Písaři bible Leskovecké a gotická minuskule druhé poloviny 14. století

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Písaři bible Leskovecké a gotická minuskule druhé poloviny 14. stoletíAuthor(s): JAN O. ELIÁŠSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 94, Čís. 1 (1971), pp. 51-63, I-VIIPublished by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466453 .

Accessed: 14/06/2014 09:09

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.72.104 on Sat, 14 Jun 2014 09:09:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466453?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Písaři bible Leskovecké

a gotická minuskule

druhé poloviny 14. století

JAN O. ELIÁŠ (BRNO)

Bible Leskovecká [dále jen Aa], jíž se po prozkoumání filologickém dostává na popud V. Kyase i zhodnocení uměleckohistorického a tímto i podrobného rozboru paleografického,1 je nejstarší českou biblí napsa nou ve 14. století, které první věnoval pozornost J. Dobrovský v г. 1795.2 Kromě jiného si již tehdy povšiml, že písmo rukopisu není jednolité, nýbrž že jeho původci byli nejméně dva písaři. Na základě srovnání s jinými biblickými památkami zařadil vznik nedatované Aa mezi léta 1390—1410. Po něm zůstala Aa vcelku bez povšimnutí, a to vlastně až do počátku 20. století, kdy se jejímu zkoumání začal věnovat J. Vraštil, který pak mimo jiné pořídil opisy některých částí textu a zprostředko val i zhotovení fotokopií Aa v belgické Lovani.3 Před dokončením foto grafických prací byl však kodex při německém obsazení Lovaně r. 1914 zničen a zachránily se jen fotografie menší části textu, zhruba jedné čtvrtiny rukopisu (f. 5a a od f. 302 do konce, ale jen pravé strany v ne gativních otiscích), totiž neukončená předmluva ke Genesi a text od žalmu 41. do konce bible.4

Výsledky vlastního Vraštilova zkoumání (jeho rukopisná práce se ztra tila] se zachovaly jen ve formě podrobných výpisků, jež si v roce 1933 pořídil J. Vašica.5 Podle těchto výpisků byla Aa pergamenový kodex velikosti 40 X 28 cm s 685 folii (číslovaných folií 681 v 70 složkách, z toho 56 složek desetilistových, f. 1—4 prázdné), napsaný sedmi písaři ve dvou sloupcích o 42—43 řádcích a obsahující všechny biblické knihy, obvyklé ve středověké Vulgátě. O písmu Aa usoudil J. Vraštil, že se hlásí zřetelně na konec 14. století a postup písařských prací rozdělil takto:

1 Aa — značka podle B. Ryby — V. Kyase, Označení českých biblických rukopisů a tisků, Věstník ČAVU 61, 1952, 37 n. — Z prací zaměření filologického odkazuji ze jména na: V. К у a s, Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, Josef Dobrovský 1753—1953 (sborník studií к dvoustému výročí narození), 1953, 227—300, a z nejnovějších na monografickou studii téhož autora První český překlad bible, Rozpravy ČSAV 81, 1971 (v tisku), jakož i na jeho Návrh na vydání staročeské bible, LF 92, 1969, 332—339, kde v příloze jsou faksimile f. 562, 605 a 347. — Z hlediska uměleckohistorického se v současné době kodexem zabývá Z. Drobná.

2J. Dobrovský, Uber den ersten Text der bohmischen Bibeliibersetzung, Neuere Abhandlungen KCSN 3, 1798, 245.

3 O osudech Leskovecké bible, jejím zkoumání a rozsahu dochovaného textu viz V. К у as, První český překlad bible, Rozpravy ČSAV 81, 1971 (v tisku).

4 Podrobný obsah viz u V. Kyase, První český překlad bible. 5

Vašicovy výpisky má V. К у a s, který mne к podrobnému paleografickému rozboru Aa vyzval a jemuž děkuji jak za zapůjčeni výpisků, tak za veškerou pomoc, kterou mi při zpracování daného tématu poskytl.

51



JAN O. ELIÁŠ

Písař: Folia: Složky:

1—10 a jeden přidaný list

14—16

11—13

17—30

35—53

60—62

66 a jeden přidaný list

31—34

54—59

65

63 trojarchová s přidaným listem

67—70

64 kromě této celé složky ještě jednot livé listy na konci některých jiných složek

(korektor — opravoval chyby drobným kurzivním písmem).

Vraštilovo rozlišení jednotlivých písařů Aa revidoval do jisté míry V. Kyas, zabývající se kodexem nejnověji,6 po zničení rukopisu odkázaný však již toliko na tu část, která se zachovala ve fotokopiích. Z tohoto důvodu také přijal rozdělení písařské práce první poloviny kodexu tak, jak je provedl J. Vraštil, za definitivní, avšak pokud jde o zbývající část, dospěl к některým novým závěrům. Rozeznal, že větší část složky 65., tj. f. 620—627, nepsal Vraštilův písař pátý, nýbrž že je to písmo zcela nového písaře, který se v bibli dosud nevyskytl. Současně zjistil i to, že závěr kodexu, tj. f. 643—681 (slož. 67—70] nepsal zvláštní písař (Vraštilův šestý), ale že ve skutečnosti jde o písmo Vraštilova písaře čtvrtého, což mu umožnilo písaře f. 620—627 označit písařem sedmým, takže celkový počet písařů bible se vlastně nezměnil. V. Kyas také přesně zaznamenal rozsah práce Vraštilova písaře sedmého, který byl jakýmsi pořadatelem či dokončovatelem písařských prací na kodexu a pro zachování pořadí ho nově označil písařem šestým.

Nový podrobný paleografický rozbor a zhodnocení Aa potvrdil zjištění ]. Vraštila, revidovaná V. Kyasem, jako správná а к celkovému obrazu přidal ještě dva poznatky, totiž že první písař, z jehož práce se na fotokopii zachovala jen úvodní strana f. 5a s neúplnou předmluvou ke Genesi, je vlastně totožný s písařem pátým a že za druhého písaře na osmi foliích (f. 383—385, 387—391) zaskočil nakrátko další písař, který se jinak na psaní kodexu nepodílel, spíše druhého písaře nahradil jen náhodně, jak o tom svědčí fakt, že začal psát až uprostřed složky, že nepsal souvisle a že uprostřed složky také skončil, kdežto všem ostatním písařům byly ke psaní přiděleny složky celé, popřípadě jed notlivé listy ke složkám přidané. Tato jakási „přátelská pomoc" druhému písaři svědčí o tom, že s napsáním Aa se asi od poloviny kodexu začalo spěchat — proto i tolik písařů ke konci rukopisu — a že písařská práce na bibli byla nějakým způsobem předem termínovaná, takže druhý písař, aby včas dostál svým závazkům, musel sáhnout к náhradě. Po revizi

první 5—1U1

132—161

druhý 102—131

162—292

329—510

570—602

631—641

třetí 293—328

čtvrtý 511—568

620—627

pátý 603—609

šestý 643—681

sedmý 610—619

6 Viz pozn. Ě. 3.

52



PlSAĚI BIBLE LESKOVECKÉ A GOTICKÁ MINUSKULE DRUHÉ POLOVINY 14. STOLETÍ

Vraštilových závěrů V. Kyasem a po posledních dvou doplňcích se obraz postupu písařských prací změnil tímto způsobem:7

Písař: Folia: Složky: Obsah:

A — první — I 5—101 1—10 Gn — Dt

В — druhý — II. 102—131 11—13 Jos — Ru

A — první — I. 132—161 14—16 1. - 2. Rg

В — druhý — II. 162—292 17—30 3. Rg — Job

С — třetí — III. 293—328 31—34 Ps

В — druhý — II. 329—382 35—40 Pr

В' — čtvrtý — II.

příležitostný 383—385 40 Is

В — druhý — II. 386 40 Is

В' — čtvrtý — II.

příležitostný 387—391 40—41 Is

В — druhý — II. 392—510 41—53 Is — Zach

D — pátý — IV. 511—568 54—59 1., 2. Mach, Mt, Mc (do 16,4)

Ε — šestý — VII. 569 přidané foliům Mc (16,5—20)

В — druhý — II. 570—602 60—62 L, J А — první — V. 603—609 63 R

Ε — šestý — VII. 610—619 64 1. С — 2. С 10

F — sedmý — IV. 620—627 65 2. С. 11 — Ph

Ε — šestý — VII. 628—630 65 С — 1. Th

В — druhý — II. 631—641 66 a přidané foliům 2. Th — Hb (12, 24)

Ε — šestý — VII. 642 přidané foliům Hb (do 13,25 zakonč.)

D — pátý — VI. 643—681 67—70 Act, epištoly obecné, Ap

Nepočítáme-li kurzívní písmo písaře korektora nebo korektorů, zůstal počet písařů i po poslední úpravě nezměněn. Bylo jich šest, s příleži tostným písařem B' celkem sedm. Všichni psali gotickou minuskulí (gothica textualis).8

Paleografický rozbor.

Písař A (obrazová příloha č. 1, 2).

Jeho písemný projev je místy nevyvážený. Zachované úvodní foliům

(f. 5a) je sice provedeno pečlivě — písař si dal na své práci zpočátku více záležet —, totéž se však nedá říci o foliích posledních (f. 603—609], kde písmo kolísá v liniích a čistota tahů bývá často porušena. Ze však

jde o jednoho a téhož písaře, je jisté, neboť v základních tvarech písmen není odchylek. Písař, zejména na úvodním foliu, zřetelně akcentuje ver tikální dispozici i lomené prvky, později nahrazované více zahýbáním vertikálních dříků. Podobně i levé vertikální obloučky, zpočátku lomené,

7 Písaři jsou řazeni tak, jak se postupně v kodexu projevují. Římskou číslicí je na značeno pořadí písařů podle rozdělení J. Vraštila.

