Pot&Lesk - červen 2010

POT LESK&K l i c p e r o v a d i v a d l a

6 / 2010

festivalpřichází!

2.

POT LESK&

POT&LESK Klicperova divadla - 6 / 2010 3.www.klicperovodivadlo.cz

Obsah6/ Divadlo evrop-

ských regionů se blíží!

14/ Hrajeme: Detektor lži 26/ Na kafi s Lenkou18/ Rozhovor s Miro-slavem Zavičárem

30/ Hadrián z Římsů: - napsali o nás - fotoreportáž

40/ Tituly předplatného na sezonu 2010/2011

46/ Hurá na prázdniny!

4.

POT LESK&


ÚVOD

Vážení a milí čtenáři POT&LESKu!

právě otevíráte na monitorech vašich počítačů desáté, poslední číslo POT&LESKu v této divadelní sezóně. Jsme moc rádi, že jste mezi všemi těmi uměleckými, pracovními i osobními poryvy proplouvali tak nějak s námi, že jsme vám mohli zprostředkovávat paparazzi ukázky z našich večírků, odtajnit předpremiérové i popremiérové zákulisí, plány nejbližší i jejich postupné rea-lizace, nebo ukázat soukromí vašich oblíbených herců. Máme teď v divadle po poslední premiéře, zbývá tedy krátké mezidobí na načerpání sil a pak vzhůru a po hlavě rovnou do festivalu, těch deseti dnů, kdy se Hradec nezastaví a diva-dlo s ním. Doufáme, že se vám letošní sezóna líbila, že jste si mezi těmi všemi premiérami vybrali právě tu svou oblíbenou, že se k nám budete rádi vracet a v prázdninovém období rozsévat chválu Klicperova divadla po vlastech českých i světových.

Užijte si krásné prázdniny či dovolenou, načerpejte hodně sil a zůstaňte nám a našemu/vašemu divadlu i v příští sezóně věrni.

S pozdravem,vaše redakce hlavní partner

Klicperova divadahlavní partner

Klicperova divada

Partneři Klicperova divadla:

Klicperovo divadlo podporují:

Kontaktujte nás!Předprodej Klicperova divadla je Vám k dispozici v pondělí až pátek od 12.30 do 18.00 a v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin na adrese:

Švehlova 624, Hradec Královételefon 495 512 [email protected]

Už pošestnácté pořádá Klicperovo divadlo na konci sezony mezi-národní divadelní festival Divadlo evropských regionů. Koná se jako každoročně od 21. do 30. června. Spolu s ním festival pořádají Divadlo DRAK a společnost POCO A POCO ANIMATO.

6.

POT LESK&


čeká nás XVI. ročník festivalu!

S trochou nadsázky a zdravé sebedůvěry lze říci, že hradecký mezinárodní divadelní festival zraje jako dobré víno. Letošní XVI. ročník se navzdory reálným poklesům čísel v oblasti financování povedl naplnit bohatým programem, nabídkou titulů vybrané jakosti, různorodosti a pestrosti. Zdá se, že poslední červnové dny se v Hradci Králové opět stanou gurmánským svátkem ducha, ale nejenom toho – Divadlo evropských regionů se za léta své existence stalo synonymem dobré pohody, blížícího se léta, bujarého ruchu v hradeckých ulicích a parcích, oroseného půllitru v parném počasí, ale především impulsem k setkávání, plodné diskuzi a umělecké či kulturní konfrontaci. A o tu tady hlavně od začátku šlo.

Když se před bezmála dvaceti lety stal ředitelem divadla Ladislav Zeman, byla jedním z frekventovaných témat té doby právě spolupráce euro-regionů. „Už tehdy jsem uvažoval o

festivalu ‚evropských regionů‘. V době, kdy nebyla Evropská Unie, se často mluvilo o tom, že když se zatím nemohou domluvit státy a národy, ať se tedy domluví lidé přes hranice. Tehdy začaly první kontakty česko - polské, česko - německé, česko - rakouské, ale také česko - slovenské, které byly obzvláště komplikované, protože spolu se svobodou přišel samozřejmě zákonitě i rozkol. To všechno bylo navíc velice zajímavé s ohledem na to „česko - ruské“, které tu fungovalo doteď…“ říká Ladislav Zeman. „To téma ‚spolupráce přes hranice‘ jsem tenkrát nahazoval pouze v jakýchsi vizích, nemělo to konkrétní kontury,“ dodává. Festival se do své dnešní podoby přerodil průběžně a přirozeně postupem let, kdy přibývalo zkušeností a měnily se i poměry a vztahy mezinárodní.

Každým rokem se tak součástí festivalové dramaturgie stávají představení mnohých zahraničních divadelních souborů, protože jsme si stále dobře vědomi toho, že právě ze setkávání „mimo hranice“ můžeme vytěžit nezaměnitelnou inspiraci pro svou vlastní práci, úvahy a tolik potřebné srovnání.

„Vždycky jsem s oblibou hlásal, že divadlo je takovým průsečníkem všech uměleckých oborů, že nejde jen o kulturu slova, výtvarna a pohybu, ale že se v divadle může střetávat úplně všechno,

co nese myšlenku kultury,“ vystihuje Ladislav Zeman další z hlavních festivalových idejí. „Když jsem tehdy před léty nastoupil do své funkce, rozhodli jsme se, že budeme dělat výstavy grafiků, malířů, sochařů, taky jsme chtěli hospodu – nejmíň jednu, ale nejlépe dvě. Protože hospoda je tím pravým průsečíkem pro setkávání všech různých umělců. Samozřejmě dominantou už tehdy bylo, že chceme mít divadlo na určité úrovni a ten festival, když už by nějaký měl být, tak aby nebyl jenom o tom, že sem přivezeme nějaké soubory, ale že my sami budeme mít co nabídnout a dokážeme inspirovat hosty, kteří k nám přijedou. Zkrátka jsme věděli, že ta cesta musí být oboustranná,“ vysvětluje ředitel Zeman. Jako každý rok se tedy i letos představí celý nejnovější repertoár Klicperova divadla, a to především v dopoledních časech, stalo se totiž dobrou zvyklostí, že hlavní (večerní) hrací časy přenecháváme coby pořadatel svým hostům.

V letošním roce se ze zahraničních hostů můžeme těšit na ruské Divadlo U mostu Perm s inscenací McDonaghova Mrzáka Inishmaanského v režii Sergeje Fedotova, finské Divadlo Kuopion představí inscenaci hry Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy Léto v Laponsku, polské divadlo Teatr Lubuski ze Zelené Hory uvede hned dvě inscenace současných českých her – Drábkovy

8.

POT LESK&


Každoročním hostem festivalu je dramatik Václav Havel. Letos uvedeme mezi jinými i jeho raritní gro-tesku Prase a nejnovější hru 5 TET.

Akvabely v režii Braňo Mazucha a Teď – Navždy Magdaleny Gregorové v režii dua SKUTR. Divákům se tak nabídne zajímavá příležitost zjistit, jak naše hry chápou zahraniční interpreti a co nás tedy doopravdy spojuje. Chybět nebudou samozřejmě ani divadla slovenská – Radošinské naivné divadlo Bratislava představí novou inscenaci Stanislava Štepky a Ondreje Spišáka Mám okno, Bábkové divadlo na Rázcestí z Banské Bystrici přiveze unikátní projekt podle textů třinácti současných slovenských dramatiků Sarkofágy a bankomaty a Štúdio L+S z Bratislavy zase dialogické představení Na fašírky mi nesiahaj.

