KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2012/2013 - č. 1

POT LESK&

Jak můžete pomoci svému divadlu? - čtěte str. 2

POT&LESK č. 1 - září 2012

Informační kampaň profesionálních divadel ČR, která upozorňuje na neřešený systém financování regionálních divadel.

Jak můžete pomoci svému divadlu?Připojte se k naší petici a přijďte se podívat na společný koncert obou hradeckých scén - Klicperova divadla a Divadla Drak!

Dne 18. září v 17.30 hodin před Klicperovým divadlem!Petici můžete podepsat již nyní ve stánku u Klicperova divadla, nebo v předprodeji.

21. září v 17.00 hodin uzavírá u Národního divadla v Praze Klicperovo divadlo celou kampaň ukázkou z představení SVĚTÁCI.

„Divadlo v regionech je základ české divadelní scény.” Pavla Tomicová, herečka Klicperova divadla v Hradci Králové

Proč regionální divadla potřebují pomoc?1. Stát dlouhodobě neplní Program koncepce podpory regionálních divadel a divadla tak nedostávají ani polovinu peněz, které dostávat mají.

2. Stát umísťuje naprostou většinu dotací na divadelní činnost na území Prahy, regionální divadla, která hrají pro většinu diváků v ČR, dostávají od státu pouhou desetinu.

3. Neexistuje systém kooperativního financování regionálních divadel, jejichž provoz tak více než z 90% financují města. Stát a kraje přispívají dohromady necelými 10%.

Text petice a další informace o kampani naleznete na: www.pomoztesvemudivadlucz

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH DIVADELČESKÉ REPUBLIKY

- 2 -

POT&LESK

- 3 -

Z Á Ř Í 2 0 1 2

O b s a h : 4 – Začíná IX. festival Čekání na Václava 5 – Kompletní program festivalu 6 – Podrobné seznámení s hostujícími soubory 11 – Ještěři - obnovená premiéra 12 – Zkoušíme pro vás – Richard III. 12 – RICHARD III. jako historická postava aneb Jak to bylo doopravdy? 14 – Začínáme zkoušet - Sexmise 15 – „Kačenko, co kdybychom se stěhovali?“ – rozhovor s novou posilou souboru Janem Vápeníkem 17 – Galerie U Klicperů – Jakub Hubálek / obrazy 18 – Na kafi s Lenkou 19 – Předplatné na sezonu 2012/2013 20 – Anketa – Největší herecký prázdninový zážitek 21 – Zveme vás do divadla na Světáky

Vážení a milí čtenáři POT&LESKu, dva měsíce jste nás nečetli, dva měsíce jste nás neviděli, dva měsíce jste o nás neslyšeli. Je to vůbec možné, ptáme se my, užívající si zatím divadelních prázdnin - vždyť to přece uteklo jako voda, to volno snad bylo jen pár dní, to už se zase začíná? A tak stejně jako školáci balíme koncem srpna kabelky a batůžky a vyrážíme opět směrem ku Klicperovu di-vadlu, někteří rychleji a natěšeněji, jiní odevzdaně a brbla-jíc, ale jakmile se před vchodem pro zaměstnance všichni setkáme, už je zase legrace, už je zase hukot, trumfujeme se historkami z dovolených, chválíme si opálení, a čekáme na Filipa Richtermoce, až pronese coby Zilvar z chudobince své „Tak už nám to začalo…“ Pan ředitel Zeman nás všechny při-vítá, umělecký šéf David Drábek pronese pár optimistických vět, a my se vrháme do práce. Tentokrát jsme to rozjeli pří-mo v královské Anglii, na dvoře Edwarda IV., kterého posléze vystřídá jeho nezáviděníhodný bratříček Richard, nechvalně známý jako hrbatý padouch Richard III. Už není žádným ta-jemstvím, že titulní roli této inscenace David Drábka ztvár-ní Pavlína Štorková, zatímco v rolích čtveřice minulých či budoucích královen se představí unikátní mužné uskupení Pech-Richtermoc-Novotný-Sklenář. O týden později zahaju-jeme druhou plánovanou premiéru, a to slavnou Sexmisi v režii a úpravě Šimona Cabana. I tady bude hodně veselo, co taky čekat v situaci, když se coby poslední dva samci na Zemi objeví Jiří Zapletal a Vojta Dvořák. Když už jsme u toho školního prvního září, i nám přibyli noví spolužáci. Třídu opustili Dušan Hřebíček a Eva Krato-chvílová, ale z Ostravy se k nám na oplátku přistěhovali Jan Vápeník z Divadla Petra Bezruče a Natálie Holíková z taměj- ší konzervatoře. Oba nové členy našeho souboru vám v tom-to a následujícícm čísle POT&LESKu pořádně představíme. Kromě rozhovoru s Janem Vápeníkem vás v tomto čísle pozveme na divadelní lahůdky festivalu Čekání na Václava, přiblížíme vám čerstvě rozezkoušené tituly a v bulvárním okénku nahlédneme do soukromí našich hvězd a jejich prázdninových dobrodružství. Mějte se moc krásně a vyražte za námi brzy do divadla, jsme tu pro vás!

Za redakciJana Slouková

PS: Pokud by vám mého zářijového povídání bylo málo, závdavkem přidávám pěknou básničku z čítanky jako vzpo-mínku na 1.A.

„Tak už nám to začíná: penál, knížky, svačina, časně vstávat, brzy spát, nahlas číst a pěkně psát, potýkat se s číslicemi, netoulat se nikde sami, nezlobit a rovně sedět, všechno umět, všechno vědět, slušně zdravit, ne se rvát, a zas brzy spát a vstát... Po prázdninách škola zdá se vždycky trochu přísnější. Hlavní je, že za rok zase budem o kus chytřejší.“

č. 1 - září 2012

Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek, Švehlova ul., HK,

telefon: 495 512 857, predprodej@klicperovodivadlo.cz otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin

www.klicperovodivadlo.cz

RICHARD III.První premiéra sezony -

v režii Davida Drábka

POT&LESK č. 1 - září 2012

- 4 -

NEČEKEJTE NA VÁCLAVA!

Kupte si vstupenky j iž nyní!

POT&LESK č. 1 - září 2012

KOMPLETNÍ PROGRAM FESTIVALU:

28. pá hlavní 19.00 Michal Horáček scéna ČESKÝ KALENDÁŘ - Švandovo divadlo Praha

29. so Studio 19.00 David Drábek Beseda KOULE - Klicperovo divadlo HK

30. ne hlavní 19.00 Miroslav Krobot scéna BRIAN - Dejvické divadlo Praha Studio 19.00 Ernest Hemingway Beseda STAŘEC A MOŘE - Divadlo Viola Praha

1. po hlavní 10.00 David Drábek scéna JEDLÍCI ČOKOLÁDY- Klicperovo divadlo HK

2. út hlavní 19.00 Dennis Kelly scéna LÁSKA A PENÍZE - Divadlo V Dlouhé Praha

3. st hlavní 19.00 Martin Františák scéna VĚC ČAPEK - Klicperovo divadlo HK Studio 19.00 Ingmar Bergman Beseda PO ZKOUŠCE - Divadlo U stolu Brno

4. čt hlavní 14.30 Christian Dietrich Grabbe scéna DON JUAN A FAUST - Klicperovo divadlo HK

5. pá hlavní 17.30 P. A. C. de Beaumarchais - David Drábek scéna FIGAROVA SVATBA - Klicperovo divadlo HK 6. so hlavní 19.00 Eugéne Ionesco scéna PLEŠATÁ ZPĚVAČKA - Divadlo V Celetné Praha

7. ne hlavní 17.30 René Goscinny scéna MIKULÁŠOVY PATÁLIE - Divadlo V Celetné Praha

8. po Studio 19.00 Arnošt Goldflam Beseda DÁMSKÁ ŠATNA - Klicperovo divadlo HK

9. út hlavní 19.00 Eurípidés scéna TRÓJANKY - Východočeské divadlo Pardubice

10. st hlavní 19.00 Patrik Ouředník scéna EUROPEANA - Divadlo Reduta / Národní divadlo Brno

11. čt hlavní 19.00 David Drábek - Obnovená premiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové

12. pá hlavní 10.00 David Drábek scéna JEŠTĚŘI - Klicperovo divadlo HK Studio 19.00 Karel Steigerwald Beseda HORÁKOVÁ, GOTTWALD - Západočeské divadlo Cheb

13. so hlavní 19.00Jiří Hubač / Ondřej Brzobohatý / Pavel Vrba scéna JÁ, FRANCOIS VILLON - Divadlo Na Jezerce Praha

14. ne hlavní 19.00 Gregory Motton scéna NEJVĚTŠÍ DÉMANT SVĚTA - Divadlo Ungelt Praha

15. po hlavní 19.00 David Drábek scéna JEDLÍCI ČOKOLÁDY - Klicperovo divadlo HK Studio 19.00 Martin McDonagh Beseda MRZÁK INISHMAANSKÝ - Klicperovo divadlo HK

16. út hlavní 19.00 Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek scéna SVĚTÁCI (Malované děti) - Klicperovo divadlo HK

17. st hlavní 19.00 Jaroslav Havlíček scéna PETROLEJOVÉ LAMPY - Klicperovo divadlo HK Studio 19.00 Václav Havel Beseda ZAHRADNÍ SLAVNOST - Divadlo Na tahu Praha

18. čt hlavní 19.00 Karel Poláček scéna BYLO NÁS PĚT - Klicperovo divadlo Hradec Králové Studio 19.00 David Drábek Beseda KOULE - Klicperovo divadlo Hradec Králové

19. pá hlavní 19.00 William Shakespeare - David Drábek scéna RICHARD III. - Předpremiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové

20. so foyer 18.00 GALERIE U KLICPERŮ hl. sc. Slavnostní zahájení výstavy obrazů hlavní 19.00 W. Shakespeare - D. Drábek / Režie: David Drábek - Premiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové

21. ne hlavní 19.00 KAREL PLÍHAL scéna Koncert Studio 19.00 Milan Uhde - Miloš Štědroň Beseda LEOŠ aneb Tvá nejvěrnější Divadlo Husa na provázku Brno

22. po hlavní 17.30 Alexandr Grin scéna MORGIANA - Klicperovo divadlo Hradec Králové

23. út hlavní 19.00 William Shakespeare - David Drábek scéna RICHARD III. - Klicperovo divadlo Hradec Králové Studio 19.00 NANOHACH a Jan Komárek Beseda ZLOČIN A TREST - Taneční divadlo NANOHACH Praha

24. st hlavní 19.00 P. A. C. de Beaumarchais - David Drábek scéna FIGAROVA SVATBA - Klicperovo divadlo Hradec Králové Studio 19.00 Esther Vilar Beseda ŽÁRLIVOST - Klicperovo divadlo Hradec Králové

25. čt hlavní 17.30 Karel Poláček scéna BYLO NÁS PĚT - Klicperovo divadlo Hradec Králové Studio 19.00 Karel Čapek Beseda JAK SE CO DĚLÁ - Divadlo Viola Praha

26. pá Studio 19.00 David Drábek Beseda KOULE - Klicperovo divadlo Hradec Králové

27. so hlavní 19.00 Cimrman - Smoljak – Svěrák scéna ZÁSKOK - Divadlo Járy Cimrmana Praha Studio 19.00 Milan Uhde - Miloš Štědroň Beseda BALADA PRO BANDITU - Divadlo Husa na provázku Brno

28. ne hlavní 19.00 Ladislav Smoček scéna PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO Činoherní klub Praha

scéna

scéna RICHARD III.JAKUBA HUBÁLKA

JEŠTĚŘI

- 5 -

Vstupenky zakoupíte v obchodním oddělení

a divadelním předprodeji ve Švehlově ulici,

pondělí - pátek 9-12 a 13-18 hodin, sobota 9-12 hodin.