8 Terminologie viz pozn. č. 11.

53



JAN O. ELIÁŠ

s postupem práce stále více zachovávají vskutku oblý tvar. Na posled ních foliích se poněkud uvolňuje i vzájemné postavení písmen ve slo

vech, což je spojeno právě s určitou rozkolísaností stínových tahů.

Rozštěpení dříků dlouhých písmen b, h, к, l je skloněno doleva a dříky jsou dole

zlomeny ve zřetelný šikmý tah.

Horní bříško běžného minuskulního dvoubříškového a je uzavíráno vlasovým tahem

a obě bříška jsou psána zvlášť.

Písmeno g podržuje svůj obvyklý tvar s kličkou uzavřenou vlasovým tahem.

Dříky krátkých písmen i, m, n, и jsou pravidelně lámány dvakrát nebo později

alespoň dvakrát zohýbány. Na závěrečných foliích písařovy práce je postavení dříků

písmen πι, η mnohdy asymetrické. Dvakrát lomené, později alespoň zahnuté, jsou dříky v, w, na něž navazuje oblé

bříško.

Dříky r, t jsou lomené nebo zahnuté jednou. Kulatého τ v pravém významu písař

neužívá, kdežto kulaté s je časté jak na začátku, tak na konci slova a má podobu

dnešního lámaného velkého S uzavřeného šikmým vlasovým tahem, protínajícím celé

písmeno. Pro у platí totéž co pro υ doplněné rovným vlasovým tahem, končícím na dolní

dotahovací lince.

Písmeno z má dva základní tvary. První, který převažuje, je vlastně tvarem tzv.

kulatého r, hojného v soudobých rukopisech latinských a mladších českých. Druhý,

objevující se jen místy má obvyklou podobu blízkou arabské 3, někdy se zakulaceným

vlasovým tahem, končícím až na dolní dotahovací lince.

Kromě ojedinělých výjimek písař zkratek v pravém slova smyslu neužívá, jen kvůli

dodržování okrajů sloupců někdy nadepisuje poslední písmena na koncích řádků. Volné

mezery na koncích řádků vyplňuje tvarem přeškrtnutého i.

Z ligatur se objevuje vázání obloučků v kombinaci s písmenem d [de, do), poměrně

častá je i ligatura st a gi.

Interpunkčním znaménkem je tečka. Rozdělování slov písař značí nedůsledně jedno duchou nebo zdvojenou šikmou vlasovou čárkou. Nad písmenem i, někdy i nad y,

umísťuje často ležatý vlasový oblouček, avšak nedůsledně.

Stínové tahy majuskulí jsou častěji ohýbány než lámány. Projevuje se sklon ke

zdvojování vertikálních dříků přidáváním vlasového tahu.

Písař В (obrazová příloha č. 3).

Tento písař je původcem nejvštší části textu Aa, napsal téměř dvě třetiny kodexu. Jeho minuskule je provedením ze všech nejvyváženější a nejčistší. Svědčí o ruce opravdu zdatného a zkušeného písaře s dlou hou praxí. Je pravděpodobné, že právě jeho kvality měly vliv na to, že mu byl zadán největší díl práce.

V písmu na první pohled zaujme důsledná unifikace jednotlivých skla debných prvků — tahů, která způsobuje dokonalou vyváženost písmen v liniích a spolu s mírně zdůrazněnou vertikální dispozicí písma směřuje к silnému estetickému účinku, umocněnému pravidelným užíváním prvků lomených.

Vertikální dříky písmen i, τη, η, и, r jsou důsledně lámány dvakrát a stejně dů

sledně jsou zpravidla lámány 1 obloučky cl, b, o, e, c, přičemž písař užívá jen minima

prvků prohýbaných (opak zakulacení). Jednou lomené jsou dříky dlouhých písmen b,

h, к, l, d i dlouhého s, kdežto dřík t je spíše jen zahnutý. Roztěpení dříků není příliš

výrazné a obě strany rozštěpu jsou v jedné rovině.

54



PÍSAŘI BIBLE LESKOVECKÉ A GOTICKÁ MINUSKULE DRUHÉ POLOVINY 14. STOLETÍ

Písmeno g je tvarem jasně odlišné od kulatého s a rovný stínový tah jeho kličky

je často veden horizontálně nebo jen poněkud šikmo nad dolní dotahovací linkou

a je ukončen ostře nasazeným uzavíracím vlasovým tahem. Klička tak má tvar troj

úhelníka.

Kulaté s píše písař jen sporadicky, a to na konci slova. Stejně jako písař A ukon

čuje příčný tah t kolmým vlasovým tahem (na konci slova).

Dřík у ponechává rovný a spojuje jej s hranatým bříškem, které pokračuje rovným

vlasovým tahem, končícím na dolní dotahovací lince nebo těsně pod ní.

Ani tento písař neužívá kulatého r v pravém významu. Jeho tvar vyhrazuje pro

značení písmena z, které se objevuje důsledně jen v této jediné podobě. Neužívá tvaru

blízkého arabské 3.

Stejně jako písař A v pravém slova smyslu nezkracuje (až na ojedinělé výjimky),

avšak na rozdíl od něho si nepomáhá ani nadepisováním posledních písmen na kon

cích řádků, ani tu nevyplňuje volné mezery.

Kromě obvyklých ligatur s písmenem d [de, do] připojuje ještě kombinaci s pís

menem b [be, bo), popřípadě ligaturu po. Častá je i ligatura st a spojení s písmenem g.

Interpunkčním znaménkem je tečka, zřídka dvojtečka. Rozdělování slov písař В

zpravidla neoznačuje, jen místy se objeví ojedinělá jednoduchá nebo zdvojená šikmá

vlasová čárka. Pro odlišení písmena i, následuje-li po m nebo n, nadepisuje šikmou

vlasovou čárku.

Jednoduché majuskule jsou tvořeny většinou oblými tahy, jimž dává písař přednost

před tahy lomenými. Prohýbání tahů chybí vůbec. Vnitřní prostor Ν je občas vyplněn dvěma příčnými vlasovými tahy.

Písař В' (obrazová příloha č. 4).

Nahradil písaře В na osmi foliích. Celkovou povahou písma se od něho příliš neliší, ale přece jen je v jeho psaném projevu možno postihnout několik charakteristických znaků. Při pozorném pohledu budí písmo pocit jisté rozkolísanosti, hlavně pokud jde o dodržování základních linií. Písař B' také místy více akcentuje vertikální dispozici. Míra lámání vertikálních dříků i obloučků je sice u obou písařů v podstatě stejná, nicméně písař B' nedosahuje toho stupně unifikace skladebných prvků jako písař B, což se projevuje zejména u písmen i, m, n, u, υ, w.

Dříky štěpí písař B' mnohde výrazněji a na rozdíl od písaře В pro tahuje spodní tah tzv. kulatého r v písmenu к až na základní linku. Tento způsob je u písaře В zcela výjimečný.

Odlišný je i tvar písmena g. je štíhlejší, stínový tah kličky je kratší, strmě zešikmený a spojený s výrazněji zlomeným dříkem.

Další rozdíl spočívá v provedení písmena z, kde písař B' užívá jak tvaru tzv. kulatého r se symetrickými stínovými tahy, tak i tvaru pří buzného arabské 3, který se u písaře В nevyskytuje.

Použití ligatur, interpunkčních znamének, rozdělovačích značek jakož i zkratek je oběma písařům společné. Společné je jim i to, že nedbají na pečlivé dodržování pravých okrajů sloupců, že zde ani nenadepisují poslední písmena, ani nevyplňují prázdné mezery.

Majuskule písaře B' jsou o poznání jednodušší a ještě oblejší.

Písař С (obrazová příloha č. 5).

Napsal celý žaltář a na jiném místě již do psaní kodexu nezasáhl. Jeho písmo velikostí kolísá a místy je poněkud větší než písmo před

55



JAN O. ELIÁŠ

cházejících písařů. V provedení se sice projevuje jistá řemeslná unifi

kace skladebných prvků — tahů — spolu s užitím výrazného lámání, ale na estetickém účinku ubírá často poměrně značná nevyváženost v dodržování základních linií. Ohýbání, častěji však lámání vertikálních

dříků dlouhých i krátkých písmen je provázeno i prohýbáním, zejména dříků písmen a, d, i bříška b.

Rozštěpení dříků je zpravidla málo zřetelné, leckdy chybí vůbec, dříky b, h, к, l,

dlouhého s a f jsou dole obvykle zlomené nebo alespoň zahnuté. Zvlášť markantně

se to projevuje u písmena k, kde dřík vybíhá až v horizontální opěrný tah.

Obloučky e, o, c, d si udržují neporušený charakter.

Písmeno g má tvar tradiční s charakteristickým provedením kličky, tvořené strmě

zahnutým stínovým tahem, který ji zároveň uzavírá. Uzavírací vlasový tah tu tedy

odpadá.

Dříky i, m, n, и i v, w jsou takřka důsledně lámány dvakrát, při čemž přesné

provedení skladebných prvků τη, η dělá ze spojení těchto písmen shluk splývajících

symetrických tahů.

Dřík τ je lomen dvakrát, kdežto t jednou.

Na rozdíl od písmena v zůstává dřík у rovný, jeho hranaté bříško pokračuje vlaso

vým tahem, končícím pod dolní dotahovací linkou.

