UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Právnická fakulta
Katedra mezinárodního a evropského práva
Obor: Mezinárodní právo veřejné
Diplomová práce
na téma :
MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ ASPEKTY POTLAČOVÁNÍ
MEZINÁRODNÍHO TERORISMU
Vedoucí diplomové práce:
Prof. JUDr. Vladislav David, DrSc. Dr.h.c.
Olomouc 2009 Vladimír Lichnovský
Já, níže podepsaný, Vladimír Lichnovský, autor diplomové práce na téma
„Mezinárodněprávní aspekty potlačování mezinárodního terorismu“, která je literárním
dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších
předpisů, dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona
101/2000 Sb., správci:
Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc 771 47, Česká republika
ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a
to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a
informačních systémech UP, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod
dálkového přístupu. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona
121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma „Mezinárodněprávní aspekty
potlačování mezinárodního terorismu“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité
prameny.
V Kokorách dne 19. března 2009 Vladimír Lichnovský
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce panu prof. JUDr.
Vladislavu Davidovi, DrSc. Dr.h.c. za poskytování cenných rad, ochotu a odborné
vedení mé práce. Velmi si také vážím podnětných připomínek, které doplňovaly mou
práci především po stránce obsahové.
Obsah
1 Úvod ................................................................................................................ 5
2 Přiblížení problematiky................................................................................... 7 2.1 Pojmové vymezení terorismu............................................................................ 7 2.2 Historie terorismu.............................................................................................. 9 2.3 Typy terorismu................................................................................................ 14 2.4 Motivy teroristických útoků.............................................................................. 24 2.5 Formy teroristických útoků .............................................................................. 26
3 Financování terorismu ................................................................................. 31 3.1 Finanční zdroje terorismu ............................................................................... 31 3.2 Hawala ........................................................................................................... 34 3.3 Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu............................... 36
4 Nejnebezpečnější teroristické organizace .................................................. 40 4.1 Podle Evropské unie....................................................................................... 40 4.2 Podle Spojených států amerických ................................................................. 43 4.3 Podle Evropské unie i Spojených států amerických ........................................ 45 4.4 al-Káida (al-Qaida).......................................................................................... 52
5 Prostředky potlačování mezinárodního terorismu na univerzální úrovni. 54 5.1 Smlouvy zajišťující bezpečnost civilního letectví a námořní plavby ................. 54 5.2 Smlouvy zaměřené na specifické, mezinárodně chráněné kategorie osob...... 58 5.3 Smlouvy postihující konkrétní projev terorismu spočívající v braní rukojmí ..... 60 5.4 Smlouvy o kontrole a eliminaci prostředků zneužívaných při teroristických
činech ............................................................................................................. 61 5.5 Obecněji koncipované smlouvy....................................................................... 63 5.6 Návrh komplexní úmluvy o mezinárodním terorismu....................................... 66
6 Prostředky potlačování mezinárodního terorismu na evropské úrovni.... 69 6.1 Činnost Rady Evropy ...................................................................................... 69 6.2 Protiteroristické nástroje EU ........................................................................... 73 6.2.1 Zakotvení v primárním právu EU .................................................................... 74 6.2.2 Sekundární normotvorba ................................................................................ 75
7 Zásada aut dedere aut iudicare ................................................................... 77
8 Závěr.............................................................................................................. 81
9 Seznam použité literatury ............................................................................ 83
10 Přílohy ........................................................................................................... 88
5
1 Úvod
Stojíme na prahu 21. století a pojem terorismus se stává jedním z nejskloňovanějších
termínů našich dní. Jestliže však zalistujeme trochu hlouběji do historie, zjistíme, že se
nejedná o pojem nový, nýbrž pouze více používaný. Jeho kořeny nacházíme již
v průběhu Francouzské buržoazní revoluce, přičemž během dalšího vývoje dochází
k mnoha změnám a proměnám, jejichž následkem se terorismus rozvětvil do
různorodých forem. Kritéria dělení jsou velmi diferenciovaná, můžeme říci, že co autor,
to jiné dělení.
Je nepochybné, že všechny formy spojují určité společné prvky, přičemž stěžejní roli
hraje násilí. Již více než sedm desetiletí se snaží vědci, teoretikové, státy a jiné
zainteresované subjekty shodnout na jediné univerzální definici terorismu, která by
znamenala přínos v této problematice. I přes značné množství doktrinárních definic je
konsensus v nedohlednu, neboť dochází k výrazným střetům protichůdných názorů a
zájmů zúčastněných stran.
Potlačování mezinárodního terorismu není v žádném případě záležitostí novou,
dochází pouze k jeho kvalitativnímu posunu. Pomalu odeznívají doby samostatných
atentátů a stále více se rozmáhají sofistikovanější teroristické útoky za použití vysoce
účinných konvenčních prostředků nebo zbraní hromadného ničení. Dochází tak
především k nárůstu účinků a rozměrů teroristických útoků. Tyto útoky neohrožují
pouze život a majetek jednotlivců, nýbrž celou lidskou civilizaci, sociální řád,
mezinárodní veřejný pořádek a hodnoty, na kterých stojí celé lidské společenství a
které jsou výstižně uvedeny v Chartě OSN. Těmito hodnotami jsou především ochrana
lidských práv, vláda práva či právní stát, tolerance mezi státy, mírové řešení sporů a
pravidla mezinárodního válečného práva, která chrání civilisty.
Zlomovým okamžikem v problematice postihování mezinárodního terorismu se stalo
nepochybně 11. září 2001, kdy si celý svět uvědomil, jak reálná teroristická hrozba je.
Od tohoto okamžiku, kdy teroristé udeřili do srdce nejmocnějšího státu dnešního
globalizovaného světa, si nemohl být nikdo jistý, že příště nebude cílem jeho
domovina. I když se nejednalo o první velký teroristický útok, můžeme říci, že rozhodně
šlo o nejvýznamnější útok, který byl kdy v dějinách lidstva teroristy proveden. Stal se
impulzem k celosvětové protiteroristické reakci na všech frontách. Mezinárodní
společenství vyhlásilo trvalý, globální a časově neomezený boj s mezinárodním
terorismem. Terorismus se tímto aktem dostal do centra celosvětové mediální
6
pozornosti. Došlo k horečným diplomatickým jednáním, jež vedla k přijetí několika
nových protiteroristických dokumentů na univerzální i regionální úrovni, které již byly ve
většině případů v různém stádiu rozpracovanosti, pouze zde chyběla finální vůle států
k jejich přijetí. Tyto dokumenty doplnily stávající systém dohod, který se utvářel již od
60. let 20. století a postihoval nejzávažnější projevy mezinárodního terorismu. Tento
systém tvoří spolu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN základní právní podklad pro
všechny protiteroristické akce. Jedním z klíčových problémů, kterým je věnována
značná pozornost, je otázka financování terorismu, neboť finanční zdroje a především
jejich výše je velmi důležitá ve všech odvětvích lidské činnosti, ne jinak tomu je i
v případě teroristických útoků. Teroristické organizace jsou schopny tajně
nashromáždit obrovské finanční prostředky, které posléze slouží ke krytí veškerých
výdajů spojených s teroristickým útokem. Na odhalení těchto finančních toků
spolupracují tajné služby z celého světa.
Mezinárodněprávní aspekty potlačování mezinárodního terorismu tvoří systém nástrojů
smluvních i mimosmluvních, který je natolik rozsáhlý, že není prakticky možné, a ani to
není účelem této práce, jej obsáhnout. Ve své práci se proto soustředím pouze na
hlavní mezinárodněprávní instrumenty, jež byly přijaty univerzálně, a dále instrumenty,
které vznikly v rámci potlačování mezinárodního terorismu na evropském kontinentu.
7
2 Přiblížení problematiky
2.1 Pojmové vymezení terorismu
Pokud se chceme soustředit na čistě etymologický základ slova terorismus, musíme se
vrátit o několik staletí nazpět, přesněji do období Francouzské buržoazní revoluce, kdy
výraz „terreur“ bývá spojován s jakobínskou represí (1789–1794). Šlo o způsob
vládnutí, jehož podstatou bylo násilné jednání, které praktikovala vládnoucí garnitura
ve vztahu k opozici.
O co jednodušeji jsme se dobrali původu slova terorismus, o to složitěji se dostáváme
k jeho definici. Již několik desetiletí platí, že „pojem mezinárodní terorismus nebyl
dosud definován v žádném mezinárodněprávním dokumentu ani žádným z orgánů
Organizace spojených národů či mezinárodní vládní organizace“1. I když dosud
absentuje v prostoru mezinárodního práva jakákoli legální definice, existuje množství
definic doktrinárních. Není důvod nesouhlasit s A. Schmidem a A. Jongmanem, kteří
uvádějí, že „v úsilí vymezit terorismus vypsali autoři téměř tolik inkoustu, kolik aktéři
terorismu prolili krve“2. Jen pro představu není od věci uvést, že již v roce 1983
existovalo v akademické obci více než 100 různých definic terorismu.
Pravděpodobně k prvnímu pokusu o oficiální definici došlo v roce 1937 při příležitosti
jednání Společnosti národů o Úmluvě o prevenci a potlačování mezinárodního
terorismu. Úmluva byla sice podepsána 24 státy, ale ratifikovala ji pouze Indie. Jedním
z důvodů neúspěchu Úmluvy byla také neúměrně široká definice terorismu, na níž byla
Úmluva postavena. „Za terorismus byly považovány kriminální činy namířené proti
státu, jejichž cílem je vyvolání teroru u určitých osob, skupin osob či veřejnosti“3. Od
této doby již uplynulo mnoho vody, uspořádání světa se značně změnilo, ale problémy
sjednotit názory států a odborníků přetrvávají. Jedním ze zásadních je jiná koncepce
posuzování terorismu ze strany tzv. „bohatého severu“ (tj. průmyslově rozvinutých
států) a „chudého jihu“ (tj. zemí třetího světa). Státy třetího světa prosazují zapracovat
do koncepce terorismu odlišení terorismu od boje za národní osvobození a nezávislost,
přičemž jejich hlavní argument zní, že terorismus sleduje zcela odlišné cíle.
