1

MAKROEKONOMIE

Hodnocení výkonnosti ekonomiky

Produkt = toková veličina, udává hodnotu finálních statků a služeb, vytvořených za určité období HDP = nejvýznamnější produkt, souhrn finálních statků a služeb v určité eko, vytvořených za rok či čtvrtletí Finální statky – spotřební zboží, investiční statky a exportované zboží Meziprodukty – vstupy podniků, které je jednorázově spotřebovávají nebo zpracovávají Metody výpočtu HDP � Výrobní (odvětvová) metoda - produkt získáme jako sumu přidaných hodnot v primárním, sekundárním a

terciárním sektoru. Tím, že sčítáme jen přidané hodnoty, vyhneme se tak dvojímu započítávání meziproduktů (což by HDP zkreslovalo)

� Výdajová (spotřební) metoda - sčítáme výdaje na nákup finálních statků HDP = spotřební výdaje + investice + vládní nákupy + čistý export … HDP = C + I + G + NX � Důchodová (nákladová) metoda - sčítáme důchody, které plynou majitelům VF, a to před jejich zdaněním

(mzdy a platy, úroky získané domácnostmi a vládou, renty, důchody ze sebezaměstnání a zisky firem (zisky před zdaněním a také jejich rozdělení společníkům či akcionářům). Sečtením dostaneme čistý domácí důchod a pokud k němu přičteme odpisy (tedy znehodnocení kapitálu), získáme hrubý domácí důchod)

Domácí produkt a národní důchod, hrubý a čistý produkt

- Hrubé soukromé domácí I se skládají ze 2 částí: investice obnovovací (restituční) Ir a investice čisté In → odečteme-li od HDP restituční investice → dostaneme čistý domácí produkt ČDP.

- alternativou k HDP je hrubý národní důchod HND (dříve hrubý národní produkt) - HDP odpovídá na otázku, kde se vytvořila nová hodnota, - zatímco hrubý národní důchod HND odpovídá na otázku, kdo vytvořil novou hodnotu (nezáleží tedy, zda

bylo výsledků dosaženo doma či v zahraničí) - HND = HDP - důchody z VF ve vlastnictví rezidentů + důchody z VF ve vlastnictví rezidentů, pokud je

získali v zahraničí - Čistý národní důchod ČND = HND – obnovovací I

Nominální a reálný produkt

- HDP je hodnotová veličina, oceňuje finální zboží a služby jejich cenami - pokud zboží a služby vyjádříme v běžných cenách (tedy v tržních cenách aktuálního, právě probíhajícího

období) získáme nominální produkt. - změny nominálního produktu odrážejí nejen změny ve vývoji vyrobeného zboží, ale i změny cen - abychom postihli pouze změnu fyzického objemu vytvořené produkce, používáme reálný produkt - pro ten se zavádějí stálé ceny (tedy ceny základního, referenčního období – roku). - v referenčním roce se stálé a běžné ceny shodují, a proto se rovná i reálný a nominální produkt

Národní bohatství

- HDP je až moc ekonomický ukazatel a neintegruje mimoekonomické aspekty důležité pro život člověka a fungování celé společnosti

- proto se zavádí národní bohatství, což je stavová veličina a zahrnuje i hodnotu disponibilních přírodních zdrojů, hodnotu lidského činitele a sociální kapitál v podobě kvality mezilidských vztahů, kterými společnost disponuje k určitému okamžiku.

Cenová hladina a měření jejich změn

- sledujeme-li všeobecnou úroveň cen v ekonomice, mluvíme o cenové hladině P - vývoj cenové hladiny sledujeme pomocí cenových indexů

2

���� CPI (index spotřebitelských cen) - výhodou je jeho operativnost, která umožňuje snadné zjištění pohybu cenové hladiny i v krátkých časových

intervalech (např. měsíčních) - v ČR je CPI tvořen dle spotřebního koše s cca 800 položkami, spotřebovávaného průměrnou domácností, tyto

položky agregovány do 12 skupin (např. potraviny) a každá položka má fixní váhu: CPI = ∑ pt

i q0i / ∑ p0

i q 0i 0…základní období, t…běžné období, p…cena, q…množství

- nevýhodou CPI je neproměnnost spotřebního koše - někdy tedy nereflektuje nově zaváděné výrobky (tehdy mobily, počítače), které se třeba významně podílí na spotřebních výdajích domácností - ceny těchto módních hitů rostou rychlým tempem a jejich nezahrnutí může skutečnost zkreslovat, vliv má také změna kvality výrobků během sledovaného období.

���� PPI (index cen výrobců)

- je analogií CPI, jde o index cen průmyslových výrobců, zemědělských producentů, stavebních prací - koše tak obsahují suroviny, polotovary a služby používané v příslušných činnostech - stejně jako CPI, i zde se pracuje s fixními vahami, kdy změny v PPI signalizují budoucí změny CPI.

���� Deflátor HDP

- nástroj k měření pohybu cenové hladiny, vypočítá se jako podíl nominálního a reálného HDP IPDt = ∑ pt qt / ∑ p0 q t * 100 pt…cena výrobku v běžném roce, p0…cena v základním období, qt…váha (podíl výrobku či služby na celkovém produktu)

- HDP zahrnuje všechny statky vytvořené v ekonomice, košem jsou tedy všechny statky, jež jsou součástí sledovaného ukazatele produktu

- používáme jako váhu vždy reálný produkt aktuálního období, a tak jsou váhy statků proměnlivé a odpadá problém změn kvality zboží a struktury jeho nákupů (viz CPI a PPI)

- na rozdíl od CPI zahrnuje širší okruh statků, což znesnadňuje výpočet a zahrnuje jen statky vyráběné v domácí eko, což může být zdrojem nepřesností

Míra inflace π - tempo změn cenové hladiny v čase

π = (P1 – P0) / P0 * 100 P1 … cenová hladina v běžném období, P0 … cenová hladina v základním období

- úroveň cenové hladiny se nejčastěji měří pomocí CPI – ale vývoj CPI není obvykle identický s vývojem míry inflace, existuje mezi nimi ale těsná korelace (také proto, že výdaje domácností na finální produkci představují největší složku HDP), ale její vývoj není shodný.

- cenový index nabývá hodnoty vyšší než 100 % v případě inflace, nižší než 100 % v případě deflace. - Inflace = všeobecný růst cenové hladiny a s tím spojený pokles kupní síly peněz (opakem je deflace) - Dezinflace = zpomalení tempa růstu cenové hladiny, opakem je akcelerující inflace (narůstající

tempo zvyšování cenové hladiny) 3 stupně inflace:

� Plíživá (mírná) - jednociferná hodnota míry inflace, nesnižuje důvěru v měnu, uzavírané smlouvy většinou obsahují nominální peněžní údaje

� Pádivá – míra inflace v desítkách procent, ztráta důvěry v měnu (používá se indexování nominálních veličin k vybrané cizí stabilní měně)

� Hyperinflace - tisíc a více procent, zhroucení měny, přechod na barterovou směnu nebo za cizí měnu, řešením je měnová reforma

Platební bilance = účetní výkaz, zachycuje transakce mezi devizovými tuzemci a cizozemci - zahrnuje několik účtů: běžný, kapitálový, finanční účet, změna rezerv a saldo chyb a opomenutí. - běžný účet zachycuje export a import zboží a služeb → rozdíl se označuje jako výkonová bilance - dále zachycuje bilance důchodů (výnosů) a transferů – v bilanci důchodů jsou transakce, související s převody pracovních a majetkových důchodů ze zahraničí do domácí eko nebo naopak – bilance

transferů znázorňuje převody transferových plateb mezi domácí eko a zahraničím (jde o vládní či soukromé transfery), kapitálový účet zachycuje kapitálové transfery.

- finanční účet zobrazuje toky K. Zde rozlišujeme přímé a portfoliové investice (přímé jsou dlouhodobější a jsou spojeny s nabýváním takových majetkových podílů ve firmách, které poskytují investorům možnost ovlivňovat

3

chod firmy, portfoliové jsou krátkodobější, jde o mnohem nižší podíly na kapitálu ve firmách), dále finanční účet obsahuje pohledávky a závazky ze zahraničního obchodu, převodu důchodu a transferů, arbitráží atd

- změna rezerv zachycuje změnu devizových rezerv CB (držené devizy, zlato) - rozdíly mezi změnou běžného, kapitálového a finančního účtu a změnou rezerv pak dorovnávají chyby a

opomenutí. Pozn.: zjednodušme si strukturu PB: v BÚ nebudeme řešit bilanci důchodů a transferů, a tak BÚ zredukujeme do podoby čistých exportů (tj. do podoby výkonové bilance). Kapitálový účet zahrneme pod finanční účet – toto saldo označíme jako čistý tok K (chyby a opomenutí ignorujeme). Rovnováha PB nastane, když se součet čistých exportů (výkonové bilance) a čistého toku K bude rovnat nule (tak nebude vznikat tlak na změnu rezerv). MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK

- výsledky ekonomiky jsou závislé na vývoji: růstu HDP, míry inflace, míry nezaměstnanost a vyrovnanosti pozice země vůči zahraničí.

- souběh těchto 4 ukazatelů se vyjadřuje pomocí magického 4-úhelníku – na polopřímky osového kříže se nanášejí v % hodnoty tempa růstu HDP, míry inflace (π) a nezaměstnanosti (u) a podíl schodku BÚ platební bilance (BÚ/HDP) na HDP.

- příznivý vývoj hospodářství je charakteristický zvětšováním čtyřúhelníku - také toto je nutno brát s rezervou, jelikož jedna a tatáž plocha může vysílat o zdraví eko rozdílné

signály (v závislosti na tom, jak se na ní jednotlivé veličiny podílejí): � vyrovnaná obchodní bilance je super, ale nic neříká o technologické úrovni země (může být

totiž dosažena jak vývozem surovin, tak i špičkových výrobků s vysokou přid. hodnotou) � plocha 4-úhelníku závisí na tempu růstu HDP, nikoli na jeho dosažené úrovni (větší plochou

se proto může vyznačovat chudá země s vysokým tempem růstu než země bohatá, ale s polovičním tempem růstu) � nezaměstnanost je vnímaná jako větší hrozba než inflace (ale na osách jsou obě veličiny uváděny v lineárním

měřítku) → s tím úzce souvisí tzv. ukazatel mizérie (součet míry inflace a míry nezaměstnanosti). Podle něj se nacházejí ve stejné situaci země, kde jedna má míru nezaměstnanosti 3 % a inflace 8 %, zatímco druhá má hodnoty obrácené.

Makroekonomické identity � Identita = rovnost mezi 2 a více proměnnými, která platí vždycky za všech okolností, i za předpokladu

libovolných změn proměnných, případná odchylka je vyrovnána odpovídající změnou na opačné straně (k porušení rovnosti nemůže nikdy dojít)

� Makroekonomická identita = relace mezi makroekonomickými veličinami, kde veličiny, které vstupují do této relace, vykazují vůči sobě poměr trvalé totožnosti, identit je celá řada:

� HND = HDP + saldo zahraničních důchodů (neboli čisté prvotní důchody od nerezidentů, budeme nazývat

bilance výnosů BV, která je součástí běžného účtu), tedy: HND = HDP + BV � Současně HDP = C + I + G + NX → HND = C + I + G + NX + BV � Spotřeba a úspory jsou tvořeny z disponibilního důchodu, který zjistíme z HND tak, že přičteme čisté běžné

transfery od nerezidentů a nerezidentům, které ztotožníme s bilancí transferů BT běžného účtu platební bilance (jde o stejný vztah jako v případě bilance výnosů a čistých prvotních důchodů od nerezidentů a nerezidentům) a odečteme čisté daně: YD = HND – NT + BT

4

� disponibilní důchod bude buď spotřebován nebo bude uspořen, tedy: YD = C + S → HND = C + S + NT - BT � → nyní máme 2 alternativní vyjádření HND, čili: C + S + NT – BT = C + I + G + NX + BV � Identitu zjednodušíme, když zavedeme fci rozpočtového salda: BS = NT – G � a funkci běžného účtu: BÚ = NX + BV + BT → čili identita bude mít tento tvar: (S – I) + BS = BÚ Poslední rovnice:

- na levé straně je saldo soukromého domácího sektoru (rozdíl úspor S a investic I), které vyjadřuje změnu věřitelské či dlužnické pozice v soukromém sektoru ve sledovaném období.

- dále je zde rozpočtové saldo, které vyjadřuje změnu věřitelské či dlužnické pozice ve veřejném sektoru, na pravé straně máme BÚ, který vyjadřuje změnu věřitelské či dlužnické pozice domácí ekonomiky vůči zahraničí.

1. Spotřeba a investice

KRÁTKÉ OBDOBÍKRÁTKÉ OBDOBÍKRÁTKÉ OBDOBÍKRÁTKÉ OBDOBÍ - produkt se nemusí nacházet na úrovni potenciálního produktu, jak je tomu v LR

� fixní cenová hladina – můžeme tedy ztotožňovat reálné a nominální veličiny � dostatečná zásoba práce – firmy mohou najmout dodatečné pracovníky bez jakéhokoliv omezení a

to za stejnou neboli fixní nominální mzdu (je rigidní cenová hladina, tak je i fixní reálná mzda) � dostatečná zásoba kapitálu – chtějí-li firmy toho vyrobit více, nejsou limitovány množstvím K, tj.

svými výrobními kapacitami � nedochází k technologickému pokroku – velikost potenciálního produktu tak nekolísá, nemění se

- skutečně vytvořený produkt se nachází pod potenciálem, tzn. mezera produktu - v SR je produkt určen jen agregátní poptávkou, tato část je tedy výkladem agregátní poptávky!

Spotřebou domácností chápeme jejich výdaje na:

� Netrvanlivé výrobky (předměty krátkodobé spotřeby) – př. potraviny, denní tisk, tabák � Trvanlivé výroby (předměty dl. spotřeby) – př. auta, elektronika, nábytek � Služby – př. doprava, vzdělávání, rekreace

Keynesova teorie spotřeby

� autonomní spotřeba (Ca) - její výše je nezávislá na disponibilním důchodu domácnosti (i při nulovém disponibilním důchodu přece jen něco spotřebovávají, např. základní potraviny)

� indukovaná spotřeba (cYD) – její výše závisí na disponibilním důchodu domácnosti.

- Fci spotřeby: C = Ca + cYD - Disponibilní důchod (YD) = důchod, který mají domácnosti skutečně k dispozici:

YD = Y – Ta – tY + TR Y…produkt, Ta… autonomní daně, tY… důchodové daně, TR…transfery

- Disponibilní důchod mohou domácnosti použít 2 způsoby: určitou jeho část mohou utratit na

spotřební výdaje a zbývající část mohou uspořit (S), tedy: YD = C + S

- z rovnice C = Ca + cYD vidíme, že závislost spotřeby na disponibilním důchodu je vyjádřena veličinou c – ta se nazývá mezní sklon ke spotřebě (MPC) a udává, jak se změní spotřeba, jestliže se disponibilní důchod změní o jednotku: c = ∆C / ∆YD , 0 < c < 1

5

- velikost MPC se pohybuje tedy mezi 0 a 1 – tedy pokud z dodatečného důchodu neutratí domácnost nic a vše uspoří, bude MPC nula

- pokud utratí za spotřebu celý dodatečný důchod, bude MPC jedna.

Graf:

- Spotřební fce vychází z průsečíku s vertikální osou, odpovídající velikosti autonomní spotřeby.

- Spotřební křivka je lineární a její sklon je dán mezním sklonem ke spotřebě MPC.

- Při růstu autonomní spotřeby by se křivka posunula rovnoběžně nahoru, při poklesu dolů.

- Při růstu MPC by byla spotřební křivka strmější, při poklesu plošší.

- Křivka 45° spojuje body, v nichž se YD = C. - Pouze při YD0 je celý YD vydán na spotřebu. - Při nižším YD je C vyšší než YD. Při vyšším

YD než YD0 je C menší než YD. Průměrný sklon ke spotřebě (APC) = jaká část celého YD připadá na spotřebu APC = C / YD

→ s růstem YD spotřeba sice absolutně roste, ale její podíl na YD klesá → klesá APC.

- APC vyjadřuje sklon paprsků vedoucích z nuly a protínajících body na křivce spotřeby.

- čím vyšší je YD, tím nižší bude APC. - klesající APC je způsoben existencí

autonomní spotřeby, APC je vyšší než MPC, a s růstem YD se k MPC přibližuje. Úspory

- disponibilní důchod mohou domácnosti použít buď na spotřebu C nebo na úspory S, vývoj úspor spojen s vývojem spotřeby domácností … rovnice úspor: S = - Sa + sYD

Sa … autonomní úspory, jejich výše bude v absolutní hodnotě stejná, jako je výše autonomní spotřeby (autonomní spotřeba udává velikost spotřeby při nulovém YD a je financována z dřívějších úspor → proto mají Sa znaménko minus), sYD … indukované úspory - závisejí na velikosti YD. Mezní sklon k úsporám = jak se změní úspory, pokud se změní YD o jednotku: s = ∆S / ∆YD 0 < s < 1 … c + s = 1 Graf: - křivka úspor vychází ze záporné osy ve výši autonomních

úspor Sa, které se absolutně rovnají autonomní spotřebě. - při YD0 je celý důchod vydán na spotřebu, proto úspory

protínají horizontálu, nalevo od bodu spotřeba převyšuje YD, proto dochází k čerpání úspor (jejich výši odpovídají horizontálně vyšrafované plochy).

- napravo od bodu je spotřeba nižší než YD, proto dochází ke kladným úsporám (vertikálně vyšrafované plochy).

- mezní sklon je podél křivky úspor konstantní.

6

I zde sledujeme průměrný sklon k úsporám APS = říká, jak velká část z YD připadá na úspory: APS = S / YD … a platí: APS + APC = 1 Pozn.: APS je menší než MPS a s růstem YD roste a blíží se k MPS !!! Část C závisí na běžném YD, APC s růstem YD klesá a blíží se (svrchu) k MPC a APS s růstem YD roste a blíží se (zdola) MPS. Model mezičasové volby

- zkoumá, jak se jeden spotřebitel rozhoduje o spotřebě během různých období života - pro zjednodušení: řešíme období 1 (současnost) a období 2 (budoucnost) … spotřeba v obou

obdobích má vždy pozitivní preference, TU závisí na velikosti spotřeby v 1. a 2. období, fce užitku: U = f (C1, C2)

- na obrázku jsou zachyceny IC typického spotřebitele, IC vyjadřuje veškeré kombinace spotřeby v 1. a 2. období, které přinášejí stejný TU, její sklon je dán ochotou spotřebitele nahrazovat spotřebu v 1. období spotřebou ve 2. období. Čím vzdálenější je IC od počátku, tím vyšší TU na ní ležící kombinace spotřeby přináší spotřebiteli

- IC vyjadřují přání spotřebitele, jak kombinovat spotřebu C v různých obdobích, ale je také něčím limitován, a to očekávaným příjmem za tato 2 období (protože rozděluje svůj život na 2 období)

- nyní budeme předpokládat podmínky dokonalé jistoty (známe důchod spotřebitele v jednotlivých obdobích), ceny, za které nakupuje, jsou stejné v obou obdobích, spotřebitel také zná úrokovou míru, za kterou by spořil (a bude tak díky ir úročen jeho vklad) nebo za kterou by si půjčil na spotřebu

- navíc uvažujeme DK na trhu kapitálu (takže není nikým omezen, kolik si může půjčit nebo kolik může spořit a sám také neovlivní výši úrokové míry).

Celkový očekávaný příjem R1 = současná hodnota všech příjmů (dán součtem důchodu v období 1 a období 2 diskontovaného úrokovou mírou i): R1 = Y1 + (Y2 / 1 + i) Graf:

- pokud by chtěl utratit celý očekávaný příjem již v období 1, byl by v bodě A na horizontále. Jednak by utratil důchod za toto období a pak by si vzal úvěr ve výši diskontovaného důchodu z období 2, který by pak v období 2 splácel.

- pokud by se však rozhodl, že celou spotřebu realizuje až v období 2, bude v bodě B na vertikále.

- svůj důchod z období 1 by celý uspořil (neboli uložil s úrokem) a díky tomu by v období 2 hradil spotřebu jednak z YD včetně úroku Y1 (1 + i) a jednak z důchodu z období 2.

- očekávaný příjem pro období R2 , který by limitoval max. výši jeho spotřeby v období 2 bude:

R2 = Y1 (1+i) + Y

- pokud body A a B spojíme, dostaneme mezičasové rozpočtové omezení spotřebitele, které spojuje kombinace spotřeby v jednotlivých obdobích, jež jsou max. dostupné

- sklon křivky mezičasového rozpočtového omezení závisí na úrokové míře: -(1+i) - nyní spojíme přání spotřebitele s jeho reálnými možnostmi - pokud chce maximalizovat svůj užitek, hledáme bod, kdy se křivka mezičasového rozpočtového omezení stane tečnou

nejvýše možné položené IC, což je bod E, kdy spotřebitel v 1.období bude mít spotřebu C1 a ve 2.období C2 - prvotní rozdělení důchodů bude: v 1.období má spotřebitel důchod Y1 a ve 2.období důchod Y2, odpovídá tomu bod

D na křivce mezičas.rozpočt.omezení - zde jedinec dosahuje určité výše užitku. - pokud se jedinec rozhodne nejprve šetřit, má v optimu v 1.období nižší spotřebu, než mu umožňuje důchod z tohoto

období a spoří (ve výši Y1 – C1), kdežto ve 2.období vydá za spotřebu více, než je jeho důchod z tohoto období. - spotřebu hradí z budoucího příjmu, úspor a úroku (čerpání úspor a úroku odpovídá na vzdálenosti C2 – Y2). - pokud by byl E na křivce vpravo od bodu D, v 1.období by si půjčoval na pokrytí spotřeby a ve 2.období by na půjčku

splácel. Výše spotřeby v období 1 závisí na důchodu v období 1 a 2, na úrokové míře a na preferencích spotřebitele.

7

Změna důchodu v období 1 - pokud se zvýší důchod v období 1, posune se křivka

mezičasového rozpočtového omezení rovnoběžně doprava (důchod vydělaný v období 2 by se nezměnil)

- novým bodem optima bude F. - vzrostla spotřeba C nejen v 1.období, ale i ve druhém. - jak moc dojde k růstu C v obou obdobích, závisí na

preferencích jedince, které odráží tvar IC. - pokud by preferoval stejnou výši C v obou obdobích

před výkyvy ve spotřebě, došlo by k rovnoměrnému zvýšení spotřeby v obou obdobích.

Změna důchodu v období 2

- pokud se zvýší důchod v období 2, posune se křivka rovnoběžně nahoru (důchod v 1.období zůstane stejný), novým optimem bude F, pokud by preferoval stejnou výši spotřeby v obou obdobích před výkyvy ve spotřebě, došlo by k rovnoměrnému zvýšení C v obou obdobích.

Změna úrokové míry

- při růstu IR se změní sklon křivky mezičasového rozpočtového omezení (bude strmější, při poklesu bude plošší), křivka se bude otáčet kolem bodu D, který charakterizoval výchozí rozložení důchodu v obou obdobích

- poloha bodu D není ovlivněna změnou IR, protože v tomto bodě si spotřebitel ani nepůjčuje, ani nespoří, roste-li IR, může se objem úspor zvýšit, snížit nebo zůstat beze změny.

Graf: jedinec reagoval na růst IR snížením úspor. V důsledku vyšší IR se rozpočtové omezení pootočilo kolem D. Původní úspory (Y1 – C1*) omezil na (Y1 – C1**). Roste-li IR, působí 2 efekty: SE - IR je nákladem obětované příležitosti. Pokud vzroste, stává se pro spotřebitele spotřeba v 1.období dražší, proto začne více spořit a svou spotřebu odloží do 2.období (předpokládáme, že chce dosáhnout konstantního TU v obou obdobích). Graf: Sestrojíme pomocnou křivku mezičasového rozpočtového omezení A+B+. Má stejný sklon jako rozpočtové omezení A*B* (tj. odráží vyšší IR) a dotýká se původní IC (tj. jedinec dosahuje původní výše užitku). Optimum se posune z E do F. Na vyšší IR reaguje omezením současné spotřeby z C1* na C1

+ a zvýší úspory. Vztah IR a současné spotřeby je protisměrný (negativní). DE - přesun z F do G. Užitek jedince v postavení věřitele vzroste, protože se zvýší jeho celková spotřeba za obě období. Vydělaný úrok je totiž také důchodem. Roste-li IR, roste Y a tím celková spotřeba C. Roste i současná spotřeba - DE je tedy pozitivní. Pokud jde o spotřebu v 1.období, SE a DE působí proti sobě. My uvažovali, že převládne DE, čili že spotřeba v 1.období vzroste. Pokud by převážil SE, bod G by ležel vlevo od E a spotřeba by v období 1 klesala → TE zvýšení IR není tedy jednoznačný (je dán součtem SE a DE) - u agregátní spotřeby (spotřeby všech spotřebitelů v ekonomice) uvažujeme, že jeden si vezme úvěr

a druhý musí spořit, aby se vůbec úvěry mohly poskytovat.

8

- DE u spořících je kladný, a tak roste jejich spotřeba v období 1, u dlužníků je DE záporný, protože placené úroky jim snižují důchod a jejich spotřeba v období 1 klesá.

- SE je záporný vždy - u dlužníků tedy růst IR způsobí vždy pokles spotřeby v období 1, kdežto u spořících je dopad nejednoznačný.

- lze předpokládat, že DE dlužníků a spořících se vynulují, proto dopad zvýšení IR bude na spotřebu v období 1 negativní!

Graf: Kdyby banky nebyly ochotny půjčovat úvěry na spotřebu (např. kdyby nevěřily mladým lidem, že budou mít v budoucnu prachy na splacení úvěru), pak by se křivka mezičasového rozpočtového omezení lomila v bodě D. Spotřebitel by v období 1 mohl za spotřebu (C1) utratit nejvýše tolik, kolik činí jeho důchod (Y1). Nyní by mohl jen spořit a zvýšit si budoucí spotřebu. Bodu E by nebylo možné tedy dosáhnout. Teorie životního cyklu

- jakoby zobecňuje model mezičasové volby (který rozlišoval 2 období – současnost a budoucnost) → teorie životního cyklu uvažuje spotřebitele, jenž chce maximalizovat svůj užitek během celého života (který je složen nejen ze dvou období, ale z více)

- spotřebitel chce udržovat přibližně rovnoměrnou spotřebu ve všech období života Graf: Předpokládáme pro zjednodušení nulovou IR. V mládí má člověk zpravidla nižší důchod, než je jeho spotřeba, proto si musí vzít úvěr nebo si půjčit od rodičů. V produktivním věku má vyšší důchod než spotřeba, a tak spoří. Část úspor jde na splátky úvěru z mládí, část si nechá na penzi. Důchod v průběhu života kolísá, spotřeba je ale stabilní. Člověk bude žít L let, z toho P let pracovat:

- v penzi tak bude L - P let, disponuje určitou výší majetku W. - tento člověk chce své celoživotní zdroje utratit, nechce nechat dědictví a v penzi bude žít jen z úspor. - pokud chce mít rovnoměrnou spotřebu po celý svůj život, utratí každý rok právě 1/L svých celoživotních

zdrojů: Ct = 1/L * (Y t + (P-1)*Ye + Wt) Ct… spotřeba v roce t, Yt… důchod v roce t, Ye… průměrný očekávaný důchod v dalších letech práce, Wt… majetek (bohatství) na začátku roku t

Graf: Dojde ke změně běžného důchodu v roce t (Yt), která bude jednorázová a neovlivní důchod v ostatních letech práce. Z rovnice lze vidět, že změna bude mít na spotřebu nepatrný dopad, protože se rozprostře do všech zbývajících let života. Podobný dopad by mělo zvýšení majetku (výhra v loterii) – opět dojde k jejímu rozprostření do spotřeby pro zbytek let života. - Pokud ale změna Y bude trvalá (permanentní) a

ovlivní důchody ve všech zbývajících letech práce, změní výrazně i spotřebu ve zbytku let.

- Roční změna spotřeby ale bude menší než roční změna důchodu (protože nezapomínáme na léta v penzi).

- Silný vztah mezi změnou Y a spotřebou C, jak ho předpokládala Keynesova křivka, je zde oslaben.

- Ale záleží, jak člověk vytváří očekávání důchodu v dalších letech práce (pokud tento očekávaný důchod bude ovlivněn důchodem v běžném roce, bude vztah mezi změnou důchodu a spotřeby v daném roce zesilovat).

9

Teorie životního cyklu je založena na předpokladech, jejichž platnost je často kritizována: - člověk jen odhaduje, jak dlouho bude žít (odhad nemusí být správný) - dokonale předvídá YD v budoucích letech (jde ale také o daně, sociální dávky…) - spoří v produktivním věku jen proto, aby měl zdroje na spotřebu C v penzi, často ale úspory S slouží

také jako případné dědictví, si nemůže v mládí půjčit na svou spotřebu kvůli neochotě bank Toto vše se týkalo jednoho člověka (spotřebitele) – šlo tedy o mikroekonomický výklad. Makroekonomický výklad: Kolik se bude v ekonomice spotřebovávat a kolik spořit, to je podle teorie životního cyklu spojeno s věkovou strukturou obyvatel. - dochází-li k stárnutí populace, mělo by docházet k poklesu podílu úspor a k růstu podílu spotřeby - vývoj úspor a spotřeby závisí také na sociální politice státu. Čím bude vlídnější – tedy poskytovat

důchody, tím méně budou muset lidé spořit na penzi (čím vyšší věk odchodu do penze, tím méně lidé na ni budou spořit)

- vývoj S a C závisí také na možnostech lidí se zadlužovat (při dostupnějších úvěrech budou méně spořit) a na vývoji akciového trhu (při růstu cen akcií jsou lidé bohatší).

- teorie životního cyklu dokáže vysvětlit rozpor, že z empirických krátkodobých dat vyplýval klesající podíl spotřeby na Y (klesající APC), kdežto dle dl. dat je tento podíl stabilní (konstantní APC).

Graf: V LR je podíl spotřeby na Y stabilní (křivka spotřeby pro dlouhé období LC – viz obr.), krátkodobě ale není tento podíl stabilní (krátkodobá křivka spotřeby je např. SC1). Průsečík SC s vertikální osou je dán výší bohatství (majetku W). S jeho růstem se krátkodobé křivky posouvají podél dl. křivky LC nahoru. Teorie permanentního důchodu

- teorii poskytl Milton Friedman - spotřeba závisí jen na permanentním důchodu YP: C = c * YP - permanentní důchod = průměrný dl. očekávaný důchod, který závisí nejen na očekávaném

důchodu z práce (z lidského kapitálu), ale i z očekávaného důchodu držených aktiv (nikoliv tedy lidského kapitálu)

- proč by spotřeba měla záviset na dl. permanentním důchodu a ne na běžném důchodu, který spotřebitel dostane ve chvíli, kdy provádí nákup statku? Dostanu měsíční mzdu např. 10. den v měsíci. Ale neutratím vše hned v den výplaty, abych ve zbývajících dnech měsíce neměl žádnou spotřebu, protože mi na ni už nezbude. Utratím každý den pouze část své měsíční mzdy

- teorie říká, že spotřeba je závislá na dl. (permanentním) důchodu. Spotřebitel bude pro daný okamžik vydávat na spotřebu jen část dl. důchodu

- teorie se blíží teorii životního cyklu (C závisí hlavně na očekávaném celoživotním důchodu)

- běžný YD se však nemusí rovnat permanentnímu důchodu. Ve sledovaném roce může běžný důchod kolísat kolem permanentního důchodu, a to tak, že ho může převyšovat, ale i tak, že může být nižší → toto kolísání je dáno dočasnými (tranzitorními) změnami důchodu

- YD lze zapsat jako součet permanentního důchodu a dočasné změny důchodu:

YD = YP + YT Graf: Výchozím bodem je E0 (YD0 se rovná permanentnímu důchodu, tranzitorní důchod je tedy nulový).

10

Nyní se zvýší spotřebiteli jeho důchod YD0 na YD1. Neví však, zda bude zvýšení dočasné nebo trvalé, proto vydá na spotřebu C jen část přírůstku důchodu. - Posuneme se do E1 a spotřeba C vzroste neproporcionálně jen na C1. Podíl spotřeby na YD v důsledku přesunu z E0 na E1 klesá. Pokud časem zjistí, že přírůstek důchodu byl permanentní, zvýší spotřebu, která pak bude na výši C2. Posuneme se z E1 do E2 na LC. Podíl spotřeby na YD v E0 a E2 je stejný, neboli na LC je konstantní APC. - stejné závěry platí i pro agregátní spotřebu… Krátkodobě spotřeba při růstu YD roste, ale pomaleji než důchod (APC klesá). V LR se dočasné změny YD v průměru vynulují (jednou jsou kladné, pak záporné) a spotřeba roste proporcionálně vzhledem k YD (APC konstantní). Doplnění Keynesovy fce spotřeby

- teorie životního cyklu a permanentního důchodu jsou si podobné - předpokládají, že spotřeba je ovlivněna dl.důchodem a že změny Y nebudou mít na spotřebu tak výrazný dopad, dále že dl.důchod je ovlivněn bohatstvím (buď jeho přímým započítáním nebo důchody z něj plynoucími)

- dále hrají klíčovou roli očekávání při teorii životního cyklu či permanentního důchodu Graf: zachycena Keynesova agregátní křivka spotřeby (nyní víme, že krátkodobá). Jak víme, spotřeba má 2 části: autonomní a indukovanou, u které hraje důležitou roli mezní sklon ke spotřebě. Dále platí, že spotřeba s růstem YD roste, ale její podíl na důchodu klesá. - růst bohatství se projeví posunem křivky spotřeby

nahoru, jako by se zvýšila autonomní spotřeba. - při jakékoliv výši běžného důchodu bude věnováno na

spotřebu více, při poklesu bohatství se křivka spotřeby posune rovnoběžně dolů

- zvýšení IR snižuje spotřebu (např. část dl.spotřeby může být financována z úvěrů)

- růst IR snižuje současnou hodnotu příjmů → při zvýšení IR se Keynesova křivka posune celá rovnoběžně dolů a naopak.

INVESTICEINVESTICEINVESTICEINVESTICE - oproti spotřebním výdajům je jejich podíl na HDP výrazně menší, 2 části: ���� Fixní investice – do budov, strojů, zařízení, které financují firmy, investice domácností do domů … ���� Změna stavu zásob – rozdíl mezi stavem zásob a konci a na začátku sledovaného období (zásoby

jsou jednak finální statky, určené k prodeji a jednak jako materiál (meziprodukt) určen k dalšímu použití ve výrobě)

- chovají se procyklicky (propad HDP je většinou spojen s poklesem I) - obecně máme na mysli reálné I, finanční I znamenají změnu investorova portfolia (př. nákup CP),

ale neprojeví se přímo ve skutečném zvýšení reálné zásoby kapitálu - budeme se zde věnovat jen reálným investicím → - kapitál - celková zásoba fyzického K k určitému okamžiku (stavová veličina, i když ji lze vyjádřit

hodnotově, např. v mld. Kč) - investice jsou tokovou veličinou, neboli zvyšují fyzickou zásobu kapitálu za dané období (I jsou

vlastně výdaje v mld. Kč, např. za rok) - kapitál tvořen investicemi v minulosti, část nových I musí jít na nahrazení opotřebení K (tj. odpisů) - odečteme-li od celkových investic tu část, která nahrazuje odpisy, dostaneme čisté investice.

11

Kapitál (konec 2.roku) = kapitál (konec 1.roku) – opotřebení (konec 2.roku) + hrubé investice (průběh 2.roku)

Optimální množství kapitálu

- řešíme neoklasickou teorii K, budeme nejdříve uvažovat 1 firmu a řešit, kolik K je pro firmu optimální používat

Graf: - nahoře je zobrazena produkční fce - množství Q závisí na množství K - kapitál a produkci jsou ve fyzických jednotkách za určitý čas - produkční fce má zakomponovány klesající výnosy z kapitálu (tj. produkce

s růstem zapojeného kapitálu roste, ale čím dál tím méně) → to je zachyceno také ve spodní části v podobě klesajícího mezního fyzického produktu kapitálu MPK (MPK je přírůstek produkce způsobený zapojením dodatečné jednotky kapitálu) → zde každá dodatečná jednotka kapitálu přináší menší a menší dodatečný produkt

- měníli-se zásoba kapitálu, posunujeme se po produkční fci a po MPK - pokud se změní množství práce, posune se celá produkční křivka a také

MPK (a to při růstu množství práce se posune produkční fce nahoru a MPK doprava, při poklesu práce naopak)

- zlepšená technologie by umožnila dosáhnout vyšší produkce, proto by se produkční křivka posunula také nahoru a MPK doprava.

- z mikra víme, že firma maximalizující zisk najímá tolik VF, dokud se přínos z dodatečné jednotky VF nerovná nákladu na tuto dodatečnou jednotku VF … zde MRPK = MFCK

- MPK udává, kolik fyzických jednotek produkce přinese dodatečná jednotka kapitálu.

- potřebujeme však vyjádřit, kolik přinese dodatečná jednotka kapitálu dodatečných příjmů, chceme tedy vyjádření v peněžních jednotkách.

- v DK prodává firma dodatečnou produkci za stejnou P, dostaneme MRPK vynásobením MFCK

Jak lze vyjádřit N dodatečné jednotky kapitálu?

- např. firma koupí stroj, rok ho používá a pak ho prodá za stejnou cenu, za kterou ho koupila. - aby si mohla firma stroj pořídit, mohla si vzít úvěr, ze kterého platí daný úrok a jistinu po roce splatí

právě penězi, které obdrží při opětovném prodeji stroje → neboli nákladem firmy na nákup stroje by byl zaplacený úrok, který je dán výší IR.

- firma ale mohla použít také vlastní zdroje (např. z nerozdělených zisků) – kdyby nepoužila finance na nákup stroje, mohla by je vyplatit svým akcionářům a ti by je mohli dále investovat či je uložit na BÚ → neboli i zde je nákladem na nákup stroje úrok (čili IR, neboli náklad obětované příležitosti)

- zatím předpokládáme nominální IR, ve skutečnosti ale dochází ke změnám cenové hladiny - MFCK tedy bude úrok vyjádřený reálnou IR (r): r = i – π e πe … očekávaná míra inflace, i…nominální IR - MFCK bude úrok daný reálnou IR a PK bude cena kapitálu: MFCK = r . PK - firmy však nerealizují investici jen na rok a neprodají ji po roce za stejnou cenu, za kterou ji koupily,

ale spíše na více let a opotřebovává se - pokud bude delší doba trvání investice a její postupné opotřebovávání, zajímá nás také, čím budou

dány MFCK – reálná IR zůstane, ale musíme přidat ještě roční míru opotřebení: MFCK = (r + δ) . PK

… předpokládáme-li stabilní reálnou IR i míru opotřebení, je MFCK horizontála

12

- optimální množství K*: MFC K = MRPK - vlevo od E firma by z dodatečné jednotky kapitálu dosahuje

více, než kolik by ji dodatečná jednotka K stála, proto je pro firmu maximalizující zisk výhodné zvýšit zásobu K

- vpravo od E by měla firma vyšší dodatečný náklad než výnos, a proto by bylo vhodné snížit zásobu K

- snížení K neznamená jen prodat stroje či budovy, ale firma by mohla omezit nové hrubé I (kvůli znehodnocování K by docházelo ke snižování zásoby K → čisté I by byly záporné).

