Chapmanův plán 1 a 2 na tabuli XLI. La Grace je postavena podle jedničky, jen místo tří stěžňů nese stěžně dva.

Finální sestava La Grace překreslená v AutoCadu.

23

EGYPTKapitola 2.

Suez je zvláštní místo. Asi není nikdo, kdo by ne-

slyšel o Suezském průplavu. Zvlášť dnes, kdy zájezdy do Hurghady a dalších leto-visek ležících jižně od Suezu jsou u nás stejně populární jako laciné. Ale znalosti končí většinou jménem. Možná tak ještě najít jej na Google mapě. Ale kdo v Čes-ké republice ví, jak to tam vypadá, kdo v Suezu žije a že Suez je velké průmys-lové město, plné ra�nérek a železáren a které dalo průplavu jméno? A přitom v Suezu žije na půl milionu lidí. V roce 1956 během druhé Arabsko-izraelské války bylo město zcela zničeno a posta-veno znovu až v roce 1975, kdy znovu začal fungovat suezský kanál. Obyvatel-stvo je arabské, z větší části muslimské-ho vyznání.

A zde, v zaprášené loděnici na kraji pouště, nedaleko města Suez, začala na podzim roku 2008 stavba repliky histo-rické plachetní lodi La Grace.

DO EGYPTAStavba má začít hned po podpisu smlouvy s tím, že za českou stranu bude v Egyptě stavební dozor. Jenže, ono se řekne – stavební dozor. Ale koho? Když si vezmete výběrová kritéria, dostanete na konci docela malou množinu kandi-dátů. Tak především to musí být člověk alespoň s nějakou zkušeností s dozorem nad lidmi, co něco vytvářejí, staví. Pak to taky musí být alespoň trochu znalec historických plachetnic, protože musí vědět, jak se má loď stavět a co se vůbec

Egyptská loděnice na mapě.

24

staví. Potom taky musí být ochoten zce-la rezignovat na svou práci v Čechách, rezignovat na rodinný nebo partner-ský život, musí být ochoten odletět do Egypta na dobu neurčitou, do špinavé-ho Suezu, ubytovat se ve špinavém bytě, pracovat šest dní v týdnu od rána do ve-čera a hlavně – a to hlavně - to všechno bez výplaty. Jen za egyptský byt a egypt-skou stravu. Skutečně, ta množina není moc velká.

Ale tady už se začíná projevovat magne-tismus La Grace, který k sobě přitahuje námořníky všech profesí, a kteří na-konec všechny problémy a potíže řeší. Když se totiž na tu množinu výsledků podíváte, uvědomíte si, jaké štěstí pro-jekt La Grace má. V té množině zbyl to-tiž pouze Viky.

Viktor, Viky, jak mu říkají, je první z řa-dy lidí, kteří dají La Grace úplně všech-no jen pro ten pohled na nádhernou loď a pocit být u toho.

A tak se Viky, který se v poslední době v Praze skutečně živil jako stavební do-zor, na konci listopadu sbalil, dal výpo-věď v práci, své přítelkyni řekl příšer-nou lež, že bude do Vánoc doma, a 25. listopadu 2008 přiletěl společně s Pepou Dvorským do Sharm-al-Sheikhu. Od-tud po šestihodinové dobrodružné jíz-dě dorazili autobusem do Suezu, aby se zúčastnili posledních jednání před pod-pisem smlouvy a aby tu Viky nakonec zůstal sám na dobu předem neznámou.

A tak s metrovým modelem lodi v pod-paží kličkuje Viktor Suezem, pije litry čaje na obchodních jednáních, společně

s Pepou mění hotely od nejlevnějších po nejdražší, protože arabská protistrana je skálopevně přesvědčená, že bílí sáhibo-vé se v penězích doslova koupou – kdo jiný by si taky objednával tak výstřední historickou loď než výstřední milioná-ři, až je nakonec smlouva podepsaná a práce můžou začít.

A taky to začalo.

TĚŽKÉ ZAČÁTKYV době, kdy konečně došlo k uzavření smlouvy s egyptským stavitelem, existo-vala již stavební dokumentace provede-ná v AutoCadu. Také 3D model, taktéž v AutoCadu, který veškeré plány ještě upřesňoval. Jenže. Jenže, jak se říká, šedá je teorie, bohatý strom života. Se-bedetailnější plány byly v Egyptě úplně na nic. Přišlo se na to, že egyptští dělníci je neumějí číst.