Festival bude jako každoročně slavnostně zahájen 21. června v 19 hodin, letošní prestižní zahajovací čas bude patřit představení podle hry Milana Kundery Ptákovina z pražského Činoherního klubu v režii Ladislava Smočka. Inscenaci, kterou se díky nepříznivým okolnostem nakonec nepovedlo uvést na loňském festivalu, uvítáme letos s o to větším očekáváním. Ve středu 30. června pak celou divadelní sezonu i festival ukončí inscenace Na fašírky mi nesiahaj s Milanem Lasicou a Milanem Kňažkem v hlavních rolích. Inscenace

bratislavského Štúdia L+S v režii Petera Mikulíka je brilantním dialogickým divadlem, skládajícím se pouze z rozmluv a slovních konfrontací těchto dvou legend slovenského divadla na téma život, láska a filozofie.

Do města budou v posledních červnových dnech mířit divadla z nejrůznějších koutů České republiky. Mezi tradičně vítané hosty patří Divadlo Husa na provázku, Činoherní klub a letos opět i Divadlo Komedie z Prahy, kterému bude věnován jeden festivalový den, a to neděle 27. června. V rámci Dne Divadla Komedie budou mít diváci možnost zhlédnout hned dvě jeho ceněné inscenace – komorní herecký koncert Weissenstein podle Johannese Urzidila a Petrolejové lampy na motivy Jaroslava Havlíčka v hlavní roli s Karlem Rodenem. Lákavá představení letos nabídnou i divadla českých regionů – Městské divadlo Zlín přiveze do Šapitó v parku komediálního Sluhu dvou pánů, ostravská Aréna působivou baladu Hra snů, z Kladna přijede hudební komedie Petra Kolečka a Tomáše Svobody se znělým názvem Jaromír Jágr, Kladeňák, z Pardubic nejnovější dramatizace Gogolovy povídky Bláznovy zápisky, Slovácké divadlo z Uherského Hradiště letos představí Máchovy Cikány v režii J. A. Pitínského a k vidění bude i jazzový muzikál Městského

divadla v Brně podle kontroverzního námětu o sexuálním dospívání s názvem Probuzení jara.

Šapitó v parku představí tradičně něco z tvorby Divadla Continuo Malovice, za pozornost patří bezesporu sólový projekt Ivana Jurečky Oběť pojednávající o opojení mocí v kontextu lékařské etiky za druhé světové války. Součástí programu v Šapitó bude také například nonverbální performance Miřenky Čechové Hlas Anne Frankové, dále česká premiéra nedávno objevené hry Václava Havla Prase v režii Vladimíra Morávka či francouzská akrobaticky-pohybová inscenace odehrávající se „ve vzduchu“ a tím pádem čistě ve světě fantazie s názvem Bez země.

Více než čtyři sta představení uvidí diváci jak na hlavních scénách v Klicperově divadle a Divadle Drak, tak ve Studiu Beseda, V Podkroví, na Letní scéně, ale i v oblíbeném Šapitó v parku, v Orlovně, a dále na improvizovaných stanovištích v Žižkových sadech či na Kavčím plácku, kde se v průběhu deseti festivalových dnů uskuteční i řada hudebních koncertů a dalších doprovodných akcí. Hrát se bude kromě

10.

POT LESK&


Ze Slovenska přijede unikátní projekt, který je koláží 13 miniher současných slovenských autorů.

Ze Zlína do hradeckého Šapitó v parku přijede Sluha dvou pánů.

Pánové Lasica a Kňažko.

atria Městské hudební síně a Radnice nově na nádvoří Nového Adalbertina a tradičně v ulicích a zákoutích starého města. Bohatý program bude také v Žižkových sadech, kde ve stanech a šapitó budou hrát divadla VOSTO5, DNO, Divadlo Líšeň, Studio Damúza a Husa na provázku. Netradičními místy pro diváky pak budou kavárny a hospody starého města nebo terasy a parkány bývalého opevnění. Specialitou budou po loňském úspěšném bytovém divadle představení v soukromých koupelnách na Velkém náměstí. Je na každém z diváků, aby pečlivě sledoval program festivalu – ať už hlavního, OPEN AIR programu, jehož dramaturgii sestavuje společnost POCO A POCO ANIMATO, nebo dnes již celé řady off-off programů.

Připravila Magdalena Frydrych Gregorová

A zase ten festival…

Vážení a milí, zhruba před rokem touhle dobou jsem seděla zcela bez myšlenek a inspirace nad klávesnicí a snažila se vymyslet nějaký článek, který by se týkal našeho festivalu, toho svátku divadla, kdy celý Hradec ožívá a směřuje do kul-turních stánků a u stánků jiných se zase všichni napájí pivem a dobrým růžovým vínem a ládují se pečenými masíčky a klobáskami. Loni jsem nakonec patřičný počet řádků a znaků s mezerami nahnala úvahou a velebným přáním, aby nám počasí vyšlo co možná nejlépe, tak jak to kdysi na konci června v Hradci Králové bývalo, abychom se mohli bez-trestně povalovat v parku, koupat ve fontánách, vysedávat na lavičkách a užívat si open airy. Sotva článek vyšel, obloha se zatáhla a zcela jasně ukázala, kdo je tady pánem. Z toho důvodu letos volím taktiku opačnou. Tedy. Pevně věřím, že celý festival pořádně proprší, že nebudu muset vytahovat sukni a letní šaty a ještě udělám parádu v těch podzim-ních mikinách, že si užijeme pořádné mokro a bláto v Žižkových sadech, že venku zůstanou jenom ti nejotrlejší a že se budeme zahřívat pospolitostí divadelního nadšení a teplem klicperovských sálů. Uvidíme.

Každopádně jsem byla dotázána, na co se osobně já nejvíc těším. Jaká představení považuju za ony třešničky na dortu, co si rozhodně nenechám ujít a co už mám v diáři dávno dopředu zakroužkované červenou tužkou. Je toho přespříliš, řekla bych, ale dobře, vyberu pro vás to, z čeho se opravdu tetelím, i když předem upozorňuji, že doporučení jsou to ryze osobní a vyplývají většinou z ještě osobnějších vazeb na účinkující či inscenátory.Rozhodně si nenechám ujít oba projekty tandemu Petr Kolečko – Tomáš Svoboda, a to Pornohvězdy a Jaromíra Jágra, Kladeňáka. Není to jen proto, že Petr je mým spolužákem z DAMU a prožili jsme spolu skvělých pět let, ale hlavně kvůli jeho humoru a schopnosti vysmát se komukoliv a čemukoliv. Pořádně zasmát se půjdu tradičně také na VOSTO5ku, protože hoši zkrátka umí a jejich fóry mě bezpečně odzbrojují. Aby to ale nevypadalo, že se hodlám festivalem jenom tak prochechtat, uvedu i pozvánku na inscenace poetické, krásné a spíše vážné. V Ostravě jsem byla zcela unešena Strindbergovou Hrou snů, kterou v tamější Aréně nazkoušel Jiří Nekvasil. A protože zůstávám duší romantikem, neod-pustím si ani Máchovy Cikány v režii básníka jeviště Jana Antonína Pitínského, které k nám přiveze Slovácké diva-dlo Uherské Hradiště. V neděli 27. budu samozřejmě přítomna i na scénickém čtení novinky Václava Havla Pět tet, kterou jsme na herecké ose Klicperovo divadlo – Husa na provázku nazkoušeli s Vladimírem Morávkem v generál-kovém týdnu Hadriána z Římsů, kdy už se vzpouzelo tělo i duch, ale přece jsme se do práce vrhali. Těším se i na Weissensteina z Divadla Komedie, protože jsem jejich fanouškem a zároveň zcela nekritickou obdivovatelkou herectví Martina Fingera. A taky určitě na polskou inscenaci Drábkových Akvabel, protože jsem hodně zvědavá, jestli polští herci – synchronizovaní plavci – dosáhnou kvality a kultury těla těch našich klicperovských v blahé paměti… A jak teď sleduji ten výčet všech inscenací, o open airu nemluvě, měla bych toho uvést asi ještě hrozně moc, ale na seznam všech těch skvělých divadelních kusů a možností setkání s neméně skvělými kamarády je náš POT&LESK zkrátka krátký.

