UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

LÉKAŘSKÁ FAKULTA

Konference vědeckých prací studentů DSP

Abstrakta

Olomouc 2011

Univerzita Palackého v Olomouci

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

Rozšíření kvalifikačních kompetencí absolventů doktorských studijních programů na LF UP. CZ.1.07/2.3.00/09.0020

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za obsah abstraktů odpovídají autoři.

1. vydání

Editor © Martin Modrianský, 2011

ISBN

2

OBSAH

SEKCE ZUBNÍHO LÉKAŘSTVÍ……………………………………………………………………8

Defekty parodontu způsobené mutilací

Michala Coufalová a Zdeněk Pokorný…………………………………………………...9

Hodnocení správnosti registrace centrálního vztahu čelistí

Kamila Foukalová………………………………………………………………………10

Epidemiologie ageneze zubů

Lucie Gábrlíková………………………………………………………………………..11

Kaz raného dětství a jeho následky na stálém chrupu

Eva Kaplová.....................................................................................................................12

Ortodonticko-protetická spolupráce – vliv tvaru frontálních zubů na estetiku

Piotr Kowalski a Milan Kamínek……………………………………………...……......13

Infekce dutiny ústní virem HPV ve vztahu k životnímu stylu

Petr Michl..........................................................................................................................15

Vliv vybraných nealkoholických nápojů typu soft drink na mechanické vlastnosti skloviny

lidských extrahovaných zubů

Julia Morozova a Radim Čtvrtlík....................................................................................16

Míra shody v hodnocení skeletálního věku metodou CVM

Agnieszka Predko-Engel a Milan Kamínek…………………………………………….17

Zhodnocení stavu výživy při orofaryngeálních karcinomech

Michaela Schneiderová a Jindřich Pazdera……………………………………………19

Estetika implantátů

Irena Vájová a Martin Starosta…………………………………………………………20

Hodnocení protézního lože

Iva Voborná……………………………………………………………………………..21

3

SEKCE KLINICKÝCH OBORŮ.......................................................................................................22

Kontinuální sledování a popis interakce psychiatrických a neurologických projevů u pacientů

s Huntingtonovou chorobou v jednotlivých stádiích nemoci

Zdeňka Blažková, Radka Filipčíková, Marcela Bezdičková, Dana Kamarádová,Aleš Grambal, Ján Praško Pavlov a Michaela Kaiserová.…..........................................23

Revaskularizace chronického uzávěru femoropopliteální oblasti u osob s intermitentními

klaudikacemi: srovnání chirurgického bypassu a subintimální rekanalizace

Jana Fialová, Jiří Kozák, Petr Utíkal, Martin Köcher Jarmila Indráková........................24

Můžeme snadno a rychle předpovědět obtížnou intubaci?

Šárka Fritscherová, Kateřina Dostálová, Jiřina Koutná, Radovan Uvízl,

Jana Zapletalová, Milan Adamus.....................................................................................25

Analýza exprese miR-15a a miR-16-1 u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií

Lenka Humplíková, Soňa Kollinerová, Helena Urbánková, Milena Holzerová,

Zuzana Pikalová, Dana Galuszková, Jana Zapletalová, Peter Turcsányi,

Tomáš Papajík, Martina Divoká, Martin Modrianský, Karel Indrák,

Marie Jarošová.................................................................................................................26

Význam a přínos metody ArrayCGH pro prognostickou stratifikaci difůzního velkobuněčného

lymfomu (DLBCL).

Radka Chytilíková, Helena Urbánková, Tomáš Papajík, Zuzana Kubová,

Milena Holzerová, Zuzana Pikalová, Patrik Flodr, Karel Indrák, Marie Jarošová.........28

Paraanastomotické aneurysma komplikované akutním tepenným uzávěrem a kritickou

končetinovou ischémií – kazuistika

Jarmila Indráková, Petr Utíkal......................................................................................29

Delece TP53 u nemocných s mnohočetným myelomem – srovnání nálezů v době diagnosy a

relapsu onemocnění

Pavla Mičková, Jana Balcárková, Tomáš Pika, Vlastimil Ščudla, Jana Hanzlíková,

Ivana Prekopová, Jitka Kropáčková, Milena Holzerová, Radka Chytilíková,

Karel Indrák, Marie Jarošová........................................................................................30

4

Formální vymezení podnikatelských subjektů ve zdravotnictví v českém právu

Daniela Mošová............................................................................................................31

Analýza souboru 50 selhaných ASK stabilizací ramenního kloubu

Petr Neoral……………………………………………………………………………...32

Problematika diagnostiky renálního ložiska

David Ondra a Vladimír Študent.....................................................................................33

Intima media thickness jako ukazatel subklinické aterosklerózy u pacientů se systémovým

Lupus erythematodes

Andrea Smržová, Pavel Horák, Zuzana Heřmanová………………………………...…34

Přínos radionuklidových metod ke sledování infekcí cévních protéz k hemodialýze

Monika Váchalová, Eva Buriánková, Petr Bachleda a Petr Utíkal..................................35

SEKCE TEORETICKÝCH A PRE-KLINICKÝCH

OBORŮ…………………………………………….36

Detekce a klinický význam minimální reziduální choroby u pacientů s karcinomem plic –

pilotní studie

Andrea Benedíková, Josef Srovnal, Jiří Klein, Pavel Skalický, Marek Szkorupa,

Josef Chudáček, Věra Růžková, Lenka Radová, Marián Hajdúch..................................37

Gene expression profiling reveals new aspects of PIK3CA mutation in ER-positive breast

cancer: major implication of the Wnt signaling pathway

Magdalena Cizkova, Géraldine Cizeron-Clairac, Sophie Vacher, Aurélie Susini,

Catherine Andrieu, Rosette Lidereau, and Ivan Bièche…………………………….…..38

Fotodynamická antimikrobiální terapie aplikovaná na bakteriální kmeny S. Aureus a P.

Aeruginosa

Adéla Dašková, Kateřina Bogdanová, Kateřina Tománková, Svatopluk Binder,

Robert Bajgar, Klára Pížová, Milan Kolář, Jiří Mosinger, Hana Kolářová……..…...…39

5

Analýza metylace DNA genu androgenového receptoru v prostatických nádorových buňkách

DU145 a PC3 po ovlivnění 5-Aza-2´-deoxycytidinem a butyrátem sodným

Barbora Fialová, Kateřina Trtková, Tamara Jamaspishvili, Zdeněk Kolář……....…….40

Exprese regulátorů a produktů Th17 buněk u plicní sarkoidózy

Regina Fillerová, Tereza Tománková, František Mrázek, Monika Žurková,

Vítězslav Kolek, Martin Petřek, Eva Kriegová………………………………..………..41

Prevalence karbapenem-rezistentních enterobakterií ve Fakultní nemocnici Olomouc a jejich

analýza

Miroslava Htoutou Sedláková, Vojtěch Hanulík, Magdaléna Chromá, Kristýna Hricová,

Markéta Šenkyříková, Milan Kolář…………………………………………....……….43

Exprese miR-21, miR-126 a miR-205 u paientů s NSCLC

Mária Janíková, Jozef Škarda, Veronika Žižková, Pavla Lužná, Lenka Rádová………44

Diagnosis of inherited metabolic disorders using a targeted metabolomic approach

Hana Krätschmerová, Karel Hron, Petr Wojtowicz, Eva Hlídková, Anna Barešová,

David Friedecký, Petr Hornik, Darina Behúlová, Dagmar Procházková,

Hana Vinohradská, Karolína Pešková, Sylvie Šťastná a Tomáš Adam……………...…45

Flow injection analysis coupled with tandem mass spectrometry for determination of tyrosine

kinase inhibitors in human plasma

Kateřina Mičová, David Friedecký, Edgar Faber and Tomáš Adam…………………47

Přínos kontinuálního monitoringu glykemie (CGM) pro pacienty operované pro cévní

komplikace diabetu

Iveta Poljaková, Eva Elšíková, Karolina Peterson, Rudolf Chlup,

Helena Přibylová a Jana Zapletalová…………………………………………….……..48

Hluk – rizikový faktor pro pedagogy školských zařízení?

Petra Sachová, Eva Mrázková, Vladimír Janout……………………………...………...50

6

Průkaz bakterií Pseudomonas Aeruginosa s produkcí karbapenemáz

Markéta Šenkyříková, Magdaléna Chromá, Vojtěch Hanulík, Pavel Sauer…….…………51

miRNA expresní profil u plicní sarkoidózy

Tereza Tománková, Regina Fillerová, Monika Žurková, Vítězslav Kolek,

Martin Petřek a Eva Kriegová……………………………………………..…….…..…52

Analýza vlivu poruch sondy fonografu na kvalitu diagnostické informace

Jaromír Vachutka, Ladislav Doležal a Christian Kollmann……………………………54

7

SEKCE ZUBNÍHO LÉKAŘSTVÍ

8

DEFEKTY PARODONTU ZPŮSOBENÉ MUTILACÍ

Michala Coufalová a Zdeněk Pokorný

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Úvod: Pacientka, narozena roku 1990, se dostavila na naše pracoviště, odeslána svým

praktickým zubním lékařem, pro ošetření gingiválních recesů oblasti zubů 21 a 22. Recesy si,

jak sama uvedla, způsobila traumatizací této oblasti nehtem ruky, kvůli údajnému svědění -

usuzujeme na suspektní Candidosis.

Charakteristika kazuistiky: Klinicky jsme vyhodnotili gingivální recesy jako Millerovu II.

třídu. Pacientka je bez jiných patologických nálezů v oblasti parodontu. Gingivální recesy u

této pacientky zasahují do zóny úsměvu a narušují tak estetiku frontálního úseku chrupu.

Pacientka spadá do průměrného typu úsměvu, jaký má 69% populace. Při chirurgické

rekonstrukci těchto defektů je nutné brát v úvahu estetický průběh marginální gingivy.

Závěr: Pacientka je indikována k chirurgickému řešení gingiválních recesů- koronárním

posunem laloku, plastikou interdentální papily a následně pojivovému štěpu.

9

HODNOCENÍ SPRÁVNOSTI REGISTRACE CENTRÁLNÍHO VZTAHU ČELISTÍ

Kamila Foukalová

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

I přes pokrok v dentální implantologii je stále mnoho bezzubých léčeno celkovými snímacími

náhradami, proto je stále aktuální zabývat se problémy těchto pacientů. Při zhotovování

celkových náhrad dochází k sumaci chyb v mnoha ordinačních i laboratorních krocích.

Bazální ordinační chybou je nesprávná registrace horizontálních a vertikálních vztahů.

Z tohoto hlediska nás zajímala četnost a velikost chybné registrace horizontálních

mezičelistních vztahů a dopad na pacienta. U celkových snímacích náhrad je jediné správné

postavení čelistí v centrálním vztahu, což je jediné postavení, které je reprodukovatelné

v každém věku a v každém stavu dentice, protože nezávisí na okluzních kontaktech. Centrální

vztah je vztah horní a dolní čelisti, ve kterém hlavice dolní čelisti je v kontaktu s nejtenčí

avaskulární částí kloubního disku a celý tento komplex se nachází v anteriosuperiorní pozici

oproti svahu tuberculum articulare.

První registrace u pacientů je provedena ve vybudované centrální okluzi původního postavení

náhrad a posoudí se, zda-li je identická s okluzí v centrálním vztahu čelistí. Druhá registrace

je provedena bimanuálním vedením t.j. Dawsonovým hmatem do centrálního vztahu čelistí.

Zaznamenání těchto vztahů je provedeno registračním silikonovým materiálem. Po zhotovení

modelů zastavíme dle prvního a druhého registrátu, kdy stabilně umístěným hrotem

zaznamenáme polohu první a následně druhé registrace. Vzdálenost těchto dvou bodů je

výsledkem měření.

10

EPIDEMIOLOGIE AGENEZE ZUBŮ

Lucie Gábrlíková

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Agenezí zubu rozumíme jeho vrozené nevyvinutí a následné chybění v dentici.

Ve většině případů má porucha genetický původ, pouze malé procento je zapříčiněno vlivem

zevního prostředí (infekce, trauma, chemické látky, léky, radioterapie). Jedná se o častou

vývojovou anomálii zubů.

