������������ �����������������������

Před několika málo týdny skončil v jihoafrickém Johannes-burgu největší summit v dosavadních světových dějinách.Sešlo se tu 60 tisíc delegátů, zastupujících vlády členskýchstátů OSN a nevládní organizace, aby diskutovali o tom, jakv praxi dále naplňovat zásady Agendy 21 tak, abychom sepohnuli směrem k udržitelnému rozvoji.

Hlasy, které výsledky Světového summitu o udržitelném roz-voji hodnotí, jsou ve své valné většině kritické. Já spolu s těmitokritiky sdílím tu skepsi, která říká, že podobné summity v prak-tické ochraně životního prostředí, sociálních a lidských práva v odstraňování chudoby příliš nepomohou. Ovšem samotnáskutečnost, že se světová reprezentace i v dnešní době, prostéeuforie z počátku devadesátých let, kdy celý svět jásal nadkoncem studené války, dokázala shodnout na tom, že udrži-telný rozvoj je prioritou a základním imperativem 21. století, jepodle mého soudu důležitým apelem.

Počet lidí bez přístupu k pitné vodě se má v příštích 12letech snížit na polovinu, do udržitelného stavu je třeba dostejné doby (do roku 2015) vrátit stavy ryb ve světových oceá-nech, průmysl se zavázal k řadě dobrovolných partnerskýchiniciativ. To jsou podle mě sice nedostatečné, přesto ale dobrékroky, které byly na summitu učiněny.

Nejdůležitějším závěrem, který jsem si ale já osobněz Johannesburgu učinil, je poznání, že nelze spoléhat na to, ažnás k něčemu zaváže světové společenství. My musíme sami

�����

�� ����!������������ �������������������� ������������

"����������# �$�%&��%��� �����������# ���%�'� ������������������������������������������������������������������������������������

!�"���������������������������� ������������������#$��������� ������������� ��������������������������������%&��"��'���������������� ������������������������������(

��������(������������"�)��*+���������������������������������������,���������������-�������)�����������������������)����� ������������������������������������,

*�����������������)������������)�./ ���������������������������������������������������������0

1������������2�������������������������) ����� !�����-���������������������)���2�����������������3 ���������������������������������4

5���������������6�-���178$.������� �������������������������������������������������������������4

9����������������������./�9����� �����������#8���"-�������������)��������) �������������������:

)%����������;�-����)���6�-���9<�����6�������������-��=>���2��������5��� �����������������������?

9��������������������)��2���)�����'�����""�����������)9<������@�����6�-��� �����%

*�+�� �'� �����������������������������3 �������������������������(A��"��������'��5B5C�D�* �������������������������� 1��)�����!�����E��"���) �������������������������� # ����'����6��A�����8���������������������������������������������������������������������������� ?

�!����%�'� �$�'������������C�����A�����8�����7���"��� �������������������������������������������������������������� ?

9������$�����)�������������������������������������������������� %

*�����������)�������������9��������������������������������������������������������� (

Listopad 2002 Ročník XII Číslo 11

ČASOPIS SE TISKNE NA RECYKLOVANÉM PAPÍRU

Místopředseda vlády Petr Mareš a ministr životního prostředí LiborAmbrozek na summitu v Johannesburgu. Foto: J. Hlaváček

&�������*+���F 00

jít příkladem a být těmi, kdo se budou snažit ukazovatcestu. Tomu odpovídá i to, že jsme se spolu s EUzavázali zvýšit výrazně podíl obnovitelných zdrojů naprodukci energie, k tomu směřuje závazek vládyzahájit práci na ekologické daňové reformě a k tomusměřují i akcelerující práce na přípravě soustavyNatura 2000.

Česká republika nepatří ani k nejmocnějším, anik nejbohatším státům světa a ani do jedné z těchtoskupin patřit nebude a nemůže. Neexistuje alerozumný důvod, proč bychom neměli patřit k těm nej-progresivnějším.

RNDr. Libor Ambrozek,ministr životního prostředí

����������������������� ��������# ���%�'������������ ����

Od našich začátků do budoucnosti

1. My, zástupci národů světa, shromáždění na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu, Jižní Afrika, ve dnech 2. až 4. září 2002, znovu potvrzujeme náš závazek ohledně udržitelného rozvoje.

2. Zavazujeme se k vybudování humánní, spravedlivé a pozorné (starostlivě pečující) globální společnosti, vědomé si nutnosti lidskédůstojnosti pro všechny.

3. Na zahájení tohoto summitu se na nás obrátily děti světa s jednoduchou, ale jasnou myšlenkou, že budoucnost náleží jim, a v sou-ladu s tím nás vyzvaly k tomu, abychom našimi opatřeními zajistili, že tento svět zdědí bez nedůstojností a nemravností vyvolanéchudobou, degradací životního prostředí a neudržitelným rozvojem.

4. Jako součást naší odpovědi těmto dětem – které představují naši společnou budoucnost – my všichni, kteří přicházíme z různýchkoutů světa, poučeni různými životními zkušenostmi, jsme spojeni a pohnuti hluboce procítěným pocitem, že naléhavě potřebu-jeme vytvořit nový a jasnější (radostnější) svět naděje.

5. V souladu s tím se ujímáme kolektivní odpovědnosti za povznesení a posílení vzájemně souvisejících pilířů udržitelného rozvoje– ekonomického rozvoje, sociálního rozvoje a ochrany životního prostředí – na místní, celostátní, regionální a celosvětové úrovni.

6. Z tohoto kontinentu, kolébky lidstva, se hlásíme k naší odpovědnosti jednoho k druhému, odpovědnosti za lepší společenství životaa k odpovědnosti k našim dětem, prostřednictvím implementačního plánu a této deklarace.

7. Uznávajíce, že se lidstvo nachází na určité křižovatce (ve svém vývoji), spojili jsme se v odhodlání vyvinout rozhodné úsilí o pozi-tivní reakci na potřebu vypracovat praktický a viditelný plán, který by měl vést k vymýcení chudoby a k lidskému rozvoji.

Od Stockholmu k Rio de Janeiro a dále k Johannesburgu

8. Před třiceti lety jsme se ve Stockholmu dohodli na naléhavé nutnosti reagovat na problém poškozování životního prostředí. Předdeseti lety, na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji, konané v Rio de Janeiro, jsme se dohodli, že pro udržitelný rozvoj,založený na principech z Ria, je esenciální ochrana životního prostředí a sociální a hospodářský rozvoj. Pro dosažení udržitelnéhorozvoje jsme přijali celosvětový program, Agendu 21 a Deklaraci z Ria, k nimž znovu potvrzujeme své závazky. Summit v Rio deJaneiro byl významným mezníkem, který stanovil nový program pro udržitelný rozvoj.

9. V mezidobí mezi summitem v Riu a v Johannesburgu se pod vedením OSN zástupci států světa setkali na několika významnýchkonferencích, včetně Konference o finančních zdrojích pro rozvoj, konané v Monterrey, a na ministerské konferenci konané v Doha.Na těchto konferencích byla zformulována komplexní vize světa pro budoucnost lidskosti / humánnosti.

10. Na Johannesburgském summitu jsme dosáhli mnohé vzhledem ke spojení bohatého spektra lidí a hledisek na konstruktivní úsilío společné postupy směrem ke světu, který respektuje a implementuje vizi udržitelného rozvoje. V Johannesburgu také bylo potvr-zeno, že vzhledem k dosažení celosvětového konsenzu a partnerství mezi lidmi naší planety byl dosažen významný pokrok.

Úkoly, které máme řešit

11. Uznáváme, že pro udržitelný rozvoj jsou esenciálními požadavky a všepřeklenujícími cíli vymýcení chudoby, změna vzorců spo-třeby a výroby a dále ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi jako se základnou pro hospodářský a sociální rozvoj.

12. Hluboká nesprávná čára, která dělí lidskou společnost na bohaté a chudé, a stále rostoucí propast mezi rozvinutým a rozvojovýmsvětem, představuje velkou hrozbu pro celosvětovou prosperitu, bezpečnost a stabilitu.

13. Celosvětové životní prostředí nadále trpí. Pokračuje ztráta biodiverzity, nadále jsou vyčerpávány zásoby ryb, desertifikace (šířícíse pouště) pohlcuje stále více úrodné půdy, nepříznivé vlivy změny klimatu jsou již zřejmé, přírodní pohromy jsou stále častějšía ničivější a rozvojové země jsou stále zranitelnější; znečištění vzduchu, vody a moří nadále okrádá miliony lidí o slušný život.

14. S procesem globalizace k těmto úkolům přistupuje nová dimenze. Rychlá integrace trhů, mobilita kapitálu a významné zvýšeníinvestic v celém světě – to vše vedlo k novým úkolům a příležitostem vzhledem k úsilí o udržitelný rozvoj. Avšak přínosy a nákladyspojené s globalizací jsou rozdělovány nerovnoměrně; rozvojové státy čelí zvláštním potížím při plnění tohoto úkolu.

15. Riskujeme, že dojde k upevnění těchto celosvětových nerovností (velkých rozdílů). Pokud nezačneme jednat tak, aby byly životychudých zásadně změněny, mohou chudí tohoto světa ztratit důvěru v jejich představitele a demokratické systémy, k nimž jsmenadále zavázáni, mohou své představitele začít pokládat jen za plané mluvky.

&�������*+���F 00 4

NA

AKTU

ÁLN

Í TÉ

MANáš závazek k udržitelnému rozvoji

16. Jsme rozhodnuti zajistit, aby naše bohatá biodiverzita, která je naším kolektivním zdrojem síly, byla využívána v rámci konstruk-tivního partnerství pro změnu a pro dosažení společného cíle – udržitelného rozvoje.

17. Vítáme soustředění se Johannesburgského summitu na nedělitelnost lidské důstojnosti a jsme rozhodnuti urychleně zlepšit dosa-žitelnost základních podmínek, jako je např. čistá voda, hygiena, energie, zdravotní péče, potravní bezpečnost a ochrana biodiver-zity. Současně si budeme společně vzájemně pomáhat v zajišťování přístupu k finančním zdrojům, přínosů v důsledku otvírání trhů,zajišťování vybudování kapacit, využívání moderních technologií přinášejících rozvoj a v zajištění transferu technologií, rozvoj lid-ských zdrojů, výchovy a školení, které zabrání stálému zaostávání ve vývoji.

18. Jsme zavázáni k zajištění toho, že ženy budou zplnomocněny (bude posíleno postavení žen) a zrovnoprávněny, a že genderovárovnost (rovnost obou pohlaví) bude začleněna do všech činností spojených s Agendou 21, s rozvojovými cíli milénia a s Johan-nesburgským implementačním plánem.

19. Uznáváme skutečnost, že celosvětová společnost má prostředky a je vybavena zdroji k řešení úkolů celého lidstva: vymýcení chu-doby a udržitelného rozvoje. Společně učiníme další zvláštní kroky k zajištění toho, aby tyto dostupné zdroje byly využívány ve pro-spěch lidskosti.

20. V tomto ohledu vyzýváme rozvinuté státy, které tak dosud neučinily, aby vyvinuly konkrétní úsilí ke splnění mezinárodně dohodnutéúrovně oficiální rozvojové pomoci, jako příspěvek k dosažení našich rozvojových hlavních a dílčích cílů.

21. Vítáme a podporujeme vznik silnějších regionálních seskupení a aliancí, jako je např. Nové partnerství pro africký rozvoj (NEPAD),na podporu regionální spolupráce, zlepšení mezinárodní spolupráce a podporu udržitelného rozvoje.

22. Nadále budeme věnovat zvláštní pozornost rozvojovým potřebám malých rozvojových ostrovních států a nejméně rozvinutých zemí.

23. Uznáváme, že sociální rozvoj vyžaduje dlouhodobou perspektivu a široce založenou spoluúčast na tvorbě politiky, rozhodovánía implementaci na všech úrovních. Jako sociální partneři budeme nadále pracovat pro stabilní partnerství se všemi hlavními sku-pinami, respektujíce nezávislé a důležité role každé z nich.

24. Souhlasíme s tím, že při sledování svých legitimních zájmů v soukromém sektoru mají velké i malé podnikatelské společnosti povin-nost přispívat k vývoji spravedlivých a udržitelných komunit (obecních a městských komunit) a společností.

25. Dále souhlasíme s poskytováním pomoci ke zvýšení tvorby pracovních příležitostí spojených s příjmem, berouce v úvahu Deklaracizákladních principů a práv v práci Mezinárodní pracovní organizace (ILO).

26. Souhlasíme s tím, že v sektoru soukromých korporací (právnických osob, podnikatelských korporací, sdružení, spolků a společ-ností) je nutno posílit odpovědnost korporací. K tomu by mělo dojít v rámci transparentního a stabilního regulačního prostředí.

27. Zavazujeme se k posílení a zlepšení řízení na všech úrovních účinné implementace Agendy 21, rozvojových cílů milénia a Johan-nesburgského implementačního plánu.

Budoucnost náleží mnohostrannosti

28. Pro dosažení našich cílů udržitelného rozvoje potřebujeme účinnější, demokratické a odpovědné mezinárodní a mnohostranné insti-tuce.

29. Znovu potvrzujeme náš závazek principům a účelu Charty OSN a mezinárodního práva a k posilování mnohostrannosti. Podpo-rujme vedoucí úlohu OSN jako nejuniversálnější a nejreprezentativnější organizace světa, která má nejlepší postavení k podpořeudržitelného rozvoje.

30. Dále se zavazujeme k monitorování (přezkumu) pokroku v dosažení našich hlavních a vedlejších cílů udržitelného rozvoje v pravi-delných intervalech.

Učiňme to skutkem (učiňme tak)

31. Jsme zajedno v názoru, že se tak musí dít všeobsažným procesem, zahrnujícím všechny hlavní skupiny a vlády, které se účastnilyhistorického summitu v Johannesburgu.

32. Zavazujeme se ke společnému jednání (k realizaci společných opatření), spojeni společným rozhodnutím zachránit naší planetu,podporovat lidský rozvoj a dosáhnout univerzální prosperity a míru.

33. Zavazujeme se k Johannesburgskému implementačnímu plánu a k urychlení dosažení časově vázaných, sociálně-ekonomickýcha environmentálních cílů v něm obsažených.

34. Z afrického kontinentu, kolébky lidstva, slavnostně slibujeme národům světa a generacím, které nepochybně zdědí tuto Zemi, žejsme rozhodnuti zajistit uskutečnění naší společné naděje na udržitelný rozvoj.

Vyjadřujeme náš nejhlubší vděk lidu a vládě Jižní Afriky za jejich velkorysou pohostinnost a vynikající zorganizování tohoto Světovéhosummitu o udržitelném rozvoji.

Ministerstvo životního prostředí na svých stránkách zveřejnilo české překlady závěrečnýchdokumentů Světového summitu o udržitelném rozvoji (WSSD). Plné texty Johanesburské

deklarace a Implementačního plánu, které WSSD přijal, jsou k dispozici na adrese:www.env.cz v kapitole „Zahraniční vazby“.

# &�������*+���F 00

Při průběžnémvyhodnocováníplnění doporučenía závěrů UNCEDv červnu 1997 na19. zvláštním za-sedání Valnéhoshromáždění (tzv.Rio + 5) bylos obavami konsta-továno, že mezi-národní společen-ství přešlapuje namístě a jen poma-lu se daří zastavitzhoršování stavuživotního prostředía nastartovat skutečně udržitelný rozvoj, který byvedl ke snížení úrovně chudoby především v rozvo-jových zemích. Již v r. 1997 část mezinárodníhospolečenství začala chápat, že udržitelný rozvojnení záležitostí pouze resortů životního prostředí,jak bylo mylně po UNCED v řadě zemí interpreto-váno, ale že se jedná o záležitost všech resortů,počínaje ekonomickými (finance, průmysl, doprava,zemědělství) a konče sociálními (zdravotnictví, škol-ství, otázky sociálního zabezpečení, postavení mlá-deže, žen, odborů, národnostních menšin a původ-ních obyvatel). Nezbytnou podmínkou pro prosazeníudržitelného rozvoje je demokratická, průhlednáspráva veřejných záležitostí na globální, regionální,národní a místní úrovni, spočívající na široké účastiobčanské společnosti při formulování priorit politic-kého, ekonomického, sociálního a environmentál-ního vývoje.

Příprava WSSDProto 55. zasedání Valného shromáždění OSN

v prosinci 2000 rozhodlo vyhodnotit implementacizávěrů Konference OSN o životním prostředí a roz-voji (UNCED) na světové konferenci a směrovat ji narovnoprávnou diskusi všech tří pilířů udržitelnéhorozvoje, kdy by si státy uvědomily vzájemnou závis-lost a nutnost úzce spolupracovat v zájmu dalšíhorozvoje lidstva. Vývoj uplynulých několika let ukázal,že toto strategické pojetí přijímají nadnárodní organi-zace (loni byla přijata např. Strategie udržitelnéhorozvoje Evropského společenství) a principy udržitel-ného rozvoje v rostoucí míře akceptuje i ekonomickásféra (např. ministerská Rada OECD prohlásilav květnu 2001 udržitelný rozvoj za „zastřešující cíl pro

vlády členskýchzemí i samotnéorganizace“).

Jednoznačněkladnou úlohu se-hrál Summit tisíci-letí na podzim2000 (za Českourepubliku se hozúčastnil prezi-dent Václav Ha-vel), který přijal„Rozvojové cíletisíciletí“.

55. zasedáníVS OSN v pro-sinci 2000 roz-

hodlo, že Agenda 21 nebude znovu otevřena k nego-ciacím. WSSD se proto měl zaměřit na kritickéhodnocení její realizace včetně specifikace klíčovýchproblémů v její implementaci a rovněž na posouzenínových problémů, jako jsou globalizace, rozvoj infor-mačních technologií apod. WSSD měl poskytnoutfórum k výraznému posílení politického závazku k udr-žitelnému rozvoji a k další implementaci Agendy 21,k nalezení efektivnějších způsobů spolupráce hospo-dářsky vyspělých zemí tzv. Severu a rozvojových zemítzv. Jihu, ale i v rámci samotných těchto uskupení,a k dosažení větší míry mezinárodní solidarity prodalší implementaci udržitelného rozvoje.

Přípravný proces WSSD na globální úrovni bylkoordinován v rámci 10. zasedání Komise OSN proudržitelný rozvoj (CSD), které bylo za tímto účelempřeměněno na globální Přípravný výbor. ZástupceČeské republiky byl zvolen místopředsedou byra Pří-pravného výboru za východoevropskou regionálnískupinu. Při přípravě WSSD se kladl velký důraz naparticipativní charakter tohoto procesu, tj. účast hlav-ních zájmových skupin, mj. nestátních neziskovýchorganizací, soukromého sektoru, organizací žena mládeže, odborů, zástupců místní samosprávy,akademické obce.

Přípravy na WSSD nebyly jednoduché a přesdeklarované snahy přispět maximálně k úspěchusummitu byly poznamenány neochotou hlavníchhráčů mezinárodních politických, ekonomickýcha environmentálních vztahů k výrazným, dalšímnovým závazkům při prosazování udržitelného roz-voje. Vliv na to měl nejen současný stav světové eko-nomiky a její dopady na jednotlivé regiony, ale i kri-zové jevy v mezinárodních politických vztazích.