Tedy divadlu zdar a tomu festivalovému obzvlášť!Jana Slouková

… již 21. června do 30. června

12.

POT LESK&


Ve čtvrtek 3. června jsme v Podkroví divadla uvedli premiéru Sigarevovy hry Detektor lži v režii Viktorie Čermákové. Komorní prostor této scény jsme se tentokrát rozhodli využít k „bytovému divadlu“.

„Divadlo mi dělá v bytě už třicet let!“

Máte manželkou krizi? Trápí vás manžel/ka? Zažeňte bubáka manželství humorem a směle nastaveným zrcadlem! Buďte přímo svědky toho, co se stane v jedné domácnosti, když se nepo-vede dlouho očekávaná oslava výročí svatby. A když se do toho navíc zaplete jeden z hostů, který je čirou náhodou hypnotizér… O zábavu bude postaráno. Hra současného ruského autora Vasilije Sigareva Detektor lži nám totiž ukáže to, co máme rádi nejméně, holou pravdu.

Že se vás manželské spory netýkají? Že zrovna vy máte svůj život pod kontrolou? Přijďte na bytové divadlo!

Hrají: Zora Valchařová-Poulová, Jan Bílek, Miroslav Zavičár, Vašek Neckář a televize.

hrajeme:

7červen

10červen

25červen

14.

POT LESK&


16.

POT LESK&


„Můžeme se tomu smát – tomu, co nás tak straší, udělat na toho bubáka pár trefných fórů, to určitě pomůže. Bubák, kterému jsme se vysmáli, ztrácí už svou přízračnou „bubákovitost“ a stává se docela pochopitelným strašidlem s lid-skou tváří. Nebo ne?

Ale snad všichni bychom, až na výjimky, rádi prožili valnou část svého života ve vztahu s druhým člověkem. Tím svým. Takovým svědkem, souputníkem, znal-cem naší pravé podstaty, takovým garantem naší dobré vůle prožít tenhle život ne jen tak nadarmo. (Druha si pořizujeme většinou sice ve věku, kdy jsme se ve výběru správného životního partnera ještě vůbec nestačili zorientovat, a k tomu nám promyšlený výběr komplikují hormony a různé módní trendy, předpoklá-dáme však přesto vážně, že nám ta původní spokojenost s výběrem do smrti smrťoucí vydrží…)

Potřebujeme přece „nebýt sami“ na mnoho věcí: proti nudě, bezvýchodnosti, v nemoci a ve stáří, ale společník se výborně hodí i pro společné krmení labutí, let v balónu, návštěvu exotické země, nebo třeba i k výchově dětí.

Pravda, ale my jsme záhy zklamaní. Už po pár letech se v nedostatcích našeho protějšku začnou ošklivě zrcadlit naše vlastní chyby. Lezeme si na nervy. Sami sobě i tak, navzájem. Lezou nám krkem ty zacyklené obyčeje, které jsme spo-lečně tak těžko vytvářeli, abychom se v nich vždycky zase šťastně setkali… A jestli neumřeli, žijí tak podnes...

Držet dané slovo. Zůstat spolu ve zlém. Být s tebou a neztratit sám sebe, svoje

Manželství po třiceti letech

kamarády, cíle, koníčky, svou umanutost, svou pomalost, svou dychtivost, anebo – bránit tvoje sny...

„Milovat bližního jako sebe sama.“ Bože, to by bylo pěkné, ne?

Ale manželství je i pokusem o partnerství, ve kterém zuří lítý boj o teritoria, o práva, o důstojnost a vůbec, prostě o přežití. A možná, že nejnebezpečnější zbraní v té milostné řeži bude zacházení s pravdou. „Pravda je voda života.“ Ale je to vždycky a opravdu ta „Pravá Pravda“? Jsme schopní pravdu slyšet a připustit si ji? Uneseme ji? Máme si vlastně svěřovat všechna svá tajemství? Budeme se pro ni zlobit, nebo se navzájem za ni víc milovat, a budeme pak sta-tečnějšími a moudřejšími lidmi? Dost. Tohle už jsou otázky pro psychology, zábavně poučné časopisy, nebo dokonce pro kněze.

My pro vás o bubákovi šťastného manželství a škodlivosti pravdy nacvičili komedii. Dost jsme se při tom bavili a tak doufáme, že se také zasmějete a pak půjdete domů. Někdo, konečně svobodný a sám, si dá doma nohy v botách na stůl, pustí si nahlas své oblíbené CD a nebude o ničem přemýšlet, protože se ho tahle komedie nijak zvlášť netýká. Jiní, kteří jsou zrovna – právě – konečně svoji, na naši inscenaci pozapomenou už v trolejbuse a rychle ji, ještě dnes, spolu zaspí. Avšak ti, co už to spolu táhnou nějaký ten rok, si možná ještě ote-vřou lahvinku a budou se chvilku navzájem špičkovat, čím vším jim naši hrdi-nové a jejich „Detektor Pravdy“ byli povědomí. Nebo se mýlím?“

Viktorie Čermáková, režisérka

18.

POT LESK&


Miroslav Zavičár:

Asi jsem roztomilej…

RozhovorPtala se Magdalena Frydrych Gregorová

Miroslav Zavičár je členem hereckého souboru Klicperova divadla od roku 2007. V letošní sezóně se podle všeho cítí jako ryba ve vodě. Na příležitosti totiž člověk musí umět počkat. Míra zazářil hned na začátku letošní sezóny v inscenaci Náměstí bratří Mašínů, kde ztvárnil roli bezdomovce Jeronýma, díky čemuž se na scéně i v životě mohl potkat s herečkou Danielou Kolářovou. Poslední premiéra sezóny patřila také jemu. V Detektoru lži ruského drama-tika Vasilije Sigareva vystřihnul roli potrhlého Hypnotizéra, který nechtěně rozvrátí jedno manželství. Míra kromě pracovního vytížení, bohatého spole-čenského života, zvládnul během roku ještě postavit dům v malinké obci neda-leko Hradce Králové – v Litíči.

Od včerejška máme za sebou poslední premiéru sezóny – Detektor lži. Jak hodnotíš tu letošní sezónu?