Smyslem naší studie je stanovení prevalence této poruchy. Do souboru jsme zařazovali

děti, které přišly v období od 1.10.2010 do 1.6.2011 na KZLFNOL na pravidelnou

preventivní prohlídku. Sledovali jsme věk, pohlaví, systémové choroby, syndromy, počet a

lokalizace nezaložených zubů. Zub byl diagnostikován jako nezaložený, jestliže při

intraorálním vyšetření byla zjištěna jeho nepřítomnost v dutině ústní, na OPG se nenacházelo

zastínění odpovídající mineralizaci korunky a anamnesticky nebyla zjištěna extrakce zubu.

Celkem bylo vyšetřeno 177 pacientů, 91 chlapců a 86 dívek, ve věku od 8 do 19 let,

průměrný věk činil 13,23 roků. Chybění zubů mimo M3 bylo diagnostikováno u 19 z nich, u

10 dívek a 9 chlapců. Prevalence ageneze v našem souboru tak činí 10,7%. V 84% případů šlo

o absenci jednoho nebo dvou zubů, oligodoncie a anodoncie nebyla diagnostikována ani

v jednom případě. Na jednoho pacienta s agenezí připadá v průměru absence 1,9 zubu.

V horní čelisti byl nejčastěji nezaložen postranní řezák, v dolní čelisti druhý premolár.

Soubor, na kterém byla hodnocena ageneze M3, sestával ze 76 pacientů starších 13 let,

pozitivní diagnóza byla stanovena u 24 z nich. Hodnota prevalence odpovídá 31,6%.

11

KAZ RANÉHO DĚTSTVÍ A JEHO NÁSLEDKY NA STÁLÉM CHRUPU

Eva Kaplová

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Zubní kaz u předškolních dětí je závažný problém dětské stomatologie. Dosud nejednotná

terminologie jako „medové zuby“,“Baby bottle caries“,“Nursing bottle syndrom“,“Kaz

z láhve“ a „rampantní kaz“ byla American academy of pediatric dentistry (AAPD) sjednocena

pod označením early childhood caries ( ECC), který lépe vystihuje charakteristiku

onemocnění- tedy časnost před anamnestickým způsobem výživy dítěte.

J. O. Turner byl první, kdo v roce 1906 popsal poruchu vývoje stálého zubu, který byl

způsoben periapikální zánětem u dočasného předchůdce. Tato porucha se nejčastěji vyskytuje

u horních frontálních zubů a u premolárů (tzv. Turnerovy zuby).

Tyto poruchy souhrnně nazýváme vývojové poruchy skloviny- developmental defects of

enamel (DDE). Jsou to viditelné odchylky od normální průsvitné skloviny vznikající

v důsledku dysfunkce sklovinného orgánu. Dle makroskopického vzhledu určujeme 3 běžné

typy: hypoplazie skloviny, difúzní opacita skloviny, vymezená opacita skloviny.

12

ORTODONTICKO-PROTETICKÁ SPOLUPRÁCE – VLIV TVARU FRONTÁLNÍCH ZUBŮ NA

ESTETIKU

Piotr Kowalski a Milan KamínekKlinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Úvod: Role estetiky v ortodontické léčbě je v současné době stále důležitější.Cílem léčby je

dosažení co nejlepších a racionálních výsledků pro pacienty. Pojem estetiky je subjektivním

pocitem, podléhá sociálním trendům.

Cíl práce: Cílem práce je zjistit, jaký je vliv změny tvaru frontálních zubů na estetiku

frontálního úseku. Práce má najít hranici atraktivního/neatraktivního úsměvu.

Materiál a metoda: Fotografie ve formátu 9×13 mm nejatraktivnějšího úsměvu mladé ženy

(báze) byla upravována v počítačovém programu Adobe Photoshop CS5. Pomocí toho

programu byly připraveny různé varianty stejného úsměvu se změnou tvarů korunek horních

středních a laterálních řezáků a horních špičáků symetricky a jednostranně. Bylo vytvořeno 28

fotografií se symetrickými změnami (skupina I) a 23 fotografií s jednostrannými změnami

(skupina II). V této práci byly hodnoceny symetrické změny. Z počtu 10 všeobecně

vystupujících různých tvarů korunek pro jednotlivé zuby bylo vybráno po 3 tvarech pro

střední, laterální řezák a špičák. Fotografie byly hodnoceny třemi skupinami hodnotitelů: 32

stomatologů, 33 ortodontistů a 30 laiků (celkem 95 hodnotitelů). Každý hodnotitel vyplnil

dotazník, ve kterém vyznačil míru atraktivnosti úsměvu pro odpovídající číslo fotografie. Pro

chybu metody bylo srovnáno také hodnocení 30 obrázků u 33 hodnotitelů s hodnocením

stejných fotografií po 5 dnech.

Výsledky: Průměrná hodnota úsměvu (30 fotografií) u stomatologů byla 47 % (SD 24), u

ortodontistů 52% (SD 25), u laiků 54% (SD 29).Chyba metody podle Dahlberga je 15.

Nejméně estetický tvar pro střední řezáky je hranatý tvar, korunky s rovnou incizální hranou

a pravouhlým tvarem růžku, pro laterální řezáky – zúžený tvar v krčku s incizální hranou,

která distálně ubíhá gingiválně a pro špičáky tvar korunky s ostrým, dlouhým hrotem

špičáku.Nejestetičtější tvar pro řezáky je harmonický tvar se zaoblenými tvary růžků a pro

špičáky širší tvar korunky o 1mm od základního tvaru (báze) a také tvar s tupým špičákovým

hrotem.

Závěr: Všichni hodnotitelé byli dosti kritičtí pro hodnotu atraktivnosti úsměvu a jejich

výsledky byly podobné (stomatologové = 47%, ortodontisté = 52%, laici = 54%). Ze všech

skupin nejnáročnější byli stomatologové, dále ortodontisti a laici. Není jen důležité jak

vyrovnat horní a dolní oblouk podle plánu ortodontické léčby, ale je také nutné hodnotit tvar

13

korunek, zejména horních frontálních zubů v souvislosti s plánovaným strippingem,

rekonturingem nebo protetickou náhradou po léčbě. Estetika úsměvu není jen vyrovnání zubů,

ale také jejich tvary a poloha, které jsou v souhlasu s průběhem gingivy, se rty a s ostatními

částmi obličeje.

14

INFEKCE DUTINY ÚSTNÍ VIREM HPV VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU STYLU

Petr Michl

Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Lidský papilomavirus (HPV) je v posledních 3 dekádách předmětem zájmu

onkologů a onkochirurgů. V 70 letech minulého století prof. Harald zur Hnusen

vyslovil teorii vzniku karcinomu děložního čípku na podkladě HPV infekce. U člověka

se infekce HPV projevuje nejčastěji jako verruky nebo condylomata accuminata.

Slizniční HPV dělíme neonkogenní a onkogenní. Onkogenní dále dělíme na tzv. low

risk. Kancerogeneze může nastat kdekoliv, takže HPV indukované tumory nacházíme

nejen na děložním čípku, v dutině ústní, ale i v anogenitální oblasti. Předmětem našeho

výzkumu je možný vztah infekce HPV high risk skupiny ve vztahu k sexuálním

aktivitám jedince. Náš výzkum je založen na teorii, že pravděpodobnost infekce HPV

high risk skupiny je tím pravděpodobnější, čím více sexuálních partnerů člověk má.

Metodika: Do studie bylo zařazeno 37 pacientek Porodnicko-gynekologické kliniky FN

Olomouc které se dostavily k provedení stěru na přítomnost HPV na děložním čípku. U

všech jsme odebrali také stěry ze sliznice dutiny ústní (tonzila, kořen jazyka, spodina

dutiny ústní). Samotnému vyšetření předcházelo podepsání informovaného souhlasu a

vyplnění našeho dotazníku, zaměřeného na onkologickou anamnézu, osobní anamnézu,

sexuální praktiky a počet sexuálních partnerů. K detekci infekce HPV jsme použili PCR

a chemiluminiscenci.

Výsledky: Ani jedna z vyšetřovaných pacientek nebyla HPV pozitivní ve stěru z dutiny

ústní. V našem vzorku přiznaly 3 pacientky víc jak 6 nekoitálních sexuálních partnerů;

žádná však neměla víc jak 8 koitálních sexuálních partnerů.

Závěr: Výsledky nejsou statisticky významné pro omezený počet pacientek (37).

Výsledky potvrdily zvýšené, avšak statisticky nepotvrzené riziko přenosu HPV u žen s

více než 4 sexuálními partnery.

15

VLIV VYBRANÝCH NEALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ TYPU SOFT DRINK NA MECHANICKÉ

VLASTNOSTI SKLOVINY LIDSKÝCH EXTRAHOVANÝCH ZUBŮ

Julia Morozova 1, Radim Čtvrtlík 2

1Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc2 Společná laboratoř optiky UP a Fyzikálního ústavu AVČR

Úvod: Sklovina lidských zubů je v průběhu života vystavena celé řadě mechanických a

chemických inzultů. Jedním z nich je působení kyselin obsažených v potravinách a nápojích.

Následkem časté konzumace kyselých potravin a nápojů může být vznik erozivních lézí

tvrdých zubních tkání.

Cíl: Cílem naší in vitro studie bylo zjistit změny v mikrotvrdosti a modulu elasticity skloviny

lidských extrahovaných molárů vystavených účinkům vybraných kyselých nápojů typu soft

drink (Kofola, Coca Cola, pomerančový džus) a bílého jogurtu.

Metodika: 40 sklovinných vzorků (5x3x1,5 mm) bylo připraveno ze zdravých bukálních a

orálních plošek čerstvě extrahovaných lidských molárů. Mikrotvrdost a modul elasticity

skloviny vzorků byly na začátku experimentu změřeny pomocí nanoindentoru Nano Test NT

600 vybaveného Berkovičovým indentorem. Zároveň byla mikroskopem atomárních sil

(AFM) zachycena povrchová topografie sklovinných vzorků. Získané údaje sloužily jako

kontrola. Poté byly sklovinné vzorky náhodně rozděleny do čtyř skupin po 10 vzorcích.

Vzorky první skupiny byly ponořeny do nápoje Kofola, vzorky druhé skupiny do nápoje

Coca-Cola, vzorky třetí skupiny do pomerančového džusu Hello, vzorky čtvrté skupiny do

bílého jogurtu Olma Klasik. Doba ponoření činila 5 minut. Testované nápoje a jogurt měly

pokojovou teplotu. U každého nápoje a jogurtu bylo zjištěno jejich pH a pufrovací kapacita.

Po vyjmutí byly vzorky opláchnuty destilovanou vodou a osušeny. Poté zase byla pomocí

nanoindentoru u všech vzorků změřena mikrotvrdost a modul elasticity. Mikroskopem

atomárních sil byl opět zachycen aktuální obraz povrchu vzorků. Získané výsledky byly

porovnány s výsledky měření před expozicí kyselým nápojům a jogurtu.

Výsledky: Největší redukce mikrotvrdosti skloviny byla pozorována u vzorků ponořených do

Coca-Coly (43,6 ± 14,4 %) a pomerančového džusu (41,7 ± 3,4 %). Snížení mikrotvrdosti u

vzorků ponořených do Kofoly činilo 33,4 ± 5,1 %. Vliv jogurtu na mechanické vlastnosti

zubní skloviny nebyl signifikantní.

Závěr: Kyselé potraviny a nápoje jsou považovány za hlavní příčinu dietetických zubních

erozí. V našem experimentu se snížila mikrotvrdost a modul elasticity skloviny vystavené

16

působení nápojů typu soft drink. Jogurt, přestože má kyselé pH, nevyvolal díky svému

minerálnímu složení výrazné změny mechanických vlastností skloviny.

(Práce vznikla za podpory projektu IGA UP s číslem LF_2011_003).

17

MÍRA SHODY V HODNOCENÍ SKELETÁLNÍHO VĚKU METODOU CVM

Agnieszka Predko-Engel a Milan Kamínek

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Úvod: Metoda CVM podle Baccettiho určuje skeletální věk podle změn tvarů krčních obratlů

C2, C3, C4 v průběhu růstu. Obratle jsou viditelné na rtg. kefalogramech, které jsou běžně

používány v ortodontické praxi, což znamená že metoda nevyžaduje další rtg. snímek.

