Malý táborový

zpěvník

Obsah 40 Abeceda 1

Abeceda Amazonka

Blátivá cesta Carpe diem

Franky Dlouhán Hlídač krav

Hudsonský šífy Jasný jak facka

Jesse James Jižní k říž

Jožin Kometa

Krásnou Pálavou Kužel

Lilie Louisiana

Mávej Milej pane Danikene

Mississippi blues Mokrý duše

Morituri te salutant Nezacházej slunce

Píseň co m ě učil listopad Píseň malých p ěšáků

Pověste ho vejš Rána v tráv ě

Rehradice Rosa na kolejích

Ruty šuty Řekni, kde ty kytky jsou

Slavíci z Madridu Šnečí blues

Šňůrky Tak ahoj

Tak už mi má holka mává Tereza

Toulavej Vstávej holka

Zabili

1 35 12 39 10 11 26 20 6

31 8

29 23 28 30 34 4

14 13 19 15 22 37 18 17 33 38 36 2 3 7

24 32 16 25 9 5

27 21

C E R: Život je jak abeceda, smysl písmen slov a v ět Am F G Někdo našel, n ěkdo hledá,život je jak abeceda C G C a z ní složíš celý sv ět. C E A je alej t řešní zjara,alej bílá jako pára Am F G B jsou barvy zahrad v zá ří i tu kytku čeká stá ří C jsou cesty tam a zpátky,n ěkdy dlouhý a jindy krátký D je domov n ěkde v kout ě,tam co kon čí všechny pout ě E je Eva první žena,pro h řích z ráje vyhošt ěna F je faleš,sestra zrady,k té se rad ěj´oto č zády G jsou gesta,n ěmá slova,za která se všechno schová H jsou hv ězdy,co se t řpytí,barva slunce,no ční kvítí I je inkoust,barví řádky co ti čmárá do pohádky J je jizva v duši skrytá,život jizvy nepo čítá K je kámen,nezestárne,jenom člověk má to marné L je láska,slabé chrání,za peníze není k mání M je matka má nás ráda,i když plá če,i když strádá N je nouze p řepych st řídá,často po ní chodí bída O je omyl to se stává, čekáš pád a p řijde sláva P je pravda,maják v bou ři,oči nikdy nezamhou ří R je radost malé ptá če,co si žitím jen tak ská če S je smutek,kreslí vrásky, často bývá z tajné lásky T je touha,voda živá pramen v každém t ěle bývá U je úžas d ětských o čí,že se Země vůbec to čí V je ho řká vůně hlíny,každý musí mezi stíny Z je zemřít a tak tedy, zet je konec abecedy R:

Ruty šuty 2 Carpe diem 39

A 1. Když projížd ěl jsem starým Coloradem, E E7 tu uslyšel jsem výk řik vzdálený, A A7 D Dmi [: jel jsem podle hlasu a, k mému úžasu, E E7 A ležel tam muž k zemi skolený. :] R: Ruty-šuty, Arizona, Texas, ruty-šuty, Arizona má, jel jsem podle hlasu a, k mému úžasu, ležel tam muž k zemi skolený. 2. Sklonil jsem se k jeho obli čeji, poznal jsem v n ěm svého dvojníka, [: jeho t ělo bylo probodáno nožem, teplá krev mu z rány vytéká. :] R: Ruty-šuty, Arizona, Texas, ruty-šuty, Arizona má, jeho t ělo bylo probodáno nožem, teplá krev mu z rány vytéká. :] 3. Pravil ke mn ě hlasem zmírajícím: "Příteli m ůj, padre jediný, [: byla to na m ě léčka, já to nev ěděl, a jako starej v ůl jsem nalet ěl. :] R: Ruty-šuty, Arizona, Texas, ruty-šuty, Arizona má, byla to na m ě léčka, já to nev ěděl, a jako starej v ůl jsem nalet ěl. 4. Když chceš, hochu, Arizonu znáti, musíš um ět jezdít, bít se, pít, [: musíš um ět st řílet, ženy milovat, potom m ůžeš Arizonu znát. :] R: Ruty-šuty, Arizona, Texas, ruty-šuty, Arizona má, [: musíš um ět st řílet, ženy milovat, potom m ůžeš Arizonu znát. :]

Ami Dmi7 1. Nadešel asi poslední den G Emi Podívej celá planeta blázní Ami Dmi7 A já neuroním ani slzu pro ni G E Jenom zamknu d ům Ami Dmi7 2. A půjdu po kolejích až na kone čnou G Emi Hle jak mám krok vojensky rázný Ami Dmi7 A nezastavím ani na červenou G Natruc p ředpis ům Ami G Ami R: Tak tady m ě máš G C Dnes můžeš říkat klidn ě co chceš Zbylo tak málo v ět Ami G Tak málo slov co nelžou 4. Tak už si nebudeme hrát na román Setři růž nikdo nás nenatá čí Je poslední den a zbyla nám jen Miska cukroví 5. Ať všechny hospody dnes doženou plán Ať svět z posledního pije a tan čí Já nebudu pít nechám naplno znít V hlavě všechno co mám 6. Žádný slib z t ěch co jsem ti dal Nejde vyplnit a nejde vzít zpátky Tak ať točí se svět mladší o deset let Na desce Jethro Tull 7. Ať platí aspo ň dnes co d řív jsem jen lhal Carpe diem život je krátký V tvých o čích je klid A nemám chu ť snít co by bylo dál