Zrovna včera jsem o tom uvažoval… Tak pracoval jsem s Danielou Kolářovou, to byl velkej zážitek… Já jsem vlastně zkoušel ve všech inscenacích Davida Drábka, což bylo pro mě pokaždé příjemné zkoušení. Letos nebylo opravdu nic, u čeho bych si řekl, že je to pruda. Ze začátku sezony Náměstí bratří Mašínů, potom Dobře pla-cená procházka, pak Noc oživlých mrtvol a teď Detektor lži. Samá krásná práce! A ten Detektor s Viktorkou to bylo takové vyvrcholení všeho. To mě bavilo strašně a setkání s Viktorkou… nádhera. A taky, jak sama říkáš, to spojení tří úplně roz-dílných herců – Zory Valchařové, Honzy Bílka a mě – to je samo o sobě šílené, ale zato vděčné... Já se na tu práci moc těšil, protože jsem o Viktorce slyšel moc chvály, když tady u nás zkoušela Vltavínky, a z těch jsem byl nadšenej. No, jenom mě mrzí, že to bylo všechno takové rychlé… myslím ten Detektor. Vždyť jsme to nazkoušeli za tři týdny!

Však já vím, že to máš spočítané… Tak prozraď, kolik to bylo zkoušek?

Ale vždyť víš, že já jenom tak mlžím.

Tak kolik?

Dvanáct. Já říkám, že dvanáct.

A kolik zkoušek to bylo doopravdy?

To nevím. Ale před týdnem jsem říkal, že osm. (smích) Dnes říkám, že jich bylo

dohromady dvanáct a na tom bych skončil. Nazkoušeli jsme to za dvanáct zkoušek.

To zní hrdinsky.

Však to taky bylo hrdinský! No, asi jste nám věřili, že to zvládneme. Však nám Viktorka pořád opakovala, abychom se nebáli, že máme dost času… Ale je to trošku nejistota. Člověk jde na scénu, ale vlastně neví, co se stane. Už na těch veřejných projížděčkách to bylo pokaždé překvapení. A příležitostí pro to, aby se to nějak zvrtlo, je v téhle komedii dost… Však jsi to včera na premiéře viděla.

No, v podstatě nevyšla pointa celé hry… ale nevadí… (smích)

Já jsem se opravdu chvilku bál, že to nikdy neskončí… úplně jsme se zacyklili a Zora byla zrovna „zhypnotizovaná“ a pořád dokola jen opakovala… (zvážní) Ale hlavně chci zdůraznit jednu věc, pokud to chceš v tom rozhovoru uvést… Není to vina Zory Valchařové!!! Není to její vina! Ale hlavně, v tu chvíli nebylo východisko, protože Zora si myslela, že to pořád pletu já a tvrdošíjně opakovala, že nerozumí otázce, takže jsme se nemohli posunout dál! Chvilku jsem byl vážně zoufalý. A pak se to celý zašmodrchalo, ale zaplaťpánbůh jsme došli do konce… Ale není to její vina. Zoro, není to tvoje vina!

Ty jsi zkoušel inscenaci V Podkroví poprvé?

Jo. A musím říct: je to peklo! Myslím, hlavně teď v červnu. Představení trvá hodinu, ale na konci jsme všichni tři úplně mokří. A to běží klimatizace…

20.

POT LESK&


Noc oživlých mrtvol. Míra zvládá i krajní polohy!

V Náměstí bratří Mašínů hraje bezdomovce Jeronýma. Na snímku s Danielou Kolářovou.

A co říkáš na ten bezprostřední kontakt s divákem na blízko?

To mi nevadí. To mám rád. Ale včera poprvé, jak tam bylo moc lidí, jsem nevěděl, na koho to mám hrát. Byl jsem ze zkoušek zvyklý, že všechno říkám Viktorce, a ona najednou seděla někde vzadu, že jsem na ni neviděl… Budu si asi muset pokaždé vybrat dva tři diváky jako partnery, protože se všema hrát nemůžu… to bych se zbláznil.

Už máš nějaké ohlasy?

Jo, samé dobré. Já myslím, že se to lidem bude líbit. Jo a Kačka Hřebíčků mi řekla, že jsem byl roztomilej.

To ti říkají kolegyně v divadle často, jsem si všimla.

No právě…

Jak si to vysvětluješ?

No, že asi jsem roztomilej. (smích) Jenomže to je něco podobného, jako když herečce po představení řekneš, že jí to slušelo.

Co to pro tu herečku znamená?

Představ si, že přijdeš, herečka je po výkonu natěšená – chce se dozvědět, jestli byla dobrá, jestli byla vynikající, a ty jí řekneš: „Ale jo, slušelo ti to.“

To je vážně k zlosti. A teď mi ještě pověz, jaké to bylo s tou Danielou Kolářovou.

To je tak. Asi jako každý, tak i já mám velký ostych před lidmi, kteří jsou známí, kteří už něčeho dosáhli, a představují takové ikony… Ze začátku nevíš, jak se k takovým osobnostem chovat…

A kdy ses uvolnil?

Já myslím, že hned během prvních čtených zkoušek. To by ani jinak nešlo, jeli-kož většinu výstupů a dialogů máme společně jenom my dva, takže jsme zkou-šeli v podstatě pořád sami... Kromě toho, že jezdila na zkoušky sem do Hradce, jsme taky párkrát zkoušeli v Praze. A to bylo něco úžasnýho, protože jsme zkou-šeli venku na Žofíně, kde se naše výstupy ve hře reálně odehrávají.

A tam jste našli to šlapadlo ve tvaru labutě…

Ano, přesně to šlapadlo, o kterém David ve svojí hře píše. Takže jsme zkoušeli a hráli pod stromami na Žofíně, u té labutě, a bylo krásné počasí, prostě všechno bylo přesně takové, jak se o tom ve hře píše. A toho dne, kdy jsme tam na břehu našli tu labuť, jsme se sešli už kolem deváté hodiny ráno. Žofín byl ještě tako-vej rozespalej, nikde nikdo, jenom uklízečky, které tam zametaly chodníky. A David Drábek dostal hroznou žízeň, ale nebylo kde si koupit pití… A pak jsme si všimli, že nějací číšníci poblíž právě chystali stoly ve venkovní restauraci, a tak k nim David šel a poprosil je, jestli by mu neprodali vodu a oni, že ano, samo-zřejmě. A tak zaplatil za litr vody 90 korun. Nás s Danielou to teda odradilo, a tak jsme celé dopoledne upíjeli všichni tři po douškách tu Davidovu vodu za devadesát korun… A pak, když se Žofín už pomalinku probouzel, začali kolem nás chodit lidi. Já tam něco vyřvával, držel jsem v ruce Nový prostor a ona tam zase stála s tím časopisem Probuďte se… A lidi kolem nás chodili, poznávali

22.

POT LESK&


V nové inscenaci Detektor lži hraje roli Hypnotizéra. Na snímku se Zorou Valchařovou.

slavnou herečku a říkali si: „Ta se musela asi zbláznit!“ To byly krásné zážitky! A jednou pršelo, takže jsme na Žofín jít nemohli, a proto jsme šli zkoušet do starý zkušebny Vinohradského divadla. A to taky bylo něco! Nejdřív mi Daniela řekla, že v té zkušebně zkoušel kdysi Karel Höger, takže jsem měl pocit, že se tam musím taky nějak podepsat, alespoň na zeď – tady zkoušel i Míra Zavičár. A zajímavý bylo taky to, že tu zkoušku tam Daniela celou prokouřila. Nikdy dřív během zkoušek nekouřila, ale tady najednou jo. Ona totiž byla asi zvyklá, že v tomhle prostoru se vždycky během zkoušek kouřilo. Tak taková je síla zvyku! Takový je duch místa…

Je vidět, že jsi tento rok zažil samé pozoruhodné věci. Kolikátou sezónu jsi v Klicperově divadle?