Informace: tel.: 495 512 857,

e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz,

www.klicperovodivadlo.cz

- 6 -

POT&LESK

28. 9. hlavní scéna, 19 hodinMichal Horáček / Režie: Dodo Gombár

V lednu 2012 odstartoval nový projekt Švandova divadla, jehož 12 hudebních představení uvede divadlo průběžně v pravidelných nedělních in-tervalech až do prosince roku 2012. Cyklus tvoří pásmo villonských balad, jejichž autorem je Mi-chal Horáček. Balady jsou věnovány proměnám kalendářního roku a jeho prožívání; divákům se za přítomnosti autorů skladeb představí plejáda vynikajících zpěváků, šansoniérů a muzikantů. Balady zhudebnili na základě výzvy Michala Horáčka známí i neznámí skladatelé. Tvorby koncepce a režie dvanácti představení se ujal umělecký šéf Švan-dova divadla Dodo Gombár. Březnovým hostem Českého kalendáře byl například hradecký herec a vynikající zpěvák Jan Sklenář. „Na začátku byly dvě básně, inspirované atmosfé-rou nějakého období. Napadlo mě, že by bylo pěkné vrátit se k tomu, co dělali naši předkové - k prožívá-ní kalendářního roku. Během něj se odehraje dra-matický koloběh - poté, co všechno umřelo, se zase

oživí, vyraší listy, květy, z nich se stane ovoce, to se sklidí, listy opadají a zase se vše uloží ke spán-ku… Ta cykličnost, příběh zrodu, rozkvětu, zrání a úpadku, je něco fantastického. To je drama i lid-ského života. Za druhé tu byla tradice našich uměl-ců - český rok přesně zobrazil Mánes na Staroměst-ském orloji… Tradice kalendářů je hluboká a má velký smysl. Chtěl jsem k ní něco přidat, třeba se za sto let přidá někdo další, uvidí ten můj v knihovně a řekne si: aha, tenkrát to viděli takhle,“ odpovídá autor projektu Michal Horáček na otázku, proč se rozhodl zabývat námětem Českého kalendáře. Hrají a zpívají: Michal Horáček, Ondřej Ruml, Len-ka Nová, Petra Hřebíčková, František Segrado a šestičlenný orchestr. - ŠVANDOVO DIVADLO PRAHA

Hrají: Jaroslav Plesl, David Novotný, Hynek Čermák, Martin Myšička, Pavel Šimčík, Václav Neužil, Jiří Konvalinka, Richard Fiala a Lenka Krobotová - DEJVICKÉ DIVADLO PRAHA

30. 9. Studio Beseda, 19 hodinErnest Hemingway / Režie: Lída Engelová

Dramatická skica pro dva mužské hlasy — mistra a jeho učedníka — podle slavné novely Ernesta Hemingwaye. Strhující zápas rybáře s mocnou přírodou na vratké bárce unášené mořem vyzní-vá jako oslava lidské vůle, odvahy a nezlomnosti. Hlas moře vytváří hudba Emila Viklického.Musel všechno, o čem psal, sám prožít, poznat na vlastní kůži — proto vyhledával dobrodružství na moři i v savaně, lovil marliny, bůvoly a lvy, miloval španělské býčí zápasy, dvakrát havaroval v le-tadle, už jako školák přišel málem o oko v boxer-ském utkání. Jako dobrovolník šel do 1. světové války a byl vážně zra-něn v bitvě u Piavy, kde se přihlásil k zá-sobovacímu oddílu, aby mohl být v první linii — svoje zážitky ztvárnil v románu „Sbohem armádo“. Vydal se do španěl-ské občanské války — z tohoto dobro-družství vznikl slavný román „Komu zvoní hrana“. Všechno, co prožíval, i to, co lidé o sobě vyprávěli, se stávalo živým ma-teriálem, z něhož hnětl svoje dílo. Asi nejvíc ze všeho miloval moře, a proto žil celá léta na Floridě a na Kubě, kde se vydával na lov s místními rybáři a dokázal chytit opravdu velkou rybu. Příběh rybáře Santiaga z povídky „Stařec a moře“ vznikl jako tresť několika rybářských pří-běhů, do kterých Hemingway promítl sám sebe, svoji odvahu a nezlomnost, svoji posedlost love-ním. A také svůj zápas se stárnoucím tělem, které si začínalo vybírat svou daň za léta divokého živo-ta. Santiago svůj zápas s osudem vyhrál, ale jeho autor v něm podlehl. Neunesl vědomí, že už nedo-káže psát tak jako dřív, a svůj život ukončil výstřely z brokovnice. Příběh starého rybáře, kterému se podaří ulovit svoji rybu, i když je to nad jeho síly, je však nesmrtelný. Svědčí o tom nejen to, že zís-kal v roce 1954 Nobelovu cenu, ale hlavně to, že v něm může každý člověk poznat obraz vlastního zápasu a získat naději.Hrají: Josef Somr a Marek Holý - DIVADLO VIOLA PRAHA

30. 9. hlavní scéna, 19 hodinMiroslav Krobot / Režie: M. Krobot

Skutečné události ze života legendárního Stouna se staly inspirací pro nový text Miroslava Krobo-ta. Diváci se setkají nejen s Mickem, Keithem a Charliem, ale i hrdiny Brianova tripového světa: Králíčkem, Oslíkem a Medvědem. Naši kamarádi společně zažijí mnoho překvapivých dobrodruž-ství. A když odejde stavař Frank, dokonce vyrazí i na expedici.

„... Jako tvůrce a režiséra Miroslava Krobota dlou-hodobě zajímají témata spojená s vzestupy a pády lidské duše. Jeho hrdinové jsou hořce směšní lidé, u nichž se reálný život často prolíná s virtuální realitou a tajemnými zásahy osudu. V Brianovi jde přímo o esenci propojení těchto motivů, neboť osobnost idolu 60. let, hudebník Brian Jones, byl v mnohých aspektech neobyčejný. I když v novém tisíciletí vyplynula na povrch fakta, která nasvěd-čují tomu, že byl zavražděn, Krobotova verze tuto skutečnost nechává otevřenou, zabývá se Briano-vou duší, zdevastovanou drogovou závislostí a ne- vyzpytatelností jeho jednání...“

Jana Soprová, Český rozhlas„... Tahle prazvláštní story je ale jenom jedna vrst-va inscenace. A hra zapadne do repertoáru Dejvic i dramaturgicky, neboť Brian je další outsider, jehož psýché Krobot detailně rozpitvává. A ten-tokrát se může ještě víc rozmáchnout, protože vstupuje do prostoru vizí a šaleb, které produku-je vědomí podnícené drogami. A právě na tomto půdorysu totiž vzniká místy až fascinující, ničím nezatížený prostor pro hereckou akci, nehledě na to, že role všem perfektně sednou. Brianova „jíz-da“, do níž se nakonec zapojí úplně všichni, ale není žádná divočina, naopak je laskavá, jemná, poetická a hravá, byť končí tragicky. Pleslův Bri-an je hodňoučký, zadumaný a zásadně nikoho neobtěžuje, i když tak trochu leze všem na nervy. I své hipísácky potrhlé Anitě v podání Lenky Kro-botové...“

Jana Machalická, Lidové noviny

č. 1 - září 2012

ČESKÝ KALENDÁŘ BRIAN

STAŘEC A MOŘE

Letošní podzimní festival tradičně kromě osvědčených titulů hradeckého Klicperova divadla představí v hojném počtu hostující divadelní soubory:

POT&LESK

- 7 -

č. 1 - září 2012

2. 10. hlavní scéna, 19 hodinDennis Kelly / Režie: Jan Mikulášek

Krutá komedie současného britského autora je o lásce v mnoha jejích podobách. Tvoří ji několik příběhů, které se rafinovaně prolínají, navíc je děj nezvykle vyprávěn pozpátku. Jess je posedlá nakupováním, ale taky ji zajímá buddhismus. David splácí Jessiny obrovské dluhy a přitom by si rád pro sebe pořídil nové Audi. Nakonec najde řešení, jak se z nepříjemné situace dostat… Dva starší manželé nemohou vystát pohled na okázalý pomník přistěhovalců, který zastiňuje hrob jejich dcery, a nakonec berou spravedlnost do svých

rukou… Svět Kellyho hry je plný zmatených a zra-něných lidí, kteří neobratně předstírají, že vše je v nejlepším pořádku, a čím urputněji se snaží být normální, tím jsou šílenější.Režisér Jan Mikulášek se pro Divadelní noviny stal za Lásku a peníze Osobností měsíce.„... Jaký je rozdíl mezi bulvární brutalitou a las-kavým bulvárem? To ukazují divadla v Dlouhé a v Ungeltu. Nakupuji, tedy jsem. Pražské Divadlo v Dlouhé se v předvánočním čase zarámovaném ekonomickou krizí dokonale strefilo do všeobecné frustrace...“

Marie Reslová, Hospodářské novinyHrají: Miloslav König, Helena Dvořáková, Jan Von-dráček, Marie Turková, Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Hanuš, Magdalena Zimová a Jan Meduna DIVADLO V DLOUHÉ PRAHA

3. 10. Studio Beseda, 19 hodinIngmar Bergman / Režie: Ondřej Elbel

„Po zkoušce“ lze označit jako hru s výrazně auto-biografickými rysy. Hlavní role patří stárnoucímu divadelnímu režisérovi Voglerovi. Na ztemnělém jevišti v pauze mezi dvěma zkouškami Strind-bergovy Hry snů se potkává s mladou herečkou Annou. Začíná se rozvíjet dialog, který divákovi odhaluje zákulisí přípravy divadelní hry, shrnuje

Bergmanovy názory na divadlo a reflektuje jeho divadelní zkušenost. Skvěle gradující dialogy uka-zují některá tajemství, ale i rutinu, směšnost a hlavně lidský rozměr divadelních „hvězd“... Rozhovor balancující na hraně mezi skutečnou pravdou a její hranou verzí nepostrádá naléha-vost, napětí ani nadsázku.Hrají: Martin Siničák, Marie Vančurová a Eva Novotná - DIVADLO U STOLU BRNO

6. 10. hlavní scéna, 19 hodinEugéne Ionesco / Režie: Jakub Špalek

Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá… - Výrazným prvkem inscena-ce je hudba Daniela Fikejze. Jeho džezové motivy vytvářejí srozumitelný předěl mezi jednotlivými výstupy a lapidárně umocňují nádech určitého detektivního tajemna... - Jakub Špalek spolu s autorem scény Karlem Špindlerem vás pozvou

do uhlazeně vybaveného anglického obývacího pokoje, brzy však zjistíte, že se v něm zbláznily i hodiny na zdi... Eugéne Ionesco napsal své absurdní drama Plešatá zpěvačka v roce 1948, světovou premié-ru měla hra o dva roky později. Inspirací byla Io-nescovi učebnice angličtiny – její nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty přímo po-užil a začlenil do této hry, vznikla tzv. tragédie řeči.