Bude-li vyrábět větší rozsah produkce, musí pak najmout více jednotek práce → produkční křivka jde nahoru → zvýší se MPK a tím i MRPK → posun MRPK doprava a při stejném MFCK se zvýší optimální zásoba K*. V jakém poměru práce a kapitálu bude firma zvýšenou produkci vyrábět, závisí nejen na MFCK, ale také na w (náklad na dodatečnou jednotku práce) … K* = v * Q K* je ovlivněna pozitivně výší produkce a koeficientem ν (ný). V kfc je obsažen podíl MFCL (w) a na kapitál (r + δ) * PK, dále násobitel udávající, jak K* závisí na podílu w/(r + δ) * PK násobeném množstvím Q: ν = Q * w/(r +δ)*PK K* pozitivn ě závisí na velikosti Q a w, negativně na reálné IR a na míře znehodnocení K … K* = MFC K / (IRR + δ)*PK )* Q Poptávka po investicích

- firma dosáhla na konci roku optimální zásoby kapitálu K* t – 1, ta je spojena s produkcí ve výši Qt – 1, firma plánuje zvýšit produkci na Qt a to při K* t

- I v období t rovny rozdílu mezi K* na konci roku a K* na konci minulého roku: I t = K* t – K* t – 1

- optimální zásoba K* ovlivněna také velikostí Q, takže: I t = ν * Q t - ν * Q t - 1 I t = ν * ∆Q

- investice reagují na změnu Q násobené kfc ν, který v sobě zahrnuje i podíl ν = w / (r+δ) . PK - koeficientu ν = akcelerátor … reakce I na změnu Q popisuje model akcelerátoru - k čím větší má dojít změně Q, k tím větším dojde investicím - ve skutečnosti ale firma nepřizpůsobí výši kapitálu nové K* okamžitě, ale investuje postupně

v delším časovém úseku (např. postavit továrnu bude trvat, proto je výhodnější investovat postupně) → toto postupné investování vyjadřuje koeficient ε (epsilon) – každý rok je přidávána pouze část I nutných k dosažení nové K*, takže: I t = ε * (K* t – K* t - 1) neboli: I t = ε * ν * ∆Q - pokud ε bude např. 0,5, pak se rozdíl mezi původní a novou K* každoročně zmenšuje o 1/2 - model s možným postupným přizpůsobováním I jako reakce na změnu Q = model flexibilního

akcelerátoru Poptávka po investicích na agregátní úrovni

- poptávku po I na agregátní úrovni dostaneme jako součet poptávek všech firem - K* bude závislá na velikosti HDP (Y) a poměru mezních N na práci a kapitál (v) - koeficient v bude jakýsi průměrný podíl MC na práci a kapitál v ekonomice - produkci jedné firmy (Q) nahradíme hrubým domácím produktem (Y), tedy: K* = ν * Y - hrubé investice pomocí modelu jednoduchého akcelerátoru: I t = ν * Y t – ν * Y t – 1 I t = ν * ∆Y - budeme-li uvažovat model flexibilního akcelerátoru (čili postupné přizpůsobování hrubých I změně

13

HDP v čase): I t = ε * ν * ∆Y …hrubé I budou pozitivně reagovat na změnu HDP (Y), pozitivně na růst MFCL, negativně na růst MFCK a na koeficient, vyjadřující postupné přizpůsobování hrubých I jako reakci na změnu HDP.

Propojení akcelerátoru a multiplikátoru

- multiplikátor udává reakci HDP (Y) na změnu autonomních výdajů (př. investic) - zvýšení I vede k násobnému zvýšení produkce (Q) - onen násobek je právě multiplikátor - výše uvedený akcelerátor vyjadřuje opačnou reakci, I reagují na změnu produkce - zvýšení HDP povede v určitém poměru ke zvýšení hrubých I - růst očekávané produkce povede přes akcelerátor ke zvýšení I → to přes multiplikátor k dalšímu

růstu Q (v recesi naopak: pokles Q povede přes akcelerátor k poklesu I a to přes multiplikátor k dalšímu poklesu Q).

Fiskální a měnová politika a investice � Výdajová stránka rozpočtu - pokud vláda zvýší nákupy statků a služeb → Q vzroste → to povede přes

model akcelerátoru k růstu I → to zvýší poptávku po penězích → dojde k růstu nominální IR. Pokud se nemění očekávaná míra inflace → růst nominální IR vede k růstu reálné IR (neboli N na kapitál), → potom K* bude klesat → firmy budou redukovat své investice → tomuto dopadu zvýšení vládních nákupů (nebo i snížení daní) se říká vytěsňovací efekt

� Příjmová stránka rozpočtu - snížení daní z příjmů PO (i FO, protože drobní podnikatelé také investují)

na jednu stranu zvýší MRPK → takže I by měly vzrůst → na druhou stranu, pokud jsou K a I financovány z úvěrů, tak firmy při snížení daňové sazby ušetří na daních relativně méně → dojde tedy ke zvýšení MFCK. Pokud jsou I financovány z vlastních zdrojů → protože se vyplacené dividendy neodpočítávají od základu daně firmy → tak snížení daňové sazby povede k poklesu nákladu na kapitál → I rostou.

- vláda může také poskytnout daňové výhody, které snižují náklad na kapitál a dojde tak ke zvýšení I - měnová politika ovlivňuje eko skrz změny v peněžní zásobě a změny v „ceně“ peněz – to má dopady na

investice → pokud CB omezí peněžní zásobu, a tak zvýší nominální IR → při neměnné očekávané míry inflace tak dojde k zvýšení MFCK → firmy tak omezí I. Při poklesu IR bude situace opačná.

Investice a akciový trh

- vynásobíme-li celkový počet akcií firmy jejich tržní cenou, dostaneme celkovou hodnotu firmy → udává, jak trh ohodnocuje současný majetek firmy

- hodnota firmy odvozená z akciového trhu se ale může lišit od ceny, kterou by firma musela vydat, kdyby chtěla vytvořit identické dvojče (čili pokud by chtěla koupit identické stroje)

- cenu, kterou by stálo vytvoření identické firmy, nazýváme reprodukčními náklady na vytvoření identické firmy – pro firmu bude výhodné investovat do rozšíření firmy.

- pokud budou reprodukční N vyšší než hodnota firmy odvozená z akciového trhu, firma a její vlastníci nebudou mít motivaci investovat do rozšíření firmy.

Vztah mezi výší I a tržní cenou firmy odvozenou z akciového trhu popsal Tobin → Tobinovo q: q = tržní hodnota firmy / reproduk ční N firmy q > 1 … pro firmu je výhodné investovat

14

q < 1 … nevýhodné investovat (za investice do nových strojů a budov by zaplatili více, než by odpovídalo jejich tržní hodnotě odvozené z akciového trhu, firmy by tak nebyly motivovány k investování a spíše by své dosavadní stroje a budovy prodávali (prodejem by totiž získaly více, než je jejich hodnota vyjádřena v ceně akcií)). Růst reálné IR vedl k nižší optimální zásobě K a naopak. Důležitá je tržní hodnota firmy odvozená z akciového trhu, ve které se promítá současný i očekávaný budoucí zisk firmy. Budoucí očekávaný zisk je ale přepočítán na SH diskontováním, kde hraje roli nominální a také reálná IR: PV = zisk1.rok / (1 + i) + zisk2.rok / (1 + i)2 + ziskn-tý rok / (1 + i)n Nemění-li se očekávaná inflace (nominální a reálná IR jsou stejné) → růst reálné IR vede k tomu, že SH budoucích příjmů bude nižší → takže by měla být nižší i tržní hodnota firmy → pokles Tobinova q → pokles motivace investovat → či dokonce růst motivace deinvestovat. → růst reálné IR vede k poklesu investic → její snížení naopak k růstu I. Investice do zásob

- zásoby jsou zachycovány v účetnictví jako změna stavu zásob, jsou to výrobky ve skladech a připravené k prodeji, meziprodukty v podobě materiálu a surovin připravené k výrobě.

- pro výklad modelu produkt - výdaje (model 45°) se rozlišuje mezi plánovanými a neplánovanými zásobami (plánované firmy plánují a chtějí držet neplánované zásoby vznikají kvůli neočekávanému vývoji prodejů).

- pokud se nečekaně snižuje AD, hromadí se zásoby a časem mohou firmy omezit výrobu - pokud nečekaně roste AD, nejprve rostoucí poptávku pokryjí ze zásob, které drží v nějakém poměru

k prodejům firmy nebo k objemu výroby, a časem na růst reagují zvýšením výroby → neboli v 1.fázi při růstu AD firmám neplánovaně klesnou zásoby pod běžně udržovanou výši

- v recesi klesá AD a hromadí se zásoby → omezuje se produkce a uspokojují poptávku ze zásob (ke konci recese firmám klesají zásoby), když začíná expanze → hromadění zásob.

Poptávka po investicích do zásob

� Plánované zásoby – firma chce mít určitou úroveň zásob Z* dle velikosti očekávaných prodejů Se: Z* = τ * Se…optimální velikost zásob závisí v určitém poměru τ (tau) na očekávaných prodejích.

→ v kfc τ jsou obsaženy všechny ostatní faktory, které ovlivňují velikost optimální úrovně zásob kromě očekávaných prodejů (včetně např. reálné IR), poptávka po zásobách (neboli investice do zásob) např. za rok je dána rozdílem mezi optimální úrovní zásob v daném roce Z*t a úrovní zásob na konci minulého roku Zt - 1. → skutečná úroveň zásob na konci minulého roku odpovídala tehdejší optimální úrovni a že i zde (podobně jako u fixních investic) dochází k postupnému přizpůsobování optimální úrovni v čase:

∆Zt = ε * (Z* t – Zt - 1) ∆Zt = ε * (τ * Set – Zt - 1)

Pozn.: I do zásob závisí na rozdílu mezi optimální úrovní zásob, které jsou ovlivněny očekávanými prodeji ve sledovaném roce a úrovní zásob ke konci minulého roku → kfc τ vyjadřuje výše zmíněné časové přizpůsobování.

� Neplánované zásoby – pokud budou skutečné prodeje (S) vyšší než očekávané (Se), firmám klesnou zásoby … ∆Zt = ε * (Se

t – St) → opět předpokládáme časové přizpůsobení zachycené v koeficientu ε, celkové investice do zásob jsou součtem plánovaných a neplánovaných zásob: ∆Zt = ε1 * (τ * Se

t – Zt - 1) + ε2 * (Set – St)

15

2. Model produkt - výdaje

� ekonomika pracuje pod úrovní potenciálního produktu (existuje mezera produktu, je dostatečná zásoba K a L) � cenová hladina je fixní a fixní jsou i nominální mzdy

2sektor – domácnosti + firmy � Spotřeba

- pro domácnosti charakteristické spotřební výdaje (C) - jelikož model produkt-výdaje je modelem krátkého období - uvažujeme keynesiánskou funkci

spotřeby: C = Ca + cY - spotřeba má 2 části: autonomní spotřeba (Ca – nezávisí na úrovni důchodu a bude

existovat, i kdyby byl důchod nulový) a indukovaná spotřeba (cY – závisí na velikosti důchodu) - zde není vláda, která vybírá daně a poskytuje transfery → skutečný důchod roven disponibilnímu - reakci spotřeby na změnu důchodu Y zachycuje mezní sklon ke spotřebě: c = ∆C / ∆Y - tato fce je zachycena přímkou C = Ca + cY – její průsečík s vertikálou udává výši autonomní

spotřeby a její sklon je dán právě mezním sklonem ke spotřebě !!! Spotřebu dále ovlivňují:

� Úroková míra – část dl.spotřeby je financována z úvěrů. IR také ovlivňuje domácnosti, kolik uspoří. Zvýšení IR povede k poklesu spotřeby a křivka spotřeby se posune rovnoběžně dolů.

� Bohatství - vzroste-li bohatství, zvýší se spotřeba při jakékoliv úrovni důchodu, křivka spotřeby se proto posune rovnoběžně nahoru a naopak.

� Očekávání domácností - při pozitivním očekávání budoucnosti je pravděpodobné, že se spotřeba zvýší při jakékoliv úrovni Y, křivka spotřeby C se posune rovnoběžně nahoru a naopak.

Pozn.: Pokud bychom zahrnuli i vládu, spotřeba by závisela na YD, který by byl odlišný od vytvořené produkce (od skutečného důchodu). Negativně by se na výši promítly daně a pozitivně transfery od vlády, např. sociální dávky. � Investice

- jsou výdaje firem, investice jsou plánované (IP) a neplánované (IU). - plánované I jsou autonomní (nezávislé na velikosti produktu) → kreslíme jako horizontální přímku

K nejdůležitějším faktorům, ovlivňujícím investice patří:

� Reálná IR - při růstu reálné IR klesnou plánované investice při jakékoliv úrovni produktu, proto se křivka investic posune rovnoběžně dolů

� Očekávání investorů - při pozitivním očekávání plánované investice vzrostou při jakékoliv výši současné produkce, proto se křivka investic posune rovnoběžně nahoru

� Rovnovážný produkt

- předpokládáme, že skutečná a plánovaná spotřeba C jsou vždy totožné - u investic to předpokládat nelze → skutečné investice se nakonec mohou od plánovaných lišit, a to o

změnu zásob, která se nazývá neplánované investice (IU) - pokud se v eko vyprodukuje více, než je poptáváno → firmám vzrostou zásoby, tj. vzniknou kladné

neplánované investice IU

16

- pokud je naopak poptáváno více, než je skutečně vyrobeno, firmám klesnou zásoby, tzn. že vzniknou záporné neplánované investice IU.

- plánované výdaje označíme jak agregátní poptávku AD, která je ve 2sektoru souhrnem plánovaných výdajů: spotřeby a investic (AD = C + I)

- skutečný produkt je souhrnem spotřeby C a skutečných investic (součet plánovaných a neplánovaných investic).

- pokud firmám neplánovaně vzrostou zásoby, budou omezovat v dalším období produkci a naopak. - eko v rovnováze pracuje na určité úrovni produktu, který nazýváme jako rovnovážný produkt

Rovnovážný produkt = takový produkt, kdy se skutečně vytvořený produkt rovná AD (plánovaným výdajům) čili neplánované investice jsou nulové. Graf: - AD je tvořena jak spotřebou, tak plánovanými

investicemi … AD = A + cY, je tedy vertikálním součtem spotřební křivky a plánovaných I.

- na vertikále vychází AD z bodu, který je dán součtem autonomních výdajů (autonomní spotřeby Ca a plánovaných I).

- sklon AD dán mezním sklonem ke spotřebě (při jeho růstu je AD strmější, při poklesu plošší)

- na horizontále je vytvořená produkce (Y) - přímka 45° je tvořena body, v nichž je

vzdálenost na horizontální ose stejná jako na vertikále, čili skutečný produkt se rovná AD

- rovnovážného produktu (Y0) je dosaženo v průsečíku AD s křivkou 45°

- pokud bychom se na křivce AD nacházeli nalevo od průsečíku s křivkou 45° (např. v bodě odpovídající skutečné produkci Y1), v eko by byla AD vyšší než skutečný vytvořený produkt Y a firmám by klesly zásoby (IU < 0)

- firmy by zvýšily výrobu a produkt by vzrostl až na úroveň rovnovážného produktu Y0. - pokud bychom se nacházeli na křivce AD napravo od průsečíku s křivkou 45° (např. v bodě skutečné produkce Y2) → byl by skutečný produkt vyšší než AD a firmám by vzrostly zásoby (IU > 0) → firmy by tak snížily výrobu až na úroveň rovnovážného produktu Y0.

���� AD (plánované výdaje) ve 2sektorové eko získáme součtem spotřeby a plánovaných I:

AD = C + IP AD = Ca + cY + IP

� rovnovážný produkt je takový, kdy se skutečně vytvořený produkt rovná AD – kdy neplánované I

jsou nulové. Pak skutečné I a plánové investice IP jsou totožné, tedy: Y = AD

Y = Ca + cY + I Y – cY = Ca + I (1 - c)Y = Ca + I

Y = (1 / 1 – c) * (Ca + I) Výraz 1/1 - c … jednoduchý výdajový multiplikátor 2sektoru → označíme α Výraz Ca + I … zahrnuje všechny autonomní výdaje (autonomní spotřebu a autonomní I) → označíme A, → → tedy rovnovážný produkt je tento: Y = α * A - matematicky lze Y zachytit takto: ∆Y = ∆A + c*∆A + c2 * ∆A + c3 * ∆A + … cn * ∆A - pokud celou rovnici vydělíme změnou A: ∆Y/∆A = 1 + c + c2 + c3 + … cn

17

- tento výraz je geometrickou posloupností, kterou lze vyjádřit jako: Sn = a1 * 1 - qn / 1 – q ... kde a1 je první člen posloupnosti (v našem případě ∆A), q je kvocient (v našem případě c) a n je počet výdajových kol. Protože qn či vlastně cn se limitně blíží nule, tak:

∆Y = 1/ 1 - c * ∆A

� Základní makroekonomická identita ve 2sektoru

- pojmem základní mae identita se myslí rovnost investic a úspor, produkt lze zapsat: Y = C + I - ale tento důchod (neboli produkt) dostávají domácnosti, které ho využijí buď na spotřebu nebo na

úspory: Y = C + S - položíme-li si, že budou obě rovnice rovny:

C + I = C + S → I = S Graf: Navíc je zde křivka úspor, která vychází ze záporné hodnoty na vertikální ose ve výši autonomních úspor (ty jsou v absolutní hodnotě rovny autonomní spotřebě). Když křivka spotřeby protne křivku 45° → jsou úspory nulové (protínají zespodu horizontální osu). Při rovnovážném produktu Y0 křivka úspor musí protínat křivku plánovaných I. Úspory představují úniky z ekonomiky. Jakoby šly úspory mimo eko, domácnosti je odloží stranou a používají jen část Y věnovanou na spotřebu. Úspory ale nemizí, slouží k financování I. Investice jakoby vstupují do eko, proto se označují jako vstřiky , které jsou vlastně nespotřební výdaje. Podmínkou Y0 je tedy rovnost vstřiků a úniků. Ve 2sektorové eko je to rovnost investic a úspor domácností (případně i úspor firem).

3sektor Do hry vstupuje i veřejný sektor (vláda), který ovlivňuje ekonomiku 2 způsoby: � Kupuje statky a služby (G) – vláda je provádí dobrovolně, proto nejsou závislé na velikosti produktu

(proto je lze označit za autonomní). Skutečné a plánované G se budou rovnat � Ovlivňuje YD domácností, tak působí na

spotřebu domácností - YD není již totožný se skutečným produktem (důchodem), jelikož část důchodu musí domácnosti odvést ve formě daní a stát jim na druhé straně poskytuje transfery (TR).

- celkové daně (T) mají 2 složky: autonomní (Ta), jejichž výše nezávisí na velikosti produktu (majetkové), a důchodové daně (tY), jejichž výše závisí na velikosti produktu. - důchodové daně jsou ovlivněny sazbou důchodové daně (t), která je mezní sazbou a udává, jak se změní daně, když se důchod změní o jednotku: T = Ta + tY

Disponibilní důchod, na kterém bude záviset spotřeba je: YD = Y – Ta – tY + TR

18

Graf: AD II vychází z bodu na vertikálu a odpovídá výši autonomních výdajů). ADIII vychází z bodu, který odpovídá výši autonomních výdajů pro třísektor – autonomní spotřeby, plánovaných I a navíc vládních nákupů, transferů (násobených mezním sklonem ke spotřebě c) a autonomních daní (násobených –c). Násobení c a –c je patrné z roznásobení složek YD mezním sklonem ke spotřebě. ADIII má menší sklon než ADII, což je dáno výší multiplikátoru, který je u třísektoru menší než ve dvousektoru kvůli existenci sazby důchodové daně. Rovnovážný produkt je produkt, kdy se skutečně vytvořený produkt rovná AD, neboli když je křivka ADIII v průniku s křivkou 45°, čili bod E1, kterému odpovídá produkt Y1 Pozn.: Pokud by byla sazba důchodové daně nulová, ADIII by měla stejný sklon jako ADII a rovnovážným produktem by byl Y2. � AD (plánované výdaje) je v 3sektoru vyjádřena součtem spotřeby, plánovaných I a vládních nákupů,

přičemž spotřeba již závisí na disponibilním důchodu: AD = C + IP + G

AD = Ca + c * YD + IP + G AD = Ca + c * (Y – Ta – t*Y + TR) + IP + G

� Rovnovážný produkt je produkt, kdy se AD rovná skutečně vytvořenému produktu - na úrovni

rovnovážného produktu jsou skutečné a plánované investice totožné, proto: Y = AD

Y = Ca + cY – cTa – ctY + cTR + I + G Y = 1 / 1 – c. (1-t) * (Ca – cTa + cTR + I + G)

Výraz 1 / 1 – c . (1 - t) … jednoduchý výdajový multiplikátor 3sektoru → značíme α Výraz (Ca – cTa + cTR + I + G) … obsahuje všechny autonomní výdaje v 3sektoru: autonomní spotřebu, autonomní daně (pozor!!! násobené –c), transfery (násobené c), autonomní investice a vládní nákupy → značíme A → → rovnovážný produkt zjistíme vynásobením autonomních výdajů multiplikátorem: Y = α * A � I v 3sektoru lze multiplikátor použít i pro výpočet změny Y vlivem změny některé ze složek

autonomních výdajů, neboli: ∆Y = α * ∆A � sklon AD dán velikostí multiplikátoru, mltp 3s. je menší než ve 2s., tedy: 1 / 1 - c > 1 / 1 – c (1 - t) Pozn.: Proč je tomu tak? Díky principu multiplikátoru ve 2sektoru se to vysvětlí. Došlo-li k růstu I, křivka AD se posunula nahoru, poklesly tak zásoby a firmy zvýšily proto výrobu. Za zvýšenou produkci dostaly domácnosti důchod (část spořily a zbytek spotřebovali) – právě zvýšená spotřeba vedla k poklesu zásob a následovalo další zvýšení výroby atd. Proces, který platil v 2sektoru ovlivní zde existence veřejného sektoru. Firmy po neplánovaném poklesu zásob opět zvýší produkci, ale domácnosti musí část z důchodu, který dostanou jako odměnu za zvýšenou výrobu, odvést ve formě daní. Jak velkou část, to závisí na sazbě důchodové daně. A teprve z takto sníženého důchodu část uspoří a část věnují na spotřebu. Proto je multiplikátor 3sektoru menší než 2sektoru !!!

� Multiplikátor transferových plateb a autonomních daní

- změnu Y0 dostaneme, pokud multiplikátorem α vynásobíme změnu autonomní spotřeby, změnu investic, změnu vládních nákupů, ale do autonomních výdajů (A) patří i transfery a autonomní daně

- změnu rovnovážného produktu vlivem změny transferů nebo změny autonomních daní zjistíme tak, že nejdříve vynásobíme změnu transferů mezním sklonem ke spotřebě (c) a pak to vynásobíme multiplikátorem

- u autonomních daní to je stejné, akorát u mezního sklonu ke spotřebě přidáme záporné znaménko (–c), protože daně rovnovážný produkt snižují

- mezní sklon ke spotřebě se u transferů často vyčlení a zahrne se do multiplikátoru a pak dostaneme multiplikátor transferových plateb α TR.

- změna Y vlivem změny transferů se vypočítá:

19

∆Y = c / 1 – c.(1 –t ) * ∆TR

∆Y = α TR * ∆TR � Analogicky lze definovat multiplikátor autonomních daní α Ta, kdy:

∆Y = -c / 1 – c.(1 - t) * ∆Ta ∆Y = α Ta * ∆Ta

� Základní makroekonomická identita v 3sektoru: Y = C + I + G

- domácnosti dostávají YD, který dávají na spotřebu a úspory. YD získáme, když od produktu odečteme celkové daně (T) a přičteme transfery:

YD = Y – T + TR C + S = Y – T + TR Y = C + S + T – TR

čili: C + I + G = C + S + T – TR I + G = S + T – TR

I = S + (T – TR – G) Závorka T – TR – G … saldo státního rozpočtu, neboli úspory vlády. Ty mohou být kladné, pokud daně převýší výdaje (transfery a vládní nákupy G), nebo záporné (daně budou menší než výdaje). Mohou být i nulové (pokud se daně vyrovnají s vládními výdaji). !!! Makroekonomická identita v 3sektoru opět ukazuje rovnost I a S !!!

- úspory jsou soukromé a vládní (Svlády) - soukromé úspory (S) lze rozepsat na úspory domácností (Sdomácností) a úspory firem (Sfirem) - úspory firem jsou vlastně nerozdělené zisky a odpisy - rovnost vstřiků a úniků platí i v 3sektoru → úniky zahrnují kromě úspor domácností také čisté daně

(NT), čisté daně jsou celkové daně minus transfery (NT = T – TR) - daně také odcházejí z ekonomiky, jako úspory - vstřiky (neboli nespotřební výdaje) budou kromě investic obsahovat také vládní nákupy G - podmínkou Y v podobě rovnosti úniků a vstřiků lze v 3 sektoru zapsat jako: S + NT = I + G

4sektor - rozšíření o zahraniční sektor = čistý export statků a služeb - export (Xa) je autonomní (nezávislý na velikosti produktu), je ovlivněn hlavně:

� Nominální měnový kurz - při znehodnocení měny Xa roste � Vývoj produktu v zahrani čí - pokud vzroste produkt v zahraničí, část zvýšení bude věnována na

dovoz z domácí eko → proto Xa vzroste � Poměr cenových hladin doma a v zahraničí - pokud v domácí eko relativně roste cenová hladina,

stává se pro zahraničí domácí zboží dražší a export klesne � Cla, kvóty a jiná ochranářská opatření

20

Import má 2 složky: � část závisí na domácím produktu (indukovaný import) - závislost indukovaného importu na produktu

dána mezním sklonem k importu (m), ten udává, jak se změní import, pokud se změní domácí produkt o jednotku

� druhá část je autonomní - nezávislá na velikosti domácího produktu (označíme Ma) - import ovlivněn stejnými faktory, jako u exportu, ale inverzně. Import má tuto rovnici: M = Ma + mY

Čistý export: NX = Xa – Ma – mY Graf: Křivka NX je klesající a její sklon dán mezním sklonem k importu. S rostoucím domácím produktem roste import M a NX se zhoršuje. NX vychází z průsečíku s vertikálou, který odpovídá rozdílu mezi exportem a autonomním importem. Faktory, které ovlivňují export a import (kromě domácího produktu) způsobují rovnoběžný posun celé křivky NX. Graf: Ve 4sektoru je AD rovna součtu spotřeby, plánovaných I, vládních nákupů a NX. Jedině u investic se může lišit jejich plánovaná a skutečná výše. ADIV je oproti ADIII posunuta nahoru o výši rozdílu mezi exportem a autonomním importem. ADIV má nižší sklon, a to kvůli meznímu sklonu k importu (část domácího produktu je věnována na zboží a služby z dovozu). Rovnovážným produktem bude Y1. Pokud bude mezní sklon k importu nulový – bude rovnovážným produktem Y2. Sklon je dán velikostí multiplikátoru a ten bude menší než v 3sektoru. � AD dána součtem C, IP, G a NX. � jelikož předpokládáme existenci veřejného

sektoru, tak spotřeba C závisí na YD. � NX je dán rozdílem mezi exportem

(autonomním) a importem (který je autonomní i indukovaný):

AD = C + IP + G + NX AD = Ca + c.YD + IP + G + NX

AD = Ca + c . (Y – Ta – tY + TR) + IP + G + Xa – Ma – mY � na úrovni rovnovážného produktu se AD rovná skutečnému produktu. � při rovnovážném Y jsou neplánované investice nulové, čili skutečné I a plánované I se rovnají:

Y = AD Y = Ca + cY – cTa – ctY + cTR + I + G + Xa – Ma – mY

Y = 1 / 1 – c.(1 - t) + m * (Ca – cTa + cTR + I + G + Xa – Ma) Výraz 1 / 1 – c.(1 - t) + m … jednoduchý výdajový multiplikátor 4sektoru → značíme α Závorka (Ca – cTa + cTR + I + G + Xa – Ma) představuje všechny autonomní výdaje, které jsou v 4sektoru tvořeny autonomní spotřebou, autonomními daněmi (násobenými –c), transfery (násobenými c), investicemi, vládními nákupy, autonom.exportem a importem (který se však odečítá): Y = α * A

21

AD IV má nižší sklon než ADIII (sklon je ovlivněn velikostí multiplikátoru a ten je v 4sektoru nižší): 1 / 1 – c > 1 / 1 – c.(1 - t) > 1 / 1 – c.(1 - t) + m Pozn.: Největší hodnoty multiplikátoru se dosahuje ve 2sektoru, pak v 3sektoru, nejmenšího ve 4sektoru. Proč? Pokud se např. zvýší vládní nákupy, firmám klesnou zásoby a časem zvýší produkci. To znamená další důchod pro domácnosti. Ty obdrží po zaplacení daní a obdržení transferů pouze YD, který rozdělí na úspory a spotřebu. Zvýšená spotřeba ale opět znamená pokles zásob atd. Navíc ve 4sektoru je část nově vytvořeného produktu věnována na dovoz zboží a služeb ze zahraničí, čili domácí produkce nemůže vzrůst o tolik, o kolik by vzrostla bez možnosti dovozu. Proto je multiplikátor ve 4sektoru menší než u 3sektoru.

� Základní makroekonomická identita ve 4sektoru

Y = C + I + G + NX Y = C + I + G + X – M

Z 3sektoru lze převzít YD: YD = Y – T + TR C + S = Y – T + TR Y = C + S + T – TR

Obě rovnice se budou rovnat: C + I + G + X – M = C + S + T - TR I + G + X – M = S + T – TR I = S + (T – TR – G) – (X – M)

!!! Pokud vyjde čistý export (X – M) záporný, jde vlastně o úspory ze zahraničí !!! Mae identita ve 4sektoru vyjadřuje rovnosti investic a celkových úspor, které jsou tvořeny úsporami domácností, firem, vlády a zahraničí. Mezi úniky navíc zahrneme import. Mezi vstřiky zahrneme export, rovnost vstřiků a úniků: S + NT + M = I + G + X

3. Model IS-LM -BP

- používán pro analýzu otevřené ekonomiky v SR, nejužívanější makroekonomický model tohoto typu - rozvíjí jednoduchý keynesovský model produkt – výdaje - ten považuje IR za exogenní proměnnou,

ale zde bude endogenní vedle reálného důchodu (výstupu) eko - tzn., že umožňuje analyzovat dopady monetární a fiskální politiky hlavně z pohledu změn i a reálného výstupu eko

- model produkt – výdaje předpokládá existenci jen jednoho trhu (statků a služeb) - zde uvažujeme 4 trhy: statků a služeb, peněz, obligací a devizový trh - v modelu opět uvažujeme fixní cenovou hadinu a ekonomiku, která se pohybuje pod úrovní

potenciálního výstupu (je v recesi) - existuje tedy v eko dostatečná zásoba kapitálu i práce, takže je možné vyrobit jakkoliv vysokou

poptávanou produkci, aniž by došlo ke změnám ceny práce - fixní mzdová sazba pak podporuje předpoklad konstantní cenové hladiny

Rovnováha na TRHU STATKŮ A SLUŽEB: K řivka IS

- budeme vycházet z modelu produkt-výdaje, který vyjadřuje rovnováhu eko v krátkém období jen z pohledu trhu statků a služeb.

- celkové plánované agregátní výdaje rozdělujeme na autonomní a indukované dle toho, zda jsou ovlivňovány změnami běžného důchodu nebo ne

22

- v případě indukovaných výdajů budeme brát za hlavní proměnnou běžný reálný důchod.

Autonomní výdaje, jde o: ���� autonomní spotřeba Ca - nezávislá na YD – např. nákupy statků dl.spotřeby realizované pomocí

spotřebitelských úvěrů. I zde je vliv IR, která ovlivňuje konečnou cenu spotřebitelských úvěrů; (pokud IR roste tak rostou splátky úvěrů a spotřeba na dluh je nákladnější, očekáváme tedy její pokles a tím pokles autonomní spotřeby)

���� soukromé domácí investice Ia - principem investičního rozhodování je srovnávání očekávané a požadované výnosnosti I (požadovaná I je závislá na výši IR, protože IR je základním měřítkem alternativních N). Investici se totiž firma vzdává možnosti uložit prostředky do banky a zhodnotit je o IR. Kdyby si na I musela půjčit, je situace stejná (firma musí platit úrok z půjčky, takže výnosnost I musí být zase vyšší než IR). Úroková míra tedy ovlivňuje požadovanou výnosnost → při růstu IR roste požadovaná výnosnost a část investičních akcí zůstane nevyužita, protože již nebudou výnosné → objem I tedy klesne. Při poklesu i je situace opačná. Na IR jsou závislé autonomní spotřeba a I.

���� vládní nákupy Ga, část transferových plateb cTRa, a daní cTAa, exporty Xa, část autonomních importů Ma

Grafické odvození křivky IS Obr.1: Vztah mezi plánovanými autonomními výdaji a IR - funkce plánovaných autonomních výdajů je klesající. S růstem IR klesá autonomní spotřeba a investice → celkové autonomní výdaje musí klesnout!!! Obr.2: Rovnováha na trhu statků a služeb pohledem modelu důchod – výdaje - plánované agregátní výdaje a skutečný reálný výstup ekonomiky se rovnají, což je představeno linií 45°. Obr.3: Rovnováha na trhu statků a služeb v IS-LM-BP Výchozí rovnováha:

- úroková míra i0, kdy plánované autonomní výdaje dosahují A0 (viz obr.7-1)

- plánované agregátní výdaje AE0 vycházejí z A0 a jsou závislé na IR i0, při této výši AE0 odpovídá rovnovážný důchod Y0 – bod E0

- kombinaci Y0 a i0 nanášíme – jde o kombinaci reálného důchodu a IR, při které je trh statků a služeb v rovnováze.

23

Nová situace: - pokles IR na i1 → růst plánovaných výdajů na A1 - růst autonomních výdajů povede k růstu celkových plánovaných výdajů → tyto vyšší plánované

výdaje znázorňujeme pomocí nové křivky plánovaných agregátních výdajů AE1 (které vychází z vyšších plánovaných autonomních výdajů A1

- tyto A1 budou vytvářet nový rovnovážný důchod Y1 – jde o bod E1 - opět tedy nanášíme novou kombinaci nižší IR i1 a vyššího reálného výstupu Y1, při kterém je trh

statků a služeb opět v rovnováze. ���� Spojíme-li kombinace IR a rovnovážného důchodu – tedy body E0 a E1, získáme křivku IS –

uvažujeme ji lineární. ���� Křivka IS je množina kombinací úrokové míry a reálného důchodu, při nichž je trh statků a

služeb v rovnováze. ���� Křivka IS je klesající, protože nižší IR vytváří vyšší autonomní výdaje, a tak vyšší agregátní výdaje,

které vedou k růstu reálného výstupu ekonomiky. ���� Vlevo od křivky je převis plánovaných agregátních výdajů (AD) nad reálným výstupem ekonomiky,

protože při reálném důchodu IR je příliš nízká, což vytváří příliš vysoké plánované autonomní výdaje. ���� Při IR, a tedy plánovaných autonomních a celkových výdajích, je vytvořený produkt příliš nízký. ���� Vpravo od křivky je produkt vyšší než plánované AD, proto jde o nerovnováhu na trhu statků a

služeb. Úroková míra je příliš vysoká, což vytváří nízké plánované autonomní výdaje a tedy i nízkou plánovanou AD.

Algebraické odvození křivky IS

- vycházíme z podmínky rovnováhy na trhu statků a služeb v duchu modelu produkt – výdaje: Y = α * A kde: α výdajový multiplikátor pro otevřenou eko, A jsou plánované autonomní výdaje - než tuto rovnici rozepíšeme, přiblížíme 3 komponenty plánovaných agregátních výdajů, kde patří:

spotřeba, investice a čistý export (C, I, NX) – jak víme, fce spotřeby a I závisí na IR, čisté exporty závisí na reálném měnovém kursu.

- fce spotřeby (viz model produkt-výdaje): C = Ca + c * YD - jak víme, autonomní spotřeba je nezávislá na důchodu, ale závislá na IR, proto:

C = Ca – bca * i kde: Ca … celková plánovaná autonomní spotřeba, Ca … plánovaná autonomní spotřeba nezávislá na důchodu a IR, bca … citlivost celkové autonomní spotřeby na úrokové míře, koeficient citlivosti

- koeficient citlivosti lze vyjádřit jako: bca = δ Ca / δ i … podíl změny autonomních výdajů, jež byla vyvolána nekonečně malou změnou IR

- fce spotřeby je tedy: C = Ca – bca * i + c * YD - fce investic je: I = I – b1 * i … I … plánované investice, I … autonomní plánované investice nezávislé na důchodu

a IR, bI … citlivost investic na IR (je analogií kfc bca)

- fce čistých exportů je: NX = NXa – m * Y + ν * R … NXa … autonomní čisté exporty, m … mezní sklon k importům, R … reálný měnový kurz, ν … citlivost čistých exportů na reálný měnový kurz

Nyní tedy přidáváme vliv reálného měnového kursu (součin nominálního MK a poměru zahraniční a domácí cenové hladiny):

- pokud roste, domácí měna se reálně znehodnocuje a konkurenceschopnost domácí produkce v zahraničí se zvyšuje.

- domácí měna se může reálně znehodnotit, pokud se nominálně znehodnocuje nebo roste zahraniční cenová hladina (a tak ceny zahraniční produkce), popřípadě klesá domácí cenová hladina (a tak ceny domácí produkce).

- ve všech 3 případech je tedy domácí produkce v zahraničí konkurenceschopná - v případě reálného zhodnocování domácí měny by se naopak domácí produkce stávala méně

24

konkurenceschopnou v porovnání se zahraniční produkcí. - reálné znehodnocení tedy považujeme za impuls růstu NX, zatímco reálné zhodnocování za impuls

poklesu NX. 3 faktory, které mohou ovlivnit reálný měnový kurz: � nominální měnový kurz � domácí cenová hladina � zahraniční cenová hladina Parametr ν vyjadřuje citlivost NX na reálný měnový kurs, je: ν = δ NX / δ R …jde o změnu NX, jež byla vyvolána nekonečně malou změnou reálného měnového kursu Fce plánovaných autonomních výdajů: AE = Ca–bca*i+c*(Y–t*Y+Tr a–Taa)+I–b1*i+Ga+NXa–m*Y+ν*R Fce plánovaných AD: A = Ca + c * Tra – c * TAa + I + Ga + NXa – (bca + bI) * i + ν * R Celkové plánované autonomní výdaje, jež jsou nezávislé na důchodu, IR, reálném kursu označíme A. Autonomní výdaje, jež jsou závislé na IR sloučíme do 1 položky (sečteme citlivost autonomní spotřeby na IR a citlivost investic na IR a zavedeme ukazatel citlivosti autonomní spotřeby na IR - b): A = A – b * i + ν * R kde: A = Ca + c.TRa – c.TAa + I + Ga + NXa, b = bca + bI Když nyní do rovnice Y = α * A za autonomní výdaje výraz A a upravme: Y = α * (A + ν * R) – α * b * i … rovnice je rovnicí křivky IS v otevřené ekonomice → při nulové IR bude reálný výstup ekonomiky roven: Y = α * (A + ν * R) …jde o průsečík IS s horizontálou. Součin výdajového multiplikátoru a citlivosti plánovaných autonomních výdajů na IR je směrnicí křivky IS. Záporné znaménko v rovnici dokládá náš dřívější závěr o nepřímém vztahu mezi IR a reálným důchodem. Analýza křivky IS

- posuny IS způsobeny: ���� změnou plánovaných autonomních výdajů (označených v rovnice jako A) ���� změnou citlivosti NX na reálný měnový kurs ���� změnou reálného měnového kursu

Posun do polohy IS1 vyvolán: - růstem autonomní spotřeby Ca - růstem transferů - poklesem autonomních daní - růstem autonomních investic I - růstem vládních nákupů - růstem autonomních čistých exportů - růstem citlivosti NX na reálný měnový kurs - růstem reálného měnového kursu Pozn.: Opačné změny by vyvolaly posun křivky IS doleva dolů z polohy IS0 Změny sklonu křivky jsou způsobeny: - změnami citlivosti (b) – křivka se pak otáčí

kolem bodu, kde protíná horizontálu

25

- změnami výdajového multiplikátoru – křivka se pak otáčí kolem bodu, kde protíná vertikální osu (změna multiplikátoru mění nejen sklon IS, ale i rovnovážný důchod při nulové citlivosti autonomních výdajů na IR)

Pokles citlivosti autonomních výdajů na IR vede k vyššímu sklonu (čárkovaná IS2). Při nulové citlivosti by byla křivka vertikální. Při vysoké (nekonečné) citlivosti by byla křivka horizontální. Pokles výdajového multiplikátoru vede k růstu sklonu křivky IS tak, že se pootočí kolem průsečíku s vertikální osou doleva (čárkovaná IS2). A naopak (pokles výdajového multiplikátoru způsobuje pokles MPC, růst sazby důchodové daně a růst mezního sklonu k importům).

