a kanálová sluchadla. Spokojenost se sluchadlem

je ale závislá na subjektivním vnímání jedince (José et al. 2011). Nespokojenost seniorů se

sluchadly často souvisí s obtížnou manipulací a nesplněným očekáváním ve vztahu ke

zlepšení sluchu (Chou et al. 2011). Snížená schopnost slyšet a komunikovat je pro seniora

frustrující a může vést k sociální izolaci, zkreslené komunikaci i ke stigmatizaci. Je spojená

s negativními psychologickými dopady, depresivními symptomy a zhoršením kvality života

(Schneider et al. 2010). Používání sluchadla umožňuje výrazné zlepšení kvality života seniora

v oblasti vnímání zdraví, sociálního začlenění a spokojenosti s interpersonálními vztahy

(Mondelli, Souza, 2012; Boi et al. 2010).

2. VÝZKUMNÁ STUDIE

Výzkumná studie byla zaměřená na skutečnosti motivující seniora k zájmu o korekci sluchu,

znalosti o sluchadle, využívání sluchadla a jeho vliv na subjektivní vnímání kvality života.

Byl použit strukturovaný rozhovor a záměrné pozorování. Soubor respondentů tvořili 34

senioři, kteří byli do výzkumného souboru zařazeni na základě předem stanovených kritérií

a se zaručením anonymity. Zařazující kritéria: věk 65+, nedoslýchavost, používání sluchadla,

dispenzarizace ve foniatrické ambulanci Fakultní nemocnice Olomouc. Rozhovory se seniory,

55

pozorování a sumarizaci dat realizovala R. Popelková během své odborné praxe v rámci

studia na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci.

Soubor respondentů zahrnoval 20 mužů (59 %) a 14 žen (41 %). Třetina seniorů (35 %)

byla ve věkové kategorii 65–74 let (dle klasifikace WHO rané stáří) a 62 % seniorů patřilo do

kategorie 75–89 let (dle WHO vlastní stáří). V kategorii dlouhověkých (90 a více let) byl

pouze jeden senior. Co se týká nejvyššího dosaženého vzdělání, tak 9 % seniorů mělo

základní vzdělání, 41 % bylo vyučených, 32 % dosáhlo středoškolského a 18 %

vysokoškolského vzdělání. Pro zpracování dat byla použita popisná statistika.

Průměrná délka trvání sluchových potíží byla 7 let (min – max: 1–17 let). Zastoupení

jednotlivých kategorií uvádí tab. 1.

Tab. 1 Doba trvání poruchy sluchu

Doba Absolutní

četnost

Relativní

četnost

1 – 5 let 12 35 %

6 – 10 let 12 35 %

11 – 15 let 7 21 %

16 a více let 3 9 %

Celkem 34 100 %

Motivace ke korekci sluchu je významný faktor, který ovlivňuje skutečnost, zda senior

Tab. 2 Motivace ke korekci sluchu

Skutečnost motivující k používání

sluchadla

Absolutní

četnost

Relativní

četnost

Zhoršení porozumění řeči při hovoru 24 70 %

Zhoršení porozumění řeči při hovoru

a sledování TV 3 9 %


a potíže v zaměstnání 4 12 %


a telefonování 2 6 %

Subjektivní vnímání zhoršení sluchu 1 3 %

Celkem 34 100 %

56

bude používat sluchadlo. Skutečností, která motivovala nejvíce seniorů z naší studie (70 %) k

používání sluchadla, bylo zhoršené porozumění řeči při hovoru. Zastoupení jednotlivých

motivujících skutečností ukazuje v přehledu tab. 2.

Více než polovina seniorů (59 %) používala závěsné sluchadlo. Zvukovodové sluchadlo

používalo 41 % seniorů. Nikdo nevyužíval kanálové sluchadlo. Dvě třetiny seniorů (68 %)

používalo sluchadlo po dobu maximálně 5 let. Období 6 až 10 let používalo sluchadlo 29 %

seniorů zapojených do studie. Pouze jeden senior používal sluchadlo déle než 16 let. Polovina

seniorů (50 %) potvrdila, že používá sluchadlo během dne více než 8 hod. Počet hodin během

dne, po které senioři využívali sluchadlo, uvádí v souhrnu tab. 3.

Tab. 3 Využívání sluchadla během dne

Počet hodin /

den

Absolutní

četnost

Relativní četnost

1 hod. 1 3 %

Max. 4 hod. 7 20 %

Max. 8 hod. 9 27 %

Více než 8 hod. 17 50 %

Celkem 34 100 %

Více než polovina oslovených seniorů (59 %) používá sluchadlo při všech aktivitách

a situacích během dne. Třetina respondentů (38 %) používá sluchadlo při běžných denních

činnostem, jako je telefonování, sledování TV a dále při jednání na úřadu nebo návštěvě

lékaře. Souhrnný přehled viz tab. 4. Z odpovědí vyplynulo, že nejčastější situací (94 %), při

které senioři používali sluchadlo, byl hovor. Tato situace byla téměř u tří čtvrtin (70 %)

seniorů také impulzem, který je motivoval začít používat sluchadlo, jak uvádí tab. 1. Při

sledování TV využívalo sluchadlo 88 % seniorů.

Polovina seniorů (53 %) uvedla, že během hospitalizace sluchadlo nepoužívají.

Nejčastějším důvodem (28 %) byla skutečnost, že sluchadlo s sebou do nemocnice neberou

z obavy z jeho ztráty.

Tab. 4 Situace a aktivity pro používání sluchadla

Situace a aktivity Absolutní

četnost

Relativní

četnost

Při všech činnostech (včetně

TV) 20 59 %

Hovor a sledování TV 8 23 %

Hovor a návštěva lékaře 2 6 %

Hovor a telefonování 2 6 %

57

Sledování TV a jednání na

úřadech 1 3 %

Pouze při sledování TV 1 3 %

Celkem 34 100 %

Co se týká spokojenosti s používáním sluchadla (komfort, zvládnutí manipulace se

sluchadlem, kvalita zesílení zvuku, rozumění řeči), tak 79 % seniorů uvedlo, že je s typem

sluchadla, které používají, spokojeno. Pětina seniorů (21 %) nebyla s typem sluchadla, které

jim bylo doporučeno, spokojená. Důvodem byla nejčastěji (57 %) skutečnost, že se

sluchadlem neuměli dobře manipulovat. Dostatečná edukace o manipulaci a péči o sluchadlo

je proto nezbytným předpokladem, aby byl senior se sluchadlem, které používá, spokojený.

Senioři nejčastěji absolvovali čtyři edukace zaměřené na péči o sluchadlo a správnou

manipulaci při používání. Nejnižší počet edukací byl dvě, nejvyšší počet absolvovaných

edukací, který byl jedním seniorem uveden, bylo dvanáct. Téměř polovina seniorů (47 %)

byla edukovaná společně s pečující/blízkou osobou (nejčastěji děti seniorů). Souvisí to se

skutečností, že 41 % seniorů dále uvedlo, že potřebují pomoc při manipulaci a péči

o sluchadlo. Nejčastěji sami nezvládali výměnu baterie ve sluchadle (71 %). Pouze 18 %

seniorů uvedlo, že s rozsahem poskytnuté edukace nebyli spokojeni. Nejčastějším důvodem

byla skutečnost, že nedokázali sami správně manipulovat se sluchadlem. Polovina seniorů

(47 %) považovala subjektivně své znalosti o sluchadle a péči o něj za velmi dobré, 44 % je

považovalo za přiměřené a pouze 9 % seniorů připustilo, že jejich znalosti jsou nedostatečné.

Administrátorka sběru dat následně provedla porovnání subjektivního hodnocení seniora

s výsledkem svého pozorování seniorů ve foniatrické ambulanci zaměřené na dosažené

znalostí seniora o sluchadle. U 6 % seniorů, kteří své znalosti subjektivně považovali ještě za

přiměřené, byl zjištěn větší deficit znalostí. Výsledky subjektivního hodnocení seniorů

a výsledky objektivního pozorování uvádí graf 1.

V závěru strukturovaného rozhovoru senioři subjektivně hodnotili zda používání sluchadla

ovlivnilo kvalitu jejich života. Většina (97 %) potvrdila, že používání sluchadla považují za

významný faktor, kteřý pozitivně ovlivňuje kvalitu jejich života. Tři čtvrtiny seniorů (76 %)

nejvíce oceňovalo, že jim sluchadlo umožnilo lepší porozumění řeči při komunikaci

s ostatními lidmi, což podpořilo jejich sociální aktivity.

3. DISKUZE

Kvalita života je multidimenzionální fenomén, zahrnující fyzickou, materiální, emocionální

58

Graf 1 Znalosti o sluchadle

i sociální pohodu (Ciorba et al. 2012; Boi et al. 2010). Sluchová ztráta má významný dopad

především na sociální dimenzi seniora, a to v souvislosti se zhoršenou schopností komunikace

a interakce s okolím, jako významným aspektem každodenních aktivit. Tuto skutečnost

potvrzují i výsledky naší studie, protože deficit v oblasti komunikace (zhoršení rozumění řeči

při hovoru) byl pro 70 % seniorů primárním impulsem, který je motivoval k používání

sluchadla. Většina seniorů (94 %) také označila hovor jako situaci, kdy sluchadlo nejčastěji

používají. Teineira et al. (2008) nenašel vztahy mezi ztrátou sluchu a kvalitou života

u starších osob. Jedna třetina respondentů v jeho studii měla ale jen mírný sluchový deficit,

který podle WHO není považován za diskvalifikující, což znamená, že nebrání seniorovi bez

obtíží vykonávat každodenní aktivity. Bance (2007) ale uvádí, že použití sluchadel může

snížit funkční dopady ztráty sluchu a zlepšit tak kvalitu života seniora.

V naší studii uvedla polovina seniorů (50 %), že používá sluchadlo během dne více než 8

hod. a čtvrtina seniorů (27 %) v rozmezí 4 až 8 hod. José et al. (2011) uvádí ve své studii, že

déle než 8 hod. používalo sluchadlo 67 % respondentů. Ale ne všichni respondenti byli

v seniorském věku, což může vysvětlit delší dobu využívání sluchadla během dne. Počet

seniorů, který využíval sluchadlo maximálně 8 hod. (27 %), byl shodný s výsledkem naší

studie.

Pouze pětina seniorů z naší studie uvedla, že nejsou spokojeni s typem sluchadla, které jim

bylo doporučeno. Nejčastějším důvodem nespokojenosti seniora byl deficit schopnosti

správně manipulovat se sluchadlem. Také Chou et al. (2011) uvádí obtížnou manipulaci se

sluchadlem jako důvod nespokojenosti. S tím souvisí i skutečnost, že používání sluchadla

vyžaduje dlouhodobější edukaci. Pouze polovina seniorů z naší studie používala sluchadlo při

59

všech aktivitách. Může to souviset se skutečností, že lidé s mírnou vysokofrekvenční ztrátou

sluchu vnímají negativně zesílení zvuků, jako je šustění papíru nebo jejich vlastní dýchání,

a v důsledku toho používají sluchadlo pouze příležitostně při určitých aktivitách. Takové

používání však zabraňuje centrálnímu přizpůsobení se novému vnímání zvuků a přispívá

k nespokojenosti uživatelů (Gates, Mills 2005). Proto se doporučuje sledovat pacientův

pokrok v manipulaci se sluchadlem v pravidelných intervalech, protože to může podpořit

zlepšení celkových výsledků, a tím i spokojenost seniora (Perez, Edmonds 2012). Také

dřívější studie vviidděěllii ppooddppoorruu ssppookkoojjeennoossttii vv lleeppššíí eedduukkaaccii ppaacciieennttůů,, zzeejjmméénnaa vv oobbllaassttii ttýýkkaajjííccíí

ssee pprroobblléémmůů ss ppoouužžíívváánníímm sslluucchhaaddeel (Liston et al. 1995). José et al. (2011) řadí mezi faktory,

které přispívají k úspěšnému používání sluchadel mimo manuální zručnosti při manipulaci se

sluchadlem i další faktory, např. finanční náklady a osobní očekávání. S finančními náklady

souvisí pravděpodobně i skutečnost, že část seniorů z naší studie uvedla, že sluchadlo

nepoužívá v době hospitalizace, protože mají strach ze ztráty. Pořízení sluchadla je pro

seniora často finančně dosti nákladné (senioři uvedli, že průměrně dopláceli 3.300 Kč;

nejvyšší doplatek na sluchadlo byl 8.000 Kč).

Fakt, že čtyři pětiny seniorů z naší studie byly spokojeny s používáním sluchadla (komfort,

zvládnutí manipulace, zesílení zvuku, rozumění řeči) koreluje se zahraničními výsledky, kde

většina uživatelů také pozitivně hodnotila prospěch z používání sluchadla (Magni et al. 2005).

Rovněž španělská studie hodnotící spokojenost a využívání sluchadla uvádí, že polovina

uživatelů sluchadel byla po jejich poskytnutí spokojenější se svým životem. Faktem však

zůstává, že spokojenost je postavena na subjektivních dojmech jedince (José et al. 2011). Je

definovaná výhradně uživatelem sluchadla a všechna měření posuzující spokojenost jsou

subjektivní, a měla by být proto vnímána pouze jako statistická měření (Magni et al. 2005).

Většina seniorů (97 %) z naší studie potvrdila, že používání sluchadla ovlivnilo kvalitu

jejich života. Brazilská studie uvádí, že pouze 13 % uživatelů tvrdilo, že se kvalita jejich

života v průběhu používání sluchadla nezlepšila (José et al. 2011). Z výsledků další brazilské

studie zkoumající kvalitu života před a po poskytnutí sluchadla jednoznačně vyplývá, že

používání sluchadla vedlo k výraznému zlepšení kvality života, konkrétně v oblasti vnímání

zdraví nebo spokojenosti s osobními vztahy (Mondelli, Souza 2012). Kvalitu života zkoumala

i řecká studie, která uvádí, že všichni pacienti pozitivně hodnotili používání sluchadla, protože

to vedlo ke zlepšení kvality jejich života (Tsakiropoulou et al. 2007). V rámci íránské studie

bylo zkoumáno zlepšení kvality života v souvislosti s využíváním sluchadel. Účastnící studie

používali sluchadla ve 3 měsíčním intervalu a výsledky potvrdily, že došlo ke zlepšení kvality

života. Respondenti uváděli, že velký význam pro ně měla možnost opět poslouchat rádio

60

a televizní program (Lotfi et al. 2009). Rovněž v naší studii 88 % seniorů uvedlo sledování

TV jako aktivitu, při které používají sluchadlo, což může být považováno za prevenci pocitu

osamělosti seniora. Poslech rádia nebyl seniory z naší studie uváděn. Může to souviset se

skutečností rozdílného socio-kulturního kontextu íránského a českého prostředí.

4. ZÁVĚR

Poruchy sluchu ve stáří jsou díky postupnému stárnutí populace velmi aktuálním tématem.

Sluchová ztráta významně ovlivňuje komunikaci, každodenní aktivity, stupeň osobní

nezávislosti i pocit osamělosti seniora. Vzhledem k důsledkům, které poruchy sluchu

způsobují, jde o vážný problém, který má negativní dopad na subjektivní vnímání kvality

života seniora. Efektivní opakovaná edukace seniora podporuje zvládnutí manipulace se

sluchadlem a motivuje k jeho využívání. Může tak pozitivně ovlivnit kvalitu života seniora

a snížit riziko osamělosti a sociální izolace.

Příspěvek je dedikován projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0181 Zvýšení profesních kompetencí

studentů zdravotnických a tělovýchovných studijních programů ve vztahu k osobám se

zdravotním postižením. Příspěvek byl dále podpořen v rámci studentské grantové agentury

IGA UP a je dedikován projektu FZV_2013_007.

Literatura:

BANCE, M. (2007). Hearing and aging. Canadian Medical Association journal, 176, 7, 925–

927.

BOI, R., RACCA, L., CAVALLERO, A. et al. (2012). Hearing loss and depressive symptoms

in elderly patients. Geriatrics and gerontology international,12, 3, 440–445.

CIORBA, A., BIANCHINI, CH., PELUCCHI, S. et al. (2012). The impact of hearing loss on

the quality of life of elderly adults. Clinical interventions in aging, 7, 159–163.

CRUICKSHANKS, K., WILEY, T., TWEED, T. et al. (1998). Prevalence of hearing loss in

older adults in Beaver Dam, Wisconsin. The Epidemiology of Hearing Loss Study. American

journal of epidemiology, 148, 9, 879–886.

FISCHER, M., CRUICKSHANKS, K., KLEIN, B. et al. (2009). Multiple sensory impairment

and quality of life. Ophthalmic epidemiology, 16, 6, 346–353.

GATES, G., MILLS J. (2005). Presbyacusis. The Lancet, 336, 9491, 1111–1120.

GEORGE, P., FARRELL, T., GRISWOLD, M. (2012). Hearing loss: help for the young and

old. The Journal of family practice, 61, 5, 268–277.

61

GOGGINS, S., DAY, J. (2009). Pilot study: Efficacy of recalling adult hearing-aid users for

reassessment after three years within a publicly-funded audiology service. International

journal of audiology, 48, 4, 204–210.

HIDALGO, J., GRAS, C., LAPEIRA, J. et al. (2008). Functional status of elderly people with

hearing loss. Archives of Gerontology and Geriatrics, 49,1, 88–92.

CHOU, R., DANA, T., BOUGATSOS, CH. et al. (2011). Screening for Hearing Loss in

Adults Ages 50 Years and Older: A Review of the Evidence for the U.S. Preventive Services

Task Force. Rockville (MD): Agency for Health Care Research and Quality (US), 2011,

March. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK53864/pdf/TOC.pdf.

JOSÉ, M., CAMPOS, P., MONDELLI, M. (2011). Unilateral hearing loss: benefits and

satisfaction from the use of hearing aids. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 77, 2, 221–

228.

LISTON, R., SOLOMON, S., BANERJEE, A. (1995). Prevalence of hearing problems, and

use of hearing aids among a sample of elderly patients. The British journal of general practice,

45, 396, 369–370.

LOTFI, Y., MEHRKIAN, S., MOOSSAVI, A. et al. (2009). Quality of life improvement in

hearing-impaired elderly people after wearing a hearing aid. Archives of Iranian medicine, 12,

4, 365–370.

MAGNI, C., FREIBERGER, F., TONN, K. (2005). Evaluation of satisfaction measures of

analog and digital hearing aid users. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 71, 5, 650–657

MONDELLI, M., SOUZA, P. (2012). Quality of life in elderly adults before and after hearing

aid fitting. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 78, 3, 49–56.

PEREZ, E., EDMONDS, B. (2012). A Systematic Review of Studies Measuring and

Reporting Hearing Aid Usage in Older Adults since 1999: A Descriptive Summary of

Measurement Tools. PLOS one, 7, 3, 1–8

SCHNEIDER, J., GOPINATH, B., KARPA, M. et al. (2010). Hearing loss impacts on the use

of community and informal supports. Age and ageing, 39, 4, 458–464.

TEIXEIRA, A., FREITAS, C., MILLÃO, L. et al. (2008). Relationship Among Hearing Loss,

Age, Gender, and Quality of Life in Older Individuals. International Archives of

Otorhinolaryngology, 12, 1, 62–70.

TSAKIROPOULOU, E., KONSTANTINIDIS, I., VITAL, I. et al. (2007). Hearing aids:

Quality of life and socio-economic aspects. Hippokratia, 11, 4, 183–186.

62

Kontaktní údaje:

PhDr. Helena KISVETROVÁ

Univerzita Palackého v Olomouci

Ústav ošetřovatelství

tř. Svobody 8

771 11 Olomouc

[email protected]

Mgr. Petra KURKOVÁ, Ph.D.

Univerzita Palackého v Olomouci

Katedra aplikovaných pohybových aktivit

Tř. Míru 104

779 00 Olomouc

[email protected]

63

POJETÍ CHUDOBY V HISTORICKÉM KONTEXTU

CONCEPT OF POVERTY IN THE HISTORICAL CONTEXT

Magdalena Kotýnková

Abstrakt

Chudoba je jevem, který provází lidskou existenci od jejího vzniku až do současnosti.

Problematika zkoumání a monitorování chudoby se úzce váže k odlišným konceptům

chudoby. Nahlédnutím do historie sledování chudoby lze doložit postupný vývoj v chápání

chudoby a vývoj v nastavení hranice chudoby, přičemž obojí v sobě odráží dosažený sociálně-

ekonomický vývojový stupeň společnosti. Cílem příspěvku je rozšířit pohled na současné

pojetí chudoby v rozvinutých zemích o přehled vývoje chudoby a jejího měření v historickém

kontextu. Začlenění chudoby do širších historických a společenských souvislostí odkrývá

souvislosti, které mohou být skryté a přitom klíčové pro zdokonalení jejího monitorování.

Klíčová slova: chudoba, sociální vyloučení, měření chudoby21

Abstract

The aim of this paper is to extend the current view of the concept of poverty in developed

countries. Poverty is a part of human existence from its beginning to the present. The issue of

monitoring poverty is closely linked to different concepts of poverty. Insight into the history

of poverty monitoring demonstrates a gradual evolution in the understanding of poverty and

demonstrates development in setting the poverty line. Approach to poverty in a broader

historical and social contexts reveals the connection that can be hidden and yet crucial for

improving poverty monitoring.

Key words: poverty, social exclusion, poverty measurement

1. HISTORICKÝ KONTEXT CHÁPÁNÍ CHUDOBY

První statistické studie, které byly zaměřeny na výzkum chudoby v Evropě, vznikly po

revolučním roce 1848. V období od druhé poloviny 19. století začala v Evropě probíhat

industrializace, která byla provázena koncentrací průmyslové výroby, rychlým růstem

průmyslových měst a migrací obyvatelstva z venkova do měst. Kolísající odbyt výroby v

důsledku ekonomických cyklů a růst počtu obyvatel ve městech znamenal také rychlý růst

počtu chudých (lůzy), s čímž byl spojen růst kriminality a nebezpečí epidemií.

21

Příspěvek byl vypracován za finanční podpory Interní grantové agentury VŠE F5/24/2012.

64

Statistické studie zpracované v druhé polovině 19. století, které byly zaměřeny na

sledování chudoby se proto zabývaly příjmy a výdaji především dělnických rodin. Největšího

věhlasu dosáhli pruští statistikové. Nejvýznamnější z nich, Ernst Engel (1821–1896), vytvořil

empirickou poučku, která měla dalekosáhlý vliv na sledování chudoby: „Čím je rodina

chudší, tím větší díl celkových výdajů používá na potraviny. Poměr mezi výdaji na stravu

a ostatními výdaji je tím nejlepším ukazatelem životní úrovně obyvatel“. Engelův zákon byl

akceptován nejen v řadě studií v 19. století, ale promítl se až do moderní teorie a metodologie

výzkumů chudoby, které byly vytvořeny ve 20. století .

Na přelomu 19. a 20. století působil v Anglii Charles Booth (1840–1916) a B. Seebohm

Rowntree (1871–1954), kteří stanovili významný instrument pro budoucí výzkumy, kterým je

hranice chudoby („poverty line“). Booth, který se zabýval studiem chudoby v Londýně ve

své práci Life and Labour of the People in London, publikované v několika vydáních mezi

lety 1889 až 1903, stanovil určitou výši příjmů pomocí níž definoval „chudé“ a „velmi

chudé“: „Chudí stěží dokáží vést nezávislý život a uspokojovat své základní životní potřeby,

velmi chudí toho již nejsou schopni vůbec“. Obdobně Rowntree, který prováděl výzkum

chudoby v Yorku, v roce 1901 v práci Poverty a Study of Town Life stanovil dvě kategorie

chudých: „Primárně chudí jsou ti, jejichž příjmy jsou pod hranicí chudoby, sekundárně chudí

jsou ti, jejichž příjmy jsou na této hranici (nebo mírně nad), ale jejichž příjmy jsou dostatečné

pro zajištění pouze základních, k životu zcela nezbytných potřeb, aniž by mohli kupovat

cokoliv více“. K těmto závěrům dospěl při použití hranice chudoby, kterou stanovil již v roce

1889.

Rowntree jako první badatel zkonstruoval absolutní hranici chudoby. Výdaje domácností

rozdělil na tři kategorie: potraviny, bydlení a ostatní (oblečení, topivo, světlo…) a v rámci

těchto kategorií vypracoval kalkulaci minimálních výdajů nutných k tomu, aby si domácnost

mohla obstarat základní životní potřeby. Hranice chudoby stanovená v roce 1889 zahrnovala

výdaje na potraviny na velmi nízké úrovni, neboť Rowntree vycházel z čistě vegetariánské

stravy bez jakéhokoliv čerstvého masa, z tehdy dražších potravin byla započítána pouze

třikrát týdně slanina. Do hranice chudoby nebyly započteny náklady na dopravu, ale ani na

zdravotní péči. Ve své první studii z roku 1901 Rowntree porovnával příjem dělnických

domácností očištěný o nájem. Dle hranice chudoby z roku 1889 došel ke zjištění, že v Yorku

žilo 15,5 % domácností pod hranicí chudoby (primární chudoba) a dalších 27,9 % na hranici

chudoby, nebo jen těsně nad ní (sekundární chudoba) (Rowntree, 1901).

65

V roce 1918 Rowntree definoval novou minimální hranici „lidských potřeb“, kterou použil

při výzkumu chudoby v roce 1936 a zjistil, že dle nově stanovené hranice žilo v Yorku

v chudobě 30 % dělnické populace, zatímco při použití hranice stanovené v roce 1899, by

tento podíl klesl pouze na 6,8 %, z čehož je patrné, že nově stanovená hranice byla

signifikantně vyšší. (Hatton, Bailey, 2000). Na studii z roku 1936 následně navázala ještě

studie další, která významně ovlivnila další rozvoj v této oblasti. Rowntree na ní, vzhledem

k pokročilému věku, spolupracoval s G. R. Laversem a její výsledky byly publikovány v roce

1951 (Rowntree, Lavers, 1951). K posouzení stavu chudoby tentokrát použili stejnou hranici,

jako ve studii z roku 1936 a zjistili, že chudoba z původních 31,1 % klesla na pouhých 4,6 %.

V dalším rozboru pak přisoudili tento dramatický pokles především sociální politice státu,

která prošla značným rozvojem na základě publikace Beveridgeovy zprávy z roku 194222

.

Autoři studie vypočítali, že při absenci sociální pomoci by podíl dělnických domácností

žijících v chudobě dosahoval 22,4 %. (Rowntree, Lavers, 1951). Na tomto základě bylo

obecně usuzováno, že sociální politika státu byla úspěšná a snížila chudobu. Po čase se však

vynořily určité pochybnosti, nakolik je možné na základě této studie dělat tak dalekosáhlé

závěry. Kritici jí vyčítali nedostatečnost zkoumaného vzorku populace, která se omezovala

pouze na jedno město, zpochybňovali samotnou spolehlivost studie, ale především se zaměřili

na to, zda je možné porovnávat hranici chudoby z roku 1936 se situací v roce 1951.

2. KRITIKA KONCEPTU ABSOLUTNÍHO POJETÍ CHUDOBY

Mezi nejčastější a nejzávažnější výtky kritiků absolutního pojetí chudoby patří srovnatelnost

absolutní hranice chudoby v čase. Jedním z nejvýznamnějších z kritiků absolutního pojetí

chudoby patří P. Townsend (1928 – 2009).

I když lze předpokládat, že základní životní potřeby člověka jsou v čase neměnné, obtížné

je stanovení spotřebního koše základních životních potřeb, neboť jeho stanovení je odvislé od

úsudku toho, kdo tento koš konstruuje a navíc, tento koš se mění v čase a prostoru. V různém

čase a na různém místě mohou být nejchudším vrstvám obyvatelstva dostupné odlišné

spotřební statky, které mohou v rozdílné míře uspokojovat jejich potřeby a které jsou dle

úsudku toho, kdo absolutní hranici konstruuje zahrnuty do základních životních potřeb.

Nedostáváme tím měřítko, které by umožnilo srovnat stav chudoby v různém čase a na

různých místech, čímž lze konstatovat, že absolutní pojetí chudoby je vlastně pojetím

22

W. Beveridge (1879 – 1963) byl britský ekonom a sociální reformátor. Je považován za zakladatele tzv. státu

blahobytu, který se rozvinul v západoevropských společnostech po 2. světové válce.

66

relativním, neboť reflektuje změny stavu společnosti, její vývoj a vývoj statků a služeb, které

společnost poskytuje.

