Dějiny ekonomického myšlení

Robert Holman

konzultační hodiny:

úterý 17:45 – 19:00 NB 343

literatura:

Robert Holman a kolektiv: Dějiny ekonomického myšlení

zkouška:

učebnice + látka z přednášek

písemná zkouška – esej – volné vyprávění na určité téma, tzn. jedna otázka a na její zpracování je hodina, maximální rozsah – čtyry strany

(není nutné študovat to co je v učebnici menším písmem)

budou tři řádné termíny a jeden náhradní

Proč studovat dějiny ekonomického myšlení?

ekonomie tak jak se ji studenti učí je tzv.. učebnicová ekonomie (taková zjednodušená, zploštělá, přežvýkaná pedagogy, aby se vešla do učebnic, aby tam bylo studenty zvládnutelné kvantum znalostí a pak si studenti myslí, že v těch učebnicích je celá ekonomická věda)

učebnicová ekonomie představuje to na čem se ekonomové do značné míry shodnou – main stream

ekonomická věda je mnohem širší, obsahuje řadu různých směrů, proudů, škol

každá věda má svoji historii a kdo ekonomii studuje musí se seznámit i s její historií

(čím je věda exaktnější tím míň se klade důraz na její historii)

v ekonomii existuje „hlavní proud“ - ten pojem zavedl jako první Samuelson po druhé světové válce a vžil se – mainstreamová ekonomie

často se ekonomové dělí na mainstream a ty vedlejší proudy

vedlejším proudům se někdy říká heterodoxní směry (opak ortodoxního)

mezi nejznámější patří – Rakouská škola, post-keynesiánství, institucionalismus, dříve i marxismus ale ten je už dneska víceméně mrtvý

prosazují se dva přístupy k dějinám ekonomie:

o relativistický

ti kdo studují dějiny ekonomie se domnívají, že ekonomie se vyvíjela pod vlivem vnějších okolností (politické institucionální společenské změny – impuls pro vývoj ekonomické vědy)

vnější události nastolovaly otázky, na které se ekonomové snažili odpovídat

průmyslová revoluce, populační růst v Anglii, politické spory mezi landlordy a buržoazie = na to klasičtí ekonomové odpovídali což formovalo klasickou ekonomii

nebo dřív merkantilistické myšlení se vyvinulo po zámořských objevech, kdy se rozvíjel obchodní kapitalismus, otázka obchodní bilance, jak zvýšit národní bohatství apod.

nebo keynesiásnká ekonomie se vyvinula jako reakce na velkou hospodářskou depresi 30.let

vede to k závěru že ekonomická věda se vlastně nevyvíjí směrem k absolutní pravdě ale její podoba je do velké míry dána společenskými politickým apod. poměry ve světě a v zemi

o absolutistický

dívá se na vývoj ekonomie nebo vědy trochu jinak

impulsy k vývoji přicházejí zevnitř – od vědců, od ekonomů samotných, protože lidé chtějí vynalézat nové a lepší nástroje pro analýzu, odhalovat nové skryté pravdy

podle toho se ekonomie vyvíjí na základě vnitřní profesionalizace, používá lepší a lepší nástroje (indiferenční křivky, křivky nabídky a poptávky, multiplikátory apod.)

podle tohoto přístupu se tedy věda neustále přibližuje poznání pravdy (nikdo neříká že existuje absolutní pravda) přesto se říká, že dnešní ekonomická věda je lepší než ta, která byla v minulých stoletích a tak (tohle relativistický přístup neříká)

zhruba do poloviny minulého století převládal relativistický přístup, zhruba od 50.let se začal uplatňovat více ten absolutistický přístpu pokud jde o vývoj ekonomie

Vývoj metodologie vědy

metodologie vědy obecně (nejen ekonomie)o prvním důležitým mezníkem ve vývoji vědy bylo to, že vědy se dělí na

normativní

klade si otázky „co má být“ „jak to má být“

obsahuje hodnotové soudy – tzn. soudy toho typu „to je dobré, to je špatné, to je správné, spravedlivé, to není“ apod.

třeba filosofie – morální, politická

nebo třeba právo

dříve třeba i politologie, sociologie ale ty se snaží stále více být pozitivní

pozitivní

je věda, která si nikdy neklade otázku jak to má být ale pouze otázky „jak to je“

zkoumá příčinné vztahy ale nikdy nehodnotí věci

žádné hodnotové soudy

„co je, jak to je, proč to je“

neobsahuje hodnotové soudy tedy, ale obsahuje analytické soudy – snaží se dobrat příčinného řetězce

o ekonomie se ustavila na začátku jako pozitivní věda a je taková už takových 130 let, tzn že v ekonomii se nekladou otázky „jak to má být“ ani se nezabývá hodnotovými soudy, ale pouze analytickými soudy

o hodnotových soudů se snaží ekonomie zbavit, protože vědci se domnívají, že kdyby dělali svou práci a nechali se ovlivnit vlastními preferencemi činilo by to jejich práci méně vědeckou a objektivní

o všechny vědy přírodní jsou vědy pozitivní stejně jako většina společenských – vědci by měli zapomenou na své hodnotové preference v okamžiku kdy dělají vědu

Mezníky ve vývoji vědy

logický pozitivismuso hnutí které vrcholilo ve 20.letech minulého století – Vídeňský kroužek

o zastává názor, že pouze ta teorie je vědecká, kterou je možné empiricky potvrdit – najít empirické důkazy (fakta z reálného světa, pozorovatelná) a na zakládaně toho podat důkaz, že teorie je pravdivá

o teorie, která ještě nebyla verifikována/potvrzena ještě nemusí znamenat, že není vědecká – teprve třeba hledá důkazy, podmínka je taková, aby byla empiricky ověřitelná – aby pojmy, které věda používá měly nějaké empirické protějšky aby to nebyly spekulace, které vznikají v hlavách lidí (třeba hodnota – subjektivní pocit, není to empirický fakt – onen mezní užitek, nelze to postihnout a podat důkaz že hodnota je dána mezním užitkem)

o trvá na tom, že pouze taková věda je skutečnou vědou, kdy všechny její pojmy mají empirické protější a její teorie jsou empiricky potvrzené/potvrditelné, pokud toto není pak to je prý pseudověda

o empirická verifikace/ověřitelnost je základní požadavek

o skutečná věda je tedy jenom pozitivní věda, normativní soudy empiricky ověřovat totiž nejde

další mezník – přišel brzy po vrcholu logického pozitivismu – ve 30.letech – 1934 vyšla kniha Karla Poppera – polemizoval s logickým pozitivismem a přišel s tvrzením že nelze ve vědě nikdy prokázat pravdivost

o věda není schopna podat důkaz pravdy, jediné čeho je věda schopna je podat důkaz nepravdy

o velké překvapení to bylo pro vědce

o logicky není ve vědě možné podat důkazy pravdy – muselo by se dokázat, že závěry vědy platí ve všech případech kdy se může daná situace projevit (gravitační zákon – důkaz pravdy by se musel hledat pro všechna hmotná tělesa, protože co kdyby náhodou pro některá neplatil že – každý důkaz pravdivosti je jenom dílčí a ne konečný a někdo může objevit, že to vlastně fakt vždycky neplatí, kdyby ovšem někdo podal důkaz že v nějakém případě teorie neplatí, pak by teorie byla neplatní, byla by odsunuta a zmizela by)

o vývoj vědy je tedy takový (jak vyplývá z popperovy falzifikační metody) – věda odsouvá nepravdivá tvrzení, zbavuje se nesmyslů a to co tam zůstává je možná pravda – než někdo podá důkaz nepravdy

o veškerý obsah vědy nelze 100% potvrdit ale zatím nikdo nepodal důkaz nepravdy toho či onoho a tak tomu věříme

o většina vědců to akceptovala

o v přírodních vědách se jednoznačně prosadil princip falsifikace, ve společenských vědách ne úplně

o ekonomové se pořád snaží verifikovat své teorie a podávat důkazy pravdy a prosazuje se tu směs verifikace a falsifikace

o př výrok „všechny labutě jsou bílé“ - budeme hledat labutě a dokud někdo neobjevil, že v austrálii existují černé labutě všichni věřili že všechny labutě jsou bílé čímž bylo vyvráceno totálně, že všechny labutě jsou bílé

o nebo kosmologie – vesmír je stacionární a tomu se věřilo dokud ve 30.letech kdy byly sestrojeny lepší dalekohledy nezačalo pozorovat, že galaxie se od sebe vzdalují apod – model rozpínajícího se vesmíru nahradil model stacionárního vesmíru ale nevíme jestli se rozpíná jenom víme, že prostě není stacionární

o spolehlivější metoda to asi je

další mezníky – 1962 vyšla kniha – Thomas Kuhn – Struktura vědeckých revolucí – myšlenka, že věda se nevyvíjí hladce jako nějaká postpující evoluce ale že tu a tam dojde k revoluci ve vědě

o vyvíjí se ve zlomech, které lze označit za revoluce ve vědě

o pojem vědecké paradigma

paradigma je nějaký základní model, skrze který vidíme zkoumanou realitu, i když ani to není úplně přesné – ekonomickou realitu zkoumáme skrze velké množství modelů – soubor základní předpokladů, metod, metodologických východisek, které ekonomové používají

jakási ulita do které je vědecká disciplína uzavřena a jakmile na ni někdo naráží, snaží se vymanit se z paradigmatu, které věda v tom svém daném období má

o podle Kuhna si věda vytvoří určité paradigma – soustavu metod, modelů a s těmi potom pracuje ale stane se, že někteří vědci začnou objevovat anomálie, nové věci, jevy, úkazy, které nejsou vysvětlitelné v rámci toho paradigmatu a vzepřou se mu – vytvoří hypotézy v rozporu z paradigmatem a když jich přibývá, paradigma se zhroutí, je opuštěno a věda si vytvoří nové paradigma – revoluce je v tom že se věda zbaví starého paradigmatu a vytvoří si nové

o třeba paradigma v astronomii – do 17.st to byla geocentrická představa vesmíru – do té doby než koperník pomocí dalekohledu začal pozorovat na obloze pohyby které byly s paradigmatem v rozporu a proto koperník vytvořil nové paradigma – heliocentrické

o nebo třeba – fyzicka se zbavila paradigmatem stacionárního vesmíru a nahradila ho rozpínajícím se, Einstein způsobil změnu paradigmatu apod.

o i ekonomie to zažila – bylo to v poslední třetině 19.st kdy končí klasická ekonomie a vzniká paradigma moderní ekonomie – bylo způsboeno tím, že klasická ekonomie předvídala určité věci, které se nestaly (zákon klesajících výnosů v zemědělství, populační exploze apod) – vzniklo paradigma moderní ekonomie jakou dnes známe

v průběhu 20.st – příchod Keynese – dlouho označováno jako nová revoluce v ekonomii, později se ukázalo že vývoj šel kapku jinak – harmonizace neoklasické a keynesiánské ekonomie takže to až tak revoluce nebyla

revoluce racionálních očekávání – ne až taková změna aby to rozbrouralo paradigma moderní ekonomie, jenom kapku provětrání

v současné době je paradigma – říká se mu mainstream

heterodoxní směry – Rakouská škola tvrdí že představuje ?alternativní? ?paralelní? Paradigma ale holt jsou natolik v menšině že mainstream neohrožují

další mezník – přínos Imre Lakatose – přišel v 70.letech minulého století s tím, že Kuhnovo paradigma je příliš tvrdé pojetí, že vědě se nevyvíjí od revoluce k revoluci

o Popper říkal, že jakmile je podán důkaz nepravdy teorie zmizí, je opuštěna, ale skutečnost je jiná a vědci se nevzdávají a říkají, že to není důkaz nepravdy ale jenom anomálie a že se anomálie musí nahromadit aby měla být teorie opuštěna

o třeba anomálie vody

o existují konkurenční výzkumové programy – existují vedle sebe a pozorujeme, že to tak probíhá

znamená to, že na různých univerzitách, výzkumných ústavech jsou skupiny vědců, které se na něco zaměří a zkoumají to v rámci výzkumného programu

výzkumný program znamená, že vědci sdílejí „tvrdé jádro tvrzení/předpokladů“ - na tom je program založen, podle toho se postupuje a konkurující si výzkumné programy se liší právě v těch hardcore propositions

pak se výzkumné programy dostávají – buď jsou progresivní nebo degenerativní

progresivní jsou takové kterým se daří předpovídat nové jevy nebo dokazovat nebo falsifikovat nějaké jevy/programy, které dokáží předvídat jsou úspěšné a tedy progresivní

degenerativní jsou takové, které nepřicházejí na nic nového, jenom přeskupují fakt, nedokáží nic nového předvídat, vysvětlit

postpuná práce konkurujících si výzkumných programů

Newtom přišel s tím že fyziku lze vybudovat na několika málo zákonech, ne všichni vědci v té době sdíleli newtonovu stavbu nové fyziky – někteří sdíleli newtonovskou fyziku jako svůj výzkumný program a začali pracovat s těmi zákony a s pojmy které newton vytvořil - ?Haily? - předvídal, že dráha jedné komety je eliptická, někteří se domnívali že dráhy komet jsou náhodné, jiní že to jsou přímky, jiní že to jsou boží zjevení, Haily vypočítal, že se kometa znova zjeví za nevím kolik let a ono se stalo – úspěšný progresivní věděcký program

v ekonomii – marxismus – degenerativní program – dělnická třída není stále více utlačována apod

komplexity science – zkoumaný systém je nutné pochopit ale ne proniknout úplně dovnitř (nebo jak to bylo ehm)

jednotkou ve vědě je výzkumný program – věda sestává z výzkumných programů

zvláštní přístupy (už ne úpolně mezník)

o sociologické přístupy k vědě

říkají, že věda se nevyvíjí jako čistá věda ale existuje něco jako institucionalizace vědy, že není úplně svobodná ale existuje institucionální slupka, která drží vědce na uzdě

každý vědec se musí ptát jestli jeho článek/objev je publikovatelný (jestli je to objevné nebo tak není až toliko podstatné)

věda v každé době je ovládána určitými institucemi, které do určité míry tlačí vědce do nějaké podoby té vědy

vědec potřebuje úspěch, uznání, poublikovat v časopisech, potřebuje peníze – aby toho dosáhl, musí vědu dělat tak aby to bylo v souladu s tím, co si myslí lidé v redakčních radách časopisů, co si myslí ti na univerzitách a pokud se nepodaří, nebude mít peníze na své výzkumy a nebude mít úspěch a tak

věda není úplně svobodná a to jí dává určitý charakter

v minulosti tak zhruba do konce druhé světové války omezovali svobodu vědců samy univerzity, které vtiskly určitý směr té vědě a kdo se bouřil nemohl přednášet

pak se univerzity mění a osvobozují ale zas se objevují impaktované časopisy – prestižní časopisy a v nich rozhodují redakční rady a vědci publikovat musejí a když jdou proti proudu nedostanou se tam

o 1975 – Paul Feyerabend – Proti metodě: Nástin anarchistické teorie znalosti

vědec, který chce být svobodný, nemá sdílet žádnou obecně přijímanou metodu nebo paradigma nebo výzkumný program – to omezuje vědcovu tvůrčí práci, kreativitu

pak ta věda degeneruje, říká „všechno jde“ - že vědci nemají sdílet žádnou obecně přijímanou metodu

nejlepší metoda je prý žádná metoda

o současný stav metodologie ekonomie je takový, že na rozdíl od přírodních věd, kde se prosadil Popperům

přístup falsifikace ekonomové se tím příliš neřídí a většina výzkumných programů se snaží prokázat pravdu

zároveň – ekonomové vědí, že nelze tak úplně a jednoznačně tu pravdu prokázat

v 50.letech tohle otevřel Miltom Friedman tzv.. metodologickým positivismem

konkurující se výzkumné programy to asi popisují nejlíp – nepozorujeme, že by docházelo k nějakým revolucím nebo změnám paradigmatu ale pozorujeme že paralelně pracují konkureční výzkumné programy a na základě těch hardcore propositions se vědci seskupují a sanží se předvídat

hlavní proudy a heterodxní směr

heterodoxní směr

zle ho poznat – ekonomický výzkum, který dosahuje slávy na ekonomických univerzitách – chicago, ale výzkum probíhá i jinde – harvard a tak... když se univerzita snaží založit výzkumný ekonomický ústav snaží se zlanařit prestižní osobnosti z Chicagské univerzity ale zároveň i z harvardu i když se v některých

věcech neshodnou – přesto praxe ukazuje že ekonomové ze všech těch míst jsou cenní na těch pracovištích a že teda asi jako představují mainstream – není to heterodoxní proud (z takových škol se žádná univerzita lidi získat nesnaží protože ví, že tj. neslučitelné – třeba z Rakouské školy)

odlišuje se natolik od hlavního proudu, že ti lidé nemůžou spolupracovat v jednom programu na jednom pracovišti

odlišuje se svou metodologií zejména a z toho vyplývají různé přístupy k modelům řešením a tak

mají ovšem pozitivní vliv, protože představují opozici vůči hlavnímu proudu a tím udržují hlavní proud v ostražitosti a nastavují mu zrcadlo přicházejí s kritikou a ekonomové se musí bránit a tak nezaspí

dokáží obohatit hlavní proud a stává se, že mainstream sem tam i něco akceptuje z heterodoxního směru (třeba monetarismus byl považován za heterodoxní, ovšem se ukázalo že představuje progresivní výzkumný program, tím se monetarismus sám stal součástí hlavního proudu – Friedman dokázal předvídat nefunkčnost philipsovy křivy)

problém heterodoxních ekonomů je v tom, že představují opozici vůči hlavnímu proudu ale zároveň jsou halvní proudem odmítáni protože halvní proud nedokáže pracovat s jejich metodologií a tak nejsou schopni proniknout do univerzit, časopisů a to způsbouje jejich frustraci – jsou ponižováni, ještě více se vyhraňují, pak se uzavírají do sebe a pak jsou odsouzeni k neúspěchu

Předmět a metoda ekonomie jako takové

předklasické ekonomické myšlenío (první objev, který musí věda učinit – musí objevit sebe samotnou)

o v té době se ještě nedá mluvit o ekonomii jako o vědě ani jako o nějakém ucelenějším souboru myšlenek – ještě příliš roztroušené myšlenky a tak mluvíme jenom o ekonomickém myšlení

o starově a středověk – ekonomické mylšení bylo součástí filosofie

ekonomické mylšenky nalezneme ve filosofických dílech jako zakořeněné, ukotvené v jiných nárorecha tvrzení

izolované a roztroušené velkých filosofů – zejména Aristotela

převládá normativnost ekonomického myšlení

ekonomické názory jsou větišnou nastolena „jak to má být, co má být“ - propleteno s morálními úvahami

aristeteles odlišil věci přirozené a věci člověkem vytvořené (jedno z jeho základních východisek)

přirozené stojí výše a co je vytvořené musí být podřízené přirozenému

přirozené je všechnmo co umožňuje člověku přežít – důsledky pro ekonomické názory to mělo

příklad Sofoklova dramatu Antigona – dva bratři se nepohodli od vládu nad městem, jeden z nich odešel z města s vojskem a táhl s ním na to město, byl poražen a zabit, protože se zachoval jako zrádce nesměl být pohřben což měl být nejvyšší trest a jeho duše neměla dojít klidu, Antigona pohřbila bratra a byla sama odsouzena k smrti – zachovala se Antigona správně nebo ne, bylo to morální nebo ne – sympatizujeme s Antigonou, to co udělala bylo přirozené ale bylo to v rozporu se zákony, ale zákony vytvořené mají být podřízené přirozenému

přešlo to do práva – přirozený zákon stojí výš než zákony ostatní (ve starověku a tak)

přirozené právo a přirozené právo – zapomenuto ve středověku kvůli církvi, oživen liberálními filosofy 17. a 18.st – aristotelovské dělení se dostalo do novověké filosofie

aristoteles dokázal sám, že je to všechno poplatné době – instituce otroctví je podle něj přirozené – s tím pojmem se holt zacházelo, tak že se přizpůsoboval době

aristotelovi to umožnilo aby prohlásil že některé ekonomické činnosti jsou přirozené (zemědělství – produkuje užitečné věci, které umožňují lidem přežít) odlišova chrematistiku – obchod, bankovnictví tedy spíše lichva – něco jako dělání peněz, ekonomika je dělání užitečných věcí, chrematistika je ošklivé dělání peněz

^^ilustruje jakým způsboem se tehdejší morální filosofové dívali na tehdejší svět

aristotelovská filosofie se dostala až ke scholastikům (12.-13.st) do Evropy – aristoteles se dostal do jejich rukou díky muslimskému překladu do latiny – pozorujeme snahu o harmonizaci aristotelské filosofie a křesťanské věrouky

scholastikové akceptovali aristotela jako svého učitele jinak to bylo ovládnuto zcela církevním učením – aristoteles odvozoval morální principy z rozumu (základní přínos – třeba v knize Etika Nikomachova)

otcové křesťanastí odvozovali morální principy z bible, arabové z koránu

aristoteles je autorem i logiky – spojil etiku a logiku – morální principy je nutno odvozovat z rozumu

snaha o harmonizace s křesťanstvím způsobilo, že se ta filosofie vyvíjela kapku jiank – nejen odvozování z písma ale i z rozumu

aristotelova metoda byla zvláštní eště tím – nastoloval otázky a ne vždy na ně dával odpovědi – tu metodu převzal od řeckých sofistů – způsobovalo to určitou potíž pro ty kteří aristotela vykládali a čerpali z něho

aristoteles není explicitní ani ve věcech které se týkají ekonomického myšlení ^^

raný novověk

po zámořských objevech, zejména v 17. a 18.st se v západní Evropě prosadil merkantilismus

merkantilisté se odlišovali od scholastiků – diskontinuita ve vývoji ekonomického myšlení, merkantilisté byli lidé praxe (nenavazovali na scholastiky) – ekonomické mylšení byl pro ně nástroj, řemeslo – pro prosazování zájmů

formulovali požadavky hospodářské politiky, které byly v souladu s jejich zájmy

nehledali žádný teoretický základ, setrvávali pouze u toho, že se snažili obhájit určitý typ hospodářské politiky (vysoká dovozní cla...)

nesnažili se o to aby vytvořili komplexní systém ekonomických poznatků

lidé kteří psali o ekonomických problémech – psali traktáty nebo pamflety – soustředili se na určitý hospodářsko politický problém (regulovat nebo neregulovat úrokové míry, clo na obilí nebo ne) – teoretický základ velmi slabý a všechno to bylo jenom dílčí

merkantilismus přistupoval k ekonomickému myšlení jak k řemeslu, které má ospravedlňovat určitý typ hospodářské politky

opouštějí se teoretické základy, je to vedlejší, bohatstí národa je přední a tomu se vše podžizuje

ve 2.pol.17.st se objevují důležité spisy v oboru přírodních věd a věděcké metodologii

Descartes – rozprava o metodě

zabýval se tím jak deduktivně vybudovat vědu – jak z několika axiomů lze logikou vybudovat celou vědu

Newton – principy a matematika z roku 166něco

ukázal jak je možné na základě objevení a formulování několika zákonů vybudovat celou vědeckou disciplínu (fyziku)

udělalo to době na některé ekonomické myslitele v období merkanitilistické vědy

v 18.st se začínají objevovat velká ekonomická pojednání – knihy které se snaží o komplexní uchopení ekonomické problematiky, snaží se popsat jak funguje ekonomie jako systém

vznikne ekonomie jako samostatná věda jak tahle pojednání naznačují

17st – filosofie přirozených zákonů – natural law

objevují se filosofové přirozených zákonů – naprosto se odlišují od merkantilistů

nezabývají se tolik praktickými záměry hospodářské politiky ale snaží se o vytvoření filosofie a ekonomické myšlenky jsou sem organicky včleněny

přicházejí s myšlenkou že společnost je ovládána určitými zákony které mají povahu zákonů přírodních, což merkantilisté odmítali (soudili že společnost je ovládána státem, vůle státníka je všemocná a vše se odvíjí od síly a vůle státníka)

filosofové přirozených zákonů dokazovali, že to není pravda – zákony společnosti existují nezávisle na vůli lidí, působí ať kdo chce nebo ne, svojí podstatou jsou zakotveny v lidské povaze, charakter přirozeného zákona vyvěrá z jeho povahy (sobectví lidí – to nelze předělat)

tato myšlenky měla význmaný vliv na ekonomické myšlení – naznačovala, že ekonomický systém není řízen hospodářskou politikou státu, že ekonomický systém je něco jiného než hospodářská politika státu

státník, vladař ať má sebevětší moc, vůli nedokáže natrvalo měnit to jak funguje ekonomický systém – může ho pochroumat, zprznit ale ne úplně změnit

ekonomický systém je něco co pracuje na základě přirozených zákonů, které mají povahu přírodních zákonů

dva filosofové přirozených zákonů

John Locke

dílo – O občanské vládě 1690

formulovat tu tři lidská práva jako práva přirozená – říká, že jsou od boha ale to na věci nic nemění jestli od přírody nebo od boha ale prostě to není od státu

právo na život

právo na svobodu

právo na vlastnictví

Lockova přirozená práva jsou tzv. práva negativní – člověk, který požaduje ta práva požaduje pouze to, aby se jiní lidé vůči němu něčeho zdrželi, aby mi něco nedělali – neomezovat, neohražovat, nenarušovat

právo na vlastnictví je pro ekonomické mylšení podstatné

David Hume

politické rozpravy 1752 – soubor esejů

existuje něco jako přirozená rovnováha

přirozeně se obnovuej rovnováha v zahraničním obchodě jak tvrdí třeba

do té doby se pojem ekonomická rovnováha nčpoužíval, nikoho nenpadlo, že by ekonomie jako systém udržovala rovnováhu

rovnováha v ekonomii se samočinně obnovuje, stav není výsledkem činnosti politiků, ale mnoha lidí

fyziokraté

škola ekonomického myšlení, která vznikla ve Francii a mezila se pouze na ni

1758-1776 – asi 20 let – krátké období

čelní představitel – Francois Quesnay – Ekonomická tabulka 1758

co nového přinášejí

snaží se o emancipaci ekonomie od filosofie (osvobození)

ekonomie měla vzniknout jako samostatná disciplína oddělená od filosofie

považovali ekonomii za základnu pro hospodářskou politiku, žili a působili v době kdy Francie byla silně ovládána merkantilistickým způsobem myšlení – představa že stát má ovlivňvoat ekonomické záležitosti, spravovat hospodářskou politicku a vytvářet ji – fyziokraté se postavili proti tomu – eknomický systém funguje nezávisle na politice, funguje jako přirozený řád

silně navazovali na filosofy přirozených zákonů, taky byli filosofy přirozených zákonů

viděli ekonomiku jako přiorzený řád

vytvořili první model (dnes bychom řekli makroekonomický) – představoval koloběh hodnot, reprodukci

představili ekonomiku jako sousatvu sektorů (zemědělství řemeslo obchod) – navzájem závislé, obíhali výrobky, suroviny, peníze

^^ první ekonomický model který ukazuje, že ekonomický systém má chareakter koloběhu – sám se udržuje v rovnováze

je nutné studovat jak ekonomický systém funguje, jak pracuje a na základě toho teprve odvozovat hospodářskou politiku – ekonomie je základem pro formování hospodářské politiky

empirismus v ekonomii

dřív nebyla tradice pro hledání empirických důkazů, aristoteles vyvozoval z rozumu a nehledal empirické důkazy, merkantilisté se tím taky nezatěžovali, spekulativní mylšení to bylo až do období fyziokratismu

přelom 17. a 18.st

William Petty – merkanitilista eště ale už předchůdce klasického mylšení

Politická aritmetika 1690 – pojem který nelze změřit nebo zvážit není věděcký

Francis Bacon, Hume, Locke – britští empirici

Francois Quesnay – Ekonomická tabulka 1758 – pokoušel se o měření některých eknomických agregátů (předchůdce statistiků když se to nadsadí)

Předmět a metoda klasické politické ekonomie

ve vědě v té době od roku 1776 se pro ni vžilo označení politická ekonomie což ale neznamená, že by to byla směs politologie a ekonomie alë znamenalo to pouze to, že původní pojem ekonomie (zavedl ho Xenofont a převzal Aristoteles) znamenal nauku o tom jak se má správně vést hospodářství

zakladatelé klasické ekonomie začali jako pojem pro nauku o národním hodpodřáství použávat pojem politická ekonomie aby to odlišili od toho domácího hospodaření, které bylo izolované

srovnání merkanitlistickéha a klasického myšlení

o merkanitilisté se koukali optikou rozpornosti zájmů – domnívali se zájmy národů jsou rozporné, že jsou si rivalové a že se tomu musí podřídit

hospodářská politika – prosazovali protekcionistickou hospodářskou politiku a podvazovalo to a omezovalo rozvoj mezinárodního obchodu

prosazovali že národy jsou si nepřátelé, podobně se koukali na zájmy jednotlivce a zájmy národy – prý jsou v rozporu – jedinec se snaží o vlastní blahobyt, národní zájmy jsou vznešenější – stát musí donutit jednotlivce aby potlačili vlastní zájmy a chovali se podle zájmu národa

o klasikové to změnili a začali se na věci koukat jinak

klasikové – zájmy různých národů nejsou protikladné, ale jsou harmonické, že mezinárodní obchod prospívá všem zúčastněným zemím

změnili i pohled na problematiku národního zájmu a zájmu jednotlivce – zájmy jednotlivců nejsou rozporné ani mezi sebou ani se zájem národa

nejlepší způsob je dát prostor prosazování zájmů jednotlivců – budou činorodí a podnikaví a všichni budou bohatnout (Adam Smith – bohatství národů)

laizzes fair – nezasahování státu do činností lidí, ekonmický systém ponechaný sobě samému funguje dobře a mají z něho všichni prospěch

Adam Smith – Bohatství nároů (1776) – velké ekonomické pojednání – shrnuje veškeré eknomické poznatky své doby, propojuje je do velkého organického celku

široké pojetí ekonomie – pojímal ekonomii (politickou ekonomii tehdy) jako vědu politickou, morální a ekonomickou

problémy ekonomické se proplétaly s problémy morálními, sociologickými apod

polyhistor – široké společenské vzdělání – obsáhli veškeré společesnkovědní poznání své doby a to ovlivnilo dílo

^^přesto to není směs nějakých poznatků, ale jeho ekonomie je ucelená teorie, odvolává se na historické důkazy, tvrzení z morální filosofie, politické důkazy

Adam Smith formuloval ekonomické teorii – jeho kniha obsahuje teoretický systém, ale i tak se snaží každé své tvrzení prokázat na empirických faktech své doby nebo na faktech historických

spojení abstraktní teorie s empirickými důkazy

David Ricardo – Zásady politické ekonomie a zdanění (1817)

nebyl spokojen s tím jak Adam Smith konstituoval ekonomickou vědu, protože nebyla dost přesná, rigorózní, nedefinuje přesně pojmy, které používá (tedy Adam Smith)

proto se Ricardo pokusil vytvořit klasickou politickou ekonomii jinak -na bázi deduktivně abstraktní

snažíl se vytvořit abstraktní model metodou čistě deduktivní – nepoužíval žádné empirické důkazy

neuchyloval se historii, nepoužíval empirii

první ekonom který takto pracoval

výsledkem Ricardova snažení bylo to že klasická politická ekonomie kterou vytvořil byla logická, přesná, všechno do sebe zapadalo

ale zároveň se dopustil toho co Schumpeter označil jako „ricardiánská neřest“ - znamená když někdo vytvoří vysoce abstraktní model který vybuje na základě zjednodušených předpokladů, odtržený od reality – bez pokusu o empirickou falsifikaci enbo verifikaci z něho rovnou vyvozuje hospodářské a politické požadavky (i brit j.m. Keynes takhel pracoval a téhle neřesti se dopouštěl)

nikdy nestudoval na univerzitě, začínal jako burzovní makléř

jeho současníci byli nadšeni tím jak je ta politická ekonomie v jeho podání přesná a vnitřně bezsporná

Nassau Senior

30.léta 19.st

kritik Ricarda

přínos – pokusil se zúžit předmět ekonomie aby nebyl tak široký, aby ta politická ekonomie byla tzv. čistou vědou která se zabývá pouze otázkami výroby, směnou na trzích a vypudit úvahy morální, politické, sociální které tam podle něj nepatří a prý dokud tam jsou tak není ekonomie vědou

každá věda musí být axiomaticky vybudovaná podle něho – snažil se definovat několik základních axiomů a na nich vystavět celou stavbu ekonomické vědy což se mu nepovedlo

nastavil jakési zrcadlo, naznačil že ta ekonomie je příliš široká a že je třeba ji zúžit a systematicky ji vybudovat

John Stuart Mill

navazoval silně na Ricarda

na rozdíl od Ricarda byl silně ovlivněn filosofií – zejména utilitarismem (hlavním cílem má být štěstí lidí a o to se má snažit i věda, „je třeba dosáhnout co největší štěstí pro co nejvíc lidí)

tento filosofický směr naznačoval že vzdělaná a mocná elita národa kydž vezme věci do rukou chová se moudře a osvíceně může měnit společnost tak aby zvětšila její štěstí

odklání se od filosofie přirozených zákonů – domnívali se že stát může zlepšovat společnost

apel na sociální reformu to v sobě prý má, zaměření na přerozdělování

navrhoval vysoké zdanění dědictví jinak byl na návrh sociálních reforem opatrný

ve své knize Zásady politické ekonomie 1748 dopustil závažného omylu – zákony rozdělování produktů mají jiný charakter než zákony výroby – snažil se oddělit záony výroby a zákony rozdělování a tvrdil že mají odlišnou postatu

zákony výroby jsou přirozené zákony které vláda nemůže měnit a když se o to pokusí je to špatně

třeba zákon klesajících výnosů zemědělstí

zákony rozdělování mají prý jinou povahu – jakmile je produtk k dispozici proč by jeho rozdělování nemohlo být ovlivněno politikou, tyhle zákony prý lze měnit prostřednictvím zákonodárců, politiků – zásadní omyl to byl, moderní ekonmie to zcel setřásla

rozdělování je odvozeno od produkční funkce totiž

kritikové klasiků – relativizace ekonomických zákonů

Německá historická škola – historismus jako obecná metoda společenských věd

Karl Marx- společenské řády

2.přednáška

kritikové klasiků – relativizace ekonomických zákonůo německá histrocká škola

heterodoxní směr v 19.st omezení jen na Německo, za hranicemi neměli žádný vliv

historismum jako obecná metoda společenských věd

co se týče metody a předmětu – realtvizovali ekonomické zákony (klasické je považovali za něco co bylo a je platné všude a ve všech zemích)

přicházeli s tím že ekonomické zákony nejsou vždy a všude stejné, že jsou histricky relativní (přechodné), že zákony kterémi se řídí ekonmomický systém závisí na tom jaké instituce existují v dané zemi v dané době (zvyky, zákony, způsob vlády, organizace...)

ekonomické zákony nejsou přirozené, jsou relativní, mění se

používali jako obecnou metodu historismus – začíná se od studia historických pramenů (konkrétní fakta, data, nevytváří se tu žádné obecné historie)

skupina vědců společenských kteří působili na německých univerzitách – ekonomické otázky organicky spojovali s ekonomickou historií/dějepise – typické jenom pro němce

razili názor, že historismus má být obecnou metodou společenských věd vůbec – že všechny společesnké vědy jsou historické

byli vyhranění, zarytí empirikové (prve je nutno zkoumat fakt a a ž pak vyvozovat obecné teorie)

o Karl Marx

další kritik klasicků

víc filosof než politický ekonom

převzal politickou ekonomii od klasiků vlastně a originální byl jenom v oblasti filosofie (silně ovlivněn ricardem v oblasti ekonomie)

výrazně se odlišoval od anglických klasicků co se metody týče (ne přirozený zákon jak říkali angličtí klasikové, ale říkal že společenské zákony jsou proměnlivé – asi ovlivněn německou historickou školou) odmítal pojem přirozený zákon, přirozený řád

podíval se na dějiny lidstva historickýma očima – dějiny jsou střídaní společenských řádů

prvobytně pospolná společnost – ještě nebylo společné vlastnictví

otrokářský řád

feudální řád

kapitalistický řád

tímto přístupem k dějinám lidstva vytvořil zvláštní filosofii dějin která ústila v předpověď že i kapitalismus je historicky přechodný a bude vystřídán (komunismem podle něj)

jeho metoru lze označit jako historickou v určitém smyslu – používal kategorizaci společenských řádů – vyšší následuje po nižším

Předmět a metoda moderní ekonmie 1871-1945

marginalistická revoluce v ekonomii ^^tím začíná moderní ekonomie – považujeme to za změnu paradigmatu ekonomie

o od morální vědy k čisté vědě

o od vědy o bohatství k vědě o optimální alokaci

o metodologický individualismus

o marginální analýza

o počátky matematizace ekonomie

1871 – není to nějaké zlomové období, ale je to začátek

o rok kdy vyšly některé knihy některých autorů, tkeří nastolili ekonomické otázka nějak jinak, vytvořili jiné teorie

o nové paradigma se vytvářelo v průběhu dalších dvaceti třiceti let - trvalo to než bylo to staré paradigma opuštěno

1871 se ekonomická věda začíná přebudovávat na nový základ, vytváří se ekonmie tak jak ji známe dneska

o teoreie mezního užitku, mezní produktivity...

o od morální vědy se přechází k čisté vědě

klastická politická ekonomie byla chápána také jako morální věda (Adam Smith byl nejen politický ekonom ale i morální filosof)

klasická ekonomie obsahovala i otázky politické, sociální morální

počátkem marginalistické revoluce ^^toto ekonomové začínají opouštět, nová ekonomie se začíná konstituovat jako čistá – pozitivní věda, jsou z ní vymýceny všechny úvahy normativní, ekonomové začínají definovat ekonomii úžeji, snaží se jí ohraničit a oddělit od ostatních vědních disciplín

o klasická politická ekonomie byla v zásadě věda o bohatství (kde vzniká, jak vzniká..), ústřední téma – teorie hospodářského růstu

o od marginalistické revoluce se ekonomie mění v jakousi optimalizační vědu – zkoumá se optimální chování jednotlivce, pojem homo economicus (maximalizace užitku, minimalizace nákladů), vyvíjí se směrem k vědě jejíž základní otázka je otázka optimální alokace (rozmístění) zdrojů (mezi různá použití)

o posun důrazu – věda o bohaství se mění ve vědu o optimální alokaci

o jako základní metoda se začíná používat metodologický individualismus

zkoumá se chování jednotlivce – nejen že je to základní prvek, ale celý systém začínáme zkoumat od jednotlivce (zaměříme se na jeho chování, jaká má omezení, jak optimalizuje, maximalizuje..)

liší se od metodologického kolektivismu (tj. jiný/opačný přístup) – používá to sociologie – začíná zkoumáním vztahů mezi lidmi, začíná od celku, nezaměřuje se na jednotlivce

je to do dneška typickou a základní metodou ekonomie ten metodologický individualismus

o marginální analýza

ekonomové jako základní pojmy začínají definovat a používat marginální – mezní veličiny (mezní užitek, mezní produkt, náklady, příjem...)

člověk se rozhoduej na pomezí – proto jsou důležité mezní veličiny – jedinec se rozhoduje do budoucna – kolik má vydat za další jednotku toho kterého statku

mezní veličiny jsou zcela nové pojmy které klasikové neznali

velký metodologický posun to byl

metoda která zkoumá chování člověka na základě toho jak člověk porovnává různé veličiny – pravidla vyrovnávání mezních veličin

otevřela cestu k matematizaci ekonomie

o počátky matematizace ekonomie

začalo to být možné jakmile ekonomové začali používat mezní veličiny – přímo to vybízelo k vyjadřování ekonomických jevů v rovnicích, diferenciálních rovnicích

sílí přesvědčení že ekonomie se stane vědou jenom jestli bude matematizována (co nejvíce a tím se co nejvíce přiblíží přírodním vědám jako je třeba fyzika)

tento proces pokračuje až dodnes, bez nějakých zvratů, je to čím dál intenzivnější, i když některé školy jdou proti tomu, ale ty jsou mimo hlavní proud

neoklasická ekonomie

o ekonomická rovnováha a vyčišťování trhů

o nový přístup – v klasické ekonomii se pojem rovnováha skoro nepoužíval

o ekonomická rovnováha je typický pojem moderní ekonmie až do dneška

o ústřední pojem neoklasické ekonomie

o jakési paradigma rovnováhy

o vyčišťování trhů

trhy se vlastními vnitřními silami čistí od přebytků nebo nedostatků a samy dospívají k rovnováze

rovnováha se někdy spojuje s pojmem vyčištěný trh

proces který vede k nastolení ekonomické rovnováhy (rovnováhy jednotlivých trhů)

o od příčinných vztahů ke vzájemným vztahům mezi proměnnými

do té doby ekonomové uplatňovali takový přístup že hledali příčinné vztahy mezi ekonomickými proměnnými (co je čeho příčinou a tak) – závěry byly často velmi zmatené, ekonomové nebyli schopni dobrat se co je příčinou čeho

došli k závěru že analýza příčinnsoti není pro ekonomii dobrou metodou a začali zkoumat vztahy mezi proměnnými

proměnné se ovlivňují navzájem a nelze říci co je příčinou čeho (Schumpeter – analogie vesmírných těles – tělesa se udržují vzájemně v nějaké rovnováze, žádné těleso není přičinou jiného)

vyvinuli to v závěru 19.st a uplatnili to v teorii ekonomické rovnováhy

definujme si proměnné, jejich vztahy a vytvořme model a zjistíme že se ovlivňují navzájem a nemá smysl hledat která je příčinnou které

endogenní proměnné – uvnitř modelu

exogenní proměnné – vnější síly které mohou do té soustavy narazit a změnit její rovnováhu

byly obvykle vyjádřeny soustavou rovnic (ceny a množství statků), řešením té soustavy jsme dostali rovnovážné veličiny

o hledání podmínek rovnováhy

definovali se podmínky rovnováhy – soustava matematických rovnic, rovnováha každého trhu byla popsána nějakou rovnicí, proměnnými byly ceny a množství, více trhů – více rovnic, více proměnných

tohle téma bylo natolik silné a působivé a i dnešní ekonomie má v sobě obsaženo jako ústřední téma téma ekonomické rovnováhy

zase posun důraz v předmětu ekonomie

už ne téma hospodářského růstu, ale rovnováha – definovaná za určitých podmínek (dané preference spotřebitelů, bohatství mezi lidmi..)

hospodářský vývoj ale znamená že se mění preference spotřebitelů, bohatství mezi lidmi – nová soustava rovnic, nová definovaná rovnováha (a tak se postupuje od jedné rovnováhy k jiné)

o komparativní statika

statická metoda (není dynamická)

umí popsat jednu rovnováhu a za změněných podmínek popsat druhou rovnováhu – a tak se postpuje od jedné k druhé

obviňováno ze statičnosti a z toho že se jí do dneška nedokázala zbavit (ale ekonomové už dneska umějí popsat i ten proces přechodu od jedné rovnováhy k druhé)

dva přístpuy k teorii rovnováhy

o Lausannská škola (León Walras) – metoda všeobecké (celkové) rovnováhy

chceme-li popsat rovnováhu trhů, musíme definovat rovnováhy jednotlivých trhů najednou, protože trhy spolu navzájem souvisejí, souvisejí mezi sebou prostřednictvím různých vazeb – substituce, komplementarita, důchody

změna rovnováhy na jednom trhu má dopad na rovnováhu na jiném trhu

všechny trhy je nutné zkoumat najednou, nejde to izolovaně, samostatně a nezávisle

rovnováha každého trhu byla nějak definována (její podmínky, na každém z mnoha trhů, nějakou rovnicí) – rovnice rovnováhy a tak

získáváme sousatvu rovnic a tyto rovnice je nutno řešit najednou protože to jsou simultánní rovnice (cena něčeho je zároveň nákladem něčeho jiného...)

o Cambridgeská škola (Alfred Marshall) – metoda dílčí rovnováhy

lze zkoumat rovnováhu na jednom trhu nezávisle a izolovaně od ostatních trhů

ústí do jednoduchého modelu o dvou rovnicích nebo se tam protínají dvě křivky – nabídky a poptávky, řešením dostaneme rovnovážnou cenu a rovnovážné množství

připouštěli že to není úplně metodologicky přesné, ale zároveň Marshall říkal že je to vědecky přípustné zjednodušení a že každý model je zjednodušením reality

to slavné ceteris paribus – když chceme zkoumat jeden trh

jednoduchá metoda, dobře se s ní pracuje, lze se dobrat zajímavějších poznatků

problém – je vhodná jenom při zkoumání malých trhů (třeba trh rajčat – malá položka ve spotřebitelském koši a v hrubém domácím produktu)

v případě velkých trhů už to dost dobře nejde protože ceteris paribus je tu komplikované používat (trh práce, makroekonomické modelování, trh půdy, široce definované trhy – tady se používá metoda všeobecné rovnováhy)

Ekonomie – pozitivní věda

o (John Neville Keynes: Cíl a metoda politické ekonomie 1891)

o zpočátku se ekonmie jako pozitivní věda vytvářela jenom implicitně (skrytě) – teprve v roce 1891 – tady j.n.Keynes definoval ekonomii jako pozitivní vědu nahlas i když tak už všichni skoro vlatně pracovali – byl to otec onoho proslulého j.m.Keynese

o jedna z podmínek – pozitvní věda je prostá hodnotových soudů, každý pojem který ekonomie používá musí mít svůj empirický protějšek (něco co můžeme smysly zjišťovat, měřit, přesvědčit se že to reálně existuje – objektivně mimo naši hlavu)

tento požadavek se ukázal pro ekonomy jako problematický protože by se ekonomie musela zbavit některých základů na kterých byla vybudována (marginalistická teorie třeba) – mezní užitek nemá empirický protějšek (poukázala na to robinsnová, kdy kritizovala ekonomii za to že není pozitvní vědou – mezní užitek je pouhý subjektivní pocit existující pouze v hlavě člověka a tržní cena není faktickým protějškem mezního užitku), požadovala dokoce aby ekonomie odmítla teorii mezního užitku a našla si jinou

ekonomie naráží na to že není úplně pozitvní vědou (jako třeba fyzika, biologie..) protože se neobjede bez určitých pojmů, teorií které jsou subjektivní

Lionel Robbins – základní problém – optimální alokace vzáckých zdrojů mezi alternativní užití

o článek – esej o podstatě a významu ekonomické vědy 1932

pokusil se definovat předmět ekonomické vědy

alokace vzácných zdrojů mezi alternativní užití

^^označeno za ústřední problém/téma ekonomie

o neopomněl zdůraznit, že tento předmět ekonomie se netýká jenom tržní ekonomiky ale týká se každé ekonomiky (pravěké, indiánské – i tam kde neexistují tržní vztahy, třeba plánované hospodářství, prostě to řeší každá ekonomika)

o první explicitní definice předmětu ekonomie vlastně až v roce 1932 – oni to sice takhle implicitně řešili ale nikdo to nedefinoval

o dodnes tu definici v rámci halvního proudu ekonomie přijímáme

o například Rakouská škola tuto definici základního ekonomického problému odmítla – stejně jako keynesiánci

o definice totiž předpokládá že ekonomické zdroje/faktroy (práce, půda, kapitál) jsou vždycky plně využívány, že tržní systém dokáže tyhle zdroje plně zaměstnant (neexistuej nezaměstannost nebo nevyužité zdroje)

o ^^takto k tomu vždycky neoklasická ekonomie přistupovala – protože trhy se vyčišťují, nebude tu existovat po delší dobu nějaká nezaměstannsot nebo jiný nedostatek nebo přebytek a proto to keynesiánci odmítli

o kritika ze strany jiných ekonomů vůči takto definovanému ekonomického problému přiczází i z Rakouské školy

vadí jim statičnost definice – statická v tom smyslu že bere zdroje jako dané (v daném okamžiku existuje určité množstív práce, kapitálu, vzdělání..) otázka je nastolena tak jako by se toto dané množství výrobních faktorů mělo optimálně alokovat tak aby to bylo optimální a představitelé Rakouské školy říkají že na ekonomiku je nutno hledět jako na proces kdy zdroje neustále mění svou velikost a hybné síly zvětšují kapitál a vzdělanost a tak a to by mělo být podchyceno jako základní problém (ty hybné síly)

robbinsovy zdroje neobsahují podstatnou hybnou íslu – podnikavost – síla která pohání hospodářský růst

Rakouská škola

o měla od počátku jiné pojetí jak metoda tak předmětu ekonomie než neoklasická ekonomie

o vyhraňuje se vůči paradigmatu neoklasické ekonomie a tvrdí že má jiné

o metodologický subjektivismus

základní metoda této školy

vyhraňuje se tím vůči pozitivismu který tvrdí že aby byla věda vědou musí mít každý pojem který používá empirický protějšek, Rakouská škola od počátku tvrdí že to není pravda, že ty pojmy nemusí mít emprické protějšy, že to jsou ve své podstatě subjektivní pojmy (užitek, preference, vůle, podnikavost, znalost – jsou vázány na subjekt a neexistují objektivně mimo nás)

ekonomvé vytvářejí modely které se snaží předvídat a potom testují jestli ty modely mají tu předvídací schopnost – Rakouská škola tvrdí že takhle v ekonomii pracovat nelze a že v ekonomii nelze předvídat (recese, boom, jiné jevy – jsou výsledkem velkého počtu lidských jednání, která jsou hnána subjektivními silami, podnikavostí, výsledky jsou nepředvídatelné, nelze je modelovat, jediné co je možné je je pozorovat, sledovat a porovnávat který ekonomický systém je efketivnější a který pracuje lépe)

zacházení s časem

modely halvního proudu (neoklasické ekonomie, Rakouská škola ani nechce používat pojem hlavní proud a místo toho říká neoklasikové) – neoklasické modely zacházejí s časem jako by byl vratný, jako by se dalo vracet v čase

rakušané říkaljí že se nelze vracet zpátky, že čas plyne jenom dopředu

nelze se posouvat po křivkách poptávky a nabídky zase zpátky protože v průběhu času se lidé naučili používat substituty nebo se jinak přizpůsobili, že se všechno na trzích vlastně změnilo, lidé načerpali nějakou znalost kterou předtím něměli

neoklasická ekonomie pojem znalost vůbec nepoužívá

říkají že lidé se v čase učí, získávají novou znalost na jejímž základě pak jednají a tak nic nemůže být jako předtím

o F.A.Hayek: scientismus

prohlásil že společenské vědy by neměly přejímat metody přírodních věd

musejí pracovat s jinými metodami protože to jsou vědy svou povahou subjektivní, kdežto přírodní vědy jsou vědy objektivní, empirické

pokud společenské vědy přebírají metody přírodních věd (označováno jako scientismus), je to špatně, dostávají se do metodologikcých pastí

ekonomie se ale dál vyvíjela ve směru matematizace, empirismu, ekonomie už pomalu není nic jiného než aplikované matematika

o Odpor k matematizace ekonomie

charakteristický znak Rakouské školy a vyplývá z toho ^^hayekova varování

nekritické přebírání metod přírodních věd je špatné

ekonomie je věda o lidském jednání, rozhododování – je to natolik subjektivní že ho nelze kvantifikovat, měřit

má to hluboké metodologické kořeny

o ekonomická rovnováha nebo ekonomický proces?

