POL401NovověkPád cařihraduobjevení AmerikaProces – vyvrcholil anglickou průmyslovou revolucí – nezvratná změna- ekonomická základna pro změny ve společnosti

- Novověká společnost končí 1.světovou válkou- Irák – zafixován na úrovni evropského středověku- tyto civilizace nemohou vstřebat západní vzory a systémy, které nemohou pochopit a

Renesance a reformace- země v mezích hranic tradičních římských území – v první fázi se projevuje ihned

vliv renesance (až později do ostatních zemí)- renesance – duchovní revoluce

o otevřela cestu k racionalizaci vedy- reformace – pokus o obnovu křesťanství- první hodnotový konflikt – Nemecká selská válka (1517 – 1526)

o dohoda umožnila šíření reformace – tj. protstantismu- první snahou zastavit reformaci – Tridentský koncil – pouze katolická církev má

právo vysvětlovat písmo- zároveň katolický církev se začala snažit působit na společnost všestranně – baroko

(kultura, vzdělávání – kde to nepomáhalo, tam se nasadila inkvizice)- s pádem Cařihradu se Itálie vrátila do rukou katolíků- reformace zostřuje konflikt mezi hodnotami

o v první fázi nejprve církevní elityo později i na feudální elity

z toho všecho krach systému- vyvrcholení – konflikt mezi Holandskem a Španělskem - konec 16. stol. a později třicetiletá válka- 30. letá válka- vyvrcholením konfliktů – anglická revoluce – Oliver Cromwell

Od racionalizmu k osvícenství- radikalizace společnosti urychlena hospodářským vývojem a racionalismem- nástup racionalismu je spojen s objevem kolonií – stimul rozvoje a šíření vědeckého

a technického rozvoje- rozvoj techniky – hodinářství, astronomie, matematiky atd…- postupně padá teze o zemi placce- duraz na exaktnost přístupu a požadavek matematických schopností- do popředí se dostává racionální vysvětlování jevů- člověk není nic jiného než komplikovanější stroj a komplikovaným mechanizmem je

i lidská společnost- mechanický determinismus – železná nevyhnutelnost, po akci následuje

nevyhnutelná reakce- koncepce přirozených práv a teze, že stát není od boha, ale je to produkt lidí

- pokud něco vytváříme, můžeme to také zrušit – stát se může zřídit i zrušit a tak i nahradit

- poč. 18. stol. – nejtolerantnější země (anglie, holandsko) – výskyt osvícenstvío vychází z fyziky a experimentuo představa, že rozum může odhalit pravidla skrytá za chaosem a může najít

přirozené zákonitosti náboženství a společnosti- osvícenství směrem inteligence- postupně se stalo politickou ideologií a postupně ovlivnilo francouzkou i americkou

revoluci- vjem, že násilí může být cestou za vykoupením – možnost změnit svět- po francouzské revoluci se objevují moderní ideologie

o liberalismuso socialismus

- anglická průmyslová revoluce (1750) poskytla materiální prostředí

Politické myšlení renesance a reformace

Renesance a její projevy- duchovní revoluce- původ v Itálii- ukázala se omezenost cechovního uspořádání a začaly prvky kapitalismu- návrat k antické tradici – snaha nebýt horší- rozvoj filosofie – pojetí ducha a krásy- rozvoj vědy a umění- předobrazem Řecko a Řím- většina postav měla talent na více věcí najednou – umění i věda zárověň- negativní hodnocení předcházejících staletí – tvrdá kritika středověkého církevního

absolutismu a scholastiky- ideál světského života – antické vzory- nové pojetí dějin a času – pro křesťanství platí linearita času – vede ke spasení- renesance – cyklické pojetí času – vše už zde jednou bylo, vše se opakuje- možnost využít předchozí zkušenost.. (Machiavelli – co dělat abychom byli úspěšní)- filozoficko-vědecké myšlení nahrazuje středověké – filozoficko-náboženské- něměli tak ale dobře zpracovanou logiku- kvalitativně nové pojetí člověka – inspirace opět antikou

o vznik představy, že člověk má potenci překonat barbarství a dosáhnout humanity

o má schopnost se zdokonalovato do jaký je záleží na něm samýmo kristus je chápán jako vzor dokonalosti (ne jako ten kdo trpěl za lidstvo a

musel)- staví na humanismu (kult člověka) – prosazování národního státu- samotné politické jevy už nejsou chápány jako instituce z boží vůle, ale jako produkt

lidské aktivity a lidských zájmů – věc, která se dá měnit (nenarušuje boží záměr)

Reformace a protestantismus- kde nebyly zbytky antické společnosti a kde se začaly zostřovat konflikty se začala

nabízet jiná alternativa – reformace- předchudci reformace – Wycleff v Anglii 14. stol. a Husiti 15. stol - Luther, Kalvin (Švýcarsko)- Anglická podoba kalvinismu - puritánci- Francouzský podoba – hugenoti- Proud už nebylo možné zastavit- reformace – očista, filozofie politiky, kritika existující společnosti – postupně se

stává programem (jakmile se do toho vloží masy, stává se extrémním)- útok na církev znamenal v podstatě útok na celý systém

znaky:- uznání trojjedinosti boha, ale odmítá celibát a očistec- hlavní rozdíl je pojetí prvotního hříchu

o podle katolíků první hřích destruoval více vůli nežli rozumo protestanti – hřích destruoval jak vůli tak i rozum – teze, že katolická církev

není schopna zajistit lidem spásu, protože žije v rozporu s evangelii – jediná cesta ke spáse je pomocí evangelií, které si bůh vyvolil přejímají

- protestanti – papežství je směs výmyslů samotného papeže a nevěřících- z počátku odmítli s katolicismem i vědu – k té došli později (skrze vlastní studium

evangelií jako studijních dokumentů – museli začít analyzovat co je správně a kde jsou rozpory v interpretaci

- nutnost protestantů studovat evangelia každý sám vedlo ke všeobecné vzdělanosti- odmítli nároky papeže na duchovní a politickou moc

- reformace požadovala demokratizaci církve – odmítá rozdělení na duchovní a laiky, hierarchie je dobrovolná

- odmítnutí desátek papeži – posílení prestiže a moci světských panovníků – vznik národních monarchií

Vznik proudů- program centralizace a posilování státní moci- druhá skupina je soustředěna na namodelování nového vztahu mezi církví a státem- třetí – křesťaství a humanismus- 4 – monarchomachové – snaha legitimizace odstranění špatného panovníka

Program centralizace a posilování státní moci- vznik nezávislých národních států- nejrozvinutější v zemích, které byly nejohroženější co se týče rozpadu státnosti

(Itálie)- stoupencem tohoto tábora – Nicolo Machiavelli

o městské jednotlivé státy – rozdrobenáo pravidelné konfliktyo zasahovaly i jiné země – kontrola papežstvío cesta z permanentních konfliktů – vytvoření uceleného státu

Nicolo Machiavelli15. stol.- diplomatem (min. zahr.)- napsal několik děl (vladař, dějiny florencie, úvahy o umění válečném…- psal pro medičejské v naději, že ho povolají zpět (to se nevyplnilo)- typem renesančního vědce- odmítá abstraktní úvahy a konstrukce o ideálních panovnících- empirický přístup – zakládá na zkušenosti- lidská přirozenost – v historii se střídají upadky a vzestupy států- přichází s novým konceptem historie – štěstěna – soubor postupně posobě jdoucích událostí – člověk může ovlivnit jestli bude úspěšný nebo ne (je to tak 50 na 50 – zbytek ovlivní bůh)- člověk se má učit z dějin a mít energii vůli a sílu – virtuo- úspěch má ten, kdo se přizpůsobuje okolnostem- předpoklady – dobré vojsko, zákony a stejně důležité jsou dobré vlastnosti vladaře- zdůrazňuje, že pokud má vladař být úspěšný, musí být flexibilní a pragmatický- panovník musí být jak lvem tak liškou- dělá z náboženství nástroj politiky – „kde chybí kázeň boží, musí říše upadat, nebo musí být nahrazena strachem z vladaře“- morálka je otázka účelu- zabývá se i otázkou motivů a zájmů- klíčové motivy – majetek a moc- když vladař naplní materiální očekávání lidí, odpustí mu i když při tom pouší 9/10 přikázání – účel světí prostředky- je ovšem otázka, jestli se dá napsat rovnítko mezi machiavellismus a machiavelliho odkaz

Jean Bodin- 1530 – 1596- vystudoval právo a další renesanční vzdělání (historie, filozovie, matematika,

astronomie)- delegátem třetího stavu ve Francii- hledání náboženské jistoty a snaha o společenskou integritu- v první fázi byl s kompromisními Hugenoty a později se přidal ke katolické lize, ve

které viděl jistotu- Šest knih o státu (1576) – rozpracovává zde teorii suverenity- inspiroval se Aristotelem (soustředil se na jiné stránky)

o snaha vytvoři ucelenou teorii státuo inspirací byla politika Aristotela

- používá komparativní metodu- nachází spojitost mezi geografickými faktory a podobou - korelaci mezi náboženským fanatismem a hosp. krizí- demografie, oceánografie, magie, astronomie – spojení prvků moderní vědy s prvky,

které dneska za vědu nepovažujeme- pod slovem suverenita chápe

o moc vydávat zákony v souladu se svou vlastní neomezenou vůlío moc disponovat právem zcela neomezeněo stanovovat právo podle vlastních představ zájmů a přánío možnost své vlastní právo kdykoliv porušito moc by měla být nedělitelná, společná, trvalá, stálá..

- nevyhnutelným atributem státu jsou tyto prvky suverenity- základem státu je rodina – stát se skládá z rodin, nikoliv z jedinců- jediným občanem je muž – hlava rodiny- funkcí státu je pečovat o společné zájmy rodin a jejich vlastnictví- státní forma je otázkou kdo vládne – svrchovanosti- vládní forma – monarchie může být jak vládou tyranskou, tak spravedlivou- stát by měl garantovat spravedlnost a mír- měl by napomáhat rozvoji obchodu a vést vítězné války- církev a náb. mají důležité místo ve společnosti- církev by neměla mít možnost vytvářet vlastní jurisdikci a měla by podléhat státnímu

právu- zdůrazňuje, že tolerance nemůže být nekonečná- panovník není vyvázán z hodnot náboženství – pokud jedná v rozporu mají poddaní

právo mu vypovědět poslušnost a mohou ho i zlikvidovat- příkladem ideálního státu je francouzská monarchie

o absolutní moc panovníka, která je zmírňovaná povinností respektovat náboženská pravidla (od boha)

Reformační doktríny- konflikt mezi městy/šlechtou a

Martin Luther- 1480 – 1546- viděl rozpor mezi tím co řím kázal a jak se choval- vstoupil do sporu s katolicou církví za což byl exkomunikován- jeho hodnoty odrážely potřeby měst a drobné šlechty – zde našel podporu- Tomáš Minser – stavěl se na stranu rolníků (za to byl i popraven)- 1526 v sasku povoleno Lutheránství- 1529 – katolíci chtějí revanš – na to reagují reformátoři a protestují – Protestanství- Šmalkalský spolek na ochranu nových hodnot- v roce 1555 – v německu uznána rovnost protestantů a katolíků a bylo povoleno i

kalvínské náboženství

Martin Luther- augustiniánský mnich a profesor teologie- dílo - O světské vrchnosti- augustin – člověk od svého prvnotního hříchu zkažen a od tohoto hříchu není možné

se odpoutat pomocí katolické církve, ale pouze osobním vztahem k bohu- člověk si musí uvědomi svou nicotnost a velikost v boha- vírou v boha a studiem písma má možnost se povznést- každý osobně nese zodpovědnost za to jak žije

- v zájmu ostatních přeložil bibli do němčiny- Gutenberg pak vynalezl knihtisk- dvojí království – boží a světské

o církev je pospolitost svědomí a lidí navzájem rovných a svobodnýcho církev se zříká světské moci a majetku a nevytváří se ani zvláštní vrstva kněžío funkci kněze mohl dělat každý, kdo byl vybrán věřícímio mění se i úloha státu – klíčovou funkcí je bránit lid před úpadkem do bahna

zla – panovník by měl tuto funkci zastávat pomocí tvrdých sankcí, lid nemá právo zpochybňovat konání panovníka (později to upravil a připustil odpor lidu)

o stát měl garantovat provozování církevního kultu, trestat škodlivá náboženství, v případě sporu mezi náboženstvími měl přicházet se stanovisky, která měla být závazná – ale nezasahovat do svobody svědomí

Jan Kalvín- 1509 – 1564- žil ve Švýcarsku a Francii- 2. nejvýznamější- byl diktátorem v Ženevě- Instituce křesťanského náboženství- charakteristickými hodnotami jeho konceptu jsou

o asketismus s měšťanskou činorodostío navazuje na myšlenku o dvou královstvícho hlavní důraz klade na zdůvodnění nové etiky a společenské disciplíny –

sakrální hodnoty- výrazně ovlivnil ekonomický vývoj v mnoha zemích (Anglie, Francie, Švýcarsko)- kalvinisté leží v základech společnosti zakládající USA- základní hodnoty

o predestinace – existuje boží plán spásy, který je člověku neznám (osud je předurčen bohem)

o spása je důležitý moment křesťana – vnějším znakem předurčenosti ke spáse je lidská schopnost kumulovat bohatství

o individuální bohatství je oslavou boha – nemůžeme si s ním dělat co chcemeo pracovní úsilí mělo být určeno pro tvorbu zisku – závazek pro vyvolenéo s bohatstvím může člověk nakládato pokud člověk měl majetek, jeho cností byla spořivost, šetrnost, střídmost,

odříkánío spořivost má přednost před utrácením a investování před spořenímo prioritou se stává podnikání a riziko v podnikání je chápáno jako neurčitost

spasení – jestliže patříme mezi vyvolené, budeme úspěšní a budeme spaseni- výsledkem bylo rychlé bohatnutí měšťanstva- otázka střídmosti se odrazila i v architektuře- dochází k redistribuci bohatství a moci- aristokracie je nahrazena meritokracií – vládou zasloužilých- volba je potvrzení předurčenosti

- založení rovnosti šancí bez ohledu na sociální původ- třetí stav bohatne a stává se nositelem společenského a náboženského pokroku- model nové církve

o komunita věrných nad kterou je zapotřebí vykonávat dozoro spočívá na republikánsko demokratických principecho obec si volí své zástupce (své kněží)o řídícím orgánem ženevského městského státu bylo „konsistorium“ –

dohlíželo na dodržování nového řádu- kalvin rozlišuje stát a církev

o stát zajištujě kázeň a disciplinu – tím zároveň zdokonaluje víru liduo stát reprezentuje nejvyšší božskou autorituo světská moc je božským instrumentem a proto vyžaduje bezvýhradnou

poslušnosto ani vláda tyranie nezbavuje poddané povinnosti poslouchato není možné zpochybňovat zvolené vládce

- kalvín nepřipouští systém demokracie – „lid bývá lehkovážný a bláznivý a je potřeba těch nejlepších a vyvolených aby nad lidem vykonávali dozor“

- za nedodržování zásad se i upalovalo

Erasmus Rotterdamský- zastupitel republikánů

o republika jediným způsobem jak efektivně vést zemi a zabránit hamižnosti panovníka

- pacifista – války jsou neopodstatněné a nesmyslné a nelze je zdůvodnit ani racionálně, ani z hlediska náboženství ani morálně

- připouští možnost pouze obranných válek a nesmí o nich rozhodovat panovník, ale i zástupci měst a celého státu – parlamenty postupně v mnoha zemích schavlují rozpočty na válku

- zástupcem náboženské tolerance a odmítal aby stát zasahoval do otázek víry a církve (liší se tím od Luthera)