Na otázku, co vše je nezbytné zahrnout mezi základní životní potřeby odpověděl již

Adam Smith (1723 – 1790) ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, kde

konstatuje: „Nezbytnostmi nemyslím pouze komodity nezbytné k přežití, ale cokoliv, co

považuje zvyk dané země za neslušné nemít.“ (Smith, 1776). Smith pokračuje v rozvíjení

této myšlenky právě na příkladu kožených bot, o nichž se vyjadřuje jako o nezbytnosti nikoliv

pouze ve smyslu holého přežití, ale zároveň jako o statku, který musí člověk mít, aby nebyl

vyloučen sociálně, tedy aby ho nezavrhovala společnost, která by považovala neobutého

člověka za neslušného či opovrženíhodného. Jak lze dovodit, k přežití člověka ve

společnosti23

není nezbytný pouze příjem potravy, ale také mnohem širší okruh statků, jejichž

rozsah se bude rozvíjet a rozšiřovat spolu se samotným vývojem společnosti, která na jedince

klade stále větší požadavky. Při posuzování chudoby je proto nutné vývoj společnosti brát

v úvahu, a proto konstruovaná hranice absolutní chudoby se v čase stává relativní a více

arbitrární, neboť pro posouzení toho, které komodity zařadit do spotřebního koše základních

životních potřeb nutně chybí objektivní měřítka, která se v průběhu času proměňují, neboť

sociálně – ekonomický vývoj dokládá, že dnešní běžná životní úroveň24

je včerejším luxusem

a zítřejší nezbytností. Peter Townsend, jeden z nejvýznamnějších kritiků konceptu absolutní

chudoby vyjádřil svůj přístup k měření chudoby tímto citátem: „Životní potřeby nejsou

neměnné. Neustále se přizpůsobují a rozšiřují s tím, jak se mění společnost a její produkty.

(…) Žádný standard dostatku nemůže být, dozajista, revidován pouze tak, aby bral v úvahu

změny cen, neboť tak by opomněl změny ve spotřebě statků a služeb stejně jako nové

povinnosti a očekávání kladená na členy komunity. Protože nemáme jiné měřítko, nejlepším

odhadem by bylo poměřovat dostatek jedince k průměrnému růstu (či poklesu) v reálných

příjmech.“ (Townsend, 1979), čímž vyjádřil odklon od absolutního konceptu chudoby

k relativnímu konceptu chudoby.

3. RELATIVNÍ POJETÍ CHUDOBY

V polovině 20. století bylo bádání o příjmech domácností a chudobě ideově ovlivněno

ekonomickou teorií J. M. Keynese (1883–1946), který spatřoval problém nízkého

23

Situace by byla poněkud odlišná, pokud bychom zkoumali potřeby jedince v hypotetické situaci Robinsona

Crusoe izolovaného o samotě na opuštěném ostrově (či kterémkoliv místě, kde by nebyl členem širšího

společenství), avšak takové zkoumání by bylo pro posouzení stavu a vývoje chudoby zcela bezcenné. 24

Životní úroveň lze chápat jako termín podřazený termínu kvalita života, neboť životní úroveň je "pouze"

materiální stránkou kvality života, která ovšem může mít vliv i na ostatní oblasti (zdraví, vzdělání, bydlení)

včetně celkové spokojenosti se životem.

67

ekonomického růstu a vysoké nezaměstnanosti v USA ve špatné distribuci bohatství mezi

obyvatele a v nízké poptávce, která je nepříznivě ovlivněna příliš nízkými příjmy chudých.

V roce 1934 byla publikována studie s názvem America’s capacity to Consume (Leven,

1934), v níž byl uveden předpoklad, že reálným cílem ekonomiky v blízké budoucnosti bude

likvidace chudoby zajištěním dobré životní úrovně každého občana a plnohodnotným plánem

výživy bez výdajových omezení. V roce 1937 označuje prezident Roosevelt ve své druhé

inaugurační řeči celou jednu třetinu národa jako nedostatečně bydlící, špatně oblečenou

a živenou.

Pohled na měření chudoby mění zásadním způsobem americký ekonom J. K. Galbraith

(1908–2006). Podle Galbraitha neexistují společenské mechanismy, které by zaručovaly i za

předpokladu zdravého ekonomického růstu eliminaci chudoby. Chudobu následně definoval

nikoliv pouze jako absolutní stav příjmů, ale jako rozdíl v příjmech jednotlivce a průměrného

příjmu v dané části společnosti. Pokud je rozdíl příliš veliký, lze hovořit o chudobě

(Galbraith, 1998).

V roce 1965 byla publikována studie, ve které byl poprvé stanoven čistě relativní koncept

chudoby. Její autor, profesor ekonomie Victor Fuchs, v ní doporučil používat jako hranici

chudoby polovinu mediánového příjmu příjmového rozložení domácností v USA. Podle

autora je nutné používat relativní definici chudoby vzhledem k rozkolísanosti odhadů její

absolutní verze (založené na různých standardizovaných rozpočtech). Uvedl i teoretický

argument proti absolutní míře chudoby: „Pokusy o její konstrukci (konstrukce absolutní míry

chudoby) jsou odsouzeny k nezdaru, protože nerespektují založení člověka jako společenského

tvora (social animal). V dynamické a demokratické společnosti jsou naše soudy o tom, kdo je

chudý, nutně závislé na průměrném příjmu.

Koncept relativní chudoby, který s sebou přinesla druhá polovina 20. století, odpovídá

vývojovému stupni společnosti. V období, v němž J. K. Galbraith publikoval svoji slavnou

knihu Společnost hojnosti, se mění pohled na chudobu: chudoba se již nevztahuje k pouhé

schopnosti (fyzického) přežití, ale je odrazem celkové prosperity společnosti a chudí jsou ti,

kteří se ocitnou na dolním konci příjmové škály.

4. NEDOSTATKY KONCEPTU RELATIVNÍHO POJETÍ CHUDOBY

Kritiku konceptu relativního pojetí chudoby uvádí např. Amartya Sen v článku Poor,

Relatively Speaking (1983) v němž uvádí, že mechanické měření chudoby jako relativního

jevu, může dospět k závěru, který je v jasném rozporu s naším intuitivním očekáváním.

Například, bude-li celá společnost chudnout, ale relace příjmů na příjmové škále zůstanou

68

nezměněny, nemusí být při měření rozsahu chudoby jako podílu domácností pod stanovenou

hranicí relativní chudoby (50 %, resp. 60 % mediánového příjmu) zaznamenat vůbec žádný

nárůst chudoby ( i v případě, pokud již všichni hladoví). Může nastat i případ, že rozsah

chudoby se bude snižovat, přestože celkově bude společnost chudnout, což nastane v případě,

že nejvíce zchudnou (nej)bohatší, zatímco příjem nízkopříjmových skupin obyvatelstva bude

nezměněn či jen poklesne v menší míře. Zdá se proto že absolutní zakotvení chudoby je

nepostradatelné, neboť pouhým porovnáváním příjmu domácností s mediánovým příjmem ve

společnosti neměří chudobu, ale příjmovou nerovnost, což jsou pojmy odlišné pojmy. To lze

snadno dokumentovat i na příkladu z minulosti České republiky, kde před rokem 1989 byla

příjmová nerovnost velice nízká25

, ačkoliv v porovnání se západoevropskými zeměmi či USA

zde příjmové rozložení dosahovalo nižších absolutních hodnot než v západoevropských

zemích či v USA.

5. VYUŽITÍ RELATIVNÍHO KONCEPTU CHUDOBY PŘI MONITOROVÁNÍ

CHUDOBY V ČLENSÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE

V zemích Evropská unie je monitorována chudoba dle metodických pokynů Evropského

statistického úřadu (dále: „Eurostat“), přičemž se vychází z čistě relativního pojetí. Hranice

chudoby je stanovena jako 60 % národního ekvivalizovaného mediánového příjmu26

. Rozsah

chudoby je v jednotlivých zemích odvozen z příjmové nerovnosti každé jednotlivé země. Na

základě harmonizovaného měření chudoby lze vzájemně srovnávat jednotlivé země, viz graf

č. 1. Jak lze pozorovat na uvedeném grafu, Česká republika dosahuje nejnižší chudoby

(přesněji řečeno nejnižšího podílu příjmů nižších nebo rovných hranici chudoby - 60 %

českého ekvivalizovaného mediánového příjmu - na celkovém příjmovém rozložení). Zatímco

země jako Rumunsko či Bulharsko, v nichž je v tomto srovnání dosahováno vysokého

rozsahu chudoby, vysoký podíl „chudých“ ve Velké Británii (téměř 19 % populace žijící pod

stanovenou hranicí) může být vnímán jako vysoký, a to zvláště ve srovnání s nejnižším

25

Srovnej např. Večerník (1995) 26

Příjmové rozložení, ze kterého je vypočten rozsah chudoby na úrovni č lenských zemí Evropské unie

je příjmovým rozložením tzv. ekvivalizovaných příjmů domácností. Tyto ekvivalizované příjmy jsou

vypočteny jako podíl celkových čistých příjmů domácnosti a počtu spotřebních jednotek pro danou

domácnost. Pro stanovení počtu spotřebních jednotek domácnosti slouží tzv. ekvivalenční stupnice,

která je stupnicí koeficientů stanovených pro jednotlivé členy domácností. Členům domácností se

přiřadí příslušný koeficient dle pořadí člena v domácnosti a u dětí také podle věku přičemž hodnoty

koeficientů jsou vytvořeny tak, aby vyjadřovaly úspory ze společného hospodaření domácností.

Ekvivalenční stupnice používaná Eurostatem obsahuje tyto koeficienty: 1,00 pro prvního dospělého

člena domácnosti, 0,50 pro druhého a každého dalšího dospělého člena domácnosti, 0,30 pro každé

dítě (do věku 13 let včetně).

69

Graf 1: Podíl populace v zemích EU žijící pod hranicí chudoby určené jako 60 %

mediánového příjmu domácností v dané zemi. Pro širší kontext zahrnuty i hranice 20 %, 40 %

a 80 % mediánového příjmu.

Zdroj: Evropská komise (2011)

rozsahem chudoby v České republice. Z toho vyplývá, že toto srovnání chudoby lze chápat

jako ne zcela jasné, spíše se lze přiklonit k tomu, že se jedná o srovnání příjmové nerovnosti,

čemuž též odpovídá název ukazatele používaného ve statistických analýzách: míra nízkých

příjmů, z něhož je v mediálním světě odvozována chudoba v jednotlivých zemích Evropské

unie.

6. KONCEPT SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ

Koncem 20. století začala v Evropě probíhat akademická diskuse o posunu pojmů od pojmu

chudoba k pojmu sociální vyloučení, přičemž tento posun nespočíval v pouhé záměně pojmů,

ale v záměně, která se týkala objektu zájmu. „V současných prosperujících společnostech již

není hlavním problémem distribuce bohatství, ale problémem se stalo nedostatečné sepětí,

nebo spíše odpoutání jedince a/nebo celých skupin obyvatelstva od společnosti“ (Mareš,

2006). Tím také dochází k posunu od problému rovnosti k problému spravedlnosti a přístupu

k právům. Zatímco ještě v osmdesátých letech minulého století byl v Evropě zájem ekonomů

a sociologů soustředěn na eliminaci chudoby, v polovině devadesátých let se zájem přesunul

na problematiku sociálního vylučování jedinců a/nebo celých skupin obyvatelstva z hlavního

proudu života společnosti.

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

LV

RO

BG

GR

LT

ES

EE

UK

IT

PT PL

CY IE

DE

BE FI

LU

FR

AT

HU

SE

DK

SI

NO

SK

NL IS

CZ

Pro

cen

t p

op

ula

ce

80%

60%

40%

20%

70

Koncept sociálního vyloučení vychází z přesvědčení, že vedle vertikálních (třídních)

nerovností se v současných evropských společnostech objevuje stále naléhavěji problém

nerovností a disproporcí horizontálních, jež ohrožují existenci společnosti stejně, nebo i více

než ji dříve ohrožovaly nerovnosti vertikální (třídní): „Koncept sociálního vyloučení se

nevztahuje ke stupňování nerovností, ale k mechanismům, které mají za následek oddělování

určitých skupin od hlavního proudu společnosti“ (Mareš, 2006). Nejde tedy již o rozdělení

společnosti na ty, kteří jsou „nahoře“ a „dole“ jako spíše o rozdělení na ty, kteří jsou „uvnitř“

a „vně“ společnosti (i když jedním z důležitých důvodů „nebýt uvnitř“ stále zůstává ve

většině případů „být dole“, avšak zdaleka to již není pouze jediný důvod sociálního

vyloučení). Sociální vyloučení tedy znamená vyloučení ze sociálního života společnosti

v důsledku nedostatečného přístupu ke zdrojům, které jsou ve společnosti k dispozici.

K základním zdrojům společnosti patří: trh práce, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče

a sociální ochrana. Je-li chudoba spojována především s nedostatečným přístupem

k rozdělovanému bohatství a s následnou materiální deprivací, pak být materiálně deprivován

znamená žít bez statků a služeb, které jsou ve společnosti považovány za nezbytné. Sociální

vyloučení ovšem souvisí i s jinými deprivacemi, jako například sociálními, pracovními,

zdravotními apod. Projevy sociálního vyloučení lze formulovat takto (Gabal, 2006):

symbolické vyloučení spojené se stigmatizací (zevšeobecňující přisuzování

negativních vlastností) jedinců či skupin,

nízká míra vzdělanosti a ztížená možnost tuto nevýhodu překonat,

uzavřený ekonomický systém vyznačující se častým zastavováním majetku a

půjčováním peněz na vysoký úrok (lichva a tzv. rychlé půjčky),

ztížený přístup k legálním formám výdělečné činnosti, závislostí na sociálních

dávkách,

rizikový životní styl, špatné hygienické poměry a související zdravotní stav,

životní strategie orientované na přítomnost,

větší potenciál výskytu sociálně patologických jevů (např. alkoholismu, narkomanie či

gamblerství) a kriminality (zvýšeným rizikem stát se pachatelem, ale i obětí trestné

činnosti),

snížená sociokulturní kompetence (např. jazyková bariéra, nezkušenost či neznalost

vlastních práv a povinností)

71

prostorové vyloučení, kdy jedinci a skupiny postižené sociálním vyloučením často žijí

v uzavřených izolovaných lokalitách s nedostatečnou občanskou vybaveností (sociálně

vyloučené lokality)

Monitorování rozsahu sociálního vyloučení ve společnosti je mnohem složitější, než měření

rozsahu chudoby, neboť se jedná o vícečetnou deprivaci, nikoliv pouze o materiálně

deprivaci, ale též o sociální, pracovní, zdravotní apod.

7. ZÁVĚR

Předmětem diskuse byly dva základní přístupy k měření chudoby: absolutní a relativní.

Koncept absolutní chudoby vychází ze stanovení pevně stanovené minimální hranice

základních životních potřeb, pomocí kterých jedinec / domácnost / uspokojí své základní

potřeby. V chudobě se nachází ti, jejichž příjmy jsou nižší než takto stanovená hranice.

Nedostatkem tohoto přístupu je, že pevně stanovený koš minimálních potřeb neodráží

vývojové sociálně – ekonomické proměny společnosti, ale i produktů. V mezinárodním

srovnání lze obtížně sjednotit odlišnost produktů nakupovaných chudými lidmi. Upravujeme-

li hranici základních životních potřeb dle sociálně – ekonomického rozvoje společnosti, stává

se měřítko, kterým je hranice chudoby stále relativnějším a lze položit otázku, jestli skutečně

existuje absolutní pojetí chudoby nebo se jedná pouze o speciální variantu relativního pojetí

v konkrétním čase a prostoru.

Kritika absolutního pojetí chudoby se stala podnětem pro rozvinutí konceptu relativní

chudoby, které zohledňuje proměny společnosti a její rozvoj. Neporovnává příjmy či výdaje

chudých s pevně stanovenou hranicí, ale naopak s hranicí relativní, vypočtenou z celkového

příjmového rozložení ve společnosti. Tento koncept je však doprovázen též nejasným

vyzněním svých výsledků, neboť striktně pojaté relativní měřítko odráží především příjmovou

nerovnost ve společnosti, neboť relativní měření chudoby nedokáže zachytit absolutní vzrůst,

ale i pokles celkové životní úrovně (růst / pokles všech hodnot příjmového rozložení) či

absolutní hranici chudoby mezinárodně porovnat, což bylo ilustrováno na příkladu naměřené

chudoby v členských zemích Evropské unii, z něhož např. vyplývá, že v České republice je

výrazně nižší chudoba než ve Velké Británii, ale i v Německu.

Na problematiku chudoby a jejího měření byla soustředěna pozornost statistiků, ekonomů a

sociologů v předcházejících dvou stoletích. Od poloviny devadesátých let minulého století se

však těžiště zájmu odborníků přesunulo na problém sociálního vylučování jedinců a/nebo

celých skupin obyvatelstva ze společnosti. Je-li chudoba spojována především

s nedostatečným přístupem k rozdělovanému bohatství a s následnou materiální deprivací,

72

pak sociální vyloučení je spojováno i s dalšími deprivacemi, např.: s deprivací sociální,

zdravotní, kulturní apod. Monitorování takto pojaté vícenásobné deprivace je však prozatím

sledováno s neustáleným souborem indikátorů.

Literatura :

BEVERIDGE, W.H. (1942). Social Insurance and Allied Services (Beweridgeova zpráva),

London

BOOTH, Ch. (1889). Life and Labour of the People in London. London

ENGEL, E. (1857). Die Productions- und Consumtionsverhältnisse des Königreichs Sachsen.

Zeitschrift des statistischen Bureaus des Königlich Sächsischen Ministerium des Inneren,

Sachsen

COOPER, T. C. (1971). Poverty, nepublikovaná práce, St. Hugh‘s College, Oxford

EVROPSKÁ KOMISE, (2011): The Measurement of Extreme Poverty In the European

Union. http://ec.europa.eu/social/BlobServlet? docId=6462&langId=en

GABAL, I. (2006). Analýza sociálně vyloučených romských lokalit. Gabal analysis and

condulting, Praha

GALBRAITH, J. K. (1958). The Affluent Society, Houghton Mifflin Harcourt, Londýn

HATTON, T. J., BAILEY, R. E. (2000). Seebohm Rowntree and the Postwar Poverty Puzzle.

The Economic History Review, 53, 3, New Series, 517-543. Online ISSN: 1468-0289

LEVEN, M. (1934). America’s capacity to Consume /by Maurice Leven, Harold G.

Moulton, Clark Warburton, The Brooking Inst., Washington

ROWNTREE, B. S. Lavers, G.R. (1951). Poverty and the welfare state, Longmans Green and

Company, Londýn

ROWNREE, B. S. (2000). „Poverty: a study of town life“ podle (Hatton, Bailey, 2000)

SEN, A. (1983). Poor, Relatively Speaking. Oxford Economic Papers, 35, 2, New Series: 153-

169

SMITH, A. (1776): An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations,

Everyman Edition, Londýn: 351-2. (Sen, 1983)

TOWNSEND, P. (1979). The Development of Research on Poverty, Department of Health

and Social Security, Social Security Research: The Definition and Measurement of Poverty,

Londýn, HMSO. (Sen, 1983)

VEČERNÍK, J. (1995). Staré a nové ekonomické nerovnosti: případ českých zemí.

Sociologický časopis/ Czech Sociological Review, 31, 321-334. Praha

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beveridgeova_zpr%C3%A1va&action=edit&redlink=1

73

Kontaktní údaje:

KOTÝNKOVÁ, Magdalena, Doc. Ing., CSc.

Národohospodářská fakulta

Vysoká škola ekonomická v Praze

Nám. W. Churchilla 4

130 67 Praha 3

[email protected]

mailto:[email protected]

74

MODERNÍ METODIKY A METODY JAKO STANDARDNÍ NÁSTROJE

REGIONÁLNÍCH MANAŽERŮ

MODERN TECHNIQUES AND METHODS AS STANDARD TOOLS

OF REGIONAL MANAGERS

Jiří Křupka, Miloslava Kašparová, Josef Duplinský, Pavel Jirava

Abstrakt: V článku se pojednává o možnostech využití metodologie měkkých systémů a data

miningových metod v rozhodovacích procesech regionálního managementu v sociální oblasti.

Uvedené modely se týkají problematiky kvality života vybrané skupiny občanů v

Pardubickém regionu. Modely pracují s reálnými daty z dotazníkových šetření a veřejně

dostupných datových zdrojů. V závěru článku jsou diskutovány dosažené výstupy modelů a

jejich využití v procesu řízení ve veřejné správě.

Klíčové slova: Data meaning; měkké systémy; kvalita života; plánování; region

Abstract: The article discusses the possibilities of using of soft systems methodology and

data mining methods in decision making processes of regional management in the social field.

The models concern the issue of quality of life for selected groups of citizens in the Pardubice

region. Models operate with real data from surveys and public available data sources. Finally,

the paper discusses the achieved outputs of models and their using in the process of public

administration management.

Key words: Data Mining; Soft System; Quality of Life; Planning; Region

1. ÚVOD

V úvodu námi proponovaného textu je nutno zdůraznit, že autoři nesledují v této práci obecné

otázky výzkumných metod a metodologie v sociální sféře. Neznamená to samozřejmě, že by

neakceptovali základní paradigmata výzkumu ve společenských vědách, stejně tak jako

konkrétní metody a postupy při sběru dat získávaných konkrétním výzkumem a že by pro ně

neměla podstatný význam a nevedla je v následné analýze k adekvátnímu výběru při postupu

zpracování. Je samozřejmé, že bez těchto východisek se ztrácí smysl a poslání každé práce v

sociálním výzkumu. V tomto směru se ukazuje jako podstatné kritérium systematičnosti a

integrace, viz např. (Loučková 2010).

Cílem příspěvku je ukázat možnosti použití metodologie „měkkých“ systémů a data

miningu (DM) v sociální oblasti v rozhodovacích procesech veřejné správy.

75

Při formulování problému byly použity charakteristiky definic kvality života (Černajová

(2013), Heřmanová 2012, Kováč (2004), Křivohlavý (2001), Mandys et al. (2009), Payne a

Mühlpachr (2005), Phillips (2006), Qlru (2011), Rapley (2003), Slováček et al. (2004),

Svobodová (2012), Vaďurová a Mühlpachr (2005)); komunitního plánování (Havlík a

Skřičková (2007), Mandys (2009), Mandys a Černajová (2013), Mpsv (2005), Rosecký a

Oriniaková (2003), Mpsv (2005a)); rozhodování ve veřejném sektoru (Mandys (2009a),

Ochrana (2001), Skulová a Mühlpachr (1996)); sociální politiky (Potůček, Pilný a Jetmar

(2005), Tomeš, Pilný a Jetmar (2001), Žižková, Pilný a Jetmar (1995), Mpsv (2005a));

veřejné politiky (Ceses (2013), Potůček, Pilný a Jetmar (2005)) a veřejné správy (Ceses

(2013), Černajová (2013), Peková, Pilný a Jetmar (2012), Potůček, Pilný a Jetmar (2005),

Provazníková a Sedláčková (2009)).

2. MODELOVÁNÍ S VYUŽITÍM MĚKKÝCH SYSTÉMŮ

Komunitní plánování (KP) sociálních služeb (SS) je metodou plánování rozvoje SS na úrovni

krajů (v tomto případě se používá termín střednědobé plánování) a obcí. Přestože se zde

terminologie rozchází, principy tvorby plánů regionální sociální sítě by měly být totožné,

neboť totožný je i cíl. Tento plní funkční síť SS, která reflektuje potřeby uživatelů a efektivně

využívá dotační systémy, jež zajišťují její fungování. Jsou k tomu využívány veškeré

informační zdroje a reálné potřeby v sociální oblasti na daném území. Jde o spojení

manažerského a systémového přístupu (Bertalanffy 2003) s přístupy a nástroji z oblasti

sociologie, psychologie či sociální práce (Křupka et al. 2013).

Cílem procesu KP je posílení sociální soudržnosti komunity, podpora sociálního

začleňování a předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivců i skupin (Mpsv 2002, 2005a). Při

modelování takovýchto složitých, reálných „neurčitých“ systémů je možné použít

metodologii měkkých systémů (Soft Systems Methodology), kdy se hledají „řešení“ jak

problém systémově „rozumně“ popsat a „srozumitelně“ zobrazit (Checkland (2000), Monach

(2000)). Příkladem může být model Jenkinsonova akčního výzkumu (Hřebíček 2009, s. 24)

nebo využití Checklandovy metodologie měkkých systémů (CMMS) (Křupka, Ferynová a

Kašparová 2012). Na základě CMMS je řešení problému (používá se i pojmu problémové

situace) dekomponováno do sedmi kroků (fází)27

(Křupka, Ferynová a Kašparová 2012).

27

Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Hřebíček 2009), s. 26 nebo (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012), s.

61. obr. 2). Jde o: 1. Definování nestrukturované problémové situace; 2. Vyjádření problémové situace „Rich

Picture“; 3. Základní definování relevantních systémů „Root Definition“; 4. Navrhování koncepčních

76

Uvedené kroky není nutné striktně dodržovat, ale řešená situace, vzhledem k nově nabytým

znalostem, někdy vyžaduje návrat k předchozím krokům či práci s jednotlivými kroky v

iteracích (Monach (2000), Weeks (2012)).

Model KP je možné na bázi uvedené metodologie formulovat následovně. Ve fázích 1 a 2

jde o definici výchozí situace s cílem „neutrální“ reprezentace problému (Křupka, Ferynová a

Kašparová 2012). První fáze „Nestrukturovaná problémová situace” má za úkol zajistit popis

problémové situace z co nejvíce možných úhlů pohledu. V této fázi se nedefinuje problém, ale

obecně vymezujeme oblast našeho zájmu (Checkland 1990, 2006). Druhá fáze „Vyjádření

problémová situace” se již zaměřuje na vyjádření problému, k němuž se využívají tzv. „Rich

Picture“. V tomto obrázku by mělo být znázorněno vše, co se daného problému týká např.

struktury, procesy, poměry, lidé, konflikty, hranice, atd. (Křupka, Ferynová a Kašparová

2012). Rich Pictures pomáhají identifikovat nejen všechny uvedené prvky, ale také mezery v

popisu problémové situace nebo naopak nadbytečné informace. Jejich smyslem je komplexní

zachycení situace (Jisc (2012), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)).

Třetí fáze „Základní definice relevantních systémů” bývá také někdy nazývána jako

formování kořenových definic „Root Definitions“. Jedná se o nejobtížnější část CMMS, kdy

se přesunujeme z “reálného světa” na systémovou úroveň a definujeme systémy aktivit

souvisejících s problémovou situací z různých úhlů pohledu. Pro pomoc při formování

kořenových definic je používán myšlenkový nástroj označený jako CATWOE28

- zákazníci,

aktéři, transformace, světonázor, vlastníci a prostředí, který je více popsán v (Ferynová

(2012), Hřebíček (2009), (Monach (2000)). Jedná se o jednoduchý “kontrolní seznam”, který

pomáhá při definici problému (Bpm (2011), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)).

Jednotlivé prvky29

v CATWOE analýze odpovídají otázkám, které určují jejich obsahovou

stránku ve formě prvek/otázka takto (upraveno podle Hřebíček 2009): C/Kdo by mohl

získávat z tohoto systému? A/Kdo by měl provádět příslušné činnosti? T/Jaké vstupy jsou

transformovány na jaké výstupy? W/Co činí tento problém pro společnost významným?

O/Kdo by mohl zrušit, zastavit, odstranit tento problém? a E/Co určuje v daném prostředí, že

systém je takový, jaký je? Obsahová stránka prvků CATWOE může mít podle (Ferynová

(2012) i podobu, která je zpracována podle (Catwoe 2010) a uvedena v (Křupka, Ferynová a

Kašparová 2012, s. 63).

(konceptuálních) modelů; 5. Porovnávání modelů a objektivní reality; 6. Vytváření návrhů na změny; 7.

Implementování změn. 28

CATWOE - Customers, Actors, Transformation Process, Weltanschauung nebo Worldview, Owners a

Environmental Constraints. 29

Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Checkland 2006) nebo (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012), s. 63,

obr. 3.

77

Ve čtvrté fázi „Koncepční modely – modely účelových aktivit” jsou pomocí kořenových

definic navrženy koncepční (konceptuální) modely využívající systémové pojetí. Existuje více

způsobů pro sestavení koncepčních modelů (Checkland (1990), Křupka, Ferynová a

Kašparová (2012)). V (Křupka, Ferynová a Kašparová (2012), s. 64) je znázorněno obecné

schéma koncepčního modelu - modelu účelových aktivit podle (Checkland 2006). Je

doporučeno zaměřit se na „7±2“ aktivity (Monach 2000) stejné úrovně a s použitím

minimálního počtu sloves je vypsat. Mělo by jít o aktivity, které jsou nezbytné pro provedení

transformace T v CATWOE. Následně se, podle jejich vzájemné závislosti a logické

návaznosti, jednotlivé aktivity propojí pomocí šipek. Každá z těchto aktivit může být zdrojem

nové kořenové definice na „nižší“ úrovni. Na závěr tvorby koncepčního modelu by měl být

také zahrnut subsystém pro monitorování a kontrolování uvedené aktivity. Je také vhodné

předem stanovit kritéria pro měření výkonnosti systému. V páté fázi „Porovnání modelu a

objektivní reality” dochází k porovnání modelu (fáze 4) s realitou (fáze 2). Existuje několik

různých možností, použití maticové tabulky je v praxi nejběžnější. Tabulky jsou využívány

jako nástroj pro sestavení seznamu všech účelových aktivit a jejich vazeb. Pro jednotlivé

činnosti pak určujeme jejich současný stav a vlastníka této činnosti. Z toho jsou pak v diskuzi

„u kulatého stolu“ generovány nápady a návrhy na zlepšení situace. Fáze šestá „Definice

návrhu a změny” a sedmá „Implementace změn” jsou zaměřeny na realizaci potřebných

změn. Analytik a vlastník problému v šesté fázi jedná a diskutuje o tom, jaké změny jsou

možné a praktické. Některé návrhy mohou být nevhodné z politických, strukturálních,

finančních, etnických či jiných důvodů. Po vybrání nezbytných a uskutečnitelných změn, jsou

tyto změny implementovány v poslední fázi do systému (Haklay (1999), Křupka, Ferynová a

Kašparová (2012)).