Herci z Plešaté zpěvačky mluví podle této učebni-ce, nevede se zde žádná smysluplná konverzace. Tato hra bývá hrána jako komedie, občas i jako fraška, autor však tvrdí, že původní pocit, který ho vedl k napsání této hry, bylo spíše tragično než komično.Hrají: Martin Hofmann, Jitka Nerudová, Petr Lně-nička, Monika Zoubková, Pavel Lagner a Lukáš Jůza - DIVADLO V CELETNÉ PRAHA

7. 10. hlavní scéna, 17:30 hodinRené Goscinny / Režie: Filip Nuckolls

Děti, vezměte svoje rodiče do divadla! Slavné příběhy ze života malého Mikuláše a jeho povede-ných kamarádů. „Tohle představení by si nemělo nechat ujít žád-né dítě – a ani jeho rodiče. Režisér Filip Nuckolls oživil Mikuláše, Augustýna, Kryšpína, Vendelína, Albína i šplhouna Celestýna s citem k předloze, přesto v inscenaci nechybí ani humor stojící mimo ni. (…) Převést do reality geniální ilustrace Jeana--Jacquea Sempého, jež tvoří polovinu úspěchu knihy, není nic snadného, v Celetné se to podařilo. Postavy jsou vybrané i zahrané velmi přesvědčivě. (…) I když jsou v Mikulášových patáliích i slabší místa, jde jen o občasné zaváhání v jinak nabitém a promyšleném představení, ze kterého člověk od-chází a nemůže se přestat usmívat. A to se cení.“ Zuzana Drtilová, MF Dnes„Tak tohle byla naprostá pecka! Díky Kašparům jsem se vrátil do svých dětských let, kdy jsem se doslova chlámal smíchy při četbě knížek plných neuvěřitelných příběhů tehdy mého vrstevníka Mikuláše. (…) Inscenace má navíc neuvěřitelné tempo, na němž má nemalou zásluhu i tvůrce scény Pavel Kodeda. Jedna jediná kulisa se během okamžiku přemění ze stěny školní třídy na hustý porost v parku nebo třeba obývací pokoj či dětský pokojík. (… ) Na výkonech pánů (abecedně abych neurazil) Charváta, Jakoubka, Jůzy, Lněničky, Němce a Rumla je vidět, jak je celá hra baví, jak hrají naplno a nic si nedovolí odfláknout. (…) Cel-kový dojem? Velmi pozitivní. Ano, děti, vezměte své rodiče do divadla. A nejen je!“

Pavel Klejna, RecenzeCZHrají: Matouš Ruml, Petr Lněnička, Lukáš Jůza, Václav Jakoubek nebo Aleš Petráš, Zdeněk Char-vát, Marek Němec, Milena Steinmasslová a Pavel Lagner - DIVADLO V CELETNÉ PRAHA

PO ZKOUŠCE

PLEŠATÁ ZPĚVAČKA MIKULÁŠOVY PATÁLIE

LÁSKA A PENÍZE

POT&LESK

- 8 -

č. 1 - září 2012

9. 10. hlavní scéna, 19 hodinEurípidés / Režie: Pavel Ondruch

Antická tragédie o osudu trójských žen! Jak mají dál žít?

Trójská válka, krvavá bitva hrdinů, právě skonči-la! Muži si to vyřídili mezi sebou. Řekové zvítězili! Trójané byli pobiti. Jejich ženy přišly o své muže, děti o své otce. Co s nimi teď bude? Jak mají nyní žít bez svých ochránců? Vdovy z královského rodu jako Hekabé nebo Andromaché, mladá Kasandra i vdovy po obyčejných vojácích zůstaly naživu, aby byly vláčeny do otroctví jako ty nejbídnější. Jejich osud je v rukou uchvatitelských Řeků, nikoli v ru-kou jich samotných. Jak mají najít sílu k dalšímu bytí v této extrémní životní situaci? A co vůbec měly společného s touto válkou, že musejí nést její následky? Trójanky se i na úplném dně dokáží vzepřít a s útrpností nést břímě svého tragického osudu dál! Znovuobjevte a prožijte jejich velké drama spolu s námi v inscenaci plné emocí, ex-prese, básnického jazyka a jevištní obraznosti! „Ve Východočeském divadle se budete moci opět po delším čase setkat s antickou tragédií. Uvádění antických her není tolik časté, což souvisí napří-klad s jejich náročností uměleckou i provozní, ale zároveň je pro každé divadlo a každého diváka nesmírně důležité, neboť antika patří a vždy bude patřit k vrcholům umělecké tvorby, k tomu zá-kladnímu, z čeho všichni tvůrci čerpají a bez čehož se evropská kultura neobejde, bez čeho by nebyla. Každá premiéra antického dramatu je tedy svým způsobem záležitostí exkluzivní a hodnou pozor-nosti. Prostřednictvím antického dramatu se totiž můžeme dostat až k samotným kořenům lidského bytí, k mýtům, a tedy k pravdě, zjistit mnoho třeba dosud neznámého o nás samotných a také se poku-sit očistit od všeho negativního, co nás právě v našich životech postihuje. Pro inscenátory je pak vždy radost, byť i velmi náročná práce, se s tako-vými texty potkat,“ uvedl dramaturg inscenace Zdeněk Jánal.Hrají: Zdena Bittlová, Jindra Janoušková, Romana Chvalová, Petra Tenorová, Martin Mejzlík, Václav Dušek, Kristina Jelínková, Pavel Trojan, Ludmila Mecerodová, Lída Vlášková, Dagmar Novotná a další - VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

10. 10. hlavní scéna, 19 hodinPatrik Ouředník / Režie: Jan Mikulášek

Evropské dějiny dvacátého století líčené s nad-hledem, humorem i sžíravou ironií. V původní dramatizaci uvedeme tento strhující komentář k uplynulému století, ve kterém sehrála důležitou roli válka, vynález podprsenky i perforovaného toaletního papíru. Banality i klíčové okamžiky zde dostávají stejný prostor a výsledkem je nový po-hled na naši minulost. Skrze humor, ironii, mysti-fikaci i přesná fakta vyvstává bizarní svědectví o světě dvacátého století. Kniha Patrika Ouředníka zvítězila v anketě Lido-vých novin o nejzajímavější knihu roku 2001, byla nominována na cenu Magnesia Litera 2001 za be-letrii a přeložena do více než dvou desítek jazyků.Inscenace získala druhé místo v kategorii Insce-nace roku v Cenách Alfréda Radoka 2011. Hrají: Dita Kaplanová, Zuzana Ščerbová, Ondřej Mikulášek, Václav Vašák, Jiří Kniha, Jiří Vyorálek, Jan Hájek a Marie Jansová - DIVADLO REDUTA / NÁRODNÍ DIVADLO BRNO

12. 10. Studio Beseda, 19 hodinKarel Steigerwald / Režie: Šimon Dominik

Zabijeme ženskou. Leknou se. Zvyknou si.Politický kabaret od nekompromisního glosátora české společnosti, která bůhvíproč vynáší k moci cynické padouchy a likviduje hrdiny. Jedna z nej-lepších současných českých her, inspirovaná cy-nickou justiční vraždou. „Steigerwaldův monstrózní kabaret Horáková, Gottwald našel po šesti letech od svého prvního uvedení důraznější a stylově naprosto přesnou podobu. Mladý režisér Šimon Dominik v Západo-českém divadle Cheb zvládl nelehký text výtečně a s velkým citem pro mezní polohy. (...) Šimon Do-minik v Chebu od první minuty inscenaci buduje jako obludný kabaret, sevřené formě prospívá i to, že se hraje bez přestávky. Téma se prostě vyloupne jako zralý plod ze slupky. Režie dodržuje zvolený

rámec důsledně, a tudíž v něm pro zesílení účinku může bez obtíží „střídat žánry“. Takže chvílemi se dění podobá lidové operetě, pak zase estrádě a dryáčnické satiře, ale kupodivu stejně dobře sedne i velkooperní stylizace – to když poslankyně KSČM Marta Semelová přijde v rudé říze a s operní ma-nýrou zapěje svou řeč nad Gottwaldovým hrobem

a procítěně zakváká, že únor 1948 byl významný mezník v naší historii, který zahájil sociálně a eko-nomicky nejúspěšnější období. Člověk na to zírá a už si skoro neumí vybavit, že tohle kdysi bylo vážně míněno skoro v každém projevu...“

Jana Machalická, Lidové novinyHrají: Eva Navrátilová, Petr Batěk, Pavel Ma-rek, Jindřich Kotula, Petr Vydarený, Diana Toní-ková, Jarmila Šimčíková a další - ZÁPADOČESKÉ DIVADLO CHEB

13. 10. hlavní scéna, 19 hodinJiří Hubač / Ondřej Brzobohatý / Pavel Vrba / Režie: Radek Balaš

Svůj první muzikál Já, Francois Villon připravilo Di-vadlo Na Jezerce. Francouzského básníka v něm ztělesňuje mladý herec a zpěvák Martin Písařík, režie se ujal Radek Balaš. Autorem scény je Jozef Ciller, kostýmů Jana Zbořilová. Premiéru má tento původní český muzikál 22. března 2012.„Je to muzikál se vším, co k tomuto žánru patří. Zpívá se naživo, hudební základy nahrál autor hudby, Ondřej Brzobohatý s velkým orchestrem,“ říká principál „Jezerky“ Jan Hrušínský. Muzikál je věnován nedávno zesnulým - dramatikovi Jiřímu Hubačovi a textaři Pavlu Vrbovi, kteří se na jeho vzniku významně podíleli.Text napsal Jiří Hubač, který navštěvoval Divadlo Na Jezerce od jeho počátků a nabídl Villona Janu Hrušínskému pro Jezerku. Oba se pak více než rok scházeli s dalšími tvůrci - básníkem a textařem Pavlem Vrbou, s Ondřejem Brzobohatým a Rad-kem Balašem a společně vymýšleli, jak budou hru inscenovat. Hrají a zpívají: Martin Písařík, Petra Vraspírová, Jana Malá, Petr Kostka, Petr Vacek, Daniel Bam-bas, Tomáš Petřík, Ondřej Černý a Tomáš Vaněk. DIVADLO NA JEZERCE PRAHA

TRÓJANKY EUROPEANA

HORÁKOVÁ, GOTTWALD

JÁ, FRANCOIS VILLON

POT&LESK

- 9 -

č. 1 - září 2012

14. 10. hlavní scéna, 19 hodinGregory Motton / Režie: Ladislav Smoček

Hořká psychologická hra. Příběh dávných milen-ců, kteří nakonec zakotvili v jiných rodinných svaz-cích. Jejich setkání po letech a zkoumání, proč tomu tak bylo, dávají prostor i suchému britské-mu humoru. Břitké duely v podání Františka Něm-ce (pan Smith) a Dany Syslové (paní Thomasová) jsou tak největší hodnotou inscenace.