Stanovení skeletálního věku může mít vliv na čas zahájení ortodontické léčby i na výběr

terapeutického postupu.

Materiál a metoda:11 zubních lékařů z praxe určilo skeletalní věk na 50 skenech kefalogramů.

Skeny byly umístěny na internetové stránce, na které byl též přesný popis metody a příklady

vsech 6 fází zrání obratlů. Lékaři určovali fáze dvakrát, při čemž v druhé sérii bylo změněno

pořadí skenů. Byl určen stupeň interindividuální variability v prvé serii mezi všemi 11 lékaři

pomocí kappa podle Fleisse. Pro každého lékaře byla zjištěna intraindividuální variabilita

pomocí kappa podle Cohena i chyba metody pomocí Dahlbergovy formule.

Výsledky:Stupeň shody mezi 11 lékaři podle kappa Fleisse byl 0,325. To označuje mírnou

shodu (fair agreement). Intraindividuální variabilita u jednostlivých hodnotitelů pomocí kappa

Cohena byla 0,30 – 0,707 (mírná až dobrá shoda – fair to substantial agreement). Hodnocení

věku podle CVM v šestistupňové stupnici bylo průměrně 3,3 až 3,64 se směrodatnou

odchylkou 1,3 až 1,8. Chyba metody podle Dahlberga byla u jednotlivých hodnotitelů 0,47 –

1,08. To dosahuje jedné třetiny až jedné poloviny směrodatné odchylky přirozené variability.

Závěr:

1. Metoda vykazuje dosti malou spolehlivost při srovnání výsledků u různých

hodnotitelů.

2. Shoda mezi dvěma hodnoceními téhož hodnotitele je mírná až dobrá, podle zkušeností

hodnotitele s touto metodou.

18

ZHODNOCENÍ STAVU VÝŽIVY PŘI OROFARYNGEÁLNÍCH KARCINOMECH

Michaela Schneiderová a Jindřich Pazdera

Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie LFUP a FN Olomouc

Nutriční terapie je neodmyslitelnou součástí komplexní onkologické terapie.

Během dvou let jsme v naší onkologické poradně sledovali soubor 30-ti pacientů

s orofaryngeálním karcinomem a hodnotili stav výživy jednak pomocí dotazníkového

průzkumu, kde se ukázalo, že u téměř všech pacientů s diagnostikovaným orofaryngeálním

karcinomem se po onkologické terapii změnily stravovací návyky jednak v souvislosti

s primárním nádorovým onemocněním, tak v souvislosti s komplikacemi a nežádoucími

účinky operační a chemoradioterapeutické léčby. Při hodnocení antropometrických parametrů

jsme zjistili, že v průběhu léčby došlo k úbytku hmotnosti v průměru o 8 kg a ke snížení BMI

z 26 na 21 a zároveň se změnila hodnota obvodu paže v průměru o 0,5 cm.

Při hodnocení stavu výživy u onkologicky dispenzarizovaných pacientů jsme zjistili

s odstupem 8 měsíců od ukončení onkologické terapie, po vyhodnocení jednotlivých

antropometrických hodnot, že při využití nutričních přípravků a individuálně sestaveného

jídelníčku s ohledem na přetrvávající potíže pacienta se hmotnost u pacientů zvýšila

v průměru o 5 kg a BMI vzrostl z 21 na 23, obvod paže se nezměnil. Změny dietních

zvyklostí byly všemi pacienty v dotazníkovém průzkumu hodnoceny jako pozitivní. Postupně

se zlepšily polykací potíže, nechutenství, pálení a suchost v ústech a stavy zvracení vymizely

u téměř všech pacientů, u 1/3 pacientů přetrvává zhoršená konzumace tuhé stravy.

Našim cílem je v rámci dispenzarizace onkologických pacientů zajistit individuální výživové

poradenství a řešit potíže související s onkologickým onemocněním a problematikou

stravování.

19

ESTETIKA IMPLANTÁTŮ

Irena Vájová a Martin Starosta

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Metodou náhrady chrupu, která se v dnešní době dostává do popředí, se stala dentální

implantologie. Zvláště při absenci jednoho zubu ve frontálním úseku, kde se často setkáváme

s agenezí laterálního řezáku, je dentální implantát dokonalým řešením. Splňuje nejen funkční,

ale i estetické požadavky. Protože se jedná o obor relativně mladý a není dostatečné množství

prací hodnotících estetiku implantátů, použila jsem u pacientů implantovaných na našem

oddělení mezinárodní estetické indexy PES/WES (pink estetic score/ white estetic score)

uveřejněné v říjnu roku 2008.

Studie zahrnuje 33 pacientů s implantáty na místě horních laterálních řezáků, které byly

implantovány z důvodů ageneze zubu. Celkem jsem zhodnotila 51 implantátů. Průměrná

hodnota PES byla 8,6, WES 9,3 bodu.

20

HODNOCENÍ PROTÉZNÍHO LOŽE

Iva Voborná

Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Anatomické poměry protézního lože celkové zubní náhrady jsou faktorem

ovlivňujícím její retenci, mezičelistní vztah i sestavení umělého chrupu.

Nepříznivé anatomické poměry vyvolané resorpcí proc. alveolaris ovlivňují stupeň obtížnosti

zhotovení celkové náhrady tak, aby pacientovi vyhovovala po funkční i estetické stránce.

Stupeň nepříznivých anatomických poměrů lze vyjádřit subjektivní a objektivní

kvantifikovanou klasifikací protézního lože. Do studie bylo zavzato 131 pacientů. Hodnoceno

bylo horní a dolní protézní lože – výška klinického alveolu v dolní čelisti, výška kosti dolní

čelisti měřená na OPG, tonus svalstva, přítomnost slizničních řas, členitost patra, tvar tuberů,

spina nasalis anterior, přítomnost exostóz.

Klasifikace má význam pro klinický i laboratorní postup včetně rozvahy o indikaci

implantátů. Ověření klasifikace ADA v našich podmínkách je smyslem našeho sdělení.

21

SEKCE KLINICKÝCH OBORŮ

22

KONTINUÁLNÍ SLEDOVÁNÍ A POPIS INTERAKCE PSYCHIATRICKÝCH A NEUROLOGICKÝCH

PROJEVŮ U PACIENTŮ S HUNTINGTONOVOU CHOROBOU V JEDNOTLIVÝCH STÁDIÍCH

NEMOCI

Zdeňka Blažková¹, Radka Filipčíková¹, Marcela Bezdičková¹, Dana Kamarádová²,Aleš Grambal², Ján Praško Pavlov² a Michaela Kaiserová³.

¹Ústav normální anatomie, LF UP,²Klinika psychiatrie, LF UP a FN Olomouc,

³ Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc.

Huntingtonova choroba je složité onemocnění a v současné době plně neléčitelné. Projevuje

se velkým množstvím jak kognitivních, tak motorických projevů a práce s těmito klienty je

specifická. V současné době neexistuje kauzální monitoring a vztahové studie zabývající se

přímým a dlouhodobým popisem psychiatrických a neurologických projevů a jejich vzájemné

interakce v souvislosti s neuroanatomickým funkčním výkladem poškozených struktur. Z

tohoto pohledu je znalost a orientace v problematice porovnání symptomatologie a možné

podstaty vzniku, etiologie příznaků, průběhu a prognózy nezbytná. Huntingtonova choroba je

důsledek geneticky programované degenerace mozkových buněk.

Existují tři formy onemocnění, pro které je určující především věk na počátku prvních

klinických projevů. Cílem projektu je zahájení vytváření databáze pacientu s Huntingtonovou

chorobou (HCH), která by měla pomoci při hledání interakce organického postižení a

neuropsychopatologického obrazu. Dalším cílem je vytvoření stručného přehledu vývoje

HCH u pacientů během jednoho roku formou vizualizace, náhledu vývoje projevů

neurologických a psychiatrických, jejich interakcí v průběhu nemoci a rychlou orientaci v

oblasti neuroanatomie.

(Tento projekt je podpořen z grantu LF_2011_017 IGA UPOL a poděkování patří Lékařské

fakultě Univerzity Palackého v Olomouci).

23

REVASKULARIZACE CHRONICKÉHO UZÁVĚRU FEMOROPOPLITEÁLNÍ OBLASTI U OSOB

S INTERMITENTNÍMI KLAUDIKACEMI: SROVNÁNÍ CHIRURGICKÉHO BYPASSU A

SUBINTIMÁLNÍ REKANALIZACE

Jana Fialová1, Jiří Kozák2, Petr Utíkal1, Martin Köcher2 Jarmila Indráková1

1II.Chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc,2Radiologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Ischemická choroba dolních končetin je ve více než 30% zapříčiněna uzávěrovým

postižením femoropopliteální (FP) oblasti na podkladě arteriosklerózy (80%). Revaskularizaci

v této oblasti lze provést klasicky chirurgicky metodou bypassu (FPB) nebo intervenčně

radiologicky metodou subintimální rekanalizací (SIR). Klinické projevy zahrnují klaudikace

s různou mírou omezení výkonnosti (ICHDKK IIa-c) a také nemocné s kritickou

končetinovou ischemii (ICHDKK III, IV).

Cíl: retrospektivní analýza zhodnocení střednědobých výsledků revaskularizace pomocí FPB

nebo SIR u osob s intermitentními klaudikacemi.

Metodika: V období od ledna 2002 do září 2010 bylo provedeno 303 revaskularizací - 218

FPB a 85 SIR. Klinickou indikací k výkonu byly klaudikace u 204 pacientů, kritická

končetinová ischemie u 99 pacientů. Sledovali jsme bezprostřední pooperační průběh,

technickou a klinickou úspěšnost u pacientů s ICHDKK IIb-c s tzv. proximální

revaskularizací (tj. u FPB prox.anastomóza nad kolenem, SIR AFS úseku).

Výsledky: Technická úspěšnost v souboru SIR dosáhla 94,7%, resp. 100% u FPB. K uzávěru

došlo u FPB 14pacientů (12%) a u SIR u 33pacientů (43%). Při srovnání počtu uzávěrů byl

nalezen statisticky významný rozdíl ve prospěch FPB. Průchodnost FPB byla 93%, %, 88,3%

a 85,9% po 12, 24 a 48měsících. Průchodnost SIR byla 69,8%, 61,2% a 52,5% po 12, 24 a

48měsících. Průměrný vzestup ABI yl 0,38. Nezaznamenali jsme závažné komplikace

celkové ani místní v souvislosti s provedenými výkony, které by ovlivnily celkový výsledek a

průchodnost revaskularizace.

Závěr: SIR je jednoduchá a bezpečná metoda léčby chronických uzávěrů FP oblasti s vysokou

technickou úspěšností, uspokojivou primární průchodností. Je alternativou chirurgické léčby u

polymorbidních nemocných. Vzhledem k lepším dlouhodobým výsledkům je FP výhodnější

pro pacienty s delším předpokladem přežití.

(Práce byla zpracována s přispěním grantu UP LF_2011_016)

24

MŮŽEME SNADNO A RYCHLE PŘEDPOVĚDĚT OBTÍŽNOU INTUBACI?

Šárka Fritscherová1, Kateřina Dostálová1, Jiřina Koutná1, Radovan Uvízl1,Jana Zapletalová2,3, Milan Adamus1

1Klinika anesteziologie a resuscitace LF UP a FN Olomouc,2Ústav lékařské biofyziky LF UP,

3Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP

Cíle: Incidence obtížné intubace je 1-3%. Obtížná intubace se může vyskytnout nejen u pacientů se

zjevnou patologií v orofaciální oblasti, ale i neočekávaně u pacientů, jejichž fyziognomie je normální.

Cílem naší práce je nalézt antropometrické parametry, které by pomohly predikovat obtížnou intubaci.

Metody: Na našem pracovišti jsme provedli studii případů a kontrol. Podle předem stanovených

kritérií jsme se u pacientů, u nichž se vyskytla neočekávaná obtížná intubace, zaměřili na patnáct

parametrů. Jednalo se o předchozí anamnézu obtížné intubace, onemocnění související s obtížnou

intubací, klinický vzhled, Mallampatiho skóre, přítomnost retrogenie, hybnost krční páteře, hybnost

temporomandibulárního skloubení a provedení Upper Lip Bite Testu. Měřili jsme hyomentální,

thyromentální (TMD) a sternomentální vzdálenost a Interincisor Gap (IIG). Ke statistickému

zpracování jsme postoupili data od 74 pacientů a 74 kontrolních osob, kde intubace proběhla bez

potíží.