Ekonomové Rakouské školy říkají že rovnováha je něco prchavého a nazachytitelného a tedy nezajímavého

všechny důležité jevy se odehrávají v nerovnováze

teorie podnikatele

podnikatel objevuje mezery na trhu – jde a zaplňuje ji a mezery na trhu jsou odrazem nerovnováhy (v rovnováze neexistují ekonomické zisky)

ekonomická rovnováha je nezajímavý problém a ekonomie by měla být spíš o ekonomickém procesu

nutno sledovat, zkoumat, vysvětlovat hybné síly, které stojí v pozadí procesu a ženou ekonomiku nahoru

obviňování neoklasiky ze statičnosti v důsledku toho, o své vlastní metodě prohlašují že je dynamická

metodologický spor mezi rakouskolu školou a německou historickou školou – mezi dvěma hlavními představiteli

Carl Menger versus Gustav Schmoller – methodenstreit

spor se týkal toho, jaká metoda je vhodná pro ekonomické školy vůbec

Menger prosazvoal abstraktně deduktivní metodu

nejprve obecné pojmy, které nějak definuje, pomocí dedukce vytvoří abstraktrní toerii, která je vnitřně logicky bezrozporná a potom teprve se snaží nalézt praktické aplikace pro tuto teorii (kde se pak ověřuje etc)

používala to neoklasická ekonomiee a používá se to dodnes

Schmoller oponoval – byl proti obecné teorii, abstraktní teorii, proti dedukci

říkal že ekonomie je věda historická, má začínat studiem historických pramenů

tvrdil, že společenská věda obecně se ani na základě studia faktů nemá snažit o vytvoření obecné teorie, jediné co může udělat je dopracovat se k podstatám, která jsou zobecnění

historických faktů – destilace podstaty z historických faktů

pak ten spor začali ekonomové označovat za malicherný

metody lze uplatit ve vědě aniž by byly v rozporu

metodologie v rámci rakousné školy

F.A.Hayek – základní ekonomický problém – využívání rozptýlené znalosti (článek Využijí znalosti ve společnosti 1945)

psal o tom tématu už dřív, ale představil to tu

vytvořil teorii rozptýlené znalosti – on a jeho kolega (Mises) se ve 20.a 30.letech 19.st se zapojili do sporu o ekonomickou kalkulaci socialismu

na jedné strašně sporu stáli představitelé tržního socialusmu (Oscar Lange nebo tak) ve 30.letech - tehdy byla otázka centrálního plánování ještě velmi živá, hojně diskutovaná, tehdejší kapitalistický svět prožíval velkou depresi, zatímco socialistická ekonomika nikoli

problém jestli je centrální plánování lepší než živelný tržní systém

Lange a další stoupenci tržního socialismu budovali různé modely jejichž základem byla teorie všeobecné rovnováhy – budovaly své modely na neoklasickém základě, snažili se ukázat, že ekonomika může dospět k této všeobecné rovnováze i tržní cestou i cestou plánování (co dokáže tržní živelnost dokáže centrální plánovač ještě líp)

na druhé straně stála Hayekova teorie rozptýlené znalosti

podnikatelská znalost (znalost každodenního života je rozptýlená) – znalost, se kterou pracuje každý v běžném životě, je znalost, kterou nevyčteme z knih, je to znalost kterou každý potřebuje aby se mohl lépe rozhodovat, je rozptýlená v tom smyslu, že ji není možné centralizovat

centrální plánovač nedokáže tuto rozptýlenou znalost shromáždit a zpracovat a tom základě plánovat

tato znalost je rozpýtlená co do podstaty věci – nikdo ji nedokáže sesbírat nebo shromažďovat, ne kvůli nedokonalosti

informačních technologii ale kvůli podstatě věci

mezeru na trhu podnikatel nechce sdělovat ale sám využít/zaplnit, znalost je vázána na určité místo a čas a když by ji ohlásil plánovacímu centru, než tam doputuje, zisková příležitost zmizí – buď ji využije někdo jiný nebo se rozpustí

kousky znalosti které jsou prchavé, nesdělitelné

teorie rozptýlené znalosti měla metodologické důsledky

vyplývá z ní o čem je ekonomie

Hayek říká, že ekonomie nemá pojednávat o optimální alokaci zdrojů, ale je to věda, která zjištuje jak funguje eknomický systém – využívání rozptýlené znalosti

ekonomie by se měla soustředit na využívání rozptýlené znalosti jako na základní problém

znalost je rozptýlená v tom smyslu, že lidé jsou různí a nenajdem dva na světě, kteří by uměli to samé – liší se svou znalostí

podstatou ekonomického systému je to, že lidé se specializují na to co umí nejlépe (specializace dokáže zmnohonásobit výkonnost)

rozptýlená znalost se využívá tím, že lidé směňují – každý využívá své rozptýlené znalosti – buď jí samotné nebo výsledků z ní plynoucích

směna je prostředkem aby lidé spojili své rozptýlené znalosti, protože každý se snaží své znalosti využít, směnit ji

tržní systém jehož podstatou je směna – je systém kde si lidé směňují své znalosti (třeba ve formě výrobků, služeb...)

informačním médiem, které přenáší ty znalosti jsou ceny – informují kde je něčeho nedostatek nebo kde je něčeho přebytek

Hayek líčí tržní ekonomický systém jako systém jehož hlavní úlohou je využití rozptýlené znalosti

^^toto dokáže jen tržní systém – snažil se nalézt argument proti tržnímu socialismu

z jeho definice vyplývá, že systém centrálního plánování nedokáže využít rozptýlenou znalost

příliš se to nevžilo v moderní ekonomii hlavního proudu, která stále pracuje na bázi Robbinsova přístupu ale Rakouská škola to převzala

americký institucionalismus

o období 20.a 30.let - vzniká nový směr – institucionalismus – omezen výhradně na spojené státy tak se mu říká americký

o odmítnutí neoklasické abstraktně-teoretické metody

vyhraňuje se proti neoklasickému paradigmatu

od počátku se profiluje jako heterodoxní směr (mimo hlavní proud)

nikdy se nesnažili stát součástí hlavního proudu

po druhé světové válce umírá a mizí, nevyvinul se v životaschopný směr

institucionální ekonomie dneška je něco jiného – směr který se vyvinul jiným způsobem a nemá s tím americkým institucionalismem téměř nic společného

trval na tom, že ekonomové by měli studovat konkrtétní společenské isnstituce

měl mnoho společného s německou historické školou – zejmnéna v metodologickém přístupu

^^odlišoval se pouze v tom že nekladl takový důraz na historii a snažil se i zobecňovat, nicméně empirismus tam kapku byl

další rozpor:

institucionalisté odmítali neoklasické studium chování človka

o místo studia chování „člověka ekonomického“ studium společenských institucí

institucionalisté se za to neoklasickům vysmívali a říkali že, homo economicus neexistuje, že chování člověka je víceméně podřízeno společenským institucím

člvoěk se chová tak jak mu dikturjí společenské instituce (zvyky, zákony..)

říkají, že lidé nejsou volné molekuly ale jsou spojeni určitými institucemi v nějaký celek a podle toho se chovají

používá metodu metodologického kolektivismu

o metodologický kolektivismus

zkoumá skupiny

z toho důvodů také, že institucionalismus vlastně není ekonomie, že to není ekonomický přístup, že je to spíš sociologický přístup nebo přinejmenší dochází k míchání metod, které využívá ekonomie a sociologie

skutečně institucionalisté vnímali ekonomii velmi široce

o kritika neoklasické metody a nabízí se metoda jiná (to přináší americký institucionalismus) – ale umírá, nedokázal na svých základech vybudovat nové eknomické teorie, které by odpovídaly institucionalistickým přístupům

J.M.Keynes a počátky moderní makroekonomie o kniha Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz 1936

o Keynesův myšlenkový ekonomický systém se odklišoval – byl alternativou k ekonomii neoklasické (ve 30.letech, po druhé světové válce dochází k vývoji)

o ekonomická rovnováha byla ústředním pojmem pro neoklasiky – vyčišťování trhů – všechny výrobní zdroje byly plně zaměstnány – tj. základní předpoklad neoklasické ekonomie

o snažil se vytvořit nové paradigma a hovoří se keynesiánské revoluci v ekonomii (později se ukázalo, že to tak úplně nebylo)

o přichází s tím, že všechny trhy nemusí být úplně vyčištěny a že může dlouhodobě i nafurt existovat rovnováha při neplné zaměstnanosti

o rovnováha při neplné zaměstnanosti

to nemohla neoklasiká ekonomie přijmout

o obecná teorie a speciální teorie

Keynes tvrdil že jeho teorie je obecná, kdežto ta neoklasická je speciální – domníval se, že je ekonomickým Einsteinem patrně

tvrdil, že neoklasická teorie je speciální, protože platí jen při plné zaměstannost, zatímco on přišel s terorií která pokrývá i všechny ostatní předpoklady

ty jeho snahy vytvořit nový ekonomický systém vedly k tomu, že se přesunul důraz zájmů eknomů

o od optimální alokace vzácných zdrojů k podmínkám plné zaměstnanosti zdrojů

neoklasickové kladli důraz na optimální alokaci zdrojů

pod vliven Keynesovy knihy se ekonomovoé začali zabývat otázkou jak dosáhnout plné zaměstnanosti (tuto otázku si neoklasikové buď nepokládali nebo to odbyli tím, že trhy se vyčišťují)

Keynes změnil tyto přístupy a nabádal své žáky, aby se začali zabývat problémeme jak dosáhnout plnou zaměstnanost (v té době svět trpěl velkou depresí)

velká část výrobních kapacit byla nevyužívána, hodně nezaměstnaných

problém optimální alokace je problém mikrooekonomický (zabývá se jednotlivými trhy a cenami které vyčišťují tyto trhy)

otázka jak dosáhnout plné zaměstnanosti je otázka makroekonomická (ve 30.letech se pojmy mikroekonomie a makroekonomie nepoužívaly) – v té době se tvoří počátky moderní makroekonomie

o ekonomické agregáty a národní účetnictví

tak pracoval Keynes – s pojmy jako je národní důchod, celková zaměstnanost, investice, spotřeba, celkové množství peněz což jsou všechno ekonomické agregáty, se kterými neoklasická ekonomie nepracovala (ta pracovala s jednotlivými trhy a tak)

ekonomické agregáty se začaly teda měřit – statistika národohospodářských agregátů, začalo vznikat národní účetnictví (tj. to měření národohospodářských agregátů a hledání souvislostí mezi nimi)

národní účetnictví je do dneška důležitou empirickou základnou pro ekonomii

Předmět a metoda moderní ekonomie po roce 1945

operacionalismus (P.W.Bridgman)o každý pojem, který věda používá je ve své podstatě jenom množina operací

o jakýkoli pojem, který nelze vyjádřit jako množiju operací je nevědecký

o každý pojem, který věda používá je teda možné vyjádřit jako číslo

o Bridgman byl první ale do ekonomie to uvedl až Samuelson – zejména ve své knize základy ekonomické analýzy

P.A.Samuelson – Základy ekonomické analýzy 1947

o operacionalismus jako metodologické východisko pro matematizaci ekonomie

o operacionalismus je filosofickým nebo metodologickým základem a klade důraz na to, že moderní ekonomie musí využívat kvantitativní metody

o kniha obsahuje víc matematických rovnic než normálních věd

o další mohutný impuls pro matematizaci ekonomie (ten první přišel od používání marginálních pojmů, další bylo paradigma ekonomické rovnováhy a teď to je samuelsonův operacionalismus)

spor mezi metodologickým realismem a metodologickým pozitivismem

o někteří ekonomové (zejména postkeynesiánci) se vyhraňovali vůči neoklasických teoriím, postkeynesiánci chtěli přebudovat teorie na realističtější zákaldy – třeba Joan Robinsnová – odmítla mezní veličiny, hledala realistické předpoklady – třeba trhy jsou oligopolní a ne konkurenční a cenu tvoří velké frimy přirážkou k nákladům

o Miltom Friedman – Metodologie pozitivní ekonomie 1953

vystopuil proti tomu

spor o to jaká má být správná metoda eknomie

dospěl k názoru, že kvalita ekonomické teore (její pravdivost) vůbec nezáleží na tom, jak realistické jsou její předpoklady (realismus předpokaldů je vedlejší)

každá terie je zjednodušení reality, nelze vytvořit realistickou teorii, protože ta by byla příliš složitá, obsahovala by příliš mnoho konkrétních věcí, realitu nelze uchopit jinak než přes zjednodušený model

teorie vybudovaná na realistických předpokladech je nepoužitelná – je nutno abstrahovat od pro zkoumání nepodstatných detailů

nerealismus předpokladů je typickým znakem věděcké metody

čím realističtější předpoklady použijeme, tím složitejší model to bude a tím hůře bude použitelný

chceme-li se předsvědčit jestli některá teorie je použitelná, nebudeme testovat realismus předpokladů ale budeme testovat jestli závěry teorie se shodují s realitou nebo ne – testem platnosti teorie je shoda jejích předpovědí s realitou

teorie posuzujeme podle toho jak dobře umí předvídat (predikční schopnosti)

Friedmanům přístup se začal označovat jako metodologický pozitivismus (tomu předtím se říkalo metodologický realismus)

sám Friedman to použil když dokazoval, že inflace je peněžní jev

v těch 50.letech kdy probíhaly tyhle spory se snažilo hodně ekonomiů (zejména kenynesiáců) dokázat, že inflace není peněžní jev, ale že závisí na institucích, na dohadování o mzdách (centralizované, necentralizované) a tak

Friedman toto odmítnul a dokázal na nějakém stoletém období jak se měnily přírůstky oběživa a jak se měnila inflace – inflace se měnila vždy po změně peněžní zásoby, Friedman nevyslovil žádné předpoklady té teorie, zabýval se jenom závěry a ty se shodovaly s realitou

vyvolalo to zájem zejména mezi filosofy, kteří byli většinou velmi kritičtí a říkali, že Friedmanům přítup je amatréský, na což on nereagoval

ekonomové velmi brzy a s nadšením přijali ten Friedmanův přístup, dnes ekonomický výzkum pracuje už vlastně téměř jenom na základě Friedmanova přístupu (vytvoří se model, který se testuje na datech a když to odpovídá, když předpovědi vycházejí, jdem s tím do časopisu)

metodologický pozitivismus se velmi vžil a převládá (je v rozporu s metodou přírodních věd – věda nedokáže verifikovat, pouze falsifikovat)

ekonomové málokdy používají pojem pravda, vědci v pozitivních vědách se spokojí s tím že použávají pojem fakta, shoda teorie s fakty

Friedman dovádí metodologické úvahy dále

máme-li konkurující si teorie, zjistíme jestli se jejich závěry shodují s empirickými závěry/fakty, jestliže ano, je nutno udělat druhý krok – porovnat teorie a zjistit, která je jednodušší – jednodušší je lepší, protože to je pak lepší instrument/nástroj ve věděckém poznání

věda nehledá pravdu, neumí se přibližovat k pravdě, věda zkoumá realitu a používá k tomu teorie/modely a to jsou jenom nástroje

o Friedmanův instrumentalismus: vědecké teorie jako nástroj

věda používá nástroje, se kterými se nejlépe zachází

vědecké teorie musí dobře pracovat (mají predikční schopnsot, závěry jsou potvrzovány na datech) a zároveň musí být jednoduché aby se s nimi dobře pracovalo

Chicagská škola – ekonomický imperialismus

o někteří ekonomové této školy dospěli k závěru, že ekonomická metoda je mnohem obecnější než jak se do té doby myslelo

o Garry Becker – zejména s ním to je spojeno

o do té doby se ekonomové snažili ostře ohraničit svou disciplínu, oddělit se od jiných společenkých věd tak, že si vymezili svůj předmět

o prohlásili, že ekonomie není definována tím předmětem ale je definována tou metodou

nemusí se zabývat jenom směnou na trzích ale může se zabývat mnohými jinými problémy, protože ekonomie má určitou metodu, kterou lze použít v mnoha vědeckých disciplínách (tou metodou je chování člověka ekonomického – cost benefit analysis) – metoda nákladů a výnosů

analýza nákaldů a výnosů je obecná univerzální metoda, která vysvětluje chování člověka v jakýchkoli životních situací

ekonomický imperialismus se tomu začalo říkat proto, že vědci z jiných oborů začali ekonomy obviňovat za to, že jim lezou do zelí

tvrdá kritika ze strany jiných vědců

konkrétně to znamenalo, že Garry Becker začal používat ekonomickou metodu nákladů a výnosů na vzdělání – zavedl pojem lidský kapitál – říkal, že vzdělání vzniká investicí člověka do lidského kapitálu a že se to neliší třeba od investice do domu

ekonomická terie se začala aplikvoat na vzdělání

Becker napsal knihu zločin a trest – začal ekonomickou metodu aplikovat i na chování zločince – zločinec bilancuje výnosy a rizika a na zákaladě toho se rozhoduje

Becker používal tu metodu i na náboženství, na vztahy v rodině, na uzavírání manželství, rozvody (Becker dokázal na empirickém materiálu, že to tak je), proč mají lidé děti

Becker ani další představitelé Chicagské školy nepopírali, že o věcech rozhodují i jiné než materiální aspekty, přesto trvali na tom, že úvahy o nákladech a výnosech jsou podstatné a že lidé se ve všech životních situacíh rozhodují tím, že poměřují náklady a výnosy (radost lze chápat jako výnos třeba)

je to trend který vznikl v 60.letech, který sílil a do dneška neodezněl

nová institucionální ekonomie

o ve 30.letech se rozvíjí, má velmi málo společného s tím americkým institucionalismem

o používá metodologický individualismus (zkoumá chování člověka)

o jedna větem spojena se jménem

Ronald Coase – transakční náklady

působil na Chicagské univerzitě a je tedy považován i za představitele (zvlášntího) Chicagské školy

začal používat pojem transkakční náklady a tím vnesl do té ekonomie instituce

transakční náklady souvisejí s tím jaké jsou instituce v té dané zemi, jak funguje právní systém, jak fungují soudy, jestli je zvykem dodržovat smlouvy, jestli tu je rozšířená korupce

nevybízí aby se začalo od zkomání institucí jenom říká, že transakční náklady hodně ovlivňují fungování ekonomického systému

Coaseho teorém – jsou-li transkanční náklady vysoké (výška transakčních nákladů je záležitost institucionální) je ekonomický systém zaplevelený externalitami

akceptováno ekonomiií hlavního prdoudu

o druhá větev

Gouglas North – historie společenských institucí

začínal jako ekonomický historik

ekonomické chování lidí je ovlivněno tím, jak se vyvinuly kulturní isntituce, ovlivńování lidí zvyky a tradicemi

metodologický individualismus

akceptováno hlavním proudem

metodologie Rakouské školy

o Misesova praxeologie (Lidské jednání 1949)

o Hayekova teorie spontánního řádu – taxis a kosmos (Právo, zákonodárství a svoboda 1973-1979)

o Rakouská škola se vyhraňuje ostře proti ekonomii hlavního proudu

o rádi pracují s takovými pojmy jako znalost, čas

neoklasická ekonomie prý nesprávně zachází s časem a nemá nikde místo pro pojem znalost

rakušané široce používají pojem znalost, o kterém říkají, že je to základní pojem ekonomie (nebo jeden ze základních) – viz Hayek a teorie rozptýlené znalosti což ekonomie hlavního proudu naprosto opomíjí, protože znalost není pojem v operacionalistickém smyslu

dále potom čas – lidé když se rozhodují, rozdhodují se v nějakém čase a v čase se nelze vracet, jedinci v čase shromažťují nějakou znalost na jejímž základě pak jednají

o mezník ve vývoji metodologie Rakouské školy

kniha Misesova – Lidské jednání

Mises tvrdí, že je potřeba vytvořit obecnou společenskou vědu, kterou on nazývá praxeologie

říká, že ekonomie je nejrozvinutější ze společenských věd a praxeologie by měla být věda obecnější – věda o lidském jednání

jeho praxeologie a jeho metoda a jeho přínos se uchytil jenom v rámci Rakouské školy, ekonomie hlavního proudu to nepřijala vůbec

Misesova praxeologie

domníval se, že ekonomie (praxeologie v širším slova smyslu) může být vybudována čistě deduktivním způsobem – tak, že budeme vycházet z apriorních soudů (aprioristická věda) – axiom – tvzení, které je natolik zřejmé, že není třeba ani není možné ho empiricky prokazovat ani falsifikovat

axiom praxeologie – člověk jedná – snaží se zlepšit postavení v jakém právě je

a protože jenom člověk sám zná své možnosti, sám je nositelem své subjektivní znalosti, nikdo jiný není schopen předvídat jeho jednání, nelze předvídat výsledky jeho jednání, žádná věda to není schopna předvídat (nelze poznat všechny pohnutky apod)

výsledky jednání lidí jsou nepředvídatelné a z toho dělá Mises metodologikcké závěry pro ekonomii

empirické testování v takovéto vědě jako je praxeologie nejen že není možné ale ani není nutné – lze si vyznačit s rozumem, dedukcí, netřeba žádné empirie

společenské vědy jsou jiné nežli ty přírodní (ty jsou pozitivní, nutno empiricky testovat) – společenské vědy nemají přebírat metodologii přírodních věd, mají se stavět na vlastní nohy

praxeologie nestuduje žádné instituce, studuje pouze logiku lidského jednání, studovat instituce je zbytečné

Misesovu praxeologie sdílí dnes pouze jedna část Rakouské školy – Misesovské křídlo Rakouské školy, jiní žáci a představitelé, kteří se kloní k Hayekovi představují jakési hayekovské křídlo Rakouské školy nesdílejí misesovu teorii a připouštějí, že empirická falsifikace je nutná metoda, ale ekonomie nemá používat kvantitativní metody, protože je subjektivní svou povahou (scientismus je prostě fuj)

další přínos Rakouské školy – konkrétně F.A.Hayeka pokud jde o předmět a metodu ekonomie

ačkoli Hayek začínal jako ekonom jeho zájem byl vždycky širší a když byl po druhé světové válce zklamán vývojem ekonomie

začal se věnovat i jiným vědám – právní věda, politická filosofie a tak jeho přínosy do společenkých věd jsou širší než jen do ekonomie

Hayekova teorie spontánního řádu (v díle Právo, zákonodárství a svoboda 1973-1979)

není to ryze ekonomická kniha, širší záběr

(aristoteles rozlišil pojmy přirozené a člověkem vytvořené – přirozené stojí výš)

^^Hayek to zpochybnil, nebo možná ani ne, ale soustředil se spíš na to druhé na to člověkem vytvořené a provedl tam hlubší diskusi a odlišil dva pojmy taxis a kosmos

taxis – člověk vytvořené, něco co je vytvořené jaksi shora lidskou myslí – lidé si nejdřív naplánují co chtějí vytvořit a pak to vytvoří

kosmos – taky systém lidmi vytvoření, ale nezáměrně, nezamýšleně, jako výsledek spontánního procesu jednání lidí

Hayek se vyhraňoval proti socialistickému plánování – to označoval třeba jako taxis – to co někdo naplánuje a pak vytvoří

jazyk je typický příklad spontánně vzniklého systému – spontánně se to vyvinulo jako výsledek činnosti mnoha lidí, kteří vzájemně nekoordinovali svou mluvu nějak plánovaně

Hayek potom aplikuje své odlišení pojmů taxis a kosmos i na právo v právní vědu kde dává do kontrastu kontinentální a anglosaské právo

kontinentální právníci jsou přesvědčen,i že všechno lze předvídat a zakotvit v zákonech co se lidského jednání týče – všechny lidské činnosti musí být nejprve zapsány v paragrafech

systém práva anglosaského navazujícího na římské právo se blíží Hayekovu pojmu kosmos – právo se vyvíjí spontánně – až výroky soudů – precedenty – se stávají prameny práva

systém centrálního plánování – hayekův taxis – systém předem vytvořený skupinou lidí a těm ostatním vnucený

tržní systém – kosmos – nikdo ho nenaplánoval, spontánně se vyvinul, aniž by byl předem někým naplánován a zaveden

z Haykoevy teorie

výsledky lidského jednání nelze předvídat, protože lidé jednají způsobem, který je založen na jejich

subjektivních hodnotách na jejich subjektivních znalostech a na základě toho potom Hayek odmítá i ten metodologický pozitivismus

Předmět a metoda moderní ekonomie po roce 1945

rozdvojení ekonomie na mikroekonomii a makroekonomii

o dochází k tomu pod vlivem knihy Keynese – Obecná teorie zaměstnanosti úroku a peněz, kde Keynes postupuje zcela jiným způsobem – pracuje s ekonomickými agregáty

o mikroekonomie a makroekonomie se vyvíjeli jaksi nezávisle na sobě, což bylo pro vývoj ekonomie nešťastné a až později došlo k nápravě těch věcí

o odtrření mikroekonomie a makroekomie v 50.a 60.letech

mikroekomie se zabývala zejména teorií ceny

makroekonomie se zabývala zaměstnaností, hospodářskými cykly

o makroekonmie se vyvíjela bez mikroekonomických základů což bylo nešťastné

makroekonomie bez mikroekonomických základů

o makroekonomické modely nebyly ukotveny v mikroekonomii, nepracovaly s optimalizacemi – s jednotlivcem, který maximalizuje užitek a tak

o jako by se oba úseky ekonomie zabývaly jinými problémy, což se ukázalo osudovým hlavně pro makroekonomii, která se bez těch mikroekonomických základů nakonec neobešla a dostala se do metodologické pasti

to se ukázalo díky tzv. revoluci racionálních očekávání

přinesla do ekonmie věci natolik nové – nejen názory, ale i metody

pojem racionálních očekávání měnil metodologii, proto se tomu říká revoluce (i když nedošlo ke změně paradigmatu přesto ekonomie musela v mnohém měnit své přístupy)

revoluce racionálních očekávání začala v 70.letech

o metodologická změna přišla od Roberta Lucase

Lucasova kritika ekonometrického testování hospodářských politik

o z ekonometrii se vyvinula svébytná disciplína, ukázalo se, že ekonomie se stále více uchyluje k ekonometrickým metodám (prý se staly sesterskými disciplínami až)

o v 60.letech vznikaly velké makroekonomické modely – stovky či tisíce rovnic a tyto rovnice, resp. jejich parametry byly ekonometricky odhadovány na dlouhých časových řadách daleko zpátky – ten model se používal pro testování hospodářských politik (vláda změnila daňové sazby a pomocí toho modelu zkoumala co se změnilo a jaký to mělo dopad)

o Lucas tento způsob práce zpochybnil na základě teorie racionálních očekávání (lidé, když se rozdhodují neohlížejí se do minulosti ale dívají se do budoucnosti – veškeré informace používají a tvoří očekávání do budoucna)

o Lucasova kritika říkala, že když vláda nebo centrální banka nebo nějaká instituce provede nějakou hospodářskou politiku, která má své dopady do ekonomiky tím zároveň mění očekávání lidí do budoucna, to ale znamená, že ten makroekonomický model s rovnicemi odvozenými na těch časových řadách už neplatí, protože se změní jejich parametky (příklad – kritika philipsovy křivky)

o Lucasova kritika není kritika ekonometrie – je to pouze kritika ekonometrického testování hospodářských politik protože každá hospodářská politika mění očekávání lidí a není možné použít model vytvořený na základě minulých očekávání

o ^^mělo to dalekosáhlé metodologické důsledky – ekonomové museli změnit způsob tvorby modelů – už se nemohly vzít dlouhé časové řady a z nich odvozovat, protože mnohá použití těchto modelů nebyla schopná obstát proti Lucasově kritice (eknomové museli uznat, že lidi tvoří racionální očekávání) a to vedlo k tomu, že se modely začaly tvořit na základě mikroekonomických rovnic

makroekonomické modely na mikroekonomických základech

o typický spotřebitel a jeho užitková funkce (užitková funkce reprezentativního agenta) nebo výnosová funkce reprezentativní firmy

o ryze mikroekonomické ronvice zachycující optimalizační jednání a od nich se postupuje dále a tvoří se agregáty a vznikne makroekonomický model

paramtetry jsou odvozovány z mikroekonomických rovnic

o v 80.letech se změnil způsob modelování v ekonomii

dochází ke znovuspojení makroekonomie a mikroekonomie v tom smyslu, že makroeknomie si vytváří mikroekonomické základy

Hlavní téma ekonomie

Teorie hospodářského růstu

co je národní bohatství jaké jsou zdroje růstu bohatství

národní bohatství se měří nějakým agregátem – hdp, hrubý domácí důchod

zdroje růstu – investice, ...

Teorie hodnoty a ceny

co dává zboží hodnotu jak se vytváří tržní cena

od počátku jsou to spíše názory, dlouho trvalo než se to zformulovalo jako nějaká teorie

Vývoj teorie hospodářského růstu

vlastně by se mělo začít Aristotelem – obchod považoval za něco, kde se nic nového netvoří

lidé o tom zpočátku uvažovali tak, že hledali hospodářský sektor kde se tvoří bohatství a mysleli, že jinde se bohatství netvoří

jako stěžejní téma se to objevuje právě u merkanstilistů (po zámořských objevech 17.st a první dvě třetiny 18.st)

o merkantilisté

položili si otázku co je to národní bohatství

ztotoženění bohatství s penězi

merkantilismus byl způsob mylšení, který se rozvinul v zemích nejvíce spojených se zámořskými objevy a zámořským obchodem, kde vznikaly velké obchodní spoelčnosti, vytvářely se první velké kapitály – společnosti bohatly hlavně z obchodu a tak převládl názor, že národní bohastvtí jsou peníze, které země ziská a pokud je nezíská z vlastních stříbrných či zlatých dolů musí je získat z obchodu:

bohaství vzniká z aktivní bilance zahraničního obchodu

merkantilisté dospěli k závěru, že odtud pramení bohastvví

v mezinárodním obchodě se prý jen přerozdělují drahé kovy – mezinárodní obchod tedy je něco, co přerozděluje světové zásoby zlata a stříbra mezi země

dívali se na mezinárodní obchod jako na hru s nulovým součtem

hra s nulovým součtem – hráči hrají o něco, co se během hry nezvětšuje ani nezmenšuje – hra samotná hromádku peněz nezvětšuje

když měla země větší vývoz než dovoz, do země proudily peníze ze zahraničí a podle nich se tak zvětšovalo národní bohatství

na všechny ekonomické jevy se dívali přes peníze (peněžní fetišismus, jak říkal holman lol) – pozdní merkantilisté dospěli k názoru, že i když bohatství neztotožníme z penězi tak i tak přísun peněž přistpívá k růstu bohaství protože zlevňuje úvěr:

levný úvěr jako zdroj hospodářského růstu

tyto názory které byly v podstatě nestprávné se postupně začaly měnit a první taková změna – fyziokraté

o fyziokraté

francouzská škola, jedna z prvních ekonomických škol, 1758-1776

vyhranili se vůči merkantilistickým názorům a hospodářským politikám negativně, překonávají peněžní fetišismus, odmítají názor, že národní bohastvtí jsou peníze, říkají, že národní bohatství je zboží

uplatnili ovšem zas sektorový přístpu a domnívali se že bohatsví vzniká pouze v zemědělství

produktivní a sterilní sektor

produktivní sektor vytvářel nové bohatství zatímco ve sterilním sektoru nevznikalo nové bohatství, pouze to to měnilo svou podobu

řemesla a obchod (o průmyslu se eště nedá mluvit) – to byl sterilní sektor – suroviny se měnily ve zboží, ale hodnoty tu jenom měnily svou podobu, formu, ale nevytvářelo se tu nové bohatství

jenom v zemědělství se tvoří nové bohaství

přistupovali k tomu tak:

každý výrobce musí reprodukovat kapitál, aby mohla pokračovat dále

za kapitál fyziokraté považovali věcné součásti výroby ale zároveň do kapitálu zahrovali taky reprodukci pracovní síly – dívali se na to tak, že mzdy slouží k reprodukci pracovní síly dělníků

sektor který, vyrobí takou hodnotu zboží v peněžním vyjádření, která pouze obnoví kapitál a vyplatí mzdy takový je sterilní, protože tu nic jiného nezvnikne

kdežto zemědělství dokázalo nejen repredukovat kapitál včetně pracovní síly ale dokázalo vyrobit i něco navíc – renty. které dostávala pozemková šlechta – zemědělství dokázalo uživit nečinnou třídu a tedy muselo být produktivní a jinde renty neexistovaly takže nic jiného není produktviní a na základě toho vytvořili:

teorie čistého produktu

čistý produkt – vytvořený produkt po odečtení všeho co sloužilo k reprodukci kapitálu do čehož zahrnovali i vyplacené mzdy

ztotožnili bohatství s čistým produktem

bohaství = čistý produkt = pozemkové renty

přehlédli, že i v obchodě vznikají zisky, úroky – asi proto, že se tam netvořili tak velké zisky které by představovaly nějaké obrovské položky jako byly právě pozemkové renty, které tehdy tvořily až 50% toho co bychom dnes nazvali hdp

čistý produkt nezahrnuje mzdy (narodíl od dnešního hdp) – takže je mnohem nižší než hdp

mzdy byly existenční minimum dělníků, které pouze reprodukovalo jejich pracovní sílu podle fyziokratů

národní bohatství bylo něco navíc, nad reprodukci kapitálu

reprodukce kapitálu a čistý produkt

čistý produkt bylo to co zbylo po reprodukci kapitálu a vyplacení mezd

odlišení produktivního a sterilního sektoru ale bylo nesprávné no

o klasikové

opustili sektorový pohled na tvorbu bohaství – přestali se zabývat tím, ve kterých sektorech se tvoří bohatství a ve kterých ne

bohastvtví se tvoří ve všech sektorech lidské činnosti

Adam Smith – dělba práce a svobodná směna

první klasik – považoval dělbu práce za zdroj bohatství

dělba práce zmnohonásobuje produkční schopnosti lidí a potom směňují na trhu

aby se mohli lidé specializovat musí mít možnost svobodně směňovat

svobodná směna je předpokladem k tomu, že se projeví výslekdy dělby práce

zastáncem svobody obchodu v zemi i mezi zeměmi (žádné regulace merkantilistů a tak)

svobodná směna teprve otevírá možnost dělby práce na mezinárodní úrovni – vyvrcholení možností hospodářského růstu

vytvořili první skutečnou teorii mezinárodního obchodu

absolutní, komparativní výhody

klasikové se dostávají k tomu, že mezinárodní obchod je hra s pozitivním součtem – mezinárodní obchod dokáže zvětšit světové bohastvtí

všechny země, které se zapojí do mezinárodního obchodu z toho mají prospěch, nezabývají se obchodní bilancí

požadavek Adama Smithe – laizess fair – nezasahování do obhodu

David Ricardo – klesající výnosy v zemědělství a vize stagnace

pokračovatel Adama Smitha

považoval Smithovy závěry za pravdivé a vnesl další pohledy do teorie bohatství:

hospodářský růst je zásadním způsobem ovlivněn tím, že existuje jakýsi přirozený ekonomický zákon a tímto zákonem jsou klesající výnosy v zemědělství

dobré půdy už jsou obdělány, když má zemědělství expandovat, musí postupovat na horší půdy, víc hnojit, víc vkládat kapitál a tak což přináší menší a menší dodatečné výnosy

aplikoval v teorii klesající míry zisku

zákon klesajících výnosů v zemědělství způsobuje, že v zemědělství klesá míra zisku což se rozlévá i do průmyslu a obchodu

promítne se to do klesající míry zisku ve všech odvětvích a z toho vyplývá Ricardova vize stagnace

míra zisku bude už tak nízká, že podnikatelé předstanou investovat

uvažoval tak že, akumulace kapitálů a hospodářský růst, který prožívala Anglie po průmyslové revoluci musí dospět ke svému konci, protože zemědělství se nemůže vyhnout zákonu klesajících výnosů

Ricardovy pesimistické závěry ho vedly k zásadnímu politickému požadavku:

aby Anglie otevřela své trhy levnému obilí z USA čímž se má udržet vysoká míra zisku zemědělství ještě po dlouhý čas

Ricardo spojil teorii hospodářského růstu s teorií rozdělování

zatímco jeho přdchůdci se nezabývali rozdělováním produktu mezi kapitalisty a vlastníky pozemků, Ricardo to nastolil jako zásadní otázku pro další hospodářský růst

z vytvořeného národního produktu se oddělí část, která jde na mzdy, které slouží na reprodukci pracovní síly a to co zbyde (přebytek produktu nad reprodukcí kapitálu a nad mzdami – ssetával ze zisků a z pozemkových rent) – obě třídy – kapitalisté a pozemkoví vlastníci používali své zisky zcela odlišně:

kapitalisté své zisky převážně investovali do dalšího růstu svých továren a tím poháněli hospodářský růst

pozemkoví vlastníci své renty spotřebovali – nehledali investiční příležitosti což hospodářskému růstu nesloužilo

stále větší část produktu podle Ricarda skončí v rukou landlordů, zatímco kapitalistům klesala míra zisku, takže měli stále méně na produktivní investice

Ricardo tedy vytvřil teorii rozdělování domácího produktu na mzdy, zisky a pozemkové renty a spojil to s teorií hospodářského růstu

o Sociologické teorie

první významná sociologická teorie hospodářského růstu:

Max Weber: Protestantská etika a duch kapitalismu (1905)

německý vědec, sociolog, zabýval se otázkou jak a proč vznikl kapitalismus v Evropě

kapitalismus byl podle něj systém, který terpve začal zvětšovat národní bohatství a vedl k hospodářskému růstu

kapitalismus jako tržní systém aby vznikl (objevují se velcí vlastníci kapitálu, zakládají továrny, investují) nestačí jenom to co říkali angličtí klasikové – svobodné trhy, svobodná směna

kapitalismus prý potřebuje nějakou duchovní sílu

uplatňuje historický pohled (někteří ho řadí do nejmladší historické školy) – porovnává různé oblasti v Evropě a ptá se proč se v Holandsku a v Anglii začal kapitalismus rozvíjet nejdřív a proč ne ve Španělsku, které ustrnulo a nedošlo tam hospodřáskému růstu

dochází k tomu že protestantská víra je tou duchovní silou kapitalismu, protože se vyznačuje určtiými vlastnosti proti ostatním vírám

zdůrazňuje spořivost a pracovitost jako základní duchovní kvality člověka

protestnastká etika zdůrazňuje taky roli světského úspěchu – světstký úspěch je důkazem boží milosti na zemi a tak se lidé snažili něco vybudovat – dosáhnout světský úspěch (vytváření velkých továren, průmyslová revoluce)

další podmínky pro rozvoj kapitalismus

vynikající univerzity pod patronací státu

Weber nebyl jediný kdo spekuloval o tom, že kapitalismus potřebuje nějakou vyšší duchovní sílu a že nestačí ziskuchtivost lidí – třeba konfuciánství, existují lidé kteří tvrdí, že židovství je duchovní silou, která stála za rozvojem kapitalismu v Evropě

o neoklasická ekonomie

opadnutní zájmu o problematiku růstu

marginalisté a neoklasickové se začali zajímat o jiné věci, přesunuli důraz jinam

optimální chování jednotlivce, který maximalizuje užitek a minimalizuje náklady

jak dochází k optimální alokaci zdrojů, jaké jsou její podmínky

postpuně se soustředili na ekonomickou rovnováhu a na teorii ceny

až do druhé světové války, až do konce 50.let se nezabývali vůbec teorií hospodářského růstu

moderní teorie hospodářského růstu se objevuje až ve 40.letech v keynesiánských teoriích

o Kenynesiánská teorie růstu 40.léta

Roy Harrod a Evsay Domar: Harrod-Domarův model růstu

sice pracovali odděleně ale jejich modely byly dost podobné

vznikly jako reakce na to, že předtím ta teorie byla statická, byla uzavřena do statického rámce, nezabývala se růstem

jak Harrod tak Domar se rozhodli dynamizovat keynesovu teorii plné zaměstnanosti

vybudováno na keynesiásnkých základech ovšem jediným dynamizujícím faktorem tu byl kapitál na pracovníka (kapitálová vybavenost práce) K/L

soustředili pozornost hlavně na kapitálové investice

(později se objevily modely neoklasické, které pracovaly se dvěma růstovými faktory – s kapitálem a prací)

poměr kapitálu k práci zůstával neměnný a později byly ty modely kritizovány za to, že v nich nebyl prostor pro substituci kapitálu prací – tato jednofaktorovost, ten zafixovaný poměr byl kritizován za hlavní nedostatek toho modelu (první moderní model hospodářského růstu) – obrátil zájem některých ekonomů zpátky na problematiku hospodářského růstu, makroekonomie se začala dynamizovat

keynesiánské modely se soustředily na dynamiku vztahu mezi investicemi a úsporami – ústřední bod Keynesovy teorie

později v tom pokračovali některé postkeynesiánci (Joan Robinsonová třeba) ale postupně ty modely zakrňovaly a zájem o ně upadal

o kritika keynesiánských modelů růstu

ze strany některých makroekonomů – třeba Sollow – kritizovali Harrod-Domarův model za tu jednofaktorovost

o Noeklasická teorie růstu – Solowuv model

Solow sám byl neokeynesiánec ale vytvořil typicky neoklasický model růstu

je založen na produkční funkci – je dvoufaktorová v nejjednodušším vyjádření – dva faktory růstu – kapitál a práce

liší se tím, že dává prostor pro substituci práce a kapitálu

je vybudován na předpokladu konstatních výnosů z rozsahu (když se práce i kapitál zvětšují o dané procento pak se produkce zvyšuje o stejné procento)

zároveň je založen na předpokladu klesajících výnosů z kapitálů (pokud se zvětšuje vybavenost práce kapitálem přírůstky produktu klesají)

z toho pak plynou důsledky

měl by se projevovat efekt dohánění – země, které mají nízké vybavení práce kapitálem za jinak stejných okolností rostou rychleji než země vyspělé – země méně vyspělé by měly růst rychleji než ty vyspělé

tj. tak 60.léta

za kapitál se považovaly věcné součásti výroby – tovární haly, fixní investice, npreacuje se s lidkým kapitálem nebo kapitálme v podobě znalostí

včlenil tam technický pokrok (třetí růstový faktor) – nedostatkem jeho zacházení s technologickým pokrokem – považoval to za exogenní růstový faktor – technologický pokrork nebyl vysvětlen v rámci modelu, Solowův model nevysvětluje proč k technologickému pokroku dochází (prostě k němu dochází a on to jenom včlenil do té produkční funkce)

moderní ekonomie růstu se teda od 60.let rozvíjí jako neoklasická

o Rozdvojení teorie růstu od 60.let

neoklasické teorie růstu

institucionální teorie růstu

autoři nebyli spokojeni s tím, jak jsou neoklasické modely růstu příliš agregované, příliš jednoduché a že nedokáží vysvětlit třeba chudobu v 3.světě, proč se neprojevuje efekt dohánění (takové otázky si neoklasikové nekladli)

typický reprezentant:

Gunar Myrdal: Asijské drama, pojednání o chudobě národů

parafráze názvu knihy Adama Smitha bohaství národů

klade si otázku proč jsou země 3.světa chudé a z čeho to pramení

odpověď hledá na straně institucí – feudální pozemkové vlastnictví na venkově v Indii, nedostatek vzdělání a tyto instituce jsou překážkou hospodářského růstu

závěry, které dělal (tíhnul k ideologii plánování a státních zásahů) – doporučoval rozvojovým zemím aby pokud možno plánovaly, aby stát vzal věci do svých rukou a plánoval velké investice

přelidnění – populační teorie se zorného pole ekonomů vytratila, vznik moderní ekonomie znamenal, že se takovým věcem přestala věnovat pozornost, institucionální ekonomové se dívali na ekonomii šířeji

ideologie socialismu a státního plánování postpuně upadala a mizí a v 90.letech už mizí úplně

Hernando de Soto: Tajemství kapitálu

liberální ekonom, který ideologicky stojí na nezasahování státu

kniha se zabývá tím jestli skutečně země 3.světa jsou zaostalé a pomalu rostoucí proto, že mají nedostatek kapitálu nebo je to jinak

provedli rozsáhlé empirické výzkumy (jak dlouho trvá založit v té které zemi firma a tak)

jeden ze závěrů – země 3.světa netrpí nedostatkem kapitálů (domy, pozemky, pracovní nástroje) – ale tento kapitál není nikde zaknihován, neexistují k němu vlastnická práva a tak to lidé nemohou použít jako kapitál, nelze si vypůjčit od banky, protože není co zastavit, nelze se dostat k úvěru, který by mohl sloužit pro podnikatelské účely

institucionální překážka – nedokonale definovaná a zapsaná vllastnická práva ke kapitálu

o kritika Solowova modelu

v 80.letech se objevují výraznější kritiky Solowova modelu

hlavně z toho důvodu, že efekt dohánění nebyl příliš pozorován – buď někde a ne jinde nebo tak

ekonomika USA roste rychleji než ekonomiky evropské a to dlouhodobě – takové závěry jako efekt dohánění asi neplatí, nedává dobré predikce

další kritika směřovala proti tomu zacházení s technologickým pokrokem

jako reakce vyznikla teoerie endogenního růstu

o Teorie endogenního růstu (D.Romer)

překonávala určité nedostatky solowova modelu – především technologický pokrok přestává být exogenní a začíná být endogenní, je včleněn do modelu jako proměnná

kapitál začíná být široce definován (lidský kapitál, akumulace kapitálu – akumulace znalostí, fyzický a lidský kapitál)

opouští se předpoklad konsttantních výnosů z rozsahu

výnosy z rozsahu už nemohou být klesající, ale modely už přecují s předspokladem konstantních nebo rostoucích výnosů z rozsahu

některé zajímavé závěry

technologický pokrok, který má stále více podobu akumulovaných znalostí – tyto investice do vzdělání a nových technologií mají povahu pozitivních externalit (lidé nemohou zabránit tomu aby se efekty investitc nerozlévaly dále (vlády by měly podporovat investice do vzdělání do podpory nových technologií)

Vývoj teorie hodnoty a ceny

Aristoteles a scholastikovéo Aristoteles je autorem dvou základních myšlenkových systémů – logika a etika

o spravedlivá cena

normativní myslitel byl Aristotles v tomto ohledu: jaká má být cena

otázka spravedlivé ceny zapadá do Aristotelova systému etik

jeho úvahy jsou poznamenány tím, že se snažil vést své žáky k přemýšlení a tak tu je víc otázek než odpovědí

o ekvivalence směny

aby byla cena spravedlivá musí být dvě směňované věci v nějakém ohledu stejné

podmínka spravedlnosti ve směně

pak to přešlo do úvah středověkých scholastiků

v průběhu středověku pak dochází k rozdvojení teorie hodnoty

Rozdvojení teorie hodnoty

o rozdělila se na dva myšlenkové směry

nákladová teorie hodnoty

vycházela z principu Aristotelovy ekvivalence směny

ve zboží je obsažena vnitřní objektivní hodnota

subjektivní teorie hodnoty – škola Salamanky

zboží nemá žádnou nezávislou vnitřní objektivní hodnotu, hodnota je obrazem toho, co si lidé o tom zboží myslí, jak moc ho chtějí

jakási chtěnost zboží ze strany lidí

hodnota věci spočívá pouze v hlavě člověka, nikoli ve zboží samém

škola Salamanky

škola na univerzitě ve španělské Salamance

vznikla v 16.st po zámořských objevech, její předatvitelé byli pozdní scholastikové – rozvíjeli subjetivní teorii hodnoty

představitel Navarus – jako mnoho jiných mnichů se ocitl tváří v tvář problému jak má ospravedlnit existenci obchodního zisku

tehdy to byl problém – obchodní zisk nebyl v souladu s ekvivalencí směny

Navarus – snažil se odůvodnit, že obchodní zisk je v pořádku, že je zcela morální – když obchodník koupí na jednom trhu za několik a jinde to prodá za víc, že reaguje na situaci že na jednom trhu je zboží levné a na jiném je drahé, protože je tam jiná poptávka a nabídka (obchodník provádí arbitráž)

Navarus učil, že subjektivní hodnota zboží na obou trzích je jiná – takže obchodník se nedopouští ničeho neblahého – totéž zboží na růszných trzích má jinou subjektivní hodnotu a z toho plyne ospravedlnění pro obchodní zisk

^^to byla teorie hodnoty v zárodečném stádiu

o Klasická teorie hodnoty

teorií hodnoty se začali zabývat až angliční klasickové

první se tím začal zabývat Adam Smith – odlišil pojmy

přirozená cena a tržní ceny

tržní ceny kolísají kolem přirozené ceny

kolísání tržních cen je způsobeno kolísáním poptávky

přirozená cena nezávisí vůbec na poptávce, pouze tržní ceny se hýbou, kolísají podle momentální poptávky – potávky způsobuje odchylky od přirozených cen

co je přirozená cena a jaký způsboem se tržní ceny navracení k přirozené ceně

analytická úvaha – dvě hodiny trvá ulovit bobra, jednu hodinu jelena – směňují se dva jeleni za bobra, kdyby se směňoval bobr za jelena všichni by chtěli lovit jeleny, pak by byl trh plný jelenů a byl by nedostatek bobrů na trhu – poroste cena bobrů a snižuje se cena jelenů a zas budou dva jeleni za bobra

paradox hodnoty

David Ricardo – nahradil pojem přirození cena pojmem hodnota

pracovní teorie hodnoty

přepracoval Smithovu bajku na pracovní teorii hodnoty

čím je dána velikost přirozené ceny – závisí na užitečnosti?