Čtvrtou. No, předtím v Uherském Hradišti jsem na pozoruhodné příležitosti čekal šest let. A když pak konečně přišly, odešel jsem do Hradce Králové. Já nikdy moc dlouho na jednom místě nevydržel. Ale teď asi stárnu, stávám se pohodlnějším. Zrovna teď se mi nikam jinam nechce.

Vždyť si taky stavíte dům…

Ten se dá vždycky prodat.

Ještě není dokončený a už ho prodáváš?

Ale ne, nějakou dobu tam samozřejmě chceme bejt… být... bejt! Ale nerad bych se na nějaké místo upínal. Z toho mám strach. Žít někde až do smrti. To ne.

Ale je tam hezky, ne?

Je tam nádherně! Úplně jinej svět.

Kdy se budete stěhovat?

Já mám takový pocit, že snad už o prázdninách… Teď děláme omítky, čekají nás podlahy, koupí se lednička, pračka, myčka… Musíte přijet. Vždyť my jsme si postavili třípatrový dům a jsme dva… Takže počítáme, že za náma budou jez-dit naši přátelé, že budeme pořádat různé akce, jako třeba bytové divadlo a tak! Vždyť už se na to těší celá vesnice, že bude konečně nějaká zábava, když se sem stěhují herci… Nedávno u nás byla Pavla Tomicová, to se hned rozkřiklo, takže se sousedé na ni přišli podívat… Litíčtí obyvatelé. Ta obec se totiž jmenuje Litíč. Teď už k nim budeme patřit. K litíčským obyvatelům…

24.

POT LESK&


Oživlá mrtvola v Noci oživlých mrtvol.

Na

kafi

s Len

kou

26.

POT LESK&


Všimli jste si? Jaro je dávno tady, pupence pukly, květy se zaskvěly a uvadly, trávy vyrazily ze země tryskem, vykvetly a už jsou na kosu, ale my jsme se ještě nevy-koupali, bez ponožek, svetrů a deštníků nevyrazíme z domu, no a to, prosím, vše navzdory globálnímu oteplování! Ale těch jarních překvapení jsem měla víc.

Byli jsme na zájezdu na Severní Moravě. Teplo nebylo, bylo to únavné a po třech dnech jsme se vraceli domů pozdě v noci. Když jsem zavírala domovní dveře, uta-haná jako stará herečka, uslyšela jsem zvenku typické zvuky. Pár podroušenců z Podvobrazu nepohrdlo naším podloubíč-kem, vyřvávali, možná čurali na naši zeď a byli hluční. Normálně v takových chvílích nesmyslně zasahuji, bez ohledu na újmu, která by mne mohla potkat. Ale tento-krát jsem byla šťastná, že jsem doma, že vylezu schody a po vykonání nejnutnější hygieny se vrhnu v lože. Ach ouvej, druhý den v poledních hodinách jsem se vydala za potravou, a moje jarní překvapení mne lehce podrazilo v kolenou. Popelnice roz-kopané, vysypané, urvaná víka, utržená kolečka a díry v bočních stěnách. Měla jsem ten týden schody, tudíž bylo zřejmé, že jest mou povinností se s tímto odpor-ným vandalismem vypořádat. Ve vzteku, který mne popadl, jsem začala holýma rukama soukat do zbytků popelnic slupky od brambor, mokré nedopalky, neboli vajgly, papírky, vatičky, krabice a kra-bičky, zkrátka spoustu neidentifikovatel-ných hnusů, jen aby to už bylo za mnou. Pak se sprostými slovy na rtech a vraž-dou v duši jsem si šla nakoupit dobroty, které by smyly hořkost jarního zážitku.

Pár dní poté jsme hráli Vltavínky. Dle data bylo jaro v plné síle, ale fakticky dul strašlivý vichr, poletoval déšť se sně-hem, já byla málo oblečená a opět uta-haná jako ratlík. Nesla jsem květiny, nějaké víno, sotva jsem lezla proti tomu větru a snila o své postýlce a nepřetržitém spánku. Již z dálky jsem však viděla, že v našem podloubíčku opět někdo stojí, opět mladý a podroušený, opět z Podvobrazu. Nezbývalo mi nic jiného, než čelit hrdinně dvěma vetřelcům, kteří si mezitím sedli na schod před MÝMI dveřmi. A nyní přichází překvapení druhé. Ti dva mla-díci se zvedli, neboť jeden z nich prohlá-sil, že paní asi chce jít domů. Když jsem byla mezi dveřmi, tentýž mladík mne poprosil o pár minut, jestli prý nejsem TA herečka, že mne poznává, a že Ještěři byli úžasní. Druhý, blonďatý fešák, pronesl opile uhrančivým hlasem: „Maškaráda, mazec!“ Tak jsme začali intelektuálně roz-právět, první se vyptával, co by měl vidět, a že maminka byla z Ještěrů taky celá vedle, a že zná Drábka, protože hraje za Týniště fotbal, a co říkám na školní představení. Do toho blonďák: „Maškaráda, mazec!“ Já na to, že jo, že Maškaráda je opravdu mazec, a že školní představení jsou někdy fajn a jindy stojí za... no a do toho mladý fotbalista, že se hluboce stydí za své spo-lužáky, když se chovají tak, jak se cho-vají. Poslední „Maškaráda, mazec!“ mne popohnala do reality, rozloučila jsem se, vystoupala svá dvě patra směrem k loži, podívala se do zrcadla a podivila se, že mne vůbec někdo mohl poznat. Opravdu mazec, divoženka hadr. Ale překvapení z tohoto setkání si budu pamatovat dlouho. A pak přišel konec května. Co si budeme

povídat, hokej v květnu je sám o sobě pěkná magořina. Natož pak mistrovství světa. I když letos s těmi svetry a ponož-kami to mělo jakous takous logiku. Od našich hochů se toho moc nečekalo. Hvězdy nepřijely, dvě prohrání s out-sidery, člověk skoro uvěřil, zlaté časy našeho hokeje jsou OPRAVDU TYTAM. Jenže pak se staly věci, semifinále, finále, branka v posledních vteřinách, prodlou-žení, nájezdy, na nervy nám hoši opravdu brnkali skvěle, a pak sedím u televize, bojím se pohnout, abych nepřerušila to štěstí, tu krásnou hru, a pak šest na tři, to už je mi opravdu ouzko, naliju si skle-ničku a vydržím u vytržení. Možná jsem věčná naivka, ale vlajka stoupá na sto-žár, naše hymna je opět tou nejkrásnější písní na světě a já jsem dojatá. Asi tři vte-řiny mám chuť vyrazit do ulic nebo do divadelního klubu, protože řev fanoušků slyším i přes zavřená okna. Pak zvítězí rozum a vědomí, že jsem stará dáma. Nalévám si druhou skleničku vína a uží-vám si to. I ty sprosté řeči našich hochů v šatně, vůbec se jim nedivím, únava a eufo-rie dávají dohromady třeskutou směs. Vím, že moderní zápolení v sobě skrývá mnohá úskalí, ale radovat se z vítěz-ství své země ve sportu mi stále při-náší velkou radost, třebaže sama už nepopoběhnu ani za autobusem. A tak si myslím, že některá jarní překva-pení je radost zažít. Krásné prázdniny a potom přijďte zase koukat a nechat se překvapovat!

