2

Mlčeti zlato Slovo redakce

Naši milí čtenáři, dostává se k vám nové číslo Hromosvodu, který můžete vzít ve volných chvílích do ruky a potěšit sebe i jiné např. tím, že pozvete svého ka-maráda na nějakou akci. Ale nepředbíhejme. Co tedy v osmém čísle naleznete:

Duchovní slovo s. Adriany nám přináší světlo a radost do pochmurných pod-zimních dní. Nechte se inspirovat, milí mladí přátelé! Pro inspiraci můžete samo-zřejmě využít i rubriku Informací, která nabízí nejednu zajímavou akci! Pokud jste si ještě nestihli všimnout, blíží se nám doba adventní a po ní Vánoce spojené s oslavou Nového roku. Přemýšlejte, jak, kde a s kým můžete tato období prožít a co je pro to potřeba udělat (už možná nyní).

Rubrika reportáží ani tentokrát nezklame své fanoušky ☺! Příjemné počteníč-ko připravili všichni ti, kteří se odhodlali přispět svojí „troškou do mlýna“ a zaslali do naší redakce článek pro čtenáře našeho časopisu. Děkujeme! Těšíme se na dal-ší. Nebojte se a pište!

P. Jan Balík odpovídá na další otázku ohledně nedávné návštěvy papeže Be-nedikta XVI. v naší republice. Čtěte na str. 12. „Padni, kam padni“ aneb rubrika vzdělávání přináší pokračování promluv Benedikta XVI. na téma Sv. Pavel.

Po ukončeném představení zástupců vikariátu se opět vracíme k vikariátním kaplanům pro mládež a postupně představujeme naše „Benjamínky“ (myšleno ve službě). Tentokrát nám na otázky v portrétech osobností odpovídá P. Miloslav Brhel, kaplan pro mládež vikariátu Pardubice. Příště se můžete těšit na P. Jendu Barborku. Ale to už prozrazujeme moc. Tedy, milí čtenáři, krásný podzim! Aneb jak praví citát na titulní straně: „Smysluplné je vše, co se děje z lásky“.

-čer-

Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................6 Papež a otazníky..............12 Rok sv. Pavla..................13 P. Miloslav Brhel................15

Obsah osmého čísla:

3

Drazí mladí přátelé,

které nosím v srdci a pro které vyprošuji Boží požehnání!

Obracím se k vám teď, v tomto listopadovém a trošku pochmurném čase a chci se spolu s vámi zastavit při událostech, při nichž se zastavují všichni věřící, nebo i lidé jinak věřící – čas dušiček a spíš jemu předcházející svátek Všech sva-tých.

Stereotypně opakujeme ve vyznání víry pravdy, které si neumíme dosti před-stavit, ale jaksi cítíme, že mají v našem životě místo. Možná jsme někdy rozpači-tí, někdy překvapeni životním stylem světců, jakýchsi hrdinů dané doby, dané společnosti. Chvílemi se nám jeví zvláštně, ale pohled zblízka nám dá pochopit, že velikost, pravá velikost jejich života spočívá v tom, že se nebojí, že se nestydí být křesťany naplno – žít z lásky, i když „ti druzí“ jsou sobečtí, vypočítaví; žít obětavě, i když „ti druzí“ jsou poživační a pohodlní; darovat své síly a schopnosti do milosrdné služby potřebným, i když to nepřináší zisk; být milosrdní, i když svět kolem nich má tendenci soudit a ukazovat všechnu špatnost a prolhanost; být ote-vření dialogu a pravdě i když vnímají korupci a nespravedlnost, být schopni lásky v pravdě.

Přeji vám – a dovolte, abych použila slov Jana Pavla II., které adreso-val mládeži v jednom poselství – abyste hlásání Božího Slova, které nepřísluší jenom kněžím a řeholníkům, ale i vám, drazí mladí, přijali za své. Jste povinni mluvit – slovem i skutkem – s odvahou o Kristu ve

vašich rodinách, v místě vašich studií, práce a odpočinku, povzbuzeni nadšením, které naplňovalo apoštoly i ostatní svaté: „Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsem viděli a slyšeli.“ Sk 4,20 Drazí mladí, ani vy nemůžete mlčet; jsou taková místa a situace, ve kterých pouze vy jste schopni zasít sémě Božího Slova.

Přeji vám – podle příkladu svatých – hodně síly a lásky do tak náročného, ale i důležitého poslání. Svět 21. století nepotřebuje tolik intelektuály, jako světce, jako lidi schopné milovat podle příkladu Ježíše Krista! Přeji vám, abyste darovali světu to, po čem nejvíc touží!

V modlitbách vám vyprošuji, abyste mohli prožívat hodnotný život i pravou apoštolskou lásku a horlivost!

s.Adriana, dkl a sestry Vincentky

Duchovní slovo Zuby, nehty

4

Nevíš která bije? Informace, aktuality

Rychnov nad Kněžnou—18. prosince 2009, Vamberk. Kontakt: Johanka Stejska-lová, tel.: 776 713 880, e-mail: anyzka28@seznam.cz.

