Vydává MO ČR – AVISRooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

ŠéfredaktorLadislav Lenk

RedakceRooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Jazyková úpravaVlasta Kohoutová

Grafi cká úpravaAndrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených silrozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563

TiskČTK Repro

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Foto na titulní straněJaroslav Pajer

Uzávěrka čísla30. 1. 2008

Toto číslo vyšlo dne18. 2. 2008

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Jiří Hokůvtel.: 973 215 794e-mail: hokuv@centrum.czwww.hokuv.com

Pavel Langtel.: 973 215 868mobil: 724 002 623e-mail: pavellang@centrum.cz

Ladislav Lenktel.: 973 215 931mobil: 724 102 164e-mail: lenkladi@centrum.cz

Vladimír Marektel.: 973 215 648mobil: 724 033 410e-mail: v.mare@post.cz

Již druhý kontingent sestavený převážně z příslušníků Útvaru speciálních operací Vojenské policie působí v sesta-vě britské brigády v jihoafghánské provincii Helmand. Naši vojáci zde procházejí nejtěžšími bojovými operacemi od skončení druhé světové války. Podrobnosti o jejich nasazení v Afghánistánu přinášíme v tomto čísle A reportu.

Foto: archiv SOG

ObjektivemObjektivem

KontaktyKontakty

Jaroslav Pajertel.: 973 215 686mobil: 724 033 412e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz

Tomáš Soušektel.: 973 215 527e-mail: afterburner@centrum.czwww.afterburner.cz

Michal Zdobinskýtel.: 973 215 572mobil: 724 033 411e-mail: michal.zdobinsky@seznam.cz

Jan Zemantel.: 973 215 935e-mail: zeman.areport@centrum.cz

2 3

Rekonstrukce pavilonu C souvisí s celkovou obnovou Ústřední vojenské nemocnice Praha, která už probíhá řadu let. „Jedná se o jednu z posledních bu-dov nemocnice, v níž jsou umístěna kli-nická pracoviště,“ upřesňuje ředitel ÚVN plukovník Štefan Brunclík. Záhy přizná-vá, že bez významné pomoci zřizovate-le, kterým je Ministerstvo obrany ČR, by nebyla realizace takto rozsáhlého pro-jektu vůbec možná. „Žádná nemocnice v republice nemá dostatek fi nančních prostředků na to, aby rekonstruovala

svoje objekty z příjmů, které má v sou-časné době od zdravotních pojišťoven. Díky dotacím z rozpočtu MO ČR se nám podařilo záměr realizovat. Rekonstrukce pavilonu C stála zhruba 770 milionů ko-run, přičemž resort obrany přispěl část-kou 500 milionů Kč,“ říká plk. Brunclík.

Podle slov prvního náměstka ministry-ně obrany Martina Bartáka jde o efektiv-ně vynaložené peníze. „Mohu vás ujistit, že jak do Ústřední vojenské nemocnice, tak do Ústavu leteckého zdravotnictví Praha a vojenských nemocnic v Brně

a Olomouci půjde z kapitoly ministerstva obrany i přes snížený zdrojový rámec, dostatek prostředků, aby tato zdravot-nická zařízení mohla i nadále poskyto-vat špičkovou zdravotní péči svým paci-entům,“ konstatuje M. Barták.

Není tajemstvím, že střešovická „úvéenka“ fi guruje v cílové organizační struktuře Generálního štábu AČR a jeho přímo podřízených vojenských útvarů a zařízení. „Pod naším metodickým říze-ním bude od 1. července 2008,“ dodává ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO plukovník Pavel Zbořil.

DALŠÍ PACIENTOVA NADĚJEStavební práce a rekonstrukce vnitř-

ních prostor pavilonu C, spolu s přístro-jovým vybavením a dalším nezbytným zázemím, začaly v únoru 2006. Po dvou letech byl areál zprovozněn. Nacházejí se v něm multifunkční operační sál

s magnetickou rezonancí pro zákroky v oblasti neurochirurgie, dále léčebna dlouhodobě nemocných pro válečné veterány a několik odborných pracovišť a lůžkových oddělení (dermatovenero-logické oddělení, psychiatrické oddě-lení, oddělení následné rehabilitační péče, oddělení všeobecných interních lůžek a oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny).

Naprosto unikátním pracovištěm je bezpochyby multifunkční operační sál, jehož vybudování si vyžádalo 300 mili-onů korun. „Systém umožňuje, aby byl pacient přímo během operace přesunut i s operačním stolem po kolejích do ved-lejší místnosti vybavené magnetickou rezonancí, kde pomocí té nejdokona-lejší techniky lze rozpoznat každý de-tail nemocné tkáně a přesně určit další operační postup,“ vysvětluje přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha plu-kovník Vladimír Beneš.

Multifunkční operační sál je zcela oje-dinělou sestavou svého druhu. Na svě-tě existují pouze dvě obdobná zařízení, a to ve Spojených státech a v Belgii. „Jde o unikátní pracoviště, jež operaté-rovi dává možnost s přesností na mili-metry zobrazit zasaženou tkáň, kterou je nutné resekovat. Tím minimalizujeme pooperační rizika, zvyšujeme radikalitu operace a výrazně snižujeme počet dal-ších opakovaných neurochirurgických výkonů,“ říká plk. Beneš.

O dvě poschodí výše se nachází lé-čebna dlouhodobě nemocných pro vete-rány. Následnou péči zde najdou přede-vším druhováleční veteráni z pražského regionu. „Kapacita léčebny je šestadva-cet lůžek,“ říká hlavní sestra ÚVN Praha Lenka Gutová a pokračuje: „Klienti mají k dispozici tři jednolůžkové, sedm dvou-lůžkových a tři trojlůžkové pokoje v nad-standardním vybavení. První zájemce budeme přijímat v dubnu letošního roku.“

UZNÁNÍ OD PREZIDENTA A PREMIÉRA

Že slavnostní přestřižení pásky re-konstruovaného pavilonu C nebylo „tuc-tovou“ akcí, potvrzuje účast hostů: pre-zident České republiky, předseda vlády ČR, první náměstek ministryně obrany, první náměstek ministra zdravotnictví, náčelník Generálního štábu Armády ČR a další významné osobnosti.

„Jsem rád, že Ústřední vojenská ne-mocnice dobře slouží nejen vojákům, ale i civilnímu obyvatelstvu. Nově rekon-struovaný pavilon výrazně napomůže ke zvýšení zdravotní péče. A fakt, že je součástí tohoto moderního areálu léčeb-na dlouhodobě nemocných pro válečné veterány, mě moc těší,“ uvedl prezident. Také premiér nešetřil slovy chvály: „Je to krok naprosto správným směrem. Přeji si, ať je nově otevřený zdravotnický are-ál užíván naprosto přirozeně a je k užit-ku všem pacientům a veteránům.“

Ústřední vojenská nemocnice Praha tak v roce svého sedmdesátého vý-ročí realizuje další významný projekt. Potvrzuje tím vysokou kvalitu poskyto-vané péče a bezpečí pro pacienty. To nedávno konstatovala i organizace Joint Commission International opětovným udělením certifi kátu k mezinárodní akre-ditaci JCI.

a Olomouci půjde z kapitoly ministerstva

Dobro pacienta Dobro pacienta nadevšenadevšeÚVN Praha disponuje unikátním multifunkčním operačním sálem s magnetickou rezonancí pro zákroky v oblasti neurochirurgie

Text: Pavel LANGFoto: Jiří HOKŮV

Tím nejlepším způsobem vykročila pražská Ústřední vojenská nemocnice do letošního roku, a to rekonstrukcí a modernizací. V pátek 1. února 2008 byl v ÚVN slavnostně otevřen další areál, v němž se nachází několik významných odborných pracovišť a lůžkových oddělení.

Ústřední vojenská nemocnice zahájila svoji činnost v srp-nu 1938. V důsledku celospo-lečenských změn po roce 1989 se stala v souladu s novou zdravotnickou legislativou za-řízením otevřeným i pro civilní klientelu.

ÚVN nabízí téměř komplexní spektrum zdravotnické péče s výjimkou dětského lékařství, porodnictví a kardiochirurgie. Má pět klinik: interní, neurochi-rurgickou, chirurgickou, oční a ORL. Prioritou nemocnice jsou urgentní stavy chirur-gického a interního profi lu. V roce 1998 byl nemocnici určen statut traumacentra.

Počet lůžek 684 (z toho 76 lů-žek intenzivní péče), počet zaměstnanců 1700, počet operačních sálů 18, počet hospitalizovaných pacien-tů v roce 2007 cca 28 000, počet ambulantních pacientů v roce 2007 cca 900 000

4 5

„To, že ne všechno v našem resortu funguje dokonale, si uvědomuje jistě každý z nás,“ řekl v úvodním proje-vu předseda řídícího výboru určeného k realizaci auditu náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře Ministerstva obrany ČR Radek Šmerda. „Smyslem auditu je, aby vzniklo nezávislé, odborné a souhrnné doporučení, jak organizaci, pro kterou všichni pracujeme, změnit

k lepšímu a tím pádem i zlepšit pracovní podmínky, neboť není nic tak demotivují-cího jako pocit, že práce či vybrané čin-nosti, které vykonáváme, jsou zbytečné nebo duplicitní.“

Dále zdůraznil, že prioritním smyslem auditu není snížit počet zaměstnanců. Rovněž jím není tvorba nepotřebného dokumentu, který by skončil v šuplíku. A rozhodně také odmítl sběr kladných bodů v médiích s tím, že audit vyře-ší všechny resortní problémy. Podtrhl, že základním úkolem ministerstva obra-ny a všech příslušníků ozbrojených sil je bránit Českou republiku zejména proti vnějším bezpečnostním hrozbám. „Položme si následující otázky,“ uvedl v této souvislosti. „Plníme tento základ-ní úkol skutečně efektivně? Nakládáme při tom hospodárně s fi nančními pro-středky? Umožňuje nám stávající mo-del akvizičního procesu dodat vojákům v rozumném čase potřebné vybavení pro plnění úkolů doma i v zahraničních operacích? Nezahlcujeme se zbytečnou byrokracií, jejímž jediným cílem je, aby

nikdo nenesl odpovědnost za výsledky? Nevykonáváme některé činnosti uvnitř resortu dvojitě či dokonce trojitě, protože si ve stejné kompetenci konkuruje více složek? Je například v akvizičním proce-su jednoznačně stanovená odpovědnost za výsledek? Doufám, že nám komplex-ní audit významně pomůže v hledání odpovědí na tyto otázky a že je také najde.“

Poté se ujali slova představitelé au-ditorské fi rmy. Posluchače mimo jiné seznámili s časovým průběhem auditu. Jeho první fáze, jež se věnovala přípra-vě podmínek pro realizaci auditu, byla zahájena v prosinci loňského roku.

Na ni koncem letošního ledna navá-zala druhá fáze – analýza a zhodnoce-ní současného stavu organizace, která potrvá do 14. května. V této době pro-běhnou školení pro určený okruh pra-covníků auditovaných součástí zejména kvůli objasnění pojmů, s nimiž odborní konzultanti budou pracovat. Především ale půjde o období, kdy se na jednotli-vých pracovištích budou konat pracovní jednání, jejichž cílem je sběr informací o prováděných činnostech. Významnou součástí této fáze se na přelomu břez-na a dubna stane vyplnění dotazníku „Analýza pracovních činností“. „Půjde o internetový sběr toho, kolik času za-bírá jednotlivým lidem vykonávání pří-slušné činnosti. Zasáhne to všechny lidi v auditovaných institucích,“ vysvětlil Pavol Boroš, projektový manažer auditu za společnost Centire. Předtím samo-zřejmě budou všichni zúčastnění pracov-níci resortu proškoleni, jak postupovat.

Lidé si na obrazovce z obsáhlého se-znamu sami vyberou činnosti, jimiž se v práci zabývají, a následně – na dru-hé obrazovce – k nim v procentech dopl-ní čas, který jednotlivým aktivitám podle svého odhadu věnují. „Je velmi důležité, aby při tomto vyplňování nebyli nikým ni-jak ovlivňováni,“ upozornil na riziko, jež u tohoto kroku hrozí. „Tím by totiž mohlo dojít ke zkreslení závěrů, což by v dů-sledku mohlo poškodit je samé.“

Třetí fází auditu, jež potrvá od polovi-ny května do 27. června, bude identifi -kace příležitostí na zlepšení, doporučení optimalizace organizace a systém imple-mentace. Při ní vznikne velké množství návrhů. „Všechny výstupy a doporučení však s vámi budeme předem konzulto-vat,“ doplnil zástupce auditorské fi rmy. „Stylem naší práce není, že odevzdáme závěrečnou zprávu a vy pak budete plnit to, co tam uvidíte.“

Koncem června se rozběhne čtvr-tá fáze auditu – implementace závěrů. Podle Pavola Boroše budou její úvodní měsíce, červenec, srpen a září, obdobím, kdy se vedení resortu bude rozhodovat, které navržené změny přijme a které ne. A pak nastane etapa, jež skončí 25. břez-na 2009, během níž budou odborníci z Centire vystupovat jako konzultanti a poskytovat metodickou pomoc při za-vádění přijatých změn do praxe.

Posluchači byli také seznámeni s organizační strukturou orgánů audi-tu, jež tvoří okolo sedmi desítek osob

jak ze společnosti Cen tire, tak přede-vším z vedoucích pra covníků audi-tovaných čás tí re-sortu. Je jich přehled je mimo jiné uveden mezi informacemi o auditu na intrane-tové stránce http://s101w19.acr/kom-plexniaudit, jež jsou dosažitelné z počí-tačové sítě štábní-ho informačního systému ŠIS. Na jejich zpřístupnění i z dalších armádních infor-mačních sítí se pracuje.

„Klíčová věc je mít konstantní podpo-ru nejvyššího vedení resortu,“ prohlásil Robert Hromada, jednatel dodavatelské fi rmy, když hovořil o možných rizicích auditu. „Dalším rizikem je změna roz-sahu auditu. Důležité riziko je nedosta-tečná dostupnost zaměstnanců a jejich malá informovanost. S tím úzce souvisí i nedostupnost a neúplnost dokumen-tů.“ Při té příležitosti zdůraznil potřebu překonání nedůvěry zaměstnanců re-sortu vůči auditorským konzultantům, kteří budou součástí pracovních skupin u jednotlivých organizačních útvarů, a vyzval k aktivní spolupráci s auditor-ským týmem. „Tím, že budete aktivně přistupovat k řešení návrhů, získáte do velké míry možnost ovlivnit výstupy... Samozřejmě pak bude záležet na jejich

nikdo nenesl odpovědnost za výsledky?Nevykonáváme některé činnosti uvnitř

u tohoto krokudojít ke zkressledku mohlo

Třetí fází auny května do kace příležitosoptimalizace omentace. Při návrhů. „Všecvšak s vámi bvat,“ doplnil zStylem naší p

AUDIT:AUDIT:první seminářprvní seminář

Text: Jaroslav PAJERFoto: Jiří HOKŮV a Miroslav ŠINDELÁŘIlustrace: prezentace společnosti Centire

Seznámení s důvody, rozsahem a průběhem procesního, organizačního, funkčního a informačního auditu ministerstva obrany a některých podřízených celků – to bylo cílem semináře, který se uskutečnil 30. ledna v Praze. Účastnilo se ho několik desítek vedoucích pracovníků resortu a zástupci dodavatelské fi rmy Centire, která komplexní audit provádí.

defi nitivním schválení vedením minis-terstva. Ale i ono si přeje, abyste byli ochotni do součinnosti s námi vstou-pit, aby vás v budoucnu nezatěžova-ly některé věci, které vám dnes práci znesnadňují.“

„Myslím si, že školení účel splnilo,“ uvedla na závěr Běla Hejná, poradky-ně ministryně obrany pro komplexní audit a projektová manažerka auditu za MO. „Přítomní dnes byli seznámeni s tím, jak všechno bude probíhat, takže už asi dokážou odhadnout, co jim audit přinese. Někteří k němu přistupují jako ke každému jinému úkolu, který dostá-vají ze strany vedení, někteří se obávají o své pozice a někteří jistě očekávají ně-jaká zlepšení, jež audit slibuje. Je třeba stát nohama na zemi, protože si umím představit, že to někdo bude negovat a někdo nás přijme s otevřenou náručí. Ale tak to prostě při práci s lidmi chodí.“

PPostup realizace POFIA

P íprava podmínek pro vlastnírealizaci auditu

Analýza a zhodnocenísou asného stavu organizace

Identifikace p íležitostína zlepšení, doporu eníoptimalizace organizace a systém implementace

Implementace záv r auditu

I. fáze II. fáze III. fáze IV. fáze

10.12.07 31.1.08 14.5.08 27.6.08 25.3.09

I. fáze – p íprava podmínek pro realizaci auditu

RRozsah auditu

• Audit všech proces probíhajících horizontálni vertikáln v rámci organiza ní struktury MO a vybraných PPOÚ

• Audit vybraných pr ezových proces nap íorganiza ní strukturou– Plánování a hodnocení rozvoje a innosti resortu

(skupina proces ) – Nabývání, správa a pozbývání majetku a služeb

(skupina proces nakládání s majetkem, ochrana majetku a služby)

– ízení ve v cech služebního pom ru

Rozsah auditu

Rozsah auditu

Rozsah auditu

• PPOÚ vybrané k auditu všech proces :• Vojenský ú ad pro právní zastupování, • Ú ad provozu a služeb MO, • Agentura vojenských informací a služeb

• Celky pro audit pr ezových proces• Velitelství spole ných sil• Velitelství sil podpory a výcviku• editelství logistické a zdravotnické podpory• editelství personální podpory• Hlavní ú ad ubytovací a stavební služby• Vojenská ubytovací a stavební správa Pardubice

Intranetová adresa: http://s101w19.acr/komplexniaudit/default.aspxE-mailová adresa: KomplexniauditMO@sis.acr

6 7

Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek ve svém pro-slovu připomněl, že armáda v minulém roce řešila úkoly spojené nejen s udrže-ním dosažených operačních schopnos-tí, ale také vyplývající z prvního kroku reformy ozbrojených sil. Zároveň s tím v plném rozsahu probíhala přípravná fáze realizace druhého kroku reformy, která vyústila ve zpracování dokumen-tů Transformace resortu MO, Nařízení k OMDZ pro rok 2008 a Směrnice minis-tryně obrany pro rozvoj a činnost resortu MO na období 2009 – 2014. Připravuje se také Střednědobý plán činnosti a roz-voje resortu MO na roky 2009 – 2014 a na základě dokumentu Transformace resortu MO bude analyzována stávající Koncepce mobilizace.

„Zahraniční mise se pro Armádu České republiky staly nástrojem k prověření a potvrzení svých dosa-žených schopností. Jejich struktura

a složení zahrnují různý stupeň nároč-nosti a umožňují systém rotací a plnění bojových úkolů od nejsnazších po nejná-ročnější. Jsou místem, kde si ověřujeme a budeme i nadále ověřovat nejenom schopnosti vojáků, ale také moderní techniku, výzbroj a výstroj postupně za-váděnou do armády. Zůstanou i nadále hlavním zdrojem získávání a předávání zkušeností jak z vedení bojové činnos-ti, tak z oblasti spolehlivosti a funkčnosti zbraňových systémů a techniky,“ zdů-raznil generál Picek v další části svého projevu.

V loňském roce se do osmi vo-jenských operací zapojilo přibližně 1900 českých vojáků. „Armáda České republiky splnila závazek vůči svým ali-ančním partnerům z NATO a v průběhu roku 2007 měla nasazeno přibližně 9 % nasaditelných sil. Tento závazek se nám dařilo plnit i v průběhu celé realizace prvního kroku reformy ozbrojených sil,“

připomněl náčelník Generálního štábu. Hlavní úsilí AČR se zaměřilo na operace JOINT ENTERPRISE (KFOR) v Kosovu a ISAF v Afghánistánu.

Generálporučík Vlastimil Picek dále uvedl, že výběr kandidátů na důležité velitelské funkce v misích limitují bez-pečnostní prověrky a jazykové schop-nosti. „Nároky na tyto dva požadavky narůstají a dotýkají se čím dal více i pra-porčíků a rotmistrů na nejnižších velitel-ských funkcích. Proto bude nutné v dal-ším obdobní zaměřit pozornost na výběr osob splňujících všechny požadavky stanovené na konkrétní funkce, včetně vyžadování bezpečnostních prověrek a certifi kátů NATO a EU s dostatečným časovým předstihem.“

K významným úkolům loňského roku patřila zejména příprava náročné mise PRT Lógar. Ve spolupráci s Velkou Británií pokračovala výstavba velitel-ství CBRN brigády pro ARRC v Liberci

a 1. července zahájilo svoji činnost or-ganizační jádro ARRC CBRN Def HQ v organizační struktuře velitelství 31. bri-gády radiační, chemické a biologické ochrany. Dosažení jeho počátečních operačních schopností bylo stanoveno k 1. lednu 2009.

Jedním z hlavních úkolů uplynulého roku byla také výstavba Centra ochra-ny proti zbraním hromadného ničení. K 31. červenci 2007 je toto Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení schváleno Severoatlantickou radou jako mezinárodní vojenská or-ganizace (JCBRN Def COE). V sou-časnosti se na jeho činnosti podílí kro-mě České republiky dalších sedm států – Itálie, Německo, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Velká Británie – a o spolupráci mají zájem i další země, například USA, Kanada nebo Polsko.

Náčelník Generálního štábu hovořil také o nové technice zavedené do ar-mády. V říjnu minulého roku byly pro-vedeny zkušební střelby z kompletu 2K12 KUB, během kterých byl testován modernizovaný prostředek SURN CZ, který má zabezpečit přehledovou situaci o vzdušném prostoru a schopnost na-vést raketu na cíl s malou odraznou plo-chou. Pořízením nové simulační techni-ky LS-159 došlo ke zkvalitnění leteckého výcviku a dalším posunem v této oblasti bylo zavedení letounu dvojího řízení L-159T1 do Armády České republiky. Pod vedením zahraničních instruktorů probíhá ve francouzském Toulouse vý-cvik českých pilotů na nové dopravní le-touny A319 CJ.

Další představitelé resortu vystoupili v neveřejné části shromáždění. Velitel společných sil genmjr. Jiří Halaška se zmínil o tom, že k hlavním úko-lům roku 2007 patřilo zvýšení intenzi-ty výcviku, prohloubení připravenosti k nasazení do zahraničních operací, rozvíjení dosažených operačních schop-ností a rozpracování dalšího kroku re-formy. Vyvrcholením přípravy vojsk pak bylo velitelsko-štábní cvičení „Strong Campaigner 2007“, které mělo prověřit připravenost brigádního úkolového usku-pení na bázi 7. mechanizované brigády k plnění úkolů v mírových operacích.

