O T H E L L O

O S O B Y

BENÁTSKY DOZE

BRABANZIO senátor

PRVNÍ 1„ / / člen radyDRUHY j 7GRAZIANO Brabanziův b ra t r

LODOVICO Brabanziův příbuznýOTHELLO urozený mouřenín, ve službách Benátské republiky

GASSIO je h o nám ěstek

JAGO je h o pobočník

RODERIGO benátský šlechtic

MONTANO vladař na Cypru před OthellemSASEK ve službách OthellovýchDESDEMONA dcera Brabanziova, Othellova ženaEMILIE Jagova ženaBIANCA Cassiova m ilá

HEROLD

Námořníci, důstojníci, šlechtící, poslové, hudebníci, sloužící

Děje se v Benátkách a na Cypru

[I. 1.] U L I C E V B E N Á T K Á C H

Vystoupí Roderigo a Jago.

r o d e r i g o M lč! Nepovídej! M oc ti to m ám ve z lé ,

že, Jago , ty, který mi v měšci řádíš, div šňůru nestrháš, že tys to věděl.

j a g o K dyž vy si, k čertu, nenecháte říc:Jestli se mi kdy o tom ve snu zdálo, ať nejsem m u ž !

r o d e r i g o T o bylo řečí, jak ho nenávidíš! j a g o Plivněte po mně, jestli ne! T ři velcí páni,

osobně, s hlubosklonem, šli ho žádat, aby mě jm enoval svým náměstkem.A bůh to suď,nic horší hodnost — vím, kdo jsem — mi patří! Však on, jak blázen do své pravomoci, jim uhne vznosným řečněním, až strach naditým válečnickým názvoslovím, a konec písničky,že jim to odmítne. „ J á ,“ řekl jim , ,,si totiž už vybral nám ěstka .u A kdo to je?Zbořte se k a m n a ! velikánský počtář, nějaký M ichal Cassio, z Florencie, kluk, do hezounké ženy zrovna blázen, co jakživ nerozmístil v poli pluk a v taktice a v strategii zná se jak bába z trhu. Sam á knižní moudrost, v níž každý řásnorouchý konšel může excelovat jak on. Bez praxe švadronění, to jeho vojáctví! A ten to, prosím, vyhrál!A m ně — kterého stokrát viděl b ít se, na R hodu, na Cypru, v křesťanských zemích i v pohanských — m ně vezme vítr z plachet takový m á dát, d a l ! T en počítálek je jeho náměstkem, jakpak by ne, a já jsem pobočníkem jeho M ouřenínstva í

r o d e r i g o To raděj, bůh to ví, b ý t jeho kat!JAGO Co se dá dělat? T o je kletba služby.

Protekce, strejčkování povyšuje, ne stáří v službě, jako dřív, kdy druhý vždy dědil po prvním . T ak suďte sám, zda já m ám , jakkoli a sebeméně, proč M aura milovat.

r o d e r i g o Tak proč m u sloužíš?JAGO Jen žádný s t r a c h . Vždyť já mu jenom sloužím,

a b y mi posloužil, až přijde čas.

Ne každý může pánem být, ne každý pán věrně obsloužen. Jsou ovšem blázni, pokorní horlivci, a je jich dost, co zrovna zbožňují svou otročinu a slouží, slouží, jak ten pánův osel, za trochu řezanky — a k stáru letí.Zpráskat je , poctivce! A jsou zas jiní,co sice nosí livrej oddanosti,leč srdce v ní si zachovají své,a házejíce pánům zdání služby,si při nich přijdou na své, až z nich samýchjsou milostpaní. T o jsou u m ne mužští!A do řehole těch se hlásím já .Vždyť je to jasné,jakože vy jste Roderigo, pane:nebyl bych Jago, kdybych byl tím M aurem .Když sloužím jem u, sloužím jenom sobě.Bůh je můj svědek, z lásky k něm u ne, jen na oko, jen za svým vlastním koncem.Vždyť jak dám najevo, co v srdci mám , co vskutku jsem a chci, svým počínáním, svým tónem, nebude to trvat dlouho a kavkám na klovačku budu nosit své srdce na rukávě. Nejsem, co jsem!

r o d e r i g o Když m u to projde, považ jen to štěstí, co m á ten pyskatý!

JAGO T ak vzbuďte otce!Štvanici spusťte, otravte m u rozkoš, veřejně zostuďte ho, její přízeň poštvete na M a u ra !A žije-li si v požehnaném pásmu.

trapte ho m oucham i! Rozkoš je sice rozkoš, leč zapleťte ho do ostud, ať trochu mu aspoň pobledne!

r o d e r i g o Tady je dům jejího otce. Křiknu. j a g o Křikněte! Spusťte poplach, vyvádějte,

jako když znenadání o půlnoci v lidnatém městě objeví se p o ž á r!

r o d e r i g o Hej, hola, Brabanzio! Siňore Brabanzio! JAGO Vzbuďte se, Brabanzio! Zloději! Hola hou!

Střežte svůj dům , svou dceru, svoje zlato!Zloději! Zloději!

Vystoupí Brabanzio nahoře v okné.

b r a b a n z i o Co znam ená ten hrůzostrašný k ř ik ?

Co to tam tropíte? r o d e r i g o Rodinu m áte dom a, siňore?JAGO Nezapomněl jste zamknout?b r a b a n z i o Proč se ptáte?j a g o Proč? O kradli vás! Oblecte se, hrome!

Vždyť m áte srdce vejpůl, pryč půl duse!Teď zrovna, zrovinka, vám starý, černý beran berušku bílou vaši trtká! V zhůru, pane!U deřte na zvon! Vzbuďte spáče! Ven! sic udělá vás dědkem z pekla ďábel.Ven! V zhůru! Ven!

b r a b a n z i o Cožpak vám přeskočilo?r o d e r i g o Převzácný siňore, znáte můj hlas? b r a b a n z i o Ne, neznám. Co jste z a č ?

r o d e r i g o Jsem Roderigo. b r a b a n z i o M ně tím protivnější.

Zakázal jsem ti strašit u mých vrat.M á dcera není pro tebe! Už stokrát jsem ti to jasně řek. A teď si p řijdeš...

r c o d e r i a o Siňore!b r a b a n z i o . . . zmožen jídlem , zmožen p itím .. .

r o d e r i g o Siňore!b r a b a n z i o . . . jak o vzteklý, nestydatě

rušit můj klid. r o d e r i g o Siňore!

BRABANZIO Nejsem žádnýhej nebo počkej, že si takhle troufáš.Však ti to osladím, t y . . .

RODERIGO Nezlobte se, pane!BRABANZIO Co žvaníš o zlodějích? Nejsme na vsi.

Můj palác není kolna. r o d e r i g o Vzácný pane,

nejčistší úmysly mě vedou k vám. j a g o Poslyšte, pane, vy jste taky jeden z těch paličáků,

co nechtějí sloužit pánubohu, když jim to káže čert. Pro­tože jsm e vám přišli prokázat službu a vy si myslíte, že jsme dva výtržníci, připustíte, aby vám na dceru skákal berberský hřebec, aby vnoučata na vás dělala íhaha, abyste za bratrance měl dostihové a v širší přízni všeho

druhu koně.b r a b a n z i o Kdo jsi, ty hubo zlolajná, tam dole?JAGO Jsem člověk, vašnosti, který vám přišel říc, že vaše

dcera a M aur zrovna dělají zvíře se dvěma hřbety. b r a b a n z i o Jsi ničema. j a g o A vy jste — senátor.b r a b a n z i o Za to mi odpovíš! Tebe znám , Roderigo. r o d e r i g o O dpovím začkoli. Leč, prosím vás:

Jestli jste líbil v m oudrém uvážení s tím souhlasit — jak se mi skoro zdá — by vaše krásná dcera o půlnoci se odebrala, provázena jen prasprostým gondoliérem, do náručí chlípného černocha — když o tom víte, když vy jste si to přál a tomu chtěl, tak jsm e vás nestydatě urazili.Leč jestli ne, můj dobrý m rav mi říká, že vy nám křivdíte, když hubujete.Což bych si troufat moh to čelo m ít a s vaší ctí tak neslušně sí zahrát?Však jestli vy jste jí to nedovolil, říkám to znova, vaše dcera krůtě se na vás provinila, svazujíc svou kázeň, krásu, osud svůj i ducha, s bezrodým, povětrným, světem jdoucím

přivanaroválcem . Běžte, přesvědčte se!Je-li v svém pokoji či vůbec doma, pusťte si na mne státní moc a soud, že jsem vás oklamal.

b ra b a n zio Rozkřešte o h eň !Dejte mi pochodeň! Vzbuďte má lidi!To neštěstí se shoduje s mým snem.Už začínám m ít strach, že je to pravda.Hej, holá! Světlo!

Odejde z okna.

JAGO Sbohem! M usím p ry č .

Bylo by nevhodné, ba trapné pro m ne — a zůstanu-li, nevyhnu se tom u — usvědčit M aura. Znám svou siňorii: ten skandál vynese m u leda důtku, krk m u to nezlomí. J e naloděn s takovou slávou do cyperské války, jež nadchází, že za živého boha nenajdou generála jeho zrna, aby ji ved. Z ohledu na to musím, ač je mi protivný jak pekla čmoud, z krušného nezbytí a na tu dobu, vystrčit korouhvičku oddanosti, jež vskutku je jen korouhvičkou. Veďte ty, co ho budou hledat, k Lukostřelci.T am je , a já tam budu s ním. T ak sbohem, zatím.

Vystoupí z domu Brabanzio a sluhové s pochodněmi.

BRABANZIO A ž běda p r a v d a j e to! Pryč je , pryč, a co m i zbývá, trocha toho žití, jen sarná hořkost! M luv! M luv, Roderigo!Kde, kdes j i viděl! Přenešťastné děvče!Že s m ouřenínem ? Pak si chtěj být otcem!Poznals j i? Víš to jistě? Podvedla mě jak cikánka! Řekla ti něco? — Louče!V zburcujte přízeň! — Myslíš, že jsou svoji?

r o d e r i g o Myslím, že jsou.

b r a b a n z i o Ach, panebože m ů j!Ja k dostala se ven? Té zrady krve!Nevěřte dcerám , jakkoli se staví vám do očí! Že čáry jsou a kouzla, kterými čest a cudnost m ladých dívek lze s cesty svést? Nikdy jste, Roderigo, nic takového nečet?

r o d e r i g o Četl, pane.

BRABANZIO Přiveďte b ratra! — K éž byls t y j i dostal! — V y tudy běžte, vy zas tudy! — Nevíš, kde ji a M aura nejspíš dopadnem e?

RODERIGO Myslím, že vám ho najdu, libo-li v á m

zjednat si dobrou stráž a d á t se za m nou.

BRABANZIO Prosím tě , v eď ! Po d o m e vzbouří m dům . M é slovo platí skoro ve všech. — Zbraně]A zavolejte noční pohotovost!Pojď, R oderigo ! Jsern tvůj dlužník. Pojď!

Odejdou všichni.

[I. 2.] J I N Á U L I C E V B E N Á T K Á C H

Vystoupí Othello, Jago a. průvod s pochodněmi.

j a g o Jsem voják, zabíjel jsem, když jsem musil, leč zúmyslně dopustit se vraždy, ne, to bych nesved. N a svou škodu někdy m ám příliš ohledů. Devět či desetkrát měl jsem sto chutí pod žebra ho bodnout.

OTHELLO T ak je to lepší.JAGO Když on mlátil hubou

a otíral se o vás sprostě tak,

tak nestoudně, tak nactiutrhačné, že, jak jsem dobrák, tak jsem měl co dělat, abych ho ušetřil. Leč, prosím vás, jste řádně oddáni? Ten magnifico je tuze oblíben a jeho hlas v důsledku toho platí za dva hlasy

jak dóžecí. Buď vymůže si rozvod, anebo zákroky vám ztrpčí život, jak zákon, jeho vlivem nastavený, m u dává vůli.

OTHELLO A ť si d ě l á sv é l

M é s lu ž b y , p r o k á z a n é r e p u b l i c e ,

p ř e h lu š í j e h o p ř i . A m o h b y c h d o d a t ,

co r o z h lá s ím , a ž k d y b y c h j e d n o u v ě ř i l ,

že chlubit se j e č e s t : sv o u k r e v a ž i t í

m á m z m u ž ů p o s ta v e n í k r á lo v s k é h o

a m o h u s m ě le p o d a t r u k u š tě s t í

t a k v z n e š e n é m u , j a k é h o j s e m d o s á h .

Věřte mi, Jago, kdybych Desdemonu nemiloval, já za poklady moře bych nebyl spoutal svobodný svůj stav takovým ohledem. Leč, hleďte, světla!

jago Že to je rozlícený otec s přízní!

M ěl byste dovnitř!OTHELLO K d e ž ! Je n ať mě n a jd e !

Co jsem, má hodnost a můj čistý štít, už zaručí se za mne. Jsou to oni?

JAGO Ne, nejsou, p ř i dvojhlavém Janusovi!

Vystoupí Cassio s několika důstojníky a úředníky.

OTHELLO Můj n á m ě s t e k a l id é z d ó ž e c tv í .

Co noc m á dobrého, buď s vámi, p á n i!Co nesete?

c a s s i o Dóže vás pozdravuje, generále, a žádá, abyste tu chvíli ještě se k němu dostavil.

o t h e l l o Co myslíte, oč běží?c a s s i o Řek bych, že nejspíš přišly zprávy z Cypru.

H oří to zřejmě. O d galejí přibyl jen do půlnoci tucet rychlých poslů, vyslaných po sobě, druh d ruhu v patách, a řada pánů vstala už a sešla se na dóžectví. Sháněli se po vas, a když jste nebyl doma, vypravili tři hlídky za vámi, aby vás našly.

OTHELLO Jsem r á d , že jste mě našel z r o v n a vy .

Ztratím jen slůvko ještě tady v domě a půjdu s vámi.

Odejde do domu.

CASSio Pobočníku! Co tu dělá?JAGO Na souši ulovil dnes v noci loď:

když m u ji nechají, má vystaráno. c a s s i o Nerozum ím vám. j a g o Oženil se.c a s s i o S kýmpak?

Othello se vrátí.

j a g o S jedinou — Půjdem, generále?OTHELLO Pojďme!c a s s i o T ady jde jin á četa, co vás hledá. j a g o Ne, to je Brabanzio! Je n chladnou krev!

O n zuří, generále!

Vystoupí Brabanzio, Roderigo, strázní a ozbrojenisluhové s pochodněmi.

OTHELLO Vy tam ! Stůjte! r o d e r i g o Siňore, to j e M aur!

Obé strany tasí.

b r a b a n z i o Srazte ho, lotra!j a g o Vy, Roderigo? Pojďte, tu mě m áte!O t h e l l o Schovejte meče! Sic vám zrezavějí,

je rosa. — Siňore, vás věk tu platí víc nežli zbraň.

b r a b a n z i o T y bídný lupiči, kams mi dal dceru? Učarovals jí, ďáblův tovaryši?Ptám se tě, všeho, co m á soud, se p tám : kdybys ji nebyl spoutal poutem kouzel, byla by krásná, šťastná dívka, vdavek tak málo chtivá, že se vyhýbala pěstěným, švarným zlatým chlapcům našim, byla by kdy, už jenom pro ostudu, utekla z dom u do náručí z mouru

takové obludy jak ty? ne pro slast, ale pro strach?Vždyť je to nabíledni, suď to svět,žes obloudil j i ohavnými kouzly,ochromil jedem její křehké mládíanebo lektvary. D ám o tom soudně jednat.J inak to nevysvětlíš, j e to tak!Pročež tě zatýkám a beru v vazbu co nepřítele lidstva, strůjce černých, zákonem zakázaných čar a praktik.Chopte se h o ! A kdyby se vám vzpíral, zkroťte ho, jak se dá!

OTHELLO Ty meče pryč,vy, co jste při mně, i vy z druhé s tra n y !Kdybych měl v roli: bij se! bez sufléra věděl bych narážku. — K am chcete, abych šel odpovídat se?

b r a b a n z i o Do vezení, dokud, v svůj čas, po řádném vyšetření, před soud tě nepoženou,

O t h e l l o Co kdybych vás poslech?J a k clóžeti by se to zamlouvalo, jenž za m nou poslal tyto pány zde, aby mč v neodkladné státní věci dovedli k němu?

d ů s t o j n í k Je to tak, s iň o re .

Dóže j e v radě, a v y dozajista jste rovněž obeslán.

b r a b a n z i o Dóže j e v radě?Tak pozdě v noci? Odveďte ho tam!Můj případ není bagatela. Všichni mí bratři u vládě, ba dóže sárn musí tu pohanu jak vlastní cítit.Kdyby měl za to hrdlem nepropadnout, pohanští otroci nám budou vládnout.

Odejdou všichni.

[I.3.] R A D N l S l f í

Dóže a členové rady zasedají kolem stolu. Důstojníci a úředníci,

d ó ž e V těch listech není shody, aby jeden ověřil druhý.

PRVNÍ ČLEN RADY

Vskutku nejdou lc sobě.V mých listech je sto sedm galejí.

d ó ž e V mých je sto čtyřicet. d r u h ý č l e n r a d y A v mých dvě stě.

Však třebaže se neshodují v počtu — jak už to bývá, když se zpravodaji jen dohadují — všechny praví jedno : turecké loďstvo, Cypr jeho směr.

d ó ž e Je to až příliš možné. Nenechávám se nijak zkolébávat nepřesnostmi těch různých zpráv a věřím, že to hlavní je pravda, bohužel.

n á m o ř n í k za scénou. Hej hola, ho lahou! Ú ř e d n í k O d loďstva kurýr!

Vystoupí námořník.

®Óz e M luv! Tvé hlášení!NÁMOŘNÍK Přípravy T urků míří proti Rhodu!

To přikázal mi hlásit siňorii pan Angelo.

d ó ž e Co t o m u říkáte?PRVNÍ ČLEN RADY To není možná!

T o neobstojí. J e to m aškaráda, jež nás m á oklamat. Když uvážíme, jak Cypr pro T urka je důležitý, a darm o zapírat, oč nejen větší m á cenu pro něho, však oč i snáze by se ho zmocnit mohl nežli R hodu, protože není zdaleka tak pevný, leč proti Rhodu, jenž se ježí zbrojí, až bezbranný — když tohle uvážíme,

nemůžem T urky za tak hloupé mít, že naposled by nechali to hlavní a místo projížďky, z níž kyne zisk, se odvážili sázky beznadějné.

DÓŽE Ne, to je ja s n é : o Rhodos jim nejde.

ÚŘEDNÍK Hle, další k u rý r!

Kurýr vstoupl.

Ctní milostiví! Otom anské loďstvo, směřujíc k Rhodu, spojilo se náhle v těch vodách s druhým loďstvem.

p r v n í c l e n r a d y Co jsem říkal?S jak velkým, podle tvého?

KURÝR O nějakýchtřiceti galejích. A nyní plují zpět, kudy přišly, zcela nepokrytě míříce k Cypru. Siňor M ontano, váš udatný a povždy věrný sluha, vám posílá ten vzkaz a v uctě prosí,

byste m u věřili. d Ó ž e J d ° u na Cypr! T oť jisté. —

Co M arkos Luzikos, je v městě?PRVNÍ ČLEN RADY Není.

J e ve Florencii.DÓŽE Ihned m u dejte

m ým jm énem zprávu. U ž ať posel jede! p r v n í ČLEN RADY Hle, Brabanzio a náš chrabrý M aur!

Vystoupí Brabanzio, Othello, Jago, Roderigo

a důstojníci.

DÓŽE Othello, m u s í m e vás bez odkladu vypravit proti nové hrozbě Turků.

Brabanziovi.

Vítejte, p a n e ! Neviděl jsem vás.R ada a pomoc vaše chyběly nám.

b r a b a n z i o A m ně zas vaše. Odpusťte mi, dóže. ani můj úřad , ani tahle schůze

mě z lože nevyštvaly, aniž vnímám , čím stůně stát. Soukromé hoře moje m á dravost takovou, že jako vír ostatní žaly všechny pohlcuje a přec je sebou jen .

DÓŽe Copak se stalo?b r a b a n z i o Dcera! M á dcera! d ó ž e a Č l e n o v é r a d y M rtva?b r a b a n z i o Pro m ne m rtva!

Obloudil, ukradl a zkazil mi ji jedy a dryáky, co cikán prodá.Vždyť přirozenost, leda byla slepá, tupá či slaboduchá, takhle splést se bez čar nemohla.

d ó ž e Ať je to kdo chce, kdo tak podlým kouskem ošidil vaši dceru o ni samu i vám ji vzal, v krvavé knize práva sám podle svého budete m u číst přehořkou litem — a kdyby vlastní náš syn to byl!

b r a b a n z i o Pokorné díky, dóže!Ten, tenhle M aur to je , co v státní věci, ja k se mi všechno zdá, váš zvláštní rozkaz ho přived sem.

d ó ž e a č l e n o v é r a d y T o je nám velmi líto. d ó ž e Othellovi.

Co na to můžete nám říci vy? b r a b a n z i o Nic, než že je to t a k !

Ot h e l l o V e l m o ž n á , s l a v n á u r o z e n á r a d o !

Ctní, povždy dobří patronové moji!Že tomu starci tam jsem odved dceru, je pravda pravdoucí, i že jsm e svoji.Takový rozsah, na pohled i v jád ře , můj přečin m á, nic větší. Nejsem řečník a v slovech m íru se je n m álo znám .Co sedmi let v mých pažích byla síla — až na třičtvrti roku prázdně teď — jen v táborech a v poli tužily se.A málo m ohu, jak ten svět je velký,

o jiném m luvit nešli o válčení.A proto málo prospěji své věci,když za ni promluvím. Leč s vaším dovolením:povím vám prostě, bez přikrašlovánísvůj celý příběh lásky. Jakým kouzlem,jakým i jedy, jakým zaříkáním,jakým i čáram i, jak mě tu vinil,jsem jeho dcery dobyl.

BRABANZIO Plachá dívka,tak nesmělá, že vlastním pomyšlením

se rděla už, ta že by přirozenost, svůj věk, svou vlast, své dobré jm éno, všechno, tak zapřela, že by si oblíbila, nač pohledět jí nahánělo hrůzu?Je n dokonalý blázen připustí, že splést se m ohla sama dokonalost tak proti přírodě. A každý jiný v tom musí hledat úskok samých pekel, že se to m ohlo stát. A proto znovu tvrdím, že něčím, co je v krvi mocné, směsí či bejlím, k tomu konci zaříkaným, jí udělal.

DÓŽE T o tvrdit, není důkaz, leč byste bezpečnější svědky ved, než chatrňoučké pravděpodobnosti a pouhé dohady, jak jste to činil.

p r v n í c l e n r a d y Othello, m luvte v y ! Podm aňoval a obloudil jste city té dívky násilnými úkladnostmi, či přišly mluvením a dom louváním, jak duše mluví k duši?

OTHELLO Prosím vás,pošlete pro m ou paní k Lukostřelci, a před otcem ji nechte svědčit o mně!A shledáte-li na m ně falše potom, nejenom důstojenství, které m ám z vašeho pověření, vezměte mi, ale i život m ů j!