Thomas Moore (1478 – 1535)- nakonec byl popraven- byl kancléřem Jindřicha Osmého- byl obviněn ze zrady a popraven, protože odmítal vznik Anglikánské církve- Utopie – jeho největší dílo (dalo význam tomuto slovu)

o první dílo tzv. komunistických utopiío charakterizuje tehdejší společnosto akumulace kapitálu v Anglii vede k politickému a ekonomickému utlačování

a ke všeobecnému zbídačenío utopie – vyprávění námořníka o ideální společnosti někde kam se dostal se

svojí lodío ve svém příběhu dokládá co je příčinou anglických problému a pokládá za

příčinu všech problému tzv. institut soukromého vlastnictví

o říká, že když bude lidem zajištěn dostatek potravy atd. nebudou nuceni násilí a utlačování

o v Utopii je pracovní povinnost, volba zaměstnání je svobodná, každý pracuje 6 hodin denně a zbytek dávají vzdělání a zábavě

o říká, že pokud by všichni pracovali 6 hodin denně stačilo by to na všeobecné uspokojení potřeb společnosti

o říká, že každý občan je povinen pracovat 2 roky v zemědělství a potom by mohl přejít do města – tím se zajistí dostatek potravin i ostatních produktů

o v jeho modelu jsou vybíráni demokraticky ti, kteří jsou schopni duševní práce a pokud jsou neúspěšní, vrací se zpět k práci fyzické

o základem pro model byly průměrné potřeby anglického dělníkao ideálem byl úplný komunismus, neexistují zbožně-peněžní vztahy, všeho je

dostatek v rámci „rozumné potřeby“o pokud by byli jedinci, kteří systém nerespektují, nejdříve by byli nuceni

podstoupit „vzdělávání“ a i kdyby to nepomohlo, budou nuceni k práci (jako otroci)

o rodová organizace – rodiny jsou základní jednotkou a v rodině se pokračuje ve výrobní specializaci

o stát reguluje rozdělování prac. síly, výchovu atd.o formálním zřízením je monarchie – v čele je vladař, který je volen

k doživotnímu výkonu funkceo model je svým způsobem zastupitelskou demokracií, kde existují volení

úředníci ve sněmu – podle Moora byl vytvořen celý namodelovaný hierarchický systém, kde jsou skloubeny prvky monarchie i demokracie

o všichni úředníci jsou voleni na jeden rok a vše důležité musí odsouhlasit zástupci rodin

o podobně jako Erasmus je stoupencem náboženské tolerance, duchovenstvo je voleno, nezná celibát, tolerance se netýká ateistů – kdo nemá boha nemá morálku a proto je potřeba proti takovým bojovat

o negativní stav k válkám a nikdy by člověk zbůhdarma neměl sahat ke zbrani – kromě válek obranných, ale uznává i války obchodní (koloniální války) – zdůvodnění je, pokud nějakou zemi kolonizují válkou vlastně té zemi přinášejí dobro

Politická učení monarchomachů (tyranobijců)- reakce na vytváření absolutismu- např. Hugenoti

Shrnutí4 proudy – Centralizace, Reformace, Křesťanští humanisté, Monarchomachové

Buržoazní revoluce- završující fáze přechodu středověku k novověku- toto období trvalo zhruba 300 let- od Holadnské revoluce na konci 15. stol až po poslední – Rusko v únoru 1917

- dvě skupinyo první – Holandsko, Anglie – pod protestantskými prapory a reformace

až později se racionálně vysvětlovalio druhou – Americký a Francouzská

již pod praporem osvícenstvío Dřetí – Německá, Rakouská, Ruská

pod vlajkami realismu a socialismu- všechny revoluce spojuje jedna představa, a to je možnost rozumné přestavby celého

společenského řádu – od 17. stol- základem této myšlenky je věda, která postupně začíná potlačovat náboženství a

stává se novým zdrojem ve víru za lepší budoucnost- smyslem vědy je vytvořit podmínky pro blahobyt, odstranění nedostatků, omylů a

nespravedlností- věda se stává ideologickou zbraní- stoupenci vědy byli přesvědčení, že obhajují lidskou přirozenost a chtěli vytvořit

přirozené podmínky pospolitého života, které by byly schopny naplnit zájmy člověka a jeho práva

- zástupci vědy měli negativní vztah k minulosti a současnosti, měli odpor k sociálním nerovnostem a měli za to, že člověk je sice nedokonalý, ale může se zdokonalovat

- vystupovali proti církvi a teologii, ale nebyli proti víře samotné- církev odmítali, protože zasahovala do záležitostí státu- svoboda od církve byla to samé, jako svoboda zkoumání zákonitostí přírody- bůh stvořil přírodu na základě určitých pravidel, která můžeme postihnout – tím

poznáváme samotného boha- poznání, je pouze otázkou vhodné metody a pokud nalezneme správnou metodu,

nalézáme správnou metodu k tomu dojít k blahu a všeobecnému prospěch lidstva- svět je chápán jako velmi složitý stroj a všechno vněm funguje na základě otáční

jakýchsi „otáčení ozubených koleček“ – všechno má tedy své příčiny a následky, zdůraznuje se „nutnost“ jevů

- deisté – bůh stvořil svět a více do vývoje světa nezasahujeo náboženstvá rozumu

- osvícenství - lze zkoumat společnost a je možné zjistit jak se vyvíjío základ analýzy ekonomických jevůo odlišnosti přírodních podmíneko zákonitosti lidského chování

je tedy možné změnit společnost k lepšímu na základě poznatků- na základě pokroků ve vzdělání a vědy

Nizozemí- historické předpoklady revoluce

o výhodná geografická polohao 13. stol – vznik mnoha měst s obchodem a manufakturouo vztahy s Franciío 15. stol – sňatkem se dostávají oblasti pod Habsburky – sjednocenío rozvoj kapitalismus, vývoj urychlován zlatem ze Španělských koloniío vedoucí slovo měla šlechta (Flandry, Brabansko)

o Holland, Zealand, Utrecht – vliv Anglie – vznik loďařství, hlavní vliv měla buržoazie

o na jihu katolící, sever – kalvinistéo 1572 – opětovné povstání – výledkem byla vláda Viléma Oranžského a ten

prohlásil Kalvinismus za státní náboženstvío 1579 – Utrechtská unie – 1581 spojené Nizozemské provincieo Buržoazie - usilovali o zachování partikulárních práv provincií X Mořic

Oranžský – centralismuso na pošátku 17. stol vytvoření Východoindické společnosti a koloniální

expanze – do poloviny 17. století je Holandsko nejrozvinutější zemí světao vzhledem k omezenému lidskému potenciálu tuto pozici nemohlo udržet a

bylo předstiženo Francií a Angliío první zemí, kde se prosadil kapitalismus a dominující ideologií se stal

Kalvinismus – hodnotově lépe odpovídal postavení buržoazie (levná církev, peníze se investují) plus Španělsko bylo katolické – bylo protipólem

o kalvinistická církev měla vliv jak mezi elitou, tak u mas, ale při sporu o centralizaci se postavila na stranu oranžistů

o kalvinismus se nakonec postavil na stranu šlechty a buržoazie začala upřednostňovat světské vysvětlování spol. jevů – racionalismus

Hugo Grotius- 1583 – 1645- narodil se ve spojených nizozemských provinciích- byl zázračným dítětem – v 15 letech získal titul doktora práv- byl státním tajemníkem, podílel se na politických bojích uvnitř holandské republiky a

byl obviněn z velezrady a odsouzen k doživotí- po dvou letech se mu podařilo uprchnout a strávil zbytek života v exilu (prý jako

velvyslanec Švédska)- napsal více než 90 prací, která jsou zaměřena na nejrůznější témata (renesanční

člověk)- nejznámější: O právu Kořistném, O právu válečném a mírovém- jeho dílo je ovlivněno Aristotelem, římskými právníky- tyto autory přepracovavá z pozice racionalistické doktríny přirozených práv- zabývá se právní stránkou politických jevů- snaží se najít cestu jak zabězpečit právo a spravedlnost ve společnosti- tomu odpovídá i vymezení právní a politické vědy- politika se zabývá účelem, užitkem, právo spravedlností- aby se právo stalo vědou musíme z něj odstranit historické nánosy a musí vycházet

z přirozeného práva- hledá cestu jak najít právo a spravedlnost- politika se podle něj zabývá účelem a užitkem a právo je o spravedlnosti- právu musí vycházet z přirozeného práva – z toho co je věčné a nikoliv z věcí

pomýjivých- přirozené právo je dané zdravým rozumem a vychází z rozumné a společenské části

člověka – v souladu s touto podstatou člověk získává zkušenosti na základě pravidel a snaží se společensky realizovat a zařadit se

- Grotius tedy neodvozoval právo od Boha, ale od přirozenosti člověka (to jací jsme ale je dáno bohem, takže ta vazba tam zůstává)

- přirozené právo je jasné a zřetelné, nicméně hledá i přirozené důkazy – porovnává právo s rozumnou podstatou člověka (deduktivní přístup) a také používá induktivní metodu – přirozené právo je to co je obecně uznáváno (nebo minimálně vyspělými národy)

- zabývá se i otázkou vzniku státu – stát vzniká dohodou na určitém stupni vývoje- do vzniku státu neexistovalo soukromé vlastnictví – to vzniká až s rozvojem řemesel

a umění – tím vzniká i nerovnost, oslabuje se spravedlnost a kvůli problémům dochází dohodou ke vzniku státu

- právo by nemělo být vytvářeno silou a spravedlnost nemůže být užitkem silných- k tomu aby byla nalezena rovnováha mezi užitkem a spravedlností je potřeba politiky

(činnost státu)- stát je svazek svobodných lidí, které mají za cíl dodržovat právo a společný užitek- pokud stát používá sílu, musí být orientována na realizaci přirozeného práva- nemá jednoznačný názor na právo lidu na odpor vůči moci, která porušuje přirozené

právo – hovoří o možnosti postavit se moci, pokud ovšem nedojde k destrukci společnosti a smrti nevinných

- tato koncepce se promítá do jeho nejvýznamějšího díla – koncepce spravedlivých a nespravedlivých válek

- Grotius neodmítá válku jako takovou, ale rozlišuje na válku spravedlivou a nespravedlivou (ta která je v rozporu s přirozeným právem)

- spravedlivé – obranné, které jsou vedeny za udržení celistvosti území atd.- pokud někdo vede nespravedlivou válku nese odpovědnost za její následky a je

povinen nahradit veškeré ztráty

Spinoza- potomkem židovských uprchlíkú ze Španělska- po smrti otce obchodník, ale věnuje se vedě a filozofii- židovskou školu nedokončil- rozešel se nakonec jak s židovskou komunitou, tak s kalvínskou církví- živil se broušením čoček a jeho mecenášem byl předseda holandské vlády- díla psal pod pseudonymy, ale přesto byl pronásledován a jeho dílo bylo zakázáno- odmítá deismus a je spíš panteista – rozpouští boha v přírodě (tím je podle některých

ateista – boha vlastně nepotřebuje)- je dalším racionalistou – vychází z deduktivní matematické metody- základní koncept – přírodná právo- člověk je součástí příroda a podřizuje se příležitosti a nutnosti- v přirozeném stavu jsou si lidé rovni a mají právo na výběr- jejich schopnost určuje to čím reálně disponují- lidi často podléhají afektúm a ne vždy sledují dobro – proto je pro společnost typický

konflikt- řešení je založeno v přirozenosti a nutnosti – přechod do stavu občanského zřízení - přirozené právo se modifikuje a stává se právem občanským- chápe politiku jako aplikovanou vědu – užitečná (navazuje na Aristotela)- věda, která je zbavena náboženských dogmat a náboženské morálky (machiavelli)

- politika by neměla být zbavena morálky jako takové, ale měla by být pokračovatelem etiky

- matematickou axiomatickou metodu používá na morálku – snaží se jí vyvodit z přírody

- odmítá rozlišovat lidské vlastnosti na dobré a špatné – prostě odpovídají jeho podstatě (člověk odmítne blaho buď když myslí, že lepší blaho získá, nebo když hrozí ještě větší škody, nesnáší zlo s výjimkou když by následovalo ještě větší zlo nebo, když by po něm následovalo větší blaho)

- lidé nedosáhli dostatku racionality - mnozí nechápou souvislosti mezi vlastním chováním a následky – je nutná politika, aby regulovala mezilidské vztahy

- řeší problém mezi jedincem a státem- lidé přechodem na občanskou společnost předali státu část svých práv – stát dělá vše

co je nutné (včetně násilí) k udržení práva- povinnost občana poslouchat ovšem neomezuje svobodu, protože co je dobré pro stát

je i dobré pro jedince- cílem státu je osvobodit jedince od strachu a umožnit mu realizovat svoje svobodná

práva na existenci, anižby poškozoval ostatní- pokud bude stát překračovat přirozená práva, musí počítat s tím, že se proti němu lid

postaví- stát má ovšem přednost před chasem i když porušuje některá práva

Anglie- ovlivněna ostrovní polohou- 1066 – Hastings – poslední invaze, kterou Anglie kdy zažila- upevnění feudálních vztahú normany – přesný soupis majetku a zavedení peněžních

daní a feudálních dávek- v polovině 12. století Anglie získává území ve Francii – tam ale dochází k oslabení

pozice francouzského krále (Magna Charta) – velká rada složená z baronú jako základ parlamentu

- 13. století – dochází k upevnění pozice šlechty, ale následně i krále- z ohrazování polí těží šlechta, ale král zavádí clo na vývoj vlny a vyvlastňuje

církevní majetek- 14. a 15. století – stoletá válka s Francií – v první fázi úspěšní britové, ale

vyžadovalo to velké finanční prostředky – zesílení pozice parlamentu, ale zostření sociálních nepokojů

- vytváření dělnického zákonodárství – kdo nemá půdu musí se nechat najmout za schválenou mzdu

- změny Dynastií – dochází ke konfliktu a oslabení jejich pozice 1455 – 1485 – válka růží – Lacasteři aYorkové s podporou bohatých měšťanů – vítězem Jindřich 7. Lancaster, který si vzal Yorčanku – kompromis – nastoluje absolutní monarchii, místní samospráva je zachována

- Jindřich 8. – upevňuje monarchii a buduje loďstvo, je vytvořena anglikánská církev (nejprve jen kvůli rozvodu), později duchovní ovládnutí společnosti – obohacení aristokracie vyvlastněním církevního majetku

- v této době se objevují i angličtí kalvinisté – Puritáni

- Alžběta I. – 1558 – 1603 – opírala se o buržoazii a vytoupila tvrdě proti katolicismu a proti Španělsku

- vytvořena burza a Východní společnost (kolonie)- 1588 – anglická flotila poráží španělskou flotilu- zdrojem příjmů bylo i otrokářství a pirátství

Anglická buržoazní revoluce- za vlády Jakuba 1. po vládě Alžběty se ukazují první projevy rozdílných zájmů mezi

aristokracií a buržoazií- puritáni vyháněni z anglie- za vlády Karla I. (1640) – nucen svolat parlament kvůli penězům na válku –

parlament požaduje změnu politiky – chtěl získat větší podíl na rozhodování- 1642 – občanská válka

o roayalisté trvají na existenci absolutní monarchie

o presbiteriáni (z nich Cromwell) umírněné křídlo proti roayalistům představovali zástupce buržoazie a šlechty zástupci omezené monarchie mírná reforma anglikánské církve

o independenti úplná nezávislost církve na státu nižší vrstvy válku až do konce svoboda výkladu písma v jejich názorech prvky republikanismu nakonec u nich došlo ke štěpení – skupina tzv. levelerú – ti požadovali

všeobecné volební právo a další demokratická opatření independentí chtěli naopak vytvořit silný stát

- 1649 – Anglie vyhlášena republikou, popraven král- 1653 – Lord Protector – diktatura

o zákaz všeho možného (divadla)- po smrti obnoven parlament- snaha vrátit poměry do situace před občanskou válkou – neúspěšné- 1688 – slavná revoluce – vznik konstituční monarchie- 1707 – unie mezi Anglií a Skotskem – od té doby se používá název Velká Británie

Royalisté- v čele Jakub I.

o považuje jedinou možnou vládu absolutní monarchiio monarcha je tvůrcem občanských zákonů, stojí nad zákony a je příkladem pro

poddanéo pokud je panovník krutý a špatný, je to třeba brát jako boží tresto panovník má právo ovládat církev