1 David,V., Malacka, M. Fenomén mezinárodního terorismu. Praha: Linde, 2005, s. 15. 2 Souleimanov, E. a kol. Terorismus – válka proti státu. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 37. 3 Waisová, Š. Současné otázky mezinárodní bezpečnosti. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk, 2003, s. 135.
8
S takovouto argumentací průmyslově vyspělé státy nesouhlasí a namítají, že charakter
terorismu by neměl být posuzován podle jeho cíle, ale podle použitých prostředků boje.
Dalším důvodem různorodosti definic terorismu je opodstatněný názor některých
odborníků, kteří tvrdí, že v posledním desetiletí se již nesetkáváme s jedním jasně
vymezeným typem terorismu, ale spíše s mnoha různými.
Je samozřejmé, že definice terorismu nevyžaduje souhlas teroristických organizací. Do
budoucna však bude nesporně lehčí vycházet i z požadavků a pohledu těchto
organizací a jejich podporovatelů na tento fenomén, neboť mnoho z nich při své
národně osvobozenecké činnosti vykonává i činnost teroristickou. Odlišit tyto dva
fenomény je věc značně obtížná, a pokud by se podařila, byť i s pomocí lidí stojících
na druhé straně zákona, došlo by k jednoznačnému posunu směrem k spravedlivému
rozlišení eventuálních trestů, které dosud neexistuje.
Některé používané definice
Americká FBI hovoří o terorismu jako o „nezákonném užití síly či násilí vůči osobám či
majetku s cílem zastrašit či přinutit vládu, civilní obyvatelstvo či jeho část k podpoře
politických či společenských cílů“4.
Blackův právnický slovník popisuje akt terorismu jako činnost, „která s sebou nese
násilný akt nebo akt nebezpečný lidskému životu, to jest porušení trestních zákonů
Spojených států (US) nebo jakéhokoli státu nebo který by byl porušením, kdyby byl
spáchán v rámci jurisdikce Spojených států nebo jakéhokoli státu (US) a jeví se, že by
byl zamýšlen aby a) zastrašil nebo nutil civilní obyvatelstvo; b) ovlivnil politiku vlády
zastrašováním a nucením nebo c) ovlivnil chování vlády vraždou nebo únosem“5.
Podle encyklopedie Dějiny 20. století můžeme za terorismus považovat „systematické
páchání násilí k vyvolání strachu, umožňujícího dosažení politických cílů“6.
BIS považuje za terorismus „předem připravené a promyšlené násilí, směřované proti
nezúčastněným osobám, jehož smyslem je vyvolat strach jako prostředek k dosažení s
splnění politických, náboženských nebo ideologických požadavků a cílů“7.
4 Dostupné z www.state.gov/s/ct/rls/fs/08/103392.htm. 5 Black, C. H., Nolan J. R., Nolan-Haley M. J. Blackův právnický slovník. Praha: Victoria Publishing,
1993, s. 1345. 6 Fillipi-Codaccioni M. A., Dějiny 20. století. Praha: Mladá Fronta, 1994, s.343. 7 Dostupné z http://www.bis.cz/terorismus.html.
9
2.2 Historie terorismu
Podobně jako existuje více definic terorismu, tak existuje i více pohledů na dělení
historických etap vývoje terorismu. Obecně můžeme říci, že zkoumání historie
terorismu je věcí nelehkou a ve většině případů subjektivní.
Velmi uznávanou a rozšířenou klasifikací v této oblasti je klasifikace J. Šedivého, který
provedl členění do tří základních fází, přičemž společným znakem při zkoumání bylo
„přesvědčování prostřednictvím strachu“. První fází je fáze prehistorická, kam zařazuje
již vraždy tyranů v antickém Řecku a Římě, akce židovských Zélotů v Palestině na
počátku našeho letopočtu či islámských hašašínů v období křižáckých výprav. Druhou
fázi představuje anarchistické, nacionalistické či nihilistické násilí, které se projevovalo
především na konci 19. století. Jde o dobu atentátů na nejvýznamnější představitele té
doby. Šlo o etablování individuálních teroristů a malých teroristických skupin, které si
daly za cíl změnit režim pomocí atentátů. V průběhu 20. let došlo k vraždě ruského
cara Alexandra II, amerického prezidenta McKinleyho, francouzského prezidenta
Carnota, rakouské císařovny Alžběty, italského krále Umberta I. Druhá etapa je
zakončena asi nejvýznamnějším atentátem své doby a sice sarajevským atentátem na
arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. Do třetí, tzv. studenoválečné fáze vstupuje
terorismus po druhé světové válce v souvislosti s dekolonizací a
národněosvobozeneckým bojem v Africe, Středním východě a Jižní Americe.
Z důvodu obrovské pozornosti, která je v poslední době problematice terorismu
věnována, lze říci, že dané členění je nedostatečné, neboť nám neposkytuje
podrobnější historický náhled na příčiny vzniku jednotlivých forem terorismu.
Pro následující rozčlenění etap vývoje terorismu se přidržím pojetí terorismu dle C.
Carra, který pod pojmem terorismus vnímá „záměrné násilné působení vůči civilistům
za účelem zničení jejich vůle podporovat vůdce nebo politiku, jež vykonavatelům
takového násilí nevyhovují“8. Dané pojetí následně umožňuje doplnit klasifikaci dle
J. Šedivého.
Členění :
1. nacionalistická etapa – od počátku 18. století do roku 1913
2. etapa válek – v letech 1914 – 1945
3. etapa studené války – od roku 1946 – 1989
8 Carr, C. Dějiny terorismu. Kořeny války proti civilistům. Praha: Práh, 2002, s. 10.
10
4. etapa současná – od roku 1990
Ad 1)
Charakteristickým rysem první fáze vývoje je, jak již název napovídá, nacionalistické
cítění aktérů. V praxi to znamená, že vznikají různé tajné skupiny a sekty, ale též se
vynořují osamělí fanatikové, mstitelé a političtí bandité. Jako příklad můžeme uvést
indické „škrtiče bohyně Kálí“ nebo italské „karbonáře“.
„Mezi násilí s teroristickými aspekty v období nacionalistické etapy je možno řadit
rozsáhlé násilné útoky zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu, které byly počátkem 18.
století jako důsledky rusko-turecké války vedené na Balkáně“9. Charakteristickým
znakem konce této války bylo postupné ztrácení území ze strany Turecka a naopak
získávání ze strany Ruska. Následkem tohoto vývoje bylo, že Turci se s ubývajícím
územím soustředili spíše na terorizování obyvatel svých zbývajících evropských
provincií než na vlastní boj. Jejich chování však jen roztočilo spirálu akcí a odvet ze
strany místního obyvatelstva, kterážto v podobě konfliktu křesťanů a muslimů trvá
v oblasti Balkánu dodnes.
Nejen na evropském kontinentu, ale také v Americe můžeme pozorovat prvky
teroristického chování, které se projevovaly v období kolonizace. Po dobu několika
staletí podněcovaly akty krutosti jedné strany odvetný teror strany druhé. Vztahy,
utvářející se mezi stále nově a nově příchozími osadníky a původním indiánským
obyvatelstvem, přerostly postupně ve vzájemné terorizování. Bitvy nebyly ukončeny
normální porážkou nepřítele, ale často jeho systematickým zmasakrováním.
Skutečný nacionalismus jakožto politická veličina začal nabírat dech až v průběhu 19.
století, kdy si lidé začínají stále více uvědomovat svoji příslušnost k určité národnostní
entitě, která je oprávněna vybírat si své vůdce a vytvářet své vlastní zákony. Postupně
začíná docházet k různým projevům mezinárodního politického násilí, v němž mnozí
historikové vidí základ pro dnešní pohled na přístup k terorismu. Pachatelé tohoto
násilí bývají hromadně nazýváni „anarchisty“. Tito k prosazení svých ideálů využívali
nejrůznějších prostředků od individuálních vražd počínaje po různé formy bombových
atentátů na vojenské jednotky, policisty a soukromé ostrahy podniků konče. Hlavním
důvodem anarchistů byl boj proti rozevírajícím se nůžkám bohatství, kdy v důsledku
průmyslové revoluce bohatší bohatli a chudí se stávali ještě chudšími. Konečným cílem
9 Foltin, P., Řehák, D. Historický vývoj terorismu. Obrana a Strategie. 2006, č.1, s. 48.
11
anarchistů bylo vyvolat všeobecné mezinárodní povstání dělníků a zničit vládní útlak
zrušením samotných vlád.
Ad 2)
Druhé období je z hlediska vyhledávání a hodnocení prvků terorismu asi tím zdaleka
nejsložitějším, neboť se nacházíme v době prakticky permanentního válečného
konfliktu celosvětového významu.
Významnou skutečností typickou pro období válek je fakt, že většina násilí páchaného
na civilním obyvatelstvu byla provedena ve vyhlášených otevřených konfliktech,
zatímco terorismus neobsahuje žádná otevřená nepřátelství. Z uvedeného vyplývá, že
jako projevy terorismu zde musíme chápat násilí, které bylo pácháno s cílem donutit
protivníka, aby se nám podřídil. Docházelo zde často k situacím, které byly ve velkém
rozporu s ustanoveními Ženevských konvencí, tzn. že se vůdcové znepřátelených
stran dostávali až na samou hranu totální války, někdy až za ni. Odstrašujícím
případem budiž německý holocaust v průběhu druhé světové války, který zaplatilo
životem více než 6 milionů nevinných lidí.
Ve válečném konfliktu přestávaly být rozlišovány vojenské a civilní cíle, přičemž toto
platilo pro obě strany konfliktu. Bezesporu největším scénáristou druhé světové války
byl říšský vůdce Adolf Hitler. Byl to právě on, kdo používal války nikoli jen proti armádě
ale také proti civilnímu obyvatelstvu. Stalo se tak v době tzv. Fall Grün neboli
přepadení Polska a ve zdokonalené podobě následně při tažení proti SSSR. Abychom
však nebyli nespravedliví, tak podobnou taktiku použil také sovětský vůdce Josif Stalin.