Rovnováha na TRHU PENĚZ a OBLIGACÍ: K řivka LM

- budeme vycházet z Keynesovy teorie MD (poptávka po reálných peněžních zůstatcích je tedy ovlivněna jen reálným důchodem a IR, dále subjekty mohou držet W jen v penězích nebo obligacích).

- spekulační poptávka – subjekty drží své bohatství v obligacích - oba trhy jsou spojeny pohyby IR, pokud je jeden z trhů v rovnováze, musí být i ten druhý, příklad:

Uvažujeme převahu MD nad MS. Čili chtějí držet víc W v penězích, ale při současné (nízké) IR to nejde. Ačkoli chtějí držet více peněz v penězích, drží ho v obligacích. Na trhu obligací proto musí být převaha nabídky nad poptávkou. Obě nerovnovážné situace budou odstraněny pohybem jedné ceny – úrokové míry. Růst IR povede k poklesu MD (její spekulační části) a povede to k rovnováze na trhu peněz. Současně dojde k poklesu ceny obligací, to zvýší poptávku po obligacích a vede to k rovnováze. → Trh peněz a obligací jsou tedy provázány IR a rovnováha na trhu peněz automaticky znamená rovnováhu na trhu obligací a obráceně. Rovnováha na trhu peněz: nabídku peněz považujeme za nezávislou na změnách IR, zatímco MD v Keynesově modelu je negativně závislá na IR a pozitivně na reálném důchodu. Růst reálného výstupu vede k růstu transakční MD. To povede k převaze MD nad nabídkou peněz. Pro rovnováhu musí vzrůst IR (klesnout cena obligací), což sníží spekulační MD. Dojde také k rovnováze na trhu obligací. Růst reálného důchodu tedy musí být doprovázen růstem IR, aby byla zachována rovnováha na trhu peněz a na trhu obligací. Grafické odvození křivky LM Obr.1: rovnováha na trhu peněz skrz vyrovnání D po reálných peněžních zůstatcích a S reálných peněžních zůstatků Obr.2: kombinace reálného výstupu ekonomiky a úrokové míry, kdy je trh peněz v rovnováze

26

Původní rovnováha: průsečík M0 (nabídka peněz) a L0 (MD). Tato rovnováha nastává při úrokové míře i0 - bod E0. Poptávka L0 má spekulační a transakční část. Transakční D je závislá na reálném důchodu Y0. Předpokládáme, že reálný důchod roste na hodnotu Y1. Roste tedy transakční MD, čili poptávka po penězích převažuje nad nabídkou peněz (L1 > M0). Nerovnováha bude odstraněna růstem IR na i1, klesne tak spekulační MD a vede to k nové rovnováze E1. Nová rovnováha bude na reálném důchodu Y1 a IR i1. Spojíme-li E0 a E1, dostaneme křivku LM. Uvažujeme, že je lineární. Křivka LM je množina kombinací reálného důchodu a IR, kdy je trh peněz (a obligací) v rovnováze. - Růst reálného důchodu je doprovázen růstem IR (má-li být zachována rovnováha na trhu peněz). Růst

důchodu zvyšuje MD, a tak vznikne nerovnováha na trhu. Růst IR způsobí pokles spekulační MD, a tak vznikne rovnováha na trhu peněz.

- Body vpravo od křivky LM představují nerovnováhu v podobě převahy MD nad nabídkou peněz. Při dané IR je totiž reálný důchod příliš vysoký. Ten generuje nadměrnou transakční a tedy i celkovou MD.

- Z pohledu trhu obligací jde o opačný typ nerovnováhy (převaha nabídky obligací nad poptávkou po nich). Při daném reálném důchodu je úroková sazba moc nízká a to generuje vysokou spekulační MD.

- Body nalevo od křivky LM představují nerovnováhu v podobě převahy nabídky peněz nad MD. - Na trhu obligací jde naopak o převahu D po obligacích nad jejich nabídkou (při dané IR je totiž důchod

moc nízký). - Transakční MD a tak i celková MD je nižší než nabídka peněz (vzhledem k IR) Algebraické odvození křivky LM

- odvození křivky je jednodušší, než u IS, pro odvození vyjdeme z rovnováhy na trhu peněz, ale připomene si rovnici Keynesova modelu MD: L = k * Y – h * i

- rovnováha na trhu peněz platí, že MD se rovná nabídce peněz (M), tedy: M = k * Y – h * i - nyní vyjádříme IR (závislou na reálném důchodu): i = 1 / h * (k * Y – M) … rovnice křivky LM - rovnici dáme do tohoto tvaru: i = -M / h + k / h * Y

Analýza křivky LM

- průsečík křivky LM s vertikální osou nabývá záporné hodnoty, čili k řivka LM vychází z horizontální osy (viz předchozí vzorec)

- posun křivky LM je ovlivněn změnami peněžní zásoby - poměr k/h je směrnicí k řivky LM → sklon křivky je tedy ovlivněn změnami k a h.

Graf:

- růst MS vede k posunu LM doprava do LM1. - růst MS je způsoben růstem měnové báze a

růstem peněžního multiplikátoru - míra, v jaké se změna MS odrazí v posunu LM

závisí na citlivosti MD na úrokovou míru. - růst MS posune LM doprava tím více, čím nižší

je citlivost MD na úrokovou míru - čím vyšší k (citlivost MD na důchod), tím vyšší

sklon LM (čárkovaná LM2). Důvodem je, že změna důchodu musí být kompenzována vyšší změnou IR.

- čím nižší h (citlivost MD na IR), tím vyšší je sklon LM (pokles h má na LM stejný vliv jako růst k), nulová h znamená vertikální LM.

27

- vysoký sklon LM (tedy nízká citlivost MD na IR) odpovídá představám monetaristů. - nekonečně vysoká h odpovídá horizontální LM … tato situace se označuje jako past na likviditu . - málo skloněná LM (tedy vysoká citlivost MD na IR) odpovídá představám keynesovců.

Rovnováha PLATEBNÍ BILANCE: K řivka BP - v BÚ nepoužíváme bilanci důchodů a transferů → BÚ se redukuje do podoby NX (výkonová bilance),

kapitálový účet bude pod finančním účtem (označíme jako čistý tok K), chyby a opomenutí ignorujeme

Rovnováha PB = součet čistých exportů (výkonové bilance) a čistého toku kapitálu je nula - nevzniká tlak na změnu rezerv, jde také o rovnováhu na devizovém trhu

Rovnováha PB z pohledu reálného důchodu a úrokové míry:

� reálný důchod – ovlivňuje čisté exporty � růst reálného důchodu → růst indukovaných importů → pokles NX � úroková míra (domácí a zahraniční) – ovlivňuje čistý kapitálový tok � domácí IR roste nad zahraniční → preference domácích investic → příliv kapitálu � pokles domácí IR pod zahraniční IR → čistý odliv kapitálu

Kapitálová mobilita = rychlost a snadnost přesunu kapitálu z jedné ekonomiky do druhé

- lze ji omezit devizovými restrikcemi, vysokými transakčními N (v podobě vyhledávání info), politickým rizikem, špatně rozvinutým finančním trhem atd.

- může se proto stát, že i velké vychýlení domácí IR nad zahraniční IR způsobí jen malý příliv kapitálu do domácí ekonomiky nebo nemusí reagovat vůbec.

Intuitivní odvození křivky BP

- uvažujeme rovnováhu PB a růst reálného důchodu → to vede s ohledem na růst indukovaného importu k poklesu NX → musí dojít k růstu domácí IR (aby se vyrovnala PB) → příliv kapitálu ze zahraničí → růst čistého kapitálového toku, který vykompenzuje zhoršení čistých exportů a obnoví tak rovnováhu

- očekáváme tedy přímý vztah mezi reálným důchodem a IR (z pohledu rovnováhy PB) Grafické odvození křivky BP Obr. 1 – Vývoj NX s ohledem na reálný důchod - růst reálného výstupu vede k poklesu NX (uvažujeme výchozí výši reálného důchodu Y0, kterému odpovídají nulové čisté exporty NX0. Obr. 2 – Vývoj čistého toku kapitálu v závislosti na vývoji IR - růst IR vede k vyšší hodnotě čistého toku kapitálu (při i0 je čistý tok K nulový neboli: odliv K z domácí eko se tedy rovná jeho přílivu.

28

Obr. 3 – Křivka BP - při Y0 jsou NX nulové, aby byla PB v rovnováze, musí být čistý tok K v rovnováze → ten je nulový při nulové IR i0 - BP = množina kombinací reálného důchodu a IR, při nichž je PB v rovnováze → růst důchodu musí být

doprovázen růstem IR, má-li PB v rovnováze Nyní uvažujeme:

- pokles na Y1 → pokles indukovaného importu → růst čistých exportů na NX1.

- to je vidět na obr.7-8, kdy nižšímu Y1 odpovídá vyšší NX1 - pokud se NX dostaly do přebytku, musí se čistý tok K snížit

z vyrovnaného stavu do záporu – jedině tak bude PB opět v rovnováze

- Čistý tok K klesne do záporných hodnot při poklesu IR na i1 → to způsobí odliv K → takže deficitní čistý tok K vykompenzuje přebytkové NX

- kombinace Y1 a i1 je další situace vyrovnané PB. Kdybychom chtěli růst reálného důchodu → byly by deficitní NX a přebytkový čistý tok K a opět rovnováha. � Body vlevo – kombinace Y a IR, kdy je PB v přebytku

- při dané IR je reálný důchod příliš nízký → při daném kapitálovém toku jsou indukované importy příliš nízké → NX jsou příliš vysoké, aby byla PB v rovnováze

- IR je moc vysoká → a moc vysoký čistý tok K → PB je v přebytku � Body vpravo – deficit PB

- při dané IR a čistém toku K je Y moc vysoký → vysoké indukované importy → malé NX Algebraické odvození BP

- nejdřív vyjádříme funkci čistých exportů, pak čistého toku kapitálu → jejich součet musí být roven 0 NX = NXa – m*Y + ν*R

- vztah mezi domácí a zahraniční i není jediné, co ovlivňuje kapitálové toky - nelze však říci, že vysoký růst domácí IR nad zahraniční vede k přílivu kapitálu, a to ani

v podmínkách dokonalé kapitálové mobility → vztah domácí a zahraniční IR není jediným faktorem, který ovlivňuje výnosnost domácího krátkodobého K ve vztahu k zahraničnímu krátkodobému K

- rozhodují-li se investoři, zda investovat do zahraničního či domácího krátk.kapitálu berou v úvahu nejen výši zahraniční IR, ale i očekávanou změnu měnového kursu a také prémii za devizové riziko (to podstupují, když drží zahraniční měnu)

- výše očekávaného měnového kursu ovlivňuje výnosnost zahraničních depozit tak, že určuje výši budoucího výnosu, který plyne z investice do zahraničního kapitálu (který je v domácí měně)

- zde ale budeme uvažovat pouze vztah domácí a zahraniční IR - pozor!!! uvažujeme nulovou změnu měnového kursu (nulovou míru znehodnocení) a neuvažujeme

vliv měnového rizika, změny IR ovlivňují toky K zejména u krátkodobého kapitálu → u dl.kapitálu jde hlavně o očekávané reálné míry výnosnosti.

- ne všechny toky K jsou závislé na změnách IR → část čistého toku K je autonomní. Fce čistého toku K je tato: NFC = NFCa + ρ * (iD – iF) …ρ - citlivost NFC na úrokový diferenciál (rozdíl domácí a zahraniční IR), iD – domácí IR, iF – zahraniční IR, NFCa - autonomní NFC � kde: ρ = ∆ NFC / ∆ (iD – iF)

- růst ρ vede vždy k růstu NFC (ρ je kladné číslo), růst NFC je vyvolán: � růstem NFCa, růstem ρ, růstem úrokového diferenciálu

29

� nyní uděláme součet fce NX a NFC: NXa – m*Y + ν*R + NFCa + ρ (iD-iF) = 0 � domácí IR vyjádříme jako fci reálného důchodu a získáme tak rovnici křivky BP: iD = ( ρ*i F – NXa – ν*R – NFCa / ρ ) + ( m / ρ) * Y … 1.člen rovnice – průsečík s vertikálou (kdyby čitatel zlomku

bylo záporné číslo, tak jde o průsečík s horizontálou), 2. člen – směrnice křivky BP (m – mezní sklon k importu) Analýza křivky BP Předpokládáme, že čitatel 1.členu rovnice je kladné číslo, protože křivky BP vycházejí z vertikály. Posuny křivky doleva nahoru (z BP0 na BP1):

� růst iF � pokles NXa � pokles citlivosti NX na reálný měnový kurz � pokles reálného měnového kurzu (reálné

zhodnocení domácí měny) � pokles NFCa

Sklon:

� pokles ρ → růst sklonu (BP2) → a zároveň pokles doprava dolů

� růst ρ → pokles sklonu → posun doleva nahoru � růst m → růst sklonu, pokles m → pokles sklonu � citlivost ρ závisí na stupni kapitálové mobility, situaci nedokonalé kapitálové mobility

znázorňujeme pozitivně skloněnou křivkou (krátkodobý kapitál reaguje na změny IR, ale existují překážky pohybu kapitálu)

� nulová ρ → toky K nereagují na změny IR → vertikální k řivka BP v podmínkách dokonalé kapitálové imobility (dosadíme-li do rovnice za ρ nulu, takže křivka BP musí být na takové úrovni reálného důchodu, který zajišťuje přebytek (případně deficit) NX s ohledem na autonomní čistý kapitálový tok)

� nekonečná ρ → horizontální křivka BP v podmínkách dokonalé kapitálové mobility (dosadíme-li do rovnice za ρ nekonečno, zjistíme, že je fixována v takové výši domácí IR, která je rovna zahraniční IR → je tomu tak proto, že sebemenší odchylka domácí IR způsobí nekonečně velký příliv a odliv kapitálu, který okamžitě povede k vyrovnání se zahraniční úrokovou mírou.

Současná vnitřní a vnější rovnováha IS-LM-BP

- jde o společný průsečík křivek IS, LM, BP a E0 Proč jde současně o vnitřní i vnější rovnováhu?

- jestli reálný důchod je ve výši Y0 a IR je i0, je trh statků a služeb v rovnováze, protože leží na IS

- trh peněz a obligací je také v rovnováze, protože leží na křivce LM

- také platební bilance je v rovnováze, protože kombinace Y a IR leží na křivce BP.

Bod A :

- jde o kombinaci Y a IR, kde je trh statků a služeb v rovnováze, ale v nerovnováze je trh peněz i platební bilance (převaha MS nad MD) a přebytek PB

30

- převaha MS nad MD tlačí na pokles IR → a to spěje k rovnováze → pokles IR současně tlačí na odliv K → tlak na pokles NFC → rovnováha

- vlivem poklesu IR rostou autonomní plánované výdaje → roste i AD → to dočasně poruší rovnováhu na trhu statků a služeb

- růst AD tlačí na růst reálného důchodu → rovnováha - růst Y vede k růstu transakční MD a tedy i celkové MD, což brzdí pokles IR → obnova rovnováhy. - růst Y vede k růstu indukovaných importů → pokles NX → pokles NFC způsoben poklesem IR,

což odstraní přebytek PB.

4. Fiskální politika v modelu IS-LM -BP Fiskální politika : příjmy a výdaje státního rozpočtu ovlivňují fiskální politiku (výdaje: vládní nákupy a transfery, příjmy: důchodové a autonomní daně) � Expanzivní fiskální politika – růst výdajů nebo pokles příjmů � Restriktivní fiskální politika - pokles výdajů nebo růst příjmů

MUNDELL ŮV – FLEMING ŮV MODEL

- budeme zde zkoumat účinky monetární a fiskální politiky v podmínkách dokonalé kapitálové

mobility (toky K pružně reagují na změny IR) - v jejich pohybu nestojí žádné překážky, proto domácí IR = zahraniční IR, - → neboli uvažujeme horizontální křivku BP - nepředpokládáme změnu měnového kurzu ani prémii za devizové riziko (kdyby ano, ani

podmínky dokonalé kapitálové mobility by nevedly k absolutnímu vyrovnání domácí a zahraniční IR)

I. Fixní měnový kurz

- původní rovnováha E0, Y0 - růst vládních nákupů G → posun IS do IS1. - fiskální expanze tlačí na růst iD nad zahraniční → růst

IR tla čí na příliv K, p řebytek PB → zhodnocování domácí měny → k tomu ale zde dojít nemůže

- CB proto prodává domácí měnu a kupuje devizy → zvyšuje MS → neboli provádí monetární expanzi

- monetární expanze udrží iD na úrovni iF - fiskální expanze vede k nové rovnováze E1 a vyšší

hodnotě Y1 - účinek fiskální expanze je zde vysoký, protože v režimu

fixního kurzu je fiskální expanze následována monetární expanzí … v podmínkách dokonalé kapitálové mobility nedojde k růstu iD !!

- nedochází zároveň k vytěsňovacímu efektu (vyšší G, které vedou k růstu domácí IR za normálních okolností vytěsňují soukromé domácí I), který je s fiskální expanzí spojen, fiskální expanze má v podmínkách dokonalé K mobility silný dopad na růst reálného výstupu eko

31

- opačná situace: fiskální restrikce vytváří tlak na pokles domácí IR pod zahraniční → odliv kapitálu → deficit PB → znehodnocení domácí měny → banka tak nakupuje domácí měnu a prodává devizy → tím provádí monetární restrikcí → konečný efektem fiskální restrikce je nulová změna iD a silný pokles reálného důchodu.

II. Flexibilní měnový kurz

- fiskální expanze → růst iD nad zahraniční → posun IS doprava (na IS1) → příliv K → přebytek PB → tlak na zhodnocování domácí měny → pokles konkurenceschopnosti domácí produkce v zahraničí → pokles NX bude tak silný, že vyrovná prvotní efekt v podobě růstu G → IS se vrací do původní polohy

Proč se tak stalo? - fiskální expanze vedla k zhodnocení domácí měny, což

vyvolalo pokles NX, který je ekvivalentní původnímu růstu G → zde mluvíme o úplném mezinárodním vytěsňovacím efektu → vládní nákupy skrze zhodnocení domácí měny zcela vytěsňují NX.

- Fiskální expanze nemá na reálný Y žádný dopad, je tedy neúčinná !!! Opačná situace: fiskální restrikce → tlak na pokles domácí IR pod zahraniční → odliv kapitálu → deficit PB → znehodnocení domácí měny → to způsobí za předpokladu Marshallovy-Lernerovy podmínky růst NX (ten by měl být tak velký jako výchozí pokles G) → fiskální restrikce (stejně jako fiskální expanze) nemá na reálný výstup ekonomiky Y žádný vliv Shrnutí: � Fixní MK: fiskální je maximálně účinná � Flexibilní MK: fiskální expanze je vlivem mezinárodního vytěsňovacího efektu zcela neúčinná

(mluvíme o možnosti ovlivnit reálný výstup ekonomiky)

Dokonalá kapitálová IMOBILITA

Pohyby K vůbec nebudou reagovat na změny IR. Neexistuje vazba iD na iF. Křivka BP je vertikální.

I. Fixní kurz

- fiskální expanze → posun do IS1 → růst IR a růst reálného Y → pokles NX → deficit PB → znehodnocení domácí měny → CB kupuje domácí měnu za devizy → provádí monetární restrikci (jde doleva nahoru do LM 1) → to způsobí další růst IR a pokles reálného Y → tlak na pokles reálného důchodu bude působit tak dlouho, dokud se PB opět nevyrovná (bod E1).

- fiskální expanze bude neúčinná → jejím jediným efektem je tedy růst IR na i1 → původní zvýšení G je plně vykompenzováno poklesem domácích investic → tuto

32

situaci označujeme jako úplný vytěsňovací efekt → na rozdíl od mezinárodního vytěsňovacího efektu to nejsou NX, které jsou v důsledku zvýšení G vytěsňovány.

II. Flexibilní kurz

- Fiskální expanze → posun do IS1 → růst IR a růst reálného Y → růst indukovaných importů → pokles NX → deficit PB → znehodnocení domácí měny → posun BP doprava → růst konkurenceschopnosti domácí produkce, což při splnění Marshall-Lernerovy podmínky povede k růstu NX → další posun do IS2 → nová rovnováha E1 (IS2, LM a BP2) → došlo k růstu IR a k růstu reálného výstupu ekonomiky Y.

- vztah reálného důchodu a IR závisí na sklonech křivek IS a LM a citlivosti NX na změny reálného měnového kurzu → čím vyšší sklon LM, tj. čím nižší citlivost MD na IR nebo čím vyšší citlivost MD na důchod → tím více se původní fiskální expanze projeví růstem IR → neboli tím vyšší bude vytěsňovací efekt.

Shrnutí:

���� Fixní MK: fiskální politika zcela neúčinná (kvůli úplnému vytěsňovacímu efektu)

���� Flexibilní MK : fiskální má schopnost ovlivnit reálný výstup Y (expanzivní politikou Y roste a mění se IR, změna je ale závislá na sklonech IS a LM a citlivosti NX na reálný měnový kurz).

NEDOKONALÁ kapitálová MOBILITA - toky kapitálu reagují na změny IR, ale ne tak silně jako u DK

mobility, iD ≠ iF

I. Fixní kurz

- fiskální expanze tlačí na růst IR a růst Y → jdeme do IS1 - průsečík IS1 a LM0 → FE tlačí na přebytek PB (NX v důsledku

růstu Y se snížily méně, než vzrostl příliv K kvůli vyšší IR) - přebytek → zhodnocování, kterému CB zabrání monetární

expanzí → jdeme do LM1

- výsledkem původní fiskální expanze je bod E1, změny Y a IR závislé na sklonu IS, LM, BP.

II. Flexibilní kurz

- fiskální expanze → růst IR a růst Y → jdeme do IS1 - průsečík IS1 a LM: PB v přebytku, protože pokles NX

vyvolaný růstem Y je nižší, než příliv K, který byl vyvolán

33

růstem IR, přebytek → zhodnocování → pokles konkurenceschopnosti domácí produkce → pokles NX → částečný mezinárodní vytěsňovací efekt → zpětný posun do IS2

- pokles měnového kurzu → posun BP, zhodnocení … posun do BP1 → nový bod E1 (vyšší Y a vyšší IR) … míra vytěsňovacího efektu (vztah změny IR a Y) závisí na sklonech IS, LM, BP.

5. Monetární politika v modelu IS-LM-BP

- účinky monetární a fiskální politiky budeme hodnotit skrze dopady na změny IR a Y - změny těchto veličin působí na: měnový kurz, investice, spotřebu, úspory, NX atd. - tvůrcem monetární politiky je CB

Nástroje CB:

I. Operace na volném trhu: obchodování s KB (státní dluhopisy, směnky, velmi bonitní CP) � Přímé operace – přímý nákup a prodej CP � Repo operace – dočasný nákup nebo prodej CP � Switch – prodej a současně nákup dluhových CP s různou dobou splatnosti

II. Diskontní nástroje: skupina úrokových sazeb, které CB vyhlašuje (diskontní sazba, reeskontní, lombardní, repo sazba

Monetární politika: � Expanzivní monetární politika – růst měnové báze (pokles IR nebo nákup CP) � Restriktivní monetární politika – pokles měnové báze (růst IR, které stanovuje CB nebo prodej CP

Centrální bankou)

MUNDELL ŮV – FLEMING ŮV MODEL

I. Fixní kurz

- výchozí rovnováha E0, Y0. - monetární expanze posune LM do LM1 (růst MS) - monetární expanze tlačí na pokles iD pod zahraniční iF

(průsečík nové LM a původní IS) → silný odliv K → deficit PB → tlak na znehodnocení domácí měny

- k znehodnocení ale nemůže dojít, protože jsme v režimu fixního kursu.

- CB aby zabránila znehodnocení, tak nakupuje domácí měnu a prodává devizy → provádí tedy monetární restrikci → tlak na růst iD na úroveň iF.

- monetární expanze je tedy hned následována monetární restrikcí.

- dopad monetární politiky na reálný důchod v režimu fixního kurzu je nulový.

- opačná situace by nastala v případě monetární restrikce – ta vyvolá tlak na růst domácí IR nad zahraniční, což vede k silnému přílivu kapitálu, a proto k tlaku na přebytek PB a zhodnocení domácí měny

- aby CB zabránila zhodnocení měny, tak prodá devizy → tím realizuje monetární expanzi → zvyšuje tedy nabídku peněz … monetární restrikce je následována monetární expanzí

34

II. Flexibilní kurz

- monetární expanze → posun LM doprava → pokles iD pod zahraniční → odliv K → deficit PB → znehodnocení domácí měny → růst NX (domácí produkce bude pro zahraniční subjekty relativně levnější) → posun IS doprava → musí být splněna Marshall-Lernerova podmínka:

- ihned po znehodnocení dochází k poklesu NX, časem dojde ke zvýšení objemu exportů v důsledku poklesu jejich relativní ceny z pohledu zahraničních subjektů a taky k poklesu objemu importů z důvodu domácí substituce, nyní však relativně levnější produkcí → NX se začnou opět zlepšovat a mohou se dostat i nad svou hodnotu před znehodnocením domácí měny

- mezi faktory, které ovlivňují zlepšení NX patří: citlivost poptávky zahraničních subjektů po exportech domácí ekonomiky a poptávky domácích subjektů po importech ze zahraniční na změny kurzu

- jestliže je součet těchto dvou elasticit větší než 1, je splněna Marshall-Lernerova podmínka a NX se po znehodnocení nakonec zlepší

- výsledným efektem monetární expanze je nulová změna iD a růst reálného Y na Y1 → nový E1 → růst Y způsoben pozitivním dopadem znehodnocení domácí měny na NX

- Monetární expanze má v režimu flexibilního kurzu velkou schopnost zvyšovat reálný výstup eko Y Opačná situace: monetární restrikce → růst domácí IR nad zahraniční → posun LM doleva → příliv kapitálu → přebytek PB → zhodnocení domácí měny → snížení konkurenceschopnosti domácí produkce v zahraničí → pokles NX → posun IS doleva → konečným efektem monetární restrikce v režimu flexibilního kurzu bude pokles reálného výstupu ekonomiky Y Shrnutí: � Fixní MK: monetární je neúčinná, fiskální je maximálně účinná � Flexibilní MK: monetární je maximálně účinná, fiskální expanze je vlivem mezinárodního

vytěsňovacího efektu zcela neúčinná (mluvíme o možnosti ovlivnit reálný výstup ekonomiky)

Dokonalá kapitálová IMOBILITA

Pohyby K vůbec nebudou reagovat na změny IR. Neexistuje vazba iD na iF. Křivka BP je vertikální.

I. Fixní kurz

- monetární expanze → pokles iD → jdeme do průsečíku LM 1 a křivky IS → pokles IR ale nevyvolá žádný tlak na změnu MK (protože toky kapitálu nereagují na pokles IR) → růst reálného výstupu Y → růst indukovaných importů → pokles NX → deficit PB → znehodnocení domácí měny → ta ale musí zůstat na své původní úrovni (pohybujeme se v režimu fixního kurzu) → CB nakupuje domácí měnu za

35

devizy → provádí tedy monetární restrikci → monetární expanze je následovány monetární restrikcí a její dopad na reálný Y je nulový.

- v situaci dokonalé kapitálové mobility tlačil na znehodnocení hlavně odliv K, zde je to ale pokles NX, který vede k deficitu PB, a tak k tlaku na znehodnocení domácí měny.

II. Flexibilní kurz

- monetární expanze → posun LM doprava → pokles IR a

růst reálného Y → růst indukovaných importů → pokles NX → deficit PB → znehodnocení domácí měny → to je znázorněno pomocí 2 změn → jednak to ovlivní polohu BP a to posunem doprava → jednak roste konkurenceschopnost domácí produkce v zahraničí → rostou NX, pokud je splněna Marshall-Lernerova podmínka → růst NX se projeví růstem IS do polohy IS1 → nový bod rovnováhy E1 je charakterizován vyšším reálným důchodem Y1 a vyšší i1.

Shrnutí: ���� Fixní MK: zcela neúčinná (kvůli kompenzaci expanzivní politiky politikou restriktivní) ���� Flexibilní MK : monetární má schopnost ovlivnit reálný výstup

Y (expanzivní politikou Y roste a mění se IR, změna je ale závislá na sklonech IS a LM a citlivosti NX na reálný kurz).

NEDOKONALÁ kapitálová MOBILITA - toky kapitálu reagují na změny IR, ale ne tak silně jako u DK

mobility, iD ≠ iF

I. Fixní kurz

- monetární expanze tlačí na pokles IR a růst Y - pokles IR vyvolá odliv K a růst Y vede k poklesu NX →

vzniká deficit PB → dojde tak ke znehodnocení CZK, ale k němu nemůže u fixního kurzu dojít … CB přistupuje k restriktivní politice → efekt monetární expanze je tedy nulový, deficit zapříčiněn odlivem K a poklesem NX

II. Flexibilní kurz

- monetární expanze způsobí pokles IR a růst Y → deficit PB → dojde ke znehodnocení, znehodnocení za předpokladu Marshall-Lernera způsobí růst NX (posun do IS1) … znehodnocení → posun do BP1

36

6. Poptávka po penězích Fce peněz

� Prostředek směny - barterová směna byla nahrazena peněžní směnou, protože byla nákladná. Ekonomický subjekt, který chtěl získat statek, musel najít jiný subjekt, který požadovaný statek vlastnil a současně byl ochoten ho směnit a také se museli oba shodnout na uspokojivém poměru. U výměny zvířat ještě museli brát fakt, aby směnu zvířata přežila. Transakční N byly tedy vysoké.

� Účetní jednotka - peníze jsou nástrojem vyjádření relativních cen. U barteru bylo nutné znát velké množství relativních cen. Peníze ale slouží jako ekvivalentní měřítko (př. Máme 100 statků a tedy 100 cen. V barteru bychom museli ale znát [N (N-1)] / 2 cen, kde N je počet statků, zde tedy 4950 cen. Peníze slouží k vyjádření pohledávek a závazků.

� Uchovatel hodnoty - souvisí s možností držby peněz a jejich použití jako platebního prostředku v budoucnosti. Peníze jsou aktivum, ve kterém může subjekt držet své bohatství. To však může držet i v jiných aktivech (finanční aktiva a hmotná – obrazy) včetně nehmotných (lidský kapitál, kdy tím rozumíme investici do zvyšování kvalifikace a dovedností).

Investice hodnotíme ze 3 hledisek:

� Očekávaná výnosnost - podíl součtu SH budoucích příjmů a ceny aktiva k danému okamžiku v budoucnosti a současné ceny aktiva

� Riziko - pravděpodobnost, s níž nedosáhneme očekávané výnosnosti � Likvidita aktiva - schopnost aktivum rychle a s co nejnižšími transakčními N přeměnit v peníze

Peníze jsou bezrizikovým aktivem s nulovou očekávanou mírou výnosu (platí při nulové míře inflace). Poptávka po penězích

� Transakční modely - zdůrazňují fci peněz jako zprostředkovatele směny – modely nepředpokládají, že peníze jsou drženy pro peníze samé, ale pro zprostředkování transakce (např. kvantitativní teorie peněz) … srovnáváme LIKVIDITU x VÝNOS

� Portfoliové modely - na funkci peněz pohlížejí jako na uchovatele hodnoty – peníze jsou jedním z aktiv, ve kterém mohou držet své bohatství (např. Friedmanova teorie poptávky po penězích, Keynesova teorie je kombinací obou modelů) … srovnáváme RIZIKO x VÝNOS

Zkoumáme-li poptávku po nominálních peněžních zůstatcích, zajímá nás nominální hodnota peněz, kterou ekonomické subjekty poptávají. Nás bude obvykle zajímat poptávka po reálných peněžních zůstatcích, čili nás zajímá poptávka po určité kupní síle (musíme vzít v úvahu vyjádření cenové hladiny v rámci dané eko).

I. Kvantitativní teorie peněz

� Fisherova verze

- je sporné, zda jde vůbec o teorii poptávky po penězích - vychází z rovnice směny: M * V T = P * T … M … nominální peněžní zásoba (množství peněz

v oběhu), VT … transakční rychlost peněz (kolikrát se jedna peněžní jednotka účastnila ek. transakcí, neboli kolikrát se za dané období obrátila), P … průměrná cenová hladina všech transakcí za určité období, T … počet všech transakcí za určité období

- rovnice směny je identitou (tedy rovnost, která je vždy splněna) - vyjadřuje jednoduchý fakt, že každá transakce má svého prodávajícího a kupujícího.

37

- peněžní vyjádření nákupů (levá strana) se tedy musí rovnat peněžnímu vyjádření prodejů (pravá strana) → tedy kolikrát se jedna peněžní jednotka během daného období účastnila ekonomických transakcí, neboli kolikrát se za dané období obrátila

Předpoklady: Množství peněz je plně pod kontrolou CB (jde o exogenní proměnnou). Transakční rychlost peněz je krátkodobě stabilní (důvodem je povaha faktorů, ovlivňujících VT je ovlivněna hlavně institucionálními faktory – mezi které patří např. technologie platebního styku – tedy objem transakcí, který je realizován platebními kartami → Čím vyšší objem transakcí platebními kartami, tím vyšší transakční rychlost peněz. Posledním předpokladem je objem transakcí, kdy budeme uvažovat plnou zaměstnanost → ekonomika je tedy při potenciálním výstupu (a tedy maximálním objemu transakcí). Výše reálných transakcí je také krátkodobě fixní. Závěr: pokud jsou VT a objem transakcí neměnné, potom růst peněžní zásoby vede k ekvivalentnímu růstu cenové hladiny. Neboli cenová hladina je určena peněžní zásobou. Jde o známý koncept neutrality peněz, podle kterého peníze nemají schopnost ani krátkodobě ovlivňovat reálné veličiny. Jejich jediným efektem je úměrná změna cenové hladiny. ▲ Fischerova teorie se také uvádí v důchodové verzi: MV Y = PY* … VY…důchodová rychlost peněz,

P…index cenové hladiny, Y*…reálný výstup eko na potenciální úrovni

- rovnice vznikla úpravou předchozí rovnice a platí za předpokladu, že existuje stabilní poměr mezi reálným (nominálním) objemem transakcí a reálným (nominálním) výstupem ekonomiky

- důchodová rychlost peněz také závisí na technologii platebního styku, místo objemu reálných transakcí uvažujeme potenciální produkt.

- neutralitu peněz vyjadřujeme jako neschopnost peněz ovlivňovat reálný výstup eko, a to ani v SR - hlavním přínosem Fisherovy verze je úvaha o neutralitě peněz (proto není Fischerova verze

skutečnou poptávkou po penězích) - z předchozí rovnice lze vyjádřit objem nominální peněžní zásoby (M), který je v rovnováze na trhu

peněz roven poptávce po penězích (MD) → tak lze získat faktory, které ovlivňují poptávku po penězích dle Fischerovy verze kvantitativní teorie, tedy: MD = 1 / VY * PY*

Z rovnice lze vidět, že mezi determinanty poptávky po penězích patří převrácená hodnota důchodové rychlosti peněz, cenová hladina a výše potenciálního produktu. MD bude tím vyšší, čím nižší bude důchodová rychlost peněz, vyšší cenová hladina a vyšší potenciální produkt Y*. � Cambridgeská verze - jde přímo o teorii poptávky po penězích - opět uvažujeme stabilní vztah objemu reálných transakcí a reálného výstupu eko, tak bude MD

přímo úměrná nominálnímu důchodu (produktu): MD = kPY* … k - cambridgeský koeficient - výstup eko je na své potenciální úrovni, rovnice vyjadřuje, že poptávané množství peněžních zůstatků je

představováno podílem nominálního důchodu eko → tento podíl je dán cambridgeským koeficientem - Cambridgeská a Fisherova verze jsou ekvivalentní. - pokud uvažujeme, že k lze vyjádřit převrácenou hodnotou důchodové rychlosti peněz, jsou oba

přístupy totožné - zvýšení cenové hladiny povede ke stejnému zvýšení poptávaného množství peněz MD - oba přístupy tedy vyjadřují poptávku po nominálních peněžních zůstatcích → v obou případech je

MD představována podílem nominálního důchodu - MD má v kvantitativní teorii jednoznačně transakční povahu (peníze jsou proto drženy jen jako

prostředek pro provádění ekonomických transakcí) - v této verzi postrádáme jako determinantu poptávky po penězích IR (budeme ji ignorovat)

38

Keynesova teorie 4 důvody, proč subjekty drží peníze: ���� Motiv spojený s důchodem – domácnosti důchod dostávají jednorázově, ale musí z něj platit, proto

musí část důchodu držet v penězích ���� Motiv podnikání – firmy musí hradit N, které vznikají při výrobě, ale příjmy nerealizují ve shodných

okamžicích. Část příjmů drží v podobě peněz, aby byli schopni hradit N → oba motivy jsou transakčními motivy držby peněz.

���� Opatrnostní motiv – ne všechny transakce je možné předvídat (chci něco koupit, co jsem dopředu neplánoval, nebo musím splatit neočekávaný závazek…proto drží část důchodu v penězích)

Pozn.: Klíčovými faktory pro určení poptávaného množství peněz z důvodu transakčního a opatrnostního motivu držby peněz jsou hlavně důchod. Čím vyšší důchod eko, tím vyšší objem plánovaných transakcí a tím vyšší objem peněžních zůstatků, které budou chtít subjekty držet. Čím vyšší důchod eko, tím vyšší objem předem neplánovaných koupí mohou subjekty realizovat (proto budou zase držet vyšší podíl důchodu v podobě peněžních zůstatků). MD má tedy ryze transakční povahu a Keynesovu teorii řadíme mezi transakční modely MD.

� Spekulační motiv (motiv preference likvidity) – peníze jsou chápány jako aktiva. Subjekty se

rozhodují, zda budou své bohatství držet v penězích nebo v jiném aktivu. Uvažujeme tedy dvě aktiva: peníze a dluhopisy. Dluhopisy jsou méně likvidní než peníze, ale jejich očekávaná výnosnost je vyšší než u peněz, stejně tedy je i riziko větší. Spekulační motiv souvisí s očekáváním vývoje úrokové míry (jak víme, IR a cena dluhopisů má tendenci vyvíjet se opačným směrem).