DÓŽE Přivedte Desdemonu!

o t h e l l o Prosím vás, pobočníku, jděte s nimi! Vy víte, kde to je, a znáte dům.

Odejde Jago s průvodem.

A nežli přijde — upřím ně jak nebi z křehkosti krve své se vyznávám — zrovna tak věrně vám se nyní svěřím, jak jsem si dobyl krásné Desdemony, a ona mne.

DÓŽE Je n mluvte! Posloucháme.OTHELLO Její otec měl mě rád a zvával k sobě

a dával si můj život vypravovat, za rokem rok, ty zteče, bitvy, bouře, vše, co jsem zakusil.Probral jsem všechno, od chlapeckých dnů až po tu chvíli, kdy mě o to žádal.A tu mi bylo mluvit o pohromách, jím avých strázních na vodách i souši, z prohraných průrev o probitích o vlas, i o tom, jak mě zpupný Turek zajal a prodal do otroctví, jak jsem vyváz a na svých poutích klopotných si ved.T u o bezedných roklích, zpráhlých pouštích, jak lomy rozervaných, nebetyčných skalách jsem vyprávěl, když na ně došlo, o kanibalech, o Antropofazích, c© navzájem se jedí, o národech,

jimž roste hlava z podpaží. To vše, jak mohla, poslouchala Desdemona.Leč stále domácnost j i táhla pryč, a jen když, honem, honem, odbyla ji, zas přibíhala, aby nenasytně hltala moji řeč. Když jsem to postřeh, dal jsem jí v šťastné chvilce příležitost, aby si vzdychla: kdybych zevrubněji prý celý příběh svůj j í líčit chtěl, z kterého po kouskách slyšela leccos, leč s důkladností nic. Řek jsem, že rád, a obloudil ji o nejednu slzu,

když jsem jí vyprávěl, co krutých ran stíhalo moji mladost. Když jsem skončil, v odm ěnu zavzdychala moře vzdechů a dušovala se, že je to div, div divoucí, a k pláči, zrovna k p láč i!Přála si, by to byla neslyšela, a přála přec, by Bůh j í takového byl stvořil muže. Děkovala mi, a m ám-li přítele, jenž j i m á rád, ať jen ho naučím svůj příběh říkat, a bude jeho, prý. T u jsem se jí vyznal.Zamilovala si mě pro mé strázně a já j i za to, že jich litovala.T o leda jsou ty čáry, jichž jsem užil.Leč tu ji máte, optejte se j í !

Vystoupí Desdemona, Jago a průvod.

DÓŽE T ak by byl okouzlil i moji dceru. —Můj milý Brabanzio, ať se stalo, jak stalo, berte to z té lepší stránky.I zlomená je pořád lepší zbraň, než nem ít v ruce nic.

b r a b a n z i o Ať mluví o n a !Když vezme na sebe těch nám luv půl, ať hned je po mně, řeknu-li pak jem u jen křivé slovo ještě. — Přistup, paní!V tom celém sboru, kom u se tu cítíš nejvíce zavázána poslušností?

d e s d e m o n a M ůj vzácný otče, dvojí dluh tu cítím: V ám vděčím za život a vychování, a život stejně jako vychování mi velí vám se kořit. Js te můj otec, já vaše dcera. T u však je můj manžel.A tolikéž, co moje m atka vám,když před svým otcem dávala vám přednost,tolikéž lásky já si dělám právoosvědčit M aurovi.

b r a b a n z i o Bůh s teb o u ! Domluvil jsem. —Milosti, račte, prosím, k státním věcem. —

Přijm out jsem cizí měl, ne sám m ít dítě.Pojď, mouřeníne, pojď!T u to ti dávám , dávám z celé duše, co, kdybys to už neměl, z celé duše bych chtěl ti nedat. — Kvůli tobě, zlato, jsem skoro rád , že nem ám jiných d ě tí : tvůj kousek by mě naučil být tyran a uvazovat je . — Domluvil jsem, dóže.

DÓŽE T ak místo vás teď budu m luvit já a ortel vynesu, jenž milujícím by moh být mostem k vám :K de není léku, kde už nelze doufat, už vlastně není, proč si ještě zoufat.A kdo se pro odbytou ránu rmoutí, bezpečně o novou si leda loudí.Co nelze udržet, že osud nechce, vyzraje naň, kdo oželí to lehce.Zloděje okrádá, kdo se m u směje, sám sebe jen , kdo želí bez naděje.

b r a b a n z i o T ak ať si Turek vezme Cypr v tichu!Náš bude, dokud nám to bude k smíchu.Lehko se m oudrost pronáší a snese,když krom těch krásných slov nás netýče se.Však žal a průpovídka navrch tlačí, když splácet žalost dlužit slzy značí.Takové hořkosladké m udrování je dvojsečné: když utěšuje, raní.Reč je jen řeč, a toč se nebo vrť se, skrz ucho nevyléČíŠ choré srdce. —Prosím vás pěkně, dejme se d o jed n án í! —

DÓŽE Turek s m ohutným loďstvem pluje proti Cypru. Othello, vyznáte nejlíp pevnost i slabost této naší državy. A třeba tam m ám e nepochybně schopného guvernéra, přece jen veřejné mínění, svrchovaný rozhodčí úspěchu, všemi hlasy dává přednost vám. A proto, nic naplat, musíte dopustit, aby vám bouře těchto bojů zkalily hned napoprvé lesk vašeho zbrusu nového štěstí.

OTHELLO Ten t y r a n z v y k m i t v r d é , o b l á z č i t é

k o v o v é lože v á lk y z m ě n i l , p á n i ,

v mé lůžko z prachu třikrát tříbeného.Jsem v protivenstvích doma, přiznávám se, a svízel je můj živel. Bez reptání na sebe beru tuto válku s Turkem .Poslušen rozkazu vás tudíž žádám , abyste náležitou péči m ít ráčili o mou paní, o byt, důchod, pohodlí, společnost i služebnictvo, jaké jí přísluší.

DÓŽE Je-li vám v h o d ,

v otcovském domě snad.

b r a b a n z i o T o nechci.OTHELLO Ani já .d e s d e m o n a T ím méně já .

Nechtěla bych tam žít a neustále být otci na očích a popouzet ho svou přítomností. Milostivý dóže,

příznivý nakloňte mé prosbě sluch, a vaše shovívavost budiž glejtem mé sprostnosti.

d ó ž e Co chcete, Desdemono?d e s d e m o n a Že M aura miluji a s ním chci žít,

to rozhlašuje bezohledně prudký můj příběh břeskně dost. A právě tím,Čím je můj pán, si podm anil mé srdce. Othellův duch mi zjevil jeho krásu, a jeho cti a jeho statečnosti jsem duši zasvětila, sebe celou.A kdyby mě tu, páni, nechal ted — mírovou m arnůstku — a sám šel válčit, vždyť by mě zkrátil o to nejvzácnější, proč k něm u lnu, a než by se mi vrátil, bych živořila jen . Pusťte mě s n ím !

O t h e l l o Vyhovte j í !Bůh je můj svědek, neříkám to proto, abych moh patro polechtat své chuti či uhasit — tak m ladý nejsem — žeh své horkosti, či vůbec kvůli sobě, leč abych její duši dal, co žádá.

A Pánbůh chraň, abyste myslili, že bych m oh zanedbat svůj velký úkol, když bude se m nou ona! O tupí-li Mílkovo poletavé mihotání můj postřeh a mou ráznost do rozměkla, takže by pro ně utrpěla služba, ať kuchařka v mé přilbě vaří oukrop a nejpodlejší nactiutrhání roznese na kopytech moje jm é n o !

DÓŽE Zda pojede či zůstane, vy sami to rozhodněte mezi sebou. Věc však nečeká, leč hoří. Bez odkladu musíte pryč!

PRVNÍ ČLEN RADY

Dnes v noci je š tě !OTHELLO Rád.DÓŽE M y v devět ráno sejdem se zas tady. —

Othello, zůstavte tu důstojníka, jenž by vám dones naši plnou moc a vše, co ještě patří k jm enování a k vaší hodnosti.

O t h e l l o Když dovolíte, svého pobočníka, poctivce od kosti, kterém u věřím jak sobě samému. O n moji ženu mi přiveze, a vše, co vaše milost za vhodné uzná poslat za mnou.

DÓŽE Dobrá.Dobrou noc vespolek! — A, vzácný pane, jestli je krása dobrý být a věrný, spíš oslnivý je váš zeť než černý.

p r v n í Č l e n r a d y Othello, s b o h e m ! Buďte na ni hodný! b r a b a n z i o Otce už oklamala. MáŠ-li oči,

hleď, ať si tebe teď tak neochočí!

Odejdou dóže, senátoři, Brabanzio a jejich průvod.

OTHELLO Za její věrnost ručím. — Milý ja ^ o , musím svou Desdemonu svěřit tobě.Prosím tě, ať tvá manželka je s ní, a jak jen možná brzy přivez obě.

Pojď, Desdemono! H odinku jen m ám ena lásku, světské věci a co ještěnám třeba pořádat. Čas kvapí. Pojďme!

Odejdou Othello, Desdemona a jejich průvod.

r o d e r i g o Jago!j a g o Co pravíš, srdce bez bázně a hany? r o d e r i g o Co myslíš, že teď udělám ?JAGO Inu, půjdeš si lehnout a vyspíš se. r o d e r i g o U topit se jd u , a rovným a noham a. j a g o Jestli to uděláš, víckrát mi nechoď na oči. Pročpak, ty

pošetilý panici? r o d e r i g o Pošetilé je žít, když je nám život m ukou. A tu

pak smrt je náš lékař a um řít jeho předpis.JAGO I jd i mi, ty m áto h o ! Č tyřikrát sedm let už koukám

na ten svět, a co jsem se naučil rozeznat, co mi dělá dobře a co zle, ještě jsem nepotkal člověka, aby dovedl jak se patří m ít sebe rád. Než bych řekl, že se utopím kvůli ně ­jaké té koroptvičce, raději budu pavián než člověk!

RODERIGO Co m ám dělat? J á vím, že je to hanba takhle třeštit, ale není v mé moci, abych to napravil.

j a g o Starou bačkoru! Není v tvé m oci! Jenom na nás to je , jac í jsme, jestli takoví nebo makoví. Naše tělo je zahrada a naše vůle zahradníkem : a tak, ať už chceme nasít hlu- chavek nebo pěstovat salát, vysázet ysop nebo vyplet dym ián, m ít j i celou na jeden nebo rozdělenou na vícero d ruhů zelin, ať z ní zanedbáním udělám e úhor nebo vzdě­láním eden — vždycky síla k tom u a pořádající moc je v naší vůli. K dyby na vahách našeho živobytí nebyla jed na miska rozum u, aby vyvážila druhou, plnou smysl­nosti, naše krev a naše živočišná přirozenost by nás do­vedly k čistým koncům. Ale m ám e rozum , aby ochlazoval nezřízenost našich pudů, naše tělesné žádosti a splašené chtíce — z nichž to, Čemu říkáš láska, podle mého není než odnož neboli roub.

r o d e r i g o T o není možná!JA G O Pouhé svědění krve to je a dopuštění vůle. Člověče,

vzmuž se! U topit se! T o tak! Kočky si top a slepá ště­ňa ta! Jsem tvůj přítel a slavně prohlašuji, že jsem k tobě

připoután lany tak houževnatým i, že nic je nemůže zpře­trha t. Nikdy jsem ti nemohl prospět lip než zrovna teď. Nandej si peněz do měšce! Pojeď se m nou na tu vojnu! Nalep si vousy, ať tě nikdo nepozná! Já řku , nandej si peněz do měšce! T o je vyloučená věc, aby Desdemona toho m ouřenína milovala dlouho — nandej si peněz do měšce! — a on ji. Bouřlivě to u ní začalo, a dočkej času, bouřlivě to skončí. Je n si nandej peněz do měšce! Tihle m ouřeníni jsou v lásce přelétaví — nandej si peněz do měšce až po ouvazek! — co m u teď v hubě sládne jako m ana, však m u to brzy zhořkne jako utrejch. J i to musí přejít, protože je m ladá: jen co se nasytí jeho těla, přijde na to, jak se spletla. Musí m ít změnu, musí, kdyby na sůl ne­bylo. Pročež, nandej si peněz do py tlíku! Když si už m er­momocí loudíš o peklo, aspoň to dělej vkusněji a netop se mi! Hleď splašit hotovosti, kolik jen můžeš! Jakože trocha těch nábožných čarym ar a věčné lásky slib, co si dah světem jdoucí Křovák s benátskou koketou — jakože tohle není zrovna tvrdý oříšek pro rozoumek můj a celého spříseženstva pekel, budeš j i m ít! Proto koukej splašit peníze! J d i mi k Šípku s utopením ! To sis načisto spletl cestu. Hleď raději viset za to, žes j í užil, než u topit se a u třít hubu!

r o d e r i g o Budeš stát při m ně a mých nadějích, když vsa­dím na to, že mi to vyjde?

j a g o N a m ne se můžeš spolehnout. Běž, sežeň si peníze! Už jsem ti řekl stokrát a říkám ti to zas a zas: nenávidím M a u ra ! M á věc m á kořen, a tvoje jak by smet. Dejme se dohrom ady a pomstěme se m u rukou společnou a nerozdíl­nou. Jestli se ti podaří nasadit m u parohy, ty si přijdeš na své a m ně to bude vyražením. M noho je v lůně času pří- běhův, kterými teprve slehne. Pochodem v ch o d ! Běž shá­ně t hotovost! Z ítra si o tom řekneme bližší! D obrou n o c !

r o d e r i g o K de se ráno sejdeme?JAGO U m n e v bytě. r o d e r i g o Přijdu časně.JAGO Přijď! A teď už, dobrou noc! — Poslyš, Roderigo!RODERIGO Co říkáš?j a g o A už žádné skákání do vody! Slyšíš?

r o d e r i g o Už na to nemyslím. Prodám své pozemky — všechny do jednoho.

j a g o No, to je j in á ! Bud zd ráv ! J e n koukej m ít dost peněz v pytlíku!

Odejde Roderigo.

j a g o Můj hejl, můj měšec! Však b y to b y l hřích, svou draze zaplacenou znalost světa s tím hňupem utrácet a nemít z toho svůj špás a profit. — Nenávidím M aura :Říkají, že v mé posteli prý konal m ou práci. Nevím, co je na tom pravdy,

leč pouhé podezření toho d ruhu splatím jak jistotu. O n si mne váží: tím lip se na něm osvědčí můj plán.T en Cassio m á svůj půvab — počkat! počkat!Místo m u vyfouknout a jednou ranou dokázat dvojlotrovství — je to možné!Za čásek takhle Othellovi šeptnout, že si moc volně vede k jeho ženě!J e hezký, milý, jako stvořen m užům být trnem v oku, ženám nebezpečný.T en M aur je přímý, nezáludný chlap, poctivce vidí v každém, kdo ho dělá, a dá se jistě vodit za nosánek zlehýnlca jak ten osel. — Už to m ám , už je to počato! T ed noc a peklo to musí přivést na to světa světlo.

Odejde.

[II. 1.] P Ř Í S T A V N Í M Ě S T O N A C Y P R U I V O L N É P R O S T R A N S T V Í N A D P Ř Í S T A V I Š T Ě M

Vystoupí Montano a dva šlechtici.

M o n t a n o Co na m oři je vidět s mola?PRVNÍ ŠLECHTIC Nic.

Dočista nic. Je n vlny jako hory.A nikde mezi nebesy a m ořem jedinkou plachtu.

M o n t a n o Však ta bouře duladost ryčně na souši a řekla své: až se nám valy třásly od základů.K dyž na moři tak vyváděla, jaké žebroví z dřev to nevyvrátí ze spár, když na ně tají hory vod? Co uslyšíme?

d r u h ý ŠLECHTIC Turecké loďstvo že to rozehnalo. Stoupněte si jen na hřešící b řehy : plísněná peřej jak když laje m rakům , a smrští vztržené a ohřívené přívaly jak když na M edvěda chlístat by chtěly tříšť a zhasit strážce p ó lu !Takové dopuštění na těch vodách jsem neviděl co živ.

MONTANO Když lo ď s tv o T urkůn e s t ih lo p ř í s t a v n ě j a k ý , j e p o n ě m .

Že v tomhle obstálo, je vyloučeno!

Vystoupí třetí šlechtic.

t ř e t í š l e c h t i c Novina, pánové! J e po vojnách! T a čina tam tak pochroum ala T urka, že m á co kulhat pryč. Benátská loď viděla pohrom u a ztroskotání většiny jeho loďstva.

MONTANO J e to p r a v d a ?

t ř e t í š l e c h t i c T a loď je v přístavišti. Jm enuje se La Veronese. M ichal Cassio, náměstek M aura O thella, už přistal a vstoupil na břeh. M aur sem jede rovněž s veškerou plnou mocí pro náš ostrov.

MONTANO Jsem tom u r á d . Důstojný je to v l a d a ř .

TŘETÍ Š l e c h t i c LeČ jak ten Cassio mluví potěšlivě, z trá t T urků co se tkne, tak s obavami, zda M aur je živ a zdráv. V příšerné bouři se totiž ztratili.

MONTANO Dejž Bůh, by b y l!

Sloužil jsem pod ním. N a slovo vzatý je to voják a velitel. Leč pojďme k moři, jak zhlédnout loď, co přistala, tak pilně vyhlížet O thella, až m odro vln a m odro nebe se nám slije v jedno jediné pohledění.

t ř e t í š l e c h t i c Ano, pojďme!Vždyť každým okamžením m ůže přistát další a další loď.

Vystoupí Cassio s průvodem.

CASSIO Dík, obráncové statečného Cypru, jim ž M aur je tolik d ra h ý ! Kéž ho Bůh zaštítit ráčí proti vzteku živ lů !Když jsem ho ztratil, bylo m oře strašné.

MONTANO M á dobrou loď?CASSIO Výborně stavěnou a lodivoda

vyhlášeného osvědčeným um em .Proto m á naděj, nepřepitá k smrti, ač chorá, okřívá.

Volání za scénou.

Hoj, plachta, p lachta , plachta!c a s s i o Co znam ená ten křik?

Vystoupí Čtvrtý šlechtic.

č t v r t ý š l e c h t i c Město je vylidněno. Na pobřeží se tlačí dav a všechno křičí: „ P la c h ta !“

CASSIO M á naděj spřádá si, že je to M aur.

Šja scénou rány z déla.

DHUHÝ š l e c h t i c Alespoň přítel j e to. Tyto salvy jsou na pozdrav.

c a s s i o Prosím vás, pane, jděte a povězte nám , kdo to přistál.

DRUHÝ ŠLECHTIC R ád.

Odejde.

MONTANO Poslyšte, náměstku, je generál ženat?

CASSIO N a výsost šťastně: vždyť si dobyl dívky, že pro ni není slov a blouznit málo, že blednou ohňostroje veršotepců, že na živoucí zázrak toho bytí je báseň bezmocná.

Vrátí se druhý šlechtic.

c a s s i o T ak co? K do přistal?DRUHÝ ŠLECHTIC Nějaký Jago, M aurův pobočník. c a s s i o Měl zřejmě kupodivu rychlou plavbu.

Skučící vichry, vzduté vlny, smrště, úskalí rozervaná, zrádné písky — pod vodou číhající vrazi kýlů — jak schopny vním at krásu, smrtelný zapřely vztek a božskou Desdemonu nechaly m inout netknutou.

MONTANO K do je to ?

c a s s i o T a, o které jsem mluvil, našeho velitele velitelka, svěřená péči statečného Jaga , jenž o týden — tak brzy přibyv sem — předstihl naši naděj. Velký Bože, chraň O th e lla ! A všemocným svým dechem nadm i m u plachty, aby tento přístav už brzy oblažil svou statnou lodí, bez dechu láskou objal Desdemonu, zažehl opět naše zhaslé duše a celý Cypr potěšil!

Vystoupí Desdemona, Emilie, Jago, Roderigo a průvod.

Ó , hleďte, to nejdražší, co vezla loď! Svůj hold j í vzdejte, muži cyperští! Ó, paní, buď pozdravena! Moc a milost boží, před tebou, za tebou a ze všech stran obklič tě dokola!

d e s d e m o n a Děkuji, chrabrý Cassio!Jakou mi o mém pánu dáte zprávu?

c a s s i o N ení tu ještě. A nic o něm nevím, než že je zdráv a brzy bude tady.

d e s d e m o n a AJe m ám s trach . . . Jak jste se rozešli? c a s s i o Veliké utkání moře a nebes

nás rozvedlo. Leč, slyšte: plachta!

Volání za scénou.

Plachta! Plachta!

Rány z dél za scénou.

d r u h ý Š l e c h t i c Dávají pozdravení citadele.Toť rovněž přítel.

CASSIO Přineste nám z p rá v u !

Druhý šlechtic odejde.

CASSIO Vítám vás, pobočníku!

Emilii.

Pěkně vítám, paní! Nehoršete se na mne, milý Jago, že jsem tak smělý. Florentinský m rav nám dovoluje tak se kořit dámě.

Políbí Emilii.

JAGO K dyby vám nadělila svými rty, jak často jazykem mi dá co proto, měl byste dost.

d e s d e m o n a Chudinka, vždyť je jako pěna.JAGO K dež!

M áte ji slyšet, když chci spat, těch řečí!Před Vaší Vzácností, to připouštím, snad trochu obrací svůj jazyk dovnitř a hudruje jen v duchu.

EMILIE Ty si stěžuj!j a g o Znám e to! Mimo dům jste obrážečky,

v světnici řehtačky, v kuchyni divoké kočky, v křivdění svaté, v oplácení saně, unylé stíny ve dne při své práci, v posteli večer do práce jak draci.

DESDEMONA H anba ti, nactiutrhači j e d e n !

JAGO Vždyť je to tak, jaképak cosi kdesi: vstáváte ke hře, k práci leháte si.

EMILIE T y m i p s á t c h v á l u n e b u d e š !

j a g o To n e !

DESDEMONA C o b y s p sa l o m n ě , k d y b y s m ě m ě l c h v á l i t ?

JAGO Nechtějte toho 11a mně, milostpaní!Když nejsem jizlivý, tak nejsem nic.

d e s d e m o n a T ak honem! Pusť se do mne! —Šel někdo do přístavu, viďte?

JAGO š e l .

d e s d e m o n a Není mi veselo, n e není. Jsem jen ráda, že m ohu neukázat, jak mi je. —T ak jak bys chválil m ne?

j a g o Už se to peče. Ale m ně se nápad z palice trhá jako z pejří pop, s mozkem a se vším. Leč m á m úza rodí a takto povíjí:Když krásu m á i ducha, tak to bývá: krása je k užitku, duch využívá.

DESDEMONA To je mi pěkná chvála! A což, když je nehez­ká a chytrá.

JAGO Když nehezká je chytrá, pomoc sn ad n á : najde si hezkého a hned je vnadná.

d e s d e m o n a Č í m d á l t ím h ů ř .

E m i l i e A což, když je hezká a hloupá?JAGO Pohledná dívka není nikdy h lo u p á !

Dřív než ta nejchytřejší děcko houpá.DESDEMONA T o jsou samé omšelé vtipečky, co rozesmějí

leda hlupáky, když sedí v hospodě u piva. Jakoupak m i ­

zernou chválu máš pro tu, k terá je šeredná a hloupá k tomu?