Výsledky: Podle získaných výsledků významným prediktorem obtížné intubace je maximální

vzdálenost mezi řezáky (IIG), thyromentální vzdálenost (TMD) a snížená hybnost

v temporomandibulárním skloubení, stupeň III. Cut-off pro IIG byla stanovena 42 mm a cut-off pro

TMD 93 mm.

Závěr: V současné fázi naší práce probíhá validace prediktorů měřením v anesteziologické ambulanci

a následně zhodnocením laryngoskopického nálezu při intubaci. Tak ověříme výpovědní hodnotu

parametrů.

Literatura:

1.Henderson JJ; Difficult Airway Society Guidelines for Management of the Unanticipated Difficult

Intubation. Anaesthesia 2004; 59: 675-94

2. Naguib M; Predictive Performance of Three Multivariate Difficult Tracheal Intubation Models: A

Double–Blind, Case-Controlled Study. Anesth Analg 2006; 102:818-24

Podpořeno grantem IGA Ministerstva zdravotnictví ČR číslo NS 9618-4/2008.

25

ANALÝZA EXPRESE MIR-15A A MIR-16-1 U PACIENTŮ S CHRONICKOU LYMFOCYTÁRNÍ

LEUKÉMIÍ

Lenka Humplíková1, Soňa Kollinerová2, Helena Urbánková1, Milena Holzerová1, Zuzana Pikalová1, Dana Galuszková3, Jana Zapletalová4, Peter Turcsányi1,

Tomáš Papajík1, Martina Divoká1, Martin Modrianský2, Karel Indrák1,Marie Jarošová1

1Hemato-onkologická klinika, LF UP a FN Olomouc;2Ústav lékařské chemie a biochemie, LF UP Olomouc;

3Transfúzní oddělení, FN Olomouc;4Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc

MicroRNA (miRNA) jsou malé nekódující jednovláknové RNA molekuly, které regulují

genovou expresi na post-transkripční úrovni. V patogenezi chronické lymfocytární leukémie

(CLL) hrají výzmanou roli miR-15a a miR-16-1. Tyto miRNA jsou lokalizovány na

chromosomu 13 v oblasti 13q14.3, která je u pacientů s CLL často deletována.

Cílem práce bylo zavedení kvantitativního systému Q-RT-PCR pro měření exprese miR-15a

a miR-16-1, vyšetření souboru nemocných s diagnózou CLL a vyhodnocení prognostického

významu změn exprese obou miRNA.

Studovaný soubor zahrnoval 39 pacientů (29 mužů, 10 žen, medián věku v době diagnózy

58,9 let). Z tohoto souboru bylo 12 pacientů vyšetřeno v době diagnózy, 9 pacientů ve stádiu

stabilní nemoci a 17 pacientů v progresi choroby. Jeden pacient byl vyšetřen v době diagnózy

i v progresi choroby. Pomocí FISH a arrayCGH byly u pacientů mapovány delece oblasti

13q14.3. Metodou Q-RT-PCR na bázi technologie TaqMan sond byla měřena hladina exprese

miR-15a a miR-16-1.

Z celkového počtu 39 pacientů byla metodou FISH nalezena delece 13q14 u 31 pacientů.

U 19 pacientů byla pozorována monoalelická delece. U 12 pacientů byla nalezena bialelická

delece, která byla v 8 případech nalezena společně s monoalelickou delecí 13q14. Hodnoty

exprese miR-15a a miR-16-1 se lišily, přestože spolu obě miRNA kolokalizují v oblasti

13q14.3. Nebyly prokázány významné změny v expresi miR-15a a miR-16-1 u pacientů bez

delece a s monoalelickou delecí 13q14. Signifikantně nižší hodnoty exprese miR-15a byly

zjištěny u pacientů s bialelickou delecí 13q14 (p=0,045). Značně snížená exprese obou

miRNA byla detekována u pacientů s bialelickou delecí pozorovanou ve více než 75 % buněk.

Výsledky naší pilotní studie ukázaly výrazné snížení exprese miR-15a a miR-16-1 především

u skupiny nemocných s vyšším zastoupením bialelické delece 13q14. Rozšíření studie

26

a sledování dalších genomických změn přinese podrobnější informace o prognostickém

významu a možném využití pro cílenou léčbu nemocných s CLL.

(Práce byla podporována granty: LF-2011-006, LF-2011-014, MSM 6198959205, MSM

6198959216)

27

VÝZNAM A PŘÍNOS METODY ARRAYCGH PRO PROGNOSTICKOU STRATIFIKACI DIFŮZNÍHO

VELKOBUNĚČNÉHO LYMFOMU (DLBCL).

Radka Chytilíková1, Helena Urbánková1, Tomáš Papajík1, Zuzana Kubová,Milena Holzerová1, Zuzana Pikalová1, Patrik Flodr2, Karel Indrák1, Marie Jarošová1

1Hemato-onkologická klinika LF UP a FN Olomouc,2Ústav patologie LF UP a FN Olomouc

Difúzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL) je nejčastějším typem nehodgkinských lymfomů.

Vzniká de novo nebo je výsledkem transformace z jiného lymfoproliferativního onemocnění.

Prognostická stratifikace založena na výsledcích genové exprese odlišuje tři prognostické

podskupiny. Podskupinu GCB-DLBCL s expresí genů buněk germinálního centra, ABC-

DLBCL s expresí genů aktivovaných B lymfocytů a PMBL, primární mediastinální B-

lymfom. Stratifikace má prognostický význam, 5ti-leté přežívání dosahuje 64% PMBL a 59%

GCB DLBCL, ale jen 30% ABC DLBCL. Cílem studie bylo zjistit výskyt a frekvenci

nebalancovaných chromosomových aberací pomocí metody arrayCGH a doplněním výsledky

klasické cytogenetiky, FISH a imunohistochemie se pokusit se o prognostickou stratifikaci

nemocných. Vyšetřený soubor 42 pacientů (21 mužů a 21 žen, mediál věku 46,5) tvořilo 39

pacientů s histopatologickou diagnosou DLBCL a 3 pacienti s DLBCL, u kterých byla

prokázána transformace z jiného typu lymfoproliferativního onemocnění. DNA pro arrayCGH

byla izolována z buněk uzliny, z buněk periferní krve a kostní dřeně s prokázanou infiltrací

nádorem.

Detailní analýza arrayCGH ukázala nejčastější delece na chromosomech 2p, 4q, 6q, 17p,

nejčastější zmnožení genetického materiálu chromosomů 1q, 7, 8q, 12. Metodou FISH byly

vedle nebalancovaných aberací nalezeny také reciproké chromosomové translokace, nejčastěji

translokace t(14;18). U všech pacientů s diagnosou PMBL bylo provedeno vyšetření FISH

pro určení počtu kopií genu JAK2 s pozitivním nálezem u 4 pacientů. Výsledky byly

doplněny nálezy imunohistochemie (CD10, BCL6, Ki67, MUM1/IRF4, BCL2, CD30, CD23).

Navrhli jsme prognostické podskupiny nemocných a vyhodnotili klinický průběh

onemocnění. Naše předběžné výsledky ukazují nejen významnou roli metody arrayCGH u

prognózování DLBCL nemocných, ale potvrdily nezbytnost doplnění výsledky klasické

cytogenetiky a FISH, stejně jako imunohistochemického vyšetření nádorové tkáně.

(Práce je podporována grantem MZČR IGA NT 11103, MŠMT 6198959205 a studentským

grantem Univerzity Palackého LF_2010_004.)

28

PARAANASTOMOTICKÉ ANEURYSMA KOMPLIKOVANÉ AKUTNÍM TEPENNÝM UZÁVĚREM A

KRITICKOU KONČETINOVOU ISCHÉMIÍ – KAZUISTIKA

Jarmila Indráková, Petr Utíkal

II. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Anastomotická aneuryzmata komplikují 1,4 % - 4% arteriálních anastomóz. Jejich

výskyt je ovlivněn anatomickou lokalizací, chirurgickou technikou, časem od anastomotické

konstrukce, frekvencí sledování nemocného a celistvostí hostitelské artérie při původní

operaci. Anastomotická aneuryzmata se nejčastěji vytvářejí na femorálních anastomózách. Po

rekonstrukci pro aortoilickou uzávěrovou chorobu se projevují pozdě (15,8 roků oproti 8,9

letům při neokluzivní chorobě) a existuje větší pravděpodobnost, že se projeví degenerací

anastomózy spíše než změnou v pravé aneurysma. Mezi etiologické faktory vzniku

anastomotických aneurysmat patří degenerace arteriální stěny, disrupce linie sutury,

poškození protézy, infekce/zánět, technické chyby a mechanické napětí.

Cíl: Retrospektivní analýza léčby nemocného s akutně vzniklou ischémií pravé dolní

končetiny, která vznikla jako pozdní komplikace po našití aortobifemorálního bypassu.

Metodika: Hodnocení diagnostiky a léčby paraanastomotického aneuryzmatu v pravém třísle.

Výsledky: U 71 letého pacienta došlo 21 let po aortobifemorální náhradě k náhlému vzniku

ischémie pravé dolní končetiny. Při klinickém vyšetření bylo zjištěno chybění pulzu v pravém

třísle i na periferii končetiny, která byla chladná, ale hybná a se zachovanou cítivostí. V

pravém třísle byla jak viditelná, tak dobře hmatná rezistence velikosti 5 x 5 cm, která se,

anamnesticky, zvětšovala již několik let. Nemocný dlouhodobě nechodil na kontroly, nebral

žádné léky. Na CT angiografii byla potvrzena trombóza nepravé výdutě v pravém třísle a její

trombembolizace do periferie. Nemocnému byla provedena akutní chirurgická revize s

extirpací výdutě, trombektomií pravého raménka bifurkační protézy, trombektomií femorální

a profundoplastikou vpravo. Po výkonu se promptně zlepšilo prokrvení pravé dolní končetiny.

Nemocný je bez klaudikačního intervalu, má zachovanou hybnost a cítivost pravé dolní

končetiny. Denně medikuje kyselinu acetylsalicylovou v dávce 100 mg.

Závěr: Paraanastomotická aneurysmata bývají pozdní komplikací po našití bypassu. Proto je

nutné na ně myslet a aktivně je vyhledávat a to i po mnoha letech od cévní rekonstrukce.

Jejich komplikace mohou být pro pacienta invalidující či letální.

29

DELECE TP53 U NEMOCNÝCH S MNOHOČETNÝM MYELOMEM – SROVNÁNÍ NÁLEZŮ V DOBĚ

DIAGNOSY A RELAPSU ONEMOCNĚNÍ

Pavla Mičková1, Jana Balcárková1, Tomáš Pika2, Vlastimil Ščudla2, Jana Hanzlíková1, Ivana Prekopová1, Jitka Kropáčková1, Milena Holzerová1, Radka Chytilíková1,

Karel Indrák1, Marie Jarošová1

1Hemato-onkologická klinika LF UP a FN Olomouc2III. interní klinika LF UP a FN Olomouc

Delece genu TP53 patří do skupiny vysoce rizikových cytogenetických změn u nemocných s

MM. Bývá asociována s výrazně kratším obdobím přežití bez progrese onemocnění (PFS) i

celkovým přežitím (OS).

Cílem práce bylo určení frekvence a typu delece genu TP53 (17p13) v souboru 37 nemocných s MM.

Soubor tvořilo 17 mužů a 20 žen s mediánem věku 61 let.

Cytogenetická a molekulárně cytogenetická vyšetření byla provedena na nestimulovaných

buňkách kostní dřeně, s minimálním zastoupením 10 % plasmatických buněk. U 26

nemocných bylo cytogenetické vyšetření provedeno v době diagnosy a v relapsu MM, u 5

nemocných v době diagnosy MGUS s následným přechodem do MM a u 6 nemocných byla

vyšetřena KD pouze v průběhu 2 relapsů.