Kulatého s písař С neužívá a jeho charakteristickým projevem je i způsob psaní

písmena z. To se ve tvaru arabské 3 vyskytuje jen ojediněle a převažující tvar tzv.

kulatého r je pod vlivem vpisování do písmena к zpravidla menší než ostatní písmena

a je posunut nad základní linku.

Také tento písař neužívá zkratek v pravém slova smyslu, pomáhá si jen nadepiso

váním posledních písmen na koncích řádků. Mezery na koncích řádků vyplňuje dvoj

tečkami, řidčeji i tvarem škrtnutého i.

Z ligatur je zastoupeno obvyklé spojování obloučků v kombinacích s písmenem d

[de, do), nepravidelně se objevují i ligatury st, ty a gi.

Interpunkčním znaménkem je tečka a dvojtečka. Rozdělování slov značí písař С

jen sporadicky dvojitou šikmou vlasovou čárkou. Rovněž písmeno i, až na výjimky,

postrádá nadepsanou vlasovou čárku nebo oblouček.

Vzhledem ke zvláštní úpravě žaltáře jsou obvyklé typy majuskulí, užívaných v go

tické minuskuli, nahrazeny barevnými (červenými a modrými)9 verzálkami unciál

ních tvarů.

Písař D [obrazová příloha č. 6).

Na psaní kodexu se podílel na dvou místech písmem, jehož určitá

nevyváženost je ještě podtržena proměnlivým sklonem (sklonění doleva

je občas značně markantní). Lámání vertikálních dříků je mnohdy vý razné, ale nedůsledné, často je nahrazuje jen ohýbání. Levé vertikální obloučky písmen e, o, c, d si uchovávají neporušenou formu. Prohýbané prvky jsou v písmu potlačeny.

Rozštěp dříků je zpočátku velmi výrazný, avšak s postupem písařovy práce zna

telně zaniká. Kromě písmena k, jehož dřík je zlomen ve výrazný opěrný tah, jsou

dříky ostatních dlouhých písmen spíše zahnuté než zlomené.

Dřík dlouhého s a písmena / je na rozdíl od předcházejících písařů obvykle mírně

zakulacen tak, že písmeno nabývá tvaru plochého obloučku.

9 Srov. výpisky J. V a š i с i.

56



PlSAŘI BIBLE LESKOVECKÉ A GOTICKÁ MINUSKULE DRUHÉ POLOVINY 14. STOLETÍ

Písmena ρ, g mají obvyklé formy, jen plochá klička g je uzavřena stejně jako

u písaře С bez vlasového tahu.

Častěji dvakrát lomené dříky i, m, n, и splývají vs skupinách těchto písmen v spleť

symetrických tahů.

Na dvakrát lomené dříky v, w navazují vždy hranatá bříška.

Dřík г podobně jako t bývá spíše zahnut než zlomen.

Na rozdíl od písaře C, písař D kulatého s užívá a to nejčastěji na konci slova.

Jeho podoba je obvyklá, blízká dnešnímu lámanému velkému S.

Pro у platí totéž co pro v s krátkým, rovným vlasovým tahem, nepřesahujícím

dolní dotahovací linku.

V psaní písmena z převažuje tvar asymetrického kulatého r, i když je zastoupen

i tvar blízký podobě arabské 3, který je častější jen zpočátku, pak mizí vůbec.

Jako všichni ostatní písaři ani písař D až na výjimky nezkracuje. Nadepisuje jen

poslední písmena a mezery na koncích řádků vyplňuje tvarem škrtnutého i.

К pravidelně užívaným ligaturám patří de, do, st, gi, sporadicky i ligatura rz.

Interpunkčním znaménkem je tečka. Rozdělování slov je značeno častěji dvojitou než jednoduchou vlasovou čárkou. Nad i, někdy i у bývá nepravidelně nadepsán via

sový oblouček.

Majuskule se vyznačují rozmáchlými oblými tahy. Prvků lomených je méně. Majus kulní A je občas zdobeno jednoduchým vlasovým chobotem. Vcelku u majuskulí dává

písař přednost tvarům jednoduchým a oblým před složitějšími.

Písař Ε (obrazová příloha č. 7}.

Písmo tohoto pořadatele či dokončovatele písařských prací na kodexu se celkovým výrazem od všech předcházejících písařů odlišuje zřetelně. Má sice obvyklou lehce vertikální dispozici a dobře se drží v základních liniích, ale vzájemné postavení písmen ve slovech je na první pohled volnější. Vertikální dříky dlouhých i krátkých písmen jsou spíše ohý bány než lámány, vertikální obloučky zůstávají neporušené (levé i pravé). Písař nejvíce ze všech dává přednost tahům rovným a okrouhlým před lomenými.

Rozštěp dříků Je proveden zprava nasazeným stínovým tahem, který doplňuje zleva

tah vlasový. Dříky h, l, dlouhého s a písmena / jsou častěji jen zahnuté než zlomené.

Toliko dřík к vybíhá ve výrazný opěrný tah.

Charakteristický tvar má písmeno a, jehož dvě bříška nejsou provedena odděleně,

jak je obvyklé u ostatních písařů, nýbrž jsou vytvořena horizontálním spojením dvou

symetrických vertikálních tahů tak, že písmeno se blíží podobě dnešního velkého A.

Podobně jako u písmena к je výrazně zahnut dřík ρ a záhyb často končí vlaso

vou špičkou. Zcela charakteristicky písař Ε píše písmeno g, které v jeho provedení opouští

tradiční formu a přiklání se к písařsky rychlejšímu a tedy vděčnějšímu tvaru kula

tého s, kterého pak písař v pravém významu neužívá — omezuje se jen na s dlouhé.

Písmeno g se kulatému s podřizuje 1 v tom, že stojí kličkou na základní lince, stejně

jako ostatní písmena.

Dříky i, m, n, и jsou velmi často lomeny či zahnuty jen jednou nebo dokonce

zůstávají rovné.

Oblé bříško v, w navazuje na dvakrát lomené dříky, nicméně první dřík w zlomený

jen jednou nebo rovný není výjimkou.

Jako u к a ρ je výrazně zahnut i dřík písmena í, kdežto dřík r je jen dvakrát

nepatrně ohnut.

57



JAN O. ELIÁŠ

Pro у platí totéž co pro v doplněné vlasovým tahem, končícím nad dolní dotaho

vací linkou.

Písař Ε je jediným písařem bible, který důsledně píše písmeno z výhradně ve tvaru

arabské 3, i když ani on neužívá kulatého r v pravém významu. Neužívá zkratek a jen zřídka nadeplsuje poslední písmena na koncích řádků (hlavně

písmeno m). Řádky dopisuje až к okraji sloupců, i za cenu častého rozdělování slov

nebo přesazení okraje; prázdných mezer je proto málo a jen ojediněle jsou vyplněny tvarem škrtnutého i.

Obvyklé jsou ligatury de, do a místy i st, resp. ti, ty a gi.

Interpunkčním znaménkem je výhradně tečka. Rozdělování slov značí písař ne

důsledně dvojitou šikmou vlasovou čárkou. Nad i ojediněle připojuje šikmý vlasový oblouček.

Majuskuje skládá z tahů spíše okrouhlých a rovných nežli z tahů lomených nebo

dokonce prohnutých. Poměrně časté je zdvojování vertikálních dříků a vyskytují se i jednoduše zahnuté vlasové choboty u písmen N, A.

Písař F [obrazová příloha č. 8).

Jako jediný uplatňuje v písmu prvky textury (gothica textualis for

mata,10 které je možno shledávat jak v pečlivém provedení majuskulí, tak i písmen minuskulních, která zejména na třech úvodních foliích

písařovy práce mají spíše charakter kreslený než skutečně psaný. Kali

grafickým nárokům písma se podřizuje i jeho velikost. Větší rozměry písma na úvodních foliích však s přibývajícími folii ustupují do té míry, že v závěru se již písmo velikostí od ostatních písařů neliší.

Vertikální dříky dlouhých i krátkých písmen jsou lámány naprosto důsledně a hlavně

zřetelně.

Dřík к je zlomen ve výrazný opěrný tah, při čemž písmeno je zajímavé i tím,

že tvar tzv. kulatého r je místy dotažen až к základní lince, podobně jak je tomu

u písaře B'.

Spolu s tím, jak postupně písař zmenšuje velikost písma, ustupuje i lámání verti

kálních obloučků jak písmen e, o, c, tak d, b a neporušené obloučky nakonec zcela

převládají. Písmeno g si podržuje více tradiční tvar než tvar, blízký kulatému s, jeho klička

sahá až к dolní dotahovací lince.

Dříky r, t jsou lomeny jednou. Odlišnost písaře F podtrhuje i to, že jako jediný, byť výjimečně, užívá tvaru kula

tého r v jeho skutečném významu. Kulaté s oblých tahů, někdy s nasazovacími a zakončovacími vlasovými tahy, píše

písař častěji na konci než na začátku slova.

Jednou nebo dvakrát zlomený dřík у navazuje na hranaté bříško, pokračující rovným

vlasovým tahem к dolní dotahovací lince.

To, že tvaru kulatého τ ve vlastním významu užil písař F jen výjimečně nebo ná

hodně, mu také umožnilo značit tímto tvarem písmeno z tak, jak je tomu u většiny

písařů předcházejících. Tvaru blízkého arabské 3 použil sice také, ale jen v menší míře.

Až na výjimky i písař F se vystříhá zkratek v pravém slova smyslu a nadepisuje

jen poslední písmena slov na koncích řádků. Na pečlivé zachovávání okraje sloupců

10 Viz pozn. С. 11. Písmo písaře F budí dojem, jako by začal psát vzápětí poté, co se podílel na psaní nějakého kancionálu nebo knihy liturgické a teprve v průběhu práce na Aa se přizpůsoboval písmu ostatních písařů bible.