�%&��%��� �����������# ���%�'�

Ve dnech 26. srpna až 4. září 2002 proběhl v jihoafrickém Johannesburgu dlouho s nadějemi i oba-vami očekávaný Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD). Hospodářské a obchodní centrumJihoafrické republiky nebylo vybráno za místo konání summitu náhodně. Johannesburg ztělesňujenejen ambiciózní ekonomický rozvoj, odrážející globalizaci na samém jihu afrického kontinentu, alezároveň i střet s přetrvávající zaostalostí černého kontinentu. Johannesburg měl obrátit pozornostna problémy Afriky, která je i nadále nejchudším kontinentem světa, a ukázat nové možnosti, jakdocílit pokud možno vyváženého ekonomického a sociálního rozvoje při prosazování stále vyššíchstandardů ochrany životního prostředí v duchu principů udržitelného rozvoje přijatých na Konfe-renci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v červnu 1992 v brazilském Rio de Janeiru.

Místopředseda vlády Petr Mareš při svém vystoupení na Summitu.Foto: J. Hlaváček

&�������*+���F 00 :

Složitá jednání o hlavním výstupuProto byla především komplikovaná jednání

o hlavním výstupu WSSD, o „Implementačním plánuSvětového summitu o udržitelném rozvoji“, kterýměl nejen mapovat současnou situaci, ale předevšímukázat hlavní směry a způsoby, jak prohloubit imple-mentaci Agendy 21 a dát prosazování udržitelnéhorozvoje nový impuls. Hlavními hráči při snaháchdosáhnout konsensu byly členské země Evropskéunie, podporované kandidátskými zeměmi pro vstupdo EU včetně České republiky, USA, podporovanés jistými výhradami Kanadou, Japonskem, Austrálií,a rozvojové země sdružené ve Skupině 77 a Číny.Jako již tradičně byla Evropská unie radikálnímseskupením prosazujícím nejen vysoké standardyochrany životního prostředí, ale i ucelené chápání udr-žitelného rozvoje. USA, dominující světové ekonomicea snažící se o zajištění podmínek pro svůj další hos-podářský růst, přistupovaly k případným novým závaz-kům pragmaticky a spíše apelovaly na efektivnějšívyužívání stávajících možností než navrhovat rozšiřo-vání aktivit bez patřičného finančního a institucionál-ního zajištění. Rozvojové země v zájmu likvidace pře-devším chudoby a zajištění elementárních podmínekpro miliardy svého obyvatelstva upřednostňovaly klástdůraz na priority srozumitelné jejich obyvatelstvu, jakojsou přístup k vodě, k potravinám, ke zdravotní péči,vzdělání apod.Transfer a zavádění nových technologií,šetrných k ekosystémům a odpovídající principům udr-žitelného rozvoje, nejsou myslitelné bez zahraničnípomoci. Přitom jen několik málo hospodářky vyspě-lých zemí je schopno poskytovat rozvojovou pomoc vevýši 0,7 % HDP (Dánsko 1,01 % v r. 2001, Norsko 0,83%, Nizozemí 0,82 %, Lucembursko 0,80 %, Švédsko0,76 %), jak je doporučováno předchozími konferen-cemi OSN. Naopak od konání UNCED pomoc vyspě-lých zemí poklesla z 0,33 % na 0,22 % HDP v r. 2001(nejnižší podíl rozvojové pomoci z členských zemíOECD – členů Výboru pro rozvojovou pomoc – majíUSA 0,11 %, Itálie 0,14 %, a Řecko 0,19 %). Jen vesrovnání roku 2001 a 2000 poklesl objem rozvojovépomoci o 3 miliardy USD.

Hlavní výsledkyZa pozitivní rysy „Implementačního plánu“, přijatého

dne 4. září 2002, tedy v závěrečný den summitu, jemožné pokládat oblast vod, která v mnohém akcep-tovala rozvojové cíle tisíciletí, především cíl snížito polovinu počet osob bez přístupu k nezávadné pitnévodě a k odpovídajícím sanitárním službám do roku2015. Zde se projevilo vzájemné pochopení rozvojo-vých zemí, USA a zemí Evropské unie. Evropská uniepřislíbila do této oblasti pomoc ve výši 1,4 mld. EURv r. 2003, USA 970 mil. USD v letech 2003 – 2005.

Úspěchu bylo dosaženo v oblasti zemědělstvía rybolovu, kdy všichni účastníci přislíbili zastavitnešetrné využívání mořských zdrojů a vytvořit nováochranná pásma pro mořskou faunu a flóru do r. 2015.Rybolov by měl být do roku 2015 uveden do souladus udržitelným zachováním mořských ekosystémů, pro-tože dnes se téměř 70 % mořských ryb nachází v krizikvůli intenzivnímu rybolovu. Byla přislíbena pomocafrickým zemím při zvyšování produktivity zemědělskévýroby a zajištění potravinové bezpečnosti. USA přislí-

bily za tímto účelem africkým zemím pro rok 2003pomoc ve výši 90 mil. USD.

Relativně dobrý výsledek si zajistila ochrana život-ního prostředí, kdy bylo dosaženo shody v nezbyt-nosti zastavit do r. 2010 pokles biologické rozmani-tosti. Zvláštní pozornost bude věnována tropickýmdeštným pralesům, mokřadům a korálovým útesům.Kvůli tlaku USA a řady rozvojových zemí je závazekmenší, než jaký např. přijala dubnová konferencesmluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitostv Haagu. Implementační plán vyjádřil podporu vyřazo-vání olovnatého benzínu z užívání, dalšímu zkoumánívlivů těžkých kovů na životní prostředí, odsouhlasilvypracování desetiletého plánu na zajištění, ževýrobky budou vyráběny a užívány tak, aby neškodilyživotnímu prostředí, zvláštní pozornost bude věnovánabezpečné výrobě a zacházení s chemickými látkami.

Obtížná jednání probíhala k otázkám zajištění zdra-votní péče a likvidace chudoby, které jsou prioritnímipro většinu rozvojových zemí. Světová obchodní orga-nizace nakonec souhlasila s tím, že ochrana patentůa autorských práv by neměla bránit rozvojovým zemímpři zajišťování léků a lékařských přípravků a měla bypřispět k jejich dostupnosti. Problém HIV zaujal rovněžpřední místo v jednání, kdy nakonec byl do Implemen-tačního plánu zahrnut závazek snížit výskyt HIVu mladé generace ve věku mezi 15 – 24 lety o 25 %v nejvíce postižených zemích do r. 2005 a celosvětovědo r. 2010. Citlivou byla otázka postavení žen při plá-nování rodiny, kdy ze strany rozvojových zemí byljasný požadavek tolerovat kulturní a sociální tradice připřístupu žen ke zdravotní péči. Implementační pro-gram zahrnuje závazek vypracovat programy na sní-žení dětské úmrtnosti o dvě třetiny k r. 2015.

Při vyjednávání otázky likvidace chudoby nebylyvýznamnějším způsobem překročeny předcházejícízávazky z Rozvojových cílů tisíciletí z r. 2000 a dalšíchspecializovaných konferencí OSN. Implementační plánobsahuje kompromisní shodu: snížit o polovinu početobyvatel planety, kteří musí vyžít pouze s 1 USD najeden den do roku 2015, významně zlepšit bytovéa životní podmínky minimálně 100 milionů obyvatel pří-městských slumů do r. 2020 a vytvořit dobrovolný fondsolidarity na financování likvidace chudoby. V tomtosměru summit jednoznačně podpořil Nové ekono-mické partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD), které bymělo přinést na africký kontinent mnohem více mno-hostranné a dvoustranné pomoci a zároveň přimětvlády afrických zemí efektivněji využívat zahraničnía domácí zdroje v zájmu udržitelného rozvoje.

Především kvůli neochotě USA nebylo dosaženovýraznějšího a konkrétnějšího posunu v oblasti ener-getiky, především ve vztahu ke zvyšování podíluobnovitelných zdrojů energie a úspor energie. Nako-nec byly dohodnuty pouze dobrovolné regionálnía národní cíle pro dosažení přístupu k obnovitelnýmzdrojům energie, jako jsou solární, větrná nebo ener-gie z mořských vln. Implementační plán se vyslovil prorušení dotací v oblasti energií jen tam, kde to budeshledáno vhodným. Na summitu potvrdily Ruskoa Kanada, že i přes negativní postoj USA tyto dvěenergetické velmoci přistoupí k ratifikaci Kjótskéhoprotokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu,aby umožnily jeho vstup v platnost. Členské země

? &�������*+���F 00

Evropské unie, podporované kandidátskými zeměmi,vyjádřily rozčarování nad velmi slabým závazkemmezinárodního společenství v Implementačním plánuv oblasti energetiky, a přijaly vlastní Deklaraci k obno-vitelným zdrojům energie a k úsporám energie.Členské země EU hodlají zvýšit podíl obnovitelnýchzdrojů na primární výrobě energie na 15 % v r. 2010.Evropská unie přislíbila mezinárodnímu společenstvípomoc ve výši 700 mil. EUR na pomoc v této oblastiv r. 2003. USA oznámily záměr poskytnout v r. 2003 nazajištění přístupu k čistým energiím a na snížení zdra-votních rizik v důsledku znečištění ovzduší 3 mil. USD.

WSSD na závěr svého jednání přijal Johanne-sburgskou deklaraci, která potvrzuje nejvyšší poli-tickou podporu prosazování udržitelného rozvojea spoléhá na úzkou, konstruktivní spolupráci všechaktérů mezinárodních vztahů (vlády, mezinárodníorganizace a integrační seskupení, mezinárodnífinanční instituce, státní a soukromý sektor), alei aktérů na domácím poli (občanská společnost,zaměstnavatelé, odbory, apod.).

Naše účast na WSSDČeská republika byla na WSSD zastoupena dele-

gací vedenou místopředsedou vlády pro vědu, výzkuma lidské zdroje Petrem Marešem a složenou sezástupců všech důležitých resortů, jejichž problema-tiky se summit dotýkal. Bylo to poprvé v historiiČeské republiky a vůbec od r. 1992, kdy se konalaUNCED, kdy již nebyl udržitelný rozvoj chápán jakoproblém stojící pouze před resortem životníhoprostředí. V delegaci byly rovnoměrně zastoupenyvšechny tři pilíře udržitelného rozvoje i nevládní orga-nizace a akademická obec. Zástupci vedoucího dele-gace byli ministr životního prostředí Libor Ambrozek,náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Vošalíka náměstek ministra průmyslu a obchodu MiroslavSomol. Vedoucí delegace předal účastníkům summituposelství prezidenta České republiky Václava Havla sezamyšlením nad vztahem člověka k Zemi v kontextunedávných tragických povodní.

Účasti české delegace nebylo využito pouzek aktivní participaci na summitových jednáních, alei k dvoustranným a mnohostranným jednáním zvláštěs partnery z členských a kandidátských zemí Evrop-ské unie, z rozvojových zemí, s představiteli meziná-rodních organizací a mezinárodních smluv. Českárepublika se mohla prezentovat jako země, kteráúspěšně provedla transformaci k demokratické občan-ské společnosti s fungující tržní ekonomikou a kterámá snahu prosazovat principy udržitelného rozvojevčetně systematické ochrany životního prostředí.Česká republika, která přijala v lednu 2003 svou Kon-cepci zahraniční rozvojové pomoci, se mohla zatímskromně pochlubit, že přestává být příjemcem zahra-niční pomoci, a že již začíná jako členský stát Organi-zace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zaujímatmísto mezi dárcovskými zeměmi rozvojové pomoci.Podíl české rozvojové pomoci na HDP – 0,037 %v r. 2001 – je zatím velmi nízký. V souvislosti se vstu-pem do Evropské unie a uplatňováním jednoho z prin-cipů UNCED – principu společné, ale diferenciovanézodpovědnosti za stav planety, bude České republikanucena zaujmout mnohem rozhodnější postoj, aby

napomohla splnit cíl Evropské unie zvýšit podíl rozvo-jové pomoci na 0,39 % HDP v r. 2006.

Česká republika může uplatnit své odborníky, tech-nologie a další kapacity při realizaci své účasti na„Panevropském environmentálním partnerstvíVýchodu a Západu pro udržitelný rozvoj“, jehož cílemje napomoci vypracovat a implementovat Environmen-tální strategii 12 zemí Společenství nezávislých státův letech 2003 – 2008 ve spolupráci s členskýmizeměmi EU, zvláště pak s Nizozemím, Dánskema Německem, či na „Partnerství pro obnovitelné zdrojea energetickou efektivnost“ ve spolupráci s Velkou Bri-tánií a dalšími zeměmi Evropské unie a s řadou rozvo-jových zemí.

Co dál?Po návratu z Johannesburgu čeká Českou repub-

liku usilovná práce na rozpracování závěrů summituve všech resortech a jejich promítnutí do sektorál-ních politik, reprezentujících ekonomický a sociálnípilíř, a zvláště jejich zapracování do připravovanéStrategie udržitelného rozvoje České republiky.Česká republika je společně s Maďarskem již poslednístředoevropskou zemí, která nemá přijatou strategiiudržitelného rozvoje jako konsensuální vnitrostátnídokument. Implementační plán a Johannesburgskádeklarace, přijaté na WSSD společně se Strategií udr-žitelného rozvoje Evropského společenství a Šestýmakčním programem pro životní prostředí Evropskéunie na léta 2002 – 2010 vytvářejí proto dobré před-poklady při zohlednění specifik České republiky a stře-doevropského regionu. Novým momentem se stáváposuzování strategií a sektorálních politik z hlediskavlivů na prosazování udržitelného rozvoje, což je velkýa náročný cíl, který vyžaduje urychlené dokončeníprací na stanovení indikátorů udržitelného rozvoje.Posuzování z hlediska udržitelného rozvoje bude taknovým fenoménem. Překročí v delší perspektivěvýznam dosavadního posuzování vlivů na životní pro-středí a budoucího strategického posuzování vlivů naživotní prostředí, které bude formalizováno přijetímnového mezinárodního právního instrumentu – Proto-kolu o strategickém posuzování vlivů na životníprostředí k Úmluvě Evropské hospodářské komiseo posuzování vlivů na životní prostředí přesahujícíchhranice států v květnu 2003.

Podobně jako v případě UNCED je zřejmé, ževýsledky summitu ovlivní vývoj mezinárodníi národní legislativy v dalším období, principya modely mezinárodní spolupráce i způsobveřejné správy (zvláště z hlediska dosažení soudrž-nosti ekonomických, sociálních a environmentálníchpolitik a z hlediska komunikace orgánů státní správys hlavními zájmovými skupinami) i v souvislosti s pří-pravou na 5. ministerskou konferenci „Životní prostředípro Evropu“, která se sejde v květnu 2003 v ukrajin-ském Kyjevě.

JUDr. Jiří Hlaváček,poradce náměstka ministra životního prostředí

a člen delegace České republiky na WSSD

&�������*+���F 00 %

Celá konference se po zkušenostech s málo efek-tivním naplňováním závazků z Ria 1992 neslav duchu potřeby filozoficko-politické a hlavněpraktické integrace ekonomických, environmentál-ních i sociálních aspektů udržitelného rozvoje. Jezřejmé, že jakékoliv umělé oddělování těchto feno-ménů je nevhodné a v normálním životě neobstojí,stejně jako i u nás některými politiky podávaná pře-konaná interpretace ochrany životního prostředí jakobariéry ekonomické prosperity. V oblasti ochranyživotního prostředí a u udržitelného rozvoje platídvojnásob, že je nezbytný kooperativní přístup, nakterém se podílí stát, podnikatelé a veřejnost.

Z vystoupení mnohých delegátů, zvláště předsta-vitelů rozvojových zemí, vyplynulo, jak odlišně jechápána myšlenka udržitelného rozvoje, jakodlišná intenzita důrazu se klade na jeho jednotlivépilíře. Po pravdě řečeno, do značné míry to platí i provyspělé země a mnoho jimi podporovaných projektůna celém světě může nést přívlastek jakýkoli, avšakrozhodně ne udržitelný. Stačí snad připomenout pro-jekt nových technologií lovu a zpracování ryb u Vik-toriina jezera, který skončil tragicky pro místní spole-čenstva ryb a následně i pro lidskou populacidotčeného území, nebo výstavbu obrovských pře-hrad ničících krajinné ekosystémy i obydlí tisíců lidí čivelmi problematickou zemědělskou politiku vevyspělých zemích, která kromě celních bariér oplývái masivními dotacemi znemožňujícími obchodníúspěšnost a konkurenceschopnost většiny rozvojo-vých zemí. Dotační zemědělská politika zemí Evrop-ské unie, ačkoliv je navýsost citlivou a komplikova-nou tematikou, stále více dokládá, že její rozvojv současné podobě je nemožný, přestože je účelověspojován právě s péčí o krajinu. Obávám se, že bezkonceptuální a obecně přijímané změny paradig-matu využívání a ochrany krajiny jako celku, včetnězemědělství, lesnictví a rozvoje urbanismu, jakékolivjejí podstatné úpravy nebudou vůbec snadné.

Ročně jsou vytěženy a jinak devastovány tropickédeštné lesy na ploše blízké rozloze bývalého Česko-slovenska. Je to zcela fatální při vědomí, že tatoúzemí jsou klíčová pro uchování celosvětové biodi-verzity i genezi globálního klimatu.Vyspělý svět musínajít nějakou vhodnou formu sdílené spoluzodpo-vědnosti za uchování tohoto biomu, která by mělabýt v konečném důsledku pro vlastní rozvojové zeměekonomicky přinejmenším stejně zajímavá čidokonce přínosnější než totální likvidace tropickýchpralesů v horizontu několika desetiletí. Současnýstav je stále tristní. Firmy některých vyspělých zemíse na drancování deštných lesů dokonce samy podí-lejí. Aby výčet nebyl k rozvinutým zemím tak negati-vistický, uveďme, že ačkoliv se ke Kjótskému proto-kolu o omezení skleníkových plynů vyspělejší zeměpřihlašují s rozpaky, tento světový summit přispěl

k jejich rozšíření o významné země jako Ruskoa Kanada.

To, že existují zcela zásadní problémy s životnímprostředím a neudržitelností dalšího rozvoje lidskéhospolečenství, akceptuje většina lidí i zemí. Zásadnírozdíly jsou však v pohledu, co s tím dělat. Mýtus,že až bohatší země zchudnou, udělá to chudé zeměbohatšími, je mylný obdobně jako představa, že roz-vojové země musí pečlivě kopírovat trajektorii vývojevzorců výroby a konzumu jako vyspělý svět, neboť tomůže ohrozit vyspělé i rozvojové země bez rozdílu.

Světový summit v Johannesburgu alespoň nazna-čil základní rámce směřování. K jednomu seg-mentu patří bezesporu systematická podpora vzdě-lanosti a informovanosti široké veřejnosti opírajícíse o elementární hodnoty, které lze společně sdíletnapříč jednotlivými zeměmi s velmi rozmanitou kul-turou a historií. Dalším předpokladem je vytvořenítakového fondu na podporu udržitelného rozvoje,na kterém by se v různém měřítku měly podíletvšechny země. Tento fond by však musel splňovatminimálně dvě kritéria. Být věcně a lokálně adresný,plně odrážet princip udržitelného rozvoje a v nepo-slední řadě musí mít pouze katalytický účinek:nastartuje projekty a procesy, které se po defino-vané době obejdou bez dotací na vlastní provoz.V konečném důsledku si totiž každá země neboregion budou muset pomoci samy. A v kontextu s tímnelze zapomínat na potřebu podpory standardníchforem demokracie. Totalitní a autokratické státy jsouz podstaty věci neslučitelné s principy udržitelnéhorozvoje.