Některé prvky terorismu se objevovaly i na straně spojeneckých armád. Dokladem
může být svržení zápalných bomb na německé Drážďany v roce 1945 při kterém
zahynulo více než 100000 lidí.
„V těchto souvislostech lze konstatovat, že i stát de facto i de iure může být i
protagonistou válečných podob terorismu“10.
Ad 3)
Již několik málo let po skončení druhé světové války se svět začíná učit novému
pojmu, jenž bude alfou a omegou po několik následujících desetiletí. Jde o sousloví
„studená válka“, které přesně charakterizuje stav a náladu ve vyspělém světě po
10 Foltin, P., Řehák, D. Historický vývoj terorismu. Obrana a Strategie. 2006, č.1, s. 51.
12
největším konfliktu v dějinách a v očekávání dalšího, v němž již měly hrát prim jaderné
zbraně. Z pohledu mezinárodního terorismu dochází k masivnímu nárůstu jeho
projevů, který byl ukončen až s pádem Berlínské zdi, rozpadem SSSR a rozpuštěním
Varšavské smlouvy. I když fakticky k žádnému vojenskému konfliktu nikdy nedošlo,
pouze ono očekávání stačilo k tomu, aby se rozdmýchala nová vlna terorismu, která
souvisela především s účastí jednotlivých aktérů studené války v lokálních
konfliktech11. I přesto, nebo právě proto, že nešlo o vyhlášený konflikt, docházelo
k nárůstu teroristických činů, které byly podporovány oběma znesvářenými bloky.
Konec 60. a počátek 70. let se nesl v duchu vražd policistů, soudců, jejichž náplní bylo
vyšetřování terorismu, později se do hledáčku teroristů dostali i politici a zahraniční
diplomaté. V polovině 70. let se útočníci přeorientovali na velké průmyslové firmy a
jejich představitele a koncem 70. let se hlavním terčem stala dopravní letadla, vlaky,
letiště a nádraží. K atentátům se téměř vždy přihlásila některá z mezinárodních
teroristických organizací.
Jeden z nejvýznamnějších lokálních konfliktů této doby představuje válka ve Vietnamu.
Je rovněž mimo vší pochybnost, že v této válce byly použity ze strany Spojených států
amerických určité teroristické techniky boje. „Jde především o kobercové
bombardování Severního Vietnamu a soustavné používání napalmu v celé oblasti,
tajné bombardování a vpády do Kambodži, záchvaty uraženosti ovlivněné plány
Henryho Kissingera a Richarda Nixona, známý program vražd CIA Phoeni, jehož
skutečný účel, cíl a počet obětí pravděpodobně nebude nikdy znám; všechno toto a
mnohé další patřilo k taktice určené ke zlomení vůle Vietnamců v boji“12.
Počátek 80. let se nesl v duchu sebevražedných útoků teroristů, které jsou typické
vysokými cíli, ochotou k sebeobětování, snahou dosáhnout hromadného ničivého
účinku a specifickou organizací. Nejčastějšími aktéry jsou skupiny, jejichž území je již
dlouhou dobu v područí někoho jiného a v nichž stále více bují pocit křivdy a bezpráví.
Typickým příkladem takto zasaženého území je území Palestiny potažmo židovského
státu Izrael. První teroristické sebevražedné útoky se zde objevují bezprostředně po
vpádu izraelské armády do Libanonu v roce 1982. Byly prováděny pomocí nákladních
automobilů, které byly až po okraj napěchovány výbušninami a explodovaly především
11 Pro lepší představu o velikosti oné nové vlny terorismu uvádím, že v letech 1968-1978 došlo jen na území západní Evropy k 757 projevům mezinárodního terorismu, přičemž více než polovina z nich (konkrétně 478) připadá na Itálii, Francii, Velkou Británii a Spolkovou republiku Německo. Více viz Bonanate, L. Mezinárodní terorismus. Přeložil Hajný, J. Praha: Columbus, 1994, s. 13.
12 Carr, C. Dějiny terorismu. Kořeny války proti civilistům. Praha: Práh, 2002, s. 134.
13
před vojenskými objekty nepřítele. Prvním cílem se stalo izraelské velvyslanectví
v libanonském městě Súru. Teroristé pocházeli především z šiitské organizace
Hizballáh, o výzbroj se většinou postaral Írán.
Ad 4)
Poslední etapou, která pokračuje až do současnosti, je etapa, která bývá někdy
zkráceně nazývána etapou studeného míru. Tento pojem je zvolen záměrně, neboť i
když studená válka oficiálně skončila, navazující období je provázeno neustálým
napětím, které se neustále stupňovalo s pravděpodobným dosavadním vrcholem
spatřovaným v útocích na World Trade Centre 11. 9. 200113.
Terorismus tak dospěl do dalšího, nemůžeme však říci posledního stádia, neboť jeho
historické nuance jsou obrovské. Dle M. Brzybohatého došlo ke změně především
v motivaci terorismu. Ideologicky motivovaný terorismus ustupuje do pozadí a na jeho
místo se postupně staví terorismus náboženský a nacionalistický, což logicky s sebou
nese změnu teroristických cílů, metod a využívaných prostředků. Pozornost se tak
začíná stáčet především k projevům nábožensko-politického terorismu,
ultrapravicového terorismu a samozřejmě tzv. superterorismu14.
Jedním z dalších rysů terorismu na přelomu tisíciletí je jeho zapojení v rámci
separatistických konfliktů, které vzplanuly po celé planetě a jejichž doprovodným jevem
se stal tzv. separatistický terorismus.
Od počátku 21. století je možné mezinárodní terorismus řadit do skupiny tzv.
asymetrických hrozeb, jež jsou charakterizovány velkými rozdíly mezi aktéry konfliktu,
spočívajícími především v dimenzi kvantitativní, technologické, organizační a
společenské. Jeden z aktérů je natolik silný, že prakticky nemá srovnatelného
protivníka. Tato skutečnost následně vede slabší stranu k tomu, aby začala využívat
různé nestandardní postupy v boji. Tyto nestandardní postupy směřují především
k vyhnutí se přímé konfrontaci a k obrácení potencionálních nevýhod ve svůj prospěch.
V rámci hledání potencionálních výhod dochází též k postupnému sbližování mezi
různými teroristickými skupinami.
V neposlední řadě lze zmínit ještě jednu velmi výraznou odlišnost, která diferencuje
terorismus poslední dekády od všech předchozích etap, a to nástup moderních vysoce
13 Díky nastolené situaci dochází k mnoha válečným konfliktům po celém světě, které jsou vedeny ve jménu boje proti terorismu a prim v nich hrají především Spojené státy americké.
14 Viz kapitola 1.3.
14
sofistikovaných technologií především na poli komunikačních a destruktivních
prostředků.
2.3 Typy terorismu
Jak jsem již nastínil výše, prochází terorismus v průběhu historického vývoje značnými
obsahovými změnami. Důvody těchto změn spočívají rovnou měrou v měnících se
socioekonomických podmínkách na jedné straně a v evoluci v oblasti lidského poznání
a technického pokroku na straně druhé. Tato variabilita však vytváří mnoho problémů
při snaze určitým způsobem uchopit typologii terorismu. Lze říci, co odborník, to různý
přívlastek pro jeden a ten samý typ terorismu. Dalším nepřítelem při utváření
seriózního schématu typů terorismu je čas, neboť jak se praví: „vývoj nezastavíš“.
Ve svém vlastním dělení se pokusím nejběžněji používané typy terorismu rozčlenit do
dvou skupin. První z nich bude obsahovat typy terorismu postavené na ideologických
prostředcích; druhá z nich potom na prostředcích technických.
Ad A)
I. Mezinárodní terorismus
Typickým znakem mezinárodního terorismu je existence určitého prvku
internacionalizace, který jej následně odlišuje od podobně koncipovaného státního
terorismu. „Prvek internacionalizace se může projevovat různými způsoby: „ratione
personae“ (pachatelé nebo oběti mohou mít státní příslušnost různých států), „ratione
materie a ratione loci“ (příprava akce, její provedení či následný útěk se mohou týkat
různých zemí)“. Nelze než souhlasit s A. Sotilem, který říká: „Aby terorismus byl
mezinárodní, je třeba, aby se cíl, prostředky, terorista, oběť, účinky, příprava a
spáchání aktů týkaly různých států. Je bezpodmínečně nutné, aby se jeden z těchto
prvků odlišoval od ostatních“15.
II. Státní terorismus
Není ničím menším než-li určitou formou krutovlády, která používá různé násilné akty
k dosažení svých politických cílů a k umlčení svých oponentů. První variantou je, že
ono protiprávní násilí provádí stát sám pomocí různých, většinou k danému účelu
15 David,V., Malacka, M. Fenomén mezinárodního terorismu. Praha: Linde, 2005, s. 19.
15
vytvořených, státních orgánů. Druhá varianta spočívá v podněcování jednotlivců, či
skupin jednotlivců, kteří následně onu tzv. špinavou práci udělají za něj. Třetí způsob
spočívá v následné kontrole cílů, které teroristé vybrali či způsobů, jakými dané akce
provedli.
„Protože mezi chováním státu a výsledkem teroristické činnosti je příčinná souvislost,
je akt násilí přičitatelný státu jako subjektu mezinárodního práva a státu vzniká
mezinárodněprávní odpovědnost se všemi jejími důsledky“16 .
III. Subverzivní (podvratný) terorismus
Je typickou ukázkou boje z období bipolárního konfliktu. Jeho hlavním úkolem bylo a
můžeme říci, že stále ještě je snaha o diskreditaci protivníkovy ideologie a rozvrácení
či oslabení jeho politického systému. V současnosti sem můžeme zařadit i některé
operace islámských fundamentalistů, pro něž je typická intenzivní zpravodajská
činnost, rozsáhlá infiltrace, různé druhy sabotáží a intenzivní používání propagandy.