„Největším démantem světa je láska. Pro každého, kdo žije v partnerství, ten druhý v páru. Tato hra je ovšem o nenaplněné lásce. Zažili jste ji také? Co vlastně čekáme od života v páru? Proč nám vztahy nevycházejí? Co je to štěstí? Pokud si takové otáz-ky kladete, nenechte si ujít Největší démant světa u nás v Ungeltu,“ uvádí k inscenaci ředitel divadla Ungelt Milan Hein. „...Zestárlý profesor byl sice celý život fatálně při-tahován svou o generaci mladší milenkou, ale ni-kdy se kvůli ní nehodlal rozvést. V důsledku toho se žena několikrát vdala, navzdory tomu, že profe-sor byl její jedinou celoživotní láskou. Setkání pan Smithe s paní Thomasovou se odehrává po mnoha letech, kdy zatrpklý a nemocný profesor žije osa-měle v domku na mořském pobřeží, kam přijíždí jeho někdejší milenka společně s manželem (s nímž se ovšem na scéně nesetkáme) a nabízí, že se o něj bude starat. V průběhu pár dní si oba uvědomují, že vášně už jsou pryč, a je tedy čas k bilancování jejich podivného vztahu. Profesor vyčítá, že pro ni byla důstojnost největším démantem (odtud název hry), a dojde na nejrůznější výčitky z obou stran. Nicméně, oba se shodnou na tom, že jejich vzájemná láska stále trvá (ale v podtextu cítíme i to, že se může jednat o iluzi)... Před nedávnem jsem konstatovala, že ředitel divadla Ungelt Milan Hein dobře zná své divá-ky a dokáže jim dát přesně to, co si žádají. A tak i Démant je názorným příkladem, který tuto skutečnost potvrzuje. Režie Ladislava Smočka, stejně jako výkony obou hlavních představitelů Františka Němce a Dany Syslové jsou kultivova-né, promyšlené, bez kazu. Zkrátka standardně namíchaná směs chytrých řečí, sentimentu, bon-motů kořeněných vtipem a skeptickým humorem, které publikum Ungeltu (tvořené převážně dáma-mi středního věku) ocení, a patrně jim připome-ne mnohé z dávných snů a ztracených iluzí, které život zákonitě provází.“

Jana Soprová, Český rozhlas MozaikaHrají: František Němec a Dana Syslová - DIVADLO UNGELT PRAHA

17. 10. Studio Beseda, 19 hodinVáclav Havel / Režie: Andrej Krob

„Slova, slova, slova“ zbavená svého původního významu tvoří vlastní svět, kde se kariéry nebudují prací nebo umem, ale bezobsažným žvaněním… Hra o tom, jak se dělá kariéra aneb kolik a jaká slova stačí k tomu aby člověk byl a přitom vlastně nebyl… Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v Diva-dle Na zábradlí 3. prosince 1963 v režii Otomara Krejči. V rolích vystoupili Václav Sloup, Jaroslav Vízner, Oldřich Velen, Helena Lehká, Marie Mál-ková, Václav Mareš, Zdeněk Procházka, Zuzana Stivínová a Jan Libíček. První verze Havlovy Za-hradní slavnosti byla Divadlem Na tahu uvedena 1. listopadu 1996 v Divadle Na zábradlí. Hra se odehrává se v 60. letech v komunistickém Čes-koslovensku. Hlavní hrdina Hugo Pludek úspěšně stoupá po společenském žebříčku, protože si do-

konale osvojil rétoriku prázdných frází. Ztrácí tak ovšem svoji identitu. Absurdní divadlo v podání Václava Havla vyjad-řuje spolu se společenskou kritikou stejné hledá-ní lidskosti, jež je drcena mechanismy frází, moci a strojů až do úplného vyprázdnění smyslu. Tato jeho hra z mládí bude i nadále veselá, absurdní, drzá i podnětná, nese již v sobě ráz budoucích zápasů a ducha jedinečného osudu svého tvůrce.Hrají: Petr Reidinger, Ivo Bureš, Marek Šimon, Ju-lie Válková, Jana Zbortková, Milan Švehelka a další - DIVADLO NA TAHU PRAHA

21. 10. Studio Beseda, 19 hodinMilan Uhde - Miloš Štědroň / Režie: Vladimír Morávek

Mistr a jeho život a Hudba a smrt aneb Jak dílo ze zapadlé moravské vesnice dobylo celý svět čili Sešity (poměrně směšných) lásek. Po obrovském úspěchu této výjimečné inscenace na červnovém hradeckém festivalu se tak Leoš vrací na naše jeviště!Život, dílo a hlavně skladatelovy lásky se staly hlavními motivy hry o Leoši Janáčkovi, která si neklade za cíl nějakou životopisnou sondu, spíše se snaží rozluštit autorův emoční vývoj v kontextu událostí jeho života a poodhalit roušku tajemství osudu slavného umělce.

Autorská dvojice Uhde a Štědroň, která proslula díky legendárnímu představení Balada pro bandi-tu, se opětovně spojila, aby odkryla něco z Leoše Janáčka, prostě slovy autorů: »Vytáhnout tu duši z těla ven!« Režisér Vladimír Morávek na otázku, co ho na Janáčkovi vzrušuje a zajímá, svými slovy vystihuje podstatu představení: »Ta zvláštní kom-binace geniality a neotesanosti. Ten smutek na dně. Ty dětské oči chlapečka, co hrozně smutným lesem musel jít na nádraží, odjet do Brna...« „Samotná inscenace se zaměřuje spíše než na ži-votopisné události (i když ty řeší okrajově), na důležité okamžiky a jeho osudové lásky. Postupně se divák seznamuje s Janáčkovými ženami, které v různých intenzitách prošly životem hudebníka a zanechaly v něm stopu. Děj rozkrývá hudební-kovu složitou a komplikovanou povahu, jakousi vnitřní prostotu, jednoduchost, která ostře kon-trastuje s genialitou jemu vlastní. V Leošovi se střetávají světy domova v Hukvaldech, Brna i svět jeho kritiků a obdivovatelů, které vydávají bar-vitou fresku nadaného umělce. Herci rozehrávají složitý part, kde Janáček za pohnutých událostí opouští idylický domov a s ním i dětství, setkává se s významnými i méně významnými osobnostmi a postupně ústí do dramatického finále. Zprvu se zmatený běh událostí pokouší roztomile ukočíro-vat Jiří Kniha se svými Stop! Díky tomu se divák v hektickém a složitém ději alespoň trochu orien-tuje. Pak už stačí jen přepínat jednotlivé scény a prostředí, které se leckdy prolínají.“

Kateřina Šebelová, Velká epochaHrají: Martin Havelka, Martin Donutil, Jiří Kni-ha / Robert Mikluš, Ondřej Jiráček, Ondřej Ko-korský, Milan Holenda, Eliška Fuksová, Ivana Hloužková, Andrea Buršová, Anička Duchaňová, Eva Vrbková, Kateřina Jebavá, Tomáš David, Jož-ka Králik. Gabriela Vermelho a další - DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNO

NEJVĚTŠÍ DÉMANT SVĚTA ZAHRADNÍ SLAVNOST aneb Nezadržitelný vzestup občana Pludka

LEOŠ aneb Tvá nejvěrnější

JIŽ VYPRODÁNO

POT&LESK

- 10 -

č. 1 - září 2012

23. 10. hlavní scéna, 19 hodin NANOHACH a Jan Komárek

Pohybová skoroopera pro jednoho tanečníka. Nekompromisně intenzivní obrazové taneční sólo s živou hudbou a zpěvy. Teatrální, poetická koláž vsazená do industriálního prostředí, kde se ab-strakce a drama prolíná s jemnocitem i lehkou nadsázkou. Soubor tanečního divadla NANOHACH založili (2004) tanečníci, kteří se již několik let pohybují v profesionální tanečně-divadelní oblasti. Sdru-žení podporuje a realizuje taneční umělecké ak-tivity a vytváří podmínky pro mezinárodní výměnu umělců se zaměřením na projekty, které umožňují spolupráci českých tanečníků se zahraničními subjekty. Umělecký záměr skupiny je založen na vzájemné kreativní spolupráci tanečníků s hostu-jícím choreografem. Všechny realizované projekty na sebe upoutaly pozornost kritické i divácké divadelní obce v Če- chách a zahraničí /mimo sousední země i Argen-tina, Francie, Irsko, Izrael, Norsko, Pákistán, Ru-munsko, Rusko, Srbsko, Španělsko, USA, Velká Británie/. Vedle mnoha nominací byly projekty skupiny oceněny – Best Contemporary Dance Performance Award 2011 a Best Actor Award /Kingfestival Rusko/, Cena za nejlepší light design 2010, Cena SAZKY za objev v tanci 2007, Cena za interpretaci 2007 a 2006. Tvorba a interpretace: Honza Malík - TANEČNÍ DIVADLO NANOHACH PRAHA

25. 10. Studio Beseda, 19 hodinKarel Čapek / Scénář a režie: Tomáš Vondrovic

Literární causerie — brilantní úvahy, postřehy i zá- věry, od laskavého nadhledu po nezvladatelný chechot komické divadelní masky; to je doména, kde vládne pan Karel Čapek. Přibereme-li k tomu jeho za všech okolností neochvějnou lidskost, chce se dodat: kde vládne bezkonkurenčně.