- Rober Filmer (+1653)o uvědomoval si, že klíčovým problémem v Anglii je otázka suverenity

o je stoupencem absolutní monarchieo omezená monarchie není možná – pokud má panovník omezenou moc tak

není králemo parlament má mít pouze poradní moc a může být kdykoliv rozpuštěno pokud je panovník špatný může to být tajný boží záměro byl odpůrcem teorie společenské smlouvy a přirozených právo filmer říká, že společenská smlouva je neprokazatelná – není důkaz, že by se

lidi kdy sešli a i kdyby se sešli popřeli by koncept rovnosti přirozených práv, protože by podepsali něco i za potomky

o přiznání svobody a rovnosti je v rozporu s jakýmkoliv společenským uspořádáním – i v rodině je hierarchie

o pokud by společnost byla založena na rovnosti a svobodě, znamenalo by to anarchii a chaos

o přirozený stav je hierarchickýo stát vzniká přenesením rodinných struktur na celou společnost – společnost se

rovná státo Adam je předchůdcem všech monarchůmo není důležité jak se panovník dostal k moci, ale musí mít patriarchální

charakter

Hobbes- (1588 – 1679)- vystudoval Oxford- působil jako vychovatel- tajemník Fracise Bacona- v době občanské války v Paříži – stýkal se s Descartesem- napsal Leviathan (1651)- stoupencem Deismu (bůh dal první impuls a dál do světa nezasahuje)- přirovnává svět ke stroji (mechanický materialismus)- determinista – každá příčina má jednoznačný následek- stát je oduševnělým umělým tělesem- pokud chceme pochopit tělesa musíme použít nástroj, kterými věda (veškeré vědění

o faktech, souvislostech a účincích) a filozofie- vědecké poznání se odvíjí na správném chápání definic a použitím správné metody- lidé vyjadřují své myšlenky chybně, přejímají slepě definice učitelů a nezkomají je –

mohou se stát obětí jejich omylů- lidé si neuvědomují, že do jejich poznání zasahují i jejich hodnoty, nálady a

zkušenosti- kolektivní názor nemusí být správný- lidé věří, že pokud se věc nestala, nebo nestane, tak není možná – je to naopak –

popírá empirismus- lidé nechápou, že žádně bádání nemůže dojít k absolutní pravdě- předmětem politických věd je zkoumání událsotí v politických tělesech- politická věda na rozdíl od teologie představuje zákonitosti založené na rozumovém

poznání- pojetí člověka a společnosti

o do vzniku státu jsou si lidé rovni, člověk je ale egoista a touží po bohatství, bezpečnosti a smyslovém uspokojení a v souladu s přirozeným právem využívá svých sil k zachování svého života – protože to chtějí všichni dochází ke konfliktu

o člověk se neřídí jen touhami a je i rozumným tvorem – nedělá to co by mu mohlo ubližovat – začíná si uvědomovat, že neomezená svoboda ho ohrožuje a ani ti nejsilnější nemají záruku k přežití – potřeba sebeohraničení – vytvoření státu

o stoupencem smluvní teorie vzniku státu – stát je výsledkem dohody, kdy lidé dávají část svých práv jiné osobě a podřídí se politické moci

o stát je podle obrazu lidí a je produktem lidských rukouo za nejlepší formu vlády považoval monarchii (absolutní) protože nejlépe

zajišťuje mír a bezpečnost obyvatelo považoval stav občanské války za stav který byl před vznikem státuo hovoří o dělbě moci mezi panovníka a byrokratický aparáto hovoří o kompetencích a systému brzd a protiváho zdůraznění jedince, nicméně Hobbs považuje člověka jako součástí celku –

organické pojetí společnosti – stát je organismuso specifiká úloha jedince – povinností jedince je podřizovat se státuo suverén schvaluje a vymýšlí zákony, ale jim sám nepodléhá, libovolně

zasahuje do majetkových práv v zájmu bezpečí, může využívat cenzuryo nepopírá ale indivudální svobodu – pouze pro ni vytyčuje rámeco organizace státu by měla odpovídat přirozeným zákonúmo pokud panovník zasáhne do práv jedince, měl by mít právo odvolat se

k soudu – tomu se pak musí podřídit – nemá právo vystoupit proti státu (aby nehrozil stav před vznikem státu)

Angličané jsou historicky mnohem většími pragmatiky co se peněz týče než kterýkoliv jiný národ

John Locke 1632 – 1704- ze zámožné venkovské rodině- vystudoval Oxford a tam i přednášel- byl stoupencem obnovy feudalismu po Cromwellovi- nejprve neuznává parlament ani práva lidu na odvolání panovníka atd. – tedy to díky

čemu se později stal slavným- 1667 – list o toleranci – tím se stal zásadním stoupencem parlamentarismu- byl v emigraci v Holandsku a do anglie se vrací až v roce 1688 a vydává svoje hlavní

dílo- Dvojí pojednání o vládě

o teoretický dokument pro vytvoření konstituční monarchie- proti teologické argumentaci používá racionální postup- něco mezi racionalismem a osvícenstvím- je stoupencem teorie společenské smlouvy a koncepce přirozených práv

- analyzuje si také situaci do vzniku státu, ale potom má jinou interpretaci než Hobbes- vylučuje rodinu jako buňku, kde by existovala politika- život je regulován zákony přírody, které si člověk uvědomuje- prototypem je příklad dohody s indiány – přirozený stav je individuální svoboda lidí,

kteří jednají sami za sebe a volně nakládají se svým majetkem a nemusí nikoho žádat – jsou si všichni rovni a nejsou ochodni se komukoliv podřizovat

- neexistuje ovšem mechanismus, který by garantoval spravedlivé využívání individuálních práv – jsou jedinci, kteří tento systém regulují a člověk musí být jak obhájcem, tak soudcem a katem – to může vést excesům, kvůli jijichž regulaci vznikl stát

- mohou navíc existovat záměry, které překračují zájmy jedince či rodiny- občanská společnost = rodinná společnost- lidé se nevzdají přirozených práv, ale žijí podle pravidel, které si sami schválí (rozdíl

od Hobbse)- vytvořením politické společnosti je aktem většiny a menšina se podřizuje, protože

vytvoření státu nenarušuje jejich práva – je to pro ně vlastně výhodné- politický společnost vzniká z několika důvodů

o lepší ochrana vlastnictví (bůh dal všechno všem, ale člověk spojuje přírodu s vlastní prací a její výsledek si přivlastňuje, může si ale přivlastnit legitimně jen to, co sám dovede spotřebovat)

o stát garantuje právo na život (nemá právo zabít, ožebračit)o stát nemá právo bez souhlasu lidí zvyšovat daněo garance svobody svědomí – každý člověk je vládcem svých soudú – svoboda

přesvědčení. Stát by ale něměl podporovat žádné náboženství, které odporuje dobrým mravům nebo náboženství, která jsou netolerantní a toleranci si nezasluhují ani ateisté, protože kdo nezná boha, nemá morálku

- absolutní monarchie nemůže nikdy být dobrým ochránce přirozených práv, protože koncentruje moc do rukou mála lidí bez možnosti se efektivně odvolat

- absolutní monarchie vzniká pouze tak, že lidé přenášejí zkušenosti z rodiny na stát- aby se stát nestal despotou a nešel za rámec přirozených práv lidí, přichází Locke

s myšlenkou dělby práce a moci- moc zákonodárná a výkoná a federální (zahr. vztahy) – dekoncentrace moci- moc je možná pouze na základě zákona a ani jeden člověk nesmí být nad zákon,

včetně zákonodárců- občané mají právo odstranit nejvyšší moc a změnit složení zákonodárného orgánu- je stoupencem povstání proti vládě – musí ale být aktem většiny- Locke rozlišuje mezi demokracií, oligarchií a monarchií, přičemž považuje

demokracii za dokonalou formu vlády, ale hovoří o ostatních alternativách jako o možných pokud se opírají o zákon

Jeremy Bentham- 1748 – 1832- druhým duchovním otcem liberalismu- uvědomil si, že kde nebude liberalismus bude socialismus – snaha o přerozdělování- z bohaté měšťanské rodiny, studoval- byl známější více ve Francii než v Anglii

- patří k osvícencům, kde hledal inspiraci pro - byl odpůrcem koncepce smluvní teorie vzniku státu a přirozených práv- podle něj existují pouze jedinci, kteří vidí vlastní užitek – individualismus- věda by měla analyzovat chování člověka a matematicky exaktně definovat co je

jeho zájmem – navazuje na Spinozu – člověk se vždy snaží dosáhnout slasti a vyhnout se nepříjemnému

- cílem společnosti – co nejvíce slasti pro co největší počet lidí- když se jedinci budou snažit o své individuální blaho a vyhýbat se nepříjemnostem,

bude to směřovat k blahu obecnému- domnívá se, že lidé na základě rozumu a intelektu dovedou rozlišit co je špatné a co

dobré- za nejdůležitější považoval individuální svobodu a soukromé vlastnictví – možnost

maximalizovat vlastní štěstí- hovořil o etičnosti majetkové nerovnosti – rozdílné schopnosti lidí- bohatství zárověň umožňuje filantropii- uvědomoval si nicméně riziko ostrých sociálních rozdílů- přišel s programem sociální podpory – daně, veřejné dílny, změny v dědickém právu- navrhoval celou reformu daní a ekonomiky a přišel i s návrhem reformy anglického

parlamentarismu, kde chtěl odbourat feudální přežitky a posílit střední třídu atd.

Tradice Britského konzervatismu- od druhé poloviny 18. století- reakce na změny ve společnosti, racionalismus, koncepci společenské smlouvy a

koncepci přirozených práv- staví na tradicích,- David Hume, Edmund Burke, Disraeli

David Hume - 1711 – 1776- předchůdce Benthama- narozen ve skotsku, vystudoval Edinburk- byl čelním představitelem britského konzervatismu- základem je jeho filozofická koncepce- veškeré poznání ze smyslových vjemů – logické odvozeniny jsou neprůkazné (odráží

se v nich to v co věříme)- jeho koncepce – agnocistismus (odmítá schopnost lidí poznávat), skepticismus- stát vzniká v zájmu lidí se spolčovat – umožňuje to lidem lépe uspokojovat jejich

potřeby- existuje omezenost materiálních statků – pro lidi jsou typické konflikty – stát

nevzniká dohodou, ale uzurpací moci, aniž by zde byl nějaký souhlas- moc patří pouze menšině, která to toleruje, protože jí to vyhovuje- přirozený vývoj – společnost i stát vznikají přirozeně a mohou se vyvíjet - změny by měly být pomalé, opatrné a dílčí – abychom byli schopni posuzovat jejich

dopad- uznával právo lidu na vzpouru proti vládci, ale revoluce většinou vedou k anarchii- stoupencem politiky lassez-faire (předchůce Adama Smithe)

- podporoval péči o chudé – potřeba sociální spravedlnosti

Edmund Burke- 1729 – 1797- duchovní otec anglického konzervativismu- narozen v Irsku, studuje v Dublinu- členem parlamentu a úředníkem na ministerstvu- Pamflety

o odmíta pokusy krále o absolutní moco požaduje nápravu mravůo odmítá zneužívání moci v Irsku, Indii a v Amerických koloniích

- Úvahy o revoluci ve Franciio ostře se vymezuje vůči francouzské revoluci (kritika byla pro mnohé

překvapením)o není revoluce jako revoluce

- odmíta racionální metafyzické koncepce (přirozená práva, společenská smlouva, národní suverenita… podle něj nechápou podstatu společnosti)

- stát a společnost je výsledkem přirozené evoluce a není to výmysl člověka- stát a společnost jsou součástí božího řádu a člověk je tak nemůže libovolně měnit- pokud lidé přehlížejí základy státu, nevyhnutelně ztroskotají ve svých úsilích- moudrost není v rozumu, ale ve zkušenostech, která je zakotvena v tradicích- sice odmítl koncepci přirozených práv, ale pouze chce, aby byla chápána historicky –

nejsou založena na nějaké abstrakci, ale musí být založena na společnosti a státu – pro společnost je spíše typický nerovnost a té se lidé přizpůsobují

- na této myšlence buduje i svou představu o ideální vládě- konstituční monarchie – vyvážený princip monarchie, aristokracie a demokracie- politickou moc mají pouze majetní lidé – pouze ten kdo má majetek má i

zodpovědnost – vystupoval pro zúžení volebního práva- poslanci neměli dělat to co o nich voliči chtěli, ale měli jednat za nezávisle- ideálem byla reforma v rámci existujícího systému- pokud někdo z tohoto systému vybočil, utkal by se s rozporem s přiorozeností – vede

to k anarchii nebo tyranii- vítal americkou revoluci – ti, kdo platili daně neměli politické zastoupení a to bylo

špatně- francouzskou revoluci odmítl, protože znamenala zásadní změnu společenského a

ekonomického řádu – to vedlo k velkým excesům

Benjamin Disraeli- 1804 – 1881- u zrodu konzervativní strany- několikrát předsedou vlády- podobně jako ostatní konzervativci považoval za naivní osvícenské představy o

pozitivních změnách světa- odmítal utilitarismus- upřednostňoval anglické tradice, věcnost a zdravý úsudek- stavěl na anglické ústavě, která je unikátním ztělestněním domácí historie

- každý ústup od tradic znamená problém- za problém považuje zpřetrhání tradičních vazeb v anglické společnosti, rozvoj

průmyslu a lassez-faire – důvod pro rozdělení společnosti na bohaté a chudé- podporoval rozšíření volebního práva pracujících- spojoval ho s růstem bohatství společnosti- uvědomoval si, že sociální systém je jedinou cestou zastabilizování systému

USA- objevena 1524 Španěly- postupně objevili Floridu, Texas, Mexico- Fracouzi – Kanada, Severní část- Britové 1609 – kolonie Virginie – první úspěšná

o začali i nakupovat a handlovato New York vyhandlovali za Surinameo v polovině 17. stol. vytvořili brannou konfederaci?o nakonec byli nejúspěšnější (pravděpodobně spojeno s anglickou revolucí)

- konflikty mezi britskou korunou a osadníkyo 1686 – pokus zlikvidovat některé osadyo 1765 – britská vláda zavádí kolkovou daň (pak ji zase po protestech zrušila)o 1773 – bostonské pití čaje kvůli zavedeným clům

- 1777 – schválena ústava- 1787 – nová ústava – od konfederace k federaci- Občanská válka 1861 – 1865 – poslední válka na území USA- (možná také důvod protož, že USA sahá více k ozbrojeným konfliktům, než ostatní

svět, protože si to jejich obyvatelstvo pořádně neprožilo)- zrušení otrokářství, ale otoci nezískali půdu a byli stále nájemnou silou – v podstatě

se nic nezměnilo (až do roku 1961)

Politické myšlení amerického kolinálního období- expanze – znamenala zisk pro Anglii a také sen o nalezení země zaslíbené

o spojena s puritány – ve sporu s Anglikánskou církví (podle nich používali stejné metody jako katolíci)

o puritáni také chtěli získat moc, ale doma nemohli – hledali ji v Americeo 1620 – skupiny z holandska a Anglie s spojují a odjíždějí do Ameriky založit

svou vlastní osadu (poutníků bylo 102, Mayflower – dohoda, že budou uctívat zákony platné v Anglii a řídit se podle křesťanských hodnot)

- protestantská víra nejvíce ovlivnila život nových obyvatel- kongregacionisté – skupin, která si volila svou reprezentaci a ta je spravovala –

Massetchusetts- presbiteriáni – věřili, že spasen bude jen ten kdo je bohatý- další vliv měli také lutherání (méně pak katolíci atd..)