Aktivity ve třetí a čtvrté fázi je možné zařadit do tzv. systémového myšlení o reálném

světě. Použití systémového myšlení je dáno snahou vysvětlit a zdůvodnit chování reálných

objektů pomocí systémů (Bertalanffy 2003), jejichž celistvost je určována množinou

vzájemně propojených prvků. Jednou z hlavních vlastností systémového myšlení je schopnost

vidět dynamiku systému a poznat vazby (včetně zpětně-vazebních), které mezi prvky systému

i jeho okolím existují (Exnarová a Exnar 2013). Rozdíly mezi systémovým myšlením

(Systems Thinking) a klasickým manažerským přístupem (Command and Control Thinking)

jsou uvedeny v (Middleton 2010), s. xi nebo 69. Různé obsahové pojetí je uvedeno pro tyto

dílčí činnosti: náhled na problém, provedení činností, rozhodování, měření, motivace, etika,

vztahy k zákazníkům, vztahy k dodavatelům a přístup ke změnám.

78

3. MODELOVÁNÍ S VYUŽÍTÍM DATA MININGU

Při návrhu modelů ze sociální oblasti, které slouží na podporu rozhodování30

, je možné použít

metodologie, které definují „standardní“ cyklus řešení problému od plánování, porozumění,

přes modelování až po hodnocení a využití v praxi (zavádění do praxe). Jde např. o

metodologii CRISP-DM (Crisp-dm 2007), popřípadě Analytický proces (Spss 2012), s. 2, obr.

1.

Metodologie pro dobývání znalostí - DM metodologie CRISP-DM se dělí na fáze31

(Crisp-dm

(2007), Křupka (2011)): porozumění problému, porozumění datům, přípravu dat, modelování,

hodnocení a využití v praxi. Cílem úvodní fáze (fáze porozumění problému), v metodologii

nejdůležitější fáze, je pochopení cílů úlohy a požadavků na řešení formulovaných z

manažerského hlediska. Manažerská formulace musí být následně převedena do zadání úlohy

pro dobývání znalostí z databází. Druhá fáze (fáze porozumění datům) začíná prvotním

převzetím dat. Následují činnosti, které umožní získat základní představu o datech, která jsou

k dispozici (posouzení kvality dat, první „náhled” do dat, vytipování zajímavých podmnožin

záznamů v databázi atd.). Obvykle se v této fázi zjišťují základní deskriptivní charakteristiky

souboru dat s využitím různých vizualizačních technik. Základním cílem této fáze je sladit

definované cíle a úlohy s daty, která jsou k dispozici. Fáze přípravy dat zahrnuje tvorbu

datového souboru, jde obvykle o nejpracnější a časově nejnáročnější úkony. Jedná se o

selekci, čištění, transformaci, vytváření, integrování a formátování dat. Metody použité ve

fázi modelování zahrnují algoritmy pro dobývání znalostí. Existuje řada různých metod pro

řešení dané úlohy, je tedy třeba vybrat ty nejvhodnější, vhodně nastavit jejich parametry. Je

zde možné doporučit seskupovací algoritmy (Algorithm of Cluster Analysis), asociační

pravidla (Association Rules) či rozhodovací stromy (Decision Trees). Ve fázi hodnocení se

dosažené výsledky vyhodnocují z pohledu uživatelů, tedy z pohledu zda byly splněny cíle

formulované na počátku projektu. V závěrečné fázi (fáze využití v praxi) je potřebné získané

znalosti upravit do podoby použitelné pro podporu rozhodování (Petr 2008), s. 12-18. Podle

typu úlohy využití výsledků tedy může na jedné straně znamenat prosté sepsání závěrečné

zprávy či případové studie, na straně druhé se může jednat o systémovou definici

„vzorových“ případů a jejich využívání při řešení rozhodovacích a klasifikačních problémů

(Křupka 2011).

30

Rozumějme „zlepšení“ rozhodování. 31

Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Crisp-dm (2007), Křupka (2011), Petr (2008)).

79

Přidanou hodnotu problematiky modelování, která je součástí CRISP-DM, je možné ukázat

na řešení problému modelování kvality života (KŽ) v různých oblastech32

(Kašparová,

Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010), Křupka (2011)). Jde např. o

využití rozhodovacích stromů pro modelování problematiky KŽ. V tomto případě šlo

klasifikaci spokojenosti obyvatel města Chrudimi s kvalitou okolního životního prostředí.

Navrhnuté modely pracují s reálnými daty získanými z dotazníkového šetření. Výzkumy,

průzkumy a šetření týkající se spokojenosti občanů s různými stránkami života jsou v praxi

často užívaným nástrojem získávání informací. Provádějí se průzkumy spokojenosti občanů s

osobním životem, životem v obci, fungováním samosprávy, politickou situací, bezpečností,

životním prostředím, kulturou v obci atd.

Na základě vybraných atributů vycházejících z indikátoru A133

byl vytvořen datový soubor,

obsahující 701 záznamů (objektů, příkladů, respondentů) a 10 atributů (vlastností,

proměnných, dotazníkových otázek). Přehled těchto atributů, které lze rozdělit na atributy

obecné a specifické, je následující: obecné (pohlaví, věk, zaměstnání), specifické (počet

vykouřených cigaret denně, spokojenost se základními veřejnými službami (zdravotní a

sociální služby, školy, veřejná doprava atd.), spokojenost s kvalitou okolního životního

prostředí, počet hodin v průměru týdně aktivního pohybu nebo sportu, vyjádření, zda prostředí

a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného, úroveň spokojenosti s

možností relaxace a odpočinku). Vzhledem ke skutečnosti, že dané atributy byly hodnoceny

různě (Pírko 2008), s. 49, bylo nutné atributy i jejich hodnoty upravit do formy použitelné pro

zvolený algoritmus (Kašparová, Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010)).

Na základě úprav souboru, tj. odstranění odlehlých a chybných hodnot, úpravy atributů

(převod atributů na dichotomické proměnné a diskretizace vybraných proměnných) byl

získán datový soubor obsahující 691 záznamů popsaných 33 atributy (Křupka 2011).

Pro řešení dané úlohy jsou zvoleny klasifikační modely založené na pravidlech. Jedná se o

rozhodovací (klasifikační) stromy (Kašparová, Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a

Jirava (2010)). Navržené modely byly testovány z pohledu „přesnosti klasifikace“. Cílem

32

Výzkumy, průzkumy a šetření týkající se spokojenosti občanů s různými stránkami života jsou v praxi často

užívaným nástrojem získávání informací. Provádějí se průzkumy spokojenosti občanů s osobním životem,

životem v obci, fungováním samosprávy, politickou situací, bezpečností, životním prostředím, kulturou v obci

atd. 33

Indikátoru A1 „Spokojenost s místním společenstvím“ patří v rámci „Indikátorů udržitelného rozvoje na

místní úrovni“ do skupiny indikátorů „Společné evropské indikátory“. Společné evropské indikátory jsou sada

deseti indikátorů, které odráží rozličné aspekty života a řízení města (základ je ve třech pilířích udržitelného

rozvoje). Umožňuje sběr srovnatelných údajů v rámci celé Evropy a v rámci srovnatelně velkých sídelních

útvarů. Projekt vychází z iniciativy skupin kolem Evropské komise. Daný indikátor zjišťuje a vyčísluje

subjektivní pocit spokojenosti občanů s městem, ve kterém žijí a pracují, a dílčí aspekty této spokojenosti

(Křupka 2011).

80

testování je určit, v kolika případech se klasifikátor shoduje s „reálnými daty“ a v kolika se

dopustil chyby (Kašparová, Křupka a Pírko 2008). Nejlepší algoritmy pracovaly s průměrnou

přesností (30 nezávislých testů) 70 % (Křupka, Kašparová a Jirava (2010), Křupka (2011)).

Rozhodovací strom lze poměrně snadno převést na rozhodovací pravidla. V případě nalezení

průniku pravidel u použitých algoritmů (C5.0, C5.0boosting, C&RT a CHAID) můžeme

pravidla zapsat následujícím způsobem (Křupka 2011):

IF „Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku je vysoká“ AND

„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je

ano-velmi“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“

nebo



ano“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“

nebo



neurčeno“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“.

Jinými slovy, spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je přímo úměrná úrovni

spokojenosti s možností relaxace a odpočinku a současně vyjádření, že prostředí a životní

podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného není hodnoceno jako ne nebo spíše-ne.

4. ZÁVĚR

Výběr, formulace a cíle výzkumu, rozhodování o kvalitativních, či kvantitativních postupech

musí být součástí týmového rozhodnutí. Podstatou sdělení tohoto článku je popis a námět k

diskuzi o možnosti praktického využití vybraných metod z oblasti měkkých systémů a DM.

Domníváme se, že CMMS by si měla najít své místo v procesu plánování sociální politiky.

Dále, i když si ještě DM metodologie nenašla své „stálé“ místo mezi standardními nástroji

regionálních manažerů, dovolím si konstatovat, že je možné použít DM metody na řešení

problémů na regionální úrovni veřejné správy. Vyvozujeme, že výsledky modelování mají

přidanou hodnotu a jsou efektivním nástrojem pro regionální management za předpokladu

akceptování metodiky CRISP-DM nebo analytického procesu.

81

Další možnosti zkvalitňování rozhodovacích procesů v sociální oblasti je možné spatřit v

použití adaptivních systémů (Miller a Page 2007) či využití koučování (Šimková 2013).

Závěrem bychom také rádi poukázali na to, že do určité míry stále zůstává diskutabilním

faktorem, že značná část domácích výzkumů v sociální oblasti je vázána na dotazníková, či

interviewová šetření. Jen v menší části se setkáváme se systematičtějšími analýzami určitých

ekonomických dat s propojením na tyto výzkumy a ještě méně jsou autorům známy

deskriptující behaviorální studie.

Literatura:

BERTALANFFY, L., (2003): General system theory. Foundations, development,

applications. 14th

ed., George Braziller Inc., New York, 295 s.

BPM (2011). What is CATWOE analysis? BPMgeek. <http://bpmgeek.com/blog/what-

catwoe-analysis>.

CATWOE (2010). CreatingMinds: tools, techniques, methods, quotes and quotations on all

matters creative. Syque 2002 - 2010. <http://creatingminds.org/tools/catwoe.htm>.

CESES (2013). Veřejná politika. Portál veřejné politiky. Centrum pro sociální a ekonomické

strategie, Fakulta sociálních věd, UK, Praha <http://www.verejna-politika.cz/index.php?optio

n=com_content&view=article&id=66&Itemid=78>.

CRISP-DM (2007). CRoss Industry Standard Process for Data Mining. [online] [cit. 2007-05-

15]. Dostupné na WWW: <http://www.crisp-dm.org/>.

HAKLAY, M. (1999). Soft system methodology analysis for scoping in environmental impact

statement in Israel. University College London, London, <http://www.bartlett.ucl.ac.uk/casa/p

df/paper13.pdf>.

HAVLÍK, M., SKŘIČKOVÁ, Z. (2007): Metodiky pro plánování sociálních služeb. Centrum

pro komunitní práci, Praha, 112 s.

HEŘMANOVÁ, E. (2012): Koncepty, teorie a měření kvality života. Sociologické

nakladatelství, Praha, 239 s.

HŘEBÍČEK, J. (2009). Modelování soft (měkkých) systémů. In: 5. letní škola matematické

biologie „Analýza biologických a klinických dat v mezioborovém pojetí“, Masarykovy

univerzita v Brně, Brno, 34 s.

CHECKLAND, P. (1990): Systems thinking, systems practice. J. Wiley and Sons, Chichester,

330 s.

CHECKLAND, P. (2000). Soft systems methodology: A Thirty Year Retrospective. Systems

Research and Behavioral Science, 17, 11-58.

82

CHECKLAND, P. (2006): Learning for Action: a short definitive account of soft systems

methodology and its use for practitioner, teachers and students. John Wiley & Sons Ltd.,

Chichester.

ČERNAJOVÁ, M. (2013): Kvalita života vybrané skupiny obyvatel jako možný indikátor

rozvoje a podpora rozhodovacích procesů veřejné správy na obecní úrovni. Univerzita

Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 110 s.

EXNAROVÁ, A., EXNAR, Z. (2013): Kauzalita a systémové myšlení. In: Křupka, J., Vítek,

M.: Systémové inženýrství a informatika. Univerzita Pardubice, Pardubice, 118-124. (v

edičním řízení)

FERYNOVÁ, L. (2012): Syntéza a analýzy modelu vybrané části komunitního plánování.

Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 111 s.

JISC (2012). Rich pictures. JISC infoNet: Promoting good practise, inspiring inovation.

Northumbria University. http://www.jiscinfonet.ac.uk/InfoKits/process-review/rich-pictures.

KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., PÍRKO, J. (2008). Modelování spokojenosti občanů ve

vztahu k regionálnímu rozvoji a kvalitě života. Scientific Papers – series D, 13, 12, 109-120.

KOVÁČ, D. (2004). Kultivace integrované osobnosti. Psychologie Dnes, 2, 12-14.

<kvalitazivota.vubp.cz/prispevky/kvalita_zivota_na_trhu_prace.doc>.

KŘIVOHLAVÝ, J. (2001). Psychologická pojetí a způsoby zjištování kvality života. In:

Psychologické aspekty kvality života. Sborník príspevku z mezinárodního a celostátního kola

ŠVOK. Bratislava, 2001, s. 20-41. <http://www.volny.cz/j.krivohlavy/clanky/c_kvalita.html>.

KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P. (2010). Modelování kvality života pomocí

rozhodovacích stromů. Ekonomie a management, 13, 3, 130-146.

KŘUPKA, J. (2011). Poskytují výsledky modelování přidanou hodnotu? In: Sborník

příspěvků z konference Systémové přístupy ’11 - Systémové myšlení jako změna

paradigmatu, 08.12.2011, Vysoká škola ekonomická v Praze, Vydavatelství Oeconomica,

Praha, 38-46.

KŘUPKA, J., FERYNOVÁ, L., KAŠPAROVÁ, M., (2012). Metodologie měkkých systémů a

systém komunitního plánování. In: Sborník příspěvků z konference Veřejná správa 2012. 25.-

26.09.2012, Univerzita Pardubice, Pardubice, 60-71.

KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P., MANDYS, J., FERYNOVÁ, L.,

DUPLINSKÝ, J. (2013). Metodologie měkkých systémů a rozhodování v systému

komunitního plánování. Scientific Papers - series D, Pardubice: Univerzita Pardubice, 20, 29,

12 s. (v tisku)

LOUČKOVÁ , I. (2010): Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Slon, Praha.

http://www.jiscinfonet.ac.uk/InfoKits/process-review/rich-pictures

83

MANDYS, J. (2009): Přístupy efektivního rozhodování veřejné správy při tvorbě místních

strategických plánů, zapojení veřejnosti a zvyšování kvality života občanů. In: Modelování a

rozhodování ve veřejné správě. Univerzita Pardubice, Pardubice, 66-72.

MANDYS, J. (2009). The quality of life as a basic attribute of effective influence of state

administration in the area of social politics formation with the aim at regional politics. In:

Výzvy pre sociálne profesie v modernej spoločnosti. Prešovská univerzita a European Centre

of Community Education, Prešov, 112-123.

MANDYS, J., JIRAVA, P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. (2009). Determinants of quality

of life within a region. In: Recent Advances in Environment, Ecosystems and Development.

Energy and Environmental Engineering Series. WSEAS Press, Athény, 229-234.

MANDYS, J., ČERNAJOVÁ, M. (2013). Community planning as a method of regional

development in the social sector in practise on example of Pardubice city. Scientific Papers -

series D, Pardubice: Univerzita Pardubice, 20, 28, 80-90.

MILLER, J. H., PAGE, S. E., (2007): Complex adaptive systems. An introduction to

computational models of social life. Princeton University Press, Princeton and Oxford, 263 s.

MIDDLETON, P. (2010): Systems thinking in public sectors: Case studies. Delivering Public

Services that Work, Triarchy Press, Devon, 1, 112 s.

MOBACH, M. P. (2000): The art of modelling in SSM. 1-9. <http://www.isss.org/2000meet/p

apers/20088.pdf>.

MPSV (2002). Komunitní plánování - věc veřejná (průvodce). <http://www.mpsv.cz/cs/847>.

MPSV (2005). Hlavní zásady a principy komunitního plánování sociálních služeb.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [online] [cit. 2013-11-11]. Dostupné na WWW:

<http://www.mpsv.cz/cs/852>.

MPSV (2005). Komunitní plánování - věc veřejná. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

<http://www.mpsv.cz/cs/847>.

OCHRANA, F. (2001): Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Management Press, Praha,

246 s.

PAYNE, J., MÜHLPACHR, P. (2005): Kvalita života a zdraví: teoretická a metodologická

východiska. Triton, Praha, 629 s.

PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2012): Veřejný sektor - řízení a financování: teorie a

praxe. Wolters Kluwer Česká republika.cz, Praha, 488 s.

PETR, P. (2008): Data Mining, díl I. Universita Pardubice, Pardubice, 144 s.

PHILLIPS, D. (2006): Quality of life: Concept, policy and practice. London: Routledge, 2006,

276 s.

84

PÍRKO, J. (2008): Modelování pravidlových systémů v oblasti veřejné správy. Univerzita

Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 80 s.

POTŮČEK, M., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2005): Veřejná politika: teorie a praxe.

Sociologické nakladatelství, Praha, 399 s.

PROVAZNÍKOVÁ, R., SEDLÁČKOVÁ, O. (2009): Financování měst, obcí a regionů: teorie

a praxe. Grada, Praha. 304 s.

QLRU (2011). The quality of life model. Quality of life research unit. University Toronto,

Toronto. <http://www.utoronto.ca/qol/qol_model.htm>.

RAPLEY, M. (2003): Quality of life research: A critical introduction. SAGE, London, 286 s.

ROSECKÝ, D., ORINIAKOVÁ, P. (2003). Komunitní plánování sociálních služeb. Sociální

revue - Sociální práce a společenské otázky, 27 s. <http://socialnirevue.cz/me

dia/docs/Rosecky_Oriniakova_Komunitni_planovani_socialnich_sluzeb.pdf>.

SKULOVÁ, S., MÜHLPACHR, P. (1996): Rozhodování ve veřejné správě: teoretická a

metodologická východiska. Masarykova univerzita, Brno, 173 s.

SLOVÁČEK, L. et al. (2004). Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů

komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy, 73, 1, 6-9. <http://www.unob.cz/f

vz/fa kulta/Documents/VZL/2004/VZL1_04.pdf>.

SPSS (2012): Statistics: IBM SPSS Statistics - Solve research problems easily and efficiently.

<http://www-01.ibm.com/common/ssi/cgi-bin/ssialias?infotype=PM&subtype=SP&htmlfid=

YTD0 3123GBEN>.

SVOBODOVÁ, L. (2012): Kvalita života. In: Koncepty, teorie a měření kvality života:

Sociologické nakladatelství, Praha, 239 s.

ŠIMKOVÁ, L. (2013). Koučování v sociálních službách? Sociální revue - Sociální práce a

společenské. 3 s. <http://socialnirevue.cz/item/koucovani-v-socialnich-sluzbach/category/vzd

elavani>.

TOMEŠ, I., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2001): Sociální politika: teorie a mezinárodní

zkušenost. Sociologické nakladatelství, Praha, 262 s.

VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. (2005): Kvalita života: teoretická a metodologická

východiska. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 143 s.

ŽIŽKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. (1995): Úvod do studia sociální politiky: teorie a

mezinárodní zkušenost. Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 192 s.

WEEKS, P. (2012). Applying systems thinking to non-systemic situations. Explanation of

soft systems methodology of Checkland. In: 12Manage: The Executive Fast Track.

<http://www.12manage.com/methods_checkland_soft_systems_methodology.html>.

85

Kontaktní údaje:

doc. Ing. Jiří KŘUPKA, PhD.

Ing. Miloslava KAŠPAROVÁ, Ph.D.

Ing. Pavel JIRAVA, Ph.D.

Univerzita Pardubice

Fakulta ekonomicko-správní, Ústav systémového inženýrství a informatiky

Studentská 84

532 10 Pardubice

[email protected]

[email protected]

[email protected]

PhDr. Josef DUPLINSKÝ, CSc.


Fakulta ekonomicko-správní, Ústav správních a sociálních věd

Studentská 84

532 10 Pardubice

[email protected]

86

KVALITA ŽIVOTA JAKO VYUŽITELNÝ INDIKÁTOR PRO POTŘEBY

REGIONÁLNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY

QUALITY OF LIFE AS AN INDICATOR USABLE FOR REGIONAL SOCIAL

POLICY

Jan Mandys; Josef Duplinský; Pavel Jirava; Miloslava Kašparová

Abstrakt: V závislosti na politickém zájmu místní veřejné správy, můžeme považovat kvalitu

života zastoupenou objektivním i subjektivním vyjádřením veřejnosti ke spokojenosti

s místním životem, za jeden z klíčových ukazatelů stavu společnosti v konkrétním regionu.

Příspěvek se zabývá dilematy určování konkrétního indikátoru kvality života na základě

zkušeností s touto empirickou kategorií, tak, aby byl využitelný pro plánovací a rozhodovací

procesy v místní sociální politice.

Klíčové slova: Kvalita života, indikátor, sociální politika, komunitní plánování

Abstract: Depending on the political interests of local government, we consider the quality

of life represented by objective and subjective expression of the public to the satisfaction

of the local life, as one of the key indicators of the state of society in a particular region.

The paper deals with dilemmas identifying specific quality of life indicators, based

on experience with this empirical category, so that it is usable for planning and decision-

making processes in local social policy.

Key words: Quality of life, indicator, social policy, community planning

1. ÚVOD

Kvalita života znamená pro regionální management zastupující systém veřejné správy

na místní úrovni výsledný cíl všech aktivit, které realizuje pro zajištění fungování území,

jež spravuje. Přesto, že se v očích reálné politiky může jednat spíše o filozofický konstrukt,

je právě snaha o dosažení kvality stěžením hybným motorem všech změn, které jsou

v regionu uskutečňovány.

Ve slovníku regionální politiky slýcháme spíše pojmy jako vysoká životní úroveň

či spokojenost občanů. Oba tyto pojmy s kvalitou života úzce souvisí ba dokonce subjektivní

spokojenost se životem, je v pojetí autorů považováno za synonymum ke kvalitě života, neboť

pro praktické uvažování v reálné rozhodovací politice přináší větší srozumitelnost.

V rámci koncepcí kvality života najdeme celou řadu teoreticko-praktických přístupů, jak

tento ukazatel stanovat. Avšak můžeme konstatovat, že praktická využitelnost jednotlivých

87

přístupů pro praxi veřejné správy je značně diskutabilní a stanovit jeden využitelný přístup je

velmi složité. Příspěvek na konkrétním příkladu uvádí zkušenosti autorů s hledáním cest, jak

kvalitu života měřit s ohledem na potřeby rozhodovacích procesů v místní sociální politice.

Zároveň se pokouší navrhnout jednoduchý model zjišťování ukazatele kvality života jako

nezbytného informačního zdroje pro plánování sociální politiky jako zastřešujícího tématu,

které pomáhá dokreslit celkovou situaci ve sledovaném území.

2. KVALITA ŽIVOTA – TEORETICKÝ KONCEPT

V rámci vědeckých teorií a poznání doposud vznikla celá řada postupů a definic (např. Rapley

2003; Vaďurová a Műhlpachr 2005; Philips 2006) kvality života. Jedná se o problém

multidimenzionální povahy s různými důrazy a směřováním jednotlivých vědeckých disciplín

pro jeho definování. To potom následně vytváří ve svém důsledku někdy až nepřehledný,

možná i kontroverzní definiční obraz. Obecně se sice se volá po hledání jednotících kritérií,

ale k nalezení všeobecně přijatelné deskripce pojmu kvalita života dosud nedošlo a můžeme

si klást otázku, zda je to žádoucí. Do diskuze totiž vstupují hlediska psychologická,

sociologická, filozofická, medicínská či ekonomická.

Jestliže uvažujeme o člověku jako o specifické individuální bytosti, musíme na lidský život

pohlížet jako na komplex vztahů, které určují kvalitu jeho života. Nejvýznamnější faktor,

který vstupuje do vzájemných interakcí, je pak faktor zdraví. Toto vzájemné působení

znázorňuje obrázek číslo 1. Vzhledem k individualizaci lidského života musíme za stěžejní

proměnou považovat sociologickou kategorii životního stylu.

Obrázek č. 1 Dimenze lidského života (cit.; Jirava, P., Mandys, J., Kašparová, M., Křupka, J.;

2010, s. 247)

Podle Duffkové, Urbana a Dubského (2008) se v životním stylu se promítá problematika

každodennosti lidského života a životní cyklus. Můžeme tedy říci, že životní způsob je to, jak

jedinec žije svůj život, s kým se stýká. Hovoříme zde o komplexním systému činností, vztahů,

kterými se jedinec uspokojuje a rozvíjí svoje potřeby. Tyto činnosti jsou závislé na normách,

hodnotách a ideách. Celý tento systém je pak ohraničen vyšším kulturním řádem.

Za každodennost můžeme považovat všechny pravidelné lidské činnosti, které se opakují.

88

Tzn., jsou tedy předvídatelné a jsou základem sociální reprodukce individua i malé

společnosti. Řídí se známými, ale obvykle nepsanými pravidly. Tyto činnosti jsou dále časově

a prostorově uspořádané.

Pokud se vrátíme k samotné podstatě pojmu kvality života, můžeme využít definici, která

říká, že kvalita života znamená dostupnost možností, ze kterých si člověk může vybírat při

naplňování svého života a je nutno ji posuzovat jako subjektivní posouzení vlastní životní

situace Philips (2006). Kvalita života je ovlivňována proměnnými (Vaďurová

a Műhlpachr 2005) jako např. psychosomatický stav jedince, sociální vztahy, kultura,

hodnotový systém, vztah člověka k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám, osobní

vyznání a také jeho vztah ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí. Můžeme tedy

konstatovat, že v sobě zahrnuje to, jak člověk vnímá své individuální místo v životě.

Z tohoto pohledu se tedy přikláníme, že kvalita života je spíše vnímání toho, co osoba

subjektivně za kvalitní považuje v rámci svého individuálního posouzení, než to, co můžeme

změřit různými objektivními ukazateli, jako např. životní úroveň, hrubý domácí produkt,

materiální spotřeba apod. Všechny tyto a další indexy je nutno brát s určitou rezervou ve

vypovídající hodnotě, neboť nesmíme neustále zapomínat na subjektivní vnímání kvality

života, ve kterém se zrcadlí psychologická individualita osobnosti34

. Na druhou stranu se

jedná o mezinárodně platné ukazatele, které je možné porovnávat, představují orientační

(praktické) údaje sledovatelé i přes kulturní specifika jednotlivých národů (Možný 2002).

Velmi komplexní přístup při využití nejrůznějších metod v syntéze nejrůznějších indexů,

které v sobě obsahují údaje o kvalitě života, přináší Mederly, Topercer, Nováček (2004).

Výsledek jejich práce s daty představuje následující tabulka, která v sobě zahrnuje, jak tvrdá

(statistické cenzy), tak měkká data (výzkumy veřejného mínění).

Index

kval

ity a

udrž

itel

nost

i

života

(Index

KU

Ž)

1 - Společensko-politická

oblast

A - Mezinárodní postavení ČR

B - Vnitřní bezpečnostní a politicko-společenská

situace

2 - Sociální oblast C - Demografický vývoj

D - Životní úroveň obyvatel

E - Zdravotní stav obyvatel a zdravotní péče

F - Vzdělání, věda a výzkum

34

Jinými slovy kvalita života znamená, jak je lidský jedinec subjektivně spokojen se svým životem tedy jakýmsi

synonymem pro koncept well-being, který hovoří o vnímání a prožívání pohody individua.

89

G - Přístup k informacím, informatizace

3 - Ekonomická oblast H - Výkonnost ekonomiky a ekonomický rozvoj

I - Zadluženost a saldo ekonomiky

J - Vybrané ekonomické indikátory

4 - Environmentální

oblast

K - Spotřeba přírodních zdrojů, eko-efektivita

L - Kvalita životního prostředí

Tabulka číslo 1. Databáze okruhů kvality života tvořící čtyři okruhy kvality života (cit.

Mederly, Topercer, Nováček, 2004, s. 32).

3. ZJIŠŤOVÁNÍ KVALITY ŽIVOTA – PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI

Následující část se věnuje zkušenosti autorů s několika dílčími přístupy k zjišťování kvality

života. Neklademe si za cíl formulovat dogmatické závěry. Jedná se spíše o krátký exkurz do

několika pokusů s touto složitou veličinou pracovat a ukotvuje teorii pro konstrukt vytvořený

v další části. V první fázi úvah o využití kvality života pro rozhodovací procesy ve veřejné

politice jsme narazili na absenci relevantní základny pro praktický výzkum. Respektive

v oblasti kvality života nebyl dostatek veřejně přístupných datových zdrojů.