Co Johannesburg naznačil kromě jiného i proČeskou republiku? Musíme dopracovat samostat-nou, co nejstručnější a nejpřehlednější národnístrategii udržitelného rozvoje, která bude odrážetpříslušné dokumenty Johannesburgské konferencei Evropské unie. Již problematická příprava pracov-ních dokumentů naznačila, že pro zpracovánía zvláště pak pro praktickou implementaci principůudržitelného rozvoje je zcela nedostačující gesceMinisterstva životního prostředí. Je proto velmižádoucí vytvořit meziresortní těleso, v jehož čeleby stál vicepremiér, všichni dotčení ministři, vědci,podnikatelé, zástupci samospráv a neziskovéhosektoru i vlastní environmentalisté. To by nemělo býtrezignací na nezastupitelnou úlohu resortu životníhoprostředí, ale jednoznačným signálem k vyvedenítéto problematiky z určité izolace. Tímto tělesem byměly projít všechny významné rozvojové projekty,legislativní i koncepční dokumenty, které by vydávalydoporučující usnesení pro jednání vlády i parla-mentu. Rovněž se domnívám, že by bylo účelné pro-věřit náš přístup k bezproblémovému plnění našíchzávazků vyplývajících z Kjótského protokolu a aktu-alizovat ho do poněkud aktivnější strategie.

���#������ ������������

O světovém summitu k udržitelnému rozvoji, který se konal v září v Johannesburgu, lze častov médiích zaznamenat stručné shrnutí: hodně delegátů a málo konkrétních závazků. Protože věcněpodrobný rozbor konference i přípravných jednání je obsahem předchozího článku, pokusme seo trošku obecnější pohled.

( &�������*+���F 00

Zcela závěrem si neodpustím jednu poznámku,která se týká podílu zahraniční pomoci rozvojovýmzemím. Ta jen u některých zemí dosahuje deklarova-nou 0,7% výši hrubého domácího produktu a samo-zřejmě může být v mnoha ohledech i problematická.Náš podíl je však v posledních letech stále menší -jeho celková výše dosáhla v roce 2001 pouze 0,039 % a v letošním roce dokonce nepřekročí 0,009 % HDP (tj. 200 mil. Kč), přičemž zhruba třetinaje vázaná na evropské země. To, že i v rámci těchtomalých peněz nemalá část projektů nekoresponduje

s principy udržitelného rozvoje, ponechme bezkomentáře. Podíl alespoň 0,1 %, koneckonců jiždoporučený konferencí v Riu, pečlivě zaměřený nazahraniční pomoc v ochraně životního prostředía udržitelného rozvoje, by prestiži České republikyjistě slušel více než současný samospádný stav.Myslím, že toto není až tak špatná výzva pro kompe-tentní politiky a úředníky.

Dr. František Pelc,místopředseda výboru pro veřejnou správu,regionální rozvoj a životní prostředí PSP ČR

,�%&��-����� ���'������

Výrazně kritičtější tón vůči závěrům z Johannesburgu zaznívá z úst představitelů nevládníchorganizací, kteří se často vyjadřují značně nekompromisně.

„Závěrečný dokument Summitu Země je zradou“,píší na Internetu např. Přátelé Země z Bratislavy.Přátelé Země tvrdí, že v celém závěrečném textuAkčního programu našli pouze dva nové konkrétnícíle: jedním z nich je snížit do roku 2015 na polovinupočet lidí bez přístupu k základním hygienickýmzařízením, druhým do roku 2012 vytvořit chráněnémořské systémy. „Ve všech ostatních případech sedosavadní závazky pouze jednoduše potvrdily, osla-bily nebo jednoduše zrušily“, píší Přátelé Země.Jako příklady uvádějí paragraf 19(e), který obsahuje„nedůstojné prosazování ‚čistých‘ fosilních paliv, cožse rovná zradě Kjótského protokolu“, nebo paragraf22, jehož záměrem je „do roku 2020 dosáhnoutstav, kdy se chemické látky budou vyrábět způso-bem, který bude minimalizovat zásadní nepříznivédopady na zdraví lidí“. Paragraf 42, který hovořío „významném snížení současného tempa ztrátybiologické diverzity“, považují Přátelé Země za jed-noznačný krok zpět v porovnání s Konvencí OSNo Biologické diverzitě.

„Seznam nic neříkajících slov a prázdných slibůje téměř nekonečný“, sdělují Přátelé Země a celýSummit považují za „totální selhání“.

Neschopnost dohodnout se na sociálních a envi-ronmentálních limitech ekonomické globalizace jepodle nich důkazem selhání vlád při řešení globál-ních problémů, na které doplatí stamiliony chudýchlidí na celém světě. Považují za nutné zavést spra-vedlivá pravidla pro obchodování, práva komunita zavedení závazných pravidel pro velké meziná-rodní korporace.

Daniel Mittler, koordinátor Přátel Země pro Sum-mit Země, poznamenal: „Jde o zradu milionů lidí,kteří vkládali do Summitu naděje na reálné skutky,a zvláště o zradu těch, kteří žijí na okraji společnostisvětového Jihu. Je to obžaloba světových lídrů, kteřípřišli na tento Summit pózovat před fotoreportéry,avšak nepředložili žádné vize ani iniciativy, které bymohly být nadějí na řešení široké škály světovýchproblémů. Svět, ve kterém se ekonomika vymklaz rukou politických institucí, které by ji měly regulo-

vat a kontrolovat, je v hluboké krizi. Takový světnikdy nebude mít šanci na dosažení skutečné bez-pečnosti a míru.“ (citace jsou z článku Juraje Zam-kovského na www.ecn.cz).

Greenpeace hodnotí summit lakonicky: Nic prochudé, nic pro klima. Podle nich se světový summitv Johannesburgu do dějin zapíše jako promarněnášance otočit kormidlo země od neudržitelného roz-voje k udržitelnému. Zatímco Spojené státy, Saud-ská Arábie, Kanada a Austrálie uhájily své zájmyohledně fosilních paliv, Brazílie, Norsko, NovýZéland, Švýcarsko, Island a další země EU opou-štěly jednací síň zklamáni. Jednání o obnovitelnýchzdrojích energie se dopředu neposunulo.

Stejně neúspěšně podle Steva Sawyera z Green-peace dopadly i snahy zajistit energii pro 2 miliardylidí na této planetě, kteří dosud nemají žádný přístupke zdrojům energie.

Greenpeace uvádí, že celá energetická sekceSummitu, jejíž debaty trvaly léta, se neposunula anio krok vpřed. Naopak. „Poslední rok a půl jsme strá-vili tím, že jsme sledovali další poškození životníhoprostředí,“ prohlásil Sawyer. Šanci vidí v dobrovolnékoalici zemí, které svoji budoucnost chtějí spojits obnovitelnými zdroji energie.

„Na dnešním jednání zaznělo několik pěknýchprojevů hlav států a vlád o potřebě chránit klimaa bojovat proti chudobě, ale ministři v sále o patroníže zjevně neposlouchali,“ vyjádřila se např. k jed-nání Jennifer Morganová z WWF. Zároveň vyjádřilasvé zklamání nad neochotou USA cokoliv ve svéekologické politice změnit. „Takzvaný Bushův ener-getický plán, který americký prezident připravil protento Summit, nemá ani cenu uhlíku v papíře, nakterém je tento plán natištěn.“

Mimochodem, je zajímavé, že české nevládníorganizace věnovaly daleko více pozornosti Sum-mitu před jeho začátkem než po skončení. PřípravěSummitu je na jejich internetových stránkách věno-vána obsáhlá pozornost, zatímco vyhodnocení akcevesměs zcela chybí. I to jistě o lecčem svědčí.

Pla

AKTU

ALIT

Y

&�������*+���F 00 ,

Od 1. října 2002 ministr životního prostředí LiborAmbrozek pověřil řízením České inspekce život-ního prostředí svou dosavadní náměstkyni Ing. EvuTylovou. „Česká inspekce životního prostředí potře-buje změnu a větší důraznost. Eva Tylová se osvěd-čila ve funkci náměstkyně a věřím, že dokážeúspěšně řídit i takovou instituci jako je inspekce,“zdůvodnil své rozhodnutí ministr. Dosavadní ředitelinspekce Ing. Petr Soukup zde zůstává nadálezaměstnán.

Novou náměstkyní a ředitelkou sekce technickéochrany životního prostředí ministr jmenovalIng. Ivanu Jiráskovou. Absolvovala Vysokou školuchemicko-technologickou a dva postgraduální kursypráva životního prostředí na pražské právnické fakultě.Specializuje se především na problematiku odpadů.Před svým nástupem do úřadu pracovala na různýchpozicích ve veřejné správě i soukromém sektoru –působila například jako vedoucí oddělení na pražskémmagistrátu či ve firmě A.S.A.

„Protože jednou z priorit technické sekce je odpa-dové hospodářství, vybral jsem si do svého týmu člo-věka, který má v této oblasti zkušenosti z veřejnésprávy i praxe“, komentuje výběr nové náměstkyněministr Ambrozek.

S platností od 15. října 2002 ministr životního pro-středí Libor Ambrozek jmenoval svým náměstkema ředitelem sekce ochrany přírody a krajinyRNDr. Ladislava Mika, Dr. Dosavadní ředitel sekcea náměstek Ing. Josef Běle, CSc., byl z této funkceodvolán. Nicméně na Ministerstvu životního prostředízůstává a byl jmenován do funkce náměstka ministraa ředitele nově zřízené sekce ochrany vod a hornino-vého prostředí.

„Ochrana přírody a krajiny je prioritní téma. Mimojiné i v souvislosti s náročným úkolem připravit kvalitněčeskou část evropské soustavy chráněných územíNatura 2000,“ vysvětlil rozdělení dosavadní sekceochrany přírody a krajiny ministr Ambrozek.

RNDr. Ladislav Miko, Dr. se narodil v roce 1961v Košicích. V roce 1984 absolvoval studium obecnébiologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce1996 potom na téže fakultě postgraduální studium sys-tematické zoologie a ekologie. V letech 1992 – 2002pracoval Ladislav Miko v České inspekci životního pro-středí, v letech 1997 – 2002 jako zástupce jejího ředi-tele. Po svém odchodu z ČIŽP na začátku letošníhoroku působil jako nezávislý hodnotitel probíhajícíchprojektů Phare v České republice.

Karolína Šůlová, tisková mluvčí MŽP

Důležitou zásadou pro splnění výše uvedenýchcílů je důsledné dodržování principu hierarchienakládání s odpady. Ten preferuje předcházenívzniku odpadů, poté jejich zhodnocení, které zahr-nuje opakované použití, dále materiálové využití,zejména recyklaci, teprve poté energetické využitía až na posledním místě likvidaci odpadů spalová-ním bez energetického využití nebo skládkováním.Na dodržování této hierarchie by měly být nastavenynástroje na podporu a omezování. K dalším zása-dám patří princip zpracování odpadů na místechjejich vzniku nebo co možná nejblíže místům jejichprodukce omezující emise znečišťujících láteki rizika spojená s dopravou. Uplatňuje se principrozšířené odpovědnosti výrobce za výrobek podobu jeho celého životního cyklu, která rozšiřuje jižběžně aplikovanou zásadu „znečišťovatel platí“a s tím související princip integrované výrobkovépolitiky, tj. minimalizace vlivu výrobků na životní pro-středí ve všech fázích životního cyklu výrobků.

Plán odpadového hospodářství ČR je význam-ným strategickým dokumentem v oblasti odpado-

vého hospodářství. Jeho hlavním cílem je zajistitdynamický rozvoj odpadového hospodářství za pod-mínky udržitelného způsobu nakládání s odpady.V plánu jsou stanoveny cíle a zásady pro budoucínakládání s odpady a opatření k jejich dosažení.Plán bude podkladem pro přípravu a realizaci plánůodpadového hospodářství krajů a původců odpadůstanovených zákonem. Jedná se tedy o koncepčnímateriál, který rozhodujícím způsobem ovlivnínakládání s odpady v následujícím desetiletí.

Veřejnosti bude úplné znění návrhu POH ČRpředstaveno v listopadu na veřejných semináříchv Praze a Olomouci. Koncem listopadu bude POHČR rozeslán do meziresortního připomínkovéhořízení a koncem roku předloží dokument ministrživotního prostředí do vlády. POH ČR se pak stanezávazným podkladem pro rozhodování a jiné čin-nosti příslušných správních úřadů, krajů a obcív oblasti odpadového hospodářství.

(z materiálů tiskového oddělení MŽP)

����������� &�(��.���������%���%�����������!��

���������������!�������(%/0 ������'�'�������������(�����

Ministerstvo životního prostředí v pátek 27. 9. 2002 zveřejnilo na své webové stránce na adresewww.env.cz poslední verzi „Plánu odpadového hospodářství ČR“ (POH ČR), která byla také rozeslánavšem krajům k přípravě na projednání. Základním cílem zveřejněného POH ČR je zajistit, aby odpa-dové hospodářství ČR odpovídalo principům udržitelného rozvoje. V první řadě je třeba dosáhnoutsnížení objemu produkovaných odpadů, zrušit nepsané pravidlo „čím vyšší hospodářský růst, tímvíce odpadů“ a vyloučit nebo minimalizovat negativní vlivy odpadů na zdraví lidí a životní prostředí.

�0 &�������*+���F 00

Ozonová vrstva, která obepíná Zemi, je tvořenamolekulami ozonu ve stratosféře. Působí jako filtr protinegativním vlivům ultrafialového záření typu B. S roz-vojem průmyslové výroby, především chemickéhoa chladírenského prů-myslu, došlo k citelnémupoškození a oslabení tétovrstvy. Poškození ozonovévrstvy se negativně proje-vuje v imunitním systémučlověka narušením struk-tury DNA a ve větší náchyl-nosti organismů k infekč-ním chorobám. Oslabení čiztráta filtrační schopnostiozonové vrstvy a agresivníultrafialové záření typu Bzapříčiňují nárůst rakovino-vých onemocnění kůže,podílejí se na změně kli-matu, na poklesu biolo-gické rozmanitosti.

Látkami, které poškozují ozonovou vrstvu, jsouzejména chlorfluoruhlovodíky, populárně označovanéjako „freony“. Jedná se zejména o plně halogenovanéchlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupinyCFC, populárně označované jako „tvrdé freony“)a brom-fluor deriváty nižších uhlovodíků (halony). Dalšískupinou jsou neplně halogenované chlor-fluor deri-váty nižších uhlovodíků (látky skupiny HCFC, popu-lárně označované jako „měkké freony“). Látky HCFCjsou v průměru asi dvacetkrát méně nebezpečné proozonovou vrstvu než látky CFC. Všechny tyto látkymají řadu vynikajících technických vlastností.Vyznačujíse značnou chemickou stálostí, jsou nejedovaté,nehořlavé, bez zápachu a lze je velmi levně vyrábět.Vzhledem k tomu freony nalezly široké uplatnění v nej-různějších oblastech lidské činnosti, zejména v chladí-renství, v protipožární ochraně, při výrobě pěnovýchumělých hmot, při aplikaci nátěrových hmot, ve zdra-votnictví, v kosmetice, ale i při zvláštním laboratornímpoužití ve vědě a výzkumu. Uplatnění nalezl methyl-bromid především v zemědělství v tropických zemíchpro desinfekci půdy.

Celosvětová výroba freonů na konci osmdesá-tých let překročila milion tun ročně, které přecházelyv převážné míře do ovzduší. V důsledku toho např.v letech 1970 – 1990 poklesla koncentrace ozonu nadAntarktidou o 70 % a vytvořila se tzv. ozonová díra.Rovněž tak na severní polokouli byly zaregistroványobdobné jevy.

S cílem zastavit poškozování ozonové vrstvy při-jalo mezinárodní společenství Vídeňskou úmluvuo ochraně ozonové vrstvy dne 22. března 1985a následně 16. září 1987 její prováděcí protokol –Montrealský protokol o látkách, které porušují

ozonovou vrstvu. Tyto smlouvy vytvářejí rámec proglobální akce vedoucí k postupnému omezovánívýroby a používání látek, které porušují ozonovouvrstvu. S cílem rychleji zastavit zhoršování stavu ozo-

nové vrstvy byly postupněk Montrealskému proto-kolu přijaty zpřísňujícídodatky. Londýnský do-datek (1990) stanovil ter-mín 1. ledna 2000 provyloučení výroby a spo-třeby látek CFC pro hospo-dářsky vyspělé země a1. ledna 2005 pro rozvo-jové země. Kodaňskýdodatek (1992) zkrátil ter-mín pro vyloučení výrobya spotřeby látek CFC prohospodářsky vyspělé ze-mě na 1. ledna 1996a určil termín 1. ledna2030 pro vyloučení výroby

a spotřeby látek HCFC v hospodářsky vyspělýchzemích a 1. ledna 2040 pro rozvojové země. Montre-alský dodatek (1997) požaduje zavedení licenčníhosystému pro kontrolu dovozu a vývozu látek CFC a při-jal harmonogram postupného omezení methylbromidus termínem úplného vyloučení jeho běžné spotřebyk 1. lednu 2005 v hospodářsky vyspělých zemícha k 1. lednu 2015 v rozvojových zemích. Pekingskýdodatek (1999) stanovil opatření k urychlení snižovánívýroby a spotřeby HCFC zmrazením výroby v r. 2004v hospodářsky vyspělých zemích a v r. 2016 v rozvo-jových zemích. Zároveň zařadil bromchlormethanmezi regulované látky s termínem vyloučení jehoběžné spotřeby k 1. lednu 2002.

K Vídeňské úmluvě doposud přistoupilo 184 zemíze 191 členských států OSN, k Montrealskému proto-kolu 183 států, k Londýnskému dodatku 163, keKodaňskému 141, k Montrealskému 84 a k Peking-skému 38. Česká republika je smluvní stranou Vídeň-ské úmluvy a Montrealského protokolu na základěsukcese od 1. ledna 1993 (Československo bylosmluvní stranou od 30. prosince 1990) a přijalavšechny dosavadní dodatky.

Díky výše uvedeným smlouvám se podařilo celo-světově omezit výrobu a spotřebu freonů, přede-vším v rozvinutých státech a nyní i postupně v rozvo-jových zemích.

Nejdůležitější požadavek Montrealského protokolu,co nejdříve omezit spotřebu regulovaných látek, zajiš-ťuje Česká republika bez zásadních problémů. Spo-třeba látek CFC, tzv. tvrdých freonů, v České repub-lice (výroba a dovoz) činila v roce 1986, který je bránza základ omezování spotřeby, 5512 tun. Do roku1995 se podařilo spotřebu těchto látek omezit. Od

.�����������������(�����%#%���%(%/���#���������Každoročně je připomínáno 16. září jako Mezinárodní den ochrany ozonové vrstvy. V tento den

v r. 1987 byla přijata významná mezinárodní smlouva v oblasti ochrany životního prostředí a zdravíobyvatel – Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. 16. září se tak stalo pra-videlnou příležitostí ke zhodnocení dosavadního úsilí o ochranu ozonové vrstvy, ale i k zamyšlení nadmožnostmi dalšího zintenzivnění mezinárodních snah dosáhnout cílů Montrealského protokolu.