IV. Sociální terorismus
Tento druh terorismu je doménou teroristických organizací, jejichž ideologické smýšlení
zasahuje především levý okraj pomyslného politického spektra. Jeho existence vyvěrá
především ze špatné ekonomické situace a z ní vyplývajícího sociálního napětí.
V. Ekonomický terorismus
Určujícím prvkem je používání ekonomických nástrojů, jakožto prostředků k oslabení
potenciálního protivníka, jímž můžou být vlády, sociální skupiny či konkrétní vlády.
Primárním následkem je rozvrat zacílených ekonomických vztahů; sekundárním
zbídačení cílových skupin obyvatelstva a s tím související následné oslabení či rozpad
politické moci.
VI. Ekologický terorismus
Typickými znaky je užívání nezákonného násilí, jímž se určité ekologické organizace
snaží dosáhnout pozitivních cílů ve vztahu k ochraně přírody a přírodních zdrojů. Jde o
skloubení velkých protikladů, které v sobě tyto organizace zahrnují. Snaha o ochranu
16 Tamtéž s. 16.
16
přírody je velmi záslužná, ale provedení je velmi tristní. Adresáty těchto akcí jsou
většinou vlády rozvinutých zemí či průmyslové organizace.
VII. Náboženský terorismus
V některých zemích jde o součást oficiální politiky konkrétního státu. Jde o násilné
prosazování náboženských ideologií. Uplatnění nachází především v oblastech
Blízkého a Středního východu a také Severního Irska.
Ad B)
I. Narkoterorismus
Narkoterorismus se vyskytuje především v některých zemích Latinské Ameriky, kde
hraje důležitou úlohu při prosazování zájmů místní narkomafie. Její akce ohrožují
stabilitu celého regionu, neboť disponuje obrovskými prostředky, díky nimž si může
dovolit vydržovat soukromé armády, které si ve výcviku a vybavení v ničem nezadají
s regulérními armádami zdejších států, ba dokonce je častokrát v mnohém předčí. Své
finanční zdroje čerpá z prodeje drog, především koky (a následně kokainu), jejíž
plantáže jsou výhradním pěstitelským artiklem na územích, která jsou pod její
kontrolou.
II. Konvenční (klasický) terorismus
Dnes již historický typ terorismu, který však přetrvává až do současnosti. Pojem
klasický v době 21. století znamená využívající konvenční prostředky k prosazení
svých ideálů. Za tyto prostředky můžeme např. považovat výbušniny, střelné zbraně,
hořlaviny, ale také klasické násilné metody, ke kterým bezpochyby patří atentáty,
únosy nebo držení rukojmí.
III. Nekonvenční terorismus
V současné době dochází k překotnému vývoji kvalit terorismu. Charakteristickým
rysem je především odklon od zažitých konvenčních prostředků k novým formám,
jejichž nebezpečnost pro světovou společnost je o několik řádů vyšší, což je
způsobeno především možností zneužití zbraní, jejichž kvalitativní výše přesahuje
všechny dosud známé. Z těchto důvodů se domnívám, že je nutné tento typ terorismu
blíže charakterizovat.
17
Čelnými formami této nové vlny terorismu jsou především:
� Superterorismus
� Informační terorismus
� Psychologický terorismus
� Superterorismus
Hlavními složkami superterorismu jsou jaderný, radiologický, chemický a biologický
terorismus. Je nutné podotknout, že všechny výše uvedené typy terorismu jsou obvykle
laickou veřejností spojovány se zneužitím zbraní hromadného ničení (ZHN). Veřejnost
sem obvykle řadí prostředky, které byly původně vyvinuty ryze pro vojenské účely a
jako takové byly díky své účinnosti zařazeny do výzbroje mnohých teroristických
skupin. Uvedený názor však nemůžeme přijmout jako zcela přesný, neboť do této
kategorie můžeme zařadit také prostředky, jejichž využití ve vojenských kruzích nemá
reálné opodstatnění, a tudíž je nutné chápat zbraně hromadného ničení mnohem
komplexněji.
a) Jaderné zbraně
Jaderné zbraně jsou zbraně hromadného ničení, jejichž ničivé působení je dáno
obrovskou energií, jež se uvolňuje při jaderném výbuchu. Základním prvkem
každého jaderného výbuchu je jaderná reakce radioaktivního materiálu. Z hlediska
principu je můžeme dělit na štěpné jaderné zbraně a termonukleární jaderné
zbraně. Jejich kombinací vznikají jaderné zbraně se specificky zvolenými
vlastnostmi17. Z hlediska technologického se tento zbraňový systém skládá obvykle
ze dvou částí, přičemž první tvoří samotná jaderná náplň a druhou určitý typ
nosiče, který je schopen dopravit jadernou zbraň na požadované místo.
Samozřejmě vše na světě má své pro a proti. V případě jaderných zbraní ono proti
představuje především obrovskou technologickou náročnost, vysokou úroveň
znalostí z daného oboru a především značnou finanční náročnost veškerých
17 „Štěpná jaderná zbraň musí obsahovat nadkritické množství štěpných látek, obvykle vysoce obohaceného uranu 235 nebo plutonia 239. Do okamžiku roznětu zbraně musí být její náplň podkritická. K dosažení nadkritického stavu jsou používána dvě základní konstrukčně-technická uspořádání – implozivní a hlavňové. V implozivním uspořádání dochází výbuchem vysoce účinných klasických výbušnin, obklopujících podkritickou štěpnou náplň k jejímu rovnoměrnému stlačení (implozi), čímž tato přejde do nadkritického stavu. V hlavňovém uspořádání roznětu jaderné zbraně jsou dva nebo více kusů podkritického množství štěpného materiálu vstřeleny explozí klasické výbušniny vůči sobě uvnitř zařízení, tvarem připomínající uzavřenou dělovou hlaveň.
Termonukleární jaderná zbraň využívá k uvolnění energie principu jaderné syntézy. Jaderná syntéza je proces, při němž atomová jádra lehkých prvků spojují a tvoří jádro těžšího prvku. Pro iniciaci jaderné syntézy se využívá štěpné řetězové reakce“. Více viz Středa, L. Technické aspekty soudobého terorismu. Praha: Informační středisko pro otázky boje proti terorismu, 2005, s. 8–9.
18
operací. Z těchto důvodů je takovýto způsob teroristického útoku v současné době
nejméně pravděpodobný.
Z důvodu obrovského ničivého potenciálu je problematika jaderných zbraní
upravena několika mezinárodními smlouvami: První důležitou smlouvou je tzv. NPT
(Nuclear Non-Proliferation Treaty), jež byla podepsána již v roce 1968 a dnes má
již 191 signatářů. Hlavními myšlenkami této smlouvy jsou nerozšiřování, odzbrojení
a využití jaderné energie pro mírové účely. Ukazuje se, že hlavním nedostatkem
NPT je její omezená účinnost. Druhou neméně významnou smlouvou je tzv. CTBT
(Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty), jež byla podepsána v roce 1996 a svým
obsahem navazuje na podobnou smlouvu PTBT (Partial Test Ban Treaty) z roku
1963. Jejím hlavním mottem je zabránit signatářům provádět pokusné jaderné
výbuchy (na rozdíl od původní smlouvy) kdekoliv na světě. Hlavním problémem
zůstává, že ji dosud nepodepsali či neratifikovali někteří významní hráči ve
světovém jaderném ringu.
b) Radiologické zbraně
Radiologickými zbraněmi jsou zbraně, které využívají škodlivé účinky ionizujícího
záření. Charakteristickým prvkem těchto druhů zbraní je jejich jednoduchost, což
sice na jednu stranu snižuje jejich účinnost, ale na druhou stranu zvyšuje jejich
dostupnost. Jejich výroba a použití nejsou ošetřeny žádnou dohodou a z
vojenského hlediska prakticky postrádají význam. Z hlediska použité technologie se
jedná většinou o tzv. špinavé bomby, jež se skládají z běžné konvenční trhaviny
(velmi populární je např. český semtex), kterážto funguje jako iniciátor a určitého
množství radiologického materiálu. Výraznou pomoc při kontrole nezbytné
k předcházení a odhalování krádeží takového materiálu poskytuje Mezinárodní
agentura pro atomovou energii (IAEA). V roce 1979 byla pro účely zacházení
s jadernými materiály uzavřena Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (více
viz níže). Po 11. září 2001 schválila IAEA Akční plán pro boj s jaderným terorismem
k fyzické ochraně jaderných zařízení.
V roce 1998 byl funkční radiologický systém nalezen v jednom z moskevských
parků, kde byl podle ruských vládních zdrojů nastražen čečenskými teroristy. K
iniciaci naštěstí nedošlo.
c) Chemické zbraně
Přímé použití chemických zbraní spolu se zneužitím běžně průmyslově vyráběných
toxických chemikálií a útokem na chemická zařízení představuje tři pilíře
19
chemického terorismu. Dle Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a
použití chemických zbraní a o jejich zničení (přijaté roku 1993) se chemickými
zbraněmi rozumějí: „toxické chemické látky a jejich prekursory s výjimkou těch,
které jsou určeny pro účely nezakázané…“ (čl. II odst. 1 písm. a)); „munice a
prostředky speciálně určené k usmrcení nebo způsobení jiné újmy na zdraví
prostřednictvím toxických vlastností toxických chemických látek…, které by se
uvolnily v důsledku použití této munice a prostředků“ (písm. b)); „a libovolné
zařízení speciálně určené k přímému použití v návaznosti na použití munice a
prostředků uvedených pod písmenem b“ (písm. c))18. Chemické látky se mohou
vyskytovat ve všech třech skupenstvích. Řadíme sem např. fosgen, kyanovodík,
yperit, tabun, sarin, látku VX a další. Jejich využití není limitováno pouze na lidské
organismy, ale také na ničení vegetace, zvířat či jiných přírodních zdrojů, které jsou
v dané oblasti nezbytné pro fungující život tamější lidské populace. Nejrozsáhlejším
chemickým útokem, který byl dosud proveden je útok japonské sekty Óm šinrikjó.