Velitel sil podpory a výcviku brig. gen. František Maleninský informoval, že v rámci plnění úkolů druhého kroku

reformy ozbrojených sil bylo reorganizo-váno 47 útvarů a zařízení, jeden útvar zrušen a došlo tak k celkovému snížení počtů o 1147 osob. Bylo také odprodáno 2154 kusů techniky a ekologicky zlikvi-dováno 180 tun munice. V oblasti dok-trín byly vytvořeny nové doktríny týkající se působení AČR v mnohonárodních operacích.

Náčelník Vojenské policie genmjr. Oldřich Kubát konstatoval, že oproti roku 2006 převažovala v roce 2007 ma-jetková trestná činnost nad vojenskou trestnou činností. Dále došlo ke snížení počtu dopravních nehod způsobených řidiči služebních vozidel ozbrojených sil. Ředitel Inspekce ministryně obra-ny brig. gen. Čestmír Tesařík hovořil o výsledcích 118 provedených kontrol. Zjištěné nedostatky se týkaly především oblasti zadávání veřejných zakázek, plnění dodávek nebo výkonu služby. V roce 2008 se inspekce chce zaměřit na rozvoj operačních schopností ozbro-jených sil ČR a úkoly související s bojem proti korupci.

Hospodaření s rozpočtovými prostřed-ky v minulém roce zhodnotil ředitel no-vého Úřadu fi nanční služby AČR Jozef Rychel. Ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brig. gen. Josef Bečvář pak hovořil nejen o nejvýznam-nějších modernizačních projektech, ale také o druhé etapě zpřístupňování vo-jenských újezdů, které nebude mít vliv na výcvik vojsk. Ředitel odboru vojen-ského letectví plk. Josef Otta ve svém vystoupení vyzdvihl rostoucí úroveň odborné a jazykové přípravy létajícího a odborného personálu.

Zástupce ředitele sekce plánování sil plk. František Mičánek hovořil o změ-nách, které budou směřovat ke zvýšení počtu jednotek všestranně připravených k nasazení při řešení krizových situa-cí v České republice nebo v zahraničí. Uplynulý rok v oblasti logistické podpo-ry a vojenského zdravotnictví zhodnotil také plk. Zdeněk Formánek, který napří-klad zmínil splnění úkolů národní logis-tické podpory jednotlivých kontingentů AČR v zahraničních operacích.

také o nové mády. V říjnuvedeny zkuš2K12 KUB, běmodernizovankterý má zabeo vzdušném vést raketu nachou. Pořízenky LS-159 došvýcviku a dalšbylo zaveden

PLNÍMEPLNÍMEalianční závazkyalianční závazky

Text: Jan ZEMAN (s využitím informací Tiskové a informační služby MO)

Foto: Jiří HOKŮV

V minulém čísle A reportu jsme vás seznámili s úvodním projevem ministryně obrany Vlasty Parkanové předneseném při lednovém vyhodnocení splnění hlavních úkolů Armádou České republiky v roce 2007. Nyní se vracíme k dalším vystoupením představitelů resortu obrany na tomto shromáždění.

8 9

ZÁKEŘNÁ TAKTIKAPrvní kontingent tvořený převážně pří-

slušníky SOG přiletěl na jih Afghánistánu v dubnu 2007. Již šestý den po dosaže-ní počátečních operačních schopností byl nasazen do operace. Spojenci vě-děli přesně, co naši vojáci dokážou, jaké je jejich vybavení a výzbroj. Společně s námi se do této operace zapojila brit-ská pěchota a americké speciální síly. Jednalo se o útoky na objekty, ve kte-rých se zdržovali příslušníci Talibanu, a jejich čistění. Právě v tomto okamži-ku se rozhodovalo o tom, kdo ovládne prostor.

Z hlediska taktiky se čeští vojáci při-způsobovali partizánské válce Talibanu.

První poznatky pro tuto taktiku jsme zís-kali od Britů a Američanů. „Pořádně se ji člověk naučí ale až v průběhu samotné bojové činnosti. Tisíckrát můžete procvi-čovat, jak zaujmout palebné postavení, jak vniknout do budovy, v reálu je to pak přece jen poněkud jiné,“ vysvětluje velitel kontingentu major Petr Krčmář. „Až na místě zjistíte, jak protivník pro-střednictvím improvizovaných výbušnin zajišťuje vstupy do domů, jak klade léč-ky a ze zálohy přepadá konvoje.“

Každá operace si vyžaduje důkladnou přípravu. Vojáci musejí mít k dispozici zpravodajskou podporu, perfektní ma-pové podklady, celá akce musí být doko-nale zplánovaná na deset dní dopředu.

Je potřeba nastudovat objekty, ve kte-rých se bude za-sahovat, a přístupy k nim. Také palebné prostředky protivní-ka a jeho možnosti je nutné vyhodnotit. „Taktika boje Talibanu se nedá dopředu naučit, to musí každý zvládnout přímo na místě. Sami na sobě si ověříte, jak budete reagovat, až se ocitnete pod pal-bou,“ říká Petr Krčmář. Voják si musí vy-zkoušet v praxi, jak se pohybovat, na co si dát pozor, kde jsou nástražné systémy, jak postřelovat, kde se ve vyschlých ko-rytech řek může nečekaně objevit voda, jak používat letectvo, dělostřelectvo atd.

Bojová činnost se vede obvykle tři týdny, potom se skupina stáhne na základnu a následuje udržovací fáze. Když se po-hne protivník, okamžitě na to reagují jednotky ISAF. Platí to i obráceně.

UTOPENÁ TATROVKAIntenzitu bojových operací na jihu

Afghánistánu ovlivňuje řada faktorů, jed-ním z nich je i sklizeň makových hlavic pro výrobu opia. V tomto období jsou ak-tivity Talibanu výrazně omezeny. Ihned po sklizni intenzita bojů nepřetržitě stou-pá až do pozdního podzimu. Na zimu

tzv. zelená zóna, ve které se nacházejí zavlažovací kanály a úrodná pole. Zde je nejen soustředěna většina osad, ale pěstuje se tady také mák a vyrábí opium. Protože Taliban nemá vlastní logistické zázemí, je závislý výhradně na podpo-ře místních obyvatel. A tak se nejčastěji zdržuje právě v zelené zóně. Vojákům komplikuje život náhlá změna reliéfu kra-jiny. Poušť v této oblasti přechází prudce v šestikilometrové pásmo těžce prostup-né džungle. „Najednou se můžete ocit-nout po krk ve vodě, všude kolem vás jsou bažiny. Utopíte auto i se zásobami. Jsou zde samozřejmě komáři a s nimi hrozí nebezpečí malárie,“ popisuje těžké podmínky velitel kontingentu.

Příliš horká misePříliš horká mise

Zkušenosti získané při bojových nasazeních příslušníků SOG na jihu Afghánistánu jsou k nezaplacení

Text: Vladimír MAREKFoto: archiv Útvaru speciálních operací

Před několika týdny jsme přinesli článek o působení Útvaru speciálních operací (SOG) Vojenské policie v jihoafghánské provincii Helmand. Bojové zkušenosti, které zde tato elitní jednotka získala, byly natolik zajímavé, že se k nim ještě jednou vracíme.

p p p

se Taliban stahuje do Pákistánu, zůstá-vá jen část bojovníků, jejichž úkolem je chránit teritorium a přesunové trasy. Na bojové operace má vliv i to, kolik má řeka Helmand vody (protíná prakticky celou provincii). V této oblasti není ani v zimě moc sněhu, o to více je tam ale dešťových srážek. Půda je jílovitá, takže voda nemá kam odtékat. „Začátkem zimy se řeka Helmand rozvodnila. V místech, kde jsme ještě operovali, byly najednou dva metry vody. Hlavní koryto má šířku čtyři kilometry. Překročit ho, je prakticky nemožné. I to limituje malou intenzitu bojových akcí od listopadu do února,“ upozorňuje major Krčmář. Řeka Helmand je pro bojové ope-

race určující i v období, kdy není roz-vodněná. Na obou březích řeky je totiž

tkte-de za-

přístupy

10 11

Jednou v tomto pásmu zapadli naši vojáci s tatrovkou. Chtěli ji vytáhnout po-mocí vrtulníku, ale nešlo to. Pancéřovaný náklaďák váží sám o sobě patnáct tun, navíc na něm byl materiál. Museli tedy celou noc kopat a postupně vozidlo vy-tahovali druhým autem. Pomáhali jim i Britové. Něco podobného by se již ne-mělo opakovat. K náklaďákům totiž do-stanou nafukovací vyprošťovací vaky.

Příslušníci SOG požádali po návratu do České republiky o nákup obrněných vozidel IVECO. Ta by měla být vybave-na i lafetovanými zbraněmi. Musejí to být zbraně těžkého kalibru a dlouhého dostřelu. Pokud je na jihu Afghánistánu otevřená poušť a bez problému vidíte

na nějakých osm set metrů, nutně po-třebujete zbraně ráže 12,7 mm a výše. Svoji roli sehrává i granátomet. Příslušníci SOG úspěšně používali na jihu Afghánistánu granátomet sovět-ské provenience AGS-17. Spokojeni byli také s kulometem DŠK ráže 12,7 mm, který je stále ještě ve skladech naší ar-mády. Ostatně ten se již dříve osvědčil v Afghánistánu 601. skupině speciálních sil z Prostějova. „Kulomet je stabilizo-vaný v rovině, ve které potřebujeme. Je vybavený kolimátorem, unese ho osobní automobil a navíc disponuje velkou pa-lebnou silou, tak proč ho nevyužít jako

prostředek palebné podpory?“ argumen-tuje major.

S LEHČÍ OCHRANOUJe potřeba si také uvědomit, v jakých

klimatických podmínkách naši vojáci na jihu Afghánistánu operují. Teploty v létě dosahují na slunci pětasedm-desáti stupňů, ve stínu pak pětapade-sáti. Příslušníci kontingentu se musejí v tomto úmorném vedru pohybovat v ochranných balistických prostředcích, mají brýle, rukavice. I při těch nejméně náročných akcích nesou na zádech mu-nici a vodu (voják v těchto podmínkách vypije deset litrů denně). Za této situace sehrává každý kilogram zátěže význam-nou roli.

Nikoho tedy nepřekvapí, že velení kontingentu hledá řešení i v případě ne-sené výstroje. „Do budoucna se budeme snažit získat jiné balistické vybavení. Plná balistická ochrana, kterou jsme měli v Afghánistánu, vážila osmnáct ki-logramů. Vývoj v této oblasti jde ale tak rychle kupředu, že ochrana se stejnými vlastnostmi je v současné době na něja-kých dvanácti kilogramech,“ upozorňuje major Krčmář. „Jde nám o to, co nejvíce ulehčit vojákům, zvýšit jejich pohyblivost. A to samozřejmě aniž bychom snížili je-jich ochranu.“

Vojáci byli ubytováni ve stanech. Člověk najednou zjistil, že toho k živo-tu a bojovému nasazení příliš mnoho nepotřebuje. Přes léto ale byly problé-my s vysokými teplotami. Klimatizace začala fungovat někdy kolem půlnoci

a běžela do čtyř hodin do rána. Přesto bylo ve stanech úmorné vedro. Lépe se dýchalo venku.

Na předsunutých základnách využí-vali vojáci výbornou britskou kuchyni. K dispozici byly ryby, drůbež, hově-zí i vepřové maso a spousta zeleniny. Britský velitel v tomto případě nezajišťo-val stravu tradičně za pomoci pákistán-ského a indického personálu, ale najal na roční kontrakt zkušené hotelové ku-chaře. Při bojových akcích byli ale od-kázáni výhradně na britské či americké bojové dávky. Nasazení v těchto přípa-dech bylo tak intenzivní, že kluci ztratili během několika týdnů deset patnáct ki-logramů na váze.

Dodávky munice NATO, přesně podle dohody uzavřené ještě před odjezdem do Afghánistánu, zajišťovali Britové. Naši vojáci si s sebou tedy přivezli pouze mu-nici bývalého východní bloku. „Některé kontakty s nepřítelem trvaly třicet minut, jiné až deset hodin. Podle toho se po-hybovala i spotřeba střeliva. Stávalo se nám, že při akci voják vystřelil deset nábojů, ale i dva či tři tisíce. Zásobování britskou stranou bylo vždy perfektní. Nikdy jsme netrpěli nedostatkem muni-ce. Také naše zbraně takovouto intenzi-tu střelby vydržely,“ říká Petr Krčmář.

Drobné problémy se vyskytly s ma-zacím olejem. Olej WD je dobrý pro ev-ropské podmínky, v Afghánistánu se ale příliš rychle odpařoval. Předsunuté zá-kladny jsou malé, mezi vojáky zde vzni-ká skutečné bojové přátelství. Je přitom

Některé kontakty s nepřítelem trvaly třicet minut, jiné deset hodin. Během léta dosahovaly teploty na slunci na jihu Afghánistánu až pětasedmdesáti stupňů. Někteří vojáci ztratili na váze při třítýdenním nasazení až patnáct kilogramů. Medici SOG prošli před misí roční stáží u pražské záchranky.

p p

úplně jedno, zda se jedná o Američany, Brity či Čechy. A tak kluci dostali od spo-jenců dva galony oleje, který plně ob-stál i v těchto náročných klimatických podmínkách.

Významné pro další nasazení Armády České republiky v těchto oblastech byly i zkušenosti s využíváním spojovací a počítačové techniky. Ta v těchto ex-trémních teplotách pracuje samozřejmě poněkud jinak než v evropských podmín-kách. S těmito problémy se ale potýkají jednotky všech zemí, které zde operují.

UČILI SE U PRAŽSKÉ ZÁCHRANKYČeští vojáci po celou dobu nasazení

na jihu Afghánistánu úzce spolupraco-vali s britskou 12. brigádou. Byla to per-fektní součinnost. Major Krčmář uvážlivě hledá slova a pak na adresu Britů říká: „Není to nejsilnější armáda na světě, ale myslím si, že je nejlepší.“

Také český třicetičlenný kontingent prokázal mimořádné a velice všestranné schopnosti. Jeho velitel dostal například děkovné dopisy od britských vojáků, kteří během jedné z operací sice přišli o nohy, ale díky zkušenostem a erudici mediků SOG se podařilo zachránit jejich životy. „Naši kluci na nich dělali dvě hodiny, než se jim podařilo stabilizovat životní funk-ce natolik, aby mohli být odsunuti pryč,“ vzpomíná major Krčmář. „Rozhodující byly jejich odborné schopnosti. Nejenže mají odborné zdravotnické vzdělání jak

v České republice, tak i mimo ni, ale před výjezdem do mise strávili rok na zá-chrance hlavního města Prahy. A prá-vě tyto praktické zkušenosti se ukázaly v Helmandu k nezaplacení.“ K schop-nostem mediků SOG patří například sta-bilizace zraněného, částečně dokážou i operovat, šít, jsou schopni provést od-běry krve, zavést kanily atd. Každý z na-šich vojáků má u sebe během bojových akcí morfi um, obvaz, škrtidlo. V týmu je lékařský batoh, jehož obsah si po čet-ných konzultacích s odborníky sestavili příslušníci Útvaru speciálních operací.

Součástí kontingentu byly i tři týmy odstřelovačů. Účastnily se nejen všech našich operací, ale na vyžádání Britů se podílely i na specifi ckých úkolech v zelené zóně. Spoustu práce odved-li také dva psovodi. „Spolupracujeme s nimi již delší dobu. Psi jsou tak zvyklí nejen na své pány, ale i na příslušníky SOG. A právě tohle se nám například při čistění budov vyplatilo. Psi perfekt-ně pracovali, nenechali se ničím vyvést z míry,“ uzavírá velitel kontingentu.

V dubnu 2008 bude nasazen v pro-vincii Helmand 3. a zároveň také po-slední kontingent tvořený příslušníky SOG. Pak dojde k vyhodnocení celé mise a samozřejmě také k realizaci no-vých poznatků. Vojáci si budou muset odpočinout. Většina z nich má doma manželky a děti. Teprve pak začne Útvar speciálních operací uvažovat o dalším nasazení.

vpcvvnbibšalnp

onsvl

prostředek palebné podpory?“ argumen-tuje major

12 13

VELITEL, JEHOŽ PODŘÍZENÍ PRÁVĚ UKONČILI SVOU MISI, PPLK. MILAN SCHULC NÁM PŘI TÉ PŘÍLEŽITOSTI ODPOVĚDĚL NA NĚKOLIK DOTAZŮ.

17. listopadu loňského roku. Druhá vlna událostí stále zůstává neuzavřená, ne-boť statut této provincie ještě vyřešen nebyl. Co se týká připravenosti kontin-gentu, byli jsme v zásadě připraveni na plnění úkolů v souladu s mandátem KFOR v pěti základních oblastech. Tou první byla reakce na případné násilnosti, které mohly vzniknout v některých enklá-vách, kde žijí Srbové a Kosovci, a dále to byly ochrana objektů mezinárodní policie UNMIK se zvláštním statutem, spolupráce s ozbrojenými složkami srb-ské armády při monitorování administra-tivní hranice (mezi Kosovem a okolním Srbskem – pozn. aut.), připravenost podílet se na zásahu v rámci násilných demonstrací a samozřejmě ochrana vlastních jednotek. Mohu říci, že vojá-ci na tyto úkoly byli připraveni díky vý-cviku v republice a závěrečné přípravě před misí. Šest měsíců v Kosovu jsme využili k tomu, abychom zdokonalili naše reakce a mezinárodní spolupráci v rám-ci krizových plánů, které jsou schváleny, a v rámci vydaných úkolů. Nemyslím si, že se mohlo přihodit něco, co by nás za-stihlo nepřipravené.

Změnila se nějak činnost vašich vojáků v době konání voleb oproti předchozímu období?Činnost kontingentu před volbami,

během nich a po jejich ukončení zůstala v zásadě stejná. Jediné, co se změnilo s ohledem na místní obyvatelstvo, bylo to, že se těsně před volbami jednotky KFOR staly „méně viditelné“. Ačkoli in-tenzita monitorování a patrolování zůsta-la stejná, snažili jsme se vzhledem k vo-lebním místům zůstat opodál, abychom žádným způsobem nezavdali důvod k vyhrocení nálad obyvatelstva. Ihned po volbách se „viditelnost“ našich jedno-tek opět zvýšila. To znamená, že jsme začali znovu jezdit i do oblastí, kterým jsme se v době voleb snažili z výše uve-dených důvodů vyhnout.

Plk. Aleš Opata, váš velitel brigády, v rozhovoru pro A report v č. 25-26/2007 mj. řekl, že „operace v Kosovu je pro naše vojáky už jen rutinním úkolem“. Rutina ovšem může svádět ke snížení kvality výkonu služby, k nepozornosti, neopatrnosti... Jakými metodami jste se proti těmto rizikům bránili?

Odlišil bych dvě věci. Vyslání me-chanizovaných jednotek – ať již 4. nebo 7. brigády – při zachování stávající bez-pečnostní situace v Kosovu může být pro vojáky zajímavé pouze jednou. Podruhé nebo potřetí jim už z hlediska profesního růstu nic nového nepřinese a svým způ-sobem je to zaběhnutá rutina. V tomto smyslu s plk. Alešem Opatou souhlasím. Naproti tomu bych chtěl zdůraznit jeden aspekt. I když je situace klidná a plnili jsme pouze „rutinní“ úkoly, jako jsou pa-trolování, činnost na kontrolně-propouš-těcích místech, prohledávací operace a další, neznamená to, že by nasazení lidí nebo jejich přístup k práci byly nějak degradovány. Naopak. Příslušníci na-šeho kontingentu v podmínkách, které tu byly, pracovali tvrdě a zodpovědně po celou dobu mise.

Na co z této mise budete vzpomínat nejraději?

Možná to vyzní jako klišé, ale pře-devším na kolektiv lidí, se kterým jsem měl to štěstí pracovat. Nemyslím náš útvar, tam to pokládám za víceméně sa-mozřejmé, ale že jsme tu potkali skvělé

lidi i z ostatních součástí Armády České republiky. Je až neuvěřitelné, že se nám povedlo za tak krátkou dobu vytvo-řit funkční tým, za kterým byl vidět kus práce. A to je – samozřejmě i s ohledem na to, že se bezpečnostní situace žád-ným dramatickým způsobem nezměnila, – jedna z největších devíz.

Jaká byla vaše hlavní rada veliteli nastupujícího 12. kontingentu pplk. Jiřímu Davidovi?

Ó, já bych si nedovolil mu radit, pro-tože je to můj kolega ve zbrani, je také velitelem mechanizovaného praporu jako já. Nicméně, spíš jde o to udržet si trochu nadhled a pevné nervy.

E-MAILEM NÁM NA TŘI OTÁZKY ODPOVĚDĚL I ZÁSTUPCE VELITELE 12. KONTINGENTU AČR V KFOR MJR. JAN ZEZULA.

oblasti našeho působení jsou důležité. České jednotky jsou připraveny na kaž-dou eventualitu, jsou schopny být na-sazeny v případě potřeby na celém území Kosova a jsou způsobilé zajistit a udržet bezpečné prostředí v prostoru odpovědnosti.

Váš kontingent přišel do Kosova v době, kdy by zde mohlo začít docházet k násilným střetům v souvislosti s jednostranným vyhlášením nezávislosti provincie na Srbsku. Jak jsou vaši vojáci na tuto eventualitu připraveni?

Co se týká bezpečnostní situace, vojáci 12. kontingentu jsou součástí mnohonárodních jednotek KFOR a jsou schopni a připraveni zajistit a udržet bezpečné prostředí v prostoru odpověd-nosti. Mise KFOR se stará o bezpečné a klidné prostředí a udržuje svobodu po-hybu na území Kosova. KFOR má také schopnost kdykoliv rozmístit své síly po celé provincii. I my jsme připraveni na každou eventualitu. Neočekáváme nárůst násilí, a to z mnoha důvodů. Za prvé obyvatelstvo Kosova odmítlo násilí a většina si je vědoma, že růstem násilí by dalo v sázku veškeré dosavad-ní úsilí týkající se budoucnosti Kosova. Za druhé KFOR, kosovská policie KPS a UNMIK mají schopnost, způsobi-lost a pravomoc přiměřeně zareagovat a za třetí síly KFOR jsou odhodlány jednat důrazně proti komukoli a čemu-koli, co podkopává klid, mír a bezpečí v Kosovu.