Rehradice 38 Řekni, kde ty kytky jsou 3

Dmi C F 1. A te Rehradice na p ěkný rovin ě, G Ami Dmi G7 C teče tam vod ěnka dole po d ědině, Gmi Ami Dmi je pěkná, je čistá. 2. A po tej vod ěnce drobný rybe ská čou, pověz mi, má milá, pro č tvý o či pláčou tak smutn ě, žalostn ě. 3. Pláčou oni, plá čou šohajó pro tebe, že sme sa dostali daleko od sebe, daleko od sebe. 4. Proč by neplakaly, když hlavenka bolí, Musijó zaplakat šohajovi kvuli, Šohajovi kvuli. 4.=1

C Ami F G 1. Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát C Ami Dmi G řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být, C Ami D7 G dívky je tu b ěhem dne otrhaly do jedné, F C Dmi G C kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? 2.Řekni, kde ty dívky jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být, muži si je vyhlédli, s sebou dom ů odvedli, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? 3.Řekni, kde ti muži jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být, muži v plné polní jdou, do války je zase zvou, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? 4.A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde mohou být, řady hrob ů v zákrytu, meluzína kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? 5.Řekni, kde ty hroby jsou, co se s nima mohlo stát, Řekni, kde ty hroby jsou, kde jen mohou být, Co tu kytek rozkvétá, od jara až do léta. Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí. 6.=1.

Mávej 4 Píseň, co mě učil listopad 37

E E7 R: Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej jen, A E nic nepom ůže, že tu stojíš sama skoro celej den, H7 A E A E tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sb ohem. A 1. Jó, nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, E když prásknu do ko čáru a rukou zamávám H7 a cesta už m ě zdraví a říká mi "t ěpic", E H7 E tak tohle je to pravý, jó, já už nechci víc. R: 2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká h ůl a na jazyku noty a pod pažema s ůl a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, a žlutý pero žl ůví, jó, to je život m ůj. H7 A E A E R: + tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem ...

C F C F 1. Málo jím a málo spím a málokdy t ě vídám, C Emi Dmi G7 málokdy si nechám n ěco zdát, F C C/H Ami F doma nemám stání už od jarního tání, Bb C cítím, že se blíží listopad. Bb F C R: Listopadový písn ě od léta už slýchám, Dmi F C vítr ledový p řinesl je k nám, Bb F C tak m ě nečekej, dneska nikam nepospíchám, Dmi F C listopadový písni naslouchám. 2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr v ětve čistí, k zemi padá zlatý vodopád, pod nohama cinká to poztrácené listí, vím, že práv ě zpívá listopad. R: 3. Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská, co m ě nutí do zp ěvu se dát, tak si chvíli zpívám a potom radši pískám píseň, co m ě učil listopad. R:

Rosa na kolejích 36 Toulavej 5

C F6 F#6G6 C 1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub, F6 F#6 G6 C tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál , F6 G6 Ami Cdim přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží F6 F#6 G6 C podivnej pták, pták nebo mrak. F6 G6 F6 C R: Tak do toho šlápni, a ť vidíš kousek sv ěta, F6 G6 F6 C vzít do dlan ě dálku zase jednou zkus, F6 G6 F6 C telegrafní dráty hrajou ti už léta F6 F#6 G6 F#6 F6 C to nekone čně dlouhý monotónní blues, F6 F#6 G6 F6 F#6 C je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích . 2. Pajda dob ře hlídá pocestný, co se nocí toulaj', co si radši po čkaj', až se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagát ě nosí celej sv ůj dům, deku a rum. C F6 F#6 G6 F6 F#6 C R: + nohama stíráš rosu na kolejích ...

Ami G Ami E7 1. Někdo z vás, kdo chutnal dálku, jeden z t ěch, co rozum ěj, Ami G F Ami ať vám poví, pro č mi říkaj, pro č mi říkaj Toulavej. Ami G Ami E7 Kdo m ě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej, Ami G F Ami tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej. F G G7 C R1. Sobotní ráno m ě neuvidí u cesty s klukama stát, F G na půdě celta se prachem stydí F G Ami a starý songy jsem zapomn ěl hrát, zapomn ěl hrát. 2. Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej. Malá daň za vaše "umí", kterou splácí Toulavej. Každej m ěsíc je jiná štace, čekáš, kam t ě uložej, je to fajn, vždy ť přece zpívá, t řeba smutn ě, Toulavej. R. 3. Vím, že jednou n ěkdo p řijde, tiše pískne: "No tak 'dem!" Známí kluci ruku stisknou, řeknou: "Vítej, Toulavej!" Budou hv ězdy, jako tenkrát, až t ě v očích zabolej, celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulave j. R2. Sobotní ráno mi poletí vst říc, budeme u cesty stát, vypráším celtu a m ůžu vám říct, že na starý songy si vzpomenu rád, vzpomenu r ád. Někdo z vás ....... ....... Toulavej .