Výkonný tajemník Marco Gonzáles, ministr Libor Ambrozeka autor článku Jiří Hlaváček jako panelisté na odborné konferenci

&�������*+���F 00 ��

1. ledna 1996 jsou jejich výroba a dovoz pro běžnápoužití, kde existují vhodné náhrady, zakázány záko-nem č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Zeměa nově zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzdušía o změně některých zákonů. Současná spotřeba sepohybuje okolo 6 tun pro analytické účely v souladus celosvětovou výjimkou, udělenou ustanoveními Mon-trealského protokolu.

Spotřeba látek HCFC, tzv. měkkých freonů, jev České republice již nízká. Od 1. ledna 1997 jevýroba látek HCFC zakázána a jejich potřeba je krytapouze dovozem, ke kterému je třeba povolení Minis-terstva životního prostředí. Limit spotřeby látek HCFCv České republice, stanovený vyhláškou MŽPč. 110/2000 Sb., činil pro rok 2000 740 tun a skutečnáspotřeba byla na úrovni 121 tun. Vyhláškou MŽPč. 358/2002 Sb., byl pro rok 2002 stanoven limit ve výši300 tun, na rok 2003 snížen na 200 tun a na rok 2004na 100 tun. Limit spotřeby látek HCFC, stanovený uve-denou vyhláškou, je nižší než je limit spotřeby těchtolátek vyplývající pro ČR z Montrealského protokolu.Česká republika tak plní se značnou rezervou poža-davky Montrealského protokolu, týkající se tétov současné době nejdůležitější skupiny regulovanýchlátek. Termín vyloučení spotřeby látek HCFC byl protitermínu stanovenému v Kodaňském dodatku (rok2030) v České republice zpřísněn na rok 2015 záko-nem č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země,a v souladu s postupem členských států EU zákonemč. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně někte-rých zákonů, na rok 2010.

V České republice byl v souladu s požadavky Mon-trealského protokolu podobně jako v členských zemíchEU a v řadě kandidátských zemí již připraven „Postuppro stažení halonů“ a „Postup při omezování a zastaveníspotřeby léčivých přípravků MDI s obsahem látek CFC“a dokončován je „Postup pro zajištění látek CFC“.

Program k Mezinárodnímu dni ochrany ozonové vrstvy

Česká republika je mezinárodním společenstvímpokládána za stát, kterému se úspěšně daří plnit cíleVídeňské úmluvy a Montrealského protokolu. Protobyla vybrána k uspořádání akce k připomenutí si Mezi-národního dne ochrany ozonové vrstvy dne 16. září2002. Na Ministerstvu životního prostředí Českérepubliky se uskutečnil slavnostní program, jehož seúčastnili výkonný tajemník Ozonového sekretariátuVídeňské úmluvy a Montrealského protokolu se sídlemv Nairobi Marco González a ministr životního pro-středí České republiky Libor Ambrozek.

V ranních hodinách vystoupili v programu Českételevize, kde seznámili širokou veřejnost s významemMezinárodního dne ochrany ozonové vrstvy. Poté sesetkali s mládeží ze Sdružení pro ekologickou výchovu„Tereza“, která prezentovala výsledky projektu „Modréz nebe“. Následovala pak odborná konference zaúčasti zástupců státní správy, soukromého sektoru,nevládních organizací a vědecké obce.

Konferenci zahájil výkonný tajemník Ozonovéhosekretariátu Marco González, který zdůraznil, žeMontrealský protokol patří k nejlépe fungujícím mezi-národním environmentálním smlouvám díky propraco-vanému finančnímu mechanismu podpory vyřazování

látek poškozujících ozonovou vrstvu (Multilaterálnífond pro plnění Montrealského protokolu), kontrolnímumechanismu plnění závazků (Implementační výbor)a vědecké a technické základně a dobré komunikacis příbuznými environmentálními globálními smlou-vami. Ocenil úspěchy České republiky při ochraněozonové vrstvy ve vnitrostátních podmínkách a zapo-jení České republiky do mezinárodních aktivit v jinýchčástech světa, především v zemích východní Evropy.

Ministr životního prostředí Libor Ambrozek sevěnoval otázce ochrany ozonové vrstvy v Českérepublice od počátku 90. let. Vyzdvihl pozitivní úlohu,kterou sehrály nejen orgány státní správy, ale přede-vším konstruktivní a aktivní postoj ze strany širokéveřejnosti a soukromého sektoru.

Další vystupující se soustředili na jednotlivéaspekty ochrany ozonové vrstvy. Prezident Svazu Chla-dicí a klimatizační techniky Ing. Ivan Zahrádka informo-val o zapojení soukromého sektoru České republiky donárodních a mezinárodních snah o ochranu ozonovévrstvy, RNDr. Jindřich Petrlík, představitel nevládní eko-logické organizace „Arnika“, připomněl aktivní přístupobčanské společnosti k ochraně ozonové vrstvy přede-vším v první polovině 90. let. Ředitelka Státního fonduživotního prostředí České republiky Ing. Radka Bučilováse podělila o zkušenosti z uplatňování ekonomickýcha finančních nástrojů na podporu ochrany ozonovévrstvy. Představitelka České inspekce životního pro-středí Ing. Alice Marvanová poukázala na nutnost efek-tivní kontroly a vynucování plnění opatření na ochranuozonové vrstvy, podobně jako vedoucí oddělení Celníkontroly Generálního ředitelství cel Ing. Radek Moulisv oblasti obchodování s látkami poškozujícími ozonovouvrstvu a bránění ilegálnímu obchodu s nimi.MUDr.Kata-rina Bártíková, ředitelka odboru farmacie a regulaceléčiv Ministerstva zdravotnictví, obrátila pozornost navztah zdravotnického sektoru v České republicek postupnému vyřazování látek poškozujících ozonovouvrstvu z užívání ve zdravotnictví. Ředitel společnostiEKOTEZ s.r.o. František Janda se soustředil na zkuše-nosti jeho společnosti z účasti na realizaci projektů roz-vojové pomoci a z možností přenosu technologií šetr-ných k ozonové vrstvě z České republiky do dalšíchteritorií. Výrobní provoz této společnosti v odpoledníchhodinách pak výkonný tajemník Ozonového sekretari-átu Marco González navštívil a byl velice potěšen úrovníčeských technologií, které dosahují a v některých smě-rech i přesahují světové parametry. Národní koordinátorpro Vídeňskou úmluvu a Montrealský protokol RNDr. JiříDobiášovský ve svém vystoupení informoval o postupuČeské republiky při vyřazování látek poškozujících ozo-novou vrstvu v kontextu nově přijaté legislativy a před-pokládaného vstupu do Evropské unie.

Odborná konference demonstrovala úzkou a kon-struktivní spolupráci všech hlavních aktérů v Českérepublice, důležitých pro ochranu ozonové vrstvy. Jepříslibem pro další aktivní účast České republikyv mezinárodním úsilí o zlepšení stavu globálního život-ního prostředí a zdraví obyvatel naší planety.

JUDr. Jiří Hlaváček,viceprezident a člen byra 12. a 13. zasedání

smluvních stran Montrealského protokolu za východoevropskou regionální skupinu

Akci uspořádalo Okresní vlastivědné muzeumNový Jičín ve spolupráci s Ministerstvem životníhoprostředí, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR,Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, Okre-sním úřadem Nový Jičín, Správou CHKO Poodří,Správou CHKO Beskydy, Ústavem biologie obrat-lovců AV ČR Brno a Českou společností ornitologic-kou. Záštitu nad ní převzal zástupce hejtmanaMoravskoslezského kraje Ing. Jiří Carbol a přednostaOkÚ Ing. Josef Svoboda. Třídenního jednání seúčastnilo 75 delegátů zastupujících orgány státnísprávy, odborné instituce státní ochrany přírody,nevládní organizace, vysoké školy, ústavy AV ČR,zoologické zahrady, muzea a soukromé firmy. Meziúčastníky nechyběli ani odborníci ze Slovenska, Pol-ska a Thajska. Celostátní konfe-rence, zabývající se ochra-nou živočichů, se v tomtokraji uskutečnila v pořadíjiž počtvrté, tentokrátu příležitosti 115. výročízaložení muzea v NovémJičíně. Akce by nemohlaproběhnout bez podporyřady místních sponzorů.

Více než 40 přednesenýchreferátů a následná diskusepotvrdily, že ochrana volně žijí-cích živočichů a jimi osídle-ného prostředí představuje beze-sporu nezastupitelnou součástaktivní péče o přírodní, krajinné a kul-turní dědictví České republiky. Uvedený přístup byse měl odrazit i v připravované novele zákonač. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a na nějnavazujících prováděcích předpisů. Cílem úsilí státníi dobrovolné ochrany přírody zůstává udržení dosta-tečně početných a tím i geneticky kvalitních populacíplaně rostoucích rostlin a volně žijících živočichů,schopných dlouhodobé samostatné existencev dostatečně velkém a co nejméně poškozeném pro-středí. Ochrana živočichů a jejich prostředí, prová-děná ve veřejném zájmu, by přitom měla vycházetz nejnovějších dostupných vědeckých poznatků.

Obdobně jako v jiných částech světa i na územíČR ohrožují další existenci populací volně žijícíchživočichů zejména postupný rozpad a velkoplošnéničení původního prostředí, doprovázené necitli-vými způsoby průmyslové a zemědělské výroby.Katastrofální záplavy, k nimž došlo v srpnu 2002,znovu naléhavě připomněly, jak je důležité přistupo-vat k zásahům do krajiny s vědomím, že některé činnosti člověka mají na přírodu nevratné dopady.Živočichové jsou důležitou složkou zdravých eko-systémů, které se lépe vyrovnávají s vnějšími zásahynež poškozené ekosystémy. Přitom v poslední dobějsme o řadu z hlediska péče o přírodní prostředí cen-

ných lokalit přišli mj. nekoordinovanou zástavbou pří-městských oblastí satelitními městečky či výstavbousupermarketů, skladů či průmyslových zón. To vesvých důsledcích vede ke značnému úbytku neza-stavěného prostoru jako jedné z klíčových kvalitvolné krajiny. Rozvoj technické infrastruktury a dalšícivilizační vlivy ohrožují populace i takových druhů,které nejsou přímo fyzicky postiženy. S postupujícíglobalizací se i u nás začínají projevovat nežádoucídůsledky šíření invazních vetřeleckých organismů,které ohrožují jiné druhy, stanoviště i celé eko-systémy. Jejich humánně prováděnou regulacia zejména účinnou prevenci by měla umožňovat pří-slušná legislativa a zejména spolupráce příslušnýchresortů.

Realizace záchranných programů pro druhyvolně žijících živočichů, prioritní z hlediska ochrany

přírody, se kromě odpovídající legislativy neobejdebez odpovídajících personálních, finančních

a časových kapacit. Přitom je nutné brátv úvahu, že péče o stanoviště je pro

zachování planě rostoucích rostlina volně žijících živočichů

nejen nejúčinnější, aleobvykle také nejlev-

nější. Další rozvojstanic pro zá-

chranu živočichův ČR vyžaduje jejich

pravidelnou podporu zestrany veřejné správy, jejich

rozumnou diferenciaci a v nepo-slední řadě pravidelné vyhodnocování

jejich aktivit jak provozovateli, tak správnímiorgány. Účastníci konference v této souvislostivyzdvihli význam zmiňovaných zařízení pro výchovua osvětu veřejnosti, zejména mládeže, etiky a aktivnípomoci ohroženým populacím a druhům.

Kombinaci aktivní péče o populace volně žijícíchživočichů, a to jak v místech jejich výskytu, tak mimoně (kupř. zařízení pro pěstování a chov organismův lidské péči pro ochranářské potřeby), spolus obhospodařováním chráněných území vyžaduje počlenských státech příslušná legislativa Evropskýchspolečenství. Lokality s výskytem z hlediska Evrop-ské unie (EU) významných druhů planě rostoucíchrostlin a volně žijících živočichů a typů přírodních sta-novišť se po vstupu ČR do EU stanou součástímoderně koncipované soustavy chráněných územíNATURA 2000. V souvislosti s probíhající reformoustátní správy proto bude důležité, aby na všech úrov-ních veřejné správy působili kvalifikovaní úředníci.

RNDr. Jan Plesník, CSc.,Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha

Ing. Ivo Otáhal,Okresní vlastivědné muzeum Nový Jičín

� &�������*+���F 00

1������������+�������������������%�����(

Ve dnech 4. – 6. 9. 2002 se v Novém Jičíně uskutečnila celostátní konference s mezinárodní účastí,zaměřená na ochranu biologické rozmanitosti a nazvaná Přežili rok 2000: A co dál? Ochrana živoči-chů jako součást péče o přírodní dědictví.

Vzácný motýljasoň červenooký

&�������*+���F 00 �4

Konal se v rámci končícího tříletého projektuEvropské komise a nizozemské vlády „Implemen-tace právních předpisů o biologické bezpečnostiv legislativě kandidátských zemí ze střednía východní Evropy“ a v souvislosti s přípravouzměny zákona ČR č. 153/2000 Sb., o nakládánís geneticky modifikovanými organismy a produktya o změně některých souvisejících zákonů. Spolu-organizátory bylo Ministerstvo životního prostředía sekretariát České komise pro nakládání s gene-ticky modifikovanými organismy a produkty.

Seminář se jako první v této oblasti zaměřil pře-devším na různé přístupy a zkušenosti při informo-vání a účasti veřejnosti v záležitostech biolo-gické bezpečnosti. Své zkušenosti zde předneslizástupci Nizozemska, Kanady, USA, Rakouskaa Slovenska. Téma bylo prezentováno na dvou pří-padových studiích o uvádění geneticky modifikova-ných zemědělských plodin do životního prostředía do oběhu (žádosti firmy Monsanto). Výměna zku-šeností ukázala, že možnosti a způsoby zapojováníveřejnosti se různí, a to jak ve způsobu, tak časovéetapě zveřejnění a s tím související formě vyřizovánížádostí, i důsledcích nesouhlasu veřejnosti. Dobřepropracovaný systém má Nizozemsko, umožňujícízapojení nejširší veřejnosti.

Z České republiky se semináře zúčastnilizástupci příslušných správních úřadů z oblasti život-

ního prostředí, zemědělství a zdravotnictví, představi-telé odborných institucí a vysokých škol, nevládníchorganizací i podnikatelské sféry. Oficiálně byl semi-nář zahájen a ukončen zástupcem Ministerstva život-ního prostředí – Ing. Karlem Bláhou, CSc., ředitelemodboru environmentálních rizik, jenž byl odbornýmgarantem akce za ČR.

Cílem semináře bylo seznámit nejen zaintereso-vané odborníky, ale i další zájemce s postupem přiřešení citlivých otázek používání geneticky modifi-kovaných organismů a přispět tak k co největšítransparentnosti rozhodovacích procesů v tétooblasti a jejich harmonizace s legislativou a politi-kou Evropských společenství. Výsledky v podoběkonkrétních doporučení k jednotlivým aspektůmkomunikace s veřejností budou využity při probíha-jící novelizaci právních předpisů, týkajících se naklá-dání s geneticky modifikovanými organismy a jejichuvádění do praxe.

Závěry z diskuse budou též uplatněny při aktuali-zaci a rozšiřování informací zveřejňovaných Minis-terstvem životního prostředí na internetu (stránkyGMO na adrese: www.env.cz).

Ing. Zuzana Doubková,odbor environmentálních rizik MŽP

Ing. Milena Roudná, CSc.,odbor globálních vztahů MŽP

�� ���!������� �������������( ��+���%������������ 2

Rozšíření nejstarší české chráněné krajinnéoblasti – CHKO Český ráj – schválila na své schůzidne 14. 10. 2002 na návrh Ministerstva životního pro-středí vláda. Uzavřela tak deset let trvající obdobíintenzivního vyjednávání a příprav, jehož výsledkemje zdvojnásobení rozlohy chráněné oblasti. Český rájje cenný pro svoje biologické, geologické a kulturníbohatství.

CHKO Český ráj byla vyhlášena na v roce 1954 naploše 92 km2 v centrální oblasti Českého ráje. Jejísoučástí se tak stalo například Hruboskalské skalníměsto, Příhrazské skály nebo Trosky. Celá řada pří-rodně a kulturně cenných součástí Českého ráje,který má rozlohu více než trojnásobnou, než bylarozloha původní CHKO, však zůstala mimo chráně-nou oblast. To se týká například Suchých a Prachov-ských skal, Maloskalska či Kozákova. Podle dnes při-jatého nařízení vlády se CHKO rozšíří na 181 km2.

Kvalitní ochrany se tak dostane mimo jiné právězmiňovaným skalním městům, která byla v minulýchdnech díky iniciativě Sdružení měst a obcí Českéhoráje navržena na seznam světového dědictví

UNESCO. „Rozhodnutí vlády je pro úspěch tétožádosti klíčově důležité,“ říká ministr životního pro-středí Libor Ambrozek.

Intenzivní jednání s obcemi probíhalo několik let.Na tomto úspěchu má proto podíl i bývalý ředitelSprávy Chráněných krajinných oblastí ČR a sou-časný poslanec František Pelc a vedoucí SprávyCHKO Český ráj Lenka Šoltysová.Při projednávánízáměru zohlednili výhrady a připomínky obcí. Mimohranice CHKO tak zůstalo katastrální území obcí Mla-dějov nebo Obořice či zastavěné části obcí Frýdštejna Mírová pod Kozákovem.

Chráněné krajinné oblasti jsou zřizovány přede-vším pro ochranu zachovalého krajinného rázu, kterýmnohdy souvisí i se zemědělským nebo lesnickýmobhospodařováním. Značka CHKO přitahuje takéturisty. V současné době je v České republice 24CHKO, programové prohlášení vlády počítá s vyhlá-šením dalších tří.

Karolína Šůlová,tisková mluvčí MŽP

Ve dnech 9. a 10. září 2002 se uskutečnil v Praze v prostorách Vysoké školy chemicko-technolo-gické seminář na téma „Informování a účast veřejnosti při posuzování žádostí o uvádění genetickymodifikovaných organismů do životního prostředí a do oběhu“.

3������%��������4�!���1���/������'

�# &�������*+���F 00

)%�����������������%���/�������������555V České republice se letos zapojilo do této osvětové

a propagační akce Evropské unie a kandidátskýchzemí šest měst – České Budějovice, Hlučín, Hodo-nín, Kroměříž, Olomouc a Vsetín. Představitelétěchto měst podepsali Chartu Evropského dne bez auta Evropského týdne mobility.

Evropského dne bez aut se v Českých Budějo-vicích zúčastnil i ministr životního prostředí LiborAmbrozek ve společnosti velvyslance Evropskékomise v České republice Ramiro Cibriána(podrobněji viz fotoreportáž na zadní straně, pozn.red.). Poté navštívil ministr Ambrozek spolu s velvy-slancem EK Cibriánem město Třeboň, kde se setkalise starostou města Jiřím Houdkem a hejtmanemJihočeského kraje Janem Zahradníkem. Společněnavštívili na jízdních kolech zaplavené oblasti na Tře-boňsku.