KOSOVO:KOSOVO:střídání ukončenostřídání ukončeno

Text: Jaroslav PAJERFoto: autor, Radko JANATA

a por. Andrea LANGEROVÁ

Ve středu 23. ledna dosedly na letišti ve Kbelích dva letouny s posledními dvaapadesáti příslušníky 11. kontingentu AČR v silách KFOR. Jejich operační úkol převzali vojáci 12. kontingentu.

Vaše rotace v závěrečných měsících mise plnila operační úkol v době kosovských parlamentních voleb, kdy se očekávalo zvýšené politické napětí v zemi a případné nepokoje. Můžete vyhodnotit připravenost našich vojáků na tuto situaci?

Situace v srbské provincii Kosovo během našeho působení kulminovala ve dvou vlnách. První z nich směřova-la k parlamentním volbám, tedy k datu

Jaké byly první aktivity vašeho kontingentu po příletu do Kosova?

První a nejdůležitější aktivitou po na-šem příletu do Kosova bylo převzetí operačního úkolu od končícího 11. kon-tingentu. Naším základním úkolem je udržování klidného a bezpečného pro-středí v prostoru odpovědnosti v seve-rovýchodní části Kosova a vytvoření podmínek pro budování klidné a demo-kratické společnosti. Pro jeho splnění jsou stanoveny určité priority – ochrana vlastních sil, ochrana životů a majetku minorit či ochrana významných nábo-ženských a kulturních památek.

Jakou oblast činnosti v této misi považujete za nejsložitější či nejtěžší? Jak jste přichystáni na její zdárné řešení?

Žádnou činnost nemohu označit za nejtěžší či nejsložitější, všechny

14 15

Zahraniční mise plukovníka Chaloup-ského začala v červnu 2007, kdy od-cestoval do italské Neapole na týdenní přípravný pobyt. Odtud se pak letec-ky přepravil do hlavního města Iráku, Bagdádu. Ačkoliv mezinárodní letiště bylo od místa jeho působiště vzdálené jen asi deset kilometrů, jakožto vyšší důstojník mohl využít cestu americkým vojenským vrtulníkem. Ti, kdo takovou možnost neměli, se museli přepravovat po zemi, v pancéřovaných vozidlech chráněných početnou eskortou.

„Vrtulník přistál uvnitř mezinárodní, takzvané zelené zóny Bagdádu. Je to oblast o rozloze zhruba 9,2 km2, v níž je soustředěno několik velvyslanectví, síd-lo iráckého předsedy vlády, irácký par-lament, některá ministerstva a několik

vojenských kempů. Vedle toho v oblasti bydlí i několik tisíc místních obyvatel. Celá zóna je ale obehnána zdí z beto-nových panelů a při každém vstupu je nutné projít nejprve iráckou a poté ame-rickou kontrolou,“ popisuje svůj nový do-mov plukovník Chaloupský. Až na výjim-ky se po celý následující půlrok za zdi zelené zóny nepodíval.

Na nějaké cestování ale stejně nebyl čas, protože práce bylo skutečně hodně. Spolu s podplukovníkem Davidem a pra-porčíkem Achačem se plk. Chaloupský stal součástí zhruba stošedesátičlenné výcvikové mise NTM-I (NATO Training Mission-Iraq). Zhruba polovina jejích pří-slušníků byla umístěna v Bagdádu, zby-tek pak působil v různých školách a dal-ších institucích po celé zemi. Ladislav

Chaloupský měl hned několik důležitých úkolů. V první řadě vedl výcvikový a po-radní tým ve společném operačním cen-tru irácké armády, který radil velícímu generálovi. „Vedle řady dalších činností jsem se věnoval zejména elektronic-kému sledování bojiště. Pomáhal jsem také s vyhodnocováním různých inciden-tů, jako například sebevražedné aten-táty, přestřelky či útoky teroristických skupin, kterých se po celém Iráku ode-hrávalo kolem 160 denně. Při této prá-ci bylo nutné spolupracovat i s místním ministerstvem vnitra a národním ope-račním centrem spadajícím přímo pod iráckého předsedu vlády,“ říká český dů-stojník. Navíc se podílel na zpracování

velitelsko-štábního cvičení pro velitele divizí a ve zbývajícím čase pak společně s britskými vojáky pomáhal místnímu ja-zykovému ústavu.

Běžný pracovní den pro příslušníky výcvikové mise začínal zpravidla v osm hodin ráno a končil kolem sedmé ve-čer. Celkově však byla pracovní doba prakticky nepřetržitá. Tomu odpovídal i výdej stravy, který byl organizován čty-řikrát denně s tím, že se dalo najíst také od dvaadvacáté do jedné hodiny v noci. „Celkové logistické zabezpečení mise bylo na velmi dobré úrovni. Bydleli jsme

hlavně vojenskými vozidly. Navíc i v rám-ci zelené zóny se nacházelo mnoho kon-trolních stanovišť, například před vstupy do jednotlivých budov. Veškerá opatření však byla naprosto nezbytná z důvodu bezpečnosti.

Bezpečnostní situace v celém Iráku je již dlouhou dobu velmi špatná. Nejinak tomu bylo i v loňském roce. Patrně nej-horší byl pro plukovníka Chaloupského samotný začátek jeho mise. V době, kdy se ubytoval ve své obytné buňce, totiž probíhala jakási bitva o meziná-rodní zónu v Bagdádu. Sirény ohlašující

Běžný pracovní den pro pvýcvikové mise začínal zpravidhodin ráno a končil kolem sečer. Celkově však byla pracoprakticky nepřetržitá. Tomu oi výdej stravy, který byl organizřikrát denně s tím, že se dalo nod dvaadvacáté do jedné hodin„Celkové logistické zabezpečbylo na velmi dobré úrovni. By

V BagdáduV Bagdádupod palboupod palbou

Čeští vojáci radí a pomáhají nejvyšším představitelůmiráckých ozbrojených sil

Text: Tomáš SOUŠEKFoto: archiv plk. Ladislava Chaloupského

O tom, že i služba na velitelství může být značně nebezpečná a může se podobat bojovému nasazení kdekoliv v terénu, se nedávno přesvědčil ředitel Ústavu jazykové přípravy AČR plukovník Ladislav Chaloupský. Spolu s dalšími dvěma českými vojáky působil v loňském roce ve výcvikové misi NATO v Iráku. Po návratu se s námi podělil o některé své zkušenosti.

v boji a při různých incidentech přišli o ži-vot. To pochopitelně na psychice člověku nepřidá,“ vzpomíná plukovník Ladislav Chaloupský. Jemu samotnému se pří-mé ohrožení většinou vyhýbalo. Jinak na tom byl jeho kolega podplukovník David. Pouhých dvacet metrů za vozi-dlem, v němž cestoval, dopadl minomet-ný granát. Během mise v Iráku pak zažil ještě několik podobně blízkých explozí. Díky obrovskému štěstí všechny pře-stál bez zranění. Rumunskému kolegovi našich vojáků však jiný výbuch vážně poranil nohu a bude prý zázrak, pokud bude ještě někdy normálně chodit.

Nebezpečí hrozilo i během noci, kdy byla zóna také ostřelována. Pro ta-kové případy bylo doporučeno obléci se do neprůstřelné vesty, nasadit přilbu a pokud možno vyhledat některý z krytů. Malé betonové úkryty byly hustě rozmís-těné po celém kempu. Příslušníci někte-rých národů je využívali pravidelně při každém útoku. Nicméně podle plukovní-ka Chaloupského pak ráno byli nevyspa-lí a vyčerpaní. Stejně jako mnoho jeho kolegů i on sám nakonec začal výbuchy ignorovat a se špunty v uších se snažil alespoň v noci trochu odpočinout. Jinak by prý nebyl schopen přes den vykoná-vat náročnou práci.

Celkově však plk. Ladislav Chaloup ský hodnotí misi jako obrovský přínos. Práce v mezinárodním prostředí řídících složek armády mu přinesla mnoho zkušeností a znalostí z dalších vojenských odbor-ností. Jako naprosto klíčová se také uká-zala dobrá znalost anglického jazyka. Lidé, kteří se do mise zapojili bez této znalosti, měli vážné problémy při plnění svých úkolů. Každopádně výsledky úsilí mnoha národů, včetně českého, jsou prý již vidět, i když se to nemusí zdát. Počty zabitých osob se sice pomalu, ale přesto neustále snižují. „Ozbrojené konfl ikty po-stihly v Iráku celé generace rodin. Proto nelze očekávat rychlé řešení v řádu mě-síců ani několika let. Věřím ale, že se zde situace časem zlepší natolik, že zde bude možné bez obav žít,“ končí své vyprávění plukovník Chaloupský.

v obytných buňkách uvnitř amerického velvyslanectví, kde v té době žila asi ti-sícovka lidí. Vybavení buněk obsahova-lo vedle sociálního zařízení také malou lednici, televizor a připojení k internetu. Jen stolek a židli jsme si museli sehnat vlastní. Problém nebyl ani s oblečením. Buď jsme si mohli prát sami nebo vyu-žít služeb místní prádelny. Ve velkých vedrech to bylo obzvlášť důležité, neboť člověk měnil oblečení několikrát denně,“ vypráví plukovník Chaloupský.

Přestože mezinárodní zóna nedaleko centra Bagdádu není nijak velká, pohyb uvnitř oblasti nebyl jednoduchý. Silnice byly často přeplněné nejen civilními, ale

minometné útoky se rozeznívaly něko-likrát za večer. Často se však výbuchy granátů ozývaly i bez předchozího va-rování. Kvalitnímu spánku nepřidaly ani pravidelné přelety dvojice vrtulníků, která nepřetržitě střežila celou oblast. Na vše se prý dalo alespoň částečně zvyknout a s pomocí chráničů sluchu usnout.

Ovšem i přes četná bezpečnostní opatření byla mezinárodní zóna mnoho-krát terčem útoku. „Zažili jsme situaci, kdy během pouhých deseti minut do-padlo na území o rozloze osmi set me-trů čtverečních celkem pětatřicet střel. K tomu jsme měli pravidelné informace o počtech spojeneckých vojáků, kteří

16 17

Počátečních operačních schopnos-tí dosáhly Battle Group EU na začátku roku 2005 a plných operačních schop-ností už o dva roky později. Od začátku roku 2007 je tak ambicí Evropské unie vést až dvě operace najednou, včetně možnosti jejich současného zaháje-ní. V období počátečních operačních schopností se totiž předpokládalo vede-ní pouze jediné operace.

výjezdu evropských jednotek poměrně reálná.

DO DESETI DNŮKaždá jednotka Battle Group musí

být schopna v době své pohotovos-ti zahájit plnění úkolu v prostoru krize do 10 dnů od rozhodnutí Rady Evropské

V místě nasazení pak musí být Battle Group schopné působit po dobu 30ti dnů nebo v případě prodloužení operace až 120 dnů, a to při zajištění rotace sil. Tato kritéria pak kladou obrovské náro-ky také na plánování přepravy do místa mise.

Bojové uskupení může být nasaze-no k plnění úkolů na základě jednoho

odzbrojovacích operací a prosazení embarga;

evakuace osob z nepřátelského prostředí; asistence v humanitárních operacích jiných mezinárodních organizací včetně asistence při odstraňování následků katastrof a asistence při evakuaci uprchlíků; obsazení míst vstupů do prostoru operace (přístavů a letišť) a zajištění nasazení hlavních sil při operacích většího rozsahu; k plnění dalších úkolů a řešení situací v rozsahu schválených operací.

velitelské roty, třech bojových rot, sil průzkumu a logistického zabezpečení. Battle Group dále obsahuje prvky bojo-vé podpory zahrnující palebnou podpo-ru, ženijní jednotky, prvky protivzdušné obrany, komunikační a informační pod-pory, elektronického boje, průzkumu, zpravodajství a ochrany proti zbraním hromadného ničení. Poslední část BG EU tvoří další součásti zabezpečení boje, což v sobě zahrnuje logistické a zdravotnické zabezpečení, CIMIC (tedy prvek civilně-vojenské spolupráce) a Vojenskou policii. Při plánování ope-race je třeba počítat také s prostředky

Pokračujeme v sérii článků o nových bojových uskupeníchEvropské unie – Battle Group

Text: Jan ZEMANFoto a ilustrace: archiv

Už na britsko-francouzském summitu před pěti lety v Le Touquet zaznělo, že by bojové jednotky Evropské unie mělo tvořit přibližně 1500 kvalitně a všestranně připravených vojáků. Bude je možné operativně nasadit v horském terénu, pouštích nebo džunglích vzdálených tisíce kilometrů od Bruselu, třeba až v rovníkovém pásu Afriky. Ke klíčovým aspektům fungování Battle Group patří také vysoká rychlost jejich vyslání do operací.

Počátečních operačních schopnos- výjezdu evropských jednotek poměrně u ev V místě nasazení pak musí být Battleazení pa

Rychlost a fl exibilitaRychlost a fl exibilita

Jednotky Battle Group mohou být použity kdekoliv na světě, zejména pak na africkém kontinentu. Evropská unie si navíc vede pravidelně aktualizovaný seznam krizových oblastí nazývaný EU Watchlist, ze kterého je možné odvodit místa potenciálního nasazení. Jejich počet není malý, a tak je možnost

unie o zahájení takové operace. Souvisí s tím složitý, ale především velmi rych-lý rozhodovací a schvalovací proces, a to jak na úrovni Bruselu, tak na úrovni členských států Unie. Vzhledem k velmi krátké době na zplánování operace pro-bíhá její příprava souběžně s politickými jednáními.

z mnoha scénářů Evropské unie pod-le „Katalogu požadavků“ (Requriment Catalog 2005):

oddělení znepřátelených stran použitím síly včetně nastolení míru a zabezpečení zásobovacích linií; předcházení konfl iktu včetně preventivního nasazení vojsk,

STRUKTURA ŠITÁ NA MÍRUBattle Group je defi nováno jako

nejmenší samostatná vojenská jednot-ka, která je schopna rozmístění a udr-žitelnosti v zájmovém prostoru. Její struktura není pevná, ale vyplývá z cha-rakteristiky konkrétní operace. Podle potřeby jsou přidávány nebo odebírá-ny některé specifi cké schopnosti nebo kapacity. Svojí strukturou, množstvím zásob, použitým matriálem a municí se od sebe budou lišit jednotky vysla-né k oddělení válčících znepřátelených stran silou od bojového uskupení urče-ného k zabezpečení humanitární nebo evakuační operace.

Bojové uskupení na úrovni praporu se obecně skládá z pěšího, výsadkové-ho nebo lehkého mechanizovaného pra-poru. Ten je složen z velitelství a štábu,

vzdušné přepravy, a to jak taktickými, tak strategickými, v případě potřeby i ná-mořní strategickou přepravou a dalšími prvky logistického zabezpečení na vyš-ších stupních.

DVĚ VARIANTY NASAZENÍDalší odlišnosti vyplývají z varianty

nasazení sil a prostředků Battle Group EU do operace. V úvahu přicházejí dvě možnosti, které se od sebe zásadně liší svým rozsahem a náročností. Battle Group může být použito centralizova-ně, tedy na jednom místě, a v takovém případě nepřesáhne prostor operace 10 000 km2. To například platilo v pří-padě operace Artemis v létě 2003, kdy jednotky Evropské unie byly rozmístěny v prostoru města Bunia v Demokratické

republice Kongo. Jejich cílem byla ochrana obyvatelstva města a zajištění bezpečného provozu na místním letišti, než došlo k posílení mírových sil OSN v této oblasti.

Druhou možností je decentralizova-né nasazení sil, a to na ploše až milion kilometrů čtverečních. Taková mise pak klade obrovské nároky na plánování a vedení operace, přepravu, zásobová-ní, zajištění spojení a především na sa-motné velitele jednotlivých součástí Battle Group. Také s touto variantou už má Evropská unie své zkušenosti. Šlo o misi EUFOR, která byla zahájena v červnu roku 2006 opět v Demokratické republice Kongo. Jednotky Evropské unie měly tentokrát za úkol zajistit bez-pečnost a pořádek v průběhu konání prezidentských a parlamentních voleb v roce 2006.

Tehdy bylo kvůli této operaci poprvé v historii aktivováno operační velitelství Evropské unie v německé Postupimi, které tuto misi Battle Group řídilo. Jedním z členů štábu byl i český důstoj-ník podplukovník Jaroslav Kulíšek, který tak získal neocenitelné zkušenosti z prá-ce v prostředí EU OHQ.

18 19

Vládou je už také schváleno, že sou-časných šest záchranných praporů (zpr) projde podstatnou reorganizací. Ze dvou se vytvoří 152. ženijní prapor (žpr) v Rakovníku a 153. ženijní prapor v Olomouci. Vedle nich v těchto posád-kách vzniknou dvě samostatné záchran-né roty (szr). Obě tyto jednotky si za-chovají statut vojenských záchranných útvarů a budou předurčeny k plnění hu-manitárních úkolů civilní ochrany za vá-lečného stavu. Další dva záchranné pra-pory v Jindřichově Hradci a Bučovicích se přetransformují ve 44. a 74. lehký motorizovaný prapor (lmopr). Záchranný prapor v Kutné Hoře bude zrušen a ar-máda tuto posádku opustí. Záchranný prapor v Hlučíně bude kompletně pře-dán Hasičskému záchrannému sboru České republiky (HZS ČR).

„JÍZDNÍ“ ŘÁD JE UŽ ZNÁMPotud známá fakta. Jak ale celý pro-

ces, který má být dokončen k poslední-mu září letošního roku, bude probíhat? K tomu už má Generální štáb zpracova-ný podrobný „jízdní“ řád...

„Již v dubnu začnou v Rakovníku a Olomouci pracovat organizační prvky budoucích samostatných záchranných rot, které plnohodnotně zahájí svou čin-nost 1. října,“ vysvětluje podplukovník Radovan Wiesner z oddělení ženijního vojska a záchranných praporů ze sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. V dubnu rovněž vzniknou organizační prv-ky (OP) k vytvoření 152. žpr v Rakovníku a 153. žpr v Olomouci. Skupiny k vy-tvoření 44. lmopr v Jindřichově Hradci a 74. lmopr v Bučovicích zahájí svoji čin-nost 1. července. Všechny nově vznika-jící útvary mají hlásit svou připravenost k plnění úkolů 1. října.

KOORDINACE V RÁMCI IZSJeště předtím, během ledna až břez-

na, bude vytvořen nový systém vyžado-vání a nasazování sil a prostředků AČR ve prospěch integrovaného záchranného systému (IZS). Oproti dosavadní praxi budou požadavky na techniku a její ob-sluhu předávány oprávněnými osobami výhradně přes operační a informační středisko Generálního ředitelství HZS ČR

na Společné operační centrum MO. O re-álném nasazení sil a prostředků pak roz-hodne náčelník Generálního štábu.

Na to by měl do konce března na-vázat podpis aktualizované „Dohody o plánované pomoci na vyžádání mezi GŠ AČR a GŘ HZS ČR“. V ní budou kromě tohoto systému upřesněny i nové počty a doby pohotovosti k výjezdům vyčleňovaných vojenských záchranných jednotek. Na základě této dohody pak náčelník Generálního štábu vydá ak-tualizovanou směrnici k nasazování sil a prostředků AČR v rámci IZS a k plnění úkolů Policie ČR.

PŘECHODNÉ OBDOBÍPůlroční období od dubna, kdy bu-

dou zahájeny první reorganizační kroky, do konce září, kdy má být transformace záchranných praporů dokončena, je tzv. přechodným obdobím. Bude to doba, kdy některé útvary vzhledem k předávání techniky a personálním změnám nebu-dou moci v celém rozsahu plnit dosavad-ní úkoly vůči IZS. I během ní však musí být systém pohotovosti vyčleňovaných armádních sil a prostředků na pomoc civilním institucím funkční. K tomu proto bude vydáno časově omezené nařízení stanovující systém pohotovosti jednotek, jež bude mít armáda právě k dispozi-ci, aby schopnost resortu v poskytování podpory integrovanému záchrannému systému a Policii ČR zůstala zachována.

„Kupříkladu rozvinování dekontami-načních míst zřizovaných při haváriích jaderných elektráren dočasně zabezpe-čí 31. brigáda radiační, chemické a bi-ologické ochrany v Liberci,“ konstatuje pplk. Wiesner. „Zajištění ženijních od-řadů a odřadů k evakuaci, vyprošťování či přepravě humanitární pomoci zprvu pokryje 151. ženijní prapor v Bechyni a stávající záchranné prapory, od čer-vence pak bechyňští ženisté a nově vzniklé organizační prvky samostatných záchranných rot a ženijních praporů, po-případě jiné jednotky AČR, které dispo-nují potřebnými schopnostmi.“

Vládou je už také schváleno, že sou-časných šest záchranných praporů

„Již v dubnu začnou v Rakovníkua Olomouci pracovat organizační prvky

na Společné operační álném nasazení sil a phodne náčelník Generá

Na to by měl do kvázat podpis aktualo plánované pomoci GŠ AČR a GŘ HZS kromě tohoto systémupočty a doby pohotovyčleňovaných vojens

Schopnost pomáhat Schopnost pomáhat civilu neztrácímecivilu neztrácíme

Text: Jaroslav PAJERFoto: Radko JANATATabulka: sekce rozvoje druhů

sil-operační sekce MO

„Nejzásadnější změnou v rámci revize struktury sil je transformace záchranných praporů... Úkoly plněné v rámci integrovaného záchranného systému... se... jeví jako příliš široké a nadměrně zatěžující celý systém neúměrným odčerpáváním zdrojů. Nejedná se přitom o hlavní úkol OS ČR,“ říká se v textu Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky z konce roku 2007.

Po celou dobu transformace, ale i po ní, bude armáda schopna vybudo-vat a oprávněným osobám (krajským hejtmanům, starostům obcí apod.) pře-dat k provozování čtyři materiální základ-ny humanitární pomoci. Jsou to vlastně polní tábory s potřebným zdravotnic-kým a sociálním zázemím, ve kterých lze přechodně ubytovat až 1800 osob. K dispozici budou i další dvě materiální základny s celkovou kapacitou 750 lů-žek pocházející z vybavení rušené-ho zpr v Kutné Hoře a delimitovaného útvaru v Hlučíně. Obě budou předány Ministerstvu vnitra ČR, respektive ha-sičskému sboru. Nutno dodat, že během několika posledních let bylo ke skuteč-nému nouzovému ubytování využito jen pět stanů s kapacitou sto lůžek. Stalo se tak v lednu 2006 na pražské Letenské pláni, kdy v nich za velkých mrazů pře-spávali bezdomovci.