Vznik ústavy- trojice tradic – puritánství, anglické právo a evropské osvícenství- k vyhlášení nezávislosti 1776 – deklarace nezávislosti spojených státú – myšlenky

Locka a osvícenství

- myšlenka suverenity lidu – národ má právo o sobě rozhodovat, vyhlásit válku a bojovat proti přežitkům (bylo tam i zákaz otroctví, ale to se tam nakonec nedostalo)

- je tam řečeno, že jedinec má právo na to hledat štěstí (ne, že má právo na vlastnictví)- 1787 – nová ústava, která položila základy federalismu

o sám proces schvalování byl složitý – byl nutný podpis alespoň 9 ze 13 osado každý stát měl připomínky – desed dodatků – listina právo listy federalistů – obhajoba ústavy – Hamilton, Harrison, Jeffersono stoupenci demokratického republikanismu – Franklin, Jeffersono Adams, Hamilton, Jail

Benjamin Franklin- z rodiny obchodníka- vypracoval se na vysoké úřednické pozice v diplomatické sféře a poté jako politik- byl stoupencem samosprávy severoamerických provincií- už dvacetpět let před válkou tlačil na osamostatnění tím, že chtěl v unii pojovat proti

francouzům bez vlivu krále z Anglie- zdanění američanů Anglii považoval za porušení principu domácí vlády- navrhoval sjednocení pod konfederaci- byl stoupencem revoluce, ale měl obavy o její průběh, nebyl si jistý výsledky – do

pohybu se dává masa ne vždy budou moudří schopni ji usměrňovat- něbyl stoupencem velkých radikálních společenských změn- měl za to, že by amerika měla být zemí práce, kde lidé žijí ve šťastné průměrnosti- věda měla být katalyzátorem pro cestu k blahu

Thomas Paine- z quakerské rodiny- publicista a nakonec mezinárodní revolucionář- názory byl blízký Voltairovy- zapojil se do Francouzské revoluce- pak se vrací do Ameriky a pro svou kritiku byl zatracen a zemřel v zapomění- obhajoval republikánskou samosprávu- osamostatníní chápal jako ekonomickou výhodu – zdravý rozum (když je král

ohrožuje)- kritizoval i anglický ústavní systém

o nemohl zajistit republikánské hodnoty, protože vznikal za dob monarchie a rep. prvky tam nehrají podstatnou úlohu

- aby práva člověka byla reálná, musí být principem vládní moci- požadoval sociálně odpovědný stát (sociální podpory, progresivní daňe z majetku a

dědictví…)- byl stoupencem jednokomorového parlamentu- domníval se, že dostačujícím bude, že se každý rok obmění jedna třetina – tím se

zamezí přílišné koncentraci moci

Thomas Jefferson- synem plantážníka – patřil k bohatším

- propracoval se na guvernéra a později na prezidenta- prošel od radikála k umírněnému liberálovi- velký duraz kladl na vzdělávání- vycházel z koncepce přirozených práv a požadoval obnovu práv lidu- podílel se na výhlášení nezávislosti a na tvorbě deklarace nezávislosti- doufal, že král vráti koloniím jejich práva a krále chápal pouze jako nejvyššího

úředníka, který by měl zprostředkovat realizaci zájmů lidu- když hovořil o právu američanů, používal přirovnání příchodu Sasů do Británie- klade důraz na život svobodu a štěstí- byl stoupencem republikánských principů- každý člověk by se měl podílet na řízení společnosti- polemizoval s Humovou představou o omezení demokracie – říká, že jediným

způsobem jak zlo omezit je demokracii rozšířit- tvrdil, že by vládu měla mít aristokracie talentu a schopností

Přívrženci silného federálního státu

John Adams- ze skupiny federalistů- svými názory byl konzervativec- odmítal právo většiny jako volbu rozumu- podporoval osamostatnění Ameriky- poukazoval na hloupost nadvlády, když Anglie o místních poměrech nic neví a chce

rozhodovat- přívržencem rozdělení moci na exekutivu, legislativu a jurisdikci a přichází na

systém brzd a protiváh- považoval za přirozenou sociální nerovnost ve společnosti a odmítal, že by politická

moc by měla být nástrojem pro srovnání rozdílů a pro dosažení svobody

Alexander Hamilton- federalista- ve Washingtonově vládě byl ministrem financí- považoval konfederaci za nestabilní prvek – chybí společný cíl a vede k podrážení,

lhaní a podezírání- prosazoval systém brzd a protiváh, který by donutil lidi spolupracovat- pro stabilitu je nutno naplňovat zájmy lidí- o lidu tvrdil, že je to ohromné zvíře, které je třeba udržovat v pozici, kdy nemůže

ohrožovat politickou moc- zde se nejspíše inspiroval Humem a Hobbsem

James Madison- jeden z autorů listu federalistů- díky němu se listy staly samostatným teoretickým dokumentem- zdůrazňoval ekonomické zájmy – jejich konflikt je zdrojem společenských rozbrojů- příliš nedůvěřoval vládě lidu- zabýval se problémem frakcí

- domníval se, že pro stabilitu státu je lepší velký stát – v každém státě existují zájmové skupiny, které jsou zdrojem nestability

- toto riziko lze odstranit buď na počátku, nebo lze regulovat následky- frakční činnost lze pouze limitovat – zejména ve velkém státu, kde je jich hodně a

navzájem se vyváží- podporuje krátké volební období a vzdělanost

Francie- Základy francouzské státnosti byly položeny za Franské říše- první dynastie Capetovců

o podařilo se jim eliminovat moc velkých feudálů (částečně vojensky)o oproti jiným státům se ve francii podařilo skrotit velkou šlechtuo opřeli se o drobnou šlechtu a měšťanstvoo podpora reformních hnutí křesťanství králem a zároveň potlačoval odstředivé

tendenceo dalším výrazným prvkem bylo vítězství nad Anglií – posílení pozice

Francouzského krále (naopak v Anglii oslabení – Magna Charta)o posílen význam měst a měšťanstva

- 14. století – dynastie Valoiso 1337 zahájení stoleté války s Anglií kvůli ovládnutí bohatých flander o celou dobu vede Anglieo zhoršuje poměry a sociální nepokojeo v polovině 14. stol. se objevuje mor, který opět problémy prohlubujeo po roce 1388 dochází k rozpadu Francie na jednotlivá feudální územío 1429 – obrat – ideologickým důvodem – Johanka z Arku měla inspirující vliv

na bojovníky, ekonomickým důvodem – zavedení stálých daní na vydržování armády králem

o výrazným prvkem bylo zřízení dělostřelectva na účet krále – zvýšení jeho vliu, naopak v anglii vliv feudálů narůstal

- po skončení stoleté války král upevňuje svou centrální moco zrušení stavovských institucío potlačení pokusu feudálů o decentralizacio vyřešení vztahu franc. krále s katolíky – Galikánská církev (nastala určitá

autonomie – král jmenoval představitele, ale stále byla podřízená vatikánu)- 16. století – počátek pronikání lutheránství a kalvinismu

o zájmy panovníka na centralizaci moci x feudální zájmy o decentralizaci- Hugenoti

o nakonec uznána obě náboženstvío 1594 – edikt Nanský – zrovnoprávnění katolíků a hugentoů

- Dynastie Burbonůo Jindřich 4. umožnil edikt – byl tolerantnío dynamický rozvoj ekonomiky – manufakturyo 1614 – na 180 let rozpuštěn parlament (generální stavy)

- Ludvík 14. o další upevnění centrální moci

o vyhlašuje se za samovládceo díky Colbairtovi se rozvíjí ekonomika a upevňuje se moco 1685 – zrušení ediktu Nanského – odchod Hugenotů do Německa, kde

představují dynamizující síluo posilování buržoazii a postupné přerůstání moci ve zvůlio Necker a Tirgot – neúspěšní ministři při snaze o změnu – vedlo to

k neúměrným nákladům na provoz dvora (za marie Antoinety na úrovni vojenských výdajů – neudržitelné – revoluce nevyhnutelná)

Voltaire- stoupenec monarchistického proudu – za příklad si vzal Anglii- 1694 – 1778- vystudoval právnickou fakultu – aktivní žurnalista – za pamflety několikrát v bastile- poslední roky života strávil v Ženevě- kromě tvorby pamfletů byl i úspěšným podnikatelem- do jeho díla se i promítá to, že byl stoupencem buržoazie – hledá kompromisy a je

pragmatik- nejznámější prací – Candide- rozpor mezi Voltairem filozofem (radikální otázky) a Voltairem podnikatelem

(hledání kompromisu)- nesmírně obdivoval anglické podnikatele za jejich úspěch a za jejich politickou

aktiviu- cenil si dílo Locka a Newtona- snažil se empiricky prokazovat svá tvrzení (na základě vědy, rozumu a historických

příkladů)- tvrdil, že velkou překážkou spravedlivé vlády jsou náboženské předsudky a pověry- odmítal ateismus a obával se ho – tvrdil, že pokud lidé nemají boha, nemají morální

zábrany a nebrání jim odcizovat majetek- stoupencem rovnosti svobody a soukromého vlastnictví- ne plně se ztotožňuje s koncepcí přirozeného práva a společenské smolouvy- rozlišuje mezi filozofickým a politickým přístupem – jako politik nabádá k přístupu

k filozofické svobodě přistupovat opatrně z důvodů nedokonalosti člověka – oprávněnost lidí považovat se za rovné, ale také nutnost rozdělit lidi na utlačené a utlačující je nutné – jakékoliv pokusy toto změni vedou akorát k násilí a nic nezmění

- rovnost něměla zahrnovat politická a majetková práva- nemajetní neměli mít žádná politická práva a schopnost volit- soukromé vlastnictví používal za správné a efektivní – od Aristotela – na svém

člověk pracuje lépe- odmítal nevolnictví a doporučoval jeho zrušení – efektivnější pracovní síla- politická svoboda je možná pouze pokud je člověk závislý na zákonech- za klíčové považoval uzákonění svobodu slova a víry- za morální považoval osvícenou monarchii, ale pozitivně hodnotil i absolutní

monarchii, protože dokázal překonat feudální rozdrobenost (uvědomoval si ale riziko despocie)

- v celku pozitivní názor měl na demokracii – ta měla ale být vhodná pouze v malém státě s velkou tradicí

- obával se revoluce z důvodů možnosti zahynutí státu, ale i moudrých slov – jako Jefferson

- to, že anglická revoluce dopadla dobře nepovažoval za nevyhnutelné- vycházel, ale z toho, že revoluce ve Francii je nevyhnutelná a inspiroval ji- pokud je člověk zotročen tyrany, musí je svrhnout

Charles Luis Montesquieu- vystudoval práva- zvolen do francouzské akademi- O duchu zákonů (1748)- koncept deismu a materialismu- inspiroval se přírodními vědami a snaží se ve společnosti nalézt jakési zákonitosti –

nutné vztahy mezi jevy- zákon lze nalzt při kombinaci logiky a faktů- uvědomoval si rozdíl mezi společností a přírodou – společnost není mechanickým

pokračování zákonitostí přírody – je komplikovanějším systémem- zdurazňuje úlohu svobodné vůle činů lidí- za centrální pojem je národní duch – liší se od přírody a jednotlivé národy se jím liší

také- národní duch je výledkem společenských a historických příčin – musíme používat

historismus při analýza a hledat jednotlivé faktory které v jedné zemi jsou v druhé nejsou – tím nalezneme jejich rozlišnosti

- na ranných etapách vývoje lidstva převažovaly faktory jako je klima, povaha půdy, rozlehlost – geografický metoda

- moderní společnost – politické zřízení, zákony, náboženství, bohatství, mravy…- historicko-komparativní metoda – snaží se pochopit vznik státu jako historický

proces- byl Voltairem kritizován, za to, že nezahrnoval do svých teorií již dostupné

informace (ignoroval je)- stoupencem smluvní teorie vzniku státu- podobně jako Locke zdůrazňuje, že je to oboustranný závazek – i pro elitu, která

musí respektovat i svoje povinnosti a vládu zákona (myšlenky obsažené v americké revoluci)

- hovoří o pluralitě přirozených forem vlády – duch(politická kultura) vede k určité podobě státu nebo formy vlády

- vymezuje 4 formy – demokracie, aristokracie, monarchie a despocie – poslední nepovažuje za rozumnou – není zde respektování zákona

- stát by měl být budován na principu dělby moci (navazuje na Locka)- dělba moci by měla občanovi dát záruku politické svobody- politická svoboda nahrazuje svobodu přirozenou, která byla typická pro barbary a

byla řízena zvyky a obyčeji – lidé ji ale stratili, protože vedla ke konfliktům a lidé byli nuceni vytvořit stát – svoboda získává politický charakter

- politická svoboda spočívá v tom dělat to co je povoleno zákonem

- dělí moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní a dominantní postavení by měla mít moc zákonodárná – chápe to jako faktor sociální rovnováhy

- dělba moci by být rozdělena mezi všechny sociální skupiny – neměla by být výsadou jedné skupiny

- zákonodárná moc by měla být spojena se shromážděním reprezentujícím lid a šlechtu, výkoná moc by měla být reprezentována monarchou – vláda jednoho je nejpružnější a je schopna rychle reagovat – může to ale dělat kdokoliv kromě zákonodárců (kombinace by byla rizikem ztráty politické svobody)

- soudní moc by měla představovat zastoupení lidu – soud přísežný jako v USA (porota)

Jean Jacues Russeau- byl lokajem, písařem, hudebníkem, politikem- v úzkém kontraktu s diderotem- byl citlivý až paranoidní- poté, co jeho díla byla v Paříži a v Ženevě spálena odmítnuta, odchází do Švýcarska

a Anglie- 1754 ??- 1762 – Principy politického práva- uplatňuje historicko logický přístup a egalitarismus (princip rovnosti)- klíčovým bylo pochopit podstatu člověka – navazuje na Locka i Hobbse – člověk je

egoistický, člověk hájí svá práva a využívá svého postavení- člověk v přirozeném stavu je dobrý nezkažený a soucitný – prototypem je divoch

(indián) – je přirozeně svobodný, má vztah k sobě i k přírodě a díky neexistenci majetku a závislosti na druhých je sám sebou, je celistvý, každý je roven druhému

- přirozené právo je právo svobodných nezávislých jedinců- hovoří o dvou etapách přirozeného stavu společnosti (jako Montesquie)- patriarchální rodové společenství – vzniká určitá nerovnost, která je založena pouze

na rozdílech věku a fyzických silách, nerovnost je ještě nepozorovatelná – stav štěstí – člověk získává svou sociální podstatu

- nerovnost vzniká na bázi druhé fáze – vznik soukromého vlastnictví – především půdy

- rozdělení půdy je v podstatě krádeží, občanská společnost není přirozeným vztahem – není správné, že někdo, přišel zapích kolík a řek – tohle je moje

- soukromé vlastnictví je zlo, neboť formuje egoismus a nutí člověka žít na úkor druhých

- vede k rozvrstvení společnosti a ke konfliktu mezi chudými a bohatými, který zapříčinil nutnost ke vzniku státu

- stát slouží těm, kteří si přivlastnili půdu – vládnoucí třídě (rozdíl mezi Lockem a Russeauem)

- ten kdo vlastní se snaží získat i ideologickou kontrolu nad myšlením zbývajících lidí- díky státu skutečnost vystupuje ve lživé podobě, mezi slovem a činem vzniká

propast, protože se každý snaží zamlžit slovy své nedostatky, velké krádeže jsou tolerovány

- v zájmu udržení pořádku, který není přirozený se vládci snaží prezentovat vše jako většinový názor a překrucují realitu

- despocie si podřazuje i vládce (nejen lid), protože se bojí, že přijdou o majetek a jsou tak sami nepřirozeně odcizeni

- za tento stav nesou zodpovědnost všichni – pasivita lidí vede k tomu, že společnost je společností otroků

- nikdy nehovořil o pozitivech egoistických ekonomických zájmů – přechází v egoistickou libovůli

- egoistický soukromý zájem a sebeláska nikdy nemůže být prospěšná – mení se v libovůli a není přirozená

- R. mluví o celospolečenském zájmu- společenský zájem vytlačuje individuální zájem – vyžaduje novou společenskou

smlouvu a jiná sdružení- občanská povinnost a občanskost – základní pilíře takového uspořádání

o je to právo (na požádání) a závazek (když to dělá dobrovolně) – uvědomění si, že to člověk dělá pro ostatní a tím i pro sebe

o občanskost – sloužit státu a tím i sobě- občanská svoboda se realizuje a zabezbečuje prostřednictvím uplatňování

celospolečenského zájmu, kdy jedinec odevzdává svou osobnost pro obecný užitek, kdy jeho síly jsou sočástí celku a v důsledku toho podřizuje sebe všem a zároveň nikomu konkrétně – slouží státu. Všichni jedinci jsou si v tomto rovni.