Hradec Králové—11. prosince 2009, večer mladých, Hradec Králové—Pouchov. Výroba vánočních přáníček do domova důchodců. Kontakt: Anežka Polívková, tel.: 608 433 141, e-mail: agnespv@seznam.cz.

Víkend pro ty, které: zajímá skutečné divadlo; kteří vědí, jak je těžké se někdy rozhodnout a pro ty, které nebaví, když jim výsledná rozhodnutí nutí někdo jiný. Místo: DCŽM Vesmír. Termín: 11. – 13. prosince 2009. Začátek v pátek večeří, závěr nedělním obědem. S sebou: spacák, přezůvky. Doporučený příspěvek: 200Kč/den. Prosím, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, e-mail: dczm.vesmir@atlas.cz, tel.: 494 663 140, www.vesmir.signaly.cz.

Nevíte, jak letos prožít Silvestr? Máme zde nabídku. DCŽM Vesmír otevírá náruč právě pro vás a zve ke společnému ukončení roku 2009 a vstupu no roku 2010! V termínu od 27. prosince do 3. ledna vás čeká pestrý program, na kterém se budete podílet i vy sami: modlitba, zábava, práce, přednášky, setkání se zajíma-vými osobnostmi, navázání nových přátelských vztahů, chvíle legrace i ztišení a snad i kupa sněhu! S sebou: spacák, přezůvky, teplé oblečení. Doporučený pří-spěvek 200Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, e-mail: dczm.vesmir@atlas.cz, tel.: 494 663 140, www.vesmir.signaly.cz.

Komunita Chemin Neuf nabízí mladým lidem od 18-ti do 30-ti let vánoč-ní duchovní obnovu. Začátek 28. 12. v 18:00 hod. Závěr 3. 1. v 15:00 hod. Místo: Tuchoměřice u Prahy. S sebou: bibli, spacák, přezůvky, psací potřeby. Cena: 1800 – 2100Kč. Program: kromě silvestrovské osla-vy v nabídce naleznete: ztišení v modlitbě, práce, přednášky, společné modlitby, rozjímání, duchovní doprovázení, dopolední silencium. Kontakt: Komunita Chemin Neuf, Apolinářská 10, 128 00 Praha 2, tel.: 224 920 598, e-mail: mladez@chemin-neuf.cz

Večery mladých

Workshop divadla fórum

Silvestr na Vesmíru

Jericho – vánoční duchovní obnova

5

Od 27. do 29. listopadu 2009 jste zváni na Adventní víkend ticha. Místo: střeidsko Eljon, Špindlerův Mlýn. Lektor: P. Jiří Šlégr. Adventní čas je plný tajemství a očekávání. Tento víkend se naskytne příležitost vydat se na cestu za tajemstvím, které s sebou přínesl a stále přináší sám Ježíš Kristus. Kontakt: Stře-disko Eljon, tel.: 499 523 852, 732 580 154, e-mail: info@eljon.cz.

Je-li ti nejméně dvacet let, přijmi pozvání na setkání „cetiletých“ na DCŽM Vesmír, které se uskuteční od 4. do 6. prosince 2009. S sebou: spacák, přezův-ky, sportovní oblečení. Doporučený příspěvek 200Kč/den. Prosíme, hlaste se pře-dem na: DCŽM Vesmír, tel.: 494 663 140, e-mail: dczm.vesmir@atlas.cz, www.vesmir.signaly.cz.

Od 29. do 31. ledna 2010 můžete na DCŽM Vesmír prožít pololetní prázdniny. S sebou: spacák, přezůvky. Doporučený příspěvek 200Kč/den. Hlaste se předem. DCŽM Vesmír, tel.: 494 663 140, e-mail: dczm.vesmir@atlas.cz, www.vesmir.signaly.cz.

V neděli 13. prosince 2009 v 16:00 hod. se v kostele Nejsvětější Trojice v Hor-ních Štěpanicích uskuteční adventní benefiční koncert, jehož výtěžek bude ur-čen na financování projektové dokumentace k rekonstrukci farního areálu v Hor-ních Štěpanicích. Na koncertu vystoupí Martin a Radek Matyskovi z Trutnova—varhany a saxofon. Adventní repertoár. Všichni jste srdečně zváni.

Skautské středisko Jilm Jilemnice a Společenství mládeže Vavřineček si Vás dovo-lují pozvat na 7. společenský večer Vavřineček, který se uskuteční v sobotu 6. února 2010 od 19:30 hod. ve Společenském domě Jilm v Jilemnici. K tanci a poslechu zahraje skupina „Tady a odjinud“. Čekají vás opět dvě předtančení od společenství Vavřineček. Bližší informace později na www.spolco.jilemnicko.vavrinecek.cz.

Adventní víkend ticha

Cetiletí

Pololetní prázdniny

Benefiční koncert

Vavřineček

6

B E N E D E T T O !!!

Na 28. 9. 2009 jsme se těšili snad všichni. Někteří proto, že nemusí do práce či do školy, někteří na setkání s příbuznými, na které nezbyl během roku čas. My a s námi 50 000 lidí jsme se však těšili na setkání se Svatým otcem Benediktem XVI. ve Staré Boleslavi.