Z tohoto důvodu jsme začali pracovat s daty, jež pravidelně vydává Sociologický ústav

akademie věd České republiky. Sociologický ústav (SOU 2007) pravidelně v měsíčních

intervalech realizuje výzkumy veřejného mínění, které se zabývají tématy z oblasti politiky,

ekonomie či společenských problémů. Výhodou je, že se jedná o reprezentativní názory

obyvatel celé České republiky. Toto můžeme považovat za hlavní klad této datové základny.

Další výhodou je pravidelné opakování položených dotazníkových otázek, jež nám pomáhají

vybrané aspekty kvality života sledovat prostřednictvím delších časových řad. Co považujeme

za zásadní nevýhodu je fakt, že otázky pokrývají pouze obecnou úroveň sledované

problematiky. Konkrétně to znamená, že dotazníky nezohledňují regionální specifika dané

oblasti, a také formulace otázek na různé aspekty kvality života jsou v obecné rovině (např. ve

vyjádření jak je respondent spokojen či nespokojen se současným stavem řady oblastí v ČR -

sociální jistoty, nezaměstnanost, fungování úřadů apod.).

Prakticky využitelný pro veřejnou správu můžeme považovat indikátory ECI (European

Common Indicators) (ECI 2013), konkrétně indikátorem A1 - Spokojenost občanů s místním

společenstvím, který v našich podmínkách představuje občanské sdružení TIMUR (Týmové

iniciativy pro místní udržitelný rozvoj). Zde se nám podařilo najít data za rok 2007 a ty jsme

komparovaly se porovnatelnými kategoriemi z téhož roku ze Sociologického ústavu. Sdružení

90

TIMUR používá pro zjišťování hodnotové škály, která jistě lépe vystihuje aktuální

psychosomatický stav respondenta, ale která také vede respondenty k tomu, aby se klonili

k spíše průměrným hodnotám, pokud tuto možnost mají. Jejich zjišťování nejsou vždy

prováděna na daném území na rozdíl od Sociologického ústavu opakovaně v pravidelných

intervalech, avšak i zde můžeme najít jistou kontinuitu (např. již citovaný ECI 2013).

Na straně druhé individuální šetření v dané oblasti lépe postihuje emočního stavu občanů

a zachycuje místní specifika.

V další fázi hledání cest, jakým způsobem přistupovat k analýze dat o kvalitě života jsme

přistoupili k úvahám využít dotazník WHOQOL 100, který by bylo vhodné v rámci

užitečnosti pro rozhodovací procesy veřejné zprávy modifikovat tak, aby z odpovědí bylo

patrné, co je konkrétní příčinou spokojenosti či nespokojenosti respondentů s kvalitou jejich

života.

Autoři dotazníku WHOQOL 100 vycházejí z definice kvality života, která říká35

, že kvalita

života je to, jak jedinec vnímá své postavení v životě (v kulturním kontextu, ve vztahu ke

svým cílům, očekáváním a zájmům). WHOQOL 100 obsahuje 24 aspektů života sdružených

do 6 domén, mezi něž patří fyzické zdraví, prožívání, úroveň nezávislosti, sociální vztahy,

prostředí, spiritualita a celková kvalita života. Dotazník je určen pro populaci do 65 let. Pro

osoby starší se využívá modifikace WHOQOL OLD. WHOQOL 100 rozlišuje mezi soubory

osob s různou úrovní zdravotních potíží a také rozlišuje rozdíly mezi muži a ženami. Dotazník

není vhodné používat k podchycení vlivu bezprostřední nálady nebo krátkodobých změn

(Šťastná 2007). V praktickém výzkumu se nám několikrát ukázalo, že respondenti

v dotazníku WHOQOL 100 (Dragomirecká, Bartoňová 2006) mají problém s odpověďmi na

otázky typu F4.1 Jak Vás těší život?, F7.2 Cítíte se znevýhodněn/a svým vzhledem?, F8.3

Jak moc Vám pocity smutku nebo deprese překážejí ve vašich každodenních činnostech?

Vzhledem k tomu, že se pokoušíme kvalitu života využívat pro výzkumy v rámci

komunitního plánování, kdy jsou respondenty uživatelé sociálních služeb, kteří jsou vyloučeni

z běžného života na základě např. věku či zdravotního stavu, vyžaduje kladení těchto otázek

velmi citlivý přístup. Tento fakt potvrzují i sociální pracovníci ve službách pro seniory, kteří

se s touto metodou setkali. Přes tyto výhrady můžeme konstatovat, že se jedná o jednu

z nejkomplexnějších a nejrespektovanějších metod.

Dosavadní zkušenosti s analýzou dostupných dat výše popsaných přístupů a zároveň vlastní

drobné výzkumy s použitím otázek dotazníků WHOQOL a ECI – A1 nás vedlo k myšlence

35

Světová zdravotnická organizace používá stejnou definici.

91

testovat pro potřeby veřejné správy v Pardubicích (Mandys a kol. 2012) základní otázku „Jak

by respondent hodnotil kvalitu svého života (spokojenost s vlastním životem)“. Tuto otázku

pak tazatelé respondentům interpretovali tak, že se jedná o čistě subjektivní vyjádření

spokojenosti s životem bez ohledu na to, jak respondent tento pojem vnímá a jaká kritéria dle

jeho názoru tento pojem představuje. Z hlediska sociální politiky jsme považovali za nutné

položit doplňující otázku „Jak bezpečně se respondent cítí v každodenním životě?“. Tato

otázka vycházela z faktu, že osoby využívající sociální služby jsou vzhledem ke své situaci

a stavu více ohroženi vnějšími agresory než běžný občan a zároveň nám pomohla rozšířit

informační základnu o kvalitě života. Bezpečí s místem, kde člověk žije, představuje totiž

důležitý aspekt tohoto fenoménu. Ze stejného důvodu, jsme pak zařadili otázku zda „Má

respondent přístup k informacím, které potřebuje pro svůj každodenní život?“. V další fázi

výzkumu pak byly pokládány konkrétní otázky k sociální problematice. Vedle běžného

statistického zpracování pro potřeby veřejné zprávy podrobujeme tuto datovou základnu další

analýze prostřednictvím metod systémového inženýrství. Praktické příklady využití těchto

metod pro potřeby veřejné správy lze nalézt např. Mandys, Černajová (2013); Mandys, Jirava

(2012); Mandys a kol. (2012); Jirava a kol. (2011) nebo Křupka a kol (2010).

4. TEORETICKÝ MODEL INDIKÁTORU KVALITY ŽIVOTA (SUBJEKTIVNÍ

SPOKOJENOSTI) JAKO UŽITEČNÉHO NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY

Zásadním problémem užití indikátoru kvality života (bez ohledu na to jaké naplnění tohoto

fenoménu obsahuje) je schopnost veřejné správy definovat obecně parametry informačního

systému, který bude sloužit pro rozhodovací procesy. Jinými slovy jedná se o přesnou definici

toho, jaká data regionální management považuje za nezbytná.

Teoreticky vymezuje plánování sociální politiky systém střednědobého plánování sociálních

služeb na úrovni krajských samospráv a komunitní plánování na úrovni obcí. Komunitní

plánování sociálních služeb je metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální

služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Posláním

komunitního plánování je zajišťování dostupnosti sociálních služeb. Konkrétně se jedná

o zjištění stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou

naplněny. Tyto dva parametry jsou srovnány s množstvím finančních prostředků, které obec

na sociální služby vynakládá (Kolektiv autorů; 2004). V procesu vzájemných konzultací pak

vzniká komunitní plán, který je konsenzem mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno

jako potřebné či prioritní.

92

V případě, že veřejná správa nedefinuje konkrétní zakázku, stačí pro obecné povědomí

zjišťovat informace o kvalitě života na obecné úrovni, tak, jak to bylo uvedeno předchozí

kapitole. Pakliže ale chceme používat koncept kvality života v užším smyslu s tím, že má

efektivně upozorňovat na další aspekty sociální politiky než je pouze podrobná deskripce

povědomí (informovanosti), hodnocení o sociálních službách musíme obsah tohoto pojmu

definovat konkrétněji.

Na základě dosavadních empiricko-teoretických zkušeností doporučujeme, aby ukazatel

kvality života pro potřeby plánování regionální sociální politiky obsahoval kumulované

informace i z dalších oblastí spokojenosti s místním společenstvím, tak jak je třeba definují

indikátory ECI. Vzhledem k postojům veřejné správy systematicky vytvářet datovou základnu

o vybraných jevech na svém území navrhujeme právě tuto kumulaci, neboť díky tomu, bude

možné informace použít nejenom v oblastech sociálních, ale i dalších příbuzných, jako

například doprava, zdravotnictví, kultura, sport a bezpečnost v obci.

Teoretický model, který uvažujeme dále testovat, obsahuje tyto konkrétní kategorie, které

vycházejí z výsledku předcházející analýzy (Mandys a kol. 2012) a dalších citovaných

publikací autorů tohoto textu36

:

Kvalita života

Žebříček

osobních priorit

ve vztahu

k životu v obci

Subjektivní

hodnocení

kvality vlastního

života

(spokojenost)*

Subjektivní

pocit bezpečí

v každodenním

životě*

Hodnocení, zda

má osoba

přístup

k informacím,

které potřebuje

pro svůj

každodenní

život*

Sociální problematika

(sociální služby)

Životní

prostředí Velmi dobrá Maximálně Zcela ano

Uživatelé

služeb

Neuživatelé

služeb

Kultura Dobrá Hodně Většinou ano Zdroj informací

o službě

Znalost pojmu

sociální služba

Sport Ani dobrá ani

špatná Středně

Občas ano,

občas ne

(středně)

Spokojenost se

službou

Úvaha nad

budoucí

možností

36

Důležitou premisou pro popisovaný model je fakt, že většinou společnost zajímá sociální problematika ve chvíli, kdy se člověka dotýká osobně. V jiném případě lidé upřednostňují témata dopravy, zdravotnictví, školství zaměstnanosti apod.

93

služby využívat

Školství Špatná Částečně Spíše ne

Dostupnost

služby (jak

dlouho čekal,

kapacity,

apod.)

Kde by

získával

informace

Sociální věci Velmi špatná Vůbec ne Vůbec ne

Posouzení

dostatečnosti

sociální sítě v

obci

Posouzení

dostatečnosti

sociální sítě v

obci

Doprava Nedokáže

posoudit

Nedokáže

posoudit

Nedokáže

posoudit

Žebříček

hodnocení

prioritních

oblastí

v sociální

oblasti, které

definuje

zakázka

zadavatele.

Žebříček

hodnocení

prioritních

oblastí

v sociální

oblasti, které

definuje

zakázka

zadavatele.

Zdravotnictví

Možné

podotázky:

Spokojenost se

sebou samým

Spokojenost se

zdravím

Dostatek

finančních

prostředků na

své potřeby

Možnost podílet

se na plánování

veřejné politiky

Možné

podotázky:

Definice

nebezpečných

míst v obci

Osobní

zkušenost jako

oběť trestného

činu (zahrnuje

i přestupky, tzn.

drobné krádeže

apod.)

Hodnocení

práce obecní

policie

Hodnocení

práce Policie ČR

Možné

podotázky:

Definice

informačních

zdrojů

Význam rodiny

a přátel jako

informačního

zdroje

Hodnocení

informační

kampaně, kterou

vede obec

Zkušenost

s jednáním s

úřady

Možné

podotázky:

Finanční

situace

respondenta

s ohledem na

možné

využívání

sociálních

služeb

Otázka dluhů

(monitoring

potencionálních

problémů)

Rodinné

zázemí

respondenta

Možné

podotázky:

Finanční

situace

respondenta

s ohledem na

možné

využívání

sociálních

služeb

Otázka dluhů

(monitoring

potencionálních

problémů)

Počítačová

gramotnost

Bezpečí

v obci

Pracovní

příležitosti

v obci

Mezilidské

vztahy

Jiné téma dle

potřeby

uvede ….

Respondent

musí vytvořit

pořadí 1 – 10 a

případně

navrhnout

oblast, která ho

zajímá a není

94

součástí

nabízeného

systému

Demografické charakteristiky respondenta: vzdělání, rodinný stav, ekonomická aktivita, věk, pohlaví (v případě

srovnání vzorku tak dále příslušnost k městské části nebo u uživatelů sociálních služeb druh služby).

* pozn. autoři návrhu si uvědomují riziko, které přináší škála, která umožní respondentovi

zvolit „prostřední“ možnost, která bývá často zneužívána tím, že tuto variantu volí nerozhodní

respondenti, respondenti, kteří nechtějí nad otázkou přemýšlet. Z toho důvodu jsme nabídku

rozšířili na šestý stupeň, který umožňuje respondentovy, aby nehledal odpověď. Zároveň

přijímáme riziko, že i tato kategorie bývá využívána skupinami respondentů, které jsme

popsali výše.

5. ZÁVĚR

Naše konstrukce je odvozena od toho, že sociální politika musí neustále soupeřit s významně

silnějšími konkurenčními oblastmi veřejného života, jako je například sport, doprava apod.

I proto je nezbytné zjišťovat informace nad rámec obsahu sociální politiky, aby bylo možné

operativně vytvářet strategie sociální politiky s ohledem na subjektivní vyjádření veřejnosti

k daným oblastem. Uvědomujeme si, že se jedná o velmi komplikovaný koncept vzájemně

propojených odlišných parametrů. Jedná se však o koncept, který se opírá o jednoznačnou

zakázku veřejné správy, co od sociální politiky sama očekává a kde spatřuje priority.

V procesech komunitního plánování totiž často nastává absurdní situace, kdy si politická

reprezentace od systému plánování slibuje informace o tom, které služby systém považuje za

efektivní, a které ne. To tedy znamená, aby účastníci procesu sami sebe hodnotili a posuzovali

svou individuální výkonnost vůči jiným organizacím. Tento postup ukazuje, že veřejná správa

nemá svou roli hlavního plánovače sociální politiky ujasněnou a přesouvá odpovědnost na

jinou část systému. Zároveň musíme konstatovat, že nemáme definovány objektivní

ukazatele, které by místní správě napomohly rozhodovat, kterou organizaci z dotací podpořit

a kterou již ne, tzn., neumíme posuzovat jejich efektivitu.

Dílčím, ale významným vodítkem v plánovacích procesech by mohlo být vyjádření

veřejnosti k subjektivnímu vnímání spokojenosti se svým životem (kvalitou života), kde by

byly posuzovány všechny aspekty života v obci, se zaměřením na hlubší postoje k sociální

politice. Všechny zjištěné informace jsou však pouhým podkladem pro rozhodování a

odpovědnost za výsledek plánování, rozhodování a fungování sociální politiky nese regionální

management, který by měl umět definovat své priority a za svá rozhodnutí uměl nést

politickou odpovědnost. Zároveň je důležité, aby si veřejná správa uvědomovala, zda

výzkumy pro svá rozhodování potřebuje či nikoliv a jaká konkrétní data očekává a vyžaduje.

95

Literatura:

DRAGOMIRECKÁ E, BARTOŇOVÁ J. a kol. (2006): Příručka pro uživatele české verze

dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF a WHOQOL-100.

Praha: Psychiatrické centrum Praha, 88 s.

DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. (2008): Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš

Čeněk, 237 s.

ECI. Výsledky sledování indikátoru ECI: A. 1 Spokojenost občanů s místním společenstvím

v Chrudimi za různá sledovaná období, https://www.google.cz/search?q=A.1+Spokojenost+

ob %C4%8Dan%C5%AF+s+m%C3%ADstn%C3%ADm+spole%C4%8Denstv%C3%ADm+

v+Chrudimi&ie=utf-8&oe=utf-8&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a&gws_rd=cr&e

i=v euD UsOHBsvPsgbaqYCYBQ.

JIRAVA, P., KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., MANDYS, J. (2011): Analysis of data on

hearing-handicapped people at the regional level. In Recent Researches in Environment,

Energy Planning and Pollution. Atény: WSEAS Press, 55-60 s.

JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. (2010). System Approach

to Determinants of Quality of Life within a Region. WSEAS Transaction on Systems, 3, 9, s.

243-252.

KOLEKTIV AUTORŮ. (2004): Průvodce procesem komunitního plánování. Praha:

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 59 s.

KŘUPKA, J. - KAŠPAROVA, M. - JIRAVA, P. (2010). Modelováni kvality života pomoci

rozhodovacích stromů. In E+M Ekonomie a Management,13, 3, 130 -146.

MANDYS, J., JIRAVA P. Problematika vstupních analýz pro potřeby komunitního

plánování. In. Evalvácia sociálnych služieb. Trnava, Trnavská univerzita v Trnavě, 2012. 5 s.

(v tisku)

MANDYS, J., JIRAVA P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., DUPLINSKÝ, J. (2012):

Situace v sociálních službách na území města Pardubice. Závěrečná výzkumná zpráva.

Pardubice: Univerzita Pardubice, 191 s.

MANDYS, J., ČERNAJOVÁ, M. , (2013). Community planning as a method of regional

development in the social sector in practise on example of Pardubice city. In Scientific Papers

FES. Pardubice: Univerzita Pardubice,28, 10 D, 80 - 90 s.

MEDERLY, P., TOPERCER, J., NOVÁČEK, P. (2004), Indikátory kvality života a

udržitelného rozvoje: kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Praha: UK FSV CESES,

117 s.

MOŽNÝ, I. (2002): Česká společnost. Praha: Portál, 208 s.

https://www.google.cz/search?q=A.1+Spokojenost+%20ob%20%C4%8Dan%C5%AF+s+m%C3%ADstn%C3%ADm+spole%C4%8Denstv%C3%ADm+%20v+Chrudimi&ie=utf-8&oe=utf-8&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a&gws_rd=cr&e%20%20i=v%20euD%20UsOHBsvPsgbaqYCYBQ




96

PHILLIPS, D. (2006): Quality of Life: Concept, Policy and Practice. London: Routledge,

276s.

RAPLEY, M. (2003): Quality of Life Research: A Critical Introduction. London: SAGE,

286s.

SOU. Sociologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. (SOU) 2007. Naše společnost 2007:

[počítačový soubor] Praha: Sociologický ústav, Akademie věd ČR v. v. i. (SOU) [producent].

Sociologický datový archiv - Sociologický ústav, Akademie věd ČR, v. v. i. [archiv]. SDA -

reg. č. V0705.

ŠŤASTNÁ, L. Dotazník kvality života WHOQOL-BREF a WHOQOL-100. Centrum

adiktologie. Praha <http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/586/904/Dotaznik-kvality-ziv

ota-WHOQOL-BREF-a-WHOQOL-100>

VAĎUROVÁ, H., MŰHLPACHR, P.. (2005): Kvalita života: teoretická a metodologická

východiska. Brno: Masarykova univerzita, 145 s.

Kontaktní údaje:

Mgr. Jan MANDYS, Ph.D., PhDr. Josef DUPLINSKÝ, CSc.


Ústav správních a sociálních věd

Studentská 95, 532 10 Pardubice

[email protected]

[email protected]

Ing. Pavel JIRAVA, Ph.D., Ing. Miloslava KAŠPAROVÁ, Ph.D.


Ústav systémového inženýrství a informatiky2

Studentská 95, 532 10 Pardubice

[email protected]

[email protected]

97

NĚKOLIK POZNÁMEK KE KVALITĚ URBÁNNÍHO ŽIVOTA37

SOME NOTIONS ON THE QUALITY OF URBAN LIFE

František Murgaš

Abstrakt: Vývoj studia kvality života pokračuje kromě studia „tradičních“ témat také

rozvíjením témat nových, kterými jsou nejen studium kvality života v jeho různých etapách

nebo rodových rozdílů, ale i studium kvality urbánního života. Tento rozměr kvality života je

zaměřen na jeden z klíčových prvků současného světa, kterým je město. Zároveň představuje

originální kvalitu života. I když je jednoznačně orientována na místo, jež je ústředním prvkem

prostorové dimenze kvality života, kvalita urbánního života je holistická sui generis, protože

vyjadřuje její osobní i prostorovou dimenzi. Kvalita urbánního života je originální kvalitou

života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá především v její prostorové,

objektivní dimenzi. Velký potenciál pro kvalitativní posun v rozvoji kvality urbánního života

a tím samozřejmě i pro rozvoj metodologie geografie kvality života představuje využití

geografických informačních systémů.

Klíčová slova: kvalita urbánního života, originální kvalita života, využití GIS ve výzkumu

kvality urbánního života

Abstract: Development of study of quality of life continues in addition continuing studies

"traditional" themes also develop new themes, which is not only the study quality of life in its

different ages or gender differences in quality of life but also study quality of urban life.

Quality of urban life is part quality of life, focused on one of the key elements present world,

which is a city. Although it is clearly oriented to the place which is the central element spatial

dimensions quality of life, quality of urban life is holistic sui generis, because it is expressed

her personal and spatial dimension. Quality of urban life is the genuine quality of life, it is the

quality of life of its inhabitants, and its originality lies mainly in its spatial, objective

dimension. Great potential for a qualitative shift in the development of the quality of urban

life and of course for the development of methodology geography quality of life is the use of

geographic information systems.

37

Stanovisko Ústavu pro jazyk český AV ČR k alternativám používání termínu „kvalita urbánního života“ nebo

„urbánní kvalita života“: „Vhodnější by bylo použít "kvalita městského/urbánního života". Přídavné jméno

"urban" rozvíjí slovo "život", nikoli slovo "kvalita" (v původní znění není "urban quality"), takže jde vskutku o

kvalitu (of, koho čeho) městského života či kvalitu života ve městech“ (2013).

98

Key words: quality of urban life, original quality of life, using GIS in quality of urban life

study

1. ÚVOD

Kvalita života je jedním z konceptů usilujících o pochopení, popsání a kvantifikaci složitosti

současného světa, vyvíjejícího se v období pozdní moderny. Je konceptem nesmírně složitým,

interdisciplinárním a multidimenzionálním (Heřmanová 2012). Je zároveň konceptem

archetypálním, protože zájem lidí o zlepšování jejich života, o jeho lepší kvalitu je známý již

od antiky. Za první práci s problematikou kvality života se považuje Etika Nikomachova

(Fayers a Machin 2007), ve které Aristoteles rozvíjí princip hédonizmu, podle něhož hlavním

motivem lidského jednání je slast a princip eudaimonie, vrcholného blaha, které může člověk

svým dobrým životem dosáhnout.

V moderní době se koncept objevil a jeho studium se rozvinulo zejména v šedesátých létech

dvacátého století (Marans, Stimson 2011a), když společnost na Západě zbohatla, její

spokojenost však nevzrostla a v některých případech dokonce klesla. U chudých lidí se kvalita

jejich života přímo úměrně zlepšuje s růstem prosperity, po dosažení blahobytu se s

jeho růstem zlepšuje minimálně, nebo vůbec. V ekonomii je tento jev znám jako Easterlinův

paradox, v geografii jako Pacioneho paradox blahobytu (Murgaš 2012). Jedinými jevy, které

s růstem blahobytu stupají, jsou jevy sociální patologie, a spolu s nimi „pocit nespecifikované

nejistoty, všudypřítomné, a tudíž o to víc skličující a deprimující“ (Bauman 2010 s. 12).

Kvalita života je imanentně spjata s pojmem dobrý život (Ferriss 2010), když hodnotíme jak

kvalitní je život, hodnotíme jak je dobrý.

Jako patrně všechny soudobé koncepty, ani kvalita života nemá ustálenou metodologii ani

pojmový aparát. Jedním z mála obecně akceptovaných poznání je to, že ji tvoří dvě dimenze:

osobní (subjektivní, psychologická), která je studována v medicíně, psychologii, teologii

a sociologii a prostorová, o kterou se zajímají geografové, ekonomové, environmentalisté

a ostatní prostorově orientovaní vědci. Přetrvávajícím problémem zkoumání kvality života je

zaostávání rozvoje její metodologie za růstem nástrojů její kvantifikace (Gurková 2011).

Zkoumání kvality života se vyvíjí, kromě pokračování studia „tradičních“ témat se

v posledním desetiletí objevují témata nová. Lze k nim zařadit studium kvality života dětí,

starých lidí nebo rodových rozdílů v kvalitě života a také studium kvality urbánního života38

.

I když je jednoznačně orientována na místo, které je ústředním prvkem prostorové dimenze

38

Tímto výrazem překládáme anglický výraz quality of urban life.

99

kvality života, kvalita urbánního života je holistická sui generis, protože vyjadřuje její osobní

i prostorovou dimenzi. Tím se liší od studia kvality života na jednotlivých hierarchických

úrovních od okresů po státy, orientovaného buď na její prostorovou dimenzi, nebo na

zjišťování spokojenosti se životem, tj. na osobní dimenzi. Výzkum kvality urbánního života je

dlouhý víc než 50 let (Marans a Stimson 2011b).

Ve zkoumání kvality urbánního života je jednou z nejvýznamnějších monografie

Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical Research, vydaná jako

45. část Social Indicators Research Series a editovaná Maransem a Stimsonem (2011a).

Geografové na vývoj zkoumání kvality života v podobě analýz kvality urbánního života

reagovali prácemi Ira, Šuška (2006); Ira, Andráško (2007); Heřmanová (2012) a Temelová et

al. (2012). „Pravděpodobně nejdůležitější součástí geografického zkoumání kvality života je

kvalita městského života. U regionů, především na hierarchické úrovni velkých regionů (krajů

nebo států) osobní dimenze kvality života ustupuje do pozadí ve srovnání s dimenzí

prostorovou. V případě měst jsou v kvalitě jejich městského života obě dimenze ve

vyváženém poměru. Znamená to, že koncept kvality městského života je nejblíže k ideálu,

kterým je holistické chápání kvality života“ (Murgaš 2013).

Ve vztahu ke kvalitě urbánního života lze hovořit o dvou hierarchických úrovních.

V prvním případě základní hierarchickou úrovní jsou městské části, nadřazenou hierarchickou

úrovní je město. Výzkum kvality urbánního života v tomto případě lze ilustrovat prácemi Ira,

Šuška (2006), Ira, Andráško (2007), Kladivo (2010), Marans a Kweon (2011), Stimson et al.

(2011), Türkoğlu et al. (2011) a Heřmanová (2012). V druhém případě je základní

hierarchickou úrovní město jako celek, nadřazenou hierarchickou úrovní je stát nebo svět.

Tento případ lze ilustrovat prací Wokoun et al. (2011).

Cílem příspěvku je nástin konceptualizace kvality urbánního života.

2. KONCEPT KVALITY URBÁNNÍHO ŽIVOTA

Za základ konceptu kvality urbánního života lze považovat integraci přístupů, zaměřených na

osobní a prostorovou dimenzi kvality života (Marans, Stimson 2011b). Jestliže

v zjednodušené podobě lze kvalitu života definovat jako subjektivní hodnocení vlastního

života prožívaného v prostorově diferencovaném vnějším prostředí, tak kvalitu urbánního

života adekvátně tvoří subjektivní hodnocení vlastního života v prostorově diferencovaném

vnějším městském prostředí. Subjektivní hodnocení tvoří osobní dimenzi kvality života, tento

pojem se však používá zřídka. Častějším pojmenováním subjektivního hodnocení je

100

spokojenost (satisfaction) nebo osobní pohoda (personal well-being). Prostorově

diferencované vnější prostředí tvoří prostorovou dimenzi kvality života.

Při konstrukci konceptu kvality urbánního života kromě jeho imanentně holistického

chápání bude stěžejním hledání odpovědi na otázku, jestli je kvalita urbánního života pouze

jednou z kategorií života (jako je tomu u zkoumání kvality života různých věkových skupin

nebo u prostorových jednotek, hierarchicky uspořádaných) nebo je originální kvalitou života.

Jestli je originální, musí být zřejmý její rozdíl od ostatní, tj. ne-urbánní kvality života.

Problém se dále posouvá k otázce, zda to ne-urbánní je rurální, protože urbánním způsobem

života lze žít i na vesnici. A když kvalita urbánního života je originální kvalitou života,

znamená to, že je originální v obou svých dimenzích (osobní i prostorové) nebo pouze v jedné

z nich. Když pouze v jedné, tak ve které?

Pacione (2003) se domnívá, že kvalita urbánního života je originální kvalitou života, za

dimenzi specifickou pro ni považuje společenské skupiny ve městě. S touto premisou lze

souhlasit. Hypoteticky lze předpokládat, že osobní dimenze kvality života a osobní dimenze

kvality urbánního života jsou u větší části Čechů, Moravanů a Slezanů to samé. Když člověk

hodnotí „obecně“ jak se má, tak tohle kognitivní hodnocení je výsledkem stejných procesů,

jaké se projevují, když městský člověk „obecně“ hodnotí, jak se má. Navíc, při sedmdesáti

procentní míře urbanizace v České republice (celosvětově je to přes padesát procent) osobní

prožívání spokojenosti se životem, metodologicky nazývané osobní dimenze kvality života je

především osobním prožíváním spokojenosti se životem ve městě. Tuto hypotézu přirozeně

musí potvrdit empirický výzkum.

Ve smyslu otázek vyslovených v předchozím textu lze odpovědět, že kvalita urbánního

života je originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá

především v její prostorové, objektivní dimenzi.