Evropský den bez aut patří k významným dnůmEvropy, zaměřeným na ochranu životního prostředí.Myšlenka Evropského dne bez aut se rozšířila dovšech států EU i do kandidátských zemí. Cílem aktivit,pořádaných v tento den, je upozornit občany na pro-blematiku automobilové dopravy, nabídnout jim alter-nativu hromadné městské dopravy, probudit aktivnípřístup občanů, ve spojení s občanskými sdruženími,ke svému městu.

V letošním roce se stal Evropský den bez aut slav-nostním vyvrcholením Evropského týdne mobility (16. – 22. září). V tomto týdnu se konaly propagačnía osvětové akce na podporu různých forem udržitelné

dopravy (veřejná doprava, cyklistika, zelené stezkyapod.).

Evropský týden mobility v českých městechdne 16. 9. 2002 – Den MHD (Kroměříž – všechny

linky MHD jezdily zdarma, vyhlášení soutěže se slo-sováním předplatných jízdenek MHD, výstava natéma „Doprava“ v Kroměřížské knihovně; Hlučín –akce pořádaná ve spolupráci s Policií ČR a žáky ZŠ;České Budějovice – hlasová služba v MHD s informacío EDBA a ETM + soutěž pro uživatele MHD; Olomouc– prezentace cyklobusu a propagační jízda historickoutramvají; Vsetín – bezplatné cestování v MHD, ukázkanového autobusu, Hodonín – soutěž se slosováním jíz-denek MHD);

Hlučín Dopoledne uzavření Mírového náměstí v Hlučíně pro automobilovou dopravu, slavnostníprojevy starosty a hostů, otevření části cyklotrasy propojující Ostravu – Petřkovice a Hlu-čín (přes Borovníky), turistický pochod pro širokou veřejnost ve spolupráci s turistickýmoddílem, soutěže pro děti uspořádané turistickým oddílem včetně odměn pro vítěze.

Kroměříž Celodenní uzávěra centra města pro automobilovou dopravu, program u radnice „Cent-rum Kroměříže vyhrazeno lidem“, výstava autobusů; dva ekomobily; evidence kol u Měst-ské policie; seřízení a údržba jízdních kol; slosování jízdenek Městské hromadné dopravy,odpoledne projížďky na katamaránu po řece Moravě.

České Budějovice Dopoledne zavřeno náměstí Přemysla Otakara II. s přilehlými ulicemi pro automobilovoudopravu, vyhlášení výsledků soutěže MHD – slosování jízdenek MHD a předplatitelskýchkupónů (cenou bylo měsíční předplatné zdarma). – Akce „Svezte se na vozíčku“ – sdru-žení Kontakt bez bariér se snahou o začlenění tělesně postižených do života. Další akce:svozová firma představila nádoby pro tříděný odpad, proběhly dětské soutěže a závodypro děti i dospělé. Na závěr akce cyklovýlet do okolí města. Návštěva ministra Ambrozkaa velvyslance EK v ČR Cibriána, kteří se zúčastnili soutěží, losovali vítěze a projeli sespolu s primátorem města na kole.

Hodonín Odpoledne uzavřeno centrum města, pro nepříznivé počasí byly některé akce zrušeny.Rozdávaly se samolepky a informační letáky. Na radnici byly předány ceny za soutěž Roz-kvetlý Hodonín. Proběhlo vylosování jízdenek a občané měli možnost navštívit věž radnice.

Olomouc Dopoledne uzavřeno Horní náměstí a městská památková rezervace, tramvaj v Olomoucizdarma, pěší výlet po Olomouci, na dopravním hřišti BESIP dětské soutěže spojenés předáváním cen, cyklovýlet do Litovelského PomoravíSouběžná akce – Výstava autAutosalón – s mottem: využívat auta šetrněji k životnímu prostředí.

Vsetín Odpoledne uzavřena část Smetanovy ulice – akce „Přijďte si zabruslit či zakoloběžko-vat!“, prohlášení představitelů města k Evropskému dni bez aut. Cykloexhibice – freestyle, soutěže a zábava pro děti i dospělé.

Program Evropského dne bez aut v neděli 22. 9. 2002 v českých městech

Cyklojízda v Hodoníně

&�������*+���F 00 �:

555�)%����Evropského dne bez aut (22. září 2002) se

v zemích celé Evropy zúčastnilo 1426 měst – odmalých měst s 10 000 obyvatel až po evropská vel-koměsta, včetně šesti hlavních měst zemí Evrop-ské unie. Byly to:

Amsterdam, Nizozemí – centrum Amsterdamubylo bez aut od devíti hodin ráno do pěti hodin odpo-ledne, konal se 18. ročník závodu Dam tot Damlooppro běžce, koloběžky a kolečkové brusle.

Brusel, Belgie – pro auta bylo uzavřeno 160 km2

ve městě, tedy plocha, na níž žije jeden milion oby-vatel. Ráno v Bruselu proběhla zvláštní akce: cyklis-tický výlet (5 km) od „Palais de Laeken“, soukroméhohradu krále Alberta II, k „Palais Royal“, sídelnímuhradu krále. Výletu se zúčastnili i čelní představiteléstátu.

Dublin, Irsko – organizátoři kladli důraz na chůzia pěší dopravu ve městě. Okolo jednoho z hlavníchnáměstí se konaly měřené pochody srovnávající časnutný pro pěší chůzi do různých části města. Na uli-cích byla připravena řada atrakcí – kapely, různá pou-liční představení atd. Veškeré autobusové linky bylaodpoledne zdarma; dopravní podnik pořádal takéněkolik propagačních akcí jako např. cesta za pokla-dem, sleva na hygienická zařízení, v kinech atd.Městská rada Dublinu připravila procházky s průvod-cem zdarma a vstup do hlavního městského muzeabyl tento den rovněž zdarma.

Helsinky, FinskoHelsinky byly „bez aut“ dva dny, tj. v sobotu 21.

a v neděli 22. září. Plocha oblasti bez aut v centruHelsinek činila 0,25 km2. V oblasti bez aut v parkuEsplanadi byly informační stánky, kde bylo možné

získat informace o ekologické problematice. Konalyse koncerty, rodinné výlety „prozkoumejte park“ atd.

Londýn, Velká BritánieAkce londýnského magistrátu se opět konala na

Tower Bridge vedoucím k budově nové radnice. Mostbyl uzavřen pro automobilovou dopravu a otevřen prochodce a cyklisty, kteří mohli využít nabídky velkéhokulturního festivalu divadla, tance a zpěvu. Další akcebyly připraveny v nejméně 18 londýnských obvo-dech, z nichž největší se konaly v části Camden –oblasti bez aut, kde se nachází také Britské muzeum,několik univerzitních budov (včetně areálu UCL), dvěvelká náměstí a dvě hlavní tranzitní cesty. V oblastibez aut bylo šest zón, z nichž každá měla své témaa nabízela řadu atrakcí.

Madrid, ŠpanělskoOblast bez provozu automobilů pokrývala plochu

s 850 000 obyvateli a 1500 obchody.Veřejná dopravabyla 22. září posílena (počet vozidel vzrostl o 25 %).Město přijalo následující trvalá opatření: více než30 km chráněného autobusového pruhu, výstavbavíce než 60 km autobusového pruhu, síť pěších ste-zek a posílení sítě metra.

Z našich sousedů bylo nejaktivnější Rakousko,kde se akce zúčastnilo 124 měst. V Německu sevzhledem k termínu voleb konala akce jen v jedenáctiměstech. V Polsku se zapojilo 30 měst včetně Kra-kova, na Slovensku Bratislava a Košice.

Pro další informace doporučujeme:http://www.env.cz, http://www.22september.org

(z materiálů tiskového oddělení MŽP a Pla)

dne 17. 9. 2002 – Den prevence a Den pro děti(Kroměříž – „Kolečkování u přístavu“ – hry a soutěžepro děti; Olomouc – Dopravní soutěž mladých cyklistůna dopravním hřišti, výlet na kolech pro školní děti,program Městské policie na Horním náměstí; Vsetín –„Jarmark volného času“ pro děti; Hodonín – před-náška o poskytování první pomoci při dopravníchnehodách);

dne 18. 9. 2002 – Den cyklistů, Den pro bez-pečnější město (Kroměříž – BESIP dětem –dopravní hřiště, hry a soutěže o ceny, propagacepoužívání přileb, údržba kol, „Kulatý stůl“ o dopravě– zástupci Města Kroměříže, Kroměřížských technic-kých služeb, Policie ČR, Městské policie a Správya údržby silnic diskutovali s veřejností; Hlučín – dvěpřednášky V. Dostála o jeho cestě na kole kolemsvěta pro školy a veřejnost, týden slev na cyklozboží; České Budějovice – hromadná cyklojízdaměstem a mítink o cyklistice ve městě za účastizastupitelů radnice a policie; Olomouc – výlet nakolech pro školní děti, rodinný výlet na kolech, před-náška Martina Stillera „Alpské průsmyky na kole“;Vsetín – soutěže a závody, prezentace cyklostezeka cyklotras v okolí Vsetína; Hodonín – Informační ser-vis Městské policie pro cyklisty v centru města, cyk-listický peloton, projednání generelu cyklostezek);

dne 19. 9. 2002 – Den mobility/Den bezpečnédopravy (Kroměříž – Seminář pro učitele o dopravníbezpečnosti pro ZŠ, cestovatel Josef Kozák vyprávělo své cestě na kole do Vladivostoku; Olomouc – semi-nář „Společná politika podpory cyklistické dopravy“;Hodonín – dopravní hřiště pro 4. a 5. třídy ZŠ, jízdapodle předpisů a značek);

dne 20. 9. 2002 – Den města pro chodce, dětia rodiny/Den zelených stezek (Kroměříž – besedaChování chodců v dopravním provozu; Hlučín –dopravní soutěže pro žáky škol na dětském dopravnímhřišti; České Budějovice – Soutěž o nejlepší obrázekv základních školách „Nechte auto doma“ a dále akcepro děti: Jablíčko nebo citrón; Olomouc – Seminářo cykloturistice a Greenways, Horní náměstí s progra-mem: „Lepší město pro lidi s omezenou pohyblivostí“;Vsetín – „Co z auta neuvidíš“ a „Přehlídka všeho, conemá motor“; Hodonín – divadelní představení pro MŠ„Cesta šnečím vláčkem za babím létem“, projížďka nalodi Konstancie, turistická procházka);

dne 21. 9. 2002 – Den cyklistiky/Den nákupu –(Hodonín – ekologické nakupování – stánky na pěšízóně; Olomouc – cyklovýlet ke Dni bez aut; Kroměříž –cyklojízda s cyklonesením z Kroměříže přes Miňůvky,Postoupky, Bezměrov do Kojetína a odtud propojení na„1. Moravskou cyklotrasu“).

Město Kroměříž má po letech konečně koncepčnídokument, kterým se budou řídit konkrétní krokyk podpoře cyklodopravy na jeho území. Koncepcecyklodopravy vychází ze Studie vedení cykloste-zek ve městě Kroměříži, kterábyla zpracována ve spoluprácise Sdružením pro rozvojcestovního ruchu Kroměřížskaa částečně financovánaz grantu Nadace Partnerství.Autorem studie je Ing. arch.Petr Bumbálek. Vznik studieprovázely četné odborné dis-kuse, vyjádřit se měla možnosti veřejnost prostřednictvím Kni-hovny Kroměřížska, která natoto téma uspořádala u příleži-tosti Dne Země kulatý stůla výstavu s návrhy vedení cyklotras včetně fotodo-kumentace. Konečné úpravy materiálu provedla pra-covní skupina pro cyklodopravu při Radě města Kro-

měříže. V rámci Evropského týdne mobility proběhldalší kulatý stůl za účasti odborné i laické veřejnosti,kde bylo ještě diskutováno o kontroverzních úsecíchtohoto návrhu, zejména v souvislosti s průtahem

města. Materiál schválila Radaměsta Kroměříže. Rada dáleuložila odboru rozvoje a od-boru služeb realizovat novádopravní řešení na územíměsta v souladu s touto kon-cepcí. Jednotlivá opatření za-hrnují jak poměrně nenáročnézměny dopravního značení, takstavební úpravy některýchúseků. Koncepce navrhujei priority a etapy realizace.Cyklodoprava ve městě takkonečně získává dlouhodobou

konkrétní perspektivu.Ing. Marie Pokorná,

odbor rozvoje města Kroměříž

�? &�������*+���F 00

��� &!�� ����������(�������%(

6�!����(���4�!���)7�����4���%���������!��89���+������%�3���

V úvodním slově ministr Molterer vyzdvihl společnékořeny Rakouska s pozvanými kandidátskými zeměmia společnou odpovědnost za životní prostředí v regi-onu. Ačkoliv je rozšíření pro Evropskou unii ústřednímtématem, způsob diskuse o něm a o jeho environmen-tálních aspektech tomu neodpovídá. Je přitom nutnéhovořit nejen o nákladech, ale i o výhodách rozšíření,které jsou v oblasti životního prostředí nesporné.

Dánský ministr Schmidt (jako předseda Rady EUpro životní prostředí v tomto pololetí) shrnul stav jed-nání o rozšíření a zdůraznil, že i po rozšíření EUo země střední a východní Evropy bude nutno vést dis-kuse na širší evropské úrovni – v rámci procesu Životníprostředí pro Evropu a v činnosti Evropské agenturypro životní prostředí. Zdůraznil velké přírodní bohatstvíkandidátských zemí, jež je nutné v celoevropskémměřítku chránit.

Následovala diskuse jednotlivých účastníků, v nichžzazněly následující myšlenky:● ochranu životního prostředí neděláme pro EU, ale

pro sebe;● na přínosy rozšíření se nahlíží jako na automatismy,

je však nutné je zdůrazňovat;● existuje řada tlaků na životní prostředí vyplývajících

z členství v EU (ekonomický rozvoj, doprava, země-dělství), proti nimž musíme chránit zejména přírodu(proto je Natura 2000 významná); tyto negativní

dopady rozšíření na ŽP nesmějí být v diskusis veřejností opomíjeny;

● při diskusi s veřejností je nutno věnovat pozornostvyužívání evropských fondů, o nichž dosud řadovíobčané vědí málo;

● média při debatě o životním prostředí a rozšířenízajímají více problémy než pozitiva;

● záplavy v srpnu 2002 ve střední Evropě dokázaly,že ochrana životního prostředí nemá hranic a jenutno v regionu spolupracovat;

● způsob, jak nezvykle rychle Evropská komise rea-govala na srpnové záplavy vytvořením zvláštníhofondu pro katastrofy, otevřeného i kandidátskýmzemím, může zlepšit image Evropské unie v kandi-dátských zemích;

● v návaznosti na Světový summit o udržitelném roz-voji v Johannesburgu by měla být založena vzá-jemná diskuse o strategiích udržitelného rozvojemezi kandidátskými zeměmi a Evropskou unií, zaúčelem nalezení tzv. „best practices“.Konference ukázala jednak prospěšnost regionální

spolupráce ve střední Evropě, jednak podobnost pro-blémů a otázek, jimiž se členské státy EU a kandidát-ské země zabývají.

JUDr. Jan Dusík, M.Sc.,pověřený řízením sekce zahraničních vazeb

a ředitel odboru evropské integrace MŽP

Konference na úrovni ministrů životního prostředí se uskutečnila ve dnech 12. – 13. 9. 2002 v rámcitzv. Regionálního partnerství na pozvání spolkového ministra zemědělství a lesnictví, životního pro-středí a vodního hospodářství Rakouské republiky Wilhelma Molterera. V zastoupení ministra život-ního prostředí ČR Libora Ambrozka se konference zúčastnil Jan Dusík, pověřený řízením sekcezahraničních vazeb. Na konferenci byli dále přítomni ministři životního prostředí Polska, Slovinskaa Dánska (jako země předsedající EU), zástupci ministerstev životního prostředí Slovenska a Maďar-ska a vedoucí kabinetu komisařky EU pro životní prostředí.

Kroměřížská cyklojízda s cyklonesením 21. 9.

&�������*+���F 00 �%

)�%���� �������������(��+�� (�����-�#�� &&���#�������()7%�����:�����4�!���

V červenci 2002 předlo-žila Evropská komisesvým členským státůmnávrh reformy společnézemědělské politiky(CAP, Common Agricul-ture Policy), jejíž prove-dení je chápáno jakonutná podmínka pro rozší-ření Evropské unie o řaduzemí střední a východníEvropy, Kypr a Maltu.Pokud by i po rozšíření EUo tyto státy fungovalazemědělská politika EU ve stávajících podmínkách,byla by nefunkční, „neufinancovatelná“, na globálníchtrzích nekonkurenceschopná a vedla by k navyšovánípřebytků v EU; v neposlední řadě by udržovala dosa-vadní vysokou zátěž životního prostředí. Na summituv Berlíně v březnu 1999 proto EU přijala Agendu2000, která předpokládá provedení reformy jako pod-mínky pro rozšíření.

Návrh reformy přichází v období vrcholícího vyjed-návání o kapitole 7 – Zemědělství v rámci přístupo-vých rozhovorů jednotlivých kandidátských zemí.Dosud žádná kandidátská země tato jednání neuza-vřela, přitom se očekává, že celé vyjednávání bymělo být ukončeno do konce roku 2002. V kapitolezemědělství však zůstává několik otevřených stěžej-ních otázek, které dosud dokončení vyjednávání brá-nily. Nejčastěji zmiňována je výše přímých platebzemědělcům, kde Evropská komise v návrhu poziceEU navrhuje 25% výši příspěvků pro zemědělcev kandidátských zemích ve srovnání se zemědělciv členských státech; toto procento by se mělopostupně navyšovat na 100 % do roku 2013, což jekonec příštího rozpočtového období EU. Neménědůležitým problémem vyjednávání je stanovení výšeprodukčních kvót k zabránění nadprodukce někte-rých komodit, ale při respektování zachování země-dělského sektoru v kandidátských zemích. Výměnouza restriktivnější přístup vůči zemědělství kandidát-ských zemí než vůči domácím producentům navrhujeEvropská unie kandidátským zemím, aby se vícezaměřily na rozvoj venkova, pro který předpokládáalokovat vyšší prostředky i flexibilnější procedury.

Reforma CAP (již několikátá), označená pracov-ním názvem „mid-term review“, si klade velmi ambici-ózní cíl: postupně ustupovat od přímých plateb a růz-ných narušení volného trhu s cílem podpory určitýchzemědělských výrob v určitých regionech a nahrazo-vat je programy na podporu efektivní a ekologicky při-jatelné výroby. Hlavním záměrem navržené reformyje podpora výroby zdravých potravin při respektováníenvironmentálních kritérií a požadavků na ochranuzvířat (animal welfare). Mezi základní rysy navrženéreformy patří: decoupling (oddělení přímých platebod jednotky produkce), cross-compliance (příméplatby pouze za předpokladu plnění všech standardůvčetně environmentálních), maximální výše podpory

na jednu farmu, podporamultifunkčního zeměděl-ství, podpora rozvoje ven-kovských oblastí atd.Jinými slovy by mělo dojítk posunu evropskéhozemědělství od kvantityke kvalitě. Uvedenáreforma by měla býtzahájena nejpozdějis příštím rozpočtovýmobdobím Evropské unie,tedy od 1. 1. 2007; jejíschválení se předpokládá

nejdříve v roce 2003.Dá se říci, že zatímco v členských státech Evrop-

ské unie získal návrh reformy značnou pozornostodborné i laické veřejnosti, v kandidátských zemíchse tato témata objevují v diskusích i v médiích s nes-rovnatelně nižší intenzitou než problematika přímýchplateb či produkčních kvót. Přitom z dlouhodobéhohlediska se jedná o otázky srovnatelného významu;z pohledu ochrany životního prostředí v zemědělstvípak význam těchto výhledů finanční a produkčníotázky převyšuje. Tato skutečnost byla potvrzenai mezinárodní konferencí „The Common Agricul-ture Policy and the Enlargement Challenges“(„Společná zemědělská politika EU a výzvy rozší-ření“), pořádanou Generálním ředitelstvím Evropskékomise pro zemědělství pro kandidátské země v Rize (Lotyšsko) ve dnech 16. – 17. 9. 2002. Přís-pěvky věnované těmto zásadním otázkám budouc-nosti zemědělství v rozšířené Evropě byly v diskusijednoznačně převáženy stesky kandidátských zemínad nerovnými podmínkami podpory zemědělcův zemích nově přistupujících do EU a komentářek navrhovaným opatřením kvalitativního charakterubyly spíše výjimečné.