Př/ Máme dluhopis, s nímž je na konci roku spojena kupónová platba. Na konci životnosti dluhopisu investor obdrží poslední kuponovou platbu a splátku jistiny. SH dluhopisu tedy bude:

P = [(1 – (1 + i)-n / i )] * C + [I / (1 + i)n] … P…cena dluhopisu, C…kuponová platba, I…jistina (jmenovitá hodnota dluhopisu), n…počet let životnosti dluhopisu, 1 – (1 + i)-n / i…zásobitel

- pokud IR klesne → SH budoucích kuponových plateb bude vyšší → poroste SH budoucí splátky jmenovité hodnoty dluhopisu → tím bude vyšší cena dluhopisu a naopak.

- je-li IR pod touto normální výší IR, budou subjekty očekávat návrat IR na její normální úroveň → zvýší se tedy IR a poklesne cena dluhopisů.

- pokud klesne cena dluhopisů, utrpí subjekty kapitálovou ztrátu, a proto budou preferovat držbu peněz před držbou dluhopisů.

- při nízké IR tak subjekty preferují peníze před dluhopisy, protože se bojí poklesu ceny dluhopisů (a tak kapitálové ztráty) z důvodu očekávání růstu IR.

- růst IR očekávají proto, že její úroveň je nyní nižší než jimi uvažovaná normální úroveň IR … spekulační MD tak bude vysoká

- MD v duchu Keynese je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích, tedy funkční předpis: MD / P = f (Y, i) MD / P … poptávka po reálných peněžních zůstatcích, Y … reálný důchod

� s růstem důchodu MD roste → s růstem IR klesá. � pokud uvažujeme lineární průběh MD, můžeme psát: MD / P = L = k * Y - h * i … k … citlivost MD

na změny reálného důchodu, h … citlivost MD na změny nominální IR Nyní vyjádříme oba koeficienty přesněji (k, h jsou kladná čísla, uvažujeme absolutní hodnoty, protože IR a MD se pohybují v opačném směru): k = │δL / δY│ h = │δL / δi│

39

Graf: - na horizontále je poptávka po reálných peněžních zůstatcích, na

vertikále máme nominální IR - neuvažujeme lineární průběh MD. Část MD závislá jen na úrovni

reálného produktu (vyplývající z transakčního a opatrnostního motivu) – tato část odpovídá hodnotě (MD/P)Y

- z tohoto bodu vedeme vertikálu (jelikož MD nemůže klesnout pod tuto hodnotu, ať je nominální IR jakkoliv vysoká)

- celková MD je klesající plnou křivkou MD/P - samotná spekulační MD je představována čárkovanou klesající

křivkou - ta se ovšem neblíží k vyznačené pomocné vertikále, ale ke skutečné vertikále, spekulační MD totiž může být při vysokých hodnotách IR limitně nulová

- MD je tedy horizontálním součtem transakční a spekulační MD !!!

Změny struktury MD a zm ěny důchodové rychlosti peněz VT

- držené množství peněz se musí rovnat držené peněžní zásobě, nemusí se ale rovnat MD. - předpokládáme, že při dané IR a peněžní zásobě subjekty drží tolik peněz, kolik držet chtějí → víme,

že toto držené množství peněz, neboli MD lze rozdělit na transakční a spekulační poptávku → Pokud vzroste reálný důchod → poroste MD díky transakčnímu motivu → současně nabídka peněz je rovna drženému množství peněz (jinak to ani nejde) → ale MD převyšuje právě držené množství peněz (nabídku peněz) → nesoulad bude vyřešen změnou IR → růst IR omezí spekulační MD, takže část peněžních zůstatků, která byla poptávána kvůli spekulačnímu motivu, bude využita pro transakční účely → tím dojde ke změně struktury MD → vzroste transakční MD → a klesne spekulační MD. → zároveň důchodová rychlost peněz není konstantní (jako u kvantitativní teorie) → s růstem IR roste důchodová rychlost peněz. → Pokud klesne reálný důchod → subjekty budou chtít držet méně peněžních zůstatků → protože klesne transakční MD → dojde k poklesu IR → poroste spekulační MD → to odčerpá peněžní zůstatky, které subjekty nyní při poklesu reálného důchodu nechtějí držet z důvodu transakčního motivu → dojde k poklesu důchodové rychlosti peněz. Hlavní přínosy Keynesovy teorie MD

- explicitní vyjádření závislosti MD na IR (tu předpokládal citlivou) - analýza důchodové rychlosti peněz (neutralita peněz vychází z konstantní důchodové rychlosti

peněz, ale kdyby důchodová rychlost nebyla stabilní, nemůžeme dle rovnice MVT = PT odvozovat úvahy o neutralitě peněz)

Friedmanova teorie MD

- tato teorie patří mezi portfoliové teorie MD, Friedman ji považoval za přeformulaci kvantitativní teorie peněz, teorie navazuje i na Keynesovu teorii MD

- princip odvození MD spočívá v uplatnění optimalizačního principu, který známe z mikra - ekonomický subjekt se rozhoduje, mezi jaká aktiva má alokovat své bohatství (výše bohatství

představuje rozpočtové omezení subjektu, to, mezi jaká A alokovat, závisí na jeho užitkové funkci)

40

- mezi částice, které patří do užitkové fce: míra výnosnosti A, míra rizika očekávané výnosnosti, likviditu aktiv a další.

- bohatství subjektu je vymezeno jako SH budoucích toků permanentního důchodu - permanentní důchod se liší od běžného důchodu tranzitorní složkou (může být nižší, stejný nebo

vyšší než běžný důchod) - permanentní důchod má podobu pracovních (vyplývají z lidského kapitálu, kterými subjekt

disponuje) a vlastnických důchodů (plynou z držby různých druhů aktiv, tedy z hmotného či nehmotného (finančního) kapitálu).

Ekonomický subjekt se při alokaci svého bohatství rozhoduje mezi 5 typy aktiv:

� Peníze � Obligace � Akcie � Fyzický kapitál � Lidský kapitál

- u obligací a akcií můžeme vymezit jejich výnosové míry - výnosnost fyzického kapitálu je dána také implicitně (vyplývá z užitečnosti, kterou fyzický kapitál poskytuje

svému vlastníkovi), fyzickým kapitálem jsou fyzické statky (např. nemovitosti, umělecké sbírky) - výnosnost lidského kapitálu je spjata s budoucím tokem pracovních důchodů

Nejprve formulujeme Friedmanovu poptávku jako poptávku po nominálních peněžních zůstatcích, která je dáno tímto funkčním předpisem:

MD = f (W, i B, iE, P, π, h, u) � W - bohatství - bohatství je ovlivněno SH budoucích toků permanentního důchodu, kdy právě spotřeba není

závislá na běžném, ale právě permanentním důchodu - růst W znamená růst permanentního důchodu → růst spotřeby → růst MD (mezi W a MD tak existuje kladný vztah)

� iB - výnosnost obligací – má na MD opačný vliv - obligace je konkurenční aktivum, ve kterém může subjekt držet své bohatství - pokud poroste míra jeho výnosu → klesne MD → růst výnosnosti tak tlačí na pokles MD)

� iE - výnosnost akcií – konkurenční aktivum - růst míry výnosu akcií → povede k poklesu MD) � P - cenová hladina - růst P povede k ekvivalentnímu růstu D po nominálních peněžních zůstatcích → D po

reálných peněžních zůstatcích se tedy nemění � π - míra inflace – ovlivňuje MD negativně → růst míry inflace sníží kupní sílu nominálních peněžních zůstatků

→ držba peněž je tak nákladnější → klesne MD), příčinou je růst peněžní zásoby � h - poměr lidského a fyzického kapitálu - má-li subjekt velký podíl bohatství v lidském kapitálu, očekává silný

příliv pracovních důchodů v budoucnu. Není schopen ale získat dodatečnou likviditu, jež by plynula z lidského kapitálu v současnosti. Fyzický kapitál naopak může subjekt v případě potřeby přeměnit na peníze a získat tak dodatečnou likviditu. Tedy čím vyšší je podíl lidského a fyzického kapitálu, tím vyšší MD můžeme čekat.

Pozn.: posledním komponentem je proměnná u (jde o faktor, který uvádí souvislosti mezi MD a různými subjektivními vlivy). Nominální fci převedeme do reálné, ale nyní uvažujeme, že fce MD = f (W, iB, iE, P, π, h, u) je homogenní funkcí 1. stupně s ohledem na permanentní důchod (stojí za ním bohatství W, protože W je dáno diskontovanou hodnotou budoucích toků permanentního důchodu) a cenovou hladinu. Takže MD je homogenní fcí 1.stupně vzhledem k P a nominálnímu W (homogenní znamená, že vynásobíme-li W a P konstantou, např. „k“ … zvýší se poptávka po nominálních peněžních zůstatcích k-krát! Pokud tedy vynásobíme W a P konstantou (k), zvýší se D po nominálních peněžních zůstatcích k-krát:

k * MD = f (k * W, i B, iE, k * P, π, h, u) Za k nyní dosadíme převrácenou hodnotu P: MD / P = f (W / P, iB, iE, π, h, u) → tím získáváme funkční předpis pro D po reálných peněžních zůstatcích.

41

Pozn.: Podíváme-li se na komponenty fce, vidíme, že zde nefiguruje cenová hladina a místo nominálního W uvažujeme reálné W. Nyní budeme řešit vlastnosti Friedmanova modelu ve srovnání s Keynesovým modelem MD, 2 vztahy:

� vazba MD na důchod Friedman: sledujeme závislost MD na reálném W (potažmo na reálném permanentním důchodu). Permanentní důchod má tendenci být stabilní, tudíž i MD bude mít stabilní povahu. Keynes: MD je závislý na běžném reálném důchodu, který má tendenci fluktuovat v souvislosti s hospodářským cyklem, proto MD bude mít nestabilní povahu → toto zásadně odlišuje povahu Keynesova a Friedmanova modelu MD (to vede k odlišným závěrům ohledně dopadů monetární i fiskální politiky a to hlavně v krátkém období)

� vazba MD na úrokovou míru Friedman: pro zjednodušení tržní IR koreluje s výnosností akcií a obligací (neboli má tendenci pohybovat se stejným směrem). Roste-li výnosnost akcií (obligací) → poroste i výnosnost peněz v podobě úrokových měr na depozita → subjekty se nebudou chtít zbavit peněz a zvyšovat podíl W v podobě akcií či dluhopisů. → MD tedy není moc citlivá na úrokovou míru, a to hlavně proto, že celá struktura úrokových měr a výnosností aktiv má tendenci pohybovat se stejným směrem (tak se liší od Keynese) Keynes: vysoká citlivost MD na úrokovou míru

7. Nabídka peněz. Rovnováha na trhu peněz

Jednoduchý depozitní multiplikátor

- zajímá nás reakce bankovního sektoru na prodej CP mezi KB a CB - předpokládáme jednu KB a neexistenci oběživa (jen běžná depozita), neuvažujeme ani existenci

dobrovolných rezerv KB - v účetní bilanci CB nás zajímá na straně aktiv jen položka CP, které CB vlastní - na straně pasiv nás zajímá měnová báze (skládá se z emise oběživa a povinných a dobrovolných

rezerv KB) - emise oběživa a dobrovolné rezervy KB považujeme za nulové - v účetní bilanci KB nás zajímá na straně aktiv položka CP, které KB vlastní, dále položka povinných

rezerv a poskytnutých úvěrů. Na straně pasiv nás zajímá položka běžných vkladů (depozit). Př/ Uvažujeme prodej CP centrální bance ve výši 100 a míru PMR ve výši 2 %. KB prodá CB cenné papíry v hodnotě 100, dojde tak k úbytku hodnoty CP u KB o 100 a naopak k nárůstu hodnoty CP centrální bankou o 100. CB za to zaplatila KB tak, že ji účet PMR na stranu pasiv připsala cenu CP 100 (tento přírůstek povinných rezerv se taky objeví na straně aktiv KB)…Došlo tedy ke zvýšení bilanční sumy CB o 100, zatímco bilanční suma KB zůstala beze změny, došlo jen ke změně struktury aktiv. KB nyní drží vzhledem k přijatým vkladům přebytečné rezervy ve výši 100. Pokud je poskytne jako úvěry, může zvýšit díky inkasovaným úrokům svůj zisk. KB tak poskytne dodatečné úvěry 100. Nákup CP centrální bankou: ÚČETNÍ BILANCE CB

AKTIVA změna PASIVA změna Cenné papíry + 100 Povinné rezervy + 100

42

Prodej CP komerční bankou: ÚČETNÍ BILANCE KB AKTIVA změna PASIVA změna Povinné rezervy + 100 Vklady + 0 Poskytnuté úvěry + 0 Cenné papíry - 100

Multiplikace depozit: ÚČETNÍ BILANCE KB

AKTIVA změna PASIVA změna Povinné rezervy - 100 Vklady + 0 Poskytnuté úvěry + 100 Cenné papíry + 0

Ani zde nedošlo ke změně bilanční sumy KB (opět došlo ke změně struktury aktiv). Je jedno, komu KB úvěr poskytla, důležité je, že dříve či později subjekt vypůjčené prostředky použije k nákupu statků či k úhradě dluhu. Subjekty, které tyto prostředky získají, je následně uloží v KB (protože neexistuje jiná KB a tyto prostředky nebudou držet v hotovosti). Nárůst vkladů o 100 povede ke zvýšení objemu povinných rezerv KB o 2 (2 % ze 100) a zbytek opět poskytne jako úvěry v objemu 98: Multiplikace depozit : ÚČETNÍ BILANCE KB

AKTIVA změna PASIVA změna Povinné rezervy + 2 Vklady + 100 Poskytnuté úvěry + 98 Cenné papíry + 0

Multiplikace bude pokračovat. Nové úvěry ve výši 98 se objeví na pasivech v podobě vkladů. Z nich musí KB 2 % (1,96) držet jako povinné rezervy a zbytek (96,04) poskytne jako úvěry. Multiplikace depozit : ÚČETNÍ BILANCE KB

AKTIVA změna PASIVA změna Povinné rezervy + 1,96 Vklady + 98 Poskytnuté úvěry + 96,04 Cenné papíry + 0

atd. Posloupnost uvádí vývoj položky vklady, celková změna depozit (vkladů) je: ∆D = 100 + 98 + 96,04 + … � Algebraicky tedy: ∆D = ∆R + (∆R – r * ∆R) + … kde: ∆D … změna depozit, ∆R … původní změna

povinných rezerv, r … míra PMR � Algebraický výraz rozepíšeme pro 3. navýšení depozit a rezervy vytkneme:

∆D = ∆R + (1 – r) * ∆R + (1 – r)2 * ∆R … → je vidět, že jde o nekonečnou geometrickou řadu, kdy první člen je ∆R a kvocientem je 1 – r � součet geometrické řady: ∆D = ∆R / r � podíl celkové změny depozit k původní změně rezerv: ∆D / ∆R = 1 / r kdy 1 / r = jednoduchý depozitní multiplikátor (udává, kolikrát bude celková změna depozit vyšší, než byla původní změna povinných rezerv (neboli hodnota prodaných CP centrální bance) � Nyní vyjádříme podíl peněžní zásoby (kterou budeme měřit měnovým agregátem M1) a měnové báze:

M1 / MB = (C + D) / (C + R) … M1 … měnový agregát (oběživo + běžná depozita), MB … měnová báze (oběživo + povinné rezervy KB), C … oběživo, D … běžné vklady, R … povinné rezervy KB

43

� rovnice upravíme a celý zlomek vydělíme depozity D (neřešíme oběživo): M1 / MB = 1 / R/D � podíl povinných rezerv a depozit (který je ve jmenovateli), jsme považovali za míru PMR –

r: M1 / MB = 1 / r kde 1 / r … jednoduchý depozitní multiplikátor (který byl odvozen z úvahy o poměru M1 a měnové báze).

� Nabídka peněz (peněžní zásoba) - vyjádřena pomocí měnového agregátu M1 (kdy neřešíme oběživo):

M1 = ηD * MB kde ηD je jednoduchý depozitní multiplikátor (1 / r) - je přepsáním M1/MB = 1/r

- hodnota ηD závisí na míře PMR, kterou stanovuje CB,

je tedy stabilní, MB se skládá pouze z povinných rezerv bank a není plně pod kontrolou CB

- změna MB je ovlivňována změnami ostatních položek na straně aktiv či pasiv CB (jde o změnu úvěrové pozice vůči KB (změna poskytnutých úvěrů komerčním bankám), o změnu repo pozice (přijatá a poskytnutá repa komerčním bankám), o změnu účtu státního rozpočtu a o změnu čistých zahraničních aktiv (rozdíl mezi A a P v cizích měnách)

- některé změny se mohou kompenzovat a nemusí se zcela odrazit ve změně MB (ale změny MB nejsou zcela pod kontrolou CB)

- CB může ovlivňovat ochotu bank půjčovat si od ní - typy úvěrů vždy souvisejí s určitou úrokovou

sazbou (kterou vyhlašuje CB) - zda si KB budou půjčovat více či méně, závisí to jen na nich - ani nízká diskontní sazba je nemusí přimět k vyššímu čerpání úvěrů od CB a naopak - CB tak může částečně ovlivňovat úvěrové chování KB, ale nikoliv je řídit - obdobné je to u repo pozice - CB sice vyhlašuje repo sazbu (od které se odvíjí skutečná cena repo obchodů), ale

konečné rozhodnutí o tom, zda se KB účastní repo operací, závisí na nich - mimo dosah kontroly CB je hospodaření státního rozpočtu - změna čistých devizových aktiv také nemusí být

zcela pod kontrolou CB - v režimu fixního kurzu CB musí zasahovat vždy, když dojde k vychýlení skutečného kursu od jeho stanovené

parity - MB bude tedy dost nestabilní a mimo kontrolu CB, tedy:

!!! Peněžní zásoba (nabídka peněz) je nezávislá na úrokové míře, ale vlivem nestability MB není exogenní, tj. není zcela pod kontrolou CB !!! Nabídku peněz znázorňujeme pomocí vertikály. Uvažujeme nabídku peněžních zůstatků, čili peněžní zásobu (MS) vztahujeme k cenové hladině. To, že nabídka peněz není plně pod kontrolou CB, by bylo možno vyjádřit pomocí nahodilých pohybů křivky nabídky peněz doprava či doleva. Předpokládáme ale pro jednoduchost, že je plně pod kontrolou CB. Rozvinutý peněžní multiplikátor

- ukazuje vztah mezi změnou MB a změnou běžných vkladů, na rozdíl od jednoduchého mltp připouští existenci termínovaných vkladů a tvorbu rezerv z těchto vkladů, dále existenci dobrovolných rezerv a hotovost

- měnový agregát M2 je součtem oběživa, běžných vkladů a termínových vkladů: M2 = C + D + T - měnová báze je součtem oběživa, povinných rezerv z běžných vkladů (RD), povinných rezerv

z termínovaných vkladů (RT) a dobrovolných rezerv (R0): MB = C + RD + RT + R0

- rozvinutý peněžní multiplikátor: η = M2 / MB = (C + D + T) / (C + RD + RT + R0) - výraz upravíme a vydělíme běžnými depozity, jde tedy o rozvinutý peněžní multiplikátor:

44

kC = C / D … podíl oběživa a depozit v držení veřejnosti (běžných vkladů) kT = T / D … podíl termínovaných a běžných vkladů

� Tyto dvě míry závisí hodně na preferencích subjektů a CB je nemůže moc ovlivňovat. rD = RD / D … míra PMR z běžných vkladů rT = RT / D … míra PMR z termínovaných vkladů

� Oba jsou pod kontrolou CB rO = RO / D …míra dobrovolných rezerv …Závisí na rozhodování KB a není pod kontrolou CB

η = (1 + kC + kT) / (kC + rD + kT * r T + r0) Nyní budeme řešit, které faktory mají vliv na veličiny, které nejsou pod kontrolou CB, tedy: C / D – podíl oběživa a běžných vkladů a T / D – podíl termínovaných a běžných vkladů.

- to, do jaké míry budou chtít subjekty držet běžná nebo termínovaná depozita, závisí na IR - tyto IR vyplývají z rozhodování KB, i když je CB může ovlivňovat vyhlašováním svých IR. - další vliv má fáze hospodářského cyklu - v recesi budou domácnosti a firmy upřednostňovat

hotovost a bude se zvyšovat kC. Nebudou ani ochotny držet úspory v podobě termínovaných depozit, které jsou méně likvidní. Na druhou stranu objem termínovaných depozit nemůže vykazovat takové výkyvy jako běžná depozita:

δη / δ kC = rD + rO – kT* (1 – rT) – 1 / (kC + rD + kT * r T + r0)2

δη / δ kT = rD + rO – rT – kC* (r T – 1) / (kC + rD + kT * r T + r0)2

1.parciální derivace: Míry povinných rezerv z běžných a termínovaných depozit stejně jako míra dobrovolných rezerv jsou velmi malá čísla. Čitatel zlomku můžeme tedy považovat za záporné číslo, což znamená zápornou hodnotu zlomku. Mezi změnou podílu oběživa a běžných vkladů a změnou η tak uvažujeme negativní vztah. Růst kC vede k poklesu η. 2.parciální derivace: Čitatel zlomku je kladné číslo. Pokles poměru termínovaných a běžných vkladů povede k poklesu η. Pozn.: V recesi uvažujeme větší změnu běžných vkladů než změnu termínovaných vkladů. Recese sice tlačí na pokles termínovaných vkladů, ale relativně vyšší pokles běžných vkladů vede k růstu poměru termínovaných a běžných vkladů kT - uvažujeme tedy růst kC i kT. Recese tedy tlačí na pokles multiplikátoru. V recesi mají KB tendenci zvyšovat míru dobrovolných rezerv z obav před ohrožením likvidity. Klesne tak multiplikátor. Pokud drží banka rezervy na účtech CB, snižuje svůj zisk, protože tyto rezervy jsou neúročené. Pokud jsou úročené, jde o velmi nízké IR. V případě PMR musí rezervy KB držet. U dobrovolných rezerv je tomu jinak. Pokud tržní úroková míra roste, rostou obecně úrokové míry, čili i míry související s poskytovanými úvěry KB. Alternativní náklady držby dobrovolných rezerv jsou vyšší a KB budou jejich míru snižovat. Pokles míry dobrovolných rezerv bude zvyšovat η: M2 = η * MB Růst tržní IR sníží míry dobrovolných rezerv a zvýší η a vzroste nabídka peněz. Nabídka peněz tedy není již nezávislá na tržní IR. Pro vyšší IR budou dobrovolné rezervy limitně nulové nebo každopádně stabilní a nabídka peněz bude nezávislá na tržních IR. η je tedy nestabilní a není pod kontrolou CB. Existuje řada ukazatelů, jež se snaží postihnout nerovnováhu na trhu peněz. ČNB se zabývá například:

� Nominální peněžní mezera (% odchylka M2 od hodnoty, které by dosáhl, kdyby tempo jeho růstu odpovídalo tempu růstu potenciálního produktu s ohledem na daný inflační cíl)

� Reálná peněžní mezera (nominální peněžní mezera očištěná od rozdílu mezi inflací měřenou CPI a inflačním cílem)

Pozn.: Kladnou % odchylku lze definovat jako nadměrný růst peněžní zásoby a z toho vyplývající tlaky na růst míry inflace.

45

8. Měnový kurz

- změny měnového kurzu mohou ovlivňovat vývoj cenové hladiny v domácí ekonomice, což může mít

dopad na konkurenceschopnost produktů, které se exportují → změna objemu exportů může mít vliv na reálný výstup eko → to působí zpětně na změny měnového kurzu.

Měnový kurz a trh zahraničních měn

- Měnový kurz = cena jedné měny v jednotkách druhé měny - Přímá kotace: cena jedné jednotky zahraniční měny v počtech jednotek domácí měny - Nepřímá kotace: cena jedné jednotky domácí měny vyjádřená počtem jednotek zahraniční měny

Např. 0,8 EUR/USD – tady nepoznáme, máme-li uvažovat euro či dolar za měnu zahraniční či domácí. Pokud bude brát euro za zahraniční měnu a dolar za domácí – pak jde o nepřímou kotaci dolaru (pokud by bylo euro domácí měnou, pak by šlo o přímou kotaci eura vůči dolaru). Označíme jej tedy za kurs dolaru, protože dolar je zde měnou jednotkovou. Nyní změníme kurz na 0,88 EUR/USD – došlo k posílení dolaru vůči euru o 10 % nebo k oslabení eura vůči dolaru o 10 %? Můžeme říct, že jde o posílení dolaru vůči euru o 10 %. Euro oslabila vůči dolaru o cca 9,1 % → jak vidíme, změna kursu jedné měny neznamená opačnou míru změny kursu druhé měny = Siegelův paradox

- dále nebývá obvykle kotována jen jedna hodnota MK, ale používá se dvoucestná kotace – skutečnost, že měnový kurz určité zahraniční měny je vyjádřen jednou jako kurz nákupní (bid) a jednou jako kurz prodejní (ask nebo offer).

- rozdílu mezi prodejním a nákupním kurzem se říká bid-ask spread - čím více trh s měnami likvidnější, tím nižší rozpětí (prodejní kurz je vždy vyšší než nákupní)

- valuta = zahraniční měna v hotovosti, deviza = zahraniční měna v bezhotovostní podobě - význam má devizový trh a máme proto na mysli devizový kurz (pod pojmem měnový kurz).

Na devizovém trhu probíhají: � Spotové obchody = jsou smluveny a realizovány v současnosti (v rámci několika obch.dnů) � Termínové obchody = domluveny v současnosti, ale realizovány v budoucnosti (v době

mezi současností a stanoveným budoucím datem) – typy: forvardy, futures, opce, slapy

- spotový kurz – používá se při devizových operacích, je to aktuální kurz, za který prodáváme či nakupujeme měnu

- forwardový kurz – dnes dohodneme kurz, za který budeme v budoucnu obchodovat - hlavní hráči na devizovém trhu: CB a KB, nebankovní finanční instituce, velké firmy

Obchody na devizovém trhu z pohledů motivů účastníků:

- zahraniční obchod a investování – firmy, které vyvážejí svou produkci do zahraničí, obdrží platby v devizách, které chtějí směnit za CZK. Chtějí-li firmy investovat v zahraničí, např. koupí akcie nějaké firmy, vstoupí tak na devizový trh a budou poptávat zahraniční měnu (do mezinárodního obchodu lze zařadit obchod se službami, a tak cestovní ruch)

- zajištění proti kurzovému riziku – např. závazek britské firmy v dolarech při kurzu 0,7 GBP/USD, kurz se změní na 0,65 GBP/USD, takže závazek se sníží (aktivum americké firmy znehodnotilo → nástrojem na zajištění jsou termínové operace

- spekulace – je jedinou možností, jak realizovat zisk. Je to obchod, kdy ekonomický subjekt nakupuje nebo prodává devizy a očekává zisk dle pohybu měnového kurzu, 2 typy: � stabilizující = nákup měny, která poroste (prodej měny, protože se očekává její znehodnocení) –

má tendenci snižovat kolísání měnových kurzů

46

� destabilizující = prodej měny, kdy čekají, že ještě více klesne (nákup měny, protože čekáme její zhodnocování) - má tendenci zvyšovat kolísání měnových kurzů

- arbitráže - ziskový obchod, investoři nakupují komoditu na jednom místě za nižší cenu a prodají ji na jiném místě za vyšší cenu, zisk je jistý na rozdíl od spekulace, arbitráž je bezrizikovým obchodem křížové pravidlo u arbitráže (aby nebyl prostor pro arbitráž, ABC jsou devizy): EA/B = EA/C / EB/C

Devizová poptávka - uvažujeme devizový kurz EUR/GBP, kdy euro je domácí měna a libra deviza, vyšší hodnota

kurzu znamená znehodnocení eura (a naopak). Jak se bude vyvíjet zahraniční obchod, bude-li kurz klesat? Pokles kurzu znamená, že domácí měna zhodnocuje a importy z VB (zahraničí) se stávají levnějšími → rostou tedy importy z VB → domácí ekonomika bude muset poptávat více libry → může tak zaplatit za vyšší objem importů → nižší hodnota kurzu bude tedy spojena s vyšším poptávaným množstvím libry → devizová poptávka je klesající !!!

Devizová nabídka - zhodnocení domácí měny vede ke zdražení a

poklesu exportů domácí eko (taky pokles importů VB z domácí eko).

- pokud budou rezidenti VB poptávat méně zahraničních statků z naší ekonomiky, klesne jejich potřeba platit eurem → budou poptávat méně eura → budou nabízet méně liber, kterými za euro platí.

- se zhodnocení domácí měny klesne nabízené množství liber, nižší hodnota MK vedla k nižší hodnotě nabízeného množství liber → nabídka liber je rostoucí.

Devizový trh - devizový kurz, kdy S a D deviz se rovnají =

rovnovážný měnový kurs (bod E) - uvažujeme příliv K do domácí eko v důsledku jeho

vyššího očekávaného zhodnocení → zahraniční investoři tak poptávají více domácí měny → zvyšují tedy nabízené množství své domácí měny – devizy (při každé úrovni MK) → roste nabídky deviz → růst nabídky deviz znehodnocuje zahraniční měnu → zhodnocuje domácí měnu → posouvá se nabídka deviz (libry) doprava a vzniká nová rovnováha, ale při nižší hodnotě devizového kurzu → domácí měna euro se zhodnotila.

- uvažujeme fixní MK a tendence měny posilovat: CB musí zasáhnout a provede operace na devizovém trhu → bude domácí měnu prodávat za devizy → neboli roste D po devizách → tlak na znehodnocení domácí měny, což kompenzuje původní tendence ke znehodnocení → euro má tedy tendenci posilovat → kurz EUR/GBP tedy bude klesat → CB začne prodávat domácí měnu za devizy (tedy za libry) → poptávka po libře roste → křivka D se posouvá doprava → to tlačí na růst EUR/GBP → znehodnocení eura !!!

Teorie parity úrokových měr

- vysvětluje krátkodobé změny, říká, jaký je kurz v SR, na měnu nahlíženo jako na aktivum (formu

bohatství), rozdíl mezi krytou a nekrytou paritou je, zda investor při svém obchodování využívá či nevyužívá termínového obchodu jako zajištění proti kursovému riziku.

47

1. NEKRYTÁ PARITA

- ekonomický subjekt se při rozhodování, kolik bohatství alokovat do určitého aktiva rozhoduje dle 3 charakteristik: očekávané míry výnosu, rizika a likvidity … tím aktivem je zde deviza

- jediným kritériem, které bude investor zvažovat je tedy očekávaná výnosnost depozit - podstata nekryté parity – založena na myšlence rovnováhy devizového trhu (devizový trh bude

rovnovážný, pokud investoři drží tolik aktiv a v takových měnách, ve kterých jsou nabízena, poptávka investorů i struktura jejich aktiv z hlediska různých měn se shoduje s nabídkou aktiv a jejich strukturou).

- trh deviz je v rovnováze, pokud očekávané míry výnosu aktiv v různých měnách jsou stejné. Očekávanou výnosnost ovlivňuje: � depozita v domácí měně – jejich výnosnost považujeme za jistou, protože výnosnost domácích depozit

je ovlivněna IR na domácí depozita, která bude neměnná, stejně jako se nemění ani cenová hladina (investor přesně ví, jaký výnos z domácích depozit obdrží)

� depozita v zahraniční měně – chce-li investor vložit své prostředky do zahraničního depozita, musí nejdřív jistinu směnit na zahraniční měnu, tu potom uloží v podobě depozita při určité zahraniční IR na depozita. Chce-li investor porovnat výnosnost domácího a zahraničního depozita, musí výnos toho zahraničního směnit zpět na domácí měnu (směna proběhne při určitém devizovém kursu v budoucnosti, která nyní není známá). Investor předem neví, jaký bude výnos zahraničního depozita vyjádřený v domácí měně. Mluvíme zde o očekávané výnosnosti, která vychází z očekávaného devizového kurzu

Př/ domácí měna je USD, zahraniční GBP, uvažujeme současný spotový devizový kurs: EUSD/GBP. Pokud investor investuje jednu domácí jednotku, můžeme výnos (R) dolarového depozita po uplynutí např. 1 roku napsat takto: R = 1 + iUSD

(investor nejprve smění domácí měnu na devizu, tento obnos uloží a zpět konvertuje do domácí měny) …zde investor nejdřív smění jeden dolar na libry, peněžní obnos uloží při IR na librová depozita a po roce zpět převede na dolary, aby porovnal výnosnosti libry a dolaru. - očekávaný výnos (RE) librového depozita je: RE = 1 / EUSD/GBP * (1 + iGBP) * E

EUSD/GBP (směna jednoho

dolaru na libry je dána prvním zlomkem, tento obnos pak úročíme při IR na librová depozita, nakonec obnos konvertujeme zpět do dolarů, což se děje při očekávaném spotovém kurzu EE

USD/GBP) - nekrytá parita IR je vymezena jako rovnost výnosu na domácí depozita a očekávaného V na zahraniční depozita. V rovnováze tedy platí: 1 + iUSD = 1 / EUSD/GBP * (1 + iGBP) * E

eUSD/GBP

- po úpravách: iUSD = iGBP + ( EE

USD/GBP - EUSD/GBP ) / EUSD/GBP … nekrytá parita úrokových sazeb - pro splnění rovnováhy na devizovém trhu musí platit, že domácí IR = součet zahraniční IR a očekávané míry změny kurzu domácí měny: iD = iF + ( EE

D/F – ED/F ) / ED/F … rovnost výnosnosti domácích depozit (levá strana rovnice) a zahraničních depozit (pravá strana rovnice) - iD - iF = ( EE

D/F – ED/F ) / ED/F = UIRP … levá strana je úrokový diferenciál, který musí být roven očekávané míře změny kurzu domácí měny, aby byla splněna podmínka nekryté parity úrokových měr. Graf: Nekrytá podmínka parity IR (UIRP) - na vertikále je očekávaná míra změny kurzu, na horizontále je úrokový

diferenciál, úrokový diferenciál 2 % (iD je o 2 % nižší než iF) - aby byli investoři ochotni držet zásobu domácích depozit při záporném

úrokovém diferenciálu iD < iF, musí být kompenzováni očekávaným zhodnocením domácí měny o 2 %

- výnosnost domácích depozit se rovná očekávané výnosnosti

48

zahraničních depozit, na vertikále měříme spotový MK, který je vyjádřen přímou kotací z pohledu domácí měny - na horizontále je IR na domácí depozita a očekávaná výnosnost zahraničních depozit re, vertikála představuje

výnosnost domácích depozit určená pouze domácí IR, která je ve výši iD0, očekávaná výnosnost zahr.depozit je určena iF a očekávanou mírou změny kurzu domácí měny, očekávaná výnosnost zahraničních depozit je určená klesající přímkou re0

- uvažujeme, že bude docházet ke zhodnocování domácí měny, tj. hodnota devizového kurzu bude klesat (měříme jej na vertikále)

- zhodnocuje-li domácí měna → pak při počáteční konverzi domácí měny na zahraniční získáme větší objem zahraniční měny, který lze v zahraničí uložit a později konvertovat zpět do domácí měny → zhodnocováním domácí měny musí růst očekávaný výnos zahraničních depozit → a tak i očekávaná výnosnost

- rovnovážný MK je ED/F0, na grafu je to E0 při původní iD (měnový kurz je ve výši E*D/F0) je výnosnost domácích depozit nižší než očekávaná výnosnost zahraničních depozit → roste poptávka po devizách → dojde k znehodnocení měny na ED/F0 → kdy je výnosnost domácích depozit rovna očekávané výnosnosti zahraničních depozit

Uvažujeme 3 změny: � Změna očekávané hodnoty MK: hodnota se zvýší → vyšší očekávaná míra znehodnocení CZK,

je-li budoucí devizový kurz vyšší než spotový - vyšší očekávaná míra znehodnocení domácí měny → růst očekávané výnosnosti zahraničních depozit → posun křivky do re

1 → vyšší výnosnost zahr.depozit při každé výši spotového kurzu znamená, že investoři zvýší poptávku po devizách → domácí měna se znehodnocuje a kurz roste na ED/F1 (na grafu E1) → Vyšší očekávaná míra znehodnocení domácí měny vede k okamžitému znehodnocení domácí měny

� Změna zahraniční úrokové míry: roste iF → růst očekávané míry výnosu zahraničních depozit - stejné jako u předchozího případu (posun do re

1), zvýšení iF vede k znehodnocení domácí měny. Nebude-li se měnit očekávaná hodnota MK v budoucnu → současné znehodnocení domácí měny znamená snížení očekávané míry znehodnocení v budoucnu. Očekávaný MK je vyšší než spotový, situace jsou tedy podobné jen zdánlivě.

� Změna domácí úrokové míry: roste iD → roste výnosnost domácích depozit oproti zahraničním → roste poptávka po domácích depozitech → roste D po domácí měně → zhodnocuje se (klesá kurz na ED/F2, tomu odpovídá bod E2). Hodnota očekávaného kurzu se nezměnila. Současné zhodnocení znamená vyšší očekávanou míru znehodnocení (je-li očekávaný MK vyšší než spotový). Zvýšení iD může mít zdánlivě protichůdný dopad → zatímco v současnosti vede k zhodnocení domácí měny, v budoucnosti zvyšuje očekávanou míru jejího znehodnocení.

2. KRYTÁ PARITA ÚROKOVÝCH M ĚR - investoři jsou zajištěni, opět uvažujeme investora, který se rozhoduje mezi investicí do domácích

(USD) či zahraničních depozit (GBP), i zde je výnos domácích depozit: R = 1 + iD, podstatou je, že se určí výnos zahraničních depozit.

- investor smění jistinu v domácí měně na měnu zahraniční a tuto částku uloží při iF na librová depozita, nyní investor využije nástrojů zajištění kursového rizika, např. forwardový kontrakt - nyní prodá jistinu v zahraniční měně i s úrokem předem za domácí měnu (dolary). Realizace bude v budoucím datu za dnes dohodnutý termínový kurz (F). Ví přesně, jaký bude jeho výnos z librového depozita vyjádřený v domácí měně.

- forvard ho tedy zbavuje kursového rizika, ale výnos mu může také snížit.

49

Př/ Jistina i s úroky bude po jednom roce 100 GBP a dohodnutý termínový MK je 1,2 USD/GBP. Po konverzi na domácí měnu dostaneme 120 USD. Co se ale stane, když v budoucnu bude kurz 1,3 USD/GBP? Investor, který se nezajistil proti kursovému riziku dostane po konverzi 130 USD → jeho výnos ze zahr.depozita je tak vyšší.

- Výnos zahraničního depozita: R = 1 / EUSD/GBP * (1+iGBP) * FUSD/GBP

- Podmínka rovnováhy na termínovém devizovém trhu (výnosnost domácích depozit se rovná kryté výnosnosti zahr.depozit): iD = iF + ( FD/F – ED/F ) / ED/F

- bude-li termínový kurz větší než spotový → tak zahraniční měna je obchodována s prémií, jestliže je

termínový kurz nižší než spotový → zahraniční měna je obchodována s diskontem: iD - iF = ( FD/F – ED/F ) / ED/F … rovnice nám říká, že pokud je úrokový diferenciál roven termínové prémii, se kterou je zahr.měna obchodována, je termínový devizový trh v rovnováze.