Jesse James 6 Amazonka 35

G C G 1.Jesse James chlapík byl,hodn ě lidí odpravil, D7 vlaky p řepadával rád, G C G boháčům um ěl brát,chudák ům dával zas, D7 G přál bych vám,aby jste ho mohli znát. C G R: Jó Jesse ženu svou tady nechal ubohou D7 a tři děcka,říkám vám, G C G ale tenhle p řítel hadí,ten vám Jesse zradí, D7 G já vím tenkrát v noci prásk ho sám. 2.Jednou vám byla noc,m ěsíc tenkrát svítil moc, když tu vlá ček zůstal stát, kdekdo ví,že ten vlak p řepad James kabr ňák, Jesse sám se svým bráchou akorát. R: 3.Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem a svým d ětem vypráví, Robert Ford v no čních tmách p řiplíží se jako vrah a on vám Jesse Jamese odpraví. R:

G 1. Byly krásný naše plány, Hmi byla jsi m ůj celej sv ět, Ami G čas je vzal a nechal rány, Ami D starší jsme jen o pár let. 2. Tenkrát byly d ěti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak ne říká. G R: Nebe modrý zrcadlí se E7 Ami v řece, která všechno ví, G stejnou barvu jako m ěly Ami D tvoje o či džínový. 3. Kluci tenkrát, co t ě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrd ě přisvědčil. 4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" ne říká. R: 5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho necht ěla. R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si p řál jen, abys byla pořád stejná, p řísahám, Hmi A pořád stejná, p řísahám.

Louisiana 34 Slavíci z Madridu 7

Emi 1. Ten, kdo by jednou cht ěl bejt vopravdickej chlap G D Emi a na šífu k řížit sv ět ho neleká, teď příležitost má a sta čí, aby se jí drap', G D Emi ať na tu chvíli dlouho ne čeká. Emi G D G D G D A Emi R: Louisiana, Louisiana zná už dálky modravý, G D G D G D bílá Louisiana, jako víra pevná lo ď, Emi D Emi podepiš a s náma poj ď, taky hned si z be čky nahni na zdraví. 2. Jó, tady každej z nás má ruku k ruce blíž, když to musí bejt, i do vohn ě ji dá, proti nám je prachá č i kostelní myš, nám sta čí dejchat voln ě akorát. R: 3. Až budem n ěkde dál, kde není vid ět zem, dvě hnáty k řížem vzhůru vyletí, zas bude Černej Jack smát se nad mo řem, co je hrobem jeho ob ětí. R:

Ref: La la la... Em H7 Em 1. Nebe je modrý a zlatý, bílá slune ční záře, H7 Em horko a sváte ční šaty, v řava a zpocený tvá ře, H7 Em vím co se bude dít, býk už se v ohrad ě vzpíná, H7 Em kdo chce, ten m ůže jít, já si dám sklenici vína. Am Em R: Jó, žízeň je veliká, život mi utíká, H7 Em nechte m ě příjemně snít, Am Em ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, H7 Em zpívat si s nima a pít. 2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mn ě vzhlídla, oči jako dv ě studny, vlasy jak havraní k řídla. Dobře vím, co znamená pád do nástrah dív čího klína, někdo má pletky rád, já radši sklenici vína. R: Jó, žízeň... R: Žízeň... 3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný, mantily, sváte ční šaty, o či jako dv ě studny. Zmoud řel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná , kdo chce, a ť mi závidí, já si dám sklenici vína. R: Jó, žízeň... R: La la la...

Jožin z bažin 8 Rána v tráv ě 33

Ami E Ami 1. Jedu takhle tábo řit Škodou 100 na Oravu, E Ami spěchám proto, riskuji, projíždím p řes Moravu. G7 C G7 C E Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, Ami E Ami G7 žere hlavn ě Pražáky, jmenuje se Jožin. C G7 R: Jožin z bažin mo čálem se plíží, C Jožin z bažin k vesnici se blíží, G7 Jožin z bažin už si zuby brousí, C Jožin z bažin kouše, saje, rdousí. F C G C Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, F C G C E platí jen a pouze práškovací letadlo. 2. Projížd ěl jsem d ědinou cestou na Vizovice, přivítal m ě předseda, řek' mi u slivovice: 'Živého či mrtvého Jožina kdo p řivede, tomu já dám za ženu dceru a p ůl JZD!' R: 3. Říkám:'Dej mi, p ředsedo, letadlo a prášek, Jožina ti p řivedu, nevidím v tom há ček.' Předseda mi vyhov ěl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek p ěkně klesl. R: Jožin z bažin už je celý bílý, Jožin z bažin z mo čálu ven pílí, Jožin z bažin dostal se na kámen, Jožin z bažin - tady je s ním amen! Jožina jsem dostal, už ho držím, johoho, dobré každé lóve, prodám já ho do ZOO.