Stará Boleslav začala jeho návštěvou žít již v neděli večer. Na náměstí se vytvořilo obrovské společenství mladých lidí, kteří chtěli jen jedno: otevřít svá srdce Pánu a z plných plic ho chválit. Díky tomuto se náměstí stalo svědkem nej-různějších setkání, která tuto atmosféru ještě více umocnila.

Během noci probíhala v kostele společná adorace před Nejsvětější Svátostí. Po mnohdy po probdělé noci se Boleslav probouzela do zamlženého, studeného rána. Když ze stanového městečka zmizely stany, všichni jsme se přemístili do sektorů, kde jsme netrpělivě očekávali příjezd Svatého otce. Napětí by se dalo krájet, když Svatý otec vjížděl do Staré Boleslavi a vzdal poctu sv. Václavu v bazilice sv. Václava. Svatého otce uvítal na Proboštské louce jásající dav křičící jednohlasně nejrůznější hesla, která splynula v jedno bouřlivé přivítání.(BENEDETTO!!)☺

Celá bohoslužba se nesla v duchu sjednocené radosti, která nás všechny spo-jovala. Náhle padaly bariéry mezi národy, náhle jsme si rozuměli. Měli jsme totiž společný cíl: chválit a oslavovat Boha.

Po bohoslužbě někteří zůstali ve Staré Boleslavi a užívali si atmosféry Národ-ní pouti. Měli možnost vybrat si z bohatého programu, který se táhnul až do pozd-ních večerních hodin. Ostatní zamířili zpět do svých domovů. Ať to bylo pár kilometrů nebo přes celou republiku, v přeplněných vlacích panova-la přátelská nálada plná zpěvů a úsměvů. Jako jiskry prskavky jsme se rozutekli po celé vlasti, abychom mohli svítit tam, kde je nás třeba.

Musíme souhlasit s jedním pánem, který v jedné venkovní restauraci, když uviděl dav valících se poutníků řekl: „Takových bláznů pohromadě jsem už pěkně dlouho neviděl.“

Ano, neboť jak jednou prohlásil P. Kosovin: „Bůh je do Tebe blázen – vyryl si Tě do dlaní.“ I my bychom měli být blázny do Krista a neustále na něj myslet a chválit ho. ☺

Magdaléna Paclíková a Jitka Pokorná

Co nás nezabije, to nás utuží Reportáže

7

Něco málo o večeru mladých v Častolovicích

V pátek 9. 10. 2009 se uskutečnil další z našich oblíbených večerů mladých. Jako obvykle byl zahájen mší svatou v 17 hodin. Po pěkné bohoslužbě se zúčast-nění přemístili na faru, kde probíhal další program. Sešli jsme se v hojném počtu, takže chvilku trvalo, než si všichni našli místo. Když se tak stalo, přišla část, na kterou byli všichni jistě zvědaví od chvíle, kdy dostali email s pozvánkou. Přišel nás navštívit nyní už bývalý senátor MVDr. František Bartoš.

Vyprávěl nám o svém životě a o politice. Když dohovořil a dozněl potlesk, přišel čas na otázky, z nichž některé byly docela zajímavé. Myslím, že si z tohoto setkání každý něco odnesl a nepochybně to stálo zato. Poté, co dozněly i otázky, přišlo konečně to, na co mnozí dlouho čekali.

Pokud myslíte, že přišel čas na malé občerstvení, uvažujete zcela logicky a samozřejmě správně. (Jídlo bylo umístěno uprostřed místnosti, takže na něj všichni celou dobu viděli a tudíž se na něj jistě tím víc těšili). Když jsme se občer-stvili, vyrazili jsme ven, kde byla zima a hra.

Hra spočívala v tom, že se naše skupina rozdělila na dvě části, a postupně všichni probíhali vytyčenou trať, cílem prokličkovat mezi dřevěnými špalky, a de-setkrát se otočit kolem špalku (později tyčky), který byl umístěn na konci dráhy. Následně, musel hráč opět proběhnout mezi špalky a předat štafetu, což někte-rým dělalo drobné potíže.☺

Na další hru, která byla tak trochu seznamovačkou, se šlo opět dovnitř. Popíšu jí ale jen zjednodušeně. Takže, ze židlí jsme utvo-řili kruh a uprostřed byl jeden člověk, který držel míček, úkolem

bylo vyhodit míček do vzduchu a následně říct jméno někoho, kdo byl přítomen. Jelikož tam sedělo i několik lidí se stejným jménem, byly k vidění opravdu krásné skoky a pády (především od chlapců), dívky k tomu přistupovaly poněkud pomale-ji, ale určitě čistě z bezpečnostních důvodů. Pokud držitel toho jména, které bylo řečeno, míček nechytil, vyměnil se s tím veprostřed, pokud ano, nic se neměnilo. Tato hra byla bohužel poslední.