Došlo k němu dne 20. března 1995 ráno v tokijském metru, kdy příslušníci sekty
použili celkově asi 7,5 litru 30 % sarinu. 12 lidí zemřelo a dalších 5500 bylo plynem
zasaženo. Velká část zasažených měla příznaky těžké otravy. Situace byla natolik
vážná, že kromě policejních jednotek, záchranářů a zdravotníků musela být
povolána též chemická jednotka japonské armády.
d) Biologické zbraně
Biologické zbraně bývají často označovány jako „jaderné zbraně chudých“. Ač to
zní velmi nepravděpodobně, je ono pojmenování naprosto trefné, neboť dostupnost
biologických zbraní je až neskutečná. Bylo spočítáno, že náklady na zamoření
jednoho kilometru čtverečního pomocí biologické nákazy činí asi jeden dolar,
kdežto např. u chemických zbraní se ve stejném případě pohybujeme v řádech
stovek tisíc dolarů19. První stopy použití biologických látek proti nepříteli byly
zaznamenány již ve Starověku20. Ve dvacátém století byly tyto látky použity téměř
ve všech válečných konfliktech, i když ve velmi omezeném množství. Z druhé
18 Bílková, V. Vybrané právní otázky prevence a represe chemického terorismu. Trestněprávní revue, 2005, č. 5, s. 123.
Mimo výše uvedené Úmluvy upravuje problematiku chemických zbraní ještě Úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, jež byla přijata na půdě OSN v roce 1997.
19 V teorii se jako biologické zbraně označují choroboplodné organismy (někdy i jejich jedovaté produkty), jež jsou schopné vyvolat masové infekční onemocnění nebo otravu lidí, popř. zvířat nebo rostlin. Jestliže mají být pro lidskou populaci nebezpečné, musí mít schopnost pronikat do lidského organismu, tam se množit a popřípadě se šířit i na další osoby. Dalšími požadavky jsou snadná dostupnost, levná výroba, bezpečné skladování a šíření.
20 Již v šestém století před naším letopočtem nechal athénský vůdce Solón otrávit nepřátelské studny při obléhání Krissy.
20
světové války zde můžeme zmínit taktické použití morem nakažených blech
v Mandžusku, jež byly použity japonskými jednotkami vůči tamějším čínským
vesnicím. Hlavní rozvoj je však datován až do období tzv. bipolarismu, kdy
především Sovětský svaz vyvíjel obrovské množství virů a bakterií. Toto množství
mohlo za optimálních podmínek ne jednou, ale několikrát zabít celou světovou
populaci. Ve speciálních laboratořích byly produkovány tuny geneticky
vyšlechtěných nemocí, jako je mor, pravé neštovice, tularemie, ebola, antrax, žlutá
zimnice a mnohých jiných. Účinnost těchto látek je závislá především na jejich
patogenitě, vnějších a vnitřních podmínkách a především na schopnosti množení
se na napadeném organismu21. Již v roce 1972 byla přijata Úmluva o zákazu
vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických a toxických zbraní a o jejich
zničení. Přes všechna pozitiva, jež přinesla, nedisponuje dodnes žádným
kontrolním mechanismem.
� Informační terorismus
Pokud nahlédneme pod pokličku informačního terorismu, tak zjistíme, že se sice jedná
o relativně novou formu nekonvenčního terorismu, jehož hrozba ale strmě stoupá spolu
se světovou globalizací a s rozvojem informačních technologií. Z pohledu vojensko-
politického bývá považován za důležitou odnož informační války, neboť na rozdíl od
klasického terorismu využívá k dosažení stejného výsledku mnohem sofistikovanější
prostředky jako např. digitální informační systémy, sdělovací prostředky či jejich
jednotlivé komponenty. Prostřednictvím těchto prostředků dosahuje atmosféry strachu
bez použití násilí proti lidským cílům.
Informační technologie se těší velké oblibě teroristů, neboť jim umožňují s minimální
dávkou rizika napadnout před zraky veřejnosti informační zdroje a informační systémy.
Dokonce to došlo již tak daleko, že teroristé plánují své útoky tak, aby byly zajímavé
pro masmédia a s jejich pomocí, posléze dosahují svých politických cílů.
Zacílení se na informační systémy se jeví pro teroristy jako velmi efektivní i po stránce
finančních nákladů na danou akci, neboť s vybavením, jehož hodnota se řádově
21 Asi nejvíce „populární“ nemocí, na jejímž využití se v SSSR pracovalo, byl mor. Způsobuje jej bakterie Yersinia pestis, jež způsobuje dva druhy moru a sice dýmějový a plicní. Výhodou moru je, že se výborně šíří vzduchem a bez antibiotik způsobuje téměř stoprocentní úmrtnost. Pokud je však včas zachycen, lze jej úspěšně léčit. Je pochopitelné, že s tímto stavem se tamější vojenské kruhy nehodlaly smířit, a proto dostali sovětští vědci jednoznačné zadání vytvořit účinnější formu moru. Následné úsilí vědců bylo korunováno úspěchem, neboť se jim podařilo vytvořit tzv. supermor, tj. formu moru, jež je odolná vůči všem známým léčivům. Vpravdě děsivá představa.
21
pohybuje v tisících dolarů, jsou schopni napáchat mnohamilionové či dokonce
miliardové škody (v dolarech)22. Svým jednáním mohou dosáhnout kolapsu obrovských
mocenských, finančních nebo průmyslových struktur, což je samozřejmě jejich cílem.
Pokud mluvíme o výše uvedené oblasti terorismu, nelze se nezmínit o jeho
nejnovějším druhu, který v sobě skrývá obrovský potenciál, a to o kyberterorismu.
Oficiální definice kyberterorismu vyřčená D. E. Denningem zní následovně:
„Kyberterorismus je konvergencí terorismu a kyberprostoru obecně chápaný jako
nezákonný útok nebo nebezpečí útoku proti počítačům, počítačovým sítím a
informacím v nich skladovaným v případě, že útok je konán za účelem zastrašit nebo
donutit vládu nebo obyvatele k podporování sociálních nebo politických cílů“23. Ač se to
tak na první pohled nezdá, je výše uvedená definice značně zavádějící, neboť chápe
jako akty kyberterorismu akty, které jsou zaměřeny proti tzv. kritické infrastruktuře
s cílem dosáhnout informační nadvlády. Opak je však pravdou, neboť většina útoků,
která se na internetu odehrává, je směřována vůči funkci určité služby, nikoliv vůči
nějaké konkrétní firmě či vládě.
Kyberterorismus můžeme dle jeho působení rozdělit do dvou směrů, přičemž první
z nich je čistě propagandistický a charakterizuje ho negativní či odmítavá reakce na
národní či mezinárodní politickou situaci. Druhý, mnohem závažnější, spočívá
v přímém napadání konkrétních sítí a likvidaci síťových služeb. Ve své snaze sice
útočník zlikviduje i svůj operační prostor, avšak i přes toto negativum dosáhne svého
hlavního cíle, jímž je nadvláda nad cíleným kyberprostorem. Protivník bude zmaten a
dezorientován, což ho učiní ještě zranitelnějším vůči dalším útokům.
Teroristé využívají informační sítě na několika úrovních:
První úrovní je tzv. vnitřní řízení, kdy teroristická skupina využívá informační
technologie pouze k řízení svých lidských zdrojů, které má rozptýleny po celém světě.
Hojně využívaná je metoda tzv. steganografie (ukrývání textu do obrázků) sloužící
k předávání úkolů mezi jednotlivými částmi teroristické organizace.
Druhou úroveň představuje tzv. lokální kyberútok, jenž spočívá v zaměření se na
konkrétní službu či technologii. Úroveň nebezpečnosti je velmi rozdílná a záleží na
22 Říká se, že stovka specialistů za třicet milionů dolarů poškodí americkou infrastrukturu tak, že si její plná obnova může vyžádat roky.
23 Janoušek, M. Kyberterorismus: terorismus informační společnosti. Obrana a strategie, 2006, č. 2, s. 60.
22
mnoha faktorech. Jedním z nejdůležitějších je množství internetových specialistů
v řadách skupiny, kteří mají potřebné zkušenosti a znalosti z oblasti bezpečnosti
počítačových sítí.
Třetí a nejnebezpečnější úroveň představuje tzv. souběžný útok, jehož cílem je
napadnout protivníka souběžně na několika úrovních. Kyberútok zde hraje pouze roli
podpůrnou a je pouze jakousi přípravou k dezorientaci a likvidaci protivníka, kterou ve
stejném čase uskuteční jiní.
Programové prostředky využívané při těchto útocích se nazývají termínem „malware“.
Malware se dále dělí na počítačové viry, trojské koně, adware a spyware.
� Adware – speciální programové vybavení sloužící k podpoře úmyslného získání
a odposlechu informací z jednotlivých koncových stanic počítačové sítě (např.
odposlech přihlašovacích údajů k různým internetovým službám, apod.).
� Spyware – speciální softwarové vybavení sloužící k utajenému odeslání údajů o
uživateli. Metoda vznikla jako podpora cílené reklamy, ale v současné době již
svou prvotní funkci výrazně překročila.
� Počítačové viry – speciální programové vybavení, které má za cíl likvidaci
konkrétní služby či funkce jednotlivých prostředků počítačové sítě.
� Trojské koně – specifická skupina počítačových virů, které se navenek
prezentují jinou funkcí, než doopravdy realizují. Většinou se jedná o jakési
ukryté viry, které při splnění konkrétní podmínky (konkrétní datum, spuštění
konkrétních aplikaci či služeb, apod.) spustí své „skryté“ funkce24.
Mezi nejzásadnější jevy, o jejichž spuštění či vykonání se výše uvedené programy
snaží, patří krádeže dat a informací, zničení informací, destabilizace systému či
blokování místa.
Můžeme se ptát, proč se špičkoví odborníci propůjčují k podobným praktikám.