„Při výběru z jeho přírodopisu anekdoty, nebo z osobité poezie pražské periférie, či při toulce rumištěm metafor grafomanského básníka jsem si připadal jako kluk v cukrárně: člověk neví, co dřív. U titulu Jak vzniká divadelní hra zase jen žasnete, jak se divadelní, poněkud praštěný svět nezměnil od dob dramaturga Vinohradského divadla Kar-la Čapka, jak nezestárla a nevyčichla ani řádka z jeho úžasného humoru. A tak věřím, že Jak se co dělá (titul poněkud převzatý i z dalších Čapkových děl, ale přiléhavý tak, že mu nelze odolat) diváka

potěší i rozesměje. Ostatně Petr Kostka (který ve Vio-le mistrovsky uvádí už druhý čapkovský večer) a Carmen Mayerová jsou toho bezpečnou zárukou,“ uvádí režisér inscenace Tomáš Vondrovic.„I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba«, píše Karel Čapek v jedné ze svých úvah. Je tomu tak. Mnohé se zapomíná až příliš rychle. Kdo si například dnes vzpomene, že náš milovaný, moudrý Karel Čapek byl často pro svůj hluboký, bytostný humanismus zatracován. A kdo z mladších generací dnes vůbec ví, že byl natolik trnem v oku budovatelům nového lepší-ho společenského řádu, že byl po vítězném únoru 1948 zapovězen. Smutná vzpomínka, jak my Češi velmi často jsme náchylní být papežštější než pa-pež. Ano, jen díky tehdejším osvíceným hlasům ze Sovětského svazu jsme si našeho Čapka znovu objevili a vzali na milost. Chvála Bohu je to pryč, ale nezapomenuto. Dnes se k němu často vracíme. A dobře děláme. Je stále s podivem a udivující jeho erudice, píle, zvídavost a široká znalost společen-ských vztahů, problémů, lidského konání. Vezměte do ruky z jeho díla cokoliv. Užasnete a zmocní se vás podezření, že to napsal někdo dnes a vyjadřuje se k dnešním našim problémům,“ napsal u příleži-tosti premiéry jeden z aktérů večera Petr Kostka. Účinkují: Petr Kostka a Carmen Mayerová - DIVADLO VIOLA PRAHA

27. 10. hlavní scéna, 19 hodinCimrman - Smoljak - Svěrák /Režie: Ladislav Smoljak

„K mnoha smolným stránkám Cimrmanova ži-vota patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o obchod domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvlád-

nout. Došlo-li k němu s křikem a s prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se tak dostává do rukou svědectví z té oblasti Cimrmanova života, v níž se nejvíce naplnil jeho osud – z divadla.“

Úryvek z Cimrmanova zpravodajeHrají: Zdeněk Svěrák, Jan Kašpar / Jan Hraběta, Bořivoj Penc / Jaroslav Weigel, Petr Brukner / Ge-nadij Rumlena, Marek Šimon / Václav Kotek a Mi-loň Čepelka - DIVADLO JÁRY CIMRMANA PRAHA

27. 10. Studio Beseda, 19 hodinMilan Uhde / Miloš Štědroň / Režie: Vladimír Morávek

Slavný muzikál o velké lásce a ještě větší zradě, o mužích, v kterých se zabydlel vztek a o ženách, které ten hrozný vztek umí z těch mužů vylíbat a vykousat a vyhladit. Je to zábavné a vzrušující představení. Divadlo Husa na provázku se v něm představuje ve vynikající formě. Nenechte si ujít... „Chceme vzdát hold jedné velké legendě Provázku. Nás všechny slavná inscenace Zdeňka Pospíšila nějak ovlivnila,“ okomentoval comeback Balady pro banditu režisér Vladimír Morávek a dva dny před brněnskou premiérou dodal, že rozhodně ne-půjde o žádnou repliku titulu, který v roce 1975 zrodil hvězdy jako Iva Bittová, Miroslav Donutil a Bolek Polívka. Morávkova Balada pro banditu

má jiné hudební aranžmá původní hudby Miloše Štědroně a vlastně i jiné vyznění. „Nešlo nám o konflikt muž versus svět, ale muž versus jeho srdce,“ vysvětluje režisér. Nikola Šuhaj loupežník v tomto novém podání Ba-lady pro banditu zjistí, že selhal v milostném vzta-hu, a smrti se vydá vlastně dobrovolně. Někdejší country názvuky Štědroňovy muziky jsou pasé. Trojice živých muzikantů na jevišti zahraje v duchu etnické muziky. Jako reminiscenci legendární in-scenace, jejíž songy už dávno zlidověly, lze chápat scénu. Od stropu budou viset ohořelí havrani a di-váci budou sedět naproti sobě. „Publikum utvoří břehy stejné řeky, do níž se dvakrát vstoupit sku-tečně nedá,“ doplňuje dramaturgyně Bára Vrbová.

ZLOČIN A TREST

JAK SE CO DĚLÁ

ZÁSKOK

BALADA PRO BANDITU

JIŽ VYPRODÁNO

JIŽ VYPRODÁNO

JIŽ VYPRODÁNO

POT&LESK

- 11 -

č. 1 - září 2012

V dojemném příběhu o velké lásce a ještě větší zradě si mileneckou dvojici zahraje Eva Vrbková, bandita připadl Tomáši Lněničkovi, který alternu-je s Janem Zadražilem. Původní novinkou budou dvě sloky, které libretista Milan Uhde připsal k hitu Zabili, zabili a Nepovídej milá mamince.Hrají a zpívají: Tomáš Lněnička, Eva Vrbková, Jiří Vyorálek, Ivana Hloužková, Gabriela Vermelho a další - DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNO

28. 10. hlavní scéna, 19 hodinAutor a režie: Ladislav Smoček

„Nevadí vám, že používám humor, že ne?“ Nej-proslulejší hra spoluzakladatele, kmenového autora a režiséra Činoherního klubu Ladislava Smočka „o lidumilovi, který se málem stane ně-kolikanásobným vrahem“. Komedie Podivné odpoledne dr. Zvonka Bur-keho je bezpochyby Smočkovým nejznámějším a také nejhranějším dílem. Byla přeložena do čtrnácti jazyků, hrála se opakovaně ve většině evropských zemí, ale třeba i v latinské Americe. Napsána byla v roce 1965 a v Činoherním klubu se s normalizační pauzou, kdy byla tato lidská komedie označena za nelidskou, ve dvou rozdíl-ných autorových inscenacích hraje od roku 1966 podnes. Příčina její popularity nepochybně tkví v jejím originálním humoru, který má mnoho společného s absurdním humorem a gerontologickými studi-emi Smočkových prvních povídek. V Burkem se vedou legrační řeči, od nichž lze abstrahovat k stu- dentské ironii i profesorskému školometství. Devatenácté století a jeho ideologie i pozdní romantismus strašící v Burkeho pseudoušlech-tilém a vlasteneckém žvanění (však na zdi jeho pokojíku zbytečně nevisí portréty Čelakovského a Dumase staršího) se ostře střídá s peprným výra-zem, černým viděním i pružným skokem z vysoké-ho tématu k tomu nejnižšímu a zase zpět. Ryzost charakteru je konfrontována s pěkným chrupem, věda a lidumilství s žlázami s vnitřní sekrecí.„V základě hry Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je smutek. Smutné věci mohou být veselé a naopak. A silný akt v nás může vyvolat veselí plynoucí z tohoto násilí. Burke není jediný egois-ta, všechny postavy jsou více nebo méně egoisty.“

Ladislav Smoček (1990)Hrají: Bolek Polívka, Ivana Chýlková, Jaromír Du-lava, Ondřej Vetchý a Michal Pavlata - ČINOHERNÍ KLUB PRAHA

PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO

JIŽ VYPRODÁNO

David Drábek

JEŠTĚŘIRežie David Drábek

11. října v 19 hodinna hlavní scéně!

OBNOVENÁ PREMIÉRA

POT&LESK

- 12 -

č. 1 - září 2012

Tak schválně, milí čtenáři, co se vám vybaví, když uslyšíte „Richard III.“? Hrbáč se zchromlou rukou? Nějaké ty vraždičky? Úpění malých mrtvých princů? A něco jako „Království za koně“? Je vidět, že jste na dobré stopě. V Klicperově divadle však od nás dostanete ještě víc… David Drábek si po Figarově svatbě vzal na paškál další klasiku a tentokrát svou razantní úpravu a režii použije v pří-padě Velkého Alžbětince. A nebyl by to David Drábek, aby si vystačil pouze s vlastním textem (řádně vykostěným a tedy ko-nečně srozumitelným). Navrch totiž přidává pár zvířátek (žábu, ptáka a dva koně), na scéně přibude také pánský pěvecký sbor (Made in England!) a co víc, i obsazení není tak nějak jak jsme zvyklí…. No považte, titulní roli slavného padoucha ztvární totiž žena, Pavlínka Štorková! A mezi jejími mužskými protihráči se objeví i několik statných kolegů pro změnu v ženských rolích a šatech (Filip Richtermoc, Hynek Pech, Jan Sklenář, Lubor Novotný). Zkrátka bude to pořádný královský koktejl a vy se na tento „Kabaret o bezmoci mocných“ můžete těšit v premiéře 20. října 2012 na hlavní scéně Klicperova divadla.

RICHARD III. JAKO HISTORICKÁ POSTAVAaneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY? Shakespearova hra Richard III. byla napsaná kolem roku 1592, tedy sto let po smrti skutečného krále Richarda III. a přináší v titulní postavě dokonalý negativní portrét ztěles-něného zla. Shakespeare ale ve svém díle vycházel z kroniky Thomase Mora, o které víme, že byla napsaná na objednávku Tudorovců, tedy dynastie, která nastoupila na trůn po Ri-chardovi. Přispěla tak k negativnímu pohledu na krále Richarda, a tento pohled přetrval mnoho století. Dnešní historici tak pracují na odčernění obrazu tohoto anglického krále. Kdo tedy byl onen proslulý Richard III.? Žil v letech 1452 – 1485, králem Anglie se stal v roce 1483. Bylo mu třiatřicet let, když padl v bitvě na Bosworthském poli jako poslední anglický král, který zemřel přímo na bojišti. Richard se narodil 2. října 1452 Richardu Plan-tagenetovi, vévodovi z Yorku, a jeho krásné ženě Cecil Nevillové, pro kterou to byl už jede-náctý porod. Z dětí se však dospělosti dožilo jen šest, z mužských potomků jsou významní kromě Richarda ještě jeho dva bratři Edward a George zvaný Clarance. Podle dobových kronik nebylo na děťátku nic pozoruhodného, rozhodně nejsou pravdivá slova W.S. o zuba-tém malém ďáblu, který přišel kousat lidi. S Richardovým fyzickým zjevem to vůbec nebylo tak strašné, jak Shakespeare uvádí, rozhodně nešlo o fyzickou zrůdu, hrbáče s chromou rukou. Důkazem jsou i Richardovy portréty, na kterých není nic nápadného, snad kromě jednoho povislého koutku v důsledku lehké dětské obrny. Doba, do které se Richard III. narodil, rozhodně nebyl doba radostná. Byl to závěr sto-leté války, kterou proti sobě vedla Anglie a Francie v letech 1337 – 1453 a pro Anglii zna-menala krutou porážku a ztrátu dobytých francouzských území. V bojích poslední fáze už na sebe výrazně upozornil Richardův otec Richard York, který se zařadil mezi nejudat-nější a nejvlivnější anglické šlechtice. Následný mír mezi Anglií a Francií byl podpořen sňatkem mezi mladičkým následníkem anglického trůnu Jindřichem Plantagenetem a francouzskou princeznou Markétou. Nový mladý král Jindřich i Richardův otec Ri-chard York měli společného předka, jejich rodokmen se ale poté rozdělil do manželské a nemanželské větve a zahrnul i další význačné šlechtice, takže brzy došlo k rozdělení veškeré anglické šlechty na dvě větve Yorků a Lancasterů a začaly mezi nimi mocenské koflikty, které přerostly v třicetiletou občanskou válku, zvanou Válka růží, podle bílé růže Yorků a rudé růže Lancasterů. Celá válka růží se datuje roky 1455 – 1485 a končí v podstatě porážkou našeho Richarda III. v bitvě na Bosworthském poli. Mezi Yorky a Lancastery se odehrálo mnoho krvavých bitev o trůn se střídavými výsledky, kde se Markéta stala neústupnou a pevnou obhájkyní koruny slaboduché-ho Jindřicha a v čele protivníků toužících po novém králi stál Richard York coby nej-silnější šlechtic. Jedna fáze války růží vyvrcholila přímou bitvou o korunu – v bitvě u Wakefieldu v roce 1460, ve které Richard York padnul a jeho hlavu nechala vítězná královna Markéta přibít na bránu města Yorku s posměšně nasazenou papírovou korunou.