S radostí můžu konstatovat, že se při žádné z her nikdo vážněji neporanil a tak jsme se mohli v klidu rozejít. Samozřejmě, že jsme se před odjezdem ještě společně pomodlili.

Bylo kolem půl desáté, když jsme se začali rozjíždět domů s vědomím, že se nám večer mladých opět skvěle vydařil. (tímto děkuju všem, kteří to uskutečnili).

Ondra Kotyza

8

Double - vikariátní setkání mládeže Sobota 31. 10. 2009 nebyla jen dnem, kdy nemusíme do školy, (někteří) do

práce, dnem ježdění na chaty a pečení buchet... Pro křesťanské mládežníky to byl také den, ve kterém se na Církevním Gymnáziu v Kutné Hoře konalo velkolepé

a dlouho očekávané vikariátko.

Účastníky byly kutnohorsko-poděbradský a havlíčkobrodský vikariát a nut-no dodat, že účastníků bylo o dost míň, než jich bylo očekáváno. Pro pří-

pravný tým a ty, kteří se již nemohli dočkat, začalo vikariátko už v pátek večer, pro ostatní zhruba kolem půl desáté následujícího dne. V půl desáté tedy bylo modlitbou zahájeno vikariátko a následovalo seznámení se s programem a mezi sebou. Aby seznamování nebylo jen fádní a otřepané „čau, já sem ňákej Pepa Novák támhle ze Srnojed“, na zpestření byly připraveny dvě hry. První byla s koštětem a docela akční, druhá se špejlemi a docela vtipná. Když jsme se vyblb-li a poznali, přišel na řadu další bod programu, a to byl Slovíčko na den, které měl kaplan pardubické farnosti, PhDr. Radek Martinek. Bylo ve smyslu „rozumíš tomu, co čteš“ a bylo velmi zajímavé a obohacující. Po této chvilce duchov-ního vzdělávání byly v programu dalšími „dámami na holení“. Užitečné práce. Spočívalo to v pomoci někde někomu. Byli jsme rozděleni do skupin a vysláni pracovat na různá místa, například na hřbitov, na fa-ru, do sklepa. Toto trvalo slabou hodinku a půl, a poté následoval pro někoho možná nejočekávanější bod celého dne a to byl oběd!!! Byl to výborný guláš od mého táty, který byl tak akorát pro nás (chvála Bohu, že se nás nesešlo těch původně plánovaných padesát hlav, protože by to ani náhodou nevyšlo).

Po tomto skvělém obědě byla lehká siesta. Když skončila, začaly skupinky. Byly to jakési tématické „kroužky“. A že bylo z čeho vybírat! Hudební skupinka, výtvarná, rugby, ... Baroko a Rodinné vztahy bohužel nakonec nebyly. Vidíte, že výběr byl opravdu veliký. Po skupinkách následovala krásná mše v kostele Matky Boží na Náměstí. Jediným zdrojem světla zde byly svíčky a baterky restaurátorů za oknem, takže atmosféra byla úžasná. Po mši odjeli přespolní, kteří tak organi-zátorům lehce zhatili plány. Zbytek se odebral zpět na CiGy, kde proběhla veče-

ře, a vše se schylovalo k závěru vikariátka, což byla noční hra, která byla, troufám si říci, naprosto skvělá a jedinečná!!! Nenapíši sem, v čem spočí-vala, protože ji snad ještě někdy budeme hrát a nemůžeme zkazit hru těm, co ji ještě nehráli - to přece nejde, přátelé! Ale jak se říká, nic není dokonalé, i my jsme nebyli, hru jsme špatně pochopili a nehráli ji úplně

tak, jak se měla. Inu, není každý den posvícení, že?! Ale i tak jsme si ji velmi uži-li. Dovolím si malou zmínku o obrovské práci organizátorů, kteří hru neúnavně celé dva dny připravovali. A vůbec jim patří velký dík za celé vikariátko. Byla to spousta práce a až na menší počet účastníků se setkání vydařilo. Díky!

Petr Grenar

9

Podzimní prázdniny

Na Vesmír jsem přijel v úterý večer. Cesta byla bezproblémová, až na tmu, která mě doprovázela cestou od autobusu. Po srdečném přivítání jsem se ubytoval na chatce a po úspěšném vybalení jsem se zúčastnil mše v krbové místnosti. Následovala volná zábava, která trvala až do půlnoci.

Následující den jsme společně začali snídaní v osm hodin. Po krátkém Slovu na den proběhla dopolení hra. Spočívala v tom, že jsme byli rozděleni do skupin a každá skupina šla svou vyznačenou cestou a plnila při tom úkoly např. škrabání brambor a hledání sladkostí. Cílem hry bylo dojít do kostela sv. Matouše, kde bylo vyhlášení. Po návratu nás čekal páter Linhart s bohoslovci z olomouckého konvik-tu. Následovala přednáška o výběru povolání, po níž jsme hráli scénky na různé biblické příběhy. Oběd byl výborný. Po něm jsme se všichni zapojili do úklidu do-mu. Hned po tom měl P. Linhart zajímavou prezentaci o své návštěvě v Gruzii. Bylo to super!