Ami G Ami G R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v tráv ě, Ami G Ami E mi Ami že se lidi mají rádi, doufal, a procitli práv ě. Ami G Ami G Každy ráno dlouze zíval, ut řel čelo do rukávu, Ami G Ami Emi Ami a při chůzi tělem sem-tam kýval, p řed sebou sta sáh ů. C G F C 1. Poznal Morav ěnku krásnou Ami G C a vínečko ze zlata, G F C v Čechách slávu muzikant ů Ami Emi Ami umazanou od bláta. R: 2. Toužil najít studáne čku a do ní se podívat, by mu řekla: pro č, holečku, musíš sv ětem chodívat. 3. Studáne čka promluvila: to ses' musel nachodit, abych já ti pravdu řekla, měl ses' jindy narodit. Ami Emi Ami R: + [: p řed sebou sta sáh ů ... :]

Šňůrky 32 Tereza (Osam ělý m ěsto) 9

Hmi E 1. Pod strání v skále schovaný, p řečkávaj' práv ě první déš ť, A D F# brnkaj' si pár písni ček, co znaj', Hmi E nad ohn ěm visí na š ňůrkách pár v ěcí, na něž déšť si sáh', A D F# ruce h řeje jahodovej čaj. Hmi R: 'Tak ahoj!' zazní z dálky, to zahlédli je kluci, E D F# co jsou vedle v ňáký stodole, taky zastavil je hrom, Hmi 'tak ahoj!' - pozdrav bez obálky, ve čer budou asi sed ět spolu, E A Hmi když už se tak sešli a jsou správn ě v tom. 2. Potok se trochu rozpíná, zaplavil už dost nízkej břeh, kamarádi, jde se trochu výš, když voda ohe ň zhasíná a úeska je na zádech, vystupujou k nebi trochu blíž. R:

C D G 1. Ten den, co vítr listí z m ěsta svál, C D Emi můj džíp se vracel, jako by se bál, C D G že asfaltový mo ře odliv má C D E a stáj že svýho kon ě nepozná. G D R: Řekni, kolik je na sv ětě, kolik je takovejch m ěst, Ami Emi řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest, G D tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda m ě máš, Ami Emi tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibk ů dáš D G naposled, naposled. 2. Já z dálky vid ěl město v slunci stát a dál jsem se jen s hr ůzou mohl ptát, proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulici auta, jinak nic? R: 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odn ěkud n ěžný tón flaut a v závěji starýho papíru válej' se černý klapky z klavíru. R: 4. Tak loudám se tím hrozným m ěstem sám a vím, že Terezu už nepotkám, jen já tu z ůstal s prázdnou ulicí a osam ělý m ěsto ml čící. R:

Franky dlouhán 10 Jižní k říž 31

C F C 1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou G7 F C lidem nad hlavou, smutnou dálavou, F C já slyšel p říběh, který velkou pravdu m ěl, G7 F C za čas odlet ěl, každý zapomn ěl. C G7 R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán, F C po Státech toulal se jen sám, F C G a že byl veselej, tak každej m ěl ho rád. F C Ami tam ruce k dílu ml čky p řiloží a zase jede dál, F G a každý, kdo s ním chvilku byl, F G7 C ten dlouho se pak smál. 2. Tam, kde byl plá č, tam Frenky hezkou píse ň měl, slzy nem ěl rád, cht ěl se jenom smát, a když pak ve čer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. R: 3. Tak jednou Frenkyho vám našli, p řestal žít, jeho srdce spí, tiše smutn ě spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec m ěl, farář píseň pěl, umírá ček zněl. R:

D 1. Spí Jižní k říž, Hmi A jak říkali jsme hv ězdám kdysi v mládí, Emi to na studený zemi D Hmi A ješt ě uměli jsme milovat a spát. 2. Dál, však to znáš, světem protloukal ses, jak ten život pádí, dneska písni čky t řeba vod Červánku dojmou t ě, jak vrátil bys' to rád. Emi D R: Zase toulal by ses Foglarovým rájem Hmi A a stavěl Bob ří hráz, Emi se smečkou vlk ů čekal na jaro, D Hmi A jak stejská se, až po zádech jde mráz. 3. Spí Jižní k říž, vidí všechna místa, kde jsi n ěkdy byl, to když, napln ěnej smutkem, jsi plakal, plakal nebo snil. R: 4. Spí Jižní k říž, jak říkali jsme hv ězdám kdysi v mládí…

Lilie 30 Hlídač krav 11

Emi H7 1. Noční stíny lekaly nás, Emi H7 kdejaká s ůva letící tmou, C G zlámaný v ětve, možná, že la ň, Ami H7 my pomalu dál táhli, dál. 2. Až někdo zahlíd' sv ětlo v dálce, tlumený zpívání vítr tmou zanes' až k nám, no kone čně hrál, někdo tam hrál, písni čku hrál. Emi Hmi E mi R: Zazpívej, já k ohni si dám nohy blíž, Hmi Emi povídej, no, koho si potkal a kde tu spíš. 3. u ohn ě parta v pískovejch bl ůzách, na krku šátky, lilie, lámou mi palce a já zm ůžu se jen: no zapla ťpámbu, že už. R: Emi H7 Emi H7 C G Ami H7 R:

D G A7 D Pam pdadadm...... D 1. Když jsem byl malý, říkali mi naši: "Dob ře se uč a jez chytrou kaši, G A7 D až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv, takový doktor sedí p ěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," G A7 D já jim ale na to řek':"Chci být hlída čem krav." D R: Já chci mít čapku s bambulí naho ře, jíst kaštany, mýt se v lavo ře, G A7 D od rána po celý den zpívat si jen, D G A7 D zpívat si: pam pam pam padadadadam ... 2. K vánoc ům mi kupovali hromady knih, co jsem ale v ědět cht ěl, to nevy čet' jsem z nich: nikde jsem se nedozv ěděl, jak se hlídají krávy, ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na m ě hleděl jako na pytel blech, každý se m ě opatrn ě tázal na moje zdraví. R: 3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé v ěci nem ůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trá vy, s nohama k řížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R: dál v E dur pam padadadadam... E A H7 E dál v F#dur pam padadaddaam… F# H C#7 F# C#7 F#

Blátivá cesta 12 Kometa 29

C Emi R: Blátivou, blátivou, blátivou, blátivou F C cestou dál nechceš jít, F C Emi kde jen máš touhu bláznivou, Dmi G C kde jen máš, co cht ěl jsi mít, cht ěl jsi mít. Ami G Ami 1. A tak se koukáš, jak si kolem hrajou d ěti, C G C ve slunci kot ě usíná, F G C Ami a jak si p řed hospodou vypráv ějí kmeti, D7 G život prej stále za číná. 2. Z města t ě vyhán ějí ocelové stíny, jak d říve šel bys asi rád, z bejvalejch cest ti zbyly potrhaný džíny, čas běží, je to ale znát. R: 3. Na poli pokoseným p řepočítáš snopy, do trávy hlavu položíš, zdá se ti o holkách, co o či vždycky klopí, po jiným ani netoužíš. 4. Mělký jsou stíny, dole zrcadlí se řeka, nad jezem kolébá se prám, kolem je ticho, že i vlastní hlas t ě leká, a přesto necítíš se sám. R:

Ami 1. Spatřil jsem kometu, oblohou let ěla, cht ěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, Dmi G7 zmizela jako la ň u lesa v remízku, C E7 v očích mi zbylo jen pár žlutých penízk ů. 2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spat řil jsem kometu, cht ěl jsem jí zazpívat. Ami Dmi R: O vod ě, o tráv ě, o lese, G7 C o smrti, se kterou smí řit nejde se, Ami Dmi o lásce, o zrad ě, o světě E E7 Ami a o všech lidech, co kdy žili na téhle planet ě. 3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hv ězdářských triedrech tajemství, která te ď neseme na bedrech. 4. Velká a odv ěká tajemství p řírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nad ějí vesmírem putuje. R: Na na na ... 5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou um ělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, cht ěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. 6. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hled ěl jsem, hled ěl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. R: O vod ě, o tráv ě, o lese, o smrti, se kterou smí řit nejde se, o lásce, o zrad ě, o světě, bude to písni čka o nás a komet ě ...

Kužel 28 Mississippi blues 13

Emi 1. V kuželu sv ětel půlnočních vlak ů koleje, les, A tu a tam k řídla zmatenejch pták ů, přejetej pes, Ami a v křoví u trati ješt ě pár tulák ů, Emi co hledaj', kde jak spát, G A Emi kolik je hv ězd, tolik je cest, když chceš si hrát. 2. V kamenech tratí tu a tam kv ět, bláto a mech, s rachotem letí semafor vzh ůru, jak jsi se lek', ke skále p řitisknutej doufáš, že dveře žádný nebudou vlát, za vlakem vítr bude si s listím akát ů hrát. A Am i Emi R: Jak stejská se, když tejden vle če se jak pluh, A Am i Emi když práce, sp ěch a spánek jsou jak jeden kruh. 3. V kuželu sv ětel půlnočních vlak ů koleje,les, tu a tam k řídla zmatenejch pták ů, přejetej pes, a tichej netopýr nad hlavou p řelítne, možná usnul a v sv ětle spad', kolik je hv ězd, tolik je cest, když chceš si hrát. R: R:

Ami Dmi 1. Říkali mu Charlie a jako každej kluk Ami G Ami kalhoty si o plot potrhal, Dmi říkali mu Charlie a byl to Toma vnuk, Ami G Ami na plácku rád košíkovou hrál, C F křídou kreslil po ohradách plány d ětskejch sn ů, Dmi E až mu jednou ze tmy řekli: konec je tvejch dn ů, Ami Dmi někdo st řelil zezadu a vrub do pažby vryl, Ami G Ami nikdo neplakal a nikdo neprosil. C Ami F G C R: Mississippi, Mississippi, černý t ělo nese říční proud, Ami F G C Ami Mississippi, Mississippi, po ní bude jeho duše p lout. 2. Říkali mu Charlie a jako každej kluk na trubku cht ěl ve smokingu hrát, v kapse nosil kudlu a knoflíkovej pluk, uměl se i policajt ům smát, odmali čka dob ře věděl, kam se nesmí jít, který v ěci jinejm pat ří a co sám m ůže mít, že si do n ěj někdo st řelí jak do hejna hus, netušil, a te ď mu řeka zpívá blues. R: 3. Chlapec jménem Charlie, a jemu pat ří blues, ve kterým mu táta sbohem dal, chlapec jménem Charlie snad ušel cesty kus, jako slepý na kolejích stál, nepochopí jeho o či, jak se m ůže stát, jeden že má ležet v blát ě, druhej klidn ě spát, jeho blues se naposledy řekou rozletí, kdo vylé čí rány, smaže prokletí. R: C Ami R: + [: [: Mississippi, Mississippi ... :] :]