Použil paradox hodnoty – paradox vody a diamantu

voda má daleko větší užitečnost pro člověka nežli diamant, ale přesto na trhu pozoroujeme, že cena vody je téměř nulová

^^z toho Smith mohl udělat závěr, že cena není závislá na užitečnsoti – dal vývoji této teorii v klasické teorii jednoznačný směr – nákladová neboli objektivní teorie hodnoty (subjektivní teorie hodnoty byla od tohoto momentu mrtvá)

David Ricardo pak navázal na Adama Smitha – na jeho odlišení hodnoty a tržní ceny – poptávka nemá vliv na hodnotu samotnou, poptávka nezávisí na užitečnosti a zformuloval první rigorózní teorii hodnoty

pracovní teorie hodnoty

základní tvrzení – hodnota zboží je dána množstvím práce které se obvykle vynaloží na to zboží

od počátku byla ta teorie terčem mnoha útoků

čím je dána hodnota perel lovených s nasazením života?- Ricardo říkal, že je třeba rozdělit zboží:

vzácné věci – tu neplatí pracovní teorii (hodnota se řídí čistě nabídkou a poptávkou)

běžné vyráběné, reprodukovatelné zboží – hodnota stanovana množstvím práce

další otázky, námitky: jak je to s líným ševcem – jsou jeho boty hodnotnější? - hodnota zboží je dána množstvím práce vynakládané v obvyklých podmínkách

proč by hodnotu vytvářela pouze práce, když výroba v továrnách se děje za přispění kapitálu? - kapitál jsou věci které byly v minulosti taky vytvořeny prací – tak se dá dojít k tomu, že jedině práce se účastní výroby, protože každou věcnou součást lze do minulosti rozložit na práci

logickou vadu v pracovní teorii hodnoty objevil až Ricardo sám – pracovní teorie hodnoty je v rozporu s existencí různé míry zisku v jednotlivých odvětvích, nicméně i tak na ní Ricardo lpěl

^^Karel Marx převzal pracovní teorii hodnoty a vysvětlil na ní vykořisťování dělníku kapitalisty

pracovní teorie hodnoty je už dnes mrtvá

o Subjektivní teorie hodnoty – teorie mezního užitku tuto teorii hodnoty sdílíme do dneška

sehrála primární roli v marginalistické revoluci – první marginalisté se vyhraňovali proti britským klasikům a prvním a hlavní směrem útoku proti klasikům byla právě ta klasická teorie hodnoty – na Smithům paradox hodnoty poukazovali jako na jeden z největších omylů ekonomie, protože Smith neodlišil celkový a mezní užitek

H.H.Gossen

prvním autor teorie mezního užitku

v roce 1856 napsal krátký spis – tam definoval pojem mezního užitku ale vyslovil tři gossenovy zákony

s tím jak je potřeba více a více nasycena, tím menší mezní užitek pro nás zboží má

člověk maximalizuje užitek, když rozdělí své prostředky tak aby se ..ehm nevím

člověk chce pracovat do té míry aby mezní užitek mzdy se rovnal zápornému meznímu užitku práce

^^těžko srozumitelný jazyk, nepříliš čteno

první srozumitelné knihy 1851

William Jevons

Angličan

Carl Menger

Rakušan – Zásady národohospodářské nauky

oba tito autoři představili ve svých knihách teorii mezního užitku – zboží nemá žádnou vnitřní či objektivní hodnotu ale hodnota zboží je odrazem úsudku kupujícícho, je to spotřebitel, který dává zboží hodnotu, hodnota není nic jiného než úsudek spotřebitele o tom jak moc to zboží chce

protože každý spotřebitel jinak posuzuje zboží, hodnota zboží je tedy ryze subjektivní

domnívali se, že teorií mezního užitku začíná revoluce v ekonomii, ale ukázalo se že nová ekonomie má mnoho jiných problémů a že teorii hodnoty není tou ústřední otázkou k řešení

určitý problém měli marginalisté s tím jak přejít od hodnoty k ceně

na trhu převládá jedna cena v určitém obodobí na určitém území a všichni to zboží za tu tržní cenu kupují ačkoli jejich subjektivní hodnoty jsou různé

Jevonsovi se to nikdy vyvětlit nepodařilo, líp se to povedlo Mengerovi

o subjektivní teorie hodnoty a rovnovážná cena

Léon Walras

Alfred Marshall

zakladatel Cambridgeské školy

oba vycházeli z teorie mezního užitku a vytvořili teorii rovnovážné ceny – teorie ekonomické rovnováhy, která vysvětlovala rovnovážné ceny

Leon Walras vytvořil teorii všeobecné rovnováhy a jedním ze stavebních kamenů byla teorie mezního užitku – sloužila k tomu, aby vysvětlil chování spotřebitelů a poptávku, ale pak tam byli ještě nabízející a nabídka, která už tím vysvětlit nešla

Alfred Marschall použil jinou metodu

použil ve své teorii teorii větší rovnováhy, která mu umožnila názorněji vyvětlitl jak se utváří rovnovážná cena na nějakém trhu

vyplynulo – že teorie subjektivní hodnoty je sice základním stupínkem k rovnovážné ceně ale pak je tam ejště stupínek druhý

teorie meziního užitku slouží pouze k vysvětltní poptávky, nevysvětluje rovnovážnou cenu úplně ale jenom z jedné půlky, druhou stranou je nabíka – tu je zapotřebí vytvořit nějakou teorii nákladů

rovnovážná cena, která vzniká jako průsečík křivky poptávky a křivky nabíky je tak spoluvysvětlena nabídkou a poptávkou

o Rakouská teorie hodnoty

vyvíjela se odlišně od Walrase a Marshalla – ti směřovali k vysvětlení rovnovážných cen, Rakušané příliš lpěli na teorii mezního užitku – prý vysvětluje plně ceny všeho zboží a náklady nejsou důležité

monismus v teorii hodnoty a ceny

monismus Rakouské školy kontrastoval s dualismem Alfreda Marshalla

Rakušané trvali na tom, že rovnovážná cena je ze všech stran vysvětlena mezním užitkem

náklady příležitosti

náklady jsou ve své podstatě náklady příležitosti – velikost nákaldů se měří obětovanou příležitostí – obětovaným užitkem (zas obětovaný mezní užitek)

teorie imputace

Klasická politická ekonomie

Adam Smith

život a díloo Teorie mravních citů 1759

jeho první kniha

kniha z oboru morální filosofie

spojoval v sobě morálního filosofa a politického ekonoma a v tom duchu psal všechny své knihy

je to kniha, která apeluje na dobré morální mezilidské vztahy – dobročinnost, láska k bližnímu, na rozdíl od ostatních spisů té doby, Adam Smith netvrdil, že by morálka měla být vymyšlena shora, vyjadřuje názor, že morálka vzniká zdola, od obyčejných lidí samotných (typické pro skotské osvícenství – opak francouzského racionalismu, který si přestavoval, že vymyslí jak věci mají být a pak je naučí ty lidi dole)

používá podobenství o divadle – tím, že lidi jako by hrají divadlo a jsou sami jak herci tak i diváci a spočívá to v tom, že člověk, který chce aby ho ti ostatní uznávali a projevovali mu přátelství sám se chce předvést jako člověk přáteslký čestný a tak - díky tomu se vytváří morální zvyky, podle kterých lidi žijí a chovají se k sobě navzájem

to by potěšilo Hayeka ve vztahu k samovolně vznikajícím řádům – kosmos – tj. morálka

Smith se už tu projevuje jako člověk který nemá rád elitářství, nevěří v moc moudré elity – znak nejen skotského osvícenství ale i celého díla Adama Smitha

o Pojednání o podstatě a původu bohatství národů 1776

o zakladatel ekonomie – otec ekonomie

o poloviční sirotek – vychovávala ho matka a strýc, akademický typ

o vystudoval logiku a morální vědu a stal se univerzitním učitelem – vyučoval logiku a morální filosofii a až pak se dostal k politické eknomii

o nikdy se neoženil

o zlomové období – když mu jeden anglický šlechtic nabídl, aby se stal učitelem jeho syna a doprovázel ho na cestách po Evropě, Smith přijal, ve Francii se seznámil s fyziokraty

ovlivněn fyziokratickým myšlením – co nejmenší zasahování státu do běhu lidských věcí

seznámil se s některými osvícenskými filosofy

onen šlechtic mu pak věnoval doživotní rentu – odešel z univerzity a věnoval se pak výhradně psaní, Smith použil tu rentu k tomu aby studoval a psal své životní dílo – Bohatství národů

o představitel – jeden z reprezentantů tzv. skotského osvícenství

směr myšlení, vyznačoval se klasickým liberalismem – požadoval co největší svobodu pro člověka, co největší osvobození od státu, autoritu

o další představitel David Hume

představitel politické filosofie

Adam Ferguson – představitel právní vědy

o význam knihy Bohatství národů

vyšla v roce 1776 – netrpělivě očekávána britskou veřejnéstí, setkala se s velkým ohlasem

Smithe proslavila jako politického ekonoma

velká kniha – přes tisíc stran – pojednání – rozsáhlé knihy, snaha postihnout všechny okolnosti do jednoho myšlenkového systému

mělo charakter organického díla – všechny teorie, teze do sebe organicky zapadají, vytvářejí provázaný myšlenkový systém

Adam Smith vytvořil první takový ucelený systém

mělo to průkopnický charakter – v té době kdy vyšlo ještě ekonomické myšlení všeobecně bylo merkantilistické a hospodářská politika taky – tuhá státní regulace nejen v mezinárodním obchodu, za tohoto stavu věcí napsal Adam Smith knihu proti merkanstilistickým politikám, hlásal liberalismus, žádal svobodný obchod – průkopnické dílo

Schumpeter napsal, že tam není nic co by v té době bylo úplně nové, originální – všechno co Smith vyslovil/napsal, už předtím někde napsal/vyslovil někdo jiný – vyšel z toho, co bylo všeobecně známé a provázal to do organického myšlenkového celku což neudělal nikdo předtím

je tu obsažena ekomická moudrost té doby

východisko, na kterém bylo možno stavět ekonomickou vědu

jak je kniha napsaná

Smith měl ambici napsat knihu, kterou by si mohl přečíst každý i bez univerzitního vzdělání, aby jí rozuměl (srozumitelný jazyk)

jeho myšlenky jsou vyjádřeny velmi srozumitelnou formou

je to kniha obsahující jakousi ekonomii zdravého rozumu

přesto není povrchní – hluboká ekonomická moudrost tu je

používal metodu empirickou i historickou – sice vytvářel ekonomické teorie, ale zároveň se každou svou ekonomickou konstrukuci snažil dokázat na nějakých faktech – pokud je neviděl kolem sebe, ukazoval je na historických faktech – ovšem byly to jen metody podpůrné, kterými chtěl dokázat správnost svého metodického přístupu

základní otázka

co je zdrojem bohatství? – principiální otázka, zabývaly se tím všechny směry a všechny dávaly jinou odpověď

Adam Smith byl jeden z prvních kdo překonal sektorový pohled na tvorbu bohatství, přesvědčoval čtenářem, že zdrojem bohastství je práce – zejména dělba práce (ve všech sektorech) – to se snažil ilustrova na příkladě

jeho slavná špendlíkárna – dělba práce, kdy každý dělá jenom jednu věc, nějakou samostatnou operaci

dělba práce zmnohonásobuje produkční schopnosti lidí

o na konci života se potýkal s existenčními problémy, a tak se rozhodl, že přijme místo celníka – ironie osudu, když celý život brojil proti ochranářství a bojoval za svobodu mezinárodního obchodu

o když zestárl, přesvědčoval své přátele, aby spálili jeho třetí velkou knihu (z oblasti právní vědy) – knihu spálil sám, když oni odmítli

o co je zdrojem bohatství?

dělba práce

vyžaduej velký trh, čím větší, tím lepší možnosti dělby práce jsou

svobodná směna

aby se lidé mohli specializovat, musí být schopni směňovat si výsledky svých činností

proto národy, které dokázaly vytvořit velké trhy (GB, Francie, Nizozemí, Španělsko, na rozdíl od rozdrobenosti zemí střední Evropy) bohatly rychleji

potom už Adam Smith dotahuje toto tvrzení k tomu, že jestli to platí pro národní trh platí to i pro trh mezinárodní

jestliže se národy zapojí do mezinárodního obchodu, dojde k růstu bohatství všech národů

bohatství národů předpokládá dělbu práce a ta poředpokládá svobodnou směnu

kritizoval merkantilistický myšlenkový systém – popisuje jak merkantilistické politiky podvazovaly růst bohatství národů

o Teorie mezinárodního obchodu

první teorie mezinárodního obchodu vůbec, to co bylo předtím to byly pouhé nározy na mezinárodní obchod a to veskrze nesprávné – třeba ty merkantilistické (hra s nulovým součtem, ale ona je to hra s pozitivním součtem)

Adam Smith píše, jak země které se specializují mohou profitovat z mezinárodního obhodu díky dělbě práce (ono by šlo pěstovat banány ve skotsku, ale je levnější je dovézt a směnit)

Adam Smith vytváří první zárodečnou teorii mezinárodního obhodu – založena na absolutních výhodách

znamenají, že země může vyrábět zboží s absolutně nižšími náklady než jiné země (až Ricardo to zuniverzálnil a vysvětlil, že to může spočívat nejen na bázi absolutních výhod ale i na bázi komparativních výhod)

stojí u zrodu teorie mezinárodního obchodu – razil cestu svobodnému obchodu – svobodný mezinárodní obchod je mocnou silou, která dokáže pohánět růst bohatství národů

o Sledování vlastního zájmu

nejdůležitejší moudro/tvzení, které z bohatství národů vyčteme je to, že hlavní/elementární silou, která vytváří bohatství je to, když lidé mohou sledovat svůj vlastní zájem

vlastním zájmem je zbohatnout, dosáhnout zisku – člověk je ziskuchtivý, chce zbohatnout

Adami Smith píše, že ve společnosti, kde vládne takový systém, který umožňuje lidem aby rozvinuli své nejsilnější motivace, takový systém roste nejrychleji (byť by ty motivace nebyly nejhezčí)

nabídkový ekonom – hledá v motivacíh člověka – nejsilnější jeho motivace je touha zbohatnout, tam kde to mohou lidé sledovat nejsnadnějí, takové společnosti budou nerychleji bohatnout

člověk chce zbohatnout – vyrábí, směňuje – v souladu se zákony a morálkou

neměl to lehké – tehdejší morálka byla v rozporu se ziskuchtivostí (podnikatelé se chtěli vykoupit za své zisky – pořádali dobročinné akce a tak) – Adam Smith se postavil proti tomu

„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, nýbrž je to jejich vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost nýbrž na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které plynou jim“

tak se Adam Smith dostal do konfliktu s dvěma různými morálními přístupy

ve své první knize Adam Smiht píše, že dobrá společnost je založena na solidaritě, dobročinnosti, ve své druhé knize píše, že společnost prosperující je založena na sledování vlastního zájmu

když Smith píše o tom, že spoelčnost má být založena na solidaritě, má na mysli vztahy lidí v malé skupině (přátelé, rodina) – pak ty jejich vztahy mohou být založeny na přátelství, lásce a tak, ale jestliže máme na mysli velkou společnost lidí, kteří se navzájem neznají, už se to nedá budovat na dobročinnsoti – musí se tu uplatnit jiné vztahy, vztahy založené na směně (lidé si v ní navazájem pomáhají, aniž to chtějí, aniž o tom vědí)

vztahy založené na směně jsou založeny na sledování vlasntího zájmu

nabídkový ekonom – zdroje hospodářského růstu jsou na straně nabídky a ne poptávky (tím se odlišují od merkantilistů, kteří kladli důraz na poptávku)

Adam Smith zásadně změnil pohled na věc, když hledal zdroje růstu/bohatství na straně motivů – nabídky

pracovitost, spořivost a podnikavost – podněty na straně nabídky

ve společnosti, kde lidé mohou sledovat svůj vlastní zájem budou lidé pracovat spořit a podnikat, protože to je v jejich vlastním zájmu a budou směňovat, protože to je v zájmu všech (to se změnilo zase s Keynesem)

hledá zdroj efektivností těch motivací na straně jednotlivce

proč jsou anglické soudy výkonnější než skotstké soudy – agličtí soudci jsou motivováni k tomu, aby uzavřeli co nejvíc sporů, protože od toho se odvíjely jejich platy

o Neviditelná ruka trhu

když Smith psal, že v pozadí hospodářského růstu je sledování vlastního zájmu, někteří kritikové tohoto učení se ptali jestli to není ekonomie chaosu – Adam Smith pochopil, že tržní systém funguje nikým neřízen

Adam Smith říkal, že všechny ty lidi řídí neviditelná ruka trhu

on ten pojem použil vlastně jenom dvakrát, ale přesto se ten pojem vžil

ještě nepopisuje tržní systém detailně – ještě nedokázal přesvědčivě vysvětlitl jak vznikají ceny na trzíhch, přesto se snaží přesvědčit četenáře, že mají mít víru v neviditelnou ruku trhu

nedokázal ještě detailně popsat jak enviditelná ruka trhu funguje, ale chápal že funguje

o Smithův laissez faire

jeho politická filosofie

někdy se místo toho říká klasický liberalismus – ovšem to slovo liberalismus je ohebné často používané v souvislostech úplně jiných

taková ekonomická filosofie/ideologie, která prosazuje co největší svobody člověka a co nejmenší zásahy státu

lidé by měli mít naprostou volnost v tom co vyrábějí a s kým to směňují

ovšem musí být zajištěna ochrana vlastnictví a nějaké veřejné statky

ten pojem laissez faire

poprvé ho začali používat francouzští fyziokraté

„nechtě být“

ministr Colbert ve Francii (prosazoval explicitní regulace) se ptal velkých obchocníků jak jim má pomoct – jeden mu prý řekl „nechce nás být“ - to povede k tomu, že Francie bude bohatší než při jiných hospodářských politickách

Adam Smith byl předtavitel laissez fair v GB – používal ale pojem přirozená svoboda, ale myslel tím totéž co fyziokraté říkali tím laissez faire

Smithova důvěra v to byla opřena o jeho teorii bohatství – v podstatě zdůvodňoval, že laissez faire nejsnadněji vede k bohatství a země které to mají bohatnou nejrychleji

naproti tomu John Locke – filosof přirozených zákonů – definoval přirozená práva člověka (právo na život, svobodu, vlastnictví) – z toho vyplynul Lockům požadavek laissez faire – obhajoba opřena o přirozená práva člověka

u Adama Smitha – obhajoba opřena o to, že laissez faire přináší větší bohatství – proto požadoval small government (malý stát) - stát, který má málo úřadů, málo regulací, soustředí se pouze na některé funkce, které mu náleží (ochrana práv) – požaduje malý (omezený počet funkcí) ale silný stát (své funkce vykonává silně)

Adam Smith uznával, že stát je zodpovědný za některé veřejné statky (silnice a mosty, veřejné školství) – nebyl tak vyhraněný jako jiní stoupenci laissez faire

požaduje, aby stát pronásledoval kartelové dohody – píše, že velcí výrobci mají sklon se spojovat a uzavírat cenové dohody – Smith to nazýval spinknutím proti spotřebiteli (nechěl redukovat roli státu na roli nočního hlídače)

to, co se snažil dokázat ve své knize bylo to, že systém laissez faire funguje lépe než kterýkoli jiný které byl v jeho době známý, ukazoval že ty národy ve kterých systém laissez faire více prosperují než ty, kde převládá mnoho regulací a přebujelý stát

Smith chtěl ukázat, že sama historie a současnost, že nejvíce prosperují ty národy kde existuje laissez faire

o teorie hodnoty

je třeba odlišovat tržní ceny a přirozenou cenu, poptávka způsobuje odchylky tržních cen od přirozené ceny, přičemž na přirozenou cenu nemá vliv

o Kapitál a kapitalisté

pojem kapitalista neumíme už dnes definovat, v tehdejším světě byla společnost ostře rozdělena na společenské třídy

dělníci

kapitalisté

pozemkoví vlastníci

Adam Smith zdůrazňoval roli buržoazie (kapitalistů) pro hospodářský pokrok (ačkoli nežil v době průmyslové revoluce – jeho doba – doba manufaktur a rukodělné výroby), přesto kapitalisté hráli dominantní roli v hospodářském pokroku, dívá se na kapitalisty pozitivně – podnikavost, kapitál – zakladatelé továren a tím dávali práci lidem a zvěšovali bohatství země (to pozemková šlechta nedělala)

kapitalista pro něj byl člověk, který měl zásluhu na tom, že vytvořil kapitál – tvůrce kapitálu – zdroj bohatnutí města, regionu

kapitál

zatímco merkantilisté na to hleděli jako na pytel peněz, fyziokraté to změnili a viděli v tom výrobní faktor, pro klasiky je kapitál mzdový fond – kapitalista musel mít určitou sumu peněz, kterou vyplácel dělníkům dokud nebyly výrobky prodány (zálohoval dělníky) – mzdový fond byl něco jako obilí ve stodole (zemědělský kapitalista sklidil obilí, část použil pro vlastní spotřebu, část jako osivo, část zůstala ve stodole – to vyplácel dělníkům až do další úrody)

výrobní perioda byl jeden rok – od jedné úrody k další úrodě – zemědělský kapitalista musel mít tolik obilí, aby mu to stačilo na výplatu ročních mezd dělníků

kapitalista musel shromáždit dostatečné bohatství k vytvoření mzdového fondu, aby mohl zaměstnávat dělníky

kapitalisté byli významná třída – vytvářeli hospodářskou prosperitu

o Tendence k jednotné míře zisku

ve všech obvětvích převládá tendence ke stejné míře zisku – prosazovala se tím, že jak Adam Smiht a další klasikové pochopili – kapitál je pohyblivý faktor a tzv. se přelévá do takových odvětvích kde je nejvyšší míra zisku – tam kde přiteče víc kapitálu, protoste nabídka až začnou klesat ceny a s tím i míra zisku

o Obhajoba spořivosti (Saving-is-spending)

kontrast s merkantilisty – u nic se prosadila myšlenka, že spořivost (tendence bohatých lidí neutrácet tolik za zboží, ale spořit, může zmenšit poptávku na trzích – bude se méně vyrábět a tak)

Adam Smith proti tomu vystoupil s ekonomicky mnohem zdravějším názorem, že spořivost nevede ke snížení celkové poptávky – saving is spending – spoření jsou takové výdaje – teorém, že úspory také přestavují výdaje – lidé, kteří spoří buď prostředky sami investují nebo je půjčí jiným podnikatelům, kteří je investují

úspory také tvoří poptváku – poptávku jiných lidí an jiném místě

Adam Smith se snažil zdůvodnit, že spořivost je jedna ze základních ekonomických ctností (vedle podnikavosti a tak) a že stojí za růstem

Jean Baptiste Say

francouz – jediný velký představitel francouzsé klasické ekonomie o něco starší než Smith, ale mladší než Ricardo

Pojednání o politické ekonomiii 1803

o významné pojednání, organicky napsaný spis, ale kratší a hutnější než smithovo bohatství národů

o nerozbíhá se do subtémat, která nesouvisí s ekonomií

obchodník, později továrník – založil továrnu na zpracování bavlny, ke konci života se stal profeosrem na pařížské univerzitě – měl praktické zkušenosti podnikatele

o věděl co podnikání obnáší, věděl, jaké je praktické povolání obchodníka a továrníka, zatímco Smith o tom pouze psal, aniž by někým takovým byl

o měl to těžké ve Francii - vládl tam Napoleon Bonaparte a Say byl zarytým stoupencem laissez faire, což vyvolávalo odpor Napoleona (autoritativní panovník v zajetí merkantilitického mylšení)

o Sayova kniha byla zakazována a teprve po roce 1815 (napolonova porážka u waterloo) mohla být volně vydávána a prodávána

mluví se o něm jako o „francouzském Smithovi“ - položil základy klasické politické filosofie jako vědy

Obhajoba laissez faire

Enterpreneur

o zavedl to slovo do ekonomického slovníku – ponikatel

o podnikatel musel mít určité vlastnosti, vyhledával příležitosti na trhu, byl ochoten nést riziko, narozdíl od kapitalisty, který vlastnil peníze, za které vybudoval továrnu a tak

teoretický přínos

o odmítání nákladové teorie hodnoty

o odlišoval se od britských klasiků tím, že odmítl nákladovou teorii hodnoty – vycházeli dřív ze Smithova paradoxu hodnoty

o Say tvrdil, že hodnota je něco odvozeného od užitečnosti, ale nedopracoval se k pojmu mezní užitek – ačkoli byl kritikem teorie hodnoty, nevytvořil žádnou vlastní

obhajoba svobody obchodu

byl obhájcem svobodného zahraničního obdhodu – v té době, kdy žil a psal (Napoleon, i doba po něm) – Francie byla velmi ochranářskou zemí (mnohem víc než GB), Say se musel střetávat s ochranářskými a dogmatickými myšlenkami a názory – nejzabedněnější, který tehdy ve Francii převládala – dovoz ničí domácí pracovní místa, domácí průmysl a tedy i blahobyt Francie

o Say se proti tomu postavil a sanžil se ukázat, že to tak není a že to odporuje logice – jeho teze: za dovoz ta země vždycky platí vývozem nakonec, není možné, aby země dovážela a zároveň nevyvážela nebo aby trvale dovážela víc než vyváží – hodnota se musí vyrovnávat v průběhu mnoha let

o jde o to nalézt mechanismy, kterými se to vyrovnává – třeba měnový mechanismus – apreciace, depreciace měny

o tyto myšlenky dovedly Saye k tomu, že se tím problémeme začal zabývat široce a chtěl dokázat, že ochranářství v obchodě je nesmyslné a potlačuje hospodářský růst

chtěl vytvořit teorii pojednávající o vztahu mezi celkovou poptávkou a nabídkou (dovoz a vývoz je toho součástí)

výsledkem té snahy byla kapitola v jeho knize, kde zformloval tvrzení, tezi – Sayův zákon trhů

nové jevy na počátku 19.st – krize z nadvýroby (hospodářské cykyl se probudily k životu teprve když průmysl začal hrát významější roli v hospodářství)

vztah nabídky a poptávky

i tyto jevy ho přivedly k těm úvahám – jestli za krize z nadvýroby může nedostatečná poptávka nebo kde hledat příčiny těch krizí

odlišil dílčí poptávku a nabídku na jednom trhu a nabídku a poptávku celkovou (agregátní)

snažil se dokázat, že určující roli má vždy nabídka – základní hybná síla a poptávka je od ní odvozena

v době kdy je zboží vyrobeno bezprostředně na to vznikají něčí důchody – všichni ti lidé za své důchody nakupují – Say se snažil nalézt vztah mezi celkovou nabídkou a celkovou poptávkou (agreágní výdaje)

zabývá se makroekonomickým problémem

nikdy explicitně neřekl, že nabídka si tvoří poptávku – to mu přisoudil až Keynes, ale Say se snažil říct, že

nemůže dojít k nesouladu mezi celkovou nabídkou a celkovou poptávkou

na jednom trhu nesoulad vzniknout může, ale Say tvrdil, že celkově v národním hospodářství k tomu dojít nemůže – hodnota zboží, které lidé vyrobí odpovídá sumě důchodů

celková nabídka v peněžním vyjádření se vždycky rovná celkové poptávce

krize z nadvýroby jsou strukturálním problémem

ve skutečnosti je to tak, že je to jenom zdání, že zboží se hromadí všude a propouští se všude – na jiných trzích to je naopak, než dojde k tomu, že odvětví, která nemají dostatek kapitálu a lidí nasají ten volný kapitál a pracovní sílu – to trvá a tak se to zdá jako krize z nadvýroby – je třeba počkat než se lidé přesunout s odvětví do odvětví

existovaly i jiné teorie – teorie spotřeby a tak – někteří lidé nevěří Sayově zákonu trhu, polemika skončila vítězstvím Sayova zákona – vstoupil i do knih britských klasiků a stal se součástí klasické politické ekonomie (říkal vlastně totéž co Smithoho saving-is-spending)

Sayův zákon implicitně přešel i do moderní ekonomie – už se o něm nepochybovalo

teprve Keynes to začal zásadně zpochybňovat a podařilo se mu jím otřást

Sayův zákon měl ovšem jeden problém – problém peněžní ekonomiky, platit by při barterových směnách, ale peníze představují určitý problém – co když lidé začnou hromadit peníze místo aby je použili k nákupu vyrobeného zboží

role peněz

dvojí reakce

peníze jsou pouhým oběživem, není důvod aby je někdo hromadil

kdo hromadí peníze přichází o část peněz, protože peníze držené v hotovosti nic nevynášejí

i kdyby došlo k hromadění peněz, stane se jenom to, že klesnou ceny zboží a celková nabídka zas bude stejná jako celková poptávka – jenom to

zboží bude levnější, když část zboží unikla z oběhu

Thomas Robert Malthus

nebyl tak významným teoretiekm – proslavil se jenom populační teoriiío velmi důležitá součást klasické politické ekonomie

pocházel ze zámožné rodiny

vystudoval na kněze protestantské církve, společensky a odborně aktivní

žil už v době průmyslové revoluce

o proces impozantního hospodářského růstu 90.léte 18.st – deset let růstu, téměř výhradně hnán průmyslovými odvětvími

Důsledky průmyslové revoluce

o růst chudoby ve městech – růst industrializace ve městech, kam se hrnula venkovská chudina, vznikaly slumy, bohatá londýnská společnost se divila kde se tam vzala ta chudoba, která tam předtím nebyla

o někteří docházeli k názoru, že chudoba je průvodním jevem průmyslové revoluce, ale to nebyla pravda – průmyslová revoluce akorát koncentrovala chudobu rozptýlenou po venkově

o tyto společenské jevy vedly k tomu, že se vyrojilo mnoho spisů o tom jak tuto chudobu odstranit, co s ní, kam společnost směřuje

Kritika racionalistů

o William Godwin

racionalistický filosof – navazoval na učení francouzských racionalistických filosofů

jakmile moudré a osvícené elity národa vezmou věci do rukou a začnou zlepšovat společenské zákony a instituce, začnou společenské neduhy odumírat a společnost má před sebou světlou budoucnost

spoléhání se na politické elity, které vyvedou zemi z chudoby

jeho dcera napsala romám Doktor Frankenstein

o Malthus se postavil proti tomu

byl přesvědčen, že chudboa je neodmyslitelným jevem i těch nejbohatších společností

populační zákon

jakmile se životní poměry lidí zlepší, jejich reakcí je mít více dětí – přirozená reakce

jestliže se bohatství národa zvětší, bude víc dětí, víc hlav, když se to bohatství rozpočítá, budou všichni pořád stejně chudí

Esej o populaci 1798

o Malthus ho napsal anonymně

o bál se, že esej vyvolá velké kontroverze – stalo se – jednak nepřátelské jednak nadšenecké

o daleko diskutovanější než třeba bohatství národů ačkoli pojednávala pouze o problému populace a o tom jestli se člověk chová jako ostatní živočišné druhy

o v pozdějších vydáních vždycky něco přidal až se z toho stala kniha a snažil se to nějak empiricky doložit – zatímco prostředky k obživě rostou řadou aritmetickou, lidská populace roste řadou geometrickou a populační růst prostě musí někde narazit a snažil se to dokázat na statistických datech

o populační zákon pokud skutečně platí předpokládá zákon klesajících výnosů v zemědělství

Zákon klesajících výnosů

o kdyby se ten zákon v zemědělství neprosazoval, Malthusova teorie by nefungovala

o každé další ruce, které obdělají další kousek pole sklidí méně – přechází se na stále horší a horší půdy – s tím ta jeho teorie stojí a padá

o Malthusova populační teorie je beznadějně statická, nepočítá s žádným technologickým pokrokem

o v zemědělství se v dlouhém obodbí žádné klesající výnosy ale neprosazovaly

pesimistický závěr – lidstvo nebude nikdy bohatší než je

Politická ekonomie – ponurá věda ^^

o věda, která nestaví před lidstvo žádné světlé výjimky

o obracel otázku ekonomických myslitelů na otázku populační

o Smithovo bohatství národů je optimistická ekonomická věda – vystřídáno chmurnou vědou Thomase Malthuse a Davida Ricarda

o populační zákon byl prý přirozený zákon – malthus věřil, že lidská spolčenost je řízena přirozenými zákony – populační zákon drží lidskou společnost na řetězu a nedovolí jí odpoutat se směrem k většímu bohatství

Morální zdrženlivost

o nabádal lidi k morální zdrženlivosti (zároveň velký nepřítel antikoncepce) – výzva, aby lidé uzavírali sňatky a měli děti až v pozdějším věku, až budou vědět, že je mohou zaopatřit

o všímal si toho, že se to projevuje hlavně u těch chudších lidí ten populační zákon, u bohatých se to moc neprojevuje

o doporučoval to jako jediné východisko z okovů populačního zákona (oženil se když mu bylo 40 a měl sedm dětí)

Názory na poor laws

o chudinské zákony v Anglii v první pol. 19.st – velmi umírněná sociální pomoc, kdy obce dávaly skromné finanční prostředky svým obecním chudým kydž dospěli k názoru, že si to zaslouží

o Malhtus požadoval jejich zrušení – když se budou chudým dávat sociální dávky, budou na to oni reagovat tím, že budou mít více dětí, je nutno je motivovat spíš k tomu aby víc pracovali nebo aby neměli tolik dětí

o nadšený přívrženec veřejného školství – domníval se, že jedině vzdělání může člověka povznést k té morální zdrženlivosti

o když byly 1834 poor laws okleštěny říkalo se, že se tomu tak stalo pod vlivem toho co říkal Malhtus a jeho stoupenci

Soudobé malhusiánství

o po marginalistické revoluci byla Malthusova populační teorie vyobcována z ekonomie (ekonomie měla být ohraničenou, dobře definovanou pozitivní vědou, která má své problémy a nezabývá se populačními otázkami)

o nicméně tak jako tak soudobé malhusiánství existuje – sice ne na půdě ekonomie, ale existuje

o varuje před přelidněním ve třetím světě

o v 60. letech vznikla zpráva římského klubu – mapovala populační trendy a varovala před problémem přelidnění planety, ovšem podle jejich prognóz by už teď musela být planeta beznadějně přelidněná

o nikdo tam totiž nepočítá s tím, že by se mohly vyvíjet technologie, instituce

o další směr – obava a varování před vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů

David Ricardo

život a díloo pocházel z bohaté rodiny (bohatí španělští židé, kteří přesídlili do Holandska,

pak přesídlili do Londýna)

o Ricardův otec instruoval, aby Ricardo působil na londýnské burze jako makléř – vytvářel si názory na poli finanční ekonomie

o když proti vůli svého otce uzavřel sňatek s křesťankou, působil úspěšně jako burzovní spekulant (odcizení od rodiny) – jedna ze spekulací souvisela s bitvou u Waterloo, Londýnem se šířily obavy, že Napoleon vyhraje a Welington prohraje a lidi prodávali akcie londýnské banky, ale Napoleon prohrál a akcie vyletěly nahoru

o úspěšný i v politice

1819 člen dolní komory britského parlamentu (prý si křeslo koupil)

o zemřel ve věku 51 let

o zapojoval se do aktuálncíh problémů své doby – vstoupil na scénu úplně jinak než třeba Smith

o nedostal nikdy systematické univerzitní vzdělání, od začátku do konce přečetl prý pouze Smithovo bohatství národů bo v lázních neměl co dělat a první dojem – zmatek nad zmatek a Ricardo to chtěl utřídit

o první články, kterými vešel do povědomí se týkaly směnitelnosti libry za zlato

Spor o depreciaci libry (Vysoká cena zlata 1810)

o v průběhu napoleonských válek pozastavila Bank of England směnitelnost bankovek za zlato – Británie musela financovat válečné výdaje a potřebovala mít volné ruce na emisi bankovaek

o v té době se začala projevovat inflace (anglická banka emitovala příliš mnoho bankovek) – nebyly měřeny cenové indexy, bylo možné se o inflaci přesvědčit pouze nepřímo - rostla cena zlata a libra se znehodnocovala vůči jiným měnám

o Ricardo tvrdil, že jedině obnovení zlaté směnitelnosti může vést k tomu, aby depreciace a inflace ustaly

o banka tvrdila, že emituje bankovky proti eskontu směnek, že prý emise bankovek jde ruku v ruce s růstem výroby a obchodu – rozvinul se bullionistický spor o příčinách inflace a pak se Anglie vrátila ke zlatému standardu

Spor o obilné zákony

o obilné zákony byly zákony, které uvalovyly vysoká dovozní cla na dovozy levného zámořského obilí – platily v dobách míru, ve válce byla platnost pozastavena

o po napoleonských válkách vypukl spor o to jestli se má jejich platnost obnovit nebo ne

o Ricardo vystupoval ostřed proti obilným zákonům a požadoval aby se trh Anglie otevřel volnému dovozu levného obilí z Ameriky

o Malthus byl stoupencem zas a oba si vyměňovali rozsáhlou korespondenci

Ricardo měl pronikavé analytické schopnosti

o schopnost vytvářet přesné abstraktní teorie

o dokázal v sobě spojit praktické schopnsoti obchodníka a finančníka s těmi schopnostmi vytvářet abstraktní teorie

o to se projevilo v době kdy si Ricardo přečetl bohatství národů a rozdhodl se napsat knihu, která by vytvořila přesnější myšlenkový systém než jaký vytvořil Adam Smith

o kniha se jmenovala Zásady politické ekonomia zdanění

psal to asi rok

Zásady politické ekonomie a zdanění 1817

o Adam Smith se snažil svoji politickou ekonomii v nějaké filosofii, Ricardo se o filosofii nezajímal, to co vytvořil byla čistá abstraktní ekonomická teorie

o vzniklo to pouhou abstrakcí, dedukcí – modelový přístup

o neuplatňoval žádnou empirii

o své teorie vysvětloval pomocí číselných příkladů – neměl žádné nástroje k dispozici ještě (křivky, modely)

o studenti nebyli schopni z toho studovat – book of headache, studovat se to začalo až to Ricardovi stoupenci přepsali do stravitelnější podoby

o Ricardova kniha je ražbou mince ze smithovského kovu (jak říká Schumpeter)

o přesná rigorózní teorie – všechno do sebe zapadalo

Ricardiánská neřest

o sklon k abstraktnímu teoretizování bez jakýchkoli důkazů a přímočaré vyvozování hospodářsko-politických doporučení z takové abstrakce

o přesto jeho kniha vyvolala velký dojem

o zatímco Smithova ekonomie byla o bohatsví, Ricardova pojednává o rozděloávní bohatství

o společnost byla rozdělena na ony tři třídy

Politická ekonomie rozdělování

o pro Ricarda to bylo zajímavé, protože každá třída používala své důchody odlišně

dělníci je beze zbytku spotřebovávali

pozemkoví vlasntíci své renty beze zbytku taky spotřebovali, protože neměli investiční příležitosti

pouze kapitalisté své zisky produktivně investovali

o pro Ricarda klíčovou proměnnou, která spojovala teorii rozdělování s teorií růstu byla míra zisku

velikost míry zisku byla vysvětlena teorií rozdělování a zároveň míra zisku stála za hospodářským růstem (stavba továren a tak)

když míra zisku klesala, podněty k investiciím slábly, tím slábl hospodářský růst

Ricardům teoretický systém

o měl vysvětlitl, jak dochází k rozdělování produktu, měl poskytnout teorii mzdy a renty

o „železný zákon mzdový“

mzda byla vnímána jako existenční minimum

ta představa nevznikla v klasické ekonomiie, ale daleko dříve – nejdřív u fyziokratů, odpovídalo to realitě té doby – to pojetí mzdy, dělníci žili na úrovni existenčního minima – mzda jim stačila jen na pokrytí životních potřeb a nebyli schopni z ní spořit

chápal existenční minimum jako něco co se v té které zemi dlouhodobě vyvinulo, bylo ovlivněno kulturou a tak – existenční minimum anglického dělníka bylo vyšší než indického, tzn že Ricardovo existenční minimum už v sobě obsahovalo prvky sociální

byla to podle něj exogenní proměnná

něco co nebylo vysvětleno v rámci modelu ekonomie, ale bylo tam vneseno z vnějšku jako výsledek vývoje institucí, zákonů, zvyků

toto pojetí se odlišuje od současného – v současnosti je mzda endogenní proměnná (odvozena z produkční funkce apod)

pro klasiky mzda nesouvisela s vývojem produktivity práce, nebyla odvozena z produkční funkce, ale byla pořád stejná na úrovni existenčního minima

Ricardo musel vysvětlit proč se mzda udržuje na existenčním minimu

využil Malthusovu populační teoorii

kdyby se dělnické mzdy odpoutaly nahoru, reagovala by dělnická populace růstem a to by se projevilo na trhu práce kde by přibývali mladí dělníci, nabídka práce by rostla a to by tlačilo mzdu zase zpátky na existenční minimum a to pak někdo nazval jako „železný zákon mzdový“

mzda se nemůže na dlouho odpoutat od existenčního minima, protože populace reaguje na základě Malthusova populačního zákona

klasikové uvažovali v dlouhých časových horizontech a tehdy děti začínaly pracovat mezi 7-10.rokem věku

o zákon klesajících výnosů

v zemědělství – zemědělství může expandovat pouze do horších výrobních podmínek

může připomínat trochu moderní ekonomii – speciální případ klesajících výnosů z variabilního faktoru

klasikové se dívali na půdu jako na fixní výrobní faktor a kapitál byl variabilní výrobní faktor

to co formulovali Malthtus a Ricardo byl jenom speciální případ kombinace fixního a variabilního výrobního faktoru (kapitál/práce), až později to bylo zobecněno

o teorie diferenční renty

představuje originální přínos Ricarda k ekonomickému myšlení, který osvětlil mnoho neznámých věcí, které se týkaly zejména zemědělství

změnil pohled na pozemkovou rentu

staré představy

vyjádřeny u fyziokratů – pozmenková renta je podoba, kterou na sebe bere čistý produkt, mělo by vyplývat – čím má země víc úrodné půdy tím větší tu budou pozemkové renty, což bylo v rozporu s reálnými fakty

Ricardo poznamenal, že pozmeková renta není výsledkem štědrosti půdy ale je výsledkem její lakomosti

teorie diferenční renty

vyšel z toho jak bylo organizováno anglické zemědělství – kapitalistickým způsobem – landlordi pronajímali půdu farmářům, ale tito farmáři byli kapitalisté, kteří sami na půdě nepracovali a najímali si dělníky

dělníci dostávali mzdu, kapitalisti zisk, landlordi rentu

kdyby půdy byly stejně úrodné a kapitál investovaný do půdy by vynášel stejně – za takové situace by vlastníci půdy by chtěli své půdy pronajmout – konkurence – nájemné z půdy by bylo nízké (pokrývaly by jenom vklad kapitálu, který by investovali majitelé půdy a neměli by žádnou čistou rentu)

výnos z investovaného kapitálu by se rozdělil mezi mzdy a zisky

poroste nájemná na půdách I, budou vznikat renty a budou klesat zisky, když zisky na půdách I a II jsou stejné pak je farmářům jedno, které si pronajmou – pozemkové renty vznikají pouze tehdy, když jsou obdělávány půdy různé výnosnosti, velikost rent na různých půdách je dána rozdílem mezi výnosností půd a výnosnosti těch nejhorších ještě obdělávané půdy – tj. diferenční renta (rozdíl mezi výnosem dané půdy a výnosem z nejhorší ještě obdělávané půdy)

teorie diferenční renty znamenala další závažné důsledky pro ekonomické myšlení

vyplývalo z ní, že zákon klesajících výnosů vede k tomu postupně rostou renty pozemkových vlastníků a klesají zisky kapitalistických farmářů, na to klasikové navázali dalším poznatkem – Ricardo do svého teoretického systému zakomponoval poznatek o vyrovnávání míry zisku mezi odvětvími (jelikož kapitál je pohyblivý a může se přelévat, ve stavu rovnováhy každá výroba dosahuje stejnou míru zisku)

z toho Ricardo vyvodil důležitý závěr: závěr o klesající míře zisku (zákon klesající míry zisku)

o klesající míra zisku

jestliže se v zemědělství prosazují klesající výnosy, pak růst zemědělství vede ke klesající míře zisku z vloženého kapitálu do půdy

kapitalisticky provozovanému zemědělství klesá míra zisku, z čehož logicky vyplývá, že dojde k poklesu zisku taky v každém dalším odvětví – kapitál se bude přelévat – dochází k všeobecně se rozlévající tendenci klesající míry zisku ve všech odvětvích

pokračující hospodářský růst vede k tomu, že klesá míra zisku v celém hospodářství

z toho Ricardo vyvodil, že kapitalistický systém nutně povede ke stagnaci

o vize stagnace

konstrastuje s optimistickým vyzněním bohatství národů Adama Smitha

pokračující hospodářský růst vyvolává poptávku po práci – mzdy rostou, na to reaguje dělnická populace, která taky roste, což ovšem tlačí na poptávku po zemědělských plodinách a dochází k expanzi zemědělství, které se ale může rozšiřovat pouze do horších podmínek – zákon klesajících výnosů, pokles zisku – ten proces pokračuje až do té míry, že míra zisku je tak nízká, že podněty k akumulaci kapitálu slábnou až vyprchají a hospodářský růst se zastaví (nepokračuje do nekonečna jako u Smitha)

učinil z klasické politické ekonomie dvojnásob ponurou vědu

celé je to postaveno na působení přírodních zákonů (přirozených)

populační zákon a zákon klesajících výnosů v zemědělství

(statické uvažování, nepřítomnost víry v technologický pokrok – v té době byl sice pomalejší, ale i tak mohli být optimističtější)

Ricardo nabízel východisko z chmurné vize stagnace

svoboda obchodu – Ricardo byl až fanatický obhájce svobodného obchodu

Anglie tehdy uplatňovala vysoká cla zejména na zemědělské plodiny

o Boj proti Corn Laws

vysoká dovozní cla udržovala vysokou cenu obilí v Anglii

Ricardo se proti tomu postavil – kdyby byly zrušeny a mohlo by se dovážet levné obilí – zmenšování anglického zemědělství – přechod na lepší půdy – opačný proces, rostly by zisky, obnovila by se motivace k akumulaci kapitálu a obnovil by se hospodářský růst

silný politický požadavek to byl – v zájmu spotřebitelu a ne buržoazie

zrušeny až ve 40.letech 19.st – jenom proto, že v té době v Irsku vypukl bramborový mor a vypukl tam hladomor a tak anglický parlament

pozastavil platnost obilných zákonů a pak už to nikdy pozemkoví vlastníci neprosadili nějaké znovuobnovení obilných zákonů

pak se Británie vydala na dráhu volného obchodu, zmenšování anglického zemědělství na lepší půdy, nová pracovní síla z venkova proudila do měst, rozvíjel se průmysl, nový impuls pro hospodářský růst

o Teorie mezinárodního obchodu (komparativní výhody)

Adam Smith založil svoji teorii mezinárodního obchodu na jednoduchých základech, Ricardo to zobecnil, udělal z toho univerzální teorii, ukázal, že možnost zahraničního obchodu jsou daleko širší než ukazoval Smith – komparativní výhody

jeden z nejoriginálejších přínosů klasické ekonomie, dochovala se v nezměněné podobě do dneška i když to neoklasikové zdokonalili formálně – včlenili to do modelů

o Pracovní teorie hodnoty

logické završení toho co nakousl Adam Smith

základní teze

odlišení hodnoty a tržní ceny

hodnota nebyla ovlivněna poptávkou v klasické ekonomii

Smithův paradox hodnoty – hodnota není závislá na užitečnosti

^^na tom vybudoval pracovní teorii

hodnoty jsou dány množstvím práce přičemž kapitál není nic jinoho než nějaká minulá práce zhmotněná ve strojích a budovách a tak

byla tím nejhorším co klastická ekonomie vytvořila – směřovaly sem útoky Ricardových kritikům

o Ricardův vliv v Anglii

v intelektuálních ekonomických kruzích byl velmi velký

jeho khina byla přijata s velkým respekterm pro tu jeho vnitřní logickou konzistenci, bezrozpornost

jeho vliv za hranicemi byl ale malý – na rozdíl od Adama Smitha

Ricardo zemřel mladý – nestačil vytvořit žádnou školu, která by nesla jeho odkaz

objevila se jiná velká postava klasické politické ekonomii John Stuart Mill – prohlásil o sobě, že je ricardovým žádem

jeho ekonomie se v Anglii udržela dlouho než byla vystřídána

kromě Milla se objevil v Německu ještě Karl Marx, který se taky prohlásail za Ricardova žáka a rozvíjel jeho ekonomii

Nassau Senior

politická ekonomie jako „čistá“ axiomatická vědao tvrdil, že ekonomie musí být očištěna od všech morálních politických

sociálních názorů

vstoupil na scénu jako Ricardův kritik

kritika pracovní teorie hodnoty

o odmítal ji ale nebyl schopen vytvořit svou

o jeho hlavní teoretický přínost spočíval v teroii úroku

abstinenční teorie úroku

o do té doby neexistovala vlastně žádná teorie úroků, která by byla schopna vysvětlitil proč úrok existuje (důchod který není podložen prací ani rizikem - jako kapitálú – úrok existuje proto, že lidé abstinují od spotřeby) – odměna za abstinenci je úrok

o nevysvětluje ale velikost úroků

o velikost úrokové míry je dána mezní abstinencí

o vysvětluje jenom nabídkovou stranu

o nedokonalá teorie ale vysvětlovala a ospravedlňovala úrok

o rozšířil Ricardovu teorii renty a vysvětlil rentu jako výsdeked činnosti nějakého monopolu

renta jako důsledek monopolu

nedosahoval významnu ani Smitha ani Ricarda

John Stuart Mill

třetí velký klasik život a dílo

o syn Jamese Milla (přítel riarda)

otec rozpoznal synovo nadání a chtěl ho učit sám

John Stuart Mill byl nervově labilní a prodělal několik záchvatů

v pozdním věku se oženil s feministkou Harrien Taylorovou – měla prý na Milla velký vliv, on se orientoval stále víc na myšlenky socialismu

o Utilitarismus

filosofie, která ho ovlinila

kotrastovala z filosofií přirozených zákonů

prý existuje značný prostor pro zlepšování společnosti, člověka – největší cíl – co největší štěstí a tak – Mill se postupně měnil z liberála na socialistu

apel pro sociální reformy, rozdělování, přerozdělování

zároveň byl Mill opatrný a nenavrhl žádné politické opatření, jediné doporučení, které navrchl bylo zdrušení dědictví

o O svobodě, 1859

spis – spis z oboru politické filosofie

projevuje se tu jak očistý liberál, ale jeho liberalismus kontrastuje s laisses faire – u Milla nenajdeme žádný požadavek na svobodné podnikání, obchod

volal pro osvobožení člověka od společenkých konvencí a společenské morálky

díky tomu o něm někteří píšou jako o velkém klastickém ekonomických ideálech

o Zásady politické ekonomie 1848

jeho největší dílo

Mill prohlašoval, že jeho cílem je napsat nové, moderní bohatství národů

vždycky se prohlašoval az Ricardiánce

někteří říkali, že kniha je eklektická – snaží se spojit hodně teorií, které spojist nešly

hodilo se to jako učebnice – používání až do roku 1890 (narodzíl od Ricardových zásad nebyla tak rigorózní ale dobře se to četlo)

uchoval všechny základní tradice

populační zákon

zákon klesajících výnosů

klesající míra zisku

přišel s myšlenkou, že zákony výroby mají jiný charakter než zákony výroby

o Oddělení zákonů výroby od zákonu rozdělování

o Byl liberálem nebo Socialistou?

o „jsem přesvědčen, že oním myslitelem, který vedl intelektuály k socialismu, byl muž, jež je považován za velkého hrdinu klasického liberasismu – John Stuard Mill ( F. A. Hayek))

rozpolecená osobnost

o Millův vliv v Anglii

snad předčil i vliv Ricarda, byl obrovský

tradice Ricardovy politické ekonomie vydržela v Anglii strašně slouho – díky vlivu Johna Stuarta Milla – Ricardova politická ekonomie se tu paradoxně udržela možná až příliš dlouho

sdílel Ricardovu vizi stagnace – společnost směřuje neodvaratně k bodu kdy se hodpodářský růst zastaví

Millům vliv v Anglii opadl v roce 1890 – nastupuje nová neoklasická teorie

to vyšla nějaká knížka Marhallova

skupina intelektuálů – toužili po přerozdělování, tento směr ekonomického a politické myšlení připomínal skandinávský vliv socialismu (malá regulace ve výrobě, ale vysoká míra přerozdělování)

Karl Marx

život a díloo dneska se historikové neshodnou kam ho zařadit (poslední klasi nebo první

marxista?)

o pocházel ze střední třídy, jeho otec byl dobře situovaný advokát, Karl studoval v Bonnu, v Berlíně

o už na studiích se projevoval jako bohém a buřič – odjel do liberálnšjí Francie, kde se seznámil s Engelsem (nakon byl marxovým finančním podporovatelem)

o v Paříži spolu napsali komunicitcký manifest

o oženil se s dívkou ze šlechtické rodiny, rodiče tomu bránili

o další jeho působení souvisí s rokem 1848

o zemřel mu otec, objel z Německa do Francie, nakonec emigroval do Anglie a tam několik let seděl v knihovně bristského muzea a psal svůj spis Kapitál – živil rodinu skromně, zemřely mu dvě děti, měl nemanželské dítě se služkou, která u nich sloužila zadarmo

o po šesti letech chudoby – marxův přítel Engels zdědil po svém otci majetek a rozdhodl se Marxe podporovat

o Marx se odstěhoval z příšerné čtvrti v Soho do lepší čtvrti a začal vystupovat jako gentleman

Komunistický manjifest 1848

o takový pamflet, výkřik, který měl ponděcovat dělníky k revoluci

o Marx a Engels odmítli použít slovo socialistický (ten pojem socialismus se používal zejména ve Francii a v Německu a Marx byl přesvědčen, že utopičtí socialisté pojem socialismus dokonale zdiskreditovali a tak chtěl použít jiný pojem)

o jedna ze zajímavých myšlenek – dělníci z celého světa jsou jedna třída

dělníci různých zemí by měli překonat své nacionalistické smýšlení – dělníci by si měli uvědomit, že jsou jedna třída

Kapitál 1867

o velká kniha

o první díl, pak napsal eště druhý a třetí které vyšly po jeho smrti díky financím Engelsovým

o v prvním díle je obsažen celý ten myšlenkový systém

o silně prostoupeno filosofií, silně ideologický náboj

o těžko čitelné (Marx byl ovlivněn Hegelem takže celý ten styl a jazyk je těžko čitelný)

o je obtížné vysvětlitlit jakto, že se tak těžko čitelná kniha stala „biblí“ dělnického hnutí – prý proto že je kniha tak těžko čitelná, vyžaduje vykladače

o „ve své vlkodlačí chtivosti strhává kapitál nejen morální nýbrž i fyzické hranice pracovního dne. Uzurpuje dobu nutnou k udržování těla ve zdravém stavu. Loupí čas potřebný k užívání čistého vzduchu a slunečního světla.....“

o prostoupeno tisíci citáty (taky seděl léta v knihovně, kde pilně studoval)

o v té době kdy vyšlel nebyl čten – dočkal se naprostého nezájmu

o Marx nebyl známou postavou

o všechno to vešlo ve známost teprve na počátku 20.st zásluhou ruského revolučního politika Uljanova (Lenin) – bolševická revoluce

o teprve v meziválečném období proniká marxismus na západní univerzity

Filosofie dějin – historický materialismus

o Marx byl především filosof, začínal jako filosof – ovlivněn Hegelem a Feuerbachem hlavně

o jeho originální přínosy byly pouze ve filosofii, v ekonomii nic nového nepřinesl – tam je jenom vliv Ricardův

o vytvořil originální filosofii – filosofie dějin

výklad toho jak postupovaly dějiny lidstva – historický materialismus

byl v tomto ovlivněn Hegelem (dialektika) – pro Hegela – všechno se mění, je v pohybu

a tak Marxova filosofie byla v protikladu proti filosofii přirozených zákonů – zákony společnosti závisejí na tom, jak se mění společenské instituce, Marx odmítal filosfii přirozeného zákona jako něco co líčí člověk jako něco neměnného, podle něj se společnost mění, pro něj ten vývoj měl charakter střídání společenských – hospodářských řádů

o společenské (hospodářské) řády

každý je charakterizován tzv. základnu – ta je dána výrobou, nad tím vyrůstá nadstavba – instituce

Marx chce říctm, že základnou společnosti je hospodářství – lidé musí nejprve vyrábět a teprve když vyrobí víc než jim stačí k přežití mohou se zabývat právem, kulturou

nadprodukt – jakmile společnost dosáhne výrobního stadia, že dokáže vyrobit víc než jí stačí k přežití – vzniká nadprodukt, může uživit i ty co se přímo nezabývají materiální výrobou (filosofové, politici..)

společenské řády vznikají právě tehdy kdy společnost dosáhla stádia, že vyrobí nadprodukt

každý společsnký řád je charakterizován vlastnictvím (primární určující znak) – kvalitativně se odlišují typem vlastnictví

otrokářský řád

první takový hospodářský řád

vlastnictví zahrnuje i samotnou pracovní sílu – i otroci jsou v něčím vlastnicktví

feudální

nevolník je formálně svobodný, nemůže být prodán, ale přesto zůstává závislý na pánu

kapitalismus

dělník je osobně svobodný

další klíčový pojem - vykořisťování

o vlastnictví a vykořisťování

vykořisťování

vlastník využívá svého vlastnicktví k tomu, že žije z cizí práce

klíčový moment je způsob jakým vlastník dokáže přinutit nevlastníka k práci

společnsot se rozděluje na třídy

vlastníci (otrokáři, feudálové, kapitalisti)

nevlastníci (otroci, nevolníci, dělníci)

v otrokářském řádu i ve feudálním je nevlastník přinucen k práci násilím – tím Marx odbývá staré hospodářské řády a směřuje ke kapitalismu

před Marxem je úkol – jak vysvětlit přinucení dělníka k práci

kritikové namítali, že dělník je osobně svobodný a nikdo je pracovat nenutí

Marx říká, že dělníci jsou sice osobně svobodní ale nemají žádné prostředky k obživě takže aby se uživili musí se dát najmout k práci, dělník je osobně svobodný jenom v tom smyslu, že si může vybrat, pro kterého kapitalistu bude pracovat ale pro nějakého musí a tím ta svoboda končí

vykořisťování je důsledkem soukromého vlastnictví

vykořisťování vymizí teprve tehdy když soukromé vlastnictví zmizí (výlučně vlastnictví továren, pozemku – výrobních faktorů, ne domů nebo tak)

o třídní boj a revoluce

Marx líčí vztahy mezi třídami vlastníků a nevlastníků

jejich zájmy jsou protichůdné, tu a tam vzplane třídní boj (stávky, nepokoje)

narůstá napětí mezi třídami, které přeroste v revoluce (tj. ta kvalitativní změna)