JAGO T ak šeredná a h loupá není žádná, by nesvedla, co důvtipná a vnadná.

DESDEMONA Ó , té tupé nevědomosti! T u nejhorší c h v á l íš

nejlíp. Ale jakou chválu bys dokázal vynaložit na ženu, která by j í opravdu zasluhovala, k terá by se u vědomí toho, jak á je, mohla odvolat k samé zlobě?

JAGO T a, co by byla s k r o m n á , třeba k r á s n á ,

ne padlá na ústa, leč nehalasná, ač bohatá, bez zájmu o přepych, zdrženlivá, ač ví: „chtít, m ohla bych", ta, co by pohněvaná nemstila se, leč hněvu řekla: „Běž!“ , křivdě: „Přijď zase!" co nebyla by nikdy blázna dost, dá t tresčí hlavu za lososí chvost, co, vědouc, znala by si neomáčet, a vidouc ctitele se neotáčet, ta, kdyby byla, ta by mohla vskutku —

d e s d e m o n a Co? Co by m ohla? j a g o — miminka kojit a dát udit šrůtku. d e s d e m o n a To je ale chabé, paťhavé zakončení. Neuč se

od něho, Emilie, třeba je tvým manželem! Co tomu ří­káte, Cassio? Že je to kus rouhače bezbožného?

c a s s i o M luví od plic, milostpaní. O ceníte na něm spíše vojáka než filosofa.

j a g o Bere j i za ruku. — Správně! Dobře m áte — jen si šeptejte! Do takové pavučinky, že ji ani vidět není, lapím takovou ohromnánskou m ouchu jako toho Cassia. Je n se na ni usmívej, jen houšť! Však ti nadělám želízek z tvých vlastních kom plimentů! — Svatá pravda, je to tak! — Až tyhle tvé opičky s tebe stáhnou náměstka, však ty budeš litovat, že sis mohl prsty ulíbat, jako teď zas, ty šviháku jeden kakraholtský! J e n si líbe j! Skvěle! O hrom ně to umíš — Ano, ano, docela m á řeč. —- Už zase si ty prsty strkáš pod nos? Kéž to byly násadce od klystýru!

Troubení za scénou.

M aur! T o je jeho signál!CASSIO D oopravdy!d e s d e m o n a Pojďme m u naproti h o uvítat! c a s s i o Hle, on nás předešel!

Vystoupí Othello a průvod.

O t h e l l o M á krásná válečnice! d e s d e m o n a O thello !o t h e l l o Jsem stejně šťasten jako nad tím žasnu,

žes tady dřív než já . Radosti moje!

Takovým utišením kdyby každá skončila bouře, ať si vichry dují, až vzbudí smrt, a loď se šplhá výše než O lym p sám a zase hloub se řítí než z nebe do pekel! Teď kdybych umřel, umřel bych nejšťastnější. Neboť m ám duši tak plnou blaha úplného, že se až bojím, d ruhá slast jak tato v neznám ém příští není.

d e s d e m o n a Pánbůh chraň,aby nám nepřibývalo i lásky a blaha jako d n ů !

OTHELLO Můj Bože, amen!Nem ohu si to blaho vynachválit dosyta. Zalykám se. J e ho příliš.A to a to ať je ten nejstrašnější nesouzvuk našich srdcí!

Líbá j i .

JAGO • J e n si chval,jak ti to ladí. Však ti — spolehni se — povolím kolíky!

o t h e l l o Pojďme teď na hrad! —Novina, přátelé! J e po vojnách!Turek se utopil! Jakpak se mají mí starodávní zdejší znám í? — Zlato, budeš tu milým hostem. Neřekla bys, jak mě tu mají rádi. M oje d ra h á !Žvatlám , až je to neslušné, a jen silibuju, jak se m ám . — Prosím tě, Jago,dej vylodit mé věci! K ap itánapak přiveď s sebou na hrad. J e to člověkjak dobrá hodina a mořeplavec,jen před ním smeknout. — Pojďme, Desdemono!A ještě je d n o u : v íte j!

Odejdou všichni mimo Jaga a Roderiga.

j a g o Přijď za m nou ihned do přístavu! — Pojď sem! Jestli se nebojíš — jak se říká, že i ten nejhorší zbabělec,

když se zamiluje, m á statečnosti trochu víc, než j í m á od přírody — poslyš, co ti povím. Náměstek m á dnes večer službu na hlavní stráži. Ale především ti musím prozradit jedno: Desdemona je přímo blázen do něho.

r o d f . r i g o Do něho? To není m ožná!JAGO Dej si prstíček takhle a natáhni uši duše své! V zpo­

meň si, jak zuřivě se z počátku zamilovala do m ouřenína jen za to, že se jí chlubil a častoval j i fantastickými smyš­lenkami. A bude ho pořád milovat jen pro ty jeho poví­dačky? Na to máš příliš rozum u, abys tomu věřil. Její zrak si žádá potravy — a co to je za potěšení, koukat po­řád na toho čerta umouněného? Když se žeh krve otupí milostným laškováním, měla by jej opět roznítit a přesy­cenosti dodat nové chuti vábná tvář a vůbec shoda let, le- tory a osobních půvabů: zkrátka, zrovna to, co ten m ou­řenín nemá. Nu a když se po všech těch dobrotách bude shánět m arně, shledá při své náročné zjemnělosti, že je ošizena. Začne se jí zvedat žaludek, a milý m ouřenín se j í zoškliví, ba zhnusí. Sama příroda jí v tom bude učitel­kou a donutí ji, aby si našla jiného. A když tohle připustíš — jakože to nejde nevidět a nehm atat rukam a — kdo m á k tomuhle štěstí blíž než Cassio? Chlap medoústá, bez špetky svědomí, opatrný jen potud, aby se navenek jevil bůhvíjak jem ný a vzdělaný a pod touhle maskou jen tím nerušeněji mohl osnovat, co hoví jeho špinavým a nezří­zeným skrytým choutkám . Nikdo, povídám, nikdo. Chlap všemi mastmi m azaná, který si najde příležitost, a kdyby na sůl nebylo, číman na svou výhodu, a kdyby tam sto­krát žádná nebyla a on si j i musil vymyslit a načarovat. K rom toho je po čertech hezký, m ladý a m á vůbec všechny náležitosti, po jakých se fantí taková bláznivá vyžlata. M orovátý, na slovo vzatý kus lotra ničemného. A ta holka už na to kápla, co obnáší.

r o d e r i g o Tom u nevěřím. Vždyť ona je zrovna světice. j a g o Pěkná světice! Gerta starého! Té aby víno chutnalo,

musí být z hroznů. K dyby byla taková světice, nebyla by se zamilovala do toho m ouřenína. Starou belu, světice! Nevšiml sis, jak ho popleskávala po ruce? Nevšiml sis

• toho?

r o d e r i g o Všiml. Ale to bylo jen ze zdvořilosti. j a g o Z chlípnosti, jako že jsem živ! Prolog to byl a pře­

dehra beze slov k historii smilstva a špinavých obmyslů. Dostali se rtom a tak blízko jeden k druhém u, že se líbali dechem. O havné obmysly, R oderigo! Když vzájemné dů ­věrnosti jednou tak proklestí cestu, hned vzápětí přijde ten úhlavní a vrcholný prostocvik, vtělená tečka za tím za vším, hanba povídat. Ale jen poslouchej, co já ti radím. J á jsem tě sem přivedl z Benátek. Dnes v noci přijď na hlavní stráž, jako bys tam měl službu. Už tě tam nějak dostanu, a Cassio tě nezná. N ebudu daleko od tebe. Najdi si nějakou záminku, abys Cassia dopálil. Hulákej nebo m u pohaň jeho vojenskou způsobilost nebo co jiného ti chvíle napoví příhodného.

r o d e r i g o D obrá!j a g o J e prchlivý a dohřeje se jedna dvě. M ožná dost, že

ti jednu vrazí. Popichuj ho, aby to udělal. T o mi docela postačí, abych tím způsobil pobouření mezi zdejšími hodnostáři, které se jak se patří neusadí, dokud Cassio nebude sesazen. T ak si zkrátíš cestu k splnění svých tu­žeb, protože pak budu m ít docela jinačí možnosti, abych ti šel na ruku. A nejvýš příhodně se odstraní překážka, pro kterou bychom jinak neměli nejmenší vyhlídku na úspěch.

r o d e r i g o J á to udělám, jestli se mi k tomu naskytne pří­ležitost.

JAGO Za to ti ručím. Přijď potom za m nou do citadely.M usím m u d á t v y lo d i t z a v a z a d l a . Buď z d r á v !

r o d e r i g o Buď z d r á v !

Odejde Roderigo.

JAGO Ze Cassio ji miluje, to vím.Že ona jeho, dá se snadno myslit.M aur — jak ho nesnáším — je něžný chlap,Šlechetně oddaného milování, a tak bych řek, že bude Desdemoně m anželem k pohledání. Nu, a já , já j i m ám taky rád. Ne, že bych po ní bažil — ač možno dost, by to byl menší hřích — teč hlavně, abych nakrm il svou pomstu,

anžto se domnívám, že chlípný M aur si zajezdil v m ém sedle: pomyšlení, v útrobách hlodající jako j e d !A nic mě nezhojí a zhojit nesmí, než vyrovnat ten d lu h : za ženu ž e n u !Ci nesvedu-li toho, naočkovat m u aspoň žárlivost tak prudce zhoubnou, že rozum ho z ní nevyléčí. Pročež — vydrží-li ten psík, co za obojek jsem si ho přived z Benátek, ten hon — popadnu M ichala Gassia za slabiny,M aurovi očerním ho jako svůdce — beztoho, že mi taky loudí o m ou — a M aura dojmu tak, že ještě hýčkat, odm ěňovat a ctít mě bude za to, jak si ho osedlám a klid a m ír m u rozvrátím , až bude šílet. Jaksi sám nevím jak — leč to se poddá v praxi.

Odejde.

[II. 2.] U L I C E T A M Ž E

Vystoupí Othellův herold s provoláním. Kolem něhozástup lidu.

h e r o l d „Takové jest přání šlechetného a udatného ge­nerála našeho, O thella , aby se jeden každý na jistotnou, té chvíle došlou o úplném loďstva tureckého zničení zprávu, veselí oddal, tanci a ohňů pálení a vůbec křepčení a kratochvíli rozmanité, k jaké kdo podle stavu svého a za­líbení puzena se cítí. Neboť k oněm novinám přešťastným nehledíc, svůj sňatek oslavuje. Toto pak d á t rozhlásit a proklam ovat ráčil: všechna večeřadla jsou dokořán a plná v nich volnost hodování od této hodiny páté až do jedenácté udeření. Bůh ostrovu Cypru požehnati rač i generálu našemu šlechetnému, O thellov i!“

Odejdou všichni.

[II. 3.] S Í Ň N A H R A D É

Vystoupí Othello, Desdemona, Cassio a průvod.

O t h e l l o M ichale, dohlédněte potom na s tráž !V n e j l e p š ím z n á t si ř í c i : d o s t ! a p ř e s t a t ,

j e v ě c í n a š í c t i .

c a s s i o Jago už d o s ta l p o k y n , j a k si v és t .

Nicméně osobně si na to vše dohlédnu sám.

OTHELLO J ag° Je ř á d n o s t s a m a .

Dobrou noc, M ichale! A zítra přijďte ke m ně hned po ránu . — M á lásko, pojďm e!M ít koupeno a užívat je dvojí: tak dlouho už a ještě nejsme svoji.Dobrou noc!

Odejdou Othello, Desdemona a průvod.Vystoupí Jago.

c a s s i o Dobře, že jdete, Jago . M usíme na stráž. j a g o Leda tak za hodinu, náměstku. Ještě není ani deset.

Generál nás tak brzy vyhání jen z lásky k své Desdemoně. A nemějme m u to ve z lé : ještě se s ní nepotěšil. A ona je

sousto pro bohy. c a s s i o J e to úžasná dám a. j a g o A panečku, ten tem peram ent!CASSIO O pravdu , je svěží a něžná jako kytička.JAGO A ty o č i ! Učiněné fanfáry do vztekačky! c a s s i o Rozmilé oči. A přitom nesmírně Čisté.JAGO A když ústa otevře, že je to jako milostný poplach? c a s s i o J e opravdu dokonalost sama.JAGO Nu, Pánbůh s nimi a s jejich postelí! Pojďte, ná ­

městku, m ám doušek vína a tam venku partu cyperských kavalírů, co se merm omocí chtějí nap ít na zdraví našeho černého generála.

c a s s i o Dnes ne, Jago . M ám na pití zatroleně slabou hlavu. Byl bych skoro rád , kdyby si lidé už jednou vymyslili něco jiného, jak uctít jeden druhého.

j a g o Ale vždyť to jsou sami přátelé! A jen jednu sklenku! Budu pít za vás.

c a s s i o Vypil jsem jen jednu jedinou sklenku, a ještě moc a moc opatrně zředěnou, a podívejte se na mne, co to se m nou d ě lá ! M ám už takovou slabou povahu a netrou ­fám si naložit jí ještě víc.

j a g o Pane drahá, vždyť ta dnešní noc je na to, abychom se vyráželi. A ti kavalíři se nedají odbýt.

c a s s i o K depak je m áte?j a g o Ale tady za dveřmi. Prosím vás, pozvete je dál. c a s s i o Když jinak nedáte! Ale nic se mi do toho nechce.

Odejde Cassio.

JAGO Jestli mu přišiju jen jednu sklenku k té, co jí vypil u večeře, bude svárlivý, ňafavý a nedůtklivý jak milostslečnin pinč. A ten můj chudák, co láskou už je skoro naruby, Rodrigo, na zdraví Desdemonino dnes večer už vypil aspoň káď — a teď jde na stráž.T ři Gypřany, vtělený švih a říz,lechtivé na čest jako všichni čerti,výlupky zrovna zdejší bojovnosti,jsem jak se patří rozkohoutil pitíma přived jak by smet. V tom stádě nachmelencůteď Cassia musím dostat do něčeho,čím by se dotkl Cypru. T ady jsou.Když mi to vyjde teď, jak mi to kyne, po proudu, po větru mi loďka plyne.

Vrátí se Cassio s Montanem a dvěma šlechtici.Za nimi sloužící s vínem.

c a s s i o Nam outě, už do mne vrazili sk le n ic i!

M o n t a n o Ale m alilinkatou, na mou duši! Sotva žejdlík, jako že jsem vo ják!

JAGO Jářku , víno!A cinkylinky, činky, cink, ať zvoní plný dvoják!J e život lidský jako sen a voják v ohni každý den, tož, aby nepil voják!

Víno, chlapci!

c a s s i o N am outě, ohrom ná p ís n ič k a !

JAGO Naučil jsem sejí v Anglii. T am jsou na pijatiku borci. Takový D án, Němec nebo břichatý H olandr — jářku , dejte nám napít! — je proti Angličanovi hadr.

CASSIO To je Angličan takový chlapík na pití? j a g o Ten, ten vám přepije D ána, ani nem rkne; dostat

pod stůl Němce, je pro něho maličkost; a H olandr už chválí Davida, než m u kdo stačí nalít další korbel.

c a s s i o N a zdraví našeho generála!MONTANO N a to vám rád připiju, náměstku, a do d n a !

JAGO T y m á sladká A nglie!K rá l Štěpán, to byl, pane, král, a za kalhoty dával zlatku, a ještě pětník usmlouval a kousek látky na záplatku.

T y nejsi kníže ani král a jen tak tak, že netřeš bídu.Tož v starých hadrech choď si dál a p om ni: přepych zhouba l id u !

Já řku , víno!c a s s i o Tahle písnička je ještě ohromnější než ta první. JAGO Chcete š ij i poslechnout ještě jednou? c a s s i o Nechci. Podle mého, kdo tohle dělá, dělá o s t u d u

svému důstojenství. Inu, Pánbůh je nad nám i nade všemi, a jsou duše, které spaseny budou, a jsou duše, které spa­seny nebudou.

JAGO Svatá pravda, náměstku.c a s s i o Mezi námi, pro sebe samého — aniž se tím chci

dotknout generála a vůbec vyšších hodnosti — chovám pevnou naději, že spasen budu.

j a g o A já pro sebe, náměstku, zrovna tak. c a s s i o Beze všeho! Ale, s dovolením, až po m ně. N á ­

městek musí být spasen před pobočníkem. Ale nechrne toho! Služba především! — a odpusť nám naše viny! Pánové, do služby! Nemyslete si, pánové, že jsem opilý! Tohle je náš pobočník, tohle je m á pravá ruka a tohle levá. Vůbec nejsem opilý. Docela dobře dovedu stát a taky docela dobře mluvím.

v š i c h n i Bezvadně, náměstku!c a s s i o T ak to jsem rád. Je n abyste si nemyslili, že jsem

opilý!Odejde Cassio.

m o n t a n o Pojďme n a b a š tu , p á n o v é , p o s ta v i t s t r á ž e !

JAGO Vidíte ho? ten co šel napřed? Voják, že vedle Gaesara by mohl stát a řídit bitvu! Je n že tahle nectnost v něm tvoří s ctnostmi pravou rovnodennost, každého půl a půl. A je ho škoda.M ám strach, že Othellova víra v něho a tahle slabost jednou praošklivě nám pohnou Cyprem.

m o n t a n o Což to dělá často?j a g o Den ze dne je to prolog jeho spánku.

Všech čtyřiadvacet hodin dne vám probdí, když chlast ho neuhoupá.

m o n t a n o M ěl by někdovčas na to upozornit generála.Snad že to nevidí či z dobroty si všímá jenom Cassiových ctností, nikoli jeho vad. Není-liž pravda?

Vystoupí Roderigo.

J a g o Ty, Roderigo?Běž za nám ěstkem ! Honem , honem b ě ž !

Odejde Roderigo.

m o n t a n o A třeba litovat, že mohl M aur takovou hodnost, nejvyšší hned po své, dá t někomu, kým takhle zmítá slabost.Byl b y to d o b r ý s k u te k m u to ř í c !

j a g o J á m u to n e p o v í m . J á a n i z a n ic .

M ám Cassia rád a udělal bych všechno, abych ho vyléčil. — Co se to děje?

Křik za scénou.

Pomoc! Pomoc!

Vrátí se Cassio, který žene před sebou Roderiga.

c a s s i o Ty p se ! Ty b í d á k u !

MONTANO Náměstku, co se stalo?c a s s i o Takové u c h o ! M ě to b u d e u č i t !

Ja k špunt ho vtluku do proutěné láhve! r o d e r i g o Dotkněte se m ne!c a s s i o Žbrbleš, chlape? T u máš

m o n t a n o N ám ěstku! Prosím v ás! c a s s i o Pusťte mě, pane,

sic rozbiju vám h lav u !MONTANO Vždyť jste n am o l!c a s s i o J á že jsem namol? Na!

Šermují.

j a g o Ven, Roderigo, ven! Běž dělat poplach!

Odejde Roderigo.

j a g o N ám ěstku! P á n i! Probůh, pánové!Hej, pomoc! M ontano! Náměstku! Páni!T o je m i stráž, jen co je pravda! Pomoc!

Žja scénou se zvoní na poplach.

K dopak to vyzvání? Diablo! Město bude tady jak na koni! Nám ěstku, zostudíte se nadosm rti!

Vrátí se Othello s průvodem.

Ot h e l l o C o se to t u d ě je ?

m o n t a n o Krvácím ! Pobodal mě k smrti! U m řu!OTHELLO Zadržte, kom u život m ilý !JAGO Páni!

N ám ěstku! Pane M o n tan o ! Což ve vás není špetička citu pro slušnost a místo?Generál s vámi m lu v í! Styďte se h o !

O t h e l l o Stát! K de to jsm e? K de se to ve vás bere? PoturČili jsme se a sami sobě děláme to, co Bůh jim dělat nedal?Nechte té rvačky, pro křesťanský stud!Života málo dbá, kdo teď své zlosti dá sousto n av íc : um ře, jak se p o h n e !Um lčte zv o n ! T o strašné vyzvánění

převrátí ostrov. Co se stalo? Jago, v své poctivosti k smrti zkormoucený, kdo začal, mluv! Jak si mě vážíš, mluv!

JAGO Nevím. Je n teď, tu chvíli ještě, byli sám klid a mír, jak nevěsta a ženich než ulehnou, a v příštím okamžení — jako když kometa jim rozum zkalí — tasí a sekají a bodají se v smrtelné zběsilosti. Nevím prostě, jak vznikl ten vrtohlavý spor. A kéž

jsem raděj v bitvě ztratil ty své nohy, než že mě nesly sem, abych ho zh léd l!

o t h e l l o Michale, j a k se stalo, žes tak třeštil?CASSIO Prosím vás, prom iňte mi! Nemohu mluvit.OTHELLO M ontano, bývával jste slušný člověk,

K dekdo si všímal, jak jste uvážlivý,

ač dosud mlád, a m áte dobré jm éno u lidí nejpřísnějších. Co se stalo, že jste tak pustě znesvářil svou čest a utratil svůj věhlas za přízvisko nočního rváče po hospodách? M luvte?

M o n t a n o Jsem vážně raněn, generále. Jago, váš důstojník vám m ůže říci vše — sám budu šetřit dechu, m ám ho málo — co o tom vím. A nevím, že bych já byl Špatného něco říkal nebo dělal, ledaže nad sebou se ustrnout je neřestně a zločinem se bránit vzteklému napadení.

O t h e l l o Přisámbůh,krev začíná mé lepší rádce řídit a prudkost, zatemňujíc světlo soudu, žádat si velení. Když se jen pohnu, když jenom zdvihnu paži, nejlepšího z vás porazí můj h n ě v ! Chci vědět, jak k té hnusné rvačce došlo, kdo ji zača l!A koho usvědčíte, byť to bylm ůj b ra tr jednorozený, mé dvojče,nechci ho znát. Jak? V poplašeném městě,

kde srdcem lidu ještě zm ítá strach, vyřizovat si jako prostřed míru své hloupé spory, na pevnosti, v službě — to volá do nebe! Jago , kdo začal?

MONTANO Jestliže zaujat či z kamarádství vypovíš méně nebo víc než pravdu, tak nejsi voják.

j a g o Nechtějte to na mně!T o raděj si dám jazyk vyrvat z úst, než aby škodil M ichalu Gassiovi.Leč pravdou, říkám si, m u přece nijak ublížit nemohu. Tak je to, generále:Pan M ontano a já si povídáme a tu se vřítí chlap a křičí: pomoc! a za ním Cassio s holým mečem v ruce, aby ho vyplatil. Pan M ontano Cassia zaskočí a chlácholí ho.J á běžím za křiklounem rozjíveným, aby svým ječením, jak se i stalo, město nám nepoplašil. Leč měl nohy rychlejší nežli já , a já se vrátil tím spíše, že jsem slyšel třeskot mečů a Cassia velkým hlasem klít, což dodnes jsem o něm říci nemoh. Když jsem doběh — byl jsem jen chvilku pryč — už byli v sobě a bili se a bodali jak prve, když jste je rozved vy.Toť vše, co vím. Leč lidé jsou jen lidmi.I nejlepší se někdy zapomenou.A jestli Cassio ublížil m u trochu, jak už tak člověk v zlosti bije ty, kdož to s ním myslí nejlíp, jistě Cassia tak strašně urazil zas ten, co utek, že m u to nem oh nechat projít.

o t h e l l o Známtvou slušnost, Jago . Vím, že mi to líčíš tak, abys Cassia kryl. — Cassio, m ám tě rád, leč být můj důstojník už nikdy nech tě j! —

Vystoupí Desdemona s průvodem.