Počáteční kroky se už činí i kolem pře-dání hlučínského zpr hasičskému sboru. Seznamovací jednání v posádce, kterého se zúčastnili náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek a gene-rální ředitel HZS generálmajor Miroslav Štěpán, se konalo hned po Novém roce 3. ledna. Hasičský záchranný sbor má zájem převzít celý komplement záchran-ného praporu, tedy jak techniku, tak i pracovníky. Vlastní delimitace má trvat od 1. července do 30. září. Stejné termí-ny platí i pro ukončení činnosti kutnohor-ského útvaru.

posádka útvar 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12Bechyně Vel. 15. žzb reorganizace cílový stav

151. žpr reorganizace cílový stavRakovník 154. zpr

szr OP szr152. žpr OP 152. žpr

Olomouc 156. zprszr OP szr153. žpr OP 153. žpr

JindřichůvHradec

153. zpr44. lmopr OP 44. lmopr

Bučovice 155. zpr74. lmopr OP 74. lmopr

Kutná Hora 152. zpr rušeníHlučín 157. zpr deliminace

Postup transformace záchranných praporů

20 21

Událo se...

Shromáždění zahájil zástupce veli-tele brigády plukovník Václav Vačkář. Ve svém vystoupení mimo jiné poděko-val všem velitelům rot za dosavadní vý-tečnou práci v jejich důležitých pozicích i v době očekávání organizačních změn, kdy byl personál útvarů vystaven znač-né nejistotě. Po něm posluchače nad-poručík Marius Bártha seznámil se zku-šenostmi s vyhodnocováním výcviku u ženijního praporu konaném v souladu s předpisem Prog-1-3, kapitán Pavel Kolev s poznatky olomouckého záchran-ného praporu z průběhu likvidace ptačí chřipky v loňském roce a vrchní prapor-čík brigády nadpraporčík Milan Sviták s úlohou vrchních praporčíků praporů a vedoucích praporčíků rot a s nově navrženou změnou jejich funkčních povinností.

Velký zájem účastníci shromáždění projevili o vystoupení náčelníka perso-nálního oddělení brigády majora Maria Krále a zástupce náčelníka štábu brigá-dy podplukovníka Petra Klepáčka, kteří objasňovali postup při plnění nejdůleži-tějších úkolů letošního roku, tedy otáz-ky spojené s transformací záchranných praporů a dalšími organizačními a dislo-kačními změnami.

Změny se budou týkat všech útvarů 15. ženijní záchranné brigády včetně velitelství brigády. Záchranné prapory v Jindřichově Hradci a Bučovicích se po-stupně přemění v motorizované prapo-ry a přejdou do podřízenosti 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. Hlučínský záchranný prapor armáda kompletně s technikou i perso-nálem předá Hasičskému záchrannému sboru. Kutnohorský záchranný útvar bude zrušen.

Největší nápor plnění úkolů tedy na-stane v oblastech personální práce a logistiky. Tomu se bude muset čas-to podřídit výcvik. V žádném případě však v první čtvrtině roku nesmí po-klesnout úroveň připravenosti záchran-ných praporů k nasazení ve prospěch integrovaného záchranného systému. V následujících měsících se sice jejich nasaditelnost omezí, ale jejich schop-nosti budou operativně nahrazovat jiné útvary a jednotky AČR s potřebnými si-lami a prostředky.

Velitel 15. ženijní záchranné brigády plukovník Rostislav Jaroš v této souvislos-ti nabídl všem vojákům možnost uplatnění v nové organizační struktuře brigády. Pro stovky osob by to samozřejmě znamenalo změnu působiště. Je třeba si ale uvědo-mit, že voják, který chce být příslušníkem ozbrojených sil, musí sloužit podle potřeb armády a se změnami působiště počítat.

Horší situace nastala v uplatnění ob-čanských zaměstnanců. Ze současných zhruba 400 míst jich v nové organizač-ní struktuře brigády zbude asi desetina. Ostatní budou propuštěni.

Výsledkem organizačních, mobili-začních a dislokačních změn vznikne od letošního 1. října jiná struktura brigá-dy. S tímto datem se rovněž změní i její název na „15. ženijní brigáda“ (15. žb) s velitelstvím v Bechyni. Ve své pod-řízenosti bude mít tři ženijní prapory – v Bechyni, Rakovníku a Olomouci, a dvě samostatné záchranné roty v Rakovníku a Olomouci. Celkem bude novou brigá-du tvořit asi 1800 osob.

Patnáctá brigádaPatnáctá brigádazmění strukturuzmění strukturu

Text a foto: kpt. Jiří KOVAŘÍK

Ve dnech 15. až 16. ledna se v posádce Bechyně konalo odborné shromáždění velitelů rot ze všech útvarů 15. ženijní záchranné brigády. Účel setkání byl zřejmý. Zhodnotit uplynulý rok a připravit se na zásadní úkoly roku 2008.

Dvoudenní odborné shromáždění velitelů rot bylo pro jeho účastníkyposlední příležitostí, kdy se všichni mohli v této sestavě potkat.

Společná fotografi e nechť jim je připomínkou všeho dobrého, co za téměř pětiletou existenci 15. ženijní záchranné brigády vykonali.

Dvoudenní odborné shromáždění velitelů rot bylo pro jeho účastníky

Dne 9. ledna se uskutečnilo jednání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka s veliteli operač-ně-taktických velitelství o budoucnosti a perspektivnosti aktivní zálohy AČR. Generál Picek jim sdělil, že se rozhodl optimalizo-vat počty jednotek AZ. Z původního počtu 48 jich bude v prů-běhu letošního roku 23 zrušeno. Tím dojde ke snížení počtů AZ o celkem 596 systemizovaných míst z původních 2955 na 2359. Příslušníkům aktivní zálohy zařazeným ve stávajících jednotkách určených ke zrušení bude nabídnuto nové místo u dalších jednotek AZ. Po provedené optimalizaci zůstane za-chováno všech 14 pěších rot při krajských vojenských velitel-stvích, 6 jednotek v podřízenosti Velitelství společných sil (tan-ková rota, 2 mechanizované čety, 2 záchranné a průzkumná četa), 3 jednotky Vojenské policie, rota Z a skupina vojenských kaplanů.

V úterý 22. ledna byla v galerii Domu kultury v Mladé Boleslavi zahájena výstava fotografi í s názvem „Armáda České republiky v misích“. Návštěvníci výstavy si zde mohou prohlédnout téměř padesát velkoformátových barevných fotografi í. Jde především o snímky reportéra Lidových novin Michala Novotného, které pořídil během natáčení dokumentárních fi lmů o působení pří-slušníků AČR v zahraničních misích po celém světě, například v Bosně, Kongu nebo v Libérii. Záběry z Iráku nebo z Kosova zde představuje redaktor A reportu Vladimír Marek. Podobně koncipovanou výstavu již mohli zhlédnout návštěvníci v růz-ných městech, naposledy loni na podzim v Kulturním domě ve Strakonicích. Letošní první expozice bude pro veřejnost ote-vřena v Mladé Boleslavi do 29. února a v březnu se představí brněnským zájemcům v hale Univerzity obrany.

Text: Ladislav LENK, TSMO a www.army.czFoto: Mira TŘEBICKÁ a npor. Miroslav NOVÁK

V pondělí 21. ledna navštívil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek zásobovací středisko Základny opravovaného materiálu Rančířov. Zde si pro-hlédl prostory a sklady, ve kterých jsou krátkodobě i dlou-hodobě uloženy disponibilní zásoby a vojenská technika. Vysoce ocenil dokonalou organizaci práce při renovaci, údržbě a skladování vojenské techniky a zbraňových systémů, které i přes svůj věk vypadají, jako by právě teď opustily výrobní haly. Zásobovací středisko Základny opravovaného materiálu Rančířov zabezpečuje plánování potřeb materiálu, odesílání vojenské techniky do opravy, skladování materiálu a zásobování vojsk české armády.

Dne 30. ledna krátce po desáté hodině zazněl kasárnami T. G. Masaryka v Pardubicích jednotný pozdrav více jak pěti set profesionálních vojáků, kteří nastoupili při příležitosti slavnost-ního předání funkce velitele 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu. Nový velitel 131. smdo major Jiří Kývala z rukou velitele 13. dělostřelecké brigády plukovníka Jána Kožiaka nejprve pře-vzal bojový prapor a potom s dosavadním velitelem podplukovní-kem Milanem Kalinou ofi ciálně stvrdil převzetí nové funkce svým podpisem. Podplukovník Kalina velel oddílu více než tři roky a dnem 1. února 2008 odešel plnit nové úkoly ve strukturách NATO do Brunssumu v Nizozemsku.

V jihočeském Táboře ve čtvrtek 24. ledna už podruhé v le-tošním roce dobrovolně darovali příslušníci Vojenské policie, brigády rychlého nasazení, posádkové hudby, fi nančního úřa-du a střediska KIS nejcennější tekutinu – krev. Akce byla or-ganizována s cílem zabezpečit krevní zásoby především pro vojáky AČR působící nejen v zahraničních misích. Vzácná tekutina bude rozdělena dle krevních skupin. Část bude za-mražena a uložena pro budoucí potřeby vojáků AČR v misích. Další část bude odeslána do polní nemocnice v Afghánistánu a poslední zůstane v ÚVN Praha. Velitel posádky plukovník Jiří Neubauer uvedl, že táborští vojáci chtějí v této akci pokračovat i do budoucna.

22 23

Letiště v Náměšti nad Oslavou nikdy nepatřilo mezi nejmodernější, spíše naopak. Jeho výstavba byla zahájena až v roce 1956, tedy v době, kdy již na-prostá většina ostatních vojenských le-tišť fungovala standardním způsobem. Hlavním důvodem pro vybudování nové základny byl obrovský počet leteckých

útvarů, které již nebylo koncem pade-sátých let minulého století kam umístit. První letecký útvar, 20. stíhací letecký pluk, přesunul své letouny na ještě roze-stavěné letiště v lednu 1960. V té době však už i armáda musela omezovat své výdaje, a tak nebylo letiště dokončené v podstatě nikdy.

Jedním z charakteristických znaků le-tecké základny v Náměšti byl také fakt, že zde po dlouhá desetiletí neexisto-val kvalitní hangár pro údržbu letecké techniky. Jako první hangár sloužila jen jakási dřevěná kůlna, kterou zde zane-chali dělníci budující letiště. Po nějaké době došlo na výstavbu menšího objek-tu dílen, do něhož se však vešly jen dva letouny MiG-15. Vzhledem k velkému počtu letecké techniky tento minihangár zdaleka nevyhovoval, a tak se hledalo rychlé řešení. Koncem šedesátých let byla proto do Náměště převezena roze-braná konstrukce z Ostravy, která měla alespoň dočasně plnit roli většího han-gáru. Byla v něm celkem tři stání pro letouny L-29 a Su-7, na nichž se pro-váděly revize a další práce. „Problém nastal s příchodem modernějších strojů Su-22, které se do hangáru jednodu-še nevešly. Na dvou pracovištích jsme proto museli ubourat některé kancelá-ře a učebny a tím prostor zvětšit. I tak

Aliance také jako Operační základna pro rozvinutí sil (DOB – Deployment Operating Base) pro dvě taktické letky. Celý projekt zahrnoval výstavbu hlav-ní halové části, dvoupodlažní přístav-by, menší provozní haly, parkoviště pro osobní automobily a několika dalších technických objektů.

Podle původních plánů měl hangár sloužit osmi bojovým letounům – třem

národním a pěti strojům aliančních jed-notek, čemuž odpovídala i výměra ob-jektu činící 8060 m2. Avšak v roce 2004 bylo rozhodnuto přesunout do Náměště vrtulníkovou základnu z Přerova, a tak bylo nutné projekt hangáru upravit. Nová dispozice umožňuje stání čtyř vrtulníků kategorie Mi-17 s navěšenými listy nos-ného rotoru a dalších dvou strojů bez rotorových listů. Plocha hangáru se kvůli tomu musela zvětšit o cca 8 % na sou-časných 8690 m2. Díky tomu jsou zajiš-těny též manipulační plochy k transportu jednotlivých agregátů vrtulníků do spe-cializovaných pracovišť dílen. Možnost provádět v hangáru údržbu taktických le-tounů pochopitelně zůstala zachována.

Součástí stavby je celá řada moder-ních technologií a prostředků, které technickému personálu výrazně usnadní jeho práci. Zajímavostí jsou už samotná vrata hangáru, vysoká sedm metrů. Osm segmentů se posouvá díky elektrickému pohonu po dvou kolejnicích a dokáže zakrýt a utěsnit 142 metry dlouhou čel-ní stěnu. Vrata lze ovládat ručně přímo na místě nebo dálkově z jakéhosi velí-nu. Technici mají k dispozici také několik elektrických kladkostrojů a dva mostové podvěsné jeřáby o nosnosti 5 t.

Na stáních hangárové haly se budou provádět přímé práce na letadlech – de-montáže, opravy, výměny dílů, agregátů i motorů. V přístavku jsou umístěny díl-ny, příruční sklady, zkušebny, místnosti technického, provozního a sociálního zázemí. V samostatné vedlejší hale pro-vozního zařízení se nachází dvoupro-storová krytá plocha, garáž pro speciální

nákladní automobil a sklad hutního ma-teriálu. Dalším pracovištěm je sušárna s padákovou věží umístěná v hangáro-vém přístavku, kde se může najednou sušit až dvacet padáků. Před hangárem je velká betonová plocha, jež se bude využívat jako stanoviště venkovní údrž-by až pro osm letadel.

Projekt pochopitelně myslel také na obsluhující personál, který bude uvnitř hangáru pracovat. Součástí stav-by jsou proto i moderní kancelářské prostory a sociální zařízení. Není bez zajímavosti, že již v plánech byl zahr-nut předpoklad, že v budově může pra-covat až 20 % žen. Objekt je připraven pojmout zhruba 200 stálých pracovníků a 135 příslušníků hostujících jednotek.

Personál náměšťské letecké základ-ny se již do nového hangáru těší. Podle slov majora Ondřeje Lokaje jde o skok o několik generací vpřed. Ještě nedáv-no totiž museli jeho lidé řadu činností vykonávat jen manuálně. Výhodou bude bezesporu i to, že se pracoviště dříve rozmístěná do různých budov soustře-dí na jedno místo. I tak je ale čeká ještě velký kus práce. V první řadě sem bude nutné přesunout některé technologie z Čáslavi, neboť se počítá, že se zde bu-dou udržovat a opravovat letouny L-39. Stejný proces pak bude provázet i pře-sun bitevních vrtulníků Mi-24 z Přerova. Nicméně již dnes se díky novému han-gáru stává Náměšť nad Oslavou moder-ní leteckou základnou.

Cena za realizaci stavby včetně nákladů za projektovou dokumentaci projektů č. 2022 a č. 2017 Náklady v mil. Kč celkem ČR NATOHangár údržby a dílny 547,512 408,524 138,988Venkovní stanoviště údržby 78,7 58,873 19,827CELKEM 626,212 467,397 158,815

útvarů, které již nebylo koncem pade-sátých let minulého století kam umístit

Generační skokGenerační skok

Patrně největší hangár svého druhu ve střední Evropě vyrostl v Náměšti nad Oslavou

Text: Tomáš SOUŠEKFoto: Jiří HOKŮV

Modernizace letecké základny Náměšť nad Oslavou pokročila o další dlouhý krok vpřed. Vojenským letcům byl 14. února letošního roku předán nově dokončený hangár údržby a dílny, díky nimž bude možné ošetřovat nejen vlastní leteckou techniku, ale i letadla jiných armád NATO. Právě Severoatlantická aliance na tento významný projekt přispěla nemalými prostředky.

bylo ale obtížné s letouny manipulovat a třeba při zvedání strojů jsme se smě-rovkou opatrně strefovali mezi nosníky pod střechou hangáru,“ vzpomíná major Oldřich Lokaj, náčelník oddělení logistiky letectva náměšťské základny. Roky ply-nuly a dočasný hangár zůstal v Náměšti do dnešních dnů.

Ke změně došlo až v roce 2003. V souvislosti s celkovou modernizací le-tecké základny a také na základě poža-davku vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACUER) a následného roz-hodnutí orgánů NATO (Severoatlantické rady) o potřebě vybudovat v ČR zaří-zení pro předepsanou údržbu a opra-vu letadel a výměnu letadlových motorů splňující standardy NATO se za-čalo s přípravou projektu „Hangár údrž-by a dílny“. Ten se stal součástí balíku dalších 11 letištních projektů v Náměšti a 14 projektů v Čáslavi. Všechny projek-ty spadají do programu bezpečnostních investic NATO NSIP. Na základě veřejné obchodní soutěže byla vybrána společ-nost Unistav Brno, a. s., která nový ob-jekt postavila v období od března 2006 do listopadu 2007.

Nový hangár bude standardně plně využívat česká armáda. V případě krize jej pak mohou využívat i spojenecké le-touny, neboť Náměšť fi guruje v plánech

Ali t ké j k O č í ákl d

24 25

Středisko řízení a uvědomování ve Staré Boleslavi, známé také pod zkratkou CRC (Control and Reporting Centre), je jednou z nejdůležitějších slo-žek 26. brigády velení, řízení a průzku-mu. Středisko podléhá velení NATO a je pevnou součástí integrovaného systému protivzdušné obrany NATINADS. „Naším hlavním úkolem je sledování svěřeného vzdušného prostoru zejména nad úze-mím České republiky a identifi kace jed-notlivých vzdušných cílů, výměna infor-mací se sousedními státy NATO a řízení případného zásahu hotovostními letouny stejně jako řízení letového provozu při výcviku leteckých základen,“ říká velitel CRC plukovník Štefan Vasily.

Nejdůležitějším objektem celého stře-diska je velký několikapodlažní pod-zemní bunkr, v němž se scházejí a vy-hodnocují veškeré dostupné informace o vzdušném prostoru. Stálá směna zde má datový výstup nejen z přehledových radiolokátorů civilního řízení letového provozu, ale zejména z vlastních vojen-ských senzorů. Zatím jsou to stále ješ-tě starší radary ruské a české výroby,

v dohledné době bude však středisko na-pojeno i na dva nové páteřní radiolokáto-ry v Nepolisech a v Sokolnicích. Někteří příslušníci CRC, kteří slouží na hlavním operačním sále, zodpovídají za vzdušný průzkum, zatímco jiní, takzvaní řídící bo-jového použití, mají na starost navádění bojových letounů na vzdušné cíle, to vše v nepřetržitém provozu.

Bunkr ve Staré Boleslavi byl uveden do provozu v roce 1981. Nejprve slou-žil jako místo velení pro velitelství pro-tivzdušné obrany státu a později pro velitele vzdušných sil. Takzvané vojen-ské technologie, tedy zejména různé informační a komunikační systémy, byly v průběhu let modernizovány, samotná stavba a veškeré inženýrské sítě zů-stávaly prakticky beze změn. Bohužel i přes dobrou péči se začaly čím dál více objevovat nejrůznější závady a poru-chy. Například trhlinky ve vodovodním potrubí nebyly výjimkou. Proto bylo roz-hodnuto o celkové rekonstrukci objektu. Řízení projektu se ujal odbor infrastruk-tury a NSIP sekce vyzbrojování MO. Několikasetmilionovou zakázku nakonec

získala společnost Metrostav, která má bohaté zkušenosti s podobnými stavba-mi. Nutno však dodat, že zhruba třetinu všech nákladů uhradila Severoatlantická aliance v rámci programu bezpečnost-ních investic.

Rozsáhlá rekonstrukce pochopitel-ně znemožnila fungování CRC, pro-to se jeho příslušníci museli na dva roky přesunout na záložní stanoviště do Větrušic. Práce ve Staré Boleslavi byly zahájeny počátkem roku 2006. Jak říká velitel střediska plukovník Štefan Vasily, šlo se při nich doslova až na sa-motné základy objektu. Vedle stavebních úprav byly obměněny prakticky veškeré provozní technologie.

Generální oprava podzemního bun-kru s sebou přinesla celou řadu tech-nicky obtížných úkolů. Původní projekt se navíc během realizace upřesňoval, a tak museli stavitelé reagovat na do-datečné požadavky armády. „Značným omezením pro nás byl už jen fakt, že ob-jekt bunkru už stál a nebylo možné měnit jeho vnitřní dispozice. Z důvodu bezpečnosti se totiž veškeré provozní systémy musely instalovat jako zdvoje-né a na sobě nezávislé. U novostavby by to nebyl takový problém jako v pevně daném prostoru,“ říká František Adam z divize 9 společnosti Metrostav.

Nelehké bylo také umístění některých vojenských technologií, jejichž počet se oproti osmdesátým rokům minulého století značně zvýšil. Inženýři tak museli důkladně promýšlet natažení každého

jednotlivého kabelu. Bylo potřeba brát v úvahu také požadavky na utajení, a tak se kabeláž informačních systémů nesměla vést ve stropních podhledech, ale musela se umístit do podlah a řádně vyznačit, aby ji třeba na chodbách bylo možné sledovat kamerovým systémem. Kromě toho se tyto sítě nesměly nikde křížit se silnoproudým napájením.

Další potíž vznikla při instalaci někte-rých větších celků. Bylo totiž možné po-užít pouze jeden nevelký vstupní otvor. Dvojice dieselových agregátů na výrobu elektrického proudu by jím však nepro-šla, musely se tedy demontovat na men-ší části a uvnitř bunkru znovu sestavit. Výměna starých systémů za nové však na některých místech znamenala i zís-kání nových volných prostorů. Mnohá zařízení jsou totiž při stejném výkonu jako ta stará několikanásobně menší, a tak dnes některé místnosti vypadají téměř prázdné.

Jednotlivé provozní technologie jsou podobné jako u řady jiných běžných staveb v civilním sektoru. Jedinečnost ale spočívá v jejich způsobu zálohování a řízení. Každý systém je zde zdvoje-ný, čímž je zajištěna nepřetržitá provo-zuschopnost celého objektu. Ovládání všech součástí zajišťuje moderní velín využívající systém Rockwell certifi ko-vaný pro NATO. Požární ochranu má na starost špičkové vysokotlaké hasicí zařízení, které požár zdolává rozprašo-váním vodní mlhy. Oproti běžným systé-mům má pětkrát menší spotřebu vody,

BUNKRBUNKRje po generálceje po generálce

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Jedinečnou příležitost navštívit jinak utajované prostory dostal A report 31. ledna letošního roku. Stalo se tak u příležitosti slavnostního převzetí zrekonstruovaného objektu 261. střediska řízení a uvědomování ve Staré Boleslavi. O důležitosti této události svědčila mimo jiné i přítomnost náměstka ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivy, náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka a dalších představitelů armády.

získala společnost Metrostav která má jednotlivého kabelu Bylo potřeba brát

což je v bunkru velice důležité, neboť zde není lehké případnou vlhkost od-stranit. Snad jediným novým systémem, který nelze označovat jako hi-tech, je vzduchotechnika. Oproti minulosti se sice vyrábějí modernější fi ltry, ale ob-jem vzduchu, který je nutné do objektu vhánět, je pořád stejný, a tak i velikost zařízení a třeba systém bezpečnostních klapek jsou stále obdobné.