Instituce a organizace zaměřené na ochranu život-ního prostředí by se měly snažit akcentovat restruk-turalizační cíle reformy CAP, iniciovat a aktivně sezapojit do diskusí o dopadech této reformy v Českérepublice. Jde o příležitost, jak integrovat požadavkyna ochranu životního prostředí do zemědělské poli-tiky, jak to předpokládají závěry Evropské radyz Göteborgu z června 2001. Současně je nutno přitomto posouzení brát v úvahu i výsledky jednánío mezinárodním obchodu (konference v Dauhá),stvrzené jasnými závazky států na Světovém sum-mitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu(zejména odstraňování bariér obchodu s nejméněrozvinutými zeměmi). Tato diskuse je však rovněžv bytostném zájmu našich zemědělců, neboť procesreformy lze využít k modernizaci zemědělství a ven-kovských oblastí obecně, včetně důsledného využitídostupných evropských fondů (nyní fond SAPARD,po vstupu do EU strukturální fondy).

JUDr. Jan Dusík, M.Sc.,pověřený řízením sekce zahraničních vazeb

a ředitel odboru evropské integrace MŽP

EVRO

PSKÁ

UN

IE

V rámci environmentálního účetnictví se velicečasto operuje ve spojení s náklady s přívlastky jakoúplné, celkové, životního cyklu. Je to z toho důvodu,aby se zdůraznilo, že tradiční přístupy k nákladůmbyly neúplné co se týče šíře nákladů (byly přehlíženydůležité environmentální náklady i potenciální nákla-dové úspory a výnosy). Při vyhledávání relevantníchenvironmentálních nákladů je třeba vždy vzít v úvahurůzné způsoby kategorizace nákladů. Pracovní sku-pina považuje za základní pojetí environmentálníchnákladů podle United States Environmental Pro-tection Agency (US EPA).

Pro identifikaci environmentálních nákladů a jejichzačlenění do rozhodování vychází US EPA a GlobalEnvironmental Management Initiative z následujícíjednoduché struktury [1]:

– náklady označované jako „základní“, popř.„běžné“, kterým je třeba především věnovatpozornost při manažerském rozhodování,

– náklady, které jsou skryty v režiích nebo nákla-dech na výzkum a vývoj, které jsou zkreslenynesprávnou alokací na střediska, nebo jsou jed-noduše zcela „přehlíženy“ – tyto náklady seoznačují jako „skryté“, „podmíněné“, „méněpatrné“ apod.

V různých podnicích mohou být environmentálnínáklady obsaženy v obou uvedených kategoriích.Příklady environmentálních nákladů jsou znázor-něny na obr. 1.

Základní náklady – conventional costs – tvoříspotřebované suroviny a služby, odpisy dlouhodo-bého majetku a spotřeba práce. Dají se určit z účet-ního systému podniku a z investičních rozpočtů, alenejsou obvykle považovány za „environmentální“náklady. Avšak snížení spotřeby surovin a služeb,snížení opotřebení dlouhodobého majetku a vznikmenšího množství odpadu je environmentálněvýhodnější vzhledem k tomu, že dochází k menšímupoškozování životního prostředí a snižuje se spo-třeba neobnovitelných přírodních zdrojů.

Potenciálně skryté náklady – potentially hid-den costs – (jak je zřejmé z obr. 1) jsou rozděleny dotěchto skupin:1. náklady vynaložené před zahájením aktivity – vzni-

kají ještě před uvedením příslušného zařízení doprovozu nebo před zahájením procesu. Mohouobsahovat náklady související s umístěním,s návrhy výrobků a procesů, které jsou šetrnék životnímu prostředí, s působením na dodavatele,

aby i jejich produkty a procesy byly environmen-tálně příznivé, s vyhodnocením alternativníhovybavení na kontrolu znečištění apod. Ať už jsouuvedené náklady klasifikovány jako režijní nebojako náklady na výzkum a vývoj, velice často jsouv praxi opomíjeny, protože manažeři a analytici sezaměřují především na provozní náklady procesůa zařízení. Přičemž je naprosto jasná ta skuteč-nost, že o výši provozních nákladů se rozho-duje v naprosté většině případů už v okamžikunavrhování a projektování procesu nebo zaří-zení.

2. náklady na požadované environmentální činnostia dobrovolné environmentální náklady – vznikajípři provozu zařízení nebo při zavedení a používáníprocesu. Tyto náklady jsou v naprosté většině pod-niků součástí režijních nákladů a managementa analytici jim tudíž nevěnují náležitou pozornostpři každodenním řízení a rozhodování. Jejichvýznamnost je velmi obtížné posoudit – rozhodo-vání o nich je prováděno v rámci managementurežijních nákladů.

3. environmentální náklady vynakládané po zrušenípříslušné aktivity (v souvislosti s ní) – s těmitonáklady se většinou při rozhodování nepočítávůbec. Přitom uvedené náklady mohou význam-ným způsobem ovlivnit náklady podnikuv budoucnu. Patří sem např. náklady souvisejícís uzavřením a zastavením provozů a laboratoří,kde se pracovalo s nebezpečnými materiály,s uzavřením skládek, s uvedením např. nádrží nazachycování nebezpečných látek do původníhostavu apod. Jedná se většinou i o náklady, které jetřeba vynaložit na dosažení souladu s platnýmipravidly a předpisy, z nichž mnohé v době, kdy seo zavedení aktivity rozhodovalo, nebyly vůbecv platnosti, nebo byly v průběhu provozu zpřísněnyapod.Obr. 1 ukazuje různé příklady potenciálně skrytých

environmentálních nákladů, které vznikají před zahá-jením příslušné aktivity, v průběhu provozu, ale i poskončení v rámci přizpůsobení se environmentálnímzákonům, ale i příklady nákladů vynakládaných „dob-rovolně“ nad rámec souladu s environmentálnímipředpisy. Součástí potenciálně skrytých environmen-tálních nákladů jsou tedy:– náklady, které vznikají jako reakce na znečišťování

v minulosti a které nesouvisejí se současnými pro-vozy a procesy,

�( &�������*+���F 00

��'�����%���� ��������������2

26. března 2002 se konalo v Praze pod záštitou Ministerstva životního prostředí a Univerzity Par-dubice jednání pracovní skupiny k problematice environmentálního účetnictví na podnikové úrovni.Vzhledem k tomu, že informace o environmentálních nákladech tvoří významnou součást environ-mentálního účetnictví, bylo jednání věnováno problematice vymezení environmentálních nákladů,jejich pojetí a přístupu Expert Working Group on „Improving the role of Government in the Promotionof Environmental Managerial Accounting“ k členění environmentálních nákladů a výnosů pro potřebymanagementu podniku. Pracovního jednání se zúčastnili pracovníci Ministerstva životního prostředí,Českého ekologického ústavu, zástupci vysokých škol a podniků. V následujícím textu uvádímepojetí environmentálních nákladů, které považuje pracovní skupina za základní. (První část sérieo environmentálním účetnictví byla publikována v čísle 8 – 9, pozn. red).

&�������*+���F 00 �,

– náklady na omezování znečištění, jeho odstraňovánínebo zmírňování, nebo náklady na prevenci znečiš-tění související se stávajícími provozy a procesy,

– náklady na prevenci nebo redukci znečištěníz budoucích provozů nebo procesů.Pro manažerské rozhodování je však třeba vzít

v úvahu i další environmentální náklady.Podmíněné náklady – contingent costs – před-

stavují náklady, které mohou, ale nemusí vzniknoutv budoucnosti v souvislosti s environmentálními pro-blémy. Uvedené náklady jsou nejčastěji popisoványnapř. těmito charakteristikami: jejich očekávaná hod-nota, jejich rozsah, pravděpodobnost dosažení určitékrajní hodnoty (ta může být vyjádřena např. určitoupeněžní částkou) apod. Jejich součástí mohou býtnapř. budoucí náklady na nápravu nebo kompenzaci

v souvislosti s vypuštěním kontaminujících látek doživotního prostředí, budoucí závazky vzniklé v sou-vislosti s následky uvolnění různých komponent doprostředí a další. Uvedené náklady by mohly býtnazývány také „podmíněné závazky1“ nebo „podmí-něné náklady z odpovědnosti“.

Náklady související s image a vzájemnýmivztahy – image and relationship costs – jsouvynakládány pro ovlivnění subjektivních vjemůa dojmů zainteresovaných skupin – zákazníků,zaměstnanců, regulátorů, veřejnosti, investorů atd.Uvedené náklady by mohly být také označovány jako„náklady na image“ nebo „vztahové náklady“. Tatonákladová kategorie může obsahovat např. nákladysouvisející s veřejnými aktivitami podniku na ochranuživotního prostředí (např. „dobrovolná“ výsadba

Potenciálně skryté nákladyPožadované Před zahájením aktivity Dobrovolné (nad požadovaný

(projektu) rámec)hlášení, oznámení studie stanovišť (umístění) vztahy s veřejností v daném místě

ekoznačenívykazování příprava stanoviště monitorování, testovánímonitorování, testování, zkoušky povolovací a schvalovací řízení výcvik, výchovastudie, modelování výzkum a vývoj auditynápravná opatření engineering, zabezpečení působení na dodavatele,

výběr dodavatelůvedení záznamů instalace zprávy o vlivu podniku na životní plány prostředí výcvik, výchova, školení pojištěnídozory, dohledy, kontroly Základní náklady plánováníprokazování studie proveditelnostioznačování výrobní zařízení výzkum a vývojpřipravenost budovyzařízení na ochranu ŽP materiály nápravná opatření, recyklacelékařský dozor práce environmentální studieenvironmentální pojištění dodavatelé ochrana habitatu, vodních ploch

a mokřadůfinanční zabezpečení distribuční sítě krajinotvorba a terénní úpravyregulace znečišťování služby další environmentální projektyreakce při možných únicích konstrukce

zůstatková hodnotamanagement srážkové vody finanční podpora hnutí

Po zrušení aktivity (projektu) „zelených“, popř. různých výzkumů

management odpadů uzavření a demontáž provozůpoplatky, popř. daně likvidace (prodej) majetku

péče po uzavřenídozory stanoviště (průzkumy

daného místa)Podmíněné nákladynáklady na zabezpečení nápravná opatření soudní výlohyshody v budoucnu náhrada hospodářských škodpokuty, penálereakce na budoucí požadavky škody na majetku, na zdraví škody na přírodních zdrojíchNáklady související s image a vzájemnými vztahyimage podniku vztahy s odbor. pracovníky vztahy s věřiteli, investory

vztahy se zaměstnancivztahy se zákazníky vztahy s regulátory vztahy s okolím (v rámcivztahy s dodavateli vztahy s pojišťovateli komunity)

Obr. 1 Příklady environmentálních nákladů [1]

INFO

RMUJ

EME

0 &�������*+���F 00

stromů v obci) apod. Přínosy plynoucí z vynaloženítěchto nákladů jsou mnohdy velmi vysoké.

United States Environmental Protection Agency[1] dále poukazuje na dvě hlavní kategorie envi-ronmentálních nákladů:– náklady, které přímo „dopadají“ na podnik – tzv.

podnikové environmentální náklady a– náklady vyplývající z dopadů na jednotlivce, spo-

lečnost a životní prostředí, za které podnik neneseodpovědnost (nehradí je) – tzv. externality.Obr. 2 je grafickou prezentací rozdílů mezi podni-

kovými environmentálními náklady a externalitami.Vnitřní box na obr. 2 zahrnuje základní náklady

podniku, které jsou obvykle velmi pozorně sledovány(např. spotřebovaná práce, spotřebované materiály).Mnohé z uvedených nákladů lze přímo přiřadit odpo-vědným procesům, výrobkům nebo službám, což jeúkolem manažerského (nákladového) účetnictví.Informace o těchto nákladech jsou součástí různýchrozhodovacích úloh, např. finančních hodnocení,hodnocení efektivnosti, vyhodnocování investic apod.Z obr. 2 je zřejmé, že základní náklady jsou však pou-hou součástí nákladů podniku. Další složkou podni-kových nákladů jsou náklady, které jsou při podnika-telském rozhodování velice často opomíjeny (např.různé režijní náklady), i když jejich výše a významnejsou mnohdy zanedbatelné. Tyto „přehlížené“náklady mohou být v mnoha rozhodovacích úloháchrelevantními náklady. Pod pojmem podnikové envi-ronmentální náklady je třeba si tedy představit envi-ronmentální náklady vznikající podniku v souvislostis podnikáním, které mu jsou přičteny na vrub, tzn. zakteré nese odpovědnost. Výše těchto nákladů ovliv-ňuje výsledek hospodaření podniku.

Externality (zde se rozumí negativní externality)představují náklady, které souvisejí s dopady podni-kových činností, výrobků a služeb na prostředí a spo-lečnost, za které však podnik nenese odpovědnost,tzn. externality mu nejsou přičteny na vrub. Externa-lity zahrnují:– environmentální znehodnocování, za které podnik

není ze zákona odpovědný,– nepříznivé dopady na člověka, jeho majetek a jeho

blahobyt (např. následné dopady emisí apod.),jejichž kompenzaci právní systém nepožaduje.Součástí externalit jsou tedy např. škody způso-

bené na řekách vlivem vypouštění znečištěnýchodpadních vod, škody způsobené na ekosystémechukládáním odpadů nebo škody na lidském zdraví,zapříčiněné vypouštěním škodlivých emisí do vzdu-chu. Všechny tyto náklady jsou důsledkem činnostípodniků, které však za tyto škody většinou neplatí.Vzhledem k tomu, že zákony týkající se znečišťováníživotního prostředí jsou různé v různých státech,může být hranice mezi podnikovými environmentál-ními náklady a externalitami rovněž velmi rozdílná.Řada států vyvíjí velké úsilí, aby za externality neslodpovědnost ten subjekt, který je vyvolal, tzn. jevelká snaha internalizovat externality. V současnédobě je stanovení výše externalit velmi obtížnéa mnohdy velmi kontroverzní. Některé podniky (pře-devším v severní Americe) se snaží zmírnit dopadysvých činností, výrobků a služeb na prostředí a spo-lečnost, pokouší se stanovit výši externalit a začlenitje do rozhodování. Snahou některých organizací(např. US EPA) je, aby podniky nebraly při rozhodo-vání v úvahu pouze environmentální náklady vznika-jící podniku, ale aby své úvahy rozšířily i o externality

Obr. 2 – Podnikové environmentální náklady a externality [2]

Externality

Externality

Podnikové environmentální náklady

Environmentální náklady, které jsou velmi často opomíjenypři rozhodování (např. požadované nebo dobrovolně

vynakládané náklady, náklady vynakládané před zahájenímaktivity, v průběhu provozu nebo po zrušení aktivity, dalšírežijní náklady, podmíněné náklady, náklady související

s image a se vzájemnými vztahy)

Základní náklady podniku,které jsou brány

v úvahu při rozhodování

&�������*+���F 00 �

a i ty začlenily do procesu rozhodování (i když budouexternality vyjádřeny pouze kvalitativně).

Identifikaci podnikových environmentálních nákla-dů a externalit by mohla napomoci koncepce život-ního cyklu. Pod pojmem životní cyklus se rozumí „posobě jdoucí provázaná stadia systému výroby od zís-kávání surovin nebo tvorby přírodních zdrojů kekonečnému zneškodnění“ (podle ISO 14040). Hod-nocení životního cyklu (Life – Cycle Assessment,zkráceně LCA) představuje zhodnocení účinků naživotní prostředí související s jakoukoliv posuzovanoučinností od počátečního dobývání surovin až dochvíle, kdy se všechny hmotné zbytky zase do zeměvrátí. Pojetí životního cyklu zahrnuje nejenom podni-kové environmentální náklady, ale je charakteristické

systematičtějším a komplexnějším hodnocenímdopadů způsobených podnikovými aktivitami.

Obecně lze tedy konstatovat: Externality, kterénejsou oceněny trhem, nevcházejí do vnitřní kalku-lace ekonomických aktivit, a tudíž ani subjektů, kteréje vyvolávají. Negativní externality představují tedyurčitý únik z podnikových nákladů subjektů, které jezpůsobují, a jejich přenesení na někoho jiného bezjeho souhlasu. Je zřejmé, že podniky na rozdíl odspolečnosti budou opatření na ochranu životního pro-středí hodnotit jen z hlediska těch škod, které se jichpřímo dotýkají. I když se v praxi provádí internalizaceexternalit pomocí nástrojů makroekonomické envi-ronmentální politiky (např. pokut, poplatků, environ-mentálních daní apod.), je většinou tato internalizaceneúplná a podniky nepociťují ekonomické následkyvšech škod, jež společnosti vznikají. Škoda, kterou jepodnik ochoten zvažovat, je proto vždy nižší než sku-tečná škoda celková. V některých případech, kdypostihy za znehodnocení životního prostředí neexis-tují, anebo jsou nižší než celkové náklady spojenés realizací a provozem environmentálního zařízení,podnik absencí tohoto zařízení, tj. znehodnocováním

životního prostředí, v podstatě zlepšuje své ekono-mické výsledky, přitom však nevidí skryté potenciálnínáklady vyvolané znečištěním životního prostředív důsledku běžného procesu výroby, které jsou mno-hem vyšší.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v mnohapřípadech je velmi obtížné spolehlivě ocenit a měřitjednotlivé environmentální náklady (viz obr. 3).

Na environmentální náklady je možné se dívatz různých úhlů pohledu. Členění environmentálníchnákladů, které předkládá US EPA a Global Environ-mental Management Initiative, je podle názoru pra-covní skupiny velmi užitečné pro identifikaci environ-mentálních nákladů, uvědomění si jejich šíře a tími možnosti jejich začlenění do rozhodovacích pro-

cesů, které v podniku probíhají v rovině strategické,taktické i operativní. Smyslem začlenění environmen-tálních nákladů do rozhodování je snaha o postiženívšech skutečností, které by byly přínosem proochranu životního prostředí. Využití uvedených infor-mací jako východiska pro rozhodování by mělo smě-řovat k environmentálně příznivým řešením, kterávšak jsou spojena i s ekonomickými přínosy.