O t h e l l o H leď te! M á rozmiloucká taky vstala. —

Cassiovi.

Varovný příklad budeš!DESDEMONA Co se děje?

O t h e l l o Už je zas dobře, zlatíčko. Pojď spat! —V ám osobně já budu ranhojičem.Pomozte m u!

Několik pánu odvede Montana.

OTHELLO Dohlédni na město a utiš, Jago, z té hnusné rvačky m ožná vzešlé strachy! —Pojď, nejdražší! Voják to jinak nezná, než že ho zbraň a poplach budí ze sna.

Odejdou všichni mimo Jaga a Cassia.

JAGO J a k je? Jste r a n ě n , n á m ě s t k u ?

c a s s i o R aněn, že pro m ne léku není.J a g o Nedej Bože, snad ne!c a s s i o M é dobré jm éno! M é dobré jm éno! M é dobré

jm éno! Z tratil jsem své dobré jm éno! Z tratil jsem, co na m ně bylo nesmrtelného, a co zbylo, je zvíře. Své dobré jm éno, Jago , své dobré jm é n o !

J a g o Jako že jsem poctivec, už jsem se lek, že jste utržil nějakou ránu na tele. Ta, panečku, dělá hůř než nějaké to dobré jm éno. Dobré jm éno není než liché šálení, získané často bez zásluhy, ztracené bez viny. Vůbec jste žádné dobré jm éno neztratil, když si to nemyslíte. Člověče zlatá, copak nejsou cesty a cestičky, jak si generála zase udobřit? Sesadil vás jen tak v první zlosti, spíš jen z po ­litiky než ze zlého úmyslu, jako když někdo nařeže svému nevinném u psovi, aby postrašil příšerného lva. Jd ě te na něho s prosíkem, a je váš.

c a s s i o To ho raději poprosím, aby do m ne kopl, než abych takového velitele přem louval k takovému důstojníkovi, ochlastovi nanicovatém u bez špetky svědomí. O p ít se! a žvanit jako papoušek! a řádit, rýpat, proklínat a p rá t se, a mluvit ve verších se svým vlastním stínem ! O, ty nevi­

ditelný démone vína! Jestliže ještě nemáš jm éna, aby tě pod ním znali, budu ti říkat ď áble!

JAGO Kdo to b y l , co j s t e h o t a k p r o h á n ě l s m e č e m v ruce?

Co vám udělal? c a s s i o Nevím.j a g o Není možná!c a s s i o V zpom ínám si na spoustu věcí, ale na nic jasně.

H ádal jsem se, ale nevím proč. Pane Bože! J e to k víře, že si lidé lijí do úst nepřítele, aby jim ukradl mozek? Že se s veselím, s výskáním a s vyváděním proměňujeme

v zvířata!JAGO Ale teď je vám už zase docela dobře. J a k to, že jste

tak rychle vystřízlivěl?c a s s i o Zlíbilo se ďáblu obžerství, aby ustoupil ďáblu zlos­

ti. Jed n a m á neřest mi ukazuje druhou, abych sebou musil

načisto pohrdat.JAGO Ale jděte! Vy jste mi nějak přísný mravokárce! Toť

se ví, vzhledem k tomu, kdy a kde se to stalo, a jak se věci m ají tady na Cypru, byl bych moc a moc rád, kdyby se to bylo nestalo. Ale když už je to tak, hleďte, abyste to urovnal, pro sebe jak m ožná nejlíp.

CASSIO Poprosím ho, aby mi vrátil mé místo: odpoví mi, že jsem ochlasta! Kdybych měl tolik hub, jako H ydra, tahle odpověď by mi je ucpala všechny. Být jednu chvíli rozum ný člověk, v příští blázen a z ničeho nic hovado! J e to nad lidský rozum. K aždá sklenka přes m íru je od zlého a její obsah vtělený ďábel.

JAGO Ale jd ě te ! Dobré víno je doceia mile, domácké stvoření, když to s ním umíte. U ž na ně nehubujte! A poslyšte, náměstku, tak si myslím, že víte, že vás m ám

rád.CASSIO Podal jste mi toho důkazy, pane. J á a opít se!JAGO Vy a kdokoli na světě se může někdy opít, člověče!

J á vám řeknu, co uděláte. Generálová zena je ted generál. M ohu to tvrdit bez nadsázky, protože se všecek zasvětil a oddal shledávání, pozorování a rozjímání jejích skvě­lých vlastností a půvabů. U přím ně se jí se vším svěřte! Snažně j i p roste! O na vám pomůže, abyste zas byl do ­sazen do své hodnosti. O na je tak milá, tak vlídná, tak

ochotná, tak hodná, že by to ve své dobrotě měla za hřích neudělat pro vás víc, než oč j i požádáte. Poproste ji, aby zlomený kloub mezi vámi a jejím chotěm dala do dlah své přím luvy! A všechno, co m ám , dám proti každé dost malé sázce, že ta zlomenina sroste pevněji, než byla před tím.

c a s s i o Dobře m i radíte.JAGO M ám vás upřím ně rád a myslím to s vámi dobře. c a s s i o To dobře vím. A hned časně zrána poprosím a n ­dělskou Desdemonu, aby se za m ne přimluvila. Když tohle

mi nepomůže, tak už nic. j a g o M áte pravdu. D obrou noc, náměstku. M usím na

stráž.

c a s s i o Dobrou noc, poctivý Jago.

Odejde Cassio.

j a g o A kdo mi může říc, že intrikuji, když přece rada, kterou jsem m u dal, je dobrá, logická a vskutku cesta, jak M aura obměkčit? J e víc než snadné laskavou Desdemonu získat pro věc jen trochu dobrou. Naděluje štědře jak sami živlové. A pro ni zas přem luvit M aura — kdyby křtu se odříc a víry měl a záruk vykoupení — tak duši spoutanou m á láskou k ní, že ona m ůže dělat, stvořit, zbořit, co si jen zamane, jak chuť j i chytne, dělat m u prozřetelnost. Jsem já tedy padouch, když Gassiovi rad ím cestou j í t tak zřejmě spásnou? Bohosloví pekla!Když ďábli nejčernější kují hřích, svádějí nebeskými vidinami jako teď já . Co počestný ten bloud ždát bude Desdemonu o přispění a ona za něj uprošovat M aura, j á do ucha m u nakapu ten mor, že ona pro svůj chtíč ho volá nazpět.A čím se budu snažit víc m u prospět,

tím hlubší nedůvěru pojme M aur.T ak v černou smolu změním její ryzost a z její dobroty si spletu síť, v níž všichni uvíznou.

Vrátí se Roderigo.

JAGO T ak co je , Roderigo?RODERIGO Běžím v téhle štvanici ne jako pes, který honí,

ale jako takový, co ho jen vzali s sebou, aby ostatním pom áhal vydávat. M é peníze už skorém vzal čert. Dnes v noci jsem utržil nadm íru zevrubný výprask. A výsledek myslím, bude ten, že všechno to trápení mi vynese zrovna jen tu zkušenost a že se dočista bez krejcaru a jen maličko moudřejší zase vrátím do Benátek.

JAGO J a k chudí jsou, kdož n e m a j í trpělivost!K dy která rána zhojila se naráz?Ne čáry, čipernost je naše zbraň, a čipernost se musí učit čekat.Což nám to nejde? Cassio ti nabil, a tys ho zničil touhle m alou újmou.Ač na slunci se všemu daří, přece, co dříve kvetlo, uzraje i dříve.Je n dočkej času. N am outě: je ráno.Při práci, při legraci utíká to.Běž tam , kde máš svůj nocleh! Běž! Jd i sp a t!Běž, povídám. Však ti dám brzy zprávu.Tak jen už běž.

Odejde Roderigo.

Dvojího teď je tře b a : žena se musí zítra u své paní přim luvit za Cassia. Řeknu j í to.J á sám si zatím M aura vezmu stranou a přivedu ho zpět v tu chvíli zrovna, až Cassio Desdemonu bude prosit.Teď do díla! Nač se s tím dlouho nosit?

Odejde Jago.

[III. 1.] NA C Y P R U / P Ř E D H R A D E M

Vystoupí Cassio a několik muzikantů.

c a s s i o M ládenci, t e d y hřejte! Splatím vám to .

Je n kratičké: „Dobrýtro, generá le!“

M uzikanti hrají.Vystoupí šašek.

ŠAŠEK Já řku , lidičky, s n a d n e js te z Ž a b o v ř e s k , že v á m to

tak kuňká?m u z i k a n t Ja k to, pane, j a k to?š a š e k Jsou nějaké Špatné na dech, ty vaše dechy. Zkrátka

a dobře, panstvo, tuhle m áte za svou nám ahu. A generá­lovi se ta vaše m uzika tak z míry líbí, že vás snažně prosí, abyste s ní přestali dělat rámus.

m u z i k a n t K s lu ž b á m , p a n e .

ŠAŠEK Jestli m áte na skladě nějaký kousek, aby ho nebylo slyšet, spusťte! Ale jak se říká, když j i m á poslouchat, gene­rál si na muziku moc nepotrpí.

m u z i k a n t Takový kousek nemám e.ŠAŠEK T ak s b a l te ty své i n š t r u m e n t y , a ť se s v á m i n e m u s ím

z d r ž o v a t . Sypte, z t r a ť t e , r o z p ly ň t e s e ! K šc !

Muzikanti odejdou.

CASSIO Slyšíš, mé poctivé srdéčko?ŠAŠEK Neslyším vaše poctivé srdéčko, slyším v ás .

CASSIO Prosím tě, nech žertíků! T u máš zlaťáček. A jestli ta paní, co paní generálové dělá společnici, už je vzhůru, vyřiď jí, že je tu nějaký Cassio a že j i pěkně prosí na slůvko nebo na dvě. Uděláš mi to?

ŠAŠEK V zhůru je. Jestli bude chtít dolů, vyrozumím ji o vaší přišlosti.

CASSIO Prosím tě za to.

Odejde šašek.Vystoupí Jago.

CASSIO To jsem rád, že jd e te !j a g o To jste si ani nešel lehnout?

c a s s i o N eselKdyž jsm e se rozcházeli, přece byl už bílý den. Byl jsem tak smělý, Jago, a vzkázal vaší paní. Poprosím ji, aby mi umožnila slyšení u paní Desdemony.

JAGO H ned vám ji sempošlu.A M aura uklidím už nějak z cesty, abyste volněji a bez obav m oh mluvit za svou věc.

CASSIO Jste příliš laskav.

Odejde Jago.

Florenťan by nemohbýt ke m ně hodnější a upřímnější.

Vystoupí Emilie.

e m i l i e D obrý d e n , náměstku! M oc j e mi líto vašeho soužení. Však brzy přejde.Teď zrovna paní o tom mluví s M aurem a statečně se za vás bije. M aur jí nam ítá, že ten, co jste ho zranil, prý tady na Cypru je tuze vlivný a vážený, a že už z politiky vás musil propustit. Leč m á vás rád a netřeba m u, prý, krom vlastních citů přímluvčích jiných, aby vás co nejdřív zas hleděl dosadit.

c a s s i o Nicméně prosím —zdá-li se vám a může-li to být — dejte mi příležitost ke kratičké rozmluvě s Desdemonou.

e m i l i e Pojďte dál!Zavedu vás, kde bez obav a volně j í vypovíte vše.

c a s s i o Pokorné d ík y !

Odejdou oba.

[III. 2.] P O K O J N A H R A D E

Vystoupí Othello, Jago a šlechtici.

OTHELLO T y dopisy dej kapitánovi spolu s m ým pozdravením státní radě.A teď si prohlédneme šance. T am přijď za m nou pak.

JAGO Přijdu, můj dobrý pane.O t h e l l o Tak půjdem, páni, na to opevnění? ŠLECHTICI Jsm e k vašim službám.

Odejdou všichni.

[III. 3.] H R A D N Í Z A H R A D A

Vystoupí Desdemona, Cassio a Emilie.

DESDEMONA Buďte si jist, že pro vás udělám, co je v mých silách, Cassio.

e m i l i e Udělejteto, milostpaní. M anžela to trápí, jako by se to bylo stalo jem u.

d e s d e m o n a Jago je poctivec. — Nepochybujte, Cassio, že z vás a svého chotě brzy zase udělám přátele.

c a s s i o Laskavá paní,staň se s ním, co staň, M ichal Cassio nikdy nebude nic než upřím ný váš sluha.

d e s d e m o n a Vím. Děkuji. Jste m ém u choti oddán. Z náte ho dlouho. Buďte bez starosti: dál se vám neodcizí, než m u velí ohled jen politický.

c a s s i o Leč ten ohledbuď může vydržet tak dlouho, paní, anebo ze stravy tak řídké týt a tolik zbytnět shodou okolností, že — když já budu pryč, náměstkem jiný — generál zapomene na mé služby.

d e s d e m o n a Toho se nebojte! Zde před Emilkou vám za tu hodnost ručím. A když já úsluhu slíbím, tak j i do písmene i splním. N edám manželovi pokoj.Bděním ho budu mořit. Um luvím ho.V loži jak v škole bude, u tabule jak u zpovědi. Do všeho, co dělá, zam íchám Cassia. Buďte dobré mysli!Vždyť vaše advokátka zemře spíš, než aby vzdala spor.

Vystoupl Othello a Jago opodál.

e m i l i e Náš pán, váš manžel, m ilostpaní!CASSIO Půjdu!d e s d e m o n a K dež! Jenom zůstaňte a poslouchejte,

jak za vás budu m luvit! c a s s i o Vzácná paní,

teď ne! Jsem jaksi nesvůj. Pram izem ě bych posloužil své věci.

d e s d e m o n a Ja k je libo.

Odejde Cassio.

j a g o Ne! T o by neměl!OTHELLO C o s to ř ík a l , Jago?JAGO J á ? Říkal? Nic! Anebo sám už nevím. O t h e l l o Nebyl to Cassio, co šel od mé paní? JAGO Cassio, pane? Kdež! T o není možná,

že by se ten tak provinile ztratil, když z dálky spatřil vás.

O t h e l l o A byl to o n !d e s d e m o n a Dobře, že jdeš!

Zrovna jsem hovořila s prosebníkem, jenž hyne žalem, že se na něj hněváš.

O t h e l l o Koho tím myslíš, d rahá? d e s d e m o n a Cassia, přece,

náměstka Cassia. Znejmilejší choti, mám-li jen trochu čím tě pohnout, ihned m u odpustíš a povoláš ho nazpět.Vždyť jestli on tě nem á z duše rád

a neuklouzl jen , leč chybil schválně, neum ím z tváře vyčíst bezúhonnost.Přijmi ho zpět!

o t h e l l o To on šel p r v e odtud?DESDEMONA Pravda, že on. T ak zkormoucen a zničen,

že mi tu část své ztrápenosti nechal a j á se soužím s ním. Přijmi ho z p ě t!

o t h e l l o M iláčku, zatím ne. Až někdy jindy. DESDEMONA Leč brzy?O t h e l l o Brzy — kvůli tobě, lásko.d e s d e m o n a Dnes při večeři? o t h e l l o Ne, dnes večer ne.d e s d e m o n a T ak tedy zítra při obědě?OTHELLO Zítra

obědvám s veliteli na pevnosti. d e s d e m o n a Tak zítra navečer, v úterý ráno,

v úterý v poledne či večer, ve středu rá n o : jen řekni kdy! Leč neříkej, že pozděj než do tří dnů! Věř mi, je strašně zkrousen, ač jeho přečin, posuzován lidsky — leda, že vojna musí na nej lepších prý stanovovat příklad — sotva je chyba tak na výtopek. K dy m á přijít?Othello, řekni mi t o ! M arně dum ám ,co bys m oh na mně chtít a já ti odřícči nad tím takhle stát jak sfinga. Jakže, s Cassiem,co s tebou ke m ně chodil na námluvya tolikrát se za tě bil, když jána tebe hubovala, s tím tě smířitdá tolik práce? Věř mi, udělalabych nevím co —

OTHELLO Prosím tě , d o s t ! Ať p ř i jd e , k d y m u l ib o .

Pro tebe všechno. d e s d e m o n a Tohle n e n í milost.

J e to, jak když tě prosím: Šať se teple, nos rukavice, dosyta se na jez! či žádám , abys ty sám sobě ráčil prokázat dobrodiní. Až budu m ít prosbu, kterou tvou lásku budu zkoušet vskutku,

závažná bude, těžká, ošemetná a strach j i splnit.

OTHELLO VŠe ti splním, drahá!A nyní též i ty mi něco sp lň : nech mě tu m alou chvilku o samotě!

d e s d e m o n a M ám já ti něco odříc? Sbohem, choti! OTHELLO Sbohem — či na shledanou! Přijdu hned.d e s d e m o n a Pojď, Emilko! — Bud, jak ti vnuká rozmar!

Ať cokoli si zmaneš, poslouchám tě.

Odejdou Desdemona s Emilií.

OTHELLO T y milé děcko! Bůh mě zatrať, jestli tě nem ám r á d ! A kdybych tě rád neměl, nicota vládne zas!

JAGO Můj vzácný pane —O t h e l l o Ríkals něco, Jago ?JAGO Když jste se dvořil milostpaní, věděl

M ichael Cassio o té lásce?OTHELLO Věděl.

O d první chvíle do poslední. Proč?JAGO Je n abych jednu domněnku si stvrdil.

Proto a pro nic víc.OTHELLO Dom něnku? Jakou?JAGO Myslil jsem, ž e ji neznal. o t h e l l o Znal, i z n a l!

A častokrát nám dělal prostředníka.JAGO V skutku!o t h e l l o Vskutku! Bodejť, že vskutku! Vidíš v tom snad

něco?Není to čestný člověk?

JAGO Č e s tn ý , p a n e ?

o t h e l l o Č e s tn ý , ano, č e s tn ý !

JAGO Je , pane, pokud vím.OTHELLO A co si myslíš?JAGO Myslím, pane!o t h e l l o Myslím, pane!

Dělá mi ozvěnu, jako by v mysli netvora choval, příliš ošklivého, aby ho ukázal. Něco si myslíš!

Slyšel jsem , jak si říkáš: „To by neměl!*1 když opouštěl m ou paní. Co by neměl ?A když jsem ti pak řek, že c e lý čas m ých nám luv věděl o všem: „V skutku!“ vzkřikls a svraštil čelo, jak bys na svém mozku byl zadrh úvazek a ukryl v něm nějaký strašný postřeh. Vyjev mi jej, máš-li mě rád!

j a g o Víte, že j s e m vám oddán.OTHELLO Myslím si to .

A právě, že tě znám , žes řádnost sama, a vážíš slova, než jim dáváš dech, tyhle tvé zámlky tím víc mě děsí.U lidí falešných a licoměrných jsou to jen cavyky, leč u poctivců důvěrné obžaloby, tryskající ze srdcí bez záští.

J a g o C o Cassia se tý č e ,

p ř í s a h á m , ž e si m y s l ím , ž e j e Čestný.

OTHELLO J á rovněž.j a g o Lidé by měli být, jac í se zdají.

Anebo, nejsou-li, se nezdát.OTHELLO Ovšem.

Lidé by měli být, jac í se zdají. j a g o Pak myslím, že je Cassio řádný člověk. o t h e l l o Ne, ne, v tom vězí víc.

Prosím tě, mluv, jak smýšlíš, řekni, čeho se domýšlíš, a nejhorší svůj dohad dej do nejhorších slov!

JAGO Odpusťte, pane!Ač vázán posloužit vám každou službou, k té vázán nejsem, v níž je otrok volný.Myšlenku říc! Což, je-li zlá a křivá?Vždyť kde je palác, aby zlého nic do něho nevniklo? K do srdce m á tak čisté, aby v něm vedle úvah spravedlivých nezasedaly k soudním rokům též dohady nečisté?

o t h e l l o Zrazuješ přítele, když si jen myslíš,

že je m u křivděno, a jeho sluch svůj dohad necháš neznát.

JAGO Prosím vás —třebaže já hned všechno vidím černě, jakože, přiznávám se, m ám tu neřest, že ve všem větřím klam, a příliš liorliv, z ničeho dělám hřích — by vaše m oudrost nedbala toho, kdo tak předpojatě se domýšlí, a z vratkých, nesouvislých domněnek jeho nespředla si starost.Nesnáší se to s vaším klidem, s vaším blahem, ani s m ou rozvahou a m užnou ctí, abych vám řek svůj dohad.

o t h e l l o Jak to myslíš?j a g o Poctivé jm éno u m uže i ženy

je nejvnitřnější klenot jejich srdcí.K do krade měšec, krade brak, něco a nic: byl můj, je jeho, sloužil už kdekomu.Leč kdo m i ukradne mé dobré jméno, vezme mi, čím si nepomůže, mne však činí vskutku chudým.

o t h e l l o Přisámbůh,chci znát tvé m yšlenky!

JAGO To nemůžete,a kdybyste mé srdce držel v dlani.Tírn méně, dokavad je střežím já .

OTHELLO H a!j a g o C hraňte se, pane, žárlivosti! J e to

zelenooký netvor, jenž si hraje s tím, koho požírá. Ten paroháč je Šťasten, jenž, jis t svou sudbou, tu, která ho klame, už nem á rád.Leč jaké peklo po vteřinách žije, kdo nevěří, leč nyje, doufá, zoufá a přece musí milovat.

o t h e l l o T é b í d y !

JAGO Spokojen být a chůd, je býti bohat.Leč poklad mít, je chudý být jak m ráz pro toho, kdo m á stále strach, že zchudne.

Před žárlivostí chránit, panebože, rač srdce přátel!

o t h e l l o Proč mi tohle říkáš?Snad nemyslíš, že já bych moh a chtélsvůj život prožárlit a s každou lunouměnit svou pochybnost? Jednou ji mít,je s e jí zbýt. Co? Za kozla mě vyměň,jestli kdy zaměstnáním duše svéudělám bubliny a smyšlenosti,jaké mi vemlouváš. J á nejsem, abych žárlil,když o mé ženě říkají, že je krásná,jen kvete zdravím, srší vtipem, rádam á společnost, zná zpívat, h rá t a tančit.Šlechetnou ženu tohle vše jen šlechtí.Aniž m á vlastní chatrnost mi vnuká nejmenší pomyšlení. M ěla oči a vybrala si mě. Ne, Jago , ne!Než vezmu v pochybu, chci vidět. N a pochybě pak důkaz mít. A když m ám důkaz, rázem skoncovat s láskou — nebo s žárlivostí.

j a g o Jsem tom u rád. T ed m ohu důvodněji i směleji vám osvědčit svou lásku.J e to m á povinnost. Musí to ven.Nemluvím zatím ještě o důkazech.Leč dohlédněte na svou ženu! Mějte j i v dobré patrnosti, když je s Cassiem!Ne žárlivě, ne zaslepeně: bděle!Nechtěl bych, aby někdo křivě hrál s tím příliš dobrým vaším srdcem. Pozor!J á Benátky a Benátčanky znám.T am nebi tváří v tvář se leccos tropí, co manžel nesmí zvědět. Přikázání tam nezní: Nedělej to! ale: U taj!

o t h e l l o O pravdu, Jago? j a g o K lam ala otce, když se vdala za vás.