Odpověď není zdaleka tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Pohybuje se mezi
získáním finančního ohodnocení, přes slávu, publicitu a uznání až po pomstu konkrétní
skupině lidí či instituci.
24 Janoušek, M. Kyberterorismus: terorismus informační společnosti. Obrana a strategie. 2006, č. 2, s. 62.
23
Dle mého názoru stojíme na prahu století, v němž právě kyberterorismus bude hrát
jednu z nejvýznamnějších rolí, neboť v éře globalizace se na tomto poli otevírá
teroristům obrovský prostor.
� Psychologický terorismus
Pokud bychom si chtěli definovat psychologický terorismus, tak lze říci, že jde o
plánované použití propagandy v době míru, jejímž účelem je především ovlivnění
názorů, emocí, postojů a chování jednotlivců či skupin tak, aby se svým jednáním
zapojily do ohrožování bezpečnosti a ústavních základů státu. Psychologický
terorismus má velmi úzkou souvislost s pojmem psychologická válka. Rozdíl spočívá
v tom, že psychologická válka je vedena v období válečném (případně předválečném)
a je směřována proti nepřátelskému lidskému potenciálu, u něhož se snaží dosáhnout
změny názorů, postojů a chování, čímž by došlo k paralyzování vůle protivníka a
civilního obyvatelstva k boji. Alfou a omegou úspěchu v psychologické válce či
terorismu je současné vedení informační války či terorismu. Jedná se o spojené světy,
přičemž jeden bez druhého nemůže fungovat.
Základním prvkem obou výše uvedených institutů je tzv. psychologická operace
spočívající v uskutečňování určité činnosti zaměřené proti nepřátelské, neutrální i
přátelské veřejnosti, u níž je snaha dosáhnout změny jejích postojů a následného
dosažení svých vlastních cílů. Vedení psychologické operace vyžaduje značné nároky
v oblasti lidských zdrojů. Jedná se především o hluboké speciální znalosti či zkušenosti
a náročné plánování.
Psychologická operace je tedy založena na cílevědomém využití již existující, či uměle
vytvořené situace, ve které je cílová skupina (veřejnost) účelově informována
prostřednictvím sdělovacích prostředků s cílem vyvolat u ní požadovaný typ chování.
„K tomuto účelu jsou používány tzv. psychologické manipulace, tzn. účelové postupy,
jejichž cílem je vložení cílevědomě vybraných či upravených informací do vědomí
člověka či skupiny lidí, s cílem docílit jejich indoktrinaci (změnu postojů)“25. Základem
úspěšné indoktrinace je vytvoření emocionálně vypjaté situace, což v oblasti terorismu
znamená rozvinutí frustrace a deprivace, která souvisí s použitím různých forem násilí.
Lidé jsou v těchto situacích vystaveni extrémnímu tlaku, který ohrožuje jejich základní
hodnoty, a proto se u nich projevuje zvýšená tendence k nekritickému přijímání
25 Brzybohatý, M. Současné vývojové trendy terorismu a vybrané pedagogické problémy výcviku speciálních jednotek. Praha: Policejní akademie ČR, 2001, s. 19.
24
vnějších informací, což u nich následně vyvolá iracionální změnu chování.
Psychologické manipulace nabývají různých podob a ne vždy jsou spojeny pouze
s negativními jevy. S pozitivními formami se setkáváme prakticky denně ve formě
různých reklamních kampaní či setkání s druhými lidmi. Mohou mít však mnohem
tvrdší a nebezpečnější formy, jež zahrnují např. tzv. vymývání mozků, které je
s oblibou využíváno různými náboženskými sektami či zpravodajskými službami.
Základním nástrojem psychologického terorismu (války) je propaganda. I když se
názory mezi odborníky různí, můžeme říci, že jde o více či méně sofistikovanou
činnost, která využívá účelově vybraných informací k vyvolání takových forem chování,
které jsou v zájmu propagandisty. Podle obsahu a pravdivosti poskytovaných informací
můžeme propagandu dělit na bílou, šedou a černou. Pro úspěšné vedení propagandy
je typické využívání široké škály masmédií. Propaganda není ideologií, ale pouze
mocným nástrojem k ovlivňování myslí lidí. Sílu propagandy můžeme názorně
demonstrovat na příkladech z nedávné minulosti, kdy televizní záběry a novinové
články dokázaly v relativně krátké době ovlivnit veřejné mínění v západoevropských
zemích a USA natolik, že je donutily stáhnout vojenské síly z Libanonu či ze
somálského Mogadiša a přehodnotit jejich vojenské, diplomatické a politické aktivity
v krizových regionech. Stejné mechanismy můžeme zaznamenat též v průběhu
současného iráckého konfliktu, kdy ukázky z bojiště, které přinášejí světová média,
mají velký vliv na volební výsledky v zúčastněných zemích. Na vlastní kůži to pocítila
např. vládnoucí strana ve Španělsku.
Terorismus propagandu využívá, je s ní bezprostředně spojen a je na ní existenčně
závislý. Bez nadsázky lze tvrdit, že terorismus bez propagandy by nebyl terorismem
tak, jak ho dnes známe, neboť jeho hlavní rozměr vytváří právě propagandistická
kampaň, která se odehrává v různých světových médiích. Terorismus bez propagandy
by byl jako mlýn bez vody; šlo by pouze o lokální teroristické útoky, které by neměly
celosvětovou odezvu.
2.4 Motivy teroristických útoků
V nejširším slova smyslu pojem motiv, motivace, vyjadřuje příčiny určitého konkrétního,
cíleného chování, jež je vedeno k dosažení určitého cíle nebo uspokojení určité
potřeby. Paleta motivů jedinců, kteří kladou a konstruují výbušné systémy je velmi
barevná a jen stěží ji lze celou obsáhnout. Předem proto upozorňuji, že na
25
následujícím dělení se sice shoduje více autorů, ale i tak ho musíme považovat pouze
za orientační.
Ideologie
Jednoznačně se jedná o nejnebezpečnější motivaci teroristických útoků. Typickým
jevem je velmi široký okruh pachatelů, jejichž politická orientace zabírá prakticky celé
politické spektrum. Útočníci jsou většinou považováni za profesionály, kteří se profilují
určitou extrémní politickou, rasovou, etnickou nebo náboženskou orientací. Útok může
být gestem protestu, může být taktéž zaměřen na likvidaci politické opozice, nebo jeho
význam má být pouze symbolický. Následky těchto útoků bývají většinou nejtragičtější.
Experiment
Experimentování je všeobecně nejvíce rozšířeno mezi mladou populací. Nejinak tomu
bude i v tomto případě. Experiment je rozšířen především mezi mladými delikventy
toužícími po rozruchu. Jsou to právě oni, kdo je nejvíce zvědav na funkci a účinek
zařízení, které pro svůj útok sestrojili nebo použili. Tyto experimentátory většinou
řadíme do kategorie amatérů.
Vandalismus
Podstatou vandalismu je ničení a následné opojení z něho. Vidíme zde touhu po
všeobecném ničení, jejíž základ můžeme označit až za patologický. Iniciačními faktory
jsou většinou drogy nebo alkohol. Stejně jako v předešlém případě můžeme útočníky
opět hledat převážně mezi mladistvými a jejich počínání lze ve většině případů taktéž
označit jako amatérské.
Zisk
Útoky vedené snahou dosáhnout zisku nebo jiné výhody většinou souvisí s některou
z forem organizovaného zločinu. Nezřídka je do celé operace zapojena domácí či
cizojazyčná mafie. Snahou výše uvedených struktur může být dosažení značných
finančních prostředků vydíráním nebo odstranit konkurenci v některé z oblastí jejího
zájmu nebo získat co nejvýznamnější postavení na daném území.
26
Afekt
Velmi zřídka se vyskytující motiv, jenž se velmi přibližuje hranicím psychopatologie.
Typickým startérem podobných jevů je útočníkova neřešitelná životní situace, pocit
absolutní frustrace, stres atd. V největší míře jde o zklamání v mezilidských vztazích
především milostného charakteru.
Získat uznání
Snaha získat uznání úzce souvisí s některými dalšími motivačními faktory. Můžeme ho
směle přirovnat k pyromanii. První způsob spočívá v tom, že útočník připraví na
vytypovaném místě výbušný systém, který později sám objeví a očekává projevy slávy,
uznání. Stane se z něj hrdina, kterého jeho jednání zcela naplňuje. Nebezpečí
podobných postupů spočívá v tom, že nález výbušniny v 99 % případů vyvolá paniku,
jež vede ke zcela nepředvídatelnému chování přítomných osob. Druhá, mnohem
nebezpečnější situace nastane v případě, kdy pachatel ve snaze dosáhnout uznání
provede dobře promyšlený a naplánovaný teroristický čin, jehož důsledkem jsou
rozsáhlé materiální škody a velké množství lidských obětí.
2.5 Formy teroristických útoků
Bombový útok
Představuje nejběžnější typ teroristického útoku, neboť materiály pro výrobu
výbušného zařízení jsou snadno dostupné, a jeho použití umožňuje provést úspěšnou
akci s velmi malou pravděpodobností odhalení. Ze všech teroristických útoků, které
byly za uplynulých 20 let provedeny, jich plných 70 % spadá právě na bombové.
Z taktického hlediska je možné dělit bombové útoky do čtyř kategorií:
� Útoky proti osobám
Nástražné výbušné systému jsou umisťovány do předem vytypovaných lokalit
s vysokou koncentrací lidí, což zajišťuje v případě výbuchu zabití a zranění velkého
počtu lidí. Podobný čin vždy otřese velkou částí veřejnosti a stane se vděčným
tématem pro sdělovací prostředky. Konkrétním uložištěm mohou být zaparkované
automobily, odpadkové koše, pouliční stánky apod. Zpravidla bývají odpáleny
v okamžiku, kdy zasáhnou co největší množství účastníků.
27
Další způsob je použití bomby vůči konkrétní oběti. Bývají jí většinou lidé veřejnosti
dobře známí, často zastávající vysoké posty ve vládě, v oblasti státní správy, průmyslu
či finančnictví.