Mše v Deštném začínala v 16:30, a proto jsme museli po prezentaci ihned vyrazit. Vyhladovělí z cesty z kostela jsme šli na večeři. Večerní program měl za úkol seznámit nás navzájem s ostatními. Na závěr vysílalo vesmír-né studio „Galaxie“ svoje první zprávy.

Ve čtvrtek dopoledne nám počasí moc nepřálo, takže jsme si promítali film Fireproof. Byl to příběh dvou rozhádaných manželů, kteří poznali usmíření, lásku a pokoj v Ježíši Kristu. Po obědě a úklidu byla dobrovolná diskuze o již zmiňova-ném filmu. Tým si pro nás připravil hru s názvem „Tajenka“. Byla velice promakaná a zajímavá. Všichni, promrzlí a hladoví, jsme se pak s chutí pustili do večeře. Při tom se k nám přidal P. Zdeněk Mach. Nasycení jsme vyrazili do kostela sv. Matouše, v němž se konala mše s krátkou adorací. Protože se mše konala ve večerních hodinách, následoval už jen volný program.

V pátek nám Tomáš u snídaně sdělil, že půjdeme na výlet k Zámečku. Jakmi-le jsme k němu dorazili, zahráli jsme si hru „Had“. Cesta byla místy náročná, ale všichni v pořádku dorazili na oběd. Součástí odpoledního programu byly dvě hodi-ny „mlčení“, při kterých jsme se mohli účastnit duchovního programu (např. me-ditace, adorace nebo svátosti smíření). V pět hodin začínala mše v kostele sv. Matouše. Následovala večeře. Během večera se k nám připojili hosté, např.: Kubicovi, františkánská řádová sestra Vojtěcha a rodina Hudouskova. Večerní pro-gram začal druhým dílem vesmírného studia „Galaxie“. Pokračovali jsme modlit-bou, na kterou jsme byli rozřazeni do sedmi skupin. Poté už probíhal jen volný program.

V sobotu dopoledne jsme si mohli vybrat ze sedmi přednášek na různá témata. Byly to: kněžství, seminář, manželství a kněžství, řeholní život, manželství, smrt a věčný život. Jednou z doplňkových aktivit byl i sport.

10

Program pokračoval obědem a polední pauzou. V odpoledních hodinách se k nám připojily sestry Alžběta a Jana, které vedly další skupinku o řeholním životě, čímž obohatily odpolední výběr programu. V pět hodin byla mše v kostele sv. Matouše, kterou sloužil biskup Josef Kajnek. Následovala večeře a beseda s otcem bisku-pem. Poté proběhla modlitba sv. růžence u sochy Panny Marie. V neděli ráno jsme se modlili ranní chvály na hřbitově.

Pepa Kracík

Vikariátko v Horním Jelením

Předem celého textu se omlouvám, pokud nedodržím zadaný literární styl – totiž reportáž. Vzhledem ke svému pokročilému věku (už téměř rok patřím mezi cetky) mám mírný sklon k úvahám a filozofickým po-jednáním. Jelikož se tento časopis neřadí k vědeckým, nebudu vyjadřovat příliš exaktně, a dovolím si vynechat odborné výrazy.

Dne 24.října, léta Páně dvoutisíctéhodevátého se na a v okolí fary v Horním Jelení událo vikariátní setkání mladých, převážně z pardubického vikariátu. Celá akce začala příjezdem linkového autobusu o polednách. Hned po příchodu skupiny vystoupivší z autobusu se ve společenské místnosti zdejší fary servíroval oběd o jednom chodu s velkým výběrem zákusků. Následovalo veselé skotačení v blízkosti fary, jehož hlavní cílem bylo získání informací o účastnících celé akce. Jednotlivé osoby sbíraly podpisy, jenž splňovaly zadaná kritéria na počet souro-zenců, řidičské oprávnění, církví udělené svátosti et cetera. Dalším bodem pro-gramu byla prezentace křesťanských skupin. Ke každému interpretovi nám Maruš-ka nejen pustila krásnou ukázku hudby, ale také přečetla něco jeho slov, postojů. Neodolám a zmíním to, co mne nejvíce zaujala: Rebeca St. James: otevřeně

o sobě říká, že je panna. Zdá se mi to nádherné, pokud se člověk za tento fakt nestydí (navzdory společnosti, které se snaží člověku vnutit, že by se za to stydět měl) a ještě se tím chlubí. Je v tom úžasná síla – síla Boží mi-

losti. Po výše zmíněné prezentaci jsme si připomenuli návštěvu Kristova náměst-ka, nástupce sv. Petra, suveréna Vatikánu a služebníka služebníků Božích Svatého otce Benedikta XVI. Soustředili jsme se zejména na jeho slova o tom, že Kristus je naším přítelem a těmi jsme se ve skupinkách zabývali. Vrcho-lem celého setkání byla mše slavená v místním farním kostele zasvěceném Nej-světější Trojici. Mše sv. se účastnili rovněž místní farníci, jenž se jí také k mému (a doufám, že nejen k mému) potěšení aktivně účastnili: jednak při hudebním doprovodu, ale i tím, že uposlechli výzvy celebranta a na poslaný papírek každý z nich napsal, co chce přinést na oltář. Po závěrečném zhodnocení, které jsme z časových důvodů nestihli dokončit, se většina z nás odebrala k autobusovému nádraží a odcestovala prostředkem hromadné dopravy do svých domovů.