Literatura:1. EPA: An Introduction to Environmental AccountingAs A Business Management Tool: Key Concepts AndTerms. (EPA 742-R-95-001) United States Environ-mental Protection Agency, Office of Pollution Preven-tion And Toxics (MC 7409), Washington D.C. 1995 2. White, A., L., Becker, M., Savage, D., E.: Environ-mentally Smart Accounting: Using Total Cost Assess-ment to Advance Pollution Prevention. Pollution Pre-vention Review, Summer 1993, 247 – 2593. Mezinárodní účetní standardy 2000. HZ Praha,Praha 2000

Ing. Jaroslava Hyršlová, Ph.D.,Univerzita Pardubice

Základnínáklady

Skryté náklady

Podmíněnénáklady

Nákladysouvisejícís image a

vzájemnýmivztahy

Externality

Snadnější měření Obtížnější měření

1 Podmíněný závazek je podle Mezinárodních účetních standardů [3] definován jako – pravděpodobný závazek, který vznikl jako důsle-dek událostí v minulosti a jehož existence bude potvrzena pouze tím, že dojde nebo nedojde k jedné nebo více nejistým událostemv budoucnosti, které nejsou plně pod kontrolou podniku, nebo – existující závazek, který vznikl jako důsledek událostí v minulosti, avšaknení vykázán, protože není pravděpodobné, že k vyrovnání závazku bude nezbytný odtok prostředků představujících ekonomický pro-spěch, nebo částka závazku nemůže být s dostatečnou mírou spolehlivosti vyčíslena.

Obr. 3 – Spektrum environmentálních nákladů [1]

&�������*+���F 00

���&��������-��3;3<5=5.5

Brněnská pobočka jako sekce VÚV T.G.M. a samostatné pracoviště se sídlem v Brně pokrývápůsobnost ústavu převážně v regionu povodí Moravy. Svou odbornou činnost zaměřuje předevšímna systémovou ochranu vod v životním prostředí, přičemž respektuje jejich racionální využívánía funkci v krajině. V současné době rozvíjí rovněž činnosti související s nakládáním s odpadya s integrovaným přístupem k prevenci znečištění životního prostředí.

Převážnou část náplně její činnosti tvoří řešeníkoncepčních, metodických a výzkumných úkolů nebojejich dílčích částí, projektů, programů či plánů,jejichž dominantním zadavatelem je MŽP. Další náplňtvoří granty, expertizy, posudky, spolupráce na mezi-národních projektech, popř. na úkolech spojenýchs hraničními vodami. Celkem jde o 40 – 50 různýchúkolů ročně s celkovým finančním objemem přibližně28 mil. Kč.

Nedílnou součástí pobočky jsou laboratoře zajišťu-jící především primární data nezbytná pro řešení uve-dených úkolů a projektů, dále řešící samostatné nebodílčí analytické a metodické úkoly a poskytující labo-ratorní analýzy, včetně poradenství a speciálníhoanalytického servisu. Laboratoře mají zaveden vnitřnísystém řízení jakosti a jsou držitelem Osvědčenío správné činnosti laboratoře.

Výsledky odborné činnosti pobočky jsou před-nostně poskytovány veřejné správě a jsou podkla-dem pro tvorbu a uplatňování státní politiky v oblastivod. Odbornou a výzkumnou podporu účasti ČRv mezinárodních aktivitách v povodí Moravy zajišťujek tomuto účelu zřízené středisko pobočky. V zájmukomplexnosti, kvality a objektivity poskytovanýchvýsledků řešení spolupracuje pobočka kromě ostat-ních pracovišť ústavu s řadou vědeckých, výzkum-ných a odborných pracovišť zabývajících se danouproblematikou u nás i v zahraničí.

Organizačně je činnost pobočky rozdělena do čtyřoddělení, jejichž zaměření je patrné z dalšího textu.

Oddělení hospodaření s vodouJe zaměřeno na širokou škálu problematik souvi-

sejících s managementem nakládání s vodamia s příbuznými obory ochrany podzemních a povr-chových vod z hlediska udržitelnosti jejich využívánía na problematiku ochrany území před škodlivýmiúčinky vod.

V současné době jsou stěžejní úkoly oddělenízaměřeny na tyto okruhy problémů:● návrh nové koncepce systému vodohospodář-

ského plánování, včetně vypracování prováděcíchpředpisů a metodik, splňujících požadavky Rám-cové směrnice EU;

● návrh nového systému sběru a zpracování dat provodohospodářské činnosti a pro potřeby repor-tingu Evropskému společenství;

● výzkum metod analýzy, hodnocení a modelováníhydrologických jevů, zejména pro epizody extrém-ního povrchového odtoku z velkých celků povodí;

● návrh optimálních systémů ochranných opatřenípřed účinky povodní v dílčích povodích;

● vývoj metod a praktická aplikace kvantitativnía kvalitativní vodohospodářské bilance v běžném

roce a za pětiletá období;● modelování plošného znečištění ze zemědělských

půd – aplikace modelu SWAT v severní části Tře-boňské pánve a v části povodí vodní nádrže Švi-hov;

● sledování skládek v povodí řeky Moravy se zamě-řením na přímé ovlivnění vodárensky využívanýchzdrojů a výluhy ze skládek do bilance živin;

● zabezpečení vyjadřovací a posuzovací činnosti navšechny nové aktivity ovlivňující stav vod a jejichudržitelné užívání;

● spolupráce na aktualizaci a údržbě databází infor-mací o vodních tocích, mapovém zobrazení vodo-hospodářských prvků a jiných entit, včetně pří-pravy mapových podkladů v prostředí GIS;

● popularizace poznatků a školení zaměstnancůveřejné správy zejména v oboru ochrany předpovodněmi;

● tvorba videopořadů usnadňujících projednáváníotázek povodňové ochrany s veřejností a prezen-tace zmíněných témat na internetových stránkáchústavu s možností veřejné diskuse k příslušné pro-blematice;

● řízení a koordinace prací na třetí etapě ProjektuMorava a zpracování dílčích úkolů zaměřených naochranu podzemních vod;

● posuzování vlivů koncepcí a významnějších lokál-ních projektů na životní prostředí s prioritnímzaměřením na posouzení vlivu na vodní složkuprostředí.Jako příklad široké škály problematik řešených

v oddělení lze uvést např. úkol „Koncepce systémuvodohospodářského plánování a institucionálníreforma“, kde jsou v úzké spolupráci se sekcí 23v Praze formou analýz a návrhů připravovány pod-klady pro legislativní zajištění procesů vodohospodář-ského plánování, a to v souladu s požadavky Rám-cové směrnice pro činnost Evropského společenstvív oblasti vodní politiky. Přitom je třeba navazovat i navysokou úroveň soustavné koncepční činnosti ve vod-ním hospodářství České republiky a Československa,rozvíjenou již od první poloviny dvacátého století. Prů-běžné výsledky prací a postupná příprava konkrétníchprováděcích předpisů a metodik je veřejně publiko-vána na speciálních internetových stránkách ústavus možností veřejné diskuse.

Na úseku povodňové problematiky jde o celouškálu dílčích úkolů hydrologie, vodního hospodářství,ale také podpory tvorby legislativních nástrojů atd.,do kterých se promítají neurčitosti vyplývajícízejména z nahodilosti příčinných jevů povodní.V rámci úloh aplikovaného výzkumu jsou navrhoványa ověřovány efektivní přístupy, jejichž cílem je zmírnitzmíněnou neurčitost, kodifikovat vhodné přístupy

&�������*+���F 00 4

a obecné návrhy rychle promítnout do konkrétníchřešení v konkrétním povodí. Z výzkumu metod činástrojů analýzy a hodnocení povodňových situacíjde např. o modely složitých vodohospodářskýchsystémů ochrany s možností simulace operativníhořízení, modely krátkodobé hydrometrické předpovědi,koncepční srážko-odtokové modely odhadu příčinnéodezvy pro nekalibrovaná povodí, relační databázepovodňových situací pro rozsáhlá povodí atd. Studieodtokových poměrů ucelených povodí za povodňo-vých situací jsou jedním z výstupů, ve kterém jsoukvantifikovány jak parametry příčinných jevů, tak sou-časně hledána optima možných systémů ochrany.

V r. 2001 byl rovněž dokončen videofilm „Povodněa lidé - učme se s nimi žít“, distribuovaný ve 150 ko-piích vodohospodářským organizacím, úřadůma školám, který stručnou a názornou formou umož-ňuje seznámit veřejnost s nejpodstatnějšími příči-nami povodní a z toho vyplývajícími nejefektivnějšímimožnostmi ochrany před jejich účinky. V současnostije připravován další film s názvem „Povodňové sta-rosti starosty“, který bude zaměřen na názornéseznámení s riziky povodňového ohrožení obcí,s možnostmi eliminace těchto nebezpečí, s povin-nostmi uloženými povodňovým orgánům nejnižšíúrovně a s cestami nápravy nevyhovujícího stavu.

Oddělení jakosti vodPrioritním úkolem je sledování a hodnocení změn

jakosti povrchových vod s cílem přispět co nejefektiv-něji k ochraně těchto vod a jejich ekosystémů. Před-mětem činnosti oddělení je zajišťovat zejména:● sledování, hodnocení, modelování a prognózování

jakosti povrchových vod, včetně aplikace novýchzpůsobů hodnocení;

● zpracování bilance jakosti vody, včetně saprobiolo-gického monitoringu;

● sledování a hodnocení vlivu plošného a difuzníhoznečištění na jakost povrchových vod;

● modelování látkových toků živin v dílčích povodích;● hodnocení informací o stavu a vývoji zdrojů zne-

čištění a jejich vlivu na kvalitu povrchových vod,zpracování návrhů strategických plánů a opatřenípro podporu výkonu státní správy;

● hodnocení vhodnosti a účinnosti alternativníchtechnologií čištění odpadních vod;

● zpracování návrhů a doporučení směřujících kekomplexní ochraně a obnově vodních ekosystémů;

● hodnocení stavu a návrhy optimalizace dopro-vodné vegetace vodních toků;

● vypracování koncepcí a metodických postupů revi-talizace vodních toků;

● zpracování metodických postupů a příprava pod-kladů potřebných k aplikaci Rámcové směrniceEU;

● odbornou a výzkumnou podporu mezinárodníchaktivit v povodí Dunaje v rámci MKOD, odbornoupodporu nadnárodních projektů a harmonizacia koordinaci přístupů na národní a mezinárodníúrovni;

● spolupráci při řešení problematiky hraničních vodse Slovenskem;

● metodickou činnost zaměřenou na stanovení hod-not minimálních průtoků v tocích.

Nejvýznamnější je účast pracovníků oddělení nařešení jednoho ze tří stěžejních projektů zaměřenýchna problematiku ochrany vod na území České repub-liky – Projektu Morava III. Cílem je řešení komplexníochrany jakosti vod a vodních ekosystémů v povodířeky Moravy, které vychází ze záměrů Státní politikyživotního prostředí ČR a požadavků mezinárodníchaktivit v povodí Dunaje. Řešení je konkrétně zamě-řeno na snížení znečištění vypouštěného z bodovýcha plošných zdrojů, komplexní zhodnocení jakosti vod,sedimentů a bioty v tocích, zhodnocení stavu využí-vaných podzemních vod a na funkci a ochranu mok-řadů. Syntéza výsledků jednotlivých etap řešení při-náší řadu významných poznatků a údajů o stavu voda vodních ekosystémů a umožňuje formulovat návrhyopatření směřujících ke snížení zátěže vod a říčníchekosystémů, zvýšení efektivity kontroly jakosti voda účinnosti realizovaných opatření.

Za neméně významnou lze označit účast pracov-níků oddělení jakosti vod na práci střediska pro mezi-národní aktivity v povodí Moravy. Klíčovou aktivitou jezde účast pracovníků oddělení jako zástupců ČRv expertních skupinách zaměřených na hodnoceníjakosti vod, emisí a ochranu ekosystémů v rámciMezinárodní komise na ochranu Dunaje.

Jednou z činností vycházející z mezinárodníchaktivit EHK OSN na úseku monitorování a hodnoceníhraničních toků je spolupráce pracovníků oddělení seslovenskou stranou na Pilotní studii řeky Moravy. Nazákladě Memoranda o porozumění se oba státyzavázaly ke společné účasti na projektu ověřujícímSměrnici pro monitorování a hodnocení hraničníchtoků. Projekt koordinovaný holandským ústavemRIZA postoupil z fáze inventarizace a identifikace klí-čových problémů do fáze doporučení optimálníchpostupů implementace uvedené evropské směrnice.

Oddělení laboratoří Laboratoře pobočky zajišťují především:

● chemické, fyzikálně-chemické, fyzikální, biolo-gické, mikrobiologické, toxikologické a radioche-mické analýzy všech typů vod (povrchových, pod-zemních, pitných, srážkových a odpadních)a pevných materiálů vodního prostředí (sedimentů,kalů, plavenin, biologického materiálu);

● uplatňování a rozvoj metod biomonitoringu pomocímakrozoobentosu, včetně udržování databankyinformací pro ČR, stanovení saprobního indexua zhodnocení biologického stavu toku;

● rozvoj, prověřování a zavádění nových nebo pře-vzatých metod v oblasti hydrosféry (normy ISO,EN aj.) v souladu s EU;

● zpracování dat o jakosti vod, sedimentů a plaveninpro projekty řešené v rámci ústavu i mezirezortníspolupráce;

● laboratorní zázemí pro odbornou činnost pobočky;● speciální analytický servis a poradenství;● poradenskou, konzultační a expertizní činnost

v oblastech hydrochemie, hydrobiologie, mikrobio-logie, radiologie, ekologie apod.Laboratoř provádí analýzy všech typů vod i pev-

ných materiálů v širokém rozsahu ukazatelů odzákladních přes těžké kovy až po stanovení specific-kých organických látek (pesticidů, polychlorovaných

# &�������*+���F 00

bifenylů, polycyklických aromatických uhlovodíků,těkavých organických látek a zjišťování neznámýchorganických sloučenin pomocí GC-MS).

Kvalita analýz je zajištěna nadstandardním přístro-jovým vybavením a kvalifikovaným nezávislýma nestranným týmem odborníků. Těžištěm řešenýchúkolů je sledování současného stavu a vývoje jakostipovrchových vod, toků a nádrží se zaměřením naspeciální polutanty (anorganické i organické), zpraco-vávání získaných výsledků analýz (např. jako pod-kladu pro návrhy opatření), včetně vývoje a zaváděnínových analytických metod.

V současnosti laboratoř ověřuje relativně novoua perspektivní metodu sledování organických polu-tantů ve vodě pomocí semipermeabilních membrán(SPMD). Tato metoda umožňuje získat informaceo průměrném obsahu širokého spektra organickýchpolutantů (PCB, OCP, PAU, chlorfenoly, dioxinya řada dalších) v monitorovaném profilu v obdobíněkolika (4 – 8) týdnů. Vzhledem k používání mem-brán vlastní produkce se jeví způsob tohoto monito-ringu i cenově výhodný. K dalším výhodám SPMDpatří zejména možnost archivace exponovanýchmembrán (s možností pozdější analýzy vybranýchpolutantů) a výrazné snížení hodnoty meze stanovi-telnosti a detekce u většiny sledovaných sloučenin.Na základě konkrétních požadavků je laboratořschopna zabezpečit rozšíření metody pro sledovánídalších organických mikropolutantů.

Z oblasti vlivu jaderné elektrárny Dukovanya území těžby a úpravy uranové rudy v Dolní Rožíncejsou podle zaměření úkolů stanovovány též ukazateleradiochemické. Velmi široké spektrum stanovení zau-

jímají rovněž mikrobiologická stanovení, biologickéanalýzy (chlorofyl a, trofický potenciál vody aj.)a testy toxicity (na řasách a na bezobratlých). Na pra-covišti byla vybudována laboratoř molekulární biolo-gie, která se zabývá identifikací bakterií z vod poly-merázovou řetězovou reakcí.

Z biologických metod se pracoviště laboratořízaměřuje na metody založené na hodnocení spole-čenstev makrozoobentosu, a to jak s ohledem najakost povrchových tekoucích vod (saprobní index,ASPT, BMWP skóre, BBI atd.), tak s ohledem na hod-nocení biologického stavu toků. Pro hodnocení biolo-gického stavu toků byl v minulých letech na pracovištivyvinut Predikční systém PERLA. V současné doběse pracoviště podílí na zavádění metodiky Predikč-ního systému PERLA do praxe, na vývoji jednotnýchevropských metodik hodnocení ekologického stavutoků (AQEM, STAR, River Habitat Survey) a naimplementaci Rámcové směrnice (2000/60/ES).

Oddělení provozu a informatikyZajišťuje ekonomické, provozní a technické zázemí

pobočky, zahrnující zejména ekonomicko-provozníagendu pobočky, poskytování knihovnicko-informač-ních služeb, správu a provoz lokální počítačové sítěa mnohé další úkoly.

Uvedený nástin relativně širokého působeníbrněnské pobočky a dobré výsledky její dosavadnípráce dokumentují, jak je naplňováno jedno z hlav-ních poslání ústavu, kterým je ochrana vod jakozákladní složky životního prostředí.

Ing. Jaroslav Zdařil, CSc.,vedoucí pobočky VÚV T.G.M. Brno

1��(�����������>��&���(Japonská nadace Sasakawa ocenila v září nejlepší ekologické projekty, uskutečněné v České

republice v roce 2001. Ceny jako již tradičně získaly projekty, které mají nejen význam pro ochranuživotního prostředí, ale především pomáhají naplňovat pojem občanská společnost.

Japonská nadace Sasakawa Peace Foundation(SPF) spolu s Fondem Sasakawa pro střední Evropu(SCEF) uspořádaly v České republice již po osméveřejnou soutěž o nejlepší projekty v oblasti životníhoprostředí, tentokrát za rok 2001.

Soutěž, vyhlášená letos v červnu, byla jako každo-ročně určena českým a moravským nevládním,neziskovým organizacím, jejichž projekty bylynetechnologické a nekomerční povahy, významněnapomohly změnám v přístupu k ochraně životníhoprostředí a uskutečnily se v souladu s principy trvaleudržitelného života a za aktivní účasti veřejnosti.

Po vyhodnocení 15 přihlášených projektů vybralav září porota tři nejlepší projekty. Tyto výsledky potéschválilo vedení nadace v japonském Tokiu. Třikoneční vítězové získávají částku šest, čtyři a dvatisíce dolarů jako odměnu za jejich úsilí na poli roz-voje občanské společnosti. Absolutní vítěz soutěžezískává také možnost zúčastnit se týdenního studij-ního pobytu v Japonsku.

Podle rozhodnutí národní poroty v čele s před-sedou Pavlem Šremerem z České inspekce život-

ního prostředí je pořadí oceněných projektůnásledující:

1. místo: Ochrana fauny ČR za projekt Světlo pro Prahu

Citace z projektu:V České republice je přibližně tři čtvrtě milionu

sloupů a stožárů venkovního elektrického vedení. Natěchto zařízeních kvůli používaným technologiímz počátku šedesátých let hyne obrovské množstvístředně velkých a velkých druhů ptáků. Doslova sejedná o tři čtvrtě milionu nalíčených smrtících pastí,které jsou nastraženy 24 hodin denně.