� Útoky proti symbolickým cílům
Tato forma útoků zaměřena proti cílům symbolizujícím konkrétní zemi. Síla a míra
ničivých následků není v tomto případě rozhodující. Cíl teroristické skupiny je zde
jednoznačný; je jím většinou upozornění nebo varování před mnohem horším útokem.
Skupina se chce svým činem zviditelnit, zvýšit svoji vážnost. Již samotný fakt, že
provedený útok byl úspěšný, vyvolává značné pozdvižení v mezinárodním i
vnitrostátním měřítku. Může být, a většinou také je, vykládán jako urážka státu nebo
národa, jehož se to týká. Učebnicovým příkladem, který je hodno v této souvislosti
uvést, je útok na WTC v New Yorku; teroristé zasáhli nejen jeden z nejvýznamnějších
symbolů USA, ale též jeden ze symbolů tzv. bohatého severu. Dalo by se říci, že šlo o
šestihvězdičkový útok na pomyslné pětihvězdičkové stupnici.
� Útoky proti významným cílům
Jsou vedeny na základě pečlivého plánování a výběru konkrétních objektů, přičemž
největší důraz není kladen na samotný cíl ataku, ale na důsledky, které jeho vyřazení
nebo napadení může přinést. Mezi prvními na pomyslném žebříčku jsou strategická
průmyslová centra, elektrárny, vládní budovy nebo osoby na klíčových postech. Na
světě existuje několik málo míst, při jejichž tzv. vyřazení z provozu by došlo k postupné
destrukci světové ekonomiky. Může se jednat o některý ze strategických průlivů (např.
Sundský průliv, úžina Lombok), jimiž probíhají strategické tepny pro dopravu surovin
do nejvyspělejších států světa. Jejich zablokování by mělo nedozírné následky.
I když se budu opakovat, tak i zde musím zmínit teroristický útok na WTC, který nebyl
veden pouze symbolikou, ale také obrovským významem „dvojčat“ v ekonomickém
světě.
� Série útoků
Série bombových útoků využívají teroristé především k upozornění na některé své
speciální cíle, jimiž typicky může být snaha o propuštění svých uvězněných
spolubojovníků. Je pravděpodobné, že svým počínáním sledují nejméně dva cíle.
Prvním z nich je skutečná snaha o vyvolání situace, která by vyústila k propuštění
uvězněných teroristů, druhým upozornit a propagovat tímto způsobem své cíle a
28
ideologie. Série bombových útoků nemusí být bezpodmínečně prováděna v zemi, na
kterou je zaměřena. Příkladem může být série bombových útoků provedených v USA
s cílem tzv. „zatlačit“ na propuštění vězněného černošského vůdce Nelsona Mandely
v JAR.
Zadržení rukojmí, únosy
Velmi elegantní způsob, kdy teroristé mají v rukou prakticky všechny trumfy. Těmito
trumfy jsou bohužel většinou nezúčastnění civilisté, jichž teroristé používají jako nástroj
nátlaku na vládu při jednání či k vyvolání jednání. Profesionální zločinci mohou použít
rukojmí jako svoji pojistku pro zajištění ústupové cesty a psychicky narušení lidé jako
formu protestu. Velmi častým, ne-li vůbec nejčastějším, důvodem pro podobné akce je
získání finančních prostředků ve formě výkupného, jež jsou následně použity
k financování dalších operací.
Naskýtá také jednu z možností pro disidenty nebo zločince, jak se dostat z dané země
na svobodu. Únosy však provádějí i tzv. „obyčejní lidé“. Jde např. o zklamané milence,
osoby, jimž bylo při rozvodu odebráno dítě, lidé propuštění ze zaměstnání atd.
Žhářství
Je nejpopulárnější formou mezi teroristy. Různé zápalné prostředky jsou teroristou
přinášeny často v krabičce od cigaret nebo v pouzdru na kazetový magnetofon.
„Pachatel je tak může snadno schovat a přitom i přes nepatrné rozměry je efekt velmi
výrazný. Stejně jako u bomb jsou prostředky k založení požáru velmi levné a
jednoduché“26.
Zastrašování a hrozby
Akce využívající násilí nebo destrukcí nejsou zdaleka jedinou účinnou zbraní teroristů.
Vyhrožování použitím násilí se ukazuje stejně účinné jako násilí samotné. Záleží pouze
na fantazii teroristů, pro kterou z mnoha možností se v dané situaci rozhodnou.
Vydírání
Jen málokterá forma terorismu je tak dokonale prorostlá se světem organizovaného
zločinu jako právě vydírání. Vymáhání peněz se zbraní v ruce nebo vynucené
26 Chmelík, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde Praha, 2001, s. 29.
29
poskytování ochrany, to jsou metody, které jsou velmi oblíbené a časté při získávání
prostředků ze strany teroristických organizací, ale i profesionálních zločinců. Linie mezi
těmito dvěma světy je zde narýsována velmi nezřetelně. Často až po dlouhém
vyšetřování vyjde najevo, zda se jednalo o teroristu s politickou motivací, nebo o
profesionálního zločince. Velmi často se stává, že mnoho kriminálních zločinců se stalo
teroristy, ale ještě více teroristů se stalo zločinci.
Jestliže bychom chtěli hovořit o zdrojích těchto prostředků, tak bychom asi popsali
velké množství papíru, neboť teroristé využívají prakticky jakýkoli zdroj financí. Může
se jednat např. o proprané dolary z drog, ropy, nebo jiné komodity; velkým byznysem
jsou taktéž podvody s kreditními kartami a samozřejmě také krádeže.
Sabotáže a rozvratné operace
Sabotáže a rozvratné akce nemusí být vždy prezentovány jako teroristické, neboť jejich
zaměření může být různorodé. Samotné provedení podobných akcí zajišťují většinou
členové spřátelených nebo sympatizujících skupin, jen velmi zřídka se do nich zapojují
i kmenoví členové teroristické skupiny. Sabotáže jsou zaměřeny i proti soukromému
majetku s cílem vyvolat strach, nejistotu a kolaps v určitých klíčových lokalitách.
Rozvratnými operacemi nazýváme soustavné pokusy o narušení a rozbití stávajícího
společenského systému. Smyslem rozvratných operací je dokázat, že stávající systém
nefunguje a že je třeba jej změnit.
Vraždy významných osob
Vraždy jsou formou násilí, která není pro teroristy zcela typická, ale pokud je použita,
pak se stává v jejich rukou zbraní velmi účinnou. Oběti se většinou rekrutují z řad osob
zastávajících významné společenské postavení. „Podmínkou je, aby potencionální
oběti byly dostatečně známé, což v případě jejich napadení zajistí širokou publicitu a
pozornost veřejnosti“27. Z hlediska technického hovoříme o dvou variantách útoku,
přičemž rozhodujícím kritériem pro jejich odlišení je vzdálenost, na kterou byl útok
veden.
Za krátkou vzdálenost je považována vzdálenost 6 až 8 metrů, přičemž pro tento útok
není třeba ze strany útočníka žádná mimořádná dovednost, neboť se používá krátkých
27 Brzybohatý, M. Terorismus I. Praha: Police History, 1999, s. 40.
30
palných i chladných zbraní. Je využíváno momentu překvapení, přičemž možnosti
úniku jsou minimální.
Naproti tomu útok na dlouhou vzdálenost obnáší mnohem náročnější přípravu
spočívající v opatření potřebných zbraní či zbraňových systémů, které jsou dostatečně
výkonné pro danou akci. Každému útoku předchází velmi rozsáhlá zpravodajská
činnost.
31
3 Financování terorismu
Problematika financování terorismu je jednou z nejzásadnějších problematik týkajících
se terorismu vůbec. Jak se říká: „peníze hýbou světem“, což v případě terorismu platí
dvojnásob. Veškeré aktivity počínaje dopravou osob na místo teroristického útoku, přes
zajištění stravy, ubytování až třeba po získání zbraní nebo surovin na jejich výrobu; to
vše stojí určité finanční prostředky, které je nutno zajistit, získat, ukrást…
V následujících řádcích se proto alespoň trochu pokusím nastínit danou problematiku;
předesílám, že výčet finančních zdrojů terorismu bude pouze příkladný, neboť materie
je značně obsáhlá.
3.1 Finanční zdroje terorismu
Peněžní příspěvky od imigrantů
Důležitou položkou na seznamu příjmů nejrůznějších teroristických organizací tvoří
příspěvky krajanů žijících v zahraničí, jež jsou zasílány buď přímo na účet organizace
nebo ad hoc instituci, jež byla pro daný účel vytvořena. Asi nejdále se v tomto směru
dostala OOP, jež uvalila na příjmy Palestinců žijící mimo území Palestiny daň ve výši
5 %. Tyto příspěvky sice tvoří značný zdroj valut, ale ne vždy jde pouze o peníze.
Vidíme případy, kdy příspěvky jsou plněny tzv. v naturáliích, tj. konkrétně ve zbraních,
neprůstřelných vestách, zařízeních pro noční vidění a podobných velmi žádaných
produktech. Technicky vzato nejsou výše uvedené příspěvky vždy ilegální, neboť i zde
se uplatní pravidlo: „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. Např. v USA není
zakázáno, aby lidé vybírali příspěvky pro rebelské organizace, skupiny nebo armády
pod podmínkou, že se nenacházejí na aktuálním seznamu teroristických skupin nebo
organizací vydávaném ministerstvem zahraničních věcí USA28.
Charitativní organizace
Dalším nezanedbatelným zdrojem valut jsou charitativní organizace, jež především
v islámském světě představují finanční toky, jimiž proudí do islamistické sítě peněžní
prostředky v řádech miliard dolarů. „Lze rozumně předpokládat, že značná část
28 Tento seznam se neustále mění a vyvíjí. Stává se, že některé organizace jsou odebrány, aby byly
v budoucnosti opět přidány. Poslední revize byla provedena 8.4. 2008 a aktuální počet teroristických organizací se zastavil na čísle 44. Dostupné z www.state.gov/s/ct/rls/fs/08/103392.htm.