- služba státu je vytrpěná povinnost – člověka je možné rozumnou výchovou i v podmínkách špatného zřízení přivést k tomu, aby konal obecné dobro a naplňoval občanskou povinnost

- R. připouští, že současný systém je založen na egoistických zájmech- nový kruh dějin začíná vyhnáním despoty a k vytvoření nového zřízení je to, aby se

lid stal lidem (začal být aktivní a rozumný) – k této změně je nutný zákonodárce, který naučí společnost aby poznala co chce

- je uzavřena nová společenská smlouva, kde se suverénem stává lid a stát jako suverén nemůže jednat jinak než jak chce lid – je ve své podstatě lidem

- suverenita je usměrněná obecná vůle a obecná vůle je to co zbude po odečtení plusů a minusů z jednotlivých dílčích vůlí lidí (vzájemně se rušících zájmů) – vzniká po hlasování, kdy se rozhoduje o jednotlivém řešení

- byl stoupencem přímé demokracie- stát disponuje silou přinutit lid, aby akceptoval i „zvláštní vůli“ – jedinec se podřídí,

protože získá víc než ztrácí- pokud se mravy stanou zákony, nebude společnosti potřebovat sankce – lidé budou

chtěné dělat přirozeně- neodmítá soukromé vlastnictví úplně – říká, že se může stát způsobem realizace

individuí, ale musí existovat rovné podmínky a nikdo by neměl být tak bohatý, aby si mohl koupit někoho jiného a nikdo tak chudý, aby se musel prodávat (ideální bylo vlastnictví řemeslníků)

- měl podle něj vedle soukromého vlastnictví existovat silný veřejný sektor

Jean Paul Marat (1743 – 1793)- patřil mezi přední představitele revoluce- jakobín- stoupenec popravy krále, nakonec sám zavražděn

- původně lékař- naproti od Robespiera byl více extrémní, nosil otrhané hadry a choval se neurvale- podle něj vznikl stát na základě násilí – vychází z podstaty člověka, která je v touze

po moci a vládě- nakonec se přiklání k názoru, že stát vznikl na základě dohody (to by odpovídalo

revolučnímu státu)- lze vytvořit dobře fungující stát, je ale nutná dobrá dělba moci – větší počet osob,

založené na vůli lidu, budou se vzájemně kontrolovat a budou na sobě nezávislí- lid by měl být suverénem- ve státě by měla být zajištěna občanská práva

o poddaní mají nezadatelná právao stát dodržuje zákonyo vládě se vymezí limity moci

- do revoluce Marat upřednostňoval konstituční monarchii a za revoluce upřednostňuje republiku

- přechod od despocie k republice není možné skrze reformy, ale revoluci- v jejím čele musí stát moudrý a odhodlaný člověk (protože revoluce nemusí skončit

dobře)- v době ohrožení revoluce podporoval nastolení diktatury, která by měla ochránit

revoluci – inspirace v Římě, kde konsulové v době krize přebrali neomezenou moc na určité období

- smyslem diktatury bylo ochránit revoluci a nastolit pořádek- součástí diktatury byl i teror proti nepřátelům revoluce- prostředkem bylo použití gilotiny a zrychleným procesům – ty měly zabránit krví

proti ještě většímu množství krve- dočasný prostředek jak zastrašit nepřátele

Maxmilián de Robespierre (1758 – 1794)- ze šlechtické rodiny- za revoluce byl členem revoluční komuny a později v čele revolučního křídla tábora

Jakobínů- nejprve postřelen a pak popraven- nenapsal žádné dílo- do revoluce měl poměrně vyrovnané názory, nepožadoval zrušení monarchie,

odpůrcem trestu smrti- vláda by měla tvořit podmínky pro důstojnost a svobodu lidí- jeho politická aktivita byl jakýsi kompromis mezi jeho představou a tlakem mas- uvědomoval si, že jeho boj bude pravděpodobně prohraný a výsledek nejednoznačný- každý člověk by se měl podílet na zákonodárství a státní zprávě a lid by měl být

nadřazen státu- pokud stát nenaplňuje tyto požadavky, má lid právo na odpor- ideálním zřízením je republika- odmítá jakoukoliv podobu diktatury a požadoval trest smrti pro kohokoliv kdo se o

diktát pokouší- navrhoval určitý systém brzd a protiváh

- za revoluce své názory trochu mění a mluví o dvou formách stát – vláda za revoluce a vláda za stabilního stavu

- konstituční vláda – pro plavbu v klidných dobách- revoluční vláda – nástrojem neukončené revoluce - válka svobody proti jejím

nepřátelům- revoluce by měla být zaměřena dovnitř, nikoliv ven- byl nakonec stoupencem teroru – každý kdo se protiví opatřením republiky, nebyl

dost morální, rozumný a uvážlivý měl být popraven- teror se stává prostředkem k nastolení republiky- despotismus svobody byl namířen proti despotismu tyranie- teror měl být nástrojem vykořenění pověr, a zvyků, které vedly k despocii – bylo

nutné terorem převychovat lid – tím se měl stát statečným

Alexis de Tockeville (1805 – 1859)- vyrůstal v royalistické rodině- rodiče popraveni za revoluce- 1830 – navštívil USA a píše o její demokracii (Demokracie v Americe)

o věrně analyzuje americkou demokraciio konstatuje, že je to jedna z největších událostí jeho doby a všechny národy na

pozici demokracie postupně přejdou a aristokracie se již nikdy nevrátío demokracie je vládou liduo v plném smyslu slova je stav, kdy lid se organizuje za účelem společného

konánío nabývá podobu samosprávyo přestává být pouze systémem k nastolení před zákonem, ale jde i o rovnost

společenských/sociálních podmíneko právě rovnost sociálních podmínek je příčinou zvláštností v USAo hovoří o třech rizicích americké demokracie

tyranie většiny – nedomníval se, že dostačující k tomu, aby si většina nemohla podřídit menšinu (sklon američanů neuznávat žádnou autoritu, která se nazakládá na vůli většiny – američan instinktivně přizpůsobuje své názory většině – pokud se americká společnost nějak rozhodla, prostor pro další debaty končí)

fenomén individualismu – individualismus je produkt demokracie – pocit občana, že by měl být izolován od masy svých spoluobčanů (že on tam nepatří) – aristokracie spojuje lidi do tohoto systému, zatímco v demokracii je osobní závislost jednoho na druhém je vnímána urážka lidské svobody – lidi pak nic solidárně nespojuje, člověk se nepodřizuje jiným jedincům, ale je o to víc ochoten podřídit se státu – co dělá stát musí být správně a v zájmu demokracie; vede to k nivelizaci lidí a v zájmu demokracie jsou eliminováni lidé, kteří cítí potřebu bránit se vůči státu

demokratický despotismus – vzhledem k tomu, že stát representuje jedince, rostou zásahy státu do ekonomiky a řízení společenských procesů; předpovídá, že vlády se stanou vládními průmyslníky,

protože velké společnosti se stanou hrozbou pro stát a pro společnost; lidé jsou bráni postupně jako nesamostatní, dochází k infantilizaci

o existují zde ale určité brzdy – jsou zde umožněna určitá práva, která rozmáhání státu brání (možnost sdružování)

- druhé dílo je o francouzské revoluci- pomocí rozdělení společnosti na třídy analyzuje francouzskou společnost

Liberalismus- objevuje se v 19. století- zamená svobodnou volbu- jako ideologii se objevuje poprvé v roce 1815 ve Španělsku- duchovní otcové: Locke a Jeremy Bentam- 6 klíčových hodnot

o individualismus priorita jedince (tím se lišil od středověkých doktrín, kde klíčovou

úlohou je celek) bývá nejčastěji vysvětlován koncepcí přirozených práv liší se v názoru jak jsou jedinci zakotveni – buď existují pouze jedinci

(atomizovaní), každý má své zájmy, nebo existují jedinci a společnost, která se vytváří na základě vztahů mezi jedinci

společnost je založena na dobře pochopeném ekonomickém zájmuo osobní svoboda

každý jedinec má právo sledovat vlastní zájmy neshoda v rozsahu osobní svobody (shodnou se pouze na tom, že

svoboda jenoho končí tam, kde začíná svoboda druhého), ale neshodnou se jak interpretovat hranice mezi občanem vládou a státem

negativní teorie – jedinec je tím svobodnější, čím méně mu do života zasahuje stát (spojeno s atomizací jedince)

pozitivní teorie – záleží na individuálním osobním rozvojio sociální spravedlnost

vychází z principu rovnosti jedinců a ta je pojímána z rovnosti šancí pro individuální rozvoj (rovnost lidí různé barvy, víry, kultury…)

neeliminují a neignorují odlišnosti schopností jedinců a jsou stoupenci sociální a majetkové nerovnosti – ta je stimulem pro rozvoj schopností jedinců (stoupenci meritokracie – vlády talentovaných)

otázka přerozdělování ve společnosti – do jaké míry může společnost přerozdělovat soukromé vlastnictví pomocí daní?

dva názory přerozdělování omezuje právo na vlastnictví a zárověň

likviduje ekonomickou nerovnost jako stimul pro rozvoj majetek není často výsledkem schopností – často nahodilé –

proto může společnost přerozdělovat a vytvořit srovnatelné podmínky pro ty, kteří například nic nezdědili

o občanská spravedlnosto minimální stát

na rozdíl od anarchistů netvrdí, že stát není potřeba

stát by měl zajišťovat, aby jedinci nezneužívali své schopnosti vůči jiným

měl by být vůči jednotlivcům neutrální politická moc by měla být zákonná – pokud je vláda namířena proti

lidu, může se jednolivec postavit proti státu proti zneužití moci staví liberálové systém omezené moci a systém

brzd a protiváh (zákonodárná, výkonná a soudní moc) snaha zabránit koncentraci moci – ta vede vždy ke zneužití zdůrazňují princip federalismu – rozdělení na centrální a mistní

orgány- dva směry

o klasický liberalismus 19. stol k oživení dochází v poslední čtvrtině 20. století atomizovaný jedinec člověk je vnímán jako homo oeconomicus – cílem je osobní prospěch ekonomika je vnímána jako soubor neosobních vlivů (neviditelná ruka

trhu – ta má tendenci podporovat blahobyt) stát je vnímán jako nutné zlo, prosazuje se minimální stát nemělo by docházet k žádnému přerozdělování bohatství osobní zodpovědnost „nebesa pomáhají těm, kteří si pomáhají sami“ – Smiles „nevzhlížejte k parlamentu, podívejte se na sebe“

o moderní liberalismus vzniká na základě nárůstu velkých sociálních rozdílů zavádí sociální prvky pozitivní vymezení svobody – člověk je svobodný, protože může

rozvíjet svou přirozenost stát má odpovědnost pomocí přerozdělování srovnatelné výchozí

podmínky toho je dosahováno tím, že se stát transformuje do

zabezpečovatelského subjektu – zajištuje lidem práci atd… určitým znevýhodněným menšinám jsou podmínky ulehčeny (černoši

v USA) zdůrazňuje se pozitivní diskriminace Keynesiánství v ekonomice (ovlivňování ekonomiky stimulací

poptávky)- liberálové nezdůrazňují u institucí prověření časem, ale jejich současnou funkčnost-

Konzervativismus- Burke, Hobbes- bránil tradiční zřízení- znamená buď úplné odmítání změn, nebo alespoň výraznou opatrnost při zavádění

změn- spíše než filozofický směr je to životní postoj

- rozšířil se zejména ve velké británii- obecně v západním světě v různých formách- udržení tradičního společenského řádu- negativním příkladem byla Francie, která ve své době vykazovala velké společenské

výkyvy- za základ společenského řádu považují tradice, historicky vzniklé instituce a zvyky –

prověřené časem, na základě zkušenosti předků – proto správné- často se odvolávají na náboženské texty- tradiční instituce slouží pro lid jako důkaz historické moudrosti a stability- považují člověka za nedokonalého a ovlivněného instinkty- člověk se bojí nejistoty a potřebuje stabilní řád- tvrdí, že lidé jsou ochotní kvůli stabilitě obětovat svobodu- vláda není proto, aby lidi zlepšovala, ale aby udržela řád- odmítají doktríny (např. přirozená práva, či sociální spravedlnost), které podle nich

mohou vést k horším problémům, než které společnost má- odmítají jakékoliv sociální inženýrství- zakládají na zkušenosti, nikoliv na schématech a pokusech- odmítají individualismus a vnímá společnost jako organismus – lidé jsou orgány, bez

kterých tělo nemůže fungovat, ale samy orgány bez těla také ne- svoboda plyne z dodržování závazků- odmítají rovnost – podle nich existuje ve společnosti přirozená hierarchie, která je

funkční- upřednostňují přirozeně vzniklé sociální skupiny – do nich se narodíme a nemůžeme

to změnit- církev – určitý tmel společnosti, nositel morálky- další přirozenouo skupinou je národ (národní stát), obávají se často o suverenitu státu

v rámci např. integrací- zdůrazňuje se láska k vlasti a patriotismus- jsou přesvědčení, že lidé potřebují autoritu, ale autorita musí mít vůči těm, které vede

určitou odpovědnost- je potřeba silný stát, který zajišťuje pořádek- majetek je zásluha za individuální činnost, ale generuje odpovědnost vůči ostatním,

je to součást osobnosti- vloupání považují za zvlášť nebezpečný zločin- bohatství jedince je součástí národního bohatství – jsou možné zásahy do

vlastnických práv ve jménu národních zájmů

Autoritativní konzervatismus- moc je v rukou jedince či malé skupiny a nelze ji zpochybnit- využití mocenských prostředků před přesvědčováním- populismus, ideologická manipulace

Paternalistický konzervatismus- uvědomnění si, že musí dojít alespoň k určitým změnám (sociální zabezpečení), aby

nebyl rozvrácen řád- Disraeli, Bismarck – snaha zabránit sociálním revolucím

- smíšený systém – soukromé i státní vlastnictví

Libretariánský konzervatismus- mix liberalismu a konzervatismu- silný stát k udržení řádu, ale co nejmenší regulace ekonomiky- volný trh – nástrojem dosahování stability a sociální disciplíny

Nová pravice- vznik v 80. letech- reakce na recesi, možnost expanze komunismu- dvě křídla – liberální a konzervativní- liberální – připomíná liberalismus, ale politici byli velmi konzervativní

(Thatcherová), zaměřuje se především na ekonomiku, co největší deregulace, co je soukromé je dobré, co je státní je špatné, privatizace

- Friedman – příčinou ekonomických problémů je právě vláda- stát byl vnímán jako nástroj donucení nesvobody- každá vláda na člověka působí spíše negativně- návrat k negativnímu vymezení člověka – důraz na individuální zodpovědnost- vystupovali proti plýživému socialismu- vládní výdaje pouze zvyšují daně a zhoršují podnikatelské prostředí- státní rozpočet by měl být vyrovnaný- reakce na zpochybňování morálky v 60. letech (vznik anarchistických a

ekologických hnutí)- svobodný trh potřebuje ke své stabilitě silnou autoritu ve vládě- návrat k tradičním hodnotám- společnost musí omezit svobodu jedince pokud jde o morální zásady a chování

(potraty, homosexualita)- toto lze udržet pouze prostřednictvím silného státu a represemi (trest smrti, třikrát a

dost, zvýšení pravomocí policie)- využití síli se považuje za optimální prostředek pro udržení mezinárodní stability –

preventivní války, zbrojení

Socializmus- objevuje se v 18. století jako reakce na průmyslový kapitalismus- Thomas Moore, Campanela, Rousseau, Furier, Owen, Sensimone- kličovou hodnotou je společnost- hovoří se o třídách a sociální rovnosti- požadavek společenského vlastnictví- stát je pojímán jako nástroj vládnoucí třídy- stát není neutrální – měl by sloužit- člověk jako zoon politikon (tvor společenský)- lidská přirozenost je plastická a charakter člověka je závislý na společnosti ve které

žije- Rousseau tvrdí, že odcizení a egoismus jsou produkty soukromého vlastnictví- pro člověka je spíše přirozená spolupráce než konkurence a díky domu lidstvo

přežívá

- existence nerovnosti je spojena s existencí tříd, které mají svůj původ ve vlastnických vztazích

- různé postavení determinují různé zájmy a podmínky pro uspokojování potřeb- rozdílnost zájmů velkých soc. skupin vede k třídnímu boji – odlišnost v potřebách…- ekonomický třídní boj – veden za zlepšení podmínek prodeje pracovní síly- politický třídní boj – veden za získání podílu na moci- šíření hodnot jedné skupiny- třídní boj je realitou dějin a nevymyslili si jej komunisté- nerovnost je zakotvena ekonomicky – rozdíly v podmínkách jsou tak dány spíše

z podmínek socializace než podmínkami plynoucími z genetického vybavení- požadují stejný vztah k vlastnictví – státní vlastnictví – srovnání podmínek pro

všechny- menší důraz na družstevní formu vlastnictví- při snaze o efektivnost se pak kladl větší důraz na morální ohodnocení (vyvěšení

nejlepšího pracovníka na zeď atd…)- likvidace buržoazního státu – nebo alespoň osekání potlačovatelských funkcí

vlastnictví

Radikální socialismus- vznik nejdříve v méně vyspělých zemích, nebo v zemích, kdy byly zásadnější

rozpory- prosazení tam, kde dělníci měli nejhorší podmínky a nejmenší možnost prosazovat

své názory- nástrojem změny je proletářská revoluce – násilná/pokojná (Rusko/Československo)- proletářská revoluce by měla předat politickou moc do rukou pracujících- diktatura proletariátu – původně měly dostat politická práva i nemajetní (do té doby

nevídané)- znárodnění a zdruštevnění – v různé podobě- nejprve klíčová odvětví a později ostatní a to s náhradou či bez náhrady- združstevňování mělo být dobrovolné, ale tak to nikdy nefungovalo- zavedení principu plánování – mělo zabezpečit ekonomický, dynamický rozvoj země- centrální plánování se projevilo jako neefektivní a na tom to i celé zkrachovalo- snaha o vytvoření beztřídní společnosti- každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb

Evoluční demokratický socialismus- spojen s postupnou integrací dělnické třídy do společnosti- preferuje dílčí postupné změny ve prospěch pracujících – důvodem je to, že při

dílčích změnách nepřijdou již o to co mají- sbližuje se dnes s moderní liberalismem- snaha o postupné vrůstání socialismu do existujícího systému parlamentní cestou –

snaha o humanizaci kapitalismu- samospráva a nástroje přímé demokracie v politice – zajištění práv lidí- preference smíšené ekonomiky a spoluúčasti na rozhodování pracujících- spolurozhodování v odvětvích s přirozeným monopolem- v ekonomice místo plánování Keynesiánství