žádný společesnký řád není tzv. přirozený – Marx odmítá, že by kapitalismsus měl být, odmítá, že laissez faire by měl být přirozený

revoluce smete řád a ten přestane existovat na jeho troskách vzniká nový společenský řád

o ^^pouze v tomto historickém materialismu byl Marx originální – pouze toto sám vymyslel

o aby obhájil svou tezi, že kapitalismus zanikne (k tomu směřovalo celé jeho dílo) – aby teoreticky zdůvodnil jak v kapitalismu dochází k vykořisťování, uvědomil si, že k tomu mu nestačí samotná filosofie a že k tomu potřebuje ekonomii – musel se stát politickým ekonomem

o v politické ekonomii nebyl Marx příliš doma, nikdy ji systematicky nestudoval, musel se do toho pustit, vybral si Ricarda (kvůli pracovní teorii hodnoty) – tu Marx potřeboval k tomu aby zdůvodnil vykořisťování

o převzal celou Ricardovu teorii, označil se za ricardiánce

o snažil se přizpůsobit ricardovskou politickou ekonomii k dokázání, že v kapitalismsu dochází k vykořisťování a že systém zanikne

o první díl Kapitálu byla už kniha z oboru politické ekonomie – ricardovská politická eknomie uzpůsobená marxovým závěrům

o Marxova politická ekonomie – obohatil politickou ekonomii o ten svůj historický přístup – najdeme tam bohatý empirický materiál

původní akumulace kapitálu

historický proces během, kterého vznikly dvě třídy – kapitalisté a dělníci – to Marx popisuje a dokládá historickými fakty

popisoval, že dělník je osobně svobodný z hlediska právního ale není svobodný z hlediska ekonomického (musí se dát najmou bo nic nevlastní) – i kdyby šetřili budou kapitalisty zlikvidováni

přinucení dělníka k práci

pracovní teorie hodnoty

kde je důkaz že je dělník vykořisťován když dostává mzdu

Marx se snažil dokázat, že dělník svojí prací vytvoří víc než kolik dostane jako mzdu

směřuje až ke své závěrečné teorii:

teorie zániku kapitalismu

snaží se ukázat, že vykořisťování nelze odstranit uvnitř systému (dělníci si mohou vybojovat zvýšení mezd – stávky, tyto představy Marx zásadně odmítal)

tvrdil, že kapitalismus má svoji logiku a že dělník dostává mzdu, která nutně odpovídá hodnotě jeho pracovní síly (odpovídá Ricardovu existenčnímu minimu)

kapitalismus je prý charakterizován nezaměstnaností (rezervní armáda nezaměstnaných) – to způsbouje, že mzda klesá na úroveň existenčního minima

dělníkova pracovní síla je zboží jako každé jiné, má svoji hodnotu, je dána existenčním minimem a nelze vykořisťování odstanit uvnitř systému, to lze jenom zničením systému

domníval se, že zdrojem revoluce budou přímo továrny (škola revoluce, bo se tam setkávájí, mluví spolu, musejí dojít k poznání, že oni ty továrny udržují v chodu a že kapitlity nepotřebují a rozdhodnou se ty továrny převzít, čímž zniči kapitalismus)

proč se Marxovy vize nenaplnily

Marx se bránil tomu co dělali utopičtí socialisté – líčili jak by měla vypadat ideální společnost, Marx si předsevzal, že bude vědět a že se nebude do takových spekulací pouštět

jediné co víme, že ten společenský řád, který vystřídá kapitalismus bude oproštěn od soukromého vlastnictví

domníval se, že k revoluci dojde v těch nejvyspělejších zemích (v Anglii)

v revoluci ale nakonec došlo v Evropě v nejzaostalejší zemi – v Rusku – ve velkých ruských městech teda vlastně

Marx v Dapitálu popisuje, že s postupným vývojem kapitalismu se budou vyostřovat hranice mezi těmi dvěma třídami a že střední třída bude postupně mizet jak budou konkurencí továren ožebračováni, předvídal narůstání majetkové a příjmové propasti, ale ještě za Marxova života bylo evidentní, že narůstá střední třída, která stále vyplńuje mezeru mezi buržoazií a proletariátem

Marx popisoval kapitalismsus první poloviny 20.st kdy to bylo tak, že tovární systém vyžadoval od dělníků pouze několik přesných úkonů – vyústilo to v pásovou výrobu, zatímco rolníci museli být kvalifikování, tovární systém je dekvalifikuje – ale tovární systém postupem času předpokládal stále větší a větší kvalifikaci dělníků, na konci 20.st už bychom ani nedokázali ty dvě třídy od sebe odlišit, sociální rozvrstvení společnosti se vyvíjelo úplně jiným směrem než Marx předpokládal, pojem „třída“ se přestal používat protože třídy fakticky zmizely

Marginalistická revoluce – obecná charakteristicka

marginalistická revoluce začala útokem na obecké paradigmao souboj se odehrál hlavně na poli teorie hodnoty – je potřeba přebudovat

ekonomii na nových základech

o první požadavek – odmítnutí klasické nákladové teorie hodnoty

1871: počátek moderní ekonmie (změna paradigmatu)

Subjektivní teorie hodnoty

o klasická teorie hodnoty byla nákladová (objektivní)

o nová teorie říkala, že hodnota je dána subjektivním úsudkem spotřebitele

o překonala dva nedostatky klasické teorie

klasicná /nákladová/ měla hlavní nedostatek – nevyužívala poptávku pro vysvětlení hodnoty (poptávky sloužila pouze k vysvětlení jak kolísá tržní cena kolem hodnoty)

učinili teda hodnotu plně závislou na poptávce

překonala Smithův paradox hodnoty

byla to vlastně teorie mezního užitku

odlišila pojmy:

celkový užitek a mezní užitek

vysvětlila tak paradox vody a diamatntu (voda má velký celkový užitek ale protože je jí hodně má malý mezní užitek a tak je levná)

hodnota se stává plně závislou na užitečnosti

mezní užitek se stal důležitým pojemema pak následovaly další:

Marginální analýza

o práce s mezními veličinami

o otevřela cestu k matematizaci ekonomie, vytváří si nové techniky, začíná se profesionalizovat

Od morální vědy k čisté vědě

Spotřebitel suverénem trhu

o opuštěn třídní pohled ekonomů na společnost

o ústřední postavou se stal spotřebitel (hlavní postavou klasické ekonomie byl kapitalista) – jeho chování se analyzuje a zkoumá

o projevuje na trhu své preference a výrobci tato přání registfují a podle těch signálů vyrábějí

o postava kapitalisty se zcela rozplynula – rozpadl se na managera, rentiera, další osoby...

o ne všechno se úplně odmítá, ne všichni klasikové patří do šrotu

ekonomie 20.st se stále odvolává na Smitha a Bohatství národů

to co bylo odmítnuto byla ta ponurá teorie Ricardova a Millova – to patří minulosti a nikdo se k tomu už nevrací

Metodologický individualismus

o zkoumá chování jednotlivce

o stal se základní metodou eknomické vědy, zkoumá se racionální chování člověka – nejprve spotřebitele a pak dalších aktérů

o tehdy vznikl člověk ekonomický (maximalizace užitku a minimalizace nákaldů)

o objevují se robinsonády – podobenství a příklady, na kterých se ilustruje logika racionálního rozhodování a chování

o ekonomové obracení svou pozornost od dlouhodobých otázek hospodářského růstu k otázkám alokačním

Alokace vzácných zdrojů

o mezi alternativní použití

o lionel robins jenom teda definoval, vyslovil to co ekonomové už 60 let předtím dělali

o logika výběru, logika volby – člověk se rozhoduje jak má rozdělit své zdroje mezi jednotlivé eknomické aktivity a teprve na to navazují další otázky – jak probíhá směna apod

ekonomie se mění v pozitivní vědu

o zatímco klasická ekomie byla široce definovaná věda, teď se předmět ekonomie zužuje na ryze ekonomické otázky

o pouplační teorie je vyobcována

o věda, která je prosta hodnotových soudů – čistá věda

o snaží se odpoutat od politických doktrín a vyslovovat pouze pozitivní soudy

o ekonomové chtějí aby jejich věda nebyla doktrinářská

o snaha aby ekonomie byla více analytická a méně doktrinářská

o Marshall – ekonomická věda nemá být souborem doktrín (hotových pravd, které jsou předkládány) ale že má být motorem analýzy – má dávat člověku způsoby, metody, dát člověku pojmy jak se sám dobrat k závěrům – jak provádět ekonomický výzkum

o Joan Robinsnová říkala, že úkol ekonomie je jenom vytvoři krabici nástorojů, které pak můžou studenti používat ve svých výzkumech

Marginalistická revoluce – předchůdci

Johan von Thuenen: Izolovaný stát 1826o zabývá se tu zvláštním problémem – líči jakýsi izolovaný stát či město

izolované od zbytku světa kde obyvatelé města alokují různé výroby v soustředných kruzích kolem měst

pěstování květin, výroba mléka, lestnictví...

rozmístění prý souvisí s tím jaké jsou náklady na dopravu produktů na centrální trh a jak rychle se ty věci kazí a tím se dostává až k pojmům mezní náklady a mezní produkt (tím se v té době nikdo nezabýval a nikdo tomu nerozuměl)

dospívá k závěrům, že práce je rozdělena tak aby se mezní produkty vyrovnávaly, že mezní nákaldy se rovnají mezním produktům

o předchudce teorie mezní produktivity

o prostorvá ekonomie se právě takovými problémy zabývá – jak rozmístit výroby, v jaké vzdálenosti od trhu – prý v posledních letech zas přichází do módy

Augustin A.Cournot: Matematické principy teorie bohatství 1838

o základy marginalistické teorie firmy

začal zkoumat monopolní trh a dospěl k pozoruhodnému poznatku: firma maximalizuje zisk když se její mezní příjem rovná jejím mezním nákladům (ty derivace tam)

o model duopolu

položil základy teorie oligopolu

Cournoutův model se dodnes udržuje v učebnicích

o byl to spíše matematik než ekonom, první člověk, který aplikoval matematiku na ekonomické problémy

o nebyl pochopen, teprve později to moderní ekonomové objevili a odvolávali se na ně jako na své předchůdce

^^oba šli mimo hlavní proud a nikdo neví proč je napadlo psát to co je napadlo psát

Hermann Gossen 1854

o objev mezního užitku

napsal knihu kde představil poprvé v ucelené podobě teorii mezního užitku

zůstalo to naprosto nepovšimnuto

domníval se, že učinil epochální objev svou knihou, nikdo ji ale nečetl, nikdo to nekupoval, propadl zoufalství a celý náklad zničil, pouze náhodou se zachovalo několik exemplářů

mno psal to v Německu kde se neuznávaly teorie, vymykala se i pojetí klasické ekonomie, navíc nečitelný jazyk

o Gossenovy zákony

ty se studenti učí do dneška (nevybavím si ani jeden ehm)

přišly příliš brzo – ekonomická obec nebyla dost zralá na akceptování těch myšlenek, nikdo z nich nenapsal ucelenou knihu, byla útržkovité, takže svět musel počkat ještě několik desetiletí než přišli eknomocé, kteří byli systematičtější

Marginalistická revoluce – průkopníci

William Jevons: Teorie politické ekonomie 1871 Carl Menger: Zásady národohospodářské nauky 1871

^^obě to byly knihy zásadního významu, doba už patrně nazrála, byla tu jaksi společesnká objednávka ze strany ekonomické obce po nových teoriích

Léon Walras: Základy čisté politické ekonomie 1874

^^ti tři se považují za první průkopníky nové ekonomie, za první marginalisty, kteří zcela nazávisle na sobě vydali knihy a všechny tyto knihy měly jedno společné – obsahovaly jako základní teorii, na které se stavělo teorii mezního užitku jako novou subjektviní hodnotovou teorii

Marginalistická revoluce – školy

tři nejvýznamnější ekonomické školy vůbec prý

Rakouská škola (Menger, Boehm-Bawerk, Mises, Hayek...)

Lausannská škola (Walras, Pareto...)

Cambridgeská škola (Marshall, Pigou...)

o o něco mladší – vznikla až po roce 1890

William Jevons

nepatřil do žádné z těch škol ani žádnou nevytvořil, akorát byl významný předchůdce Marshalla a tak se dá říct, že cambridgeská škola navazuje na tradici kterou Jevons založil

pocházel ze střední třídy, kvůli existenčním potížím přijal místo mincmistra v austrálii, pak se vrátil zpět do Londýna a mohl vyučovat na londýnské univerzitě

nikdy nebyl se svým povoláním spokojen – musel přednášet Millovu ekonomii a on ji neuznával a ani Ricarda neuznával, považoval tuto kalsickou eknomii za špatnou a prosazoval názoray, že je třeba ekonickou vědu od základů přebudovat

Teorie politické ekonomie 1871

o kontroverzní knika, Anglie byla zcela ovládána Millovými příznivci tenkrát, byl vnímám jako buřič

o díky tomu mohl být Jevons originální – oprostil se od klasické eknomie, používal vlastní pojmy

Proti Ricardově-Millově eknomii

o byl zastíněn Millem a Marshallem – oba ho kritizovali, Marshall ho obviňoval z toho, že se snaží zpřetrhat vazby na klasickou ekonomii, už od roku 1890 kdy vyšla Marshallova kniha se Anglie začala učit podle Marshalla a Jevons jako by ani nebyl

Matematika slastní a strastí – tj. podle Jevonse eknomie

o Jevons byl velkým nadšencem pro aplikaci matemetických metod v ekonomii – rovnice, spojité funkce

o poprvé nakreslil spojitou funkci mezního užitku a celkového užitku

o ekonomie je věda o subjektivních preferencích člověka

o člověk porovnává mezní užitek s nějakou mezní újmou

co se teoretického přínosu týče

o nejvíce se mu zdařila teorie mezního a celkového užitku

o nedopracoval se až k poptávce – vyvodil z mezního užitku hodnotu ale už se nedokázal dopracovat od hodnoty k ceně

o teorie směny

měla vysvětlitl jak se tvoří tržní ceny, ale protože nedokázal z teorie mezního užitku vyvodit funkci poptávky a domníval se, že to jde bez toho, tak se mu to nezdařilo – vyvodit cenu přímo z rovnice teorie směny

o teorie hodnoty (teorie mezního užitku)

o teorie směny : Pa / Pb = MUa / MUb

o teorie mzdy: disutility of labour

zavedl pojem mezní újma z práce – opak užitečnosti

když člověk pracuje, práce představuje něco nepříjmeného a tak formuluje funkci mezní újmy z práce, která má rostoucí průběh a na zákaldě toho pojmu a té funkce se pokusil vysvětlit mzdu – ukazuje, že racionální člověk vyrovnává mezní užitek z mzdy z mezní újmou z práce

ten pojem pak převzal Marshall, dnes už se to moc nepoužívá a spíš se to odvozuje pomocí indiferenčních křivek

nevysvětluje úplně rozvnovážnou tržní mzdu, ale jenom její nabídkovou stránku

zemřel mladý a tak se mu nepodařilo shromáždit žáky a vytvořit školu – tak to počkalo na Marshalla

zajímal se i o astrologii – snažil se vysvětlitl hospodářské cykly pomocí skvrn na slunci

Lausannská škola – Léon Walras

život a díloo matematický ekonom, přitom jeho matemetické znalosti nebyly až tak valné

o neudělal zkoušky z matiky a tak musel studovat na báňské škole menšího významu

o měl sklon k sociálnímu reformátorství – články v novinách

o dostal katedru politické ekonomie v Lausanne, vytvořil vlastní formu teorie mezního užitku, byla to spíše právnicky zaměřená univerzita a studenti mu nevěnovali dostatečný zájem, tak se ponořil do vlastního výzkumu ekonomické rovnováhy

Základy čisté politické ekonomie 1874

o pojednávala o teorii ekonomické rovnováhy

o celý život trpěl pocitem nedostatku uznání

o až Pareto to dokázal náležitě zpopularizovat

Teorie mezního užitku

o sloužila mu jako základní stavební kámen na němž budoval svou teorii rovnováhy

o oproti Jevonsovi odvozoval funkci poptávky takže se mu zdařilo co se Jevonsovi nepodařilo – vyvodil z teorie mezního užitku poptávky a přejít k rovnováze trhu

o na rozdíl od Jevonse a Mengera dokázal aplikovat teorii mezního užitku nejen na spotřební statky ale i na výrobní služby (služby výrobních faktorů) – univerzálnější teorie mezního užitku

teorie ekonomické rovnováhy

o obecná charakteristikca Walrasovy teorie

„čištění trhů“

tržní cena se pohybuje a tím čistí trh od přebytečné nabídky či poptávky

Metoda všeobecné rovnováhy

trhy jsou navzájem propojené, každá změna na trhu má odezvu na trhy jiné, a proto je nutné zkoumat všechny trhy najednou v jejich vzájemné provázanosti – metoce celkové rovnováhy

Od příčinné závislosti k vzájemné závislosti

v jeho modelu mezi endogenními proměnnými jsou vztahy vzájemná závislosti (jenda není přičinou jiné, ale jsou závislé vzájemně)

mezi promněnnými nejsou příčinné vztahy ale vztahy vzájemné závislosti

model má pak podobu:

Soustava nezávislých simultánních rovnic

každá rovnice charakterizuje nějakou rovnováhu – spotřebitelů, trhu

rovnice jsou navzájem nezávislé, žádná rovnice nemůže být vyvozena z těch ostatních

obsahují vzájemně závislé proměnné – rovnice jsou simultánní a je nutné je řešit najednout

o Model směny a výroby statků

strana poptávky: domácnosti poptávají statky

strana nabídky: domácnosti nabízejí služby výrobních faktorů

model ekonomické rovnováhy odráží teorii ceny – endogenní promněnné – množství a ceny, řešením rovnic jsou rovnovážně ceny

Leon Walras postupoval způsobem per partes – od nejednoduššího modelu až k složitějším

nejjednodušší model – nejrestriktivnější předpoklady – spousta proměnných fixních

model směny

zajímavější byl pak model směny a výroby statků

takový model, který předpokládá, že statky jsou vyráběny s pomocí výrobních faktorů, které mají většinou životnost – neuvažuje se s reprodukcí výrobních faktorů

poptávky – domácnosti jako subjekty trhu a poptávají statky – spotřební zboží a služby

strana nabídky – zase domácnosti, v tomto případě vlastníci výrobních faktorů a nabízejí služby výrobních faktorů

^^subjekty rozhodování – lidé, kteří jsou v jedno osobě spotřebiteli i vlastníky výrobních faktorů

Walras nepoužívá pojem výrobní faktor ale jeho pojmy se už nepoužívají tak zůstanem u současných pojmů

na straně nabídky se teda nabízejí výrobní služby (služby výrobních faktorů)

domácnosti vlastní pozemky, nemovitosti, pracovní schopnosti, ale nejsou proměnnými toho modelu, nabízejí se služby pozemků, nemovistéstí, služby práce – nejsou trhy výrobních faktorů ale jsou nájemní trhy

výrobních faktorů (domáct, která vlastní dům tak ho na trhu neprodává ale pronajímá)

proměnné modelu – statky a služby výrobních faktorů, pak subjekty rozhodování – jedinci, domácnosti

struktura toho modelu ^^

domácnosti jsou zároveň spotřebitelé i vlastníci výrobních faktorů

domácnosti figurují v modelu jako subjekty rozhodování

Walras se nezabývá rozhodováním samotných podnikatelů, protože je považuje pouze za nějaké agenty, kteří registrují potřeby domácností a pak je vyplňují

(stále se tak budují modely všeobecné rovnováhy, ekonomie to doteď nepřekonala)

o základní teorie sloužící Walrasovi k budování toho ^^ modelu

teorie mezního užitku

umožňuje mu vysvětlit rozhodování domácností (Walras nepracuje s teorií mezní produktivity)

a to jak na rozhodování na straně poptávky a zároveň i na straně nabídky když se domácnosti rozhodují jakou část svých výrobních faktroů budou domácnosti firmám pronajímat

člověk poptává statky

MUi = Mui (di)

mezní užitek je funkcí množstí di

MUi

mezní užitek statku i je fukcí množství statku i

i = 1.....m

člověk nabízí služby svých výrobních faktorů

MUj = MU j(qj-Oj)

q...množstí výrobního faktoru

o... množstí služby výrobního faktoru, které chce člověk pronajmout

rozdíl q-o je množstí výrobního faktoru, které domácnost používá sama pro sebe (nepronajme ho, ale užívá ho sama)

pak to má pro ni nějaký mezní užitek

mezní užitek výrobního faktoru, které sám užívám je funkcí jeho množství

j = 1....n

rovnováha spotřebitele (II Gossenův zákon):

MU i(di)/ P1 = MU 2 (d2)/ P2 = ...= MU n (dn) / Pn = MU 1 (q1 -o1)/V1 = =............= MU n (qn – on)/ Vn

P...ceny spotřebních statků

V.. služby výrobních faktorů – nájemní ceny výrobních faktorů

člověk vyrovnává mezní užitky nejen statků ale i služeb výrobních faktorů, které používá sám pro sebe

funkce individuální poptávky po statcích

di = di (p1...pm; v1...vm)

poptávané množstí i-tého statku je funkcí cen všech statků a cen služeb všech výrobních faktorů

poptávané množstí nějakého statku závisí nejen na ceně tohoto statku ale taky na cenách ostatních statků, protože trhy jsou propojené a zároveň poptávka je závislá na cenách výrobních faktorů, protože z toho plynou důchody domácnostem

Walrasovi nejde o to aby formuloval konkrétní funkce, jenom nám říká jaká je logika tržního chování a tržního modelu

funkce individuální nabídky služeb výrobních faktorů

oj = oj (p1...pm ; v1...vm)

nabídka závisí na ceně výrobního faktoru vj a taky na cenách ostatních výrobních faktorů a taky na cenách statků, které domácnost nakupuje

nabídka, každé služby výrobních faktroů je fukncí cen všech statků a cen služeby ostastaních výrobních faktrlů

(1) funkce tržní poptávky po statcích

Di = suma dij (p1...pm; v1...vm)

^^tak máme prvních m-rovnic, které vyjádřují funkce tržní poptváky po statcích

(2) funkce tržní nabídky služeb výrobních faktorů

Oj = suma oij (p1...pm; v1...vm)

každá tržní nabídka je agregací individuálních nabídek (podobně jako poptváky)

a máme druhou sadu rovnic Walrasovy soustavy – n-rovnic vyjadřující tržní nabídky služeb výrobních faktorů

trhy služeb výrobních faktrů

produkční koeficienty aij

vychází z předpokladu, že výroba každého statku se děje za pomoci výrobních faktorů, které jsou nějak pevně spojeny produkčními koeficienty

výrobní koeficient a ij

množství j-té služby výrobního faktoru používané/spotřebovávané na výrobu jednotky i-tého statku

Walras předkpokládá, že výrobní koeficienty jsou dané, že výrobci na změny cen výrobních faktorů nereagují a pořád je používají v nějakých fixních poměrech

produkční/výrobní koeficienty jako parametry modelu (ne proměnné)

(3) podmínky rovnováhy trhů služeb výrobních faktorů

Oj = suma aijDi pro j = 1....n

nabídka j-té služby výrobního faktoru = poptávka po této službě výrobního faktoru (nutná spotřeba služby výrobního faktoru ve výrobě)

pravá strana rovnice vyjadřuje kolik té služby výrobního faktrou se spotřebuje při výrobě statků

a máme dalších n-rovnic té soustavy – každý trh služby výrobního faktoru je charakterizován tou podmínkou té rovnováhy

trh statků

(4) podmínky rovnováhy na trhu statků

pi = suma aij vj pro i = 1....m

cena statku se rovná průměrných jednotkovým nákladům na jeho výrobu

vyjadřuje to podmínku dlouhodobé rovnováhy na trhu každého statku – ta vyžaduje aby tu výrobci nedostahovali abnormálních zisků (podnikatelský zisk, čistý zisk)

výrobce jediné co dosahuje je mzda za jeho vlastní službu výrobního faktoru

to bylo často kritizováno ale logika Walrasova modelu je správná – je-li trh v rovnováze není možné aby tam někdo dosahoval čistého zisku

paradigma eknomického rovnováhy skutečně vyžaduje podmínku nulového podnikatelského zisku

na levé straně rovnice je cena statků a na pravé jsou průměrné jednotkové náklady (na daný statek i se spotřebovává n-různých služeb výrobních faktorů, koeficient aij vyjadřuje spotřebu služby výrobního faktoru na jednotku statku a když to vynásobíme cenou služby výrobního faktoru dostaneme průměrné jednotkové náklady)

m rovnic kde každá rovnoce vyjadřuje podmínku rovnováhy na trhu statků

1.část jsou funkce tržní poptávky po statcích

m rovnic, které charakterizují tržní poptávky po statcích

2.část jsou funkce tržní nabídky služeb výrobních faktorů

n rovnic pro každou službu výrobního faktoru jedna fukce nabídka

^^obojí odvozeno z teorie mezního užitku

další soustavy rovnic už vyjadřují podmínky rovnováhy

3. podmínky rovnováhy trhu služeb výrobních faktorů

n rovnic

4. podmínky rovnováhy trhu statků

těch rovnic je m

model má určitý počet rovnoc 2m + 2n – 1

numméraire a počet endogenních proměnných

počet endogenních proměnných je ve skutečnosti o jednu méně, protože ceny, které v modelu vystupují jsou vyjádřeny nikoli v penězích ale pouze jsou to cenny relativní – směnné poměry

to vyžaduje aby jeden statek vystupoval v modelu jako tzv. počítací jednotka (numméraire) – třeba zlato kdyby bylo v tom modelu a pak by všechny ceny byly vyjádřeny ve zlatě a cena zlate by byla 1 (nebo obilí nebo cokoli jiného – v modelu nejde o nic jiného než o vyjádření cenových poměrů mezi jednotlivými statky)

je-li počet endogenních proměnných takový a počet nezávislých rovnic je 2m + 2n pak by to znamenalo, že soustava nemá řešení, naštěstí

Walras zjistil, že to tak není – počet nezávislých rovnic je o jednu menší

existuje rozpočtové omezení pro domácnosti – ve svém souhnu je vyjádřeno rovnicí, která říká, že celkové výdaje domácností na statky se musí rovnat celkovým příjmům domácností, které plynou z prodeje služeb jejich výrobních faktorů

rozpočetové omezení

suma pi di = suma vj oj

máme-li na zřeteli toto rozpočtové omezní – výdaje plynou na všechny trhy statků, na všechny statků a přijmy plynou ze všech služeb výrobních faktorů

^^na zákldadě toho formuloval Walrasům zákon

máme-li určitý počet trhů n, a je-li rovnováha na n-1 trzích, zákonitě musí být rovnováha i na tom posledním trhu (není možné aby poslední zbývající trh byl v nerovnováze)

počet nezávislých rovnic je 2m + 2n – 1

z Walrasova zákona vyplývá, že v modelu kde vystupuje m-statků a n-služeb výrobních faktorů ve skutečnosti jedna z těch rovnic není nezávislá a je vyvoditelná z ostatních

na základě toho mohl Walras prohlásit, že formulovat podmínky všeobecné rovnováhy trhů a že soustava má řešení (počet proměnných a počet nezávislých endogenních proměnných, pak soustava má jednoznačné řešení) – dokázána existence všeobecné rovnováhy (existence takové situace, kdy všechny trhy v ekonomice jsou současně v rovnováze)

Walras vyřešil problém existence rovnováhy

problém existence rovnováhy

problém dosahování rovnováhy: proces tápání (tátonnement)

na první pohled to vypadá, že problém je řešen trhy, že se vyčišťují ale nebylo jasné jak ten systém trhů k té své rovnováze dospěje

aby to Walras nazančil nejdřív přišel s myšlenkou, že trhy k tomu dojdou zkusmo – proces tápání – různé nerovnovážné ceny eliminují nerovnováhy tím, že spějí ke své rovnováze

použil příklad pařížské burzy, ovšem ta burza není úplně totéž co běžné trhy v ekonomiece

př na komoditní burze se rovnovážné ceny tvoří tím, že poptávající a nabízející vykřikují své ceny a zároveň se vykřikují poptávky nebo nabídky – obchody jsou uzavřeny až za rovnovážné ceny (ceny se vykřikují tak dlouho až se dosáhne rovnováhy nabídky a poptávky)

na běžných trzích se ceny nevykřikují, jakmile se ukáže nerovnováha, pak až ceny klesají nebo stoupají ale mezi tím už někteří nakupují z nerovnovážné ceny

cenný model je vybudován na určitých předpokladech – že lidé jsou vybaveni výrobními faktory a jedna jsou vybaveni některými spotřebními statky, kdyby se stalo, že trhy budou v nerovnováze některé obchody budou uzavřeny za nerovnovážné ceny – přerozdělení bohatství mezi lidmi, změní se množství výrobních faktroů a spotřebních statků ve vlastníctví domácností a pak se změní parametry těch rovnic, původní soustava rovnic přestává platit a podmínky rovnováhy jsou popsány nějakou trošku jinou soustavou rovnic

za nerovnovážné ceny se obchoduje pořád a než trhy dospějí do rovnováhy podmínky rovnováhy se změní

^^metodologický problém – teorie nebyla schopna vysvětlit dosahování rovnováhy

Walras nebyl špičkový matematik a jeho model byl pak dále zdokonalován matematicky schopnějšími ekonomy

pozdější vývoj teorie ekonomické rovnováhy (K. Arrow, G. Debreu)

Walrasova teorie ekonomické rovnováhy byla považováan za příliš složitou, příliš abstraktní, až někdy do 30.let byla oblíbenější Marshallova teorie dílčí rovnováhy, až apk se walrasovy teorie chopili matematicky zdatní ekonomové a ta metoda se stala zas oblíbenou

s rozvojem makroekonomie přišla do velké obliby, protože tam je komplikované používat metodu dílčí rovnováhy (tam nejde dost dobře říkat ceteris paribus)

v makroekonomii se pracuje s velkými trhy – těch rovnic tam není tolik

v současné době už se dořešilo i to Walrasovo tápání (tátonnement), dnes ekonomové totiž dokáží využívat dynamické modely ekonomické rovnováhy

největší rozmach teorie v 60.letech v pracích G.Debreuho asi, oba dva dostali nobelovu cenu za to (jak Arrow tak Debreu)

metoda všeobecné rovnováhy se používá stále

je ale kritizována za to, že vytváří metodologicky čisté modely, které jsou ale odtržené od reality

není to analýza reality, je to určitý zjednodušení, abstrakce – nástroj, který používáme a skrze něj

uchopíme eknomickou realitu a snažíme se ji uchopit, popsat

Rakouská škola vytýká teorii už to, že se zabývá rovnováhou, protože tj. podle nich nejméně zajímavá ekonomická situace (jako by ekonomika v ten moment zamrzla – nikde není podnět k činnosti nebo tak a čeká se na impuls z vnějšku či co – třeba objevení nové technologie, nebo změna škály preferencí spotřebitelů)

všechny zajímavé věci se prý odehrávají v neorvnováze – podnikatel se může uplatnit, nalézt mezery na trzích

Lausannská škola – Vilfredo Pareto

Walrasův pokračovatel, převzal od něj katedru narozen v Paříži, vystudoval technickou univerzitu v Turíně a 20 let pracoval jako

technologický inženýr u drah

pak prodělal jmění na burzách kovů, zanechal praktického povolání, stal se teoretikem

vzal si ruskou kněžnu, utekla mu s mladým sluhou, záhy se oženil s mladou francouzskou holkou

pak se přesídlil na univerzitu a převzal po Walrasovi katedru

až on vytvořil Lausannskou školu v pravém slova smyslu

o získával nové žáky zejména mezi italskými ekonnomy

v mládí zapřísáhlý liberál

o vycházel z učení Adama Smitha

o volné trhy, svobodný obchod

v pozdějším věku se přikláněl k silné vládě, která bude regulovat, zasahovat (není známo co bylo příčinou ideologického obratu – možná byl zklamán proděláním na burze)

věnoval se taky sociologii

o vytvořil vzláštní sociologickou teorii – teorie elit

Pareto napsal knihu Mysl a společnost a v ní představil teorii elit – do čela státu zpočátku přicházel silné osobnosti (lvi) – budují národ, dávají mu vize a idály, jakmile je dobudováno, společnost je usazena politické struktury se mění, lvové odcházejí, ke slovu přicházejí byrokratické lišky, společnost morálně klesá, a pak musí přijít zas nějací lvi

těžko říct jestli to tak je

někdy označováno jako protofašistická teorie (ale před diktátorskou vládou vždycky varoval)

ekonomický přínos:

subjektviní teorie hodnoty – ordinalistická verze

o zdkonalil subjektivní teorii hodnoty – originální přístup

o prohlásil, že spotřebitel neporovnává mezní užitkty dvou statků ale mezní užitky dvou kombinací statků (jedná kombinace chleba a vína je porovnávána s jinou kombinací chleba a vína)

o odmítl pracovat s pojmy užitek či mezní užitek, protože podle něj to není měřitelné, je to jenom subjektivní pocit, nelze to měřit a definovat tomu kvantitativní jednotku

o Pareto napadl teorii mezního užitku za tento metodologický nedostatek

o člověk prý nedokáže dávat užitkům kardinální čísla, dokáže svým preferencím dávat pouze pořadová čísla (nemají rozměr), dvě kombinace statků dokáže seřadit, ale nedokáže říct o kolik je tak která užitečnější

o Pareto říkal, že eknomové by neměli užívat pojem užitek, využil indiferenční křivky i když sám není jejich vynálezcem

indiferenční křivky (Francis Edgeworth (anglický marginalista): Matematická psychika 1881)

o vynalezl a použil indiferenční křivky když se snažil dokázat, že v izolované směně (ne na trhu) cena není determinována – existuje jenom interval, ve kterém si ti dva něco smění

o Pareto to převzal a využil to ve své ordinalistické verzi teorii subjektivní hodnoty

jak spotřebitel nalézá své optimum (obejde se bez pojmu mezní užitek), spotřebitel dokáže říct, že nětkeré kombinace jsou lepší nebo horší nebo stejné

ujalo se to, dlouho považováno za lepší, vědečtější, ale po druhé světové válce se znovu vrátili ke kardinalistické vezri užitku Neumann a Morgenster – ve své teorii her použili funkci celkového užitku, vrátili kardinalismus zpátky do zorného pole ekonomů

o teorii hodnoty v ordinalistické verzi přestala být teorií hodnoty – když se nepoužívá pojem mezní užitek nelze používat pojem hodnota – změnilo se to v teorii chování spotřebitele

o později dále rozvíjeno

Hicks – doplnil do té ordinalistické verze pojem mezní míra substituce

ukázal, že mezní míra substituce je totéž jako poměr mezních užitků (takže v tom formálně vlastně není rozdíl)

Teorie společenského blahobytu

o druhé velké téma Lausannské školy, když to první rozpracoval Walras

o staré téma – zabývali se tím už utilitaristé včetně Milla, kteří s tím zacházeli jako s agregátem – součet individálních blahobytů, štěstí – cílem snažení lidstva by mělo být dosažení co největšího blahobytu

o problém sčítání individuálních blahobytů – Pareto to napadl

prohlásil, že pocit štěstí je ryze subjektivní a není možné sčítat individální pocity uspokojení u různých lidí, porovnávání blahobytu je možno pouze vnitroosobně (intrapersonálně)

meziosobní – interpersonální porovnávání uspokojení nejsou možná, nedávají smysl

uspokojení je subjektivní

není možné zacházet s blahobytem jako s agregátem, pojem celkový, společenský blahobyt je podle Pareta a jeho následovníků je nemožný, je to neuchopitelný pojem, nelze s ním pracovat, nedává smysl

snažil se vytvořit společesnké optimum, které dává smysl

o Paretovo optimum

otázka – lze najít kritérium společenského optima, které nevyžaduje interpersonální porovnávání uspokojení

formuloval to jako Paretovo optimum

toto kritérium je splněno jestliže už nelze uspokojení kteréhokoli člena společnosti aniž by se tím snížilo uspokojení nějakého jiného člena společnosti

tím Pareto umožnil odlišit dva druhy situací

paretooptiminální

paretosuboptimální

je možné zvýšit uspokojení někoho a zároveň nesnížit uspokojení někoho jiného

Paretovo kritérium optimaliti je dodnes používaným kritériem ale taky jediným, které ekonomie zná a používá

má to své omezení což Pareto věděl a nepopíral

vždycky se používá při nějakém daném výchozím rozdělení bohatství mezi lidmi (lidé něco mají a za této situace se definuje ta situace paretooptiminální nebo růzené situace paretosuboptimální)

Paretova definice společsnkého optima se sanží být pozitivní – snaží se potlačit hodnotící stránku

jestliže je situace paretosuboptimální (používal i tu indiferenční křivky) tak zle snadno ukázat, že směna – svobodná směna kdy lidé mohou volně uzavírat obchody – posouvá společnost z paretosuboptimálního stavu do paretooptiminálního

směna je tím prostředkem, který za daného rozdělení bohastství vede společnost k paretooptiminální situaci

tržní nerovnováha je situace paretosuboptimální

zatímco všeobecná tržní rovnováha je situace paretooptiminální, nerovnováha je paretosuboptimální – dobrovolná směna vždycky zlepšuje blahobyt obou stran

trhy samy uvádějí společnost do stavu paretooptiminální tím jak se vyčišťájí

někteří ekonomové se doteď pokoušení použít Paretovo optimum pro hodncení hospodářských politik

tady je ale použití toho optima problematické – každá hospodářská politika má tu vlastnost, že sice někomu prospěje ale na druhé straně někomu uškodí

politika svobodného obchodu (zrušení cel, kvót) – to je v zájmu ekonomiky, to vede ke zlepšení společenského blahobytu

zrušení překážek volného mezinárodního obchodu

v zemi by došlo ke snížení cen jestli se třeba obilí v zahraničí pěstuje levněji, akorát že zemědělci prodělají – a tak Paretovo optimum nelze použít (leda při uvažování kompenzačních plateb)

Teorie elit

o viz výš, ale to není eknomický teorie no

John Hicks

pokračovatel v Lausannské tradici působil na londýnské škole ekonomie – konkureovala cambridgi (Marshall)

přinesl poznatky Lausannské školy do UK a sám na toto navazoval

dokázal vyvíjet nové pojmy

dostal nobelovu cenu, rozvíjel teorii ceny a teorii blahobytu

zdokonalení ordinalistické teorie hodnoty: mezní míra substituce

o ukázal, že mezní míra substiace je v podstatě ekvivaletní poměru mezních užitků statků

o provedl rozklad cenového efektu na substituční a důchodový efekt (grafický analytický zážitek ale praktická upotřebitelnost je víceméně žádná)

izokvanty a mezní míra technické substituce

o izokvanty jsou obdoba indiferenčních křiviek aplikovaných v teorii výroby

o vynalez pojem elasticita, substituce a tak

Hodnota a kapitál 1939: podmínky společenského optima

o rozvinul teorii společesnkého optima v tradici Lausannské školy – navázal na Pareta a používal pojem Paretovo optimum

o využil další analytický nástroj Adgeworthům krabicový diagram (či co) a pomocí toho odvodil úplně podmínky společenského optima

tři pod mínky co jsou v učebnici co jsem nestihla napsat tu :-)

završil tak neoklasickou teorii společsnkého blahobytu v tradici Lausannské školy

Cambridgeská škola – Alfred Marshall

taky rozvíjela teorii všeobecné rovnováhy a společenského blahobytu a když se začal používat pojem neoklasická ekonomie tak ten pojem zastřešoval přínos

obou těch škol

od Lausannské školy se odlišovala metodologicky určitým způsobem

život a dílo

o pocházel z ne příliš bohaté rodiny

o tajil své rodiště

o otec ho nutil studovat na kněze, zatímco Alfred miloval šachy a matematiku

o vystudoval matematiku – patřil k nejschopnějším matematickým ekonomům

o k ekonomii ho prý přivedlo to, že navštívil chudiské čtvrti a byl těmi poměry šokován a tak se začal chtít věnovat něčemu co pomáhá lidem z chudoby a dal se na studium ekonomie

o nejprve působil v Cambridgi, kde se ovšem vyžadoval celibát a on se oženil se studentkou a musel opustit tu kolej a odešel do oxfordu, pak ho cambridge povolala zpátky a nabídla mu prestižní místo

o uzavřený, pedantický člověk, pro své shcopnosti ale oblíbený

o v pozdním věku se projevoval jako velký odpůrce práv žen a nechtěl aby ženy vyučovaly bo to prý kazí jejich charakter

o předsevzal si že napíše velké syntetické dílo – to se mu podařilo:

Zásady ekonomie 1890

o mělo to být jakýmsi modernizovaným Bohatstvím národů

o uvědomoval si že Smith napsal dílo ekonomicko-filosofické plné ekonomických doktrín a ideologií laissez faire, kdežeto Marshall chtěl napsat moderní knihu, která bude obsahovat nové marginalistické pojmy metody, aplikace matematiky, zejména to nemělo být doktrinářské – ekonoomie má být engine of analysis

o economics

o engine of analysis

má dávat člověku metody a nástroje aby si sám mohl odvozovat závěry

o ekonomie a matematika

o mělo to zahrnovat celé dosavadní ekonomické vědění a představit to čtenárům jako organicky provázaný systém teorií

o byl to faktický konec klasické teorie v GB

o bylo to takové syntetické, hluboké, představovala tu novou ekonomii v jedné knize, kdežto jeho předchůdci sice přicházeli s novými poznatky ale bylo to útržkovité

o napsal to tak jak to bylo zvykem v GB – aby to mohl číst každý – čtivý jednoduchý srozumitelný styl (velké umění když uvážíme, že používal některé grafické metody)

o stalo se to na několik příštích desetiletí nejpoužívanější učebnicí ekonomie

o (po druhé světové válce se píšou takové ty zhuštěné učebnice jak je známe, tamto bylo eště velké ekonomické dílo)

o trvalo mu to dlouho než napsal – 20let než to bylo hotovo a tak se stalo, že v roce 1980 si tam lidi mohli přečíst teorii mezního užitku a další teorie, které jiní autoři už uveřejnili dříve – házelo to na něj stín (i když byl v mnoha případech nezávislým objevitelem těch věcí)

o dal ekonomické vědě nový název – už ne politická ekonomie (political economics) ale jenom economics

zatímco politická ekonomie byla vědou široce pojatou, obsahovala morální a filosofické názory, politické a sociologické, on pojímá eknomii jinak – úžeji – jako pozitivní vědu, která je ryze ekonomická

o zároveň si zakládal na tom, že neopokouští slavnou britskou tradici ale že na ni navazuje (na Ricarda, na Smitha)

byl ostře kritický vůči Jevonsovi, který byl vyhraněným kritikem klasiků

věda prý ale nedělá skoky, ale vyvíjí se vývojem evolučním a uchovává si v sobě poznatky z doby minulé a tak byl k předchůdcům na rozdíl od Jevonse shovívavější

o jeho ekonomie byla ale ryze marginální, moderní, najdeme tam jenom málo z čistě klasických teorií

o zakládal si na tom, že jeho ekonomie je analytická věda a ne soubor doktrín

o ačkoli byl shopný matematik, jeho ekonomie je nematematická (až na těch pár grafů)

Návaznost na klasiky

o to, že to tak zdůrazňoval vedlo k tomu, že se ujal pojem neoklasismus (autor pojmu byl asi Hicks – odráželo to Marhallův záměr)

teoretické přínosy:

subjektivní teorie hodnoty

o Marshall s ní přišel dost pozdě – pozdní prezentace teorie mezního užitku, kterou předtím už představili Jevons, Walras...

o kardinalistická teorie to je – byl kardinalistou (podobně jako Jevons, Menger nebo Walras)

o žádný z prvních kardinalsitických teoretiků mezních užitků se nepokusil definovat v čem je mezní užitek měřen – Marshall se pokusil to určit – říkal, že člověk měří mezní užitek penězi

o od začátku se ale kvůli tomu potýkal s metodologickými problémy a tak od mnoha věcí abstrahoval (třeba že užitek peněžní jednotky je konstantní)

spotřebitelův přebytek

o je to rozdíl mezi subjektivní hodnotou, kterou člověk přisuzuje danému zboží a tržní cenou

o dospěl k závěru, že tržní cena je něco jiného než mezní užitek

o dospěl k poznání, že spotřebitelův přebytek máme všichni když něco kupujeme a jen málokdy se rovná ceně, když je menší tak to nekoupíme

mezní užitek a poptávka

o odvozuje poptávku od funkce mezního užitku (ztotožňuje individální poptávku s funkcí mezního užitku)

o jeden z prvních ekonomů, který nakreslil křivku poptávky a kreslí se tak do dneška (na vodorovné ose je množství, na svislé je cena, množství závisí na ceně – při růstu ceny se snižuje poptávané množství a naopak – nezávislá proměnná je cena, závislá proměnná je množství) – Marshall funkci poptávky odvodil od funkce mezního užitku a proto kreslíme závislou proměnnou na x a nezávislou na y

o (Jevons nikdy nepoužil funkci poptávky – pak se nedokázal od hodnoty dostat k tržní ceně)

o dostal se od subjektivní hodnoty k tržní ceně

elasticita poptávky

o slouží aby odlišil poptávku elastickou a neelastickou

o Marshall tak plnil ekonomii dalšími pojmy, které se staly nepostradatelnými

první část knihy věnoval poptávce a tak a druhou nabídce a mezním nákladům a tak, pracuje s pojmy výrobní faktor práce půda kapitál

odlišuje nabídku krátkého a dlouhého období

nabídka je rostoucí a vysvětluje proč to tak je a proč tj. v krátkém období jiné než v dlouhém obbodí

o v krátkém obodobí jsou některé výrobní faktory fixní nebo fixnější a některé variabilní

o v dlouhém obodobí je křivka nabídky taky rostoucí

Mezní náklady a nabídka

o vysvětluju proč a kdy je křivka nabídky rostoucí a tak

o funkce poptávky a funkce nabídky byly pro Marshalla funkce, které na sobě byly navzájem nezávislé – každá je odvozena z něčeho jiného (odlišnost od Walrase)

poptávka je odvozena z mezního užitku

pro nabídku teorii mezního užitku nepoužívá, pracuje pouze s pojmem výrobní faktory a s pojetím nákladů, které se nazývá reálné náklady

dualisticiká teorie – poptávka a nabídka nejsou vysvětlovány jednou teorií ale dvěma - dualismus

Teorie firmy (v dokonalé konkurenci)

o v souvislsoti s mezními náklady

o výnamný předchůdce v téhle oblasi byl [curnout] – co já vím jak se to píše – Marshall nezávisle na něm vlastně odvodil totéž a formuloval zlaté pravidlo maximalizace zisku, pracoval ale s předpokladem dokonalé konkurence a mezní příjem firmy ztotožňoval s cenou

o firma a podnikatel je pro něj totéž – firma je podnikateslká jednotka

o zakraslil křivku nákladů firma tak jak to známe z mikroekonomie

o podnikatelská teorie firmy to byla – když se firma zvětšuje, podnikatel naráží na své kapacity jak řídit firmu a jednotkové náklady mu pak rostou

příčina Marshallova dualismu v pojetí ceny

o odlišoval peněžní náklady a reálné náklady – což ale není podstata nákladů podle něho – podstat nákladů jsou reálné náklady

Reálné nákldy: subjektviní „újmy“ (disutilities)

o jsou to subjektivní újmy – opak užitečnosti (záporné užitečnosti)

o definuje dva druhy:

o újma z práce (disutility of labour)

používá Jevonsův pojem – újma z práce

o náklady čekání (cost of waiting)

reálný náklad kapitálu

o nevymyslel ty teorie ale působí jako syntetizátor

jedno převzal od Jevonse a pojem cost of waiting převzal od Nasau Seniora (abstinenční teorie zisku, úroků) akorát Seniorův pojem abstinence nahradil neutrálnějším pojmem čekání

pomocí toho vyvětloval i ceny výrobních faktorů – mzdu a zisk

mzda se rovná mezní újmě z práce

zisk, úrok je mezní náklad čekání

o ze strany poptávky definuje mzdu a zisk jako mezní produkt práce resp. kapitálu

o přistoupil k další části své knihy – vysvětlení rozvovážné ceny a tržní rovnováhy

„Ostří nůžek“: poptávka a nabídka spoluurčují rovnovážnou cenu

o oprávněnně kritizoval Jevonse za to, že se snažil rovnovážnou cenu vysvětlit pouze ze strany poptávky když trh má dvě strahy

o Marshall se domníval, že přínos novodobých marginalistů spočívá v tom, že začali zkoumat stranu poptávky ale zároveň je obviňoval z přílišné jednostrannosti a opomíjení nabídky a tak se uchýlil ke klasikům, kteří zkoumali jenom náklady a nabídku

o Marshall prohlašoval, že provedl sysnézu klasické a marginalistické teorie – v tom se mýlil, protože klasická ekonomie neměla žádné pojetí mezních nákladů které by mohl použít, klasická ekonomie to neznala, byl odtržen od klasické teorie de facto

o rovnovážná cena je pak výsledek dvou křivek – nabídky a poptávky

Marshallův dualismus v teorii rovnovážné ceny

o Marshall začal odlišovat různě dlouhá období

o říkal, že rovnovážná cena je určena nabídkou i poptávkou najednou a přirovnal to k ostří nůžek (taky se nedá říct, které stříhá víc)

o velmi krátké období

nabídka je fixní (vertikální) – rybí trh v pátek odpoledne kdy konzervárny a mrazírny mají přes víkend zavřeno – pak je cena určena poptávkou

o krátké období

typický případ – nabídka je rostoucí

takové období kdy nabízené množství se může měnit ale jenom v hranicích výrobní kapacity

o dlouhé období

výrobní kapacity se mohou zvětšovat

žádný výrobní faktor není fixní

mírně rostoucí průběh nabídky (nebo dokonce horizontála) – pak tržní cenu určuje spíše nabídka

o velmi dlouhé obodbí

technologický pokrok a křivka nabídky prý může být klesající (s tím už se ale nedalo pracovat)

teorie dílčí rovnováhy

o odlišuje se metodologicky od teorie všeobecné rovnováhy Walrase a Lausannské školy

o Marshall zkoumal jeden trh odrtřeně od odstatních trhů a vyslovoval předpoklad ceteris paribus

o výhoda – snadné uchopení, snadná analýza trhu

o Marshall věděl, že tj. zjednodušení ale zároveň tvrdil, že tj. věděcky přípustné zjednodušení

o uvědomoval si, že metodu dílčí rovnováhy je možné použít k prozkoumání malých trhů, závislosti mezi velkými trhy jsou tak velké, že použití dílčí rovnováhy je problematické

Alfred Pigou

Cambridgeská škola Ekonomie blahobytu 1920

ve 30.letech vystupovat jako obránce Marshalla proti Keynsovi

o střetli se s Keynesem v debatě jestli nezaměstnanost je dobrovolná nebo nedobrovolná

Pigou bránil neoklasickou ekonomii proti keynesiánské

po určitou dobu pracoval jako sovětský agent

teoreticky přispěl do neoklasické ekonomii v tradici Marshallovy Cambridgeské školy svou teorií blahobytu

o druhý základní stavební kámen Cambridgeské neoklasické ekonomie (ten první byla Marshallova nějaká rovnováha)

o vybudována jinak než teorie společenské optima Vilfreda Pareta (ten tvrdil, že nelze agregovat blahobyty) Pigou ve své grafické demonstraci normáněl pracoval s agregátem ekonomického blahobytu

o přistupoval k tomu pragmaticky a všechno měřil penězi (spotřebil když za něco utrácí, projevuje svůj užitek, blahobyt)

tím se to odlišuje od té Lausannské teorie společenského optima

o Pigou navázal na Marshalla, převzal pojem spotřebitelům přebytek a doplnil jej o výrobcův přebytek a s těmi pojmy pracoval, agregoval je

o podobně jako Marshall byl v teorii mezního užitku kardinalista (spotřebitelův přebytek je vyloženě kardinalistický pojem – rozdíl mezi maximální cenou, kterou by byl spotřebitel ochoten zaplatit a tržní cenou) – užitek je měřitelný penězi

o podoběn Pigou uvádí do teorie blahobytu výrobcův přebytek (rozdíl mezi minimální cenou, kterou výrobce musí požadovat aby ještě vyráběl a tržní cenou)

výrobce dostává vyšší tržní cenu než jaké jsou jeho mezní náklady

zas tj. jakási plocha na grafu – trojúhelník pod spotřebitelovým přebytkem

o celkový blahobyt všech lidí na daném trhu je měřen součtem těch plošek celkového přebytku spotřebitelů a celkového přebytku výrobců

o podle Pigoua na daném trhu kde vystupují výrobci a spotřebitelé na tomto trhu se dá sečíst, spočítat celkový blahobyt a pak za všechny trhy se to dá sečíst jako celkový ekonomický blahobyt

o Pigou na tu teorii navázal mnohem objevnějším přínosem a to byla jeho teorie externalit