58



PlSARI BIBLE LESKOVECKÉ A GOTICKÁ MINUSKULE DRUHÉ POLOVINY 14. STOLETÍ

však přesto příliš nedbá, neboť volné mezery tu Často nechává nezaplněny nebo je

zřídka vyplňuje dvojtečkou.

Ligatury se omezují na obvyklé spojení do, de, st a gi.

Interpunkčním znaménkem je tečka a dvojtečka, která na koncích řádků má již

zmíněnou funkci grafickou. Rozdělování slov značí písař často, byť ne zcela pravidelně,

dvojitou šikmou vlasovou čárkou. Písmeno i zvláště ve spojení s tvarově příbuznými

písmeny m, η pro odlišení nadepisuje šikmou rovnou vlasovou čárkou.

Převážně jednoduché majuskule se od majuskulí ostatních písařů kodexu liší vlastně

jen pečlivostí provedení (hlavně zpočátku). I písař F však dává přednost tahům oblým,

resp. rovným, před lomenými. Majuskule Ν, Ρ jsou občas vyplněny zdvojenými, šikmými

příčnými vlasovými tahy.

V rozdělení písma, kterým se ve XIV. století v českých zemích psalo,11 odpovídá písmo prvních šesti písařů Aa [písaři А, В. В', C, D, E] tzv.

jednoduché gotické minuskuli (gothica textualis). Písmo sedmého písaře (F) pak nese podstatné znaky minuskule velmi kaligrafické, tzv. textury (gothica textualis formata), používané zejména v knihách liturgických, a to i dlouho poté, co jinde prostá gotická minuskule byla vystřídána bastardou.

Společnými znaky minuskule písařů Aa jsou: Pravidelné štěpení dříků

dlouhých písmen a lomení nebo alespoň zahýbání jejich dolních částí, při čemž toto zahýbání je zvláště markantní u písmena k, kde dřík

přechází až ve výrazný šikmý nebo i vodorovný opěrný tah. Tvar tzv. kulatého r je do fc vpisován tak, že obvykle nedosahuje к základní lince.

Jednou zlomen je většinou i dřík písmena d. Písmeno g si zpravidla podržuje svůj tradiční vzhled, podobnost s tva

rem kulatého s je řídká. Dříky krátkých písmen i, τη, η, и, ale i υ, w, у jsou většinou lomeny

nebo alespoň ohnuty dvakrát, dříky r, t jedenkrát. Levé vertikální obloučky (e, o, c, d) jsou, na rozdíl od obloučků pra

vých, převážně neporušené (zůstávají oblé]. Kulaté s se píše častěji na konci než na začátku slova, může však také

chybět vůbec. Kulaté r v pravém významu, až na výjimky, chybí, jeho znaku se užívá

к vyjádření písmene z vedle tvaru blízkého arabské 3, který je však řidší. Vlasové tahy u písmen y, resp. za ň, jsou vždy rovné a krátké a ostatní

písmena kromě občasných krátkých nasazovacích tahů postrádají jakých koliv vlasových ozdob.

Použití zkratek v pravém slova smyslu je jen ojedinělé a omezuje se

povýtce jen na vypouštění písmen m, n, označované nadepsaným plochým obloučkem (bohatě jší škála zkratek pronikla do českých rukopisů až

po zavedení bastardy). К zachovávání okrajů sloupců si písaři častěji pomáhají nadepisováním posledních písmen na koncích řádků a prázdné mezery na koncích řádků vyplňují tvarem škrtnutého i, zřídka dvojtečkou.

К obvyklým ligaturám patří vzájemné vázání obloučků především v kombinaci s písmenem d [do, de), méně s písmenem ρ [po] a nejméně s písmenem b (bo, be). Častá je i ligatura st jakož i spojení písmen gi, o němž je však mnohdy těžko rozhodnout, jde-li o skutečnou ligaturu.

Za interpunkční znaménko slouží vždy tečka, zřídka doplňovaná ještě dvojtečkou. Rozdělování slov je značeno nedůsledně, buď jednoduchou,

11 Podrobněji Р. S ρ u η а г, l'évolution et la fonction de la batarde en Bohéme et en Pologne, Studia žródloznawcze 6, 1961, 1 n.

59



JAN O. ELIÁŠ

nebo dvojitou šikmou vlasovou čárkou. Rovněž nedůsledně se vlasová čárka nebo oblouček píše nad písmenem i, a to zvláště tehdy, stojí-li za písmeny τη, η pro snazší odlišení.

Jednoduché tvary majuskulí, odvozené hlavně z písma unciálního nebo tvořené zvětšením písmen minuskulních, tvoří se více tahy oblými a rov

nými než lomenými nebo dokonce prohýbanými. Prvky prohýbané totiž

chybějí takřka vůbec. Vertikální dříky majuskulí se leckdy zdvojují sou

běžnými vlasovými tahy. Písmeno A je místy doplněno jednoduchým vlasovým chobotem. Vnitřní prostor majuskulí Ν a Ρ se občas vyplňuje zdvojenými příčnými vlasovými tahy.

Ve svém celku se minuskule písařů Aa vyznačuje mírně vertikální dis

pozicí, stísněným vzájemným postavením písmen ve slovech, jistou ne

vyvážeností v dodržování základních linií a tím, že lámání vertikálních dříků není zcela důsledné, že je mnohdy nahrazováno ohýbáním, jak to ani jinak u písma skutečně psaného nejde. Také zachovávání neporuše ných levých vertikálních obloučků dává písmu místy na první pohled patrný oblý charakter.

Datování.

Počáteční přibližné zařazení písma Aa do určitějšího období XIV. sto letí umožňují dvě okolnosti, týkající se písma Aa jen nepřímo. První z nich stanoví dolní časovou hranici do 70. let a je dána tím, že bible mohla být opsána až po zhotovení překladu úplného textu, což se stalo nejdříve v druhé polovině 60. let.12 Druhá, umožňující stanovit nejzazší hranici horní, respektive dobu, kdy již Aa napsána být nemohla, je svá zána s důležitou změnou ve stratifikaci českého knižního písma, ke které došlo v posledním dvacetiletí XIV. století, kdy jednoduchá gotická mi nuskule (gothica textualis) byla z českých rukopisů vytlačena nově

vzniklou bastardou. P. Spunar, jenž se české bastardě věnoval zevrubně dosud vlastně je

diný, položil její vznik nejprve do 90. let s konstatováním, že vznikla z českých kořenů a potřeb, čímž opravil dosud rozšířený názor o jejích kořenech francouzských.13 Ve své druhé studii14 dobu jejího vzniku po sunul až do let osmdesátých s upřesněním, že se v Čechách objevila po roce 1380 po dlouhém vývoji v kancelářích českých panovníků jako výsledek symbiózy (polo) kurzívy oficiálních listin s knižní minuskulí.

Zavedení bastardy do všeobecné písařské praxe v době těsně po jejím vzniku však nebylo přímočaré a bylo by jistě nesprávné se domnívat, že v českých rukopisech nahradila gotickou minuskuli rázem, byť i jen proto, že česká rukopisná produkce již dávno nebyla ani obsahově, ani účelově jednolitá, což mělo kromě jiného vliv i na používání několika druhů písma,15 z nichž bastarda vystřídala jen jeden, ostatních se po jistou dobu užívalo dále.

12 V. К у a s, První český překlad bible. 13 P. S ρ u η a r, Geneze české bastardy a její vztah к českým prvotiskům, LF 78,

1955, 34—51. 14 Viz pozn. č. 11. 15 Gothlca textualis, gothica textualis formata, kurzíva textualis a kurzíva běžná —

viz pozn. 6. 11.

60




Prvním dochovaným, přesněji datovaným českým rukopisem, napsaným bastardou, je papírový kodex z roku 1383, obsahující skladbu Ráj duše16

(obr. příl. č. 9). Jeho písmo je ještě poznamenáno hybridními rysy, zvláště ve formách dlouhých písmen, nezřídka psaných bez příslušných

smyček, které jsou pro bastardu tak typické. Další české rukopisy, na

psané bastardou, a to již bastardou čistých forem a přitom spolehlivě datované, pocházejí až z 90. let. Jde zejména o český Pasionál z roku 139517 a o Štítného Sborník vyšehradský z roku 139618 (obr. příl. č. 10). První z nich na pergamenu, druhý na papíru. Skutečnost, že z osmdesá

tých let je znám jen jeden český kodex psaný celý bastardou,19 ale s hybridními prvky a na papíru, může nasvědčovat tomu, že bastarda v tomto desetiletí ještě stála v silném stínu gotické minuskule, neboť se zatím zcela neoprostila od smíšených forem, které ji v této fázi

zřejmě odkazovaly jen к použití v kodexech méně závažného obsahu, do nichž také nejdříve pronikal papír. V 80. letech byla tedy asi, ještě většina českých rukopisů psána nadále gotickou minuskulí, pergamenové rukopisy pak pravděpodobně všechny, a napsání Aa v tomto období není

nijak vyloučeno. Jiná situace však již byla v desetiletí následujícím, poté co se bastarda úplně vyrovnala se soudobými požadavky estetickými, kdy ke své základní přednosti, jíž byla rychlost písma, připojila jak formální stálost písmenných typů, tak i nezbytnou kaligrafii. Vskutku české ruko pisy 90. let ujišťují o tom, že bastarda pronikla a zvítězila i tam, kde ještě v osmdesátých letech byla zřejmě pozice gotické minuskule zdánlivě pevná, tj. i do neliturgických kodexů pergamenových. Napsání Aa v tomto desetiletí by bylo proto již téměř vyloučeno. Gotická minuskule se sice

vyvíjela dále, ale toliko ve své nejkaligrafičtější větvi (gothica textualis formata), používané v knihách liturgických a v kancionálech až do XVII. století.