A když se třásla jako strachy z vás, třásla se na vás!

o t h e l l o To je pravda.JAGO Nuže:

Když takhle m ladá svedla otci sehrát takovou h ru a zabednit m u oči, že v tom až hledal čáry — Zasloužil b y ch ! Snažně vás prosím, pane, odpusťte mi, pane, že jsem vám příliš oddán.

o t h e l l o Jsem tvůj dlužník.JAGO Trošinku vás to zkrušilo, jak vidím. OTHELLO Ani dost málo.JAGO Přece jenom trochu.

Doufám, že uvážíte, co jsem říkal, že bylo z lásky. Vidím, že jste vzrušen.Musím vás žádat, abyste mým slovům nedával hrubší ani širší význam než leda podezření.

o t h e l l o Nedám .Ja g o Kdybyste ta k činil,

m á řeč by měla dostřel strašlivější, než kam jsem mířil. Cassio je můj přítel.Jste rozrušen, jak vidím.

o t h e l l o Nijak zvlášť:Věřím , že Desdemona je mi věrná.

j a g o Kéž dlouho žije tak! a dlouho vy v té blahé důvěře!

o t h e l l o A přece, J a g o !Když přirozenost sebe samou zapře —

Ja g o To, to je o n o : že si nevybrala z tolika nápadníků svého pásma, své pleti, svého stavu, k čemuž přece — odpusťte — puzeno je všechno živé.V tom by m oh člověk divné choutky čít, puzení zvrácená a nezřízená.Nemějte mi to ve zlé: neříkám to výslovně o ní, byť se trochu bojím, že její lačnost, po úvaze lepší, by vaše m ohla srovnat s rysy přátel a snad i litovat.

o t h e l l o Buď zdráv! Buď zdráv!Z pozoruj eš-li víc, řekni mi v íc !I ženě vštip, ať dává pozor! Sbohem!

JAGO J á se vám p o r o u č ím .

Poodejde Jago.

o t h e l l o Proč jsem se ženil? Vždyť t e n hodný člověk vidí a ví — víc, m nohem víc, než poví.

Vrátí se Jago.

j a g o R ád bych vás poprosil: už o tom, pane, nepřemýšlejte! Zůstavte to času!Ač Cassio, rozumí se, musí zpět v své místo, které zastává tak schopně — když malinko to jenom pozdržíte, bude jak na dlani, co je , co chystá.Všimněte si, zda vaše paní zaň se bude přim louvat a s jakou vášn í!To m noho objasní. Leč do těch dob myslete, že můj strach m á velké oči — jakože, možná dost, je vskutku m á — a prosím vás, m ějte j i za nevinnou!

OTHELLO Neboj se, nejsem zbrklý.JAGO Ještě jednou,

já se vám poroučím.

Odejde Jago.

o t h e l l o T en člověk, bůh to su ď , je řádnost s a m a

a zrovna vyučeně ví a zná a vidí do lidí. Shledám-li, sokolíku, žes do větru — a kdybys za řemínky měl vazy m ého srdce — ,,leť si!“ hvízdnu, pustím tě po větru, a pak si pytlač, kde budeš moc a chtít! Snad, že jsem černý a neznám šveholit a módně nýt jak seladon, či snad, že nachýlený jsem do údolí let — ač nijak valně — nechala, podvedla mě. A můj balzám je leda pohrdat. O kletbo ženatosti, že m ůžem svými zvát ty křehotinky, nikoli jejich chou tky! Chtěl bych raděj být ropuchou a živ být o výparech smrduté kobky, než se v lásce sdílet

jen o kout s jiným . J e to m etla velkých.V tom m ají výsad m íň než drobný lid.T ak jako smrti, nelze tom u ujít.Už od početí je nám m užům souzen ten vidlovatý mor. — Hle, tady jde.

Vrátí se Desdemona s Emilií.

OTHELLO Když klame ta, sám sobě Bůh se rouhá.J á tomu nevěřím.

d e s d e m o n a Co j e , m ů j d r a h ý ?

Tvůj oběd a tví urození hosté, cyperstí kavalíři, Čekají tě.

o t h e l l o O dpusť! Jsem nezdvořák.DESDEMONA Proč hovoříš

tak přiškrceným hlasem? J e ti něco? o t h e l l o N a čele tady něco cítím.DESDEMONA A le!

To je jen z nevyspáni. T o zas přejde.J á ti to stáhnu šátkem. Za hodinku to bude pryč.

o t h e l l o Tvůj šátek je mi malý.

Šálek upadne.

Nech to h o ! Pojďme raděj. Půjdu s t e b o u .

d e s d e m o n a To j e mi líto, ž e ti není dobře!

Odejdou Othello a Desdemona.

e m i l i e Šáteček! T o jsem r á d a !Prvninký dáreček, co M au r j í dal!Blázen můj muž mi řek už aspoň stokrát, že by jej chtěl. Však M aur j i zapřisáhl, aby jej chovala jak oko v hlavě, a tak jej stále nosí, laská, líbá a mluví s ním. D ám obdělat ten vzorek a dám jej Jagovi.Sám pánbůh ví, co si to vzpomněl c h tí t !Když m u to dělá radost, m á ho mít.

Vrátí se Jago.

j a g o Co tady děláš? Co tu tropíš sama!

e m i l i e N ehubuj! Něco mám.JAGO J á ta k y .

EMILIE Co?j a g o Co kdekdo: hloupou ženu.e m i l i e To j e v š e c h n o ?

A copak dostanu, jestli ti dám ten šátek?

J a g o J a ký šátek?e m i l i e Jaký šátek!

No přec ten první M aurův dárek paní, cos chtěl tak často, abych jí jej vzala.

j a g o A vzalas?e m i l i e Nevzala. T o ne! To ne!

Sam a jej upustila v zamyšlení, na štěstí přede m nou, a j á jej zvedla.Podívej!

j a g o H odná ho lka ! Sem s ním, šu p ! e m i l i e A co s ním chceš, že ti šlo tolik o to,

abych jej u k r a d la ?

j a g o Šlo, neslo! Chci s ním — Co je tobě po tom? e m i l i e Jestli to není vážné, vrať mi j e j !

Chuděra D esdem ona! Pomine se, až shledá, že je pryč.

JAGO Nic o něm nevíš! J á jej potřebuju.Běž, nech mě teď!

Odejde Emilie.

j a g o T en šátek ztra tím v Cassiově b y t ě ,

aby jej našel. SebelehČí chmýří je pro žárlivce důkaz bytelnější než samo Písmo svaté. Zkusíme to!M aur už se m á co potýkat s m ým jedem .Záludné dům inky jsou totiž jed ,jenž zprvu jak by ani chuti neměl,leč po kratičkém působení pálíjak celý sirný důl. — Vždyť jsem to věděl!Už je tu zpět.

Vrátí se Othello.

Nižádný mák, n ižádná m andragora,

n i ž á d n ý le k t v a r z e d ř í m o t n ý c h šťá v

v t e n s la d k ý s p á n e k u ž tě n e z k o n e j š í ,

j í m ž v č e r a j e š t ě sp a ls .

o t h e l l o M ne, m n e ž e k la m e ?

JAGO T ak se jen vzpam atujte! Dost u ž o tom! o t h e l l o Pryč! V ari! O dstup! N a skřipec mě napjals.

Být m noho klam án, přisám bůh, je lip než vědět to jen trochu.

j a g o D rahý pane!OTHELLO Cítil jsem něco z jejích kradm ých slastí?

Neviděl, neželel jsem, nebral újmy.Dobře jsem spal tu noc, s chutí jsem jed , byl dobré mysli. Nenašel jsem jí na rtech Cassiův pocel.K do zloupen nepohřeší, co m u vzali, dokud to nezví, není oloupený.

j a g o To slyšet je mi žel!o t h e l l o Šťasten jsem byl, a kdyby celý tábor,

muž po muži, byl užil její lásky, jen kdybych o tom nebyl věděl. Nyní sbohem, m á klidná m ysli! Sbohem navždy, škadrony chocholaté, sbohem, bitvy, kde slávychtivost oslavuje! Sbohem, ržající oři, břeskná trubko, bubne, píšťalo, zprobodávající sluch, vznešená korouhvi a důstojenství a okázalá pompo pyšné vojny!Smrtelné kusy, jejichž hrubý chřtán svým rykem přehlušuje hromy boží, sbohem i vy! Othello dobojoval.

j a g o Je-li pak možná, pane? o t h e l l o Usvědč m ou lásku, lotře, že je děvka,

dobře j i usvědč, zřejmý dej mi d ů k az !Anebo při ceně mé lidské duše, lip by ti bylo zrozenu být psem, než vytrpět můj hněv.

j a g o Až na to došlo?o t h e l l o Učiň, ať vidím! Nebo tak to dokaž,

by důkaz neměl hácel:, aby nešlo naň věšet pochybnost! Sic běda tobě!

J a g o Šlechetný pane!OTHELLO Jestli j i pomlouváš a mě j e n mučíš,

už nemodli se, neznej slitování, vrch hrůzy hrůzou dovrš, páchej skutky, že nebe rozpláčeš a strne zem !Horšího nemůžeš už k zatracení přičinit pranic.

J A G O Dobrotivé n e b e !

Jste člověk? M áte duši? M áte rozum?Bůh s vámi! Skládám hodnost. Jsem to blázen!Z m é poctivosti dělají m i h ř íc h !Zvrácený světe! Zapiš si to, světe:Být upřím ný se nevyplácí. Dík, dík za tu lekcí! Není chyby větší, než k lidem lnout a popouzet je péčí.

o t h e l l o S tů j! Snad jsi upřím ný. j a g o M ěl bych být moudrý. U přím nost je b l á z e n

a ztrácí, s čím se pachtí. o t h e l l o N a mou duši:

Myslím, že věrná je — a zas, že n e n í!Myslím, žes poctivý — a zas, že nejsi!Chci d ů k az ! Její jm éno, svěží dosud jak D ianina tvář, teď ušmourané a černé je jak má. Dokavad p r o v a z

je, aby rdousil, oheň, aby žehl, jed , aby trávil, dýka, aby bodla, nestrpím to ! Kéž bych měl j is to tu !

j a g o Js te sžírán vášní, pane. J e m i l í to .

Že jsem vám něco říkal. Jistotu byste chtěl mít?

o t h e l l o Chtěl m ít? M usím ji m ít!JAGO A můžete. Leč j a k j i chcete m ít?

Chcete jim při tom dělat obecenstvo, koukat se, jak ji przní?

o t h e l l o Sm rt a peklo!JAGO Dost nesnadné by, myslím, bylo přim ět

je k téhle podívané. Č ert je vern, jestli kdy jiný zrak než jejich vlastní je spatří pelešit se. T ak . Co teď?

Jakápak jistota? J e vyloučeno, abyste toto zhléd, a kdyby byli chlípní jak opice, jak kozy růjní, vilní jak vlci v říji, nestydatí jak blbec, když se zpije. Přesto pravím : jestliže důvody a indicie, vedoucí přímo k samé bráně pravdy, vám dají jistotu, m áte ji m ít.

o t h e l l o M akavý důkaz dej mi, že mě klame! j a g o Dělám to nerad. Ale když jsem jednou

už takhle zabřed do té věci, štván svou hloupou dobrotou a upřímností, půjdu i dál. Ležel jsem ondy s Cassiem a sužován tu noc zuřícím zubem jsem nemoh spát.Jsou lidé na duši tak rozhrkaní, že ze sna povídají o svém bdění.A jedn ím z těch je Cassio. Slyšel jsem ho, jak říká ze spaní: „Nejsladší Desdemono, musíme bedlivě svou lásku skrý t!“A pak mě popad za ruku a zmáčk ji, vzkřik: „Ó , m á nejsladší!“ a zulíbal mě, jak s kořeny by vyrvat chtěl z m ých rtů polibky vrostlé do nich. Pak mi nohu přehodil přes stehno, líbal mě zas, zavzdychal zhluboka a potom vzkřikl:„Buď proklet osud, že tě m á ten M au r!“

o t h e l l o H n u s! Jak ý h n u s !JAGO K dež! T o se m u jen z d á lo ,

o t h e l l o Leč plyne z toho, že ji snad už měl. j a g o Ač pouhý sen, dost podezřelé je to.

A vyztuží to m ožná jin á fakta, dost vratká sama sebou.

o t h e l l o Roztrhám j i !

j a g o T ak mějte rozum !Nic dosud není jasné. Stále ještě může být čistá. Povězte mi jedno:Nevšiml jste si u své paní šátku, vyšívaného jahodam i?

OTHELLO J ájsem jí jej dal. Byl to můj první dárek.

JAGO T o nevím. J á jen vím: takovým šátkem — jsem jist, že jejím — viděl jsem dnes Cassia si vousy utírat.

OTHELLO Byl-li to ten —j a g o Ať ten či jiný , jestliže byl její,

s tím ostatním to svědčí proti ní. o t h e l l o Kéž životů měl třicet tisíc, če rv !

Jeden je chudý, slabý pro mou pomstu.Teď vím, že je to pravda. Pohleď, Jago!Tak foukám do větru svou všechnu lásku :J e pryč.Vstaň, černá pom sto! Rozraz pekel slu j!Vzdej, lásko, vínek svůj a v srdci trůn krutém u záští. Pukej, hrudi! nejsiť než samý had a štír.

j a g o Klid, prosím vás!OTHELLO Krev, Jago , krev!j a g o Klid, říkám , klid! Snad si t o r o z m y s l í t e .

OTHELLO Už nikdy, J a g o ! Jako Pontské moře, jehožto ledovatý vír a proud odlivu nezná, nýbrž bez ustání se valí Propontidou k Hellespontu, mé záští krvavé se řítí vpřed a už se neohlédne, aniž zkrotne kdy v lásku zas, než valnou pomstou svoji je smetu oba.

Poklekne.

Při m ram orovém nebi a u posvátné úctě k slovům slibu, to přísahám !

j a g o Zůstaňte! Nevstávejte!

Jago poklekne.

Dosvědčte, světla, žhnoucí na výsostech, dosvědčte, živlové vy kolem nás, že tuto Jago slavně zasvěcuje

své všechny síly, rozum, srdce, pěsti, pohaně Othellově! Nechť mi velí, a vykonat mi bude přikázáním čin sebekrvavějšf.

Oba vstanou.

o t h e l l o Ctím tvou láskune planým díkem, ale plodným : „V íte j!" a žádám na ní skutek. Do tří dnů chci slyšet od tebe, že Cassio není.

JAGO M ůj kam arád je m rtev — vy to chcete.J i nechte žít!

o t h e l l o Nestoudná běhna jedna! Bůh j i z a tr a ť !

Pojď nenápadně za m n o u ! J d u si sehnat nějaký rychle působící jed pro toho spanilého ďábla. Nyní jsi ty můj náměstek.

JAGO Jsem navždy váš.

Odejdou oba.

[III. 4.] P Ř E D H R A D E M

Vystoupí Desdemona, Emilie a šašek.

d e s d e m o n a Poslyš, víš-li pak, kde je byt —ŠAŠEK K do je bit?d e s d e m o n a — kde je bytem náměstek Cassio?ŠAŠEK Jakpak by ne! Bytem je, kde seděním a s t á n í m . Ale

kdybych tvrdil, že vím, kde je ležením, byla by to lež jako věž. Nevím, kde bydlí.

d e s d e m o n a A co aby ses po tom poptal a dal se poučit obecným míněním ?

ŠAŠEK To bych moh. V ezm u si lidstvo na paškál a b u d u je vyslýchat, dokud mi to nevyzradí.

d e s d e m o n a T ak ho jen najdi a vyřiď m u, aby přišel se m .

Řekni m u , že se mi podařilo m anžela naklonit v jeho prospěch a že doufám, že brzy zase bude všechno v po­řádku.

š a š e k Tohle vyřídit, abych tak řekl, nepřesahuje d o s t ř e l

lidské chápavosti. A tak se pokusím, abych to dokázal.

Odejde šašek.

d e s d e m o n a K am jsem jen m ohla dát ten šátek? e m i l i e Nevím,

opravdu nevím.DESDEMONA Věř m i, z tra tit měšec

plničký dukátů by m ě tak nem rzelo!A kdyby muž, můj ušlechtilý M aur, nebyl tak ryzí a tak zhola prostý jalové žárlivosti, moh by snadno v tom hledat leccos.

e m i l i e Nedovede žárlit?d e s d e m o n a O n? T ak si myslím, že inu slunce pouště

vyžehlo z mozku všechny tyhle páry. e m i l i e T ady ho m áte!d e s d e m o n a Nepustím ho, dokud

nepřijme Cassia.

Vystoupí Othello.

d e s d e m o n a J a k se m áte, choti? o t h e l l o Dobře, m á paní. — Jaké peklo, musit

se přetvařovat! — A jak vy?DESDEMONA Dobře, můj pane.OTHELLO Dejte m i ruku! — M áte k y p r o u r u k u .

d e s d e m o n a Však věku nepoznala ani žalu. o t h e l l o T o značí štědrost, srdce rozdávavé.

H orká a kyprá! T ahle tvoje rukachce poustevnu, chce m odlitbu, chce půst,nábožná cvičení a zmrtvování.Bujňoučký dasík m á své sídlo v ní, jenž rád se bouří. D obrá je to ruka, upřím ná.

d e s d e m o n a Vy to víte nejlíp : j e !Vždyť touto rukou jsem vám dala srdce.

OTHELLO Ja k ř í k á m : š t ě d r á r u k a ! Dříve s r d c e

dávalo r u k u . Ale dnešní erby jsou samá r u k a — s r d c e není v m ó d ě .

d e s d e m o n a V to mhle se neznám . Ale teď: tvůj slib OTHELLO Slib? Jaký?d e s d e m o n a Vzkázala jsem Cassiovi,

aby k nám přisel, že s ním chcete mluvit. o t h e l l o Strašně mě bolí hlava. Buď tak hodná

a půjč mi šátek! d e s d e m o n a T ady je , můj pane. o t h e l l o Ten, co jsem já ti dal. d e s d e m o n a T en t a d y nem ám .o t h e l l o Že nemáš? d e s d e m o n a Nem ám , choti.OTHELLO To je chyba.

Ten šátečekdala mé m atce jedna Egypťanka.Byla to čarodějka, ač i znala cist lidské myšlenky. T a řekla matce, dokud jej bude mít, že bude otci nade vše milá, když jej ale ztratí anebo darem dá, že otcův zrak se od ní odvrátí a začne těkat po jiných pastvách. Um írajíc dala ten šátek m ně, s tím, abych, oženiv se, jej dal své ženě. Což se stalo. Střež jej!Jak oko v hlavě m íje j chovej! Z tra tit anebo někomu jej dá t by bylo neštěstí nad neštěstí.

d e s d e m o n a Je-li m ožná?o t h e l l o Pravda to je. M á čarodějnou tkáň.

Sybilla, která dvakrát už se dvou set dožila slunovratů, u prorockém jej vyšívala vytržení. Bourci, co předli hedváb, byli posvěcení.A obarven je mumiovým mokem, svařeným z dívčích srdcí.

d e s d e m o n a J e to pravda?o t h e l l o Pravdoucí pravda. P ročež: střež jej dobře d e s d e m o n a Kéž jsem jej tedy nikdy nespatřila! o t h e l l o Cože?! A proč?d e s d e m o n a Proč sis tak na mne vyjel a tak zlostně?

o t h e l l o Ztratilas, zandalas ho? Nevíš o něm ? d e s d e m o n a Bůh s námi!OTHELLO Cože?d e s d e m o n a Neztratila j s e m h o . C o ale, k d y b y ?

OTHELLO C o ?

DESDEMONA Ř í k á m , ž e j s e m h o n e z t r a t i l a .

OTHELLO Přines,ukaž mi ho!

d e s d e m o n a To m ohu kdykoli. Teď nechci. Vím, že mě chceš zmást a zamluvit m ou žádost.

Prosím tě, dovol, aby Cassio přišel! o t h e l l o Přines ten šátek! Tuším n ě c o z l é h o .

d e s d e m o n a I jd i mi, j d i !Člověka schopnějšího nenalezneš.

o t h e l l o T en šátek!d e s d e m o n a Odpověz! Co bude s Cassiem?

o t h e l l o T en šátek!d e s d e m o n a M u ž , jenž blaho své co ž iv

budoval na jediném : na tvé lásce, jenž za tebe se bil —

o t h e l l o T en šátek!d e s d e m o n a Styď s e !

OTHELLO M ně z oč í! P ryč!

Odejde Othello.

EMILIE A ten že není žárliv?DESDEMONA Neznám ho takového. Bůh to suď,

už je to tak: v tom šátku vězí čáry!Jsem já to nešťastnice, že se z tra til!

e m i l i e Mužského nepoznáte za r o k , za dva.Nejsou, než žaludky, a my než krmě.Hltají nás, a když nás m ají po krk, říhají nás. — Hle, Cassio a můj m anže l!

Vystoupí Cassio a Jago.

j a g o Nikdo to nedokáže než jen ona.Koukejte! T u j i m áte! Běžte prosit!

d e s d e m o n a Tak jak je, milý Cassio?

c a s s i o Stále stejně.Zas jenom prosím: orodujte za m ne a učiňte svou mocnou přímluvou, ať m ohu žít a zase lásky toho, koho tak bez výhrad a z duše ctím, být účasten. Už nechci čekat. Je-li tak smrtelný můj hřích, že ani staré zásluhy moje, ani dnešní lítost, ani co v budoucnu bych konat chtěl vykoupit nemohou mě z jeho hněvu, musím se utěšit — tím, že to zvím.Chtěj nechtěj obrním se dobrou myslí a pokusím se vysloužit si jinde alm užnu Štěstěny.

d e s d e m o n a Ach Bože, Cassio,nejsem teď dobrou přímluvkyní. M anžel už není manželem. A kdyby tvář měl změněnou jak duši, nepoznám ho.T ak spomáhej mi Bůh a všichni svati, jak jsem se za vás bila ze všech sil a m anžela až popouzela k hněvu svou smělou řečí. Buďte trpělivý!U dělám pro vás vše, co m ohu. Více než pro sebe si troufám. T o vám stačiž.

j a g o Náš pán se hněvá? e m i l i e Zrovna teď, tu chvíli

odešel odtud rozladěn až divno. j a g o O n že by se moh hněvat? Viděl jsem ho,

když palba z děl m u rozm etala voj a jako ďas m u od samého lokte urvala b ratra — Um í on se hněvat?Jd u za ním. To už musí něco být, když on se hněvá, něco hodně zlého.

d e s d e m o n a Prosím v á s , j d ě t e !

Odejde Jago.

To m u jisté něco státního z Benátek anebo úklad chystaný tam a odhalený tady

tak zkalil jasnou mysl. To pak muži jsou často nedůtkliví pro věc malou, že myslí na velkou. Už je to tak:K dyž nás jen bolí prst, hned všechny údy jsou stejně citlivé a bolestivé, třeba jsou zdravé. M uži nejsou bozi a nemůžem e na nich stále žádat dvornost jak o svatbě. Vždyť je to hanba!J á vzpurný voják bez koušíčka kázně jsem u sebe ho nařkla z nevlídnosti.T ed vidím, že jsem uplácela svědky a vinila ho křivě.

e m i l i e Dejž to Bůh,aby to byla, jak se domníváte, jen státní věc, nikoli z žárlivosti nějaký vrtohlavý dohad o vás!