Teorie externalit

o také to podává v té knize Ekonomie blahobytu

o zavedl pojem externality do ekonomické teorie, a to tak, že přišel s myšlenkou, že na některých trzích se společenské náklady odlišují od soukromých nákladů a na jiných se takhle odlišují výnosy, takže to byl Pigou, který do ekonomické vědy zavedl pojmy: soukromé a společenské náklady a společenské a soukromé výnosy

o potom na příkladech demonstroval, že na některých trzích jsou společesnké náklady větší než soukromé (lokomotiva projíždějící oblastí s pšeničnými poli, z komínu létaly jiskry a čas od času to zapálilo pole)

jestli to majitel železnice nehodlal kompenzovat, pak byly společenské náklady vyšší než soukromé – negativní externalita

o společenské a soukromé náklady: negativní externalita

o společenské a soukromé výnosy: pozitivní externalita

o Pigou se nezabýval hlouběji příčinami pouze konstatoval, že to na některých trzích existuje a že ty trhy pak nefungují optimálně ale nějak suboptimálně

trh vytváří rovnováhu při nějakém množství, které je nadoptimální – větší než by bylo optimální (nebo menší) – podle toho jestli je negativní nebo pozitivní extermalita

o vyplývá z toho, že ty trhy nefungují optimálně a později se pro to začal používat pojem selhání trhu (market failure) – zdůrazňoval, že tj. skutečně selhání trhu a jeho názor byl, že na trzích kde vznikají extermality mohou zásahy státu vést ke zvětšení celkového blahobytu (v tomto případě ty zásahy viděl v daních – u negativních externalit a subvencích u pozitivních – ve výši rozdílu mezi společsnkých a soukromým výnosem)

o Pigouovo řešení je soustava daní a subvencí – piguovské daně resp. subvence – nástroje řešení extermalit

to bylo překvapení pro samotnou Cambridgeskou školu, protože ta byla škola laissez faire (trhy nejlépe fungují když do nich vlády nezasahují) – určitý průlom to znamenalo a pak už ti lidé a žáci tolik nesdíleli teorii laissez fair jako Marshall

Externality jako selhání trhu: pigouvské daně a subvence

Knightova kritika: vlastnická práva

o zakladatel Chicagské školy

o po vydání Pigouovy knihy přišel s ostrou kritikou teorie externalit – arthur Pigou nevysvětlil příčiny externalit pouze konstatoval jejich existenci

o Knight říkal, že příčinou externalit jsou nedostatečně definovaná vlastnická práva

o oprávněná kritika, ekonomická teorie to vstřebala a dodnes se učíme, že extermality vznikají tam kde nelze definovat vlastnická práva nebo jsou společesnké instituce natolik nedokonalé, že je nedefinují, nechrání

o případné škody na trzích s dokonale definovanými vlastnickými právy by si lidé mezi sebou vždycky vyrovnali

o i kdyby vláda chtěla zlepšovat fungování trhů daněmi a subvencemi stejně nezná rozdíl mezi společenskými a soukromými náklady či výnosy (to ale Pigou nepopíral)

o na jedné straně je to kritika oprávněná, na druhé straně byla do značné míry děravá – extistují trhy kde skutečně nelze vlastnická práva definovat

o takže Pigouova teorie externalit přežila až do doby Ronalda Coase, který přišel s teorií transakčních nákladů

teprve ta teorie představovala univerzální teorii externalit, protože vysvětlují proč externality vznikají a i to jak jsou velké

externality se tak rozpouštějí v těch transakčních nákladech

ukazuje to, že se nejedná o selhání trhů ale pouze o to že, na některých trzích jsou vysoké transakční náklady

transakční náklady nejsou selháním trhu, náklady jsou prostě náklady

Cambridgeská škola – Joan Robinsonová

Marshallova a Pigouova studentka vytvořila teorii dokonalé a nedokonalé konkurece

o její první a nejdůležitější příspěvek – začínala jako představitelka neoklasicismu (v duchu tradice marshallovské a pigouovské)

Dokonalá a nedokonalá konkurence

J. Robinsonová: Ekonomie nedokonalé konkurence 1933

o její první kniha

o byla tehdy mladá, ale kniha to byla zralá a originální – cenný přínos do ekonomii

o napsáno srozumitelně a jednoduše

o dodnes se to uchvoává v učebnicích

o později velmi ceněno (později napsala mnoho dalších knih, ale ty už byly keynesiánské, dosti zmaneté a nedostalo se jim zvláštního uznání)

o dokonce se o ní uvažovalo jako o adeptce na nobelovu cenu za ekonomii

o ale sympatizovala se zeměmi jako je severní korea a to se hodně nelíbilo

o teorie nedokonolé konkurence (neoklasická)

typicky neoklasický pojem to je (nedokonalá konkurence)

představitelé teorie ekonomické rovnováhy (Walras a Marshall) budovali tu teorii na představě dokonalé konkurence (ani ten pojem nepoužívali, prostě považovali za samozřejmé, že je běžnou věděckou metodou to zjednodušovat) – ani je nenapadlo, že by to bylo nějak metodologicky vadné a že by to měl někdo napadat

první impuls k vytváření teorie nedokonalé konkurence byl článek italského ekonoma Srafy? - článek vyšel ve 20.letech, v tomto článku ukázal, že teorie firmy Marshalla předpokládal že je-li firma ve své dlouhodobé rovnováze, vyrábí v podmínkách konstatních výnosů (kdyby snížila, zvýšila produkci, přírůstek, úbytek příjmu je stále stejný a taky přírůstek, úbytek nákladů je stejný) – při minálních jednotkových nákladech nastává rovnováha, Srafa ale ukázal, že v praxi to tak není, realita modelu neodpovídá, protože většina firem vyrábí v podmínkách klesajících nákladů

^^ona na to začala reagovat a pak vyšly dvě knihy: ta její a tahle:

E.H.Chamberlin – Teorii monopolistické konkurence 1933

^^tyto dvě teorie si byly velmi podobné, akorát autoři používali trochu jiné modely a jiný grafický aparát, autoři spolu nekomunikovali, že to vyšlo ve stejném roce byla náhoda (Chamberlin byl Američan – takže to nebyl představitel Cambridgeské školy)

základní nástroj, který Robinsonová ve své teorii použila

o jednak definovala podmínky nedokonalé konkurence (nedokonalé informace, nehomogenní produkt, ......)

o dokonalý trh je akorát třeba organizovaná burza (přeničná, barevných kovů..)

o čili odlišuje pojmy dokonalá a nedokonalá konkurence

o podařilo se jí vytvořit model nedokonanlé konkurence na trhu

o ukázala, že na trhu nedokonale konkurečním příjmové křivky firmy jsou klesající

o Chamberlinův přístup a jeho modelové demostrace jsou složitější a těžkopádnější, dnes už se příliš nepoužívají, jediné co se používá je jeho pojem monopolistická konkurence

kromě toho obohatila neoklasickou ekonomii o řadu dalších zajímavých tržních situací, které do té doby nikdo nezkoumal

o model monopsonu (opačný pól monopolu)

o analyzovala cenovou diskriminaci (i to je její pojem)

vytvořila vlastně neokalsickou teorii tržních struktur

o konkurence je nějaká tržní struktura, která se vyznačuje počtem účastníků, homogenitou produtku apod

odpůrci neoklasické teorie tržních struktur vyčítají neokalsické ekonomii právě tu její statičnost (tržní struktura je nějaká momentální situace na trhu což ale neznamená, že tak zůstane), neoklasikové se nezabývají podmínkami vstupu a výstupu firem z trhu (konkurence je prý dynamický proces a proto tj. nedokonalá teorie – je to teorie tržních struktur ale ne teorie konkurence)

Walras a Marshall se domnívali, že tj. moc složité na to aby se to dalo modelovat ta nedokonalá konkurence ale Robinsonová ukázala, že to není tak složité

Robinsonová sama se domnívala, že udělala něco jako malou revoluci v ekonomii a myslela si, že útočí vůči samé podstatě neoklasické ekonomie a že otevírá cestu k novému paradigmatu, ale neoklasická ekonomie dokázala velmi dobře a ochotně vstřebat její model nedokonalé konkurence a ukázalo se, že ten její přínos je pouze obohacením neoklasické ekonomie – kniha je ryze v duchu neoklasicismu

Obrat Robinskonové ke keynesiánství

teprve později – ve 30. letech se obrátila na keynesiánství

členka Cambridgeského kroužku – pomáhali Keynesovi vytvořit jeho slavnou teorii zaměstannosti, úroku a peněz

pak se stala zakladatelkou nového specifického směru – postkeynesiánství se mu pak říkalo

Cambridgeská teorie peněz

tehdy se ekonomie dělila na teorii ceny a teorii penězo teorie ceny – Marshall, Pigou, Robinsonová

o teorie peněz – Cambridgestá škola k tomu taky přispěla (jakási zkuštěná makroekonomie) – Marshall to prý učil (ústní tradice) – nenapsal to sice ale pak to další rozvíjeli

přispěl do toho teda Marshall, Pigou...

přínos byl v tom, že do té doby převládala kvantitativní teorie peněz (dobře etablovaná, usazená) – nový přístup: přístup hotovostních zůstatků

Přístup hotovostních peněžních zůstatků (cash balance approach)

o přistupovali jinak k teorii peněz – ryze mikroekonomicky

o první teorie peněz, která má striktní a velmi silné mikroekonomické základy

o první otázka: proč chce člověk držet hotovostní zůstaky? <- do té doby si tu otázku nikdo nepoložil – zkoumali poptávku po penězích a vytvořili teorii o tom

čili první teorie poptávky po penězích (dnes to je jádrem teorie peněz – teda vždycky bylo ale ekonomové si to neuvědomovali)

člověk potřebuje peněžní zůstatky proto, aby mohl hladce provádět běžné ekonomické transakce (zvláštní odrůda teorie zásob) – lidé je drží proto, protože intervaly, ve kterých pobírají peníze (př mzdu) jsou jiné než v jakých peníze vydávají

tato poptávka po penězích byla tzv. transakční poptávka po penězích

původní rovnice:

M = k.Y

o M... množství peněz (zacházeli s tím jako se stavovou veličinou – stav, který v ekonomice je a lidi ho drží)

o Y... nominální národní důchod

o k... cambridgeský koeficient – jak velký podíl hotovosti ze svých důchodů chtějí lidé v hotovosti držet

o mikroekonomická rovnice – týká se individua, další krok je agregace

o rovnováha na trhu peněz (stavová rovnováha)

o M – nabídka peněz (kolik peněz je v oběhu), pravá strana rovnice k.Y – stavová poptávka po penězích

o předpoklad – koeficient k je v poměrně dlouhém období konstantní, protože závisí na institucionálních charakteristikách trhu

vyvodili z toho závěr, že změna M vede k proporcionální změně Y (k se moc nemění)

Transkační poptávka po penězích

Mikroekonomický přístup

o jako první v dějinách ekonomie peněz

o kontrastoval v té době s I. Fisherem (americký marginalista)

o Fisher vytvořil moderní verzi kvantitativní teorii peněz – vyjadřuje de facto totéž i když jeho přístpu nebyl mikroeknomický – zkoumal statistiky a tak

Neutralita peněz (moderní verze kvantitativní teorie)

o typický pro kvantitativní teorii peněz v jakékoli podobě

o čili závěr se neliší – když se mění M má to vliv jedině a pouze na cenovou hladinu

M = k.P.Q

o P..cenová hladina

o Q...reálný důchod

o neoklasická teorie vychází z předpokladu, že trhy jsou vyčištěny (ceny vyčistí trh) – v takovém případě změna peněžní zásoby nemůže mít vliv na reálný národní důchod (všechny výrobní faktory jsou plně zaměstnány, neexistuje nevyužitá výrobní kapacita...)

o když se změní M, má to vliv jenom na P

o peníze jsou neutrální, působí pouze na cenovou hladinu

o přesto, že cambridgesští ekonomové zkoumali pečlivě poptávku po penězích, nebyla jejich teorie úplná – věnovali se jenom transakční poptávkce, neřešili, že změna úrokové míry má vliv na poptávku po penězích – může ovlvinit koeficient k

to zdůraznil právě Keynes – rozvinul cambridgeskou teorii peněz (spekualční poptávka po penězích)

Keynesovo rozvinutí Cambridgeské teorie peněz

o spekulační poptávka po penězích

zdůraznil, že změna úrokové míry má vliv na poptávku po penězícch (člověk se rozhoduje jestli má držet hotovost nebo dluhopisy)

vyplývá z toho důležitý důsledek – kdyby poptávka po penězích byla jenom transakční, koeficient k zůstane konstatní, je-li ale poptávka po penězích z části spekulační má to vliv na koeficient k (náklady na držbu hotovosti etc)

ruší to předpoklad, že k je konsttní a že změny cen se promítají pouze do změny výše cenové hladiny

Keynes zdůrazňoval roli úrokové míry taky proto, že na rozdíl od svých předchůdců (cambridgeských neokalsikcýh ekonomiů) zdůrazňoval nepřímý mechanismus na peněžním trhu

o Nepřímý mechanismus

přímý mechanismus na peněžním trhu znamená, že když se zvýší peněžní zásoba, v rukou lidí bude víc peněz, zvýší se jim důchody, budou víc utrácet

nepřímý mechanismsu – peníze se do oběhu dostávají prostřednictvím bankovní soustavy tím, že si lidé vypůjčují od bank (centrální banka emituje víc oběživa, konmerční banky emitují víc úvěrů a tak se zvyšuje množství peněz v oběhu, což se v krátkém období projeví jenom poklesem úrokové míry)

popisuje to už Ricardo a další, Keynes to zdůrazňoval a taky jeho význam pro vztah mezi změnami cen a úrokové míry

Londýnská škola ekonomie

název fakulty ekonomie v rámci Londýnské univerzity dlouhá tradice

ve Velké Británii v meziválečné době (od konce 19.st do druhé světové války) kdy už byla centrem eknomické vědy

o byla tu dvě centra ekonmické vědy

Cambrigestká škola

Londýnská škola (název té instituce, ne takové nějaké skupiny jako třeba cambridgeská škola)

byla založena, předehrou byl vznik fabiánské společnosti

Fabiánská společnost

o vznikla v Anglii v 80.letech 19.st

o spolek levicových intelektuálů, vyznávali se ze socialistických myšlenek, laissez faire patří minulosti, moderní společnost bude založena na socialistických základech

o jméno od římského vojevůdce, který se vyhnul pořážce od Hanibala tak, že se vyhnul přímému konfliktu

o byli v opozici vůči marxistickému socialismu (odmítali myšlenku revoluce, násilí), mysleli, že socialismus bude vznikat postupně, shora, že se bude šířit mezi lidmi prostřednictvím vzdělání

o zdůrazňovali svobodu a vzdělání – lidé prý sami dospějí k tomu, že socialismus je lepší systém než kapitalismus

Založení LSE (1895, Sydney a Beatrice Webbovi, G.B.Shaw, H.J. Wales)

o představitelé toho spolku, podíleli se na založení Londýnské školy

o manželé Webbovi a H.J. Wales byli v sovětském svazu na návštěvě a vrátili se nadšeni – naivní lidé, viděli několik potěmkinových vesnic

o základní stavební kámen Londýnské školy ekomie byla myšlenka jakéhosi demokratického socialismu – založili to teda Webbovi a G.B. Shaw

o chtěli založit půdu, kde bude naprostá svoboda názorů, kde nebude vládnout dogmatismus, ale jenom svoboda argumentů

o domnívali se, že na takové půdě musí nutně zvítězit myšlenka socialismu

o pak už jen čekali až to přijde, ale to se nestalo, stal se pravý opak – na škole převládli zastánci laissez faire (Robins, Hayek, Popper)

Londýnská škola ekonomie vždycky zůstala heterogenní – rozdílné skupiny ekonomů, různé názory

po první světové válce se stala důležitým intelektálským celkem odkud přicházeli první politikové [lejbr party] – tehdy mnohem levicovější

Heterogenita LSE:

o L. Robbins, F.A. Hayek, K.Popper

o J. Hicks

čistá pozitivní ekonomie

o Demokratický socialismus Harolda Laskiho

levicová orientace

Harold Laski byl představitel demokratického socialismu v duchu fabiánské společnosti

znárodnit doly a banky ale uchovat svobodu a demokracii

jeho přínosy do ekonomie nebyly nějak významné, po druhé světové válce poté co indei získala nezávislost na uk tam přijel a učil indickou

vládu jak nemá spoléhat na volné trhy, jak má raději plánovat – odkaz těchto lidí udržel po dlouhá desetiletí v chudobě bo se tam nemohl rozvíjet svobodný trh

Londýsnká škola ekonomie

První spor mezi LSE a Cambridge: o vedl se už od založení Londýsnké školy a byl to spor o:

pojetí ekonomie

orientace ekonomie

o v tomto sporu Marshall a jeho žáci prosazovali, že ekonomie je organická věda, široce pojatá, obsahuje závěry pro hospodářskou politiku

o Londýnská škola ekonomie obhajovala myšlneku, že ekonomie je sama o sobě je čistá teoretická úzce pojatá disciplána, na kterou navazují další předměty (manažerská ekonomie a tak)

o a co se orientace týče

Marshall – eknomie je věda, má vychovávat vědce

Londýnská škola ekonomie – eknomická univerzita má vychovávat lidi pro praxi, byznys, správu, politiku

Druhý spor mezi LSE a Cambridge (30.léta): Hayek vs Keynes

o týkal se:

příčiny Velké deprese

léčení Velké deprese

o Hayek reprezentoval Rakouskou ekonomii – příčinou depresí byla špatná a příliš expanzivní měnová politika, nezodpovědné tištění peněz, růst bankovních úvěrů, což vedlo k tomu, že bublina jak na reálných tak na finančních trzích praskla a přerostla v depresi

o Keynes – příznak selhání kapitalismu, který nedokázže vytvořit dostatečnou poptávku po zboží

o Hayek – vláda se nemá vměšovat, že to odezní, doporučoval aby vlády a centrální banky sledovaly deflační politiku, že tj. léčebný proces – eliminuje hospodářský neefektivní podniky

o Keynes – inflační politika, zrušení zlatého standardu, růst poptávky, kterou soukromý sektor není schopen vytvářet

o prosadila se nakonec Cambridge v čele s Keynesem

o Hayekovy názory nemohly padnout na úrodnou půdu vzhledem k situaci jaká tehdy byla

o mezi tím probíhal obecnější spor mezi nima ohledně povahy ekonomie

Hayek tvrdil, že práce s agregáty nemá v ekonomii co dělat, prosazoval, že ekonomie je ryze subjektivní individualistická věda, mikroekonomické pojmy a teorie

teoretické přínosy je nutno přisuzovat ne toliko LSE jako spíše jednotlivým autorům

Rakouská škola – obecná charakteristicka

Vyhranění metodologický individualismus (odmítání makroekonomie)o ačkoli metodologicky individualismus je typický i pro neoklasické ekonomy, v

rámci Rakouské školy se ale projevuje vyhraněnost v tom, že odmítají makroekonomii, odmítají pracovat s agregáty (že s tím může pracovat statistika, ale eknomie ne)

metodologicky natolik odlišná, že v průběhu 20.st zcela odbočila od main streamu, můžeme hovořit o rakouském paradigmatu, které je ale výrazně menšinové

příčinou bylo to, že od samého počátku sledovala určité metodologické přístupy a nehodlala z nich slevit a byly odlišné od Lausannské a Cambridgeské školy

metodologický subjektivismus: kritika pozitivismu a „scientismu“ (přebírání metod přírodních věd společenskými vědami)

o odmítali přebírat metody přírodních věd do eknomie, protože ekonomie je subjektivní věda bo se zabývá chováním, jednáním člověka to má svoje motivace uvnitř člověka

odmítání pozitivistmu – toho, že by to všechno muselo mít empirické protějšky

Odmítání matematizace ekonomie

o a vůbec kvantitativních metod (lidské jednání nelze kvantifikovat)

Vyhraněný laissez faire

o už od prvopočátku vzniku (zakladatel Menger) – první generace rakouských ekonomů sdíleli eště smithosvký neextrémní laissez faire

o v průběhu 20.st – druhá generace – Mises a Hayek – ti už tíhli k extrémnímu laissez faire

o jedním z výrazů toho je, že Rakouská škola odmítá státní monopol na vydávání peněz a buď volá po návratu zlatého standardu nebo by mělo být soukromým bankám povoleno emitovat soukromé peníze

Monismus v teorii hodnoty

o znamená, že hodnota je vysvětlitelná v rámci jediné teorie – teorie mezního užitku

o kontrastoval s Marshallovým dualismem

o hodnota byla výrazem pouze mezního užitku, Rakušané když přecházeli od hodnoty k ceně nikdy nepoužívali křivky nabídky a poptávky, které by se protínaly

o mezní užitek v Rakouské ekonomii vysvětloval nejen hodnotu spotřebních statků, ale i kapitálových statků (mezistatků)

tuhle kontrukci provedl už Karl Menger

o monismus se opíral taky o to, že vlastně i náklady byly vysvětlovány teorií mezního užitku, protože ji chápali jako náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti

o už Karl Menger učil své žáky, že náklad nebudeme zjišťovat tak, že se budou měřit hodiny práce a násobit mzdami nebo sčítat úroky z kapitálu nebo tak ale že je potřeba zjistit druhé nejlepší použití oné půdy nebo něčeho a že náklad je to obětované použití – že náklad je dán užitkem obětovaného použití

o takže se náklady dají taky vysvětlit z teorie mezního užitku

o vstoupilo to do ekonomie hlavního proudu

Tržní rovnováha versus tržní proces

o rakouští ekonomové od začátku tvrdili, že tržní rovnováha není nic smysluplného a zajímavého, to co je zajímavé je proces – jak trhy vytvářejí bohastství, jak zprostředkují směnu

o v Rakouské škole se nesetkáme s pojmem tržní rovnováhy, maximálně s pojmem individuální rovnováhy – rovnováha spotřebitele

o sdílí s neoklasiky pouze logic of choice (logika volby) ale už nikoli přechod k tomu jak funguje trh

o zdůrazňování tržního procesu v Rakouské škole vedlo k tomu, že sympatizanti rozvíjeli své teorie jako teorie dynamického tržního procesu kde hlavní postavou je podnikatel – podnikatel je inovátor, podnikatel zavádí do výroby nové metody – hybatel tržního procesu

o v neoklasické ekonomii se s teorií podnikatele vůbec nesetkáme – je příliš soustředěná na problém tržní rovnováhy (ve stavu rovnováhy není žádná funkce podnikatele)

Pojetí konkurence

o u neoklasických ekonomů je to takové, že pojmem konkurence se označuje nějaká tržní struktura

o v neoklasické ekonomii – tím silnější konkurence vládne na trhu, čím více se trh blíží ideálu dokonalé konkurence

o Rakouská ekonomie chápe konkurenci jako dynamický proces - jako součást tržního procesu

žádný podnikatel nemá své postavení na trhu jisté, i kdyby byl na trhu sám samojediný, vždycky mu tam může vstoupit nějaký nový konkurent, nová konkurence, která mu tam může přijít a on je pod jejím tlakem ještě předtím než tam vstoupila

konkurence je proces podnikatelského inovování, objevování

představitelé:

Rakouská škola – Carl Menger

život a díloo jeho otec byl úřední, matka dcera bohatého českého obchodníka

o žili na hranicích Rakouska-Uherska

o vystudoval na Krakovské univerzitě, po studiu vstoupil do úřadu vlády – informoval o tom jak funguje komoditní burza a tak

získal praktické vědomosti o tom jak fungují burzy, trh

o podařilo sem i proniknout na Vídeňskou univerzitu a stát se soukromým docentem (neplacený docent, který žil jenom z toho co mu dali studenti)

o pak ale napsal knihu:

Zásady národohospodářské nauky 1871

o jedna ze dvou průkopnických knih (vedle Jevonsovy Politické ekonomie), která otevírala cestu k dalšímu pokračování marginalistické revoluce

o udělal velký dojem

o rakouští národohospodáři se věnovali spíše národohospodářským otázkám, vlády byly nakloněny intervencionismu, myšlenky laissez faire tu nebyly tak živé, přesto se Mengerovi podařilo knihou tolik ohromit, že se stal v mladém věku řádným profesorem, což nebylo vůbec obvyklé na Vídeňské univerzitě v tom věku

o úspěch Carla Mengera a jeho Zásad se brzy donesl k uším Franze Josefa, který ho požádal aby se stal učitelem korunního prince Rudolfa (nadaný, inteligentní)

Menger ho začal učit politickou ekonomii, aby ho nikdo nepodezíral, že ho infikuje myšlenkami laissez faire, nedával mu ke studiu jeho knihu ale Smithovo Bohatství národů

korunní princ ale spáchal sebevraždu – otrávil milenku a taky sebe

Spor o metodu s německou historickou školou

o ryze metodologický spor

o Menger se zpočátku domníval, že u německých kolegů národohospodářů nalezne podporu proti ekonomii Ricarda a Milla (angličtí klasikové)

o dočkal se ale zklamání, protože mezi německými národohospodáři vládl Gustav Schmoller – dogmatický ekonom – v opozici – zdůrazňoval, že ekonomie je ryze historické věda

o Menger na to zareagoval tím, že se pustli do sporu s nimi

o Menger – eknomie je věda čistě abstraktní a čistě deduktivní, má být vybudována na axiomech

o historikové se chtěli nořit do studia historie a z toho dedukovat cosi, ale ne teorie protože ekonomické teorie nemají význam

o spor o to jaká má být metoda ve společenských vědách a v ekonomii zvláště

o Menger tomu věnoval příliš energie a neměl čas pracovat na dalších vydáních své knihy, nikdy nevydal druhé vydání – nikdy ho nerozpracoval do větší šířky jak měl původně v plánu – byl šíleně puntičkářský tak se mu to nepodařilo nikdy dopsat

o Mengerova kniha byla přeložena do angličtiny až v 50.letech 20.st (80 let po tom co byla napsaná) – ke škodě Rakouské školy

o Menger byl člověk natolik introvertní, že se mu nepodařilo ani vytvořit školu – pracoval sám a nikdy pro sovje myšlenky nezískal nějakou skupinku ekonomů

to se podařilo až jeho nástupci – Baverk

co se týče charakteru té knihy

o byla napsána jinak než Jevonsova nebo Marshallova

o Menger nepoužíval žádné matematické a dokonce ani grafické nástroje

o nepožíval spojité funkce, pracoval pouze s číselnými příklady

o jeho demostrace – např mezního užitku nebyla tak blízká matematicky myslícím eknomům – čtenář musel trpělivě postupovat od jednotlivých pojmů k číselným příkladům a tak

halvní teoretické přínosy:

o Teorie hodnoty (teorie mezního užitku)

kladl největší důraz na subjektivnost a subjektivní vnímání hodnoty

Menger a Rakouská škola se snažili uchovat příčinný vztah mezi proměnnými – zejména mezi hodnotou a cenou – hodnota byla příčinou a cenou

snažili se z teorie hodnoty rovnou přejít k tržní ceně aniž by potřebovali funkce poptávky a nabídky

odlišnost nové teorie hodnoty od klasické je obrácení příčinného vztahu (náklady jsou příčinou hodnty -> Menger – užitek je příčinou hodnoty a dokonce užitek je i příčinou nákladů, protože náklady byly vysvětlovány jako obětovaný užitek)

nematematický výklad

na rozdíl od Jevonse, Menger demonstroval teorii mezního užitku na příkladu kolonisty v pralese, který má pět pytlů obilí

první pytel používá na obživu, druhý na osivo, třetí ke krmení drůbeže, čtvrý na pálení obilné kořalky, pátý na krmení papoušků pro potěšení

otázka jak velkou subjektivní hodnotu má v této situace jeden pytel obilí – odpoď: snědení papoušků – bo tj. ta poslední nejméně naléhavá potřeba, kterou uspokojuje

kardinalistická teorie hodnoty, používá kardinální čísla ve svých demonstracích (ne jako Pareto – pořadová čísla), domnívá se že člověk nějak ve své hlavě mezní užitek měří

o monismus v teorii hodnoty: statky vyšších řádů

všechno vysvětluje v rámci teorie mezního užitku

aby toho docílil, zavádí pojmy

statky prvního řádu

spotřební statky, které samy mají užitek

statky vyšších řádů

meziprodukty, chleba se vyrábí z mouky, mouka z obilí, obilí se pěstuje na půdě

užitek mouky obilí a půdy je taky prý vysvětlitelný teorií mezního užitku i když jenom chleba je statek prvního řádu

o teorie imputace

rozvinutí teorie mezního užitku

imputace znamná připočítávání

hodnota statku vyšších řádů vzniká tak, že se hodnota spotřebního statku připočítá k těm statkům vyšších řádů, ze kterých je chleba vyroben – princip ztráty – na určité jednotce půdy se vypěstuje určité množství obilí, ze kterého se umele určité množství mouky, ze které se upeče nějaké množství chleba

kdyby určitá část té půdy zmizela, sklidí se méně obilí, semele míň mouky a vyrobí míň chleba – hodnota půdy je dána hodnotou těch bochníků chleba, které se nevyrobí

celkem těžkopádná teorie – těžko si lze představit, že trh provádějí něco takového jako imputaci (přesto na tom Rakouská škola stále trvá – že teorie imputace má aspoň určitý abstraktní smysl)

o nákaldy obětované příležitosti

Menger to nastínil a další přestavitelé to dovysvětlovávali a zdokonalovali

Teorie směny

o odmítnutí ekvivalence směny

zdůrazňoval to jako něco velmi chybného tu ekvivalenci směny

součástí klasické nákladové teorie hodnoty a Menger to odmítnul – směna se uskutečňuje právě a jenom proto, že není ekvivalentní – každý musí směnou něco získat

z teorie subjektivní hodnoty vyplývá, že když dva směňují každý získá větší subjektivní hodnotu než odevzdal v té směně

svobodná směna se uskuteční jenom tehdy jestli obě strany získají – když tomu vláda nějak zabrání, zmenší bohastství, protože zabrání

lidem aby si zvýšili užitek (vyplývá z toho, že směna nemůže být ekvivalentní)

o od monopolu ke konkurenci

nejprve zkoumal monopol a teprve pak přechází ke konkurenci

říkal, že historicky první trhy byly monopolní takže prý tj. logické – středověká vesnice měla jednoho kováře a tak měl monopol, až teprve když se spojovaly lokální trhy, když se zvětšoval počet obyvatel vznikaly velké národní trhy kde se prosazovala konkurence – monopol je prý historický předchůdce konkurence

byla mu trnem v oku marxistická ekonomie (říkali, že první trhy byly konkureční až postupně jak dozrává kapitalismus se trhy monopolizují...)

o co se týče předhocu od hodnoty k tržní ceně – nepostupoval jako Marshall, ale postupoval tak že analyzoval směnu přímo – místo křivek nabídky a poptváky používá pojem:

o mezní pár prodávajícího a kupujícího

graf ale Menger nikdy nepoužil (jenom Holman aby nám to přiblížil)

tržní cena je bezprostřdně vysvětlitelná z mezního užitku – mezní kupující přisuzuje koni cenu 60 zlatých a mezní prodávající 50

tržní cena je vysvětlena tedy pouze mezními užitky

Eugen von Boehm-Bawerk

život a dílo

Mengerův žák

vycházel z jeho knihy

nepůsobil na Vídeňské univerzitě ale na univerzitě v Instbrucku

projevil se taky jako praktický národohospodář

několikrát ministrem financí – úspěšný

o provedl významnou daňovou reformu, která podstatně zjednotušila a zefektivnila daňovou soustavu

vedl působivý seminář

o jeden z žáků – Mises

podle některých historiků se toho semináře zůčastňoval i ruský bolševik Bucharin (intelektuál) – údajně měl říci „teď už víme kdo je naším největším ideologickým nepřítelem ve světě – je to Rakouská škola“ - nejvíce obhajuje laissez faire

přispěl v mnoha ohledech ekonomické teorii ale zabýval se také marxismem

Kritika Marxovy politické ekonomie

o Konec Marxova systému 1986

o Bawerk byl jeden z mála ekonomů který po vydání Kapitálu se vážně zabýval marxismem, podrobil Kapitál důkladné kritice a napsal knihu ^^

Bawerk se zaměřil na pracovní teorii hodnoty

o Bawerkovi se podařilo pracovní teorii hodnoty tak jak ji prezentoval Marx v Kapitálu – našel tam takové teoretické rozpory, že napsal tu svou knihu a myslel, že to tím celé narušil, když tam našel takové rozpory ale to byl omyl

největší teoretický tpřínos – jeho teorie kapitálu

o Kapitál a úrok 1884

několikasvazkové dílo

nejvýznamnější : pozitvní teorie úroku

o Teorie Kapitálu

Produktivita kapitálu: oklikovost výroby

Subjektivní hodnota budoucích statků

moderní a hluboká teorie na tu dobu

z velké míry vešla do moderní teorie hlavního proudu i když spíše v těch formách, které jí dali Bawerkovi následovníci

jedna z mála rakouských teorií, která obohatila moderní ekonomii hlavního proudu

rakouští ekonomové to vzali velmi vážně – měla to být i protiváha marxistické pracovní teorii hodnoty a navíc teorie kapitálu nebyla do té doby zrovna propracovaná

dvě stránky to mělo

produktivnost kapitálu – kapitál jsou vlastně oklikové metody výroby (přímá metoda výroby je taková kdy výrobce používá jenom práci a rovnou pomocí práce a půdy vyrábí spotřební zboží, okliková – práce slouží k výrobě zboží, které neslouží spotřebě ale výrobě dalšího zboží)

tady rozvíjí Bawerk technickou stránku kapitálu – oklikové metody výroby jsou produktivnější než přímé – jinak by je lidé nevyužívali a vyráběli by přímo

právě ta technická stránka výroby byla ze strany některých rakouských ekonomů kritizována za to, že není dost subjektivní, že je příliš technická

druhá stránka už byla subjektivní – subjektivní hodnota kapitálových statků

statky přítomné a statky budoucí a mluví o subjekdtivní hodnotě budoucích a přítomných statků

subjektivní hodnota budoucích statků je pro člověka menší než subjektivní hodnota přítomných statků

uchyluje se k psychologickým pojmům – něco jako netrpělivost ve spotřebě (neekonomický pojem)

úrok je rozdíl mezi subjektivní hodnotou přítomných a budoucích statků (on používá pojem ážio), pak se začal používat pojem časová preference

termíny testů:

15.5. - čtvrtek 8:00-9:15

21.5.- středa od 8:00-9:15

26. 5.- pondělí 8:00-9:15

už jsme se zabývali marginalismem v Evropě, který se začal rozvíjet kolem roku 1870

mezník v roce 1871 – dvě důležité publikaceo Jevons (1835-1882) – Teorie politické ekonomie

o Zásady národohospodářské nauky – Carl Menger (1840-1921)

o ^^útok na klasickou teorii hodnoty, která chápala hodnotu objektivně ve smyslu nákladů – marginalisté říkají, že hodnota je veličinou subjektivní

výše hodnoty zboží závisí na individuálních pocitech spotřebitele

tím dokázali marginalisté vyřešit Smithův paradox vody a diamantu (Smith začal tušit, že nelze hodnotu odvozovat od užitečnosti celkové, nýbrž je třeba ji odvozovat od užitečnosti mezní)

mezní užitečnost – užitečnost poslední spotřebované jednotky

marginalisté kladou důraz na subjektivní vnímání hodnoty – staví do středu ekonomické vědy spotřebitele – jejich pozornost začal upoutávat člověk ekonomický rozhodující se na základě svých pocitů a preferencí

velý přínos – marginální analýza (co se metody týče)

popisuje rozhodování člověka ekonomického na základě mezních ekonomických veličin

u zrodu stáli Jevons, Menger a dále pak Walras

o z marginalistické revoluce potom vzešlo několikero ekonomických škol (sám marginalismus není chápán jako škola – jenom směr, způsob uvažování)

neoklasické školy – zejména Lausannská a Cambridgestá

Rakouská škola

Do Ameriky dorazilo marginalistické myšlení později než do Evropy

marginalistické myšlení se tu vyvíjí později hl. představitelé amerického marginalismu

o H. George (1839-1897)

o J.B.Clark (1847-1938) – obohatil ekonomickou teorii o teorii produkčních funkcí, rozdělování důchodů mezi výrobní faktory na zákaldě produkčních funkcí

o I. Fischer (1867-1947)

narodil se jako bohatý Američan, který o své bohatství přišel za hospodářské krize (dál investoval na burze, protože si myslel, že krize bude krátká) – celý svůj produktivní život se pak zabýval teorií úroků

o F. Taussig – monetární oblast, měnové kurzy

o F. Knith

Švédští marginalisté (eště později než v USA)

Knut Wicksell (1851-1926) Gustav Cassel (1866-1945)

zasadili se zejména o rozvoj makroekonomických otázek

o teorie peněz

o teorie hospodářského cyklu

J.B.Clark

nejstarší z amerických marginalistů – silně ovlivnil směr celého marginalismu v USA studoval v Německu u představitelů německé historické školy – ovlivněn tím byl ze

začátku své kariéry

postatná pro něj byla otázka etická a sociální, problém společenské spravedlnosti, spravedlivého rozdělování apod

ze začátku se po vzoru německých historiků domníval, že konkurence je dokonce škodlivá, protože brání spravedlivému rozdělování bohatství, které by nemělo být založeno pouze na egoistickém sledování zájmů ale pouze na vyšších pricipech

tyto ideje prezentoval ve svém díle

o Filosofie bohatství (1885)

později se jeho myšlení změnilo – resp. jeho přístup ke kokurenci a spravedlnosti zejména

o druhý díl jeho kiny – Rozdělování bohastství (1889)

tady prezentova svou teorii mezní produktivity

konkurence je mocnou, silou která je nepostradatelná pro spravedlivé rozděloávní

pouze obrácená strana teorie mezního užitku – Clark se zabýval v podstatě tím samým akorát na trhu výrobních faktorů – od mezní produktivty odvozoval cenu výrobního faktoru

Clark se tedy zabýval vztahem mezi cenou výrobního faktoru a poptávkou po tomto výrobním faktoru

přišel s tím, že firma bude najímat takové množství výrobního faktoru, kdy je mzda z pohledu jednoho výrobce konstatní, mezní příjem z faktoru (třeba práce) a průměrný příjem jsou ty fajfky dolů – Clark přišel s myšlenkou, že firma bude najímat takové množství práce kdy se příjem rozvná mezním nákladů na faktor (tj ta mzda u práce, nebo renta, úrok – podle toho o jaký faktor jde)

mezní příjem z faktoru – mezní produkt, který je klesající – mezní produkt x cena statku (z ceny výrobního faktoru a z mezního produktu se dá odvodit poptávka po výrobním faktoru, která je klesající částí křivky mezních příjmů z výrobního faktoru)

teoretický přínos – poznatek, že při konstantním množství ostatních výrobních faktorů růst variabilního výrobního faktoru vede k poklesu mezní produktivity

teorie mezní produktivity rovněž ovlivnila přístup k rozdělování důchodů

Clark prokázal jak jsou důchody rozdělovány mezi konstantí výrobní faktor a variabilní výrobní faktory (navázal tak na Ricarda – ale ten měl pozemkovou rentu kdy půda byla konstatním výrobním faktorem a pracovní sílu jako variabilní a měl snižující se produktivitu práce) – Clark tu teorii rozšířil na kterýkoli výrobní faktor

jak se rozdělují důchody mezi fixní a variabilní výrobní faktor

jestliže úroveň mezd na trhu bude w0, pak budou firmy najímat tam kde se to protne z mezní produktivitou

celkový produkt, který se vyrobí je pod křivkou mezní produktivty

vlastníkům variabilního faktoru připadne mzda – pod w0

vlastníkům fixních výrobních faktorů připadne to nad w0 a pod křivkou mezní produktivity

jak mohou brát všichni zaměstannaci stejnou mzdu když mezní produkt je klesající táže se Boem-Bawerk – ovšem mzda je mzdou posledního zaměstnaného dělníka (ti co byli zaměstnáni dřív, jsou svým způsobem poškozováni, vykořisťováni) – na to Clark odpověděl, že intramarginální dělníci nejsou vykořišťováni, jenom dřív zaměstnáni – pracovníci jsou si dokonalými substituty a práce je homogenní (marginalisté předpokládali úplnou substituovatelnost výrobních faktorů – jednak v rámci faktoru a jednak jednoho druhým)

další kritika – zabývá se pouze poptávkou po výrobních faktorech a nebere v potaz nabídku výrobních faktorů resp. ji považuje za konstantní v krátkém a středním období

nabídka výrobních faktorů se může změnit jenom v důsledku působení exogeních faktorů - migrace a tak

do ekonomiky s vysokou mzdou v krátkém obodobí přicházejí noví pracovníci – mzda motivuje nové pracovníky – individuální je přímka rovnoběžná s osou x, tržní nabídka je rostoucí – zvyšuje se množství práce ve výkonnostních jednotkách

na to navázal Marshall s nabídkou výrobních faktorů a tak

další bod kritiky teorie mezní produktivity

problém vyčerpání produktu – kritika říkala, že jestliže se celkový produkt zvýší přesně o tolik jako je suma mezních produktů dodatečných jednotek výrobního faktoru pak dochází k vyčerpání produktu a tedy podíly faktorů na rozdělování nemohou nijak růst

ekonom Alfred Flux – podal matematický důkaz toho, že produkt je vyčerpán pouze za předpokladu konstantních výnosů z rozsahu

v případě, že výnosy z rozsahu jsou rostoucí, tedy že jednoprocentní zvýšení vstupů vyvolá zvýšení celkového produktu o více jak jedno procento, přírůstek produktu převýší sumu mezních produktů a nedochází k vyčerpání produktu (Clarkova teorie je tedy platná – firmy zejména v nedokonalé konkurenci produkují ve fázi rostoucích výnosů z rozsahu)

klasický průběh produkční funkce je takový, že výnosy z rozsahu jsou nejdříve rostoucí, potom

konstatní a při velkých vyráběných množstvích klesající

Clarkova teorie kritizována zejména zastánci institucionálního přístupu (zakládal se na tom, že rozdělování závisí na rozhodnutí institucí a ne na produkční funci – rozdělení produktu bude záviset na rozhodnutí odborů, zákonodárců apod.)

mylná kritika – i kdyby odboráři rozhodli o násilném zvýšení mezd, došlo by k poklesu zaměstanné práce (v krátkém období by došlo ke snížení zaměstannsoti dokud by nezačala zas platit rovnost, že mezní nákaldy se rovnají mezním příjmům) – v krátkém období by docházelo k substituci mezi výrobními faktory

kritika postavená na tom, že na rozdělování důchodů mají vliv institucionální faktory ztroskotala, protože zaměnila ekonomické s neekonomickými faktory

Clark věřil, že svou teorií objevil nějaký přírozený zákon rozdělování, který je spravedlivý a etický, protože každému výrobnímu faktoru přisuzuje takový důchod jaký sám vytvořil

to etično se stalo předmětem velké kritiky – jeho dílo je prý pouhou oslavou kapitalismu a celé margianlistické myšlení bylo velmi kritizováno

Irving Fischer

jeho nejvýznamnější přínos – teorie kapitálu a úrokůo jeho nejznámnější publikace – Teorie úroku (1930)

o další díla – Povaha kapitálu a důchodu (1906), Kupní síla peněz (1911)

teorie úroku je jeho stěžejní myšlenkou

navazuje tu na Rakouskou školu – hlavně na Rakouskou teorii kapitálu Bawerkovu a rozšiřuje tu teorii v tom, že chápe úrok jako spolupůsobení dvou faktorů, které on sám nazývá: ochota a příležitost

o ochota je nějakým subjektivním pocitem vlastníka peněz kdy vlastník peněz se rozhoduje mezi přítomnou spotřebou a budoucí spotřebou a odměnou za nějaké překonání netrpělivosti ve spotřebě je jednotlivci úrok

o úrok – cena za oddálení přítomné spotřeby

o časové preference jsou velmi subjektivní a proto úrok, který subjekt požaduje za odložení své spotřeby je subjektivní

o úroková míra pak určuje cenu budoucího důchodu

(1+i)^n . přítomný důchod = budoucí důchod

o objektivní faktor – příležitost investorů investovat

objektivní princip daný okolnostmi, investičními příležitostmi apod

o dáme-li ty dva fkatory dohromady – jedinec porovnává svou příležitost (vnitřní výnosové procento investice) s úrokovou mírou (svým subjektivním pocitem, subjektivní hodnotou peněz)

o Fischer tu skutečnost znázornil pomocí křivky investiních příležitostí a subjektivních indiferenčních křivek a my vyhledáváme investice, které budou mít úrokovou míru, která je dána tečnou (tangentem úhlu alfa tečny) v bodě kde se indiferenční křivky dotýkají křivky investičních příležitostí

vnitřní výnosové procento určené sklonem křivky je nižší – pak investici neuděláme

o z křivky investičních příležitostí vyplývá, že se investiční příležitosti postpuně zhoršují

výnosnost dodatečné jednotky investovaného přítomného důchodu je klesající

zajímavé na jeho teorie úroku

o úroková míra, o které mluví je reálnou úrokovou mírou

očekávaná úroková míra očištěná od očekávané inflace

pokroková myšlenka k tomu aby mohl vysvětlit reálnou úrokou míru tvoří teorii peněz, kterou prezentuje 1911 v publikaci Kupní síla peněz

Fischer tu publikoval známou rovnici směny (Fischerova rovnice)

M.V = P.T

pomocí této rovnoce dochází k zajímavým závěrů ohledně neutrality peněz

M...množství peněz v oběhu

V... rychlost peněz (analogie cambridgestkého koeficientu 1/k) – akorát nedává takový prostor pro analýzu poptávky po penězích, V je dáno exogenně a závisí na institucionálním uspořádání (rychlost bankovního systému, perioda výplaty mezd)

P... neměnná cenová hladina

T... objem transakcí (peněžní hodnota transakcí je vyjádřena pravou stranou, tok peněžních transakcí je vyjádřen levou stranou)

rovnice vyjadřuje makroekonomickou rovnováhu ze které Fischer odvodil závěry týkající se neutrality peněz

jestliže rychlost je dána exogenně a objem transakcí je dán reálnými faktory (exogenně) – existuje přímá závislost mezi množstvím peněz v oběhu a výší cenové hladiny

Fischer dochází k závěru – zvýšení M vyvolá zvýšení P a nemá vliv na reálné ekonomické veličiny

^^taky ejště nenacházíme vliv úrokové míry (růst úrokové míry, zvýší alternativní náklady držba peněz, vede k růstu rychlosti peněz – pak by nebylo V dáno exogenně, ale to tu prostě eště není)

Švédští marginalisté

Knut Wicksell, Gustav Cassel (osobnost zcela odlišná od Wicksella, už v raném věku dělá poradce pro finanční záležitosti a společenství národů, je úspěšným a uznávaným ekonomem, angažuje se ve stanovování měnových kurzů po pádu zlatých standardů)

Knut Wicksell

vystudoval matematiku a fyziku, zajímal se o astronomii vědecké dílo, běžným čtenářům špatně srozumitelné

až v 50.letech se stává univerzitním profesorem, až pak je oceněn (předtím byl i ve vězení, protože napadal církev)

dílo

o mezi největší jeho přínosy patří teorie kapitálu, kdy opět navazuje na Rakouskou školu a rozšiřuje pojetí Rakouské školy v tom, že chápe kapitál jako dvourozměrný

má prý výšku a šířku, přičemž šířka kapitálu – tou se chápe množství výrobních faktorů, velikost investic; výškou kapitálu – se chápe časová vázanost investice

akumulace kapitálu tedy může probíhat dvojím způsobem

rozšiřování kapitálu – stavba dalších a dalších elektráren, čímž se zvyšuje produkce elektřiny ale čerpá se stále více zdrojů (půda na které se staví, práce, kapitál)

prohlubování kapitálu – př. zavední nové technologie (př stavba jaderných elektráren – méně výrobních faktorů ale vázanost na delší časové období)

tím řešil vztah mezi akumulací kapitálu a úrokovou mírou

klasikové tvdí, že akumulace kapitálu snižuje úrokovou míru ve všech případech a snižuje i mzdy a ceny výrobních faktorů

Wicksell tvrdí, že k tomu dohcází pouze v případě rozšiřování kapitálu (zvyšuje se množství)

pokud akumulace probíhá formou prohlubování kapitálu, pak cena výrobních faktorů nemusí klesat pouze se svyšuje doba jejich vázanosti

teorie peněz a hospodářského cyklu

o tu leží těžiště jeho přínosu

o co se teorie peněz týče – přínos – vysvětlení odlišné spojitosti mezi peněžní zásobou a cenovou hladinou

o vysvětloval vliv peněžní zásoby na cenovou hladinu nepřímo – pokud se zvýší peněžní zásoba pak se zvýší rezervy (likvidita) bank → banky proto se budou snažit poskytovat více úvěrů a klesne cena úvěrů – úroková míra → v důsledku snižené úrokové míry začnou chtít investoři více investova ale předpokladem je, že produkejeme na potenciálu (produkt = potenciální produkt) – zvýšená poptávka po investicích tak bude znamenat zvýšení celkové cenové hladiny

o vyvodil závěru o vzniku hospodářského cyklu

hospodářský cyklus bude mít na začátku monetární příčiny

monetární teorie cyklu

konjunktura – odchylky peněžní úrokové míry od přírozené úrokové míry (očekávané výnosové procento investic), peněžní úroková míra (je tržní cena peněz)

tím, že centrální banka provedla monetární expanzi se zvýšila nabídka peněz – tržní úroková míra kleska pod tržní úrokovou míru

to povede k tomu, že investoři začnou chtít víc investovat a začnou přesouvat zdroje z výroby spotřební do výroby investic (vynucené úspory) – jsme na potenciálu, ale ta incentiva banky vede k vynuceným úsporám – firmy přesouvají výrobu ze spotřeby do investic a jedna bo vzrostla cenová hladina a nominální mzdy jsou konstantní – poklesly reálné mzdy (a zvýšily se renty kapitálu a právě tu vyšší rentu investují firmy do výroby investic)

pak bude iluze rozpoznána, nominální mzdy budou růst aby bylo dosaženo původní úrovně reálných mezd, ceny dále rostou a vynucené úspory mizí, úroková míra roste čímž investice, které byly předtím výhodné už se stávají ztrátovými, firmy je začínají odbourávat a snižuje se

zaměstananost i investice a začíná další fáze cyklu – pokles, deprese

hospodářský cyklus v důsledku monetárních příčin osciluje kolem potenciálu

jestliže příčina výkyvů je monetární, pak by je centrální banka mohla neutralizovat – první ekonom, který ocenil roli centrální banky pro ekonomiku, problém ale je, že ani centrální banka sama nezná přirozenmou úrokovou míru, proto může těžko přizpůsobit peněžní úrokovu míru přirozené úrokové míře navíc Wicksell opomněl možnost přílivu kapitálu ze zahraničí (popř odliv), který by mohl vyrovnávat sníženou či zvýšenou poptváku po kapitálu doma

ovšem centrální banka i když tu úrokou míru nezná, není zcela bezmocná – tím, že udržuje stabilní cenovou hladinu, může kontrolovat výkyvy v hospodřáském cyklu (když se zvýší peněžní hladina – má to centrální bance signalizovat, že v ekonomice došlo k poklesu peněžní úrokové míry pod vnitřní výnosové procento – růst cen – banka by měla provést monetární zásah a v tomto případě restriktivní monetární politiku

centrální banka tak může minimalizovat cyklické výkyvy, které jsou podle něj monetárního charakteru

peníze jsou prý neutrální pouze v dlouhém období, zatímco v krátkém období neutrální nejsou a mohou způsobit výkyvy ekonomiky

Gustav Cassel

významný činitel mezinárodně politický vystudoval matematiku a ekonomii v Německu

zabýval se zejména měnovým kurzem a také teorií hospodářského cyklu

o to vyplývalo z jeho angažmá poradce spojených národů v době rozpadu systému zlatého standardu (měny přestaly být směnitelné za zlato) a bylo potřeba – objevila se otázka jak mají být nastaveny směnné kurzy, když teda ne směnitelností za zlato

o v tomto směru přichází s teorií parity kupní síly, jejímž základem je zákon jediné ceny

zákon jediné ceny říká, že při neexesticnce dopravních a jiných nákladů a za předpokladů dokonalé konkurence by mělo indentické zboží stát stejně ve všech zemích pokud jeho cena bude vyjádřena v jedné měně

z toho vyplývá absolutní verze parity kupní síly

nominální měnový kurz mezi měnami se rovná cena spotřebního koše v jedné zemi lomeno cenou spotřebního koše v druhé zemi

pouze tento kurz může být dlouhodobě udržitelný, protože odpovídá poměru cenových hladin (má to mezery – spotřební koše nejsou identické)

větší mezera – existence neobchodovatelných statků – mohou způsobit dlouhodobé odchylky rovnovážného (tržního) kurzu od kurzu statnového pomocí teorie parity kupní síly

tento přístup Cassela byl převratný

změna cenové hladiny způsobí změnu nominálního měnového kurzu (opačná kauzalita než říkali třeba stoupenci teorie platební bilance – změna kurzu vyvolá změnu cenové hladiny pomocí reálných faktorů – změna konkurenceschopnosti, vliv na růst ekonomiky apod)