3. MĚŘENÍ A HODNOCENÍ KVALITY URBÁNNÍHO ŽIVOTA

Při konstrukci konceptu kvality urbánního života lze čerpat z přístupů komerčních

společností, mediální skupiny The Economist, hodnotících „livability39

“ nevětších měst světa

a patrně z marketingových důvodů jej zveřejňujících, měření kvality života v evropských

městech Eurobarometrem nebo z publikovaných prací českých a slovenských vědeckých

pracovišť. V českých reáliích je známé hodnocení kvality života v českých městech, které na

39

ve volném překladu vhodnost pro život

101

objednávku jedné globální společnosti dlouhodobě dělá pražská Vysoká škola ekonomická

v projektu Česká centra rozvoje (Wokoun et al. 2011).

Společnost Mercer v materiálu Quality-of-Living Reports hodnotila dvě stě dvacet jedna

měst podle třiceti devíti indikátorů v doménách: (i) Politické a sociální prostředí, (ii)

Ekonomické prostředí, (iii) Socio-kulturní prostředí, (iv) Lékařská starostlivost, (v) Školství a

vzdělanost, (vi) Veřejné služby a doprava, (vii) Rekreace, (viii) Spotřební tovary, (ix)

Bydlení, (x) Přírodní prostředí. Na prvních deseti místech (10. pořadí je dělené) jsou Vídeň,

Curych, Auckland, Mnichov, Vancouver, Düsseldorf, Frankfurt, Ženeva, Kodaň, Bern a

Sydney (Mercer 2013).

Economist Intelligence Unit, součást mediální skupiny The Economist, ve svém Best cities

rating and report hodnotil města na celém světě podle indikátorů: (i) Zelené plochy, (ii)

Urban sprawl (urbánní kaše, negativní indikátor), (iii) Přírodní charakteristiky (natural assets,

hodnoceny na škále 1 nejlepší/ - 5 /nejhorší/), (iv) Kulturní charakteristiky (cultural assets,

stejné hodnocení), (v) Letecké spojení (connectivity, indikátor je vztažen k leteckému

spojení), (vi) Izolovanost (isolation, poloha vůči městům s více než 750 tis. obyvatel v okruhu

200 km), (vii) Znečištění ovzduší. Na prvních deseti místech se umístily Hongkong,

Amsterodam, Osaka, Paříž, Sydney, Stockholm, Berlín, Toronto, Mnichov a Tokio.

(Economist Intelligence Unit 2012). Z přehledu použitých indikátorů je zřejmé, že Mercer i

EIU kvalitu života ve městech ztotožnili s její prostorovou, objektivní dimenzí. Obě

hodnocení nelze srovnávat pro odlišný výběr indikátorů, je však patrné, že v obou řebříčcích

jsou pouze Mnichov a Sydney. Odlišnost svolených indikátorů ve stejné dimenzi se projevuje

v odlišnosti pořadí.

V říjnu 2013 publikovala EU Flash Eurobarometer č. 366 s názvem Quality of life in cities

Perception survey in 79 European cities, Česká republika byla zastoupena Prahou a Ostravou,

Slovensko Bratislavou a Košicemi. Průzkumu se v roce 2012 účastnilo víc než čtyřicet jedna

tisíc respondentů, v každém ze sedmdesáti devíti měst a čtyř městských aglomerací

odpovídalo nejméně pět set respondentů na dvacet sedm otázek, z nichž nejvyšší výpovědnou

hodnotu měli odpovědi na otázku: I am satisfied to live in [CITY NAME]40

. V takto

formulované otázce se výzkumníci ptali na spokojenost se životem v daném městě, odpověď

je tedy kognitivním hodnocením objektivní dimenze kvality života v daném městě obyvateli

tohoto města. To přemosťuje osobní a prostorovou dimenzi kvality života.

Z průzkumu vyplývá, že spokojenost se životem v městech Evropy je velmi vysoká, (tab. 1).

40

Respondenti mohli odpovědět souhlasím, částečně souhlasím, částečně nesouhlasím,

nesouhlasím a nevím/neodpověděl.

102

Tab. 1 Spokojenost se životem v českých, slovenských a vybraných evropských městech v %.

Poř. Město Spokojenost se životem ve městě

spokojen nespokojen

1. Aalborg 99 0

2. Hamburg 98 2

3.-6. Groningen, Oslo, Kodaň, Curych 97 3

21. Krakov 95 5

39. Košice 92 8

47. Praha 90 10

64. Bratislava 87 13

68. Budapešť 86 14

75. Ostrava 80 20

79 Atény 52 48

zdroj: autor, upraveno podle EU (2013)

V šestnácti z nich je spokojenost 95 procentní, ve čtyřiceti šesti je spokojenost 90 procentní. Z

měst s nejnižší spokojeností jsou kromě maďarského Miškovce všechna ostatní města na jihu

Evropy (Marseille, Palermo, Neapol, aglomerace Atén a Atény).

V rámci projektu Česká centra rozvoje bylo v roce 201141

hodnoceno šedesát tři českých a

moravských měst (tj. měst nad dvacet tisíc obyvatel) dvanácti indikátory v doménách: (i)

Nezaměstnanost, (ii) Cena bytu, (iii) Sociální a zdravotní péče, (iv) Naděje na dožití, (v)

Kriminalita, (vi) Příjmy obyvatel. Na prvních deseti místech se umístily města: 1.

Jindřichův Hradec, 2. Praha, 3. Hradec Králové, 4. Náchod, 5. Pardubice, 6. Písek, 7.

České Budějovice, 8. Třinec, 9. Tábor, 10. Mladá Boleslav (Wokoun et al. 2011).

Na Slovensku byla hodnocena kvalita života ve městě Partizánské (Ira, Šuška 2006),

přičemž autoři nastínili komplexní pohled na kvalitu života obyvatel urbanistických obvodů

okresního města v Trenčínském kraji. Výsledkem jsou rozdíly v objektivní dimenzi kvality

urbánního života v deseti obvodech a subjektivním hodnocení. Pouze ve třech obvodech bylo

subjektivní hodnocení v souladu s objektivními údaji (dvakrát v negativním a jednou

v kladném smyslu).

Osobní, subjektivní dimenzi kvality urbánního života obyvatel Liberce zkoumala Hotová

(2013), obyvatel Jablonce n. Nisou Vokurková (2013). Jejich zjištění jsou v tabulce 2. Ze

subjektivního hodnocení kvality urbánního života vyplývá, že v krajském i okresním městě

Libereckého kraje je spokojenost velmi vysoká, koreluje s daty Eurobarometru, týkajícími se

41

V dalších létech se výzkum soustředil pouze na kraje a krajská města

103

Prahy nebo Ostravy. V obou hodnoceních šlo o hodnocení obyvatel měst, zahrnutých do

zkoumání, bylo to tedy hodnocení osobní, subjektivní dimenze. Hypoteticky lze předpokládat,

že v subjektivním hodnocení bude i při odlišnosti v konstrukci dotazníku převládat stejné

nebo podobné hodnocení.

Tab. 2 Subjektivní hodnocení kvality urbánního života obyvatel Liberce a Jablonce n. Nisou

v roce 2013 v %

Kvalita života Liberec Jablonec

Velmi vysoká 17 31

Vysoká 51 47

Ani vysoká ani nízká 32 17

Nízká 0 3

Velmi nízká 0 2

zdroj: autor, upraveno podle Hotová (2013) a Vokurková (2013)

Velký potenciál pro kvalitativní posun v rozvoji kvality urbánního života a tím samozřejmě

i pro rozvoj metodologie geografie kvality života představuje využití geografických

informačních systémů. Aplikace GIS je založena na topografických informacích a související

databázi (Elmahdi, Afify 2007). GIS lze využít ve výzkumu kvality života na všech

hierarchických úrovních. Elmahdi a Afify (2007) jej použili v analýze kvality života v Egyptě,

Chhetri et al. (2011) zkoumali třetí největší metropolitní region Austrálie na základě dat

z průzkumu SEQQOL2003 s použitím faktorových map. Keul a Prinz (2011) využili GIS

v hodnocení kvality urbánního života v okrsku Salzburg-jih s čtyřicet devět tisíc. Dva

poslední postupy jsou podrobně popsány ve zmiňované práci, editované Maransem a

Stimsonem (2011).

4. ZÁVĚR

Cíl příspěvku byl formulován jako nástin konceptualizace kvality urbánního života, za její

základ lze považovat integraci přístupů, zaměřených na osobní a prostorovou dimenzi kvality

života (Marans, Stimson 2011b). Formulování konceptu kvality urbánního života kromě

imanentně holistického chápání tohoto konceptu lze založit na hledání odpovědi na otázku,

jestli je kvalita urbánního života pouze jednou z kategorií života (jako je tomu u zkoumání

kvality života různých věkových skupin nebo u prostorových jednotek, hierarchicky

uspořádaných) nebo je originální kvalitou života. Jestli je originální, musí být zřejmý její

rozdíl od ostatní, tj. ne-urbánní kvality života. Problém se dále posouvá k otázce, jestli to ne-

104

urbánní je vždy rurálním, protože urbánním způsobem života lze žít i na vesnici. A když

kvalita urbánního života je originální kvalitou života, znamená to, že je originální v obou

svých dimenzích (osobní i prostorové) nebo pouze v jedné z nich. Když pouze v jedné, tak ve

které? V odpovědi na formulované otázky lze konstatovat, že kvalita urbánního života je

v souladu s Pacionem (2003) originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a

její originalita spočívá především v její prostorové, objektivní dimenzi.

Z měření subjektivní a objektivní dimenze kvality života má výpovědnou hodnotu

konstatování, že při měření objektivní dimenze odlišnost svolených indikátorů se projevuje

v odlišnosti pořadí hodnocených měst. V hodnocení subjektivní dimenze kvality urbánního

života, které je hodnocením samotných obyvatel daného města, lze hypoteticky předpokládat,

že i při odlišnosti v konstrukci dotazníku převládá stejné nebo podobné hodnocení.

Aplikace geografických informačních systémů představuje velký potenciál pro rozvoj

kvality urbánního života i pro rozvoj metodologie geografie kvality života.

Literatura:

BAUMAN, Z. (2010). Umění života. Academia, Praha, 149 s.

CHHETRI, P., STIMSON, R., WESTERN, J. (2011) Using GIS to Drive Region – Wide

Patterns of Quality of Urban Life Dimensions: Illustrated with Data from the Brisbane-SEQ

Region. In: Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory,

Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer,

Dordrecht, 405-436.

THE ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT (2012) Best cities ranking and report. A special

report from the Economist Intelligence Unit. The Economist, London, 26 pp.

ELMAHDI, A., AFIFY, A. (2007) Development of a GIS tool for qualitative assessment of

the Egyptian’s quality of life. Environmentalist, 27, 183-194.

EUROPEAN UNION (2013) Quality of life in cities Perception survey in 79 European cities.

Flash Eurobarometer 366, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 145 pp.

FAYERS, P. M., MACHIN, D. (2007) Quality of life. The assessment, analysis an

interpretation of patient-reported outcomes. Second edition. John Wiley & Sons, Chichester,

544 pp.

FERRISS, A. (2010) Approaches to Improving the Quality of Life. How to Enhance the

Quality of Life. Social Indicators Research Studies 42, Springer, Dordrecht, 150 pp.

105

GURKOVÁ, E. (2011) Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský

výzkum. Grada Publishing, Praha, 224 s.

HEŘMANOVÁ, E. (2012) Koncepty, teorie a měření kvality života. SLON, Praha, 239 s.

HOTOVÁ, T. (2013) Subjektivní dimenze kvality života v Liberci. Bakalářská práce.

Technická univerzita v Liberci, Liberec, 57 s.

IRA, V., ŠUŠKA, P. (2006). Percepcia kvality života v mestskom prostredí (na príklade

mesta Partizánske). Geografická revue, 2, 309-332.

IRA, V., ANDRÁŠKO, I. (2007). Kvalita života z pohľadu humánnej geografie.

Geografický časopis, 59, 159-179.

KLADIVO, P. (2010) Vnitřní struktura Olomouce z pohledu kvality života. In: Geografie pro

život ve 21. století: Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti

pořádaného Ostravskou univerzitou v Ostravě 31. srpna – 3. září 2010, s. 695 – 700.

Ostravská univerzita, Ostrava.

KEUL, A., PRINZ, T. (2011) The Salzburg Quality of Urban Life Study with GIS Support.

In: Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods,

and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht,

273-294.

MARANS, R., KWEON B.-S. (2011). The Quality of Life in Metro Detroit at the Beginning

of the Millennium. In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life.

Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45.

Springer, Dordrecht, 163-185.

MARANS, R. W., STIMSON, R. (2011a) An Overview of Quality of Urban Life. In Marans,

R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and

Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 1-33.

MARANS, R. W., STIMSON, R. (2011b) Challenges for Quality of Urban Life Research. In

Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and

Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 437-

450.

MERCER (2012) 2012 Quality of living worldwide city rankings – Mercer survey.

http://www.mercer.com/press-releases/quality-of-living-report-2012.

MURGAŠ, F. (2012) Prostorová dimenze kvality života. Technická univerzita v Liberci,

Liberec. 148 s.

MURGAŠ, F. (2013) Kvalita života: konceptualizace a geografické souvislosti. V tisku.

http://www.mercer.com/press-releases/quality-of-living-report-2012

106

PACIONE, M. (2003) Urban environmental quality and human wellbeing – a social

geographical perspective. Landscape and Urban Planning 65, 19–30.

STIMSON, R. McCREA, R., WESTERN, J. (2011) The Brisbane-South East Queensland

Region, Australia: Subjective Assessment of Quality of Urban Life and Changes over Time.

In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods,

and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht,

185-208.

TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2012) Nove sociálně prostorové

nerovnosti, lokální rozvoj a kvalita života. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň,

204 s.

TÜRKOĞLU, H., BÖLEN, F., BARAN, P., TERZI, F. (2011) Measuring Quality Life in

Istanbul. In In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory,

Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer,

Dordrecht, 209-232.

VOKURKOVÁ, J. (2013) Hodnocení subjektivní kvality života v Jablonci n. Nisou.

Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Liberec, 56 s.

WOKOUN, R., DAMBORSKÝ, M., KOUŘILOVÁ, J. (2011) Výsledky odborné studie.

MasterCard Europe, Praha, 63 s.

Kontaktní údaje

František MURGAŠ, RNDr., Ph.D.

Katedra geografie FP TUL

Studentská 2

461 17 Liberec 1

[email protected]


107

ABSENCE KVALITY ŽIVOTA V POSTMODERNĚ ZÁPADU

QUALITY OF LIFE – CRISIS IN POSTMODERN AGE

Michal Podzimek

Abstrakt: Příspěvek definuje postmoderní ztrátu smyslu pro životní ideál jakožto problém

současné západní populace, která se dostává do stavu noogenní neurózy. Text se na pozadí

filosofických východisek postmoderny zamýšlí nad tématem psychických a didaktických

krizí, které s absencí smyslu života bezprostředně souvisí. Příspěvek je dále filosofujícím

zamyšlením nad možnými východisky z této krize a varuje před přílišným odkládáním řešení

tohoto problému vzhledem k hrozícímu nástupu nové vlny náboženského fundamentalismu.

Klíčová slova: absence, smysl, ideál, transcendence, výchova

Abstract: Contribution deals with postmodern failure in finding meaning of life as important

problem of European population that can be developed into a kind of noogenic neurosis.

Based on the philosophy of modernity and postmodernity the contribution investigates

contemporary crisis of education influenced by crisis of existence. The reason to deal with it

is even stronger today, in the époque of religious fundamentalism.

Key words: life-meaning, postmodernity, religious fundamentalism, crisis of education

1. ABSENCE SMYSLU

Tezí tohoto příspěvku je, že krizi kvality života primárně způsobuje absence smyslu. V

prožívání života jakožto reality, absentuje vize smyslu této reality. Aby mohl být smysl tohoto

příspěvku správně pochopen, je třeba nyní definovat a hermeneuticky správně uchopit klíčový

termín, kterým je absence. Absence jakožto latinské substantivum absentia, ae. f., znamená

„nepřítomnost“. Ve vzdělávacích soustavách je tento termín obecně často používán

v problematice fyzické nepřítomnosti (žáků, studentů atd.). Absence je tedy obecně vnímána

jako „Nepřítomnost“, která se týká osoby a její neúčasti v nějakém procesu. Toto pojetí

absence však význam termínu zcela nevyčerpává. Substantivum absentia přebírá kmen

slovesa ab-sisto –are, - avi, -atum, které je složeno ze slovesného kmene sisto – zřídit a

opozitní předložku ab. Absisto tedy znamená stav, kdy něco, co bylo svobodnou vůlí zřízeno

(například status osoby, norma, úřad), se již v tomto stavu nenachází, bylo od toho ustoupeno.

Proto je sloveso absisto překládáno nejvíce jakožto „odstoupiti“, „ustati“, „přestati“

(například ve spojeních „ustalo úsilí o něco“, „odstoupilo se od názoru“ apod.). Absence tedy

108

neznamená pouze fyzickou nepřítomnost věci či osoby, nýbrž i ustání a odstoupení od nějaké

důležité duševní, tedy za-fyzické (metafyzické) „zřízenosti“ – postoje či principu. A právě

v tomto slova smyslu zde bude termín absence používán: něco důležitého v západní

společnosti ustalo, přestalo a díky tomu dochází ke ztrátě určité subjektivní pohody člověka

ve světě. Tezí tohoto příspěvku je, že s příchodem postmoderny ustal důraz na smysluplnost

života, nebo dokonce, že západní člověk ustoupil (absistoval) od vůle tento smysl hledat.

V prostředí této absence se mu však život a především prožívání jeho kvality značně

komplikuje.

2. ABSENCE SMYSLU JAKO PSYCHICKÝ PROBLÉM KVALITY ŽIVOTA

Pokud má mít člověk život rád, musí se zabývat věcmi, které ho zajímají, které si staví před

sebe jako cíl ve smyslu ideálu. V aristotelské myšlenkové koncepci, na které vyrostlo

evropské moderní myšlení, se jedná o tzv. konečnou příčinu (latinsky causa finalis) kterou se

dosahuje nejenom „cíle díla“ (causa operis), nýbrž také „cíle činícího“ (finis operantis).

Tento předmět zájmu je pak definován jakožto ideál. V oblasti sebevzdělávání, se pak zabývá

věcmi, které s ideálem souvisí a s ostatními informacemi, které se ideálu netýkají, zachází

kriticky a obezřetně z nich vybírá. Touto cestou člověk realizuje sám sebe a zkvalitňuje svůj

život – prožívá jeho kvalitu. Český filosof Jan Patočka k tématu tázání člověka po ideálu

uvádí, že otázky „nejsou původně nic jiného než prázdná místa v našem činnostním rozvrhu.“

(Patočka, J., 1971, s. 30) Člověk ve své aktuální životní situaci nachází otázky, na které

neexistuje samozřejmá či lehce dosažitelná odpověď. Jestliže se základní tázání soustřeďuje

na zodpovězení otázky „Proč žiji?“, pak je tím samým již „potvrzena touha po zaplnění

prázdnoty“. (Pinc, Z., 1999, s. 9). Můžeme říci, že horror vacui (strach z prázdnoty), byl vždy

nejhlubší hnací silou člověka k hledání ideálů – smyslů života, okolo kterých pak vystavěl

celé filosofické systémy. Proto společnost také v období moderny kladla silný důraz právě na

novověké pojetí vědeckosti a s tím související důraz na vzdělání, od doby osvícenství pak

dokonce na všeobecné vzdělání občanů. Člověk, který se v období osvícenství jakoby

vymanil z pout náboženských ideálů a jejich dogmat, toužil nalézt odpověď na otázku po

smyslu své existence cestou exaktního poznávání tzv. „účelovosti věcí“. Ideál ovládnutí

přírody, světa a možná i celého vesmíru, měl dát člověku smysl, který by mu nahradil

někdejší vize božích království v zásvětí.

Tázání člověka po smyslu jeho bytí však nepramenilo pouze z touhy po vyplnění prázdného

místa. Člověk, vzhledem ke svému pocitu svobody, toužil vždy nějak překročit či přesáhnout

(transcendovat) aktuální stav svého života. Jinak řečeno, chtěl po sobě zanechat dílo, které

109

bude alespoň v nějakém ohledu nadčasové a kterým se on, jako již dávno fyzicky neexistující

jedinec, zvěční. Připomeňme zde slavný Horatiův výrok „Vyrobil jsem si pomník z trvalejšího

kovu“ - Egegi monumentum aere perennius (Horatius, Ódy, III., XXX.) I v moderně, která se

výslovně odvrátila od nábožensky a posléze i metafyzicky zdůvodněných cílů, zůstala

aktuálnost takového ideálu života, který by člověčenství posouval (vlastní vůlí každého

jedince) směrem ke „kvalitnější“ formě lidství, až k jakémusi nadlidství: „Hlásám vám

nadčlověka. Člověk je cosi, co má být překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán?“

(Nietzsche, F., 1992, s. 9) Onu možnost přesáhnout sebe sama pojmenoval ve smyslu

aristotelské myšlenkové tradice již ve středověku Tomáš Akvinský ve třetí otázce po povaze

bytí jakožto „možnost poslušnosti“ potentia oboedientalis, (Akvinský, T., 1937, s. 105).

Člověk moderny pak tuto „povinnost“ chápal především jakožto povinnost vůči životu

(poslušnost životu), který má a musí být rozvíjen a zdokonalován. Člověk se cítil povinen mít

takový ideál, kterým dosáhne stavu duševního uspokojení bez jakékoliv frustrace a strachu

z nesmyslu. Podíváme-li se na dějiny západního myšlení komplexně (a neomezujme se jen na

pozitivisticky definované dějiny filosofie), uvidíme, že již od doby svobodných městských

států antického Řecka se až po modernu včetně setkáváme s touhou „číst mezi věcmi“ světa a

takto si definovat cestu ke zvolenému ideálu. Tento intelektualismus, tedy touha po „čtení

mezi věcmi světa“ (inter – lego), měla činit člověka lepším – krásnějším, jak říká již Platon,

když tvrdí, že „krása je dobro“ (Platon, Symposion, 2000, 206c). V tomto platonském duchu

je na Západě stále přítomná snaha postavit do čela společnosti lidi, kteří jsou ve službách

moudrosti: „Aby byla spravedlnost, je nutné, aby odvaha byla stále ve službě rozumu a nikdy

nesloužila žádostivosti“. (Plato, Ústava, 1996, 440a).

Západní člověk současné postmoderny však již v tomto slova smyslu inteligentně nežije,

jeho čtení mezi věcmi ustává, u některých již zcela ustalo – absentovalo. Právě zde můžeme

hledat odpověď na otázku po příčinách úpadku kvality života, respektive úpadku osobní

angažovanosti v životě. Absentuje otázka, která byla na dvě a půl tisíciletí základní otázkou

Západního člověka: „Co je to, co se mi ukazuje?“.

Toto absentování pochopitelně nenastalo najednou. Není sice v moci jednoho

konferenčního příspěvku vyčerpávajícím způsobem ukázat celé dějiny této tendence,

v základních rysech však vypadala její cesta takto: vše započalo již v moderně a to v době,

kdy evoluce technického poznání přerostla v dynamickou technickou revoluci 19. století.

Optimismem opojený člověk 19. a první poloviny 20. století si ve svém nadšení z vědeckých

úspěchů jaksi nevšiml, že se mu výše vyslovená otázka po podstatě věcí a světa (co to je?)

zploštila na otázku pouhé utility (k čemu to je?). Jednoduše řešeno, otázka „proč“ byla

110

postupně nahrazena otázkou „jak“. Optimismus technické a společenskovědní revoluce se

však brzy vyčerpal. Jednak proto, že sama věda ukázala své limity a některé odpovědi na

otázku „jak“ zkrátka nelze nalézt a odpověď na ně objektivně neexistuje. Především

překonání newtonovské fyziky a vznik teorie relativity ukázalo, že objektivita je spíše jakýsi

„mýtus moderny“, a pouhou fyzikou není možné zcela a vyčerpávajícím způsobem uchopit

celou skutečnost vesmíru. Svět nemůže být jednoduše „zpředmětněn“ a „spočítán“, protože

prostor i čas jsou relativní veličiny závislé na pozici pozorovatele. Další ochladnutí optimismu

přinesla společenskosociální situace člověka, který zjistil, že věda a technika může vytvářet

nejenom pokrok, ale i „továrny na smrt“ (Kulka, O., 1967, s. 5). Člověk tváří tvář svým

vlastním hrůzným ideologiím 20. století začal trpět tím, že ve své činnosti (technice) nenalezl

uspokojivou a jistou cestu k ideálu nadčlověka. Člověk moderny, který si optimisticky

definoval svět jakožto imanentní (vystačující si sám se sebou), ztratil v takto definovaném

světě odvahu klást si otázku po smyslu. Takto se tzv. moderna postupně proměnila

v současnou postmodernu, ve které bylo poslední odpovědí na otázku po smyslu života

prohlášení, že sama tato otázka je omyl a zbytečnost. Zbytečnost této otázky pak byla

dokazována především z pozice tzv. existencionalismu ve smyslu neexistence žádné

esenciální přirozenosti. Jinak řečeno: jestliže žádná lidská přirozenost neexistuje, není třeba se

ptát po smyslu lidství. Z těchto pozic pak mohl J. P. Sartre již v roce 1946 prorocky prohlásit

„…připomínáme člověku, že není žádný jiný zákonodárce než on sám.“ (Sartre, J.,P, 2004, s.

53) V tomto duchu pak dále rozvíjeli teorii postmoderny: Saussurův lingvistický

strukturalismus, Kuhnova teorie vědeckých revolucí, Feyerabendův epistemický anarchismus

či dekonstrukce ve filosofii Derridy, postoje M. Foucaulta a dalších.

Takto se člověk jakoby sám „vyhnal z ráje“ a sám se potrestal vizí bezsmyslnosti světa.

Řečeno příběhem biblického mýtu, na kterém západní kultura postavila svojí symboliku: Bůh

již nechodí s Adamem po zahradě Eden, ale člověk kráčí po zemi osamocen a nahý (Genesis

3,10) se svými otázkami a především se strachem ze smrti, který koresponduje s jeho vizí

bezsmyslnosti života a zmaru. Ani ideologie vědeckého ateismu člověka neuspokojila,

protože jak říká již výše zmíněný prorok postmoderny, „…jestliže jsem odstranil Boha Otce,

je nanejvýš zapotřebí mít někoho, kdo by hodnoty vynalézal.“ (Sartre, J.,P, 2004, s. 55).

Jakkoliv je však toto zapotřebí, žádný takový „někdo“ se za celé poválečné období neobjevil a

západní společnost postupně přešla k diktátu konzumerismu, konformismu a jiných „-ismů“.

Člověk se stal zajatcem svých představ o normalitě a úspěšnosti a stal se otrokem moci nad

životem (tzv. biomoci), před kterou varovně zdvihl prst svým dílem poststrukturalista M.

Foucault: „Nová technologie… se obrací k množství lidí, ale nikoli jako k souhrnu

111

jednotlivých těl, nýbrž tak, že naopak tvoří globální masu, na niž působí souborné procesy, jež

jsou vlastní životu a jimiž jsou například narození, smrt, produkce, nemoc atd. Tedy po prvém

zmocnění se těla, jež se děje individualizací, je zde druhé zmocnění se, jež není

individualizující, nýbrž masifikující…“ (Foucault, M., 1976, s. 60). Stejně skepticky se

vyjadřuje k nastupující postmoderně sám Martin Heidegger, který ještě v předválečné době ve

svém slavném díle Bytí a čas opěvoval člověka za to, že je to on, který dává bytí jeho smysl.

Na konci svého života pak v rozhovoru pro časopis Der Spiegel (Spiegel, 0/1997) hovoří o

tom, že „Nur noch ein Gott kann uns retten. - Snad jen nějaký bůh nás může spasit“

(http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-9273095.html) a bytí samo, nikoliv člověk sám, může

ukázat lidstvu jeho smysl. Člověk tedy prožívá frustraci, čili pocit zmarnění své existence.

3. SMYSL ŽIVOTA A KVALITA ŽIVOTA VE VÝCHOVĚ

Jestliže absence smyslu činí člověku duševní frustraci, musí se tato frustrace dotknout také

oblasti vzdělání a výchovy. Výchova a zvláště její teorie – didaktika, byla v každém období

vždy něčím nedotknutelným a posvátným - religiem. Je škoda, že bylo slovo religium často

spojováno pouze s oblastí náboženství (religionistika apod.). Termín religium má mnohem

širší obsah a je třeba ho plněji definovat. Religium lze chápat jako obecně lidský postoj,

kterým člověk deklaruje svůj vztah k předmětu svého zájmu. Religiem se stává vše, co je

úctyhodné a co člověk vnímá jakožto závažné či zásadní pro svůj život. M. T. Cicero na

sklonku římské republiky toto substantivum odvozuje z latinského slovesa relegere, tedy

„sebrat, brát na něco ohled“. (Komorovský, J., 1994, s.5) Ciceron při tomto definování

vycházel z filosofické tradice, která vnímala člověka jakožto bytost určenou relacemi –

interpersonálními vztahy. Již Aristotelés vychází z představy, že člověk je živočich, žijící

podstatně v obci jakožto živočich politický - zóon politikon“ a nemůže tedy nikdy žít zcela

osamocen, bez vztahu k jinému: „Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své

soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.“ (Aristotelés,

1996, 1253a). Eklektik Ciceron pak svojí definicí tuto přirozenou vztahovost člověka

rozšiřuje i na vztahování se k neživému bytí či k pouhým představám. Člověk vždy na něco

bere ohled, k něčemu se vztahuje, a tento předmět, který k sobě připoutal, pak chrání a

opatruje. Toto religio se pak pro člověka stává závazným a je nepodstatné, jestli jde o ochranu

víry v bohy obce (antika), ochranu víry v monoteistického Boha (pozdní antika a středověk),

či ochranu víry v přírodovědecké a společensko-vědecké principy (pozitivismus moderny).