Graf: Krytá podmínka parity úrokových m ěr (CIRP) - na vertikále měříme termínovou prémii, na horizontále

úrokový diferenciál, pokud dojde k růstu rozdílu mezi iD a iF, musí dojít k úměrnému zvýšení termínové prémie

- sklon linie, která vyjadřuje podmínku kryté parity IR je 45° - linii označujeme CIRP.

Př/ jestliže rozdíl mezi iD a iF činí 2 %, musí být termínová prémie, se kterou je zahr.měna obchodována, rovna taky 2 %. Mají-li být ochotni investoři zahr.měnu termínově držet, při zvýšení rozdílu mezi iD a iF jim musí být daná ztráta, která plyne z vyššího úrokového diferenciálu, kompenzována vyšší termínovou prémií zahr.měny. Teorie kryté parity nám propojuje spotový devizový trh s termínovým devizovým trhem.

Teorie parity kupní síly

Analýza MK v dlouhém období !!!

1. ABSOLUTNÍ VERZE - vysvětluje absolutní výši MK (tedy 1 USD = 16 Kč), - skrývá princip arbitráže, vychází ze zákona jediné ceny - cena statku je v jedné měně vyšší než v jiné měně po přepočtu na jednu z obou měn - subjekty kupují statek tam, kde je jeho cena nižší (D roste) a prodávají tam, kde je jeho cena vyšší (S

roste), nabídka se začne nyní snižovat a obchody budou probíhat, dokud se ceny statku v obou zemích nevyrovnají (po přepočtu na jednu ze dvou měn)

- tato arbitráž tedy nevyrovnává výnosnosti domácích a zahr.IR, ale ceny komodit

Zákon jediné ceny = arbitráž (komoditní), jež vyrovnává ceny komodit mezi ekonomikami: PDi = ED/F * PFi PDi … cena i-tého statku v domácí měně, ED/F … MK v přímé kotaci, PFi … cena i-tého statku v zahraniční měně

- výše uvedený vzorec představuje zákon jediné ceny, ne absolutní verzi parity kupní síly - vnitřní a vnější směnný poměr by měly být stejné - vnitřní zachycuje relaci domácí měny vzhledem

k domácím statkům a službám a je zachycen domácí cenovou hladinou (resp. její změnou), vnější je vyjádřen relací domácí měny a zahraničních statků a služeb a je zachycen devizovým kursem

50

���� klesá-li cenová hladina v domácí eko → roste směnný poměr domácí měny → domácí kupní síla domácí měny je vyšší

���� klesá-li hodnota MK v přímé kotaci → zhodnocuje domácí měna → roste vnější směnný poměr domácí měny.

Absolutní verze = zobecnění zákona jediné ceny: PD = ED/F * PF , ED/F = PD / PF ..PD – domácí cenová hladina

� roste-li domácí cenová hladina (nemění se PF) → domácí měna znehodnocuje � roste-li zahraniční cenová hladina → domácí měna bude zhodnocovat (při poklesu cenových

hladin dojde k opaku) Pozn.: Absolutní verze parity kupní síly je zobecněním zákona jediné ceny, neplatnost zákona jediné ceny nevylučuje platnost absolutní verze. Př/ jeden český koš je 3000 Kč, 1 britský koš je 100 liber … 3000/100 = 30 CZK/GBP (za 30 CZK za libru je splněna podmínka PPP).

2. RELATIVNÍ VERZE PARITY KUPNÍ SÍLY

nevysvětluje absolutní výši MK, ale jeho relativní změnu v čase, % změna kurzu mezi 2 zeměmi se rovná rozdílu mezi % změnami cenových úrovní těchto 2 zemí

Domácí míra inflace: π Dt = ( PDt – PDt-1 ) / PDt-1 … π Dt … míra inflace v současném okamžiku t, PDt … domácí cenová hladina v současnosti, PDt-1 … domácí cenová hladina v minulém období Domácí cenová hladina v současnosti: PDt = PDt-1 * (1 + π Dt) Zahraniční cenová hladina v současnosti: PFt = PFt-1 * (1 + π Ft) Současný MK (dle absolutní verze parity kupní síly je současný MK dán poměrem současných cenových hladin v domácí a zahr.ekonomice) : ED/Ft = PDt-1 * (1 + π Dt) / PFt-1 * (1 + π Ft) Nominální MK v minulém období (je představován podílem domácí cenové hladiny pro minulé období a zahraniční cenové hladiny k absolutní verzi parity kupní síly): ED/Ft = ED/Ft * (1 + π Dt) / (1 + π Ft) Po úpravách: Relativní verze parity kupní síly: (ED/Ft – ED/Ft-1) / ED/Ft-1 = (πDt – πFt) / 1 + πFt

Levá strana = relativní změna MK - je závislá na vztahu domácí a zahr.míry inflace (pravá strana) rovnice je determinací MK ex post- vysvětluje již proběhlou relativní změnu MK.

Očekávaná relativní změna MK :

(očekávaný MK v budoucnu t + 1 – současný MK) / současný MK = (očekávaná πD v budoucnu – očekávaná πF v budoucnu) / (1 + očekávaná πF v budoucnu)

Procentní změna MK mezi minulým a současným obdobím: %∆ ED/Ft = πDt – πFt Očekávaná procentní změna MK (odpovídá inflačnímu diferenciálu): %∆Ee

D/Ft+1 = πeDt+1 – πeFt+1

pokud je očekávaná míra inflace v zahraniční vyšší než doma → inflační diferenciál je záporný →

také očekávaná % změna MK je záporná, jde tedy o očekávané zhodnocení domácí měny.

51

Graf: Relativní verze parity kupní síly

rovnici %∆ ED/Ft = πDt – πFt lze znázornit graficky vertikála = % změna MK, horizontála = inflační diferenciál růst inflačního diferenciálu doprovázen růstem očekávaného % znehodnocení domácí měny.

Některé problémy spojené s paritou kupní síly: neplatnost absolutní verze nevylučuje platnost relativní verze. Platnost parity kupní síly stojí na existenci volného obchodu, dokonalé konkurence a dalších podmínek:

���� Volný obchod - důležitý pro platnost parity kupní síly, je omezen překážkami (cla, kvóty, právní normy) ���� Neexistence transakčních N - existence oslabuje účinek komoditní arbitráže a ceny komodit (přepočtené na jednu měnu) se tak nemusí rovnat ���� Existence neobchodovatelných statků - např. oběd v restauraci, dále veřejné statky či služby (MHD), ovlivňují cenové indexy ale neúčastní se mezinárodního obchodu, čili jejich ceny nejsou skrz komoditní arbitráž vyrovnávány. Někteří ekonomové proto navrhují používat upravenou verzi parity kupní síly, kde rozlišujeme obchodované a neobchodované statky. Ale je to sporné. ���� Dokonalá konkurence - umožňuje pružné přizpůsobení relativních cen statku v domácí a zahraniční ekonomice (což je smyslem komoditní arbitráže) ���� Koše statků – používají se pro měření cenových hladin (komoditní arbitráž vyžaduje používat zcela identické statky). Spotřební koše, které se používají k měření cenových hladin, nejsou mezi ekonomikami srovnatelné (liší se poměrem zastoupených statků a jejich kvalitou) ���� Teorie parity kupní síly se zaměřuje na vysvětlení absolutní výše MK či jejích změn z pohledu BÚ platební bilance, přesněji z pohledu výkonové bilance - v krátkém období je MK ovlivněn toky kapitálu, které souvisejí s rozhodováním investorů o skladbě jejich portfolia → proto teorie parity kupní síly nemůže sloužit pro relativně krátkodobou analýzu MK !!! ���� Vliv zásahů státních autorit (v podobě monetární a fiskální politiky – ty mohou vést k odchylkám MK od jeho parity).

REÁLNÝ M ĚNOVÝ KURZ

- slouží k měření odchylek nominálního kurzu od kurzu v paritě - říká, kolik domácích košů je třeba vydat za 1 zahraniční !!! - teorie parity kupní síly je výchozím teoretickým konceptem pro analýzu MK v dlouhém období

Reálný devizový kurz: RD/F = ED/F * PF/PD kde: ED/F … nominální MK

- součin nominálního MK a zahraniční cenové hladiny PF považujeme za vyjádření kupní síly domácí měny s ohledem na zahraniční statky a služby → jde o vnější kupní sílu domácí měny

- domácí cenová hladina PD koresponduje s vnitřní kupní sílou domácí měny - reálný MK je poměrem vnější a vnitřní kupní síly domácí měny - reálný kurz tak udává poměr mezi množstvím statků, které můžeme koupit za 1 domácí peněžní

jednotku v zahraničí a množstvím statků, které můžeme za domácí peněžní jednotku koupit doma - růst hodnoty reálného MK označujeme jako reálné znehodnocení domácí měny (k tomu

dojdeme skrz nominální znehodnocení, růstu PF nebo poklesu PD) - např. vzroste-li PF → vnější kupní síla domácí měny klesá → reálné znehodnocení měny (musí

dát více domácích košů za 1 zahraniční) - nominální zhodnocení PD → reálné zhodnocení PD → pokles PF nebo růst PD

Vztah reálného MK a absolutní verze parity kupní síly:

- víme, že nominální MK je poměrem domácí a zahraniční cenové hladiny

52

- z rovnice RD/F = ED/F * PF/PD vidíme, že reálný MK je ovlivněn poměrem zahraniční a domácí cenové hladiny, tedy obrácenou hodnotou nominálního MK, který odpovídá paritě kupní síly

- reálný MK: R D/F = ED/F / ED/FPPP kde: ED/FPPP …nominální MK odpovídající paritě kupní síly - pokud platí parita kupní síly, tj. skutečný nominální MK by odpovídal poměru domácí a zahraniční

cenové hladiny, tak pravá strana je rovna 1 !!! Platí-li absolutní verze parity kupní síly, je reálný MK roven 1 !!!

Podobnou myšlenku lze vyjádřit pomocí indexu ERDI: ERDI = E D/F / ED/FPPP

- číselně roven reálnému kurzu, používá se pro hodnocení odchylek nominálního MK od jeho parity - ERDI > 1 … za 1 jednotku zahraniční měny musíme dát více domácích jednotek, než kolik

odpovídá paritě kupní síly → domácí měna je podhodnocena vzhledem k paritě kupní síly - ERDI < 1 … opačná situace - pokud platí absolutní verze parity kupní síly → ERDI = 1 !!!

MEZINÁRODNÍ FISHER ŮV EFEKT – propojení parity IR a parity kupní síly Př/ Máme dnes 1 Kč, na 1 rok ji uložíme při nominální IR. Zajímá nás, jaká bude reálná kupní síla této 1 Kč za rok. Po roce získáme jistinu, tj. 1 Kč včetně úroku. Nominální hodnota, kterou obdržíme po roce je 1 + i. Jde o nominální, ne reálnou hodnotu. Výraz 1 + i nevyjadřuje reálnou kupní sílu 1 Kč, která byla rok úročena nominální IR. Reálnou hodnotu získáme: (1+i) / (1+πe) → přihlížíme tedy k očekávané míře inflace. Je to totéž, jako bychom uložili 1 Kč rovnou při hypotetické reálné IR. Vztah mezi reálnou a nominální IR: 1+r = (1+i) / (1+πe) … Fisherův efekt

- reálná IR bude tím vyšší, čím nižší míru inflace očekáváme (při dané nominální IR) Nyní vezmeme v úvahu i vztah reálné domácí a zahraniční IR: - nejdříve Fischerovu rovnici přepíšeme pro podmínky

domácí eko a pak pro podmínky zahr.eko: (1+r Dt + 1)=(1+iDt)/(1+πe

Dt+1), (1+r Ft +1) = (1+ iFt) / (1+ πeFt+1)

- uvažujme reálnou domácí a zahraniční IR, je-li zahraniční IR

vyšší domácí, mohli bychom čekat přesun K z domácí eko do zahraničí, což vyrovná reálné IR

- reálné IR budou vyrovnány pohybem nominálních IR - v zemi, kde byly původně reálné IR nižší, budou mít

nominální IR tendenci při odlivu kapitálu růst - naopak v zemi, kde byla reálná IR vyšší → příliv K tlačí

na pokles nominální IR → což snižuje reálnou IR S uplatněním arbitráže dostaneme mezinárodní Fisherův efekt - vyjdeme z toho, že reálné IR doma i v zahraničí jsou stejné: (1 + iDt) / (1 + πe

Dt+1) = (1 + iFt) / (1 + πeFt+1)

Zjednodušeno (budeme-li uvažovat mírné hodnoty nominálních IR a očekávaných měr inflace): iDt – iFt = πe

Dt+1 - πeFt+1

… jde o rovnost úrokového (levá strana) a inflačního diferenciálu (pravá strana) Vyšší rozdíl domácí a zahraniční nominální IR (vyšší růst domácí nominální IR než zahraniční) je doprovázen vyšší hodnotou inflačního diferenciálu → subjekty očekávají vyšší rozdíl míry inflace doma a v zahraničí (resp. vyšší růst míry inflace v domácí než zahraniční eko) !!! Graf: horizontála = úrokový diferenciál, vertikála = inflační diferenciál, z předcházející rovnice

53

iDt – iFt = πeDt+1 - π

eFt+1 plyne, že nárůst úrokového diferenciálu je doprovázen nárůstem inflačního

diferenciálu, sklon linie vyjadřující mezinárodní Fisherův efekt je 45°. Propojení relativní verze parity kupní síly a nekryté parity úrokových měr

- relativní verze parity kupní síly: (EeD/Ft+1 – ED/Ft) / ED/Ft = πe

Dt+1 – πeFt+1

- nekrytá parita úrokových měr: iDt – iFt = (EeD/Ft+1 – ED/Ft) / ED/Ft

- mezinárodní Fisherův efekt: iDt – iFt = πeDt+1 - πe

Ft+1 - porovnáme-li první dvě rovnice prostřednictvím relativní změny MK → získáme rovnost

úrokového a inflačního diferenciálu → to je náš mezinárodní Fisherův efekt - uvažujeme-li růst domácí IR, která je vyšší než zahraniční IR, tak dle nekryté parity IR víme, že

růst domácích IR vede k okamžitému zhodnocení domácí měny (růst spotového kurzu) - dle mezinárodního Fisherova efektu víme, že růst domácí IR vede k růstu úrokového diferenciálu,

jenž musí být doprovázen růstem inflačního diferenciálu. - dle relativní verze parity kupní síly plyne, že růst inflačního diferenciálu je doprovázen úměrným

očekávaným znehodnocením domácí měny - růst domácí IR sice vede k okamžitému zhodnocení domácí měny, ale současně zvyšuje očekávanou

míru znehodnocení domácí měny v budoucnu - mezinárodní Fisherův efekt a relativní verze parity kupní síly nám upřesňují příčiny vyššího

očekávaného znehodnocení domácí měny v budoucnu → touto příčinou je vyšší očekávaná míra inflace. Př/ Uvažujme pokles domácí IR, který vede k okamžitému znehodnocení domácí měny (vzhledem k podmínce nekryté parity IR). Dle Fisherova efektu víme, že nižší úroveň úrokového diferenciálu je doprovázena nižší hodnotou inflačního diferenciálu, což vede dle relativní verze parity kupní síly k nižšímu očekávanému znehodnocení v budoucnu (i po poklesu domácí IR je domácí IR vyšší než zahraniční). Pokud klesne iD pod iF, dojde k okamžitému znehodnocení domácí měny. Ale úrokový diferenciál by byl záporný, což implikuje záporný inflační diferenciál. Nižší očekávaná míra inflace doma než v zahraniční podle relativní verze parity kupní síly vede k očekávání zhodnocení domácí měny v budoucnu.

9. Agregátní poptávka v modelu AD-AS Model AD-AS umožňuje zobrazit vztah mezi vývojem inflace a vývojem reálného produktu. AD - NEGATIVNÍ VZTAH MEZI MÍROU INFLACE A REÁLNÝM P RODUKTEM

- při odvození křivky AD navážeme na model IS-LM-BP, využijeme křivku IS (rovnováha na trhu statků a služeb při určité IR a reálném produktu) - do rovnice IS zahrnujeme vliv míry inflace na celkové plánované výdaje

- rozlišujeme proto nominální a reálnou IR a předpokládáme vliv reálné IR (r) na celkové plánované výdaje a na úroveň rovnovážné produkce, rovnice IS: Y = α * (A + ν * R) – α * b * r

- křivka LM vychází z předpokladu, že CB již nevěnují tolik času cílování peněžní zásoby, ale spíše ovlivňování krátkodobých IR (r), pomocí nichž působí na výši reálného produktu, míry inflace…

- CB se rozhoduje podle skutečné i podle očekávané míry inflace. - rovnováhu na trhu peněz popisujeme reakční funkcí CB (= pravidlo měnové politiky CB) -

popisuje vazbu mezi krátkodobými IR na mezibankovním trhu a mírou inflace - CB reaguje na vyšší inflaci zvýšením reálných IR (křivka MP)

54

Pravidlo měnové politiky – křivka MP Vztah mezi mírou inflace a reálnými IR

- Fisherův efekt dává do souvislosti nominální a reálnou IR a očekávanou míru inflace: r = i – πe - kdy

reálná IR je tím vyšší, čím nižší míru inflace očekáváme - MP ukazuje vztah mezi reálnou IR a mírou inflace, MP je rostoucí, pokud roste míra inflace, CB

zvyšuje nejen nominální, ale mírně také reálné IR, C, I, G, NX negativně závislé na reálné IR - rostoucí inflace současně zvyšuje inflační očekávání subjektů, proto CB omezuje AE - při zpomalení míry inflace CB může uvolnit měnovou politiku (snížit reálné IR) a oživit tak plánované

výdaje, sklon MP určen citlivostí reálné IR na míru inflace

- trajektorie úrokových sazeb = odpovídají prognóze, tedy předpokládanému vývoji eko, zejména vývoji IR. Žádný model ale nemůže postihnout složitou realitu, neubrání se neočekávaným situacím (růst cen ropy, změny měnového kurzu atd.)

- posun MP = změna pravidla měnové politiky, CB přehodnotila cíle inflace.

- MP1 – tzn. CB prosazuje restriktivnější měnovou politiku (snížení inflačního cíle z 3 na 2 %)

- CB musí proto udržet vyšší reálné IR

- vyšší IR mají větší dopad na celkové AE eko (agregátní poptávku), posun z MP0 na MP1 ukazuje reakci na rostoucí inflační tlak.

Rozhodnutí CB o změně úrokové sazby má zásadní vliv na úrokové sazby, které obchodní banky účtují svým klientům. Pravidlo měnové politiky – vztah mezi reálnou IR a produkční mezerou

skutečná míra inflace a inflační očekávání souvisejí s vývojem reálného produktu, resp. s odchylkou

skutečného produktu od jeho potenciální úrovně potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná úroveň, která zabezpečuje stabilní míru inflace, v čase se

mění podle produkčních možností eko (zpravidla rostou) produkční mezera (mezera výstupu) = odchylka skutečného produktu od potenciálního

� kladná – skutečný reálný HDP je nad úrovní potenciálního produktu, nebezpečí zrychlení inflace, CB tak zvyšuje reálné IR (= přehřátí ekonomiky, též označení inflační mezera)

� záporná – skutečný reálný HDP je pod úrovní potenciálního produktu, CB snižuje reálné IR, nebezpečí poklesu reálného produktu, hrozba deflace (též označení deflační mezera, to ale není moc správné označení - vhodnější je decelerační mezera, zpomalení růstu inflace)

uzavírání produkční mezery – ekonomika je pod potenciálním produktem a reálný produkt roste rychleji než potenciální, tlaky na zrychlení inflace

produkční mezera = komplexní ukazatel, který znázorňuje, v jaké fázi hospod. cyklu se eko nachází a jaká je velikost AD, nejtěžší je vymezit velikost potenciálu (ve smyslu tempa jeho růstu), proto je produkční mezera lepším nástrojem pro vyjádření situace eko vzhledem k možným inflačním tlakům.

55

Graf: - eko je na potenciálu Y = Y* - velikosti potenciálu odpovídá rovnovážná reálná

IR (r0), ta je slučitelná s mírou inflace, kterou CB cíluje (např. 3 %), je-li reálná IR 1 %, pak nominální IR je 4 % → zvýší se G a I a tím AE, tedy AD, současně ropný kartel OPEC omezí těžbu ropy (zvýší cenu), rostou inflační tlaky, rostou inflační očekávání, CB zvýší r na r1 (1,5 %) a křivka se posune do MP1

- měnová politika bude více restriktivní, protože r0 nestačí na udržení stabilní míry inflace

- CB dává veřejnosti a finančním trhům signál, že současnou situaci považuje za hrozbu

- pokud by CB nereagovala, růst inflačního očekávání a růst skutečné míry inflace by snížily reální IR, to by zvýšilo AE a došlo by k akceleraci inflace (z 2 % na 5 %)

- Proč CB nezvýší nominální IR, aby zachovala reálnou IR (křivka MP0 by se neměnila? Protože reálné

IR nejsou určeny jen současnou inflací, ale hlavně očekávanou mírou inflace, kterou CB prognózuje - vyšší míra inflace v důsledku produkční mezery ovlivní očekávání firem, domácností a vlády, které

očekávají vyšší míru inflace. CB musí tedy zvýšit reálnou IR, aby snížila celkové AE, míru inflace a inflační očekávání. Vyšší reálná IR snižuje I, C a může mít vliv i na pokles NX

- reakční funkci CB (pravidlo měnové politiky) lze znázornit také jako funkci míry inflace a produkční mezery, CB tedy nejen cíluje inflaci, ale také stabilizuje ekonomiku při úrovni produktu, který neakceleruje inflaci

- změna reakční funkce CB je určená mírou inflace a produkční mezerou, MP má tvar: r = f (Y P, π) - MP říká, že velikost reální IR je kladnou funkcí produkční mezery (YP) a míry inflace - roste-li reálný produkt nad potenciální a splní se přání CB o vyšší míře inflace nyní a v budoucnu, CB

zvýší reálné IR a naopak - reálné IR jsou důležité jak pro určení AE, tak pro CB, která změnami reálných IR ovlivňuje

rovnovážnou produkci. CB pro ovlivnění trhu peněz používá krátkodobé IR, aby zajistila požadovanou míru inflace, výsledkem je úroveň agregátních výdajů, o které je CB přesvědčena, že nebude zrychlovat π, změna inflačního cíle se projeví posunem MP. Pokud se sníží, posune se do MP1

Další faktory, ovlivňující rozhodování CB o změně reální IR: např. nabídkové šoky, fiskální politika (deficit rozpočtu), změny měnového kursu.

- významná jsou časová zpoždění – než se změna r promítne do cenové hladiny (v ČR 12 – 18 měsíců), CB může zaujmout dvojí postoj: buď reaguje pasivně na rostoucí míru inflace (zpětně hledící monetární politika) nebo předvídá budoucí vývoj a snaží se zabránit zvýšení budoucí míry inflace a to tak, že snižuje inflační očekávání (dopředu hledící),v praxi jde o kombinaci těchto politik. Povahou je ale spíše dopředu hledící, ale nemůže všechno předvídat.

ODVOZENÍ K ŘIVKY AD Křivku AD dostaneme ze vztahu mezi rovnováhou na trhu statků a služeb (IS) a pravidlem měnové politiky (reakční fcí CB). Graf: nahoře je rovnováha IS a MP0 (bod A), uvažujeme, že rostou inflační tlaky kvůli růstu Y nad potenciál kladná produkční mezera (Y > Y*) způsobena např. rostoucími AE domácností nebo růstem D zahraničních partnerů produkční mezera zvyšuje míru inflace, CB proto zvýší reálnou IR, aby snížila AE, růst inflace vede k růstu inflačního očekávání → růst do MP1. Reálná IR rostou a AE (plánované výdaje) klesají → nová rovnováha je bod B

56

- AD dostaneme spojením bodů A a B - AD je úroveň celkových výdajů eko (C + I + G + NX)

při určité velikosti míry inflace - AD vyjadřuje negativní vztah mezi mírou inflace a Y - taky je rovnovážnou produkcí, protože je určena

rovnováhou na trhu statků a služeb a reakcí CB - odchyluje-li se Y od potenciálu, vznikne produkční

mezera. Kladná (Y > Y*) → CB zvyšuje reálné IR, které snižují AE. Záporná (Y < Y*) → CB snižuje r

- výše Y je v negativním vztahu k míře inflace – AD má negativní sklon

- vyšší inflace snižuje reálný produkt a naopak - míra inflace je důležitá pro určení AE a reálného Y,

protože pokud roste míra inflace a infl.očekávání, CB zvyšuje reálné IR, které snižují AE a pak reálný HDP.

- klesá-li inflace, CB snižuje reální IR, které zvyšují celkové plánované výdaje a reálný HDP → míra inflace je tak jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují velikost reálného produktu (HDP).

AD A MÍRA INFLACE - víme, že negativní vztah míry inflace a reálného Y

je výsledkem vyšší míry inflace, inflačního očekávání a pak reálných IR

- Proč celkové plánované výdaje reagují na růst reálných IR? - složkou AE jsou výdaje domácností, které jsou citlivé na vývoj IR: růst r = motivace ke spoření - (hlavně vliv hypotečních úvěrů). Růst reálných IR tak zvyšuje výdaje domácností na splátky

hypotečních úvěrů, snižuje to jejich disponibilní důchod (musí omezit své výdaje) - změna r má vliv také na investiční rozhodnutí firem: většina úvěrů firem ovlivněna pohyblivou IR,

měnící se dle repo sazby ČNB. Růst reálné IR má dopad na velikost úrokových plateb pro dlužníky (firmy) i na jejich celkové výdaje a odrazuje je od investičních projektů

- růst reálné IR vede také k pesimistickým očekáváním ohledně vývoje budoucí poptávky, firmy se bojí odbytových problémů a snižují tak I. Vyšší míra inflace (vyšší r) snižuje plánované investiční výdaje firem (I)

Efekt reálných peněžních zůstatků: Keynesova MD: MD/P = L = k*Y – h*i Reálné peněžní zůstatky L závisí na důchodu (vyšší důchod zvyšuje ochotu lidí držet větší reálné peněžní zůstatky. Vyšší nominální IR snižuje ochotu lidí držet reálné peněžní zůstatky. Při vyšší míře inflace klesají reálné peněžní zůstatky, klesá kupní síla peněz a spotřeba domácností a klesá Y - Mezinárodní substituční efekt: vyšší inflace zvyšuje ceny exportovaných výrobků a služeb (ty

jsou proto v zahraničí méně konkurenceschopné), klesá reálný MK, reálné zhodnocení koruny má negativní dopad na export, roste D po levnějších dovážených věcech, NX se snižuje

- dopad na NX je ale složitější a závisí na dalších věcech (zahraniční poptávka, nominální MK) Pozn.: S růstem míry inflace klesá Y. Vyšší míra inflace doprovázena vyššími reálnými IR (které určuje CB dle pravidla měnové politiky – reakční fce CB). Vyšší r snižují výdaje na spotřebu, I a NX → pohyb po křivce AD ZMĚNY AD AD není ovlivněna jen mírou inflace a reálných IR, ale také exogenními faktory (nejsou součástí modelu AD). Dojde-li ke změně těchto faktorů . AD se posouvá do AD1, tedy při stejné míře inflace roste reálný produkt (Y).

57

� změny G: růst G má krátk. vliv na růst Y � změna peněžní zásoby nebo změna měnové

politiky v podobě jiného cíle než je inflace – vyšší nominální zásoba peněz zvyšuje krátk.peněžní zůstatky a to vede k vyšším výdajům. Nového inflačního cíle bude dosaženo při vyšší reálné IR

� změna spotřebních výdajů: očekávání zvyšuje ochotu utrácet nebo si půjčovat (např. očekávaný růst DPH, snížení daňových sazeb)

� změna investičních výdajů firem: optimistické očekávání zvyšuje ochotu investovat (vliv má vládní politika, pokles daňových sazeb, PZI v podobě velkých investičních akcí)

� změna NX: exporty závisí na velikosti poptávky v zahraničí, na MK, vývoji cen, dovozní kvóty, cla (např. růst poptávky v Německu má vliv na velikost exportu z ČR).

10. Agregátní nabídka v modelu AD-AS = znázorňuje velikost reálného produktu, který jsou firmy ochotny nabízet při různých π Základním rozdílem je v chování firem při určování cen a při změně nabízené produkce, rozlišujeme: � Dlouhé období – dochází k přizpůsobení všech cen včetně mezd, trhy se vyčistí, míra inflace se mění,

ekonomika je na úrovni potenciálního produktu (roste tempem, které odpovídá růstu potenciálu) � Krátké období – firmy uspokojují poptávku po své produkci při současných cenách - míra inflace se

tedy nemění, velikost reálného produktu je určena agregátní poptávkou, ekonomika je buď nad (kladná produkční mezera) nebo pod úrovní potenciálního produktu (záporná produkční mezera)

Ekonomika je na úrovni potenciálu – stabilní míra inflace – je určena inflačními očekáváními v předchozím období, skutečná a očekávaná míra inflace jsou stejné. Co zvyšuje míru inflace? – kladná produkční mezera (růst Y nad potenciál) a naopak, vliv mají nákladové šoky (v ČR hlavně růst cen dovážených energetických surovin nebo růst mezd, který není v souladu s produktivitou práce a snižuje tak zisky firem). Pokud nebude eko vystavena těmto šokům, míra inflace bude stabilní a krátkodobý růst D neovlivní růst cen firem, neboli dočasný růst D okamžitě nezmění ceny a nezrychlí míru inflace. Proč se ceny nemění okamžitě s růstem poptávky? – příčinou je rigidita (nepružnost) cen, což je jev, kdy ceny zůstávají stejné nebo se mění jen nevýrazně, firmy krátkodobě mění jen objem produkce a přizpůsobují svou produkci AD. PŘÍČINY POMALÉHO P ŘIZPŮSOBENÍ CEN (NEPRUŽNOSTI CEN)

� Náklady „jídelní čku“, resp. náklady změn cen (menu costs) - menu costs = transakční náklady, spojené s přizpůsobením cen pod vlivem změn AD, náklady na

vytištění nových katalogů, informování prodavačů o změně cen apod.

58

- N spojené se ztrátou jistoty fixních cen, nákladem je také když ke změně cen dochází u jiných firem, což komplikuje uvažování v relativních a reálných cenách a prohlubuje nejistotu, problémy s účetnictvím

- náklady komplikují používání peněz jako prostředku směny a také jako účetní jednotky - firmy se pohybují v prostředí nejistoty, což vysvětluje, proč firmy okamžitě nemění své ceny pod vlivem

změny AD, tyto náklady jsou také důvodem, proč se nechovají jako firmy maximalizující zisk

� Koordinační selhání - výchozím pro tuto teorii je pojem nedokonalé informace ve světě (principiální nejistota firem) = reakce

firmy na změnu cen je určena chováním ostatních firem - tendence nesnižovat ceny je determinována obavou z toho učinit první krok. Pokud firma jako první

zvedne ceny, ale ostatní firmy tak neučiní, přijde o část spotřebitelů, kteří přejdou ke konkurenci. - firmy tak prodávají své výrobky a služby za současné ceny, protože v krátkém období nemohou

koordinovat svá rozhodnutí a bojí se zvýšit ceny jako první - dle průzkumu mezi amer. manažery zhruba 50 % firem měnilo své ceny jednou za rok nebo ještě méně často a

hlavním důvodem byly obavy, že změna ceny jejich produkce nebude doprovázena změnou cen ostatních firem. � Implicitní cenové kontrakty (klientské trhy)

- Okun interpretuje vztah mezi firmou a zákazníky jako vztah, kde existuje určitá „férová cena“, která je

projevem důvěry mezi firmou a zákazníkem - ztráta této důvěry, vyvolaná častými změnami cen, má vážné důsledky pro existenci firmy a velikosti D - teorie odmítá představu o tom, že se trhy vyznačují okamžitým přizpůsobením cen, tj. že jde o DK trhy - vztahy mezi zákazníky a firmou jsou ovlivněny rozhodováním spotřebitelů, vztahy mezi prodávajícími a

kupujícími lze chápat jako bilaterální monopol → proto používáme termín klientské trhy - do tvorby cen vstupuje marketingová strategie a doprovodné služby - na růst poptávky nebudou firmy reagovat zvýšením cen, ale využijí mtg nástrojů, které ovlivní D a bude

tak prostor pro růst cen v příštích obdobích � Vývoj mzdových sazeb (nepružnost mezd podmíněná dl. dohodami o mzdách)

- důležitou složkou N firem jsou mzdové N (včetně soc. a zdravotního pojištění) - růst mezd tedy vede k vyšším nákladům, které se promítnou do cen - mzdové kontrakty jsou uzavírání nejčastěji na 1 rok, proto se okamžitě nepřizpůsobují vývoji inflace →

mluvíme tedy o nepružnosti (rigiditě) mezd Model explicitních mzdových kontraktů - mzdy jsou dojednávány na několik let dopředu a často dochází k tomu, že začátek a konec mzdových

kontraktů nejsou synchronizovány - výsledkem je často překrývání mzdových kontraktů, takže ne všechny kontrakty se dokážou hned

přizpůsobit změnám AD a cenové hladiny, délka a trvání kolektivních smluv jsou různé a nemusí být jen roční, mohou být i delší a vliv mají také odborové svazy

- dohody o mzdách se také odvíjejí od inflačního očekávání - pokud jsou vysoká, odbory se snaží dojednat vyšší nominální mzdové sazby, což se promítne do cen firem (rostou N)

- dl. dohody o mzdách vysvětlují, proč firmy nemusí hned zvyšovat mzdové sazby a promítat je do cen (v důsledku růstu D a vyšší míry inflace), ale v delším období se to promítne

- ani při poklesu AD nedojde k snížení mezd v SR Teorie efektivnostních mezd - snaží se vysvětlit, proč firmy nesnižují mzdy ani v období recese - vychází z toho, že úroveň mzdových sazeb je kladnou funkcí produktivity práce (čím vyšší w, tím vyšší

59

- produktivita, více kvalifikovaných pracovníků, nižší fluktuace a odpadání nákladů s najímáním nových zaměstnanců a jejich zaučováním)

- transakční N spojené s přijímáním nových pracovníků a jejich zaučování jsou poměrně vysoké - pokud bude eko nad potenciálem a firmy budou plně využívat svých kapacit, pak ceny a inflace

budou citlivěji reagovat na další změny poptávky. Bude-li se eko nacházet na úrovni potenciálu, vývoj inflace bez N šoků je stabilní a míra inflace je určena jen očekáváními.

AGREGÁTNÍ NABÍDKA V KRÁTKÉM OBDOBÍ (SRAS) - je to horizontála, kdy v krátkém období je míra

inflace stabilní a je určena jen inflačními očekáváními - firmy v krátkém období mění jen objem produkce 2 typy očekávání:

���� Adaptivní = firmy vychází z dat, která popisují minulý vývoj ekonomiky, vychází z dřívější π

���� Racionální = vychází také z predikce budoucího vývoje a ze všech jim dostupných informací

Graf: míra inflace je 2 % (určena prognózou), SRAS je zde stabilní mírou inflace určenou očekáváním. Rozhodující faktory, které určují právě tuto míru inflace jsou inflační očekávání a produkční mezera. Agregátní nabídka a inflační očekávání - inflační očekávání představují rozhodování subjektů o příštím vývoji cen - každá firma plánuje vývoj své produkce a cen a bere v úvahu všechny faktory z dřívějších zkušeností,

důležité je strategicky plánovat a mít hodně info, pokud se firmy ve svých odhadech mýlí, předpokládáme, že stejnou chybu neudělají opakovaně, chovají se tedy racionálně

- pokud čekají míru inflace 2 %, promítnou to do svých rozhodování. Také odbory budou chtít min. 2% nárůst nominálních mezd, aby zachovaly výši reálných w

- očekávají-li, že nedojde k významným ekonomickým událostem, bude inflace odpovídat její výši v předchozím období

- pokud všichni očekávají určitou výši inflace, pak tato inflace nastane (nedojde-li k N šokům) → - setrvačná inflace = π je stabilní a vyvíjí se stále stejným tempem (pokud ho očekávají) - v realitě ale dochází ke změnám inflačního očekávání dle vývoje skutečné míry inflace (adaptivní

očekávání) a taky prognózují další vývoj (racionální očekávání) - změna inflačních očekávání mění polohu křivky SRAS: vyšší očekávání = křivka nahoru a naopak Graf: očekávaná (setrvačná) míra inflace je 2 %. Dojde-li k růstu inflace, subjekty to promítnou do svých inflačních očekávání a očekávaná míra inflace vzroste na 2,5 % (do SRAS2) - nyní je očekávaná míra inflace vyšší při každé úrovni Y a produkční mezery. Klesne-li na 1,5 %, tak očekávaná míra inflace při SRAS1 je nižší při každé úrovni reálného produktu i produkční mezery. Důležitá je míra naplnění inflačních očekávání. Firmy zvýší ceny o očekávanou míru inflace a zaměstnanci (odbory) budou chtít min. stejné navýšení w.

60

Agregátní nabídka a produkční mezera - je-li skutečný produkt nad potenciálem (kladná

produkční mezera) – VF jsou přetěžovány, rostou jejich ceny, jsou méně dostupné, vyšší tlak na míru inflace a růst inflačních očekávání → posun SRAS nahoru

- je-li eko nad potenciálem, při kladné produkční mezeře roste míra inflace a inflační očekávání

- pokud je skutečný produkt pod potenciálem (záporná produkční mezera) – recese, výrobní kapacity jsou nevyužity, roste nezaměstnanost, odbytové potíže firem, nemusí zahrnout do N a do cen dosavadní očekávanou inflaci, ale promítnou jen menší míru inflace, než očekávaly.

- inflace má tedy tendenci zpomalovat (decelerovat), může dojít až k záporným přírůstkům (deflaci), míra inflace nebude ale klesat okamžitě (kvůli setrvačnosti inflace). Přehodnotí se inflační očekávání v příštím období → posun SRAS dolů (do SRAS1, klesne míra inflace i infl.očekávání)

Graf: - pokud existovala záporná produkční mezera,

průměrná míra inflace klesala nad potenciálem, π rostla, na potenciálu (nulová produkční mezera) se π vyvíjí stabilním tempem → proto je potenciální produkt a nulová produkční mezera označován jako produkt, který nezrychluje (neakceleruje) π, pokud se reálný Y odchyluje od potenciálu, mění se π a inflační očekávání

AS v DLOUHÉM OBDOBÍ: rovnováha AD-AS Krátkodobá mae rovnováha = průsečík křivek AD a SRAS Graf: - eko se zde nachází v krátkodobé rovnováze E0 a reálný

produkt Y je vyšší než potenciální Y*, tedy kladná produkční mezera → to vede k vyšší inflaci a očekáváním, tedy SRAS1 a produkční mezera se postupně uzavírá.

- dále vzniká nová rovnováha E1 (podél AD), klesají plánované výdaje - klesá poptávané množství, protože CB zvýšila reálné IR, aby snížila plánované výdaje (zasáhla v souladu se svou reakční funkcí, tedy pravidlem měnové politiky), reálný Y klesá zpět na potenciál, kdy AS = AD (bod E1, je bodem dl.rovnováhy, protože eko je na potenciálu), je zde nulová produkční mezera, netlačí se na zrychlení (akceleraci) ani deceleraci π → CB nezvyšuje reální IR (π je tak totožná s inflačními očekáváními)

61

Graf: - skutečný reálný Y je pod potenciálem, záporná

produkční mezera, recese - krátk.rovnováha E0 při Y a π = 2,5 % je dlouhodobě

nestabilní, firmy vyrábějí tolik, kolik odpovídá celkovým plánovaným výdajům, ale nejsou zde VF plně využity, firmy nemusí do cen zahrnout očekávanou π 2,5 %, ceny výrobků rostou pomaleji a snižují se inflační očekávání i skutečná π

- CB v souladu se svou reakční fcí (pravidlem měnové politiky) má umírněnější politiku - sníží tedy reálné IR a tím zvýší celkové plánované výdaje a poptávané množství.