Marta Horodyská

11

Vikariátní setkání mládeže v Rokytnici nad Jizerou ve dnech 16.-18.10.2009.

Přijel jsem, viděl jsem, napsal jsem. Páteční cestou z Hradce to začalo, do městečka Rokytnice nad

Jizerou mnoho sněhu z nebe se dostalo. Přivítání se ve velkém du-chu neslo, hodně mladých přátel ve víře se na jednom místě sešlo. Základní škola našim útočištěm se stala, třídy, jídelna i sportovní hala. Volejbal i fotbal jsme hráli, přitom se pořádně zahřáli. Kdo jiné zájmy měl, komedii Božský Evan na plátně viděl. Když čas se k půlnoci blížil, dav tmou se k místnímu chrámu plížil. Chrám svatému Michaeli je zasvěcen, výzdobou, věží a kryptou každý byl unesen. Při cestě zpáteční jsme si občerstvení v místním klubu dali a zážitky si navzájem vyměnili. Pak už jen dobrou noc stačilo si popřát a hurá všichni spát.

Sobota hlasitým budíkem začala, ke snídani hudba nás vyhnala. Švéd-ským stolem jsme byli pohoštěni, zaváhali všichni, kteří ještě vyspávali. Poté v devět hodin hlavní program v chrámě byl zahájen, netradičním

uvítáním moderátorek ze záhrobí obohacen. Následovalo přivítání všech zúčastně-ných kněží, farností i společenství mladých, byli představeni i zástupci církví ostatních. K hudbě a poslechu schola Spolča nad Jizerou hrála a zpívala, celý pro-gram tak slavnostně doprovázela. Vavřineček, SpolčoS, Salamandr a Spolčo nad Jizerou humorné scénky na církevní téma předvedli, svým potleskem jsme je ná-sledně patřičně odměnili. Nechyběla ani vložka sportovní, nejmenovaný mladík běhal v chrámu i po celém chrámovém okolí. My všichni zúčastnění za ním v davu, vzdávali jsme sportu a recesi chválu.

Scénky a rozcvičku vystřídala přednáška Tomáše Hoffmanna na hlavní to téma, leckdo se dozvěděl, co je vlastně ta Ekumena. Všichni jsme se již na oběd těšili, v Základní škole nás do sytosti pohostili. Pak před východem z kostela netradiční křížová cesta ve sněhu následovala, první sku-pinka na ramena Vikariátní kříž pozvedla. Skupinek nás 14 bylo podle zastavení, každý svou roli měl a zhostil se jí se zapálením. Na závěr jsme křížovou cestu pro-mluvou a modlitbou zakončili, Pánu Ježíši za vykoupení s opravdovostí poděkova-li. Neboť Jemu patří navěky čest a sláva, to je jasná zpráva! Při cestě zpáteční se někteří koulovali, do sněhové závěje dokonce sami skákali. Pak nás opět tělocvič-na přivítala, radost z pohybu bezpochyby přinesla. Čas se k šesté večerní pomalu přiblížil, ke mši svaté v kostele se nachýlil. Abychom mši s radostí slavili a Pánu našemu za setkání poděkovali. Pro mě to velký comeback byl, když role minist-ranta jsem se po letech opět zhostil. Po závěrečném průvodu a zpěvu scholy, odebrali jsme se hromadně zpět do školy. Z dálky již hudba zněla, kapela Stopde-press se na nás důkladně nachystala. Premiérou se pro mě jejich koncert stal, ani na chvilku jsem návštěvy nelitoval.

12

Hráli a pařili, krev v žilách pořádně nám rozproudili. Občerstvení samozřejmě nechybělo, pivko, párky, kofola, prostě samá pohoda. Po koncertě jsme se s ně-kterými účastníky loučili, lákaly je už asi jejich domovy. Já jsem ještě vytrval,

karetní hry do půlnoci u stolu hrál a pak do spacáku se vydal. Program však pro zájemce pokračoval, do místnosti Kecačka na pokec do rána nás zval.

Jak už to tak po sobotě bývá, nastala neděle, venku opět sněhobílá. Slavnostní mší svatou jsme se v chrámu rozloučili, radostí a pokojem se naše srdce naplnily. Schola opět nezklamala, své písně nám všem pro radost zahrála. Byl to docela mazec, když na závěr zazněl song: „To máme mládež“ ☺. Jsem moc rád, že jsem na setkání dorazil, se spoustou mladých přátel se viděl a seznámil. Mezi námi zú-častněnými katolíky, organizátorům patří velké díky!