Symbolický klíč od zrekonstruované-ho bunkru byl předán veliteli 26. brigády velení, řízení a průzkumu plukovníko-vi Bedřichu Vaculíkovi 31. ledna 2007. Vzhledem ke složitosti mnoha nových systémů a také k potřebě zaškolení ob-sluhujícího personálu však bunkr čeká nejprve zkušební provoz, který by měl skončit v květnu letošního roku. Již nyní však mohou příslušníci střediska říze-ní a uvědomování začít využívat nové technologie, které jejich pracoviště řadí mezi nejmodernější v Alianci. „Jde o je-den z nejdůležitějších objektů v celé naší armádě a myslím, že se rozhodně ne-máme za co stydět,“ řekl přímo na místě náčelník Generálního štábu AČR gene-rálporučík Vlastimil Picek, který právě zde ještě v hodnosti nadporučíka strávil část své vojenské kariéry.

26 27

V závěru roku 2007 se ministerstvo obrany rozhodlo pořídit dva typy leh-kých obrněných vozidel 4 × 4. Výzbroj příslušníků Skupiny speciálních opera-cí Vojenské policie působících v rámci operace ISAF v Afghánistánu brzy rozší-ří čtyři kusy vozidel LMV, o kterých jsme informovali v A reportu číslo 25-26/2007. Nyní představujeme typ Dingo 2 zkon-struovaný a vyráběný německou fi rmou KMW.

DVĚ GENERACEOd roku 2000 je německá armáda

vybavována vozidlem Dingo, které bylo vyvinuté především pro specifi cké nasa-zení v rámci zahraničních misí. Vozidlo se vyznačuje dobrou balistickou ochra-nou proti ohrožení, které při zmíněném operačním nasazení hrozí nejvíce. Proto kabina osádky spolehlivě odolává nejen účinkům projektilů ručních palných zbra-ní, ale poskytuje vysokou míru ochrany

proti účinkům min či improvizovaných výbušných náloží. Vozidlo má rovněž výbornou pohyblivost, dlouhý dojezd, lze jej přepravit vzduchem letounem C-130 a v neposlední řadě se vyznačuje rela-tivně nízkými pořizovacími i provozními náklady.

Vývoj nového typu byl ukončen v dru-hé polovině 90. let minulého století ješ-tě pod označením APV (All-Protected Vehicle). V jeho konstrukci fi rma KMW

v široké míře využila komponenty hro-madně vyráběných nákladních nebo užitkových automobilů. Jedná se přede-vším o kompletní podvozek víceúčelo-vých vozidel Mercedes Benz UNIMOG 4 × 4, kterých bylo doposud vyrobeno na 380 000 a jež jsou v provozu u uži-vatelů v 83 zemích celého světa. Pro typ Dingo byl zvolen podvozek U1550L 4 × 4 s rozvorem náprav 3,25 m. Za mo-torem o výkonu 160 kW uloženým v přídi se ve střední části vozidla nachází silně chráněná kabina pro osádku o objemu 6,5 m³ a na zádi je nepancéřovaný nákla-dový prostor o využitelném objemu 2 m³. Na kabinu osádky vyrobené z ocelových svařovaných plechů lze instalovat pane-ly přídavné pasivní ochrany. Konstrukce spodní části kabiny se dvěma vrstvami podlahy a tvarováním ve tvaru písme-ne „V“ poskytuje vysokou ochranu proti účinkům výbuchu protipěchotních i vět-šiny protitankových min. Navíc speciál-ně konstruované sedačky pro celkem pět osob dokážou absorbovat a ztlumit část rázového účinku výbuchu.

Vedle základní verze pro hlídkování/přepravu osob může být Dingo použito jako velitelské vozidlo, ambulance, no-sič zbraňových systémů nebo náklad-ní vozidlo s nosností 1,4 t. Německý Bundeswehr objednal v závěru roku 56 vozidel, která byla dodána do konce roku 2000. Sérii dalších 57 vozů dodala fi rma KMW do roku 2002. Poté násle-dovala objednávka na třetí 34kusovou sérii, jež byla dodána do poloviny roku 2003. Vozidla Dingo se intenzivně použí-vala v rámci misí KFOR, SFOR a ISAF. Například při posledně jmenovaném na-sazení v Afghánistánu najelo jedno z vo-zidel při doprovodu konvoje nedaleko Kábulu na protitankovou minu. Výbuch šesti až sedmikilogramové miny utrhl pra-vé přední kolo a odhodil vozidlo dva me-try stranou. Nikdo z pětičlenné posádky nezahynul ani neutrpěl vážnější zranění.

DINGO 2Po dodání 147 kusů německé armádě

přešla výroba na novou verzi využíva-jící vylepšený podvozek řady UNIMOG U5000 4 × 4. Prototyp nové verze byl dokončen v roce 2003 a následující rok přišla objednávka německé armády na první sérii 52 vozidel. Toto provedení

dostalo označení Dingo 2 a původní vo-zidla Dingo se pro lepší rozlišení začala nazývat Dingo 1.

Nové Dingo 2 výrobce nabízí v tzv. krátké a dlouhé verzi s rozvorem náprav 3,25 m nebo 3,85 m. Kratší verze má podle údajů fi rmy KMW užitečnou nos-nost 3 t a přepraví celkem pět osob, del-ší verze uveze 2,6 t nebo pojme až osm osob. Celkové uspořádání Dingo 2 je shodné s provedením Dingo 1. Nová je ale kabina osádky u prodloužené verze Dingo 2. Jak již bylo zmíněno, pojme celkem osm osob. Za řidičem a velite-lem je umístěna trojice individuálních sedaček orientovaných směrem vzad a naproti nim je druhá identická řada se-daček situovaných ve směru jízdy. Před každou sedačkou je zvláštní opěrka pro nohy, která zabraňuje přímému kontaktu nohou s podlahou vozidla a snižuje rizi-ko zranění při výbuchu miny.

52 kusů pro německou armádu objednalo v září 2004 Rakousko 20 kusů Dingo 2, které byly dodány do roku 2005. Ve stej-ném roce se pro tento typ také rozhod-la Belgie, jež objednala 220 vozidel a na dalších 132 uzavřela opci. Z tohoto množství je 158 kusů v standardní verzi pro převoz vojáků, dalších 52 je v pro-vedení velitelské vozidlo a zbylých 10 ve zdravotnickém provedení. V polovině roku 2006 objednala německá armáda druhou sérii Dingo 2 v počtu 149 kusů, přičemž prvních 15 vozidel bylo dodáno ještě do konce roku. Koncem roku 2005 představila fi rma KMW další verzi Dingo 2, která má zvýšenou chráněnou kabinu, navíc protaženou až do zádě vozidla, čímž se zvýšil vnitřní využitelný objem. Tuto verzi si údajně objednalo Rakousko v provedení pancéřovaná ambulance a vozidlo chemického a radi-ačního průzkumu.

Obrněné Obrněné DingoDingoText: Michal ZDOBINSKÝFoto: KMW

Především pro ochranu příslušníků českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu budou od března k dispozici všechna čtyři zakoupená obrněná vozidla Dingo 2.

Základní TTD vozidla Dingo 2

Provedení krátké dlouhéPosádka 5 8Bojová hmotnost 12 500 kg 12 500 kgUžitečná nosnost 3000 kg 2600 kgVýkon motoru 160 kW 160 kWDélka 5,45 m 6,1 mŠířka 2,3 m 2,3 mVýška 2,4 m 2,5 mRozvor 3,25 m 3,85 mMaximální rychlost 90 km/h 90 km/hDojezd na komunikaci 1000 km 1000 km

Prodloužená verze má čtveřici vstupních dveří, obě provedení mají shodnou pohon-nou jednotku s motorem o výkonu 160 kW a automatickou převodovkou s možnos-tí i manuálního řazení. Na stropě kabiny je umístěna z vnitřku ovládaná zbraňová lafetace pro kulomet ráže 7,62 mm, který může být nahrazen zbraní ráže 12,7 mm nebo automatickým 40mm granátometem.

NEJEN NĚMECKÁ ARMÁDAO Dingo druhé generace je dnes vel-

ký zájem. Po výše zmíněné první sérii

Smlouva na nákup čtyř vozidel Dingo 2 v poslední verzi GE A2 pro ČR v celkové hodnotě 135 milionů Kč byla podepsána 20. listopadu 2007, první vozidlo bylo ke zkouškám přistaveno 21. ledna 2008 a do poloviny února by měly proběhnout zkrácené vojskové zkoušky. Vozidla budou opatřena pís-kovým maskovacím nátěrem, vnitřním komunikačním zařízením tuzemské výroby, dostanou fi ltroventilační zaříze-ní, přijímač systému GPS a vyzbrojena z vnitřku ovládaným kulometem MG3A1 ráže 7,62 mm.

28 29

V A reportu číslo 22/2007 vyšel kon-cem loňského roku článek, který si pod názvem „Změny na obzoru“ dával za cíl seznámit čtenáře a celou vojenskou veřejnost se změnami, které se v té době připravovaly v oblastech staveb-ního zabezpečení a vybraných činností

příspěvkové organizace Správa vojenské-ho bytového fondu Praha (SVBF Praha) určený movitý a nemovitý majetek. SVBF Praha tak od 1. ledna 2008 vykonává správu a zabezpečuje provoz všech vo-jenských ubytoven, internátů středních a vysokých vojenských škol, tepelných a vodohospodářských zařízení a byto-vého fondu na území vojenských újezdů a bytů ve vojenských objektech, které vzhledem ke svému charakteru nebudou předmětem převodu do vlastnictví územ-ních samosprávných celků. Tím byl za-hájen proces transformace SVBF Praha na resortní servisní organizaci tak, jak to ve své úkolové části ukládá Směrnice ministryně obrany pro rozvoj a činnost re-sortu Ministerstva obrany ČR na období 2009 – 2014 s úkoly pro rok 2008.

Sekce správy majetku, pod jejímž ří-zením se celý proces realizoval, děkuje

i touto cestou všem pracovníkům resortu – zástupcům sekcí MO i úseku náčelníka Generálního štábu AČR, Hlavního úřadu ubytovací a stavební služby, vojenských ubytovacích a stavebních správ i SVBF Praha, kteří se na rozsáhlém majetko-vém převodu, fyzickém předání majetku a souvisejících úkonech podíleli. Díky je-jich úsilí je proces v základu dobře nasta-ven a v průběhu prvního čtvrtletí letošní-ho roku bude v detailech dokončen.

Jelikož v průběhu přípravy a realiza-ce tohoto procesu byly zaznamenány ze strany vojenské veřejnosti jisté nejas-nosti směřující zejména do obav, že pře-vod majetku může vést k jeho zcizení, přednostnímu komerčnímu určení, růstu cen a poplatků za jeho využívání apod., využili jsme možnosti zeptat se zástup-ců sekce správy majetku MO na některé upřesňující souvislosti celého procesu.

Otázka: Jsou obavy z toho, že ma-jetek převedený SVBF Praha může být zcizen nebo přednostně využíván ke ko-merčním účelům, případně se zvýší ceny jeho uživatelům, oprávněné?

V první řadě je třeba vzít na vědomí skutečnost, že SVBF Praha je příspěvko-vou organizací řízenou a kontrolovanou zcela ministerstvem obrany. Na hospo-daření této organizace a na její nakládá-ní s majetkem se v plném rozsahu vzta-huje zákon o majetku státu. Nové vedení SVBF Praha je v tomto směru progre-sivní a plně respektuje zájmy a potřeby Ministerstva obrany ČR a Armády České republiky jako svého hlavního zákaz-níka. Potřeby resortu zůstanou nadále prvořadé. Rozhodování o dispozičním využití předmětného majetku a paramet-rech jeho užití v čase, množství a kvalitě nadále zůstane v působnosti odborných orgánů MO. Jde o přidělování lůžek na vojenských ubytovnách a internátech veliteli posádek, resp. veliteli škol, sta-novení poplatků za ubytování u sekce podpory MO, odběr tepla a TUV u uživa-telů zásobovaných objektů apod. Pozice MO a AČR se v tomto smyslu nikterak nezmění.

Otázka: Co je tedy hlavním důvodem realizovaných změn?

Rozhodujícím motivem všech reali-zovaných změn jsou v první řadě eko-nomické důvody. Nejjednodušeji je lze vyjádřit pouhým popisem výchozího zá-měru, který byl hned na počátku identifi -kován jako jakýsi hnací motor nastavení těchto změn. Jedná se o skutečnost, že poplatky („zisky“) vznikající z provozu dotčeného majetku mohou být podle na-staveného modelu využity zpět ve pro-spěch tohoto majetku, k čemuž se pak přidává synergický efekt kumulace ob-jemů takto získaných prostředků. Jinak řečeno, majetková příslušnost a provoz vojenských ubytoven a technologických zařízení ze strany příspěvkové organi-zace, která z hlediska rozpočtových pra-videl disponuje na rozdíl od organizační složky státu, a de facto i od soukromého subjektu, jiným postavením a možnost-mi, skutečně má svůj reálný nezaměni-telný ekonomický efekt. S využitím od-pisů majetku a výnosů z jeho provozu včetně regulovaného komerčního využití volných kapacit získá příspěvková or-ganizace fi nanční zdroje, které zpětně

Motivem jsou Motivem jsou ekonomické ekonomické důvodydůvody

Text: Ing. Pavel BARČÁKFoto: Jiří HOKŮV

Správa vojenského bytového fondu Praha od 1. ledna 2008 vykonává správu a zabezpečuje provoz všech vojenských ubytoven, internátů středních a vysokých vojenských škol, tepelných a vodohospodářských zařízení a bytového fondu na území vojenských újezdů a bytů ve vojenských objektech, které vzhledem ke svému charakteru nebudou předmětem převodu do vlastnictví územních samosprávných celků.

využije pro reprodukci svěřených budov a zařízení. Výsledkem takto nastave-ného modelu by v konečném důsledku mělo být zlepšení podmínek a standar-du uživatelů, které bude často patrné již v letošním roce. Souvisejícím důvodem je samozřejmě také snižování tabulko-vých počtů pracovníků výkonných prvků MO – vojenských ubytovacích a staveb-ních správ.

Otázka: Jak se nastavený model slu-čuje se zaváděním outsourcingu do re-sortu MO?

Zapojení resortem zřízené příspěv-kové organizace do určených činností správy a provozu nemovité infrastruk-tury je cestou vedoucí ke snížení pro-vozních nákladů a zefektivnění těchto činností právě ve vztahu k pozici MO jako odběratele jejích výstupů. Přitom je ovšem potřeba zdůraznit, že se v žád-ném případě nejedná o odmítání nebo zpochybňování outsourcingu z privátní-ho prostředí. Naopak. Dobře nastavený a fungující outsourcing bude mít nadále v oblastech činnosti resortu obrany, kte-ré k tomu mají vhodné podmínky, své nezastupitelné místo. Zde je však třeba přiznat, že například v oblasti nákupu služeb souvisejících s obsluhou tech-nologických zařízení byly smluvní vzta-hy sjednané v předchozích obdobích s externími dodavateli pro resort obra-ny značně nevýhodné, neboť minister-stvo obrany přes existující dodavatelský smluvní vztah neslo „před zákonem“ odpovědnost za provoz těchto zaříze-ní. Ministerstvo obrany dál vystupovalo ve vztazích ke státní správě jako pro-vozovatel těchto zařízení a plně odpo-vídalo za dodržování všech předpisů a norem v oblastech bezpečnosti práce, ochrany životního prostředí, všech tech-nických předpisů, atd. Hodně zjedno-dušeně řečeno, kupovali jsme službu, kterou jsme museli v důsledku sami vy-konávat. SVBF Praha spolu s převzetím majetku převzala také existující smluvní vztahy s externími dodavateli do doby ukončení jejich platnosti v souladu se sjednanými smluvními podmínkami. Tito pak budou postupně buďto nahra-zeni vlastními silami SVBF Praha, nebo v určitých případech, kde bude prokázá-na ekonomická výhodnost, mohou být vybrané dílčí činnosti dále zajišťovány subdodavatelsky.

ve správě a provozu nemovité infrastruk-tury resortu obrany. Avizované se stalo skutečností.

Dne 28. prosince 2007 podepsala mi nistryně obrany opatření, kterým byl ve smyslu podmínek zákona o majetku státu převeden do příslušnosti hospodařit

3130

Rektor-velitel Univerzity obrany vypisu-je výběrová řízení na obsazení míst:

u Ústavu strategických a obranných studií: ředitel Ústavu strategických a obranných studií

– PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 01, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

zástupce ředitele-vedoucí oddělení studií vojenského umění

– PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 13, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

vedoucí skupiny vojenské strategie a ope-račního umění-zástupce vedoucího oddělení

– PH 72, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 13, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

odborný asistent skupiny vojenské strategie a operačního umění

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 13, AJ 2222

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny vojenské strategie a operačního umění

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 13, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny vojenské strategie a operačního umění

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny operačního použití vojsk– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 01,

AJ 3322– předpokládaná PT 15

odborný asistent skupiny operačníhopoužití vojsk

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny operačníhopoužití vojsk

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 17, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny operačníhopoužití vojsk

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 16, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny operačníhopoužití vojsk

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 14, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny velení a podpory operací– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01,

AJ 3322– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny velenía podpory operací

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 40, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny velenía podpory operací

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 40, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny velenía podpory operací

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 65, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny operační logistiky– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30,

AJ 3322– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupinyoperační logistiky

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí oddělení studií výstavby a rozvoje OS

– PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 01, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

vedoucí skupiny studií výstavbyOS-zástupce vedoucího oddělení

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

odborný asistent skupiny studiívýstavby OS

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny studiíobranných procesů

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

asistent skupiny studiíobranných procesů

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny rozvoje schopností a obranných zdrojů

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322

– předpokládaná PT 14

asistent skupiny rozvoje schopností a obranných zdrojů

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny mezinárodní bezpečnostní spolupráce-zástupce vedoucího oddělení bezpečnostních a obranných studií

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322

– předpokládaná PT 15

odborný asistent skupiny mezinárodní bezpečnostní spolupráce

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

asistent skupiny obranných analýz a výzkumu konfl iktu

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

u Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení:

odborný asistent oddělení chemického vojska Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 16, AJ 2222

– předpokládaná PT 14

odborný asistent oddělení ochrany proti chemickým zbraním Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení

– PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 14, AJ 1111

– předpokládaná PT 14 u Centra tělesné výchovy a sportu:

ředitel Centra tělesné výchovy a sportu– PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 84,

AJ 2222– předpokládaná PT 15

vedoucí vědecký pracovník-zástupce vedoucího Centra tělesné výchovy a sportu

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 84, AJ 2222

– předpokládaná PT 15

vedoucí skupiny ostatní výuky TV– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 84,

AJ 2222– předpokládaná PT 14

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení míst:

vedoucí skupiny ekonomiky obrany státu katedry ekonomie

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3333

– předpokládaná PT 14

vedoucí vědecký pracovník katedry logistiky– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 30,

AJ 2222– předpokládaná PT 15

vedoucí skupiny logistické podpory katedry logistiky

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 15

odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 39, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 37, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky

– PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 39, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

vedoucí skupiny vojenské dopravy katedry logistiky

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 2211

– předpokládaná PT 15

odborný asistent skupiny vojenské dopravy katedry logistiky

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny vojenské dopravy katedry logistiky

– PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 30, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny řízení palebné podpory katedry řízení palebné podpory

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 14, AJ 2211

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny řízenípalebné podpory katedry řízenípalebné podpory

– PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 14, AJ 2211

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny vojenského zpravodajství a elektronického bojekatedry vojenského managementua taktiky

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 01, AJ 2222

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny vojenského managementu katedry vojenského managementu a taktiky

– PH 71, KvPř 13, PvPo 6, BP „D“, ČVO 11, AJ 1111

– Předpokládaná PT 13

Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení míst:

asistent skupiny ženijních konstrukcí katedry ženijních technologií

– PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 14, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

vedoucí skupiny leteckého a raketového provozu katedry letecké a raketové techniky

– PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 27, AJ 2222

– předpokládaná PT 14

odborný asistent skupiny leteckého provozu katedry letectva

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 23, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny elektrických a speciálních systémů katedry leteckých elektrotechnických systémů

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 27, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

odborný asistent skupiny informačních systémů a programování katedry komunikačních a informačních systémů

– PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 41, AJ 2222

– předpokládaná PT 13

Termín obsazení míst – 1. září 2008

Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 19. března 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrová řízení před komisí proběhnou v měsících březnu a dubnu 2008. Podrobnější informace nalezete na www.unob.cz v části úřední deska.

32 33

Takto po několika desetiletích vzpomí-nal na své aktivity v době okupace v řa-dách příslušníků Zpravodajské brigády Libor Speychal. Odbojová organizace Zpravodajská brigáda vznikla v roce 1940 jako bezprostřední reakce na zrušení Junáka okupační mocí. Zpočátku fun-govala coby autonomní součást Obrany národa, později se osamostatnila a ve-lice úzce spolupracovala s odbojovou organizací Rada tří. Získané zprávy se stávaly součástí mozaiky pravidelné relace, kterou Zpravodajská brigáda pře-dávala prostřednictvím vysílaček Rady tří, případně výsadkových skupin s ní spolupracujících, do Londýna. Od roku 1944 předávala brigáda některé infor-mace prostřednictvím vysílačky majora Niščimenka i do Kyjeva. Na jaře roku 1945 se „zebáci“ (tak si říkali příslušní-ci Zpravodajské brigády) ze Spořilova včetně Libora Speychala několikrát při-pravovali na shoz zbraní. V jednom pří-padě byli dokonce celou noc soustředěni

ve staré stodole v Michli, ale BBC neod-vysílala smluvené heslo.