- přerozdělování v rámci státu- prosadil se po druhé světové válce na západě Evropy – otupilo napětí mezi

sociálními vrstvami

Třetí cesta- vznik nové pravice dal za vznik vytvoření tzv. třetí cesty – levicová alternativa- posun ke klasickému liberalismu (Blair) – znamenalo ztrátu hlasů pro obyčejnou

levici i její extrémy

Fašismus- na rozdíl od předchozích vzniká až ve 20. století- reakce na ekonomickou a politickou situaci v meziválečném období- duchovní otcové jsou z 19. století- Fasces – svazek prutu- Fascio – spojeno s revolučními socialisty- Fašismus se objevuje ve spojení s Musoliniho vojenskými oddíly, které vznikly po

první světové válce- reakce na krizi liberálního kapitalismu a demokracie- střední vrstvy se dostaly mezi mlýnské kameny – kapitál a chudé- nejprve ideologie středních vrstev a později finančních oligarchií – jako obrana proti

sílícímu komunismu- proč se dnes vrací krajní pravice? – funguje princip zapomínání minulosti, ale

klíčový je problém globalizace – přechod kapitálu do méně vyspělých zemí a ztráta vlivu středních vrstev v rozvinutých zemích – podobné efekty jako krize ve třicátých letech

-

Druhá součást předmětuPolitické ideologie – vzniká s politikouPolitika – 3 lidé – když jeden se snaží získa druhého proti třetímuDějiny politického myšlení

Politika- podmínkou je nerovnost, která má ve výsledku pozitivní efekt

- k tomu aby Řecko dokázalo to co dokázalo potřebovala být zřízena otrokářská společnost

- vznká na určité etapě- jde o to, aby systém nerovnosti byl stabilní, dynamický a funkční

Poznání v politice- obecně lidské poznání- pohyb ve dvou světech – pohled na realitu (představu o realitě) ze které člověk

vytváří určitou představu o ideální realitě- otázka hodnot – ideální realita- otázka faktů – představa o realitě

Sociální zakotvení- každý člověk kouká na realitu z pohledu určité zkušenosti a společnosti – zobecnění

faktů v určitých kontextech- jednotlivé soc. skupiny pracují s různými relevantními fakty a i kdyby byly stejné,

budou se na ně koukat různě- Hobbs, Locke, Russeau- v testu bude potřeba udělat graf

Problém definice- věda je založena na definování pojmů- vzhledem k existenci různých zájmových skupin je rozpor v mnoha významech

obecně užívaných jmen

Ideologie- spory mezi chápáním boha – (křesťané vs. muslimové vs. židé)- později názor, že ideologie zastaraly a mají je nahradit politické vědy- Marx o své teorii nikdy nehovořil jako o ideologii – začal psát kolem roku 1848, kdy

ideologie byly zpochybněny po francouzské revoluceo přichází s materialistickým pojetím dějino později o Marxově učení mluví Lenin jako o vědecké ideologie

Konzervatismus- Haywood – životní postoj- od Klause – konzervatismus je ideologie – protože po revoluci neměl co

zakonzevovat, ale vzít to jako ideologii, tedy nástroj změny

Liberalismus- nástup novopositivismu- odmítání ideologizace termínu - revoluce ve filosofii

o statut vědeckosti mají jen ty pojmy, které je možně vědecky potlačit- ukázalo se, že když demokratická společnost uvolní prostor pro ideologie, kde

doposud stála, začnou ji nahrazovat ideologie jiné

Při kritickém pojetí se vychází z toho, že naše poznání je zkreslené – nesprávná interpretace informací (vědomá i nevědomá)

Neutrální pojetí – lidé v závislosti na svém sociálním postavení vnímají realitu rozdílně a proto budou výsledky nejen rozdílné, ale v různé míře zkreslené

Funkce politických ideologií- co autor to názor- čtyři:

o explikační/vysvětlovací schéma, které jednotlivým skupinám zpřístupňuje svět ve kterém žijí,

ne všichni mají možnost ovládnout vědu (dělba práce) a navíc je problém, že samotná realita nemůže být jednoznačně a plně zobrazena vědeckým poznáním

věda nenahrazuje ideologie – nedává jednoduché, pochopitelné schéma

idelogie margino integrační

propojuje jedince se stejným společenským postavením a se stejným vnímáním reality

vytváří podmínky pro společnou aktivitu přesvědčí masu, že její znění je její zájem (není průměrem zájmů

masy)o normativní

normy a vzorce chování, které jsou nutné k dosažení vytyčených cílu, jejich nedodržování je spojeno se sankcemi

o motivační návod k činnosti hodnoty, které jsou v ideologii jsou objektem víry či přesvědčení a

musí se realizovat „obecné blaho“ když se štípe dříví, lítaj třísky – daň za pokrok naši mrtví mají vetší cenu než cizí mrtví

- Marx měl za ženu šlechtičnu a živil ho v podstatě Engls – továrník- Marx udělal nemanželský dítě se ženou z Englsovy továrny a Engls si jí pak musel

vzít, aby to zachráníl- Marx, co vydělal to propil- na tom je vidět, že není důležitá pozice, ale prožití reality – většina sociálních vůdců

byla z vyšších vrstev

Politická ideologie a filozofie politiky- ideologie – není racionální, obsahuje symboly a nejasná (vágní) hesla

o programo více autorů – skupinao víra/přesvědčení (nemusí být podložené logicky ani fakty)

- filozofie politiky – část filozofie, která se zabývá politickým myšlením

o snaží se na bázi vybraných hodnot a norem modelovat stabilní typ společenského uspořádání a snaží se ho podložit racionálně

o základem pro vytváření nového ideologického konceptu – zejména pokud je doba těžká

o racionální koncepto názor nějakého autorao nástroj pro vytváření a racionalizaci politických ideologiío obsahuje úvahy o optimálních nástrojích pro realizaci ideologieo přesvědčení opírající se o fakta a logické myšlenky

- pokud dojde k přetvoření filozofie politiky do ideologie, dojde vždy ke zjednodušení

Politická ideologie a politická teorie- Politická ideologie vytváří průnik s filozofií politiky (průnik programu a

individuálního vidění)- filozofie má popisuje hodnoty a nástroje poznání a není programem- ideologie staví na určitých předem stanovených hodnotách a je programem a nemusí

být racionální- politická teorie – představuje pokus o racionalizaci, odvolání se na realitu, kde je

důraz na jednoznačnost – neexistují alternativy, měly obsahovat jen ta tvrzení, která jsou empiricky prověření

o přesný popis reality – když ale popisujeme realitu, použijeme nějaká základní fakta, kterým přisoudíme nějaký význam – to už je zas individuální

- představa, že politický teorie nahradí ideologie je nereálná- empirické prověřování – způsob jak získávat z filozofie politiky politickou teorii

Do písemky – tři kruhy s průniky…

Názory na možnost pravdivého poznání v politice

Starověk a novověk- lidé si vždy uvědomovali názorové rozdíly- nadpřirozeno – pokud se nedaří dosahovat našich očekávání, na vině jsou bohové,

resp. naše chování, které rozlobilo bohyo řešení:

obětování bohům pochopení co bohové chtějí racionální vysvětlování neúspěchů (protestantismus)

- pozornost byla věnována poznání jako takovému, ale i jeho specifické sféře politiky

Platón- 4. stol. př. n. l- měl negativní zkušenost jak s vládou 30 tyranů tak s demokracií a ptá se proč je tomu

tak- říká, že ti co vědí co je pravda nejsou u moci a ti co jsou u moci nevědí co je pravda- duše jednotlivých lidí mají různou kvalitu

o tři části – rozum, vášeň, ctižádosto pouze u mála lidí převažuje rozum a ti jsou schopni rozpoznat co je pravda a

jít cestou dobra- výsledkem bylo idea dát vedení státu do rukou lidí, kteří jsou schopni jít cestou

dobra a mají nezkreslené poznání – filozofové

Francis Bacon- cestou jak omezit nedokonalé poznání/zkreslení je pochopit reálné překážky poznání

– idoly a odstranit je- idol rodu, jeskyně, divadla…- jeskyně – jiný původ, jiná zkušenost, individua žijí v odlišné jeskyni – zkreslení- jakmile jedinec nebude mít možnost a naději žít v současném systému lépe než

v systému předešlém, bude docházet k idealizaci předchozího systém – lidé mají „krátkou“ paměť

- idol tržiště – ze vzájemného styku lidí a zkreslení zkrze řeč – nesprávný výběr slov a jejich interpretace

- idol divadla – zkreslení spojeno s rušivými koncepty, které používají nesprávné poznatky

- některé zkreslující faktory jsou překonatelné (pokud si je uvědomíme), některé ne

Thomas Hobbes- nezkoumal příčiny zkreslení, ale způsoby jak zkreslení využít- analyzoval problém podstaty náboženství a jeho úlohu při udržování moci- lidé mají tíseň a strach z budoucnosti a když člověk nění schopen všechno poznat a

vysvětlit, spojují jevy s nadpřirozenem – příčina jevů- tato přirození tendence je následně úmyslňě pěstována a následně využívána

k udržení poslušnosti lidí – efektivní nástroj duchovní moci nad společností- náboženství může mít pozitivní funkci (stabilizace společnosti) – limitem je zneužití

k sobeckým cílům (klamání lidí)- moc státu chápal jako moc hájící zájem individuí a náboženství bral kladně,

osvícenci dospěli k názoru, že náboženství jsou předsudky sloužící určitým skupinám, které nemají za cíl stabilizovat společnost, ale udržet jim vyhovující řád

- francouzi (osvícenci) hledali alternativu – věda – snaha najít hybné síly lidského chování a na základě tohoto poznání vybudovat politický řád společnosti a přizpůsobit ho přirozeným potřebám lidí

Destid de Tracy- 1754 – 1836- údajně první kdo použil termín ideologie a označil tím vědu o člověku a jeho idejích- smyslem nové vědy mělo být stabilizace a přetvoření politického řádu- byl ve službách Napoleona (ve vládě v sekci morálních a politických věd)

o spolupráce ale neměla dlouhého trvání – začali kritizovat Napoleona – sekce rozpuštěna a jejich časopis zakázán

- ideologie – zkreslené poznání reality

- Napoleon odmítl tuto vědu a vrátil se de facto k náboženství – nábožeství nutí lidi do určitého chování – pak není třeba nasazovat moc, aby se chovali správně, hlídá je Bůh…

- jako v Rusku – Putin, člověk z KGB je teď jako „silně věřící“ – na otázku, jestli věří odpovídá, že to je věc každého

Marx- vývoj společnosti navazuje na vývoj přírody- zákonitosti se prosazují lidskou činností – výsledek závisí na charakteru, není

nevyhnutelný- zákonitosti se prosazují jako tendence- součástí lidské činnosti jsou ideje, názory, představy – formy vědomí a jsou součástí

tzv. společenské nadstavby- základna – je neprůhledná a odcizená, nadstavba je zkreslené pojetí reality –

charakter ideologie- základna se stává průhlednou pomocí rozvoje vědy (zejména také společenské vědy)- překonání odcizení může docílit pouze dělnický třída

Pozitivistické pojetí ideologie

Auguste Comte- šel jinou cestou než Marx- byl také inspirován rozvojem přírodních věd – šel ale cestou empirických metod- rozděluje vývoj společenského poznání na 3 etapy – teologická, metafyzická,

pozitivní- překonání prvních dvou fází – snaha hledat spojitostí mezi jednotlivými jevy, vzdát

se abstrakcí jako je suverenita lidu, svoboda myšlení atd. – je třeba zkoumat původ charakter světa

Emil Dirkheim- odmítl Comtovy fáze- člověk je přírodní a společenskou bytostí- věcné poznání a náš vztah k věcem (hodnoty a ideologie)- ideje nevznikají ze vzájemného jednání a vztahu mezi lidmi, ale mají integrující

funkci a vycházejí z celku- vzory pro hodnocení věcí – věcem se přisuzuje konktrétní význam

Pareto- odmítá slova jako podstata, zákon, nutnost, pokud vyjadřují něco, než jsou

pozorovatelné skutečnosti- ideologie je kombinace vjemú a citů- jednání je ve značné míře nelogické – lidé vytváří pseudologické konstrukce, aby to

jednání vysvětlili – jednoduché příběhy spojené s pocity širšího okruhu lidí- schopnost prohlédnout skreslení má inteligence – má nástroje a metody vědy

Sociologie vědění (poznání)

- 20. leta 20. stol- některými myšlenkami navazuje na Marxe a snaží se ho překonat- hledá souvislosti mezi naším soc. zakotvením a poznáním

Max Schöller- kritika stádií Comta- tvrdí, že to nejsou 3 etapy, ale tři druhy vědění, které existují současně – jsou

v ideologiích a snaží se nalézt důvody a druhy zkreslení poznání

Karl Mannheim- hledá způsob nalezení vztahu mezi sociálním zakotvením a zkreslením poznání- způsob myšlení- dvě koncepce – jednak otázka falešného vědomí – to může mít podobu ideologie

nebo utopie (ty se mohou prolínat)- partikulární chápání ideologie

Vznik a vývoj politických ideologií- odrážejí vznikající a vyvýjející se politické vztahy- reagují na problémy se kterými se člověk setkává- nejsou jen zrcadlovou kopií reality, ale jsou i impulsem pro její změnu a vytváření- sociální, axiologické a poznávací příšiny ideologií- Sociální

o nehomogenita společnosti – odlišné vrstvy, potřeby, možnostio otroci x otrokářio nutná, ale nedostačující podmínka pro existenci ideologií

- Axiologické (hodnotové)o jednotlivé soc. skupiny přestávají akceptovat své postavenío objevují se negativní emoce, které vedou lidi k myšlenkám proč to tak je –

negativní hodnocení reality – pocit nespravedlnostio ti co jsou nespokojeni mají tři alternativy

osvícenecká alternativa – otázka elit, které se obracejí na vládnouci elity, aby systém změnil, že to je v obecném zájmu (Ježíš, Mojšíš, Mohamed, Kalvín, Hus atd..)

reformní ideologie – požadavky na dílčí postupné změny systému – za situace, kdy se nespokojenci již aktivizovali, ale jejich nespokojenost má dílčí charakter – nechtějí ztratit to co už mají při velkých změnách, doufají v možnost kompromisu (Lutheránství, vize českých bratří, západoevropský socialismus, moderní liberalismus)

revoluční/radikální ideologie – když už nespokojená vrstva vyčerpala ze svého pohledu všechny možnosti pro změnu – za situace, kdy vládnoucí elity nemohou ani trochu ustoupit, aby neztratily velkou část svých výhod

o spokojení konzervativní ideologie – realita je v zásadě pro všechny příznivá,

nebo každá alternativa povede k horšímu

reformní ideologie – obsahuje návrhy vstřícných kroků vúči nespokojeným kvůli stabilizaci společnosti – v obdobích, kdy tlak nespokojených narůstá a je dost peněz na to, aby se jim částečně vyhovělo a spokojení nepřišli o své výhody

radikální ideologie – silové potlačení bouřících se vrstev, nastolení autoritářských tendencí, vládnoucí elity nemají možnost kompromisu aniž by ztratili výraznou část svých výhod

- poznávací příčinyo existují rozdíly ve způsobu poznávání – umění, věda, náboženství…o ideologie – zjednodušná schémata na základě názorů a hodnoto základní masa obyvatelstva nemá možnost poznání – musí využívat

zjednodušených schémato elita poznání má, ale je ovlivněno jejich potřebami

Kontinuita a diskontinuita v politických ideologiích- politické ideologie se vyvíjí a získávají určitou podobu- jednotlivé ideologie se vyznačují určitým společným systémem hodnot – hodnotové

paradigmao Thoma Coon – paradigma je soubor poznatků, vysvětlení, pojmů, které je

obecně přijaté a je v podstatě obecně přijímanou pravdouo hodnotové paradigma – to co stoupenci dané ideologie preferujío podle rozdílů v paradigmatech můžeme rozlišovat jednotlivé ideologie, nebo

uvedomit si různé proudy v rámci jedné ideologieo vžde je jedna z hodnot klíčová – obsažena v názvu, ale touto hodnotou se

paradigma nevyčerpáváo klasicky to může být jméno zakladatele (budhismus, konfuciánství,

křesťanství), nebo náhled na stav ve společnosti (nacismus, feminismus, konzervatismus, liberalismus…)