Vaše Lenka

Vážení, laskaví čtenáři.

Král je pannaMoira Buffini

Překlad: Marie Špalová; Inscenační úprava: Johana Kudláčková a Lída Engelová;Režie: Lída Engelová; Dramaturgie: Johana Kudláčková; Scéna a kostýmy: Marta Roszkopfová; Hudba a zvukové efekty: Zdeněk Zdeněk; Pohybová spolupráce a šerm: Lenka Vágnerová Hrají: Kamila Sedlárová, Pavlína Štorková, Jiří Zapletal, Jakub Tvrdík, Dušan Hřebíček a Martina Nováková

Chutný koktejl z historie a současnosti, který voní po lesních jahodách, ale ukrývá i opojné houbičky, ze kterých se vám zatočí hlava…

Inscenace v poměrně komorním obsazení vás zavede do tajuplného světa raného středověku, ve kterém ovšem postavy hledají lásku a sebe samé úplně stejně jako dnes. Hra, za kterou byla Moira Buffini v Anglii oceněná coby autorka roku, nepostrádá humor, nadsázku a takové zvraty v ději, u kterých se doslova zatajuje dech.

hrajeme: 28červen

11červen

28.

POT LESK&


30.

POT LESK&


Hadrián z Římsů

je velkolepý hold

Klicperovi a

českému

diva-

dlu

Režisér Vladimír Morávek a herci Klicperova divadla vzdali v sobotu 29. května velkolepý hold Václavu Klimentu Klicperovi a královéhra-deckému – potažmo českému – divadlu. Hadrián z Římsů se proměnil ve velkou diva-delní oslavu u příležitosti několika význačných výročí: sto padesáti let od smrti autora, sto pětadvaceti let existence divadla v Hradci a šedesáti let profesionální činnosti na zdejší scéně.

Napsali o nás…

32.

POT LESK&


„Morávkův divadelní osud byl od poloviny devadesátých let s Klicperovým divadlem po jedno desetiletí neodmyslitelně spojen, dodnes se mluví o jeho zdejší nezapomenutelné éře. Uvedl tu své nejúspěšnější inscenace, shakespea-rovský nebo čechovovský cyklus. Vybudoval silný, kompaktní a inspirovaný soubor. Je tedy přirozené, že Hadrián z Římsů je také plný poukazů na to, co společně se souborem vytvořil.

Sobotní premiéra svou formou připomněla Morávkovy režie české národní klasiky: Strakonického dudáka nebo Její pastorkyni. Text, seškrtaný na dřeň příběhu, orámovaný dalším „příběhem“ odkazujícím k současnosti, jinému kontextu či osobě autora. Divadlo na divadle, surreálný kabaret komunikující s publikem svobodnou imaginací. (…) Hadrián z Římsů nese všechny nezamě-nitelné znaky Morávkova rukopisu.

Režie vede (ne vždy fungující) paralely mezi klicperovským hradem Čelákovem, jeho pánem rytířem Světloslavem (Hynek Pech) a Klicperovým divadlem a jeho osvíceným ředitelem Zemanem. Morávek neskrývá pochopení pro Klicperu,

který toužil dobýt Prahu, ale svůj divadelní osud naplnil v Hradci Králové. Místy jakoby ochotnický „look“ inscenace, naivistický půvab a navenek vel-kolepá, sametová a zlatem krumplovaná komická trapnost hadriánovských figur nejspíš odkazují k pocitu divadelníků, kteří při své touze po hvězdách zakopávají o každodenní realitu. (…)

A ještě jedna věc se při pohledu na makabrálně, v černém sametu vypra-veného Hadriána vybaví – s nadsázkou se říkávalo, že v žádné Morávkově inscenaci nesmí chybět rakev. Smrt a mrtví jsou v této inscenaci nepřehléd-nutelně přítomni.

Bíle oděné postavy duchů – předků stojí v zádech čelákovského vladaře a napovídají těm, kteří se perou v zamotané historii s falešnými Hadriány. Ve snových pasážích se objevují postavy z komedie dell´arte jako předkové Klicperových postav i dnešních herců.

Scénograf Martin Chocholoušek se v morávkovském světě pohybuje s jisto-tou. Na scénu postavil, co režisérovi na očích (i na duši) uviděl a ještě si při tom řekl svoje. Motiv šachovnice a šipek, šípů a kopí nenásilně zpřítomňuje

zamotané, nejisté cesty osudu i jeho bodající ostny.

Nad scénou tentokrát místo mrtvolně bledé záře úplňku neúprosně „svítí“ otáčející se paprsky černého slunce. Nádherné obrazy. Hodně extravagantní pomník. Oslava, která vypadá trochu jako pohřeb.

Scény z Hadriána jsou po morávkovsku maličko přeexponované, co se záměrně natahovaného rytmu či délky cesty k pointě týče, jejich humor je své-rázný a formanovsky odzbrojující.

Scéna, kdy stará panna Jenovéfa vysvobozuje z vězení pravého, omylem uvězněného Hadriána (Jan Sklenář) za tichého komentáře věrného zbrojnoše Jehoně (Tomáš Lněnička) patří k nezapomenutelným.“

Marie Reslová, Hospodářské noviny, 3. 6. 2010

* * *“Režisér Vladimír Morávek se po pěti letech vrátil do hradeckého Klicperova divadla, aby Hadriánem z Římsů způsobil monstrózní déja vu. Starožitná rytířská veselohra mu byla nejen záminkou k opulentnímu holdu největ-šímu smolaři českého divadla Václavu Klimentu Klicperovi a hradecké scéně, ale také reflexí zdejšího Morávkova desetiletého a Radoky puncovaného působení. I pamětníci musí čelit nátlaku předimenzované „krásy, která drtí“. Hluku, křiku, úderům hudby, všeho je moc, přesto je poněkud dlouhá inscenace sdílná, srozumitelná a emotivní. Hadrián z Římsů není žádné veledílo, jen upovídaný český ohlas komedie dell‘arte a v takovém materiálu je pověstný „velkoaran-žér“ Morávek nejsilnější.

Klicperovi se však nevysmívá, i díky alžbětinským kostýmům mu dává až shakespearovský étos, ten však láme v působivém kontrastu – komedii hrají v starosvětských kašírovaných kulisách na černobílé otevřené scéně ochotníci z Čelákova. Expresivní a přesně stylizované nepsychologické herectví mnohdy semknuté do živých obrazů přiznává naivitu a neobratnost a dovoluje zcizovat a glosovat, v čemž se nejlépe cítí Pavla Tomicová, Filip Richtermoc, Kristýna Kociánová či Josef Čepelka.

S nimi se vrací Morávkovy zarputilé obsese – škytání, údivné strnutí na povel a zkratkovité choreografie – coby odkazy na jeho hradecké inscenace. Byť veselohra záměn zajiskří smířlivě čirým happyendem, o tu tolik nejde.