Petr Halamka

2. MŮŽE NÁVŠTĚVA PAPEŽE OVLIVNIT ŽIVOT CÍRKVE V NAŠÍ REPUBLICE? Jistě ano. Papežova návštěva může ovlivnit a jistě ovlivnila nejen církev, ale

přispěla i celé společnosti. Proč? Předně se jednalo o nevšední prožitek. Vezmě-me si jen to, jak těch několik dní media krásně o papežovi referovala. Kolik lidí prožilo, že církev má co říci tomuto světu. Jak krásné bylo vidět mladé lidi bě-hem mší a nádhernou hudbu mladých v Boleslavi. I lidé mimo církev zakusili kus krásy a všimli si, že církev ústy papeže nevyhrožuje, nenadává, neodsuzuje, ale nabízí zajímavé myšlenky k promýšlení.

Papež přinesl hluboké poselství. Je uloženo v textech, které nám zanechal. Kdo je otevřený, může si je vzít a meditovat, studoval je a inspirovat se jimi.

Nakonec papež povzbuzoval nás věřící, abychom byli více slyšet, aby-chom se nebáli dialogu se světem kolem nás, protože svět potřebuje rozmlouvat s těmi, kteří mu mohou nabídnout pravou naději – Ježíše Krista.

Odpovídá P. Jan Balík, tiskový mluvčí papežské návštěvy.

Bít či nebít Otazníky života

PAPEŽ A OTAZNÍKY ? ?

13

(pokračování z minulého čísla)

Proto Pavlovu zprávu o shromáždění uzavírá připomínka doporučení, s nímž se k němu obrátili apoštolové: „Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chu-dé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.“ (Gal 2,10). Každý koncil se rodí z církve a k církvi se vrací. Tentokrát se k ní vrací s pozorností k chudým, kteří – jak lze soudit z řady Pavlových náznaků v jeho listech – jsou především v Je-ruzalémské církvi. Starost o chudé, zaznamenaná zejména v 2. Listu Korinťa-nům (srov. 8-9) a v závěrečné části Listu Římanům (srov. Řm 15), ukazuje Pavlo-vu věrnost rozhodnutím, které dozrály během tohoto shromáždění.

Možná nejsme již s to plně pochopit význam, který Pavel a jeho komunity přičítaly sbírce pro chudé v Jeruzalémě. Šlo o iniciativu v panoramatu nábožen-ských aktivit zcela novou. Nebyla povinná, nýbrž svobodná a spontánní. Účastni-ly se jí všechny církve založené Pavlem na Západě. Sbírka byla vyjádřením dlu-hu těchto komunit vůči mateřské církvi v Palestině, od níž obdrželi nevýslovný dar evangelia. Pavel připisuje tomuto společně sdílenému gestu tak velkou hod-

notu, že ho jen zřídkakdy nazývá jednoduše „sbírka“; je pro něj spíše „službou“, „požehnáním“, „láskou“, „milostí“, ba dokonce „liturgií“ (2 Kor 9).

Překvapuje zejména tento poslední termín, který přičítá sbírce peněž rov-něž kultovní hodnotu. Na jedné straně je liturgickým gestem nebo „službou“, přinášenou každou z komunit Bohu, na druhé straně je skutkem lásky učiněným ve prospěch lidu. Láska k chudým a božská liturgie jdou ruku v ruce, láska k chudým je liturgií. Tyto dva horizonty jsou přítomny v každé liturgii sloužené a prožívané v církvi, protože už z podstaty se jí příčí oddělování kultu a života, víry a činů, modlitby a lásky k bratřím. Jeruzalémský koncil tedy vzniká proto, aby vyřešil otázku, jak zacházet s pohany, kteří došli k víře, rozhoduje se pro osvobození od obřízky a předpisu stanovených Zákonem, a eklesiální a pastorač-ní řešení nachází, když staví do centra víru v Ježíše Krista a lásku k chudým v Jeruzalémě a v celé církvi.

Druhou epizodou je známý konflikt v Syrské Antiochii, dosvědčující vnitřní svobodu, jíž se Pavel těšil. Jak se zachovat při společenství stolu, kde jsou vedle sebe věřící židovského a pohanského původu?

Padni, kam padni Vzdělávání

Život sv. Pavla

14

Objevuje se tu další z epicenter Mojžíšského zákona: distinkce mezi čistými a nečistými jídly, která hluboce rozdělovala Židy, kteří ji dodržovali, od poha-nů. Na počátku Kéfa, Petr, sdílel stůl s prvními i s druhými, ale s příchodem ně-kterých křesťanům spojených s Jakubem, „bratrem Páně“ (Gal 1,19), se Petr začal vyhýbat stolu pohanů, aby nepohoršoval ty, kdo i nadále dodržovali zákony o čistotě potravin. Jeho rozhodnutí sdílel také Bar-nabáš.