Libor Speychal se narodil 6. květ-na 1926 v rodině francouzského legio-náře a důstojníka prvorepublikové ar-mády. Dětství prožil na Spořilově. Jeho otec tady v roce 1928 zakoupil dům. Zde také vstoupil do místní organizace YMCA a po jejím zrušení Němci přešel do Sokola Spořilov. Přes něj vedla jeho cesta do 2. družstva 4. čety 1. praporu Zpravodajské brigády. Právě v Sokole Spořilov mladí odbojáři pravidelně or-ganizovali pořadový výcvik a instruk-táže o pěchotních zbraních. Cvičila se ale i taktika v terénu, konkrétně v Michelském a Krčském lese. Důležité bylo rovněž udržování odpovídající fy-zické kondice. Vytrvalostní a indiánské běhy organizoval pro změnu atletický oddíl Mohykán Spořilov.

Náročná příprava přišla vhod v květ-nových dnech roku 1945. V té době se i Libor Speychal společně s ostatními

příslušníky Zpravodajské brigády účast-nil se zbraní v ruce Pražského povstá-ní. Do železniční stanice Spořilov přijel povstalecký vlak. Jeho úkolem bylo odrazit divizi SS postupující na Prahu od Benešova. „Ostřelovali jsme křižovat-ku u Kačerova. Naše spolupráce s pan-céřovým vlakem byla natolik úspěšná, že zdržela divizi SS o jeden den a noc,“ vzpomínal Libor Speychal. „Ve dvě ho-diny v noci nechalo německé velení nastoupit všechny muže ze Spořilova a místní posádka Maďarů je pod ba-jonety odvedla na Zbraslav. My jsme

Pod praporem Pod praporem Zpravodajské Zpravodajské brigádybrigády

Ve věku osmdesáti dvou let zemřel účastník druhého a třetí odboje brigádní generál v. v. Libor Speychal

S využitím www.army.cz a publikace „Zpravodajská brigáda“ připravil: Vladimír MAREKFoto: archiv Roberta Speychala

BOJOVNÍCI

PROTI TOTALITĚ

„Kromě pozorování transportů na nádražích jsme sledovali rozmístění různých jednotek, zbraní a muničních skladů v našem obvodě a okolí. V roce 1943 jsme zprávy předávali prostřednictvím spojek jednou týdně, v následujícím roce již dvakrát týdně. Nosili jsme je v knize označené například růžovou záložkou. Předávali jsme je pouze člověku, který měl záložku stejné barvy.“

Libor Speychal bojoval za dru-hé světové války proti Němcům jako příslušník Zpravodajské brigády. V padesátých letech minulého století se zapojil do činnosti protikomunistické odbojové organizace „Žatec – Milovice“. Po listopadu 1989 se aktivně účastnil činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionář-ské a zejména Zpravodajské brigády.

v protikomunistické odbojové organi-zaci „Žatec – Milovice“, která plánovala vojenskou akcí sesadit komunistický re-žim, propuštění z armády.

Podobně jako celá řada jeho bývalých armádních kolegů a odbojářů nemohl sehnat pořádné zaměstnání. Až poději mu zásluhou kamarádů poněkud změnili nepříznivý kádrový posudek. Po dálko-vém vystudování stavební průmyslovky mohl pracovat ve stavebních dozorech. Koncem šedesátých let minulého století v době tzv. pražského jara spolupraco-val na fi lmu „Atentát“.

Po listopadu 1989 byl Libor Speychal rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka v. v. Aktivně se zapojil do činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legi-onářské a zejména Zpravodajské brigá-dy. Pomáhal také při složitějších rehabi-litacích perzekuovaných občanů. Podílel se i na spolupráci s Vojenským historic-kým ústavem a na organizování vojen-ských historických akcí, jako byla na-příklad Březinka, Dobrošov a Barikáda. V roce 2000 byl prezidentem České republiky Václavem Havlem jmenován do hodnosti brigádního generála. Libor Speychal zemřel v ranních hodinách 31. prosince 2007 v domově Sue Ryder.

se přesunuli do kasáren Jiřího z Poděbrad a pozdě-ji Štefánikových kasáren na Smíchově, kde jsme plnili rozkazy České národní rady.“

Po skončení války vstou-pili mnozí z příslušníků Zpra-vodajské brigády do armády a Sboru národní bezpečnosti. Stejnou cestu si vybral i Libor Speychal. V zá ří 1945 na-stoupil na Vojenskou akade-mii v Hranicích. Chtěl se stát stejně jako jeho otec důstoj-níkem československé armá-dy. Akademii úspěšně ukončil v roce 1947, jako poručíka dělostřelectva ho čekala po-sádka ve Staré Boleslavi.

Úspěšně se rozvíjející vo-jenskou kariéru ale ukončil únor 1948. Perzekuce po-stihla nejen jeho otce, v té době podplukovníka a zá-stupce náčelníka doplňo-

vací služby na Generálním štábu, ale i jeho osobně. Libora Speychala pře-místili do posádky Kostelec nad Orlicí, kde docházelo k soustřeďování důstoj-níků nepřátelských novému režimu. Později se dočkal, mimo jiné za účast

34 35

Armáda České republiky posiluje své řady novými profesionály. „V loň-ském roce bylo přijato do služebního poměru 935 nových vojáků z povolání. Rekrutační cíl, a to v takzvaném přímém náboru do armády, jsme v roce 2007 nejen splnili, ale dokonce mírně překro-čili,“ říká plukovnice Lenka Mendlíková, náčelnice odboru náboru Ředitelství personální podpory a pokračuje: „Stejně pozitivních výsledků bylo dosaženo v roce 2006, kdy do AČR nastoupilo 1899 nových VZP.“

Učinit si představu, že „rekrutová-ní“ do armády rovná se procházka

růžovou zahradou, je pošetilé. Čas od času se i přes toto odvětví přežene černý mrak. Ten nynější lze pojmenovat: úbytek zájmu.

„Zájem o službu v armádě kulmino-val s počátkem její profesionalizace, tedy před třemi roky. Nepochybně tomu napomohla i řada originálních výhod a možností oproti civilnímu prostředí. Armáda ČR se na trhu práce rychle pasovala do role moderního zaměst-navatele. Postupem času však dochází k dynamickému rozvoji tuzemské ekono-miky. Nové podniky, převážně se zahra-niční účastí, rostou jako houby po dešti. Konkurence roste. Povolání profesionál-ního vojáka se stává méně atraktivní,“ vysvětluje plk. Mendlíková.

Následný rozhovor s náčelnicí odboru náboru ŘePP osvětluje další příčiny kle-sajícího zájmu o profesi vojáka z povolá-ní. Zastavme se u dvou z nich. „Nepříliš velká ochota většiny české populace dojíždět za zaměstnáním desítky kilo-metrů. Vojáci z povolání nejsou v tomto směru výjimkou. Nebýt přídavku na byd-lení, situace by byla podstatně horší,“ konstatuje plukovnice.

Druhým důvodem je fakt, že před tře-mi roky, při náboru do základních funkcí, zájemcům stačil výuční list. Dnes, při ná-boru na specializované posty, má AČR podstatně vyšší požadavky. A s tím úzce souvisí i fi nanční ohodnocení. „Uvedu

příklad týkající se řidičů. V ČR je veliký počet spedičních fi rem, které v mnoha případech nabízejí vyšší výdělek než armáda. Dokonce platí v eurech. V té chvíli uchazeč o práci nepřemýšlí nad jistotou, respektive perspektivou služeb-ního poměru. Nabízí se tedy otázka, zda dokáže armáda takovéto specialisty ná-ležitě zaplatit,“ uvažuje plk. Mendlíková.

Slova náčelnice odboru lze doložit následujícími čísly: v roce 2005 regis-trovala tehdejší rekrutační střediska 17 177 potenciálních zájemců o tzv. pří-mý vstup do armády, o rok později jejich počet klesl na 11 231 a v loňském roce dokonce na 7286 osob. Přesto, jak bylo již výše uvedeno, rekrutační cíle se v le-tech 2006 a 2007 podařilo beze zbytku naplnit. Výjimkou je rok 2005. Tehdy

nebylo kýžené „mety“ dosaženo z důvo-du zastavení rekrutace v Armádě ČR.

V této souvislosti si nejeden čtenář položí otázku, zda snižování počtu osob v armádě není v rozporu s náborovými aktivitami. „Není,“ zdůrazňuje plukov-nice Mendlíková a odkazuje na doku-menty týkající se transformace resortu Ministerstva obrany České republiky. Ty hovoří následovně: tříprocentní snižo-vání funkčních míst v roce 2008, 2009 a 2010 představuje pro resort MO sni-žování zhruba o 1200 osob ročně tak, aby koncem roku 2010 bylo dosaženo cílového počtu 26 200 vojáků, 8800 ob-čanských zaměstnanců a 1800 čeka-telů, kteří nejsou ve svých odbornos-tech po dobu přípravy a vzdělávání pro potřeby ozbrojených sil využitelní. „Armáda bude i nadále usilovat o efek-tivní rozložení vojenského personálu v perspektivních posádkách. Náš nábor nových profesionálních vojáků je cílený, týká se základních funkcí ve vojenských útvarech i zařízeních a adekvátně rea-guje na požadavky operačních velitel-ství,“ říká plukovnice.

Nezasvěcený by si řekl, když podě-lím rekrutační cíl AČR čtrnácti (počet krajských vojenských velitelství) zjistím, jaké jsou náborové cíle pro jednotlivá KVV. Ale tak jednoduché to není. U ná-borového cíle, na rozdíl od rekrutačního, se musí počítat s úbytkem v rámci vý-běru (zdravotní a fyzická nezpůsobilost). Podle dosavadních zkušeností je nutné stanovovat náborový cíl ve výši čtyřná-sobku potřebného počtu nových vojen-ských profesionálů. Pro rok 2008 činí náborový cíl 4600 osob. Ani ten se však „neporcuje“ na 14 dílů. „Takhle paušál-ně to brát nemůžete. Vždy se vychází z regionálních specifi k a bere se v potaz nezaměstnanost v kraji, ochota obyvatel cestovat za prací, konkurence na trhu práce, počet vojenských útvarů a zaříze-ní na území kraje a v neposlední řadě i vojenské tradice,“ vysvětluje ředitel Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové plukovník Václav Špaček a uvá-dí příklad: „Náborový cíl královéhradec-kého KVV je v letošním roce 227 osob.“

Prvním kontaktním místem potenci-álního zájemce o kariéru profesionál-ního vojáka je oddělení náboru KVV. „Profesní poradci oddělení náboru jsou svojí radou k dispozici kdykoliv. I mimo

úřední dny, což jsou pondělí až čtvrtek, si lze sjednat schůzku. Ročně si k nám najde cestu zhruba pět set lidí. Jejich představy o služebním poměru jsou ve-lice rozdílné. Po pár minutách poznáte, kdo z nich má opravdu vážný zájem a kdo to jen zkouší. V jednotlivých přípa-dech se musíme s dotyčným už při první schůzce rozloučit, a to z důvodu, že ne-splňuje základní podmínky k přijetí,“ říká kapitánka Xenie Herdová, zástupkyně náčelníka oddělení náboru.

Motivace Čechů a Češek pracovat v ozbrojených silách je podmíněna růz-nými důvody. „Zastávám názor, že po-tenciální zájemce nestimuluje do armá-dy výhradně fi nanční ohodnocení. Větší část z nich se zajímá o uplatnění v tom či onom resortním oboru, jakož i o mož-nost jazykové přípravy nebo nasazení v zahraničí. Častými zájemci jsou syno-vé a vnuci bývalých vojáků z povolání,“ dodává ředitel KVV v Hradci Králové.

Je úterní dopoledne a u dveří od-dělení náboru žádná tlačenice nepro-bíhá. „Spíše jde o sezonní záležitost. Začátkem roku sem chodí převážně středoškoláci, kteří mají zájem o stu-dium na vojenské škole, koncem roku, kdy dochází k častým zaměstnaneckým změnám, zase lidé hledající jakoukoliv práci. Letní měsíce jsou poklidnější. To však neznamená, že polevujeme v ná-borových akcích. Naopak. Klesající zá-jem o profesi vojáka z povolání nám velí ještě více rozšiřovat marketingové ak-tivity,“ říká kpt. X. Herdová. Plukovnice L. Mendlíková k tomu dodává: „Je na čase hledat nové metody náboru, abychom českou populaci účelněji oslo-vovali a následně získávali do služební-ho poměru vojáka z povolání.“

růžovou zahrod času se i pčerný mrak. Teúbytek zájmu.

„Zájem o slval s počátketedy před třemnapomohla i a možností oArmáda ČR spasovala do navatele Post

Poloviční Poloviční náklonnostnáklonnost

Přes klesající zájem o profesi vojáka z povolání se v uplynulých dvou letech podařilo splnit rekrutační cíl

Text: Pavel LANGFoto: autor a archiv

Petr se rozhodne pro profesi vojáka. Vytočí 973 251 451 a druhý den navštíví oddělení náboru královéhradeckého krajského vojenského velitelství. Následně odjíždí na oddělení pro výběr personálu v Praze. Plní veškeré podmínky, je vybrán jako nejvhodnější uchazeč na jednu z volných pozic, a tudíž je rozhodnutím ředitele Ředitelství personální podpory přijat do služebního poměru. Další štace – Výcviková základna Vyškov. I zde je úspěšný. Šest měsíců přípravné služby končí a rotný P. Hrdina je přeložen k vojenskému útvaru v Čáslavi. Kariéra dalšího profesionála začíná…

Ředitel Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové plukovník Václav Špaček a zástupkyně náčelníka oddělení odboru kapitánka Xenie Herdová

Propagačních akcí armády se většinou zúčastňují děti.

Co je třeba k tomu, abyste se stali vojákem z povolání? Dosáhnout věku 18 let, slo-žit vojenskou přísahu, nebýt členem politické strany, hnutí ani povolání, být trestně bez-úhonný, být zdravotně způso-bilý k výkonu služby, splňovat kvalifi kační předpoklady nutné pro vykonávanou funkci, podrobit se výběru podle vy-hlášky MO č. 454/2002 Sb. První krok ke kariéře profe-sionálního vojáka – návštěva oddělení náboru u jednoho ze 14 krajských vojenských velitelství nebo informace na bezplatné personální poradenské lince 800 154 445 či na www.novakariera.cz V roce 2005 projevilo zájem o službu v AČR 17 177 po-tenciálních zájemců, přímým náborem bylo přijato 1736 nových VZP, o rok později 11 231 zájemců, z nich bylo po-voláno do služebního poměru 1899 osob, a vloni ze 7286 zá-jemců obléklo vojenský stejnokroj 935 profesionálů. Rekrutační cíl na rok 2008 je 1150 VZP pro přímý nábor.

36 37

vnitra až do roku 1998. Od roku 1999 však byl tento úkol svěřen výhradně vojenským letcům, podobně jako tomu je v ostatních zemích Severoatlantické aliance. Tehdejší 6. základna doprav-ního letectva proto koncem roku 1998

Zatímco naprostou většinu typů le-tecké techniky si naše letectvo i v minu-losti pořizovalo na základě konkrétních potřeb, u dopravního letounu Tupolev Tu-154 tomu bylo poněkud jinak. Koncem osmdesátých let minulého sto-letí disponovalo dopravní letectvo krom vrtulníků několika typy letounů, které

v podstatě pokrývaly veškeré požadavky na přepravu. Největším letounem urče-ným k přepravě osob byl tehdy Tu-134, k přepravě nákladů pak čtyřmotorový An-12. Aniž by to letci nějak zvlášť po-žadovali, bylo v roce 1988 rozhodnuto o tom, že dostanou dva nové stroje.

Letadla Tu-154 v té době již něko-lik roků létala u ministerstva vnitra, kde sloužila zejména k přepravě představi-telů státu. Ve chvíli, kdy se začala při-pravovat jejich obměna za modernější variantu, byly dva letouny starší verze Tu-154B-2 nabídnuty armádě. „O no-vém letounu jsme se dověděli koncem roku 1988. Znamenalo to pro nás ze-jména vybrat skupinu létajícího i po-zemního personálu, který by se na něj urychleně přeškolil. Snažili jsme se vy-bírat zkušenější letce. Nakonec jsme odeslali celkem osmadvacet příslušníků útvaru na zhruba tříměsíční kurz do rus-kého Uljanovska,“ vzpomíná plukovník ve výslužbě Metoděj Krahulec, tehdej-ší velitel 3. dopravního leteckého pluku v Praze-Kbelích.

„Do výcvikového střediska společ-nosti Aerofl ot v Uljanovsku jsme dora-zili 6. ledna 1989. Někteří technici měli výuku kratší, a tak se vraceli dříve, zbytek však zůstal až do konce břez-na. Z důvodu úspor nakonec praktický

výcvik v trvání asi desíti letových hodin absolvovala jen jedna tříčlenná osád-ka. Certifi káty o přeškolení však obdr-želi všichni,“ dodává plukovník Josef Procházka, který jako první z armády za-čal létat na Tu-154. Podle jeho slov ne-měl se samotnou pilotáží nikdo problém, protože letoun se ovládal velmi dobře a navíc byl v mnohém podobný menší-mu Tu-134. Jedinou věcí, na niž si mu-seli piloti nějaký čas zvykat, byl značný rozchod podvozku. Zejména v počátcích služby se tak nejednou stalo, že Tu-154 při zatáčení občas vyjel z úzkých kbel-ských pojížděcích drah.

Prakticky ihned po návratu přeško-lených letců byl převzat první stroj. Tu-154B-2, který u leteckého oddílu ministerstva vnitra létal s imatrikulací OK-BYA, byl 3. dopravnímu leteckému pluku předán 29. března 1989. V armádě mu bylo přiděleno evidenční číslo 0420. Po krátkém výcviku dalších pilotů, který se uskutečnil již na domácí půdě, čekal na tupoleva první úkol. 6. dubna 1989 le-toun odstartoval směr Moskva a Frunze, odkud tehdy přepravil zpět do vlasti pi-loty žateckého 11. stíhacího leteckého pluku, kteří se tam přeškolovali na zce-la nové stíhací letouny MiG-29. Tu-154 začal být postupně nasazován častěji a létal do stále vzdálenějších destinací,

jako například v září 1989 do Číny. Jak ale pamětníci vzpomínají, v počátečním období se pro tupolev využití spíše hle-dalo, protože úkolů, kdy by byla potřeba přeprava většího počtu osob, bylo jen málo.

K určitému zvratu došlo až po ro-ce 1990, kdy se v souvislosti se spole-čenskými a politickými změnami začalo mnohem více cestovat do zahraničí. Armádní letouny se postupně zapojo-valy také do přepravy ústavních činite-lů. V únoru 1991 podnikl Tu-154 několik letů do Perského zálivu, kde tehdy pro-pukla válka koaličních vojsk s Irákem. Pro osádky to přineslo spoustu nových a cenných zkušeností. Únor 1991 zna-menal pro 3. dopravní letecký pluk další rozšíření letadlového parku, a to když byl dodán druhý Tu-154B-2 ev. č. 0601 (ex OK-BYD).

Jednu z nejzajímavějších a z dneš-ního pohledu i nejúsměvnějších kapitol služby Tu-154 v československé a čes-ké armádě tvoří takzvané doprovody.

„První polovina devadesátých let minu-lého století byla ve znamení účasti na-šeho letectva na mnoha zahraničních leteckých dnech. Naše bojové letouny však tehdy nebyly vybaveny dostateč-nými navigačními systémy, a tak jsme museli létat s nimi,“ vypráví plukovník Procházka.

Praxe byla taková, že Tu-154 letěl po standardních letových cestách nad Evropou, osádka komunikovala s or-gány řízení letového provozu a stíhací letoun se neustále držel u jeho křídla. Někdy však tupolev takto vedl až pět jiných letounů. O tom, že takováto for-mace budila nelibost u většiny leteckých dispečerů, dnes není pochyb.

Množství přepravních letů se zvyšo-valo a tupolevy plnily stále širší spekt-rum úkolů. Vedle přepravy českých vo-jáků provedly celou řadu humanitárních letů do mnoha oblastí světa postižených nejrůznějšími katastrofami či konfl ikty. Narůstala i přeprava ústavních činitelů, o níž se dělila armáda s ministerstvem

Srovnání některých parametrů letounů Tu-154M a Airbus A-319CJ

Tu-154 A-319Max. dolet 5200 km 8300 km

(4 přídavné nádrže)Max. cestovní rychlost 870 km/h 850 km/hMax. počet cestujících 96/120 osob 42/100 osobPosádka 5 (2 piloti + 3) 2 pilotiPožadovaná délka VPD vzlet 2100 m 1680 mPožadovaná délka VPD přistání 2000 m 1300 mMaximální vzletová hmotnost 100 t 75,5 tMaximální hmotnost při přistání 80 t 68,2 tHmotnost prázdného letounu 55 t 47 tMaximální užitečné zatížení 15,3 t 15 tMax. množství paliva 39,75 t 33,4 t

(6 přídavných nádrží)Průměrná hodinová spotřeba paliva

5 t/hod 2,5 t/hod

Zdroj: 24. zDL

první v Austráliiprvní v Austrálii

První v Americe,První v Americe, Armádní tupolevy vodily formace bojových letadel při přeletech nad Evropou

Text: Tomáš SOUŠEKFoto: autor a Jan KOUBA

Znali je takřka po celém světě. Armádní letouny Tupolev Tu-154 osmnáct let reprezentovaly v zahraničí nejen naši armádu, ale i celou Českou republiku. Přestože šlo o mimořádně výkonné a bezpečné stroje, i jejich osud v českém letectvu se defi nitivně naplnil. Naposledy Tu-154 přistál 6. listopadu 2007 na základně v Praze-Kbelích a uzavřel tak další významnou kapitolu letecké historie.

vnitra až do roku 1998. Od roku 1999 š k b l t t úk l ěř ýh d ě

vina devadesátých let minu-í b l í úč ti

apace bojjjových pouuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

převzala další tupolev, tentokrát mo-dernější verze Tu-154M ev. č. 1016 (ex OK-BYZ). První vojenský Tu-154B-2 ev. č. 0420 však v té době už v Čechách nelétal, neboť byl v roce 1993 předán na Slovensko v rámci dělení federace.

Zejména s ústavními činiteli České republiky obletěly tupolevy téměř celý svět. Byly prvními našimi vojenský-mi letadly, která dolétla do Ameriky, Austrálie či na Nový Zéland. Vždy léta-la bezpečně a spolehlivě, i když média často zveličovala drobné závady, které však patří k provozu i mnohem moder-nějších strojů. Poslední, tentokrát zcela nový Tu-154M ev. č. 1003 převzala ar-máda v lednu 2000 v rámci deblokace ruského dluhu. Tupolevy však již pře-stávaly splňovat stále se zpřísňující mezinárodní normy pro letecký provoz, a to i přesto, že některé jejich palubní systémy byly částečně modernizovány. Hlukové a emisní limity však splnit ne-šlo. Vyřazení tupolevů z provozu a jejich náhrada modernějším typem tak bylo je-diným možným řešením.