Pepa Dvorský: Přinesli jsme jim plá-ny, ale oni je nechápali. Přivezli dřevo na žebra, egyptský stavitel vzal tužku a na-kreslil na něj takovou nějakou křivku. Co to je, povídám já. A on že žebro. Ne ne ne, na to zase já, žebro musí vypadat takhle jako na tom plánu. A on na to, že takhle se u nich žebra nedělají. U nich se prý dělají takhle, a ukazoval na tu svo-ji původní kresbu. No prostě debata jak s kozou na ledě. Oni z těch plánů nedo-kázali vyčíst, jak ta loď bude vypadat. Ani z axonometrického pohledu, ani její rozměry, prostě nic. Tak jsem se jich ptal, jak tu loď jako postavíme. Přivezte nám

25

stejnou a my ji podle toho uděláme, od-povídali zase oni. Jenže kde sehnat stej-nou, když jiná neexistuje. Tak přivezte model, řekli.

A tak jsme stavbu zastavili, jeli domů a Dan se pustil do stavby již druhého modelu La Grace, tentokrát i s odkrytý-mi vnitřky, aby bylo možné vidět vnitřní konstrukci.

Dan Rosecký: Ale času na stavbu jsem měl málo, a tak jsem některé věci zjednodušil. Netušil jsem, že jakákoliv zjednodušení bude brát stavitel za ber-nou minci a bude se chtít modelu strikt-ně držet. Nakonec dalo hodně práce jim v Egyptě vysvětlit, že žebra a paluba ne-budou z překližky, a že počet žeber bude dvojnásobný, protože na modelu je kvůli úspoře času znázorněn jen poloviční po-čet žeber.

Pepa Dvorský: A pak se znovu jelo do Egypta. Jenže, situace se opako-vala. Stavitel vzal prkno a nakres-lil na něj tužkou čáru. Co to je, ptám se ho. No přece tahle loď, povídá a ukazuje na model. A jak víte, jak to žebro vypadá? No podle dědečka přece, on mě to naučil. Tak jsme to museli zastavit podru-hý. No průser. To už jsem skoro brečel, že to prostě nedokáže-me. Naštěstí mám díky lodím spoustu kamarádů a taky v Brně na technice a tam mi pomohli.

Z AutoCadu na velikém plotteru vytiskli všechna žebra v měřítku 1:1 na obrovský papír a s těmihle gigantickými šablonami jsme zase vyrazili do Egypta. A pak to za-čalo jít. Stavba konečně opravdu začala.

Pak bylo nutné dořešit ubytování. Ne-smíte si představovat, že ubytování v egyptském Suezu je něco jako ubyto-vání hotelových resortech v Sharm-al--Sheikhu nebo v Hurghádě. To bohužel v žádném případě.

Prvním a dominantním pocitem návštěvníka Suezu je špína. A je úplně všude. Odpadky se vrší na odpadky, a co nezlikvidují krysy a potulní psi, končí v moři. Většinou se o to posta-rá vítr, jindy pomůže me-

26

chanizace. Vzduch je neustále mírně cí-tit po chemických továrnách a když se otočí vítr, je cítit více než mírně. V ra-�nérkách hoří věčné ohně, takže v noci okolí připomíná bájný Mordor z Pána prstenů. Je to jako Ostrava před sto lety, jenže více moderní v tom průmyslovém slova smyslu. Je neuvěřitelné, že přes tu obrovskou špínu, přes okolo stojící ra�nérky a elektrárny, je voda na pláži pořád čistá a v moři nějaký život.

S ubytováním má Viky nakonec štěstí. Na pláži se potkává s chlapíkem v bí-lé košili, co pase kozu. Chvilku se jakž takž baví a z chlapíka se vyklube místní zubař. Dohodí Viktorovi velmi pěkný byt u pláže s výhledem na moře v prv-ním patře. Sice tu není teplá voda a je tu příšerný binec, přesto to Vikymu po dosavadních zkušenostech připadá jako malý ráj. A tak má konečně slušné byd-lení v měsíční ceně 500EGP (egyptian pound – egyptská libra), což je velmi dobré. Jedna egyptská libra jsou asi 3 české koruny. Takže hurá, konečně je bydlení a je to bydlení, které nakonec

vydrží týmu La Grace celé ty dva roky, co se v Egyptě stavělo.