Bylo to rozhodnutí, které hluboce rozdělilo obřezané křesťany, od křesťanů pohanského původu. Jednání, které skutečně ohrožovalo jednotu a svobodu církve, vyvolalo zanícenou reakci u Pavla, který neváhal obvinit Petra a další z pokrytectví: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“ (Gal 2,14) Ve skutečnosti stály pro-ti sobě na jedné straně Pavlovy obavy a na straně druhé obavy Petra a Barnabá-še. Pro ně bylo oddělení pohanů opatřením, které je třeba zachovat, aby nebyli pohoršováni věřící pocházející z judaismu. Pro Pavla ale představovalo nebez-pečí, že univerzální spása v Kristu, nabídnutá jak pohanům tak Židům, bude špatně pochopena. Jestliže k ospravedlnění dochází pouze v síle víry v Krista, ve shodě s Ním, bez jakéhokoli skutku Zákona, jaký smysl má zachová-vat ještě čistotu potravin při společném stole? S velkou pravděpodobností byla Petrova a Pavlova perspektiva zcela odlišná: prvnímu šlo o to neztratit Židy, kteří uvěřili evangeliu, druhému o to, aby výkupná hodnota smrti Kristovy pro všechny věřící nebyla umenšována.

Je to zvláštní, ale o několik let později, když Pavel píše křesťanům do Říma (kolem poloviny 50. let), ocitne se v analogické situaci a požádá silné, aby nejedli nečisté jídlo, aby neztratili nebo nepohoršili slabé: „Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.“ (Řm 14,21) Konflikt v Antiochii dal tedy lekci

jak Petrovi tak i Pavlovi. Jedině upřímný dialog, otevřený pravdě evangelia, může orientovat cestu církve: „Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pije-te, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.“ (Řm 14,17) Je to lekce, z níž se máme poučit také my: v různosti charismat svěřených Petrovi a Pavlovi, nechme se všichni vést Duchem, a snažme se žít ve svobodě, jejímž orientačním bodem je víra v Krista, ve svobodě, která se uskutečňuje ve službě bratřím. Základem je být stále více podobni Kristu. Právě tak se stáváme sku-tečně svobodnými, tak se v nás naplňuje nejhlubší jádro zákona: láska k Bohu a k bližnímu. Prosme Pána, aby nás naučil sdílet své smýšlení, abychom se od Něj učili pravé svobodě a evangelijní lásce, která zahrnuje každou lidskou bytost.

(pokračování příště) Brožura: Promluvy papeže Benedikta XVI.

15

P. Miloslav Brhel Vikariátní kaplan pro mládež – Pardubice

Datum a místo narození: 24. 1. 1982 v Mariánských Láz-ních

Rodiče, sourozenci: otec povoláním výpravčí a jinak velký vinař z Moravy, matka doktorka z Posázaví, sestra mi-nulý rok zemřela na leukémii

Školy: ZŠ v Mar. Lázních, pak ve Světlé n. Sáz., BiGy v Brně, konvikt v Litoměřicích, KTF v Praze

Kdy vysvěcen na kněze: 28. 6. 2008 Místa působení: Pardubice Od kdy kaplanem pro mládež: od 1. 4. 2009 1. MÍLO, CO PATŘILO MEZI TVÉ OBLÍBENÉ ČINNOSTI V DĚTSTVÍ? Převažoval sport, hlavně kolektivní hry (fotbal, volejbal, basketbal...), a taky jsem rád zlobil sestru ☺

2. JAKÁ BYLA TVÁ CESTA KE KNĚŽSTVÍ? PŘIŠLY NĚKDY CHVÍLE NEJISTOTY? Nejistot bylo hafo. O kněžství jako o jedné z možných cest jsem začal uvažovat ve třeťáku na gymplu. Do té doby jsem tuto variantu rezolutně odmítal. Postup-ně jsem vnímal, že Bůh mě volá ke kněžství, ale byl to boj, než jsem se rozho-dl. Vůbec nelituju ☺

3. PRÁVĚ PROŽÍVÁME ROK KNĚŽÍ. CO PRO TEBE KONKRÉTNĚ ZNAMENÁ? Radost, že se lidé ve farnosti víc modlí za kněze. A taky impulz k reflexi mého kněžského života.

4. JAK TO DĚLÁŠ, ŽE SE STÁLE USMÍVÁŠ? ☺ Já ani nevím. Někteří (především kněží) mi říkají, že se moc mračím a jsem (hlavně při mši) dost přísný. Ale snažím se vždycky si najít něco, co stojí za úsměv.

5. KDYŽ SE ŘEKNE „MLADÝ ČLOVĚK“, CO SE TI VYBAVÍ? Elán, nadšení, ale i obava z budoucnosti, nejistota, hledání...

Bez práce nejsou koláče Portréty osobností

16

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32,

500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: dcm@diecezehk.cz

Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková

a Jakub Klimeš.

Dušičková

Dny naše ztěžkly vzpomínkami na dobrodiní v hrobě ukrytá

a zlato mnohých životů v kelímcích utrpení vytříbené

kobercem listí pokrývá hladinu našich všedních cest

A srdce najednou se proměnilo v průsečík častých setkání

všech živých s mrtvými Mlčení jejich němých úst je mnohdy výmluvnější

než slova pronášená tváří v tvář

A vůně čerstvých chryzantém probouzí zašlé podzimy

v nichž zbohatli jsme ovocem těch moudrých jabloní

vyrostlých v naší blízkosti

Mons. Josef Veselý