DESDEMONA Ach Bože m ů j!Co živa jsem m u nezavdala důvod.

e m i l i e S tímhle si na žárlivce nepřijdete.Žárlivec nežárlí, že by měl proč.Žárlí, že žárlí. Žárlivost je netvor sám sebou zplozený i porozený.

DESDEMONA Bůh toho netvora ho c h r á n i t r a č !

e m i l i e Z té d u š e : a m e n !

d e s d e m o n a Půjdu teď za ním. Cassio, buďte ta d y !Bude-Ii v míře, zas m u řeknu o vás a přičiním se, abych pochodila.

c a s s i o Pokorné díky, urozená p a n í!

Odejdou Desdemona a Emilie.Vystoupí Bianca.

b i a n c a Pozdrav tě , Cassio!c a s s i o K depak se tu bereš?

Jakpak se máme, nejsličnější Bianco?Teď jsem se chystal k tobě, na m ou čest!

b i a n c a A já zas k tobě. Co si vlastně myslíš?T ýden se neukázat, sedm nocí a sedm dní, osmkrát dvacet hodin a osm navíc! bezmilencovatých,

stoosmasedesátkrát zdlouhavějších, než jsou ty na hod inách!

c a s s i o Odpusť, B ianco!Měl jsem zlou starost po celý ten čas,Leč jak jen trochu vy dýchnu, tak ihned zmeškané napravím . Prosím tě, Bianco,

podá j í Desdemonin šátek

obdělej mi ten vzorek!BLANCA Kdes to vzal?

Tohle ti jistě dala nová známost.Dost zlé, žes nepřicházel, horší proč.Až na to došlo?

c a s s i o I dej pokoj, holka!D o zubů tenhle nápad čertu vraz, jenž ti jej nakukal. T y na m ě žárlíš, že je to dárek z lásky od milenky.Kdež, Bianco, není! kdež!

b i a n c a T ak čí to je?c a s s i o Drahoušku, nevím. Našel jsem to doma.

Vzorek je hezounký, a tak bych rád měl stejný, než to budu musit vrátit.T ak mi jej obdělej. A teď už jd i!

b i a n c a J á že m ám jít? A proč? c a s s i o Cekám tu vladaře a nezdá se mi,

že by mě ctilo, aniž si to přeji, aby m ě zastih s holkou.

b i a n c a T ak? A proč?c a s s i o Ne, že tě nem ám rád!

b i a n c a Jen , ž e mě rád u ž nemáš!Prosím tě, doprovoď m ě aspoň kousek a řekni mi, kdy přijdeš na noc.

c a s s i o M ohutě vskutku doprovodit jenom kousek.M usím tu čekat. Ale přijdu brzy.

b i a n c a C o se dá dělat. Však j e dobře. Přijď!

Odejdou oba.

[IV. 1.] P Ř E D H R A D E M

Vystoupí Othello a Jago.

JAGO Co myslíte? o t h e l l o Co myslím?j a g o Když se dva

potají líbají — o t h e l l o Nedovoleně!JAGO č i s m i l ý m v p o s te l i k d y ž l e ž í n a h á ,

h o d in k u , d v ě , a j i n a k z l é h o n ic —

OTHELLO A jinak zlého nic? V posteli nahá?Vždyť lo je pokrytectví proti ďáblu.K do tohle dělá a chce zůstat cudný, ďábel ho pokouší a on zas Boha.

JAGO K dyž jinak nic už, je to všední hřích.Když ale dám své ženě darem šátek —

OTHELLO Tak c o ?

j a g o J e její, pravda-Ii? A k d y ž je její, m ů ž e jej zadat, k o m u se jí zlíbí.

OTHELLO I její počestnost je její. M ůže zadat i tu?

j a g o Neviditelná věc je čest. A často j i m á a těší se jí , kdo ji nemá.Leč co se týče šátku —

OTHELLO Přisámbůh,tak rád bych na to byl už nevzpom enul!Tys říkal — snáší se to na m ou paměť jak havran na stavení, kde je mor, výstražně krákaje — že měl můj šátek.

JAGO Co na tom?OTHELLO J e to zlé.j a g o C ož , k d y b y c h v á m b y l řek l ,

ž e j s e m h o v id ě l , j a k v á s z n e u c t í v á ?

A slyšel? Jakože je dost těch lumpů, co, sotva dotěrností udolají nějakou nešťastnici nebo zkoji takovou, co jim nadbíhala, ihned to musí vyzvonit.

OTHELLO Říkal ti n ě c o ?

j a g o Baže mi říkal! Ale jenom tolik, co pod přísahou zapře.

OTHELLO C o ti ř ík a l?

JAGO Říkal, že — tento — nevím, jak to říkal. OTHELLO C o ?

JAGO 2 e s ní —OTHELLO C o S n í?

JAGO U ní, na ní, všechnoOTHELLO S ní, u ní, na ní! Až je z toho špatně!

Ten šátek! Sám se přiznal! Oběsit ho!Měl viset, než se p řizn a l! J á se třesu !Ja k osyka se třesu! Přirozenost by se tak nehalila do m rákoty než jen , že je to tak. Nejsou to slova, čím se tak otřásám. Fuj! Nosy, uši, ústa!Přiznal se! Šátek! J e to m ožná? Ďáble!

Omdlí.

JAGO J e n ú č in k u j , m ů j j e d e , ú č in k u j !

Takhle se lapí lehkověrní blázni a ostouzejí ženy, bezúhonné jak samo světlo. Já řku , generále!Povídám, generále!

Vystoupí Cassio.

Ja g o Co je, Cassio?c a s s i o Co se m u s t a lo ?

JAGO M á padoucnici. To je od včerejška už druhý záchvat.

c a s s i o Tak m u třete spánky!j a g o Kdež! Ani dotknout! Tohle ustrnutí

se nesmí rušit, dokud nepomine.Sic, pěnu kolem úst, by jako vzteklý nám začal zuřit. Hleďte, už se h ý b e !Prosím vás, odejděte na chvilinku!Teď se hned probere. Až bude pryč, rád ve vážné bych s vámi mluvil věci.

Odejde Cassio.

JAGO Ja k je vám ? Neporanil jste si čelo?

o t h e l l o Rouháš se m i ?

j a g o J á vám? Ví bůh, že ne!Kéž unesete jako m už svůj o sud !

OTHELLO Paroháč není muž. O bluda je to, zvíře.JAGO T ak to se tedy města hemží zvěří,

krotkými netvory a obludam i.OTHELLO Přiznal to ?

JAGO D rahý pane, buďte m u ž !Pom něte: každý vousáč v tomhle ja řm u táhne jak vy. Jsou jich dnes miliony, co v noci v obecním si hoví loži a mní, že jejich jest. Jste na tom lip.Ničernu ďábel se tak nezasměje, jak manželovu holdu nevěrnici v bezpečné posteli. Ne, n e ! Chci vědět, a věda, co jsem já , vědět, co s ní.

OTHELLO Jsi vskutku moudrý.j a g o Stoupněte si stranou

a chvíli jenom buďte trpělivý.Co jste tu ležel, že vás přem oh žal — tak nezřízený, že až nedůstojný — přišel sem Cassio. Poslal jsem ho pryč, jak náleží m u vysvětliv váš záchvat, s tím, aby se pak vrátil na kus řeči.Což taky slíbil. Skryjte se tu někde a pozorujte sám, co jízlivosti, co posměchu se zračí v jeho šklebu.Znova ho vyzpovídám, kde a jak , jak často, kdy, jak nedávno či dávno už s vaší paní měl a hodlá opět.Jen pozorujte jeho posunčinu!A klid, jen k lid ! Jste přece taky muž a nejen samá vzteklost.

OTHELLO Slyšíš, Jago?Nejvýše lstný bude můj klid, leč — slyšíš? — i nejvýš krvavý.

JAGO To není chyba.Je n všechno v pravý čas! Šel byste stranou?

Othello jde stranou.

j a g o Teď Cassia na Biancu se budu ptát, na hospodyňku, kterou vlastní choutky živí a šatí. Holka jedna hloupá je blázen do Cassia, jak už děvka stovky jich opentlí — a jeden ji.Když o ní slyší, může s e jí usmát, ba po trhat se smíchy. Už je tady.

Cassio se vrátí.

Othello pomine se z toho smíchu a nezkušen a žárliv vyloží si Cassiův chechtot, jeho posunčinu docela naopak. — Náměstku, jak se m ám e?

c a s s i o T ím hůře pro ten titul, jehož ztrá ta mě zrovna zabíjí.

j a g o D ržte se Desdemony,a m áte náměstka a všechno v kapse.

Tišeji.

Kdyby tak Bianca měla tuhle moc, jak brzy byste uspěl!

c a s s i o Chudák m a lá !o t h e l l o Hle! Už se směje!J a g o Viděl to kdy svět,

aby tak ženská milovala chlapa? c a s s i o Ten blázínek mě snad m á vskutku rád. o t h e l l o Ani to nepopírá. Je n se směje. j a g o Poslyšte, Cassio! o t h e l l o Teď ho vyzpovídá!

Výborně! Znam enitě! J e n tak dál!JAGO D ává se s ly še t , ž e se s n í p r ý c h c e t e

o ž e n i t . J e to pravda? c a s s i o H a, ha, ha!o t h e l l o Triumfuješ, Ř ím ane, triumfuješ?c a s s i o J á že se s ní ožením? S takovým povětrným zbo­

žím? Prosím tě, měj trochu šetrnosti k m ém u rozumu. Tak docela si na něm přece nesedím. H a, ha, ha!

OTHELLO Tak, tak! Tak, tak! K do vyhrává, ten se směje. JAGO N a m ou duši, říká se, že si ji vezmete.

c a s s i o Prosím tě, mluv vážně! j a g o Ať jsem lotr, jestli se to neříká. o t h e l l o Se m nou jste tedy súčtovali? Dobrá! c a s s i o T o ta opice to sama rozhlašuje. Z ješitnosti si

vzala do hlavy, že se s ní ožením, ne, že bych já j í to byl slíbil.

o t h e l l o Jago mi dává znamení. T ed spustí. c a s s i o Zrovna teď tu byla. Pronásleduje m ě na každém

kroku. O nehdy se u moře bavím s nějakými pány z Be­nátek, a tu se ti přižene ta krasotinka, a při téhle mé ruce, takhle m ě popadne kolem krku —

o t h e l l o A zřejmě křičí: Nejdražší Cassio! anebo něco na ten způsob. Jeho posunky to říkají.

CASSIO — a takhle se ti na m ne pověsí, tiskne se ke mně, a pláče na m ně, a m ucká a m uchluje mě, ha, ha, ha!

OTHELLO T ed vypravuje, jak ho táhla do mé ložnice.Vidím tvůj nos, ale ne toho psa, co m u jej hodím.

c a s s i o M usím se s ní rozejít. j a g o Pánbůh s nám i! T ady ji máš! c a s s i o Ale že to je kus kočky dolízavé! A jak se patří

vybarvené k tomu.

Vystoupí Bianca.

Co si myslíš, že tak za m nou běháš? b i a n c a Ať si za tebou běhá čert a jeho babička! Co ty si

myslíš tuhle s tím šátkem, cos m i prve dal? Byla jsem kus blázna, že jsem ti to nehodila pod nohy. O bdělat ti to m ám ? T o tak! M oc pěkný vzorek! T o ti tak uvěřím, žes to našel v svém pokoji a nevíš, kdo ti to tam nechal! Dárek je to od nějaké poletuchy, a já abych se s tím dě­lala! N a, tu máš! Dej si to té své znejmilejší! Aťs to vzal, kdes to vzal, já se ti s tím obdělávat n e b u d u !

c a s s i o Ale Bianco, Biančinko! T ak přece měj rozum! o t h e l l o Probůh, že to je můj šátek! b i a n c a Jestli chceš ke m ně přijít na večeři, přijď! Jestli

ne, přijď jindy, jak se ti to nejdřív h o d í!

Odejde Bianca.

j a g o Za n í ! Za n í !

g a s s i o To musím, nebo svým křikem vzbouří c e l é město.JAGO Povečeříte u n í?

c a s s i o R ád b y c h .

JAGO Asi tam přijdu za vámi. M usím s vámi m luvit.CASSIO Prosím tě, přijď! Přijdeš?j a g o Bez ř e č í ! Běžte!

Odejde Cassio.

OTHELLO J a k ho m ám zavraždit, Jago?JAGO Všiml jste si, j a k se svému zločinu s m á l?

OTHELLO Ó, Jago!JAGO A v id ě l j s t e t e n šá te k ?

OTHELLO Byl to můj?JAGO Váš, při téhle mé ruce! A viděl jste, jak si váží té

pošetilé ženy, vaší manželky? Dala ho jem u, a on ho dal své děvce.

o t h e l l o Devět l e t b y c h ho chtěl vraždit. Pěkná žena! K rásná žena! Rozkošná žena!

JAGO T o teď musíte pustit z hlavy.o t h e l l o Ať shnije a zhyne a jd e k čertu ještě tuto noc:

neboť nesmí ž í t ! M é srdce zkam enělo: biju do něho, a bolí mě ruka. — Ach, Bože, svět nem á sladšího stvoření. M ohla by líhat po boku císaře a kázat m u, aby konal skutky!

j a g o N a to teď nesmíte myslit!o t h e l l o K čertu s ní! Ř íkám jen , jak á je. — Taková

umělkyně v zacházení s jehlou! Taková podivuhodná hu ­debnice! Když zpívá, m edvěda by zkonejšila! T ak plná ducha a nevyčerpatelné obraznosti!

j a g o Je n t í m horší pro to pro všechno.o t h e l l o Tisíckrát, tisíckrát horší! — A p a k : tak ochotná,

tak přívětivá!JAGO Až p ř íl iš o c h o t n á !

o t h e l l o To je jistá v ě c . — A p ř e c e , Jago , jak á škoda! O, Jago , Jago , jaká strašná škoda!

JAGO Když jste tak okouzlen její špatností, dejte j í volnou ruku, ať vám dělá, co umí nejhoršího! Když vám to ne­vadí, nikomu jiném u to vadit nemusí.

o t h e l l o N a k a š i j i r o z s e k á m ! Nasadit m i parohy!

JAGO J e to hnusné!OTHELLO S m ým důstojníkem !JAGO T ím h n u s n ě j š í .

o t h e l l o O p a tř m i , Jago, jed! Dnes večer. N ebudu se s ní domlouvat, sic by m ě její krása opět odzbrojila. Dnes večer, Jago!

j a g o Nedělejte to jedem ! Zarduste j i v posteli, v té posteli, kterou tak poskvrnila.

o t h e l l o Dobře, dobře! Bude to spravedlivější. Velmi dobře.

JAGO A Cassia nechte na starosti mně. O půlnoci vám po­vím bližší.

o t h e l l o Z nam en itě !

Troubení za scénou.

Koho to ohlašují? j a g o Benátčana

s nějakou zprávou. J e to Lodovico s dóžecím poselstvím — a vaše pani.

Vystoupí Lodovico, Desdemona a průvod.

l o d o v i c o Zdar, vzácný generále! o t h e l l o Budte v í tá n !l o d o v i c o Dóže a siňoři vás pozdravují.

Podává Othellovi psaní.

OTHELLO S pokorou líbám nástroj jejich vůle.

Rozlomí pečeť a čte.

d e s d e m o n a Co nesete, bratrance Lodovico?JAGO Těší mě, ž e vás vidím, s iň o r e !

Vítejte na Cypru! l o d o v i c o Děkuji. J a k se m á náměstek Cassio? j a g o Žije, pane.d e s d e m o n a Bratránku, mezi ním a chotěm došlo

k neblahé roztržce. Však vy je usmíříte.OTHELLO Jsi t í m tak jista? d e s d e m o n a Choti?OTHELLO „T o nemeškejte vykonat a račte —“

LODOVICO Nemluví k vám. J e z a b r á n d o s v ý c h l i s tů .

K roztržce došlo mezi ním a Cassiem? d e s d e m o n a A k přenešťastné. Nevím co bych dala,

abych je smířila, už Cassiovi k vůli.OTHELLO O heň a s íra !DESDEMONA Choti?OTHELLO Zbláznila ses?DESDEMONA H něvá se?

LODOVICO Snad ho rozčilil ten dopis.J e odvoláván, pokud vím, a Gassio jm enován guvernérem místo něho.

d e s d e m o n a V ěřte mi, m ne to těší.OTHELLO Vskutku?DESDEMONA Choti?o t h e l l o M ne těší, že ti přeskočilo.DESDEMONA D rahý?o t h e l l o Ď á b l e !

Udeří ji .

d e s d e m o n a T o j s e m si n e z a s l o u ž i l a .

LODOVICO T o v Benátkách mi nikdo neuvěří, a kdybych odpřisáh, že jsem to viděl.O m luvte se jí! Pláče.

OTHELLO Ď á b l e ! Ď á b l e !

Zem kdyby počít m ohla z ženských slz, z každičké její zrodí krokodila.M ně z oč í!

d e s d e m o n a Jd u , abych vás nehněvala.

Odchází.

l o d o v i c o Poslušná, věru, paní. Prosím vás, v lídně ji požádejte, ať se vrátí.

OTHELLO Paničko!d e s d e m o n a Choti?o t h e l l o C o j í c h c e t e , p a n e ?

l o d o v i c o Kdo, pane? J á ?o t h e l l o Vy! Chtěl jste, ať jí kážu

vrátit se, obrátit se. T o je její.To ona umí — třeba na čtyráku —

a dojít svého přec. A plakat umí, a poslouchat, že to až k víře není, jak umí poslouchat. — Je n ty si plač! —Co toho tkne se — že to ale um íš! — jsem volán domů. — Odejdi! J á hned si pro tebe pošlu. — Poslušen svých pánů se vrátím do Benátek. — O dtud! V ari!

Odejde Desdemona.

Cassio mě vystřídá. A večer, pane, mi prokažte tu čest a jezte se mnou.Vítejte, pane! — Opice a kozly!

Odejde Othello.

l o d o v i c o J e tohle slavný M aur, kterého senát svým štítem zve i mečem? neochvějný ten ušlechtilý rek, ten z kovu duch, jejž protknout ani škrábnout nedokázal nižádné sudby šíp?

j a g o Je velmi změněn.l o d o v i c o M á zdravý rozum? Není pom atený? JAGO Je , jaký je. M ně nepřísluší soudit,

zda je či není, co by měl, jen doufat, že bude, jestli není.

l o d o v i c o Bít svou ženu!j a g o T o arci neměl. Ale kéž ta rána

byla to nejhorší! l o d o v i c o Dělá to často?

Ci rozrušil ho tak ten list, že prvně se toho dopustil?

j a g o Ach, Bože m ů j!Nesluší se to, abych já vám říkal, co vím a vidím. Sám ho pozorujte, a poznáte ho z jeho počínání i bez mých výkladů. Jen jděte za ním a jen si všímejte, co bude dál!

l o d o v i c o To je mi líto, že jsem se v něm zklamal!

Odejdou všichni.

[IV. 2.] P O K O J N A H R A D Ě

Vystoupí Othello a Emilie.

o t h e l l o Tak vy jste neviděla nic? e m i l i e Nic. Nikdy nic,

aniž co slyšela či pomyslila. o t h e l l o VŠak vídala jste j i a Cassia spolu! e m i l i e Leč zlého nic. A slyšela jsem vždy

každičkou slabiku, kterou jen hlesli. o t h e l l o Cožpak si nikdy nešeptali? e m i l i e Nikdy.o t h e l l o A pryč vás nikdy neposlali?EMILIE Nikdy.OTHELLO Pro vějíř, pro závoj, č i pro cokoli? EMILIE Jakživi pro nic, pane. o t h e l l o To je divné.e m i l i e Duši si troufám na to vsadit, pane,

že je vám věrná. Soudíte-li jinak, vyrvěte si to z mysli, je to šalba.A jestli vám to někdo vnukl, lump, kéž nebe potrestá ho kletbou h a d a !Není-li ona čestná, čistá, věrná, muž jeden není šťasten a i svátá Špinavá jako klep.

o t h e l l o Ať přijde ke m ně! Jděte!

Odejde Emilie.

Řečí m á dost. Leč špatná hampejznice, která je nem á. T ahleta je chytrá, vtělený klíč a zámek od mrzkostí.A přec se někdy modlí, já to viděl.

Vrátí se Emilie s Desdemonou.

DESDEMONA Co přeje si můj pán?OTHELLO Pojď, zlato, pojď!d e s d e m o n a Copak mi chcete, choti?OTHELLO Ukaž oči!

Pohleď mi v tvář!

d e s d e m o n a Co je vám? T o je strašné!

OTHELLO Emilii.Hleďte si živnosti! Dělejte, ženská, ať už jsm e sam i! Zavřete ty dveře, a kdyby někdo šel, tak zakašlete!Jste přece od řemesla! Hoďte sebou!

Odejde Emilie.

d e s d e m o n a N a kolenou tě prosím: co to říkáš?Rozum ím ve tvých slovech zuřivosti, lec slovům ne.

o t h e l l o T a k m luv: co jsi?d e s d e m o n a T vá žena. Tvoje věrná,

upřím ná žena. o t h e l l o T ak to odpřisáhni

a sama zatrať se! ať ďábel sám se nebojí tě vzít, žes jako anděl.Z atrať se dvojmo! Přísahej, žes mi věrná!

DESDEMONA Sám Bůh to v í !

o t h e l l o Bůh leda ví, žes falešná jak ďábel. d e s d e m o n a K e komu, pane? S kým? V čem je rná faleš? o t h e l l o Ó , Desdemono! PryČ! Pryč! Nech mě! Pryč! d e s d e m o n a Ach, Bože můj! T y pláčeš, pane! Proč?

Jsem příčinou těch slzí já , můj pane?Jestli se domýšlíš, že otec snad m á prsty v tom tvém odvolání, neměj to ve zlé m ně! Jestliže zavrh tebe, m ne zavrh stejně.

o t h e l l o K dyby Bůh b y l ráčilzkoušet mě hořem, kdyby na m ou hlavu příkon všeliká i hlízy dštil, až po zuby mě zandal do chudoby, porobě beznadějné dal mě v plen — v některém koutku duše byl bych našel trpělivosti krůpěj. Ale trčet jak panák na orloji času hanby, by prstem rafije nač m ířit měl — i to bych unes, dobře bych to unes.Leč odtud, kam jsem uložil své srdce,

kde buďto musím žít, buď vůbec nežít, kde je mé temeniště, odkud prýštím anebo vyschnu — vyhoštěn být o d tu d !Anebo z něho žum pu m ít, kde žáby plodí a rodí. T ady změň svou barvu, trpělivosti, m ladá, růžoústá, a jako peklo hleď!

d e s d e m o n a Doufám, že mě můj pán m á z a počestnou. o t h e l l o Jakpak by ne! Ja k mouchy z m a s n ý c h krám ů,

jež líhnouce se páří. O , ty bejlí, jež jsi tak libé a tak sladce voníš, až z tebe smysly b o lí! Kéž ses nikdy nebylo zrodilo!

d e s d e m o n a Ach, Bože můj, co nevědomky spáchala jsem z l é h o ?

o t h e l l o T en krásný papír, tato skvostná kniha, jsou na to, aby n a nich stálo „děvka“ ?Co zlého? Veřejná ty holko jedna!Dvě výhně měl bych z tváří, spalující stydlivost na prach, kdyby z úst mi vyšlo, cos učinila. Učinila! Zlého!Bůh zacpává si nos a měsíc mrká, a i ten vítr, jenž se na potkání muchluje se vším, nechce o tom slyšet a skryl se do své sluje! Cože zlého?Nestoudná běhno jedna!

d e s d e m o n a Bůh můj s v ě d e k ,

křivdíte mi! o t h e l l o Hekni, že nejsi b ě h n a ! d e s d e m o n a Jakože věřím v Pánaboha, nejsem.