Podrobněji viz kapitola 3.
32
charitativních finančních prostředků funguje jako jakýsi mezinárodní finanční fond,
jehož lze využít, kdykoli to nějaká ozbrojená skupina v muslimském světě potřebuje“29.
Charitativní organizace jsou zapojeny do řady projektů od výstavby mešit a madres až
po nákup zbraní a financování teroristických útoků. Pro islámské charity napojené na
teroristické skupiny je symbióza humanitární pomoci a ilegální činnosti typická. Např.
saudská charitativní organizace Muwafaq, otevřeně podporovaná Usámou bin
Ládinem, organizovala v Bosně kurzy arabštiny, počítačové techniky a koránu; na
druhé straně podle informací tajných služeb podporovala muslimské ozbrojené skupiny
působící v Bosně a Albánii.
Tajná a otevřená zahraniční pomoc a „převody“ majetku
Dnes již hraje přímé sponzorování ze strany některého bohatého státu velmi malou roli
v celkových příjmech teroristických organizací. Mnohem běžnější a větší roli hrají
převody majetku, které jsou velmi lukrativním zdrojem příjmů. Můžeme jej definovat
jako přerozdělování externí pomoci nebo stávajícího majetku ve prospěch ozbrojených
skupin. Asi nejznámějším programem, který byl z velké míry zneužíván pro jiné účely,
byl irácký program Ropa za potraviny, kterým se snažila OSN pomoci iráckému lidu.
Cílem programu, který byl zahájen v prosinci 1996, bylo umožnit Iráku prodávat, i přes
embargo Rady bezpečnosti, ropu a za utržené prostředky nakupovat a distribuovat pod
dohledem OSN humanitární potřeby pro obyvatelstvo. V rámci realizace programu byly
sjednány obchody ve výši několika miliard dolarů.
K dalším běžným formám „převodů“ majetku patří např. vybírání celních poplatků nebo
silničních daní za průjezd územími virtuálních států, jež ovládá ta či ona teroristická
organizace.
Únosy
Únosy zahraničních turistů, pracovníků či diplomatů jsou velmi výnosným zdrojem
příjmů za předpokladu, že se platí v tzv. tvrdé měně (většinou v dolarech). Bohužel
hodně často se stává, že lidský život je v očích únosců komodita jako každá druhá, což
znamená, že kdo nabídne větší cenu, ten uneseného získá. Myslím, že nebudu daleko
od pravdy, když takový obchod připodobním k novodobému obchodu s otroky.
Při tomto vpravdě nelidském obchodování s lidskými životy může mít něčí smrt silný
politický podtext. Jeden příklad za všechny… v roce 1998 unesli čečenští rebelové tři
29 Napoleoni, L. Teror s.r.o. přeložil Martínek, J. Praha: Metafora, 2007, s. 300.
33
Brity a jednoho Novozélanďana, kteří pracovali v Čečenské republice pro britskou
telekomunikační společnost. Společnost vyjednala s únosci výkupné ve výši 4 mil.
dolarů, avšak těsně před plánovaným předáním peněz únosci všechny muže popravili.
Při následném zjišťování důvodů tohoto činu vyšlo najevo, že do vyjednávání na
poslední chvíli vstoupil bin Ládin, jenž nabídl únoscům 5,5 mil. dolarů. Dále vyšlo
najevo, že příčinou jeho chování byla skutečnost, že unesení měli dodávat britské
vládě údaje o tamější ekonomické situaci, jež byly životně důležité pro eventuální
investice dalších britských firem na Kavkaze. Hlavy obětí se staly živým důkazem pro
britskou vládu, že s teroristy si nelze zahrávat.
Trestná činnost
Samozřejmě i trestná činnost, realizovaná většinou v zahraničí, je významným zdrojem
financí, neexistuje totiž prakticky žádná byť jen trochu perspektivní finanční metoda,
kterou by teroristé kdekoliv na světě ve větší či menší míře nevyužili. Ve sféře trestné
činnosti dominují především různé druhy krádeží (např. aut, platebních karet, identity).
Velmi rozšířené jsou též podvody s kreditními kartami či fiktivními bankovními účty.
Pašování
Nejsou to podvody ani jiná trestná činnost, ale právě pašování, jež představuje
celosvětově největší příjmy pro teroristické organizace. Kontraband je různorodý,
pašuje se prakticky všechno od cigaret a alkoholu přes textil až po diamanty.
V některých částech světa se jedná o regulérní obchodní odvětví, která dává práci
zdejším chudým obyvatelům. Typickým příkladem byl (a není důvod se domnívat, že
není) Afghánistán. Bylo odhadnuto, že pašování z Afghánistánu do Pákistánu se na
pákistánském importu projevovalo až neuvěřitelnými 80 %, při hodnotě zboží
dosahující téměř 1mld. dolarů. Experti OSN odhadli, že podíl hnutí Talibán na těchto
obchodech činil 36 milionů dolarů.
Zisk zde nemá povahu pouze materiální neboli peněžitou, ale druhou neméně
významnou složkou je ničení infrastruktury tradičních ekonomik, které má za následek
vznik příznivých podmínek pro ekonomiku válečnou.
Možná ještě více znepokojujícím faktem je skutečnost, že pašování je jednou ze
základních metod, jíž používají především drogové kartely k praní peněz. Jde o
nejúčinnější a nejrozsáhlejší systém praní peněz na západní polokouli.
34
Převod tuzemských zdrojů do vlastní kapsy
Teroristické skupiny využívají jakékoli příležitosti k získání financí. Na vnitrostátní
úrovni patří ke zdrojům především rabování, loupeže, vydírání a rozkrádání, tj. činnosti,
jež jsou přímo zacíleny na zdroje tradiční ekonomiky. „Vzhledem ke své povaze
představuje „převod“ tuzemských zdrojů do vlastní kapsy jen omezenou možnost jak
přijít k penězům, což platí zejména o zemích zmítaných občanskou válkou“30. Zemí,
v níž výše uvedená charakteristika platí 100 %, je Súdán. Jde mimo jiné o jednu
z nejchudších zemí světa a o zemi, jež je americkým ministerstvem zahraničí zařazena
na seznam zemí podporujících terorismus. Ve výše uvedené souvislosti se zde nabízí
jeden krásný příklad omezenosti tuzemských zdrojů spočívající v tom, že súdánská
vláda využila tzv. baggarských milic, jež mají své sídlo na severu země, k plenění
vesnic na jihu, kde má své základny Súdánská lidově osvobozenecká armáda. Nijak
lichotivým výsledkem bylo, že na jihu Súdánu vypukl hladomor, neboť milice ve velkém
rozkradly dobytek a místní obyvatelé tak ztratili významný zdroj obživy.
3.2 Hawala
Hawala je slovo arabského původu a znamená důvěru nebo výměnu. Představuje
speciální starodávný systém převodu peněz, vyskytující se mimo bankovní systém,
dodnes využívaný především muslimskými komunitami po celém světě.
Tento systém vznikl před stovkami let z důvodu bezpečného přesunu peněz v jižní Asii,
kdy obchodníci nevozili hotové peníze, aby se nestali terčem zlodějů a lupičů. Podobný
model se vytvořil také v arabském světě podél tzv. Hedvábné stezky, přičemž
vzniknuvší správní centra zde fungují dodnes.
Systém hawaly je prostý, jednoduchý, rychlý a finančně velmi výhodný. Hlavním
prvkem, bez kterého by celá struktura nemohla fungovat, je právě důvěra. Pokud
někdo, typicky příslušník muslimské komunity, chce odeslat určitý obnos peněz tzv. per
hawala, jeho první kroky vedou za některým z členů (makléřů) této uzavřené sítě, jenž
se nazývá hawaladar. Hawaladar přijme hotovost, a spolu se svou ostatní hotovostí ji
má na svém bankovním účtu. Spolupracuje se svými kolegy, obvykle rodinnými
příslušníky, členy klanu nebo přáteli v cílové zemi, kteří vyplatí složenou částku
30 Napoleoni, L. Teror s.r.o. přeložil Martínek, J. Praha: Metafora, 2007, s. 313.
35
sníženou o malý poplatek (většinou 0,5% z transakce) příjemci, který se mu
dohodnutým způsobem prokáže. Protože si hawaladarové vzájemně důvěřují, může
dojít k vyrovnání i mnohem později, třeba klasickým bankovním převodem nebo i
v nepeněžní formě.
Oblíbenost spočívá především v rychlosti transakce, která se pohybuje v řádu hodin,
ve finanční výhodnosti, která o několik řádů převyšuje výhodnost klasického
bankovního systému a v anonymitě, díky níž lze uskutečnit mnoho finančních
transferů, které by oficiálně nebyly možné.
Podle informací světových tajných služeb byl každý velký atentát uskutečněný po
11. září 2001 financován per hawala. Namátkou lze jmenovat pumové útoky na
příměstské vlaky v Madridu, masakr na Bali, útoky v Londýně ale i nejčerstvější útok na
hotel Marriot v pákistánském Islamábádu, při němž zahynulo 53 lidí a dalších 250 bylo
zraněno.
Britská bezpečnostně technická služba MI5 předpokládá, že síť hawalistů na celém
světě čítá více než 10000 osob a dosahuje všude tam, kde se vyskytují muslimské
komunity. Členy mohou být majitelé malých krámků, taxikáři, šéfové velkých firem a
dokonce i imámové (učitelé koránu). Bezpečnost a anonymita je zde na prvním místě,
proto se tajným službám teprve nedávno podařilo zjistit některé informace o činnostech
Usámy bin Ládina, který právě pomocí systému hawala shromáždil od 11. září 2001
miliardy dolarů, které pocházely od drobných muslimských dárců, kteří uposlechli jeho
výzvu ke globálnímu džihádu31.
31 Peněžní částky nashromážděné al-Káidou dosahují astronomických hodnot. Britská tajná služba MI6 vychází z toho, že hawala peníze byly touto teroristickou organizací použity k investicím na globálních burzách, kde došlo k jejich