Cassel se také věnoval hospodářskému cyklu

o jeho přístpu byl diametrálně odlišný od Wicksella

o zatímco Wicksell považoval za příčinu cyklu monetární faktory, Cassel viděl příčinu v reálných faktorech

př. v důsledku technologického pokroku dojde k růstu produktu nad potenciál, nebo populační růst, objevení nových zdrojů a tak

tyto reálné faktory růstu odkrývají nové investiční příležitosti – zvyšuje se očekávaná míra výnosu

vyšší výnosové procento při neměnné úrokové míře zvýší poptávku po investicích a jsou činěny (je investováno) investice, které mají vyšší výnosové procento i vyšší úrokovou míru za podmínky, že vyšší výnosové procento = úrokové míře

rostoucí investice po čase narazí na nedostatek úspor – vzroste tedy úroková míra, když vzroste úroková míra, mnohé investice se stávají ztrátovými a firmy začínají toto odvětví opouštět

závěr je stejný, rozdíl je v těch příčinách a podle Cassela je hospodřáský cyklus nevyhnutelným vývojem spojeným s pokrokem a kapitalistickým systémem kdežto u Wicksella má cyklus monetární příčiny

Rakouská škola – Ludwig von Mises

život a díloo na Vídeňské univerzitě neměl moc úspěchů

krajní liberál kromě jiného a to nebylo v tom období v Rakousku v módě

tvrdohlavý a nerad ustupoval z jakýchkoli pozic

o jeden z jeho počinů, kterým získal žáky pro Rakouskou školu

seminář, který vedl – shromažďoval žáky, kteří sympatizovali s učením Rakouské školy

Mises už na počátku 20.let předvídal velkých krach na finančních trzích – došlo k němu 1929 – Mises byl nedůvěřivý k systému centrálního bankovnictví (zrušení zlatého standardu nejen v Rakousku)

Mises předvídal, že moc státu emitovat peníze povede k tomu že, peněz bude příliš mnoho a že to povede ke krachu na finančních trzích

o ačkoli mu několikrát nabízeli pěkné místo v peněžníctví, vždycky to dobře placené místo odmítl, ač ho Vídeňská univerzita nikdy neuznala (ani docentura nic) (sám říkal, že vždycky bude o penězích psát ale nikdy je nebude umět vydělávat)

o příchod německých nacistů do Rakouska – Mises byl v té době v Ženevě a jeho ženě a dceři se podařilo za ním uprchnout – jinak by skončili jako nepřátelé říše

o pak emigrovali do USA, kde se usídlili a zůstali – Mises působil v New Yorku

o v 70.letech došlo na New Yorské univerzitě k oživení neo-Rakouské školy

i když ani tam nebyl příliš úspěšný, přeci jen nějaké lidi pro Rakouskou ekonomii získal

o na New Yorké univerzitě taky nezískal titul řádného profesora

nakonec byl odkázán na finanční pomoc svých přátel (mu bylo sice nabízeno místo v Los Angelos, ale on odmítl opustit New York)

Mises Chicagskou školu stále obviňoval za to, že používá pozitivistický přístup zatímco on zastával – ha a už nevím co (všecky tam obvinil, že je to banda socialistů) – čistý apriorismus – odmítal jakoukoli empirickou práci

o Misesův institut – lidi kolem představují krajní přístup pokud jde o metodologii

o teoretické přínosy

největší – do teorie peněz a z části do teorie hospodářského cyklu

Teorie peněz a úvěru, 1912

o dnes už poněkud zastaralé

o jeden ze znaků

Mises sice tvrdil, že původcem inflace je centrální banka (což by ho řadilo mezi sympatizanty kvantitativní teorie peněz, ale zároveň odmítal tezi o neutralitě peněz – základní teze kvantitativní teorie –

vedl spory se zastánci té teorie – s Irvinem Fischerem, který tu teorii rozvíjel na moderních základech, Mises tvrdil, že když centrální banka emituje a uvádí do oběhu peníze činí tak obvykle nárazovitě a tím ovlivňuje úrokovou míru a cenu úvěru (spojuje emisi oběživa s cenou úvěru) – tyto změny úrokové míry vyvolávají hospodářské cykly – někdy je úvěr levný a dochází k expanzi, někdy je drahý a dochází k recesi – Mises zdůrazňoval – hospodářské cykly pro něj byly důsledkem chaotického cyklu zprostředkovaného úrokovou míru – podobné teorii Knuta Wicksela

to si Rakouská škola odnesla s Misese – příčiny hospodářského cyklu jsou v peněžním oběhu a že za to může centrální banka

o domníval se, že zrušení zlatého standardu rozvazuje ruce centrálním bankám aby mohly emitovat peníze a že záchrana je ke zlatému standardu se vrátit

o na jeho teorii navázal Hayek – Hayek provedl další rozpracování teorie – to byla právě Rakouská teorie cyklů, která začala Rakouskou školu proslavovat i v zahraničí

konkrétně v Anglii kde Hayek působil a tam tedy ti ekonomové na Londýské škole ekonomie se začali s tou teorií seznamovat

důležité pro další respekt Rakouské školy bylo to, že Mises i Hayek předvídali, že dojde k onomu velkému krachu

na rozdíl od jiných velkých finančních a monetárních ekonomů – Fischer, Keynes – ti to nepředvídali a mysleli, že hospodářský boom bude pokračovat stále

o na přelomu 20. a 30. let prožívala Rakouská škola jakýsi zlatý věk (díky Misesovi a Hayekovi) – mluvilo se o ní a měla úspěchy

o ale v polovině 30.let kdy deprese pokračovala ani Mises ani Hayek nedokázali dát nějaká doporučení co dělat, jak se s tím vypořádat – tvrdili, že východiskem z deprese je obnovení zlatého standardu (nemyslitelné) a tím se Rakouská škola zas začínala dostávat do izolace

o převládlo učení Keynese, které bylo v opozici (odmítal zlatý standard, požadoval odmítnutí laissez faire)

o soumrak Rakouské školy, který pokračuje až do 70.let, kdy došlo na New Yourské univerzitě k oživení Rakouské školy

Peněžní teorie hospodářských cyklů

další přínosy – spíše metodologické

o Lidské jednání (Human action), 1949

myšlenka – že společenksé vědy nejen že nemají používat kvantitatativní metody, ale že společenské vědy a ekonomie zvláště nemají pracovat s empirickými daty – je to zbytečné a svádí je to na scestí

snažil se vytvořit jakousi obecnou společenskou vědu – praxeologie

o Praxeologie – věda o lidském jednání

měla být vybudována axiomaticky

pouze apriorní soudy měla využívat

o Apriorusmus ve vědě

některá tvrzení nemá smysl dokazovat – jsou prostě spárvná

základem Misesovy praxeologie je rakouský subjektivismus, neustále zdůrazňuje, že společenská věda je o člověku, který jedná

člověk ekonomický je příliš statická přestava, Mises říká, že člověk je tvor, který jedná

pojem homo agens – člověk jednající (místo homo economicus) – nejen, že alokuje zdroje jimiž je vybaven ale je to i člověk, který neustále objevuje nové příležistosti – nemůže alokovat něco daného, protože něco daného neexistuje – člověk není vybaven zdroji, on ty zdroje teprve hledá

nejtypičtější pro Misese

o odmítá pracovat v ekonomické vědě s empirickými daty

o člověk jednající je něco co se nedá uchopit kvantitativními metodami ani popsat těmi empirickými daty – až extrémní přístup v rámci Rakouské školy (to křídlo inklinující k Hayekovi se přeci jen proti empirii nestaví)

Rakouská škola – Friedrich A. Von Hayek

život a díloo měl nějaké české předky

o intelektuální rodina – vědci, bádali v přírodních vědách (Hayek se ovšem věnoval vědám společenským)

o na Vídeňské univerzitě se seznámil s Misesem a založili institut, který se měl zabývat výzkumem a statistikou (zvláštní)

o skončilo to tam, že Hayek byl pozván na Londýnskou školu ekonomie – dostával se do sporu s Keynesem – vyměňovali si dopisy

o Londýnská škola se přiklonila ke Keynesovi – Hayek zklamán

o mnohostranná osobnost, jeho dílo přesahuje samotnou ekonomii (právní věda, politická filosofie)

o celé jeho dílo je spojováno jedním tmelícím prvkem – princip laissez faire – pouze svobodné trhy a svobodní lidé na svobodných trzích mohou vytvářet bohaství

o svobodná společnost je zároveň společností morální

o výrazný představitel laissez faire, který z toho nikdy neustupoval

o 1947 založil mont pelierskou společnost - společnost intelektuálů, kteří sdílejí ideologii laissez faire, záměr se mu zdařil, i když postupem času se z toho

začal stávat prominentní

klub ekonomických liberálů (příliš uzavřený)

o po 2.světové válce se usadil na Chicagské univerzitě – měl úspěch (byl už známý) díky knize Cesta do otroctví (nikdy ho ale nepovažovali za ryzího ekonoma)

o vlastně se ani nedostal na prestižní katedru ekonomie (ta už tedy začala být číslo jedna)

o v 70.letech už byl starý a vyčerpaný – pracovně i intelektuálně, už to vypadalo že nic nenapíše, došlo ale k převratné události

o 1974 Hayek dostal Nobelovu cenu spolu se Švédem Myrdalem (typický představitel ekonomického socialistmu a plánování)

Hayek to dostal za ekonomické dílo – nová krev do žil a začal znovu tvořit a psát

Rakouská škola byla tou cenou vlastně oceněna – pod vlivem toho byla obnovena tradice Rakouské školy na university of New York – od pol.70.let se datuje znovuobnovení Rakouské školy neboli vznik Neo-rakouské školy

o Hayek zemřel v roce 1990 (celý život říkal, že komunismus v Evropě padne a dožil se toho)

Teorie hospodářského cyklu

o jeho čistě ekonomický přínos – navázal na Misese a jeho teorii hospodářských cyklů vyvolaných změnami množství peněz v oběhu a že je to úroková míra, která způsobuje ty výkyvy v oběživu a přenáší je na výkyvy hospodářského cyklu

o Hayek to obohatil tím, že Misesovu teorii spojil s Boehm-bawerkovou teorií kapitálu (oklikovovst výroby, oklikovější a méně oklikové metody výroby)

o hlavní myšlenka – když centrální banka zvýší množství oběživa investoři jsou tím pomýlení a myslí, že zlevnil kapitál ale jediné co zlevnilo jsou peníze (úvěry) – to vede investory k tomu, že začínají používat ve výrobě více kapitálu (kapitálově náročnější způsoby výroby – oklikovější metody výroby)

o po určité době pomýlení vyprchá, protože reálná úroková míra se zase zvýší ale ti kdo investovali zjistili, že udělali chybu a že kapitál nezlevnil ale protože investice jsou vtěleny do výroby tak ti podnikatelů mají ztráty – snaha odbourávat špatné investice – typický znak začínající hospodářské recese

o příčiny hospodářských cyklů prostě hledají v peněžním oběhu a přes mechanismus úrokové míry

o centrální banky svojí peněžní politikou destabilizují hospodářství – vyvolávají hospodářské cykly a destabilizují tržní procesy

o řešení – návrat ke zlatému standardu a později po druhé světové válce Hayek narvhoval zrušení centrální banky nebo aspoň zrušení monopolu centrální banky na emisi peněz

o Rakouská škola doteď obhajuje názor, že centrální bankovnictví by mělo být nahrazeno systémem soukromého bankovnictví (nebo tak)

Spor o ekonomickou kalkulaci v socialismu

o spor vznikl – na počátku všeho byla Walrasova teorie všeobecné rovnováhy, ne kterou se odvolávali pozdější stoupenci tržního socialismu (tržní systém může dobře fungovat a uvádět trhy do rovnováhy nezávisle na tom v jakém je vlastnictví – vlastnictví nehraje žádnou roli – Walras se obešel úplně bez pojmu vlastnictví – mluví o směně a o všem možném, ale nemluví o vlastnictví nebo o podnikání)

o z toho pak někteří stoupenci tržního socialismu zejména v Anglii nebo USA vyvodili závěr, že socialistické hospodářství může fungovat stejně dobře jako kdejaký tržní systém – stačí aby ceny byly volné, manažeři mají dostat pokyn vyrábět co nejvíc s co nejmenšími náklady a pak to prý bude fungovat stejně jako by to bylo v soukromém vlanstictví

o Mises a Hayek vtoupili do tohoto sporu

o otázka jestli socialistické hospodářství může fungovat tak efektivně jako kapitalistické

o začali budovat modely tržního socialismu – manažeři budou mít volnost aby sami stanovovali tržní ceny

o do toho sporu se zapojila právě Rakouská škola

na jedné straně přestavitelé tržního socialismu – Polák nevím jméno

na druhé straně Mises a Hayek – první se zapojil Mises – socialistické hospodářství - právě proto, že zdroje jsou ve státním vlastnictví – z povahy věci tu nemohou existovat trhy výrobních faktorů

nemůže vzniknout opravdový trh kapitálu – trh, na kterém by se ukázalo jaká je cena kapitálu v jakýchkoli formách

nemůže vzniknout tržní cena kapitálu – i kdyby manažeři tvořili volně ceny, nikdy v nich nebude odražena vzácnost kapitálu a proto to nebude efektivně fungovat (protože zdroje nebudou mít tržní cenu, která bude odrážet vzácnost kapitálu aby se vědělo jak moc kapitálově náročné metody výroby používat)

jeho argumetny ale byly příliš slabé a zdálo se, že se vítězství přikolní na druhou starnu, pak do debaty vstoupil Hayek

Hayek – rozptýlená znalost

jeho teorie rozptýlené znalosti – to nejcennější, co přinesl do čisté ekonomie

originální teorie, neodmítá ji ani ekonomie hlavního proudu (ale nijak zvlášť s ní nepracuje)

velmi zajímavá teorie

Teorie rozptýlené znalosti (Využití znalsoti ve společnosti 1945)

o klasický článek – doporučeno k přečtení

o Hayek odlišuje pojmy scientifik a business knowledge

o většina znalostí, které lidi využívají mají charakter business knowledge a ta je rozptýlená

o tyto kousky rozpýtlených znalostí jsou nesdělitelné – lidé nemají zájem je někomu sdělit, protože oni sami je mohou využít ke svému prospěchu, nehledě na to, že většina těch znalostí je vstkutku nesdělitelných

o teorie vznikla jako výsledek ekonomického sporu

spory hrály v dějinách ekonomie důležitou roli (strany se snažily nalézat argumenty, přitom prováděly ekonomickou práci, která vyústila ve vznik originální teorie, která přispěla k rozvoji ekonomického myšlení)

slouží nejen jako nástroj v tom sporu, ale je přítomna, když se uvažuje o tom jak funguje tržní systém (když se ekonomové chtějí podívat na to jak funguje systém jako celek)

o Hayek dokázal, že rozptýlená znalost je využívána pouze a jedině tržním systémem (jediný systém, který ji dokáže využít)

dříve lidi žili v malých skupinách – mohli spolupracvoat přímo, rozptýlená znalost nebyl problém

jak docházelo ke spojování do velkých společností, rozptýlená znalost se stala problémem a tržní systém vznikl jako nástroj na využití této rozptýlené znalosti

znalost se pak přenáší v tržních cenách, které jsou informačním nosičem pro přenos té znalosti

tím tržní systém umoňuje lidem, aby efektivně vyráběli a prosperovali

ve 40.letech byl zklamán tím, jak se ekonomie vydává cestou intervencionusmu, že Keynes získává stále více uznání a sympatií a pak se Hayek odklonil od ekonomie

Cesta do otroctví 1944

o asi nejvíce ho proslavila

o v době druhé světové války a Hayek tu psal jaké jsou kořeny fašismu a německého nacionalismu

o populární kniha, velmi rozšířená

o kniha z oblasti politické filosofie

o zajímavé tu bylo to, že Hayekovi nešlo o to aby nějak obecně popisoval co je fašismus ale šlo mu o to dopátrat se prapříčiny – kde jsou toho kořeny

o hledal kořeny toho, čemu se později říkalo totalitářské režimy, ideologie

o společné kořeny nacházel a vysvětloval odkud se vzaly – sovětský komunismus, německý nacismus – stáli za tím filosofové – Russeau, Hegel, Marx – filosofové, kteří inklinovali k tomu, že společnost má být vedena nějakou moudrou elitou (lidi, kteří ví víc než ostatní povolani k tomu aby řídili ostatní)

ač tam mohou být dobré úmysly, konec je vždy stejný – svobodný řád je nahrazen řádem nesvobodným, totalitářským

žádají lidi aby obětovali svou svobodu nějaké ideji

Právo, zákonodárství a svoboda (1973-1979)

o taxis: řád vytvořený

o kosmos: řád vyrostlý (spontánní)

o ^^zavedl tu ty pojmy

o zabývá se tu právním řádem, kniha z oboru právní filosofie

o (skutečně mnohostranný myslitel)

o ale vždy to spojoval s ekonomií a dělal nějaké obecné závěry

o opravdu životaschopným řádem ve společnosti je ten řád spontánní – vzniká z činností lidí, není nikým naplánován, nikým zaveden

Hayek a Mises byly skutečné hvězdy Rakouské školy ostatní z nich doteď vycházejí

Rakouští heretikové (odrodilci) – Josef Schumpeter

odchovanec Rakouské školy ale odrodil se jí nesdílel rakouskou metodologii

příliš nespoutaná osobnost na to, aby se dal vtlačit do nějaké školy

někdy se o něm mluví jako o „hrozném dítěti“ Rakouské školy

jeho rodina pocházela z Moravy (dodnes tam stojí jejich dům) – rakouští podnikatelé

od svého otce pochytil něco o tom co je to podnikání a určitý obdiv k tomu

vystudoval ve Vídni, když se tam přestěhovali

po skončení první světové války, nepokoje, pokusy o revoluci ve Vídni, jemu se podařilo přemluvit premiéra, aby ho učinil ministrem financí

o Schumpeter ministrem financí teda

dovolil, aby se zemí přehnala smršť šílené inflace která, zničila rakouskou měnu

srovnávám s Rašínem, který prováděl naprosto odlišnou politiku než Schumpeter – oddělení české měny od rakouské a prosazování defalční politiky

Schumpeter se domníval, že inflace je blahodárná a že umaže jejich státní dluh – fiasko

o pak se stal ředitelem menší rakouské banky, kde si počínal stejně hrozně jako na ministerském úřadě a přivedl banku ke krachu

o hodně extravagantní

o nakonec emigroval do USA ve 20.letech, usadil se na Harvardské univerzitě – tam konečně našel něco kde byl úspěšný – profesor ekonomie – tady pokračoval pak ve své teoretické činnosti

Teorie eknomického vývoje 1912

o jeho první kniha

o asi vůbec nejzralejší jeho kniha (to co napsal později bylo stále horší)

o představil svou originální teorii podnikatele

podnikatel byl pro něj inovátor (neoklasická ekonomie byla v té době naprosto pod vlivem Lausannské a Cambridgeské školy, kde role ekonomie byla veškerá žádná – rovnováha a tam není místo pro inovace a podnikání)

inovátor je schopen uvést do výroby nový postup, vyrobit výrobek, který ještě nebyl vyroben – inovátor není vynálezce – vynálezce to vynalezne ale podnikatel to uvede do hospodářství

ponikatel, který nehledá invoace, neobstojí v konkurenci (dynamický pohled na tržní proces – typické pro Rakouskou školu ještě)

na základě té teorie rozvinul teorii podnikatelského zisku

zisk je plodem inovace (podnikateslký zisk vyplývá z inovace)

podnikatel dosáhne podnikatelského zisku jedině tím, že uskuteční nějakou inovaci

Hospodářské cykly (1932)

o několikasvazkové dílo

o typická jeho teorie hospodářského cyklu – zcela jiné nežli Misese nebo Hayeka

o cykly jsou vlastně inovační vlny – něco nepravidelného

o cykly jsou vyvolávány tím, že v určité době dojde k nahromadění určitého množství inovací, pak se inovační vlna vyčerpá, vyčerpají se nápady a dochází k sestupnému vývoji

o hospodářský cyklus je vyvolán shluky inovací

o na vrcholu fáze expanze (inovačního cyklu) velcí inovátoři začínají být napodobováni, imitováni méně schopnými inovátory a část investic se nenaplní (přílišný optimismus – některé investice zůstavájí nenaplněny)

o zatímco Misesova, Hayekova teorie cyklu byla peněžní, Schumpeter se tím vůbec nezabývá a příčiny cyklu vidí na straně inovací

Kapitalismus, socialismus a demokracie 1942

o jeho nejznámnější kniha, z dnešního pohledu zároveň nejhorší

o byl vždycky extravagantní

o ve 30.letech dostal na stůl Keynesovu Obecnou teorii zaměstanosti, úroku a peněz – napsal zdrcující kritiku (nepochybně mu křivdil) – zdrojem kritiky byla patrně rivalita a zklamání, že někdo napsal originální knihu

o za druhé světové války prý až sdílel obdiv k německému nacismu, což prý pramenilo z jeho hluboké nenávisti k Roosveltovi

o pak napsal tuhle knihu – předvídá zánik kapitalismu a jeho vystřídání socialismem

z dnešního pohledu je ta myšlenka už zcela mimo

ale v té době ta myšlenka socialismu byla velmi živá a diskutovaná – vedly se debaty jestli je socialismus životaschopným systémem a jestli nahradí/nenahradí kapitalismus

podle Schumpetera se to prý stane – ale nenásilně – evoluční nástup socialismu

jeho argumentace – říkal, že moderní kapitalismus není kapitalismus individuálních podnikatelů ale mění se v kapitalismus velkých korporací kde individuální podnikání mizí – podnikatelská rozhodnutí jsou činěna na základě vnitropodnikového plánování a role podniaktele-inovátora mizí

svět je prý stále více ovládán intelektuály, kteří nenáviděli trhy a kapitalismus

kniha se stala bestsellerem – poutavě a čtivě napsaná, provokativní myšlenky a názory, v té době byla ta myšlenka jestli socialismus nahradí kapitalismus hodně živá

o dynamické pojetí konkurence

Schumpeter říká, že jsou to situace, které na trzích přirozeně střídají a že jedna podmiňuje druhou – monopol nechápe jako tržní strukturu, Schumpeter se dívá na trhy jako na tržní proces a říká, že monopol je situace, která vzniká jako důsledek inovace – dokud to jiní podnikatelé nenapodobí, do té doby je tu monopol, který je zdrojem monopolního zisku a tj právě ta odměna za inovaci (monopolní zisk je motivací pro podnikatele a jinak by podnikatelé nepodnikali a neinovovali)

není to žádný trvalý monopol – trvá jen do té doby než sem vstoupí další konkurenti – konkurence nutí k invoacích a inovace vede ke vzniku monopolů, které jsou ovšem dočasné

na každém trhu se konkurence neustále střídá s monopolem

monopoly nejsou nic špatného, tyto monopoly, které vznikly důsledkem inovace jsou jejím přirozným důsledkem

tvořivá destrukce

invace určitého druhu vytvoří nějaký stav na trzích, pak přijde nějaká nová inovace, která likviduje mnoho výrobců, která přináší něco nového a to staré musí odejít (koňské povozy nahradily automobily)

je to něco nevyhnutelně spojeného s tržním procesem – inovačním procesem

na sklonku svého života napsal svou velkou knihu Historie ekonomické analýzy – dokazuje čtenáři svou nesmírnou sečtělost, potíž je ta, že ta kniha se poměrně těžko čte, protože Schumpeter předpokládá, že čtenář všechny autory taky četl

hodnocen jako heretik – na rozdíl od typicky rakouských ekonomů co se týče metodologie, Schumpeter prosazoval aplikaci a používání matematiky a dokonce napsal o Leonu Walrasovi, že je největším z ekonomů

Rakouští heretikové – John von Neumann a Oskar Morgenstern

oba vystudovali eknomiii pod vedením učitelů Rakouské školy jejich největší přínos – jejich společná kniha

o Teorie her a ekonomické chování 1944

aplikovali teorii her v ekonomii

mimo jiné to obsahuje teorii očekávaného užitku (kardinalistické pojetí užitku a vysvětlování co je očekávaný užitek)

Oživení Rakouské školy

dochází k tomu, že Rakouská škola znovu ožívá po tom, co Hayek dostal nobelovku dá se hovořit o dvou liniích

o dochází k oddělení na Misesovskou a Hayekovskou linii

o Misesovci, kteří se shromazďují kolem alabamského institutu Ludwiga von Misese – striktně odmítají empirii v ekonomii

ekonomie se obejde bez práce s daty, bez empirii

o Hayekovci jsou taky odpůrci matematizace ekonomie, ale připouštějí, že empirie má v ekonomii svůj smysl a že má smysl to kvantifikovat

70.léta: I. Kirzner, L. Lachmann

o Kirzner je prý nejpřínosnější z těch ekonomů – rozpracoval teorii podnikatale

odlišuje se od Schumpeterovy teorie – snažil se vytvořit obecnější teorii podnikatele – ponikatel je inovátor ale ne jenom – podstatou podnikání je objevování mezer na trhu – vysvětluje, že podnikatel je každý člověk, který se snaží najít příležitost, která mu přinese zisk

kdo zaplní mezeru na trhu, vydělá (tj ten podnikatelský zisk)

dále rozvíjí teorii arbitráže – důsledkem arbitráží je sbližování cen na trzích

Hayekovská a Misesovská line soudobé Rakouské školy

Izrel Kirzner: teorie podnikatele

o Rakušané rádi poukazují na to, že klasická ekonomie nemá teorii podnikatele a když tak slabou

o inklinuje k Hayekovi

Murray Rothbard: Etika svobody, 1981

o typický Misesovec

o napsal mnoho knih

nebylo v nich nic tak strašně objevného

o píše proti tomu metodologickému pozitivismu – otázky jak to je a jak to má být jsou striktně odděleny

o Rothbard píše, že ekonmie by se měla vrátit ke svým tradicím kdy byla ještě morální vědou a neměla by se vyhýbat etickým otázkám

o jeho názory na roli státu v ekonomii jsou velmi krajní – popírá existenci veřejných statků

o někteří ho řadí k tzv anarchokapitalismu (stojí na extrémní části spektra) – stát je úplně zbytečný a soukromé trhy si poradí úplně se vším

John Maynard Keynes

život a díloo otřásl tehdejší ortodoxní etablovanou neoklasickou ekonomií, ta musela

provést retrospekci a dál se vyvinout (zejména co se práce a agregáty týče)

o pocházel z dobře situované intelektuální rodiny

o jeho otec profesor na univerzitě (kniha Předmět a metoda politické eknomie)

o dostalo se mu univerzitního vzdělání

o od počátku se profiloval jako finanční ekonom (monetární problémy, teorie peněz – v tomhle ohledu podobný Fischerovi nebo Ricardovi)

o ekonomie má smysl pouze když je aplikována – tato myšlenka prolíná celé jeho dílo

o zajímavý jeho vztak k velké depresi 30.let

zklamal, protože nepředvídal problémy a ještě ke konci 20.let se domníval, že boom bude nerušeně pokračovat

sám obchodoval na komoditních burzách – při krachu prodělal veškeré jmění (podobně jako Fischer) ale dalším investováním se mu podařilo vrátit majetek zpátky a zemřel jako bohatý člověk

o povýšen do šlechtického stavu

o na konci druhé světové války 1944 když se už jednalo o budoucím měnovém a fiančním uspořádání světa Bretton-Woods – Keynes tu vystupoval s originálním nápadem – vytvoření umělé peněžní jednotky pro vyrovnávání plateb mezi centrálními bankami jednotlivých zemí, prototže se bál, že by se svět mohl vrátit ke zlatému standardu jehož byl velkým nepřítelem

o Američané prosadili svůj model kdy dolar byl jedinou měnou směnitelnou za zlato a ostatní měny směnitelné za dolar

Ekonomické důsledky míru 1919

o ve službách ministersva financí – vystupoval jako odpůrce reparací – vítězné státy prosazovali, aby Německo platilo šílené reparace

Keynes to označoval za nesmyslnou mylšenku

nakonec z Versaileské konference odjel asi naprostest tomu

předvídal, že se německé hospodářství zhroutí – hyperinflace

Německo se pak vyvíjelo takovým způsobem až potom k fašismu

Keynesův postoj ke zlatému standardu

o spor s Churchilem – ten prosazoval návrat britské libry ke zlatému standardu

o Keynes varoval, že ten návrat povede k monetární restrikci a hospodářské depresi, ale Churchil to nakonec prosadil – několikaletá hospodářská deprese v Anglii

dvě knihy ,ve kterých reflektoval své názory

o Eknomické důsledky míru 1919

jeho námitky proti válečným reparím Německa

o Ekonomické důsledky pana Churchila

teda myslím...

ale nebyl schopen předvídat ten krach na New Yorské burze 1929

zpočátku psal v tradicích Marshallovy Cambridgeské školy a Artur Pigou byl jeho učitel

ale byl příliš originální na to aby se nechal vtlačit do nějaké školy – začal vytvářet vlastní ekonomické teorie a názory

reagoval na velkou hospodářskou depresi a vidě,l že kapitalistický systém není schopen se vypořádat s tak vleklou a hlubokou depresí

dospěl k závěru, že neoklasická ekonomie, která tehdy převládala je špatná, je třeba ji přebudovat a vytvořit jinou

výsledkem jeho snahy byl kniha Obecná teori zaměstnanosti, úroku a peněz 1936

o revoluční kniha

o kriticky se vypořádává s neoklasickou ekonomií

o přináší nové přístupy a hlediska do ekonomie

o rozchází se se svými učiteli a dokonce i se svým dřívějším dílem

o je to prý kniha, která vznikla na společenskou objednávku – velká deprese a beznaděj, která zavládla i mezi akademickými ekonomy a nejen obyčejnými lidmi

o neoklasická ekonomie učila, že hospodářská deperse je něco dočasného, že trhy se vyčistí, ale nic takového se nedělo

o Keynes se domníval, že příšel něco revolučního co bude na jedné straně odmítáno na druhé přijato – domníval se, že píše knihu, která revolucionizuje ekonomii

Ekonomická teorie – východisko pro politiku

o nejen, že podal analýzu stavu věcí, ale ta kniha končí hospodářsko-politickými doporučeními

o je silně poznamenána ricardiánskou neřešsí

Keynesova „ricardiánská neřest“

o dopouští se neuvěřitelné abstrakce

o své teorie nijak nedokazuje

o nepracuje s daty, žádná empirie

o přesto vytváří přímočaré hospodářské doporučení a závěry

Kenyesův rozchod z „klasiky“

o Keynes píše, že dosavadní ekonomie je veskrze špatná, že nedokáže popsat realitu 20.st

o o svých předchůdcích píše jako o klasicích – zahrnul tam i neoklasiky – všechny ekonomy před ním vlastně

o nazačuje, že on je první moderní ekonom

o podle něj klasikové byli všichni kdo uznávali Sayův zákon trhu – on to odmítl

o klasikové taky prý byli nabídkoví ekonomové – nepracovali s poptávkou

o tady ovšem pod nabídkou a poptávkou má na mysli agregátní nabídku a poptávku

o pozorujeme snahu vytvořit nové paradigma (i když ten pojem nepoužívá, přesto se domníval, že to vytváří)

o Keynes prohlašoval, že tzv ekonomie klasiků (neoklasická vlastně) byla ekonomie speciální – popisovala pouze speciální případ – bylo zcela náhodou dosaženo plné zaměstanosti

o situace plné zaměstananosti podle Keynese je speciální případ, ke kterému nedochází zákonitě a asi jen náhodou a pro ekonomiku je typická situace bez plné zaměstnanosti

o on chtěl postihnout i všechny ostatní případy kromě plné zaměstnanosti (chtěl vytvořit obecnou ekonomickou teorii – nepodařilo se mu to)

o vývoj ukázal, že to byl Keynes kdo vytvořil speciální ekonomii a že neoklasická ekonomie je obecnější

začal svou knihu kritickými kapitolami

o Keynesova kritika „klasické“ teorie zaměstnanosti

neoklasická teorie zaměstnanosti – trh práce je jedním z mnoha trhů – součástí všeobecné rovnováhy trhů, propojen s ostatními trhy a trhy se vyčišťují

prohlásil, že výše zaměstnanosti je funkcí národního důchodu, že zaměstnanost nezávisí na mzdě ale na velikosti národního důchodu

velikost národního důchodu je vytvořena velikostí agregátních výdajů (agregátní poptávky) – zejména výdaje na spotřebu a investice

o Keynesův spor s Pigouem o příčině a charakteru nezaměstnanosti

když vyšla Keynesova kniha

Pigou tu vystupoval jako obhájce neoklasické ekonomie

Pigou tvrdil, že nezaměstnanost existuje proto, že zaměstnanci nechtějí akceptovat nižší mzdy

tato nezaměstnanost byla dobrovolná, protože si za ni mohli zaměstananci když nechtěli akceptovat nižní mzdy

Keynes protestoval, že tomu realita neodpovídá

Keynes dále namítal, že zaměstananci nevyjednávají o reálných mzdách ale o nominálních a i kdyby přistoupili na snížení mezd tak zárveň s tím dojde k poklesu cen, protože konkurence donutí firmy prodávat za nižší mzdy

jestliže budou klesat nominální mzdy i ceny může se stát, že reálné mzdy neklesnou

vyjednávání o mzdách je vyjednávání o nominálních mzdách – po snížení nominálních mezd bude následovat pokles cen a nezaměstnanost se neodstraní

o Reálné mzdy, nominální mzdy a peněžní iluze

neoklasický model pracovního trhu zřejmě nefunguje dobře

obrázek neoklasického trhu práce

jak poptávka po práci tak nabídka práce spojuje nezaměstnanost s reálnými mzdami

Keynes argumentoval peněžní iluzí zaměstnanců – tvrdil, že křivka poptávky po práci sice platí, ale nabídka neplatí – nedává smysl – protože zaměstnanci se rozhodují pomocí nominálních mezd a hraje u nich roli peněžní iluze

Pigou připustil, že může dojít k zablokování poklesu reálných mezd a vyslovil něco čemu říkáme Pigouův efekt

o Pigouův efekt

deflace (pokles mezd i cen) vede k tomu, že peněžní zůstatky, které lidé drží mají v důsledu deflace vyšší reálnou hodnotu a lidé jakmile to zjistí začnou víc utrácet a zvýší se poptávka

chtěl dokázat, že trhy si poradí i s hlubokou depresí, protože tam fungují takové mechanismy, které vyvedou ekonomiku z depese a Keynes mohl vyslovit svůj bonmot: „v dlouhém období jsme všichni mrtví“

John Maynard Keynes – teorie zaměstannosti

o snaha o nové paradigma: „Obecná“ a „speciální“ eknomická teorie

o Rovnováha při neplné zaměstnanosti

odpovídalo té velké depresi – 10 let vysoké nezaměstnanosti

každý klasik by řekl, že tj nerovnováha (resp neoklasik) – trh není vyčištěn

Keynes se domníval, že mechanismy vyčišťující trhy nemusí za určitých okolností působit a že ekonomika v té situaci může ustrnout na věky

odpovídalo to jeho novému přístupu kdy tvrdil, že zaměstnanost je fukní velikosti národního důchodu

jestli je agregátní poptávka z nějakého důvodu nízká, bude nižší národní důchod, bude nižší zaměstnanost

rozvíjí tedy svůj příčinný vztah – zaměstannost - národní důchod - agregátní poptávky

tak se dostává ke kritice Sayova zákon

o Zaměstnanost, národní důchod a agregátní poptávka

o Národní důchod a agregátní poptávka: kritika Sayova zákona

říkal, že merkantilisté přemýšleli lépe a zdravěji než neoklasikové – ale byly to nesmyslné historické nápady, nicméně on to myslel vážně a chtěl tím provokovat

kritizuje sayův zákon, protože podcenil roli agregátní poptávky

agregátní poptávka je prý tou určující veličinou (hybatel ekonomiky) – nabídka se nakonec přizpůsobuje poptávce podle Keynese

nalezl určité působivé argumenty, kterými Sayovy argumenty vyvracel (snad jediný moderní ekonom, který to dokázal argumentací vyvracet)

o Neoklasický přístup všeobecné rovnováhy a keynesům agregátní přístup

neokalsické – přístpu všeobecné rovnováhy (patrný ve Walrasově modelu)

Keynes – agregátní přístup – nepracuje s dílčími trhy ale od startu pracuje s agragáty, zavádí nové pojmy (agregátní poptávka)

každý kdo vytvoří originální myšlekový systém vytváří vlastní pojmový a myšlenkový systém

průkopník moderní makroeknomie

Keynesův sysvém, proměnných – hledá mezi nimi příčinné vztahy

o Keynesův systém proměnných: příčinné vztahy

to nebylo typické pro neoklasiky, kteří hledali vztahy vzájemné závislosti

hledá co je příčinou a co je důsledkem (zcela jiný metodologický přístup)

John Maynard Keynes – teorie zaměstnanosti

o když přestává s kritikou a začíná vytvářet vlastní teorii a pojmy – klíčový vztah mezi úsporami a investicemi

o Rozdodování o úsporách a investicích

opět jako agregáty

úspory – nespotřebovaná část národního důchodu

v neoklasické ekonomii – velikost úspor a investic byla sladěna skrz úrokové míry, úspory a investice vystupovaly jako poptávka a nabídka kapitálu (úspory – nabídka, investice – poptávka) – určitá úroková míra dokázala sladit úspory a investice a Keynes to zas začíná bourat

rozhodování o úsporách a rozhodování o investicích činí jiní lidé a není jisté jestli dojde ke kvantitativnímu sladění toho

Keynes tvrdil, že domácnosti (rozdhodují o úsporách) rozhodují na základě jiných kritérií než ti, kteří rozhodují o investicích

neoklasickové říkali – klíčovým faktorem na základě něhož se domácnsoti i investoři rozhodují je úroková míra – tak jak se pohybuje na trhu kapitálu, vyčistí tento trh a sladí úspory a ivnestice

Keynes říkal, že úspory závisejí na důchodu (formuloval funkci úspor, která je jiná než v neoklasické teorii)

úspory závisejí na disponibilním důchodu domácnosti (domácnosti se rozhodují o úsporách na základě svého důchodu)

není záruka, že úroková míra kvantitativně sladí úspory a investice

formuluje spotřební funkci kde spotřeba je funkcí disponibilního důchodu a klíčovým faktorem je tu mezní sklon ke spotřebě (psychologická veličina - nevysvětluje její velikost)

o Úspory: spotřební funkce a mezní sklon ke spotřebě

od funkce spotřeby je odvozena funkce úspor

funkce spotřeby je podle Keynese stabilní – stabilita funkce je dána tím, že parametr (mezní sklon ke spotřebě) se v určitém období nemění

závislost úspor na národním důchodu, kterou Keynes začal nabouráva neokalsický model vede k tomu:

o Paradox spořivosti

jeden z logických argumentů, který vyvracel Sayův zákon

dá se vysvětlit třeba na podobenství o spořivém ševci

švec má důchod třeba 100,-, 80,- spotřebuje a 20,- uspoří

švec chce spořit více, protože úspory jsou bohastsví a chce spořit 40,- - podle klasické a neoklasické ekonomie lidé takhle opravdu zbohatnou (tvoří se úspory, akumuluje se kapitál..)

Keynes a žáci argumentovali paradoxem spořivosti – když švec bude spotřebovávat jenom 60,- nakoupí si méně – třeba od krejčího a tak klesne důchod krejčího, klesne spotřeba krejčího a on si bude kupovat méně od dalších řemeslníků a ti taky

budou nakupovat méně, až se to vrátí spořivému ševci a budou od něho všeci nakupovat míň bot a jeho důchod klesne – klesnou taky jeho úspory

někteří lidé se rozhodnou být spořivější, čímž klesne důchod lidí, od kterých nakupují – klesnou i agregátní úspory když je nižší agregátní důchod

Keynes a jeho žáci s nadsázkou říkali, že úspory jsou eknomickou neřestí a nikoli ctností

někeří politikové to vzali tak vážně že začali prosazovat progrestivní zdanění – spořivost je nebezpečná a jelikož bohatší víc spoří, vyšší zdanění jim odčerpá z důchodu peníze, které pak stát může utratit a oni je neuspoří

Johny Maynar Keynes – teori zaměstananosti

o Investice a spotřeba: investiční multiplikátor

vynálezcem multiplikátoru nebyl sám Keynes ale nějaký Kaan – jeho multiplikátor zaměstnanosti říkal, že když firma zaměstná víc lidi, kteří pak víc utratí a firma víc vyrobí etc

Keynes to převzal a formuloval investiční multiplikátor – multiplikace, která se rozvíjí do geometrické řady – přírůstek důchodu je několikanásobně větší než přírůstek investice, která ho vyvolala (závisí na mezním sklonu ke spotřebě – čím větší tím větší)

1/(1-c) … c... mezní sklon ke spotřebě

investiční multiplikátor nejen, že vysvětlil vztah mezi přírůstkem investice a přírůstkem národního důchodu ale taky že investice vyvolávají větší spotřebu – růst důchodu (důchody se rozpadají na úspory a spotřebu)

jestli přírůstek investic vyvolá řadu přírůstků důchodu pak každý přírůstek investice vyvolá přírůstek úspor – jako by se úspory přizpůsobovaly investicím – jako by si investice vytvářely úspory – navozuje to představu, že úspory nejsou důležité na začátku a že důležité je rozdhodnutí investovat

toto uvažování je klíčovým způsobem závislé na jednom předpokladu – existují nevyužité reálné zdroje

Keynes tu teorii ušil na situaci velké hospodářské deprese a pak to aji platí – poptávka je hybatelem, který roztočí kola ekonomiky

neokalsikové namítali, že když není předpokald splněn pak Keynesova teorie neplatí (když jsou trhy vyčištěny povedou další investice k inflaci a k přehřívání)

o Mezní efektivnost kapitálu

o Vztah mezi investicemi a úsporami: Keynas versus „klasikové“

John Maynard Keynes – teorie zaměstnanosti

Investice a spotřeba: investiční multiplikátoro platí pouze za předpokladu nevyužitých zdrojů v ekonomice a tak (snad tj výš)

o zabýval se otázkou čím je dána velikost investic – na čem závisí investiční rozhodnutí – rozdhodnutí podnikatelů investovat (investice do výroby)

Mezní efektivnost kapitálu

o klíčová proměnná ovlivňující velikost investic

o vztah mezi nákladem investice a hodnotou investice

I je menší nebo rovno Re/(1+r) + Re/(1+r)^2 .....

pravá strana vyjadřuje očekávané budoucí výnosy diskontované k přítomnému okamžiku, Re – očekávaný roční výnos, r je tržní úroková míra

o investice je uskutečněna vždycky když náklady jsou menší nebo rovny budoucím výnosům a pak existuje nějaká mezní úroková míra, při které se to ještě vyplácí a to je ta mezní míra efektivnosti kapitálu

I = Re/(1+mec) + Re/(1+mec)^2 ..... + Re/(1+mec)^n

dnes to známe jako vnitřní výnosové procento

o podnikatel, který se rozhoduje o uskutečnění investice, porovnává očekávaný výnos s tržní úrokovou mírou a pokud je očekávaný výnos větší než úroková míra pak investici uskuteční

o mezní efektivnost kapitálu

jeden zu klíčových momentů jeho teorie zaměstananosti

je rozhodujícím způsobem ovlivňována očekáváním podnikatelů (pesimismus či optimismus v zemi)

psychlogociká proměnná, veličina, která je zásadním způsobem ovlivněna tím co Keynes nazývá „animal spirit“

a tím je zásadně ovlivněna velikost investic tou psychologickou proměnnou (nespoléhá na technologie, technologický pokrok, ale pracuje s tím psychlogickým faktorem)

Keynes od toho odvozuje, že investice je veličina nanejvýš proměnlivá - volatilní (mohou být vysoké jenom pro ten optimismus třeba – neohlížejí se na cenu pracovní síly nebo zdrojů, protože to jsou z těžko vysvětlitelných důvodů ovlivněni tím optimismem nebo pesimismem)

investice jsou klesající funkcí úrokové míry

podle Keynese se nelze spolehnout na nějakou stálou křivkou investic jako u „klasiků“

o v Keynesově ekonomii se křivka investic posouvá nahoru a dolů podle animal spirit a tím vnáší do funkce investic jistou nepředvídatelnost (to potom zdůrazňovala jedna skupina neokeynesiánců jako klíčové v Keynesově teorii ten psychologický faktor)

o jestliže investice jsou takto nespolehlivou, volatilní, nevysvětlitelnou veličinou pak celá ekonomika je silně nestabilní

o investice jsou klíčová proměnná ale silně volatilní, nestabilní

o nestabilita kapitalistické tržní ekonomiky a z toho pro ně vyplývá nutnost státních zásahů při nejmenším na úrovni makroekonomické

Vztah mezi investicemi a úsporami: Keynes versus „klasikové“

o další uzlový momenet Keynesovy teorie

o nejvíc se tu projevil rozpor mezi tradiční neoklasickou ekonomií a Keynesem – spor

o v neoklasické ekonomii

investice a úspory jsou navzájem nezávislé funkce, křivky, ale přitom spojované úrokovou mírou

investice jsou funkcí úrokové míry stejně jako úspory

o Keynes

investice jsou funkcí úrokové míry a mezní efektnivnosti kapitálu

úspory jsou funkcí důchodu

o oba přístupy, modely – Keynesův a neoklasický – se liší v tom na čem vlastně závisí investice a úspory

o neoklasiský model

I = f(r)

S = f'(r)

o Keynes

I = f(r,mec)

S= f(Y)

o má to několik důsledků

kdyby investice byly pouze funkcí úrokové míry, byly by poměrně stabilní (úroková míra se tolik nemění)

u Keynese investice závisí i na tom očekávání budoucích výnosů což je něco co prý podléhá nevysvětlitelným změnám

další zajímavé důslekdy

v neoklasickém modelu lze znázornit křivku investic a křivku úspor, kde úroková míra je cena, která vyčišťuje trh kapitálu

investice jsou poptávkou po kapitálu, úspory jsou nabídkou kapitálu

kdyby na trhu kapitálu byl něčeho přebytek úroková míra by se měnila nahoru nebo dolů až by bylo dosaženo rovnováhy

v neoklasickém modelu není problém se sladěním investic a úspor a děje se to pomocí změn úrokové míry

v Keynesově modelu je to úplně jinak

lze znázornit jenom funkci investic, která je závislá na úrokové míře ale už to neplatí o úsporách – ty jsou funkcí důchodu

v nějaké ekonomice se vytváření investice o velikosti i1 a společně se spotřebou vytvářejí důchod Y1 a z toho důchodu vznikají nějaké úspory S1

kdyby byla úroková míra nižší, budou větší investice, větší národní důchod a větší úspory (úspory by byly vždycky odvozeny od národního důchodu a byly by nezávislé na úrokové míře)

v Keynesově modelu nelze zakreslit stabilní křivku úspor a každá křivka úspor závisí na jiném důchodu

úroková míra není tou proměnnou, která slaďuje investice s úsporami, není žádná záruka toho, že vytvářené úspory budou proinvestovány – říkal Keynes (rozhodnutí o investicích dělají jiní lidé než úspory a ještě na základě jiných promněnných)

sladění investic a úspor – úspory se přizpůsobí investicím prostřednictvím multiplikačního procesu – procesu tvorby důchodu

multiplikační proces tvorby důchodu – investice vytvářejí důchody a úspory a tak si investice vytvářejí úspory

nízké investice vytvoří nízký důchod a nízké úspory

když jsou vysoké vytvoří vysoký důchod a vysoké úspory

úroková míra nehraje žádnou roli

Keynes nastoluje otázku co když bude v zemi animal spirit natolik nízky (pesimismus) potom investice jsou malé, vytvoří malý národní důchod a z něho budou malé úspory odpovídající těm investicím

otázka – jak dosáhnout toho aby investice vytvořily tak velký domácí důchod aby zajistil plnou zaměstnanost

třeba kdyby Y0 byl národní důchod plné zaměstnanosti – ten by při daném mezním sklonu ke spotřebě vyžadoval aby se vytvářely investice I0 – předpokládejme, že z počátku tomu tak je

z národního důchodu Y0 vznikají úspory S0

ale není nikým a ničím garantováno, že budou vytvářeny právě tyto investice – stačí menší finanční, bankovní nebo politická krize aby podnikatelé podlehli pesimismu a vytvářely nižní investice, které vytvoří menší národní důchod a ten je menší než ten, který by vytvářel plnou zaměstnanost

menší investice znamenají menší národní důchod znamená menší úspory – úspory se přizpůsobují investicím

prostřednictvím národního důchodu (což je asi nejdůležitější rozdíl mezi neoklasickým a keynesiánským modelem)

navíc podle Keynese a jeho žáků bude nezaměstananot bude větší pesimismus (pak není nic co by ekonomiku vyzvedlo zpátky na úroveň plné zaměstnanosti)

ekonomická realita 30.let akorát nějak neodpovídala neoklasickým modelům a tak když Keynes přišel s nějakou teorií, která překopávala tu neoklasickou tak měl takový úspěch

John Maynard Keynes – teorie peněz a úroku

o spekulační poptávka po penězích: volba mezi hotovostí a dluhopisy

jestli investice jsou klíčovou proměnnou pak úroková míra je neméně důležitou proměnnou, protože ovlivňuje investice

neoklasikové vždycky rozlišovali mezi úrokovou mírou reálnou a nominální a úroková míra se chápala jako cena kapitálu (cena, která se vytváří na trhu kapitálu a záleží na tom jaké jsou úspory a investice)

Keynes prohlásil, že úroková míra se vytváří na trhu peněz a ne na trhu kapitálu (úrok je peněžní jev) a tak musel adaptovat existující teorii peněz

jeho teorie peněz se zase podstatně odlišovala od té neoklasické

Keynes byl odchovancem Cambridgeské školy – Pigou, Marshall – tam se ústně přenášela teorie peněz, kterou začal Marshall a Keynes na to navázal a dále to rozvinul

lidé drží peníze nejen z transakčních důvodů ale lidé drží peníze taky z důvodů spekulačních

aby měli peníze pohotově pro případné výhodné spekulační nákupy (Keynes byl finanční ekonom, sám spekuloval na burzách a věděl co zmůže spekulační poptávka po penězích)

věděl, že spekulanti často chtějí držet dost velké objemy hotovosti aby měli na své spekulace

když se spekulant rozhoduje mezi cennými papíry a hotovostí rozhdouje očekávaná úroková míra

Keynesova teorie peněz je poměrně jednoduchá – uvažuje tak: člověk se rozhoduje jestli má držet hotovost nebo dluhopisy v jeho jednoduchém modelu – pouze dvě aktiva – hotovost je likvidní a dluhopisy jsou méně likvidní aktivum v tom smyslu – lze je kdykoli prodat ale problém je v tom, že když potřebujem okamžitě prodat dluhopisy jejich cena může být momentálně nízká a my proděláme, když nechceme prodělat, musíme počkat fakticky až do splatnosti

rozhodování člvoěka jestli má držet hotovost nebo dluhopisy závisí na úrokové míře, protože úroková míra je jakýmsi nákladem obětované příležitosti (úrok je

nákladem obětované příležitosti když držíme hotovost místo dluhopisů)

z toho Keynes vyvodil závěr, že úrok je odměnou za vzdání se likvidity

o úrok jako peněžní jev (odměna za vzdání se likvidity)

v neoklasické ekonomii úrok je odměna za vzdání se současné spotřeby (za odložení spotřeby do budoucna) a úroková míra závisí na časové preferenci (preference současné spotřeby oproti spotřeby budoucí)

podstata úrokou - je to odměna za odložení spotřeby do budoucna

Keynesovo vysvětlení je jiné

úrok je odměna za vzdání se likvidity a ne za vzdání se současné spotřeby

velikost úrokové míry je závislá na tzv preferenci likvidity

nový pojem – preference likvidity – ryze Keynesův pojem

tak jako v neoklasické ekonomii preference přítomné spotřeby je psychologická veličina, kterou ekonomie nedokáže vysvětlit, prostě to tak je, podobně je to s Keynesovou preferencí likvidity – psychologická proměnná, je daná, vtělená do indiferenčních křivek, jako něco daného psychologií člověka

a pak Keynes rozvíjí své úvahy – v situaci hospodářské deprese preference likvidity roste – lidi se bojí držet nelikvidní aktiva, protože jejich pesimismus je vede k tomu, že nelikvidní aktiva v blízké budoucnosti půjdou dolů – je to v podstatě spekulace na cenu aktiv

když spekulanti silně preferují hotovost tlačí úrokovou míru nahoru

Keynesova spekulační poptávka po penězích – jeho model je příliš jednoduchý, i jeho žáci museli uznat, že tj příliš jednoduché, protože lidé se obvykle nerozhodují pouze mezi dvěma aktivy ale mezi celou škálou aktiv takže Keynesova teorie peněz byla později zdokonalována, až už z toho je velmi složitá funkce

úrok je peněžní jev, vzniká na trhu peněz, je to odměna za vzdání se likvidity a úroková míra odráží preferenci likvidity

o Odmítnutí kvatntitativní teorie peněz a klasické dichotomie

klasická a neoklasická teorie peněz byla v podstatě kvantitativní – všechny ústily do závěru, že peníze jsou při nejmenším v dlouhém období tzv neutrální a změny oběživa nemají vliv na reálné veličiny

Keynes tvrdil, že peněžní oběh má silný vliv na reálnou politiku a že to co se děje s penězi ovlivňuje reálné veličiny – investice, národní důchod, zaměstananost

spojení viděl přes úrokovou míru a investice – hlavní transmisní mechanismus, kterým se změna peněžního oběhu přenášejí do reálné ekonomiky

když se zvýší nabídka peněz, klesne úroková míra, zvětší se investice a národní důchod a zaměstananost

lze znázornit křivkou poptávky po penězích – vyjadřuje že poptávka po pěnězích je klesající funkcí tržní úrokové míry, poloha té křivky závisí na preferenci likvidity

nabídka peněz Ms vytvořená bankovní soustavou a úroková míra se pohybuje tak dlouho až ten trh vyčistí a poptávka po penězích se přizpůsobní nabídce peněz

jestli se zvýší peněžní zásoba, dojde k poklesu úrokové míry – tj první složka té teorie Keynesovy, která měla vyjádřit, že peněžní oběh má silné a zásadní dopady do ekonomiky (kvantitativní teorie říká, že když se zvýší množství peněz v oběhu, vzroste cenová hladina) – z Keynesova modelu vyplývá, že cenová hladina se nezvyšuje, v ekonomice jsou volné zdroje, roste národní důchod i zaměstananost

peněžní oběh je srostlý s reálnou ekonomikou

z kvantitativní teorie vyplýval závěr teorému neutrality peněz

dichotomie mezi peněžním oběhem a reálnou ekonomikou – klasická dichotomie

znamená, že cenová hladina je vysvětlitelná úplně jinou teorií než relativní ceny

znamená, že teorie ceny tak jak byla rozpracována zejména Lausannskou a Cambridgeskou školou vysvětluje relativní ceny zatímco kvantitativní teorie peněz vysvětluje cenovou hladinu a mezi těmi teoriemi není žádné spojení

jedním z důsledků Keynese bylo to, že klasická dichotomie byla zpochybněna – vyplývalo to z jeho teorie, že peněžní oběh a reálná ekonomika jsou navzájem spojené a že je potřeba vysvětlovat to pomocí jednoho modelu, jedné teorie – jeho žáci zdůrazňvoali, že překonávají klasickou dichotomii

Keynes se pokusil rehabilitovat merkantilisty (poptávkoví ekonomové – peněžní oběh má vliv na reálnou ekonomiku)

John Maynard Keynes – vysvětlení Velké deprese

„Základní psychologický zákon“ - klesající mezní sklon ke spotřeběo Keynes se domníval, že kapitalismus dozrál do takového stavu že je ohrožován

těmi velkými depresemi, tržní ekonomiky se může dostávat opakovaně do takových stavů bo se něco změnilo, něco dozrálo

o první element pomocí kterého to vysvětloval – základní psychologický zákon

s tím jak lidé bohatnou, jak mají větší důchod, snižuje se jejich sklon ke spotřebě

zobecnil to: země, která má nízký národní důchod, větší část toho důchodu padne na spotřebu a menší část je uspořena, ale jak země bohatne, stále větší část důchodu je spořena (to byla čistě jeho spekulace)

pokud by to byla pravda znamenalo by to, že bohatnoucí země má tendenci vytvářet stále větší množství úspor a bude se potýkát se stále větším problémem s proinvestováním těch úspor

Klesající mezní efektivnost kapitálu

o snažil se zdůvodnit své tvrzení že čím je země bohatští tím menší jsou podněty k investování – v bohatších zemích se projevuje klesající mezní efektivnost kapitálu

bohatá země je už natolik nasycená kapitálem, že už se těžko hledají další stejně výnosné investice, od dalších a dalších se očekávají stále menší a menší výnos – tendence k poklesu mezní efektivnosti kapitálu

tím jak kapitalismus uzrává má stále větší tendenci k vytváření úspor a taky má pak problém s proinvestováním těch úspor

Neschopnost ekonomiky proinvestovat úspory

o investice jsou příliš nízké aby urdžely stávající národní důchod, národní důchod klesá, vzniká nezaměstannosti, vzniká deprese

o Keynes neviděl žádné faktory, které by mohly ekonomiku vyzdvihnout ven – domníval se, že vyspělá kapitalistická ekonomika má vnitřní sklon k depresím (důsledky vnitřního hospodářského systému)

o když vytvářel tyto své teze, neopíral se o žádnou statistiku, žádná fakta, žádná data – později to Kuznec prověřil, když vyšel ze statistických dat amerických a zkoumal jestli k tomu vážně došlo, že klesl sklon k úsporám a zjistil že sklon k úsporám byl pořád stejný

evidentně základní psycholgický zákon tak jak byl zformulován neplatí

o Keynes silně podcenil možnosti technologického pokroku

John Maynard Keyns a hospodářská politika

když Keynes vytvářel svou teorii peněz, pracoval s nepřímým mechanismem – věděl, že kanálem, kterým se peníze dostávají do ekonomiky je bankovní sektor (bankovní úvěry)

růst množství peněz, růst bankovních úvěrů vede k poklesu úrokové míry

domníval se, že měnová politika má důležitou roli pro ovlivňování reálné ekonomiky, hospodářské konjuntkury

měnová politika:

o vliv měnové expanze na reálný sektor a na infalci

může centální banka vyvést ekonomiku z hlubší hospodářské deprese?