- záporná inflační mezera se postupně uzavírá a vzniká rovnováha E1, která odpovídá nové skutečné a očekávané míře inflace 2 %.

Dlouhodobá agregátní nabídka V LR je eko na potenciálu, je nulová produkční mezera a stabilní π (skutečná π = očekávaná π). Skutečný produkt = potenciální produkt. Dlouhodobá agregátní nabídka LRAS je určena velikostí potenciálu Y*. Přizpůsobovací procesy tedy navracejí eko na potenciální úroveň, která je slučitelná s jakoukoliv π → LRAS vertikála. ZMĚNY AD A MAKROEKONOMICKÁ ROVNOVÁHA - v krátkém období je eko vystavena poptávkovým a nabídkovým šokům, které ji vychylují od rovnováhy,

jelikož změny AS a AD souvisejí se změnou π a očekáváním - pokud se příčiny inflace nacházejí na straně AD → mluvíme o poptávkové inflaci či inflaci tažené

poptávkou, nabídkové šoky jsou příčinou nabídkové inflace či inflace tažené nabídkou Na AD mají vliv inflace, reálné IR a také exogenní faktory. Pokud se exogenní faktory změní, posune se AD (např.fiskální restrikce (snížení transferů) sníží AD) Graf: - výchozí rovnováha E0, očekávaná inflace 2,5 % a nulová produkční mezera. - restriktivní fiskální politika sníží transfery a klesá AD

při každé úrovni π a dostaneme AD1 → negativní poptávkový šok, krátkodobě zůstává očekávaná π a SRAS0 beze změny → vzniká E1 (vzniká tak záporná produkční mezera) – firmy část produkce neprodají, rostou potíže v odbytu, omezuje se tak výroba, propouštějí se pracovníci, roste nezaměstnanost

- pokles AD doprovázen snížením spotřebních výdajů díky poklesu YD (firma omezují své investice) – nejsou plně využity VF, ceny rostou pomaleji (protože v nich není zahrnuta očekávaná míra inflace) – skutečná míra inflace klesá díky nižším inflačním očekáváním (které jsou důvodem pomalejších růstů cen) - CB snižuje reálné IR ve snaze odstranit zápornou produkční mezeru, nižší IR vedou k oživení investic a spotřebních výdajů, k růstu NX a záporná produkční mezera se uzavírá a eko se vrací na svůj potenciál při nižší míře inflace, SRAS klesá (díky poklesu inflace a očekávání) a v LR se eko postupně vrací na potenciál a vzniká E2 při nižší inflaci. V realitě jsou přizpůsobovací procesy složitější a trvají i několik let.

62

Graf: - pozitivní poptávkový šok (rostou G) → AD0 se

posune do AD1 a vzniká E1 a kladná produkční mezera, rostou reálné IR a eko se vrací zpět na potenciál a vzniká E2 při vyšší skutečné a očekávané (stabilní) míře inflace

- pokud by CB chtěla udržet míru inflace na původní výši, musela by zvolit dezinflační politiku a razantněji zvýšit reálné IR při dosavadní míře inflace a vrátit AD na původní výši (změnila by tak reakční fci CB)

ZMĚNY AS A MAKROEKE ROVNOVÁHA - makroeke rovnováhu ovlivňují změny AS v podobě nabídkových (nákladových) šoků = náhlé změny cen vstupů (VF) a jejich vliv na N firem

���� negativní - růst cen vstupů (např. růst cen ropy) ���� pozitivní - pokles cen VF

Růst ceny ropy – vyšší ceny benzínu a dalších komodit, ČR je velice závislá na dovážených surovinách, změny jejich cen na světových trzích jsou významným faktorem, ovlivňujícím náklady firem. Nabídkové šoky mají krátkodobý (přechodný) i dlouhodobý (permanentní) charakter (vážné nebezpečí pro vývoj inflace). V obou případech vyvolávají reakci CB. Graf: Růst cen ropy pod vlivem nestabilní politické situace na Středním východě a rozhodnutí OPEC omezit těžbu ropy: - výchozí rovnováha v E0 (eko je na

potenciálu a produkční mezera je nulová) - růst cen ropy zrychlí míru inflace a vzroste

inflační očekávání, posun do SRAS1(šipka 1) a vzniká E2 (šipka 2) a záporná produkční mezera při vyšší míře inflace →

Stagflace = pokles reálného produktu při vyšší míře inflace Dlouhé období – ekonomika jde zpět na svůj potenciál, nabídkový šok časem odezní, firmy se mu přizpůsobují zaváděním úspornějších technologií. Omezení výdajů ovlivní ceny, které se přizpůsobují nižším celkovým plánovaným výdajům a vzniká zpět E0 (šipka 3) při nižší míře inflace a stabilních očekáváních.

63

11. Trh práce a nezaměstnanost

DLOUHÉ OBDOBÍDLOUHÉ OBDOBÍDLOUHÉ OBDOBÍDLOUHÉ OBDOBÍ

� Pružná cenová hladina – dle rychlosti, s níž ceny reagují na změny v AD a AS (méně už ve smyslu historického času)

� Dostatečná zásoba práce a kapitálu � Nedochází k technologickému pokroku – nemění se velikost potenciálního produktu

V dlouhém období dochází k přizpůsobení všech cen včetně mezd (trhy se vyčistí). Ekonomika je na úrovni potenciálního produktu (roste tempem, které odpovídá tempu růstu potenciálního produktu).

Klasický model trhu práce Předpoklady: - Firmy maximalizují zisk a jedinci maximalizují užitek ze spotřeby zboží a služeb a svého volného času - Pružné ceny, které vyrovnávají S a D (tj. vyčišťují trhy) - Všichni přejímají ceny z trhu, nemají možnost je ovlivňovat - Homogenní práce - každý pracovník je schopen vykonávat jakoukoli práci a může rychle přecházet z 1

povolání do druhého POPTÁVKA PO PRÁCI

- firmy hledají zaměstnance, poptávají jejich práci - zkoumáme faktory, které určují poptávku jedné reprezentativní firmy po práci - předpokládáme, že firma maximalizuje zisk: π = TR – TC

TR: - závisejí na ceně (P), za kterou firma prodává svou produkci a na množství prodaného zboží (Q) - v klasickém modelu předpokládáme dokonalou konkurenci, čili firma neovlivňuje cenu, je

příjemcem ceny z trhu, firma používá 2 výrobní faktory: PRÁCI a KAPITÁL - technologii, kterou firma používá, lze popsat produkční fcí ve tvaru Q = f (K, L)

TC na kapitál: - závisejí na objemu kapitálu a na jeho ceně - firma má konstantní objem kapitálu K0, čili určitou výrobní kapacitu - firma platí za použití kapitálu jeho vlastníkům tržní cenu (r), kterou také není schopna ovlivňovat - náklady na kapitál se proto se změnami objemu produkce nemění a jsou z pohledu firmy fixní

TC na práci: - závisejí na množství použité práce (L) a na ceně práce, čili na nominální mzdové sazbě (w) - mzdovou sazbu firma nemůže ovlivňovat a přejímá ji z trhu, je ale schopna měnit objem použité

práce (nejen propouštěním či najímáním pracovníků, ale také přesčasy – zvyšujeme objem práce, částečnými úvazky – snižujeme)

- výkyvy v objemu použité práce vedou ke změnám v objemu vyrobené produkce - náklady na práci se mění v závislosti na objemu produkce, jsou tak variabilní - produkční fce: π = P * Q – w * L – r * K 0 Q = f (K0, L) - produkční fci dosadíme do fce zisku: π = P f (K0, L) – w * L – r * K 0

64

Optimální objem práce

- víme, že firma je příjemcem tržních cen obou VF i ceny finální produkce, zároveň disponuje fixním objemem kapitálu, v rovnici tak zbývá jedna proměnná, a to objem práce (L)

- optimální objem práce určíme tak, že derivujeme funkci zisku podle (L) a derivaci položíme rovnu nule, potom převedeme mzdovou sazbu na pravou stranu rovnice:

d π / d L = P [d (f / K0,L) / d L ] – w = 0 P [d f (K0, l) / d L ] = w - definice v hranaté závorce na levé straně udává mezní fyzický produkt práce MPL - mezní produkt práce měří, jak se změní produkt firmy, když se změní objem práce o jednotku - na levé straně máme mezní produkt práce násobený cenou produkce, součin ceny (P) a mezního

produktu práce (MPL) značíme jako MRPL (udává, jak se změní tržby, když se změní objem práce o jednotku), na pravé straně máme nominální mzdovou sazbu (w), neboli MFCL (udává, kolik musí firma zaplatit zaměstnancům, pokud chce, aby pracovali další hodinu)

- podmínku pro maximalizaci zisku lze vyjádřit pomocí reálné mzdové sazby (stačí převést cenu finální produkce (P) na pravou stranu rovnice: [d f(K 0, L) / d L]= w / P … firma maximalizuje zisk, pokud vyrovná mezní fyzický produkt z práce MPL a reálnou w (w/P)

- z této podmínky lze zjistit optimální objem použité práce (L*), který závisí na reálné w. Graf: - vidíme zde průběh mezního fyzického produktu

práce (MPL), firma mění jen množství použité práce, objem kapitálu je fixní, platí zde zákon klesajících výnosů z variabilního vstupu, proto je mezní produkt MPL klesající, na trhu je cena P0 a cena práce w0

- firma není schopna ovlivnit ani nominální cenu práce w0, ani cenu svého produktu (P0)

- výše reálné w nezávisí na objemu použité práce, proto je křivka, která zobrazuje tržní reálnou mzdovou sazbu, rovnoběžná s horizontálou

- firma maximalizuje zisk, pokud vyrovná mezní produkt z práce s reálnou mzdovou sazbou, jde o bod E0 (zde bude najímat L0 jednotek práce)

Reakce firmy na změnu reálné w:

- reálná w se bude měnit v důsledku pohybu nominálních mezd nebo ceny finálního produktu

- zde předpokládáme, že nominální mzda vzrostla na w1 a cena produktu se nezměnila, pracovníkům tedy vzrostla jejich reálná mzda

- podmínka pro maximalizaci zisku stále platí a jsme v bodu E1 - firma reaguje na zvýšení reálné mzdy a sníží poptávané množství práce z L0 na L1 - body rovnováhy E0 a E1 leží na křivce mezního produktu práce (MPL), křivka poptávky po práci reprezentativní

firmy (dL) odpovídá MPL, s růstem nominální w se zvyšuje reálná w a firmy omezují poptávané množství práce - při nominální w2 (nebo vyšší) nakonec přestanou firmy práci poptávat úplně

NABÍDKA PRÁCE - jedinci (domácnosti) nabízejí svoji práci, nejdříve popíšeme rozhodování člověka, kolik hodin své práce

bude nabízet – předpokládáme, že jediným zdrojem jeho obživy je práce - člověk má k dispozici určitý fixní objem času, uvažujeme-li 1 den, tak každý disponuje 24 hodinami, člověk se rozhoduje, zda disponibilní čas použije k práci (L) nebo jiným aktivitám neboli jako svůj volný, nepracovní čas (H), částka získaná za 1hod práce odpovídá nominální mzdové sazbě (w)

- obdržená denní mzda závisí na počtu odpracovaných hodin (L) a na mzdové sazbě (w) - člověk vynakládá svůj příjem na nákup zboží – jeho denní spotřební výdaje závisí na ceně (P) a na

množství nakupovaného zboží (X), spotřební výdaje člověka (P * X) se rovnají jeho mzdě (w * L)

65

- člověk maximalizuje svůj užitek, který závisí na spotřebě a objemu volného času (H) - spotřeba i volný čas jsou pro člověka statky s pozitivní preferencí: s rostoucím objemem spotřeby i

volného času roste jeho užitek. - celý model má tento tvar: U = f (X, H), 24 = L + H, P * X = w * L - model nám odpovídá na otázku, kolik hodin denně bude člověk pracovat, kolik hodin volného času bude

chtít a jak velké má spotřební výdaje, pokud maximalizuje svůj užitek nejdříve zkoumáme omezení, které člověk má – člověk disponuje 24 hod času (tj. bod N na horizontále na grafu 10-2)

- rovnici 24 = L + H vynásobíme mzdovou sazbou (w): 24 * w = w * L + H * w - za 1.člen pravé strany dosadíme P * X = w * L: 24 * w = P * X + H * w nebo X = 24 * w/P – w/P * H - výraz 24 * w udává, kolik si pracovník vydělá, když bude pracovat celých 24 hodin (viz bod M) - výraz P * X měří spotřební výdaje (tedy, kolik může utratit), výraz w * H říká, o kolik pracovník přijde,

když určitý počet hodin denně nepracuje (jde o alternativní N volného času) Graf: - rovnici 24 * w = P * X + H * w vyjadřuje přímka MN, její sklon závisí na změnách reálné w (w / P) - pokud vzroste nominální w, pootočí se přímka kolem bodu N, poloha bodu N se nemění, protože člověk má stále

k dispozici 24 hodin času, což nezávisí na obdržené w - s každou odpracovanou hodinou se zvyšuje jeho mzda, proto si může dovolit vyšší spotřebu, stejně se pootočí

přímka MN, když klesne cena P a nominální mzdová sazba w se nemění, nyní pomocí funkce užitku (U = f (X, H)) odvodíme indiferenční křivky, IC udává kombinace spotřeby, statku X a užití volného času H, které přinášejí jednotlivci stejný užitek

- na levé straně grafu máme 2 IC – vzhledem k tomu, že spotřeba statku X a volný čas jsou zboží s pozitivními preferencemi → IC vzdálenější od počátku zobrazují vyšší U pro člověka

- sklon IC říká, jak musí člověk nahrazovat spotřebu statku X jeho volným časem, aby svůj TU udržel beze změny

- sklon IC je grafickým vyjádřením MRSC, na grafu vidíme, že při daném omezení člověk dosahuje nejvyššího možného užitku, předpokládáme, že obdrží reálnou mzd.sazbu w0 / P0

- všechny kombinace nákupu různého objemu zboží X a volného času, které jsou člověku max.dostupné, zobrazuje MN, maxima užitku dosahuje v E1 – zde je MN tečnou (nejvyšší dosažitelné) indiferenční křivky U0

- v optimu člověk vyrovnává mezní míru substituce ve spotřebě s reálnou mzdovou sazbou, v optimu volí H1 volného času, ve druhé části svého disponibilního času (L = 24 – H1) pracuje, na grafu je objem pracovního času L1 vyznačen oboustrannou šipkou, člověk za práci dostane mzdu a za tu nakoupí zboží v objemu X1

Jak jedinec reaguje na změny mzdové sazby? - nominální mzdová sazba se zvýší na w1 a cena statku P se nemění → roste reálná w → MN se pootočí

na M´N → podmínka optima se nemění (bude však ležet na novém omezení M´N), ale jedinec dosahuje díky vyšší reálné mzdové sazbě většího užitku

- zda bude více pracovat nebo více užívat volného času, závisí na jeho preferencích, nové optimum je v E2 a nezměnil objem volného času ani práce, růst reálné mzdy se projeví jen ve zvýšení nákupů zboží X

- šipkami jsou naznačeny 2 možnosti: může snížit objem volného času a více pracovat nebo opačně - bude-li více pracovat a mít méně volného času – křivka je skloněná vlevo, bude-li méně pracovat a více

si užívat volna – křivka je skloněná vpravo, na pravé straně grafu vyjádříme nabídku práce jednotlivce, přeneseme sem body optima z levé strany grafu

- při původní reálné mzdové sazbě (w0 / P0) člověk nabízel objem práce L1 (bod E1), při vyšší mzdové sazbě (w1 / P0) nabízel stejné množství práce L1 (bod E2)

66

- těmito body proložíme přímku a získáme fci individuální nabídky práce - fce nabídky práce udává, jak se změní nabízené množství práce LS, když se

mění reálná mzdová sazba (w / P), tedy: LS = f (w/P) - nabízená L nezávisí na změnách reálné w, budeme-li uvažovat jiné

preference člověka, může s růstem reálné w nabízená L růst či klesat - z mikra víme, že křivka individuální nabídky práce je při nižších w rostoucí

a od určité (dostatečně vysoké) w je klesající - očekávaný průběh křivky ukazuje graf 10-3, důvodem je rozhodování

jedince o struktuře jeho disponibilního času. Při nižších w pracuje méně a má dost volna. Při růstu w omezuje svůj volný čas → křivka nabídky práce je rostoucí, při vyšších mzdách má relativně málo volného času

- při růstu w nakupujeme vzácný statek – volný čas a omezuje svou práci → křivka S je klesající

- AS práce získáme součtem individuálních nabídek práce jednotlivců

- na vertikále sledujeme průměrnou roční reálnou mzdu (ta závisí na pohybech průměrné roční nominální mzdy a na změnách cenové hladiny zboží a služeb), na horizontále neměříme počet odpracovaných hodin, ale objem práce nabízené všemi pracovníky za určitý čas (např. 1 rok), s růstem reálné mzdy nabízené množství práce roste (důvodem je příchod nových pracovníků)

- s růstem mezd někteří pracovníci omezí svou individuální nabídku práce

- růst reálných mezd přiláká nové pracovníky ze skupiny neaktivních osob nebo imigranty

- nabídka jejich práce vyváží pokles nabízeného množství práce u některých současných pracovníků - s růstem reálné mzdy nabízené množství práci roste, ale nijak výrazně - průběh agregátní nabídky práce DL viz graf Rovnováha na trhu práce a dobrovolná nezaměstnanost

- pokud se poptávka a nabídka vyrovnají, mzda a množství práce nemají potřebu se měnit - trh se vyčistí při rovnovážné reálné mzdě a rovnovážném množství práce (kdo chce, práci najde)

– bod E0 (rovnovážná reálná mzda w0/P0 a množství práce L0) - všechny ceny jsou pružné (i nominální mzda)

Co se stane, když se zvýší cenová hladina na P1? - pokud se nezmění nominální mzdy (zůstanou na w0), růst cenové hladiny sníží reálné mzdy → firmy

zaměstnají více lidí → roste poptávané množství práce, na druhou stranu část pracovníků má zájem pracovat při nižší reálné mzdě pracovat jen na částečný úvazek nebo vůbec → nabízené množství práce se sníží, poptávka práce je nad nabídkou → nedostatek pracovníků na trhu

- firmy chtějí přilákat nové a udržet současné pracovníky a to zvýšením nominálních mezd → jelikož se o to snaží všichni zaměstnavatelé, tak vzhledem ke konkurenci se zvyšuje nomin. mzda na trhu práce na úroveň w1, růst nomin.mzdy vede ke zvýšení reálných mezd → klesne poptávané množství práce → zvýší se nabízený L, proces se zastaví, až se vyrovná poptávka s nabídkou (trh práce se vyčistí)

- nominální mzda vzroste proporcionálně k růstu cenové hladiny → reálná mzda se nezmění → nezmění se ani rovnovážné množství práce → změní se jen nominální veličiny (nominální mzda a cenová hladina) → reálné veličiny (reálná mzda, zaměstnanost) se nezmění

67

- díky pružným cenám probíhá proces rychle, takže je trh práce stále vyčištěn → kdo chce pracovat, práci najde → to ale neznamená, že není nezaměstnanost → část pracovníků považuje reálnou mzdu za nízkou, a tak nepracují → v klasickém modelu existuje jen dobrovolná nezaměstnanost

Přirozená míra nezaměstnanosti - denně lidé ztrácejí a nacházejí práci, přechod z jednoho zaměstnání do druhého trvá určitou dobu a

objevuje se nezaměstnanost, která proto souvisí s dynamickými změnami, které na trhu práce probíhají

Dynamický model trhu práce 3 skupiny obyvatel: zaměstnaní, nezaměstnaní, ekonomicky neaktivní

- Někteří zaměstnaní se stanou ek.

neaktivními (odchod do penze, šipka 1), někteří přecházejí z osob neaktivních mezi zaměstnané (návrat z mateřské do práce, šipka 2).

- Jsou i jiné případy: někteří odejdou z práce, protože si domluvili práci jinde (šipka 3). Někteří neaktivní neúspěšně práci hledají, proto se registrují mezi nezaměstnané (absolvent, šipka 5).

- Jiní nezaměstnaní rezignují na hledání práce a stávají se ek. neaktivními (odchod do důchodu, šipka 4)

Předpoklad: počet lidí, kteří se stanou neaktivními, se rovná počtu lidí, kteří se stanou aktivními → budeme zkoumat trh práce při konstantní velikosti pracovní síly (neboli při neměnném počtu osob, které jsou buď zaměstnané nebo nezaměstnané) !! Přirozená míra nezaměstnanosti - při fixní velikosti pracovní síly se může měnit její struktura, např. se sníží počet nezaměstnaných a

zvýší počet zaměstnaných, aniž se pracovní síla změní - šipka z E – zaměstnaní ztratili práci a stali se nezaměstnanými, jejich absolutní počet závisí na

počtu zaměstnaných (E) a na procentu zaměstnaných, kteří ztratili práci (z) - šipka n U – nezaměstnaní nalezli práci, jejich počet závisí na počtu nezaměstnaných (U) a na

procentu z nich, kteří nalezli práci (n) v daném období

Aby se míra nezaměstnanosti neměnila, musí se rovnat počet zrušených pracovních míst počtu nově vytvořených pracovních míst !!! → to lze zapsat rovnicí: z E = n U - rovnici upravíme – víme, že počet zaměstnaných (E) lze určit jako rozdíl mezi pracovní sílou (PS) a počtem nezaměstnaných (U), tj. E = PS – U - do z E = n U dosadíme E = PS – U a závorku roznásobíme: z (PS - U) = n U → z PS – z U = n U - dále vypočítáme míru nezaměstnanosti: z PS = n U + z U → z PS = (n + z) U → U / PS = z / (n + z) → z rovnice plyne, že stabilní míra nezaměstnanosti závisí na míře ztráty pracovních míst (z) a na míře nalezení práce (n) ve sledovaném období Stabilní míra nezaměstnanosti označíme jako přirozenou míru nezaměstnanosti (eko k ní směřuje v LR)

68

Př. měsíčně ztratí práci 1 % zaměstnanců (z = 0,01). 10 % nezaměstnaných ale práci najde (n = 0,1). Nezaměstnanost trvá v průměru 10 měsíců. Přirozená míra nezaměstnanosti je přibližně 9 % (u = 0,01 / (0,01 + 0,1) = 0,0909). Frik ční a strukturální nezaměstnanost - dle klasického modelu je práce homogenní – každý je schopen vykonávat jakoukoliv práci a může

rychle přecházet z jednoho povolání do druhého - v praxi práce není homogenní (hledají podobné povolání, specifické nároky, různé schopnosti,

problém je dostupnost info o volných pracovních místech a o pracovnících, kteří je hledají) → vzniká tak frik ční (vyhledávací) nezaměstnanost jako důsledek toho, že lidé opouštějí svá

- původní zaměstnání a hledají nová a že určitou dobu trvá, než najdou tu pravou práci, v případě frikční nezaměstnanosti se počet volných míst a počet osob, které hledají práci, shoduje, specifickou součástí frikční nezaměstnanosti je sezónní nezaměstnanost (např. v odvětvích, kdy kolísá výroba v závislosti na ročním období – stavebnictví, zemědělství), část frikční nezaměstnanosti je dobrovolná – lidé opustili svou práci a hledají lépe placenou, ale když uvažujeme informační bariéry za nevýznamné, lze ji celou považovat za dobrovolnou, v eko probíhá neustálý technologický pokrok → útlum některých oborů → klesá poptávka po určitých profesích → rozvoj jiných oborů → roste D po jiných formách práce

- podniky různých odvětví jsou rozmístěny nerovnoměrně → útlum některých oborů postihne některé oblastí více než jiné (např. útlum hornictví postihl severní Moravu a Čechy)

- rozdíly mezi oblastmi mohou souviset i s nízkou mobilitou pracovníků mezi regionálními trhy práce → to podmiňují také psychologické faktory (vazby k bývalému bydlišti), málo bytů v místech

- s vysokou poptávkou po práci, vysoké dopravní náklady při cestách za prací, u strukturální nezaměstnanosti se shoduje počet volných míst a počet osob hledajících práci

- není shoda v kvalifikaci osob, kteří hledají práci, s nároky na kvalifikaci pro výkon volných pracovních míst, také neexistuje shoda v regionálním rozmístění, specifické důvody strukturální nezaměstnanosti jsou mzdové rigidity (nepružnosti)

- je dobrovolná a nedobrovolná (oba typy jsou považovány za přirozené míry nezaměstnanosti). Cyklická nezaměstnanost - skutečná míra nezaměstnanosti kolísá kolem svého trendu a rozdíl mezi nimi tvoří cyklická

nezaměstnanost, spojena s krátkodobými fluktuacemi eko, na trhu zboží a služeb dochází ke kolísání rovnovážného objemu produkce a cen - poptávka po práci závisí na trhu zboží a služeb

- firmy na fluktuace na těchto trzích reagují změnami ve výši poptávky po práci - cyklická nezaměstnanost odráží situaci, kdy je méně volných míst než zájemců o práci → nabídka

je vyšší než poptávka → jde o nedobrovolnou nezaměstnanost - proč při převaze nabídky práce nedojde k poklesu reálné mzdy a k vyrovnání poptávky

s nabídkou? V klasickém modelu tomu tak je: rychlé přizpůsobení reálné mzdy vyrovnání poptávku s nabídkou práce a cyklická nezaměstnanost neexistuje. Cyklickou nezaměstnanost vysvětlujeme nepružností na trhu práce.

Keynesiánský a klasický pohled na trh práce - klasický model předpokládal, že při převaze nabídky nad poptávkou práce budou klesat reálné, mzdy tak

dlouho, dokud se trhy práce nevyčistí (tj. nevyrovná se poptávka a nabídka práce) → realita je odlišná - viz Velká hospodářská krize v USA: nominální mzdy se v roce 1937 vrátily na svou úroveň z roku 1929 a - staly se tak nepružnými. Cenová hladina nebyla zcela nepružná a během krize došlo k jejímu poklesu. V důsledku

vývoje nominálních mezd a cen reálná mzda neklesla a k vyčištění trhu práce nedošlo. Míra nezaměstnanosti byla ve 30.letech výrazně vyšší než v předchozím desetiletí

- Keynesiánský model vysvětlil tuto skutečnost – model je založen na existenci nepružných

69

- nominálních mezd a ukazuje, že se trhy práce automaticky nevyčišťují (tj. poptávka a nabídka práce se nevyrovnávají), od 2.sv.v. probíhají diskuze a spory mezi keynesiánci (ceny jsou nepružné a trhy se nevyčišťují ) a klasiky (pružné ceny a trhy se čistí).

Keynesiánský model na trhu práce Původní Keynesiánský model trhu práce - ukazuje vliv nepružných nominálních mezd na zaměstnanost - na grafu se AD po práci vyrovnává s AS při rovnovážné reálné mzdě w0/P0 a objemu práce L* → což je - situace, kdy existuje jen dobrovolná nezaměstnanost - cenová hladina se sníží na P1 a nominální mzda se

nezmění → důsledkem je zvýšení reálné w na w0/P1, při vyšší reálné mzdě má zájem pracovat L1 osob, ale firmy chtějí najmout jen L0 pracovníků → vzniká nezaměstnanost v rozsahu L1 - L0

- původně pracovalo L* osob → z práce tak - v důsledku vyšší reálné mzdy bylo propuštěno L* - L0

osob, rozdíl L1 - L* představuje nové zájemce o práci, které přilákala vyšší reálná mzda a kteří práci nenašli

- v eko existují jevy, které zabrání poklesu nominální, a tak i reálné mzdy zpět na její rovnovážnou úroveň → vzniká tak nedobrovolná nezaměstnanost (jde o osoby, které jsou ochotny a schopny při současné reálné mzdě pracovat, ale na trhu práci nemohou najít)

Model vysvětluje pomocí nepružných nominálních mezd, proč se trh nečistí a proč dlouhodobě neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost → ale nevysvětluje, proč jsou nominální mzdy nepružné ! → to je z důvodu institucionálního uspořádání trhu práce. - klasický model pracuje s konkurenčním trhem práce a tvorbu rovnovážné mzdy působením

nabídky a poptávky práce, v praxi jsou diskuze o vývoji mezd mezi odbory a zaměstnavatelskými svazy, mohou za to i firmy (uzavírají dl.smlouvy, častější jednání zvyšuje riziko neúspěšného jednání)

- nominální mzdy jsou pak určeny kolektivním vyjednáváním mezi odbory, zaměstnavateli a vládou (jsou určeny na dohodnutou dobu) - na firmě pak je, kolik lidí přijmou při dohodnutých mzdách, jsou-li reálné mzdy vyšší než rovnovážné → roste nezaměstnanost

- za nepružnost mezd nemůžou odbory, ale institucionální uspořádání trhu práce ! - i firmy mají rozumné důvody k uzavírání dl.smluv, protože se jim snižují N spojené s jejich

vyjednáváním (je-li jednání úspěšné a kontrakty platí delší dobu, firmy mohou zaměstnávat a platit - méně personalistů než při existenci krátkodobých smluv). Častější jednání přináší vyšší riziko

neúspěšných jednání a s tím spojených stávek a ztrát z nevyrobené produkce - vliv na rigiditu (nepružnost) mezd má i konkurence mezi firmami - každá firma má zájem mít co

nejnižší mzdové N, na druhou stranu ale konkurenceschopnost firmy zvýší, když jiné firmy musí platit vyšší mzdy nebo nemohou najímat levnou práci (např. kvůli změnám v legislativě v souvislosti s bezpečností práce)

Cyklický pohyb reálných mezd

- keynesiánský model vychází z nepružných nominálních mezd a nízké pružnosti cen zboží a služeb - → to vede k nízké pružnosti reálných mezd, které nedokáží vyrovnat poptávku a nabídku na trhu

práce → dochází k nedobrovolné nezaměstnanosti - recese jsou charakterizovány poklesem HDP → klesá cenová hladina → platí ale dříve

70

- dohodnuté nominální mzdy → to vede k růstu reálných mezd (v ČR roky 97 – 98, kdy klesaly reálné mzdy, které se spolu s HDP pohybovaly ve stejném směru → reálné mzdy se tedy chovaly proticyklicky), model předvídá pro první část recese proticyklické chování reálných mezd, tj. při poklesu produkce se zvyšují reálné mzdy

- až při uzavření nových dohod může dojít k poklesu nominálních i reálných mezd a k vyčištění trhu

Trh práce z pohledu nových keynesiánců výklad nedobrovolné nezaměstnanosti založený na původním keynesiánském modelu trval do 60.let 70.léta – současnost: vzniká „nová keynesiánská makroekonomie“:

- ceny a mzdy se nemění dostatečně rychle, aby se trhy práce nebo zboží a služeb automaticky čistily (v tom je podobnost s původním modelem)

- nově ale zkoumají mikroekonomické příčiny pomalého přizpůsobování cen a mezd - z neoklasické mikroeke přebírají představu, že zaměstnanci maximalizují užitek a firmy zase zisky

ukazují, že pomalé přizpůsobování cen a mezd je často v zájmu zaměstnanců a firem - noví keynesiánci rozlišují nominální a reálné rigidity:

� Nominální rigidity – spojeny s nepružnými nominálními cenami a mzdami, příčiny nepružnosti jsou v N, které musí vynaložit při změnách cen (např. náklady jídelníčku), v koordinačním selhání či v implicitních cenových kontraktech

� Reálné rigidity – souvisí s relativními cenami, a to buď jednoho zboží vzhledem k cenám ostatních zboží. Relativní cenou je také reálná mzda (protože dává do poměru nominální mzdu k cenám zboží a služeb). Teorie efektivnostní mzdy vysvětluje reálnou rigiditu:

Efektivnostní mzda

- dle této teorie firmy udržují reálné mzdy nad jejich rovnovážnou úrovní a nemají zájem je snižovat na jejich rovnovážnou úroveň

- cílem firmy je snížit fluktuaci pracovníků a stimulovat je k výkonnosti, vyplacené mzdy sice rostou, ale výkonnost zaměstnanců roste rychleji, takže firmám klesají průměrné mzdové N a rostou zisky

- uchazeči znají svoje dovednosti více než jejich potenciální zaměstnavatel - mohou tajit své nedostatky a zdůraznit své přednosti, teprve po přijetí firma zjistí skutečnou výkonnost, která je nižší, než čekala, méně výkonnější pracovníci přinášejí nižší tržby a zisky a vzniká problém nepříznivého výběru, který je založen na utajených info o pracovníkovi, informovanější subjekt (zaměstnanec) má lepší info a může jich využít k získání kvalitnějšího zaměstnání

- firmy se mohou bránit nabídkou mezd, které jsou vyšší než rovnovážné - teorie efektivnostních mezd předpokládá, že vyšší reálné mzdy přilákají kvalitn ější a

produktivn ější zájemce o práci (nabídkou vyšších mezd), pro firmy je těžké monitorovat výkonnost pracovníků – firmám hrozí, že budou platit svým zaměstnancům jen za to, že budou přítomni na pracovišti, ne za jejich práci, vzniká tak problém morálního hazardu (utajená činnost lépe informovaného subjektu, tedy opět zaměstnanců)

- teorie opět předpokládá, že existuje přímá úměra mezi výší mzdy a výkonností pracovníka - platí-li firma vyšší mzdu, pracovníci nechtějí riskovat, že se přijde na jejich nízkou výkonnost a že

ztratí dobře placenou práci → je v jejich zájmu pracovat co nejlépe - lidé s vysokými platy jen těžko najdou lepší alternativy současných pracovních míst → tím firmy - omezují frikční nezaměstnanost a snižují náklady spojené s hledáním nových pracovníků a výcvikem

těch, kteří nahradili stávající pracovníky, mzdy ale nelze zvyšovat donekonečna → trvá to do té doby, kdy se firmám začnou zvyšovat průměrné mzdové N nad MPL → důvodem je pomalejší růst výkonnosti pracovníků než mezd

Efektivnostní mzda = mzda, kdy firma vykazuje min. průměrné mzdové N na 1 efektivního pracovníka

71

Výsledkem vyšších reálných mezd než rovnovážných je pokles míry nalezení práce a růst nezaměstnanosti. Firma max zisk jako rozdíl mezi výstupem Y a mzdovými náklady, které závisí na reálné mzdě (w/P) a na množství práce (L): Π = Y – (w/P) * L - vytvořený produkt (Y) závisí na množství použité práce (L) a na výkonnosti pracovníků (e). Výkonnost zaměstnanců je odvozena od jejích reálné mzdy: s rostoucí reálnou mzdou roste jejich výkonnost, platí: Y = f (e, L) e = g * (w/P) Graf:

- křivka e udává závislost výkonnosti pracovníků na reálné mzdě, s růstem mzdy se zvyšuje výkonnost pracovníků, ale do určité výše mzdy v klesající míře

- paprsky udávají poměr výkonnosti k reálné mzdě, na každém paprsku je konstantní poměr - firma chce co nejvyšší poměr obou veličin, jde tedy o dosažení co nejstrmějšího paprsku, ale s přihlédnutím

k omezení danému křivkou e, optimum je tam, kde se paprsek dotýká křivky e - při mzdě, která odpovídá tečnovému bodu, firma dosahuje nejvyššího dosažitelného poměru výkonnosti svých

zaměstnanců a mezd, příslušná reálná mzda (w*/P) je efektivnostní mzda (té odpovídá optimální počet zaměstnanců (L*), předpokládáme, že v eko je n firem a jejich rozhodování je identické, AD po práci je součtem individuálních poptávek, čili nL*

- rozhodování firem o efektivnostní mzdě a objemu poptávané práce je nezávislé na velikosti nabídky práce - je nabízeno Ls jednotek práce a nabízený objem práce je vyšší než poptávané množství práce (nL*) při

efektivnostní mzdě, mzdy nereagují na rozdíl S a D po práci, nesníží se a zůstanou na úrovni efektivnostní mzdy - trh se nevyčistí → důsledkem je vyšší nezaměstnanost

POHLED NOVÉ KLASICKÉ EKONOMIE NA TRH PRÁCE 70. léta – rozdvojení názorů na novou keynesiánskou a novou klasickou ekonomii Předpoklad: pružné ceny a vyčišťování trhu Model mylného vnímání cenové hladiny zaměstnanci (= model s asymetrickou informací)

- odlišné zpracování info o očekávaném vývoji cenové hladiny firmami a zaměstnanci - firmy hodnotí údaje o budoucím vývoji cen, dokáží správně odhadnout úroveň cen v ekonomice,

rozhodují se tedy jen na základě skutečné reálné mzdy (w/P). Změny reálné mzdy jsou podmíněny změnami nominální mzdy (w) a cenové hladiny (P)

- novým prvkem je zde očekávání cenové hladiny zaměstnanci, nabízené množství práce závisí na očekávané reálné mzdě (w/PE). Očekávaná reálná mzda je dána nominální mzdou (w) a zaměstnanci očekávanou cenovou hladinou (PE)

� adaptivní očekávání – specifický způsob utváření očekávaní pracovníků, očekávání dle budoucího vývoje cenové hladiny založena na zjištěných hodnotách vývoje cen v minulých obdobích. Zaměstnanci si tak utvářejí představu, jak se bude pohybovat cenová hladina v budoucnu.

� statická adaptivní očekávání – zaměstnanci trvají na tom, že očekávaná cenová hladina závisí na skutečné úrovni cenové hladiny jen v jednom přecházejícím období (pro jednoduchost)

Graf: - ilustruje mylné očekávání na trhu práce, poptávka po práci Ld je funkcí skutečné reálné mzdy a má klesající tvar,

nabídka práce závisí na očekávané reálné mzdě a je rostoucí, ve výchozí situaci firmy i zaměstnanci správně rozpoznají cenovou hladinu (zaměstnanci očekávaná a skutečná cenová hladina si jsou rovny: P0 = PO

E), na trhu je L0 jednotek práce – skutečná a očekávaná reálná mzda jsou rovny (w0/P0 = w0/PO

E)

72

- nyní se cenová hladina zvýší na P2 - to poznají jen firmy, zvýší nominální mzdy na w1, ale méně než vzroste cenová hladina, čili klesne skutečná reálná mzda a při této mzdě w1/P2 najmou více práce L1 … bod A

- zaměstnanci si myslí, že se cenová hladina nezměnila (P0) a čekají vzrůst reálné mzdy na w1/P0 a nabízejí více práce … posun z E do bodu B (zaměstnanci nabízejí L1 práce), jakmile zaměstnanci zjistí svou chybu, požadují zvýšení nominální mzdy, aby získali zpět svou původní reálnou mzdu, ta se nakonec obnoví a původní objem práce zůstane ale při vyšší cenové hladině a nominální mzdě w2/P2.