Jestliže svému choti tuto schránu uchovat poctivou a nedotčenou je nebýt běhna, nejsem běhna.

o t h e l l o Jakže?T y nejsi děvka?

d e s d e m o n a Při své spáse: n e j s e m !

o t h e l l o Je-li pak možná?DESDEMONA Bůh nám o d p u s ť v in y !o t h e l l o Tak p r o s ím za p r o m i n u t í ! Měl j s e m v a š n o s t

z Benátek za tu děvku vychytralou, co O thella si vzala. — Já řku , paní, co m áte, naopak než svátý Petr, klíč od pekelné brány!

Vrátí se Emilie.

o t h e l l o Vy, vy, vy!Už jsme to odbyli. T u m áte za nám ahu.Prosím vás, pusťte mě! A mlčet, paní!

Odejde Othello.

e m i l i e Bože, co si to v z p o m n ě l ten v á š p á n ?

Ja k je vám, milostpaní? M ilostpaní!Ja k je vám?

d e s d e m o n a N a mou věru! Jsem jak ve snách. e m i l i e Co se to děje s milostpánem?DESDEMONA S kým?e m i l i e Nu, s n a š í m p á n e m p ř e c ,

DESDEMONA K do je tvůj pán?EMILIE Ten, co je taky vaším, d rahá paní. d e s d e m o n a Žádného nemám . Nem luv se m nou. Plakat

nemohu, Emilko, a odpovědi jiné než slzy nemám . Dnešní noci jak o svatbě mi ustel, nezapomeň!A přived svého muže!

EMILIE To je změna!

Odejde Emilie.

d e s d e m o n a Dobře mi tak! Ví Bůh, dobře mi tak!Jak jsem si vedla, že mé počínáníjen v nejmenším moh spojit s něčím špatným ?

Vrátí se Emilie s Jagem.

j a g o Co račte, milostpaní? Co je s vámi? d e s d e m o n a Sama to nevím. Ten, kdo učí děcka,

jde na ně m írně, dá jim lehký úkol.T ak mě moh hubovat. Vždyť, věřte mně, jsem vůči hubování jako děcko.

j a g o Copak se stalo?

e m i l i e Ach, J a g o ! Pán tak vynadal jí děvek, tak po ní házel jm ény, tak ji znectil, že slušnosti se bouří srdce v těle.

d e s d e m o n a Jsem , co to jm éno, Jago?JAGO Jaké jm éno?d e s d e m o n a Co ona říká, že můj pán mi dal. EMILIE Běhnou j i zval. Opilý pobuda by

tak nepřezdil své ženské.JAGO Proč to dělal?d e s d e m o n a To nevím. Vím jen, že to jistě nejsem. j a g o Neplačte! Neplačte! To jsou mi věci! e m i l i e Pro tohle oslyšela tolik lepších?

Proto se zřekla otce, vlasti, přátel, aby jí kurev zděl? Není to k pláči?

d e s d e m o n a Je to můj o s u d .

j a g o Netrestej ho, Bože!K am na to chodí? K de to vzal?

d e s d e m o n a Ví Bůh!e m i l i e Ať visím, jestli m u to nenasykal

nějaký utrhačný z pekla had, nějaký potměšilý arcišmejdil, aby si ú řad vyšmejdil. Ať visím!

JAGO Dej pokoj! Takový lump snad ani není. d e s d e m o n a Jestliže přece je, odpusť m u Bůh! e m i l i e O dpusť mu oprátka, a čert m u hryzej kosti

J í spílat děvek! Kdopak za ní chodí?Kde? K dy a jak? Co tomu nasvědčuje?Nějaký z gruntu padouch M aura přelhal, nějaký prašivý set krysa c h la p !Nebesa, odhalujte tuhle chátru, a kdo je poctiv, tom u dejte bič, ať nahé ze světa je vypráskáme od j i tra po západ!

j a g o M luv pro ten pokoj ! Nekřič!e m i l i e A budu křičet! Takovýhle švihák

obrátil rozum na ruby i tobě, abys mě podezříval, že m ám s M aurem .

j a g o I jd i, ty huso!DESDEMONA Milý, drahý Jago ,

co si m ám počít, aby zas byl můj ?Jd i k n ě m u ! Při tom božím světle, nevím, jak jsem ho pozbyla! Hle, tady klecím:Jestli jsem kdy, ať v myšlenkách, ať skutkemse prohřešila na své lásce k němu,jestli můj zrak a sluch či jiný smyslkdy zalíbení našel v někom jiném ,jestli ho nemiluji ze všech sil,nemilovala vždy a milovat honebudu vždycky, třeba mě i zavrh,ať útěcha mě nezná! Nelaskavostje m ocná, může mi i zm ařit život,leč nikdy umenšit mou lásku. D ěvka!M ně už je zle, že mi to vyšlo z úst.Udělat, zač by mi ten titul patřil, poklady světa by mě nepřiměly.

JAGO Prosím vás, klid! T o není nic než rozm ar.M á mrzutosti rázu veřejného a s vámi hněvá se.

d e s d e m o n a K dyby jen to —JAGO Nic víc to není.

Troubení za scénou.

Slyšíte? Volají vás na večeři.Hosté vás čekají. T ak jděte k nim.A neplakejte! Vše zas bude dobře.

Odejdou Desdemona a Emilie.Vystoupí Roderigo.

JAGO K am pak, Roderigo?r o d e r i g o Neřekl bych, že se m nou jednáš poctivě.JAGO A c o p a k se t i n e z d á ?

r o d e r i g o K aždý den si na m ne vymyslíš něco nového, abys m ě odbyl. A tak se mi zdá, že spíš děláš, co můžeš, abych se k ní nedostal, než abys mi zjednal nejmenší příležitost a naději. Už toho m ám dost! A nemysli si, že to nechám jen tak, co jsem si od tebe až dosud nechal tak bláhové líbit.

j a g o Poslechneš si, co ti povím?

r o d e r i g o Už j s e m se tě n a p o s í o u c h a l a ž d o s t . Sliby c h y ­

by, s k u te k u te k .

JAGO Křivdíš m i, strašně mi křivdíš. r o d e r i g o Leda, že ti říkám pravdu. Už jsem skoro na

mizině. Polovina těch skvostů, co jsem po tobě posílal Desdemoně, byla by stačila svést řeholnici. Říkals mi, že je přijala a že mi oplátkou dává naději na brzkou potěchu a vyslyšení. Ale kde nic, tu nic.

JAGO Dobře! Výborně! J e n t a k d á l .

r o d e r i g o Dobře! Výborně! Jen tak dál! Když já u ž d á l

nem ohu, člověče. A dobré to teprv není, natož výborné. Při této mé ruce, prašivé je to, arciprašivé. Vodíš mě za nos.

JAGO Dobře, velmi dobře!r o d e r i g o A já ti povídám, není dobře. Vyjevím se

Desdemoně. Jestliže mi vrátí mé cennosti, nechám záletů a dám se na pokání. Jestliže ne, spolehni se, že se budu hojit na tobě.

j a g o Tak! Teďs mi řekl své.r o d e r i g o Řekl. A neřekl nic, to mi věř, než co taky

splním.JAGO Ted’ aspoň vidím, že máš v sobě kus chlapa, a začí­

nám o tobě m ít ještě lepší mínění, než kdy před tím. Podej mi ruku, Roderigo! Některé tvé nám itky proti m ně jsou docela pochopitelné. Ale nicméně tě ujišťuji, ž e jsem si v tvé věci vedl naprosto poctivě.

r o d e r i g o Zatím se to neukázalo.j a g o To připouštím, že se to zatím neukázalo. A nic se ti

nedivím, že v tom Čiješ čertovinu. Ale poslyš, Roderigo: máš-li vskutku v sobě to, več věřit m ám nyní více příčiny než kdy předtím , totiž odhodlanost, odvahu a statečnost, nechť to dokáže tato noc! A jestliže nazítří v noci neužiješ Desdemony, stroj si úklady o mé bezživotí a zákeřně mě sprovoď ze světa!

r o d e r i g o O č jde? M á to hlavu, pa tu a je to m ožná věc? j a g o Dnes přibylo poselstvo z Benátek s výslovným pří­

kazem, aby na místo Othellovo nastoupil Cassio. r o d e r i g o J e to pravda? Tak to se Othello s Desdemonou

zas vrátí do Benátek?

j a g o Co tě nemá! Do M aroka odjede, a s sebou odveze krásnou Desdemonu — leda, že by se tu něco přihodilo, proč by se musil pozdržet. A k tomu cíli nic tak bezpečně neposlouží, jako odstranit Cassia.

r o d e r i g o Ja k to myslíš, odstranit ho? j a g o Učinit ho nezpůsobilým, aby nastoupil na místo

Othellovo: rozbít m u lebku. r o d e r i g o A to bys chtěl, abych udělal já? j a g o Ovšem, jsi-li chlapa dost, aby sis na něm vzal svůj

prospěch i své právo. Je dnes na večeři u nějaké holčičky. T am teď poběžím za ním. Ještě nic neví, jak povýšil. Jestli si na něho počíháš, až půjde dom ů — což zařídím tak, aby to bylo mezi dvanáctou a jednou — dostaneš ho, kde a jak budeš chtít. Budu nablízku, abych podpořil tvůj útok, a tak padne mezi nás. Nestůj tu jak n a vidění a pojd se m nou! T ak ti to vysvětlím, jak je nutné, aby umřel, že to budeš m ít zrovna za povinnost, abys m u posloužil k tom u konci. Nejvyšší čas! Už hnedle budou po

večeři. Noc kvapí! Do toho! r o d e r i g o To mi ještě musíš dovodit pádněji. j a g o Bez starosti!

Odejdou oba.

[IV. 3.] J I N D E N A H R A D Ě

Vystoupí Othello, Lodovico, Desdemona, Emilie

a sloužící.

LODOVICO Snažně vás prosím, dál už ani k ro k ! o t h e l l o Odpusťte! R ád se trochu projdu. Vskutku. l o d o v i c o Dobrou noc, vzácná paní! Vroucí díky! d e s d e m o n a Jste vítán v našem domě. o t h e l l o Půjdem, pane? —

Ó Desdemono! d e s d e m o n a Choti? o t h e l l o J d i si lehnout!

V rátím se hned. Svou společnici propusť!Už ať to je!

DESDEMONA Ano, můj pane!

Odejdou Othello, Lodovico a průvod.

e m i l i e J a k je? T rochu se upokojil, viďte?DESDEMONA Prý ihned se zas vrátí. Poručil mi,

abych šla na lože, a tebe, říkal, že musím propustit.

e m i l i e P ropustit! M n e !d e s d e m o n a Výslovně mi to poručil. A tak:

schystej mě na noc a buď spánem bohem!Nesmíme ho teď hněvat.

EMILIE Kéž vám n ik d y

n e p ř iš e l n a o č i !

d e s d e m o n a T o n e , t o n e !

To ani za nic! M ám ho tolik ráda , že i to m račení, i jeho zlost — prosím tě, rozepni mě! — jsou m i milé.

e m i l i e Povlíkla jsem vám postel, jak jste chtěla. DESDEMONA No nechť! —

Ach, Bože, jak je člověk někdy hloupý!U m řu-li dřív než ty, to jedno prostěradlo dejte mi za ru b á š !

e m i l i e To jsou mi řeči!DESDEMONA M am inka měla služku, Barbořičku,

ta m ěla milého, a ten se spustil a nechal ji. A ta si zpívávala písničku o jívě, prostinkou, starou, leč zrovna jako o ní. U m írajíc j i ještě zpívala. T a dnešní noci m i nejde z mysli. J e n tak tak, že sama tak hlavu nevěším a nezpívám ji jak chudák Barbořička. Dělej, dě le j!

EMILIE M ám dojít pro župan? d e s d e m o n a Ne. O depni to!

Ten Lodovico, to je milý člověk.EMILIE A h e z k ý , v e l m i h e z k ý .

d e s d e m o n a P ě k n ě m l u v í .

EMILIE Z nám jednu paní v Benátkách, ta by byla za jediné tknutí jeho spodního rtu šla bosa do Jeruzalém a.

DESDEMONA Zpívá„Sedla si, sm utná, pod tu stráň, zpívala: zelená jívo! u b rady kolena, v loktech skráň, z p ív a la : jívo, j ív o !

Plakala, potok plakal s ní z p ív a la : zelená j ív o ! plakalo i to kam ení“ —

Polož to tam hle!„z p ív a la : jívo, j ív o !“

Prosím tě, pospěš si, bude tu hned.„Z jívy tecf m usím vínek m ít — “

Ne, tak to není.„N ikdo ho nehaň! D obře měl —“

T o je až dál. Slyš! K do to buší?EMILIE Vítr.DESDEMONA

„V yctla m u faleš, a on: Co chceš?Jívo! ty zelená jívo!Za jinou chodím , choď si též “

T ak běž už! D obrou noc. M ě svrbí oči.N eznam ená to pláč?

e m i l i e I dejte pokoj!d e s d e m o n a Slyšela jsem to. Bože, tihle m uži!

Myslíš si vážně, Emilie, pověz, že skutečně jsou ženy, co své m uže tak strašně klam ou?

EMILIE P ár j i c h j e , c o ž o to .

d e s d e m o n a Svedla b y s t y to za c e l i č k ý s v ě t ?

EMILIE Vy n e ?

d e s d e m o n a J á za nic, při tom božím světle! e m i l i e Při božím světle ani j á . Ještě tak potm ě. d e s d e m o n a T y bys to svedla za celičký svět?EMILIE Celičký svět j e tuze moc a v í c ,

a tam to skoro nic.

d e s d e m o n a A stejně bys to nedokázala!EMILIE A já si myslím, že bych to dokázala. N ejprv bych

to učinila, a hned bych to zas odčinila. T o ť se ví, neudělala

bych to za prstýnek, ani za štůček km entu, ani za šaty, čepce, spodničky a vůbec za žádnou takovou žebrotu. Ale za celičký svět? K te rápak by tom u svému nenasadila parohy, kdyby ho za to m ohla korunovat císařem světa? T o už by mi stálo za nějaký ten růček očistce.

d e s d e m o n a Ať Bůh m ě nezná, jestli bych m ohla spáchat takovou křivdu za království sv ě ta !

EMILIE Božínku, každá křivda je křivdou jenom ve světě. A kdybyste za svou n ám ahu dostala svět, byla by to křivda ve vašem vlastním světě: a než byste řekla švec, už by to nebyla křivda.

DESDEMONA A nevěřím ! Takové ženy nejsou! e m i l i e T ucty jich j s o u ! A navrch ještě dost,

by zalidnily svět, co o něj hrály.A podle m ého je to vina m užů, že ženy hřeší. K dyž jsou dom a skoupí, že do cizích náš poklad sypou klínů, anebo z bezdůvodné žárlivosti nás uvazují, nebo když nás bijí a pro potvoru začnou n a nás škudlit — m y m ám e taky ž lu č ! A ja k jsm e m írné, taky nám překypí. Ať m uži vědí, že m ám e taky smysly, zrak a čich a pa tro pro sladké i pro kyselé, tak jak o oni sami. Proč to činí, když chodí za jiným i? Pro zábavu?Asi že pro ni. M á je k tom u žádost?Asi že m á. A z křehkosti to činí?Z křehkosti. T ak ! A ženská nem á žádost, chuť do zábav a křehkost jako mužský?Ať tedy m už je slušný nebo snáší, že svojí špatností nás učí naší.

d e s d e m o n a Jd i! D obrou noc! A když už zkoušet musím, ne k zlému, k dobrém u mě veď, co zkusím!

Odejdou oba.

[V. 1.] U L I C E

Vystoupí Jago a Roderigo.

j a g o T ady stůj, za tím sloupem! Přijde hned!Měj pohotově kord a dobře b o d n i!A směle! Nic se neboj! Budu blízko.Měj na pam ěti: buďto budeš pán anebo c h á m ! A podle toho drž se !

r o d e r i g o Buď hodně blízko! M ohl bych se m inout. j a g o T ady mě máš! T ak jen se vzmuž a tuž se!

Jago a Roderigo zaujmou svá stanoviště.

r o d e r i g o M oc se mi nechce. Ale vyložil mi, že jin á pomoc není. Nevídáno!P ro je d e n život! Z pochvy, meěi! Um ře!

JAGO T ak jsem ten vřídek dřel, že je jak živý. Začíná vyvádět. Ať zabije on Cassia, ať jeden druhého, ať Cassio jeho, vždy na tom vydělám. Ž ít Roderigo, vym áhat bude na m ně neúprosně zlato a skvosty, které jsem m u vyfouk co malé pozornosti Desdemoně.T o by tak hrálo! Vyvázne-li Cassio, krásného něco m á v svém živobytí, a to mě hyzdí. N adto by se mohl dom luvit s M aurem . To mi taky hrozí.Ne, musí zemřít. M u sí! — Už ho slyším.

Vystoupí Cassio,

r o d e r i g o O n! To je jeho krok. — Ničemo, z h y ň !

Vypadne pro Cassiovi.

c a s s i o To bylo o zabití. Jenže kabát m ám bytelnější nežli mohls tušit.Teď vyzkoušíme tvůj.

Tasí a poraní Roderiga.

r o d e r i g o B ěd a! Jsem z a b i t .

JAGO zezadu podetne Cassiovi nohy a uteče. c a s s i o Jsem mrzák nadosmrii! Pomoc! V ražda!

Vystoupí Othello opodál.

o t h e l l o To je hlas Cassiův. Jago drží slovo. r o d e r i g o J á bídný lotr!OTHELLO Baže, bídný lo tr !c a s s i o Hej, pomoc! Světlo! Felčara! Hej, pomoc OTHELLO O n! J e to on! — Statečný, věrný Jago,

který mou křivdu cítíš jako vlastní, dáváš mi příklad. Panenko, tvůj milý domiloval a tvoje černá chvíle se blíží válem. Ó, ty nestoudnice!Pohaslo v srdci Šálení tvé la rv y : tvá rů jná krev tvé růjné lože zbarví.

Odejde Othello.Vystoupí Lodovico a Graziano opodál.

c a s s i o Stráž! Nikde živé duše? Pomoc! V ražda! g r a z i a n o Neštěstí! To byl srdceryvný výkřik. CASSIO Pomoc! Hej, pomoc!LODOVICO Slyš!r o d e r i g o Ty bídný lotře!LODOVICO Dva nebo tři tu sténají. V tom tem nu

to m ůže být i past. Nechoďme tam bez dalších pomocníků.

c a s s i o Nikde nikdo?Pomoc! Hej, pomoc, nebo vykrvácím!

l o d o v i c o Slyš!

Vrátí se Jago se světlem.

g r a z i a n o Tady jd e někdo se zbraní a světlem.A jen tak v košili.

j a g o K do tam ? K do je to?č i j e to hlas? K do to tam křičí ,,vražda"?

l o d o v i c o Nevíme.JAGO Že tu někdo křičel?c a s s i o T a d y !

P ro b o h a! Pomozte m i !

j a g o Co se stalo?g r a z i a n o O thellův pobočník, nemýlím-li se. l o d o v i c o Pravda.

Nějaký Jago. Velmi schopný voják. j a g o K dopak v y jste, co t a m tak naříkáte?CASSIO Ty, Jago? Pomoz mi! Nějací lotři

mě zmrzačili. j a g o N ám ěstku! Ach p ro b ů h !

K do? Poznal jste je? Jací lotři? c a s s i o Jeden

tu, myslím, někde leží. j a g o Zrádci b íd n í!

Lodovicovi a Grazianovi.

K dopak jste vy? Pomozte přece! r o d e r i g o Tady!

M ně pomozte! c a s s i o Toť jeden z nich!j a g o Ty J id á š i! T y v ra h u !

Probodne Roderiga.

r o d e r i g o Prokletý Jago! Nelítostný pse! j a g o Přepadat lidi potmě! K am se skryli,

ti hrdlořezi? Nikde nikdo. V ražda!Co vy jste zač? Jste dobří nebo zlí?

l o d o v i c o Jaké nás shledáte, tak si nás ceňte! j a g o Pan Lodovico? l o d o v i c o Ano.j a g o Odpusťte mi!

T u leží Cassio, těžce raněn vrahy!GRAZIANO Cassio!j a g o J a k je? Ja k je, pane bratře?c a s s i o M ám nohu vejpůl.j a g o To snad ne, snad ne! —

Pánové, posviťte mi i O bvážu ho svou košilí.

Vystoupí Bianca.

b i a n c a Co se tu stalo? K do to tady křičel? j a g o K do tady křičel? b i a n c a Cassio, drahý Cassio,

můj přenejdražší, přenejsladŠí Cassio!JAGO Ty vykřičená děvko! — Cassio, máte

nějaké tušení, kdo vás tak zřídil? c a s s i o Nem ám .GRAZIANO Lituji, že vás nacházíme takto.

Hledali jsme vás zrovna.JAGO Půjčte někdo

podvazek! Tak! Nosítka kdyby byla, abychom zlehounka ho mohli odnést!

b i a n c a Koukejte! Om dlí! Cassio! Cassio! Cassio! j a g o Pánové, bojím se, že tenhle šmejd

m á taky prsty v tomhle přepadení. —Strpení, milý Cassio! — Pojdte sem!Ukažte světlo! Znám ho nebo neznám ?Ach, Bože m ů j! M ůj přítel a můj k ra ja n !Roderigo? Ne! A je to on: Roderigo!

g r a z i a n o Z Benátek Roderigo? j a g o Ano. O n!

Znal jste ho, pane? g r a z i a n o Ja k bych neznal! Ovšem!j a g o Pan Graziano? Om luvte mě, prosím,

že, jeden nezdvořák, jsem v rozčilení vás nepoznal!

GRAZIANO Těší mě, ž e v á s vidím.Nosítka! Bude to?! — Jak je vám, Cassio?

Někdo přinese nosítka.

Roderigoj a g o O n! J e to on. — Nosítka! Zaplať Pánbůh!

Prosím vás, odneste ho, dobří l id é !Leč opatrně! — Běžím honem sehnat generálova ranhojiče. — Vy si ušetřte práci, ženská! — Ten, co tady leží, býval můj přítel. Co jste spolu měli?

CASSIO Nic. Jaktěživi nic. Ani h o neznám.

JAGO Blednete, slečno? — Odneste ho dovnitř!

Odnesou Cassia a Roderiga.