Modifikace paradigmatu- paradigma je stabilní, ale může docházet k jeho dílčím změnám a postupné

modifikaci uznávaných hodnot s tím jak se mění společnost- vznikají proudy, které se mohou postupně i osamostatnit – ti pak bývají většími

nepřáteli než ideologie vzdálené

Typologie idologií- empiricko analytický přístup

o rozlišení z hlediska velikosti velké – ty které ovlivňují řadově statisíce či miliony lidí po dlouhé

období (křesťanství, islám, konzervatismus, liberalismus…) malé – i velké začínají jako malé (feminismus, enviromentalismus,

nacionalismus)o podle úplnosti

tři složky – hodnotová, normotvorná, ? úplné mají všechny aspekty

o podle používané argumentace

ideologie nejsou nikdy zcela racionální, ale u některých převažují logické myšlenkové pochody (marxistický socialismus), u jiných emoce a symboly (fašismus)

nicméně je potřeba vnímat rozvoj (může se z iracionálních koncepcí dojít k velmi propracovaným a logickým ideologiím – křesťanství, islám)

o z hlediska hodnocení cílů realistické – opírající se o realistickou argumentacia odpovídají

stávající společenské realitě utopistické – v rozporu s existující realitu (nemusí být ale nereálné)

o podle vztahu k systému konfliktní – v rozporu se společenským systémem vládnoucí/integrující – snaha o udržení systému a jeho stabilizaci

o podle vztahu k duchovním produktům otevřené/pluralistické (žádná ideologie nemůže být úplně otevřená,

protože by to narušilo její jádro) monopolní/dogmatické (po nástupu k moci nepřipouští žádné nové

vědecké poznatky)- marxistická alternativa

o dvě kriteria – vědeckost a pokrokovosto pokrokové jsou ty ideologie, které vytváří prostor pro rozvoj třídy nesoucí

pokrok - proletářio věděcká ja pouze Marxova doktrína

Ideologie a způsob politického myšlení

Typologie politického myšlení- politici aplikují různé přístupy – způsoby myšlení- co je politické myšlení – schopnost poznávat a strukturovat politickou realitu,

vytvářet o ní ideje a předpovídat její vývoj- politické myšlení se historicky vyvíjí- zvláštní způsob logiky- lze hovořit o třech základních typech

o mytologickéo náboženskéo filozoficko vědecké

- často dochází k překrývání, ale v každé ideologii jedno převládá- mytologické – dominující ve starověku, ale dochází i do moderní doby (fašismus) –

využívá se v okamžicích, kdy není dost faktických znalostí k vysvětlení některých jevů (byť jsou fakta k dispozici, každý je nezná a musí si vymýšlet), hrají důležitou úlohu jednotlivci „hrdinové“, kteří se postavili proti zlé vůli moci, jednotlivé události jsou personifikovány (praotec Čech, blaničtí rytíři, dělníci, studenti) – někdo s kým tu událost můžeme spojit, archetypy – stabilní chování v čase, které je vzorem a je hodné následování, příběh je oproštěn o detaily a hovoří se zejména o těch etapách, které jsou pro účel důležité a emocionální – vítězství/smrt, symboly (svastika, strom, třešně), cyklické pojetí času (typické pro renesanci), ritualizace a obřady (oslavy

slavných dnů) – chybí mu věcná analýza problému, hlubší zkoumání jevů a zkušeností, negován časový faktor (další události, vývoj)

- náboženský způsob – vzniká ve starověku, převládá ve středověku a silný vliv má i dnes (věřící národy a politici), politické jevy a jejich vývoj jsou dávány do souvislosti s kreativitou boha, smyslem člověka je poznat vůli boha tu pak naplňovat, s božským původem je spojována i legitimita - vláda „božských“ institucí (vládce je v zásadě syn boha nebo jeho zmocněnec – nebo dokonce bůh sám (faraon)), dobro je sledováno podle norem a jediná možná cesta ke spáse je skrze víru a sledování práva, zlo je trest za hříchy minulosti, boží záměr je velmi abstraktní a je těžké najít jeho konkrétní podobu – realita je považována za tajemnou, jen částečně racionálně poznatelnou, důležitou úlohu mají interpretátoři boha a jeho znamení, jednotlivé doktríny se liší mírou fatalismu (islám) a naopak mírou vlastní možnosti být samostatný (judaismus, puritánství), pro náboženský způsob myšlení je typické lineární pojetí času – ke spáse (teleologické pojetí času – vývoj je zadán cílem), vše co je v rozporu je hodno odsouzení (hereze) a nevyhnutelnost božího záměru vyžaduje trpělivost a pravidelné uctívání boha, podobně jako u mytol. je možné použití metafor, symbolů a rituálů – otázka působení na věřící, náboženství a mýty se vrací kvůli zklamání ze scientismu (vysvětlování vědou),

- filozofický a vědecko-filozofický způsob myšlení – založen na pojmově logickém poznání vztahů a jevů, operuje se zákonitostmi vývoje jevů nebo funkčními závislostmi mezi jevy, vždy se opírá o nějaký filozofický základ, hovoří se o normativně-ontologický přístup – prakticko filozofický přístup

o existují určité normy, které jsou zachyceny v bytío existuje „pravda“ , která je obsažena ve strukturách bytí v dějinách politické

zkušenostio vědecké poznání vede ke stálému přibližování k podstatě bytío dvě alternativy

můžeme poznat absolutní pravdu poznáme pouze část pravdy a část je nám skryta

o hledá věčné neměnné principy a formy společenských principůo neměnné formy nemůžeme opouštěto jsou zahrnuty v náboženských tradicích atd. – v tom co se osvědčiloo jedinci rozlišují mezi dobrem a zlemo dobré je to co odpovídá dobré morálce a osvědčeným praktikám, špatné je to

co je neozkoušené, převratnéo stoupenci se domnívají, že za náhodami, které způsobují změny je jakýsi

vyšší záměro zástupci – Leo Strauss (okolo Bushe), Hannah Charentová, Erich Voegelin,

R. Scruton, Miroslav Bednář (ODS), asi i Václav Klaus- dalším proudem je historicko-dialektický proud (v podstatě se za tím skrývá

Marxismus)o analyzuje dějiny a je vůči nim i kritickýo základem je historicko-dialektický materialismus – materiální jednota světa

(svět je jen pohyb hmoty – není zde bůh)o přímá závislost jevů

o poznatelnost světa – je pouze rozdíl pouze mezi tím co jsme poznali a co neo princip jednoty dialektiky, logiky a teorie poznání – poznáváme na základě

logiky reálný vývoj a jsme schopni říct co je dobře a co špatněo tři zákony – jednota dvou protikladů (dokud problémy zůstávají v systému

řešitelné, systém sen nemění), zákon přechodu kvantity v kvalitu (až přeteče pohár problémů dojde k výrazné změně), zákon negace negace (stavíme na dědictví předků)

o dialektika – vrací se díky systémovému přístupu a teorii chaosu už v antice u Platóna

- empiricko analytický přístupo analýza skutečnostio odmítání společenských závislostío opírá se o nehodnotící poznánío hodnoty jsou zkoumány jako fakta, ale nemůžeme říci je které z hodnot jsou

lepší a které horšío odmítá ideologické konstrukce, rekonstrukce světao vychází z toho, že ideologie lze zkoumat, ale nelze je z hlediska vědy nějak

konstruovato stává se metodologií pro reformismus – oprava realityo otázka moderního liberalismu či socialismuo fenomenologicko existenciální přístup vychází z analýzy skutečnosti,

prožívání reality a ze zkoumání jevů (otázka pohledu na prožívání reality) – dnes vyúsťuje do postmoderny – odchod od vědy, v politice se orientuje na mytologický způsob myšlení

Kritéria politického myšlení a pravdivosti

Víra- vzniká v náboženských ideologiích, ale je součástí i v každodení praxi běžného

vědomí- je založena na důvěře v určitou autoritu – text či osobnost- nevyžaduje ani empirické potrvzení ani zkoumání – je to otázka důvěry- z Tertuliána – věřím byť je to absurdní- moderní ideologie jako světské náboženství- člověk si často rozpory neuvědomuje, nebo je ignoruje- je možné argumentovat proti tím, že postavíme člověku dvě věci ve které věří a které

se navzájem odporují- lidská míra trpělivosti je v politice zhruba 4 až 5 let – asi jako volební období –

potom lidé přestanou v danou věc věřit, pokud se očekávání nenaplní

Jasnost a zřetelnost- původ u Descartese (17. stol)- odmítání smyslové zkušenosti – důležitá je logika – postupná dedukce z pravdivosti

jednodušších principů- pokud něco poznáváme jasně a zřetelně a nemáme pochybnosti, musí to být pravdivé

– princip, ze kterého můžeme dojít k pravdě

Verifikace a falsifikace- mají svůj původ v positivismu- verifikace může byt buď logická (pravdivostní tabulky) či empirická (staví na

experimentu); spočívá v tom, že hledáme fakta, která potvrzují daný výrok nebo tvrzení, probém je ten, že i když fakta nalezneme, neznamená to, že ten výrok je pravdivý

- proto se přichází s falsifikací – pokud nenalezneme fakta, která výrok vylučují, můžeme ho považovat za pravdivý

Praxe- praktická činnost lidí

HistorieJericho – první město- města – 7. – 4. tisíciletí- nelze vyloučit existenci Atlantidy – neví se kde byla, možná pod hladinou moře

Starověk- vývoj civilizací probíhal nerovnoměrně- byly důležité přírodní podmínky- otázky obrany- důležitý rozvoj a transfer techniky a technologií- Čína, Israel, Řecko – nejdůležitější civilizace pro pozdější transfer myšlenek

Čína- státnost počátek ve 3. tisíciletí př. n. l. v údolí žluté řeky- dynastie Sia- zpracovává bronz (hlavně na zbraně)- 18. stol. př. n. l. dynastie Šang

o vznik opevněných město bronzové nástrojeo vozy tažené koňmio nejstarší záznamy – na prasklinách na kostech

- v každé civilizaci se rozvíjí kult mrtvých- dynastie západních Čou

o 1022 - 771 př. n. l.o převzali původní kulturuo vzniká koncepce mandátu nebes – měla legitimizovat změnu dynastieo koncepce tvrdí, že nebesa udělují mandát na vládnutí, mandát je vázán na

částici TE – otázka vladařských cností či charismatu osobnosti – kdo má TE, má mandát na vládnutí – dynastická záležitost, přechází na potomky, ale později se vyčerpá a je třeba přejít na jinou rodinnou linii

o poučení z historie

o trest smrti pro úředníky, kteří nevykonávají svou funkci jak mají – historická záležitost

o hledání precedentů v historii- dynastie východních Čou 771 – 221 př. n. l.

o panovník pouze nominální figurou – rozpado 170 státu s vlastním vládcem a opevněnímo od 9. stol přnl vzniká proces feudalizace, souvisí s decentralizacío období jaro podzim – vzniká sedm posledních 7 scelených státůo období válčících státu 420 – 221 – zásadní změny

používání železa rozvoj zbožně peněžních vztahů změny v politické sféře z lén se stávají administrativní jednotky aristokracie nahrazena úředníky sepsán trestní zákoník na měděné tabulky

- vítězný stát Čchin – 221 sjednocuje Čínuo objevují se 4 ideologie

konfuciánství mohismus taoismus legismus (právní škola)

o ideologie reagují na stav společnostío pouze legismus a konfuciánství získaly význam na úrovní vládyo 206 – Liu Pang se prohlašuje císařemo historicky nejúspěšnější období, konfuciánství jako státní náboženství

Konfucius- 551 – 479 přnl- pocházel ze šlechtické rodiny- učitelem hudby, umění, dějin a chování- měl vlastní školu- byl mýtus, že to byl i úředník (asi jen ke zvětšení jeho důvěryhodnosti)- ostře pociťoval rozklad společnosti- řešení viděl v návratu k původním tradicím (byl konzervativec) a normám- stabilní společnost měla být dobře uspořádána a organizována a předpokladem je

dodržování norem a principů- odmítá koncepci nebes s částicí TE- důležitou koncepci hraje výchova a převýchova- velkou pozornost klade mravnímu ideálu a vzorům morálky – rytíři – humanisté,

toužící po znalostech, vážící se starších, věrnost, vstřícnost- v příkladu vládců viděl cestu k dobru – panovník měl jít příkladem a být dobrý- není problém mít bohatství, ale musí člověk ctít principy- nejdůležitější dílo – Rozpravy- výchova a převýchova – cesta ke stabilitě (vzorem je chování původní aristokracie)- ideálem je člověk je ten, který zachovává pravou míru – dodržování principů, ale

pokud se poruší není možné se s tím stotožnit i přesto, že by to přineslo zisk

- Hierarchizovana společnost – úloha ze shora – výše postavení mají vůči poddaným zodpovědnost, naopak z spoda je nutná loajalita

Mencius- navázal na Konfucia a jeho učení rozvinul- hlavní povinností vládce je starat se o blaho lidu- použivá pravidlo příkladu – jaký je panovník takový je lid- pokud nejsou lidé dobří, pak to není jejich vina, ale otázka špatných podmínek- aby lid byl dobrý, musí panovník zajistit jeho blahobyt a bohatnutí lidí- pokud toto panovník neplní, má lid právo panovníka odstranit- nebyl demokrate, optimální formou vlády byla monarchie - pokud panovníka nemůže odstranit lid, měl by to v případě nutnosti udělat některý

z ministrů

Sün-c´- učení je syntézou Konfuciánství a legismu – díky tomuto kompromisu se

Konfuciánství mohlo stát státní ideologií- podle něj jsou lidé špatní, protože jsou ziskuchtiví a podléhají pudům- je nutná výchova a sebezdokonalování- ALE hovoří i o možnosti použití násilí- inspiroval se legisty a seznámil se s jejich učením- po roce 206 se Konfuciánství stalo státní ideologií a ovlivňuje čínu dodnes

Mo-cˇ- 479 – 439 přnl- jeden z Konfuciových žáků, ale vytváří svůj vlastní originální koncept- mohismus – socialistická doktrína- co měl s Konfuciem společného – historická zkušenost, cílem pro oba je blaho

národa, instrumentem je schopná administrativa pro fungování státu- ale stále vychází ze systému mandátu nebes- nebesa ovlivňují lidské dění a lidé musí hledat znamení, aby pochopili vůli nebes- s vůlí nebes spojuje existenci nespravedlivých válek atd.- spojuje vznik konfliktů s prosazením se individualismu, který vede k vládě silných

nad slabými a chytrých nad hloupými – řešení je nahradit individualismus všeobecnou láskou – všichni lidé jsou bratři a jejich cílem je péče o ostatní tak jako o sebe

- další cestou jak odstranit nestabilitu – odstranit neproduktivní výdaje (hudba, umění, …) ideálem byl jednoduchý asketický život

- způsob změny společnosti – další rozdíl od Konfucia – spojena se státem (vzhledem k pasivitě mas) a aktivitou shora

- jedním z prvních, kdo formuluje smluvní teorii vzniku státu – podle něj původně stát neexistoval, každý měl svůj názor na spravedlnost a existoval chaos a zvůle – našla se skupinka, která zjistila, že jim chybí vedení a tak si ho zvolili a začli respektovat

- k tomu je nutný efektivní administratvní aparát – informační stát – každý, kdo o něčem dobrém nebo zlém ví, by to měl říci nadřízenému, a také nutnost možnosti opravit ze spoda špatná rozhodnutí

- pozitivní stimuly (materiální hodnoty), nikoliv tresty- nemohl se stát oficiální ideologií – narazil na existující struktury

Lao-c´- v překladu starý mistr- dílo Tao te ting- jeho roky života nejsou známy (někteří tvrdí, že 6. století přnl, ale spíše ve 4.)- tvrdil, že základem je Tao – klíčový prvek a prazáklad světa (znamená cesta, metoda,

pravda, spravedlnost) – Taoismus- společnost je elementem kosmu – součástí Tao – podřízen zákonům věčnosti a

přírody- problémy vznikly proto, že člověk začal vytvářet etiku, kulturu a civilizaci – nejde

v souladu s přirozeností- řešením je návrat k přirozenosti – ideálem je život mnicha, který žije úplně

askteticky- měl i návrhy na správu země- stát by se neměl opírat o znalosti a neznalost by se měla týkat nejen poddaných, ale i

vládců- čím více je zákonů a přikázání, tím se člověk má hůře- riziko znalostí – nové divné věci