Zvýší-li centrální banka nabídku peněz a tím přes investice povzbudí ekonomiku k dalšímu růstu (Bank of England to prováděla už v 18.st)

Keynesova zásluha byla hlavně v tom, že zhodnotil význam zlatého standardu pro ekonomiku – svazuje to centrálním bankám ruce při jejich zásazích do peněžního oběhu

pokud existuje zlatý standard může centrální banka uvést do oběhu pouze tolik peněz kolik má zlata

takže centrální banky a měnová politika nemá takové možnosti jak působit na reálnou ekonomiku prostřednictvím zvyšování nebo snižování peněžní zásoby při reálném standardu (omezuje možnosti bankovního systému – omezuje investování, obhájci zlatého standardu jsou prý staoromódní, moderní peněžní oběh se má odpoutat od zlata říkal Keynes)

třeba Anglie se pokoušela dlouho udržet zlatý standard protože si myslela, že tj záruka pro zdravou a neinflační měnu

Keynes už od počátku 20.let byl odpůrcem zlatého standardu už před velkou depresí (požadoval aby ho po první světové válce Anglie opustila)

domníval se, že právě opuštění zlatého standardu uvolní měnové politice ruce aby mohla více zasahovat a více ovlivňovat úrokovou míru

později dokonce tvrdil, že hlavní úlohou měnové politiky je udržovat permanentně levné peníze – nízkou úrokovou míru, protože to prý je záruka trvalého hospodřáského růstu

domníval se, že úlohou centrálních bank je aby zaplavovaly peněžní trhy takovým množstvím peněz aby udržely nízkou úrokovou míru aby se urdržela velikost investic

peníze proudí do ekonomiky přes bankovní soustavu – bankovní úvěry

ale závěr – tržní ekonomika – měnová politika - je příliš slabá na to aby udržela plnou zaměstananost

v dobách hluboké a dlouhotrvající hospodářské deprese se může ekonomika dostat do tzv pasti likvidity

o past likvidity

Keynesův nový pojem – přišel s tím, že může existova past likvidity, která způsobuje, že měnová politika je neúčinná

dospěl k tomu proto, že byl hlavně finanční ekonom – spekulant

jestli je peněz už příliš mnoho a úroková míra je nízká, existuje psychologická hranice, spekulatni nevěří, že by úroková míra mohla klesnout ještě pod tuto hranicí

jakmile je úroková míra příliš nízká (nekvantifikuje ji ale) višchni hráči na finančních trzích se domnívají, že jediný vývoj úrokové míry do budoucna je že se bude zvyšovat

inverzní vztah mezi tržní úrokovou mírou a tržní cenou dluhopisů a cenných papírů

jestli je úroková míra velmi nízká, znamená to že ceny cenných papírů jsou velmi vysoké a když se čeká že poroste, očekává se, že ceny cenných papírů se budou snižovat a v takové situace spekulanti chtějí držet hotové peníze aby v budoucnu mohli nakoupit levné cenné papíry

když centrální banka uvede na trh víc peněz, všechny budou pohlceny těmi spekulanty, kteří je budou držet a čekat na snížení ceny cenných papírů a tj pak past likvidity – jakékoli zvýšení peněžní zásoby už nemůže dál snížit úrokovou míru a měnová politika je tak neúčinná

možnosti měnové politiky jsou omezené a jestli se národní hospodářství dostane do hluboké a dlouhotrvající deprese může vzniknout past likvidity a měnová politika se může zdát neúčinnou

šílené schéma vyjadřující příčínné vztahy mezi proměnnými (to bylo něco co neoklasická ekonomie dávno překonala – ta vytvářela modely kde mezi proměnnými byly vzájemné vztahy)

Keynes měl model kde nahoře byla proměnná, která měla být vysvětlena – zaměstanost je dána určitou velikostí národní důchodu a výše národního důchodu závisí na agregátní poptávce, ta se skládá ze spotřeby a investice, mezi kterýma figuruje investiční multiplikátor a pak se ptáme na čem závisí spotřeba (na samotných investicích, protože investice vytvářejí tu řadu důchodů) a na čem investice (na tržní úrokové mířa a na mezní efektivnosti kapitálu kde mezní efektivnost kapitálu je založena na očekávání podnikatelů)

úroková míra závisí na tom jak velká je peněžní zásoba a na preferenci likvidity a tím je celý systém uzavřen

systém proměnných obsahuje tři psychologické proměnné (mezní sklon ke spotřebě, preference likvidity, animal spirit – čekávání výnosů) – tyto psychologické proměnné nejsou v rámci modelu vysvětleny, prostě existují, je to něco daného

jedna exogenní proměnná – peněžní zásoba – něco co je vytvářeno politikou – měnovou politikou, rozhodování na úrovni centrální banky

Keynesovo tvrzení, že jeho teorie je obecná a že dokáže vysvětlit jakoukouli míru zaměstannasoti – i tu neplnou

Keynesův teoretického systému se naprosto odlišuje od neoklasického – ne první pohled se zdá, že je to nové paradigma (zdálo se že Keynes vytvořil nové

ekonomické paradigma, které je nestlučitelné s neoklasickým na začátku)

plné zaměstannosti je možno dosáhnout

žádná z psychologických proměnných není dost dobře ovlivnitelná, tak jedinou možnost spatřuje Keynes v tom, že měnová politika bude ovlivňovat úrokovou míru a tím zaměstannost

jelikož může měnová politika na past likvidity v depresi, musí nastoupit jiná politika – rozpočtová politiky – lepší a silěnjší nástroj jak vyvést zemi z deprese a jak dosáhnout plné zaměsnanosti

vláda vytvoří určité vládní výdaje, které doplní nízké výdaje soukromé (spotřeba a investice – jestli nestačí k tomu aby vytvořily dostatečný národní důchod a plnou zaměstananosti pak má vláda zvýšit veřejné výdaje a tím vytvoří dostatečnou agregátní poptávku a tím vznikne plná zaměstnanost)

vyspělý kapitalismus už nevystačí s principy laissez faire a fungování trhů samotných ale musí být doplněn hospodářskou politikou zejména na úrovni vládních výdajů – měnovou a rozpočtovou politikou

John Maynard Keynes a hospodřáská politika

rozpočtová politikao vůbec se nevyslovuje k tomu jaké druhy vládních výdajů to mají být a na co a

že tj politické rozhodnutí a z hlediska ekonomiky je významná jenom výše vládních výdajů

o multiplikační efekt vládních výdajů

úplně stejný princip jako multiplikace investic

vládní výdaje mají multiplikační efekt na přírůstek důchodu

o nový přístup k rozpočtovým schodkům

do té doby byly ekonomové velmi konzervativní pokud jde o schodky veřejných rozpočtů (byly považovány za něco nepřijatelného a byly ospravedlnitelné pouze v dobách války) – v dobách míru bylo pro ekonomy nepředstavitelné, že by vlády měly mít nějaké nebo dokonce permanentní rozpočtové schodky

Keynes byl první kdo prohlásil, že schodky státního rozpočtu mohou být blahodárné pro ekonomiku, v určité situaci mohou být jediným prostředkem pro dosažení plné zaměstananosti

Keynes a jeho žáci vytvářejí novou filosofii vládního dluhu – něco co ekonomice může prospívat pokud tržní systém nedokáže udržet plnou zaměstananost – jediný cíl je plná zaměstnanost a všechno ostatní je tomu podřízeno

otevírá se nová éra permanentních deficitů a dalšího zvětšování vládních dluhů a všechno se to považuje za jaksi normální (ve 20. a 30.letech to bylo nepředstavitelné)

jestliže keynesiánsklá ekonomie měla nějaké trvalé dopady tak je to právě tady v tom zvětšování schodků

Přijímání Keynesovy ekonomie

Keynsiánství jako generační fenoméno mezi Keynesem a jeho stoupenci dochází ke sporům s ostatními a vypadalo to

jako generační fenomén

o keynsiánství bylo něco jako nakažlivá nemoc proti které jsou staří imunní ale mladí se tím snadno nakazí

o ve 30.a 40.letech to bylo prostě generačním fenoménem ^^tohoto druhu

o Paul Samuelson: Je to špatně napsaná kniha, má slabou strukturu, každý laik, který ji koupil zlákán autorovou reputací se musel cítit ošizen o svých pět šilinků. Nehodí se pro škoní studium. Je arogantní, podrážděná, polemická a nevděčná k předchůdcům... zkrátka je to dílo génia

Keynsiánství jako alternativa marxismu

o v době kdy vzniklo bylo keynsiánství považováno za alternativu marxismu, který měl ve 40.letech daleko větší přitažlivost pro politiky, lidi a ekonomy než dnes

Rusko netrpělo velkou hospodářskou depresí

velká deprese přinesla mnoho desiluzí

o marxismus byl v té době přitažlivou ideologií, marxismus pronikal i do akademických kruhů

o pak přišel Keynes se svým učením, které představovalo návod jak zachránit kapitalismus (tržní systém funguje dobře pokud jde o alokaci zdrojů a tak a není třeba do něj zasahovat na mikroekonomické úrovni, akorát mu je třeba pomoc generovat dostatečnou agregátní poptávku – keynesiánci nikdy nedoporučovali zásahy do cenového sytému nebo jiné regulace nebo nějaké přerozdělování, Keynes doporučoval pouze zásahy na agregátní úrovni – vytvoření dostatečných vládních výdajů bez ohledu na jejich strukturu

o Keynes působil jako spasitel kapitalismu – lze uchovat volné trhy, pouze je třeba vytvořit adekvátní agregágní poptávku, pokud to trhy nedokážou samy

o ale zároveň jde proti laissez faire – prý je to zastaralé a neodpovídá moderní době a sám přinášel novou formu a ekonomického aktivismu

Keynsiánství jako alternativa laissez faire (nová forma ekonomického aktivismu)

o to bylo přitažlivé pro mnoho lidí

o pro politiky, kteří inklinovali k aktvismu, ale i pro ekonomy, kteří se snažili přenést ekonomii do praxe a dělat hospodářskou politiku

Poválečný vývoj keynesiánství

vznik moderní makroekonomie jeden z důsledků keynesiánství – tím, že Keynes začal pracovat s

agregáty (národní důchod, celková spotřeba, celkové investice) tím otevřel cestu ke vzniku a vývoji makroekonomie a ta se zároveň ze začátku stala doménou keynesiánců

o makroekonomie doménou Keynesiánců

na dlouhé období

první škola, která prorazila ten jejich monopol byli monetaristé

ve velké británie se pod vlivem keynsiánské ekonomie začalo rozvíjet národní účetniství

o národní účetnictví

složky agregátní poptávky, statistiky národních účtů...

neokeynesiásntví a postkeynesiánství

v zásadě se rozštěpilo na dva proudy

tyto dva směry se oddělily hlavně v důseledku rozdílných odpovědí na:

o lze Keynese smířit s neoklasismem?

Postkeynesiánství – zásadně záporná odpověď – to prostě nelze – jsou to naprosto odlišné teoretické přístupy, odlišná paradigmata

neokeynesiánství – v podstatě se snažili propojit keynesiánství s neoklasiky a ukázalo se to jako pokus úspěšný

o Lze Keynese interpretovat rovnovážným modelem?

Postkeynesiánství – prý nelze, zdůrazňovali hlavně dynamickou stránku Keynesova ekonomického učení, říkali, že jeho teorie je ve své podstatě dynamická, že ho nelze vtlačit do rovnovážného modelu

Joan Robinsonová zavedla do slovníku pojem „historický čas“ - pouze z minulosti do budoucnosti -budoucnost je neznámá, minulost je navratitelná a tak ekonomika nemůže být popsána rovnovážným modelem

zdůrazňovali nejistotu očekávání, investic, animal spirit

neokeynesiánci se od začátku snažili o interpretaci rovnovážným modelem

nějaký model kde se křivky protínají a tam vzniká rovnováha nebo vzniká řešením soustavy rovnic

Postkeynesiánství

bylo tím keynsiáským směrem, který byl menšinový a zároveň byl uzavřeněším a kompaktnějším

dá se dokonce mluvit o škole, protože zástupci drželi tak moc pevně pohromadě

považovali Keynese za svého učitele a snaží se vycházet z jeho myšlenek

ubránit autentického Keynese a zabránit jeho rozmělnění do jiných směrů

neprosadil se příliš na unverzitách

od počátku šlo jako vedlejší větev a doteď je to směr mimo hlavní proud podobně jako Rakouská škola

nikdy to nebyl příliš vlivný proud

začíná na Cambridgeské univerzitě

Joan Robinsonová

o pocházela z Cambridgeské školyo členka cambrigeského kroužku

o přestavitelka první starší generace postkeynesiánství

o snažila se vytvořit novou keynesiánskou teorii ceny (říkali, že vytvářejí jakousi realistickou teorii)

o dál se sanžila vytvořit novou teorii rozdělování

o terpve později se tato starší větev rozplynula a těžiště se posunulo do USA kde byla mladší větev reprezentována především Sydney Weintraubem

o Kritika neoklasické teorie rozdělování

v podstatě to byla teorie mezní produktivity jejímž autorem prý byl Clark ale pracovalo s tím víc ekonomů nezávisle na sobě

vysvětluje jak se produkt rozděluje mezi účastníky výroby

zaútočili na ni a vytvořili velmi složitou kontrukci, která dokazovala, že teorie mezní produktivity neumí vysvětlit zisk, úrok, protože vysvětluje úrok jako mezní produkt kapitálu

Robinsonová argumentovala tím, že kapitál lze vyjádřit jenom v penězích a to pak musíme znát úrokovou míru

o Kritika neokeynesiánských rovnovážných modelů z pohledu „historického času“

neokeynesiánské modely mají stejný charakter jako staré neoklasické modely – protnutí dvou křivek a tak

Robinsonová to kritizovala z pohledu historického času

zdůrazňovali, že na ekonomiku je třeba se dívat jako ne dynamický proces, budoucnost je nejistá, višchni a zejména investoři se rozdhodují v mlze nejistoty

zdůrazňovali nejistotu podnikání, volatilitu investic a z toho vyplývající vnitžní nestabilitu tržního systému

známý je její výrok: tím, že se neokeynesiánci snaží vtlačit autentického Keynese do rovnovážných modelů se vlastně pokoušejí rozpoštět Keynese v neoklasismu (bastard keynesiánství)

Nicholas Kaldor

o Endogenní teorie peněz: spor s monetaristyo „italsko-cambridgeská škola“ - působilo tam hodně italských ekonomů a vedle

Robinsonové další výrazná postava (velmi výrazná) – Kaldor

o zaměřil se na teorii peněz – pokud postkeynesiánství dosáhlo výraznějšího úspěchu pak tj tahle teorie peněz

spor s monetaristy jestli jsou peníze exogenní nebo endogenní

Kaldor razil teorii endogenních peněz – množství peněz závisí na tom jak mnoho se v ekonomice investuje – podnikatelé přicházejí do bank a žádají úvěry, banky je poskytují, kdyby ten objem příliš narostl, banky by požadovaly likviditu od centrální banky a tam jim musí vyhovět aby se bankovní systém nedostal do problémů (role centrální banky – půjčovat obchodním bankám aby se nezasekával proces úvěrování soukromých subjektů – role věřitele poslední instatnce) – peníze se přizpůsobují investičnímu procesu

pak se postkeynesiánství přestěhvoalo do USA když se k ní další žáci nechtěli v Cambridgi hlásit

Sydney Weintraub

o pokusil se o vytvoření uzavřeného keynesiánského modelu tím, že se snažil spojit teorii ceny a teorii endogenních peněz

o spojení teorie ceny a teorie edogenních peněz

začala tu teorii ceny prosazovat Robinsonová – vytváření realistického modelu cenotvorby – cenová přirážka k jednotkovým nákladům (tak jak to dělají firmy na oligopolních trzích) – mark-up pricing

velikost peněžní zásoby je odvozována od velikosti investic

^^doteď součástí dnešního postkeynestiánství

z postkeynesiánských modelů vyplývalo, že inflace, která se od 60.letech stávala stále vážnějším problémem je v podstatě jev, který je tlačen mzdami (původ inflace je třeba hledat na trzích práce)

inflace prý není peněžním jevem (není způsobována nadměrnou emisí peněz), má původ na trzích práce a je tlačena mzdami – původ je nutno hledat ve vyjednávání mezd

tak jak se vyjednává o mzdách tak jestliže mzdy rostou příliš, zvyšuje to náklady firmám a protože cena má charakter mark-up prices tak firmy přenesou zvýšení nákladů do cen – žádný prostor pro poptávku a nabídku a protínání křivek

tak jak tu teorii vytvořil a jak ji dál rozvinuli ústí do tří hlavních závěrů

ceny na trzích se tvoří způsobem, který lze nazvat mark-up pricing - přirážka k jednotkovým nákladů

inflace není peněžní jev, peníze jsou endogenní

inflace je v zásadě tlačena mzdami, její původ je nutno hledat na pracovncíh trzcích – každé zvýšení mezd je automaticky přeneseno do zvyšování cen

Keynes nikdy nevytvořil nějaké mikroekonomické teorie (teorie ceny, rozdělování...) - neměl námitky vůči neoklasické mikroekonomii

zaměřoval se na otázky zaměstannosti a toho co s tím bezrostředně souviselo

^^to si uvědomovali a věděli, že jeho teorie peněz nemá vlastní mikroekonomické základy a to se postkeynesiánci snažili změnit

snažili se vytvořit novou teorii ceny, která měla být odlišá od té neoklasické

Neokeynesiásntví („rovnovážné keynesiánství“)

Keynesiánské modely rovnováhyo John Hicks: model IS-LM (1937)

přečetl si Keynesovu obecnou teorii zaměstsannosti úroku a peněz a položil si otázku jestli je to vážně tak odlišné od neoklasické teorie

článek – Pan Keynes a neoklasikové – inovativní reakce – Hicksův model se udržuje v ekonomických učebnicích dodnes

snažil se svým modelem ukázat v čem jsou odlišnosti mezi Keynesem a neoklasiky a v čem je možné jejich přístupy spojit

Keynesova reakce – prohlásil že tj v podstatě tak – sám Keynes vyslovil souhlasnou reakci na to co Hicks udělal – vmáčknul autentického Keynese do dvou křivek

místo příčinných vztahů tu byla vztahy vzájemné

ukázal jak je makroekonomcká rovnováha určena dvěma trhy (na agregátní úrovni oba)

trh zboží

reprezentován funkcí investic a úspor

trh peněz

reprezentován poptávkou po penězích a nabídkou peněz s charakterem konstanty

Md = f'(r,Y)

Ms – ta je daná

lze to popsat i rovnicemi vyjadřujícími ty funkce

I = f(r)

S = f'(Y)

^^tj trh zboží

tam kde se křivky protnuly vznikla rovnováha – rovnovážný důchod a rovnovážná úroková míra (nemusí to být důchod plné zaměstananosti – je to sice rovnovážný model, ale nevyplývá z něho plná zaměstananost)

stal se z toho typicky učebnicový keynesiásnký model rovnováhy

o Franco Modigliani: úplný keynesiánský model (1944)

autor byl americký ekonom italského původu

poukázal na to, že Keynesova teorie se zabývá pouze stranou agregátní poptávky (i Hicksův model se týká jenom agregátní poptávky)

doplnil keynesiánský model poptávky neoklasickým modelem nabídky (neoklasický trh práce)

dva zajímavé rysy

spojoval nabídkou poptávky a nabídky

správně poukázal na to, že Keynesův model je neúplný, protože modeluje pouze stranu poptávky

doplnil ho o stranu nabídky – reprezentované neoklasickým modelem práce

oba trhy propojil přes produkční funkci (domníval se, že je to zdravý přístup a že to tak jde propojit) – závislost vytvářeného národního důchodu na množství práce

otázka je jestli důchod Y0 je důchodem plné zaměstanosti (zatím víme že tj důchod rovnovážný ale nevím jeslti je důchodem plné zaměstnanosti)

o „Keynesiánský kříž“

Lawrence Klein: Keynesiánská revoluce (1947)

Neokeynesiánsvtí („rovnovážné keynesiánství)

I=f(r) S=f'(Y)

Md=f(r,Y)

Ms

Ld=f(w/p)

Ls=

^^hopla, nestihla jsem

Keynes neoklasický model odmítal s tím, že zaměstananci nevyjednávají mzdy, tvrdil že nabídka práce není funkcí reálné mzdy – je funkcí nominální mzdy

úplný model – Modigliani upozorňoval, že Keynesova teorie není úplná protože se nezabývá stranou nabídky

o strana nabídky v nejjednodušší podobě zastoupená trhem práce – Modigliani ho do Keynesovy modelu doplnil a mohl ho prohlásit za úplný

rovnováha při neúplné zaměstnanosti

mechanismy působící v tržní ekonomice pro dosažení úplné zaměstanaosti

o samočinně by uvedly ekonomiku do stavu plné zaměstnanosti

tyto mechanismy musí působit na straně poptávky a ne jen na trhu práce – na straně poptávky musí taky dojít k něčemu aby se vytvořila dostatečná agregátní poptávka

endogenní mechanismy - keynesiánští ekonomé akceptovali Pigouův efekt ?bohatství?

v situaci kdy není plná zaměstnanost, nezaměstananost vede k tomu, že nominální mzdy klesají, bude docházet k poklesu cen – deflace – roste reálná hodnota peněžních zůstatků (křivka IS se posouvá doprava)

Keynesův efekt – efekt likvidity – pokles cenové hladiny, který zvyšuje reálné peněžní zůstatky – lidé budou měnit strukturu svého portfolia bohatství – budou nakupovat finanční aktiva – křivka LM se posouvá doprava

^^tyto dva efekty způsobené deflací vedou k tomu, že se jedna nebo obě křivky posouvají doprava – roste agregátní poptávka až do dosažení plné zaměstnanosti

prý oba ty efekty působí slabě a velmi dlouho a ekonomika by se z deprese dostávala příliš dlouho a je potřeba dopomoci dosažení plné zaměstnanosti nějakou hospodářškou politikou

měnovou – expanzivní – snížení úrokové míry, růst investic, - posun LM doprava

expanzivní rozpočtová politiky – zvyšování vládních výdajů nebo snižování daní – posun IS doprava

na rozdíl od pomalých a nespolehlivých tržních mechanismů, keynesiánská politika zaměřená na řízení agregágní poptávky může poměrně rychle a spolehlivěji obnovit plnou zaměstannost

o tyto rovnovážné modely – keynesiánci pomocí nich demonstrovali co chtěl Keynes říci

později se z těchto modelů – IS-LM, úplný keynesiáncký – vyvinul nový učebnicový rovnovážný model – AD-AS – tj koncentrovaný Modiglianiho model dalo by se říct

o křivka agregátní poptávky je odvoditelná z IS-LM a …

Keynesiánské modely ronováhy ^^

o John Hicks: model IS

o Franco Modigliani: úplný keynesiánský model (1944)

o keynesináský kříž

Lawrence Klein: Keynesiánská revoluce (1947)

Lawrence Klein poprvné znázornil rovnovážný národní důchod pomocí jednoduchého modelu

obsahuje pouze trh zboží a služeb (je jednodušší i než Hicksův) – není přítomen trh peněz ani trh práce

bylo mu vytýkáno, že tam není přítomen trh peněz a úroková míra – když se zvyšuje národní důchod, ceteris paribus, předpokládá se, že investice jsou stejné (až příliš zjednodušený model, ale používá se jako demostrace v elementárních kurzech ekonomie)

Samuelson to zahrnul do své učebnice – tím to popularizoval a tak model vešel do širokého povědomí

všechny tyto neokeynesiánské modely pracovaly se strnulou cenovou hladinou (považuje se za stálou) a úvaha, že růst národního důchodu by tlačil na cenu tu chybí, pouze se naznačuje v IS-LM, že křivky jsou konstruovány pro danou cenovou hladinu a kdyby se změnila, křivky by se posunuly

neokeynesiánci přepokládají, že cenová hladina je neměnná (ve shodě s Keynesem) – hlavní směr kritiky protikeynesiánských ekonomů

vývoj neokeynesiánství

o směřovalo k určitému smíření, syntéze s neoklasiky

o doménou keynesiánců byla makroekonmie

o neokeynesiánci si nikdy nevytvořili vlastní mikroekonomii

Syntéza keynesiánství a neoklasismu

Paul A. Samuelson: Ekonomie, 1948o první signál, že k té syntéze dojde

o Samuelson byl všestranný ekonom, dostal nobelovu cenu, byl zdatný matematizující ekonom

o 1947 – Základy ekonomické analýzy

vysoce matematizovaná ekonomická kniha, kde prosazoval názor, že ve shodě se svojí metodologiií operacionalismu – každý pojem, který ekonom používá musí být kvantifikovatelný

jelikož věděl, že to nemůže použít jako učebnici pro studenty, napsal svou Ekonomii 1948

o díky této učebnici - která byla brzo přeložena do mnoha světových matematiků – začali se z ní učit všichni studenti

o Samuelson byl nejen průkopníkem v napsaní učebnice ekonomie ale vlastně průkopníkem ve psaní učebnic vůbec

o díky tomu se do kurzů ekonomie začalo hlásit více studentů než dříve

o další obsahová zvláštnost učebnice

Samuelson do ní včlenil Keynesovy teorie

začal učit na keynesiánském kříži, používal funkci spotřeby, používal multiplikátor (investiční)

nebyla rozdělena do části mikroekonomie a makroekonomie – různě se ty kapitoly prolínaly, nicméně Samuelsonova ekonomie měla ten charakter, že jeho makroekonomie byla keynesiánská, mikroekonomie byla neoklasická (tradiční teorie mezního užitku, mezní produktivity)

Samuelson sám byl průkopníkem syntézy – poprvé ten pojem použil – prohlásil, že v ekonomické vědě došlo k syntéze – velká neoklasická syntéza (v té době už převládal názor, že neoklasická eokonomi je obecně platná, zatímco keynesiánská je speciálním případem – platí pouze tehdy, když v ekonomice existují mzdové a cenové strnulosti)

Spojení keynesiánské makroeknomie s neoklasickou mikroekonomií

Keynesova ekonomie „speciálním případem“: mzdové a cenové strnulosti

o Keynesova ekonomie je pouze speciálním případem, zatímco obecným případem je neoklasická ekonomie

proces syntézy ukázal, že tzv keynesiánská revoluce nebyla změnou paradigmatu – nesetřáslo se neoklasické paradigma – pouze ekonomie hlavního proudu vstřebala keynesiásntví a prohlásila ho speciálním případem

Keynes a jeho následovníci pracovali s důchodovým přizpůsobovacím mechanismem

o tzn když agregátní poptávka klesá nebo roste tak v reakci na to roste nebo klesá národní důchod (předpokládalo se, že ceny se nemění)

o právě v tom jak se ekonomové dívají na tyto přizpůsobovací mehcanismy je rozdíl v tom keynesiáském a neoklasickém modelu

ekonom který věří, že ceny jsou pružné je neoklasik

o proto taky velikost národního důchodu hrála v Keynesově teorii tak důležitou roli kdežto v neokalsické teorii se nesetkáme s tím že by zaměstnanost závisela na národním důchodu

Trh práce

o jak definovat „plnou zaměstananost“

o A.W. Philips: Philipsova křivka 1958

na svislé ose je tepmo růstu nominálních mezd a na vodorové je míra nezaměstanaosti

když se nezaměstnanost blíží nule, tepmo růstu nominálních mezd (mzdová inflace) je velmi velmi vysoká -> plná zaměstnanost nemůže být definována jako nulová nezaměstnanost

dále to upravili Samuelson a Solow

o Samuelsonova a Solowova interpretace Philipsovy křivky: „trade off“ mezi inflací a nezaměstaností

na vodorovnou osu nevynášeli mzdovou ale cenovou inflaci, takto upravená Philipsova křivka – iterpretovali ji jako trade off (něco za něco) mezi inflací a nezaměstnansotí

z toho vyplývalo, že prý tu křivku lze použít jako nástroj hospodářské politiky – že vláda si může zvolit bod na křivce jako svůj cíl a pak řídit agregátní poptávku tak aby vygenerovala právě takovou agregátní poptváku, která posune ekonomiku na zvolený bod na Philipsově křivce

v 60.letech se potvrzovalo, že empiricky odvozená křivka je stabilní a že ji lze použít jako kritérium pro volbu mezi nezaměstnansotí a iflací

Rozdvojení ekonomie na mikroekonomii a makroekonomii

mikroekonomie bez makroekonomických vyústění makroekonomie bez mikroekonomických základů

o v té době byla doménou keynesiánců – vztahy nebyly odvozeny od optimalizačního chování jednotlivce

Postkeynesiánství: neúspěšný pokus vytvořit keynesiásnskou mikroekonomii

o pokus postavit keynesovu makroekonomii na nějakých nových keynesiánských mikroekonomických základech (odmítli neoklasickou mikroeknomii)

o bez úspěchu – teoretické konstrukce nebyly akceptovány širší ekonomickou obcí

o někteří se pokusili napsat učebnice (teorei se nelépe prosadí skrze studenty a univerzity) – naprosto neúspěšné

Monetaristická kritika keynesiánství

Friedmanova kritika Keynesovy spotřební funkce: hypotéza permanentního důchoduo monetarismus vznikl jako kritická reakce na keynesiánctví

o vznikl na Univerzity of Chicago v 50.letech

o spoteřba jednotlivce je funcí disponibilního důchodu, parametrem funkce je sklon ke spotřebě – keynesiánci ho považovali za konstatní v rozumě dlouhém období a Friedman to napadl svou kritikou – hypotéza permanentního důchodu

založena na hypotéze, že člověk nemění svoji spotřebu v reakci na změnu svého běžného důchodu ale vytváří si představu o budoucích tocích svého důchodu a pouze část považuje za permanentní (část považuje za transitorní – proměnlivou)

Friedmanova kritika směřovala k tomu že kdybychom použili keynsovu funcki spotřeby kdy každá změna důchodu vyvolává proporcionální změnu spotřeby, spotřeba by byla strašně proměnlivá, zatímco spotřeba je funkce daleko stabilnější veličina než jakou předpokládal Keynes

tím Friedmana monetaristé nabourávali jejich modely

Friedmanova kritika Keynsovy fukce poptávky po penězích a rehabilitace kvantitativní teorie peněz

o Friedman zahájil tuto kritiku a byl čelní postavou tohoto sporu – proti němu vystupovali třeba Kaldor, Samuelson ale v podstatě Friedman neměl jediného protivníka, bylo jich tam víc

o jeho kritika teorie peněz směřovala na funci poptávky po penězích – veškerá teorie peněz je teorií poptávkou po penězích (nabídka peněz je daná – z hlediska monetaristů)

o Keynesova poptávka po penězích – závisí na úrokové míře a na důchodu, člověk se rozhoduje pouze mezi dvěma aktivy (hotovost a dluhopisy) – jednoduchá teorie peněz a Friedman se pokusil rozpracovat složitější, lepší

o Friedman tvrdil, že každý člověk se rozhoduje mezi různými aktivy – má svůj majetek rozdělen do celého spektra aktiv, které lze seřadit př dle likvidity (dluhopisy, akcie, nemovitosti, auta, na konci spektra likvidity je lidské vzdělání)

zařazuje tam nejen úrokovou míru a důchod ale mnoho dalších aktiv, funkce má pak mnoho proměnných

Md=f(r,Y) – keyne

Md=f(rd, rb, Re, ...., Yp) - Friedman

o Friedman – funkce poptávky po penězích je mnohem složitější funce a člověk maximalizuje užitek v rámci rozhodování

funkce poptávky po penězích je mnohem stabilnější funkce než ta jednoduchá Keynesova (právě proto, že obsahuje tolik proměnných)

změna úrokové míry vyvolává daleko menší změny poptávky po penězích

o podle keynesiáců

existuje silná vazba mezi změnami peněžní zásoby a změnami investic

převodovým mechanismem je úroková míra

o monetariské dopsívali k jinému závěru

existuje silná korelace mezi změnami peněžní zásoby a změnami nominálního národního důchodu

o ten spor vyústil nakonec do ^^tohoto makroekonomického závěru – jaký vliv mají změny úrokové míry – mají dopad na investice nebo na nominální národní důchod

o Fischerova ronvice: M.V=P.Q

M.V=Y

o v keynesiánském pojetí změna množství peněz (třeba se zvýší) vyvolá pokles úrokové míry a pokles úrokové míry vede k tomu, že lidé chtějí držet více hotovosti – rychlost obratu peněz se snižuje (poptávka po penězích reaguje silně na změnu úrokové míry), nižní úroková míra povzbuzuje investice a investice přes investiční multiplikátor vyvolávají růst nominálního důchodu (v keynesináském pojetí je slabší – část nárůstu M je pohlcován poklesem V)

o monetaristé říkali, že funkce poptávky po penězích je stabilní – když se zvýší peněžní zásoba, sice dojde k poklesu úrokové míry, ale poptávka po penězích na to příliš nereaguje, rychlost obratu peněz klesne jenom velmi málo, změna M se téměř beze zbytku promítne do změny nominálního důchodu)

o rehabilitace kvantitativní teorie peněz – nárůst nominálního důchodu se promítne do růstu cenové hladiny

nová kvantitativní teorie peněz (ta stará neměla takovou sofistikovanou teorii poptávky po penězích)

teorém o neutralitě peněz působí až v dlouhém období (v krátkém připouštění nějaké dopady)

Monetaristická kiritika keynesiánství

spor o účinnost měnové a rozpočtové politkyo efekt vytěsňování

není-li rozpočtová politika doprovázena příslušnou měnovou politikou je neúčinná – nemůže ovlivnit národní důchod

monetaristé tvdili, že jendiná politika, která může změnit agregátní poptávku je politika měnová – ať už sama o sobě nebo kdy doprovází rozpočtovou politiku

o zachycení sporu na modelu IS-LM

(jsem zaspala)

o Mundel-Flemingův model

v 60.letech se objevil

pro malou otevřenou ekonomiku

ústil do závěru, že relativní účinnost rozpočtové či měnové politiky závisel na tom jaký je kurzový režim v té dané zemi

je jen z části použitelný třeba pro takovou ekonomiku jako je USA

Zpoždění politiky

o další část sporu se týkala anticyklické politiky

o vládní hospodářská politiky zaměřená na řízení agregátní poptávky říkali keynsiánci

o monetaristé vystoupili proto a dokazovali, že taková politika nemůže být efektivní, protože je poznamenána zpožděním politiky – na základě těch zpoždění politky dokazovali že dobře míněná proticyklická politika se díky těm zpožděním se promění na procyklickou

o monetaristé uzavírali že tržní systém je stabilní, stabilizuje se sám, zatímco vládní stabilizační politika má spíše účinky destabilizační právě kvůli těm zpožděním politiky

v 80.letech je monetarismus akceptován, Samuelson to zahrnul do učebnic, stal se z toho směr, který byl považován za součást hlavního proudu

monetaristická kontrarevoluce – proti té keynesiánské revoluci

Krize Keynesiásntví

inflační 70.létao pádivá inflace, zrychlující se inflace nakonec stagflace, slumpflace

o přispěly dva ropné šoky

o keynesiánská ekonomie měla inflační sklon – všichni co o inflaci psali byly keynesiánstívm zklamání

o jednou ze nejsilnějších reakcí byla Friedmanova kritika Philipsovy křivky

Friedmanova kritika Philipsovy křivky: (Úloha měnové politiky 1968)

o pokud dojde ke zvýšení inflace, ve veřejnosti se zakoření jakási inflační očekávání – taková inflace jaká probíhá, takovou začne veřejnost očekávat do budoucna a podle toho stanoví své ceny

o teprve pozdějí se to začalo rozlišovat na adaptivní a racionální očekávaní – Friedman pracoval s adaptivním očekáváním

o adaptivní inflační očekávání

o přirozená míra nezaměstnanosti

to bylo něco co keynesiánští ekonomové nepoužívali

přirozená míra nezaměsntanosti existuje na pracovních trzích jako rovnovážná nezaměstanost, poptávkově orientovaná politika může odchylovat nezaměstnanost nahoru nebo dolů, ale nemůže ovlivnit tu samotnou přirozenou míru nezaměstnanosti

existuje vnitřní tendence pracovních trhů navrátit se na přirozenou míru nezaměstnanosti

závěr – expanizvní poptávková politika vede k tomu že philipsovat křivka se neustále posouvá nahoru – může udržet nezaměstnanost pod přirozenou mírou za cenu neustále akcelerující inflace

o už v první polovině 70.let ekonomové pozorovali že se Philipsova křivka neustále posouvá, že už není zachytitelná sou Samuelsonovou a Solowovou teorií – Friedman se proslavil

ani to neokeynesiástní neodkázalo vysvětlit nové jevy – proč Philipsova křivka selhává, proč inflace akceleruje, proč se objevila stagfalce

veřejnost laická i odborná byla zklamána – celá kritika se hrnula na hlavu keynesových žáků

Nové makroekonomické směry

monetarismus škola racionálních očekávání

škola strany nabídky

o těch směrech se mluvilo jako o protikeynesiánské revoluci

monetarismuso vznikl už v 50.letech

o stále byl vázán na Chicagskou univerzitu a nepodařilo se jim získat větší věhlas – v tom jim pomohla až krize keynesiánství

o inflace jako peněžní jev (Friedman, Schwartzová: Monetární historie USA, 1963)

kniha, která přiliš neteoretizovala ale byla více empirická

sanžili se prokázat na datech, že inflace je peněžní jev a přicházejí s časovými řadami – doplněné o časové řady změn oběživa

ukazují, že existuje stabilní a předstihový vztah mezi peněžní zásobou a nominálním hdp

o prosazují nové pojetí inflace

o stabilní a předstihový vztah mezi peněžní zásobou a nominálním HDP

stabilní vztah mezi změnami oběživa a změnami inflace – podporuje myšlenku, že inflace je peněžní jev ale neříká to nic o příčinnosti

kniha staví i na monetaristickém tvrzení, že existuje zpoždění mezi změnou oběživa a změnou inflace

Vliv monetarismu na měnovou politiku

infalce: jev strukturální nebo peněžní?o Podle keynesiánců je inflace tlačena mzdami – příčiny jsou na trzích práce

zdrojem inflace je nedokonalá konkurence – čím nedokonalejší je konkurence tím větší je zisková marže firem na nedokonale konkurečních trzích

inflace plyne z nedokonalé konkurence a jedna na pracovních trzích instituce mzdového vyjednávání tlačily na růst mezd a tím inflaci

o monetaristé tvrdili, že inflace je peněžní jev

když to ekonomové přijali, vyplynulo z toho, že za inflaci je odpovědná jediná instituce – centrální banka

a tak chtěli monetaristé definovat optimální politiku centrální banky

monetaristé kritizovali to, že centrální banka používala úrokovou míru jako svůj nástroj, místo toho Friedman prosazoval:

Friedmanovo „zlaté pravidlo měnového růstu“

o centrální banka měla nechat úrokové sazby plavat a místo toho se měla zaměřit na růst peněžní zásoby jako na svůj cíl (cílování peněžní zásoby)

o peněžní zásoby podle monetaristů byla klíčová proměnná, která v dlouhém obodobí ovlivňovala nominální národní důchod a inflaci

pří nízkém tempu peněžní zásoby by měla být nízká inflace

stabilizace ekonomiky ve smyslu hospodářského cyklu (nominální národní důchod je korelován s růstem oběživa)

veřejnost získá důvěru v měnovou politiku – že bude dlouhodobě neinflační nebo nízkoinflační

monetaristé byli vždycky obhájsi pohyblivých měnových kurzů

Od cílování peněžní zásoby k inflačními cílování

o už v 80.letech se začala objevovat kritika monetaristy doporučovaného zlatého pravidla měnového růstu

o nebylo jasné jak definovat peněžní zásobu

pro definování peněžní zásoby se můžou používat různé agregáty

o začala s tím novozélandská centrální banka a dneska inflaci cíluje 15-20 centrálních bank

o předtím převažoval názor, že peníze jsou exogenní, spousta monetaristů tvrdila opak

o pak se prostadil názor, že peníze jsou endogenní, a tak se centrální banky vrátily k užívání úrokové míry k ovlivňování tržních úrokových sazeb a poptávky po úvěrech, investice a tak

Ekonomie strany nabídky

další škola, vznikla v 70.letech podněty na straně nabídky: kritika keynsiánství

o kdybych tuto školu srovnali s monetarismem nebo se stranou racionálních očekávní, zjistíme, že není tak věděcká, nikdy neměla takový vliv akademických kruzích – spíše v kruzích politických nebo žurnalistických (prý do určité míry populistická)

o představitelé odmítali všechno co Keynes a jeho následovníci přinesli, tvdili že to byla tragédie že se akademičtí přestavitelé přiklonili na stranu Keynes

o bohatství zvniká tím, že na straně nabídky vznikají nabídkové podněty – podněty k práci, spoření, infestování

o proto analyzovali tyto nabídkové podněty

o nabídkové podněty viděli zejména na straně práce a na straěn tvorby kaptiálu

podněty k práci jsou rozhodujícím způsobem závislá na tzv ceně volného času

v podstatě náklad obětované příležitost – mzda, kterou člověk obětuje, když se rozhodne pro volný čas

cenou volného času je tedy čistá mzda po zdanění

daň z pracovních důchodů má velký vliv na podněty lidí k práci – jsou-li daně vysoké a čisté mzdy se tím snižují, klesá cena volného času a lidé se rozhodují raději nepracovat než pracovat -> přesvědčení – snížit daně z důchodů

cena volného času závisí na mezní míře zdanění – obracejí pozornost k mezní míře zdanění – ta je při progresivním zdanění vysoká

doporučovali nejen snížení daní z pracovních důchodů ale i snížení progresivity těch daní

obdobně na straně kapitálu je rozhodující podnět k úsporám

jediné hospodářsko politikcé doporučení – snižování daní a snižování progresivity zdanění

progresivní zdanění sice zaváděly sociálně demokratické vlády, které měly prospívat voličům ale argumentovali keynesiásnkými argumetny a z Keynesovy teorie vyplývalo, že progrestivní zdanění je vestavěný stabilizátor na straně poptávky

keynesiánství se orientuje na poptávku

ekonomové strany nabídky uvažují opačně a tvrdí, že zdanění a zejména progrestivní potlačuje motivaci na straně nabídky

tvrdili, že když vláda sníží míru zdanění, nemusí to vést k pokledu příjmu do státní pokladny – důkazem měla být lafferova křivky

Lafferova křivka

o je-li míra zdanění příliš vysoká, příjmy z daní se můžou snižovat

o daný příjem do statního rozpočtu je dosažitelný vždycky dvěma sazbami

o při nižší míře zdanění je šedá ekonomika menší a tak

o ekoonomie strany nabídky se prosadila v USA za Reagana

Obrat v hospodářské politice

ve Velké Británii a v USA Margaret Thatcherová

Ronald Reagan

oba se odlišovali od svých předchůdců

snaha o návrat laissez faire, boj s odbory

podnikatelé jsou zdrojem růstu bohatství, snažili se jim vytvořit transparentní a příznivé prostředí

Revoluce racionálncích očekávání

John Muth: hypotéza racionálních očekávánío to co v 70.letech vypadalo jako nová škola se v průběhu 80.let vyprofilovalo

jako inovativní směr ekonomického myšlení a tak se o tom mluví jako o revoluci recionálncíh očekávání

o škola navazovala na článek Johna Mutha – poprvé se tam objevila ta hypotéza (v 60.letech)

Muth poprvé použil pojem racionální očekávání, zabýval se otázkou jak se racionální člověk ekonomický rozhoduje, jak optimalizuje v podmínkách nedokonaloých informací

přišel s myšlenkou, že člověk se rozhoduje v prostředí neúplných informací, nemá cenu modelovat modely s předpokladem dokonalé informovanosti

článek ještě nebyl natolik instpiratinví, aby výranězji ovlivnil ekonomii v 60.letech

Robert Lucas a škola racionálních očekávání: zřušení rozdílu mezi krátkým a dlouhým obdobím (nová klasická makroekonomie)

o až v 70.letech to rozvinul Lucas

o a další členové školy racionálních očekávání teprv popularizovali ten Muthův článek

o škola racionálncíh očekávání vznikla v 70.letech jako nevelká skupina makroekonomů a zpočátku vyslovalli podobné hypotézy jako monetaristké (zpochybnění philipsovy křivky...) - přisuzovalo se jim označení monetarismus 2, ale tj nesprávné označení – nevycházeli z monetarismu, byly tam jen nějaké podobnosti

o další názv – nová klasická makroekonomie – přívlastek klasická získaly – říkalo se, že se navracejí ke klasickům – budovaly modely na předpokladu pružných cen – trhy se vyčišťují, vraceli se ke starým neoklasickým modelům

slovo „nová“ je podstatnější – založili nový způsob – metodologicky výrazně odlišný – makroekonomického modelování

od té doby se dá makroekonomie dělit na novou a starou (předtím byla makroekonomie odtžena od mikroekonomických základů)

o půvdovně revoluční myšlenka – racionální očekávání

odlišili dva pojmy

adaptivní očekávání

racionální očekávání

Friedman při kritice philipsovy křivky vycházel z adaptivních očekávání (lidé se dívají dozadu) – i když jim tak eště neříkal

Lucas – lidé když tvoří očekávání dívají se spíš dopředu – shromažďují informace o tom co se pravděpodobně stane v budoucnu a na základě toho vytvářejí očekávání, které se principiálně liší od těch adaptivních

(dnes už se hodně používá vzadhledící / vpředhledící)

protože lidé skutečně vytvářejí svá očekávání v prostředí neúplných informací, museli vysvětlit jak to, že lidé jsou schopni tvořit racionální očekávání, když nemají k dispozici všechny inforamace

lidé jsou omylní, neznají všechny informace, nejsou tak vzdělání v ekonomii – jak teda tvoří racionální očekávání

jednotlivci se mohou mýlit – jedni jedním směrem, druzí druhým, chyby se vyruší – závěr – i když dělají chyby a nejsou úplně o všem informování, přesto jejich očekávání v agregátním vyjádření jsou správná a je tedy možné založit modelování na předpokladu tvorby racionálních očekávání

implikace, důsledky teorie racionálních očekávní

o teorie našla některé zajímavé aplikace

nejdůležitější byly v makroekonomii, ale i třeba ve finanční teorii

vznik teorie efektivních trhů

finanční trhy jsou efektivní v tom smyslu (trhy cenných papírů a tak), že jakákoli veřejně dostatupná informace se okamžitě vtělí do cen (na rozdíl od trhů se zbožím a tak – ty nejsou tak pružné)

pak z toho vyplývá, že nikdo, žádný ekonom nebo fianční analytik nedokáže předvídat vývoj na trhu cenných papírů než ostatní lidé (že by uměl dávat cenné rady) – žádný není informovanější než ti druzí

pokud finanční experti pracují pouze z veřejně dostupnými informacemi, jejich rady jsou bezcenné (informace už byly vtěleny do cen)

jediný kdo by byl schopen poradit je ten kdo by měl neveřejné informace ale insider trading je zakázáno

o aplikace v makroekonomii

když lidé teda tvoří racionální očekávání, která jsou v agregátním vyjádření správná

Philipsova křivka neplatí ani v krátkém období

(Friedmanova kritika vedla pouze k tomu, že Philipsova křivka platí jenom v krátkém obdobní a ne dlouhém – podle adaptivních očekávání)

dle racionálních očekávní – když se lidé doví nějaké informace, okamžitě na to reagují změnou svých cen a tím škola racionálních očekávní eště víc zdiskreditovala keynesiánskou stabilizační politiku

toto pak zevšeobecnili a říkali, že lidé předvídají dopady hospodářské politiky a hned tomu přizpůsobují své cen

policy inefektivness – hypotéza o neúčinnosti hospodářské politiky

jakákoli hospodářská politika je už předem neúčinná, protože lidé umí očekávají její důsledky a nečekají až se ty dopady dostaví, ale hned jakmile se doví o změně, přizpůsobí okamžitě své ceny