Z českých rukopisů 70. a 80. let XIV. století má pak ke společným znakům minuskule Aa nejblíže minuskule dvou datovaných kodexů z druhé poloviny let sedmdesátých, Štítného Knížek šesterých z roku 137620 (obr. příl. č. 11) a českého Pasionálu z roku 137921 [obr. příl. č. 12). Každý z nich byl psán — kromě přípisků — jedním písařem. Přes všeobecnou podobnost písma písařů Aa zejména s písmem písaře Pasionálu z roku 1379 však znaků individuální totožnosti mezi žádným z nich není. O to zajímavěji vyznívá srovnání s písmem druhého nejstar šího Pasionálu, byť přesně nedatovaného, napsaného třemi písaři.22 O tomto Pasionálu soudí V. Kyas,23 že byl napsán zhruba ve stejné době jako Pasionál z roku 1379 a že jeho zhotovení mělo podobný průběh jako zhotovení Aa. Byl totiž rovněž současně zadán několika písařům a poslední — třetí — písař v něm měl obdobnou funkci dokončovatele

16 Universitní knihovna v Praze, sign. XVII A 19. Datum připsáno dodatečně latinsky a gotickou minuskulí.

17 UK Praha, XVII С 52. 18 UK Praha, XVII F 9. 19 Stranou jsou ponechány ty rukopisy, v nichž se český text psaný bastardou obje

vuje v podobě přípisků nebo dadatků, které mohly být připojeny kdykoliv později. 20 UK Praha, XVII A 6. 21 Knihovna Národního muzea, sign. III D 45. 22 Knihovna NM, sign. III D 44. První písař napsal strany 2—274, 491—629, druhý

275—436, 451—490 a třetí 437—450, 630—646. 23 V. К у as, К staročeskému Passionálu, Příspěvky к dějinám starší české literatury,

Praha 1958, 152.

61



JAN O. ELIÁŠ

nebo pořadatele práce jako písař Ε v Aa. Srovnání písma těchto dvou písařů nakonec ukazuje, že vskutku nejde jen o podobnost vnější a ná hodnou, nýbrž že jejich totožnost je možno považovat za prokazatelnou s tím, že mezi písařovou prací na Pasionálu a na Aa byl určitý časový interval, který vysvětluje některé drobné odlišnosti, jež se v písmu přece jen vyskytují. Písmo třetího písaře Pasionálu (obr. příl. č. 13) se od pro jevu písaře Ε bible (obr. příl. č. 7) liší v tom, že stínový tah rozštěpu dříků dlouhých písmen je u něho nasazován zleva a zprava doplňován vlasovým tahem, tedy opačně, dále tím, že písmeno g je značeno jak tvarem blízkým podobě kulatého s, tak tvarem tradičním, a že současně se vyskytuje znak kulatého s v pravém významu. Všechny ostatní cha

rakteristické znaky písma, včetně volnějšího postavení písmen ve slo vech, jsou totožné. Jak patrno, nejde o odlišnosti významné natolik, aby je nebylo možno vysvětlit vývojem písařského projevu jedné a téže osoby. Písař totiž zřejmě po dokončení Pasionálu v průběhu práce na ji ných, nám neznámých rukopisech, svoje písmo postupně zjednodušil do té míry, že když mu bylo zadáno dokončení Aa, psal již písmeno g výhradně tvarem kulatého s, a aby nedocházelo к záměně, vlastnímu

písmenu s vyhradil jen znak s dlouhého. V zmíněném mezidobí změnil písař i způsob štěpení dříků dlouhých písmen, což samo o sobě není nic zvláštního, neboť podobný jev není ani u jiných písařů zvlášť výjimečný.

Konstatování totožnosti třetího písaře nedatovaného Pasinonálu s pí sařem Ε bible spolu s tím, co lze usoudit z písma písaře F (písmo na značuje, že se tento písař zřejmě účastnil i na psaní kodexů liturgických, resp. kancionálů), nasvědčuje tomu, že Leskovecká bible byla napsána v duchovní instituci, jejíž skriptorium se zabývalo zhotovováním ruko pisných kodexů ve větším rozsahu a že к napsání bible se její písaři nesešli jen náhodně. Poznatkem totožnosti třetího písaře nedatovaného Pasionálu s písařem Ε bible je také ještě jednou potvrzeno přibližné určení data vzniku bible, neboť, jak již víme, je vznik nedatovaného Pasionálu zhruba soudobý se vznikem Pasionálu z roku 1379.

O bibli Leskovecké se tedy nakonec s jistotou dá říci, že vznikla někdy v průběhu 70. nebo 80. let XIV. století a že doba jejího zhotovení se s určitou pravděpodobností dá omezit na léta blízká roku 1379, to jest snad na desetiletí přibližně ohraničené roky 1375 а 1385.24 Její význam mezi českými rukopisy XIV. století je nepopiratelně jedinečný. Lesko vecká bible jako nejstarší česká bible je hlavním důkazem o existenci a především úplnosti českého biblického překladu dávno před tím, než tohoto statku dosáhly mnohé národy ostatní. Je první zachovanou z řady českých rukopisných biblí, které později, v době nástupu husitského hnutí, sehrály jednu z nejdůležitějších rolí ideových. Je přímou před chůdkyní těch českých rukopisů, které kolem poloviny XV. století se staly předlohou pro pořízení nejstarší bible polské i těch, které o něco později umožnily v národním jazyku vytisknout biblický prvotisk. К vý znamu kulturnímu, přesahujícímu hranice českého prostředí, se však pojí i význam v oblasti ryze paleografické. Leskovecká bible je jedinou dochovanou českou biblí, napsanou gotickou minuskulí (všechny ostatní jsou psány bastardou) a zároveň představuje jediný český rukopis,

24 Nutno však podotknout, že toto užší zařazení je třeba brát s rezervou. Větší jistotě tu brání především malé množství příslušného srovnávacího materiálu — datovaných Českých rukopisů zmíněného období.

62




který — vzhledem к tomu, že při zachování kontinuity jak obsahové, tak časové, byl napsán tolika písaři jedním druhem písma — v takové šíři poskytuje svědectví o vývojových rysech gotické minuskule českých rukopisů z 70. a 80. let XIV. století, to jest z doby, kdy v neliturgických kodexech stála gotická minuskule již na konci svého vývoje, těsně před svým nahrazením mladší bastardou, která lépe odpovídala změněným požadavkům doby.

Tab. 1. Písař A, bible Leskovecká, f. 5, sl. 1.

Tab. 2. Písař A, bible Leskovecká, f. 608, sl. 2.

Tab. 3. Písař B, bible Leskovecká, f. 578, sl. 1.

Tab. 4. Písař B', bible Leskovecká, f. 387, sl. 1.

Tab. 5. Písař C, bible Leskovecká, f. 303, sl. 1.

Tab. 6. Písař D, bible Leskovecká, f. 551, sl. 1.

Tab. 7. Písař E, bible Leskovecká, f. 617, sl. 2.

Tab. 8. Písař F, bible Leskovecká, f. 620, sl. 2.

Tab. 9. Štítný, Ráj duše, 1383, f. 107 a.

Tab. 10. Štítný, Sborník vyšehradský, 1396, f. 109a, sl. 1.

Tab. 11. Štítný, Knížky šesterý, 1376, f. 107 a, sl. 2.

Tab. 12. Český Pasionál, 1379, f. 6 a, sl. 2.

Tab. 13. Český pasionál, nedatovaný, třetí písař, str. 439.

Die Schreiber der Leskovecer Bibel RÉSUMÉ und die gotisehe Minuskel der 2. Hálfte des 14. Jhdts.

JAN O. ELIÁŠ

Die Leskovecer Bibel (bible Leskoveckä), während des ersten Weltkrieges vernichtet, ist heute nur teilweise in der Form von Fotokopien bewahrt. Neuzeitige Forscher, der erste war Josef Dobrovsk?, durchforschten die Bibel am Ende des 18. Jahrhunderts. Nach dieser längeren Pause bekam die Bibel die verdiente Aufmerksamkeit im 20. Jahr hundert, als J. Vrastil sich ihr zum erstenmal widmete. Vor allem aber ist es das Verdienst von V. Kyas, der sich nach längeren philologischen Forschungen um ihre kunsthistorische Auswertung verdient machte, indem er die neue paleographische Analyse eingesetzt hat.

In der Frage nach dem Alter der Bibel gab es lange keine einheitlige Meinung. J. Dobrovsk^ legte ihre Entstehung zwischen 1390—1410, J. Vrastil in die 80. Jahre, V. Kyas in das Jahr 1390 und spätsr in das Jahr 1370. Die durchgeführte paleo graphische Analyse reiht den Kodex in die 70. bis 80. Jahre ein, genauer wahrschein lich in die Jahre 1375—1385.