38 39

Připomněli si 60. výročí vznikuVVP Libavá

Ve dnech 13. – 14. 12. 2007 se uskutečnily ve Vojenském zařízení 8129 Libavá oslavy 60. výročí vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Význam oslav byl podpořen přítomností mnoha významných hostů, mezi kterými byli zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil AČR brigádní generál Ján Gurník, ředitel Ředitelství výcviku a doktrín plukovník gšt. Jaromír Zůna, velitel Vojenské po-licie Olomouc plukovník Miloš Ferenc, velitel 7. mechanizo-vané brigády plukovník gšt. Štefan Kaleta a mnoho dalších funkcionářů Armády České republiky, Policie České repub-liky, zástupců státní správy a samosprávy, zástupců svazu Pomocných technických praporů – vojenských táborů nuce-ných prací a církve.

Pro pozvané hosty byl připraven bohatý společenský a kulturní program, který byl zahájen mší v kostele svaté Anny ve Staré Vodě a slavnostním předáním pamětních odznaků a mincí v prostorách posádkového domu armády. O zábavu se pak postarali svým vystoupením baviči Josef Náhlovský a Josef Mladý a také Vojenský umělecký soubor Ondráš, který navodil příjemnou atmosféru celého odpoled-ne a večera.

Text a foto: kpt. Václav PŘIKRYL

pomněli si 60 výročí vzniku

Čeští vojenští hasiči zasahovali v Kosovu

Ve středu 23. ledna odpoledne dostala vojenská hasič-ská jednotka 12. kontingentu KFOR hlášení od patrolovací hlídky o požáru domu ve městě Podujevo. Na místě byla za pět minut. Před jejím příjezdem už oheň stačili lokali-zovat místní hasiči, ovšem naši vojáci zjistili, že ještě hoří meziprostory třívrstvého stropu. Bylo nutné ho strhnout a ohnisko dohasit. Při požáru naštěstí nebyl nikdo zraněn, oheň však poničil dům natolik, že se stal neobyvatelným.Česká vojenská hasičská jednotka čítá tři čtyřčlenná

družstva a velí jí nadporučík Aleš Zika. Jejím hlavním úko-lem je zabezpečení vrtulníkové jednotky slovenského kon-tingentu a dále pak likvidace požárů a technické zásahy na základně Šajkovac a v prostoru odpovědnosti 12. kon-tingentu. Hasiči, kteří drží 24hodinovou hotovost, disponují velitelským vozidlem Land Rover, cisternovou automobilo-vou stříkačkou T-815 CAS 32 a novým kombinovaným ha-sičským automobilem KHA 32 – Mercedes Benz ACTROS 6 × 6 s obsahem 11 tisíc litrů vody, 1150 litrů hasicí pěny a 2 × 152 kilogramů hasicího prášku.

Text: por. Andrea LANGEROVÁ,foto: rtm. Marcel JIRÁČEK

Záchranáři našli pohřešovanou ženuV pondělí 28. ledna odpoledne vyhlásila olomoucká policie pátrání po sedma-

sedmdesátileté důchodkyni, která odešla na návštěvu ke své kamarádce, avšak ztratila se. I přes zaktivování více než stovky lidí, mezi nimiž byli jak příslušní-ci Policie ČR, dobrovolných hasičů, městské policie, tak i řada dobrovolníků, žena nalezena nebyla. Hodinu po půlnoci velitel zásahu akci přerušil.

Od sedmé ranní začalo pátrání nanovo. Na pomoc byly přizvány i dva vrtul-níky, jeden z nich s termovizí. Kolem čtrnácté hodiny se do hledání zapojilo také 50 příslušníků 156. zpr Olomouc. V rojnici šli i dva psovodi se záchranářskými psy cvičenými v plošném vyhledávání osob. Po několika desítkách minut se jim pohřešovanou stařenku podařilo nalézt mezi obcemi Velká Bystřice a Lošov.

Následovalo prvotní ošetření prochladlé ženy zdravotníkem 156. zpr a pak její předání pracovníkům Záchranné zdravotnické služby, kteří ji převezli do nemocnice. Všem, kteří se na nalezení babičky podíleli, její rodina vyslovila poděkování.

Text a ilustrační foto: npor. Jiří VYSLUCHA

Z

szcž

n5pp

Následovalo prvotní ošetření prochladlé ženy zdr

Staroboleslavská Vojenská policie cvičila v Travčicích

Letošní první součinnostní výcvik pohotovostního oddělení a oddělení zabezpeče-ní základen Velitelství VP Stará Boleslav proběhl 10. ledna v Travčicích. Simulovaný zásah pravidelně prověřuje zásahovou skupinu v řadě činností, které souvisejí s jejím ostrým nasazením. Počínaje aktivací skupiny, přes dodržení časové normy pro příjezd na místo určení, využití techniky, výstroje, výzbroje, rekognoskaci prostoru zodpověd-nosti a vyhodnocení vzniklé situace až po volbu nejvhodnějšího taktického postupu.

Výcvik v reálných prostorech přispívá rovněž k dokonalému zmapování prostoru, který je jedním z mnoha armádních zařízení na území České republiky, kde by pohoto-

vostní jednotka v případě potřeby zasahovala. Pro vojenské policisty zabezpečující policejní ochranu zásobovacích základen je rovněž příležitostí pro odhalení případných nedostatků v zabezpečovacím a ochranném systému a cvičení zvyšuje jejich profesi-onalitu a prověřuje činnost a postupy v případě vzniku mimořádné události.

Text: por. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ, foto: archiv VelVP

SSvv

ní záosnano

ktet í j d tk ří dě tř b h

Přebor společných sil ve volejbale

V novém sportovním centru olomouckých Žižkových kasáren se ve dnech 23. až 25. ledna konal již tradiční Přebor společných sil ve volejbale. Sportovního klání se zúčastnilo na 90 volejbalistů a volejbalistek.

V kategorii mužů byly týmy rozděleny do dvou sku-pin po pěti družstvech. Z nich postoupily kolektivy, jež si vybojovaly první a druhá místa, do semifi nále. Ve fi nále se nakonec střetli reprezentanti 23. zVrL Přerov a 25. plrb Strakonice. O třetí místo se utkaly kolektivy z 15. žzb Bechyně a 154. zpr Rakovník. Přeborníkem společných sil ve volejbale se v této kategorii pro letošní rok sta-li Přerovští před Strakonickými a vojáky z bechyňského velitelství.

Do kategorie smíšených družstev se přihlásilo osm týmů, které pak hrály systémem každý s každým. Prvenství si odnesli muži a ženy ze 101. spojpr Lipník nad Bečvou, druhé místo obsadil tým z Velitelství společných sil Olomouc a jako třetí skončili zástupci 15. žzb Bechyně.

Titul nejlepšího hráče přeboru získal npor. Lukáš Málek z 25. plrb Strakonice, jako nejlepší hráčka byla vyhodnocena kpt. Andrea Ligačová z družstva Velitelství společných sil.

Text : kpt. Mgr. Tomáš MIK,foto: prap. Luděk PETROVSKÝ

bor společných sil

Polské střílení středočeských záložníků

O třetím lednovém víkendu se kvarteto příslušníků z pěší roty 121. strážního praporu aktivní zálohy Praha zúčastnilo čtvrtého mezinárodního střeleckého maratonu v Polsku. Soutěž, které se účastní vojáci, policisté i členové střeleckých klubů, pořádá Svaz polských rezervistů WSAR (Wielkopolskie Stowarzyszenie Aktywnych Rezerwistów).

Naši zástupci se zapojili do klání družstev. Střílelo se na 50 me-trů šest ran jednotlivě plus šest ran dávkami z kalašnikova a stejně tak z polského samopalu Glauberyt ráže 9 mm Luger. Třetí disciplí-nu představovalo deset ran z pistole Glock na 25 metrů. „Byli jsme zvědavi na polský glauberyt a hlavně na kalašnikova, protože ni-kdo z nás je ještě neměl v ruce, a těšili jsme se na srovnání s naši-mi českými zbraněmi,“ přiznává jeden z účastníků Martin Hřebec.

Jaké však bylo pro závodníky překvapení, když terče po střel-bách oběma samopaly zůstávaly téměř netknuté. „Na 50 met-rů z Sa-58 přece člověk trefí úplně všechno,“ konstatuje Martin Hřebec. „Alespoň na pistoli jsme si trochu spravili náladu a na-stříleli 231 bod z 270 možných.“ Celkový výsledek – 444 body – čtveřici zařadil na šesté místo mezi deseti týmy. Podle akté-rů samých nic moc, ale nechali za sebou rezervisty z ruského Kaliningradu i všechny ostatní nováčky.

Text: podle článku Martina HŘEBCEna www.aktivnizaloha.cz zpracoval Jaroslav PAJER,

foto: archiv pěší roty 121. strpr AZ Praha

40 4141

Díky Joachimu Barrandemu, kterého k nám vyhnala francouzská revoluce, zná „českého“ trilobita Ellipsocephalus Hoffi (to je ten, který je ve znaku) celý svět. Možná tomu napomohla i jeho slu-žebná paní Nerudová, maminka našeho slavného básníka a publicisty, tím, jak o všestranné „logistické zabezpečení“ svého pána pečovala. S dobrou svači-nou vloženou do batůžku s geologickým kladívkem měl věhlasný paleontolog cestování po „zemské kůře“ středočes-kého kraje přinejmenším snazší. V jed-nom z jeho deníků nechybí ani náčrtek geologického řezu pravého břehu ji-necké Litavky, přesně pod břidličnatým Plešivcem.

Ale daleko významněji než slavná ji-necká břidlice ovlivnila historii malé obce ležící v jižní části Brd bohatá čočkovitá železorudná lože. Hlavním brdským hře-benem sevřenému úvalu dala označení Údolí železa. Zpracováním vzácné rudy, primitivním hutnictvím a přípravou dřevě-ného uhlí, bez něhož se výroba železa ne-obešla, žila obec od doby laténské. Bylo to spolehlivé živobytí na dva tisíce let,

od prvních hutí, hamrů, domácích cvoka-řů, pracovních nástrojů až k „novodobým“ kamnům s nápisem Čenkov (název části obce), bicyklům atd.

Do dnešní doby se dochovaly do-klady o tom, že zde ve 13. století stály dřevěné chalupy i první, rovněž dřevě-né, zemanské statky. O rozsáhlé výro-bě železa svědčí mimo jiné listina krále Václava IV., kterou ukládá Jaklínovi ze Strašic a Mikuláši z Radnic, aby zno-vuobnovili jineckou huť. Během třicetile-té války budila pasovská a švédská voj-ska procházející krajem hrůzu a strach. Místní obyvatelé se ukrývali v lesích, majitel Jinců Jiří Malovec sotva stačil u svého přítele na zámku Točnice ukrýt nějaké obilí. V říjnu 1639 zpustošil švéd-ský generál Bannér Podbrdsko a čtrnáct dní si v kraji užíval a hodoval. Jinecká fara byla bez faráře, vesnice zanikaly, ani Jince k tomu neměly daleko. Ale že-lezo potřebovaly naštěstí všechny zne-přátelené strany.

Od nehospodárného Jiřího Malovce z Chýnova a na Jincích, jehož manžel-ka nadělala dluhů hanba povídat, koupil panství v roce 1648 hrabě Jan Václav Wratislav z Mitrovic. Na místě vyhoře-lého hamru postavil postupně tři další, z nichž jeden dokonce začal s výrobou drátů, rozvíjela se také obec. Do té doby dominantní obecní dřevěnou tvrz (vy-pálenou Švédy) přestavěli Wratislavové na rozměrné kamenné i cihlové obydlí s jedenácti světnicemi, několika komo-rami a kvalitními podzemními sklepy. V jednom z nich nechali vyhloubit stud-nu i lázeň, kterou prý protékala trubkami vedená čistá potoční voda.

Možná si při projíždění Jincemi toho-to objektu ležícího podél cesty zpočát-ku ani nevšimnete. A přece jde o jedno z nejvýznamnějších míst v dějinách obce. Hrabě František Karel Wratislav a jeho potomek František Adam zde vybudovali ve druhé čtvrtině 18. stole-tí na tehdejší dobu honosný, úhledný zámek, o němž se s uznáním mluvilo po celém kraji. Přilehlý rozsáhlý park zdobily sochy vodních bohů, mořských koní a vysoké sloupy, z nichž stejně jako v umělé jeskyni tryskala voda. Interiér zámku byl vyzdoben nástěnnými malba-mi, v kapli svatého Josefa byly uctívány ostatky svatého Fabiána a Šebestiána. Nikdo nemohl předvídat, že se tento kamenný Eden stane v osmdesátých letech 19. století pivovarem, v němž se bude vařit lahodný dvanáctistupňový světlý ležák, že bude tento prosperující pivovar po válce zbytečně zrušen, zane-dlouho proměněn v chátrající ruinu a za-čne se vzpamatovávat až po listopadu roku 1989.

V roce 1728 se Wratislavové ještě jed-nou zapsali do dějin obce – dostavbou místního kostelíka, jehož barokní po-doba dominuje Jincům dodnes (z původního svatostánku se v pres-bytáři dochoval gotický výklenek se zdobenou skříňkou pro nádobu na hostie). Panství se však zadlužova-lo a po 155 let dlou-hém vládnutí ho Wratislavové chtěj

nechtěj museli prodat svému hořovické-mu sousedovi, hraběti Rudolfu Vrbnovi.

Nový majitel, vysoký vládní hodnos-tář, patří ke středověké historii obce víc než kdokoliv jiný. Osvícený muž. Zvýšil železářskou výrobu, inovoval stávající technologie, blízko zámku postavil mo-derní vysokou pec, kterou pokřtil jmé-nem Barbora. Železářské výrobky sla-vily úspěch. Hrabě proměňoval zámek ve skladiště železa, zaplnil ho také pro-slulou sbírkou nerostů, ale především obnovoval lesy, podporoval i domáckou výrobu nejrůznějších hřebů (i ony jsou v městském znaku). Bohužel rovno-cenného následníka mu osud nepřál. Prvního syna mu zavraždili v roce 1848 vídeňští vzbouřenci, další neuměl hos-podařit a levně prodal panství hessen-skému kurfi řtovi Wilhelmovi. Další maji-tel, kníže von Hanau, si už počínal jako pragmatický podnikatel. Byl to právě on, kdo v druhé polovině 19. století přebu-doval zámek na prosperující pivovar.

Ale vraťme se ještě jednou k hraběti Rudolfu Vrbnovi. Díky tomuto umění-milovnému šlechtici poznal svět čes-kého Paganiniho, jineckého rodáka,

PO ČECHÁCH

VOJENSKÝCH

ský generál Bannér Podní si v kraji užíval a fara byla bez faráře, ani Jince k tomu nemělezo potřebovaly naštěpřátelené strany.

Od nehospodárnéhz Chýnova a na Jincícka nadělala dluhů hanpanství v roce 1648 hWratislav z Mitrovic. Nlého hamru postavil p

Počátky světa,Počátky světa,města a posádkyměsta a posádky

Text: Josef GAJDAFoto: Jiří HOKŮV

Jince, kdysi Gynecz, jsou podbrdskou obcí. Zprávy o prvních obyvatelích se nedochovaly. A co tu

bylo v těch pradávných dobách před nimi, na samém počátku naší civilizace?

„Konínský ráček“, trilobit umístěný v pravé dolní části městského znaku, prozrazuje, že jste-li v Jincích, jste na dně prvohorního moře, které se tu rozlévalo před pěti sty miliony let. Léta běžela, moře ustupovalo, drobní korýši uvázli v nánosech bahna, bahno ztuhlo a vida, po všech těch nekonečně dlouhých časech máme před sebou suvenýr, jehož stáří ani cenu si neuvědomujeme. A tak je to i s tímto krajem. Jince jsou nevelkým, nenápadným městem s velmi zajímavou historií a okolím, posádkou i výcvikovým prostorem. Jeho atraktivní část byla po dlouhých desetiletích teprve 7. dubna minulého roku zpřístupněna turistům a veřejnosti.

vedená čistá potoční voda.

mo

42 43

legendárního houslistu Josefa Slavíka. Pozorný hrabě rozpoznal talent desetile-tého učitelského kluka, vymohl mu přijí-mací zkoušku na pražské konzervatoři, dalších sedm let ho na studiích „sponzo-roval“ a zůstal jeho mecenášem i v ná-sledujících letech.

„Jste ďábel! Svět se třese, když vy hrajete,“ burácel prý Paganini, když slyšel českého houslistu hrát. Bohužel, dne 30. května roku 1830, v pouhých sedmadvaceti letech, geniální virtuos v Budapešti umírá. Ve vysokých horeč-kách stále opakuje: Chci domů, chci domů! Bůh ho nevyslyšel. Uplyne sto let, než se ostatky mladého houslisty dosta-nou z maďarské metropole na vyšehrad-ský Slavín.

V době, kdy český Paganini umíral, byly Jince poměrně velkou vsí s desít-kami dřevěných chalup a usedlostí, roz-místěných zejména kolem hlavní silnice. Několik málo zděných domků patřilo vrchnosti. Vysoká pec Barbora fungova-la až do roku 1875. O deset let později ji vystřídala pila hořovického velkostatku, která byla v chodu ještě po druhé svě-tové válce.

První jinecká škola, jež učila děti číst, psát a počítat, vznikla patrně v 17. stole-tí při zdejší faře. Na konci 18. století byla postavena nová školní budova s jednou třídou a místností pro učitele, kterou nechal hrabě Vrbna v roce 1805 zvý-šit o další patro. S přibývajícím počtem žáků bylo o sedmdesát let později ne-zbytné najít další vhodné místnosti. Ty si jinecká školní rada nakonec pronajala v panském domě U Patsů. Nová školní

budova byla postavena v roce 1882 a po několika dostavbách a moderniza-cích slouží dodnes.

Dne 5. prosince 1900 rozhodl František Jo-sef I. o povýšení Jinců na městys. V té době měly 900 obyvatel a 120 pře-vážně již zděných domů. Samostatnou republiku oslavili činorodí místní občané shromážděním školní mládeže, všech spolků a sokolů a prů-vodem s lampiony

ve zvyšování počtu baterií i ráže děl. Dostřel těžkého dělostřelectva stále rostl (ze 6 km před válkou na 20 km ne-dlouho po ní). Vojenská správa nově vzniklé republiky objevila při hledání vojenského cvičiště, které by splňovalo náročné požadavky na výcvik dělostřel-ců, všestranně výhodné Brdy. Od té chvíle muselo ministerstvo čelit ostrým výhradám. Vlna odporu, nesouhlasu a protestních memorand byla vytrvalá. Na záchranu pryskyřicí vonících Brd vystupovali vědci, politici (shodou okol-ností byl již v roce 1920 sněmovně před-ložen návrh na zřízení národního parku v Brdech) i umělci. Bojovným zastáncem

i ekonomické a sociální souvislosti. Brdy a Podbrdsko, jakkoliv panensky čisté a krásné, byly také odjakživa chudé, nehostinné, chyběly zde komunikace, příležitosti k výdělku, dokonce ani impul-zy v tradičním drobnoželezářském prů-myslu nemívaly dlouhého trvání a ne-poskytovaly záruky trvalé konjunktury. Vojenský projekt mohl pomoci k tomu, aby se neutěšené poměry začaly ales-poň částečně měnit k lepšímu.

Zcela zřetelně podtrhl a sečetl všech-ny důvody sám prezident Masaryk. V listopadu roku 1925 se osobně přijel podívat, jak to s přípravou brdské střel-nice vypadá. Jeho konvoj směřoval tradičně na Strašice. Ale na zpáteční cestě (při zastávce v Rokycanech) shr-nul veškeré debatování konstatováním, které bychom si měli i dnes připomínat: „Nemáme k výcviku místa vhodnějšího, krása Brd by nám nebyla nic platná, kdybychom ztratili svobodu.“

Dne 1. dubna 1928 zahájilo v Jincích činnost posádkové velitelství. Stavba jineckých kasáren začala v září o rok později. Podle pamětníků opustila prv-ní historická rána hlaveň děla přesně 19. června roku 1930 před osmou hodi-nou ranní. Po přenocování v zámečku Tři trubky stál na pozorovatelně v Těni i prezident se svými ministry a schop-nosti československých dělostřelců oce-nil. Jinecké kasárny se v období od květ-na do září stávají od toho roku letním výcvikovým táborem.

V těch počátcích patřila do plukov-ní dělostřelecké sestavy také balono-vá rota, počtáři, vějířovitě rozestavení zvukoměřiči byli občas vybaveni i vlast-ní fotografi ckou dílnou, dělostřelcům

legendárního houslistu Josefa Slavíka.

budov rocdostacích

Drozhsef na 900vážSaosobšsv

pomáhali samozřejmě i meteorologové. Neméně zajímavý byl i systém bez-pečnostních opatření vojenské správy při střelbách. Nepovolaným osobám bránil vstoupit na nebezpečné území tzv. návěstný oddíl, mezi jehož přísluš-níky náleželo i osmnáct hajných plnících povinnosti návěstní hlídky s pobočnou střelnou zbraní, píšťalkou a stanovým dílcem.

Význam výcvikového prostoru rok od roku vzrůstal. Odehrálo se toho zde hodně a nezbývá, než nechat také na našich čtenářích, aby si leccos z toho, co se do „toulek“ nevejde, sami doplnili. Za pozornost stojí například stavba zku-šebního pěchotního srubu III. odolnosti na cílové ploše Jordán i na objednáv-ku vyhotovené železobetonové desky, do nichž tu pražily střely z houfnic a těž-kého moždíře pár let předtím, než se sta-ly základními „kameny“, bohužel, zby-tečných pohraničních opevnění. Z místa nedaleko křižovatky Bílý křížek opustila prý československé území i vláda v čele s E. Benešem. Letoun pak zamířil na Londýn.

Objekty jineckých ka-sáren prošly v minulosti mnoha stavebními úpra-vami, které je změnily k nepoznání. Po válce sloužily především dě-lostřelcům, ale i prů-zkumným, silničním a dokonce dvěma provozním praporům, které zabezpečova-ly činnost týlových složek Generálního štábu a ministerstva

k nádraží a zpět na náměstí. Všechny domy byly ozdobeny prapory a bohatě osvětleny, mlynář Běhoun, jak praví kro-nika, přivítal průvod střelbou z moždíře, někdejší dlouholetý starosta obce pro-nesl projev, v němž konec habsburské monarchie a vznik samostatného státu vřele uvítal.