Zkoušíme pro vás!

RICHARD III.

Kralování tak zůstalo Lancasterům, ale na straně Yorků se stal novou nadějí Richardův nejstarší syn Edward. Edwardovi Yorkovi se podařilo vybojovat korunu a stal se králem Edwardem IV. Richard v té době coby bratr a nejbliž-ší rádce krále získal významné šlechtické funkce a majetky, stal se vévodou z Glosteru, a jeho bratr George vévodou z Clarence. Nepokoje v Anglii však pokračovaly a tuto vlnu sporů ukončila bitva u Tewkesbury v roce 1471, ve které obhájil Edward IV svou korunu. Markétě tam padl její syn a možný ná-sledník trůnu Edward a zlomená bývalá královna poté zůstala ve vyhnanství ve Francii, kde v tichosti zemřela. Tím se dostáváme k prvním vraždám, ze kterých Shakespeare obžalovává Richarda, totiž ze zabití Edwarda Lancastera v bitvě u Tewkesbury a ze zabití bývalého krále Jindřicha v Toweru. Kroniky však uvádějí jen to, že Edward Lancaster byl na místě zabit, když prchal z bitvy, a nikde se nepíše o tom, kdo to vykonal. Co se týká zabití Jindřicha, už dlouho vězněného v Toweru, tam to není tak jednoznačné. Rozkaz krále Edwarda IV. zněl skoncovat s Jindřichem. Richard zastával v té době funkci vrchního konstábla a měl za úkol dohlédnout na vykonání rozsudku. Nakolik se na něm skutečně podílel a tedy podle pověsti Jindřicha ubodal, není jasné. Dalším Richardovým domnělým hrůzným činem je nájemná vražda jeho bratra Clarence. Skutečnost je opět jinde. Během Edwardovy vlády začaly s Clarencem problémy, protože mladší bratr se spolčil s opozicí a pracoval na svržení krále. Králu Edwardovi došla trpělivost, nechal bratra Clarance zavřit v Toweru a posléze ho odsoudil k smrti. Tam došlo také k nezvyklé popravě utopením v sudu vína, kterou si však údajně zvolil Clarence sám, aby zemřel s tím, co měl rád. Richardova pozice na dvoře Edwarda IV. se posilovala, de facto spravoval polovinu Anglie, což nelibě nesla hlavně královna Alžběta a její příbuz-ní v čele s královniným bratrem Riversem. Chřadnoucí král Edward, který díky svému požitkářství byl už jen otylým unaveným vladařem, se snažil obě strany usmířit a před smrtí si přál, aby se Richard stal vládnoucím protekto-rem jeho syna, malého prince Edwarda. Alžběta však chtěla nechat tohoto prince rovnou korunovat králem, svolala královskou radu a vyslala pro něj výpravu do Ludlow, aby došlo k rychlé korunovaci předtím, než se Richard zhostí titulu protektora.V té chvíli Richard zasáhl, procesí s princem přepadl a užaslého Riverse spolu s dalšími pány nechal věznit v Pomfretu, kde je posléze nechal i popravit. V případě těchto smrtí tedy není žádných pochyb.Na scénu ovšem vstupuje lord Buckingham. Ambiciózní mladík mířil vysoko

a patřil k nejvyšší šlechtě Anglie, Richard jím byl naprosto oslněn, věnoval mu nesmírnou přízeň, několik funkcí a považoval ho za svého jediného pří-tele. Lordu komořímu Hastingsovi se ovšem nelíbil jeho rostoucí vliv, cítil se ohrožen a začal tedy s Buckinghamem vstupovat do otevřených konfliktů. Buckingham ale přinesl Richardovi zprávu o údajném spiknutí, které Has-tings připravuje spolu s okolím královny. Richard Buckinghamovi uvěřil a Hastings byl na základě tohoto obvinění popraven. Buckingham poté pomohl Richardovi získat na svou stranu veřejné mínění a parlament, kde se ukázal jako obratný mistr propagandy, neboť vytáhl na světlo zprávu o údajném nemanželském původu malého prince Edwarda, parlament přesvědčil a Richardově korunovaci tak už nic nestálo v cestě. 5. července 1483 byl Richard III. korunován králem Anglie. Brzy po nástupu Richarda na trůn ovšem Buckingham, v té době nejvyšší konstábl Anglie a správce celé západní části země, otočil. Osobně za po-vstalci přijel se zprávou, že mladí princové, synové Edwarda, byli na popud Richarda zavražděni. Okolo smrti mladých princů koluje celá řada otazníků a řadí se tak k populárním záhadám minulosti. Richard však tento čin s nej-větší pravděpodobností nespáchal. Opozice, které narůstala moc, si ale místo Buckinghama našla jiného možného kandidáta na trůn, Jindřicha Richmonda, v té době pobývajícího ve Francii. Královna Alžběta však podnikla další kroky a podpořila ná-rok Richmonda na anglický trůn jeho sňatkem se svou dcerou Alžbětou. Na základě šíření zprávy o smrti malých princů rostl v zemi počet povstal-ců a Richard musel jednat, nechal proto okamžitě popravit Buckinghama a začal mobilizovat vojsko V té době také zemřela Richardova žena Anna po dlouhé nemoci, o níž věděl celý dvůr, na tuberkulózu. Tehdy se vytvořila fáma, že se Richard začal dvořit malé Alžbětě a Annu ze světa sám zprovo-dil, ale jde o pouhou pomluvu. Situace se vyostřila, vojsko Jindřicha Richmonda se vylodilo na jiho-západě Anglie, Richard zmobilizoval své síly a vše směřovalo k bitvě na Bosworthském poli. Kroniky opakovaně popisují Richardovu neklidnou noc před bitvou plnou strašlivých vidin, ráno 22. srpna 1485 však vyrazil do bitvy statečně na svém bělouši White Surrey, který pod ním padnul. Bi-tva sama trvala zhruba dvě hodiny, Richarda zradili vlastní lidé a především lord Stanley, který se svým vojskem nevytáhl a naopak pomohl Richmondo-vi. Richard bojoval do posledního dechu a jeho poslední slova zněla „Zrada! Zrada!“. Slavnou větu o království za koně ze svých úst nikdy nevypustil…

POT&LESK č. 1 - září 2012

MRZÁK INISHMAANSKÝ V BESEDĚ!

OD LETOŠNÍ SEZONY UVÁDÍME TENTO DRSNÝ A ZÁROVEŇ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH

VE STUDIU BESEDA. PŘIJĎTE SE PODÍVAT, JAK MOC MU KOMORNÍ PROSTŘEDÍ SLUŠÍ!

Nejbližší repríza 15. října v 19 hodin!

- 13 -

PROSTOR PRO VAŠE NÁZORY, NÁPADY, VZKAZY A PŘIPOMÍNKY

Ve foyer hlavní scény jsme pro vás umístili hlasovací schránku. Můžete do ní vhodit lístek,

kde nám napíšete, co se vám v divadle líbí, co ne a také tipy, jak případně vše dělat lépe.

Děkujeme!

SEXMISEZačínáme zkoušet!

Zatímco jedna část Klicperova divadla, především tedy ta pánská, se oddá-vá bitevním anglickým vřavám pod heslem Království za koně, druhá skupi-na herců, tedy hlavně hereček, se pod taktovkou ŠIMONA CABANA pouští na dobrodružnou SEXMISI. Málokdo by neznal proslulý snímek polského režiséra JULIA MACHULSKÉHO z roku 1983 o dvou dobrovolnících, kteří se nechají hibernovat, ovšem po rozmrazení je čeká nejedno nemilé překva-pení ve světě plném žen. Režisér Šimon Caban vyšel ze základního příběhu, rozvedl ho ale po svém a přiblížil tak realitě dneška. V hlavních mužských rolích se představí JIŘÍ ZAPLETAL a VOJTĚCH DVOŘÁK, ženské společenství ovládne v podstatě většina dámského osazenstva souboru a divákům se představí také nová členka NATÁLIE HOLÍKOVÁ. Rozhovor s ní a také mnoho zajímavých informacích o připravované inscenaci vám přineseme v příštím čísle POTLESKu.

NOVINKA!

- 14 -

POT&LESK č. 1 - září 2012

POT&LESK

- 15 -

č. 1 - září 2012

Rozhovor s novou posilou hradeckého hereckého souboru – Janem Vápeníkem

„Kačenko, co kdybychom se stěhovali?“

Honza Vápeník přijal nabídku Klicperova divadla na herecké angažmá a v půlce prázdnin se odstěhoval i s rodinou z Ostra-vy do Hradce, aby – jeho slovy – začal nový život ve zdravějším městě. Kvůli divadlu se nestěhoval poprvé, před několika lety absolvoval cestu přes celou republiku, z Chebského divadla do Ostravy. Z Chebu se také známe, ze společné práce na jedné inscenaci mi zůstala vzpomínka na výjimečně talento-vaného herce s mimořádně klidným, sugestivním a pevným hlasovým projevem, ten by snad ukecal i mrtvého, říkala jsem si tenkrát.

Tak jaký byl první den v nové práci, Honzo?První den v Klicperáku byl v pohodě, jen nejsem zvyklý na tolik lidí v divadle. Na slavnostním zahájení se sešlo tolik zaměst-nanců, že jsem měl oči navrch hlavy! Jo, všichni byli děsně milí a příjemní. Samozřejmě jsem byl trochu nejistý, že jo, ale po chvilce se všechno tak nějak obrousilo a bylo to fajn. Akorát si budu muset asi pořídit nějakej sešit a tam si dám fotky všech i se jmény a ve volným čase se to budu učit a drtit! V jaké situaci tě vlastně zastihla nabídka z Klicperova divadla? Myslím, že to bylo ve čtvrtek. Vrátil jsem se z divadla, hráli jsme nějaké krátké představení a děti už spaly. Že to byl čtvr-tek vím, protože se moje Kačka dívala na svůj oblíbený seriál v televizi. Sedl jsem si k počítači, vklouzl na Facebook a ejhle koukám, je tam zpráva od Janiny Sloukové, tak jsem to přehr-kal, chvilku tomu nevěřil a pak povídám, Kačenko, co kdyby-chom se stěhovali?