Posledním krokem je připojení k in-ternetu. Bez internetu by Viky nemohl konzultovat stavbu s Danem a Pepou, hlavními konstruktéry La Grace. Inter-netové připojení se nakonec ukáže jako klíčové a s minimem nadsázky Dan ří-kává: „La Grace je první loď, která byla postavena po internetu.“

Sehnat internet není vůbec jednodu-ché a navíc spojení není moc spolehli-vé. Ovšem jakákoliv podpora ze strany poskytovatele v evropském smyslu je v Egyptě iluzorní věc už jenom díky tomu, že anglicky se tady prakticky ne-mluví. Nejdříve se Viky rozčiluje, na-konec se ale dokonale přizpůsobí míst-nímu přístupu, který řídí i funkčnost internetu: „dá-li Alláh…“.

On se člověk vůbec v Egyptě musí hod-ně přizpůsobit, jinak by se zbláznil.

Byt v Kabanonu a ne příliš utěšené sociální zařízení. Úplně vpravo nahoře záchody v loděnici.

27

STAVBA ZAČÍNÁKonec roku 2008 zastihne Vikyho sa-motného v Egyptě, jak dohlíží na stavbu lodě technologií, která je více než 300 let stará. Je to požehnání a prokletí zároveň a Vikyho nervová soustava dostává stří-davě hodně zabrat.

Z Vikyho deníku:14.12.2008 ZNOVU JSEM STAVITELI VYSVĚTLIL, JAK BUDEME ZACHÁZET S PLÁNY ŽEBER A DĚLNÍCI SE PUSTILI DO STAVĚNÍ PLATFORMY NA ŽEBRA. JE TO PRKENNÁ PLOCHA ASI 6X5 METRŮ, NA KTERÉ JSEM PO JEJÍM DOKONČENÍ ROZTÁHL PLÁNY ŽEBER 1-8 A VYROBILI JSME

FORMU NA PRVNÍ ŽEBRO. POTOM PŘIVEZLI DŘEVO

A JÁ S ÚDIVEM POZOROVAL, JAK DĚLNÍCI ZRUČNĚ MANIPULUJÍ S TRÁMY

VÁŽÍCÍMI MNOHO SET KILO.

NÁSLEDOVALA DLOUHÁ DISKUZE, NEŘKU-LI HÁD-KA, PŘI NÍŽ SE MUHAMEDOVI NEZDÁLO, ŽE LOĎ JE NAHOŘE UŽŠÍ NEŽ VE STŘEDU. CHTĚL, ABY SE ŽEBRA NAHORU NEZUŽOVALA, ALE OD NEJŠIRŠÍHO MÍSTA ZŮSTALA STEJNĚ ŠIROKÁ, JAK TO BĚŽNĚ DĚLAJÍ NA MOTORÁCÍCH. TAK JSEM MU VYSVĚTLIL,

ŽE TO OPRAVDU NE, ŽE JE TO „CLASSIC BOAT“ A BUDE TO PŘESNĚ TAK, JAK JE

TO NA PLÁNECH. ZDÁ SE, ŽE POCHO-

PIL. PO HÁDCE BYLA JIŽ TMA, TAK DOMŮ A PSÁT, DOKUD JSOU DOJMY ČERSTVÉ.

Stavitelé lodí v Egyptě skutečně staví původní starou metodou, při nichž má hlavní slovo teslice a vrcholem techni-ky je velká pásová pila. Egypťané staví tímhle způsobem prakticky stovky let, a protože produkcí zdejších loděnic jsou dřevěné motorové lodě – od nákladních až po luxusní superjachty, nechápou, proč by měli na svých postupech něco měnit. Když se k tomu přidruží ne-schopnost číst plány – vzniká pro Evro-pana prostředí a pracovní situace, které se blíží šílenství.

Z Vikyho deníku:DORAZIL JSEM ASI V 7:40 A HNED SE VRHL DO STAVBY. TO JSEM JEŠTĚ NETUŠIL, ŽE SE CELÝ DEN NEZASTAVÍM. PRVNÍ PROBLÉM BYL V TOM, ŽE MUHAMED NEMOHL POCHOPIT VÝŠKU NAŠEHO KÝLU. I TY NEJVĚTŠÍ MOTORÁKY HO MAJÍ DO 25CM, MY DVAKRÁT TOLIK. ZAVOLAL SI NĚJAKÉ-HO ZNÁMÉHO, KTERÝ OBČAS PLACHTÍ, A TEN MU NAŠTĚSTÍ POTVRDIL, ŽE MÁM PRAVDU. MUHAMED TO UZNAL A JÁ SE VRHL NA PŘÍPRAVU VŠECH PLÁNŮ ŽEBER A VAZŮ. JEDNA SKU-PINA LIDÍ DĚLALA FORMU PRO PŘEDNÍ VAZ A DRUHÁ SKUPINA UDĚLALA ZÁSADNÍ KROK V ČESKÉ NÁMOŘNÍ HISTORII, A TO PRVNÍ ŽEBRO NAŠÍ NEJVĚTŠÍ PLACHETNICE!