K hodnocení typu delece TP53 (17p13) a její frekvence byla u všech 37 nemocných použita

metoda FICTION se sondou LSI p53 v kombinaci s centromerickou sondou pro chromosom

17 (Abbott Molecular, Des Plaines, IL, USA). Hodnota cut off pro deleci byla 20 % a

hodnoceno bylo minimálně 100 plasmatických buněk. Dva nemocní s komplexním

karyotypem byli vyšetřeni metodou mFISH, 4 nemocní metodou CGH a nebo arrayCGH.

Monoalelická delece genu TP53 byla nalezena u 6 (16 %) nemocných. U jednoho nemocného

byla delece prokázána v době diagnosy, u tří nemocných v průběhu relapsu onemocnění a u

jednoho nemocného ve stádiu přechodu MGUS do MM. V jednom případě byla delece genu

TP53 prokázána v době diagnosy i relapsu onemocnění, jedna nemocná měla monosomii

chromosomu 17.

Naše výsledky analýzy delece TP53 v souboru 37 nemocných s MM odhalily deleci u 16 %

nemocných, což je ve shodě s literárními údaji. Vzhledem k prognostickému významu

doporučuje i Evropská myelomová síť (EMN) rutinní vyšetřování delece TP53.

(Práce je podporována grantem MSM 6198959205 a studentským grantem Univerzity

Palackého Olomouc LF-2011-006)

30

FORMÁLNÍ VYMEZENÍ PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ V ČESKÉM

PRÁVU

Daniela Mošová

Ústav soudního lékařství, LF UP a FN Olomouc

Problematika: Podnikání ve zdravotnictví. Výhody a nevýhody podnikání v jednotlivých typech právnických osob na území ČR.Porovnání zdravotnických zařízení v rámci právnických a fyzických osob.Řešení: Způsoby zakládání jednotlivých společností. Rizika, kterým jsou jednotlivé subjekty při podnikání ve zdravotnictví vystaveny. Možnost prevence a minimalizace rizik. Vedení účetnictví. Daňová problematika.Dotčené oblasti, ve kterých se práce bude pohybovat.

1. Obchodní právo

2. Občanské právo

3. Pojistné smlouvy

4. Odpovědnost

5. Náhrada škody

6. Finanční právo,

7. Účetnictví

8. Povolení k činnosti

Závěr: Porovnání podnikání právnických a fyzických osob ve zdravotnictví. Rozhodování o způsobu jak podnikat v konkrétní oblasti zdravotnictví a jaké podmínky a okolnosti vstupují do takového rozhodnutí, aby bylo optimální. Obsahem práce je způsob podnikání a vztahy zdravotnického zařízení a pacienta a vztahy zdravotnického zařízení a veřejnoprávních subjektů.

31

ANALÝZA SOUBORU 50 SELHANÝCH ASK STABILIZACÍ RAMENNÍHO KLOUBU

Petr Neoral

Ortopedická klinika LF UP a FN Olomouc

Cíl: Prezentace souboru 50 pacientů, kteří podstoupili na ortopedické klinice FNOL ASK re-

stabilizaci ramenního kloubu pro selhání předešlé stabilizace. Pokusili jsme se najít faktory,

které by se mohly podílet na větším riziku selhávání ASK stabilizace ramenního kloubu.

Metodika: Retrospektivní studie. Do souboru byli zařazeni všichni pacienti, kteří podstoupili

na naší klinice re-operaci. Nerozlišovali jsme, zda se jednalo o traumatickou či atraumatickou

etiologii. Opírali jsme se o anamnestické, demografické, klinické a perioperační data. Celkem

jsme sledovali 18 parametrů.

Výsledky: V souboru 50 pacientů bylo pouze 6 žen. Průměrný věk v době reoperace byl 29

let. 17 pacientů provozovalo kontaktní sporty z nich 12 na profesionální úrovni. Pouze v 16

případech se jednalo o dominantní končetinu. V 24 případech byla při primárním

stabilizačním výkonu nalezena kostní ztrátová léze typu kostního Bankartova defektu

glenoidu či Hill-Sachs léze hlavice humeru.

Závěr: Selhání ASK stabilizace ramenního kloubu má multifaktoriální podklad. Rizikovou

skupinou jsou muži provozující kontaktní sporty. Stěžejní je správné vyšetření pacienta a

zvolení adekvátního stabilizačního výkonu. Samotné provedení výkonu se správnou volbou

typu a počtu implantátu respektive vláken, hraje významnou roli při selhávání stabilizačního

výkonu.

32

PROBLEMATIKA DIAGNOSTIKY RENÁLNÍHO LOŽISKA

David Ondra1 2 a Vladimír Študent2

1 Urologické oddělení, Uherskohradišťská nemocnice a.s.,2 Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Práce rekapituluje problematiku diagnostiky a následného řešení renálního ložiska především u

malých renálních lézí s důrazem na rozlišení maligních a benigních lézí, uvádí některé kazuistiky a

shrnuje další výsledky vlastního sledování, zejména vztahu popisu těchto ložisek na CT a definitivního

histologického preparátu. Všímá si vztahu chování ložiska v čase vzhledem k histologickému nálezu a

vyvozuje teze která ložiska by měla být dále sledována a která naopak aktivně řešena. Uvádí rovněž

statistiku četnosti výskytu jednotlivých typů renálních ložisek diagnostikovaných pomocí CT vyšetření

na mateřském pracovišti retrospektivním hodnocením všech CT skenů dutiny břišní v letech 2007-

2010.

33

INTIMA MEDIA THICKNESS JAKO UKAZATEL SUBKLINICKÉ ATEROSKLERÓZY U PACIENTŮ

SE SYSTÉMOVÝM LUPUS ERYTHEMATODES

Andrea Smržová1, Pavel Horák1, Zuzana Heřmanová2

1III. interní klinika LF UP a FN Olomouc,2Ústav lékařské imunologie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Akcelerovaná ateroskleróza (ATS) u systémového lupus erythematodes (SLE) je

významnou příčinou morbidity a mortality. Pacienti se SLE mají až šestinásobně vyšší riziko

vzniku ATS než běžná populace a mnohem vyšší než ostatní autoimunitní onemocnění.

V patofyziologii aterosklerózy u SLE hraje významnou roli zánětlivý proces v cévách, některé

specifické protilátky a antifosfolipidové protilátky, dyslipoproteinémie, endotelová dysfunkce

a signifikantně vyšší je také výskyt tradičních rizikových faktorů.

Metody: Náš soubor obsahuje 63 pacientů se SLE (ženy:muži =54:9, průměrný věk 38,4±12,7

let, průměrná doba trvání choroby 143±173,5 měsíců, BMI 24,74±5,06, obvod pasu

83,38cm±16,58), 23 pacientů má lupusovou nefrididu. Tento soubor nemocných byl porovnán

s kontrolní skupinou 24 respondentů, podobného složení věku i pohlaví (ženy: muži=20:4,

průměrný věk 31,04±8,59let). Hodnota intima media thickness (IMT) byla měřena standardně

ultrasonograficky. Z laboratorních metod byly měřeny sérové hladiny celkového cholesterolu

(CH), triglyceridů (TG), low-density lipoproteinu (LDL), high-density lipoproteinu (HDL),

anti-ds DNA, antinukleozomální protilátky (ANUC), C3 a C4 složky komplementu (měřeno

na komerčních standardních ELISA kitech). Klinická aktivita choroby byla hodnocena

pomocí indexů aktivity a kumulativního poškození SLEDAI a SLICC. Dále bylo využito

dotazníkové metody ke zmapování tradičních rizikových faktorů kardiovaskulárních

onemocnění.

Výsledky: Průměrná hodnota IMT u pacientů se SLE byla 0,57±0,079mm vlevo,

0,56±0,062mm vpravo, v kontrolní skupině 0,50 mm vlevo a 0,49mm vpravo. Zjistili jsme

signifikantní rozdíly mezi skupinou pacientů a kontrolami (p=0,002 vlevo, 0,001 vpravo).

Mezi nemocnými s lupusovou nefritidou či bez ní signifikantní rozdíl nebyl. Dále IMT u

pacientů se SLE korelovala (p≥0,05) s věkem, s trváním choroby, BMI a obvodem pasu.

Závěr: Prokázali jsme, že pacienti se SLE mají signifikantně vyšší hodnoty IMT než běžná

populace, rovněž výskyt tradičních rizikových faktorů je vyšší. Je přítomna porucha

lipidového spektra, která signifikantně koreluje s aktivitou choroby. Nebyly nalezeny rozdíly

v IMT u pacientů s lupusovou nefritidou či bez ní, ale IMT korelovala s hodnotou sérového

kreatininu a glomerulární filtrace.

34

PŘÍNOS RADIONUKLIDOVÝCH METOD KE SLEDOVÁNÍ INFEKCÍ CÉVNÍCH PROTÉZ

K HEMODIALÝZE

Monika Váchalová1, Eva Buriánková2, Petr Bachleda1 a Petr Utíkal1

1II. chirurgická klinika LF UP a FN,2Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc

Umělá cévní protéza /ePTFE/, která se vkládá do podkoží mezi artérii a žílu a slouží jako

kanylační segment, se využívá jako sekundární cévní přístup k hemodialýze po vyčerpání

podkožního žilního řečiště.

Využívání umělé cévní protézy má svá úskalí, která ohrožují její dlouhodobou funkci. Mezi

nejzávažnější komplikace patří infekce protézy. Při klinickém rozvoji infekce musí být

protéza většinou vyjmuta a stávající přístup k hemodialýze, často již poslední možný, je tak

ztracen. Je proto snaha zachytit nfekci protézy ve stadiu, kdy je ještě možné její rozvoj

úspěšně ovlivnit a udržet tak stávající cévní přístup nadále dlouhodobě funkční.

Stanovení tohoto časného, klinicky němého, infekčního postižení ePTFE protézy k

hemodialýze je problematické. Jako přínosné se jeví radionuklidové metody 18F-FDG

PET/CT a 99mTc-HMPAO značenými leukocyty.

V prezentaci podáváme základní rozbor problematiky infekce cévních protéz k hemodialýze a

první zhodnocení našeho sledování: srovnání korelace zobrazení protézy pomocí vybraných

radionuklidových metod s klinickým nálezem a bakteriálním osídlením protézy.

(Práce vznikla za podpory grantu IGA MZČR, NT 11062-5/2010)

35

SEKCE TEORETICKÝCH A PRE-KLINICKÝCH OBORŮ

36

DETEKCE A KLINICKÝ VÝZNAM MINIMÁLNÍ REZIDUÁLNÍ CHOROBY U PACIENTŮ

S KARCINOMEM PLIC – PILOTNÍ STUDIE

Andrea Benedíková1, Josef Srovnal1, Jiří Klein2, Pavel Skalický2, Marek Szkorupa2, Josef Chudáček2, Věra Růžková1, Lenka Radová1, Marián Hajdúch1

1Laboratoř experimentální medicíny a Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN Olomouc

2I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Minimální reziduální chorobou (MRD) u pacientů s karcinomem plic rozumíme

přítomnost izolovaných nádorových buněk v těle pacienta, u něhož byl odstraněn primární

tumor a který je v současnosti bez klinických známek onemocnění. Tyto izolované nádorové

buňky lze na základě současných znalostí považovat za prekurzory mikrometastáz. Posouzení

MRD u pacientů s tímto vysoce maligním onemocněním by mohlo eliminovat provedení

zatěžujícího chirurgického výkonu u nemocných se systémovou molekulární diseminací

nemoci a zpřesnit prognózu onemocnění.

Metody: Pro vyšetření přítomnosti MRD u pacientů s karcinomem plic jsme validovali

metodu RT-PCR v reálném čase za použití karcinoembryonálního antigenu (CEA), receptoru

pro epidermální růstový faktor (EGFR), lung-specific X proteinu (LUNX) a receptoru pro

hepatocytární růstový faktor (c-met) jako markerů nádorových buněk. Do studie bylo poté

zařazeno 51 pacientů operovaných s kurativním záměrem pro karcinom plic.