Zůstaňte, pánové! — Blednete, slečno?Vidíte to, jak vyjeveně hledí? —Když takhle civíš, brzy řekneš víc. —Koukejte, páni! Jen se podívejte!Vidíte páni? Provinilost mluví, i kdyby jazyk vyšel z užívání.

Vystoupí Emilie.

e m i l i e Co se to děje, m u ž i ? Co se stalo?JAGO Nějací pobudové, kteří prchli,

a Roderigo přepadli tu Cassia.J e na půl zabit, Roderigo mrtev.

e m i l i e Pro rány boží! Chudáček pan Cassio! JAGO Ovoce děvkaření! Emilie,

běž, optej se ho, kde byl na večeři. —Dostáváš strach?

BIANGA Byl na večeři u mne,leč netřesu se proto.

JAGO Vskutku? Byl?U tebe? Zatýkám tě! Půjdeš se m nou!

EMILIE Nestoudná děvko! T fu j!BIANCA J á n e j s e m d ě v k a .

Jsem a le s p o ň ta k s lu šn á j a k o v y ,

c o mě ta k u r á ž í t e .

EMILIE Jako já?Tfuj, děvko je d n a ! T fu j!

j a g o Pánové, pojďme,ať chudák Cassio už m á ošetření. —Tak jdem e, d á m o ! Však ty kápneš božskou! — Emilko, doskoč do pevnosti! Řekni paní a pánovi, co se tu stalo.Půjdeme? Račte, panstvo! — Dozrál čas: teď buď m ám vyhráno, buď srazím vaz.

Odejdou všichni.

[V. 2.] L O Ž N I C E N A H R A D Ě

Desdemona v posteli spící. Vystoupí Othello se svétlem v ruce.

o t h e l l o Musí to být, m u s í to být, m é sr d c e .

Nechte m ě smlčet, proč, v y c u d n é h v ě z d y !

Musí to být. K rev její neproleju a její kůži, bělejŠí než sníh a hebkou jako úběl, neporuším.Leč zemřít musí, klam ala by jiné.Zhasni, m á svíce, a pak — zhasni, svíce!Když zhasím tebe, planoucí ty služko, obnovit m ohu zas jak dřív tvou záři, kdybych si po ní stýskal. Ale tebe jak jednou zhasím, arcidílo boží, kde, kdeže vzít ten promethejský žár, jenž by tě zážeh zas? Když růži urvu, živoucí růst j í v rátit nedokáži a musí zvadnout. Přivoním k ní na kři.

Políbí ji .

O vůně, že div nepřemluvíš právo, by zlomilo svůj meč! Je n ještě jednou!Taková m rtva buď, a zabiv tebe, budu tě milovat. Už naposledy!Tak sladké a tak strašné! M usím plakat, leč jsou to kruté slzy, jako nebes: trestají milujíce. V zbudila se.

d e s d e m o n a K do je to? O thello?OTHELLO Já , Desdemono.d e s d e m o n a Lehnete si, můj p a n e ?

OTHELLO Pomodlilases na noc, Desdemono?

d e s d e m o n a Pomodlila.OTHELLO Vzpomínáš-H si n a nějakou vinu

neusmířenou dosud s hněvem nebes a s jejich milostí, pros z a ni teď!

d e s d e m o n a Můj Bože, choti, proč mi tohle říkáš?

o t h e l l o Učiň to a bud stručná! Poodejdu.Tá tvého ducha neořioraveného

. i izabíjet nechci za nic, ne tvou duši.

d e s d e m o n a O zabíjení miuvíš? o t h e l l o Ano. M luvím.d e s d e m o n a Tak polituj mě B ů h ! o t h e l l o Z té duše: amen!d e s d e m o n a Když pravíš amen, snad mě nezabiješ.OTHELLO H m !

d e s d e m o n a A přece se tě bojím. Býváš strašný, když takhle poulíš zrak. Proč bych se bála, nevím a nemám . Ale bojím se tě.

o t h e l l o Lituj svých v in !DESDEMONA Jsou leda l á s k a k to b ě .

o t h e l l o T ak umřeš p r o n i!

DESDEMONA Nepřirozené je to vraždit M sku.

Proč, probůh, si tak hryžeš spodní ret?K rvavá vzteklost lomcuje tvým bytím.Zlověstná znamení to jsou. LeČ doufám, doufám , že na m ne nemíří.

o t h e l l o Buď z tich a ! MÍČ!d e s d e m o n a Už mlčím. Co se stalo? o t h e l l o Ten můj šátek,

co jsem tak miloval a dal jej tobě, tys dala Cassiovi.

d e s d e m o n a Nedala! N a mou duši!Vzkaž pro něho a optej se ho!

OTHELLO Střež sepřísahat křivě, d rahá duše! Ležíš na loži smrtelném.

d e s d e m o n a V to k Bohu doufám, že na něm skonám. Ne však dnes.

o t h e l l o Teď ihned!Pročež se vyzpovídej ze svých vin!Přísahou kdybys jeden každý článek popřela, neumenšíš strašnou pravdu, kterou se zalykám. I musíš um řít.

d e s d e m o n a T ak Bůh se slituj nade mnou! o t h e l l o Dím amen!

d e s d e m o n a A slituj se i t y ! Co živa jsem ti zlého nic nedělala, nikdy Cassia nemilovala, než se sluší milovat bližního, nic nikdy nedala m u !

OTHELLO Lžeš! Viděl jsem svůj šátek v jeho ruce. Zatvrzuješ mi srdce v těle, lhářko, a nutíš mě, abych sprostou vraždou zval, co učiním a co jsem chtěl mít žertvou.J á jsem ten šátek viděl!

d e s d e m o n a T ak je j n a š e l .

Nikdy jsem m u jej nedala. Vzkaž pro něj, ať vyzná, co je p ra v d a !

o t h e l l o Už se přiznal.d e s d e m o n a K čemu se přiznal ? o t h e l l o Že tě měl.d e s d e m o n a T o není možná,

že by to říkal.OTHELLO Tecf už ne. J e němý. Navždy.

Poctivý Jago postaral se o to.DESDEMONA H růza mě učí rozum ět: je mrtev? o t h e l l o K dyby byl životů co vlasů měl,

m á valná pomsta pozřela je všechny. d e s d e m o n a A c h ! on je zahrdlen a po mně veta! OTHELLO Děvko! M ně do očí pro něho pláčeš? d e s d e m o n a Vyžeň mě, choti! Je n mě nezabíjejí o t h e l l o Pusť, děvko! Pusť! d e s d e m o n a Zítra mě zabij! Nech mě žít tu noc! OTHELLO Když se mi vzpíráš — d e s d e m o n a Jenom půl hodiny! o t h e l l o Konáno, dokonáno!d e s d e m o n a Jen co bych řekla modlitbičku!OTHELLO Pozdě!

Rdousí j i .EMILIE za scénou.

Pane! Hej, pane! M ilostpane! Pane! o t h e l l o K do to tam h lu č í ? — Ještě nejsi m rtva?

Ještě ne dočista? Jsem krutý, ale nechci, v svém utrpení abys prodlévala.T a k !T a k !

EMILIE za scénou.Pane! Hej, pane! Milosti!

o t h e l l o K do je to?e m i l i e Hej, milostpane! M usím s vámi mluvit! o t h e l l o Nu ovšem: Emilie. — H ned! — J e m rtva! —

Přišla mi říc, že Gassio je zabit.Proto ten křik. — Ještě se hýbe? Nic.T icha jak hrob. — M ám ji sem pustit? N em ám ? —Že se zas hýbe? Ne. — Co bych měl dělat?Jestli sem vejde, promluví k mé ženě.K mé ženě! K jaké ženě? N em ám ženy.

Ja k je to příšerné! O těžká chvíle!M ně je, že by se slunce mělo zatm ít a měsíc zatm ít a v svém uděšení se o tvírat zem.

e m i l i e za scénou.Prosím vás, pane,

snažně vás prosím, musím s vámi m lu v it! o t h e l l o J á na tě zapomněl. Pojď dál, p o jď dál. —

Pomalu! J e n co zatáhnu ten závěs. —K depak jsi Emilko?

Odemkne.Vystoupí Emilie.

o t h e l l o Copak mi neseš?EMILIE Ach, milosti, stala se strašná vražda. o t h e l l o K dy? Teď?e m i l i e Jen teď. T u chvíli zrovna, pane.o t h e l l o To dělá měsíc. Přiblížil se zemi

docela nezvykle a připravuje nás lidi o rozum.

e m i l i e Cassio zabilm ladého Benátčana Roderiga.

o t h e l l o Že Roderiga? A je Cassio zabit? e m i l i e Ne, Cassio není zabit. o t h e l l o Není zabit?

To t e d y v r a ž d a sk ř íp e , o c h r a p t ě l e

z n í s la d k é p o m s t y h la s .

d e s d e m o n a Zabita p r o n i c ! p r o n ic !

EMILIE Co to bylo?

OTHELLO To? Co?EMILIE Ježíši Kriste! To byl panin hlas.

Pomoc! Hej, pomoc! Ještě mluvte, paní!Nejdražší D esdem ono! Ozvěte se !

d e s d e m o n a Bez viny um írám . e m i l i e Kdo vám to udělal?d e s d e m o n a Nikdo. J á sama. Sbohem

Pozdravuj mého přemilého chotě!

Umře.

OTHELLO K do ji moh zavraždit?e m i l i e K dožpak to ví?OTHELLO Sam a ji slyšelas, že já to nebyl.EMILIE &ekla to. M usím mluvit podle pravdy. o t h e l l o Šla do horoucích pekel, na rtech lež.

Já, jsem ji zabil. e m i l i e T ím v íc anděl ona,

tím horší ďábel t y !OTHELLO Spustila se a byla d ě v k a .

e m i l i e Lžeš!Lžeš, nactiutrhačný černý ďáble!

o t h e l l o Jak voda byla zrádná.EMILIE Tys jak oheň zbrklý,

když tohle díš. Jak anděl byla věrná. o t h e l l o Cassio s ní spal. Optej se svého muže!

Vždyť bych byl proklet hloub než samo peklo, kdybych byl proved, co jsem proved, jinak než s plnou jistotou. Tvůj muž to všechno věděl.

EMILIE Můj muž?OTHELLO Tvůj m u ž !

e m i l i e Ze k la m a l a tě?

OTHELLO Ano.S Cassiem. K dyby byla věrná byla, já bych j i nebyl dal, a kdyby Bůh byl za ni druhý svět mi stvořil, celý z jednoho jediného chrysolitu.

EMILIE M ůj m už?OTHELLO Tvůj muž! O n mi to první řekl.

J e poctivý a nenávidí sliz oplzlých ohavností.

e m i l i e K do? Můj manžel?o t h e l l o O n! K olikrát ti to m ám říkat? O n! e m i l i e Sám ďábel vystřelil si z lásky, pane!

Můj muž, a říkat, že vás klame!OTHELLO O n!

Což nerozumíš, ženská! On, tvůj manžel!Můj přítel a tvůj muž. Poctivý Jago!

EMILIE Jestli to řek, ať jeho zhoubná duše shnije, půl zrnka za d e n ! V hrdlo lh a l!N a to tě, ošklivče, měla až příliš ráda.

OTHELLO H a!e m i l i e Dělej, co nejhoršího umíš! To,

cos udělal, víc není hodno nebe než tys byl hoden j í !

o t h e l l o Mlč raděj, m l č !

e m i l i e T y ublížit mi n e m á š půl té moci, co j á to vydržet. T y hloupý hejle, než bláto zpozdilejší! Skutek spácnals — Schovej ten meč ■— A kdybych rněla pozbýt životů dvacet, rozhlásím t ě ! Pom oc!M aur zavraždil mou paní! Pomoc! V ražda!

Vystoupí Montano, Graziano, Jago a jiní.

MONTANO Co se tu děje? Co j e , generále? e m i l i e Ž e , Jago, jdeš! No, tys to dopracoval,

když kdekdo u ž své vraždy svádí na t ě ! g r a z i a n o Co se t u děje? e m i l i e Usvědč ho z e lži, vraha, jsi-li muž!

Tys m u prý řekl, že ho žena klame.Vím, žes to neřek. Nejsi takhle špatný.Prosím tě, mluv už, sic mi pukne srdce!

JAGO Co jsem si myslil, řek jsem mu. Nic víc, než sám co shledal věrojatnou pravdou.

e m i l i e A řekls m u kdy, že ho klame? j a g o Řekl.EMILIE Byla to le ž ! ohavná, hnusná lež !

odporná v hrdlo lež, ať Bůh mě n ezná!O na ho klam at s Cassiem! Řek jsi s Cassiem?

j a g o Ovšemže s Cassiem! K roť svůj jazyk, ženská! e m i l i e A nebudu jej krotit. Křičet b u d u :

T am na posteli paní leží m rtva! v š i c h n i Chraň Bože! Bože chraň!EMILIE A tys ho k vraždě naved svými řečmi. o t h e l l o Nic nežasněte, páni! J e to pravda. g r a z i a n o Příšerná, Bůh to suď!MONTANO Té h růzy !e m i l i e Š p i n a v c e ! Š p i n a v c e š p a t n á !

Teď, teď si v z p o m í n á m ! z r o v n a to č i c h á m !

Hned tenkrát jsem to čila! Zabiju se, zabiju lítostí! Taková špatnost!

j a g o Zbláznila ses? T en okamžik jd i domů! e m i l i e Pánové, dovolte mi mluvit! Vím,

že ho m ám poslouchat. Však nyní ne.Snad, Jago, nepůjdu už nikdy domů.

o t h e l l o vrhne se na postel. Ó ! Ó ! Ó ! Ó !

e m i l i e Je n lehej si aNejlíbeznější neviňátko zabils, jaké kdy zdvihlo zrak.

OTHELLO Ne! Byla špatná —Div jsem vás poznal. Vaše neť tu leží, a vskutku, strýče, tyto ruce právě jí zastavily dech. Vím, je to strašné —

GRAZIANO Ubohá Desdemono!Jsem šťasten, že už nežije tvůj otec.Tvé vdavky zabily ho. Pouhý žal m u přerval starou nit. Kdyby byl živ, při této podívané zoufal by s i : anděla strážného by, kina, zahnal a sáh si na život a zatratil se.

o t h e l l o Žalostné je to. Ale Jago v í ,

že s Cassiem dílo hanby vykonala bezpočtukrát. Sám Cassio to přiznal.A v odm ěnu za milostné ty skutkym u dala to, co já jí z lásky dal,můj první dárek. Viděl jsem to při něm.

Šátek to byl, co na pam átku kdysi můj otec m atce dal.

e m i l i e Nebeští zástupové!JAGO M lč ! Bud z tic h a !e m i l i e Musí to ven! J á že m ám m lčet? Ne!

Jak severák když duje, budu m luvit.A kdyby mi v tom bránil nevím kdo, nebesa, peklo, lidé, budu m luvit!

JAGO M ěj rozum a jd i p ry č !EMILIE N e p ů jd u !

T en šátek, cos tu o něm mluvil, našla jsem čirou náhodou a dala muži, že častokrát mě důtklivě a vážně — vážněji než ta tretka zasluhuje — žádal, abych jej ukradla.

JAGO T y děvko!EMILIE Cassiovi že jej dala? J á jej našla

a dala manželovi. j a g o Couro, lžeš!e m i l i e Nelžu vám , páni! N a mou duši, nelžu!

V ražedný tupče! K čemu, k čemu tobě taková žena?

OTHELLO N ení v nebi hrom u, ted aby udeřil? T y vzácný lotře!

Vrhne se na Jaga. Montano mu vyrve zbraň. Jago probodne Emilii a uteče.

g r a z i a n o K ácí se! Přisám bůh! zabil svou ženu. EMILIE Zabil, ba zabil. Položte mě k p a n í ! g r a z i a n o O n a je zabita a on ten tam . m o n t a n o Chlap jako zmije! — V ezm ěte tu zbraň ,

co M aurovi jsem právě vyrval z ruky.Hlídejte dveře zvenčí! Nepusťte ho!

Jago j i chce probodnout.

GRAZIANO

N a ženu tasíte?EMILIE

Fuj!

T y hloupý m ouřeníne!

R aděj ho zabijte! J d u za tím lotrem, lapit ho, psa.

Odejdou Montano a Graziano.

o t h e l l o Už n e j s e m a n i c h r a b r ý :

už k a ž d ý c h l a p e č e k m i v e z m e z b r a ň .

V šak proč by chrabrost měla přežít čest?Co tam , to tam .

e m i l i e Co věštila tvá píseň, paní? Slyš!Slyšíš mě, paní? Budu dělat labuť a zem řu zpívajíc: „Zelená jív o !“ —M ěla tě ráda , M aure. Byla cudná.Ať jsem tak spasena, jak pravdu dím.U m írám . Neříkám , než co si myslím.

Zjemře.

OTHELLO M ám v této jizbě ještě j inou zbraň, španělskou čepel, jako Jedy břitkou.Hle, t u j i m ám e. — Strýče, m usím odtud.

GRAZIANO za scénou.Jestli to zkusíš, přijde ti to draho.T y nem áš zbraň. Chtěj nechtěj musíš trpět.

o t h e l l o T ak vejdi sem a prom luv se m nou, sic holým a rukam a se v rhnu na tě.

Vrátí se Graziano.

g r a z i a n o Othello , co je?OTHELLO Podívej! M ám zbraň.

A lepší, věř, se nikdy nehoupalapo boku vojáka. Viděl jsem den,že s tím to dobrým m ečem v této rucejsem prosekal se větším počtem nástrahnež dvacetkrát tvé „ s tů j!“ Leč m arná chlouba —kdo je své sudby pán? — už bych to nesved.Nic se m ne neboj, třebaže m ám zbraň.Zde se m á cesta končí, zde je cíl, zde přenejzazší bóje mojí plavby.Couváš a bojíš se? Zbytečný strach!Rákosem zam iř na h ru d O thellovu,

a on ti ustoupí. K am , kam by šel? —Ukaž, jak vypadáš? Nešťastné děvče!Bílá jak tvoje košile! V den soudu až sejdem se, tohle mě srazí z nebe za hody ďáblům. Chladná, moje malá?Jak tvoje čistota! — J á bídný otrok!Mrskejte, ďábli, pryč mě vymrskejte z andělské podívané na tu krásu!V smrštích m nou zaviřte! Škvařte mě v síře!V bezedných tůních ohňových mě p e rte !Ó Desdemono! Desdemono! M rtva!Ó! Ó! Ó! Ó!

Vystoupí Lodovico, Montano, Cassio na nosítkách a Jago veden stráží.

l o d o v i c o K de je ten zbrklý, přenešťastný muž?OTHELLO T u je , kdo býval Othello. T u jsem.LODOVICO K de je ta zmije? Přiveďte h o , lotra! o t h e l l o Kopyto nemáš. Ale to je b a jk a .

Jestliže’s ďábel, nelze mi tě zabít.

Poraní Jaga ,

l o d o v i c o Vymkněte m u ten meč!j a g o Krvácím. Nejsem zabit.o t h e l l o Tím l ip . Jsem tomu r á d . Chci, abys ž i l .

Ja k já cítím, je to blaho um řít.LODOVICO Ach, Othello, jenž bývávals tak dobrý

a špinavce tak nechal zahrát s sebou, co říci o tobě?

OTHELLO Co na tom sejde?Ctihodný vrah, když chcete. Neboť nic jsem v hněvu nečinil a všechno ve cti.

l o d o v i c o Ten had se zčásti přiznal. Shodli jste se,

aby byl Cassio zabit?OTHELLO Ano, s h o d l i .

c a s s i o Nejdražší generále, nezavdal jsem vám nikdy příčinu.

OTHELLO J á t i to v ě ř ím .

A odpusť mi to, prosím! — Toho ďábla,

optali byste se ho, proč mi duši i tělo takhle opředl svou sítí?

JAGO Nic se m ne neptejte! Co víte, víte.O d této chvíle jsou m á ústa němá.

l o d o v i c o I k modlení?g r a z i a n o Však na muěidlech spustíš!o t h e l l o Dobře. Nech tak. l o d o v i c o Povím vám, pane, co se přihodilo

a co vám není známo. T u j e dopis, který měl v kapse m rtvý Roderigo, a tady druhý. Z jednoho je jasné, že úklad o Cassiův život provést měl Roderigo.

OTHELLO P adouchu !c a s s i o Zákeřný a nekřesťanský!l o d o v i c o A tu je druhý, rozmrzelý dopis,

který měl v kapse též. Ten jak se zdá, chtěl Roderigo poslat tom u lotru.Lee Jago asi zatím přišel k němu a umluvil ho.

OTHELLO Nelítostný rabe!A jak ses, Cassio, dostal k tomu Šátku, jenž býval ženin?

c a s s i o Našel jsem j e j doma.A sám se právě přiznal, že jej tam pohodil zúmyslně za účelem,

jenž sloužil jeho záměrům. o t h e l l o J á blázen!c a s s i o V tom listě Roderigo mimo jiné

vyčítá Jagovi, že on ho přiměl, aby mě dráždil — což mě stálo hodnost.A před chvílí se probral z dlouhé mdloby, v níž jako m rtev byl, a řek, že Jago ho na mne poštval a že pak ho probod.

l o d o v i c o Musíte s nám i opustit ten dům.Jste zbaven velení a vlády. Cassio je vladař na Cypru. Ten padouch pak, jestliže důmyslná m uka jsou, trápení zdlouhavá, jež hubí zvolna,

užije jich. Vy zůstanete vězněm, dokavad siňorie neposoudí povahu vaší viny. Odveďte h o !

o t h e l l o P o m alu ! — Slůvko nebo dvě, než půjdem . Leccos jsem pro stát vykonal, jak známo.Leč o tom dost! Prosím vás, až v svých listechty skutky nešťastné budete líčit,ličte mě, jaký jsem. Nic nezmenšete,nic nezveličte. Pak vám bude mluvito někom milujícím, m oudře ne,leč příliš v roucně : o někom, kdo snadnožárlivý nebyl, ale jednou lapenneviděl, neslyšel; kdo, jak ten divoch,zahodil vlastní rukou perlu dražšínež celý jeho km en; čí smutné oči,tak jihnou t nezvyklé, teď roní slzyrychleji nežli v Arábii stromysvou všeléčivou smolu. To tam pište!A dodejte, že v Aleppu jsem kdys — když Turek zavilý a zatvrzelý bil Benátčana, rouhaje se vládě — popadl za krk toho obřezance a probodl ho — tak!

Probodne se.

LODOVICO Té t e č k y krvavé!GRAZIANO Už m arno mluvit.o t h e l l o J á líbal tě, než jsem tě zabil. Není

pro mne, jak zemřít, ne-li v políbení.

Padne na Desdemom a umře.

c a s s i o Bál jsem se toho, ale domníval se, že nem á zbraň. Byl veskrz velkodušný.

l o d o v i c o Ty spartský pse, než úzkost, hlad i moře lítější nastokrát!Hleď na ty pokosené na tom loži!Tvé dílo je to. Bolí z něho zrak.Zastřete je! Zůstaňte, Graziano, v M aurově domě. Neboť jeho statky

jsou vaše teď. — Vám , pane guvernére, teď zbývá soudit toho pekelníka, den určit, místo, trest. Ó, přitužte m u! Sám musím na loď, abych bez prodlení dal vládě zprávu o tom dopuštění.

Odejdou všichni.

K o n e c