Robert Lucas upřesnil tato tvrzení

vysvětloval, že účinná by mohla být pouze taková politika, která je překvapivá, přináší překvapení pro účastníky trhu

pouze hospodářská politika, která je nová – nikdo se s ní nesetkal, nikdo neumí předvídat dopady – působí jako šok na trzích a může mít aspoň dočasné reálné dopady (dopady na

zaměstannost, hospodářský růst..., prostě na reálnou ekonomiku)

hospodářká politika, která už je známá, už proběhla v minulosti – lidé už umí předvídat dopady, pak tu platí hypotéza o neúčinnosti hospodářské politiky a nemá reálné účinky, má pouze účinky na ceny – inflace

tím upozorňovali na to co se stalo s keynesiánskou hospodřáskou politikou a na to jak se sama zdiskreditovala a učinila neúčinnou

dále Lucas korigoval některá svá tvrzení

racionální tvzrení jsou v agregátním vyjádření správná – předpoklad, na kterém lze vybudovat makroekonomický model, ale na jednotlivých trzích jsou lidé neúplně informováni, a tak tam jsou reálné účinky (neúčinné jsou vlivy pocházející ze známé hospodářské politiky a týká se to makrokonmikcých dopadů)

náhodné změny peněžní zásoby (úplně náhodné) – to by mohlo mít reálné účinky – lidé by je nechápali, neuměli by podle toho měnit ceny

pokud jsou změny peněžní zásoby záměrné, centrální banka oznámí co dělá, dá se vydedukovat co dělá a proč to dělá – to už lze zpracovat do racionálních očekávní a vtělit do cen

rozlišuje tedy hospodářsko politické šoky a známé hospodářské politiky s předvídatelnými důsledky

když Lucas vtoupil do ekonomie, začal psát své první články, napsal článek – obsahoval histroku kde popisuje jak dělník Willy nechce pracovat, protože mzda je jenom 10k dolarů ročně a to se mu zdá příliš nízké, když žije z podpor a tak odmítá nabídky práce, jednoho dne se probudí – volá mu jeden ze zaměstanvatelů a nabízí mu 15k ročně a tak nabídku přijme, než tam dojde, zastaví se v obchodě a zjistí že ceny toho co kupuje se zvýšili o 50%, takže těch 15k má stejnou kupní sílu jako těch 10k předtím, a tak se vrátí domů a znovu si lehne do postele

Lucas a další založili tu novou makroekonomii právě na tom, že ji ukotvili do toho optimalizačního chování jednotlivce

Revoluce racionálních očekávání

Lucas: hypotéza o neúčinnosti hospodářské politiky F.Kidland, E.Prescott: časová nekonzistence politiky

o Policy rule vs policy discretion

o měnová politika je časově nekonzistentní

předpokládejme, že centrální banka by chtěla podpořit hospodářský růst ale nechce zvýšit inflaci – prohlásí to a provedou měnovou expanzi

(sníží úrokové sazby, zvýší množství oběživa) – podpoří hospodářský růst, po určíté době se zvýší inflace a blahodárný reálný účinek se vytratí – politika centrální banky se nepovedla a prohlásí, že bude snižovat inflaci – restriktivní politika – snížení hospodářského růstu a až za dlouho se jí podaří snížit inflaci

centrální bance se nedaří dosáhnout ohlášených cílů – časová nekonzistence politiky (měnové)

otevřeli otázku jestli se má měnová politika centrální banky řídit tím kde se aktuálně ekonomika nachází nebo se má držet zvoleného a dlouhodobě sledovaného pravidla

otázka policy rule vs policy discretion

to už vlastně otevřel Friedman v 70.letech když doporučoval, aby se cb řídila tím zlatým pravidlem ekonomického růstu

ekonomové postupně přešli na to, že policy rule je lepší základ pro měnovou politiku (ale ne jenom) a že by si cb měla zvolit pravidlo a to dlouhodobě sledovat (třeba to inflační cílování)

na to pak navazoval požadavek aby centrální banky byly nezávislé instituce

Požadavek nezávislsoti centrální banky

centrální banka, která je závislá je pod vlivem vlády

vláda tlačí centrální banku, kterou chce vláda a ta má omezené období a měnová politika je v tahována do toho politického cyklu

revoluce racionálních očekávní měla dopady na změny názorů na měnovou politiku a dokonce i na institucionální nezávislost centárlní banky

další důsledky:

Další vývoj makroekonomie: teorie cyklu

škola reálného hospodřáského cykluo neslučitelnost racionálních očekávání a poptvávkového charakteru

hospodářkého cyklu

předpoklad – teorie racionálních očekávaní je neslučitelkná s teorií agregátní poptávky – změny peněžní zásoby nemohly mít reálné účinky ani v krátkém obodobí, změny peněžní zásboy mohly mít důsledky pouze inflační

bylo nutné vypracovat novou teorii hospodářského cyklu

nebylo možné říct, že poptávkový cyklus neexistuje – musela nastoupit jiná teorie, ptorože poptávkový cyklus existuje a tak přišel reálný hospodářský cyklus

příčiny cyklického vývoje jsou technologické změny

každá technologická změna má vliv na urychlení hospodářského růstu (zpomalní technologických změn má vliv na to, že hospodářský cyklus zpomaluje)

technologické příčiny jsou na straně nabídky

teorie reálného hospodářkého cyklu byla založena na určitých předpokladech:

o Předpoklad vyčišťování trhů (úplně flexibilní ceny)

všechny ceny jsou pružné, trhy se vyčiťují (i v krátkém období)

na tomto předpokaldu byly budovány tyto pomodely

další problém, na který škola narazila

o nakolik je pružná agregátní nabídka práce

třeba na trhu stavebních prací je nabídka pružná – zaměstananci z jiných trhů sem můžou přecházet, ale jak je to s agregátní nabídkou práce, když jsou všechny trhy vyčištěny, neexistuje žádná nedobrovolná nezaměstnanost, jak může případná technologická změna vyvolat urychlení hospodřáského růstu, když jsou všechny trhy vyčištěny

vytvoření teoretické konstrukce – mezičasová substituce (substituce práce a volného času)

i ta agregátní nabídka práce je pružná, protože lidé provádějí tu mezičasovou substituci (nová technologie, výrobek – zvýšení poptávky po práci, zvýšení mezd, po zvýšení reálných mezd i lidé, kteří už jsou zaměstnáni jsou schopni nabídnout ještě více práce – vedlejší pracovní úvazky, pracují víc hodin, studenti příjímají brigády – lidé si řeknou, že tj jen dočasné protože i zvýšení mzdy považují za dočasné a tak provedou tu mezičasovou substituci (později si dopřeju víc volného času až ty mzdy zas klesnou)

o široké uznání na univerzitách, moderní záležitost, doplnovalo to moderní paradigma

modelové důsledky

o přestal se používat pojem potenciální produkt (nebyl slučitelný s teorií reálného hospodářského cyklu, měl význam v poptávkových teoriích hospodářského cyklu)

o ani produkční mezera už nemá v té teorii místo (rozdíl mezi reálným a potencionálnímHDP)

o začala měnit pojmy i základní modely

brzy se dostavila reakce v podobě nové keynesinánské makroekonomike

Nová keynesinální ekonomie: poptvávkový charakter hospodářského cyklu

ekonomové nebyli spokojeni hlavně s předpokladem pružných cen a že trhy se okamžitě vyčištují

vrátili se k tomu, že na trzích exitují mzdové a cenové strnulosti (to ale asi bylo jediné co to mělo s původním keynesiánstvím společného)

ačkoli se stavěli proti modelům hospodářského cyklu, které vytvářeli představitelné teorie racilnálních očekávní a reálného hospodářského cyklu, ztotožníli se s teorií racionálních očekávaní a přijali ji (akorát se vrátili k předpokladu mzdových a cenových strnulostí)

vrátili se tedy k poptávkovému hospodářskému cyklu

vrátili se k pojmům potenciální produkt a produkční mezera

zas to vypadalo, že se makroekonomie rozdvojila

vývoj reálných mezd byl proticyklický, podle teorie reálného cyklu by tomu mělo být naopak (zavedení technologického zlepšení, růst produktiviyty, práce, růst mezd, ceny zůstávají..)

Mzdové a cenové strnulosti

Teorie impliticních mzdových kontraktů

Teorie „insider-outsider“

nová keynesináská makrokeomie vytvárřela nové teorie, které by vysvělitly mzdové a cenové strnulosti

o co se strnulosti cen týče

dříve se argumentovalo hlavně nedokonalostí konkurence

o strunulosti mezd

o teorie implicitních mzdových kontraktů

zaměstanvatelé uzavírají kontrakty se zaměstannci, implicitně zaměstannacům slibovali, že mzdy nebudou měnit (skrytě) – i kdyby se měnila poptávka a firma by musela zvyšovat nebo snižovat produkci, firma nebude měnit mzdy

nominální mzdy byly poměrně strnulé a firmy raději propouštěly než aby měnily mzdy

o teorie „insider-outsider“

běžná firma si vytváří, když najímá pracovníky, jakési jádro – zaměstnance, o které by nerada přišla – to jsou ti insideři

outsideři jsou ti, kterých je firma ochotna se zbavit

když se mění poptávka, firma nemění mzdy, ale propouští nebo nabírá outsidery

o hospodřáský cyklus má poptávkový charakter a poptváková politika státu má smysl – aspoň v krátkém období

Mikroekonomické základy makroekonomi

Lucasova kritika ekonometrického testování politiko základní impuls – průkopnický počin školy racionálních očekávání

makroekomické modely s mikroekonomickými základy

Chicagská škola

je důležité rozlišovat Chicagská škola a Chicagská univerzitao Chicagská škola sice vznikla na Chicagské univerzitě, ale je to skupina, která

se začala formovat ve 20.letech a postupně vykrystalizovalal do podoby školy

o Chicagská univerzita je dnes považována za číslo jedna co se ekonomie týče

o většina představitelů Chicagské školy dostala nobelovu cenu (ti původní)

Friedman, Beckem, Stigler, Lucas, Coase

Vývojové etapy

první vývojová etapa se váže k zakladatelům školyo Frank Knight a Jacob Viner

20.léta – formovala se kolem nich ta škola na Chicagské univerztiě

oba dva se lišili v náhledu na použití kvantitatviních metod v ekonomii

knight sdílel pohled Rakouské školy – odmítal kvantitativní metody

Viner je považoval za nepostradatelné

druhé obodbí se váže ke vzniku Knightovy skupiny

o tvořili ji dva později asi nejslavnější představitelé Chicagské školy

Knightova skupina

Milton Friedman a George Stigler

oba byli studenti Franka Knighta a bylo zvykem, že profesoři intenzivně pracovali se svýji nadanými studenti a ti nejnadanější zůstávali na půdě univerzity

stali se z nich pak profesoři a čelní představitelé jak katedry ekonomie tak Chicagské školy

oba navazovali na Knightům laissez faire

to byla první charakteristika

druhá:

sice sdíleli laissez fair ale už nesdíleli názor na metodogolii ekonomie

inklinovali ke kvantitatiním metodám, obhajovali empirické výzkumy

chicagská škola se tak odklonila od Rakouské školy

formuje se jako škola, která inklinovala k laissez faire ale zároveň velmi silně inklinovali k využití kvantitaitiních metod a empírie

pak následovala 1938-1945 Langeho období

o Polák Oscar Lange, který působil na University of Chicago kde se stal vedoucím katedry ekonomie – jakoby se postavil do čela Chicagské školy

o Oskar Lange

byl v podstatě marxista – přesvědčený

na západě rozvíjel marxovu teorii v meziválečném obodbí, snažil se to modernizovat, rozvíjet

vešel do povědomí jako představitel různých verzí tržního socialismu (představa, že socialismus – hospodářský řád založený na společenském vlastnictví, kde neexistuje soukromé vlastnictví ani podnikání, přesto na trzích mohou působit tržní ceny – manažeři je mohou volně stanovovat)

tržní socialismus nikdy reálně neexistoval – pouze teoretická konstrukce

přispěl do rozvoje teorie všeobecné rovnováhy

schopný matematik

Lange sdílel jednak teorie nedokonalé konkurence a jednak učení J. M. Keynese a protože to ve 30.letech bylo velmi populární, vedení univerzity si řeklo, že získá člověka, který se zabývá tím co je populární a že tu katedru dovede k výšinám

intenzivně se zapojil do – stáli proti Misesovi a Hayekovi kde obhajovali kapitalismus

po 2.světové válce se vrátil do Polska a tj konec té etapy

období sporů na katedře ekonomie University of Chicago

o 1945-1953

o Lange sice odešl ale zanechal na katedře mnoho svých přívrženců a příznivců a tak se katedra rozdělila na dva nepřátelské tábory

langeovci

lidé kolem Friedmana a Stiglera (protikeynesiánské naladění)

o skončilo v roce 1953 kdy Langeho skupina odešla z University of Chicago a odešla na yale

o pak už to plně ovládli Friedman a Stigler a spol

další období – 50.léta – období friedmanovského (chicagského) monetarismu

o Friedman a další se začali zaobírat makroekonmomií a spory s keyneiánstvím

další řekněme období i když už to není tak úplně přesně obobí začalo v roce 1960

o vyšel článek Roalda Coase – Problém společenských nákladů

o začala vznikat nová institucionální (coasovská) ekonomie

o v 60.letech vstoupila Chicagská škola do tzv imperiálního období

zejména zásluhou Garryho Beckera

Beckerův ekonomický imperialismus

začal aplikovat metody ekonomie na netradiční oblasti

na oblasti, které se nepovažovaly za doménu ekonomických věd

začal aplikovat cost benefit analysis (tradiční ekonomickou analýzu) na zločinnost, vzdělání, zdravotniství a kdovíco ještě

o rozvoj subdisciplíny

law and economics (ekonomie a právo) – ekonomie je vlastně univerzální metoda

někteří představitelé Chicagské školy začali aplikovat ekonomickou analýzu na oblast práva

Obecná charakteristika Chicagské školy

tradice laissez faireo začíná od Knighta až do dnešního období

o všichni představielé ve své teoretické práci tíhnou k závěru že trh dokáží lépe než stát řešit problémy

snaha o empirické testování teorií

o typická, explictině vyjádřená představiteli

o každá teorie se musí podřídit empirickému testu

další obecné znaky, které už se týkají samotných ekonomických teorií

o vliv teorie ceny

mají odpor k různým teoriím nedokonalé konkurence

tvrdí že předpoklad dokonalé konkurece je dostačující první aproximací reality, že je to dobrý instrumentální předpoklad

o odmítavý postoj ke keynesinástvní

averze je pro ně typická dodnes

otevřeně se stavěli proti rooseveltově new deal – zvyšování veřejných výdajů – vždycky to považovali za zbytečné plýtvání a zcestnou politiku

Předatvitelé

Frank Knight

hlavní teoreitcké přínosyo teorie podnikatelského zisku

podal ji ve své knize: Riziko, nejistota a zisk (1921)

reagoval na situaci, která existovala v té době – neoklasická ekonomie neměla uspokojivou teorii (vlastně žádnou) podnikatelského zisku

podnikatelský zisk byl v neoklasické teorii vykládán jako odměna za riziko – to už pochází z obodobí klasického (Mill – píše, že zisk se skládá z úroku a podnikatelského zisku a zisk je odměnou za riziko)

zdůraznil, že kdyby byl podnikatelský zisk odměnou za riziko, měl by charakter nákladu – riziko je pojistitelné – pojistné pohltí zisk a ten se přelije v náklad na pojistné za riziko

největší přínos

odlišení pojmů riziko a nejistota (ekonomie s pojmem nejistosta nepracovala)

riziko – lze objektivně stanovit pravděpodobnost – že k nějaké situaci dojde nebo nedojde

právě proto, že tu lze objektivně stanovit pravděpodobnost, pojišťovny to pojišťují, kdyby nebyly schopny vypočítat pravděpodobnost, nepojišťovaly by

kromě rizika – podnikatelé vstupují do nejistity

nelze objektivně stanovit pravděpodobnsot a tedy ji nelze pojistit

nejistota – budoucí vývoj cen (jestliže podnikatel začne podnikat v zemědělství, neví jaká bude cena pšenice za rok nebo za dva, úroda pšenice není něco kde by bylo lze objektivně stanovit pravděpodobnost)

nejistota je v tom jaká bude budoucí cena toho co vyrábí a do čeho se rozhodl

investovat (žádná pojišťovna nepojistí budoucí cenu)

podnikatel na sebe bere nejistotu a záleží pak na tom jaká ta cena bude, zisk nebo ztráta vyplývající z cenové nejistitoy – tj podnikatelský zisk – výsledek podnikatelské nejistoty kdy podnikatel má zisk proto, že poptávka po jeho produktech je v budoucnu tak vysoká, že mu ten zisk přináší (něco eště nad úrokem a nad pojististelným rizikem)

zdůvodnil, že čistý podnikatelksý zisk je odměnou za nejistotu

o Rakouská teorie podnikatelského zisku

rakouští ekonomové vedle Knighta byli jediní, kdo vytvořil teorii podnikatelského zisku

nejlíp to formuloval Schumpeter – podnikatel je inovátor, je-li schopný inovátor, bude mít podnikatelský zisk dokud nepřijdou imitátoři

Milton Friedman

pocházel z chudé rodiny ukrajinských přistěhovalců vypracoval se z chudých poměrů

původně studoval na aktuára – pojistný matematik

stal se studentem franka Knighta

za války se stal výzkumným pracovníkem národního ústavu pro ekonomický výzkum – odnesl si, že ekonomický výzkum je tou skutečnou silnou zbraní, která dokáže přesvědčit lidi o platnosti nebo neplatnosti, té které teorie (nutnost empirického podložení teorií)

přispěl do mnoha oblastí

o nejvíce jsou známy jenom makrokeonmomické přínosy – monetarismus

o přispěl i do metodologie – instrumentalismus – metodologický pozitivismus

vždykcy byl přesvědčeným stoupencem laissez faire

eště v 70.letech o něm ekonomové mluvili jako o libertariánovi (krajní stoupenec laissez faire)

metodologický přínos

o v 50.letech se zabýval metodologií ekonomie – vyprovokován sporem s keynesiánci – ti tvrdili, že ekonomické modely musí být vybudovány na reálných základech

o ve své metodologii pozitvní ekonomie – krátká stať z roku 1953 – ekonomická teorie nemůže být budouvána na reálných zákaldech – každá teorie je nutně

provizorní, kdybychom to chtěli budovat na reálných základech, bylo by to tak zamlžené, zmatené, že by ta teorie byla nepoužitelná

o každý model je testován tak, že se ověřuje jeho shoda s daty, s realitou a ne že se ověřují jeho předpoklady

o předpoklady jsou pouze instrumentální nikdy ne reálné

o reagoval i na výtky, které postkeynesiánci měli vůči neoklasikům

neoklasická ekonomie je vybudována na předpokladu racionálního chování – za určitých omezení – důchod

což podle postkeynesiáců není reálné – lidi neznají všechny ceny a tak

o Friedman uvádí svůj slavný příklad profecionálních hráčů billiardu

každý profík ťukne přesně tolik kolik má do koule aniž by znal fyzikální předpoklady a vztahy a rovnice

kdyby to každý měl nejdřív nastudovat, bylo by to příliš nákladné – hraje billiard, protože se to naučil metodou pokusu a omylu a tím pádem hraje dobře a nepotřebuje znát výpočty rychlosti a síly

tedy – nepožadujeme do člověka aby znal všechny vztahy a rovnice, člověk podle nich stejně jedná, aniž by to studoval

čili předpokaldy modelu mohou být instrumentální – můžeme předpokládat, že člověk se chová racionálně aniž by znal všechny ty proměnné těch rovnic a vztahy a tak

ekonomické přínosy

o zvlástní byl vstup Friedmana do sporu s keynsiásntvím – v 50.letech převládalo keynsisánství v makroekonomii (ti co s nima nesouhlasili jim vyklidili v té obalsti pole a začali se zabývat jinými problémy)

představitelé Rakouské školy bytostně nenáviděli keynsiásntví, místo sporu ale prostě ignorovali makroekonomii

Friedman byl jediný odpůrce keynesiánství, který se utkal s keynesiáci na jejich vlastní půdě

akceptoval jejich pojmy, převzal je, začal s nimi pracovat a vytvřáet teorie, které byly v opozici

hlavní přínosy do tohoto sporu

Friedman byl vůdčí osobností

hypotéza permanentního důchodu – v knize Teorie spotřební funkce 1957

potom ropracovat tzv Novou kvantitativní teorii peněz, kde vypracoval novou modernizovanou teorii – zejména poptávky po penězích (peníze jsou netutránlní – v dlouhém období, v krátkém být nemusí)

kniha Monetární historie Spojených států – napsal eště s někým, inflace je korelována se změnami množství peněz – změny

oběživa jsou předstihovým ukazatelem změn inflace z čehož vyvozoval, že jsou příčinou změn inflace

kritika philipsovy křivky

o když se tak Friedman stal slavným a respekovaným, začal psát populární knížky pro širokou veřejnost, které mohl pochopit každý

Kapitalismus a svoboda 1962

první jeho populární knížka

snaha o vysvětlení široké veřejnosti jak funguje tržní systém

proč je laissez faire lepší než vládní zásahy (ukazuje na škodlivost vládních zásahů – redistribude, zákazy, regulace)

zajímavé jsou jeho novátorské myšlenky – všímal si, že střední školy soukromé jsou znevýhodněny oproti státním, protože veřejné školy dostávají vládní dotace ale často jsou to soukromé školy, které poskytují lepší vzdělání – v zájmu zkvalitněnší středoškolského vzdělání a odstranění znevýhodnění soukormých škol navrhoval zavedení kuponů aby se žáci sami rozhodovali na jakou školu půjdou a kupon by byl vyměnitelný za peníze, které by škola získávala od vlády (nikdy to ale zavedeno nebylo)

proč mají lékaři tak vysoké platy

Friedman přichází s alternativní hypotézou – lékaři mají vysoké platy proto, že jejich asociace dokáže ovlivňovat počty studentů na fakultách medicíny – tím regulují počty a udržují počty lékařů na nízké úrovni

Svoboda volby 1980

původně to byl televizní seriál, pak knížka

seriál začal tím, že ukazují Friedmana jak sjíždí v centrální bance do sklepení, kde byl stroj na tištění peněz a on ho zastavil a „zachránil jsem Ameriku“

alternativní vysvětlení velké deprese

Keynes a keynesiánci to zdůvodňovali

kapitalismus nemá dostatek vnitřních sil k tomu aby generoval dostatečnou agregátní poptávku

Friedman vysvětloval krizi prozaičtěji – vinu má americká centrální banka – místo aby reagovala na situaci tak aby zvyšovala likviditu, zasekla se a odmítla půjčovat bankám hotovost – pokračovala série bankovních krachů

vinu za velkou depresi klade centrální bance, příčina nebyla uvnitř tržního systému ale byla vně – byla v chybné politice centrální banky

George Stigler

obohatil zejména teorii ceny působil hlavně v oblasti mikroekonomické

hlavní teoretické přínosy

o teorie informací

v knize Ekonomie informací 1961

mimo jiné tou teorií reagoval na teorii nedokonalé konkurece – jednou z příčin nedokonalé konkurence je nedostatek informací, spotřebitelé nejsou dokonale informováni

George Stigler to postavgil proti tomu ^^ tu svou teorii

Stiglerova teorie informací začíná tím, že informace jsou ekonomickým statkem – že mají povahu jako každý jiný ekonomický statek

dvě zákaldní vlastnosti ekonomických statů

jsou užitečné

jsou vzácné a je potřeba vynaložit náklady na jejich získání

ústí do závěru – člověk nechce být úplně informován, protože získávání informací vyžaduje náklady, člověk chce být optimálně informován – mezní náklady na získání informací se rovnají meznímu užitku z informace

člověk, který maximalizuje užitek vyrovnává mezní užitek s mezními náklady a totéž činí s informacemi – endogenizoval informace – je to jedna z proměnných spotřební funkce spotřebitele

tím Stigler vyvrátil názor, že nedokonalá informovanost je jednou z příčin nedokonalé konkurence

o další přínos

teorie oligopolu – přispěl k teorii tvorby cen

1964

v té době bylo obvyklé, že keynsisánci pokládali oligopoly za téměř všudypřítomné – sklon ke koluzním (kartelovým) dohodám

objednávka pro vlády na zavádění antimonopolních opatření, zakládání úřadů

Stigler dokazoval, že ty koluzní dohody mají stejně tak tendenci se rozpadat, protože každý z členů má tendenci skrytě podvádět své partnery a na jejich úkor získávat stále větší podíl na trhu – čili dohody se snadno rozpadají, tím snadnějit, čím více je členů

ještě lépe to pak rozpracovali ekonomové teorie her

o další přínos – možná nejvýznamnější

teorie ekonomické regulace

kniha Teorie ekonomicke regulace 1971

průlomový charakter spočíval v tom

do té doby si všichni kladli takové otázky – které trhy mají vlády regulovat, jak mají regulovat – vlády regulují výrobce v zájmu spotřebitelů, protože chrání spotřebitele

Stigler k tomu přistoupil zcela jinak – položil si otázku proč vlády regulují a na tuto otázku hledal odpověď (takže ne jestli a kolik, ale proč)

vytvořil pozitivní teorii regulace (odpovídá na otázku proč)

odpověď, kterou našel byla překvapivá

dospěl k závěru – regulace existuje v zájmu regulovaných, podněty k regulaci, politické tlaky nepřicházejí od politiků samotných, ani od spotřebitelů, ale přicházejí od výrobců, kteří jsou regulováni

proč výrobci chtějí být regulování – aby se ochránili před svou vlastní vzájemnou konkurencí

regulovaní výrobci, že jsou regulování a regulaci chtějí

je to první teorie regulace, která je pozitivní teorií, která vysvětluje proč ty jevy jsou

závěr je, že regulace je v zájmu regulovaných a ne v zájmu spotřebitelů

endogenita vládních zásahů

do té doby převládala představ, že vláda je benevolent government (sbor moudrých filosofů, kteří věcí co je dobro lidí a co proto dělat) – Stiglerova teorie regulace ukazuje, že vláda je vtažena dovnitř procesu, reaguje na výrobce

nový přístup k vládním zásahům – jsou endogenní v rámci tržního procesu

Theodore Schulz

zabýval se problémem chudoby v tzv třetím světě (Asie, Afrika, Latinská Amerika) začal s tím ve 30.letech a stále se tomu věnoval té problematice

převládaly předatvy v té době – velmi rozšíření – že příčiny chudoby ve třetím světě jsou klesající výnosy v zemědělaství a vysoká míra populace

(o tom začal teoretizovat už Ricardo)

po druhé světové válce se rozšířila teorie, která se stala díky Samuelsonovi známá jako bludný kruh chudoby

o země nejsou schopny velkých kapitálových investic do průmyslu, lidé nejsou schopni z důchodů spořit – akumulovat kapitál – pak jsou nízké investice a tím se to zamotává

o rozetnout ten bludný kruh lze jedině formou zahraniční pomoci

o vyspělé země začaly posílat do zemí hospodářskou pomoc, ale postupem času se ukázalo, že to nemá žádoucí účinky

přistoupil k tomu zcela jinak

o použil pojem lidský kapitál – systematicky jako první začal používat pojem lidský kapitál

o lidský kapitál byl zejména vzdělání a zdraví

o chudý farmář by mohl zbohatnou kdyby investoval do sebe nebo do dětí – vzdělání a tak, ale oni to neudělají, protože nemají jsitotu že i když zaivestují, že jím políčka někde nevezme apod.

o ve třetích zemích nebyla dobře dodržována vlastnická práva

o zdůrazňoval, že země vybřednou z chudoby až tehdy až tam vznikne vhodné institucionální prostředí k investicím do lidského kapitálu (vlády nedokáží investovat do lidského kapitálu)

o zřejmě nejlepší důkaz platnosti jeho teorie je Čína

v 70.letech upevnili vlastnické vztahy zemědělců k půdě – vláda jim garantovala, že oni a pak jejich děti budou na té půdě pracovat a pak děti jejich dětí a že jim to nikdo nevezme – pak dokázali uživit sami sebe a přestaly hladomory

na Schulze navázali další – zejména Becker, ale každopádně to byla Chicagská škola, která začala používat systematicky pojem lidský kapitál jako indivituální investici člověka do svého vzdělání a zdraví (neprávem je pojem přisuzován Beckerovi bo napsal knížku Lidksý kapitál, ale první byl Schulz kdo to začal používat)

vzdělání a zdraví není spotřební ale kapitálvoý statek – je to výsledek investice člvoěka do sebe sama

Gary Becker

učinil ze ekonomie imperiální vědu pojí se s ním tzv imperiální období chicagcké školy

o Becker překonal tradiční pohled na ekonomii (doménou ekonomie jsou trhy a chování lidí na trzích)

o Becker přišel s názorem, že ekonomie je věda mnohem širší a obecnější

je to obecně věda o optimalizačním rozhodování, jednání – člověk minimalizuje náklady a maximalizuje užitek

aplikoval to na všechny možné činnosti – i pro ekonoma netradiční

zdůrazňoval univerzálnost rozhodování při daných omezeních – důchodových a cenových – je mnohem obecnější a aplikovatelné na všechny druhy lidského rozhodování

ekonomie je obecně věda o racionálním rozhodování člověka

Chicagská škola – Gary Becker

Ekonomie - „imperiální věda“: eplikace analýzy nákladů a výnosů na netradiční oblasti lidského chování

Ekonomický přístup k lidskému chování (1976)

o čím se definuje ekonomie?

Tradiční pojetí – ekonomie je definovány předmětem zkoumání (výčtem aktivit – výroba spotřeba, rozdělování, ekonomická aktivita lidí na trzích, rozhodování o struktuře spotřeby...)

v tradičním smyslu pojednávala o alokaci zdrojů, kapitálu

imperiální pojetí bylo jiné: prosazoval názor, že ekonomie není definoványa předmětem zkoumání, ale že ekonomie se definuje přístupem, metodou, že existuje něco jako ekonomický přístup k analýze různých problémů a ty problémy mohou být skutečně různé – nemusí se týkat trhu, mohou se týkat jakéhokoli lidského jednání (je analyzovatelné podle Beckera univerzálním ekonomickým přístupem, přičemž Becker uznává, že existují i jiné přístupy jak analyzovat lidské jednání) – ekonomie není omezena svým předmětem zkoumání, ale je definovaná svým přístupem, analýzou problémů

univerzální ekonomickiý přístup k analýze jakýchkoli aktivit lidí spočívá v analýze nákladů a výnosů – má svoje konkrétní nástroje a techniky (spotební funkce, křivky..)

analýzu lze uplatňovat na jakékoli lidské jednání – rozhodování člověka o nákladech a výnosech je univerzální - vždycky je určitá kalkulace nákladů a výnosů

o Předpoklady racionality

Becker trval an tom, že je nutné předpokládat racionálního, člověka který si dokáže uvědomit všechny náklady a výnosy a nalézt optimum

tj předpoklad ekonomického přístupu (existují i jiné přístupy že...)

ne všichni ekonomové s tím předpokladem souhlasí – je to typický předpoklad neoklaiské ekonomie, ekonomie hlavního prouchu, ekonomie Chicagské školy

nesouhlasí s tím ekonomie Rakouské školy – nevycházejí striktně z předpokladu racionality – racionalita je omezená, člověk není dokonale informován, systém pokusu a omylu

o nepeněžní náklady a výnosy

Becker zdůrazňuje, že náklady a výnosy nejsou jenom peněžní, ale že jsou to často různé nepeněžní náklady a výnosy

typický nepeněžní náklad – čas (je vzácný)

toto pojetí nepeněžních nákladů zejména času je silné pro chicagskou školu i když mnoho starších neoklasických ekonomů pracovalo s časem jako s nákladem tak až chicagská škola s tím začala pracovat úplně systematicky

i výnosy mohou být nepeněžní

je potřeba chápat výnosy a náklady šířeji než jenom v peněžním vyjádření

o v této knize vyjádřil proč ekonomie je tzv „imperiální věda“

Chicagská škola – Gary Becker

Ekonomie diskriminace (1957) o proč zaměstnavatelé nediskriminují

zabýval se otázkou jestli zaměstnavatelé opravdu diskriminují

nastolil dva předpoklady

trhy jsou konkurenční – na trzích kde zaměstanavatelé působí je kokurence

práce, kterou ti lidé vykonávají je stejná – odvádějí stejně dobrou, stejně kvalitní práci

kdyby majitelé restaurací trpěli rasovými předsudky

poptávka po bílých číšnících bude vyšší, po černých nižšní – růst mezd bílých číšníků, pokles mezd černých

k tomu dojde a pak každý zaměstanavatel, který netrpí rasovými předsudky bude radši zaměstnávat černé číštníky – bude jim platit míň, zaměstnavatelé budou konkurenceshcopnější a budou vytlačovat ty zaměstnavatele, kteří zaměstnávají bílé – z trhu zmizí diskriminující zaměstnavateli

o jaké jsou příčiny diskriminace

nejsou to zaměsatnavatelé, kteří diskriminují – jestliže pozorujeme diskriminaci na pracovních trzích, zdrojem této diskriminace nemohou být zaměstnavatatelé

kdo tedy vlastně diskriminue – Becker dochází k závěru, že jsou to spotřebitelé, kteří diskriminují – lidé budou méně chodit do restaurací kde obsluhují černí a preferují bílé – zaměstnavatelé se podle toho chovají

diskriminace odráží preference spotřebitelů, zaměstnavatelé jenom reflektují přání spotřebitelů

kdyby stát chtěl potlačovat diskirminaci, musel by své aktivity zaměřovat na spotřebietele – což je celkem nemožné

o závěry byly překvapivé, ekonomie hlavního proudu je nakonec akceptovala

o kdyby existoval monopolní zaměstnavatel, může si zaměstnavatel diksriminaci dovolit

Lidský kapitál (1964)

o Beckerovi předchůdci – Schulz, Friedman, ale teprve Becker ten pojem dobře definoval

o pojem lidského kapitálu

zdělání popř i zdraví

je výsledkem rozhodování jednotlivce – individuální investice, individuální kapitál

o výnosy z lidského kapitálu

je rozdíl mezi mzdou vysokoškoláka a středoškoláka

vyčíslil ty rozdíly mezi mzdou podle vzdělání a nazval to výnosy z lidského kapitálu

Becker zjistil, že výnosy z lidského kapitálu byly vyšší než výnosy z výrobního zařízení

human capital je vzácnějším druhem výrobního faktoru nežli kapitál ostatní (non human)

snažil se v duchu metodologického pozitivsmu empiricky ověřovat platnost svých teorií

o dobře přijata ekonomy, ostatní s tím nesouhlasili

o nakonec ekonomové Chicagské školy dokazují, že většina důchodů, které lidé pobírají jsou důchody z lidského kapitálu

o ekonomové se začali jinak dívat na mzdu – už ne odměna za práci (námahu, napětí) – Becker a další zjistili, že většina z mezd, které jsou vypláceny jsou výnosy z liského kapitálu (z toho, že lidé předtím investovali do svého vzdělání)

Zločin a trest (1968)

o článek (prafráze na dostojevského) – jaké jsou příčiny zločinnosti

o tehdy rozšířeno – jakoby společnost mohla za tu kriminalitu, že příčinami kriminality jsou společenské instituce – nezaměstnanost, chudoba

o ale není tak jednoduché přisoudit míru kriminality těmto spoelečenským institucím

o náklady a výnosy zločinu

Becker z toho přistupoval z hlediska racionality

zločinci jsou racionální lidé – pak každý kdo páchá nebo se rozhoduje páchat zločin analyzuje náklady a výnosy

výnosy musí být opraveny o riziko (očekávaný výnos – výnos násobený pravděpodobností, že ten výnos nastane – týká se pravděpodobnosti dopadaní)

nálady na trestnou činnost jsou ty tresty – pokuty, tresty odnětí svobody

o význam trestu pro snížení kriminality

někdy je vhodnější zvýšit tresty než zvyšovat počty policitstů a detektivů

o setkalo se to s velkou kritikou ze strany zejména neekonomů – trvají na tom, že zločinci nejsou racionální, že kalkulují už předem s tím že nebudou chyceni, dopadeni

Pojednání o rodině (1981)

o analýza nákladů a výnosů aplikovaná na situace v rodině

o proč lidé uzavírají sňatky, děti..

o výnosy – odměna v podobě štěstí

o majetnější lidé se rozvádějí méně než chudší lidé (i když se myslelo, že bohatí jsou ti co se víc rozvádějí, ale tak to nebylo)

o vysvětlil to – bohatí mají větší nechuť k rozvodu, protože je to víc stojí

Chicagská škola – Ronald Coase

typický odchovanec někdy se uvádí jako představitel nové instituciální ekonomie (jednou z odnoží je ale

jakoby chicagská škola)

nositel nobelovy ceny, ač toho moc nenapsal – jen pár článku, ale originálních

Transkační náklady

o prvím průlomovým článkem bylo:

Povaha firmy (1937): proč existují firmy?

o Jeho první článek, takový ekonomicky významný, pak se na dlouhá léta domlčel

o proč extusjí firmy když tržní systém má převahu nad povahou plánování (proč existují firmy, když firma je kousek centrálního plánování)

o tuto otázku si prve ekonomové moc nekladou

o Coase byl první kdo poskytl ekonomické vysvětlení otázky proč existuje firma – odpovědí jsou transkační náklady

o transakční náklady

náklady na využívání tržního systému – náklady na vyhledávání obchodních partnerů

producent, který se rozhodne strořit film nepostupuje tržně – individuální smlouvy, transakční náklday pro producenta by byla obrovské, zaměstnavatel je navíc musí kontrolovat

takže producent takto nepostupuje – založí firmu, hledá zaměstnance, se kterýma uzavře smlouvou – odbourání transakčních nákladů

o zpočátku to neudělalo velký dojem na ekonomy – mnoho sáhlo po tom článku

o pojem transkační náklady nevynalezl Coase ale převzal ho od Johna Commowse

Chicagská škola – Ronald Coase

Problém společsnkých nákladů (1960) o nová teorie externalit

externality nejsou selháním trhů ale jsou výsledkem vysokých transakčních nákladů

je-li něco důsledkem nákladů, není to selhání trhů (náklady nejsou selhání trhu, náklady jsou náklady...)

ostrý kontrast s Pigouovým přístpem (Pigou vyžaduje regulaci extermalit prostřednictvím daní a subverncí)

Coase říká, že není třeba žádných regulací – jediný způsob jak snížit transkační náklady je zlepšit právní, soudní systém – instituce, které vedou k tomu, že trananční náklady jsou tak vysoké

o coaseho teorém

o ústřední pojem – transkakční náklady

o směna probíhá za sutiace kdy vlastnická práva jsou nějak rozdělena

o Coase říká – lidé si mohou vlastnická práva směňovat – Piguovy farmáři a železniční společnost si mohou směnit vlastnická práva

o tato směna je vždykcy společensky efektivní – cena, kterou jedna strana zaplatí druhé není vyšší než škody, náklady, které strana nese

o ponecháme-li lidem volnost směňoat vlastnická práva, výsledek bude vžycky efektivní a nezáleží na tom jak byla práva původně rozdělena (bez ohedlu na čí strašně původně je právo) – strany směňují a to vede vždycky k efektnímu řešení

o závěr coaseho teorému – jediná věc, která brání efektivnímu řešení jsou ty transakční náklady

Nová institucionální ekonomie

o systematickým používáním pojmu transkakční náklady se Coase stal předchůdcem Nové institutusicální ekonomie ) (další přestavitel – Douglas North)

o ekonomie transkakčních nákladů

ústřední model

někdy se říká ekonomie transakčních nákladů

o ekonomie vlastnických práv

navázali na teroie tranakčních nákladů

zejména se stoustředila na firmu na vztahy uvnitř fimry

z dílny té ekonomie vznikl principal agent problem – problém pána a stprávce

jak má stát donutit pracovníky co nejlépe pracovat)

Chicagská škoda – ekonomická analýza práva

předchůdci ekonomické analýzy právao Skotské osvícenství

Adam Ferguson a do určité míry Adam Smith

tito lidé viděli souvistlost mezi tím jak funguje ekonomický systém a tím jak dobře/špatně fungují státní istntituce – zejména soudy

o Německá historická škola

uplatňvoala široký interdispilinární výtup (považovali právní instituce jako povinné, endogenní)

o Američtí intitucionalisté (John Commons)

kritika neokalsiků za příliš úzké chápání ekonomické vědy

byli příliš empiriční a nedokázali vyvinout žádnou teorii

Chicagská law and economics

o staré období

říká se, že začíná vydáním Coaseho čláku o povaze fimry

Iron Direktor

o nové období

ispirováno Gary Beckerem

nový impuls získali po vydání Coaseho článku z roku 1982

o ekonomická analýza práva – pobeckerovsku se snaží uplatňovat nabyté vědomosti

Richard Posner – chicagská škola

v rámci Chicagské školy se intenzivně věnoval spojení ekonomie a práva – uplatnění beckerovského přístupu na tvorbu práva

Ekonomická analýza (1972)

Posnerova teze o efektivnosti common law

common law – v anglosaském právu představuje právo, které tvoří soudy – vytvářejí precedenty, které jsou pak pramenem práva

Posner se snaží dokazovat, že soudy se chovají tak, že ekfektivně řeší spory tam kde strany se nedokáží dohodnout - nedokáží směnit svá vlastnická práva

soudy v průběhu dlouhého období mají tendenci nafukovat společnské náklady

common law – tato tendence práva rozhodovat ve spory ve prospěch společenské efektivnosti – tato teze platí pouze pro common law

ta teze o efektivnost common law nebyla nikdy plně prokázána, zejména právníkům se to nezdá (ti jsou tradičně ale skeptičtí vůči law and economics)

rozdíly mezi chicagskou školou a rakouskou law and economics

o pokud je o konomickou analýzu práva – drží si primát chicagská škola, ale věnuje se tomu i Rakouská škola – existují rozdíly, které se týkají zejména předpokladu racionality

o předpoklad racionality

o metodologické rozdíly

Rakouská škola ten předpoklad racionaliy nesdílí, pracuje s omezenou realitou

Rakouská škola vychází spíše z Hayeka – díval se na právní systém jako na tzv spontánní řád (kosmos) kde se právní instituce vyvíjejí

další rozdíl – metodologické rozdíly

chicagská škola uplatňuje ten friedmanovaský metodologický pozitistivsmus

rakosuká škola lpí na metodologickém subjektivismu – dospívá k jiným závěrům, pracuje s jinými modely

České ekonomické myšlení

Konzulatční hodiny

6.6.18:00-19:00, 18.6. 18:00-19:00, 20.6. 18:00-19:00 – NB 308

České ekonomické myšlení

spíš postuláty než ucelené teorie teleologická teorie

koncept tržního socialismu

o vytváří se v reformní době 60.let

problematika hospodářských cyklů za socialismu

o socialistické plánování předchází cyklickým výkyvům v ekonomice – ale bylo dokázáno, že i socialistická ekonomika podléhá cyklickým výkyvům

deflační restriktivní monetární politika po 2.světová válce ke stabilizaci měny

Předchůdci českého ekonomické učení

působili na českých univerzitách, ovšem před oddělemím pražské od německé – jazykem inteligence byla němčina

je nutno zmínit obec židovskou

o zdatní obchodníci – ekonomové praktici

vychází z německy mluvících profesorů Karlovy univerzity, většina z nich vystudovala a působila na právnické fakultě univerzity Karlovy

První zakladatelská generace českého ekonomické myslšní

od 80.let 19.st po první světovou válku profesor Albín Braaf

Josef Kaizl

Josef Gruber

Meziválečné období

je potřeba vymanit se z inflačních tlaků, stablizovat kupní sílu české koruny období krize až do druhé světové války

formují se dvě základní názorové školy

o skupina kolem Karla Engliše – spíše pravicová skupina která zastává liberální názory

o levicové smýšlení – kolem ekonoma Josefa Macka – byl idolem vysokoškolské mládeže

Po druhé světové válce

během války bylo vysoké školství uzavřeno, ekonomické myšlení zmraženo od roku 1945-1948 – české ekonomické myšlení se začíná dostávat ke slovu ale je už

víc levicově zaměřeno, ke slovu se dostává i centrální plánování (1945 – první dvouletka), stále ale kladen důraz na samostatnost podniků v rozhodování

není to v souladu s představami komunistické strany – ti se prosadí po únoru 1948

o aplikována je teorie marxismu (marxistický dogmatismus)

60.léta – reformní léta

o vzniká idea tržního socialismu – Oto Schick se to snaží uvést i do praxe

o ovšem pořád to jsou reformy v rámci socialismu

po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy

o 70.léta – normalizace

o návrat k marxistickým teoriím z 50.let

o mnoho vysokoškolských profesorů přijde o místa, odcházejí od exilu

i přes návrat k myšlence marxismu zůstává volný přístup ke světové literatuře

revoluce 90.let (v 70.letech mnoho českých ekonomů využívá zahraniční literaturu k sebevzdělávání – vytváří se jádro ekonomů, kteří se budou moci zapojit do reformních činností v 80.letech)

poslední etapa

začíná rokem 1990 – skupina federalistů kolem Klause prosazuje federální přístup před národním přístupem a prosazuje se rychlá forma přechodu na tržní ekonomiku

První etapa

eště před rozdělením univerzity zástupci kameralistů

o Josef Sonnenfels

o Josef Buček

první komplexnejší výklad už v českém jazyce podal František Chleborad

o jeho sympatie – družstevní forma podnikání

o byl proti politickému sdružování dělníků v různých organizacích apod

o dílo

Soustava národního hospodářství politického

je patrné, že vychází (tradičně pro české ekonomy) z německé historické školy, z klasické ekonomie

zakladatel kampeliček – Cyril Kampelík

o středem jeho zájmu je taky držstevní forma podnikání – zejména družstevní peněžní ústavy

první představitelé českého ekonomického myšlení

o první čeští národohospodáři :-) taky třeba budem...

o mnozí z ekonomů zastávali politické funkce, byli ministry, členy národních shromáždění a vlád, mnozí byli profesory zejména na UK

o formulovali spíš než teorie hospodářskou politiky pro potřeby nově vznikajícího státu

Albín Braaf, Vilibals Milčuh, Josef Keizl

višchni tři byli politicky činní

Keizl – poslanec sněmu, spolupracuje s Masarykem

Milčuh

o objevy v problematice hospodářských cyklů

o zabýval se zejména dlouhými cyklickými vlnami

Braaf

o profesor UK jako i ostatní

o dostává se do panské sněmovny, je ministrem, ztotožňuje se s pravicovými politickými a ekonomickými názory

o český ekonomický nacionalismus (tj jeho myšlenka) – vyzýval Čechy k nakupování českých výrobků pro podporu české ekonomiky

o byl spíš doprava – měl období kdy měl názory smíšené, ale vždy odmítal marxistické učení a zakládal své přednášky a díla na požadavku ekonomické liberalismu a individuální svobody

Druhé období – po první světové válce

vznikají dvě názorově odlišné skupinyo kolem Karla Engliše

Alois Král, Václav Chytil, Vladimír Vybral – umírněný liberalismus

Karel Engliš – profesor

největší zásluha

originální teleologická teorie (jde o to že Engliš hledá v chování subjektů vždy nějaký účel a prostředky

hospodářské politiky jsou vždy zaměřeny k nějakému účelu, subjekty se rozhodují racionálně, ale ekonomické jevy jsou chtěné, protože ke chtěným jevům jsou nacházeny prostředky hospodářské politiky)

své učení přednášel za důležistosti individualismu, který považoval za výkonnější, protože je více soutěživý než solidarismus, který v jeho pojetí představovat formu komunismu

druhá umírněná demokratická levicová větem – kolem Josefa Macka

Macek byl členem skupiny pátečníků kolem Karla Čapka

hl. přínos – prosadil, zavedl do českého ekonomické myšlení základy keynesiánského myšlení

profeosr, ministr, poslanec

po roce 1945 odchází z politicky činné kariéry a zůstává akademicky činným

po roce 1948 odchází v 62 letech na lyžích v zimě přes šumavu do ameriky – přednáší v Pitsburku a poslední léta tráví v Kanadě

vychází z učení Rakouské školy – staví na teorii mezní užitečnosti, hodnotu pokládá za subjektivní nikoli objektviní veličinu a odsuzuje Marxovu pracovní teorii hodnoty

v hospodářské politiky - jeho sympatie s keynesiánským myšlením – odpůrce vyrovnaného rozpočtu

požaduje extrémní formu pozemkové reformy (všechny půda by měla být státní, stát by ji pak pronajímal za rovných podmínek)

odmítal úlohu státu jako centrálního monopolu – podnikům by měla být ponechána určitá samostatnost, prosazoval socialistickou soutěž (družstevní fromy vlastnictví, nikoli státní centralizace)

Alois Rašín

velmi erudovaný ekonom, současně právník, žurnalista

po zformování Československa 1918 se ujal řízení monetární politiky a přišel s myšlenkou deflační politiky, která měla vyřešit stabilizaci koruny československé a zvýšit kupní sílu koruny

zastával mnoho politických funkcí

1923 na něj byl spáchán atentát

liberálnější hodnoty, pravicovější názory (kromě období v mládí)

kniha Národní hospodářství – je evidentní vliv Rakouské školy a německé historické školy

i po jeho smrti je deflační politika nadále praktikována ale je stále více kritizována – deflace znamenala posilování kurzu koruny, znevýhodňování exportérů, růstu nezaměstnanosti

1925 byla deflační politika ukončena

kolkování bankovek při oddělení českolvoenské koruny od rakouské měny – oddělení měny spojeno s restrikcí oběživa

po válce se posouvá ekonomické myšlení doleva

i po zkušenostech z velké depreseo new deal v USA úspěšný – vyřešili hospodářskou krizi – v tehdejší době měli

všichni za to, že ekonomický vývoj potvrdil pravdivost Keynesovy teorie

o kapitalismus byl považována za překonaný a začala se hledat alternativní cesta – socialismus byl považován za relativně dynamickou formu ekonomického zřízení

o ekonomické mylšení – nastal velký odklon směrem doleva

první dvouletka

o byla ponechána velká svoboda rozhodování podniků – Plán obnovy

po roce 1948 dochází k silnější centralizaci hospodářství, mnoho profesorů je diskomunikováno

50.léta

o léta marxistického dogmatismu

o první malý zlom – po kritice Stalina včetně represí, které za jeho vlády byly prováděny

o ve druhé polovině 50.let se otevírá cesta reformního myšlení let 60-tých a otevřeně se hovoří o nevhodnosti sovětského modelu pro malý stát jako je Československo

60.léta

o požadavek decentralizace

o Ota Schick

ekonomický ústav československé akademie věd a vysoká škola ekonomická – dvě centra

přichází s požadavkem tzv tržního socialismu

kniha 1962 Ekonomika, zájmy, politika

na tento článek navazuje Otakar Turek se statí kde akcentuje úlohu trhu v ekonomice O plánu a trhu v socialistické ekonomice z roku 1967

požadavek decentralizace

1968 snaha praktikovat do praktických politik požadavek tržního socialismsu

stává se místopředsedou vlády

srpen 1968 – jeho snahy končí – obsazení země vojsky varšavské smlouvy – mnoho reformních ekonomů musí odejít a nastává období normalizace 70.let

o Josef Goldman

zabýval se problematikou hospodářských cyklů za socialismu

pracoval na statistickém úřadě, kde se mu podařilo ze statistických dat dokázat, že i socialistická ekonomika podléhá hospodářských cyklům i přes centrální plánování

po roce 1968 se vracíme k dogmatickému marxismu

o vytváří se ale klima pro reformní dobu 80.let díky přistupu k zahraniční literatuře

o po nástupu Gorbačova v celém sovětském bloku probíhají snahy o perestrojkové kroky

o jedním z center snah o přestavbu ekonomiky je prognostický ústav československé akademie věd, který vede Walter Komárek

zpracovává prognózu – Souhrná prognóza ČSSR do roku 2010, kde se upozorňuje na neudržitelnost současného stavu a na nutnost hospodářskýách změn

prvky tržního hospodářství

o ekonomický ústav akademie věd je veden Josef Zieleněc (?)

měl okolo sebe mladou skupinu ekonomů, ze kterých pak vzešli hlavní tvůrci ekonomické reformy v 90.letech

o dva scénáře přechodu k třnímu systému

federální scénář Václava Klause – rychlá privatizace jako základ transformace

český scénář – preferoval začít s odstátněním českých podniků, s provedením ekonomické reformy a až později s přikročením k privatizaci

shodovali se, že je třeba liberalizvoat ceny, stablizovat ekonomiku a přejít k tžnímu hospodářství

o vyhrála Klausova skupina – privatizace předcházela restrukturalizace

šoková cenová liberalizace a liberalizace zahraničního obchodu

rychlá privzatizace jejímž základem byla kupónová privitizace

v 90.letech bylo makroekonomické stabilizace dosaženo

o co se monetární politiky týče – dochází k cílování inflace (k aktivnímu řízení inflace)