Výsledky: Na základě vyšetření vzorků krve od 98 zdravých dobrovolníků a kostní dřeně od

12 pacientů s nenádorovými a nezánětlivými onemocněními byly statistickými analýzami

stanoveny cut-off hodnoty pro jednotlivé markery v daném kompartmentu. Dále byla

provedena analýza exprese zvolených markerů v nádorové tkáni nejčastějších tumorů. LUNX

je vysoce specificky exprimován v nádorech plicního původu, stejně jako EGFR a CEA. C-

met tuto specificitu postrádá. Po vyšetření přítomnosti MRD u pilotního souboru 51 pacientů

s karcinomem plic byly naměřené hodnoty exprese testovaných markerů korelovány

s klinicko-patologickými charakteristikami.

Závěr: Z výsledků analýz je možno usuzovat, že LUNX je vhodným kandidátem na pozici

markeru MRD u pacientů s karcinomem plic. Stanovení MRD u karcinomu plic je

potencionálním prognostickým markerem, její význam však zůstává ne zcela objasněn.

(Práce na tomto projektu je podporována grantem IGA MZ ČR 10285-3)

37

GENE EXPRESSION PROFILING REVEALS NEW ASPECTS OF PIK3CA MUTATION IN ER-

POSITIVE BREAST CANCER: MAJOR IMPLICATION OF THE WNT SIGNALING PATHWAY

Magdalena Cizkova1,2, Géraldine Cizeron-Clairac2, Sophie Vacher2, Aurélie Susini2, Catherine Andrieu2, Rosette Lidereau2, and Ivan Bièche2

1 Laboratory of Experimental Medicine, Institute of Molecular and Translational Medicine, Palacky University and University Hospital Olomouc, Olomouc, Czech Republic,

2 Laboratoire d'Oncogénétique - INSERM U735, Institut Curie/Hôpital René Huguenin, St-Cloud, France

Background: The PI3K/AKT pathway plays a pivotal role in breast cancer development and

maintenance. PIK3CA, encoding the PI3K catalytic subunit, is the oncogene exhibiting a high

frequency of gain-of-function mutations leading to PI3K/AKT pathway activation in breast

cancer. PIK3CA mutations have been observed in 30% to 40% of ERα-positive breast tumors.

However the physiopathological role of PIK3CA mutations in breast tumorigenesis remains

largely unclear.

Methodology/Principal Findings: To identify relevant downstream target genes and signaling

activated by aberrant PI3K/AKT pathway in breast tumors, we first analyzed gene expression

with a pangenomic oligonucleotide microarray in a series of 43 ERα-positive tumors with and

without PIK3CA mutations. Genes of interest were then investigated in 249 ERα-positive

breast tumors by real-time quantitative RT-PCR. A robust collection of 19 genes was found to

be differently expressed in PIK3CA-mutated tumors. PIK3CA mutations were associated with

over-expression of several genes involved in the Wnt signaling pathway (WNT5A, TCF7L2,

MSX2, TNFRSF11B), regulation of gene transcription (SEC14L2, MSX2, TFAP2B, NRIP3)

and metal ion binding (CYP4Z1, CYP4Z2P, SLC40A1, LTF, LIMCH1).

C onclusion/Significance : This new gene set should help to understand the behavior of

PIK3CA-mutated cancers and detailed knowledge of Wnt signaling activation could lead to

novel therapeutic strategies.

(This work was supported by PROCAN and Comité départemental des Hauts-de-Seine of the

Ligue Nationale Contre le Cancer. This work is part of the Cartes d’Identité des Tumeurs

(CIT) program (http://cit.ligue-cancer.net/index.php/en) launched and directed by the Ligue

Nationale Contre le Cancer.)

38

FOTODYNAMICKÁ ANTIMIKROBIÁLNÍ TERAPIE APLIKOVANÁ NA BAKTERIÁLNÍ KMENY S.

AUREUS A P. AERUGINOSA

Adéla Dašková1, Kateřina Bogdanová2, Kateřina Tománková1, Svatopluk Binder1, Robert Bajgar1, Klára Pížová1, Milan Kolář2, Jiří Mosinger3, Hana Kolářová1

1Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc,

Ústav molekulární a translační medicíny LF UP Olomouc,2Ústav mikrobiologie LF UP Olomouc,

3Ústav anorganické chemie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Fotodynamická terapie (PDT) je založena na interakci viditelného světla a fotosensitizéru,

kdy po fotoaktivaci světlem vhodné vlnové délky následně dochází k buněčnému poškození.

PDT se v dnešní době aplikuje nejen v oblasti nádorových a nenádorových onemocnění, ale

také k léčbě mikrobiálních chorob. Z důvodu rostoucí rezistence bakterií vůči řadě antibiotik

je nutná inovační strategie v boji proti patogenům a tento způsob se jeví jako přijatelná forma

terapie.

V naší práci jsme studovali účinek fotosensitizérů TMPyP a ZnTPPS4 na gram - pozitivní a

gram - negativní bakteriální kmeny. Jako modelové patogeny jsme vybrali S. aureus a

P. aeruginosa. Látky jsme aplikovali pro srovnání účinnosti samotné a v komplexu s hp-β-

cyklodextrinem. Zdrojem záření byly LED diody o vlnové délce 414 nm a použité dávky

ozáření 0, 50, 75 a 100 J/cm2. Bakterie se kultivovaly v přítomnosti fotosensitizérů a

komplexu fotosensitizér + cyklodextrin o koncentracích 0,78 až 100 µM po dobu 90 minut, ve

tmě při 37 oC a v 5 % atmosféře CO2. Výsledky se vyhodnotily pomocí růstových křivek

z naměřených hodnot absorbancí.

Obě testované látky jsou vhodné pro použití ve fotodynamické terapii. Při dávce ozáření

100 J/cm2 došlo ke 100% inhibici růstu obou bakteriálních kmenů.

(Tato práce byla podpořena grantovými projekty 2192/2011/G3, 303/09/H048,

CZ.1.05/2.1.00/01.0030 a LF_2011_009.)

39

ANALÝZA METYLACE DNA GENU ANDROGENOVÉHO RECEPTORU V PROSTATICKÝCH

NÁDOROVÝCH BUŇKÁCH DU145 A PC3 PO OVLIVNĚNÍ 5-AZA-2´-DEOXYCYTIDINEM A

BUTYRÁTEM SODNÝM

Barbora Fialová, Kateřina Trtková, Tamara Jamaspishvili, Zdeněk Kolář

Laboratoř klinické a molekulární patologie a Ústav PatologieLF UP Olomouc

Úvod: Exprese androgenového receptoru (AR) se u prostatických nádorových buněk může

měnit v důsledku epigenetických modifikací, zahrnujících metylace DNA a acetylace histonů.

Tyto děje jsou reversibilní, čímž se otevírá možnost aplikace demetylačních agens (např. 5-

Aza-2´-deoxycytidin, 5-Aza-dC) a inhibitorů histonových deacetyláz (např. butyrát sodný,

NaB) s cílem obnovit expresi umlčených genů může být. Nadějným, novým přístupem při

léčbě pacientů s karcinomem prostaty.

Materiál a metody: Pro analýzu metylace promotoru AR u na androgenech-nezávislých

nádorových prostatických buněk bez exprese AR (DU145 a PC3) jsme po ovlivnění pouze 5-

Aza-dC nebo jeho kombinací s NaB provedli bisulfitovou modifikaci DNA, PCR se

specificky navrženými primery, sekvenování a Western-blotovou analýzu.  Vzorky DNA

izolované z parafinových bločků tkáňových biopsií zalitých v parafinových bločcích pacientů

s karcinomem prostaty byly použity pro analýzu úrovně metylace promotoru AR (bisulfitovou

modifikací a PCR) a imunohistochemickou analýzu exprese AR

Výsledky: U buněk DU145 jsme zjistili přítomnost metylačních změn v  promotorovém

úseku genu AR u neovlivněné buněčné linie DU145 a u buněk PC3 byly metylační změny

detekovány v oblasti 5´-UTR úseku genu AR u neovlivněné linie PC3. Ovlivnění buněk

DU145 kombinací 5-Aza-dC a NaB jsme zjistili demetylaci DNA a obnovení exprese genu

AR, což bylo následně potvrzeno analýzou cDNA a sekvenováním. Přítomnost metylačních

změn v oblasti 5´-UTR genu AR u DNA izolované z tkání pacientů s karcinomem prostaty

jsme detekovali nezávisle na stádiu vývoje nemoci.

Závěr: Kombinace 5-Aza-dC a NaB byla u prostatických nádorových buněk bez exprese AR

účinnější pro obnovení genové exprese AR než ovlivnění samotným 5-Aza-dC. U DNA

izolované z tkáňových biopsií pacientů s různými stadii karcinomu prostaty nebyla nalezena

souvislost mezi detekovanými metylačními změnami a expresi AR.

(Tato práce byla podpořena NS10262-3/2009 z MŠMT a UP Olomouc LF_2011_009.)

40

EXPRESE REGULÁTORŮ A PRODUKTŮ TH17 BUNĚK U PLICNÍ SARKOIDÓZY

Regina Fillerová1, Tereza Tománková1, František Mrázek1, Monika Žurková2,Vítězslav Kolek2, Martin Petřek1, Eva Kriegová1

Laboratoř imunogenomiky a proteomiky, Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP Olomouc

2Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc

Sarkoidóza je Th1 multisystémové zánětlivé onemocnění neznámé etiologie charakteristické

tvorbou granulomů v plicích. Nedávná práce prokázala účast Th17 buněk, charakteristických

prozánětlivými vlastnostmi produkovaných cytokinů, v patogenezi tohoto onemocnění. Přesto

existují pouze omezené poznatky o expresi molekul, které se účastní Th17 imunitní odpovědi

u tohoto onemocnění a u jednotlivých fenotypů sarkoidózy.

Proto jsme studovali mRNA expresi aktivátorů Th17 dráhy (IL-6, IL-21, IL-23, TGFbeta,

RORC, STAT-3), inhibitorů Th17 buněk (T-bet, IL-27) a cytokinů produkovaných Th17

buňkami (IL-17A, IL-17F, IL-22). mRNA expresi jsme studovali metodou kvantitativní RT-

PCR v buňkách bronchoalveolární laváže (BAL) u 77 pacientů se sarkoidózou (S) a u 20

kontrolních jedinců (C). Subanalýza byla provedena u podskupin pacientů dle klinických

fenotypů (rentgenologické stádium, přítomnost Löfgrenova syndromu, vývoj onemocnění

během 2 let sledování). Dále jsme porovnávali koncentraci IL-17 proteinu mezi pacienty a

kontrolním souborem metodou ELISA.

Detekovali jsme zvýšenou mRNA expresi 5 aktivátorů Th17 buněk: IL-6 (průměrná hodnota

relativní exprese S/C; 0,37/0,04, p=0,0001), IL-21 (0,002/0,001, p=0,001), IL-23 (0,06/0,02,

p=0,001), TGFbeta (0,86/0,51, p=0,02) a RORC (0,06/0,02, p=0,0002) u pacientů se

sarkoidózou ve srovnání s kontrolními jedinci. Také mRNA exprese obou inhibitorů Th17

buněk: t-bet (0,016/0,004, p=0,000001) a IL-27 (0,11/0,27 p=0,002) byla vyšší u sarkoidózy

než u kontrolní skupiny. Exprese Th17 cytokinů se nelišila mezi skupinou pacientů a

kontrolními jedinci (p≥0,05). Porovnáním expresních profilů pacientů s remisí (n=27) a

progresí (n=40) onemocnění během dvou let byla odhalena zvýšená exprese transkripčního

faktoru STAT-3 u pacientů s progresí onemocnění (remise 0,25/progrese 0,37, p=0,01).

V naší studii jsme detekovali zvýšenou expresi aktivátorů Th17 buněk (IL-6, IL-21, IL-23,

TGFbeta, RORC) v bronchoalveolárních buňkách pacientů se sarkoidózou ve srovnání

s kontrolními jedinci. U pacientů s progredující nemocí byla zvýšena exprese STAT-3, který

je klíčovým regulátorem Th17 buněk. Role STAT-3 a Th17 buněk při progresi onemocnění

bude předmětem dalších studií.