Jestliže si moderní společnost zakázala brát vážně náboženskou víru v teistické či deistické

formě, započala místo toho ochraňovat jiné hodnoty, které považovala za fundamentální.

112

V tomto ciceronském duchu je tedy možné prohlásit za religio i celý teoretický svět moderní

pedagogiky. Je zřejmé, že všechny na sebe navazující didaktické teorie od teorie od

Wolfganga Radkeho (1571 – 1635), přes J. A. Komenského (1592-1670), dále pak J. J.

Rousseua (1712 – 1778), J. F. Herbarta (1776 – 1841) až po nové formy Johna Deweye (1859

– 1952), byly vnímány jako důležité a hodné religia. V teoriích výchovy se totiž zvláště silně

projevoval apel na ochranu klíčového zájmu společnosti a jejích hodnot. Klíčovým

předmětem zájmu, který má být skrze funkční didaktiku předán další generaci, byla vždy

nějaká idea či princip, ať už to byl u kalvínsky orientovaného Komenského Boží řád, či u

osvícence Herbarta kázeň a řád vycházející z rozumu. Pro dobro společnosti se vytvořila

teorie a soubor nezpochybnitelných výchovných postupů, kterými se nejlépe vštípily principy

– dogmata společnosti. Jednotliví členové společnosti pak byli vedeni tak, aby kromě

získávání znalostí v jednotlivých disciplínách (oblast vzdělání), převzali i principy a dogmata,

na kterých společnost stojí (oblast výchovy). Tyto dvě oblasti nelze oddělit, a proto v žádném

vzdělávacím systému nechyběla nějaká „výchova k…“, ať už to byla například náboženská

výchova, výchova k občanství, výchova k vědeckému ateismu apod.

Právě proto, že výchova k relegere (ochraňování principů společnosti) je zcela zásadní pro

udržení stability společnosti, byla oblast výchovy vždy nejvíce střežena. Pouze jedinci, kteří

se osvědčili jako zcela loajální religiu, se mohli podílet na výchově. Pro starověkého,

středověkého a ještě raně novověkého člověka bylo samozřejmé, že pedagogem je vždy

člověk pevně přesvědčený o pravdivosti učení církve (či církví), protože ideou společnosti byl

Bůh. Proto není divu, že to byla právě dogmatická teologie, která byla přes tisíc let existence

Západu proklamována jakožto královna veškerých věd. Ochrana výchovy se poprvé explicitně

objevuje v době ohrožení náboženské výchovy, kdy se začíná objevovat systém certifikací

vychovatelů, tzv. „kanonické mise“, vyžadované Tridentským koncilem již od 16. století,

dodnes právně kodifikované v planém církevním právu (Codex Iuris Canonici, 1983, kán.

229), kterými se uděluje povolení učit a podílet se na výchově.

V období moderny se praxe certifikací pro vychovatele ještě zpřísnila. Počínaje Velkou

francouzskou revolucí svět moderní výchovy lustroval každého, kdo se měl podílet na

výchově nového religia, a kopíroval nástroje kontroly svých předchůdců. Toto je zřejmé

například již u francouzského jakobínského kultu Rozumu, či proklamace volnosti, rovnosti a

bratrství, které mělo se vší vážností nahradit kult monoteistického Boha. Podobně i pozdější

kulty občanství, kult vědy, kult čisté rasy či kult eschatologické vize pozemského ráje

komunistů byl vždy tím, který měl být určitou ideově prověřenou skupinou vychovatelů

113

ochraňován. Latinským gerundivem vyjádřeno, základní princip společnosti je vždy

„relegendus“ tedy předmět, který „má být ochraňován a zohledňován.“

Může však mít současná postmoderní společnost ještě nějaký „relegendus“, pokud je

zřejmé, že absentovala idea smyslu? Pomineme-li určité pokusy o multikulturalismus, který se

měl stát novým religiem postmoderny, princip „relegendus“ v současné době chybí. Chybí-li

však, ocitá se také prožívání kvality života na mrtvém bodě, protože vlastně ztrácí důvod své

existence. Vize nesmyslu, neúčelnosti a bezcílnosti nenabízí dostatečný důvod k pocitu

kvalitního prožívání. Problém Západu tedy spočívá v jakési šedé zóně nihilismu a majoritě

nihilistů, kteří necítí potřebu angažovanosti v rozvíjení světa, který stejně nemá žádný smysl.

Tito lidé jsou pak i přes svoji psychofyzickou aktivitu uzavřeni pouze do svých příběhů, od

kterých žádné kvalitní životní prožitky často ani neočekávají.

Spolu s postmodernou se tedy v evropském prostoru narodila jakási praktická lhostejnost k

životu a k „překračování sebe sama“. Přesvědčení o existenci principu života, který někam

směřuje, byl nahrazen vírou v bezesmyslný a bezcílný koloběh biologického života (biomoc).

Otázky po cíli, jsou kladeny jen zřídka, zpravidla pouze v mezních situacích, tedy v okamžiku

ohrožení vlastní existence (vidina blízkosti vlastní smrti apod.). Avšak i tyto mezní situace

přicházejí díky technicky vyspělým společenským institucím (nemocnice, ústavy) s menší

frekvencí nežli v minulosti. Žijeme v prostředí jakéhosi praktického – „odreligijnění“ neboli

subreligiozity. Je to zcela moderní forma ateismu, taková, která oproti ideologickému

vědeckému ateismu nemá vůbec žádné teoretické zdůvodnění. Je to tedy jakýsi nihilismus, ve

kterém je síla života (bios) prožívána pouze vlastním subjektivním příběhem, kdy otázky po

počátku, cíli či smyslu života zůstávají nepoloženy.

Tato indiference, hraničící často s výše uvedenou lhostejností „k čemukoliv“, je jedním

z nejcharakterističtějších znaků sociálního (či přesněji asociálního) chování majority.

Americký profesor z poloviny 20. století, Ch. Dawson píše již v roce 1961: „Skutečnou

hrozbou pro budoucnost západní kultury…není racionální nepřátelství rozhodné menšiny,

nýbrž velké množství názorů, které nejsou antireligiózní, ale subreligiózní, takže jejich autoři

nepociťují žádné duchovní potřeby…“ (Dawson, Ch., 1970, s.158). Toto je nová situace, se

kterou se Západ za celou svoji dvoutisíciletou historii nikdy nesetkal, nebo alespoň nesetkal

v masovém či celospolečenském měřítku, jako je tomu dnes. Tradičními nepřáteli Západu byli

vždy jinověrci vně i uvnitř jeho hranic. Západ proto bohužel prožil mnoho krvavých konfliktů

vyvolaných konfrontací idejí, nikdy však nezažil kolektivní lhostejnost a nihilismus. Tím je

ochromen teprve dnes.

114

4. ABSENCE SMYSLU ŽIVOTA JAKO BEZPEČÍ A NEBEZPEČÍ

FUNDAMENTALISMU

Absence smyslu života, na kterou musí logicky navázat i absence kvality života, a která končí

v kolektivní lhostejnosti k životu jako takovému (princip anomie), jistě není optimistickým

závěrem. Má-li však tento příspěvek přispět k transdisciplinární diskusi, pak je třeba

provokativně konstatovat, že filosofické aspekty pro hodnocení kvality života jsou vzhledem k

absenci ideálu společnosti v troskách. Provázel-li tento příspěvek častý etymologický výklad

pojmů a zpřesňování definic, pak i termín provokativní nemůže zůstat bez komentáře. Je zde

především třeba zcela odložit pejorativní význam slova provokace. Sloveso provoco již

samotným morfologickým rozborem ukazuje na složeninu dvou slov: vpřed – pro a volat –

vocare. Provocare je tedy voláním, vybízejícím k cestě dopředu. Jestliže Západ absentoval

svou existenciální touhu hledat a nalézat smysl života v transcendentních ideách, pak se bude

muset k této vášni po metafyzických otázkách s metafyzickými odpověďmi vrátit. Navíc, a to

je důležité poznamenat, čas bojuje proti současnému západnímu nihilismu a vládě konformity

bez ideálu. Evropský prostor se již nezadržitelně zaplňuje muslimy, a tedy islámem. Tito

zatím minoritní, v dohledné budoucnosti však majoritní obyvatelé evropského prostoru, velmi

silně zasáhnou do humánní geografie. Muslim, přesvědčený o pravosti své víry, silně vnímá

nadřazenost svého monoteistického ideálu nad bezcílným západním nihilismem. Evropě tedy

hrozí opět návrat do paradigmatu monoteistické víry, ze kterého se chtěla od osmnáctého

století tak hrdě vysvobodit. Je však třeba upozornit na důležitou skutečnost: Tento návrat

k náboženskému fundamentalismu nebude pouze jakousi jednoduchou regresí do středověku,

protože dějiny nemají zpětný chod. Návrat do područenství monoteisticky vševládného Boha

– Pána (Al-lahu) bude pro západního člověka rigidnější. Je třeba si totiž všimnout obou

náboženských východisek, tedy pramenů křesťanské a islámské víry. Ve víře v nehmotnou

Ideu stvořitele byl v židokřesťanském pojetí vždy obsažen ideál nejvyššího dobra – Bůh

jakožto Dobro. Proto také křesťanská teologie inkorporovala do svého filosofického základu

platonské a ve středověku i aristotelské pojetí Boha jakožto nejvyššího Dobra. Na rozdíl od

tohoto , Bůh islámu je sice také teologicky zpracován jakožto aseitivní bytí (existující tzv. „a

se“, tedy sám ze sebe, nezávisle na čemkoliv jiném), avšak nejvyšší transcendentálií není u

něho dobro, nýbrž svrchovanost moci (potestas absoluta). Takto Muhammadem stvořený bůh

koránu stojí nad všemi protiklady, a tedy i nad protikladem dobro-zlo. Proto je podle tohoto

principu možné legitimovat nerovnost mezi „věřícími“ a „nevěřícími“ (v očích islámu všichni

nemuslimové) a v zásadě i přikazovat jejich odstranění. Tento princip neměl v židokřesťanské

115

teologii nikdy své opodstatnění (jakkoliv se církve snažily i násilím uplatňovat svojí

hegemonii), a proto se křesťanství mohlo ze svých vlastních řad vždy reformovat k ideálu

dobra a posléze i humanizovat. Očekávaný nástup nové formy monoteismu však jedná v

principu tzv. džahady (horlivosti) pro práva boha, legitimizované samotným pramenem

posvátného textu: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám ... Zabíjejte je

všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť pronásledování je

horší než zabití… zabte je – taková je odměna nevěřících! ... A bojujte proti nim, dokud

nebude konec pronásledování a útlaku a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu.“

(Korán, 2:190-193). Je pravděpodobné, že tváří tvář tomuto pro Západ zcela nepřijatelnému

fundamentalismu probudí v sobě západní člověk touhu po hlubokém hledání svého nového

smyslu? Tuto otázku však nechává autor nezodpovězenou.

Literatura:

ARISTOTELÉS, (1996): Etika Níkomachova. Praha: P. Rezek, 493 s.

BIBLE, (2012): Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih):

český ekumenický překlad. 18., (9., opr.) vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1387

SCODEX IURIS CANONICI, (1994): Kodex kanonického práva: úřední znění textu a

překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. Praha, Zvon, 812 s.

DAWSON, Ch., (1992): Krize západní vzdělanosti. 1. vyd. v ČSFR. Praha:, Státní

pedagogické nakladatelství, 232 s.

DER SPIEGEL, In: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-9273095.html

FOUCAULT, M., (2005): Je třeba bránit společnost: kurs na Collѐge de France 1975-1976.

Praha, Filosofia, 218 s.

HORATIUS, Odes, In: http://www.thelatinlibrary.com/hor.html

KOMOROVSKÝ, J., (1994): Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné

disciplíny. Bratislava, Univerzita Komenského, s. 5

KORÁN. (2012), Praha, Československý spisovatel, 797 s.,

KRAUS, O. a KULKA, E., (1964), Továrna na smrt: dokument o Osvětimi-Birkenau. Praha,

Naše vojsko, 285, 28, 7.

NIETZSCHE, F., (1992) Tak pravil Zarathustra: kniha pro všechny a pro nikoho. Praha,

Votobia, 300 s.

PINC, Z., (1999): Fragmenty k filosofii výchovy, Praha – Oikoymené, str. 9

PATOČKA, J., (1971) Základní problémy předsókratovské filosofie, Praha, 30 s.

116

PLATÓN. (2000): Symposion. 4., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, Knihovna antické tradice;

sv. 4, 80 s.

PLATÓN, (1996): Ústava. Praha: OIKOYMENH, Oikúmené. Platónovy spisy; 18, 359 s.

SARTRE, J.-P. (2004): Existencialismus je humanismus, Praha: Vyšehrad, Krystal, 109 s.

SBÍRKA ZÁKONŮ ČR - Školský zákon č. 561/2004, In: http://www.mvcr.cz

AKVINSKÝ T., (1937): Theologické summy svatého Tomáše Akvinského první část:

doslovný překlad, Část 1. V Olomouci, Edice Krystal, profesoři bohovědného učiliště řádu

dominikánského, 1041s.

Kontaktní údaje:

PaedDr. IC.Lic. Mgr. Michal PODZIMEK, Th.D.

Katedra Filozofie FP TUL

Studentská 2

461 17 Liberec 1

[email protected]

117

KVALITA ŽIVOTA JEDINCE Z POHLEDU KONCEPTU FLEXICURITY V ČESKÉ

REPUBLICE A ŠVÉDSKU

QUALITY OF LIFE FROM THE FLEXICURITY’S CONCEPT PERSPECTIVE IN

THE CZECH REPUBLIC AND SWEDEN

Marcela Richterová

Abstrakt: Na koncept flexicurity lze nahlížet také z pohledu jednotlivce. V odborné

literatuře se setkáváme s názory, že s rostoucí délkou nezaměstnanosti klesá aktivita hledání

pracovního místa a zhoršuje se pocit well-being. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných však na

evropských pracovních trzích neklesá. Zdá se, že v boji se strukturální nezaměstnaností

koncept selhává. V literatuře se také setkáme s nepřesvědčivými důkazy o pozitivním vlivu

institucí a politik flexicurity na celkovou úroveň nezaměstnanosti. Častěji existuje shoda o

jejich kladném vlivu na flexibilizaci trhu práce. Příspěvek porovnává opatření politiky

zaměstnanosti v České republice a ve Švédsku v období 2007 – 2009 a zamýšlí se nad tím, jak

mohla tato opatření ovlivnit kvalitu života nezaměstnaných prostřednictvím jednotlivých

komponent konceptu.

Klíčová slova: flexicurity, kvalita života, nezaměstnanost, Česká republika, Švédsko

Abstract: The flexicurity concept can also be viewed from the individual’s perspective. In

the literature the opinions that job search activity declines and emotional well-being worsens

with the prolonging spell of unemployment are pronounced. The rate of long-term

unemployment on European markets does not decline. The concept seems to fail to struggle

against structural unemployment. Unconvinced evidence about a positive impact of flexicurity

institutions and policies on the aggregate level of unemployment is proved in the literature.

The text compares the active labour market policy measures in the Czech Republic and

Sweden in 2007-2009 and gives some thought on possible impact of these measures on the

unemployed quality of life through the flexicurity components.

Key words: flexicurity, quality of life, unemployment, the Czech Republic, Sweden

1. Úvod

Koncept flexicurity bývá v odborné literatuře diskutován spíše z agregátního pohledu, jeho

vlivu na celkovou úroveň zaměstnanosti v ekonomice. Názory na jeho pozitivní vliv na míru

nezaměstnanosti nejsou přesvědčivé, spíše je zdůrazňováno jeho působení na podporu

mobility na pracovním trhu. I s přihlédnutím k tomuto důvodu se tento příspěvek dívá na

působení jednotlivých komponent a institucí konceptu flexicurity z pohledu jednotlivce. Na

118

to, jaká opatření a komponenty tohoto konceptu mohou působit na osoby hledající pracovní

místo a přispět tak k jejich lepšímu životu. Struktura článku je následující. Druhá kapitola

vymezuje koncept flexicurity z agregátního pohledu, opírajícího se o politiku zaměstnanosti

Evropské unie, a z pohledu jednotlivce. Třetí kapitola popisuje opatření politiky

zaměstnanosti v České republice a ve Švédsku, jako jedné ze zemí s vyšším stupněm

flexibilizace pracovního trhu, v období 2007 – 2009. Čtvrtá kapitola nastiňuje,

prostřednictvím jakých komponent konceptu flexicurity mohou tato opatření působit na

jednotlivce a čím mohou přispět ke zkvalitnění života především dlouhodobě

nezaměstnaných. Obsahem poslední kapitoly je krátká diskuze a závěr.

2. KONCEPT FLEXICURITY

2.1 AGREGÁTNÍ POHLED

Koncept flexicurity má v zemích Evropské unie reagovat prostřednictvím „soft mode of

governance42

“ na globální tendence ve světové ekonomice, jež se v posledních letech potýká

s vysokou nezaměstnaností a velkým podílem dlouhodobě nezaměstnaných na této úrovni

nezaměstnanosti. Tento koncept se na první pohled snaží spojit dva protikladné aspekty trhu

práce. Na jedné straně flexibilitu trhu práce a její čtyři komponenty43

, jež se zdají být prioritou

zaměstnavatelů, a na druhé straně jistotu pracovního trhu a její komponenty44

, z níž mají

profitovat především zaměstnanci. Evropská unie se však snaží o uplatnění takových forem

flexibility, které mohou být výhodné pro obě strany pracovního procesu. Zdůrazňuje praktiky

zaměstnanosti, které zajistí jak organizační flexibilitu, tak jistotu pracovního místa (European

Commission 2007).

Působení jednotlivých komponent však může být mnohorozměrné a nejednoznačné a

vzájemné interakce některý složek se mohou vzájemně vykompenzovat (např. Wilthagen &

Tros 2004 nebo Nordic Council of Ministers 2010). V literatuře se setkáme

s nepřesvědčivými důkazy o pozitivním vlivu institucí a politik flexicurity na celkovou

úroveň nezaměstnanosti45

. Častěji existuje shoda o jejich kladném vlivu na flexibilizaci trhu

42

Tzv. “soft mode of governance” odráží přístup Evropské unie, jehož prostřednictvím jsou rozhodnutí o

realizaci směrnic a doporučení v oblasti politiky zaměstnanosti ponechána ve výhradní pravomoci členských

států. 43

Kterými jsou, jak vyplývá z Wilthagenovy matice (Wilthagen & Tros, 2004 nebo European Commission,

2006), vnější a vnitřní numerická flexibilita, funkční a mzdová flexibilita. 44

Kterými jsou jistota pracovního místa, zaměstnanosti, příjmu a možnosti kombinace pracovního a soukromého

života (viz tamtéž). 45

K vlivu legislativní ochrany zaměstnanosti jako instituce konceptu flexicurity na celkovou úroveň

nezaměstnanosti více například Calmfors & Holmlund (2000) nebo Tvrdoň (2008).

119

práce. Jak uvádějí de Beer & Schils (2010), „legislativní ochrana zaměstnanosti (jako jedna

z institucí konceptu flexicurity, pozn. autorky) neovlivňuje významně agregátní míru

zaměstnanosti a nezaměstnanosti, ale omezuje realokaci na trhu práce a prodlužuje průměrnou

dobu zaměstnání a délku nezaměstnanosti“. Dle stejných autorů podobně „uvolnění

legislativní ochrany zaměstnanosti....ovlivní pouze rozdělení zaměstnanosti a nezaměstnanosti

podle délky jejich trvání (….will only have an impact on the distribution of employment and

unemployment over duration classes)“. Méně přísnější legislativní ochranou zaměstnanosti a

tedy vyšší flexibilizací trhu práce je možné přispět ke zkrácení délky nezaměstnanosti. Na

druhé straně jsou vyslovovány názory, že i dánský model flexicurity46

může být překonán

zeměmi se „slabšími profily“ konceptu flexicurity (Berglund & Furåker 2010).

2. 2 FLEXICURITY Z POHLEDU JEDNOTLIVCE

Z pohledu jednotlivce lze na koncept flexicurity pohlížet také z úhlů pohledů, které

nepostihují tradiční modely nezaměstnanosti a zohledňují jiné náklady nezaměstnanosti než

ekonomické. Již bylo zmíněno výše, že panuje shoda o příznivém vlivu konceptu na

flexibilizaci trhu práce. Koncept přispívá k vyšší mobilitě nezaměstnanost-zaměstnanost. Na

tento vliv nahlížíme jako na skutečnost, která může při zkrácení délky nezaměstnanosti

působit na lepší psychickou pohodu jednotlivce, lepší zdraví, popřípadě na příznivější

vyhlídky na lepší odměnu za vykonávanou práci. Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na

jednotlivce je diskutován dále v textu.

3. OPATŘENÍ ČESKÉ A ŠVÉDSKÉ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V OBDOBÍ

2007 – 2009

3.1 OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

2007 – 2009

Podívejme se na to, jaká opatření politiky zaměstnanosti se používala v období ekonomického

poklesu a zhoršené situace na trhu práce v České republice a Švédsku, zemí, která patří k

zemím s vyšší flexibilitou trhu práce (demonstrováno například analýzou Laporšek & Dolenc

2011). V České republice, stejně tak jako ve Švédsku, byla politika zaměstnanosti

charakterizována větším důrazem na aktivaci a motivaci uchazečů. To vyplývá také

z Globálního cíle Evropské strategie zaměstnanosti spočívajícího v dosažení vysoké

zaměstnanosti založené na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, který je zaměřen na tři

46

Dánsko a Nizozemí jsou v literatuře uváděné jako země úspěšně aplikující koncept flexicurity, byť úspěch a

priority konceptu uplatňované v obou zemích jsou odlišné; více například v Andersen & Svarer (2007) nebo

Bekker & Wilthagen (2008).

120

zásadní oblasti: 1. flexibilitu trhu práce, 2. začleňování na trhu práce a 3. vzdělávání (MPSV

ČR 2008). V podmínkách ČR je tento cíl zaměřen na modernizaci veřejných služeb

zaměstnanosti a zapojení externích dodavatelů některých služeb a představen například

v podobě opatření „Institut trhu práce“, orientovaného také na zaměstnavatelskou složku.

Jak je patrné z MPSV ČR (2008, 2009, 2010) nejvíce ohroženými skupinami na trhu práce,

na něž se politika zaměstnanosti zaměřovala, jsou skupiny osob s určitým znevýhodněním,

jako jsou nedostatečně kvalifikované osoby, mladí uchazeči a osoby dlouhodobě

nezaměstnané. Hlavními používanými nástroji české politiky zaměstnanosti byly

rekvalifikace, poradenské činnosti, pracovní rehabilitace, společensky účelná pracovní místa a

veřejně prospěšné práce. Významným nástrojem české aktivní politiky zaměstnanosti (APZ)

byly i v tomto období investiční pobídky do zpracovatelského průmyslu, kdy úřady práce

aktivně spolupracovaly se zaměstnavateli v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností.

Rekvalifikace jsou důležitou součástí české APZ. Jejich zaměření bylo rozšířeno a bylo jich

možné využít i ke zvýšení nebo prohloubení rekvalifikace, přičemž byly realizovány na

základě monitorování trhu práce, požadavků zaměstnavatelů i zájmu uchazeče. Rozšiřovala se

nabídka poradenských služeb a využívala se i preventivní opatření ve formě Informačních a

poradenských středisek úřadů práce a tzv. JOB klubů. V rámci JOB klubů se setkávají malé

skupiny účastníků s cílem zorientovat se na trhu práce a nacvičit dovednosti a techniky

vyhledávání práce47

.

Změna zaměření rekvalifikací, jež byly preferovaným nástrojem APZ v době krize, se

projevila v tom, že byly více svázány s nabídkou volných míst. Na krizi také reagovala

opatření „Vzdělávejte se“48

, projekt, jehož cílem bylo udržet zaměstnance v podnicích

postižených krátkodobým snížením výroby, a „Školení je šance“49

, projekt rozvíjející tzv.

měkké dovednosti, jako jsou komunikační, obchodní nebo jazykové. Podobně tomu bylo i s

projektem RESTART, jež se snažil podchytit ohrožené zaměstnance ještě před tím, než s nimi

zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, formou vzdělávacích a školících aktivit.

3.2 OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI VE ŠVÉDSKU 2007 – 2009

Ve švédské politice zaměstnanosti byl v rámci jejího zefektivnění v roce 2007 zaveden

zastřešující program Jobb-och utvecklingsgarantin (Záruka práce a rozvoje), který nahradil

Aktivitetsgaranti (Záruka aktivity) z roku 2000 (Björklund et al. 2006) začleňující aktivační

47

Více informací na portálu MPSV ČR. 48

Více informací na portálu MPSV ČR. 49

Více informací na portálu MPSV ČR.

121

prvek do švédské politiky zaměstnanosti. V jeho rámci došlo k zredukování počtu programů

APZ a podpoření aktivního přístupu osob hledajících práci. Cílem jeho zavedení bylo zabránit

opakovaným nárokům na podporu v nezaměstnanosti. Švédská APZ v tomto období kladla

důraz na posílení zprostředkovatelské činnosti (jak vyplývá například z

Arbetsmarknadsstyrelsen 2008), jež měla usnadnit párování osob hledajících práci s volnými

pracovními místy. Zprostředkovatelskou činnost se švédský úřad práce Arbetsförmedlingen

snaží posilovat směrem k uchazečům podporou využívání například samoobslužných služeb

nebo proškolováním zprostředkovatelů o nejvíce poptávaných odvětvích. Také pro švédskou

APZ je charakteristická orientace na zaměstnavatele, s nimiž uzavírá dohody o

zprostředkování (Arbetsförmedlingen 2010).

Nový program se zaměřil na ohrožené skupiny nezaměstnaných, tedy dlouhodobě

nezaměstnané, mladé lidi a přistěhovalce. Důraz švédské APZ byl kladen také na posílení

personálu, na využívání služeb pracovních instruktorů (jobbcoacher), ať již vlastních, nebo

najatých od jiných firem. V době krize posiluje švédský úřad práce svůj personál také

v oblastech nejvíce postižených nezaměstnaností, kde zřizuje dočasné zprostředkovatelny, jak

tomu bylo například v případě Volva. Tedy i pro švédskou APZ je typické využívání služeb

externích dodavatelů (tzv. kompletterande aktörer). V době utlumení pracovního trhu švédský

úřad práce sázel také na praxe, na něž vyčlenil velký objem peněžních prostředků.

4. PŮSOBENÍ OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI SKRZ

JEDNOTLIVÉ KOMPONENTY FLEXICURITY NA JEDNOTLIVCE

Jak již bylo řečeno výše, neexistuje shoda o vlivu působení jednotlivých komponent

flexicurity na agregátní úroveň nezaměstnanosti a spíše je v literatuře konstatován pozitivní

vliv na flexibilizaci trhu práce, tedy na podporu mobility na pracovním trhu. Vyšší mobilita

na pracovním trhu může zkrátit délku nezaměstnanosti. To může zvýšit jistotu

zaměstnatelnosti nebo pracovního místa, jistotu příjmu nebo numerickou či funkční flexibilitu

či více sladit pracovní a soukromý život jedince.

Jaké mohou být jiné náklady nezaměstnanosti kromě ztráty příjmu? Tuto otázku klade

Şahin (2011) ve svém komentáři. Pozitivní vliv působení jednotlivých komponent flexicurity

na kvalitu života jedince lze při zkrácené délky nezaměstnanosti vidět ve větší emoční pohodě

jedince a lepších dlouhodobých vyhlídkách, co se týče výše příjmu v budoucnu nebo typu

vykonávaného povolání, ale také dlouhodobých příznivějších zdravotních důsledcích.

Krueger & Mueller (2011) ve své studii z období odeznívající recese vyvozují závěry týkající

se aktivity při vyhledávání práce a emoční pohody jednotlivce. Shledávají, že čas věnovaný

122

vyhledávání práce se s délkou nezaměstnanosti zkracuje, že pocit nespokojenosti vzrůstá a

míra výstupu z nezaměstnanosti do zaměstnanosti klesá. Psychologické náklady

nezaměstnanosti, jež nejsou zahrnuty v tradičních ekonomických modelech, které vyjadřují

náklady vyhledávání práce jako náklady obětované příležitosti, tak při dlouhodobé

nezaměstnanosti vzrůstají.

Sahin (2011) uvádí další práce potvrzující, že vysoká nezaměstnanost snižuje pocit štěstí a

uspokojení ze života. Stejný autor ve svém komentáři k výše uvedené studii udává, že

pracovníci, kteří byli v minulosti dlouhodobě nezaměstnaní, jsou vystaveni dlouhotrvajícím

ztrátám příjmu při svém opětovném zaměstnání. Zmiňuje i negativní dlouhodobé účinky na

mladé nezaměstnané, pokud nastoupí do zaměstnání v době poklesu hospodářské aktivity.