Die Bibel schrieben insgesamt 7 Schreiber. Von ihnen schrieben die ersten sechs (Α—E) in der gotischen einfachen Minuskel (Gothica textualis), wogegen in der siebten Schrift die kaligraphischen Einflüsse zum Ausdruck kamen (Gothica textualis formata). Sie wurden am meisten in den liturgischen Handschriften gefunden. Die hauptsächlichen Züge der Bibelschreiber sind zwischen den tschechisch datieren Hand schriften des 14. Jahrhunderts am nächsten der Minuskel des datierten tschechischen Passionais aus dem Jahre 1379, weniger schon der Minuskel der „Knizky sestery" von

Stitnj? aus dem Jahre 1376. Wesentlich ist es auch, daß ein aus den Schreibern der Bibel [E) mit dem dritten Schreiber des tschechischen, zwar nicht datierten Passional, aber mit dem Passional aus dem Jahre 1379 im großen gleichzeitig identisch ist. Das

zeigt die Existenz des entwickelten Schriftzentrums, das sich mit der Produktion der tschechischen Handschriften im größeren Umfang befaßte.

Zur Bedeutung, die unser Kodex in der kulturellen Sphäre einnimmt, gehört auch das paleographischen Gebiet, denn die Leskovecer Bibel ist nicht nur die einzige be wahrte tschechische Bibel aus dem 14. Jahrhundert. Ihre Herstellung erforderte viele Schreiber, die grundsätzlich mit gleichem Typ schrieben. Die Bibel ist zugleich eine anschauliche Belehrung vom Stand der gotischen Minuskel aus der Zeit, als diese Schrift in den tschechischen, nichtliturgischen Handschriften durch die neu entstehende Bastarde ersetzt wurde.

63



J. O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké

|.W?M '

tt-fvrtatr httl oapranXITTA' WSItlT

j-Xiar <rai^rtTt# nrfr rtounmr t*m Wr yfljrtr rpefiftftn cftf

vniTa »T<r<-n iiticnumintrnrti ntrtnt

envo#rc ptu mtw rtn no pof

lo rurnit no fp jfcmtirtfchtu rncr

^•aiirrtmj sVrnrJirtKnra ttr-inf >»»ti t- tvn reft cfivrttt (hm"f

"» "< <<r litwrmtd flu®* nWrerr tur

prii wr i JMri tufpoCfB ntfh rsaiT

.? .la-tf (rfmtiiW urthwinii t- w to u lponncOJ fitvw jiûDin ,w*+ V

6<«» u-firon fmtonmnm mrftw* ftu»i bcpdCMitd *» W5»<? m arntm

nrrrf*- mtitw fir mKJ m-e: n uti-1 «r

«l c „tf Cun (dint wiiwr mon

'nv ofefbat rotrjnet u-ffivt* wuxortvr fivrrtR- u»»:rc .iwrmtr ntrtithrmrcnr

nmcrnrr utpaihrnnc jtc rrtRnu uu ■"

m ti arnva mtimrm ncnota c ~j SJi ^rtmtnri-firc unennoftr tmob «lf

wrrTH'f tcrto vjjtin: ttnttm jut f.nrftn*

tCttmim muozr jm- tnntmav fltmw

amai wfiunr :irarnm»jar ?t?io be ?»*

iir itSwflrnmiti Vtncm effifttntn

uiTf nm it# limua irChiiOfjufrmhi'm

wfttdnmu (taorctnr ftrtraoftr ^nwi woo ttft i'w ocsntftnf imlofh CBtmm

Cxttn mam- MUtrCtttTft fpf.tmv

<f; WRKit'i Slouwii mifh oSj.uvuo i

pifin.j (ifftuOttoOfrti frmnobitm fur U»i

^01 wOuptw hotr «i» ?»- iff

i

&>

H

gdttrtne wt&xz •jCtii-ki.'c rorarifbor

tier

acomuo iw«ii naS 4U» etefcdjjrt-pom fired irtnnxwtbtv W Hr fflrnr ;ip tear v«rntt« poo boa«-T«»iifo pifb.-trcu- akvpn

fauxoamtubo prrxc r&ror tuiuMMC; tub «jt fite & borne mnn Uaoem r BttBuapmK naunwgcadtemte hr^muu^wnmam-MimctiagBB ttmu tiafltm hntur: him tmna bam^ temcfrcfrtrmu ccfl-^Trtwwtmn nr fsrtti w»ttr nefcastr gtcrntfltortJrtf tVl?rpnt(U« inmML4la»tmrmJage bbtnv&o r;»«j >jrO ate BaTrtrJiJUJtm-Ku: i uÛntff ticpoeaMlT

mu; ;cnr uoilradttCjn,rrtwf ncpof uîci>wirtupc:.oa/rwtc(r fU>ci»Wi: nvcfto Jjtrrt totit gnic pRrfrasittrc awmtlactc jeft 7m\xtcaih4attff u nicnx\i r a tpcijo b wirdio v&o amfic imotrmjrcfabfflrcao jidfoueatir J

pto»; rutyiamtri xtkxu gefi- nrtotna fire 3tco \vnoi«an«< icgcfrtioOrna tuttn 0« wtettoawrflfbottrwcWe

(ttgcfl-naai^htft nchfrnrmnrc 1j 4tea ixn fu- pnrblur ^•pttttosodUMW.K ^tutTrcntucf 9 oodkmrm (k witaarcw* fewrifff tr win In'rfwrti wcDrx pccirtfjGSj h nwKriiftcA iitr \m^pmhpp rjet»<f rumr nnvdwUTKc* .Hi-nctinnjjftr-'i Itottcratfic vcfjcfpotttttf P'^rap«nfly| imvufavtic potrridjr ttntnur vv.'-a

mP^ it ticwocinctw mt»icc.nc vet W k .-mute Iicu'tuwm- rttrfkof titio trrcttnr mttr &r w®c>c nseW ^cflrftUtwigrn-ivciwxrB^VTXtt Tenant: ?rc nxm ^ttc ttttjw iicuw bsts.tr ,l«nt <fem tu^tctWK? aetu <jvc aqicftinir. iicbc fetwh <joPr wtx? par* w« ^rtu: #C\ jfCtu l»fir<ffrr*Ao (!■

Písař A, bible Leskovecká: a) příl. 1, f. 5, sl. 1; b) příl. 2, f. 608, sl. 2



J. O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké II

invim fir rvrtw-iwrnn: fornii ataiirt

wpwioaur anwb fltftOrtJo Ota ouoao0tn owttnl'ftpf nnov f> c

iDOtr ftftuuwrcffltnu CMDttmimrtr mm Mib nnfftn twjjtctr itymffum u> iixio jjictt 00 prartMwmu potonr .*

i>r<ninutc ttcmorme ttrgrnmcut (jfu nprorflvm prnuturfiCWrttu Win law

rtnic uont .lu'i-inrr luii itunlo iwfr frtr .tnfpmffnitt tv.io ttuttOucr tmitl! n tuumur .vim ptuilt ttrrvfic nfl6

iJrioc.T rivirtfiio imcftaoivcmnu*'

nmin* iuuVui- tnnnr.Tt :e(icpnU)U:r t iiunauhncno.Tc fimuu turttn itfo frnuK Vnu trccciepvc uuCC tuonfUCrn uc;U tonm nuntu- tHCOft n)WC WHOM nn tucfifl atuicuctOMvOA-ftCtld ov iv

tmic.muVamyc rtnn Cicmm'f»rt«0' wrv: jfn ucivcomcftan omtmouvfe Overt u'ativ nt|icipcir potaui rtiit'i'iict icnnrgvc trmtfVtonu ii'(U out ten »c;u tv.ini-jlutaplNimMim ucun-.Vino uc it: tuticuc tumfCiT poo nrcuc aiptt-ia-l'totvrflvflVunr fit' (TV-iHmD iviimt tiros tmumrOA iV-tp tltllii tlt-Ort (irOll H"OI1 UTOHtie0Cftpaf

ins- tivmnuo lie fjtft onm rtfeomftfar

fiflCQi^'itl:»a-1>o(4jo mncm:arti incfotucflt'u twinpooottnr ivcgnuc nw nvceicflytu-itnwti (Vtntiirt

ntfouKUtt tuinnou»\»|irtotmrcfncUc •IftOt'on tinuu arti moir ftityfla' tuiotw m nmoa'am piatwfllctni uioc titprar tele rtniTru^nnufuatom" dnHTnfcfte uttnu innoteu'cfchtr rcgfltourtioiw ii'imijiacBflin* lUCiueftitrftt .tiwflH

gmnin flaptaw jjtii nmcticficrtr■ U'ni: ! ■actitt ncvcfllfic tvatifll (Hxutm nuc

at ps:iaimififfi fie tuoic ottt Ijorputn* lie u,«nc iwiue-cjrti.ro cAmflU jrnteo l.nUHiihi'nmiomni iltofffl rjieu'il< tndUff nn fiticotrrt rruttffrt !iui!.i

a) Příl. 3. Písař В, ЫЫе Leskovecká, f. 578, sl. 1;

noa audio iitD liofyoDr ri raltm! <mfr nun riujfu ufijtrououu fijuflr I km ?r

t?|nnif4imuD pflnwmwno I

^ uioaunooyitifDKUJuofi4D tluDatOffcfl-rtrtmcftotau

tctftficrtuotiDfflyliDiiuiiHi iicuw iioa joiiiUjai^-inflWOuom juh

umn',U)iU)uuaiuifii»y u»ftu»dm>t tlilO UrtlD dlUiO UlftltUl UlflrtU Uliff

iidnicftflJr uduMtliiurti ljl«mvidi nr uontuiftfliurttURrtfl uimuflotMicno uiitr iirmtcfli ituamr pcuo ajjamit fit u fir yrflau luwirirdkirt/frtfioa lU/naij lufftUKtriwrnrntHnt ?nn

pni^wrjrit'OWTi-UiirrcfiiJon arte air ri; CD raft nrrran srff uiaa gvdi iMfo y itajMiii/upiilrtttTflumiT tuo i\umv Mfucum' uuouu outfit pr no lutriciuWuiifftTriMi fmcnucc

uiuoauiiuiiuoi(tt>*uucriaiuati tmto h; foftgor co wiauiiacctD i?airr<#>njpitKrflft-Utid| fMjon t/iuixrnnifr.Jiirtnefhttwcita iwtd wi-rth'cowu&nu tuoumt ffwuo^ lurucmt 1U;0U'|J«H»I-/I£I)UJ0C!(U?