Legismus- státní ideologií od 4. století přnl- ve státě Čeng – nakonec se stal integrující ideologií ve státě Čchin (sjednocení Číny

v roce 221. přnl)- znamená „právní škola“- Šang Jang – 400-338 přnl

o byl ministrem – to co říkal, také aplikovalo stát jako gigantický stroj na donucovánío stát by měl být smyslem činnosti všech, včetně panovníkao přichází se smluvní teorií státuo v původním stavu lidé nenáviděli cizince a poté moudří lidé vytvořili

společnost, úředníky, aparát, ale postupně se to kvůli individuálním zájmům začalo zhoršovat – rozpad říše Čou – řešením je vytvoření silného centralizovaného státu, vytvoření efektivní strach nahánějící mocenské struktury

o musí být jasná pravidla – zákony, které pokrývají všechny důležité vztahy ve společnosti a musí standardizovat společenský život

o zákony musí být spojeny se sankcemi včetně kolektivních trestůo kromě donucení hovoří i o materiálním stimulovánío přichází s koncepcí prodeje titulů za zrno – vytváření méně polarizované

společnostio zavedl systém udavačství a kolektivních trestů

- Šen Pu Chajo také ministremo rozpracovává úlohu vládce

o požaduje centralizaci moci (panovník se s nikým nesmí dělit o moc a musí ovládat technologie moci) – panovník by měl působit dojmem nezasahování, ale včas ve vhodnou chvíli zasáhnout

o přichází s koncepcí výběru úředníků pomocí systému zkoušek- Chan Fej C´

o přestože byl žákem Sincihoo znám jako legistao měl pohnutý osud – pomluven a donucen spáchat sebevražduo vynikajícím teoretikemo syntéza hodnoto stát je systém vědomě vytvářených institucí – člověk vytváří státo cílem je zavést pořádeko nejdůležitější jsou zákony a systém trestůo státem regulovaná ekonomikao rozpracoval technologii politické moci (něco jako Machiavelli)o je potřeba nástroje mixovat podle situace – krutost i spravedlnost, tresty i

výhody

Tradice čínského politického myšlení- chybí náboženské spekulace o bozích- důraz je kladen na problémy společnosti, státu a etiky- nikdy zde nebyla alternativa – monarchie vs. demokracie, ale vždy jen otázka

spravedlivé nebo nespravedlivé monarchie – typické pro rolnickou zemi- důraz je položen na moudrého vladaře a jeho schopnosti, na byrokratický aparát

(dohled, kontrola, zásahy)- čínská společnost je orientována na efektivnost a výkonnost- současný systém je de facto komunistický a jeho stabilita tkví ve schopnosti vlády

uspokojovat vesnice – tam žije nejvíce lidí

Judaismus a Israel- židovský národ se objevuje v 2. tisíciletí přnl v Mezopotámii – odešli v 16. století

přnl do Egypta a poté část s Mojžíšem odchází do Palestiny – 1050 přnl vytvořeno Davidovo království

- 722 severní část Israele dobyta- 588 – Nabukadnezar – babylonský panovník, který vypálil Jeruzalém a lid vzal do

zajetí – zánik židovského státu- od 3. století v područí ptolemájovců- po nich v područí Římanů- Židé jsou komunitou, která nemá stát po 2500 let a přesto se udržela – důraz na

vzdělání- od středověku nesměli dělat obvyklá řemesla a tak se věnovali obchodu a umění –

intelektuální a duševní rozvoj- archeologické nálezy potvrzují některá fakta ze starého zákona- vznik jedné knihy – aktivní proces upravování a sjednocování- část textů spálena v 5. století – znovu sepsáno v Babylonském zajetí

- náboženské sebepochopení židovského národa, které zahrnuje řešení sociálních a politických problémů

- velký důraz na budoucnost- v porovnání s čínským myšlením je důležitá vždy i budoucnost- zvláštnosti

o monoteismus – pravděpodobně první, které se prosadilo a udrželoo otázka Mojžíše – ten začal hovořit o jediném bohu – tím vlastně získal

monopol na komunikaci s bohem a tím i na rozhodování- princip vyvolenosti a smlouvy s Bohem

o židé se staly vyvoleným národem po té co se Bůh zklamal v lidstvuo lidstvo může být spaseno pouze prostřednictvím vyvoleného národao židé jsou vyvolení, ale pokud nedodržují principy, může bůh pomocí

ostatních národů trestato vývoj Israele je kombinace politické aktivity židů při naplňování jejich

poslání s přímými zásahy boha ve prospěch Israeleo úspěchy jsou interpretovány jako sledování boží cesty, neůspěch je

nerespektování božího záměruo smluvní charakter vztahu mezi bohem a lidmio Israelité se zavázali ke službe bohu a ten jim za to slíbil prvenstvío pokud židé odstoupí, bůh je potrestá, ale nezavrhne je – vytváří to prostor pro

hledání alternativy- politická eschatologie – představa o radikální změně světa – očekávání nového

ideálního života a nadvláda nad jinými národy- mesianismus – mesiáš je ten kdo je pomazaný a uplatňuje nárok na vedení

společnosti ve jménu boha- pokud panovník porušuje boží přikázání, bůh ho potrestá- bůh je dialektikem (nepotrestal Davida, když porušil přikázání, ale potrestal dítě

které z toho vzešlo – zemřelo, David byl důležitý pro společenství)- další pomazaní jsou kněží, na které přechází politická reprezentaci v případě zániku

vládnoucí dynastie- třetí skupinou jsou proroci – ti skrze jejichž ústa mluví Bůh – kdokoliv z lidu má

právo vystoupit proti elitě- zaměnitelnost a zpětná kontrola moci – pravděpodobně i díky tomu přežili- podobně jako u řeků je požadavek na majetková omezení kněžích a panovníka – aby

mohli sloužit Bohu a lidu

Zákony a sociální stabilita- starý zákon obsahuje 613 zákazů a příkazů, které pokrývají veškeré aspekty života- desatero přikázání – obsahují předpoklad pro stabilní systém a řeší prakticky vše co

v každé společnosti může představovat problém- oko za oko, zub za zub – trest je podmíňen přestupkem- trest smrti při rouhání se bohu, znesvěcení dne odpočinku, smilstvo a vražda- důležitým faktorem je i požadavek sociální spravedlnosti – nestrannost soudů a

postavení chudých ve společnosti- ve starém zákoně je řečeno, že soudy by měly soudit nezaujatě, bez ohledu na

majetkové poměry souzených

- zahrnuje i negativní vliv úplatků- hovoří se o dvou institutech – rok odpočinku (po sedmi letech se nic neseje, co

vyroste patří všem) a institut milostivého léta (asi se to nikdy nedodržovalo)- sociální soudržnost se týká pouze dané komunity – nefungují navenek- mnoho principů bylo přejato díky jejich funkčnosti do Křesťanství a Islámu- ve starém zákoně je popsána i podřadnost arabů – Sarah, žena Abrháma nemohla mít

dítě a tak přivedla otrokyni Harah – s ní měl Abrhám dětí – jejich potomci jsou palestinci (arabové), poté bůh obšťastníl Sarah aby mohla mít potomky – židé

-

Starověké Řecko- základy již ve 3. tisíciletí přnl na Krétě- Homér, Esiod – výrazně mytologický charakter, ale nejspíš z velké části pravdivá- vytvořeno 1200 městských států- kolem 8. stol. přnl nejvýznamnějším byla Sparta – Svobodní občané a otroci- Athény – moc aristokracie byla zlomena a nastoupila tyranie (Drakón) – stejně jako

v dalších městských státech – demokracie vznikla až později- vznik vědecko-filozofického myšlení- mezi jednotlivými státy dominovaly konflikty, přestože jako celek se cítili jako jeden

národ- Athénská demokracie zajistila politická práva všem dospělým mužům, kteří měli

athénský původ- mohli se zůčastňovat všelidových shromáždění (chudším to bylo dokonce zaplaceno)- častá volba losem – i úředníci (dominovala nad volbou)- sofisté – učitélé moudrosti- demokratická práva měla jen menšina obyvatel- Athénská velmoc naráží postupně na ostatní státy a dochází k peloponéským válkám,

které vyhrává Sparta – ta je ovšem brzy poražena zvenčí- rozvoj filozofického myšlení – velký vliv morfologie terénu řecka – nemožnost

existence jednoho centralizovaného státu- každé město se politickým systémem výrazně lišilo- úvahy o stabilitě společenského systému, o správných a nesprávných formách vlády- nezabývali se příliš technologií moci, ale např. hledáním a nacházením kompromisů- v té době Řecko neznalo příliš stát (za Homéra) – společnost řízena kmenově,

spravedlnost zajišťují bohové, přirozená práva- Řecko dovedlo velmi dobře využívat duchovního bohatství ostatních národů a

neexistovala zde kasta, která by bránila vstupu vnějších vlivů, nebyli konzervativní- hledali analogie, hypotézy, snažili se pozorováním uchopit pravidla celku- snaha o nalezení zlatého středu – udržení jednoty občanů – stmelení občanů a řešení

konfliktů- Thalés – nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě…- spravedlnost – výměna rovného za rovné (v podstatě oko za oko)

Herakleitos- Logos- stoupencem vlády elity

- obrací se k člověku- stát je určité znásilnění přirozeného přírodního stavu- zákon je rozhodnutím jedinců – není podmíněn božským zákonem- relativizace jakékoliv pravdySofisté- ideálem je pravda, která se hodí člověku pro jeho záměry- schopnost obhájit si vlastní pravdu- relativizovali jakoukoliv pravdu – je závislá na subjektu poznání- spravedlnost je také relativní – zavisí na zákonodárci

Sokratés- vnesl do Řeckého myšlení morální individuální aspekt- nenapsal žádné své dílo – organizoval besedy- dialog se skládal ze dvou fází – negativní, kde uvedl v pochybnost veškeré obecně

přijímané názory, v druhé fázi chtěl aby člověk došel k nějakému vlastnímu poznání- odmítal sofistický relativismus- snažil se najít racionální zdůvodnění morálky- nejdůležitější vědou je etika – má se stanovit co je v morálním smyslu pro všechny

závazné- dobro a zlo – kdo ví co je morálně krásné, dá přednost morálnímu – zlo je výsledek

nepochopení správného, skutečného dobra (ne upřednostnění zla)- co je zákonné je i spravedlivé – předpokladem je, že vládnou lidé vzdělaní- rozlišuje formy vlády – demokracie, tyranie (neopírá se o zákony), plutokracie,

aristokracie- volil raději smrt, než aby se vzdal svého přesvědčení- uvědomoval si omezenost svého poznání – Evropská intelektuální tradice

Platón- jeden ze žáků Sokrata- Ústava, Politikos- operuje s pojmem ideje – nadsmyslová příčina- věci jsou pomíjivé, ideje jsou absolutní, věčné – největší ideou je idea dobra- řád na světě směřuje k dobru- vrcholným cílem je dosažení stěstí- duše jednotlivých lidí se liší – prvky jsou v různém poměru – každý má jiné

schopnosti a dispozice- pravdivé poznání je dostupné pouze u omezeného okruhu lidí, u kterých převažuje

podíl rozumu – důležité pro jeho teorie o vedení státu- vládci, strážci a pracovníci – ideální stát- věnuje pozornost dělbě práce ve společnosti – za samozřejmost považuje existenci

otroků- ti nejlepší ze strážců jsou vybíráni za vládce – měl by u nich také převládat prvek

rozumu – měli by být filozofy a rozeznat dobro- připisuje velký význam výchově, stát by měl dát všem stejnou možnost rozvíjet se

v hudbě, matematice a gymnastice

- prosazoval omezení soukromého vlastnictví zejména u vládců a strážců – jejich potřeby měly být zajišťovány státem

- půda a dům by měly být přidělovány losem jen na nějakou dobu- podle něj jsou ženy rovny mužům – mají stejná práva a schopnosti- odmítá rodinu – zdrojem nesváru mezi muži – mají patřit všichni všem a stát má

vytvářet podmínky pro to, aby se spojovali nejlepší ženy a nejlepší muži- dominující ideologie by se měla opírat pouze o pozitivní mýty – odstranit neetické - aristokracii, oligarchii, demokracii, timokracie (vláda ctižádostivých), tyranie- změny státních forem chápe jako negativní vývoj- ideálem pro něj je aristokracie – vláda nejlepších (filozofů) – zaniká ale se zhoršením

následujícího pokolení vládců (špatný partner nebo výchova nebo růstem vlastnictví)- oligarchie – vláda nejbohatších- demokracie – vznik v důsledku vzpoury chudých vůči bohatým – zde není nikdo

k ničemu nucen a nikdo nikoho neposlouchá a vládne anarchie – a proto je vystřídána tyranií – nejhorší formou vlády

- ve starověku ovšem ve všech společenstvích podléhá jednotlivec celku

Aristoteles- byl jedním z nejvýznamnějších žáků Platóna- působil jako vychovatel Alexandra Makedonského- věnoval se všem vědám i politice- Politika a Etika Nikomachova- zasadně nesouhlasil s Platónovým učením o idejích- pokud chceme poznat věc je třeba ji správně nadefinovat- je třeba udat čemu se předmět podobá a čím se naopak odlišuje od předmětů stejné

třídy- zavádí pojem kategorie – obecný pojem, který nemá už nic nad sebou- považuje celý světový proces za účelný, který směřuje k cíli- důležitou úlohu má logika – nástroj poznání – je možné zkoumat a stanovit metody- vědění se liší od zkušenosti – ta je pouze výchozím bodem vědění (smyslové

postižení předmětu a je závislá na měnících se podmínkách)- vědecké poznání nezávisí na prostoru a času a je stabilní- mínění je naopak založeno na pravděpodobných důvodech (naopak vědění dává

nezvratné pravdy)- výrazně využívá analytickou metodu- je si vědom významu celku- jedním z prvních, který aplikuje systémový přístup- stát můžeme pochopit, když ho rozdělíme na nejmenší části, jejichž funkci můžeme

pochopit- celek může fungovat pouze při efektivním fungování částí- celý systém se v podstatě vyvýjí- podstatně více vychází z reality- důraz na směřování k určitému nevyššímu dobru – prostřednictvím aktivní činnosti- každý člověk touží po dobru- cílem, po kterém lid touží je politika – proto je také nejvyšší vědou

- spravedlnost – každý má osobní kvality a zásluhy, které se liší a spravedlnost je tak také nerovná

- politická spravedlnost je pouze mezi svobodnými rovnými občany a spočívá v rovnosti politických práv

- stotožňuje se se Sokratem, že stát by měl být co nejjednodušší- odmítá Platónovu myšlenku o společném majetku a společenství žen a dětí –

preferuje soukromé vlastnictví, protože se při něm víc vykoná a odpadají spory při rozdělování

- pokud muž nemá vlastní ženu a děti, bude jeho péče o cizí méně pečlivá- společenství žen vede k větší pravděpodobnosti zločinu- ženu podřizuje muži – zbavuje ji rovnosti – zdůvodňoval to povahou ženy – na rozdíl

od otroka je schopna přemýšlet, ale není schopna se rozhodovat, u jejího myšlení převažují emoce

- zdůrazňuje výchovu – ta by měla být co nejvíce nestrannou- je také známý klasifikací státních forem – rozdělení podle počtu vládnoucích a podle

cílů a způsobů vládnutí- správné – monarchii, aristokracii a polytheiu – vládci sledují v těchto formách

obecný učitek- nesprávné – tyrani, oligarchie, tyranie – vládci sledují pouze osobní užitek- za nejsprávnější formu považoval polytheiu – protože zde vládne menšina zvolená

většinou, existuje zde rovnost na základě zákona- demokracii považuje za nejlepší z těch špatných – považoval ji za vládu lůzy, která

nerealizuje opatření v zájmu všech (zájmové skupiny)- ideální bylo, aby se stát opíral o středí vrstvy – ani bohatí ani chudí nemají ty správné

ctnosti (bohatí nechtějí poslouchat a chudí nemají důstojnost)- ohromný vliv na politické myšlení – ovlivnil Křesťany i Muslimy

Čína

Islám- na rozdíl od Křesťanství vzniká Islám v systému rodové společnosti a okamžitě se

stává politickou ideologií- stává se sjednotitelem kmenů, které se předtím roztříštěné nemohli bránit nájezdům

okolních států- Korán je jedna z mála knih, která popisuje jaký bude mít jeden voják podíl na kořisti

při podrobení nemuslimů- muslimové měli v zásadě neutrální vztah jak k židům tak ke křesťanům- expanze byla rychlá protože, arabové byli tolerantní k ostatním náboženstvím, ale

muslimové byli daňově zvýhodněni- korán je kombinací starého a nového zákona s místními tradicemi

o řešen konec světa i poslední soudo popis pekla i ráje

- mohamed poslední z proroků, je chápán jako člověk- Ježíš se nerovná Muhammad, ale korán – není to personální paralela- otázka pojetí svobody

o v koránu jsou nejrůznější formulace

o je to poměrně nejasné – výroky si protiřečí a závisí na situacích- akceptuje nerovnost ve společnosti, ale bohatí mají povinnost pomáhat chudým- trest za cizoložství – 100 ran bičem- Šiíté – náklon k teokracii, Sunité – možnost světské moci, ale i teokracie

Arabští filozofové- Ibn sina, Rušta, Mutazila- Al-arábí- ve své době velice předběhli ostatní kultury ve schopnosti politického myšlení- vycházeli z aristotela-