V roce 1923 byla obec elektrifi kována, díky telefonní ústředně spojena se svě-tem, o pět let později stála u hlavní ko-munikace také první benzinová čerpací stanice. Nová republika však potřebova-la také novou, moderní armádu a Jince i se svým okolím vstoupily do této deba-ty pozoruhodným způsobem.

Zkušenosti z první světové války prokázaly, jak významně vzrůstá role dělostřelectva. Armády se předháněly

neposkvrněnosti brdských hvozdů byl spisovatel Karel Kolář Sezima, který burcoval v Národních listech českou ve-řejnost fejetonem „Zadržte“, na stejné straně barikády bojoval i básník Viktor Dyk, botanik Karel Domin a další osob-nosti. Bráněna byla hydrologická role vrchoviny, fauna i fl óra, turistický ruch, lidé se obávali ohrožení životů, devas-tace a požárů. K protestům se zpočátku připojilo i obecní zastupitelstvo. Po roce však vyslalo na ministerstvo národ-ní obrany deputaci s přáním, aby byla v Brdech střelnice zřízena a vojsko v ji-neckém katastru ubytováno.

Posudek obchodní a živnostenské ko-mory v Plzni o projektu střelnice v Brdech prozrazuje, že do širokého proudu vlivů a rozličných argumentů museli vstoupit

Dne 1. dubna 1928 zahájilo v Jincíchčinnost posádkové velitelství. Prvníhistorická rána z děla zazněla na místnístřelnici přesně 19. června roku 1930před osmou hodinou ranní.Po přenocování v zámečku Tři trubky(na snímku) stál na pozorovatelněv Těni i tehdejší prezidentT. G. Masaryk.

národní obrany. V osmdesátých letech minulého století zde byla disloková-na 311. těžká dělostřelecká brigáda a 11. dělostřelecká základna. Na za-čátku devadesátých let už v kasár-nách žili vojáci 1. dělostřelecké brigády se 152mm samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 77 a 122mm raketomety vz. 70. O sedm let později byla brigáda transformována na 1. výcvikovou a mo-bilizační základnu dělostřelectva.

V současnosti jsou Jince, městečko s asi dvěma tisíci dvěma sty obyvatel, domovem 13. dělostřelecké brigády a je-jího 132. dělostřeleckého oddílu. Roste základna i schopnosti jejích obyvatel. Přede dvěma lety tvořili dělostřelci zá-klad 8. kontingentu AČR pro síly KFOR, v minulém roce se osvědčili v Iráku.

Autor děkuje za pomocpanu Romanu Kovářovi,

svým kolegům a historikudr. Pavlu Minaříkovi, CSc.

44

Nové přírůstkyNové přírůstkyv Ústřední odborné knihovně MO ČR

Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně.

Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit:Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČRRooseveltova 23, 161 05 Praha 6Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

LegendaLegenda

45

KNIŽNÍ TIPY INFORMUJEME

Války a bitvy jsou nejmocnější hybnou silou, která utvářela a utváří lidskou historii. Autor knihy „Největší bitvy v dějinách“ přivádí čtenáře v roli zkušeného průvodce na čtyřicet váleč-ných polí všech dob, představuje mu nepřátelské strany, slav-né vojevůdce, jejich techniky a lsti. Vybral si ty nejzajímavější, byť ne všechny vešly v obecnou známost.

Začíná ovšem přímo učebnicově, bitvou u Marathonu (490 př. n. l.). O několik stránek a víc jak 1600 let později ne-chybí popis a rozbor nám dobře známé bitvy u Kresčaku, kde padl český král Jan Lucemburský. Přes napoleonská tažení se dostáváme k 1. a 2. světové válce a impozantní řadu roz-hodujících dějinných střetů uzavírá bitva na Dien Bien Phu (1954), která ukončila francouzskou nadvládu v Indočíně.

Britský spisovatel N. Cawthorne (nar. 1951) napsal dosud na devadesát knížek s různým zaměřením – v Česku již vyšly „Bitvy druhé světové války“ a „Největší vojevůdci v dějinách“.

-JL-

Nakladatelství Alpress, s. r. o.Na Příkopě 3243, 738 01 Frýdek-Místekshop@alpress.czwww.alpress.cz

ZMĚNA V NEMOCENSKÉ PÉČIU VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ

Cílem dávek nemocenského pojištění je zabezpečit pojiš-těnce po dobu, v níž v důsledku určité sociální situace nemo-hou dosahovat výdělek. Účast na nemocenském pojištění je pro zaměstnance (vojáky z povolání i občanské zaměstnance) povinná.

Dnem 1. ledna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Tímto zákonem došlo k mnoha změnám v právních předpisech týkajících se ne-mocenského pojištění (zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouže-ní mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní po-litiku zaměstnanosti, zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, § 68 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání).

Obecně a bezvýjimečně byl zaveden princip, že za první tři kalendářní dny dočasné neschopnosti ke službě (pracovní neschopnosti) nenáleží žádné dávky či jiné příjmy.

Vojákům z povolání se od 4. kalendářního dne dočasné neschopnosti až do uplynutí jednoho měsíce neschopnosti poskytuje náhrada ve výši platu (§ 68 zákona č. 221/1999 Sb.). Poté vojákovi náleží do 60. kalendářního dne neschopnosti nemocenské, které za kalendářní den činí 66 % redukované průměrné částky připadající na kalendářní den a od 61. kalen-dářního dne náleží nemocenské ve výši 72 % této částky.

Výše nemocenského u občanských zaměstnanců činí od 4. do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. do 60. kalendářního dne neschopnosti 66 % redukovaného denního vyměřovacího základu a od 61. kalendářního dne neschopnosti 72 % denního vyměřovacího základu.

Výši nemocenského si lze orientačně vypočítat na webových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz – nemocenské pojištění – kalkulačka pro výpočet nemocenských dávek v roce 2008).

Autor: Jindřiška VEREŠOVÁ,Tisková a informační služba MO

Nigel CawthorneNEJVĚTŠÍ BITVY V DĚJINÁCH

Vzhledem k zájmu veřejnosti přinášíme informaci o změně v nemocenské péči u vojáků z povolání.

D 167 PJANE’S AMMUNITION HANDBOOK 2007 – 2008. (Příručka pro munici 2007 – 2008.Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2007. 858 s.

D 200 PJANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT– RUSSIA AND THE CIS 2007. Issue 21. (Rusko a SNS. Hodnocení regionálníbezpečnosti 2007.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007.27, 789 s.

D 264 PJANE’S WORLD INSURGENCYAND TERRORISM 2007. Issue 26. (Povstalecká hnutí a terorismus ve světě 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s International Group Ltd. 2007. 676 s.

D 169 PJANE’S SENTINEL COUNTRY RISK ASSESSMENTS – THE GULF STATES 2007. Issue 21 – 2007. (Státy v oblasti Perského zálivu 2007.Hodnocení regionální bezpečnosti.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007.26, 759 s.

F 20 769 PKUTZ, MartinDEUTSCHE SOLDATEN. EINE KULTURUND MENTALITÄTSGESCHICHTE. (Němečtí vojáci. Historie jejich kultury a mentality.)Darmstadt, WissenschaftlicheBuchgesellschaft 2006. 403 s.

F 20 768LIBERO, Loretana deTRADITION IN ZEITENDER TRANSFORMATION:

ZUM TRADITIONSVERSTÄNDNISDER BUNDESWEHR IM FRÜHEN21. JAHRHUNDERT. (Tradice v dobách transformace:k chápání tradic Bundeswehru počátkem21. století.)Padeborn, Ferdinand Schöningh 2006.237 s.

F 20 770 AUGENZEUGEN. KRIEGSBERICHTERSTATTUNGVOM 18. ZUM 21. JAHRHUNDERT. (Očití svědkové: válečné zpravodajstvíod 18. do 21. století. Sborník.)Göttingen, Vandenhoeck Ruprecht 2006.264 s.

F 20 772GAT, AzarWAR IN HUMAN CIVILIZATION. (Válka v lidské civilizaci.)New York, Oxford University Press 2006. 822 s.

F 20 773 THE PAST AS PROLOGUE– THE IMPORTANCE OF HISTORYTO THE MILITARY PROFESSION. (Minulost jako prolog. Význam historiepro vojenské povolání. Sborník.)New York, Cambridge University Press 2006. 287 s.

F 20 792 PMILITARY AND SOCIETY IN POST-SOVIET RUSSIA. (Ozbrojené síly a společnost v postsovětském Rusku. Sborník.) Manchester, Manchester University Press 2006. 277 s.

F 20 771 PHARMON, Christopher C.TERRORISM TODAY. (Terorismus dnes.)New York, Routledge 2008. 231 s.

F 20 765SOROS, GeorgeVĚK OMYLNOSTI. Důsledky války s terorem.Přel. z angl. Praha, Evropský literární klub 2007.170 s.

F 20 740 P NATO HANDBOOK. (Příručka NATO 2006.) Brussels, Public Diplomacy Division 2006.403 s.

E 6534FRANCEV, VladimírEXPORTNÍ LEHKÉ TANKY PRAGA. Export Light Tanks Tanque 39, Pzw 39, LT-40. Praha, Miroslav Bílý 2007. 88 s.

D 356 PFOJTÍK, JakubBITEVNÍ VRTULNÍK Mi-24. Cheb, Svět křídel 2007. 213 s.

F 20 785 PLENKOVÁ, Jitka – PAVLÍK, VáclavNEJDŮLEŽITĚJŠÍ BITVYV ČESKÝCH DĚJINÁCH. Frýdek-Místek, Alpress 2007.292 s.

F 20 710OTTO, Hans-DieterVOJENSKÉ OMYLY V DĚJINÁCH. Od bitvy u Salaminy po válku v Iráku.Přel. z něm. Praha, Brána 2007. 232 s.

F 20 724KACHLÍK, Bohuslav – RÁBOŇ, Martin– VÁVRA, LuděkHANIČKA – DĚLOSTŘELECKÁ TVRZZ LET 1936 – 1938. Malý průvodce. Brno, Spolek přátel čsl. opevnění 2007.99 s.

46 47

Zatímco první den představoval ja-kési zahřívací kolo v podobě výstupů a sjezdů po sjezdovkách a biatlonové-ho závodu na sněžnicích, druhý den soutěže se nesl v duchu náročného po-chodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku. Přecházející studená fronta sice zhoršila počasí, ale daleko horší byl nedostatek sněhu, a proto závodníci museli větši-nou šlapat po svých. Na trase závodu je čekaly speciální horolezecké disci-plíny, střelba z pistole, překonání vod-ního toku, noční orientační běh a pře-spání ve volné přírodě. Startovní pole se smrsklo na osmnáct týmů, neboť pro zranění odstoupilo družstvo „B“ 43. vý-sadkového mechanizovaného praporu.

Na skále pod vrchem Na Vyhlídce se vyhoupla postava v maskáčích. Voják na chvíli zaváhal, jako by se rozmýšlel, zda skočit dolů, či ne. Pak se ale přece jenom vrhl z pětadvacetimetrové ská-ly. Za letu se snažil utrhnout zavěšené pouzdro s indicií, která poté měla pomoci celému týmu v dalším průběhu závodu.

Jeden z účastníků mezinárodní-ho Mistrovství Armády České republi-ky v zimním přírodním víceboji Winter

Survival 2008 měl právě za sebou dal-ší disciplínu, kterou pořadatelé příhod-ně nazvali „dotek prázdnoty“. „Skok byl dlouhý a velice adrenalinový. Plně jsem se soustředil na utržení indicie a poved-lo se,“ řekl praporčík Jan Tvrdík z týmu Univerzity obrany v Brně. Ještě předtím ale muselo kompletní tříčlenné družstvo vylézt po zledovatělé skále na vrchol.

„Nepodařilo se nám utrhnout indicii, což nás velmi zdrželo,“ posteskl si rot-ný Radek Rejšek z pardubického záso-bovacího praporu. Osm týmů, kterým se tento úkol nezdařil, totiž muselo ná-hradní postupovou indicii získat vyšplhá-ním po laně do patnáctimetrové výšky, kde byla zavěšena.

Nouzové přespání pod Medvědím vr-chem bylo dalším prubířským kamenem náročné armádní soutěže. Bez větší úhony ho však přečkalo všech osmnáct družstev, jen nad ránem znavená těla zá-vodníků mučily teploty mírně pod nulou. Vojáci spali pod celtami ve spacácích.

Třetí den účastníky zimního přežití čekaly další disciplíny prověřující je-jich připravenost na plnění speciálních úkolů. U některých byla již znát únava z předešlého pochodu a nohy jim ole-movaly bolestivé otlaky. V údolí Bílého potoka vojáci zdolávali přírodní a umě-lé překážky. Na stanovišti nazvaném „Šaman“ si závodníci odložili veškerou nesenu výbavu a výzbroj, která předsta-vuje až dvacetikilogramovou zátěž a při výstupech po svazích Hrubého Jeseníku je hodně znát. Jejich úkolem bylo zvlád-nout tři úseky, které znamenaly zdolání svislého fi xního lana, výstup po kmeni stromu, lanovém žebříku a překonání Barmského mostu.

„Na této disciplíně se nám dařilo. Měli jsme po Belgičanech druhý nejlepší čas,“ podělil se při krátkém čekání na dal-ším stanovišti o svou radost z úspěchu praporčík Michal Zavřel z vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha.

O několik kilometrů dál soutěžící pl-nili nové úkoly na skalách. Prvním bylo

překonání dvojitého vodorovného lana, které bylo nataženo mezi dvěma skalní-mi bloky vzdálenými od sebe 40 metrů, do poloviny jeho délky a následné vrá-cení se do prostoru startu. Dalším úko-lem bylo bezpečné spuštění člena týmu po šikmém laně k druhé skále a poté jeho vytažení zpět dvěma vojáky z druž-stva. To simulovalo vyproštění raněné-ho člena týmu. Na závěr se vojáci slanili s batohy a lyžemi na zádech z třicetime-trové skály.

Zatímco první den představoval ja-kési zahřívací kolo v podobě výstupů

bovacího praporu. Osse tento úkol nezdařil,hradní postupovou indiním po laně do patnákde byla zavěšena.

Nouzové přespání pchem bylo dalším prubnáročné armádní souúhony ho však přečkadružstev, jen nad ránemvodníků mučily teploty Vojáci spali pod celtam

Nejtěžší bylNejtěžší byl„dotek prázdnoty“„dotek prázdnoty“

Mezinárodní Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2008 je za námi

Text a foto: Pavel PAZDERA

Představte si čtyřdenní extrémní závod na hranici fyzic-kých možností, vůle a psychické výdrže. Devatenáct druž-stev vojenských profesionálů ze čtyř evropských zemí, víc než sto kilometrů přesunů, zdolání několika skalních útva-rů a drsné podmínky jesenických hor. Tak právě takový byl čtrnáctý ročník nejnáročnějšího zimního armádního spor-tovního klání v Evropě, Winter Survival 2008.

Armádní Winter Survival je specifi cký nejen obtížnými horskými podmínkami a úkoly, ale i velice přísnými pravidly. Ty diskvalifi kovaly ze soutěže nadějný tým Vojenské akademie ve Vyškově za neo-podstatněné použití zapečetěného mo-bilního telefonu.

Ve čtvrtek odpoledne bylo po všem. Čtyři dny tvrdého soupeření s nástraha-mi přírody, s náročnými úkoly a se se-bou samým, na které nikdo z účastníků do smrti nezapomene. Součet získaných

Některé disciplíny byly skutečně dů-myslné. „Závod během let získal ohrom-né renomé. A to především díky klukům z naší katedry, kteří neustále vymýšlejí nové disciplíny a zapracovávají do pro-gramu nové poznatky z vojenského vý-cviku a ze speciální tělesné přípravy,“ uvedl sportovní ředitel závodu a jeden ze zástupců organizátora Univerzity obrany v Brně plukovník Miroslav Štípek. Letošní novinkou byl například hod no-žem a sekerou. Úkolem každého závod-níka bylo pěti hody zabodnout útočný nůž a stejným počtem hodů zaseknout sekeru do tři metry vzdáleného terče.

bodů za první tři dny a závěrečný štafe-tový běh na běžkách rozhodl o pozicích na stupních vítězů.

Vítězem závodu Winter Survival 2008 se stalo družstvo 22. základny letectva v Náměšti nad Oslavou ve složení nad-poručík Martin Hanáček, praporčík Jan Pokorný a rotný David Staněk. Stříbrné medaile si vybojovali nadporučík Michal Pech, praporčík Milan Menzel a podpra-porčík Tomáš Doležal ze Základny mu-nice v Týništi nad Orlicí. Bronz zaslou-ženě získali studenti pilotní specializace Univerzity obrany v Brně praporčíci Jan Tvrdík, Jan Tancibudek a Petr Zápařka.

48

spojspoj

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR!

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cznebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Různé

Byty

Volná místa

Vyměním služební byt 2 + k. k. (46m2), Skuteckého ul., Řepy, za větší též služební3 + k. k., popř. 3 + 1, nejlépe v téže oblasti. Doplatím. V případě zájmu volejte 606 620 061.

Pronajmu zařízený dům 18 km od Olomouce směrem k Hranicím na Moravě. Stáří domu pět let. Obyt. plocha 100 m2, 4 + 1, bazén, zahrada, skleník, gril, 2× stání pro auto, atd.Kontakt: alc. 401 302, 724 071 081

Hledám pronájem malého bytu v Praze pro svou dceru (studentka VŠ) a jejího přítele (pracující) v dosahu metra od června 2008. Dlouhodobě.Kontakt: npor. Ing. Alena Myslíková,alc. 286 237, tel. 723 559 658,e-mail: alena.myslikova@email.cz

Ředitel odboru strategického rozvoje sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance s termínem nástupu k 1. 7. 2008• asistentka/sekretářka • 7. platová třída • pracovní poměr na dobu určitou (zástup za MD,

výhledově na dobu neurčitou)Požadavky:• středoškolské vzdělání• znalost práce na PC• znalost AJ výhodou• bezpečnostní prověrka „T“ (lze řešit dodatečně)

• samostatnost, pečlivost, komunikační a organizační schopnosti

Náplň práce:• administrativní činnost a spisová agenda OUI• Modul Fin 2-1 – plánování a realizace ZSC

v rámci odboru• plnění dalších úkolů administrativního charakteru Místo výkonu práce: Tychonova 1, 160 00 Praha 6.V případě zájmu zašlete strukturovaný životopisna e-mail: OSR.SOPSMO@seznam.cz.Kontaktní osoba: Mgr. Veronika Boštíková,alc. 200 363

Hradní stráž nabízí SM:• skladník-řidič – o. z., ŘP skupiny „B“, PT 07,

vzdělání – výuční list• skladník – o. z., PT 07, vzdělání – výuční list• účetní – o. z., PT 08, vzdělání – maturitaZájemci se mohou hlásit na alc. 209 319, 209 317.

Hradní stráž nabízí SM:• velitel strážní čety – Ho 62, ČVO 11, PT 09,

Bc. vzdělání, důstojnický kurz, BP „T“,výška 180 – 188, štíhlá postava

• asistent – o. z., PT 08, BP „V“, podmínkou maturita

Zájemci, se mohou hlásit na alc. 209 331. Vojenská střední škola a Vyšší odborná

škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové přijme od 1. 9. 2008 jednoho učitele s aprobací angličtina – český jazyk (nebo Rj, Fj, Nj) a jednoho učitele s aprobací matematika – výpočetní technika s možností výuky deskriptivní geometrie a technického kreslení. Požadavek: magisterské vzdělání. Nabízíme PT 12, možnost ubytování i získání služebního bytu.Kontakt: e-mail misakova@vsmt.cz,tel. 973 274 245

Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci velitel děla, ČVO 14.Tel.: 723 590 227

Oznámení: Společenské setkání bývalých příslušníků VÚ 9967 BerounPoslední velitel 61. spojovací brigády si Vás dovoluje pozvat na společenské setkání bývalých příslušníků VÚ 9967 Beroun, které se uskuteční 29. února 2008 od 19. hodiny ve Společenském domě Plzeňka. Jedinou podmínkou je, jestli jste sloužili u VÚ 9967 v Berouně, a to jako vojáci z povolání či jako občanští zaměstnanci. Srdečně zváni jsou také Vaši partneři. Cena vstupenky je 200 Kč za osobu. Kontaktní osoby jsou velitelé praporů nebo jejich zástupci. Pokud si nebudete vědět rady, koho kontaktovat, napište na e-mail setkani@vu9967.cz. Počet vstupenek je omezen, proto se prosím o ně hlaste co nejdříve!Více informací na www.vu9967.cz

Prodám novou vestu vz. 95 – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285

Prodám – tlumok malý pro průzkumníky– objem 30 litrů. Cena 1100 Kč.Tel.: 721 566 285

Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci st. pyrotechnik roty EOD,SH – pprap., PT 08, podmínka: pyrotechnický kurz sk. „B“, možný nástup od 1. 6. 2008.Kontakt: 732 185 783

Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré.Tel. 777 074 592, alc. 442 964nebo pemuller@tiscali.cz

Vyměním součástky uniformy „zelené“ v hodnosti kpt. na výšku postavy asi 190 cm a obvod pasu kolem 100 cm za něco upotřebitelného mimo resort ( např. termoprádlo a pod. ) v hodnotě od jedné do dvou třetin nové ceny s termínem předání v srpnu 2008.Seznam věcí a bližší informace na kontaktech: mobil 723 014 210, e-mail: musilemail@email.cz

Hledám kontakt na bývalé spolužáky, kteří navštěvovali VSOŠE-R Liptovský Mikulášv letech 1967 – 1971, četa N-22(na ty, kteří se nezúčastnili našeho setkání).Děkuji všem, kteří mi podají jakoukoliv informaci, Oldřich Tikal.Kontaktní tel.: 774 258 172nebo e-mail: tikaloldrich@seznam.cz

Nabízím letní uniformu důstojníka pozemního vojska, cena dohodou – levně.E-mail: cz606570@tiscali.cz

Hledám spolujezdce pro denní dojíždění na trase Jihlava-Praha, případně se rád přidám k existující skupině.Kontakt: mjr. Kašpar Petr,alc. 216 320, mob.736 708 547

Pozvánka: Organizační výbor Vás srdečně zve na 2. přátelské setkání bývalých vojáků z povolání a občanských pracovníků 104. motostřeleckého pluku.Akce se koná 24. května 2008 od 14.00 hod. ve Sportbaru hotelu Club, Tachov.Bližší informace: Kliková Marie, 602 259 076