U Bezručů v Ostravě jsi odehrál pěkných pár rolí, hra-dečtí diváci si tě mohou pamatovat v roli Bezruče ve stejnojmenné inscenaci Martina Františáka. Jak se do tebe otiskly léta strávená v tomto ostravském divadle?Ostrava je město plné industriálu a toho já velkým příznivcem nejsem, nicméně to město má neoddiskutovatelné drsněněž-né horcestudené a v některých chvílích až srdce svírající kouz-lo. A lidé, kteří tam žijí a pracují nebo tam žili a pracovali, jsou tím městem nadosmrti poznamenaní. Ale podobně je to i v Chebu, kde jsme předtím žili osm let.

Jaké bylo rozhodování, zda se s celou rodinou přestě-hovat z Ostravy do Hradce?Rychlé. V podstatě nebylo co řešit, rozhodl to za nás ostravský smog a nevůle některých pánů na radnici udělat něco pro ozdra-vení ovzduší v moravskoslezském kraji. Taky máme se ženou raději historická města a zdejší centrum je zkrátka a dobře epesní.

Ve kterém divadle jsi vlastně začínal? V Otrokovicích, odkud pocházím, jsem byl zcela nevinně zata-žen do zkoušení Broučků jednou slečnou, která se mi tuze líbi-la. Tam jsem poznal šéfa otrokovických ochotníků a báječné-ho chlapa pana Milana Neorala, který v podstatě může za to, že jsem u divadla zůstal. Milan Neoral je kantorem, režisérem, knihovníkem, spisovatelem, filosofem života a člověkem, kte-rý má rád svou práci a dělá ji, tedy vlastně dělal, protože je již léta v důchodu, báječně. Připravoval mě i na přijímačky. Nastoupil jsem na VOŠku do Zlína a záhy se ocitl i na tamní profesionální scéně.

POT&LESK

- 16 -

č. 1 - září 2012

Jaká byla tvá cesta českými divadly? Zlín, potom Cheb – krásné město, divadlo které dýchá lidmi, máme tam se ženou dodnes spoustu zásadních přátel. Cheb-ští koneckonců přijedou na „Václava“ s Horákovou a Gottwal-dem, myslím, že to stojí za to vidět. Ostrava a Bezruči, jedi-nečná šatna čurdistů, Francin jako šéf, divadlo, co jde na dřeň a někdy z něj pěkně bolí hlava a jindy tělo. No a teď to bude Hradec Králové – David Drábek, Jana Slouková a uvidíme, co všechno ještě! :-)

Zdá se, že pro tebe nebyl nikdy problém sbalit si kufry, vzít rodinu a vyrazit dělat divadlo tam, kam tě to zrovna srdcem i duší táhlo... V první řadě musím říct, že ten celý přesun do Hradce nebyl problémem proto, že jsem na to nebyl sám. Bez mojí ženy bych nikdy nikam nejel. Kdyby řekla, že chce zůstat, tam kde jsme, ani bych se nehnul. Stěhování je vždycky děsná pruda a vždycky si ří-káme, tak teď už je to ale fakt naposled a děsně tomu věříme. V Hradci bychom ale fakt chtěli zůstat, je tu moc hezky.

a řekne, ty vole v klidu, to dáš. Je to prostě valach a já k němu mám blízko, aspoň myslím. :-) Zásadní bylo taky setkání s ko-legou Lukášem Melníkem. Hodně pro mě znamenal příchod kolegů Ondry Bretta a Dušana Urbana a taky spolupráce s Honzou Mikuláškem na Divoké kachně, se kterou jsme měli jet na ibsenovský festival, leč nesehnaly se peníze na cestu, takže zase prd.

Jsi obecně člověk, který má rád nové začátky? Nenávidím začátky jakékoli, ať v novém divadle či v nové in-scenaci, nemám rád ani začátky nového dne, protože jsem člověk od přírody líný a nejraději jsem v tom svém maličkém kumbálku. To, že jsme se čtyřikrát stěhovali v podstatě přes celou republiku, je vlastně jen shoda náhod a už to nikdy ne-chci zažít, moc prosím. Jak trávíš volné chvíle v novém městě? Chodíme na prochajdy, taky do Jiráskových sadů s naší malou Kačenkou a s naším Janíkem, který jde do druhé třídy, zase jezdíme na kole, a byli jsme na ohňostroji na slavnostech Krá-lovny Elišky. Hradec je super v tom, že se tu pořád něco děje nejen pro děti, ale i pro rodiče.

Co tě výhledově čeká v této sezóně v Hradci? Jakou roli zrovna zkoušíš?Inu, teď zkoušíme s Davidem Richarda, ve kterém mám roli, jež v žádném jiném Richardovi není.No a přezkoušel jsem Jedlíky, Figarku a Morgianu za Dušana Hřebíčka, tak doufám, že to moc nepokaňhám. Protože pan Hřebíček byl ve všech těch věcech výborný, až mě mrzí, že to nedohrává. Bez všech gest, klobouk dolů. No a co mě čeká dál, to netuším, to se teprve uvidí.

Ptala se Magdalena F. Gregorová

V čem ti přišel lákavý Hradec? Byla to otázka srdce anebo spíš rozumu? Mám pocit, že to bylo tak padesát na padesát. Ten znečištěný vzduch v Ostravě a na straně druhé David, se kterým se zná-me dlouho, ale pracujeme spolu teď v Richardovi poprvé. Hrál jsem ve dvou Davidových věcech, mám rád, jak píše, trefuje se přesně do mě, řekl bych. :-) A samozřejmě Jana, se kterou jsem dělal Davidovu Andreu u Bezručů v režii Honzy Friče... Možná tam někde se to začalo pomalu koulet směrem ke Klicperáku. Když jsi opouštěl ostravské divadlo, zcela jistě ses po-myslně ohlížel za svou kariérou, za tím, co všechno už máš za sebou. Na jaké role, inscenace, setkání vzpo-mínáš nejvíc?A člověče, víš, že ani ne? Já na to ohlížení nějak nejsem. Nalo-žili jsme maso, udělali s lidma z divadla grilovačku, dali jsme nějaké to pivko... Musím přiznat, že mi v jednu chvíli bylo moc úzko a líto, že jdeme pryč. A že nebudu na té naší šatně s Bre-ťákem, Duškym, Lukinem, Přemou a Míšou. Mám je rád. Ale ptala ses i na role – bezesporu to byl Bezruč s Francinem a Martou Ljubkovou coby dramaturgyní a samozřejmě autory Ivanem Motýlem a Honzou Balabánem. Francin je takový něž-ný drtič, co tě rozseká a v tu nejnečekanější chvíli ti podá ruku

POT&LESK

- 17 -

GALERIE U KLICPERŮ

PŘEDSTAVUJE

JAKUB HUBÁLEKobrazy

Výstavu zahájíme v sobotu 20. října 2012 v 18.00 slavnostní vernisáží. Jakub Hubálek (1983), absolvent Akademie výtvarných umění (2010 - atelier kresby u prof. J. Svobodové), nalezl obraz prostřednictvím cit-livého média kresby. Jednalo se o proces, na jehož počátku stála dvě samostatná východiska jdoucí paralelně vedle sebe. První byla studijní kresba (odtud vztah k věcnosti a přesnému vyjádření detailu), druhým pak byly asociace rozbíhající se po obrazovém formátu a vytvářející dě-jové osy plné fantazie, chaosu, bouře nebo zklidnění. Možnosti různé modelace v navozování obrazové iluze jsou ukázkou, jak lze svobodně hrát na nástroj, který autor ovládá… (Z textu P. Vaňouse – 2012). Obrazy Jakuba Hubálka, výrazného představitele nastupující malířské generace, budou v Galerii U Klicperů instalovány do 29. prosince 2012.

č. 1 - září 2012

POT&LESK

- 18 -

Je večer, okna mám dokořán a pokouším se složit prázdninové zážitky do povídání u kafe. Je stále vedro, stejně jako bylo během mého pobytu v Lu-hačovicích, stejně jako bylo předtím na chalupě, kde jsem byla schopná pracovat až vpodvečer, protože přes den jsem mohla pouze polehávat v chladných místnostech a občas vlézt do sprchy, ze které teče voda ledová jako proud žiletek. Ano, na chalupě jsem pak zažila i bouřku a déšť, pro nás lenochy opět příjemné počasí, neboť v tako-vém marasmu se na zahradě samozřejmě praco-vat nedá. Ať tak, či onak, nakonec jsem zvládla všechny úkoly, které jsem si předsevzala, a do-konce i ty, které mi majitelka nemovitosti pře-depsala. Sama byla v Kladrubech se svou novou kyčlí, tudíž na mne nemohla dohlížet a sledovat mé osobité pracovní tempo. Následovalo pár dní doma, kde bylo také hod-ně práce, což ví každý, komu někdy měnili okna, jakož i každý, kdo kdy maloval byt. Bílé skvrnky ve spárách mezi parketami doposud čekají, až je zahalí prach a ony splynou s okolím. Také jsem musela balit do lázní. Asi jsem si na to vymezila příliš mnoho času, protože jsem opět měla s se-bou spoustu oděvů, které v luhačovických ulicích nikdo nespatřil, a jak jsem je vyprané a vyžehle-né vezla tam, stejně vyprané a lehce zmuchlané jsem je přivezla zpět. Žehlit je nebudu, věřím, že se časem krásně vyvěsí.