Mladí pracovníci častou přijmou práci, kterou by za jiných okolností odmítli, a méně

placenou. Uvádí také zjištění jiné studie, která dochází k závěru, že starší mužští pracovníci

v minulosti propuštění a znovu zaměstnaní jsou vystaveni i po mnoha letech většímu riziku

úmrtnosti.

5. DISKUZE A ZÁVĚR

Je otázkou, zda není snaha o větší motivaci a aktivaci uchazečů o práci, a tedy zaměření na

nabídkovou stranu pracovního trhu, příliš jednostranná. Co mají dělat motivovaní uchazeči

s proškolenými novými dovednostmi a připraveni a ochotni nastoupit do zaměstnání, pokud

taková zaměstnání nebudou existovat? V tom případě nemůže působení jednotlivých

komponent flexicurity, jako jsou například jistota zaměstnatelnosti, příjmu nebo numerická či

funkční flexibilita, najít pozitivní uplatnění v praktickém životě. A taková komponenta, jako

je možnost kombinace pracovního a soukromého života, se může zdát už jen pouhou snovou

nadstavbou. V tomto případě koncept flexicurity selhává i ve svém pozitivním vlivu na

psychickou pohodu jednotlivce, nemůže jej zbavit stresu, do kterého se při opakovaném

hledání práce, při vyčerpání již všech nabídek práce, dostává. Krueger & Mueller (2011)

uzavírají, že čím delší dobu jsou nezaměstnaní bez práce, tím větší smutek udávají a cítí

menší uspokojení ze života právě ve dnech následujících po té, co věnovali více času hledání

práce. Pak také existuje riziko, že nebudou zlepšeny ani jejich příjmové, ani zdravotní

vyhlídky do budoucna. Z tohoto úhlu pohledu se jeví užitečné navrhované opatření Sahinem

(2011) propojit údaje nezaměstnaných osob o pojištění v nezaměstnanosti, poskytující jejich

charakteristiky, s údaji o dostupných místech v regionu, udávajících zaměstnavatele

s největším množstvím nabídek práce s nejvíce žádanými povoláními. Stejné údaje mohou

sloužit také jako vodítko, kam směrovat rekvalifikace.

123

Také opatření politiky zaměstnanosti poskytující asistenci nezaměstnaným osobám při

vyhledávání práce a zaměřená na jejich aktivní přístup, jak v České republice, tak ve Švédsku,

mohou přispět ke snížení emočního stresu a kvalitnějšího života ve dnech bez práce. Díváme-

li se na koncept flexicurity z pohledu jednotlivce, vidíme, že lze prostřednictvím jednotlivých

jeho komponent působit na kvalitnější život. Mohou mu napomoci nástroje politiky

zaměstnanosti podporující aktivní přístup při hledání práce a zvyšující motivace

nezaměstnaných osob práci najít. Zdá se ale, že taková opatření mohou být efektivní, pokud

budou na jedné straně individuálně přizpůsobena uchazečům o práci, a na druhé straně, pokud

bude při směrování osob hledajících práci brána v úvahu také poptávková strana pracovního

trhu.

Literatura:

ANDERSEN, T., SVARER, M. (2007). Flexicurity – Labour Market Performance in

Denmark. CESifo Economic Studies, 53, 3, 389-429

ARBETSFÖRMEDLINGEN (2010). Arbetsmarknadens Årsredovisning 2009. [The Labour

Market Annual Financial Report 2009]. Arbetsförmedlingen, Stockholm

ARBETSMARKNADSSTYRELSEN (2008). Årsredovisning 2007. [The Labour Market

Annual Financial Report 2007]. Arbetsmarknadverket, Stockholm

BEER, P., DE, SCHILS, T. (2010): Introduction: achieving an optimal social mix. In: Paul de

Beer, P., de, Schils, T. (eds.): The Labour Market Triangle: Employment Protection,

Unemployment Compensation and Activation in Europe. Edward Elgar Publishing,

Cheltenham, 25 s.

BEKKER, S., WILTHAGEN, T. (2008). Europe’s Pathways to Flexicurity: Lessons

Presented from and to the Netherlands. Intereconomics, 43, 2, 68-73

BERGLUND, T., FURÅKER, B. (2010). Flexicurity Institutions and Labour Market

Mobility. An Intra-Nordic Comparison. Gothenburg, University of Gothenburg. Department

of Sociology. Příspěvek prezentovaný na konferenci IREC2010, Oslo, 2010.

BJÖRKLUND, A., EDIN, P.-A., HOLMLUND, B., WADENSJÖ, E. (2006):

Arbetsmarknaden [The Labour Market]. 3rd

ed. SNS Förlag, Estonsko

CALMFORS, L., HOLMLUND, B. (2000). Unemployment and Economic Growth: A Partial

Survey. Swedish Economic Policy Review, 7, 1, 107-153

EUROPEAN COMMISSION (2006). Flexicurity. EMCO working group on Flexicurity.

http://www.ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=2706&langId=en

124

EUROPEAN COMMISSION (2007). Employment in Europe 2007. Office for Official

Publications of the European Communities, Luxembourg

KEUNE, M., (2008): Flexicurity: a Contested Concept at the Core of the European Labour

Market Debate. Intereconomics, 43, 2, 92-98

KRUEGER, A. B., MUELLER, A. (2011). Job Search, Emotional Well-Being, and Job

Finding in a Period of Mass Unemployment: Evidence from High-Frequency Longitudinal

Data. Brookings Papers on Economic Activity: Spring 2011, 1-57

LAPORŠEK, S., DOLENC, P. (2011). The Analysis of Flexicurity in the EU Member States.

Transylvanian Review of Administrative Science, 32 E, 125-145

MPSV ČR (2008). Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2007.

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Praha

NORDIC COUNCIL OF MINISTERS (2010). Labour Market Mobility in Nordic Welfare

States. Nordic Council of Ministers, Copenhagen

AYŞEGÜL, Ş. (2011). Comment on KRUEGER, A. B., MUELLER, A. Brookings

Papers on Economic Activity: Spring 2011, 70-79

TVRDOŇ, M. (2008). Institucionální aspekty fungování trhu práce, Politická ekonomie, 56,

5, 621-642

WILTHAGEN, T., TROS F. (2004). The Concept of “Flexicurity“: A new approach to

regulating employment and labour markets. Transfer: European Review of Labour and

Research, 10, 2, 166-186

Kontaktní údaje:

Marcela RICHTEROVÁ, Ing.

Vysoká škola ekonomická v Praze

Katedra hospodářské a sociální politiky

Nám. W. Churchilla 4

130 67 Praha 3

[email protected]

125

KVALITA PRACOVNÍHO ŽIVOTA – RŮST NEJISTOT, RIZIK A ZMĚN

QUALITY OF WORKING LIFE – GROWTH OF UNCERTAINITY, RISKS AND CHANGES

Lenka Svobodová, Iveta Mlezivová

Abstrakt: Současná společnost se pomalu odvrací od tradičního vnímání práce jako smyslu

života a základní hodnoty života. Přesto je třeba stále vnímat kvalitu pracovního života (KPŽ)

jako nedílnou, často však v naší zemi opomíjenou součást celkové kvality života.

Kvalifikované stanovování strategií a koncepcí národohospodářské a zejména sociální

politiky se nemůže obejít bez znalostí stavu a pravděpodobného vývoje KPŽ, podmínek

práce, nových rizik a možností jejich účinné prevence. Hrozby a rizika se mění, jsou rychlejší,

zvyšuje se jejich kombinace a komplexnost. Příspěvek se věnuje některým významným

trendům a jejich dopadům do světa práce v České republice.

Klíčová slova: Bezpečnost a ochrana zdraví, kvalita pracovního života, práce, rizika, trendy

Abstract: Contemporary society is slowly turning away from the traditional perception of

work as the meaning of life and a basic value of life. However, the quality of working life

must still be perceived as an integral - but in our country often overlooked - part of the overall

quality of life. Qualified determining of the strategies and concepts of national economic and

social policy in particular, can not do without the knowledge of the status and presumable

development of the quality of working life, working conditions, new risks and opportunities

for effective prevention. Threats and risks are changing and faster; their combination and

complexity is increasing. The article deals with important trends and their impacts on the

world of work in the Czech Republic.

Key words: Occupational Safety and Health, Quality of working life, Work, Risks, Trends

1. ÚVOD

Život a jeho kvalita jak jedinců, tak i celých společenství patří k nevyčerpatelným tématům

zkoumání. Teoretický přístup ke kvalitě života je ovlivněn výchozí vědeckou disciplínou. Je

zřejmé, že různé zorné úhly pohledu nabízí medicínský, sociologický, ekonomický,

psychologický, environmentální přístup. Kvalita života je spojena s člověkem, prostorem a

časem, má individuální a společenskou rovinu, komplexní a multidimenzionální rozměr, který

vyžaduje holistický a interdisciplinární přístup. Tento příspěvek přináší nepatrnou výseč

problematiky, nepouští se do složitostí konceptu kvality života, do teoretických přístupů, ani

126

do problematiky měření a metod hodnocení kvality života. Obrací pozornost na realitu

pracovního života v současné společnosti. Úroveň a kultivace komplexních pracovních

podmínek při zajišťování zdrojů pro život a seberealizaci pracujících obyvatel v ČR nejsou

dlouhodobě prioritami a předmětem skutečného zájmu tvůrců politik. Pomineme-li krátké

období předvolebního ideologického boje (v realitě neplněné volební programy a sliby), tak

kvalita pracovního života je spíše řešena ve výzkumu, kde pod tlakem objektivně existujících

skutečností, celosvětových vývojových a globalizačních trendů stále více narůstá potřeba

mapovat, analyzovat, predikovat dopady (pozitivní, negativní) těchto jevů na kvalitu

pracovního i celkového života, identifikovat příležitosti i přinášet možnosti pro pozitivní

změny ve společnosti. KPŽ je tvořena vzájemnou interakcí objektivních podmínek,

subjektivního vnímání, hodnotového systému a aspirací. Ústředními body současných procesů

jsou změny a růst složitosti.

2. TRENDY SVĚTA PRÁCE

Omezenost našeho současného poznání nám nedovoluje vyslovit kategorické soudy a přesné

predikce, jak se bude proměňovat práce. Záměrem je nastínit některé trendy, poodhalit nejen

negativní jevy, narůstající hrozby, ale i příležitosti k pozitivnímu vývojovému směru lidské

práce, kvality pracovního i celkového života člověka. Je třeba podporovat pokrokové snahy o

trvale udržitelný rozvoj, slaďování zájmů a prosazování harmonického rozvoje všech stránek

života.

Mění se prostor, čas, podmínky. Na jednom pólu zaznamenáváme, že se společnost pomalu

odvrací od tradičního vnímání práce jako smyslu života a základní hodnoty člověka (Prudký,

2003), na druhém, že placená práce se stává vzácným statkem a je stále častěji privilegiem

vyvolených. Jde o mizející výsadu lidí dosud ještě zaměstnaných (Mareš, 2004). Dynamicky

roste složitost moderního světa. Na počátku 21. století je svět v neklidu, nepřestalo se válčit,

roste náboženská nesnášenlivost, moc se spojuje s korupcí, zločinecké sítě prorůstají

společností, zesilují ekologické hrozby. Ekonomická rizika představují zejména

nerovnoměrnost vývoje, polarizace na velmi bohaté a velmi chudé, nadměrná zadluženost, ve

vyspělých zemích nadhodnocené ceny aktiv, omezené energetické zdroje apod. Globální

činnosti, jednání a procesy nejsou vyváženy globální odpovědností. Stírají se hranice mezi

přirozeným a virtuálním světem. Akcelerátorem jsou informační a komunikační technologie

(ICT) a v praxi rychle aplikované vědecké objevy a poznatky. Procesy směřují od přetváření

hmoty k práci s informacemi. Mění se způsob mezilidské komunikace. Aplikace ICT

v pracovních systémech přináší na jedné straně obrovské možnosti pro automatizaci

127

a organizaci pracovních činností, pro zdokonalování řízení, zrychlování vnitřní i vnější

komunikace; rozšiřuje možnosti uplatňování nových forem vzdělávání, zvyšuje vyžadovanou

flexibilitu, mobilitu i uživatelský komfort pracovníka apod. Na druhé straně však je stále více

lidí pod elektronickou kontrolou. ICT přináší samotným pracovníkům řadu nových problémů

a rizik, jako jsou muskuloskeletální problémy, zvýšená zátěž zrakového smyslového ústrojí,

přetížení informacemi a psychologický stres při neustálém tlaku informačně intenzivní práce.

Také nelze opomenout vzrůstají nedostatek přímých sociálních a osobních kontaktů.

Napadení či zhroucení informační infrastruktury představuje hrozbu, jejíž důsledky si ve

vyspělých ekonomikách lze jen těžko představit.

Poznatky vědy a jejich aplikace v praxi lidstvu nejen prospívají, ale z historické zkušenosti

je jisté, že generují nové problémy a rizika, jejichž všechny dopady (včetně zneužití) nelze

v současnosti postihnout. Rozvoj nanotechnologií může přinést například rizika

nekontrolovaného rozšíření umělých mikroorganizmů, genetické inženýrství nastoluje etický

problém klonování, není utopií propojení nervových buněk s čipy atd. V souvislosti s tím

vyvstávají aktuální úkoly pro výzkum v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví – jak účinně

chránit člověka v práci s novými riziky, jak zajistit spolehlivost složitých systémů (jaderných,

chemických, počítačových apod.). Nové technologie mají pro lidstvo důležitý přínos v tom, že

mimo jiné pomáhají substituovat prvotní přírodní zdroje umělými či recyklovanými, že

umožňují efektivnější hospodaření se zdroji, podporují motivace podniků k čisté produkci a

minimalizaci odpadů.

Vzrůstá dynamika strukturálních a sektorových změn, dochází k útlumu tradičních odvětví,

rozvoji nových založených na aplikaci nejmodernějších technologiích. Doba, kdy průmyslové

podniky komplexně zabezpečovaly celý výrobní proces, je nahrazena procesy outsourcingu a

procesy offshoringu (přesouvání průmyslové výroby z domácích do hostitelských zemí). Oba

tyto procesy ukazují na spojení průmyslu se službami a na měnící se geografii průmyslu

(Dvořáček, 2007). Výkon práce se na jedné straně přesouvá z uzavřených prostor čím dál více

do terénu, blíže k zákazníkům a klientům. Na druhé straně se služby díky ICT a levné

pracovní síle, koncentrují a vykonávají daleko od zákazníků mimo dané území státu v

ekonomicky nejvýhodnějších teritoriích (asijské zóny). Snahy o větší intenzitu využitelnosti

všech zdrojů se také odrážejí v otázkách flexibility a adaptability práce, v otázkách

pracovních režimů, forem pracovních poměrů, pružnosti pracovní doby. Ustupuje význam

klasického zaměstnavatelského vztahu, prosazuje se rozmanitost a individualizace pracovních

vztahů. Zaměstnavatelé také stále více prosazují u svých zaměstnanců požadavek na společné

sdílení rizika podnikání.

128

Tyto změny otevírají řadu otázek na téma míry sociálně právní ochrany zaměstnanců, role

státu a úlohy odborů, pozice a vztahů mezi samotnými zaměstnavateli a zaměstnanci apod.

Zaměstnavatelé jsou k prosazení vyšší flexibility motivováni konkurenčním tlakem a snahou

o co nejvyšší efektivnost vložených prostředků. Zrychlení procesu inovací, aplikace stále

náročnějších technologií obvykle spojených s vyšší úrovní informatizace vyžadují zlepšení

organizace práce, maximální využití vysoce specializovaných a kvalifikovaných pracovních

sil. Vysoká flexibilita je dosahována v USA. Vyšší pružnost amerického trhu práce oproti

Evropě je zejména dána rozdílnou tradicí, vysokým stupněm deregulace trhu, nižší mírou

sociálně právní ochrany, vyšším stupněm individualizace pracovních vztahů, vysokým

podílem malých a středních podniků a vysokou zaměstnaností ve službách, kde je

uplatňováno více atypických forem zaměstnání.

Organizace pracovní doby a forma zaměstnaneckého vztahu významně působí na kvalitu

života člověka. Ovlivňují zejména takové oblasti, jako jsou: rovnováha pracovního

a mimopracovního života, zaměstnatelnost, jistota příjmu a zaměstnání, kariéra a rozvoj

dovedností, zdraví a duševní pohoda či časová suverenita.

Dochází k růstu podílu pracovníků v nestandardních pracovních úvazcích, v termínovaných

pracovních poměrech, na částečný úvazek, ve smlouvách o dílo a v dalších atypických

formách. Tyto formy práce jsou v jednotlivých zemích různě chráněné sociálním

zákonodárstvím. Zaměstnavatelé tak mohou stlačovat náklady práce (neodvádění prostředků

na sociální a zdravotní pojištění, nevyplácení odstupného apod.), zaměstnávat pracovníky

i ve značně nehumánních podmínkách, za nepřiměřeně nízkou mzdu nebo zcela nelegálně.

Zaměstnavatelé také využívají této skupiny pracovníků k určitému tlaku na stávající

(kmenové) zaměstnance, na jejich mzdovou úroveň standardní práce, k tlaku na omezování

a snižování jejich sociální ochrany. Klasickým příkladem je nárůst nevykazované přesčasové

práce zejména v „asociální“ době zaměstnanců. Méně kvalifikované pracovní síly začaly být

odsouvány do oblasti „nedobrovolné“ flexibility – nasazovány v omezeném časovém prostoru

dle nároků a výkyvů trhu či okamžitých potřeb podniku.

Další změny ve světě práce přináší prodlužování produktivního věku a stárnutí

populace. Uplatňování starších pracovníků na trhu práce je však stále těžší. Dokladuje to

vysoká míra nezaměstnanosti v Evropě právě v těchto vyšších věkových skupinách. V praxi

nejsou projevy věkové diskriminace žádným mimořádným jevem. Personální politika firem

i přístupy managementu zatím nedávají dobré signály pro zásadní změnu v této oblasti. Také

ve světě narůstá násilností při výkonu práce (sociální služby, zdravotnictví). Roste podíl žen

v pracovní síle (sféra služeb, platová diskriminace). Nejen trh práce, ale i celou společnost

129

zasahuje imigrační pohyb pracovních sil. Stále se nedaří úspěšně řešit a odstraňovat

prohlubování regionálních nerovností. Přitom posilování regionální dimenze je jedním

z významných prvků záruky trvalé udržitelnosti, zlepšování situace na trhu práce

a upevňování sociální soudržnosti.

Nestabilita, dynamika změn, časté reorganizace pracovních systémů mohou být příčinou

vážných nehod. Změnu doznává uspořádání a charakter pracovních systémů, povaha a

charakter práce samotné včetně možných nových rizik. Ohroženy jsou životy a zdraví lidí,

majetek, životní prostředí. Změny jsou identifikovány jako potenciální stresující činitel.

Poznání základních souvislostí a hlavních podmínek celospolečenského vývoje je

nezbytným předpokladem pro současné a budoucí ovlivňování všech rozhodujících aktérů,

kteří utvářejí a podílejí se na formování trhu práce, politice zaměstnanosti i celkové sociální

politice tak, aby se zvyšovala nejen efektivnost, produktivita, kvalita výroby a služeb, ale aby

zároveň se zlepšovala kvalita pracovních míst i kvalita pracovního života ve všech důležitých

aspektech.

3. SITUACE NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE (R. 2012)50

Česká republika měla 10,5 miliónů obyvatel s průměrným věkem 41,3 let. Celkem 7,2 mil.

obyvatel (68 %) bylo ve věku 15 až 64 let, z nich bylo 5,2 mil. ekonomicky aktivních. V ČR

žilo 425 tis. invalidních důchodců (ČSSZ). Zaměstnaných bylo 4,8 mil. osob, z toho bez a se

základním vzdělání 205 tis. osob (4,3 %), se středním vzděláním bez a s maturitou 3 609 tis.

osob (75 %) a s vysokoškolským vzděláním je 996 tis. osob (20,7 %). Úřady práce evidovaly

545 tis. uchazečů o zaměstnání a pouze 35 tis. volných pracovních míst. V primárním sektoru

(zemědělství) bylo zaměstnáno 150 tis. osob (3 %), v sekundárním (průmysl a stavebnictví)

1 864 tis. osob (38 %) a v sektoru služeb 2 877 tis. osob (59 %). V Hight-tech oborech51

, které

představují vyspělost ekonomiky, pracovalo v ČR necelých 200 tisíc zaměstnanců.

Dlouhodobým trendem v sektorové ekonomice je snižování podílu zemědělství a průmyslu při

rostoucí váze služeb (včetně přesunu pracovních sil).

Zvyšuje se podíl duševní práce. Ve struktuře zaměstnání podle klasifikace zaměstnání (CZ-

ISCO) v roce 2012 bylo 1 850 tis. (38 %) převážně fyzicky pracujících osob (zemědělci,

50 Rámcové údaje za rok 2012 dle údajů ČSÚ /VŠPS/, MPSV, ČSSZ

51

Zahrnují výrobu léčiv, kancelářských strojů, počítačů, zdravotnických přístrojů, spojovacích zařízení, letadel apod. Do obdobné sféry služeb se řadí zejména spoje, činnosti v oblasti výpočetní techniky, výzkumu a vývoje. Ve službách i ve zpracovatelském průmyslu se podíl zaměstnaných osob v těchto oborech pohybuje kolem 7 %.

130

Obr. č. 1 – Vývoj sektorové zaměstnanosti v ČR

Zdroj: Vlastní zpracování dle zdrojových dat ČSÚ

řemeslníci, opraváři, obsluha strojů a zařízení, nekvalifikovaní a pomocní pracovníci)

a 3 040,1 tis. osob (62 %) s převahou duševní práce a výkonu různých druhů služeb (úředníci,

techničtí a odborní pracovníci, specialisté, zákonodárci a řídící pracovníci, pracovníci ve

službách a prodeji).

Obr. č. 2 – Struktura a charakter vykonávané práce v ČR (r. 2012)

Zdroj: Vlastní zpracování dle zdrojových dat ČSÚ

Celoživotní povolání jsou na ústupu, práce jako jedna z kotev života ztrácí svoji poutací

sílu. Mění se charakter práce (od fyzicky namáhavé k psychicky náročné). Zvyšují se nároky

na pracovní sílu - nároky na zvládání nových postupů a technologií, včetně informačních

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

3500

1948 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2004 2012

Tis.

oso

b

Počet pracovníků v jednotlivých sektorech NH

I. II. III.

FYZICKÁ 38%

DUŠEVNÍ 62%

; 0 ; 0 Povaha vykonávané práce v ČR

131

(schopnost učit se, komunikovat a analyzovat a řešit problémy a přeměňovat stávající znalosti

na nové znalosti, je zdrojem konkurenční výhody s narůstajícím významem). Přibývá práce na

zkrácený úvazek, s časovým omezením (dočasný kontrakt), sezónní práce a práce doma. ČR

v těchto trendech zaostává za vyspělými zeměmi. Pracovní úvazky na dobu určitou má 8 %

zaměstnaných (v EU 27 cca 14 %), kratší pracovní dobu v ČR má pouze 5,5 % zaměstnaných

oproti téměř 20 % zaměstnaných v EU 2752

.

V reálné praxi se potvrzuje již výše uvedený trend, a to že placená práce se stává vzácným

statkem. Trh práce dlouhodobě vykazuje nestabilitu, nesoulad mezi nabídkou a poptávkou

zejména v oblasti kvalifikace pracovní síly. Zostřuje se soutěž o pracovní místo. Za nejvíce

ohrožené osoby na trhu práce jsou považovány osoby zdravotně postižené, mladí lidé do 25

let bez praxe, jejichž ohrožení na trhu práce se v posledních letech zvyšuje, zejména z důvodu

nedostatečné praxe a nevhodné kvalifikace. Ohroženy jsou matky vracející se z rodičovské

dovolené a v neposlední řadě osoby starší 55 let věku.

Hodnoty člověka jsou významným zdrojem postojů a motivací pro práci. Ovlivňují

rozhodování a směry aktivit. Posun směrem k hédonistickým a konzumním hodnotám a také

k růstu významu volného času a vlastních zálib potvrdil nejen ve svých analýzách Prudký

(2003), ale řada výzkumů a šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického

ústavu AV ČR, v.v.i. (CVVM). Zřejmě vlivem krize a narůstající nezaměstnanosti se tento

trend snižování významu pracovních hodnot změnil. Dle výsledků šetření CVVM53

v r. 1994

označilo 46 % respondentů jako velmi a spíše důležité mít jakoukoli práci. Od roku 2004 tuto

důležitost deklaruje více než 70 % respondentů (74 % v r. 2011). Velmi významnou kategorií,

zejména pro střední a starší generaci, je jistota práce (zaměstnání). Důležité je nejen mít práci,

ale i mít možnost ji vykonávat v bezpečných, zdraví neohrožujících a důstojných

podmínkách.

4. PREVENCE = ZAMEZENÍ VZNIKU ZDRAVOTNÍ I EKONOMICKÉ ÚJMY

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je nedílnou součástí moderní sociální politiky

a fungující společnosti. Má významnou veřejně politickou dimenzi. Ve své celistvosti přispívá

52 V Nizozemsku tvoří podíl kratších úvazků až 49,6 %, u žen dokonce 76,9 %. Podíl kratších úvazků žen vyšší

než 50 % je také v Německu, Rakousku a Belgii (zdroj: ČSÚ, r. 2012).

53 Zdroj: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.

Šetření: IVVM 1990 (N = 1444), IVVM 1994 (N = 969), IVVM 1999 (N = 1007), CVVM květen 2004

(N = 1002), CVVM květen 2006 (N = 1033), CVVM květen 2008 (N = 1066), CVVM květen 2011 (N = 1115).

132

k reprodukci a rozvoji společnosti, k potlačování chudoby a nezaměstnanosti, snižuje

potenciální marginalizaci větší části populace a podporuje sociální integraci. Současný stát je

stále (i když cíleně dochází k postupnému omezování) reprezentantem uplatňování formální

roviny solidarity, mimo jiné je také finančním zdrojem a garantem pro poskytování zdravotní

péče (redistribuce ve směru od zdravých k nemocným), poskytování péče o občany, kteří

z důvodu invalidity neparticipují na pracovním trhu (redistribuce mezi účastníky trhu práce

a těmi, jejichž životní situace je staví mimo něj) atd. Problematika je spojená s hodnotovou

orientací, ideologickými a politickými preferencemi, názory na oprávněnost různých skupin

občanů na zajištění (služby a poskytované dávky v různých oblastech sociální politiky).

V dlouhodobém krizovém období s omezenými zdroji dochází k významným deficitům ve

vztahu mezi tvůrci a vykonavateli sociální politiky na jedné straně a veřejností na straně

druhé. Je proto třeba vynakládat úsilí a hledat nové perspektivní cesty ke zvyšování kvality

života členů společnosti.

Jak v současnosti konkrétně vypadá situace v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při

práci? Z dlouhodobého hlediska se situace příznivě vyvíjí, nicméně stále existuje mnoho

negativních jevů (například roste závažnost pracovních úrazů). Ročně o život v práci přijde

více než sto lidí. V roce 2012 bylo 44 tis. osob 2,5 miliónů kalendářních dnů v pracovní

neschopnosti pro pracovní úraz (průměrná délka pracovní neschopnosti na jeden případ byla

55 dní). Denně tak v práci chybělo průměrně 6 620 osob. Podle řady indicií lze odhadovat, že

Obr. č. 3 – Vývoj pracovní úrazovosti v ČR

Zdroj: Vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ (Nem-Úr)

0

1 000 000

2 000 000

3 000 000

4 000 000

5 000 000

6 000 000

0

50 000

100 000

150 000

200 000

250 000

300 000

1969

1971

1973

1975

1977

1979

1981

1983

1985

1987

1989

1991

1993

1995

1997

1999

2001

2003

2005

2007

2009

2011

po

čet n

em

oc. p

ojiš

těných

po

če

t pra

c. ú

razů

a o

sta

tníc

h ú

razů

roky

nemocensky pojištění

počty pracovních úrazů s prac. neschopností

počty případů prac. neschopnosti - ostatní úrazy

133

pracovní úrazy jsou z různých důvodů (např. z obavy ztráty zaměstnání) ve značném počtu

zatajovány; neboť například v r. 2012 bylo na chirurgiích celkem ošetřeno 236 tis. pracovních

a školních úrazů a v nemocnicích bylo pro poranění a otravy hospitalizováno 190 tis. osob.

Rizikové práce vykonávalo 450 tis. osob (10 % z celkového počtu nemocensky pojištěných).

Pracovní úrazy a nemoci z povolání jsou příčinou lidského utrpení, neplnohodnotného života,

absence a špatné pohody při práci, předčasných odchodů do důchodu, ohrožují plynulost a

kvalitu výroby a služeb, mají nepříznivý vliv na potenciál a rentabilitu podniků, podílejí se na

snížení produktivity, konkurenceschopnosti země. Náklady zatěžují všechny účastníky, ve

svém konečném důsledku na úrazy a nemocnost doplácí celá společnost. V posledních deseti

letech se celospolečenské náklady a ztráty z titulu pracovních úrazů vč. smrtelných a nemocí

z povolání pohybovaly v intervalu 15 - 30 mld. Kč ročně. V ČR žije asi 1,8 milionu osob

s nejrůznějším zdravotním postižením (vrozené příčiny, důsledky onemocnění). Každoročně

k nim přibývají dvě stovky lidí, kteří v důsledku úrazu zůstanou těžce zdravotně postižení.