Trh práce z pohledu teorie reálných hospodářských cyklů - Předpoklad - pružné ceny, které vyrovnávají S a D v SR - vidí důvod kolísání zaměstnanosti je v nabídkových (reálných)

šocích, šoky jsou pozitivní - zvyšují produktivitu VF (např. rozsáhlé využití IT) nebo negativní - snižují produktivitu VF (např. zdražení ropy, zavádění předpisů na ochranu ŽP)

- nabídkové šoky ovlivňují eko dlouho, i řadu let a vliv odeznívá postupně

Graf: - původní rovnováha w0/P0 a L0, produkt Y0 - nyní došlo k pozitivnímu nabídkovému šoku, horní část grafu

popisuje technologie (pomocí produkční fce), zlepšení technologie → posun produkční fce nahoru, pokud by se nezměnil objem práce → zvýší se produkt díky změně technologie z Y0 na Y1 → nabídkový

- šok ovlivní trh práce, spodní část ilustruje procesy na trhu práce (průběh křivky poptávky závisí na MPL)

- lepší technologie → růst produktivity práce → růst MPL → růst D po práci doprava nahoru → růst reálné mzdy (na w1/P1) → roste objem práce na L1 → růst produkce na Y2, pohyb reálných mezd je tedy procyklický, nabídkové šoky způsobí, že s růstem cen se zvyšují reálné mzdy, klíčovým prvkem, který dovoluje kolísání reálné mzdy a zaměstnanosti je průběh fce nabídky práce → nabídka práce SL je rostoucí → to vede ke kolísání obou veličin

Graf: - elasticita AS práce je velmi nízká,

předpokládáme, že AS je absolutně neelastická (LS), opět uvažujeme pozitivní nabídkový šok a růst MPL, vyšší produktivita práce → posun poptávky po práci doprava nahoru, výsledkem je sice zvýšení reálné mzdy na w1/P1, ale množství L se nemění

- je-li elasticita nabídky práce nízká, nabídkové šoky mají malý dopad na výši zaměstnanosti → realita je jiná: zaměstnanost a nezaměstnanost dost kolísají

73

Proč je AS práce rostoucí? - pokud převažuje substituční efekt nad důchodovým (viz klasický model) – je AS rostoucí – převaha

SE souvisí s příchodem nových pracovníků na trh práce - Mezičasový substituční efekt = zaměstnanci se rozhodují, kolik času věnují práci v různých časových

obdobích. Když je reálná mzda vysoká, pracují více a naopak. Reakce reálné úrokové míry na nabídkové šoky - zásoba kapitálu je v SR daná, tomu odpovídá vertikála K0 - průběh křivky poptávky po kapitálu určuje MPK, při zásobě kapitálu a poptávce po něm vznikla

rovnovážná reálná úroková sazba r0, pozitivní nabídkový šok způsobí růst produktivity kapitálu - vyšší MPK → růst poptávky po kapitálu doprava nahoru, roste reálná IR na r1 - předpokládáme, že pracovník má příjem jen ze své práce a že se rozhoduje, kolik času věnuje práci

ve 2 obdobích, v prvním období má reálnou mzdu w0/P0, ve druhém w1/P1 - rozhoduje se, kolik hodin má pracovat v obou obdobích, aby získal co největší reálnou mzdu (a

tedy i spotřebu) za obě období dohromady → jde o problém mezičasové volby - chceme-li vypočítat SH celkové mzdy z 2.období, musíme diskontovat IR, SH celkové mzdy (W)

= současná mzda + SH budoucí mzdy, neboli: W = w0/P0 + (w1/P1) * (1+r) - kromě reálné mzdy má tedy vliv na rozhodování i reálná úroková míra (r) a preference jedince - pokud roste IR → sníží se SH reálné mzdy (kterou pracovník očekává v budoucnu) → proto je

pro zaměstnance lepší pracovat více dnes než v budoucnu - v budoucnu se mu vyplatí pracovat méně a mít více volného času, s růstem IR tedy roste práce - v současnosti, když se současná mzda zvýší v poměru k budoucí mzdě → vyplatí se pracovat více dnes

než v budoucnu, s růstem současné reálné w se bude zvyšovat práce dnes realizované na trhu

12. Inflace a nezaměstnanost - substituční vztah (trade-off) mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti: růst míry inflace je

doprovázen snížením míry nezaměstnanosti a naopak → označuje to Phillipsova křivka, která je jedním z nejdiskutovanějších vztahů v ekonomické teorii

PŮVODNÍ MZDOVÁ PHILLIPSOVA K ŘIVKA Původně upadl příspěvek Fishera do zapomnění. V roce 1958 ekonom Phillips svým článkem zahájil diskusi o tomto vztahu. „Míra změny mzdových sazeb je vysoká, pokud je nezaměstnanost nízká, a nízká nebo záporná, pokud je nezaměstnanost vysoká.“ Tyto tendence odvodil z dlouhé časové řady (97 let). Existuje negativní a substituční vztah mezi mírou změny nominálních w a nezaměstnaností. Graf: - existuje taková úroveň nezaměstnanosti, která je

spojena se stabilitou nominálních w (která tedy nezrychluje míru změny nominálních w, asi 5,5 %), neboli existuje taková výše nezaměstnanosti, která nezrychluje míru změny nominálních w

74

- stabilní eko není nutně spojena s nulovou mírou nezaměstnanosti - míru nezaměstnanosti, která je význačná stabilitou nominálních w označujeme jako přirozenou míru

nezaměstnanosti u*, nebo také míru nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci „NAIRU“ - míru nezaměstnanosti vyjádříme odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené:

(u – u*): (W t – Wt-1) / Wt-1 = -a * (u – u*) - levá strana - tempo růstu nominálních w - koeficient a určuje, jak se mění nominální w v závislosti na změnách míry nezaměstnanosti (citlivost tempa růstu nominálních w na odchylku skutečné míry skutečné míry nezaměstnanosti = „u“) - závěr: pokud je skutečná míra nezaměstnanosti nižší než přirozená u*, potom se zvyšuje tempo růstu nominálních w (v závislosti na koeficientu a) a naopak - vývoj nominálních w souvisí s vývojem míry nezaměstnanosti (odchylkou skutečné od přirozené) CENOVÁ (MODIFIKOVANÁ) PHILLIPSOVA K ŘIVKA 1960 – Solow a Samuelson modifikovali původní Phillipsovu křivku s tím, že míru růstu nominálních w zaměnili za míru inflace. Došli tak k závěru, že substituční vztah lze nalézt i mezi vývojem u a inflace. Graf: Přirozená u* je spojena s nulovou mírou inflace (bod A). Pokud klesne u pod tuto úroveň např. na 3 %, potom míra inflace vzroste na 4,5 % (bod B). Cena je utvářena jako přirážka k mzdovým N. Mzdové N ovlivňují rozhodování firem o stanovení cen a mají dopad na konkurenceschopnost firmy. Nominální jednotkové pracovní N: NJPN = W / (HDP/L) HDP/L – nominální HDP na pracovníka, měří produktivitu práce na národohospodářské úrovni W – mzdové N na zaměstnance (mzdy, soc. a zdravotní, odměny, příspěvky na dopravu) Tvorba cen prostřednictvím přirážky k mzdovým N: P = (1 + mp) * W / (HDP/L) kde mp – přirážka k mzdovým N (ost.N, např. náklady na kapitál, pronájem, suroviny, energie a zisk firem) - také označována jako zisková přirážka

- pokud mp = 0,4, potom cena produkce bude o 40 % převyšovat jednotkové pracovní N firmy, firmy budou měnit cenu produkce, pokud se mění: jednotkové pracovní N (změna produktivity práce nebo změna mzdových N), výše přirážky k mzdovým nákladům (změna N na ost.VF nebo výše zisku)

- vývoj míry inflace souvisí s cenovou tvorbou firem, na kterou mají vliv jednotkové pracovní N - pokud rychle rostou mzdové N (nominální w), musí to promítnout do svých cen - z předcházející rovnice vyplývá, že stanovení cen je spojeno s vývojem produktivity práce - převedeme-li tuto rovnici do tempového tvaru za předpokladu neměnnosti ziskové přirážky, tak:

(Pt – Pt-1) / Pt-1 = ((Wt – Wt-1) / Wt-1) - ((HDP/L)t - (HDP/L)t-1 / (HDP/L)t-1)

kde: (Pt – Pt-1) / Pt-1 = tempo růst cenové hladiny, resp. π (v %), (Wt – Wt-1) / Wt-1 = tempo růstu nominálních w, (mzdové N v %), (HDP/L)t - (HDP/L)t-1 / (HDP/L)t-1 = tempo růstu národohospodářské produktivity práce (v %)

- z rovnice vyplývá, že rychlejší vývoj nominálních w než produktivity práce bude vytvářet tlaky na zrychlení míry inflace, jinak by rostoucí N (růst mezd) musely firmy promítnout do snížení zisků.

- za těchto předpokladů lze zaměnit mzdovou inflaci (viz původní Phillipsova křivka) za cenovou inflaci: firmy tvoří ceny konstantní přirážkou k jednotkovým mzdovým N

75

- ostatní nákladové položky a zisk obsažené v konstantní přirážce se nemění nebo se vyvíjejí stejným tempem jako mzdové sazby, zisková přirážka je stabilní, produktivita práce se nemění!!!

Substituujeme-li (W t – Wt-1) / Wt-1 = -a * (u – u*) do (Pt – Pt-1) / Pt-1 = ((Wt – Wt-1) / Wt-1) - ((HDP/L)t - (HDP/L) t-1 / (HDP/L)t-1), můžeme zapsat cenovou Phillipsovu křivku: π = - a * (u – u*) – PL kde π = (Pt – Pt-1) / Pt-1 = míra inflace (v %), PL = (HDP/L)t - (HDP/L)t-1 / (HDP/L)t-1 = tempo růstu produktivity práce (v %), u – u* = odchylka skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené, a = reakce π na změny v míře nezaměstnanosti

- cenová Phillipsova křivka je substitučním vztahem určujícím změnu π v závislosti na vývoji míry nezaměstnanosti a produktivity práce, pokud se produktivita vyvíjí stejným tempem jako mzdové N, pak je míra inflace určena jen změnami v míře nezaměstnanosti (u - u*)

- cenová Phillipsova křivka také vysvětluje, jak vzniká poptávková inflace. - předpokládáme, že eko je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti a na potenciálu (π = 0).

Pokud dojde k poptávkové expanzi (roste AD), reálný produkt vzroste nad potenciál (kladná produkční mezera) a roste inflace a míra nezaměstnanosti klesne pod u*, což je spojeno s vyšší poptávkou firem po práci a s růstem nominálních w, které se promítnou do cen výroby.

- uvažujeme, že se nemění ceny VF a produktivita práce se také nemění - pokud jsou ceny tvořeny ziskovou přirážkou, musí se rostoucí mzdové N promítnout do cen produkce

(viz P = (1 + mp) * W / (HDP/L), což zvyšuje míru inflace - pokles skutečné míry nezaměstnanosti pod přirozenou → vyšší míra inflace - cenová (modifikovaná) Phillipsova křivka ukazuje substituční vztah mezi mírou inflace a

nezaměstnaností (u - u*), růst AD = růst poptávky po práci a nominálních w = růst míry inflace Vztah mezi MÍROU NEZAM ĚSTNANOSTI a PRODUKČNÍ MEZEROU (OKUN ŮV ZÁKON) � kladná produkční mezera – růst poptávky po práci, nad potenciálem – snížení u � záporná produkční mezera – pokles poptávky po práci, pod potenciálem – zvýšení u � pokles AD → snížení produkce → tlak na redukci N → nižší poptávka po práci → růst u OKUNŮV ZÁKON

= souvislost mezi produkční mezerou a mírou nezaměstnanosti

- pokles míry nezaměstnanosti o 1 % pod u* doprovázen růstem reálného Y nad potenciál (Y*) o více než 1 %

- U – u* = - δ (Y – Y*) kde δ = citlivost odchylky u od u* v závislosti na produkční mezeře (Y – Y*) - odchylka Y od Y* (produkční mezera) bude spojena se změnou v míře nezaměstnanosti

(odchylkou skutečné u od její přirozené míry), jak bude tato odchylka velká, to závisí na δ (např. δ = 0,33, potom zvýšení Y nad Y* o 3 % povede ke snížení míry nezaměstnanosti jen o 1 %, (0,99))

- koeficient se ale může v čase měnit, proto nelze Okunův zákon chápat ve smyslu kvantitativního zákona. δ je určen hlavně možností a ochotou firem propouštět a najímat zaměstnance v období recese a expanze. Větší citlivost δ (jeho růst, citlivost nezaměstnanosti na produkční mezeru, tj. vyšší fluktuaci pracovníků) je hlavně v Evropě a Japonsku

- v období expanze firmy nezvyšují poptávku po práci proporcionálně k růstu produkce - dostane-li se eko do kladné produkční mezery (Y > Y*¸ u < u*), tak firmy nebudou přijímat stejné

množství pracovníků, o kolik zvýšily množství produkce (v %). Některé činnosti může dělat stejný počet pracovníků (mtg, prodej, administrativa)

- v recesi je eko v záporné produkční mezeře (Y < Y*¸ u > u*), firmy snižují produkci, nedojde k proporcionálnímu propouštění, ale firmy snižují počet méně kvalifikovaných zaměstnanců

- kvalifikované pracovníky se snaží udržet, jsou s nimi spojeny vyšší N (vyhledávání, zaškolování) - tyto N jsou vnímány jako větší než náklady na udržení zaměstnanců v době recese. Navíc častá

fluktuace pracovníků má negativní dopad na produktivitu práce ve firmě

76

ROZŠÍŘENÁ PHILLIPSOVA K ŘIVKA A INFLA ČNÍ OČEKÁVÁNÍ - důležitá jsou inflační očekávání, která ovlivňují vývoj inflace v krátkém a dlouhém období. Růst

očekávané π má dopad na skutečnou π. Inflační očekávání narušují stabilní vztah mezi π a nezaměstnanosti a mění tak krátkodobou Phillipsovu křivku.

- vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti platí jen v SR (v LR substituční vztah neexistuje). - existuje úroveň nezaměstnanosti, jež je výsledkem přirozených tržních procesů a kterou nelze ovlivnit

změnami v AD (jde tedy o přirozenou u*, která je spojena se stabilní mírou inflace) Infla ční očekávání mají zásadní vliv na skutečnou míru inflace. Adaptivní (vycházíme z vývoje inflace v minulosti) i racionální (rozhodování založena na sběru info, např. o vývoji D, MK) očekávání uskutečňují eko subjekty. Inflační očekávání vysvětlují, proč existuje míra inflace i bez vnějších šoků a jsou základem pro vysvětlení setrvačné inflace (π je stabilní v čase a je určena inflačními očekáváními) Jak souvisí infl.očekávání a Phillipsova křivka? Nízké míry inflace znamenaly i nízká inflační očekávání. Proto cenová Phillipsova křivka tento prvek opomíjela. Pokud však došlo k růstu inflace, subjekty začaly promítat i očekávání do budoucna, hlavně při mzdových vyjednáváních:

π = πe - ( a * (u – u*) + PL) Míra inflace je určena odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené (to se projevuje rostoucími nominálními w) a očekávanou mírou inflace. Míra inflace je zapříčiněna poptávkovou inflací [a . (u – u*) – PL] a změnou inflačních očekávání (πe). Skutečná míra inflace je ovlivněna:

� očekávanou mírou inflace � odchylkou u od u* (cyklická nezaměstnanost) � nabídkovými šoky

Americký ekonom Gordon označuje tyto faktory jako „model ▲“ . Rovnici π = πe - ( a * (u – u*) + PL) rozšíříme o nabídkové šoky (v), růst produktivity práce snižuje inflační tlaky: π = πe-(a*(u–u*)+PL)+ ν Právě inflační očekávání a nabídkové šoky byly příčinou, proč selhala Phillipsova křivka a substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností se začal rozpadat. Peněžní iluze = vysvětluje, proč a jak dochází k substitučnímu vztahu jen v SR Graf: Eko je na nulové produkční mezeře, u je na u*, stabilní míra inflace 2 %. Nyní CB zvýší AD (růstem peněžní zásoby, neboli poklesem IR). Růst AD a pokles skutečné míry nezaměstnanosti na u1 pod přirozenou míru dostaneme kladnou produkční mezeru, zvyšování cen, vyšší míra inflace 5 %. Krátkodobě dochází k substituci mezi mírou inflace a nezaměstnanosti, pohybujeme se podél SPC0 (ale skutečná míra inflace vzrostla na 5 %). Firmy zvyšují poptávku po práci, zaměstnanci jsou ochotni více pracovat (kvůli vyšší nominální w), ale to neznamená, že budou vydělávat více i reálně. Proč tedy jsou ochotni více pracovat? Podléhají totiž peněžní iluzi a zaměňují vývoj nominálních a reálných w, zvyšovat nabídku práce, ale zaměstnavatelé budou mít pocit poklesu reálné mzdy a proto budou zvyšovat nabídku pracovních míst.

77

Peněžní iluze může krátkodobě zvyšovat reálný Y, protože pracovníci se neuvědomují, že jejich mzdy rostou pomaleji, než roste míra inflace. A jsou ochotni nabízet více práce. Dlouhodobě si to ale uvědomí a požadují kompenzaci reálných w a růst nominálních w, který zajistí stabilní vývoj reálných w. Růst N firem v podobě vyšších nominálních w vrací eko zpět na potenciál a na u*. Zaměstnanci byli ochotni krátkodobě více pracovat, protože vycházeli z adaptivních očekávání, vycházeli z předchozí míry inflace a více pracovali i za nižší reálné mzdy, protože si mysleli, že jejich reálné mzdy vzrostly. Rozpoznání peněžní iluze vede k růstu nominálních w, které pracovníci prosazují a taky klesá ochota firem za tyto mzdové sazby zaměstnávat. Klesá poptávka po práci, která dostane eko zpět na potenciál a na u*.

- důsledkem je jen vyšší míra inflace a hlavně vyšší inflační očekávání. Všichni budou nyní očekávat inflaci 5 % a stane se tak setrvačnou. Růst inflačních očekávání změní krátkodobou Phillipsovu křivku a nová Phillipsova křivka SPC1 se posunula nahoru, tj. bude vyšší míra inflace.

- spojením krátk.Phillipsových křivek a u* dostaneme dlouhodobou Phillipsovu křivku (vertikála) - rozdíl mezi krátkodobou a dl. Phillipsovou křivkou plyne ze vztahu mezi skutečnou a očekávanou

mírou inflace (poloha krátkodobé Ph.křivky SPC je dána mírou očekávané inflace, které se ale může lišit od skutečné míry inflace. Zatímco dl.Ph.křivka je spojena se stabilní mírou inflace, a proto je skutečná rovna očekávané míře inflace)

- V dlouhém období neexistuje substituční vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti, tempo růstu inflace se nemění, je určena jen inflačním očekáváním a je setrvačná → proto byla přirozená míra nezaměstnanosti označena jako míra nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci (NAIRU).

- krátkodobá Ph.křivka je vztahem mezi mírou inflace a nezaměstnanosti. Pokles skutečné míry nezaměstnanosti pod přirozenou vede k růstu skutečné míry inflace.

- z Okunova zákona víme, že je vztah mezi produkční mezerou a odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené – to lze vidět v modelu AD a AS – lze tak spojit Phillipsovu křivku s modelem AS a AD. Spojovacím článkem je Okunův zákon.

Graf: - bod dl. rovnováhy E0, kdy skutečná a očekávaná inflace je 2 %, eko v u* - tomu odpovídá SRAS0 a AD0 a Y* - nyní vláda zvýší G, aby snížila nezaměstnanost → tak roste AD na AD1 a vzniká krátkodobá rovnováha na E1, při

Y1, vzniká kladná produkční mezera, krátkodobě se míra inflace nemění, protože je určena infl.očekáváními, ale postupně roste tlak na růst cen i míry inflace a mění se inflační očekávání a vzniká SRAS1 a produkční mezera bude klesat, pohybujeme se podél SPC0 doleva nahoru.

- skutečná míra inflace vzrostla na 5 %, subjekty ji zahrnou do očekávání a vzniká SPC1 - eko se vrátí na potenciál, ale s vyšší skutečnou mírou inflace a s vyššími očekáváními.

78

Racionální očekávání - předchozí situace vycházela z předpokladu, že očekávání jsou tvořena adaptivně, pokud by subjekty

sbíraly info a chovaly se racionálně, nedocházelo by ani ke krátkodobým odchylkám skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené míry, pokud CB provede expanzivní měnovou politiku a zvýší AD, subjekty přizpůsobí očekávání, že vzroste míra inflace

- reálná Y a míra nezaměstnanosti se nezmění, jen dojde k rychlému růstu skutečné a očekávané míry inflace.

Graf: - V případě racionálního očekávání neexistuje krátkodobá

Phillipsova křivka, je totiž stejná jako dlouhodobá, tj. není substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností, inflační očekávání jsou tvořena adaptivně, tj. infl.očekávání v současném období t jsou tvořena dle minulého období πe

t = πt – 1

- budou-li infl.očekávání tvořena racionálně, potom firmy i zaměstnanci budou tvořit infl.očekávání dle míry inflace v příštím období, což se hned ukáže ve skutečné míře inflace, neboli πe

t = πt - v rovnici Phillipsovy křivky se skutečná míra nezaměstnanosti

nezmění (tj. u = u*) – proto se tento člen rovnice bude rovnat 0, pak platí, že skutečná míra inflace = očekávané míře inflace, došlo tedy jen změně míry inflace a míry nezaměstnanosti ani reálný Y se nezměnily.

13. Inflace a její léčení

Vyšší míra inflace přináší dodatečné náklady ekonomickým subjektům. Pokud roste → průměrný růst většiny cen v ekonomice – klesá kupní síla měny (za stejnou nominální částku si můžeme koupit méně výrobků a služeb), klesá životní úroveň, komplikuje rozhodování o relativních cenách, mění se rozhodování v budoucnu, koruna má dnes jinou hodnotu než zítra, v ČR nejvíce roku 1998 (10,7 %) a nejméně v roce 2003 (0,1 %). CENOVÝ INDEX A JEHO KONSTRUKCE - míra inflace se počítá pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI), neboli index životních nákladů –

odráží totiž změny jen vybraných cen výrobků a služeb, které spotřebitelé nakupují - výběr výrobků v koši určuje statistický úřad dle reprezentativního šetření mezi domácnostmi – dle

statistiky rodinných účtů. Výsledkem průzkumu je spotřební koš, který má odpovídat průměrným výdajům domácností v dané zemi, šetření a výběr jsou v ČR prováděny po většinou 5 – 6 let, váha výrobků se tedy nemění, spotřební koš obsahuje stovky položek, které jsou agregovány do 12 oddílů podle mezinárodní klasifikace individuální spotřeby (COICOP), váhy v každém oddílu určují, kolik promile výdajů vynakládají domácnosti za výrobky či služby, ČR se blíží ve struktuře výdajů vyspělým tržním eko, největší část jde do bydlení, spotřební koš by měl říci, co !!!průměrná!!! česká domácnost nakupuje v určitém období

� LASPEYRESŮV INDEX = protože CPI používá po určité období váhy výchozího období CPI t = ∑ (pt/p0 * p0q0) / ∑ p0q0 * 100

79

pt …cena výrobku či služby ve sledovaném (běžném) období, p0 … v základním období, p0*q0 … fixní váha (r.2005) CPI je určen váženým aritmetickým průměrem změn cen jednotlivých oddílů, neboli: některé cenové změny mohou být výraznější, jiné se nemusí vůbec měnit nebo mohou i klesat. Změny cen výrobků s větší váhou mají výraznější dopad na míru inflace. Pro rozdíl mezi jednotlivými indexy se používají pojmy procentní a bazický bod (1% bod = 100 bazických bodů). Bazický bod se užívá hladně pro finanční trhy (kde kotace IR nebo měn mají velmi malé rozdíly). MÍRA INFLACE A TYPY CENOVÝCH INDEX Ů

� Průměrná míra inflace = procentní změna průměrné cenové hladiny za určité období - % změna průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměrné cenové hladině předchozích

12 měsíců (šlo o klouzavé průměry, které vylučují sezónní vlivy v daných měsících) - používá se k propočtu průměrných veličin, např. reálných mezd, důchodů

� Meziroční růst spotřebitelských cen (hladina spotřebitelských cen) = % změna spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku - výhoda: srovnává 2 stejné měsíce rozdílných toků a vylučuje sezónní vlivy - používá se k propočtu stavových veličin, kde není důležitý vývoj v čase, ale jen změna ve výchozím a

konečném období � Meziměsíční míra inflace

= o kolik % bodů se změnila míra inflace v jednom měsíci oproti předchozímu měsíci (CPI není jediný ukazatel, vyjadřující změny cen)

� Deflátor HDP (implicitní cenový deflátor – IPD) – sleduje vývoj cen jednotlivých složek HDP � Index cen průmyslových výrobců PPI - zachycuje ceny, které nejsou určeny pro konečné odběratele,

např. ceny meziproduktů, investičních výrobků nebo energií → to zvedne náklady výrobců a přenese se to do spotřebitelských cen, do CPI

� Index cen stavebních prací a Index tržních služeb - podle nich lze prognózovat vývoj CPI � Indexy cen dovozu a vývozu - význam mají hlavně energetické suroviny (paliva, maziva), které patří do

indexu dovozu a mají dopad na ceny výrobců a pak se promítají do míry inflace (zahraniční obchod s nimi pracuje)

� Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) – sleduje se díky vstupu ČR do EU, důležité

kritérium pro Evropskou centrální banku (ECB) pro určení cenové stability v Evropské měnové unii (EMU) a také je součástí kritérií pro vstup do EMU (tzv. maastrichtské kritérium), HICP umožňuje srovnat rozdíly mezi národními indexy spotřebitelských cen.

VYPOVÍDACÍ SCHOPNOST CENOVÉHO INDEXU

- skutečný spotřební koš se časem mění, ale spotřební koš zahrnutý do CPI ne, proto je CPI předmětem kritiky, nezachycuje tzv. skrytou inflaci, nedokonalosti CPI zásadně ovlivňují rozhodování ek. subjektů o výši mezd, IR

- pokud je míra inflace nadhodnocena, jsou vypláceny vyšší sociální dávky a důchody, které jsou vázány na oficiální CPI, také měnová politika CB nemusí být optimální

80

Základní nedostatky CPI, které nadhodnocují míru inflace patří: � Rostoucí kvalita výrobků a služeb – doprovázena vyšší cenou. S růstem příjmů a bohatství roste

poptávka po kvalitnějších výrobcích a službách, kvalita roste rychleji než jejich cena (hlavně u mobilů), CPI ale tyto změny kvality nezachycuje. Růst cen neodráží jen zvýšení ceny a zasahuje také do kvality výrobků.

� Substituce výrobků a služeb – dochází-li ke změnám relativních cen (tj. ceny výrobků a služeb rostou rychleji než jiné ceny), tak spotřebitelé mohou nahrazovat dražší statky levnějšími. Během 5 let k tomu určitě dochází, např. růst elektřiny a plynu vedl k návratu k tuhým palivům a dřevu, vyšší cena vody způsobuje omezení spotřeby → substituce tak nemusí být nahrazením 1 statku druhým, ale také omezením spotřeby, obliba diskontních prodejen, výprodejů, nelegálního prodeje je fenoménem v ČR. CPI nezachycuje tyto skutečnosti.

Může také dojít k podhodnocení míry inflace. Vyšší životní úroveň vede k přesunu výdajů k dražším výrobkům. Nový spotřební koš zahrnuje dražší léky, hlídání dětí, dražší auta, školné na soukromých školách atd. Složkou je i nájemné, deregulace má tedy vliv velký. Cenové indexy nadhodnocují míru inflace. MÍRA INFLACE – NOMINÁLNÍ A REÁLNÉ VELI ČINY Míra inflace snižuje kupní sílu peněz, ovlivňuje reálnou hodnotu příjmů (nájemné, úroky) včetně sociálních dávek, dochází k modifikaci příjmů skrz valorizaci (indexaci), aby se udržela jejich reálná úroveň. Pozn.: Indexace se používá pro pravidelné úpravy, vše je ve smlouvách, nutno mít inflační doložku (např. nájemné se bude každý rok indexovat o vývoj míry inflace dle dat ČSÚ). Valorizace se používá pro úpravy důchodů, soc.dávek, které nemusí být pravidelné a rozhoduje o nic vláda. Při valorizaci musí vláda zohlednit min. 100 % růstu cen a min. třetinu růstu reálné mzdy. Minimální valorizace důchodů od roku 2007 činí 4,5 %.

� Nominální veličiny – měřeny v běžných nebo aktuálních cenách (např. cenách daného roku), jsou očištěny od vlivu míry inflace

� Reálné veličiny – není zde vliv cenové hladiny, vypočítáme jako poměr nominálního a cenového

indexu: IR = IN / IC * 100 kde: IC … příslušný cenový index (př. CPI) Př. Průměrná nominální mzda vzrostla z 20 000 na 21 000 (o 5 %), index nominální mzdy vzrostl ze 100 na 105. Pokud se také zvýšil CPI o 2 %, reálná mzda vzrostla o 1,94 %: 105/103 * 100 = 101,94 Reálnou veličinu můžeme přibližně získat také jako rozdíl mezi tempem růstu nominální veličiny a míry inflace: Rg = Ng – π kde: Rg … tempo růstu reálné veličiny v %, Ng … tempo růstu nominální veličiny v % V našem případě je Rg 3 % jako rozdíl mezi 5 % a 2 %. Indexovým vyjádřením dostaneme přesnější hodnoty, hlavně v delším období. Je ale nutné zvolit vhodně cenový index. Přizpůsobování nominálních veličin míře inflace se stalo součástí dlouhodobých smluv (nájemní smlouvy, leasing obsahuje tzv. inflační doložku, která přizpůsobuje nominální veličiny vývoji míry inflace). V inflačních doložkách a následné indexaci dl.smluv je důležité inflační očekávání (hlavně na finančních trzích – např. určení nominálních IR, kde je očekávaná míra inflace důležitá). Subjekty pak prosazují spíše očekávanou než skutečnou míru inflace. Je to kvůli zabránění poklesu reálných veličin. Fisherův efekt – vyjadřuje vztah mezi nominální a očekávanou mírou inflace: 1 + r = (1 + i) / (1 + πe) kde: r…reálná IR, i…nominální IR → z toho vyplývá: 1 + i = (1 + r) . (1 + πe), 1 + i = 1 + r + πe + rπe

- Pokud je nominální IR 15 % a očekávaná míra inflace 10 %, pak je reálná IR 4,5 %. - Pro malé hodnoty reálné IR a očekávané míry inflace platí: i = r + πe resp. r = i - πe

81

Míra inflace se v SR nepromítá do nominálních IR. V LR se ale nominální veličiny plně přizpůsobují míře inflace a vývoj reálné IR by přesně kopíroval vývoj míry inflace → jde o Fisherův efekt. Ten vysvětluje, proč je vysoká inflace doprovázena vysokými IR. Dlouhodobě jsou reálné IR víceméně stabilní (přizpůsobují se reálným veličinám). � Vysoká π – věřitelé požadují vysoké nominální IR (aby zachycovali reálný výnos z dlužné částky) � Nízká π – nízké nominální IR Důležitou roli hraje CB, která prognózuje míru inflace a stanovuje nominální IR. Velikost nominálních IR odráží jak reálné IR (které určuje CB), tak očekávaný vývoj míry inflace (s tím také CB pracuje). Jelikož subjekty nemohou předvídat, jaká bude přesná míra inflace, proto se v nominálních IR promítá jen očekávaná míra inflace (ne skutečná). Nominální IR jsou tak určeny očekávanou mírou inflace (což odpovídá Fisherově rovnici). NÁKLADY INFLACE Vysoká π vede ke ztrátě důvěry k penězům, hyperinflace vede k rozvratu hospodářství, je to nemoc (dle Friedmana). Neplnohodnotné peníze přináší nebezpečí, že rychlý růst množství peněz v oběhu vážně naruší cenovou stabilitu. CB, které působí na cenovou stabilitu a finanční trhy změnami peněžní zásoby a ovlivňováním IR velmi ovlivňují fungování ekonomiky. CB má být institucí nezávislou na vládě, protože korigování inflace by bylo velkým lákadlem, jak získat voličské hlasy. Orientace na cenovou stabilitu je jedním z primárních cílů. Mírná a stabilní inflace – obecně nepředstavuje nebezpečí pro ekonomiku. Významné náklady jsou spojeny s neočekávanou (neanticipovanou) mírou inflace, která zrychluje tempo inflace. Očekávaná přináší také náklady, ale subjekty mohou předtím minimalizovat držbu peněz. � Akcelerace inflace = zrychlení tempa růstu, např. z 2 % na 5 % ročně � Decelerace inflace = zpomalení tempa růstu

� Vyšší inflace – vyšší nominální IR, opticky zvyšuje výnos z peněz na účtech, větší ochota držet peníze

na účtech, ačkoli reálný výnos může být stejný nebo dokonce menší (než kdyby byla inflace např. 2 %). Lidé se tedy nechovají racionálně. Vyšší nominální IR přece neznamenají vyšší reálný výnos.

� Náklady na ošoupané podrážky = náklady spojené s vyšší inflací (nemusí být očekávaná), vyšší ceny jsou spojeny s vyššími nominálními částkami peněz → to vede k častějším výběrům peněz z bankomatů, vyšší náklady na jejich obsluhu, změny ceníků, tisk nových katalogů apod. Tyto dodatečné náklady nejsou zanedbatelné, jak by se mohlo zdát, pokud je inflace očekávaná.

� Náklady obslužnosti finančního sektoru – zvyšuje je vyšší míra inflace, roste zaměstnanost a relativní podíl finančního sektoru (pokles π má opačný efekt).

� Přerozdělení bohatství od věřitelů k dlužníkům – reálný výnos z dlužné částky klesá (hlavně pokud jde o výnosy ze smluv, které jsou určeny v pevně dohodnutých sumách, např. smlouvy o dodávkách)

� Neočekávané změny π komplikují strategické plánování týkající se investic, vložených aktiv apod. – mohou vést k odložení a utlumení některých investičních aktivit.

� Náklady na získání informací o relativních cenách výrobků a služeb – cenový systém je základ tržního systému, určuje, co se bude vyrábět a nevyrábět či výroba omezovat.

- růst poptávky vede k vyšší ceně, růst ceny dává signál o vyšší vzácnosti a roste relativní cena - růst cenové hladiny může být mylně vyhodnocen jako změna poptávky po výrobku či službě a

vede to k chybným rozhodnutím (např. firmy si myslí, že roste poptávka, a tak zvýší výrobu a zaměstnají více lidí. Pak si uvědomí, že roste cenová hladina a nikoliv poptávka po jejich zboží a vrátí objem produkce a zaměstnanosti na původní úroveň). Naopak nízká inflace zjednodušuje rozhodování, vyšší míra inflace přináší vyšší N na obstarávání info

Měnová politika CB může vyvolat neočekávanou inflaci. Politika pevných pravidel (např. stabilní růst peněžní zásoby) je dnes zaměřena více na aktivistickou (diskreční) politiku orientovanou na tzv. cílování

82

inflace. Neočekávaná a vyšší π má negativní vliv na zdanění příjmů (hlavně u progresivního zdanění), kde vyšší nominální příjmy podléhají vyšší daňové sazbě – tento jev se nazývá taxflace (vyšší daně povedou k menší ochotě platit daně). Vysoká a neočekávaná π představuje transakční N, stabilní a nízká π snižuje nejistotu v rozhodování, vede ke správné alokaci zdrojů, zvyšuje účinnost cenového systému. Konsensus – existuje u CB, nenulová a mírná inflace (do 2 %) je vhodnější než nulová (argumentem pro mírnou inflaci je nepružnost mezd a cen a obavy z deflačního vývoje a záporných IR).

Deflační vývoj (absolutní meziroční pokles cenové hladiny) může totiž vyvolat deflační spirálu, kdy se snižují tržby firem a spotřebitelé odkládají nákupy v důsledku očekávání dalšího snížení cen a klesá agregátní poptávka. Deflace tak může vyvolat recesi, která je dlouhodobá. CB se snaží stabilizovat či cílovat inflaci nikoliv na nulové hodnotě, ale při její určité nízké hodnotě. Příliš nízká inflace vede k nákladům v podobě neefektivní alokace zdrojů a k růstu nezaměstnanosti.

Inflace 2 - 4 % je užitečná (nevytváří v ekonomice zmatek, nenutí každý den měnit ceníky, neznehodnocuje úspory) – je lepší než záporná nebo nulová inflace. Mírná inflace pomáhá udržovat nezaměstnanost na rozumné úrovni (chtějí-li firmy snížit platy, tak během mírné inflace platy nezvyšují, takže skutečná hodnota platů díky inflace samovolně klesá. Při nulové inflaci by firma musela platy snížit). Nulová inflace může vést k propouštění. CB se snaží o inflaci okolo 3 % (ECB chce 2 %, Švédsko 2,5 %).

METODY LÉ ČENÍ INFLACE Reakce na poptávkovou inflaci

a) Rychlé a razantní snížení AD (cold turkey) = rychlá léčba šokem, vysoký růst reálných IR, hluboký pokles produkce a růst nezaměstnanosti, ale rychlý pokles míry inflace, recese je sice hlubší, ale kratší.

- původní E0, očekávaná inflace 8 %. - CB chce snížit míru inflace na 3 %, citelně zvýší reálné IR

(změní reakční funkci a pravidlo měnové politiky, aby to odpovídalo novému inflačnímu cíli), klesnou celkové plánované výdaje → posun do AD1, vzniká tak E1 při Y1, záporná produkční mezera a růst nezaměstnanosti.

- cílem je i zlomit původní inflační očekávání - je-li CB kredibilní, recese pak bude krátkodobá a eko se

rychle vrátí na potenciál při nové stabilní a očekávané inflaci 3 % (rychlý pokles do SRAS1) - budou-li inflační očekávání racionální, CB přesvědčí subjekty

o své protiinflační politice a přizpůsobení bude rychlejší.

b) Gradualistická metoda = postupná léčba - CB postupnou změnou reálných IR snižuje AD → minimalizuje tak dopad na míru nezaměstnanosti a pokles produkce. Je typická pro delší časový horizont a nižším poklesem reálného Y

- míra inflace je 8 %, která je však vysoká, takže se CB rozhodne pro dezinflační politiku a bude snižovat míru inflace i očekávání, politiku rozvrhne do několika menších zvýšení reálných IR, CB se bojí, že moc klesne Y, který je

83

doprovázen růstem nezaměstnanosti (obava může být důvodem toho, jak subjekty tvoří očekávání) - CB předpokládá, že tato očekávání jsou převážně adaptivní (tj. vytvářejí se dle předchozí inflace), krátkodobě je

inflace setrvačná dle očekávání, tedy přizpůsobení cen a mezd není rychlé, ale má zpoždění. Zvýšení reálných IR sníží AD do AD1, ale inflace má setrvačný charakter (SRAS0 se nemění) → vzniká E1. Eko se postupně vrací na potenciál (E2) a klesají skutečná i očekávaná inflace (posun do SRAS1) na úrovni inflace 6 % (cílem je ale 3 %)

- CB na krátkou dobu vychýlí eko od potenciálu, a to změnou reálných IR a poklesem AD → rovnováha E3 - nakonec jde eko vrátí pomocí přizpůsobovacích procesů na požadovanou úroveň při stabilní a současně setrvační

míry inflace v bodě E4 - pokud by zvolila metodu cold turkey, eko by se dostala do recese a vysoké nezaměstnanosti (mzdové kontrakty by

byly moc ovlivněny předchozí vyšší mírou inflace, ceny by se měnily pomalu, dost by vzrostly reálné IR, klesla by AD, odbory nepřistupují na pomalejší růst w, firmy by měly odbytové potíže, omezily by výrobu a propouštěly by)

- pokud bychom předpokládali racionální očekávání, zvýšení reálných IR by se rychle promítlo do rozhodování o výši mezd a cen a ztráty na produktu a zaměstnanosti by byly v případě cold turkey minimální

- racionální očekávání vysvětlují nejen to, že CB může rychle a úspěšně snížit míru inflace i její očekávání, ale také expanzivní měnová politika se dlouhodobě promítá pouze do zvýšení inflace. Pokud by byla očekávání plně racionální, subjekty je ihned promítnou a CB se nepodaří ovlivnit reálný produkt a zvýšit zaměstnanost, ale její politika může být i krátkodobě neúčinná.