Lázně mne přivítaly lehce pod mrakem, ale si-tuace se rychle změnila a všechny dny se podoba-ly jako vejce vejci. Dopoledne procedury, odpole-dne bazén, večer procházka, případně bowling. Zatímco loni jsem si přivezla pohár za první místo mezi ženami, letos jsem střídala poslední místo s předposledním. Asi jsem zestárla a zchátrala nebo co. Ale nevadí, neboť všechen ostatní čas jsem věnovala olympiádě a tam jsem si užívala těch správných pocitů z vítězství i porážek. Tělo mne bolelo, jako bych závodila já sama, protože ruce masérek Mirky a Ivy, jakož i maséra Romana,

mne probraly dokonale, až do naprostého namo-žení svalů. Mých, samozřejmě. Oni byli všichni tři stále jako rybičky. Měla jsem ovšem jeden prapodivný zážitek, který si nemohu nechat pro sebe. U vedlejšího stolu, přímo proti mně, seděl katolický farář. Zásadně nezdravil, ba ani dobré chuti nepopřál. No, vem to nešť. Mohlo mu být tak nějak kolem pětatřiceti. Proti němu starý známý lázeňák, kte-

rý vzpomíná často a rád na staré pořádky. Jeho nejčastější věta zní „to by se za komunistů stát nemohlo!“ Ti dva spolu velice zaníceně a hlasitě hovořili, až lidé na druhé straně jídelny říkali, že „dnes to máme i s kázáním“. I přihodilo se, že jsme jednoho oběda seděli v celé jídelně sami tři. Zachmuřený farář, zakuklený soudruh a já. A farář hlásal, že za pár let u nás budou jen černí faráři, protože v Africe víra kvete, zatímco u nás nikoli, že Češi do třiceti let vymřou, protože naši mladí nechtějí mít děti, a když je mají, tak je špatně vychovávají, no a podle toho to tady vypa-

dá. A tak dále. Soudruh na to, že na pionýrských schůzkách to bylo fajn, protože vedoucí je krásně vedli, na což farář opáčil, že to je ono, vedení lidi potřebujou. Cosi mi začalo bublat kolem žalud-ku, dmulo se to vzhůru a já nevydržela a též hla-sitě promluvila. Přiznala jsem, že jsem nevěřící, ale tolik skepse a negativismu si v sobě nenesu, že pracuju v komediantském prostředí, a přesto kolem mne je spousta mladých lidí, kteří nejen že mají děti, ale navíc je krásně vychovávají, vedou je ke slušnosti a dobrotě, a že chmurný pohled na svět naprosto nechápu. Farář, lehce zaskočen mi řekl, že to je tedy hezké, že mám takovou zkuše-nost a že mi to přeje. Časem jsem se dověděla, že pan farář je Polák a slouží v nedaleké Lhotě. Nechápu, proč byl tak protivný, praktikuje v bo-hatém kraji slivovice a vína, navíc zdejší lidé jsou vesměs věřící. Za dva dny jsem ještě zapsala di-šputaci na téma hříchu, a též jsem byla nucena vyslechnout, že Židé v době Krista byli pokrytci a jsou ostatně stále. Nevěřila jsem vlastním uším, opět to ve mně bublalo, ale již jsem nereagovala, zcela otrávená úrovní myšlení toho vševěda. Nutno dodat, že to byla jediná skvrna na jinak nádherném pobytu v milovaných Luhačovicích. Cestou domů jsem párkrát sjela z cesty, nevím, co mne k tomu bloudění vede, když cestu znám jako své boty, ale nevadí. Viděla jsem spoustu krásných koutů přírodních, jakož i vísek a měs-tysů, které bych normálně neviděla. Leč všechno má své meze. Miluju například malé kapličky a boží muka. Ale když kolem jedněch a týchž božích muk jedete během půl hodinky osmkrát, není to už žádná sranda. To se asi hlásí chátrání mysli a pozornosti, zkrátka stáří.

P.S. Dodatečně jsem se dozvěděla, že panu faráři je již 47 let. Takže žádné mládě. Rozhodně na to nevypadal.

Vaše Lenka

NA

KA

FIs Lenkou

PRÁZDNINOVÉ

ZÁŽITKY

č. 1 - září 2012

POT&LESK

- 19 -

SKUPINY: ST/1–3PRO ŽÁKY II. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

A STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL DOJÍŽDĚJÍCÍ Z REGIONU SEVEROVÝCHODNÍCH ČECH

Začátky představení ve 14.30 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek),

volné sezení.

PĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 450,-Kč

Tituly předplatného: Christian Dietrich Grabe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / P. A. C. de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Karel Poláček BYLO NÁS PĚT – Režie: Jan

Frič / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič

A J E Š T Ě P Ř I P O M Í N Á M E :

SKUPINA: VPRO STUDENTY VYSOKÝCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek),

volné sezení.

SEDM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 950,- Kč

Tituly předplatného: William Shakespeare - David Drábek / RICHARD III. – Režie: David Drábek / Ju-liusz Machulski SEXMISE – Režie: Šimon Caban / Václav Havel ŽEBRÁCKÁ OPERA – Režie: Daniel Špi-nar / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič / Ladislav Smoček PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BUR-KEHO – Režie: David Drábek / Dva kupony: První na výměnu za vstupenku dle výběru na IX. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2012) a druhý na XIX. Mezinárodní festival Divadlo ev-

ropských regionů (21. – 30. 6. 2013).

SKUPINY: S a TPRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek),

volné sezení.

SEDM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 900,- Kč

Tituly předplatného: William Shakespeare - David Drábek / RICHARD III. – Režie: David Drábek / Ju-liusz Machulski SEXMISE – Režie: Šimon Caban / Václav Havel ŽEBRÁCKÁ OPERA – Režie: Daniel Špi-nar / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič / Ladislav Smoček PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BUR-KEHO – Režie: David Drábek / Dva kupony: První na výměnu za vstupenku dle výběru na IX. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2012) a druhý na IX. Mezinárodní festival Divadlo evrop-

ských regionů (21. - 30. 6. 2013).

SKUPINA: MPRO ŽÁKY

II. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

Začátky představení v 17.30 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek),

volné sezení.

PĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 550,- Kč

Tituly předplatného: Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / William Shakespeare - Da-vid Drábek RICHARD III. – Režie: David Drábek / Václav Havel ŽEBRÁCKÁ OPERA – Režie: Daniel Špinar / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič / Ladi-slav Smoček PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA

BURKEHO – Režie: David Drábek

Přihlášku obdržíte v předprodeji divadla, Švehlova 624, Hradec Králové,telefon: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz

Další informace: www.klicperovodivadlo.cz

č. 1 - září 2012

Stále můžete uzavírat výhodné předplatné 2012/2013!

Ušetříte, letos navíc s bonusy!

- 20 -

POT&LESK č. 1 - září 2012

ANKETA POTLESKUVážení a milí čtenáři, možná by vás zajímalo, jak vaši oblíbení herci strávili prázdniny.

Proto jsme připravili malou anketu a alespoň některé z nich vyzpovídali...

Asi to, že jsem o prázdninách viděl víc divadelních představení než za

celou sezonu. Byl to Richard III. v Globu a muzikál Billy Elliot, obojí v Lon-

dýně. Mám na rok vystaráno. A ještě velký zážitek mám – když jsem po-

prvé v životě letěl helikoptérou. Pavla Tomicová u toho byla a Ondra taky.

(Miroslav Zavičár)

Mým největším zážitkem bylo, že jsem tou helikoptérou neletěla.

(Pavla Tomicová)

Můj veliký zážitek byl, že jsem si asi po čtyřiceti letech pustil film s Laurencem Olivierem Richard III.

(Jan Bílek)

Můj největší prázdninový zážitek byla Jana Slouková úplně nahá. Na vodě.(Jakub Tvrdík)

Já přemýšlím… aby to mohli číst lidi… počkej.

(Marta Zaoralová)

Já bych mohl vzpomenout na cestu na Sněžku s celou rodinou, vy-

jeli jsme na Růžovou horu lanovkou, a potom dva a půl kilometru

jsme cupitali na Sněžku se všema třema dětma, s tím, že já jsem

nesl Jindřicha v nosiči na zádech, Zdislava nesla Viktorku v šátku na

břiše a naše pětiletá Amálka to vyťapala úplně sama. Nahoře jsme

se trochu občerstvili v polské restauraci, kde pivo Krakonoš stálo

v přepočtu 70 korun, a pak jsme zase cupitali zpátky. Jindřich celou

cestu nahoru prospal a moc se mu to líbilo a já byl zpocenej jak myš,

protože jsem měl nepromokavou bundu, sice nepršelo, ale ani to

nedejchalo, takže jsem byl mokrej, takže to byl fajn výlet.(Josef Čepelka)

Můj největší zážitek je asi moje premiéra Polského filmu, byl to můj první film, kde jsem si mohl zažít ten hvězdný pocit, možná poprvý a naposledy sedět a vidět sebe i s těmi již známými hvězdami a uží-vat si ten snobskej pocit, že k nim patřím. A druhý velký zážitek je, když jsem se nechával strefovat vlnama v moři do zad a nechal jsem se jimi sestřelovat, to jsem vydržel jenom tak stát v moři a čekat na tu správnou vlnu, co mě zabije. (Lubor Novotný)

Mým největším prázdninovým zážitkem bylo, když mi dva dny před stěhováním odřekl pan stěhovák auto a já jsem sháněl dva dny stěhovací auta, sehnal jsem dvě a byly úplně zadar-mo, tak to je můj největší prázdninový zážitek.

(Jan Vápeník)

Jednou větou ti to řeknu. Zátoka Elafonisi, západní Kréta.

(Jiří Zapletal)

Když jsme byli všichni tak pěkně dohromady čtrnáct dní u moře, což

je pro mě peklo, ale byli jsme dohromady! Z těch čtrnácti dnů jsem

byl ale pár dnů v Dolomitech, měla být velká dolomitská stěna, ale

nějakej Dán mi to zkazil, a pak jsem byl sám ve Švýcarsku na kole,

tam jsem trpěl jako zvíře, protože jsem nemohl vyjet kopce. A asi

nejhezčí byl pak týden v Jeseníkách, kde jsme měli pro sebe cha-

loupku, a to bylo moc hezký.(Ondřej Malý)

Třeba návštěva Londýna, představení Eltona Johna Billy Elliot, stu-

dijní shlédnutí Richarda III. v Globu, a co bylo možná úplně geniál-

ní, tak školní závěrečná slavnost dětí třetích tříd v londýnské škole,

se starou učitelkou za klavírem a zpěvem staroanglikánských son-

gů, tak to byl asi nejlepší zážitek.(Jan Sklenář)

Zdolání dvacetikilometrový túry ve třech tisících metrech nad mo-řem v přírodním parku v Pyrenejích. Byly tam krásný vodopády.

(Vojtěch Dvořák)

Za prudké bouřky, kdy nás bičovaly deště a skoro sníh,

jsme na krkonošských vrcholech navštívili polorozpada-

jící se vojenský bunkr z roku 1939 ZOB1 Luční hora.(Petr Vrběcký)

Bylo toho hodně, ale největší zážitek pro mě byla nádherná příroda ve

Slovinsku. Neuvěřitelně čistá voda, která stékala z hor až do města, ve

městě byla z té řeky laguna, kdyžs tam skočila, tak jsi viděla čtyři metry

hluboko. Ta tyrkysová voda byla neuvěřitelná. (Pavlína Štorková) Příjezd po Lužnici do rybníku Rožmberk, a poté jeho přechod a posléze přepádlování vstříc zapadajícímu slunci.

(Jana Slouková)

JAKÝ BYL VÁŠ NEJVĚTŠÍ PRÁZDNINOVÝ ZÁŽITEK?

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 21 -

Další číslo POT&LESKu vychází 8. října na webových stránkách Klicperova divadla. Najdete zde i všechna archívní čísla!

ZVEME VÁS DO DIVADLA

č. 1 - září 2012

Je tu opět divácky oblíbený muzikál z pera Zdeňka Podskalského

a Vratislava Blažka, v režii Vladimíra Morávka

SVĚTÁCI (Malované děti)

Přijďte se pobavit a zazpívat si známé pisničky!

Hrajeme pro vás 16. října

v 19 hodin na hlavní scéně!