Kolem ní se odehrávají dvě dramata daleko větší síly – rozehrané encyklo-pedické heslo Václav Kliment Klicpera s nezapomenutelným deštivým odjez-dem nedoceněného outsidera do Prahy a hlavně historie Klicperova divadla, neustále stvrzovaná refrénem „Kdyby ty stěny, kdyby ty stěny mohly mluvit“. A ony mluví.

Výbornou hudbu herce Davida Smečky, jakési vznosné moderní requiem za Čelákov, protínají hlasy z minulosti, výčty herců a zaměstnanců divadla, deklamované vzpomínky na někdejší osobnosti, třeba Jiřinu Jelenskou a Miroslava Švejdu, podivná hlášení a ruchy, do nichž Smečka skvěle zakompo-noval i Hamleta Radovana Lukavského, strýčka Jedličku i Morávkův režisér-ský dril. Aby vznosnosti nebylo příliš, Smečkovy osudové litanie protne vlezlý hit Václava Neckáře „Láska má, která je svatební dar lesních skřítků“.

Ozývají se hlasy, že se Vladimír Morávek stále opakuje, jako by dělal stále jednu inscenaci, ale v Hadriánovi má taková reminiscence smysl. Režisér kaž-dým úderem drolí mramor z legend včetně své, aby se pod ním vyloupl sku-tečný, a o to dojemnější obraz životní úzkosti, jež, jak se praví v podtitulu, ‚počíná prsa svírati‘.“

Petr Mareček, MF DNES, 3. 6. 2010

34.

POT LESK&


fotoreportážPremiéra Hadriána z Římsů se konala 29. května 2010 na Hlavní scéně Klicperova divadla.

Fotil Tomáš Zeman, popisky připra-vila Jana Slouková.

Scéna, kostýmy a celá děkovačka v černobílém. Pár takřka ústřední, milostný, že…

36.

POT LESK&


Napjaté čekání na režiséra… …který se naštěstí nakonec dostavil. V představení účinkují také oba hoši Richtermocovi.

38.

POT LESK&


Kdyby ty stěny… kdyby ty stěny mohly mluvit… Želmír a jeho nečekaný úlovek. Rodiče Sklenářovi s přáteli a jejich pravý Hadrián.

Lněnička family. Tak dlouho jsme ty stěny provokovali, až nám Isabela vystoupila z obrazu…

William Shakespeare

MARNÁ LÁSKY SNAHARežie: Braňo Mazuch

„Vyjevím ti divy, dívko. – Už jsem celá vyjevená!“

Mladý navarský král a jeho tři pánové založí akademii, v níž se chtějí věnovat studiu umění a věd. Král je proto donutí, aby podpisem stvrdili přísahu, že budou po tři roky žít bez jakýchkoli „radostí ducha“ – to znamená pít a jíst jen minimálně, málo spát, hodně studovat a především: žádné ženy! Sotva se pánové k asketické řeholi upíší, přijíždí na navarský dvůr francouzská princezna se třemi svými dámami. A všechny jsou krásné, chytré a především zcela neodolatelné…! No a když se do toho všeho ještě připletou místní páni učenci, kteří jakoby vypadli z italské komedie dell´arte, bude o zábavu postaráno! Shakespearův tanec slov, spontánně hravá a dravá komedie, velká hostina jazyka, gejzír jazykového vtipu – tím vším by se dala charakterizovat duchaplná komedie Marná lásky snahy, první hra, za kterou Shakespeara pochválila i jeho maminka! A aby byl zážitek z „hudby slov“ dokonalý, bude se zpívat, tančit a taky hrát! První premiérou sezóny bude velký muzikál v rytmu blankvers!

Premiéra 23. října 2010 na Hlavní scéně Klicperova divadla

A.C. Doyle, D. Drábek

SHERLOCK HOLMES A VRAŽDY VOUSATÝCH ŽENRežie: David Drábek

Detektivní mystérium! Světoznámý detektiv vstupuje poprvé na jeviště Klicperova divadla! A řeší případ několikanásobné bestiální vraždy. Oběťmi jsou členky podivné ženské sekty, jež sídlí na chmurném středověkém panství uprostřed blat. Do velkých problémů se dostává Holmesův oddaný přítel dr.Watson, na nějž se napojilo snad samo Zlo. Mrtvých žen přibývá, Watson balancuje na hraně šílenství, na pomoc je povolán svérázný poustevník v červené kápi, z blat se vynořuje démonický tvor a času dramaticky ubývá… Ačkoli se jedná o zbrusu nový příběh, vyznavači holmesovského kultu nebudou ochuzeni o jediný „fetiš“ svého idolu… Temný případ je prosvětlován anglickým humorem, povzbudivým jako lahodný Earl Grey…

Premiéra 18. prosince 2010 na Hlavní scéně Klicperova divadla

40.

POT LESK&


Tituly předplatného

na sezónu 2010/2011

Vratislav Blažek, Zdeněk Podskalský

SVĚTÁCIRežie: Vladimír Morávek

„A ty si jako myslíš, že by Marie Sklodowská Kurí mohla dosáhnout takovejch výsledků, kdyby se každou chvíli zakecala vo ňáký takovýhle krávovině?“

Divadelní adaptace jedné z nejslavnějších českých filmových komedií o třech venkovských fasádnících, třech lehkých děvách, emeritním profesorovi tance a společenské výchovy a kuplířské šatnářce. Geniálně jednoduchý příběh plný nesmrtelných citátů aneb pygmalionský motiv v podání třech venkovanů, jejichž snem bylo strávit alespoň jednu noc ve víru velkoměsta jako skuteční světáci… Co vše je potká na jejich cestě noční Prahou? Svědčí mužům spíše turnedo rossini nebo boeuf ala mode? Je dnešní život skutečně plný absurdit a vystihuje ho lépe absurdní drama ve své pregnantonosti nebo šokující Španěl Salvátor Dalí, co má úžasnou schopnost vidět věci v iritujících souvislostech? A Marie Kurí? Podařilo se jí v jáchymovském Smolinsku získat rádio? V úplně kovovym stavu? Filmová klasika Zdeňka Podskalského z roku 1969 v divadelní režii Vladimíra Morávka. Nám totiž není nic cizího lidský…

Premiéra 12. března 2011 na Hlavní scéně Klicperova divadla

Petr Kolečko

KLUB AUTISTŮRežie: Natálie Deáková

„Chci vařečku, abych mohl plácnout nahou Haničku. Chci vařečku, abych mohl plácnout nahou Haničku. Chci vařečku, abych mohl plácnout malou Haničku. Hanička je moje holka. Hanička je moje holka. Vařečku! Vařečku! Vařečku! Jinak něco provedu…“

Hra Petra Kolečka psaná přímo pro Klicperovo divadlo o bezmocích zvláštních všemocných tvorů a bezmocích obyčejných bezmocných tvorů.Třída první zvláštní školy pro autistické děti má po dvaceti letech třídní sraz. Příliš se toho za tu dobu nezměnilo. Všichni pořád milují Haničku, Karlík dál počítá algoritmy, Miki odříkává politické projevy extrémistů, Tomášek chytá imaginární motýly a Pavlínka chce hrát hokej, protože miluje Maria Lemieux. Na to vše dohlíží vychovatelka Markéta a její přítel Petr, mladý pár plný snů, které ti roztomilí blázínci nemohou chápat, protože autisté prý mají problémy s emocemi. Nemohou je chápat, můžou se jim jenom smát. Vždyť přece jak se může někdo zabývat budoucností svých dětí, když Tomášek nemůže najít svou síťku na motýly?