Koeficient obětování

- používá se pro srovnání nákladů obou dezinflačních metod - měří N spojené se snížením inflace v N obětované příležitosti - poměr kumulativní ztráty reálného Y (je-li eko pod potenciálem) vůči dosaženému snížení míry inflace - př/ dezinflační politika trvala 4 roky a reálný produkt klesl o 8 %. Inflace se snížila o 5 % (z 9 % na 4 %). Kfc

obětování je 8/5 = 1,6. Reakce CB na nabídkový šok - reakce závisí na tom, zda je šok přechodný nebo permanentní (a má dopad krátkodobý či dlouhodobý) a) Potlačovací (restriktivní) politika – CB zvyšuje reálné IR, aby odstranila inflační tlaky - eko se díky šoku dostane do recese a poroste míra inflace, prohloubí se produkční mezera. Graf: - růst cen ropy zrychlil míru inflace na 7 %, posun do

SRAS1, vzniká nová E1 při vyšší míře inflace, která je doprovázena poklesem na Y1 pod potenciál. Dochází ke stagflaci (nižší výdaje při vyšší inflaci, odbytové potíže, propouštění a růst nezaměstnanosti, CB musí změnit reakční funkci a zpřísnit měnovou politiku, tzn. zvýší reálné IR tak, aby eliminovala vyšší míru inflace.

- to má ale negativní dopad - CB sníží AD do AD1 a ještě více prohloubí mezeru produktu - vzniká E2 při nižší úrovni reálného produktu.

- CB krátkodobě prohloubila recesi (díky snaze snížit inflaci a zvýšit produkční mezeru) - vedlo by to k postupnému snižování míry inflace (vzniká E3).

- tato politika je tedy nákladná, protože je doprovázena velkou ztrátou produkce

- reakce CB závisí na tom, zda považuje šok za přechodný nebo permanentní - pokud je přechodný, rychlá dezinflační politika může být adekvátním řešením (protože bude rychlý návrat na potenciál)

- u permanentního šoku je situace složitější – šok by trvale udržoval vyšší míru inflace i očekávání v důsledku vyšších N firem. Šok by také snižoval potenciální produkt (LRAS doleva)

84

b) CB také nemusí zvyšovat reálné IR (nereagovat na negativní nabídkový šok) a dělá tak neutrální měnovou politiku → ta povede ke zvýšení míry inflace i očekávání (E1) a po odeznění šoku se eko vrací na potenciál (platí jen u dočasného šoku). Přizpůsobení trvá ale déle a může být doprovázeno dlouhou recesí a velkou nezaměstnaností. c) CB také může snížit reálné IR a vyvést eko z recese = jde o akomodativní měnovou politiku . Růst reálných IR a AD vrátí eko na potenciál. Pokles Y pod potenciál v důsledku šoku (E1) a následná akomodativní politika v podobě snížení reálných IR zvýší

AD a vzniká E3. To je doprovázeno vyšší mírou inflace a posun do SRAS2. Eko se vrátila na potenciál, ale při vyšší míře skutečné a očekávané inflace, což zachycuje další graf: Úroveň potenciálu odpovídá vyšším inflačním očekáváním, která mohou být v rozporu se současným pravidlem měnové politiky CB a jejího inflačního cíle. CB vlastně opustí své pravidlo reakční funkce. Další příčiny nabídkových šoků:

- růst nominálních mzdových sazeb, který předstihuje růst produktivity práce - firmy musí růst w promítnout do cen produkce. Také růst soc. a zdravotního pojištění má stejné důsledky. Promítá se to tedy do N firem

- vývoj nominálního a reálného MK - znehodnocení nominálního MK zvyšuje ceny dovozů a ovlivňuje to N firem a naopak (apreciace tlumí N na dovoz)

- změny daňových sazeb - hlavně nepřímé daně (DPH a spotřební daně) i přímé daně. Snížení daňového zatížení má pozitivní vliv na zvyšování produkčních možností eko (růst potenciálu). Snížení daní také láká zahraniční investory.

14. Ekonomický růst VELMI DLOUHÉ OBDOBÍVELMI DLOUHÉ OBDOBÍVELMI DLOUHÉ OBDOBÍVELMI DLOUHÉ OBDOBÍ - rozšíření výkladu o změny potenciálního produktu v čase.

1. mění se počet obyvatel a pracovníků - míra růstu obyvatel nezávisí na vývoji hospodářství, jde o exogenní veličinu. Ne u všech modelů se ale mění počet obyvatel a pracovníků ve stejné proporci.

2. mění se výše S, I a tak i disponibilní objem kapitálových statků – v minulých kapitolách byl objem K statků dán a měnila se jen míra využití výrobních kapacit.

3. existuje technologický pokrok - vynálezy, zdokonalení výroby apod. ovlivňují výrobu, a tak i velikost produktu Y.

85

Ekonomická síla a ekonomická úroveň

- pokud převedeme HDP pomocí měnového kursu na stejné peněžní jednotky a porovnáme HDP různých zemí, získáme info o jejich ekonomické síle (jaké je postavení ve světové eko).

- pokud vypočítáme HDP na 1 obyvatele ve stejné měně, dostaneme ekonomickou úroveň (jak účinně země využívá disponibilní výrobní zdroje, HDP na 1 obyvatele je ukazatelem životní úrovně obyvatelstva).

Nejsou to tedy totožné pojmy. Země může mít málo výrobních zdrojů, ale může je využívat velice efektivně. Pak má nízkou ekonomickou sílu, ale vysokou ekonomickou úroveň. Hospodářský růst

= zvyšování kapacity hospodářství k výrobě zboží a služeb, které lidé požadují - lze vyjádřit dl.vývojem potenciálního produktu - objem a struktura vyrobeného zboží se mění v čase → nám jde o dlouhodobý vývoj HDP - za posledních 50 let se na trzích objevilo například mnoho nových komodit a zvýšila se životní

úroveň obyvatelstva ČR, což se odrazilo i v HDP/ob. Musíme při výpočtech ale vyloučit vliv cenové hladiny. Jde nám také o dl.vývoj hospodářství. Proto zkoumáme potenciální produkt a neřešíme krátkodobé odchylky HDP od potenciálu

Graf: Potenciální produkt je popsán křivkou SRAS a LRAS. Růst na Y1* způsobí SRAS1 a LRAS1. Nejčastěji se měří tempem růstu nebo absolutním přírůstkem potenciálu: g = (Y1* - Y0*) / Y0* nebo g = Y1* - Y0* Někdy se vyjadřuje také skrz vývoj potenciálního HDP/obyv (lze použít i tempo růstu nebo absolutní přírůstky). Pozn: Při zkoumání hospodářského růstu sledujeme vývoj potenciálu, ale mimo eko teorii se pod ním často chápe skutečný reálný produkt. My budeme řešit jen vývoj potenciálu. Hospodářský růst, ekonomická síla a úroveň země spolu souvisí. Pokud vyspělejší země vykazuje nižší tempo hospod.růstu než země méně vyspělá, dochází ke sbližování eko úrovně zemí. A naopak by se rozdíly v životní úrovni prohlubovaly. Faktory ekonomického růstu - pokud různé země mají odlišná tempa hospod.růstu, nabízí se otázka, co určuje výrobní kapacitu hospodářství a její růst, hospodářský růst ovlivňuje:

� množství VF, které má eko k dispozici (hlavně L, K, půda a přírodní zdroje) � kvalita t ěchto VF (kvalifikace a motivace, rychlost a přesnost fungování K, úrodnost půdy,

bohatost ložisek nerostů…) � použité technologie (schopnost efektivně kombinovat VF při výrobě statků) � další exogenní faktory (politický kapitál země jako např. míra korupce, dále kapitál vložený do

infrastruktury či zeměpisná poloha). Zdroje hospodářského růstu:

���� exogenní - nezávislé na ekonomickém rozvoji země, např. zeměpisná poloha, přístup k mořím… ���� endogenní faktory - objem kapitálových statků, které země používá (čím větší Y vyrábí, tím více

lze produkovat K statků)

86

Z hlediska zdrojů: a) extenzivní – růst objemu VF b) intenzivní – růst kvalifikace pracovníků, technické úrovně K statků

Technologický pokrok = kombinace vstupů a kvality kapitálových statků

• zpředmětněný – technologický rozvoj se promítá do výkonnějších strojů a je obtížné oddělit technologický pokrok od změn v kvalitě strojů

• nezpředmětněný – změny vedou k efektivnější organizaci výroby či lepším metodám řízení I když dochází k výkyvům od potenciálu, dlouhodobě se potenciál v čase zvyšuje. Otázkou pak je, zda bude AD růst v takovém tempu, aby to odpovídalo tempu růstu potenciálu. Pokud ne, nedojde k plnému využití rostoucích kapacit země. Graf: - vzrostl potenciál u obou - SRAS jde doprava a její průsečík

s LRAS odpovídá stejné míře inflace π0

- faktory, které způsobily růst Y – větší množství práce, více K či lepší technologie – roste tedy Y, ale reálné jednotkové N firem a π nerostou

a) Nejprve posun AD, který odpovídá změně potenciálu, zde firmy prodají veškerý svůj produkt, π stabilní, růst cen vstupů odpovídá očekávané úrovni manažerů, produkt je na potenciálu, nezaměstnanost je na u*. Eko je v dl.rovnováze. Jde ale o ideální stav při stabilní π a není vysoká nezaměstnanost, ALE: b) Pokud politici brzdí růst AD z obavy před inflací restriktivní monetární a fiskální politickou, naruší plynulý růst eko. AD se posune do AD1, tedy roste, ale ne tak rychle, jako potenciál. Důsledkem jsou neplánované zásoby. Firmy dokáží vyrábět větší produkt při stejných AC, ale nedokážou dodatečný produkt prodat. Sice zvýší vyráběný a prodávaný produkt, ale ne tak, kolik by mohly vyrábět a prodávat s ohledem na své nové kapacity a novou produktivitu. Křivky LRAS a SRAS se posouvají doprava (rostou tedy kapacita a produktivita). Produkt se zvýšil jen na Y1 a je nižší než potenciál. Eko by mohla díky novým I a růstu produktivity vyrábět Y1*, ale vyrábí jen Y1 → jde o krizi z r ůstu. Opak: AD roste rychleji než potenciál, takže hospod.růst je při vyšší π. Pokud AD neroste stejně jako potenciál, nejsou plně využity kapacity! Ekonomický růst a produkční fce - Agregátní produkční fce = vztah objemu použitých VF, technologického pokroku a výstupu (zatím

nedochází k technolog.rozvoji), nezávisle proměnnou je množství použitých VF a závisle proměnnou je reálný produkt Y

- Produkční fce – udává max. produkt, který lze vyrobit z různých objemů VF

- uvažujeme-li jen L a K, pak: Y = f (K, L)

Změny v objemu K: Při větším objemu K1 se vyrobí produkt Y1, při K2 produkt Y2. Vertikálně se posune produkční fce.

87

Vlastnosti produkční fce:

1. Výnosy z rozsahu � pokud produkt vzroste ve stejném objemu, jako rostou VF = konstantní VzR: tY = f (tK, tL) � pokud roste produkt více, než vzroste objem VF = rostoucí: tY > f (tK, tL) � pokud se zvýší produkt méně, než vzroste objem VF = klesající: tY < f (tK, tL)

Mezní produkt = o kolik se změní Y, pokud se změní objem jednoho VF o 1: MPL = ∆ Y / ∆ K

- je sklonem produkční fce v jejích bodech - s růstem L se hodnota sklonu snižuje, klesá tedy MPL

2. Výnosy z variabilního vstupu - objem jednoho VF je konstantní a mění se jen množství druhého VF � klesající = s rostoucím objemem L se snižují přírůstky produktu

(Objem L se zvýšil na L1 a produkt tedy na Y1, dále na L2 , ale nyní se Y zvýšil méně na Y2. Přírůstky produktu se tedy snižují (klesá MPL)… obvyklá situace v ekonomice (roste počet odpracovaných hodin, ale lidé mají k dispozici stále stejné množství K). Díky většímu objemu L se vyrobí více, ale každá dodatečná hodina L je méně výkonná, protože na ni připadá méně a méně K. Přírůstky Y se postupně snižují).

� rostoucí = přírůstky Y se zvyšují s rostoucím objemem L � konstantní = přírůstky Y a přírůstky L jsou stejné

Průměrná kapitálová vybavenost práce: k = K / L = jak se vyvíjí kapitálová vybavenost práce, kolik K připadá na 1 jednotku práce Tempo růstu kapitálové vybavenosti L mezi obdobím 0 a 1: gk = (K1/L1 – K0/L0) / (K0/L0)

� rozšiřování K: gk = 0, množství K a L rostou stejně rychle, nemění se poměr K/L � prohlubování K: množství K se zvyšuje rychleji než objem L, zvyšuje se poměr K/L, vybavenost práce kapitálem roste, pracovníci budou produktivnější (produkční fce se posouvá nahoru). Na 16-3b se tak posunula produkční fce nahoru (L1 má K1 a vytvoří Y1, K se zvýší na K2 a L1 vytvoří Y2).

Intenzivní tvar produk ční fce = jak se vyvíjí produkt připadající na 1 pracovníka

- předpokládáme konstantní VzR: tY = f (tK, tL), kde t =1/L, kterým vynásobíme agregátní produkční fci Y/L = f (K/L, 1)

- poměr y = Y/L = průměrná produktivita práce (reálný produkt/počet odpracovaných hod) - intenzivní produkční fce = vztah průměrné produktivity práce a průměrné intenzity K: y = f (k)

S růstem vybavenosti práce kapitálem roste průměrná produktivita, ale přírůstky průměrné produktivity práce se snižují s růstem vybavenosti. Produkce se tedy zvyšuje méně, než roste kapitál → klesající V z variabilního vstupu kapitálu. Sklon tečny k produkční fci: MPK = ∆Y / ∆K … info o tom, jaká změna produktu byla vyvolána změnou objemu použitého K o 1 j, čili informuje o MPK Pokud roste kapitálová intenzita, sklon tečen se snižuje (tedy s růstem vybavenosti práce kapitálem klesá MPK). RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ - nyní nahradíme max. produkt potenciálem Y*: Y* = f (K, L) - z čeho plyne zvýšení produktu (d Y*)? Růst Y závisí na tom, o

88

kolik jednotek se zvýší objem K (d K), pak, jak velký přínos pro růst produktu má dodatečná jednotka K (platí i pro L), jde tedy o MPK = o kolik se zvýší Y, pokud se objem K zvýší o 1 (MPK = d Y* / d K)

Tedy: dY* = MPK dK + MPL dL, po úpravě: d Y* / Y* = (MPK K/Y*) (d K/K) + (MPLL/Y*) (d L/L) kde: levá strana – tempo růstu produktu, pravá strana – tempo růstu kapitálu (d K/K) a tempo růstu práce (d L/L) a podíl nákladů na kapitál obsažený v produktu (MPK K/Y*) a podíl nákladů na práci obsažený v produktu (MPL L/Y*) Tempo růstu produktu závisí na:

���� míře růstu K, která je vážená podílem nákladů K v produktu ���� míře růstu L, která je vážená podílem nákladů na L v produktu

Nyní uvažujeme konstantní VzR: d Y*/Y* = α (d K/K) + (1 – α)(d L/L) , kdy α = (MPK K/Y*) TECHNOLOGICKÝ POKROK

- zde bude exogenní, technologické změny vstupují do eko zvnějšku, produkční fci rozšíříme o parametr A (měří současnou úroveň technologie) = souhrnná produktivita faktor ů: Y* = A f (K, L)

Máme K1, L1 a lze vyrobit Y*1. Nyní se objeví nová technologie a lze vyrobit Y*2 (dovoluje lepší využití vstupů) a produkční fce se posouvá nahoru. Produkt neroste jen proto, že se zvyšuje objem L a K, ale protože roste souhrnná produktivita faktorů. Pokud se objem vstupů nemění a vzroste souhrnná produktivita faktorů o 1 %, pak se zvýší objem Y o 1 %. Tempo růstu souhrnné produktivity faktor ů (d A/A):d Y*/Y* = α (d K/K) + (1 – α)(d L/L) + (d A/A) = jde o základní rovnici růstového účetnictví, říká, jaké faktory ovlivňují tempo růstu produktu:

���� míra růstu K (váženou podílem N na kapitál v produktu) ���� míra růstu L (váženou podílem N na práci v produktu) ���� tempo růstu souhrnné produktivity faktorů (tempo růstu technolog. pokroku ovlivňující růst Y)

Růst souhrnné produktivity faktorů neumějí statistici přímo vypočítat. Postupují postupně. Vypočítají všechny veličiny v rovnici s výjimkou tohoto ukazatele a následně určí růst produktivity faktorů jako zbytkovou veličinu = jde o tzv. Solowovo reziduum, tvar: d A/A = d Y*/Y*- α (d K/K) - (1 – α) (d L/L) Tempo růstu souhrnné produktivity faktorů (d A /A) měří tempo růstu Y, které nelze vysvětlit pomocí změn ve využití VF, tato nevysvětlená změna se pak přičítá lepšímu využití vstupů čili technologickému pokroku, otázkou ale zůstává, co je příčinou technologických změn (viz další kapitola). SOLOWŮV MODEL

- existují zde jen domácnosti a firmy (2sektor) - jádrem je produkční fce: Y* = Af (K, L), pro oba VF platí klesající výnosy z variab.vstupu, pro

celou fci platí konstantní VzR - práci jde kdykoliv nahradit kapitálem a naopak - model zkoumá 3 faktory hospod.růstu: změny v množství L a K, technologický pokrok

89

Technologický pokrok - k vynálezům atd. dochází nezávisle na

chodu eko, ovlivňují výrobu, a tak i velikost produktu

- věda a výzkum je na obrázku čárkovaný obdélník (je exogenní veličina)

Počet pracovníků

- existuje plná zaměstnanost, počet obyvatel a počet odpracovaných hodin je vyvíjí stejně

- počet obyvatel roste s mírou označenou n: L1 = (1 + n) L0 … míra růstu obyvatel nezávisí na vývoji ekonomiky, proto je exogenní, máme 2sektor: Y = C + S, úspory závisí na APS: Y = C + sY … předpokládáme, že každý člověk šetří fixní část svého důchodu

- teď to vydělíme počtem pracovníků a máme údaje na 1 pracovníka: Y/L = C/L + s(Y/L) → y = c + sy → fce spotřeby: c = y – sy → fce spotřeby na 1 pracovníka: c = (1 – s) y

- spotřeba je tedy rozdílem mezi produktem a úsporami, domácnosti nezajímá velikost produktu, I nebo K, který má eko k dispozici, zajímá je, kolik zboží a služeb mohou spotřebovat, jejich cílem je co největší spotřeba

Změny v objemu kapitálových statků

- počet pracovníků (L) se zatím nemění a nedochází k technolog.pokroku (A) - abychom izolovali vliv změn v objemu K na velikost Y, tak produkční fce: Y/L = f (K/L, 1), máme

konstantní VzR → produkt na pracovníka (y = Y/L) závisí na průměrné vybavenosti práce kapitálem (k = K/L) → y = f (k) → proto jedině K ovlivní Y

- intenzivní produkční fce y = f (k) viz obr., tvar fce určen konstantními VzR a klesajícími výnosy z kapitálu

- proč se mění objem kapitálu? Růst K ovlivněn I a pokles K ovlivněn opotřebením K Investice:

- ve 2sektoru jsou I hrazeny z úspor, proto platí identita: I = S → identita na 1 pracovníka: I/L = S/L → protože S/L = s y, tak i = s y

- za produkt na pracovníka dosadíme intenzivní produkční fci (y = f (k)): i = s f (k) - APS určuje rozdělení Y mezi spotřebu a investice - fce investic s y = s f (k) viz obr., protože úspory a I jsou částí Y a jejich velikost dáno fixní velikostí

úspor, tak fce I kopíruje průběh fce produktu! Opotřebení K:

- jelikož investice zásobu kapitálu zvyšovaly, tak opotřebení ji snižuje - je konstantní roční míra opotřebení K (δ), opotřebení je proporcionální k zásobě K (opotřebení na 1

pracovníka ukazuje přímka δ k … eko však míru opotřebení neovlivňuje, proto opět exogenní Stabilní stav

- v Solowově modelu existují 4 exogenní veličiny: míra úspor, míra opotřebení K, míra růstu obyvatelstva, technologické změny

- jak víme, zásobu K zvyšují I a snižuje ji opotřebení, mohou nastat 3 situace: � I se rovnají opotřebení K: s f (k) = δ k … zásoba K/pracovníka se nemění, protože obě

veličiny, které ji ovlivňují jsou v rovnováze. Při k* jsou I a opotřebení stejná a zásoba K se nemění � I jsou vyšší než je opotřebení K: s f (k) > δ k … děje se tak při k0, kdy zásoba K se zvyšuje a

jdeme tak doprava směrem ke k*. S růstem zásoby K roste produkt na pracovníka y � I jsou nižší než opotřebení K: s f (k) < δ k … při k1, klesá zásoba K a produktu na pracovníka

(jdeme doleva z k1 ke k*) - stabilní jsme v bodě k*, kdy je zásoba K a s ní spojený produkt na pracovníka stabilní v čase - stabilní jsme při rovnici s f (k) = δ k

90

- stabilní stav je tehdy, když je eko v dl.rovnováze, a to ze 2 důvodů:

� pokud je eko ve stabilním stavu, zůstane v něm � pokud není zásoba K v rovnováze, tak stejně

eko postupně bude ve stabilním stavu Pokud platí Solowovy závěry, tak se různé ekonomiky zemí budou sbližovat!!! CO PLYNE ZE SOLOWOVA MODELU

- konstantní míra opotřebení K, zkoumáme, jak hospodářský růst ovlivní změny v míře úspor, míře růstu obyvatel a technologiích

Změny v míře úspor

- není technolog.pokrok, nemění se počet obyvatel (n = 0), nejsou změny v opotřebení K - úspory ovlivňují I a I mají vliv na zásobu K, budeme řešit, jaký vliv mají změny v objemu K na

hospodářský růst Graf: - eko v stabilním stavu, míra úspor s0 při k* 0 a y*0, proto je

nulový růst, nyní se zvýší APS, tak rostou úspory a vyšší Y je použito na I – jde o posun křivky I nahoru z s0y na s1y … I na pracovníka (i) jsou vyšší než opotřebení K a zásoba K tak začne růst … s růstem I se prohlubuje K a růst produktu na obyvatele … růst I zvyšuje zásobu K a větší zásoba potřebuje více zdrojů na opotřebení K … protože MPK je klesající a míra opotřebení konstantní, celý tento proces končí, nakonec je eko v rovnováze

- vidíme, že kvůli růstu úspor je eko v rovnováze, což je spojeno s vyšším vybavením práce kapitálem (k*1) a s vyšším produktem na obyvatele (y*1), I a opotřebení se rovnají a zásoba K je konstantní, proto hospodářský růst nepokračuje.

Zvýšení úspor vedlo k rychlejšímu dočasnému hospodářskému růstu. V okamžiku rovnováhy se eko růst vrací zpět na původní výši. Pokud má eko vyšší míru úspor, má i vyšší I a pak i větší zásobu K a vyšší Y na jednoho obyvatele, ale není trvale vyšší hospodářský růst. Existuje vztah mezi mírou I a tempem hospodářského růstu, ale Solow říká něco jiného: vyšší I neznamenají vyšší trvalý eko růst, vyšší I vyvolávají pouze dočasné zvýšení růstu. Změny v míře růstu obyvatelstva (n)

- míra růstu obyvatel vzrostla, ostatní 3 faktory konstantní, růst počtu obyvatel má vliv na průměrnou vybavenost práce kapitálem (k = K/L), takže vybavenost klesá (pouze I zvyšují zásobu K): s f (k) = (δ + n) k … zde bude zásoba K na pracovníka konstantní, pokus se I rovnají součtu opotřebení a růstu obyvatel

Graf: - přímka, která odrážela opotřebení K na pracovníka nyní

zahrnuje i druhý faktor, který snižuje průměrnou vybavenost práce kapitálem, tj. míru růstu obyvatel → přímka se nazývá linie rozšiřování kapitálu, stabilní stav při k* 0, y*0 a n0, zde I kompenzují opotřebení K a růst pracovníků, zásoba K na

91

pracovníka je proto konstantní, nyní se zvýší míra růstu obyvatelstva na n1 – linie se pootočí doleva, při konstantních I vyšší míra růstu obyvatel snižuje průměrné vybavení práce kapitálem, kvůli klesajícímu MPK a konstantní míry opotřebení se proces uzavírá a eko se dostává do stabilního stavu při k* 1 a y*1

Dle Solowa země s vyšší mírou růstu obyvatel budou mít nižší příjem na hlavu. Pokud poroste míra úspor, tak roste tempo hospodářského růstu. Jinak je tomu u růstu obyvatelstva. Aby eko byla stabilní, musí I zajistit dodatečný K pro nové pracovníky. Protože roste počet pracovníků (n), musí se celkový objem K a také celkový výstup zvyšovat ve stejné míře (n). Růst obyvatel u Solowa vysvětluje, proč dochází k trvalému eko růstu celkového Y. Solow ale nevysvětluje ani růstem obyvatel, proč dochází k růstu Y na pracovníka, protože při stabilním stavu je produkt na pracovníka konstantní. Technologický pokrok

- konstantní míra úspor, opotřebení a míra růstu obyvatel, pracovníci i K jsou produktivnější

a) práci rozšiřující technologické změny - zvyšuje se tak efektivita pracovníka - nový pojem: efektivní práce – její velikost závisí na

počtu odpracovaných hodin (L) a na efektivitě (E) … zdokonalení technologií zvyšuje efektivitu práce … efektivní práce závisí na součinu L . E

- tempo růstu efektivní práce (e): míra růstu obyvatel + tempo růstu efektivity práce: e = n + g

Graf: - je konstantní tempo růstu efektivity práce - zvýšení g: eko se stává stabilní, klesá vybavenost práce

kapitálem (k) a produkt na obyvatele (y) - bacha! proces se týká efektivních pracovníků (práce) - aby eko byla stabilní (k*0), musí I zajistit dodatečný K pro nové

pracovníky (nk), nahradit opotřebený K (δk) a vybavit kapitálem nové efektivní pracovníky (gk)

- populační růst u Solowa říká, proč dochází k ek.růstu celkového Y, ale neřeší růst Y na obyvatele…technologický růst říká, proč roste Y na obyvatele, růst životní úrovně odpovídá tempu růstu efektivity práce (g)

b) neutrální technologický pokrok

- roste efektivita práce i kapitálu - produkční fce s technolog.pokrokem: Y* = af (K, L) …

vydělíme L a převedeme do intenzivního tvaru: Y*/L = af (K/L, 1) … y = Af (k)

- technolog.pokrok vyjadřuje růst autonomního faktoru růstu (A), graficky posun produkční fce nahoru, posouvá se také linie investic (sy), stabilní stav se posouvá doprava nahoru společně s investiční linií, podél linie roste rozšiřování K doprava nahoru, poměry Y/L a K/L rostou ve stabilní stavu, ale ve stejné míře

- produkt na obyvatele (životní úroveň) může pořád růst, pokud technolog.pokrok zvyšuje každoročně hodnotu A!!!

PROBLÉM KONVERGENCE (proces postupného sbližování) EKONOMICKÉ ÚROVN Ě (produktu na obyvatele) RŮZNÝCH ZEMÍ

- toto plyne ze Solowa !!! - předpokládáme, že díky otevřeným ekonomikám jsou moderní technologie přístupné mnoha

zemím, pak tyto země mají stejnou agregátní produkční fci, stejný průměrný sklon k úsporám, míru opotřebení K a míru růstu obyvatel … liší se ale vybaveností práce kapitálem

92

- vyjdeme-li ze Solowa, pak pro tyto země platí, že po určité době dospějí do stejného stabilního stavu, v něm pak budou mít stejné vybavení práce kapitálem, stejnou spotřebu na 1 obyvatele i stejnou ekonomickou úroveň (tj. produkt na obyvatele)

- ale taky budou mít jinou míru hospodářského růstu, i když směřují ke společnému stabilnímu stavu … chudší země budou růst rychleji a bohatší pomaleji … jakmile se dostanou do společného stabilního stavu, budou mít stejnou míru růstu → tyto důsledky se označují jako hypotéza absolutní konvergence

- různé země mají v daném okamžiku různé stabilní stavy → hypotéza podmíněné konvergence … různé země mají odlišné některé exogenní proměnné, mají stejné technologické možností (tj. stejnou produkční fci) a stejnou míru růstu obyvatelstva i míru opotřebení K, liší se však mírami úspor → výsledkem pak jsou odlišné stabilní stavy (neexistuje pro ně jeden shodný stabilní stav).

Graf: - je zde stejná produkční fce pro 2 země y = f (k), obě země mají

stejnou linii rozšiřování kapitálu (díky stejné míře růstu obyvatelstva a opotřebení K), liší se jen mírou úspor (jedna má s0, druhá má oproti první vyšší průměrný sklon k úsporám s1) – důsledkem jsou pak odlišné stabilní stavy pro obě země, země s vyšší mírou úspor má vyšší vybavení práce kapitálem k*1 a vyšší příjem na obyvatele y*1, ve stabilních stavech obě mají stejné tempo růstu odpovídající míře růstu obyvatelstva

- hypotéza podmíněné konvergence vysvětluje, proč země s podobným populačním růstem mají přibližně stejnou míru hospodářského růstu, přitom ale mohou mít v důsledku různých stabilních stavů odlišný důchod a spotřebu na jednoho obyvatele.

Lidský kapitál

- práce je nejspornější u Solowa, je identická ve všech zemích, stejně kvalifikovaná práce dovoluje zemím používat nejlepší technologie, ale chudší země mají horší vzdělávací systémy a málo kvalifikovaných pracovníků, a to brání používat vyspělé technologie, výnosem lidského kapitálu je dodatečný celoživotní výdělek, který člověk získá díky svému vzdělání v porovnání s těmi, kteří mají jen základní vzdělání

- z hlediska celé společnosti tvoří lidský kapitál souhrn lidského kapitálu všech občanů země - lidský kapitál vyžaduje investice, studium na střední či VŠ spojeno s přímými a nepřímými N: � přímé (explicitní N) – výdaje studenta během studia (nákup učebnic) � nepřímé (implicitní N) – N obětované příležitosti, částky, které student ztrácí studiem a vzdává se

jiných činností přinášející mu příjmy (nejvyšší možný výdělek, o který během studia přichází) - přímé i NN jsou jeho investicí, díky které po studiu bude mít vyšší příjmy oproti pracovníkovi se

základním vzděláním. Upravíme produkční fci – práci (L) chápeme jako pracovní výkonnost lidí se zákl. vzděláním, H je lidský kapitál (ten přináší vyšší příjmy lidem s vyšším vzděláním): Y = Af (K, L, H)

- vyspělé země s vyspělým vzdělávacím systémem a mnoha kvalifikovanými pracovníky mají jinou fci než země s málem kvalifikovanými lidmi → důsledkem je vyšší produkt na obyvatele a vyšší živ.úroveň více vyspělé země

Graf: - země s nižší úrovní lidského K má fci y0, země s vyšší má y1,

míra opotřebení K a míra růstu obyvatel je stejná u obou zemí, míra úspor také stejná (ale je odvozena z produkční fce, a proto zemi s menším objemem lidského K odpovídá fce úspor s0, druhá země má s1), každá země má vlastní stabilní stav, země s větším objeme lidského K má větší zásobu kapitálu k*1 a vyšší příjem na hlavu y*1 a větší spotřebu na obyvatele.

93

Politický kapitál země - ovlivňuje rozdíly v ekonomické úrovni zemí a jejich růstu, investoři vytvářejí úspory (tj. vzdávají se části své současné spotřeby) a očekávají, že tyto úspory proměněné v I jim přinesou vyšší výnos (vyšší budoucí spotřebu), ale budoucnost je nejistá!

- míru rizika I může ovlivnit politická situace v zemi, jak hospodářská tak fiskální politika (daně, vládní nákupy, inflace – ta snižuje výnos z I a budoucí spotřebu investorů a to oslabuje zájem domácích i zahraničních investorů investovat v této zemi

= veškeré politické a legislativní prostředí, které ovlivňuje podnikání, I a ekonomický růst - dlouhodobější I mají větší negativní dopad na I … s růstem nestability klesá předpověď budoucích

výnosů dl. investic více, než krátkodobých Veřejná infrastruktura

= silnice, dálnice, telekomunikační sítě, veřejná doprava, zásobování vodou, plynem či elektřinou - ovlivňuje výrobu, je tedy dalším výrobním faktorem - v mnoha zemích jsou I ovlivněny nekvalitní veřejnou infrastrukturou (např. nová automobilka

potřebuje dostat své auta k zákazníkům, ale není kvalitní dálniční ani železniční síť, a tak investor nevloží prachy do této automobilky)

Míra otevřenosti eko - společný podíl hodnoty vývozu a dovozu na HDP, čím vyšší míra otevřenosti, tím vyšší míra hospodářského růstu Zeměpisná poloha země - bohatší země jsou často v mírném klimatu a mnoho chudších zemí v tropech Zdravotnický systém země a zdraví obyvatel - vazby mezi HDP na obyvatele a očekávaná délka života v zemi (s růstem HDP roste délka života), nižší délka života snižuje zájem investovat do lidského kapitálu ENDOGENNÍ TEORIE R ŮSTU AK model

- se Solowem má mnoho společného: úspory se mění v I a míra úspor (s) je konstantní a exogenní veličinou → proto pro oba platí, že velikost úspor závisí na velikosti produktu … S = sY

- zásoba K se v obou modelech snižuje s fixní mírou opotřebení (δ), je nulová míra obyvatel (n = 0), nedochází k technologickému pokroku (g = 0), nemění se úroveň technologie, která v zemi existuje (A) … vrátíme se tak k výchozí verzi Solowa, ale upravíme ji z hlediska teorie endogenního růstu

- zásadní rozdíl je v pojetí kapitálu ! � Solow: K ve formě kapitálových statků, nemění-li se počet pracovníků a roste zásoba K statků, tak

máme klesající V z variab.vstupu kapitálu … s růstem zásoby K klesá MPK � model endogenního růstu: kromě K statků zde patří znalosti (promítají se do technologií a

kvalifikace pracovníků, tedy lidského K), znalosti jsou zbožím, které patří do veřejných statků Veřejné statky:

� nevylučitelnost ve spotřebě – nelze zabránit v používání VS jinými a nelze je vyloučit ze spotřeby, např. veřejné osvětlení, které používají i lidé, kteří přijeli z jiných míst

� nezmenšitelnost ve spotřebě (nerivalitní spotřeba) – spotřeba VS jedním nesnižuje jeho množství, které je dostupné ostatním (např. vybudování veřejného osvětlení stálo dost peněz a je jedno, jestli po osvětleném chodníku projde o jednoho člověka více či méně)

- mnoho zboží považuje AK model za soukromé zboží – má rivalitní spotřebu a vylučitelnost ve spotřebě – např. koupím si dům, tím snižuji zásobu domů, které si mohou koupit jiní (rivalitní spotřeba), v domě bydlí jen jedna rodina a nikdo jiný, jsem schopen vyloučit z užívání domu ostatní domácnosti

- znalosti jsou nezmenšitelné – pokud firma poskytne znalost určité technologie jiné firmě, nezmenší to její znalost stejného výrobního postupu, jsou nevylučitelné – když se znalost objeví, je těžké zabránit jejímu šíření a užívání jinými (nemají klesající výnosy, např. znám způsob výpočtu obsahu ∆ a naučím vzorec kamarádovi, což neovlivní mou schopnost vzorec používat) … znalosti mají znaky VS

94

- zahrnutí znalostí do kapitálu mění pohled na kapitál, K již nevykazuje klesající V jako u Solowa, v AK modelu má K konstantní V: Y = A K , kde A > 0 je konstanta odrážející úroveň technologie (udává výši produktu, který se vyrobí každou jednotkou kapitálu)

- tato produkční fce má konstantní výnosy, pokud se zásoba K zvýší 2x, vzroste produkt také 2x - Y = A K vydělíme množstvím práce (L) a převedeme ji to intenzivního tvaru: Y/L = A (K/L),

y = A k … výše produktu závisí na zásobě kapitálu (k) - přírůstek zásoby K je dán investicemi, ve které se mění úspory (S), úspory závisí na míře úspor (s) a

na velikosti produktu (y), zásoba K se snižuje díky opotřebení K (výše opotřebení závisí na velikosti zásoby K a míře opotřebení δ, změna zásoby K je: d k = s y – δ k, do této rovnice dosadíme intenzivní produkční fci a pak vydělíme k, tedy: d k/k = s A – δ

- z produkční fce plyne, že se míra růstu produktu na jednoho pracovníka musí rovnat míře růstu zásoby K, proto v rovnici d k/k = s A – δ lze nahradit kapitál produktem na jednoho pracovníka: d y/y = s A – δ … tato rovnice říká, které faktory ovlivňují hospodářský růst !!!

- důležitá je pravá strana: pokud je míra úspor vyšší než míra opotřebení (s A > δ), tak neustále roste produkt a to nezávisle na exogenním technolog.pokroku, s A < δ ... vybavení práce kapitálem by se postupně blížilo nule a k hospodářskému růstu by nedocházelo

Graf: - podobné grafu 17-2, ale kvůli širšímu pojetí K a s tím spojených

konstantních V z kapitálu má fce (y = k) v AK modelu tvar přímky, tvar linie investic (i = s y) závisí na průběhu produkční fce a musí mít při konstantní míře úspor taky podobu přímky

- graf ukazuje, kdy opotřebení K na pracovníka (δk) je pro všechny výše vybavení práce kapitálem nižší než úspory a I na pracovníka, na rozdíl od Solowa zde není stabilní stav, I jsou vyšší než opotřebení, a proto zásoba K na pracovníka stále roste, a tak roste i produkt na obyvatele.

Z AK modelu plynou tyto závěry:

- sbližování (konvergence) ekonomik s odlišnou výší produktu na obyvatele - předpokládáme, že obě země mají jinou zásobu K, ze Solowa plyne, že můžeme očekávat postupnou (podmíněnou) konvergenci obou zemí, u AK modelu se bude rozdíl mezi oběma zeměmi postupem času zvětšovat

- účinnost hospodářské politiky orientované na podporu hospodářského růstu – předpokládáme, že vláda přijme opatření na zvýšení míry úspor v zemi, k tomu lze dojít např. přesunem části veřejných spotřebních výdajů do veřejných úspor a I např. přes zdanění spotřeby nebo investičními pobídkami. Dle Solowa lze očekávat jen dočasné zvýšení míry růstu hospodářství dokud se eko nedostane do nového stabilního stavu. V AK modelu míra růstu závisí na míře úspor a míře I (proto jakékoliv opatření hospodářské politiky, které zvýší míru úspor a míru I v eko, natrvalo také zvýší hospodářský růst země). K investicím patří i investice do lidského kapitálu, proto I na vzdělávání, vědu a výzkum má vliv na hospodářský růst, možná větší než I do kapitálových statků.