Milej pane Dänikene 14 Vstávej holka 27

A H7 E7 A D7 E7 A 1. Milej pane Dänikene, p řijeďte k nám na Hanou. Olomouc je v tomto sm ěru ješt ě neprobádanou. D G D H Na co byste po řád lítal za ufóny do Peru. A H7 E7 A D7 E7 A Zajeďte k nám na Hanou a já to s váma proberu. 2. Ve vinárn ě budem trávit velmi plodné ve čery. Velmi si je pochvaloval pan Clarke i pan Bradbur y. Po záchodcích budem zkoumat tajuplné symboly, které mohou mimo jiné znamenati cokoli. 3. Nakreslím vám plánek lod ě, co mn ě vezme na Pluto. Bude sta čit jen dát páku do polohy Zapnuto. O další se postarají naviga ční roboti. Kočka se nám za tu cestu p ětsetšestkrát okotí. 4. Milej pane Dänikene p řijeďte k nám na Hanou. Počkám na vás zejtra ve čer ve špitále za bránou Vy to víte jak to bolí, když vám nikdo nev ěří. Já už kon čím sest řička nás práv ě volá k ve čeři...

G Ami7 Hmi7 1. Vstávej, holka, bude ráno Ami7 D G kalný jako Metuje. Ami7 Hmi7 Zahraju ti na piáno, Ami7 D G jen co zjistím, kde tu je. Emi Ami Emi Ami Jedno stojí tamhle v kout ě D7 A7 D7 bez pedál ů, bez kláves. G Ami7 Hmi7 V tomhle jednou povezou t ě Ami7 D G funebráci p řes náves. 2. Báby budou mlíti pantem, chlapi bru čet pod kníry: "Tahala se s muzikantem, proto tyhle manýry." Housle budou svými trylky opěvovat tichounce, všechny tyhle horký chvilky ve studený garsónce 3. Pak na dráty telefonní jako noty na linky sednou hv ězdy, které voní jak rumový pralinky. Z nich ti potom loutna s flétnou naposledy zahraje, že se naše duše st řetnou hned za bránou do ráje. 4. Vstávej, holka, bude ráno kalný jako Metuje. Zahraju ti na piáno, jen co zjistím, kde tu je. Dopij tenhle zbytek rumu, ať je zase veselo, jsme tu spolu z nerozumu, tak co by nás mrzelo.

Hudsonský šífy 26 Morituri te salutant 15

Ami C 1. Ten, kdo nezná hukot vody lopatkama ví řený G Ami jako já, jó, jako já, G kdo hudsonský slapy nezná sírou pekla sí řený, Ami G Ami G G# Ami ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 2. Ten, kdo nep řekládál uhlí, šíf když na m ělčinu vjel, málo zná, málo zná, ten, kdo nem ěl tělo ztuhlý, až se no čním chladem chv ěl, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. F Ami R: Ahoj, páru tam ho ď, G Ami ať do pekla se d říve dohrabem, G G# Ami G G# Ami johoho, johoho. 3. Ten, kdo nezná no ční zpěvy zarostenejch lodník ů jako já, jó, jako já, ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí d ělat rotyku, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 4. Ten, kdo má na brad ě mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná, kdo necejtil hr ůzu z vody, kde se málem utopil, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. R: 5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má po řád jenom hlad jako já, jó, jako já, kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohn ě smrad, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 6. Kdo chce zhebnout t řeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jó, jako já, kdo má srdce v správným míst ě, kdo je prost ě príma kluk, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. R: + joho ho….

Ami G Dmi Ami 1. Cesta je prach a št ěrk a udusaná hlína C F G7 C a šedé šmouhy kreslí do vlas ů Dmi G C E Ami a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, G Emi Ami a pírka touhy z k řídel Pegas ů. F G7 C E Ami A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, G Emi Ami a pírka touhy z k řídel Pegas ů. 2. Cesta je bi č, je zlá jak pouli ční dáma, má v ruce štítky, v pase staniol, [: a z očí chtí č jí plá, když háže do neznáma dvě křehké snítky rudých gladiol. :] G R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely, Ami počkejte chvíli! Mé o či uvid ěly G7 tu strašn ě dávnou vte řinu zapomn ění, Ami G7 seržante! Mávnou, a budem zasv ěceni! C E Morituri te salutant, morituri te salutant! 3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá a písek ví ří křídlo holubí, [: a marš mi hrál zvuk d ěl, co uklidn ění skýtá a zvedá chmý ří, které zahubí. :] 4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná v čelka od vlkodlaka, [: rezavý kvér - m ůj brach a sto let stará špína a děsně velká bílá oblaka. :] R:

Tak ahoj 16 Tak už mi má holka mává 25

C G F 1. Na Pacifik se náš vlak řítí a do tmy svítí C G pár žhavejch vajgl ů cigaret, C G F kamarád sehnal flašku pití, a kdo ji chytí, C G C ten od ní nevodtrhne ret. 2. Už se nám tunel v zádech ztrácí, táhnem jak ptác i na jih do Kalifornie, možná tam pro nás mají práci, na týhle štaci zřejmě se špatn ě nežije. C F G C R: Miami Beach a slunko zlatý, boys kudrnatý, F od léta klí č a nahý paty, C G to je naše Kalifornie, C F G C tam budu žít a jenom zpívat, pít a holky líbat, F když budeš chtít, p řijď se podívat, C G C vlak ti jede v pátek, tak ahoj. 3. Na vekslech se nám vagón kývá, jen pár mil zbývá do slunný Kalifornie, hobo se pod vagonem skrývá, cesta ubíhá, Lucie noci upije. 4. Zas kolem fr čí známý místa a vlak se chystá, že sjede z hor do údolí, tulák je v ěčnej optimista, je duše čistá, z dálek ho o či nebolí. R: Miami Beach ...

Emi D C Emi 1. Posledních pár minut zbejvá jen, D A Emi máš teplou dla ň, už se stmívá, D C Emi těžký je říct, že se kon čí den, D A C E vlak poslední vagón mí- vá. G F D R: Tak už mi má holka mává, ve vo čích má slzy pálivý, Emi C A7 D7 život jde dál, to se stává, já to vím, G F D tak už mi má holka mává, výprav čí zelenou dává, Emi tak jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď, tak jeď. 2. Koleje jsou cejchem lou čení, holkám se ve vo čích st řádá, smutek je šátek osam ění, co mužskejm na cestu mává. R: Tak už mi ... 3. Za zády zůstal mi plá č a smích do tmy se m ůj vlak te ď řítí zmizela holka jak lo ňskej sníh a světla m ěst v dálce svítí. R: Tak už mi ...

Šnečí blues 24 Pověste ho vejš 17

G C7 G D/F# G C G D7 1. Jednou jeden šnek šílen ě se lek', G G7 C Cmi nikdo už dnes neví, z čeho se tak zjevil, G C7 D7 G D7 že se dal hned na út ěk. 2. Přes les a mýtinu rychlostí p ůl metru za hodinu, z ulity pára, ohnivá čára, měl cihlu na plynu. 3. Ale v jedné zatá čce, tam v mechu u svla čce, udělal šnek chybu, nevyhnul se h řibu, nevyhnul se boura čce. 4. Hned seb ěhl se celý les a dali šneka pod pa řez, tam v tom lesním stínu, jestli nezahynul, tak leží ješt ě dnes. 5. A kdyby použil v ůz anebo autobus, [: nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šne čí blues. :]

Rec: Na dnešek jsem m ěl divnej sen: slunce pá lilo a p řed saloonem stál v prachu dav, v tvá řích cejch o čekávání. Uprost řed popravišt ě z hrubých klád šerif ův pomocník sejmul z hlavy kápi a dav zašum ěl překvapením. I já jsem zašum ěl překvapením: ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: Emi G D 1. Pověste ho vejš, a ť se houpá, pov ěste ho vejš, a ť má dost, Ami Emi D Emi pověste ho vejš, a ť se houpá, že tu byl nezvanej host. 2. Pověste ho, že byl jinej, že tu s náma dejchal stejnej vzduch, pověste ho, že byl línej a tak trochu dobrodruh. Emi G D *: Pověste ho za El Paso, za Snídani v tráv ě a Lodní zvon, Ami Emi za to, že neoplýval krásou C H7 Emi a že měl country rád a že se um ěl smát i vám. G D Ami G D R: Nad hlavou jen slunce pálí, konec m ůj nic neoddálí, G D do mejch sn ů se dívám zdáli Ami H7 a do uší mi stále zní tahle píse ň poslední. 3.=1. 4. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval sv ůj vklad, za to, že nikdy nevydržel na jednom míst ě stát. 5.=1. 6. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil sv ůj slib, že byl zarputilým optimistou, a tak d ělal spoustu chyb. *: Pověste ho, že se koukal a že hodn ě jedl a hodn ě pil, že dal p řednost jarním loukám, a pak se oženil a pak se usadil a žil. R: 7.=1.