41

(Grantová podpora: IGA MZ CR NS/11117, PU LF_2010_008, CZ.1.05/2.1.00/01.0030)

42

PREVALENCE KARBAPENEM-REZISTENTNÍCH ENTEROBAKTERIÍ VE FAKULTNÍ NEMOCNICI

OLOMOUC A JEJICH ANALÝZA

Miroslava Htoutou Sedláková, Vojtěch Hanulík, Magdaléna Chromá, Kristýna Hricová, Markéta Šenkyříková, Milan Kolář

Ústav mikrobiologie, LF UP a FN Olomouc

Úvod: V současné době dochází k alarmujícímu celosvětovému zvyšování rezistence

gramnegativních bakterií ke karbapenemům. Cílem práce bylo stanovit výskyt rezistence k

meropenemu u klinických izolátů čeledi Enterobacteriaceae ve Fakultní nemocnici Olomouc

(FNOL) a v případě záchytu stanovit její mechanismus.

Metodika: V časovém období 1.4.2009 – 31.8.2010 byly z klinického materiálu pacientů

hospitalizovaných ve FNOL (1406 lůžek, z toho 155 na JIP) izolovány enterobakterie.

Identifikace kultur a jejich citlivost k antibiotikům byla provedena standardními

mikrobiologickými postupy. U izolátů s minimální inhibiční koncentrací (MIC) meropenemu

2 mg/l a vyšší byla identifikace a citlivost k antibiotikům konfirmována automatickým

systémem Phoenix (Becton Dickinson), resp. E-testem. Produkce karbapenemáz byla

testována modifikovaným Hodgeho testem, kombinovaným testem s kys. 3-

aminofenylboritou a EDTA, CD-testem a modifikovaným DDST s EDTA. Tvorba

širokospektrých beta-laktamáz ESBL a AmpC byla stanovena pomocí modifikovaného DDST

a AmpC testu. U vybraných izolátů byly detekovány geny kódující uvedené enzymy, TEM a

SHV pozitivní PCR produkty byly podrobeny restrikční analýze.

Výsledky: Z celkového počtu 12605 enterobakterií bylo získáno 9 izolátů s MIC meropenemu

2 mg/l a vyšší (7x Klebsiella pneumoniae, 2x Enterobacter cloacae). MIC meropenemu se u

všech kmenů pohybovala v rozmezí 2 – 16 mg/l. Produkce serinových karbapenemáz a

metalo-beta-laktamáz nebyla prokázána u žádného z nich. PCR analýzy rovněž neprokázaly

přítomnost kódujících genů. U 7 kmenů (6x Klebsiella pneumoniae a 1x Enterobacter

cloacae) byla detekována tvorba ESBL (CTX-M a SHV), ostatní dva kmeny produkovaly

AmpC enzymy (DHA a EBC).

Závěr: Prevalence karbapenem-rezistentních kmenů čeledi Enterobacteriaceae činila 0,07 %.

U žádného z nich nebyla prokázána produkce karbapenemáz. Jejich rezistence k meropenemu

byla podmíněna produkcí ESBL nebo AmpC enzymů se sníženou propustností buněčné stěny.

(Podpořeno projektem IGA MZ ČR č. 9950-3 a grantem LF 2011_002.)

43

EXPRESE MIR-21, MIR-126 A MIR-205 U PAIENTŮ S NSCLC

Mária Janíková1,2, Jozef Škarda1,2, Veronika Žižková1, Pavla Lužná3, Lenka Rádová4

1 Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř molekulární patologie LF UP a FN Olomouc,

2 Ústav molekulární a translační medicíny LF UP Olomouc,3 Ústav histologie a embryologie LF UP Olomouc,

4 Laboratoř experimentální medicíny LF UP Olomouc

Rakovina plic je nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu ve světě. Proto se stále vyvíjejí snahy

o nalezení nových terapeutických možností a nových biomarkerů. V současnosti se na tomto

poli zdají být důležité malé nekódující miRNA, které regulují hladiny proteinů v buňkách tím,

že indukují translační represi anebo degradaci mRNA. Takto jsou zapojeny do různých

biologických procesů, jako například proliferace, apoptóza nebo diferenciace. Deregulace

miRNA může ovlivnit vznik a vývoj nádorů a též odpověď na terapii. Právě tímto způsobem

mohou být miRNA zodpovědné za vznik mnohočetné lékové rezistence.

U chemorezistentních buněčných liniích odvozených z NSCLC (nemalobuněčný karcinom

plic) a u pacientů s NSCLC byla pozorovaná deregulace miR-21, miR-126 a miR-205. Proto

jsme sledovali expresi těchto vybraných miRNA u našich pacientů. Testovali jsme 65 vzorků

pacientů s NSCLC operovaných ve Fakultní nemocnici Olomouc v letech 1996-2000. Byly

zastoupeny tři histologické subtypy NSCLC – adenokarcinom, spinocelulární karcinom a

velkobuněčný karcinom. Z těchto vzorků jsme izolovali celkovou RNA a dále jsme

postupovali podle protokolu pro detekci miRNA využitím TaqMan® MicroRNA Assays pro

miR-21, miR-126 a miR-205 od firmy Ambion. Získané výsledky jsme statisticky vyhodnotili

a dospěli jsme k závěru, že exprese miR-21 a miR-126 není závislá na histologickém subtypu

NSCLC, a že nijak neovlivňuje délku bezpříznakového období (DFS) ani celkové přežívání

(OS) pacientů. Avšak zaznamenali jsme, že ve vzorcích spinocelulárních karcinomů je

hladina miR-205 signifikantně vyšší než ve vzorcích adenokarcinomů, a že pacienti se

zvýšenou hladinou miR-205 mají delší bezpříznakové období a lépe přežívají než pacienti

s nižší expresí miR-205. Z toho usuzujeme, že zjišťování hladiny exprese miR-205 by mohlo

být vhodným diagnostickým, jako i prognostickým nástrojem pro pacienty s NSCLC.

(Tato práce byla podpořena granty IGA 521100331, GAČR 501100021, GAČR 303/09/H048,

MSM 6198959216 a CZ.1.05/2.1.00/01.0030).

44

DIAGNOSIS OF INHERITED METABOLIC DISORDERS USING A TARGETED METABOLOMIC

APPROACH

Hana Krätschmerová1, Karel Hron2, Petr Wojtowicz1, Eva Hlídková1, Anna Barešová1, David Friedecký1, Petr Hornik3, Darina Behúlová4, Dagmar Procházková5,Hana Vinohradská6, Karolína Pešková3, Sylvie Šťastná3 a Tomáš Adam1

1Laboratory of Inherited Metabolic Disorders and Institute of Molecular and Translational Medicine, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University, Olomouc,

2Department of Mathematical Analysis and Applications of Mathematics, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc,

3Institute of Inherited Metabolic Disorders, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague,

4Centre of Inherited Metabolic Diseases, Department of Laboratory Medicine, University Children’s Hospital, Bratislava, Slovakia,

5Department of Pediatrics, Medical Faculty of Masaryk University and University Hospital Brno,

6Department of Clinical Chemistry, The University Hospital Brno, The Children’s Medical Center, Brno

Background: Metabolomics has become an important tool in clinical research and diagnosis

of human diseases. In this work we focused on the diagnosis of inherited metabolic disorders

(IMDs) in plasma samples using a targeted metabolomic approach.

Methods: The plasma samples were analyzed with the flow injection analysis method. All the

experiments were performed on a QTRAP 5500 tandem mass spectrometer (AB SCIEX,

USA) with electrospray ionization. The compounds were measured in a multiple reaction

monitoring mode. We analyzed 50 control samples and 34 samples with defects in amino acid

metabolism (phenylketonuria, maple syrup urine disease, tyrosinemia I, argininemia,

homocystinuria, carbamoyl phosphate synthetase deficiency, ornithine transcarbamylase

deficiency, nonketotic hyperglycinemia), organic acidurias (methylmalonic aciduria,

propionic aciduria, glutaric aciduria I, 3-hydroxy-3-methylglutaric aciduria, isovaleric

aciduria), and mitochondrial defects (medium-chain acyl-coenzyme A dehydrogenase

deficiency, carnitine palmitoyltransferase II deficiency). Data were processed by a principal

component analysis (PCA) and a hierarchical cluster analysis using R software.

Results: All the patient samples were discriminated from the controls by appropriate

metabolites in the PCA analysis. Patients with identical disease were recognized using the

PCA approach and also clustered together.

Conclusions: This study has revealed that targeted metabolomic tools with automated and

unsupervised processing can be applied for the diagnosis of various IMDs.

45

(This work was supported by grants MSM6198959205, MSM6198959214, LF UP 2011-006

and CZ.1.05/2.1.00/01.0030).

46

FLOW INJECTION ANALYSIS COUPLED WITH TANDEM MASS SPECTROMETRY FOR

DETERMINATION OF TYROSINE KINASE INHIBITORS IN HUMAN PLASMA

Kateřina Mičová1, David Friedecký1, Edgar Faber2 and Tomáš Adam1

1 Laboratory for Inherited Metabolic Disorders, University Hospital and Palacký University in Olomouc

2 Department of Hemato-Oncology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University in Olomouc

Background: Therapeutic drug monitoring is useful in the management of suboptimal

responders for the treatment of patients with several malignant diseases. The aim of this study

was to develop and validate a flow injection analysis / tandem mass spectrometry method for

the determination of tyrosine kinase inhibitors in plasma from patients with chronic myeloid

leukemia and breast cancer.

Methods: The plasma for analysis was deproteinated by methanol and the centrifuged

supernatant was directly injected. Analyses were performed in methanol with the addition of

formic acid at a flow rate of 0.30/0.03 mL/min. Multiple reaction monitoring and MS3 modes

on a hybrid triple quadrupole - linear ion trap mass spectrometer (5500 QTRAP) were used

for the detection and quantification of imatinib, nilotinib, lapatinib, and dasatinib.

Results: We developed a fast method with a total analysis time of 55 s. The method was

successfully validated and applied to the plasma patients’ samples. The limits of

quantification were less than 5.5 and 1.0 ng/ml for analytes measured in MRM and MS3

modes, respectively. Imprecisions were lower than 6.9% and the accuracy of the quality

control samples ranged between 99.0 and 107.9%.

Conclusions: Flow injection analysis coupled with tandem mass spectrometry allows high-

throughput therapeutic drug monitoring of tyrosine kinase inhibitors in plasma. In order to

overcome the low sensitivity of dasatinib, MS3 mode was successfully utilized. The method

offers low-cost analyses as a result of its speed and the exclusion of a separation step and can

be advantageously applicable in routine clinical practice.

47

PŘÍNOS KONTINUÁLNÍHO MONITORINGU GLYKEMIE (CGM) PRO PACIENTY OPEROVANÉ

PRO CÉVNÍ KOMPLIKACE DIABETU

Iveta Poljaková 1, Eva Elšíková 1, 2, Karolina Peterson1, Rudolf Chlup 1, 3,Helena Přibylová 4 Jana Zapletalová 5

1Ústav fyziologie LF UP Olomouc2 Psychosociální centrum, Přerov

3 II. Interní klinika LF UP a FN Olomouc4 Fakulta zdravotnických věd UP v Olomouci

5 Ústav lékařské biofyziky LF UP Olomouc

Úvod: Mezinárodní doporučení pro operované diabetiky je udržet hladinu glykemie

do 10 mmol/l , vyvarovat se většího kolísání glykemie a rizika hypoglykemie. Jeho cílem je

hlavně snížení počtu kardiovaskulárních a infekčních perioperačních komplikací. Dodržení

tohoto doporučení v praxi je ale často problematické. Přispět by k němu mohl kontinuální

monitoring glykemie (CGM) , používaný v ČR zatím pouze v indikovaných případech pro

ambulantní selfmonitoring diabetiků.

Cíle: Cílem pilotní klinické studie bylo 1. Zjistit použitelnost metody v rámci běžného

provozu nemocničních oddělení, její přínos a spolehlivost 2. Vyhodnotit vývoj glykemie

v den operace, v 1. a 2. pooperačním dnu v závislosti na ovlivňujících faktorech (glykovaný

hemoglobin HbA1c, závažnost diabetu preoperačně, předoperační infúze, rozsah výkonu,

péče na JIP či standartním oddělení, infekce).