Výstava Světlo pro Prahu v Národním muzeu bylaobrovským mementem – zdrcující jev, který takřkaplošně pokrývá celou republiku bez povšimnutí širšíveřejnosti, se díky výstavě alespoň na čas stal stře-dobodem zájmu. Ohlas výstavy velice napomohlorganizaci Ochrana fauny ČR a jejímu vedoucímuPavlu Křížkovi v jejich úsilí ekologizovat venkovníelektrické vedení, aby přestalo zabíjet ptáky. Posuzo-vaný projekt tak splnil obě své role výjimečně dobře:

&�������*+���F 00 :

jen díky zviditelnění problému mohlo ministerstvoživotního prostředí dát ekologizaci elektrickéhovedení do požadavků na privatizaci české elektroe-nergetiky. Kromě toho byla výstava sama o soběvýznamným počinem. Umírání ptáků představilalidem v tak syrové a tak přesvědčivé podobě, žemusela čelit zákazu. Projekt je navíc příkladem spo-lupráce všeho druhu: s provozovateli elektrickýchvedení i státní správou, s médii i dalšími nevládnímiorganizacemi, nově i s uměleckým světem, neboťi pro všechny tvůrce, kteří se na její realizaci podíleli,se stala životním vyznáním.

2. místo: Přátelé přírody za projekt Aktivizace veřejnosti Ústecka

Citace z projektu:Díky našemu projektu veřejnost třikrát prosadila

svou. Realizace projektu přinesla změny v přístupuveřejnosti k ochraně životního prostředí na Ústecku.Vytvořením několika precedentů jsme dokázalimimořádně důležitou a potěšující skutečnost, že přisprávném postupu nemusí být vůle veřejnosti vůbecignorována.

Třemi kauzami, v nichž Přátelé přírody úspěšněpodpořili veřejnost, jsou výstavba hliníkárny v Neště-micích, otevření lomu v Libouchci a záměr vybudovatdva jezy na dolním Labi. Tlak veřejnosti v Neštěmi-cích změnil postoj zdejšího úřadu. V obnovených pro-cesech a odvoláních všichni společně docílili zrušeníúzemní rozhodnutí na výstavbu hliníkárny. Při projed-náváních vlivu labských jezů na životní prostředí pod-pořila veřejnost nesouhlasné stanovisko. V diskusiporotu nejvíc zaujalo uspořádání referenda o zřízenílomu v Libouchci. Zúčastnilo se ho 74 procent opráv-něných voličů, dvakrát víc, než jich tu chodí k volbám.Devadesát devět procent zúčastněných se vyjádřiloproti lomu. Při takto vyjádřené vůli obce je nepravdě-podobné, že by úřady těžbu schválily.

3. místo: Tradice Bílých Karpat za projekt Bělokarpatský mošt

Citace z projektu :Projekt výroby jablečného moštu se dlouhodobě

spojuje s nejrůznějšími iniciativami, přičemž jarní bio-jarmark byl první z nich. Přestože na začátku bylovelmi těžké přimět místní občany ke spoluprácia k aktivní účasti na chodu celého projektu a také napřípravě bio-jarmarku, nakonec se mnoho místníchzapojilo skutečně s vervou. Příležitost k pořádání jar-ního bio-jarmarku byla jednorázová (Bartákůvhrnec), nicméně v tomto roce připravujeme podob-nou akci, a sice „Slavnost jablka“, která proběhnev době jablečné sklizně, tj. na podzim.

I když je projekt Bělokarpatský mošt úspěšnákomerční aktivita, dala mu porota přednost předmnoha dalšími projekty, protože projekt veliceúspěšně mobilizuje občanská snažení v regionusměrem k ekologickému ovocnářství a zachovánízdejších tradičních odrůd ovoce. Je následováníhod-ným příkladem místní spolupráce – lidí i nejrůznějšíchekologických organizací s obcí.

„Jsme rádi, že se soutěže zúčastnilo velké množ-ství organizací“, řekl pan Takashi Shirasu z japonské

Nadace Sasakawa na slavnostním vyhlašovánívýsledků. „Pečlivě jsem pročetl všechny projektya musím říci, že řada z nich je jedinečných, rád bychtakové viděl i u nás v Japonsku“. Poslanec Miloš Kuž-vart, který je nejdéle sloužícím členem poroty, ocenil,že japonská nadace podporovala ekologické organi-zace i v době, kdy byla řada z nich na seznamu tero-ristických organizací ministerstva vnitra. Zdůraznil, žeprojekt na ochranu ptactva před dráty elektrickéhovedení už se úspěšně rozšířil i k našim sousedům doPolska, Maďarska a na Slovensko. „Člověk by nevěřil,jak se dá taky dělat ochrana fauny – tím, že uspořádámdrastickou výstavu, kterou navštíví na 120 000 lidí...“

Zástupce vítězné organizace Pavel Křížek pakpromítl film, na kterém je jasně vidět obrovské utr-pení, které ptákům popálení proudem způsobuje.Film je velmi drastický a působivý a jistě i díky němudostal ČEZ jako jednu z podmínek privatizace, že do10 let zabezpečí všechny sloupy elektrického vedeníproti dosedání ptactva.

Pla

Vítězné projekty z minulých let1994 Hnutí Duha: Nakladatelský projekt Poslední

generace1995 Hnutí Duha: Energetické brigády (zateplování

budov)1996 EkoWatt: Energetická ekologizace obce Boží

Dar v Krušných horách1997 Sdružení pro ochranu přírodního útvaru

vrch Val u Plzně: Záchrana vrchu Val 1998 Děti Země: Rozemeleme Český kras

do cementu?1999 UŽ – Tuž se, Broumovsko!: Oživení

Broumovska2000 Ekologický právní servis: Uspořádání

místního referenda v Táboře2001 Ochrana fauny ČR: Světlo pro Prahu

Pavel Křížek přebírá diplom za vítězný projekt.Foto: J. Plamínková

? &�������*+���F 00

Prvního ročníku soutěže o nej-lepší biopotravinu se zúčastnilo18 přihlášených výrobků, kteréhodnotila sedmičlenná komisesložená ze zástupců Státníhozdravotního ústavu, Kontroly eko-logického zemědělství KEZ,Svazu ekologických zemědělcůPRO-BIO, Nadace Partnerstvía grafického studia Kobra design.

„Biomošt z Hostětína nás zau-jal zejména vynikající nutričníjakostí čistě přírodního produktu, který je jediným pří-rodním nealkoholickým ovocným nápojem na českémtrhu,“ potvrdil výsledek předseda komise Mgr. TomášRůžička za Nadace Partnerství, „velmi dobře bylo hod-noceno užití ekologického vratného obalu a vydařenégrafické zpracování etikety, která vhodně propagujechráněnou známku „bio.“ Komise dále ocenila, že jdeo regionální produkt, který napomáhá uchování původ-ních odrůd ovoce v Bílých Karpatech a přispívák obnovení zdejší tradice jeho zpracování.

Vedle ocenění „Česká biopotravina roku 2002“ zís-kaly čestné ocenění společnosti PRO-BIO s.r.o., StaréMěsto pod Sněžníkem za novou řadu Bio Harmonie,Pekárny KaK spol. s r.o. za čerstvé biopečivo a biotě-

stoviny a Farma Pollau rodinyAbrlových z Pavlova za paletubiokoření.

Soutěž „Česká biopotravinaroku 2002“ vyhlásily Svaz ekolo-gických zemědělců PRO-BIOŠumperk a Nadace PartnerstvíBrno ve spolupráci s veletržnísprávou Terinvest, pořadatelemveletrhu Harmonie 2002. Odbor-ným garantem soutěže byla Kon-trola ekologického zemědělství

KEZ, o.p.s. Chrudim. Hlavními kritérii hodnocení bylakvalita biopotravin (vhodnost z hlediska zdravé výživy,organoleptické vlastnosti, kvalita zpracování atd.), obal(obalový materiál, grafické zpracování, srozumitelnosta kvalita informací na obalu, využití známky „bio“ atd.)a doplňková hlediska (originalita, původ, regionalita,inovativnost atd.).

Ing. Radomil Hradil, Ing. Jiří Urban a Ing. Renata Osladilová,

Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO

Tel. a fax: 649/214586Mobil: 603/251916 (Urban), 737/768010 (Osladilová)E-mail: pro-bio@pro-bio.cz, internet: www.pro-bio.cz

����-�� �4����������������������������%��������

��-����#�������<���������������������&���

Titul „Česká biopotravina roku 2002“ získal jablečný biomošt občanského sdružení Tradice BílýchKarpat z Hostětína. Slavnostní vyhlášení proběhlo 20. září na Dni ekologického zemědělství v rámcipražského veletrhu zdravého životního stylu Harmonie. Vítěz soutěže získal právo používat na oce-něném výrobku logo „Česká biopotravina roku“ a peněžní odměnu ve výši 20 000 Kč.

Jadernička moravská, Kožuchy, Panenské české,Svatojánky, Rozmarýnky… tato kouzelná jména skrý-vají pestrou škálu barev, tvarů, vůní a chutí, jimiž sevyznačují plody starých odrůd jabloní rostoucíchv Bílých Karpatech. Zatímco některé sorty se hodí napřímý konzum, jiné jsou lepší na mošty, víno, destiláty,povidla nebo k sušení. V minulosti se toto ovoce pou-žívalo i při léčbě různých onemocnění a dodnes patřído moravské kuchyně. Hrálo také důležitou ekonomic-kou roli jako zdroj obživy místních obyvatel. Zpracováníplodů tradičními technologiemi se snaží obnovit občan-ské sdružení Tradice Bílých Karpat.

Uchování mizejícího bohatství krajových ovocnýchodrůd bylo jedním z prvotních impulsů pro vznik tohotoobčanského sdružení v r. 1998. Sdružení se podílí namapování starých odrůd ovoce v regionu, na udržovánígenofondového sadu založeného v roce 1991 u Velkénad Veličkou, na vysazování krajových ovocnýchodrůd. Trvale je však možné uchovat staré odrůdyovoce jen tehdy, bude-li zajištěno zpracování jejichplodů. Proto zahájila Tradice Bílých Karpat s pomocílucemburského ministerstva životního prostředí v roce2000 výrobu selského moštu, zčásti i v kvalitě bio.

„Jablečný mošt z Bílých Karpat je vyráběn výhradně

Bioprodukt a Biopotravina jsou definovány záko-nem o ekologickém zemědělství č. 242/200 Sb. Bio-produkty jsou suroviny rostlinného nebo živočišnéhopůvodu, získané v ekologickém zemědělství a určenék výrobě biopotravin, na něž bylo vydáno osvědčenío původu bioproduktu. Mezi bioprodukty patří napří-klad zelenina, obiloviny, olejniny, přadné a aromatickérostliny, ale také syrové mléko, vejce nebo maso –veškeré zemědělské produkty. Biopotravina je potra-vina vyrobená za podmínek uvedených v zákoněo ekologickém zemědělství a splňující požadavky najakost a zdravotní nezávadnost stanovenou zvláštnímipředpisy, na nichž bylo vydáno osvědčení o původubiopotraviny.

Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO je celo-státní nevládní nezisková organizace sdružující rol-níky, zpracovatelské a obchodní organizace, spotřebi-tele, školy a podniky služeb orientující se na produktyz ekologického zemědělství. V současné době tvoříjeho členskou základnu přes 400 podniků zemědělsképrvovýroby, s celkovou výměrou 110 000 ha. Společ-

nost se výrazně podílí natvorbě a novelizaci legis-lativních norem v ekolo-gickém zemědělství a jeaktivním propagátoremekologického zemědělstvív České republice.

&�������*+���F 00 %

Ekologická poradna Vita po-skytuje bezplatně environmentálníporadenství pro veřejnost – radía pomáhá občanům řešit problémytýkající se životního prostředí. Jed-nou z forem poradenství je mimojiné vydávání informačních letákůa publikací. Mezi úspěšné publi-kace Vity patří Ekomapa Ostravys informacemi o životním prostředí,vydaná jako příruční pomocník proty, kterým není životní prostředílhostejné.

Informačních materiálů o život-ním prostředí již bylo napsánospousta. Často ale bývá problé-mem všechny informace zazna-menat na jednom místě. Materiál tak může být pře-sycen informacemi a lidé pak snadněji některé z nichpřehlédnou, nepřečtou. Mapa je ale něco jiného, jelákavá, čtivá a pro lidi atraktivní. V Ekomapě Ostravyjsou zanesena témata, která občany zajímají, jakonapř. odpady, zeleň ve městě, biopotraviny.

O úspěšnosti Ekomapy svědčí nejlépe to, ženáklad 1000 kusů byl rozebrán během několika hodina že zájem občanů o ni nadále přetrvává. Je vidět, žese občané zajímají o životní prostředí v okolí svéhobydliště (např. kde se v blízkosti jejich bydlištěnachází kontejner na separovaný odpad, proč sekácejí stromy v blízkém parku, kudy vede nejbližšícyklostezka…) a jsou ochotni pro jeho zlepšení něcoudělat (např. začít odpad separovat, uklidit černouskládku v přírodní rezervaci…).

Proto chystáme její další vydání ve větším nákladu,aby se dostala do rukou co nejvíce zájemcům.V novém vydání budou zohledněny připomínkya podněty občanů, které od začátku evidujeme.

Její úspěšnost je dále možné vidět i v tom, že sestala inspirací pro ostatní – zájem o „vlastní“ Eko-mapu projevila další města prostřednictvím spřátele-ných poraden v rámci STEP. Pro obec to může býtbezesporu zajímavá forma, jak informovat lidio věcech týkajících se životního prostředí, jak zvýšitjejich zájem o životní prostředí a o jeho zlepšení, jakje podpořit k aktivitě a k tomu, aby sami pro zlepšeníživotního prostředí chtěli něco udělat.

Ostravská Ekomapa je první svého druhu v Českérepublice. Je vytištěná na formátu A1 a skládá se,jako každá „správná“ mapa, ze samotného mapo-vého listu (v měřítku 1 : 18 000), na jehož rubu jedoplněna textovou částí.

Mapový podklad poskytlo Statutární městoOstrava. V mapové části nalezneme environmentální

informace o Ostravě – chráněnáúzemí, významné krajinné prvky,památné stromy, stanice naměření imisí, čistírny odpadníchvod, sběrny odpadů, kontejneryna separovaný odpad, síť cyklos-tezek, prodejny biopotravina další. Celkem bylo do Ekomapyzaneseno 19 mapových prvků.Sběr dat probíhal v roce 2001 –podíleli se na něm také dobrovol-níci Vity a studenti navštěvujícíEkolyceum, byly oslovovány pří-slušné instituce a organizace.

Textová část na rubu mapy při-náší informace a rady, kam se lidémohou obrátit v jednotlivých pří-

padech možného ohrožení životního prostředí, takaby se problém řešil na správném místě a s dosta-tečnou pružností. Text je rozdělen do osmi tematic-kých kapitol (Zeleň, Zvířata, Voda, Ovzduší, Odpady,Veřejný pořádek, Hluk, Stavby). V každé kapitolejsou uvedeny příklady nejčastějších otázek k tématuvčetně odpovědí doplněné kontakty na instituce, nakteré je třeba se obrátit. Na závěr je uveden seznamsběren druhotných surovin v Ostravě, jednotlivéúřady městských obvodů a přehled nejdůležitějšíchinstitucí v oblasti životního prostředí ve městě.

Nevýhodou Ekomapy Ostravy je to, že při zvole-ném měřítku (1 : 18 000) nebylo možné na mapovémlistu zobrazit celé území Ostravy a okrajové částiměsta tak v mapě chybějí. Dané měřítko bylo použitopro zachování přehlednosti mapy. Ekomapa je alek dispozici také v digitální formě. Digitální podobapokrývá celé město a umožňuje interaktivně zobra-zovat další informace k prvkům na mapě, např.k památným stromům jsou připojeny informaceo jejich věku, výšce, jejich český i vědecký název…Digitální zpracování zároveň umožňuje měnitměřítko mapy a zobrazovat ji v detailu.

Ekologická poradna kromě environmentálníhoporadenství pořádá semináře a besedy prozástupce veřejné správy, veřejnost, podnikatele,nabízí obcím např. návrh odpadové kampaně včetněvýtvarného i textového zpracování informačníchmateriálů, nabízí pomoc při vedení jednání a připsaní projektů. V prostorách ekologické poradny senachází environmentální knihovna s více než 2200tituly knih, časopisů a videokazet a s dalšími infor-mačními materiály.

Mgr. Šárka Kalousková,Ekologická poradna Vita

)�� ��������%(

PŘED

STAV

UJEM

Ez místních odrůd. Vylisovaná šťáva je nefiltrovaná a popasterizaci je bez jakýchkoliv chemických přísadplněna do skleněných lahví. Rozdíl v chuti je patrný,ochutnejte!“ říká Radim Machů, který má na starostilisování moštů v Hostětíně. Navíc je stále větší podílzpracovaných jablek osvědčený Kontrolou ekologic-

kého zemědělství KEZ o.p.s. a hotový mošt neseochrannou známku BIO.

Více informací:Tradice Bílých Karpat, Hostětín 4, 687 71 BojkoviceTel.: 0633/641040, fax: 0633/641854e-mail: tbk@ecn.cz, internet www.tradicebk.cz

Zpravodaj MŽP vydává Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, 100 10 Praha 10-Vršovice, tel.: 267 122 549 �

Odpovědná redaktorka RNDr. Jana Plamínková, tel.: 251 817 302, e-mail: jplaminkova@volny.cz � Admi-nistrace a objednávky SEVT a. s., Pekařova 4, 181 06 Praha 8-Bohnice, tel.: 233 551 711, fax 233 553 422, e-mail:sevt@sevt.cz � Roční předplatné Věstník&Zpravodaj MŽP s přílohou EIA 500,– Kč � Sazba: Informica, vytisklaTiskárna PeMa, Praha � Vychází 12× ročně � Číslo 11/2002 předáno do tisku 2. 10. 2002.

ISSN – tištěná verze 0862-9005

Ministr životního prostředí Libor Ambrozek a velvyslanec Evropské komise v České republiceRamiro Cibrián se zúčastnili Evropského dne bez aut v Českých Budějovicích. V neděli 22. září 2002 odjeli ráno společně z Prahy vlakem do Českých Budějovic. Průběh návštěvy zachy-cuje naše fotoreportáž.

Ministr Ambrozek pochválil České Budějovice, že se zapojily do Evropského dne bez aut, a vyzvedl přitom důležitou spolupráci občanů s místní samosprávou – bez ní se totiž akce, při které se uzavře částměsta pro auta, dělat nedá. Podle ministra jsou důležité cyklistické stezky, občané by měli více jezdit nakolech a více chodit pěšky. Velvyslanec Cibrián zdůraznil, že akce jako Evropský den bez aut ukazují, žese Česká republika už neodlišuje od zemí Evropské unie. „Jsem rád, děti, že jste přišly a soutěžily. Na shle-danou u nás v Evropské unii“, řekl nakonec. Pla

Foto: Eva Veverková

.�������%��%(���������%���)%��������������

1. Primátor Českých Budějovic Miroslav Tetter (uprostřed) a další představitelé města vítají minis-tra Ambrozka a velvyslance Cibriána na vlakovémnádraží.

2. Společně všichni došli pěší procházkou nanáměstí Přemysla Otakara II., kde se konalyhlavní akce k Evropskému dni bez aut.

3. Na náměstí,které bylo uzavřeno pro auta, si ministr vyzkoušel jízdu na tříkolce pro postižené....

4. ...a dětem nakreslil vláček

5. Ramiro Cibrián se zúčastnil soutěží pro děti. 6. Ministr a velvyslanec si prohlížejí dětské kresby k Evropskému dni bez aut.