Píseň malých p ěšáků 18 Krásnou Pálavou 23

G C D 1. Je nás víc než loni, G C D obyčejnejch p ěšáků, Hmi C chodíme hledat víru svou, G D v dlažb ě ukrytou, jsme d ěti ulice. 2. Ráno bývaj' smutný nádraží, lásky odjížd ěj' se vdát, na perón ě stojí schoulený, s dálkou snoubený p ěšáci silnice... F G R: Má svou jistou píse ň, F G s košilí kdo spí drát ěnou, Hmi C ó, lidé, tiše p ůjdem G D G do starý vrby zvolat: hallo, jdem dál, hallo. 3. Jednou zuje p ěšák boty svý na šachovnici sv ěta rád, vykou ří doutník, lehne si do stoky pod širák a bude snít. 4. O malých d ětech na nádraží, co hledaj' mámy a duši svou, ptáci pod k řídly je ukryjou a pak v objetí s nimi odletí. R: 3. Půlnoční vítr už vyhrává píseň malých p ěšáků, ulicí smutkem dlážd ěnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí p ůjdem dál...

D A 1. Krásnou Pálavou Hmi F#mi krásný holky jdou Emi A bez kroj ů a bosý D A džbánky cinkají Hmi F#mi víno chutnají Emi A D G D až se těla bílá orosí A R: V očích ohe ň zabliká Gdim Hmi každou vte řinou jsou svý E při chůzi jim tan čí boky A jako opilý 2. Rády mívají táhle zpívají za úrodu prosí krásnou Pálavou krásný holky jdou kroužky ve svý k ůži nenosí 3. Krásnou Pálavou krásný holky jdou krásný mívaj spády já tam p řístav mám láhve otvírám často mívám častý deja-vu R: V očích ohe ň zabliká... 4. Krásnou Pálavou krásný holky jdou krásný mívaj spády já tam p řístav mám láhve otvírám Emi A často mívám častý Emi A D G D často mívám častý deja-vu

Nezacházej slunce 22 Mokrý duše ! 19

G Ami 1. Nezacházej, slunce, nezacházej ješt ě, D C D já mám pot ěšení na dalekej cest ě, G Hmi Emi G Ami D G já mám pot ěšení na dalekej cest ě. 2. Já má pot ěšení mezi hory-doly, [: žádnej neuv ěří, co je mezi námi. :] 3. Mezi náma dvouma láska nejstálejší, [: a ta musí trvat do smrti nejdelší. :] 4. Trvej, lásko, trvej, nep řestávaj trvat, [: až budou sk řivánci o p ůlnoci zpívat. :] 5. Skřivánci zpívali, m ůj milej nep řišel, [: on se na m ě hněvá, nebo za jinou šel. :]

Ami Emi Ami 1. My seděli to zamra čený ráno Emi D u řeky, jen kousek za m ěstem, F C Ami G na obrácený lodi, u grogu, jak to chodí, Dmi G E7 se vysmívali všedním starostem. 2. Ta kytara, co dal mi s sebou brácha, kterej říkal:"Moc ji nevomla ť!", za všechny prachy stála, hlavn ě, že trochu hrála, ta překližková hr ůza, laď jak laď! F Bb F R: Partu cvok ů, co maj' duši mokrou, Dmi C G život jednou do cesty mi dal, F C [: jsem rád, že to tak bylo, to se mu poda řilo, Dmi G C C7 E7 sám bych si snad líp nevybral. :] 3. Na břehu kalný sp ěchající vody, kolem který vede stará tra ť, my zpívali a hráli jen vo tom, co jsme znali, a i když trochu falešn ě, tak ať! F Bb F R: + partu cvok ů, co maj' duši mokrou ...

Jasný jak facka 20 Zabili, zabili 21

Emi D C 1. Tak už to v ře a chlapi vostrý jsou jak me če G D G a že maj' vztek, tak pijou, co jen trochu te če, D Ami H7 na lodi jak by m ěla přijít velká bou ře, Emi D C Emi to, co se d ěje, skoro podobá se vzpou ře. 2. Začal si kapitán, co hrozný tvrdil v ěci, za který držet by ho m ěli v pevný kleci, říkal, že sv ět je vlastn ě velikánská koule, a nikdo nev ěřil mu ani na p ůl coule. Emi G D R: Jasný jak facka, zem ě je placka Ami G a kolem dokola jen oceán, Emi A do tisíc láter, tvrdil to páter, C F D a to je víc než kapitán, G D ten když si nahne, hned ho to táhne Ami G Pořád na západ do Indie, Emi A po zlat ě prahne, skon čí na ráhn ě C G a dýl než tejden nep řežije. 3. Bylo by snadn ější než jeho tvrdou hlavu přesvědčit vorvan ě anebo mo řskou krávu, že kdo se jednou vydal do neznámejch proud ů, dostal se zaru čeně k poslednímu soudu. R:

G C Ami C G 1. Zabili, zabili chlapa z Kolo čavy, G C Ami C G řekněte hroba ři, kde je pochovaný. G C R. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, G D bylo víno v sud ě, teď tam voda bude, G D G není, není tu. 2. Špatně ho zabili, špatn ě pochovali, vlci ho pojedli, ptáci rozklovali. R. 3. Vítr ho roznesl po dalekém kraji, havrani pro n ěho po poli krákají. R. 4. Kráká starý havran, krákat nep řestane, dokud v Kolo čavě živý chlap z ůstane.