Materiál a metody: Ve 3 zdravotnických centrech jsme provedli celkem 20 perioperativních

měření u pacientů s poruchou metabolizmu glukózy (19 x DM 2. typu, 1x porucha

metabolizmu glukózy vyvolaná medikací), operovaných pro ischemie dolních končetin.

Použili jsme podkožní senzory a monitor Guardian REAL-Time CGMS firmy Medtronic.

Monitorování bylo standartně započato v předvečer operace a ukončeno

2. až 13. den po operaci. Během chirurgického výkonu byly pacientům odebírány párové

hodnoty glykemie glukometrem. Celkem jsme monitorovali v průběhu 95 perioperačních dní.

Výsledky jsme zpracovali statistickým software Medtronic CareLink a Professional.

Výsledky: Ad 1) Použitá metoda CGM je uživatelsky nenáročná, technicky spolehlivá a

v případě motivovaného personálu, zejména JIP, umožňuje zkvalitnění perioperační

kompenzace diabetiků. Ad 2) Doporučené hodnoty glykemie byly dodrženy ve 4 případech

z našeho souboru 20 perioperativních měření. Faktory rizikové pro vývoj glykemie jsou

dokumentovány graficky. Pokusili jsme se identifikovat skupinu pacientů nejvíce profitujících

z této metody.

Závěr: Metoda CGM je přínosem pro zdokonalení kompenzace diabetiků za akutních stavů.

48

(Podpořeno grantem IGA UP LF_2010_009)

49

HLUK – RIZIKOVÝ FAKTOR PRO PEDAGOGY ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ?

Petra Sachová3, Eva Mrázková1,3, Vladimír Janout1,2

1Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví, Lékařská fakulta v Ostravě2Ústav preventivního lékařství LF UP Olomouc

3Centrum pro poruchy sluchu a rovnováhy

Hluk je všudypřítomná noxa, která negativně působí nejenom na sluchový orgán, ale má i

celou řadu zdravotních následků. S expozicí hluku v pracovním prostředí se setkáváme

nejenom v průmyslových odvětvích, ale i v mnoha jiných pracovních prostředích, ať už se

jedná o call centra, školská zařízení, koncertní sály či noční podniky. Hlavním záměrem mé

dizertační práce je prozkoumat vliv hluku na sluch pedagogů mateřských a základních škol.

Pedagog je důležitým článkem ve výchovně-vzdělávacím procesu každého dítěte. Zaměřuje

se na rozšiřování vědomostí, dovedností a návyků dětí. Vytváří podmínky pro cílevědomý

osobnostní rozvoj dětí, předpoklady pro další vzdělávání. Učitelská profese není jenom

povoláním, ale i celoživotním posláním. Jedná se o psychicky náročnou pracovní pozici,

která si zaslouží více zdravotní péče.

Cílem krátkého příspěvku bude prezentování výsledků z první části měření, které bylo

zaměřeno na pedagogy mateřských škol v městské části Ostrava – Poruba. Soubor zahrnuje

celkem 136 respondentů z 19 vyšetřených mateřských škol. Vyřazeni byli 4 respondenti,

jeden mužského pohlaví (zbytek souboru je zastoupen ženami), a další tři pro asymetrickou

nedoslýchavost. Vyšetření sluchu bylo realizováno diagnostickým audiometrem Smart 130

vždy v nejtišší místnosti školy.

Hodnotíme kvalitu sluchu u pedagogů, protože hladiny hluku v mateřských školách dosahují

vysokých hodnot, např. v herně při hře cca 23 dětí u stolků je dosahováno hladiny hluku L =

78.0 dB, krátkodobě může přesáhnout i 85 dB.

Základní audiometrické výsledky byly hodnoceny mediány a aritmetickými průměry, jak pro

naměřené hodnoty, tak i pro hodnoty korigované na ztrátu sluchu vlivem stárnutí sluchového

aparátu podle normy ISO [1]. Používány byly i procentuální ztráty sluchu dle Fowlera.

Orientovali jsme se i na zdravotní obtíže související s výkonem pedagogického povolání.

50

PRŮKAZ BAKTERIÍ PSEUDOMONAS AERUGINOSA S PRODUKCÍ KARBAPENEMÁZ

Markéta Šenkyříková, Magdaléna Chromá, Vojtěch Hanulík, Pavel Sauer

Ústav mikrobiologie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého

Úvod: Počet enzymů, které jsou schopné hydrolyzovat antibiotika se neustále zvyšuje.

Produkce těchto enzymů má bohužel vliv na vyšší mortalitu, morbiditu a náklady spojené s

léčbou. Karbapenemázy jsou enzymy schopné hydrolyzovat peniciliny, cefalosporiny a

karbapenemy. Z epidemiologického i klinického hlediska je produkce karbapenemáz

nejzávažnější. Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že karbapenemy jsou lékem volby při léčbě

závažných nemocí způsobeným gramnegativními bakteriemi s produkcí širokospektrých beta-

laktamáz nebo enzymů třídy AmpC, a proto je nutné jejich výskyt v mikrobiologických

laboratořích důsledně monitorovat.

Cíl: Cílem studie je stanovení produkce karbapenemáz u bakterií Pseudomonas

aeruginosa vyšetřovaných na Ústavu mikrobiologie Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské

fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Metodika: U vzorků Pseudomonas aeruginosa, u kterých byla stanovená minimální inhibiční

koncentrace k meropenemu ≥4mg/l, bylo provedeno fenotypové testování karbapenemáz

modifikovaným Hodgeovým testem, kombinovaným testem s kyselinou 3-aminofenylboritou

a EDTA, CD testem a modifikovaným DDST. U kmenů s pozitivním fenotypovým

testováním bylo pomocí polymerázové řetězové reakce provedeno stanovení přítomnosti genů

kódujících produkci serinových karbapenemáz třídy A (NMC, SME, IMI, KPC a GES typů),

metalo-beta-lakatamáz (IMP, VIM, a SPM typů). Získané amplikony byly následně

analyzovány pomocí elektroforézy na agarózovém gelu.

Výsledky: V době odeslání abstraktu stále probíhá testování a sběr dalších vzorků vhodných

k průkazu genů kódující karbapenemázy. Výsledky budou prezentovány v září na Studentské

vědecké konferenci doktorských prací pořádané na Lékařské fakultě Univerzity Palackého

v Olomouci.

(Podporované z finančních prostředků vnitřního grantu Lékařské fakulty Univerzity

Palackého LF_2011_002 a Výzkumným záměrem Ministerstva školství, mládeže a

tělovýchovy ČR MSM6198959223)

51

MIRNA EXPRESNÍ PROFIL U PLICNÍ SARKOIDÓZY

Tereza Tománková1, Regina Fillerová1, Monika Žurková2, Vítězslav Kolek2,Martin Petřek1 a Eva Kriegová1

1Laboratoř imunogenomiky a proteomiky, Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN Olomouc,

2Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc

Malé nekódující RNA molekuly (mikroRNA, miRNA) se podílejí na posttranskripční

regulaci třetiny lidských genů, a to zejména cestou degradace cílových mRNA. Přestože

současné práce prokázaly, že změny v expresi jednotlivých miRNA hrají důležitou roli také v

patogenezi řady plicních onemocnění, u plicní sarkoidózy nebyl zatím miRNA expresní profil

popsán.

V první části naší studie jsme provedli screening 378 miRNA (TaqMan® Array Human

MicroRNA A Cards v2.0) v buňkách bronchoalveolární laváže (BAL) získaných u 6 pacientů

se sarkoidózou (S; RTG stadium II, persistence onemocnění po 2 letech sledování, nekuřáci) a

u 6 kontrolních jedinců (C; normální BAL profil, nekuřáci). V druhé části studie jsme

ověřovali expresi kandidátních miRNA, nominovaných na základě screeningu, na větším

souboru pacientů se sarkoidózou (n=49) a kontrolních jedinců (n=15) pomocí kvantitativní

RT-PCR. Relativní genové exprese byly hodnoceny metodou druhé derivace v přítomnosti

kalibrátoru, gen U6 snRNA sloužil k normalizaci exprese.

MiRNA screening prokázal změnu v expresním profilu šesti miRNA: miR-186, miR-

202, miR-212, miR-381, miR-503 a miR-885-5p u pacientů se sarkoidózou ve srovnání s

kontrolními jedinci. Dalších šest kandidátních miRNA (let-7c, miR-146a, miR-150, miR-222,

miR-223 a miR-424) bylo vybráno na základě možné účasti v patogenezi sarkoidózy. Expresní

profilování na větším souboru pacientů potvrdilo zvýšenou expresi miR-146a (p=0,002) a

miR-150 (p=0,00001) a sníženou expresi miR-202 (p=0,04) u pacientů se sarkoidózou v

porovnání s kontrolními jedinci. Srovnání expresních profilů u podskupin pacientů dle vývoje

onemocnění po dvou letech sledování prokázalo nižší množství let-7c transkriptů u pacientů s

remisí onemocnění v porovnání s pacienty s progredujícím onemocněním (p=0,045).

Studium expresních profilů dvanácti kandidátních miRNA, vybraných na základě

screeningu a literární rešerše, prokázalo zvýšenou expresi miR-146a a miR-150 a sníženou

expresi miR-202 u pacientů se sarkoidózou v porovnání s kontrolními jedinci. Subanalýza

miRNA expresního profilu u podskupin pacientů prokázala nižší expresi let-7c u pacientů s

remisí ve srovnání s pacienty, u kterých došlo k progresi onemocnění během dvou let

52

sledování. V další části studie se zaměříme na určení cílových mRNA pomocí dostupných

algoritmů a ověření miRNA:mRNA interakce pomocí funkčních studií.

(Grantová podpora: IGA MZ CR NT/11117-6, PU LF_2010_008, CZ.1.05/2.1.00/01.0030)

53

ANALÝZA VLIVU PORUCH SONDY FONOGRAFU NA KVALITU DIAGNOSTICKÉ INFORMACE

Jaromír Vachutka1, Ladislav Doležal1,2 a Christian Kollmann3

1Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc,2Laboratoř pro výzkum medicínských aplikací ultrazvuku, LF UP Olomouc,

3Zentrum für Medizinische Physik und Biomedizinische Technik der Medizinischen Universität in Wien

Cílem této práce je přispět k bezpečnému používání ultrazvuku v lékařské diagnostice.

K rizikům spojeným s ultrazvukovým vyšetřením patří i nesprávná interpretace získaných

ultrazvukových obrazů a z toho plynoucí nepřesná diagnóza. Základním předpokladem pro

získání kvalitní diagnostické informace je bezchybně pracující zobrazovací systém.

U moderních diagnostických přístrojů byl však zjištěn relativně vysoký výskyt poruch

elektronických ultrazvukových sond. Naší snahou je zjistit, jak jednotlivé poruchy sond

ovlivňují kvalitu získané diagnostické informace.

Tato práce popisuje vliv přesně definované poruchy sondy sonografu na výsledek

spektrálních dopplerovských měření rychlosti toku krve. Poruchy sondy byly simulovány

pomocí ultrazvukového systému Sonix RP, jehož software umožňuje vypínat jednotlivé

měniče lineární, konvexní a phased array sondy. Pomocí sondy nepoškozené a sondy s

různým stupněm simulovaného poškození (1 - 10 vypnutých elementů) jsme měřili parametry

ustáleného laminárního proudění s parabolickým profilem toku, které bylo generováno

dopplerovským fantomem. Digitální obrazy dopplerovských spekter byly analyzovány - byl

určen celkový dopplerovský výkon, maximální detekovaná rychlost a průměrná rychlost toku.

Naše výsledky jednoznačně prokázaly, že zkoumaný typ poruchy sondy sonografu

negativně ovlivňuje výsledek spektrálního dopplerovského měření rychlosti toku krve. Se

vzrůstající závažností poruchy sondy klesá celkový detekovaný dopplerovský výkon a klesá

hodnota maximální měřené rychlosti toku i průměrné rychlosti toku krve. Do tří vypnutých

elementů je však možné považovat změnu těchto parametrů za zanedbatelnou z hlediska

ovlivnění kvality diagnostiky. Byly také zjištěny významné rozdíly ve výsledcích získaných

při použití různých typů sond. Tyto výsledky umožní hodnotit závažnost poruch sond

využívaných pro dopplerovské módy.

(Tato práce byla podpořena projektem LF_2011_009.)

54