Egyptští dělníci jsou vynikají-cí, když přijde na přemis-ťování velkých bře-

Nahoře: Prkna pro žebra lodě. V pozadí vozidlo Zlaťouš, hlavní hrdina cesty za motorem.

Vlevo: práce s obrovitými šablonami.

men. Je až neuvěřitel-

né, jak dokáží v mi-nimu lidech manipulovat

s neskutečně těžkými břemeny, a to samozřejmě bez jakékoliv moderní techniky. Jeřáb, tak jak ho známe my, je v Egyptě neznámý pojem a jedinou zvedací pomůckou je dřevěná trojnožka

s kladkostro-jem. Nezná-

mým pojmem jsou také kóty

a přesné míry. Ze začátku to člo-

věka hodně zaskočí – centimetr i několik

centimetrů nehra-je roli. Časem se však Evropan naučí, že při

práci s dřevem ty úplně přesné rozmě-

ry opravdu nejsou tak důležité. Dřevo je živý mate-

riál, dále pracuje, sesychá, kroutí se… s tím vším umí egypťané počítat a při stavbě to využít. Třeba na žebra se pou-žila moruš a vybírala se prkna schválně křivá tak, aby materiál dále pracoval ve prospěch tvaru žebra.

Stejně tak při práci s teslicí, tedy de fac-to s jakousi tesařskou sekerkou, nedo-sáhnete přesnosti na milimetr. A dřevo

29

tesané teslicí se štípe podél let tak, jak je dřevu pohodlné a nepřináší do kon-strukce další napětí nebo konstrukčně úzká místa. Pokud by se dřevo zpraco-vávalo pilou, frézou, hoblíkem a dalšími u nás běžnými nástroji, byla by stavba přesnější, ale materiál by se ubíral přes léta a konstrukce by nebyla tak pevná.

Navíc loď bude na moři dále pracovat slanou vlhkostí a pohybem na vlnách a tak skutečně nemá cenu bazírovat na přesných rozměrech a opracování tesli-cí zanechává konstrukci těmto vlivům co nejotevřenější. V Egyptě loď nedělají truhláři, ale tesaři, což je pro loď z osm-náctého století naprosto ideální.

Velkým problémem ale je, že egyptští dělníci nedokážou číst plány. I s nákre-sem ve 3D mají problém. Nakonec pro-stě vyrobí něco podobného, co tak nějak odpovídá tomu, co je nakresleno. Koto-vané výkresy z AutoCadu jsou v Egyptě naprosto zbytečné.

Také bezpečnost práce je zde pojímána poněkud jinak. Bezpečnostní technik by

zešedivěl, nebo se šel utopit. Celá lodě-nice stojí na vrstvě pilin a hoblin, které se nikdy neuklízí, a je jich na zemi více jak metrová vrstva. Požáry jsou poměr-ně časté.

Hašení požárů je stejně anachronické jako ostatní práce. Prostě se na oheň vylije voda a dá-li Alláh, oheň uhasne. Takhle se hasí i hořící elektrika pod proudem. Vzhledem k tomu, že rozvod elektrického proudu po loděnici po-strádá zásuvky a zástrčky, hoří elektrika ráda a často. Rozvod je dělaný na dva hřebíky, které jsou obtočené dvěma drá-ty – fází a nulákem. Když Pepa dovezl (v bláhové naději) egyptským dělníkům elektrické hoblíky, první co udělali bylo, že kabelům odstřihli koncovky a obna-žili dráty, aby byly kompatibilní s rozvo-dem loděnice.

Hořící elektřinu Egypťané hasí vodou a stejně jako pro všechno, tak i pro ha-šení elektrického proudu si zkušeností vyvinuli vhodný postup. Velice rychle přišli na to, že polévat elektřinu vodou není jen tak, hlavně pokud se voda lije

30

pomalu. A tak se naučili vodu z kýblu na oheň prostě chrstnout, aby člověka hasícího požár elektřina skrz vodu ne-

zasáhla. Je to s podivem, ale funguje to a během stavby La Grace proud při ha-šení nikoho z Egypťanů nezabil.