Premiéra 12. února 2011 na Hlavní scéně Klicperova divadla

Martin McDonagh

MRZÁK INISHMAANSKÝRežie: Jan Frič

„V životě jednou příde čas, kdy každej člověk musí

vzít srdce do dlaní a vo něco se pokusit, a i když ví,

že má šanci jedna k miliónu, že se mu to povede,

stejně to musí risknout, jinak proč by na tom světě

vůbec byl?“

Mrazivá groteska nelítostná jako irské podnebí a

silná jako irská whiskey. Příběh mrzáka Billyho se

odehrává ve třicátých letech v zapadlé vesnici na

ostrově Inismaan. Billyho nejoblíbenější činností

je četba a pozorování pasoucích se krav. Jednoho

dne dojde ale do vesnice neuvěřitelná zpráva.

Hollywoodští filmaři přijedou natáčet na vedlejší

ostrov a dokonce zde uspořádají konkurs na roli

v novém filmu! I Billy si tedy zkusí splnit svůj sen,

stát se v Hollywoodu filmovou hvězdou… Kromě

něj se setkáme s mnoha dalšími hrdiny – bláznivou

dvojicí tetiček, drsňačkou Helenou a jejím bratrem

Bartleym, milovníkem dalekohledů a bonbonů

marshmallow, místním zpravodajem-drbnou

Johnym a jeho devadesátiletou věčně opilou

matkou nebo Bobíkem Bobbym, tvrdým chlapem

s měkkým srdcem. Martin McDonagh (1970) patří

k nejhranějším současným dramatikům. Ve svých

hrách pracuje s relativizováním pravdy a s ostrými

střihy mezi krutostí a úlevným smíchem.

Premiéra 7. května 2011 na Hlavní scéně Klicperova

divadla

42.

POT LESK&


David Drábek

JEDLÍCI ČOKOLÁDYRežie: David Drábek

Romantická komedie. Láska nebeská při zastávce

v Čechách. Příběh tří sester, co se staví na vlastní nohy

po smrti svého otce. Ten se v šedesáti letech zabil

v autoškole. Nejmladší Valérie trpí agorafobií a nebyla

od jeho smrti venku, nejstarší Róza se projedla ke dvěma

metrákům váhy a prostřední Helena jako jediná vydělává

a kormidluje chod domu na předměstí. Otec v závěti

odkáže Valérii svůj růžový supermanský kostým, v němž

anonymně zachraňoval životní ztroskotance. Pomůže teď

jeho vlastním dětem? Na scéně se dále objeví 3 muži a

několik psů. A dům otevře své tajné komnaty a chodby…

Tato hra je autorem psána pro tři jeho hradecké múzy:

v roli Rózy se představí Pavla Tomicová, jako Helena

Isabela Bencová-Smečková, Valérii bude hrát Pavlína

Štorková.

Pokud se stydíte za svoje city, nezoufejte - v hledišti je

tma.

Premiéra 21. května 2011 na Hlavní scéně Klicperova

divadla

Připravují se také nové tituly

pro komorní scénu V Podkroví a do Studia Beseda, ty by však měly

být teprve rodícím se překvapením pro naše diváky.

A nezapomeňte: Nejlépe se u nás mají před-platitelé. Dnes už jsou vlastně jediní, kteří mají nárok na odpovídající věrnostní slevy! Všechny

programové informace a materiály budou pro vás připraveny v předprodeji ve

druhé polovině srpna!

44.

POT LESK&


46.

POT LESK&


S koncem června náhle osiří nejen školní lavice a kabinety vyučují-

cích, ale i sedačky, lóže a herecké šatny. Školství a divadlo totiž spo-

juje jedna zcela zásadní výhoda oproti jiným povoláním – dva měsíce

prázdnin. A protože jste také jistě zvědaví, kam se vyjedou ozdravit a

zregenerovat vaši oblíbení účinkující, rozhodla jsem se mezi nimi udě-

lat drobnou anketu. Je pravda, že dlouhý divadelní rok na nich zane-

chal zřejmé následky, ploužili se po divadelních chodbách jako stíny

a ze zdecimovaných výrazů v obličeji jsem jen těžko páčila víceslovné

odpovědi. Nu posuďte sami…

Hurá na prázdniny!!

Prázdniny? Ještě 3. 7. hraju! V(Kamila Sedlárová)

Já se těším, chci jet k moři! V(Isabela Smečková)

Já se neteším a sháním peníze na to, Vabychom mohli jet k moři.(David Smečka)

Těším se. Jenže vždycky, čím víc se těším Va ono to pak přichází, tím víc bývam roz-pačitej. Takže se neumím těšit. A nebudu dělat nic.(Jiří Zapletal)

Prázdniny? V (dlouhé zamyšlení) Jupí!(Kristýna Kociánová)

Ježkovy zraky. Těším se a budu odpočí- Vvat. Doufám.(Pavlína Štorková)

Těším se strašně. Budu skákat s padá- Vkem, budu lézt, budu jezdit na kole, budu… Prosím tě napiš si to sama, vždyť stejně víš, co řeknu…(Ondřej Malý)

Budu rozvážet děti. V(Dušan Hřebíček)

My máme tak dva dny volno, pak vezeme Vděti někam 180km, pak zpátky, a mezi-tím peru tu špínu..(Kateřina Francová)

Těším se strašně. Nejdřív pojedu Vna dětský tábor jako vedoucí, pak za svým děťátkem, pak mě čeká pánská jízda – hřebenovka Malou Fatrou a pak už jen nějaký naro-zeniny a zahájení sezóny..(Tomáš Lněnička)

Těším se. Vzhledem k počtu Vpředstavení v červnu se ale může stát, že se toho nedožijem. Ale o to zaslouženější bude Bulharsko s kolegy a lázně.(Lenka Loubalová)

Prázdniny jsou nejhorší část roku. VPřežít to Bulharsko, to moře, tu Korsiku, tu Ukrajinu, dostavět barák a pak konečně už zase do práce!(Miroslav Zavičár)

Počítám s tím, že se s CK Povodně Vspláchnu k moři na dovču, bouchne další sopka, takže se nepůjde vlastně dostat zpět, na Noemovu archu se stejně nedo-stanu, takže vlastně príma. Zaplať pánbůh, že větru dešti neporoučí Paroubek.(Jan Sklenář)

Pojedu na šňůru s kapelou a budu Vsi hrát dva měsíce na rockera.(Vojtěch Dvořák)

POT&LESK Klicperova divadlaelektronický měsíčníkčíslo 6 / 2010

Další číslo vyjde začátkem nové sezóny na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete si přečíst některé starší číslo POT&LESKu? Není nic snazšího! Navštivte nás na webových stránkách:www.klicperovodivadlo.cz

Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.

6 / 2010č.

http://www.klicperovodivadlo.cz

Date post:	01-Apr-2016
Category:	Documents
Upload:	klicperovo-divadlo
View:	222 times
Download:	0 times

Pot&Lesk - červen 2010

Documents