*

niiferr pufti uutjuu «ut)0rtriioioiiO una raiHwiifwr jiiflO rdnioff ujflc UfaA pOftlUOte pOOICTUMROffV aui ma inmuttotmcnrt $uut»" tc wiiiw pucouiicm' turn urtjoUrtioDr mofrt tut mm* uiOdUO^fUfiDsaOut ibU~ic •iniat gaw Hiuoottufitiraccinti u>o

WiircitnoOdituo<uCM(J3naa|j^V fount fcmu* riro |DKwiauiit»tfDup tîiur uiioiivnogeOBoQwuaiar nuoau jntrtdu»tui«nfluuii maou

ctnicr falcate fliaitu/iftn/i roan fjoQoflruclmpaiioiUff

k_' w tuo mm) xfluu}- juoftr Mtmrx bacmtQiJuHjufr t«*o I poifc jw «9«ui *ma ktmotcu >ptônnoi«TFtt»ioutait)ac

wis*lit- -

b) Příl. 4. Písař B', bible Leskovecká, f. 387, sl. 1



J. O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké III

itrttahmftifltm LttlffUltOll wintuotp

procMOBWte ftc uuottii to

Iiwxru wa&tcmOrto uof worn «*Wpi tnomtbmi fctfcroffl icmv i sooMtiar^^BHflCrP^wln tori* Z wuOW n«ra apcovtni font

WouobW«3ftoprnem®rtrrt{»Jpci »a w&wfa miDttcm /L pimartc

{mm tamtam Tncnxwc tnna naff cwa.TBOnrtrtt dw t»mt n»fTVe :

.*Ctttic otioit .-piaurtrrc mufttvnc V

WlaoM y«ott naOwUUhttt uuoh fe or ruflotw toxwr ftwv I \ mxraua isOfc* fcwnw flmohcm iiumhumo nmntieuoixncdwc ftit,rrmffr*T niiwswnwrtteir^fun

Wtf

tun botyoom a dnvtUm wiwinwncttrcuuotirt jnu&tw tuwttiomc (fhnttct*

rtmoflgi gc roctffctem wfU? :fmw mion fton boN pomocur i mjfflrt \ft#U ocUUô U uott xv

amicth M ponwn buute Wu» ptvWUfcf rtio toUtc imth (to u«t <k rftffli ftc wfltono O »«• *m

mi-* orwii ftc rmjiutrii ftc frav ftc l4V«C pojwdl fl»C'. > m ln»o

tcflr loCwttwrndru iitWcm rftrrrtT toi* nuftw J'aNv fiirr fl«ftch <nw? ittir twdvcii nmncth-c tiofpoGuytttn o«h- wmcfrtrooim tuuicbo uuoti .-rtio •"1 d'f Btttiifta rri^Viiftiir uuo.*c miioiiort a*e inortrrtco dmnim noc

t»| ^tvuctTmcncoi'Cifon'Jvn'rfi \ aw «H-tU(Hc ;cm<Vc wimcoiuo

•*r rtiu gn\ pntpmc owl «umrfic "lk1|0 'whiIhj .1 tvcfl'ctor lie (ktri ;KD vtV

;"of«0rnxKtioi'poontcl >UW "*r d,3t*»*iii»CTtni piifiw till

a) Příl. 5. Písař С, bible Leskovecká, í. 303, sl. 1;

ito VtltUKDftlDlC ncbc&c alowtcim, arm ditififc pontt gtmttp-?'

»'«h\ wtoOrtrcK'Uton pome (jirnrtj ])oact pottowi (ic <nccru prncom*m jitu: Uictfr oitrxti critic t crCioOtv \\\> jWn; nrvmtcgKrtc fcrninipuuvtv Uaiti fltViKltf ptiu protwtv v:cnu or UoVftut vwitrcto no* gimcpctYc \'oOif mttwntvty- tTchOt Web tru iu

irtoftn ptoficflc txcUo Kim-Pouotmer un fliMTcoUo tunsmetr couic ,£cl\Oi wnuroa® fit pan nrtoftptm lOMjjarcc"

jnnpuuftv tftiio iiouui iTcratt ouptuufr ptiU u'u TOtoOiU'- wviko iuwjkc tjicoiio no :fandi panotff gcut jrtnu rnctVc e ouucti (to pane: a item ̂ uo oaunc ift get rdm \tnut c;oo oux:cu apao jiraconrm pduartiac cm vnoticiVc ftr ito rM (iohowicv iui mcffcftUo art •jjifltrm lobie on mho ucioov wuv

tv.uc iVcou)v:c tjrbowtfUiK-paur a; up uoipuwi oiuitu do vmftuR $\ uc pft«otT»OC tjctlhj tic cncgicttc fnui

rrcittt uc u>cUm ̂prciflcOflciwpnt unchu fiMinu pmuuvnYccko cioftc mate (h\lo- «JcUOt axho ponjouup i

{>•111 JtllO wear tmuuetr pauoiBc wcffMn oiuU gtcui tcuic ooyuuftH :c gti irntc \nxifa piof: tie ucfuulo

unil miououu pauoUVriUK) v\\ tficm

flc tidorobun nnUmurtl tFaU ttchmt t»«UD fic (jrtio pdit mOd jer batcm

powrtn ov unuumturuuleuo oiu Im tT<ux: o«t: men4 iirtrtlH ticmv

uirtiuac: ucooymuftvtt (Jiccnt vrtUo

oniln tbemu Uttttni :(tOCV luaflich vir

ftnlo 6c tjttf mn; couomi tjt rut wo r«'ica ujvfltfc .'tjiiUicc

vjJKiguc fflUtaôo n'rowQ'

uh .arovodiuiu Vtfiou awpm www

.-luiupt vv:oum» tjte txi) t»"

b) Příl. 6. Písař D, bible Leskovecká, f. 551, sl. 1



J. O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké IV

ff mifiidjo • motive taksmmnc ftr jtrgrruo-tfta bijolru nctab indxmi qo woWv fittw ofi(ct>c imflvtv • ifi*o &mt» oixcbcalcaaflcnunfm'codbotifl siefr Stn? ttftfecfr pWpQtii' uatmpl flulrv no nxrt«>?atOn« iiqngicnjnlcoudicmnC 1)0 pifeifl jfibwjicnfr dudi xvvoviiiic <ttv to JCfliWl (tttrtv ptGivCtn pOflnontw tifl uflhiractu'inJfl sicfr wdiTOfllcm^JC ticnioliH' fi'nowc tvrflttd MrihKtv waa bipgtcv motwflow-pnodnwilii otrtr ncsic^rtio srfto ficiutprrt:0 m tcWn ftmUfl Oudm iirtwtc \octimolc nc&o flwbn .trflocrtt'f ludjumlcfficft- winn wnctc fliuDfl prmuctiluoftr lvdnofllc ric U0 ttscfrOilo fiwc

doiotci'thuiu'cpioprjooiUonm dnoa

hi-flcbo SttfHv ic ttsWto tfnmc dt iuflh( ficfr- wdi'iu uncrr fpscrto drib one rtno wdnunic sett -ifyrotm'SuiASur tttfw nflOWJi^twdi-k wic n'poniDmMiicfl nrrnto itioi'ricG'lJfl£)i-c(rrpo{uThr rm fa<oi> obU'cev-flbi' uctltC&ftU* frnoiuc 17

nlltcl nufwXH' ittfrf.'O oWt'CCVsJtCo

luiprfl.'dnififO'fllf .'rtlfrflJCiU'jjfii Hmflo

use -old) rtnDOnCtTiirfilo CiitC'?J!k"po lnvti c wentrtu' amxuo.'nôiw aftnio

'•*!. i-cOtwrco • ncOo wgcmmfto '•V.4 u^vCDjJfft-'ll'CtOOuCdiuVtiO Oucfcs

du*tu tnovvif(Tifpol<n,n,cpplP:ni0i5ffl" tinairii f.x)cv **Uc Wl' He oonm c Wx>t; u oo

uttouuirpotoTtvcntmoU outt;scfl"rtl<

ta «rfti>wfc bocv tii &q- cobixmolctiflwic^ 5*e«nii»flrc*nfotnvv,mmii oOUtxsr

dnwrtHWW uw&un'C- tutu cot it: liutou

jfnnrtfoflv wfitnerioft ui

t'occooiuljooudifliucfrm j' mini"