Zmíněné hoblíky stejně nevydržely ani týden egyptského zacházení a všichni, kdo to s hoblíky zkoušeli, se zase vrátili k teslicím.

Ale práce, byť pomalu, se konečně roz-jíždějí. Stavba začíná založením kýlu. Což se neobejde bez problémů, protože Muhamed, stavitel, odmítá akceptovat rozměry kýlu podle plánů, ale Viky ho nakonec po velké bitvě přesvědčí, že to, co staví, není egyptský motorák, ale his-torická plachetnice.

A den před Štědrým dnem je pro La Grace prvním milníkem.

Elektrický rozvod v loděnici.

31

Z Vikyho deníku:23.12.2008. KDYŽ JDU RÁNO DO LODĚNICE, TAK UŽ TUŠÍM, ŽE DNEŠEK BUDE ZAJÍMAVÝ. ZVEDÁ SE VÍTR, VZDUCHEM LÍTÁ JEMNÝ PÍSEK A OBZOR JE ZAHALEN TAJEMSTVÍM. ASI V 10 HODIN DOPOLEDNE JSOU VŠECHNY ČÁSTI KÝLU PŘIPRAVENY A MŮŽEME JE ZAČÍT SPOJOVAT.

NEJSPODNĚJŠÍ ČÁST KÝLU SE NATŘE EPOXIDEM, NA NĚJ SE PŘILOŽÍ DALŠÍ VRSTVA, PŘEDVRTAJÍ SE DÍRY NA HŘEBÍKY ASI TAK DO POLOVIČNÍ HLOUB-KY, VRŠEK DÍRY SE VYVRTÁ JEŠTĚ VĚTŠÍM VRTÁ-KEM, ABY SE HLAVIČKA ZAPUSTILA, A PŘITLOUKÁ SE. NA CELÝ KÝL PADNE ASI 400 HŘEBŮ.

PŘED POLOŽENÍM TŘETÍ VRSTVY SI VYŽÁDÁM CHVILKU TICHA, ABYCH SE POMODLIL KE VŠEM MOŘSKÝM BOHŮM A VLOŽIL DO KÝLU NĚCO, CO PŘINESE PLACHETNICI ŠTĚSTÍ NA JEJÍCH CESTÁCH VŠEMI OCEÁNY. TÍMTO TI PŘEJI, MILÁ LA GRACE, DLOUHÝ A KRÁSNÝ ŽIVOT, UŽÍVEJ HO NAPLNO A NIKDY NÁS PROSÍM NENECH VE ŠTYCHU. TY VĚCI O DOBRÉM VĚTRU DO PLACHET, STOPĚ VODY POD KÝLEM A ŠŤASTNÉM NÁVRATU DOMŮ SI NECHÁME AŽ NA KŘEST.

VÍTR SE POSTUPNĚ MĚNÍ SPÍŠE VE VĚTRNOU SMRŠŤ A PÍSEČNOU BOUŘI, VIDITELNOST JE NÍZKÁ A VE VZDUCHU TOLIK PÍSKU, ŽE TO BALÍME A JDEME DOMŮ. V BYTĚ MI TO LOMCUJE OKNY, DOUFÁM, ŽE JSOU TAK PEVNÉ JAKO NÁŠ KÝL.

Skoro nepozorovaně, tedy pro Vikyho, proběhl i Štědrý den.

24.12.2008. DALŠÍ ŠÍLENÝ DEN V EGYP-TĚ. OPĚT JSEM SE SNAŽIL ZAŘÍDIT SI VÍZA NA NĚJAKOU DLOUHOU DOBU A OPRAVDU TO NENÍ ŽÁDNÁ LEGRACE. BYL JSEM ASI U 6 PŘEPÁŽEK, NA VÝSLECHU U NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, KTERÝ MĚL UNIFORMU JAKO GENERÁL, PAK ZASE U 6 PŘEPÁŽEK A PAK JSEM DOSTAL DO PASU NĚJAKÉ RAZÍTKO, A ŽE MOU ŽÁDOST POŠLOU NA TAJNOU POLICII, KTERÁ SI MĚ PROKLEPNE A PAK SE K TOMU VYJÁDŘÍ. MÁM PŘIJÍT DESÁTÉHO LEDNA A UVIDÍ SE.

V LODĚNICI SE STÁLE PRACOVALO NA KÝLU, VYPADÁ DOCELA PĚKNĚ. TAK TEDY ŠŤASTNÉ A VESELÉ.