K problémům trhu práce patří také návrat osob, které utrpěly úraz nebo nemoc z povolání, do

pracovního procesu. Často však práci nenaleznou vůbec. Na úřadech práce je jejich průměrná

doba evidence mnohonásobně vyšší než u jiných uchazečů. Pomineme-li některé objektivní

skutečnosti, že pouze jen část osob nemá požadované fyzické a psychické předpoklady

k výkonu určité práce, zaměstnavatelé vesměs nechtějí (nejsou motivováni) i nedokáží

plnohodnotně vyhovět potřebám zdravotně postižených s ohledem na požadavky pracovního

prostředí, pracovního místa a režimu pracovních činností. V ČR je zaměstnáno jen cca 15 %

ze skupiny ekonomicky aktivních občanů se zdravotním postižením. Osob, kterých z nějakého

důvodu nelze vůbec zaměstnat je pouze 5 %. Z toho vyplývá, že 80 % osob se zdravotním

postižením se o práci uchází marně (přitom část se o práci neuchází vůbec). Důležitou výzvou

pro budoucnost je odstraňovat bariéry, které brání zdravotně postiženým lidem

v plnohodnotném životě a jejich uplatnění na trhu práce.

Zodpovědný přístup k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, účinné, promyšlené

a motivující programy mohou vyústit ve zdravější a spokojenější obyvatele. Kromě toho lze

očekávat: méně úrazů a nemocí; nižší náklady na léčení, léky, na odškodnění, pojistné; vyšší

spokojenost v zaměstnání; lepší využití pracovního potenciálu zaměstnanců, jejich znalostí

a dovedností; vyšší produktivitu, růst kvality; nižší kapitálové náklady – dobře navržené

(ergonomicky) a správně provozované zařízení (pracoviště, linka) bude déle fungovat, apod.

Prevence však vyžaduje pozitivní vůli k provádění, aktivní a informovanou účast všech

zainteresovaných aktérů.

134

5. ZÁVĚR

Stále je třeba ve společnosti prosazovat, aby práce naplňovala jak základní existenční potřeby,

tak sociální potřeby a potřeby seberealizace svých členů. Evropská nadace (European

Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions) vychází z pojetí

zlepšování kvality pracovního života v podobě cílů54

:

Obr. č. 4 – Schéma cílů zlepšování KPŽ dle evropské nadace Eurofound

Literatura:

ČSÚ, Statistické ročenky České republiky

DVOŘÁČEK, J. (2007). Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na

počátku 21. století. Acta Oeconomica Pragensia, 2, 6-16.

MAREŠ, P. (2004). Od práce emancipující k práci mizející. Sociologický časopis/Czech

Sociological Review, 40, 1-2, 37-48.

PRUDKÝ, L. (2003): Hodnotové preference a orientace. In Frič, P. a kol.: Češi na cestě za

svojí budoucností. Praha, CESES, 126-150s. 54

Quality of Work, Eurofound, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, je orgánem

Evropské unie, přičemž je jedním z prvních, které byly v EU založeny, aby se ujaly práce ve specializované

oblasti politik EU. Konkrétně byla nadace zřízena nařízením Rady (nařízení Rady (EHS) č. 1365/75 ze dne

26. května 1975) a jejím úkolem je přispívat k navrhování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek

v Evropě.

Zlepšování

kvality

pracovního

života

zabezpečení jistoty

kariéry a zaměstnání zachování a zlepšování

zdraví a well-being

rozvíjení kvalifikace

a kompetencí

sladění prac.

a mimoprac. života

135

www.mpsv.cz

www.cssz.cz

www.uzis.cz

www.cvvm.soc.cas.cz

www.eurofound.eu

Kontaktní údaje:

Ing. Lenka SVOBODOVÁ, Ing. Iveta MLEZIVOVÁ

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i.

Jeruzalémská 9

116 52 Praha 1

[email protected]

[email protected]



136

KOMPARACE VENKOVSKÝCH REGIONŮ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

Z HLEDISKA KVALITY ŽIVOTA

COMPARISON OF RURAL AREAS IN SOUTH MORAVIAN REGION IN TERMS

OF QUALITY OF LIFE

Jana Žitňáková, Mária Pákozdiová

Abstrakt: Kvalita života je v dnešní době velmi diskutované téma, které odkazuje na

všeobecné blaho společnosti i jednotlivce. Jedná se o široký koncept, který odráží politickou

situaci, hospodářství, fyzické a duševní zdraví, životní prostředí, vzdělávání, volnočasové

aktivity, denní program, bezpečnost, kvalitu služeb či sociální interakce. Předkládaný

příspěvek se věnuje porovnání kvality života ve venkovských oblastech Jihomoravského kraje

pomocí vybraných ekonomických, sociálních a environmentálních ukazatelů. Jihomoravský

venkov není jednotný a kromě jiných faktorů souvisí se vzdáleností od města Brna. Vybrané

regiony tedy zastupují určité typy tohoto venkova. Jedná se o území tzv. vnitřní periferie,

suburbanizovaného venkova a oblast pohraničí.

Klíčové slova: indikátory kvality života, index kvality života, Jihomoravský kraj

Abstract: Quality of life is a much discussed issue nowadays, which refers to the general

welfare of society and of an individual. It is a broad concept that reflects the political

situation, economy, physical and mental health, environment, education, leisure activities,

daily schedule, safety, quality of service and social interaction. This paper is aimed at the

comparison of quality of life in rural areas in the South Moravian Region using selected

economic, social and environmental indicators. Moravian countryside is not uniform and,

among other factors, it is associated with the distance from the city of Brno. Selected regions

thus represent certain types of rural areas. These are the so-called suburbanized rural areas,

rural areas of the borderland and rural areas of the inner periphery.

Key words: quality of life indicators, quality of life index, South Moravian Region

1. ÚVOD

Kvalita života prezentuje pojem, kterému je v současné době věnována poměrně velká

pozornost a který je předmětem mnoha výzkumů, kvantitativních i kvalitativních, různých

vědních oborů, a jenž má široký a nejednoznačně definovaný obsah. Kvalitu života lze

137

definovat podle několika hledisek, ale obecně přijímaná definice či jednoznačné pojetí tohoto

konceptu neexistuje (Heřmanová, 2012). Je nutno říci, že obsah jednotlivých definic ovlivňuje

nejen vědní oblast, která se zkoumání kvality života věnuje, ale také cíl daného výzkumu a

rovněž i samotný přístup autora k této problematice.

Na to, jak kvalitní život je možno žít, působí dle Petrůje (2008) konkrétní podmínky, jež se

na daném území, ve kterém jedinec žije, vyskytují. Tyto podmínky mohou život člověka

ovlivňovat jednak pozitivně a jednak negativně55

. V literatuře se lze setkat s následujícími

vlivy na kvalitu života: přírodní, sociální a kulturní podmínky, politická a ekonomická situace

v území, stav životního prostředí, se kterým úzce souvisí zdravotní stav obyvatel. Dalšími

často opakovanými vlivy jsou například vzdělanostní úroveň, denní program a volnočasové

aktivity obyvatel, kvalita a dostupnost služeb či bezpečnost v území.

Existuje řada metod, kterými lze měřit a posuzovat kvalitu života. Obecně lze tyto metody

zařadit do dvou skupin vzhledem k tomu, zda hodnotí kvalitu života dle objektivně nebo

subjektivně sledovatelných faktorů kvalitu života ovlivňujících. Co se týká subjektivního

hodnocení kvality života, posuzuje se v něm celková spokojenost člověka s vlastním životem,

ve vztahu k jeho osobním zájmům, hodnotám, očekáváním, cílům a životnímu stylu

(Křivohlavý, 2004). Subjektivní měření je mnohem obtížnější než objektivní, a to zejména

z toho důvodu, že každý člověk má své vlastní pojetí kvality života a je poměrně složité tato

pojetí mezi sebou srovnávat. Naproti tomu vede objektivní přístup k hodnocení kvality života

často ke srovnatelným výsledkům, a to proto, že je zaměřen na konkrétní životní podmínky a

dosaženou životní úroveň jednotlivce či obyvatelstva (např. Heřmanová, 2012). Kvalitu života

jako takovou nelze měřit přímo. K jejímu objektivnímu měření se užívá tzv. indikátorů kvality

života. Vhodně zvolené indikátory umožňují určovat stav a trendy vývoje, zprostředkovávat

souhrnné informace o environmentálních, demografických, sociálních, ekonomických a

dalších jevech, a to jak na lokální, regionální, národní, tak i mezinárodní úrovni (Svobodová,

2008). Indikátory lze rozdělit do kategorií dle cíle výzkumu a aspektů života, které jsou

objektem zkoumání. Jejich rozdělení na indikátory ekonomické, sociální a environmentální

úzce souvisí s pilíři udržitelného rozvoje (neboli obecněji udržitelnosti) a s indikátory těchto

pilířů, jak byly definovány v závěrech konferencí OSN z Ria a Johannesburgu56

. Například

Lampič a Špes (2007) uvádí rozdělení indikátorů do tří zmiňovaných kategorií, v rámci

55

Například Murgaš (2008:7) tuto bipolaritu vyjádřil slovy: „Kvalita života vyjadřuje oba póly lidského života:

blahobyt, příjmy, uspokojení, štěstí, zdraví a zdravé životní prostředí na jedné straně, chudobu, samovraždy,

trestné činy, úmrtnost na civilizační choroby a narušené životní prostředí na druhé straně.“ 56

Viz například Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, dostupné z:

http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AC7B747D2291ED5BC1257577004FD5A6/$file/OVV-situacni_zprava-

2009.pdf

138

kterých hodnotí udržitelnost a kvalitu života v malých městech České republiky ve srovnání

s malými městy ve Slovinsku. Mezi ekonomické indikátory autoři řadí: průměrný příjem,

hrubý domácí produkt na osobu, podíl pracovních míst v sektoru služeb z celkového počtu

pracovních míst, dostupná pracovní místa, městský rozpočet, počet osob samostatně

výdělečně činných, cena stavebních pozemků ad. Dále uvádí následující sociální indikátory:

index stáří, vzdělanostní struktura (podíl populace s nejvyšším dosažením vzděláním),

nezaměstnanost, dostupnost veřejných služeb aj. Do skupiny environmentálních indikátorů

dle uvedených autorů patří: kvalita ovzduší, koeficient ekologické stability, odpadové

hospodářství a čištění odpadních vod ve městě a další.

2. SLEDOVANÉ ÚZEMÍ

Sledované území představuje úroveň správních obvodů obcí s rozšířenou působností (dále jen

SO ORP). S výjimkou města Brna lze území Jihomoravského kraje charakterizovat jako

venkovské. Ve venkovských obcích žijí asi dvě třetiny obyvatel kraje. Mezi okolím Brna a

jednotlivými periferními regiony existují podstatné rozdíly, které souvisejí především se

vzdáleností jednotlivých oblastí od krajského města a tato diferenciace má významný podíl na

rozvojových perspektivách jednotlivých mikroregionů (Vaishar et al., 2011). Z tohoto důvodu

byly vybrány čtyři regiony zastupující dva typy periferních oblastí a jeden typ

suburbanizovaného regionu, kterým je SO ORP Šlapanice ležící v těsné blízkosti krajského

města. Správní obvody ORP Boskovice (vnitřní periferie), Znojmo a Veselí nad Moravou

(pohraničí) patří do skupiny hospodářsky slabých regionů se soustředěnou podporou státu57

.

Tato území se vyznačují vysokou mobilitou obyvatel, vyšší mírou nezaměstnanosti, nižší

vzdělanostní strukturou obyvatelstva či negativním migračním saldem. Vzhledem k

nedostatečnému počtu pracovních míst, lidé musí dojíždět někdy i na poměrně velké

vzdálenosti.

3. METODIKA

Příspěvek zkoumá kvalitu života dle objektivních hledisek. Objektivní hledisko je chápáno

jako měření kvality života pomocí zvolených indikátorů ze tří oblastí: ekonomické, sociální a

environmentální. Podkladový materiál pro objektivní měření tvoří statistická data dostupná

pro SO ORP. Vybrané ekonomické indikátory kvality života v daném území byly následující

57

Dne 22. února 2010 schválila Vláda ČR svým usnesením č. 141/2010 vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na roky 2010–2013. Dostupné z: http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/aktuality/items/regiony-se-soustredenou-podporou-statu.html

139

Obr. 1 Vymezení sledovaného území na mapě Jihomoravského kraje

(zdroj: http://www.kr-jihomoravsky.cz)

míra nezaměstnanosti, počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel, průměrná doba

pobytu v hromadných ubytovacích zařízeních a počet dokončených bytů na 1000 obyvatel.

Dále byly zvoleny sociální indikátory kvality života, které tvoří: index stáří, zemřelí na 1000

obyvatel, přistěhovalí na 1000 obyvatel, počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel.

V environmentální oblasti kvality života jsou zapojeny tyto indikátory: koeficient ekologické

stability, podíl lesů z celkové výměry katastru, podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu

obcí, podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru.

Prvním z výše uvedených ekonomických indikátorů je míra registrované nezaměstnanosti,

udávaná v %. Vyjadřuje podíl, kde v čitateli je počet dosažitelných neumístěných uchazečů o

zaměstnání a ve jmenovateli součet zaměstnaných z VŠPS (Výběrové šetření pracovních sil),

počtu pracujících cizinců podle evidence MPSV (Ministerstva práce a sociálních věcí) a MPO

(Ministerstva průmyslu a obchodu) a počtu dosažitelných58

neumístěných uchazečů o

zaměstnání. Nezaměstnanost jako ekonomický ukazatel kvality života souvisí s negativními

dopady ztráty zaměstnání nejen pro jednotlivce a jeho rodinu, ale také pro budoucí

hospodářský růst dané země či regionu. Například Kentoš et al. (2010) uvádí následující

negativní účinky ztráty zaměstnání: ztráta finančních prostředků na živobytí a obava

z upadnutí do chudoby, zdravotní problémy: stres, deprese, neurózy, alkoholizmus, drogy,

kouření, problémy kardiovaskulárního systému, samovraždy, upadání sebevědomí a důvěry

58

Dosažitelní neumístění uchazeči jsou uchazeči o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit do

zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa.

140

ve vlastní schopnosti a pokles životní úrovně. Druhý ze zvolených indikátorů představuje

počet registrovaných subjektů na 1000 obyvatel. Počítá se jako podíl počtu registrovaných

subjektů daného území a středního stavu obyvatel daného území. Hodnota tohoto

ekonomického indikátoru kvality života je jednou ze součástí ukazatele stability a

diverzifikace místní ekonomické základny59

, který je primárně zaměřen na charakter

zaměstnanosti a jeho možnou náchylnost k výkyvům (Šilhánková et al., 2012). Cestovního

ruchu, kterého pro rozvoj většiny evropských regionů nelze opomenout, se dotýká další ze

zvolených ekonomických indikátorů kvality života, kterým je průměrná doba pobytu hostů

v hromadných ubytovacích zařízeních. Udává průměrný počet dnů strávených zahraničními a

tuzemskými hosty v takovýchto zařízeních (hotely, pensiony atp.). Odkazuje zejména na

atraktivitu dotčeného území pro zahraniční i tuzemské návštěvníky (nepřímo tedy také na stav

životního prostředí, zejména jeho přírodní složky) a tím zároveň na přilákání finančních

prostředků do regionu. Posledním indikátorem z ekonomické oblasti je počet dokončených

bytů na 1000 obyvatel. Vyjadřuje (dle definice Českého statistického úřadu) počet bytů v

budovách pro bydlení, nových i stávajících, jejichž výstavba byla ve sledovaném období

dokončena, tj. na které vydaná kolaudační rozhodnutí nabyla právní moci. Souvislostmi mezi

bydlením, mobilitou a trhem práce se ve své studii zabývá Vagač (2003).

Prvním ze zvolených sociálních indikátorů je index stáří. Vyjadřuje, kolik je v populaci

obyvatel ve věku 65 a více let na 100 dětí ve věku 0-14 let a vypovídá o stárnutí populace.

Patří mezi indikátory prioritní osy 1: Společnost, člověk a zdraví Strategického rámce

udržitelného rozvoje60

ČR. Druhým sociálním indikátorem kvality života je hrubá míra

úmrtnosti, čili počet zemřelých na 1000 obyvatel. Vypovídá o zdraví obyvatel. Počet

přistěhovalých na 1000 obyvatel spadá do kategorie mechanického pohybu mobility

obyvatelstva. Migrační přírůstek je projevem atraktivity obce. Vysoké hodnoty kladných

migračních sald jsou jedním z typických projevů suburbanizace61

. Dalším ze zvolených

indikátorů kvality života v sociální oblasti je počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel.

Jedná se o počet takovýchto zařízení (nemocnice, ambulantní zařízení, léčebné ústavy apod.)

v území přepočítaný na 1000 obyvatel. Vypovídá o dostupnosti zdravotní péče ve zvoleném

území.

59

Více o ukazateli stability a diverzifikace místní ekonomiky a dalších indikátorech udržitelného rozvoje na

místní úrovni viz:

http://www.indikatory.eu/sites/default/files/Priloha_1_Podrobny_popis_metodiky_na_web.pdf. 60

Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR dostupný z:

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje/$FILE/KM-SRUR_CZ-

20100602.pdf. 61

Téma projevů suburbanizace viz například: http://www.ruraldevelopment.cz/data/RV3_def_new.pdf.

141

Koeficient ekologické stability, jako indikátor kvality života v environmentální oblasti, je

bezrozměrné číslo, které dle definice ČSÚ vyjadřuje podíl ekologicky příznivých ploch

(chmelnice + vinice + zahrady + ovocné sady + trvalé travní porosty + lesní půda + vodní

plochy) a ploch, které zatěžují životní prostředí (orná půda + zastavěné plochy + ostatní).

Druhým environmentálním indikátorem kvality života je podíl lesů z celkové výměry katastru

v %. Představuje podíl plochy lesních pozemků evidovaných v katastru nemovitostí na

celkové ploše katastru. Lesy, když pomineme jejich hospodářskou funkci, jsou zařazeny i pro

statistické účely mezi ekologicky příznivé plochy a představují nejvýznamnější složku

přírodního prostředí. Jejich zastoupení v území má tedy významný (převážně pozitivní) vliv

na kvalitu života. Jsou často součástí zákonem chráněných území a podporují atraktivitu

regionů. Dalším environmentálním indikátorem kvality života je podíl plynofikovaných obcí

na celkovém počtu obcí v %. Cílem plynofikace obcí je především zvýšení čistoty ovzduší.

Poslední ze zvolených environmentálních indikátorů kvality života představuje podíl

zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru v %. Je jednou ze součástí využití

území jakožto klíčového indikátoru životního prostředí ČR62

.

Tab. 1 Tabulka Indexu životních podmínek (Zdroj: Komparace životních podmínek v krajích

České republiky (Petrůj, 2008), vlastní konstrukce

Index životních podmínek

Index ekonomických podmínek

Míra registrované nezaměstnanosti (%)

Počet registrovaných ekonomických subjektů na 1000

obyvatel

Průměrná doba pobytu v hromadných ubytovacích

zařízeních (dny)

Počet dokončených bytů na 1000 obyvatel

Index sociálních podmínek

Index stáří

Zemřelí na 1000 obyvatel

Přistěhovalí na 1000 obyvatel

Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel

Index environmentálních

podmínek

Koeficient ekologické stability

Podíl lesů z celkové výměry katastru (%)

Podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu obcí (%)

Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry

katastru (%)

Pro analýzu daného materiálu bylo použito metody třístupňového Indexu životních podmínek

dle Petrůje (2008). Index životních podmínek (dále IŽP) se skládá ze tří subindexů a každý

62

Více o klíčových indikátorech životního prostředí ČR na: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1506.

142

z nich obsahuje 4 základní ukazatele. Výběr ukazatelů pro tuto analýzu byl ovlivněn zejména

dostupností dat a částečně se tedy odlišuje od indikátorů, jež použil Petrůj (2008). Index

životních podmínek dle Petrůje (2008) obsahuje 12 ukazatelů, které jsou rozděleny do

3 subindexů – Index ekonomických podmínek, Index environmentálních podmínek a Index

sociálních podmínek. Jednotlivé indikátory jsou dále převedeny na bezrozměrné číslo

v intervalu <0, 1> podle vztahu:

a) pokud se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života zvyšuje

Ixi = (Xi – Xmin / Xmax – Xmin),

b) pokud se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života snižuje

Ixi = (Xmax – Xi / Xmax – Xmin).

Ixi – výsledné bezrozměrné číslo.

Xi – vybraný indikátor.

Xmax, Xmin – maximální a minimální hodnoty ukazatele X z daného souboru ukazatelů.

Ve výsledku platí, že hodnota 0,00 vyjadřuje nejméně příznivé podmínky vzhledem ke kvalitě

života. Hodnota 1,00 vyjadřuje nejvíce příznivé podmínky v rámci hodnocení kvality života.

Tímto přístupem lze seřadit jednotlivá území podle toho, jakých hodnot indikátorů v daném

roce dosáhly a to ve vztahu (relativně) k ostatním územím (Petrůj, 2008). Jednotlivé

subindexy jsou vypočítány jako aritmetické průměry jednotlivých ukazatelů a celkový IŽP je

aritmetickým průměrem všech subindexů (Heřmanová, 2012).

4. VÝSLEDKY A DISKUSE

Výsledná data objektivní analýzy umožňují zhodnotit životní podmínky ve vybraných

územních celcích SO ORP Jihomoravského kraje a to jak celkově, tak i pomocí jednotlivých

charakteristik. Z hlediska komplexního hodnocení Indexu životních podmínek v letech 2006 –

2011 vykazuje nejlepší podmínky území Šlapanicka. Jedná se o oblast s nejnižší mírou

nezaměstnanosti, největším počtem podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel a největším

počtem dokončených bytů. Šlapanicko zastupuje oblast suburbanizovaného venkova

představující území poměrně „mladé“ z hlediska věku svých residentů. Tito obyvatelé jezdí za

službami do města Brna, což ukazuje mj. i nejnižší počet zdravotnických zařízení na 1000

obyvatel. Šlapanicko má největší podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry

katastrálního území SO ORP. Podle rozboru jednotlivých dílčích subindexů za rok 2011 má

143

0,20

0,30

0,40

0,50

0,60

0,70

0,80

2006 2007 2008 2009 2010 2011

Ind

ex

živo

tníc

h p

od

mín

ek

Roky

Index životních podmínek

SO ORP Boskovice

SO ORP Šlapanice

SO ORP Veselí nad Moravou

SO ORP Znojmo

území Šlapanicka nejlepší podmínky v ekonomické i sociální oblasti, avšak hodnocení

environmentálních podmínek zařadilo tuto oblast na předposlední místo.

Nejméně příznivá se jeví situace na Znojemsku. Míra nezaměstnanosti byla v některých

letech až trojnásobně vyšší než na území Šlapanicka. Podle hodnocení environmentálních i

sociálních podmínek za rok 2011 se Znojemsko umístilo na posledním místě.

Podle hodnocení ekonomické situace patří sledované oblasti druhé místo.

Oblast SO ORP Boskovice se podle hodnocení celkového IŽP umístila za SO ORP Šlapanice.

Boskovicko má nejmenší počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel a druhou nejvyšší

míru nezaměstnanosti. Ze sociálního hlediska se zde vyskytuje největší počet zdravotnických

zařízení na 1000 obyvatel a oblast vykazuje nejvíce zemřelých na 1000 obyvatel. Koeficient

ekologické stability má trvale na tomto území hodnotu 1,15. Je to nejvíce, ze všech

sledovaných území. Plynofikovaných obcí je zde naopak nejméně.

Obr. 2 Graf vývoje Indexu životních podmínek ve vybraném území v letech 2006 – 2011

zdroj: autorka

Území SO ORP Veselí nad Moravou se ukazuje jako nejvíce turisticky atraktivní.

Průměrná doba strávená v ubytovacích zařízeních v této oblasti se pohybuje okolo tří a půl

dne. Jistě je to dáno i přírodními podmínkami, jelikož velká část oblasti se nachází na

území CHKO Bílé Karpaty (převažuje zde atraktivita území). V obvodu ORP dochází

k nejmenší stavební činnosti (trvale nejmenší počet dokončených bytů), stěhuje se nejmenší

144

počet nových obyvatel a oblast vykazuje největší hodnotu indexu stáří, tzn., převažují zde lidé

nad 65 let. V obvodu ORP Veselí nad Moravou jsou všechny obce plynofikovány.

5. ZÁVĚR

Analýza jednotlivých indexů přinesla zajímavé výsledky, které umožňují zhodnotit životní

podmínky v obvodech ORP. Rozbor jednotlivých částí může přispět k detailnějšímu popisu

situace, která panuje mezi těmito oblastmi. Nejpříznivější situace panuje na Šlapanicku,

naopak nejméně příznivá je v oblasti Znojemska. Šlapanicko představuje území se silnými

vazbami na město Brno, jak z hlediska ekonomického, tak i sociálního. Dále všechny vybrané

periferní oblasti jsou skutečně problematické, avšak situace na vnitřní periferii se jeví jako

méně závažná oproti pohraničí. Je důležité se detailně zaměřit na jednotlivé problémové

okruhy a objektivní výsledky doplnit subjektivním hodnocením oblasti samotnými obyvateli

či regionálními zástupci. Značný problém tvoří nedostatek kompletních dat pro objektivní

analýzu na úrovni okresů, SO ORP, SO POU, čímž je velmi ovlivněn výběr jednotlivých

ukazatelů pro jednotlivé subindexy. Některé poměrně důležité statistiky pro možnost

objektivního hodnocení kvality života nejsou vedeny vůbec nebo údaje v nich již nejsou

aktuální. Možná nejlepší podmínky co do možnosti výběru a hodnocení dostupných dat panují

na úrovni krajů a jednotlivých obcí.

Literatura:

HEŘMANOVÁ, E. (2012): Koncepty, teorie a měření kvality života. Sociologické

nakladatelství (SLON), Praha, 239 s.

KENTOŠ, M. et al. (2010): Kvalita života krátkodobo a dlhodobo nezaměstnaných. Človek a

spoločnosť, 2, Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti

spoločenských vied. Společenskovedný ústav SAV, Košice.

KŘIVOHLAVÝ, J. (2004): Kvalita života. Vymezení pojmu a jeho aplikace v různých

vědních disciplinách s důrazem na medicínu a zdravotnictví. In: Hnilicová, H. (eds.): Kvalita

života. Sborník příspěvků z konference, konané dne 15. 10. 2004 v Třeboni. Institut zdravotní

politiky a ekonomiky, Kostelec nad Černými lesy, 120 s.

LAMPIČ, B., ŠPES, M. (2007): Sustainable development of small towns. Oddelek za

geografijo, Filozofska fakulteta, Ljubljana, 168 p.

145

MURGAŠ, F. (2008): Geografický pohľad na kvalitu života a zmeny v spoločnosti na

Slovensku. In: Ira, V.: Ľudia, geografické prostredie a kvalita života. Geographia Slovaca, 25,

Geografický ústav SAV, Bratislava, s. 7-24.

PETRŮJ, J. (2008): Komparace životních podmínek v krajích České republiky. Diplomová

práce. Vysoká škola Ekonomická, Národohospodářská fakulta, Praha, 104 s.

SVOBODOVÁ, A. (2008): Regionální hodnocení kvality života. Diplomová práce.

Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Brno, 65 s.

ŠILHÁNKOVÁ, V. et al. (2012): Jak sledovat indikátory udržitelného rozvoje na místní

úrovni?: návod pro zpracování případových studií. Civitas per populi, Hradec Králové, 88 s.

VAGAČ, L. (2003): Bytová výstavba, mobilita, zamestnanosť – vybrané súvislosti. Centrum

pre hospodársky rozvoj, Bratislava, 29 s.

VAISHAR, A. et al. (2011): Současný stav a vývojové tendence jihomoravského venkova.

Mendelova univerzita, Brno, 166 s.

VAISHAR, A. (2013): Změny krajiny na okraji velkých měst. Je suburbanizovaný venkov

ještě venkovem?. Mendelova univerzita, Brno, 100 s.

Poděkování: Terénní šetření pro tuto práci bylo podpořeno v rámci projektu „Promoting

traditional collection and use of wild plants to reduce social and economic disparities in

Central Europe", který je realizován prostřednictvím programu CENTRAL EUROPE a

spolufinancován z ERDF, číslo 3CE361P4.

Kontaktní údaje:

Ing. Jana ŽITŇÁKOVÁ, Mgr. Ing. Mária PÁKOZDIOVÁ

Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova univerzita

Zemědělská 1

613 00 Brno

[email protected]

[email protected]

146

Název Prostorová dimenze kvality života

Editor RNDr. František Murgaš, Ph.D.

Určeno pro účastníky konference

Vydavatel Technická univerzita v Liberci

Schváleno Rektorátem TU v Liberci dne

Vyšlo v prosinci 2013

Počet stran 146

Vydání 1.

Tiskárna Vysokoškolský podnik Liberec, s.r.o., Hálkova 6,

Liberec

Číslo publikace XXX

Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou.

ISBN 978-80-7494-006-4

Date post:	02-Feb-2018
Category:	Documents
Upload:	nguyennhan
View:	219 times
Download:	1 times