U'ritiC-<"fiV*titvctHiik'trtH;o h-j'Ollnsi ,

tieCmC iiCdi06»'Cir *vdn {tv ? • itm*11

ptoto; tfumsirr puuHii

.ii»IO<iini(hvif itr.irrtiu

a) Prii. 7. Plsar Ε, bible Leskovecká, f. 617, sl. 2;

ftm otciuiYi 1ftnifn ywtttifl* >: lie vr (ipCitoli tfilf In iilwtn tltiaif? wom» tlcuOvMl'rl \nx ;iflir5if ilr mmtncUi funrtlom \nvro: nan mv lir: fhiiu griio pt minctntsi ur iflt-ofhii»tpmn*foitto(h (jiiltrrod fronaciut Imcrpoofc guit toittop ppta Kht nl* t ucfcotinmnd nidi Dunfmiionirttfujiiiflf m w unnu oitfio tine y frtnmctt- rtlnth\\* fie taketuntt>perlnwtlil vfonc;in trihiwrtt-iianliiu'nnflpojjcoicf boaaatctfltottwetniiDrom unti \wUc tohoto ncifl-urijo 11:110:11 fit dnwia poOlcnciiv o vnftcniKcc Unon cîtwirtrud'omov npntut innOi(r«f&0mrrtinitttv-i!CUO npttCiUfiWBto uncbom poaomvo tin Rco rxcitnf dr. 8 to oatf-dn Or Vrcctiftiou'fln\w Hro n\ Wu ;&• to* pooIcticfnfcticniofntrH: wwuidtoinimtirtnofîrlniium flume-ttfn tin: Kto finis: m;cmz wofhnftt'ftmnn v wv nvccnrcc to i* vit vftonctm ai v va (Vcrntc also iimnoiw fit m'(btm geft hiftoirc &fii inoifltotnflncmnoivt :Hi unf crtn untnIt u«nimolKm - u-r.aUi itirti nfljlhj- timwrtrtiymciiffirvc wfmrtcrfi onfto-oo zudiwio pier Wt ttmionar (jcotnannflnvip ml firm- ftahaf fanmctiitiuiw ardmm (on Mmaioiwm-tnttaat thnrnprtl woncittutton luiimoo MiitionftrvfanW tinacfhtfirli a anrto luitci'ccp cca 1 fhm-t: mwoir uutcbnpcnintlhwpntcoioriT iwtcOcttf^ctifttwyêtyPiimif nmn uh»c "f.*per::cn(l\v» U'rnicf trrti mi '»Cf-*CHfhnt!nnii(Tfti !WtfiKMi*ir:ciiinintiflwioi:i time lH-qn"V-

' !!"cvuw Ui 1!n?i■

b) Príl. 8. Písař F, bible Leskovecká, f. 620, sl. 2



J. O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké v

^Xn> pioco wr tstftitnvci) ticGfffcv ivusfuw (Lidlw sftm-a: >\0v tflnvwi zyobtjyctpc wy(*ii< 4*\t©fiv atk .Un' *tu\ nwf^rt wcc;v } wvCv ftnmmw tw ojv £o*c mocnti' %>u(J\k 1114 v^nvttM nyVc'ny tivet> &H<iAro pip© -*ct jvft- -ttmvcij luifafUyiv* £mv vtyfb&v ■yjiXtc

<i(n> imwt* fhtvCmu* p?(wvua rniii ,u>p m*ftu mcttp -ufav itwfv Gucfv wwctty *vnvflV£*nv iv^Ginu^'Tlw |itx»t9 fuwp iucW butflw t^cfh! abv^mvaa xvcfclc \-oifofuc AwG ftorfjAtitfctyc nU* <\Ci moijfo

pod(c rmuwftu'yc fltiuc&nv mydj wfltfcw m ttn "Vtyefcttyn twa oGiv«fc(vfv fu OufV ims ?lto ptoto -vsr ft dFft wdmy p(up xocfclv vBo

^'Uv -4$*e5tnc Aijy^tuvcirt fwânyc us 11>(& oiju &\£<\&y nxofytix i-^cqrVtUc mnvc puwtyu^vctv An* fcu$i i*t© mye oawav otmy u*tv G^pc ?fcto pitm> ̂ct tfcft vriyrfj' tus&fiw wc finv» fVfm'TTaf fli tvftiifjuy piH»f<p tftifhctjodyrv

û>pivcm jxflD/ku* ftuqita pqv>c tt^pmiytWW fycjvft ^Mw xvcfcCo futffci \)}\)kc$iu> exflr nwbuMtv boû^kU wjvnvrfy yit»(t

"37U* -fc (tii^nvc pv^ydja&v dwiffy ** tofebrndp- t*fcrj to jv^l *aauc*yc 6oc<j<mvtf flu vlwn 6<^ctu jrcfy>$ tvlv iuv&i ituj cmuofh' <jv$u

Timet) ^f?vmrU) fcw-fyc fplyUcc^c]^ Wtiiuyc my(j> "I tw#t y% a frtifn iliw vUlffflH

/puuw fcotmui ofifleflmo inwutvn 11 in fOmrn jvftuio mo flntri mo iuvttfiUd Of Jof,wo Oafi^

Příl. 9. Štítný, Ráj duše, 1383, f. 107a



J: O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké VI

HwWw

><g&4fc mcc*pfepc

\0

fofipetp

~ 1!^

«ftAfocti

^!«e |tt<Sb #nc6b

>e 4»oprffl^ fl MMCCp«e

mc w^Kftmnc

a) Příl. 10. Štítný, Sborník vyšehradský, 1396, f. 109a, sl. 1;

ct|utuo udbyiua dju tno yiobit {*ytyc-C&urty lyftufr Scfir ;apytyc tsudjoujuyc-k&y; c;la \uycfeofeuuc tcto^cpia|otuafty t

talrfcSy ;apyc câbaauu bufcc ctyufato trpyrty 4m>b^ Icqofl |iioty umdô RScfltytdjiituycSvc uqiv by taôffmycl 6&uyctnu "JDik a

tofltolc bycqu(yc ;mrty Oudjau Guatyw a;3ym bycfleto raiafhio

sdtestbyaqu^yfcfeatflybytt'j aljy ticfefi^fi!y;cy tu(his mflsi t

^ttrtsuydq-Xyut; qyuaufcto^&y £ttak;apytt»ytby ttjjtofenktca; by Ijol^towyefe pttfef&o pmtymcu (huyto5^\o;fefl!y -ftt;by yptsqy fetcm raflfyt ucfty $u»tyuj 611c t

myffy fetty;by ^tmuabyl {it^y ■ojftyui acfto By GuiJJ dynaau te

(jracfc fotJlc fiyycta tafyo&nfl byte ■yefeo fcdy by to tuofyl ttcfty tyjf $o&arftmycauo8tmu ucuycfe uty fly ftffl praxuctu p^yui&tfu

fcttyauubyl lyby ttatamfcoiuftu

puy ratouialby (yc £iua ptaqy purtytu G»c myfly -anycJkuuu by $»flV tn ̂iraqc 4»wc (niycta byta ?abua cstiuvtdio t»ti(ft;yc

\u(h^cu(»ftty tny tc;\rq(huo a tycurto c;yiicur;c {miyo\\>a&; auflctafe mylu£tb>l|a ;cy sjy i cfyutua pamtvpycty ûstynum

bj Příl. 11. Štítný, Knížky šesterý, 1376, f. 107a, sl. 2



J. O. Eliáš: Písaři bible Leskovecké VII

iit&mtfQmw-Mpatxim ttt wtttVwo {mtcOgtcitifllrtnf wm ouicwut gtiro nUmn & atintuattuow fi>n tt>';o one natftnwCtv ictuvnyc pome ueraotompra lilafar. twrtatr wi-our (k fuip (in wt ulil auVfl Wttu tuuvfcfooS (luiicne \)\A6 twm|ia£j rtutj f?ic nine tum*u ftwemtiia*" tiauewvcttr pwtptliv itiae mi wakWtvdr to xytpc vfom eweft gietio (K tiabilp- unpui <jcijo uwCKCinlpau vwHWtDOiflt tmva-Bwfia uieoa UpcOti jjMuiaicmCfc tttu twc«u-4jjotiwtO|i«|i d»fu6«r tftfjo fjumucfirflWht uiiy <jctjo tveto lUttitorttyto tntr «i* |«oto ati am* vt>c wo&lp!»aur jjiaVtd. ale wtdr wain! lututirm vrofem tH* &u brctoi gTuuaietufl?etmi

tut u'cit^c trtnufH' wfi^vtw Of ti4iolcpa]'Ip anrpoMb' pctvetb ttxxmyCiBVCtp letccii 4rniqju%l Uotyodmnwe Qtctymttwn wrue grmt*a Unn auieWTe rho um&aw (Tmto Qborwip*Qtom Gcntt^

a) Příl. 12. Český Pasionál, 1379, f. 6a, sl. 2;

jteaftK fetettoytttu wvtu uurilttrakic

tutstmu xmsmv

y&bttv ̂ tostimirdi oitip cûiflW poOtf ucfaiH br

^fenttlMlwaîJKa dbtumlu ohc;

in'iittiM « mimfiln-iBiit' «» a aii8, ■»• - ̂ - - -°- ■» ejq ov WHl uoichfv® voi, toflp ttqp(hyil ibtttijpy jy toytibtet tumrnito figyc ucna^sfen'ofeeanual

'fhcCUtumofti aLct

rodCk&tatu^txb: i^cfftobic fhn; *gwz t*fc vta^r flaunnc i*teao (cm mfiym jfyry

Blul* fiidp fto lULitvt tvdn «ty tsk ttyfett o&Sacb viatuoc tummuf Gut inoqr tuHHio fiwtti (%emi |loUk un? tickfiai fertu crttcru tacto ttccudb femvaudWHta crpucrn

<lAete. fi: faribootl 6«rt t itttixdbu ndbetrvuvccnv ivtvat ̂wnMaeti? trfc

b] Príl. 13. Český Pasionál, nedatovaný, třetí písař, str. 439, sl. 1



Date post:	20-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	trinhkiet
View:	226 times
Download:	3 times

Písaři bible Leskovecké a gotická minuskule druhé poloviny 14. století

Documents