PR Šimanovské rašeliniště

Vyhodnocení zásahů a opatření realizovaných v rámci I. etapy projektu Biodiverzita

Vojtěch Kodet, Filip Lysák, Aleš Jelínek, Táňa Štechová

2015

2

Obsah

1 Úvod ................................................................................................................................3

2 Charakteristika a poloha lokality ......................................................................................3

3 Metodika ..........................................................................................................................6

4 Výsledky ..........................................................................................................................6

4.1 Redukce náletových dřevin .......................................................................................6

4.2 Vytvoření tůní a obnova meandrujícího toku.............................................................9

4.3 Asanační a mozaikovité kosení...............................................................................14

4.4 Zásahy na podporu významných druhů mechorostů ..............................................16

5 Zhodnocení stavu biodiverzity území ............................................................................18

5.1 Flóra a vegetace .....................................................................................................18

5.2 Mykobiota................................................................................................................20

5.2 Fauna......................................................................................................................21

6 Doporučení pro ochranu a management lokality ...........................................................23

6.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče...................................................................23

6.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území ..................................................24

7 Literatura .......................................................................................................................27

Zadavatel: Kraj Vysočina, Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava Řešitelé:

Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., Úvoz 23, 586 01 Jihlava, vojtech.kodet@email.cz Mgr. Filip Lysák, Cyrilov 6, 594 61 Bory, filip.lysak@tiscali.cz Mgr. Aleš Jelínek, Řečice 49, 380 01 Volfířov, ales.jelinek@chaloupky.cz RNDr. Tána Štechová, Ph.D., Křenovice 125, 373 84 Dubné, tana.stechova@gmail.com

Za poskytnutí mykologických údajů děkujeme Ing. Marku Bromovi, botanických údajů RNDr. Ester Ekrtové, Ph.D., a za technickou spolupráci Ing. Daně Kodetové a Ing. Martinu Tejkalovi, Ph.D. Realizováno v rámci I. etapy projektu Kraje Vysočina s názvem „Biodiverzita“, který byl financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a Krajem Vysočina.

3

1 Úvod

Přírodní rezervace Šimanovské rašeliniště tvoří zbytek původního komplexu údolních a svahových pramenišť v nivě Maršovského potoka. Do současnosti zachovalá část se nachází na pravém břehu potoka a i přes kompletní odvodnění celého jejího okolí se zde zachovala cenná společenstva minerotrofních rašelinišť.

V letech 2013 - 2015 zde proběhly zásahy na podporu biodiverzity, při nichž autorský kolektiv prováděl dozor, kontrolu a vyhodnocení jejich vlivu na biodiverzitu. Cílem realizovaných zásahů byla redukce náletových dřevin, obnova a vytvoření tůní v degradovaných částech lokality a obnova pravidelné seče na potenciálně vhodných dlouhodobě degradujících plochách bývalých rašelinných luk. Autorský kolektiv prováděné práce koordinoval a dohlížel nad jejich provedením, aby nedošlo k nevratnému poničení cenných biotopů a populací významných druhů živočichů a rostlin. Dále bylo cílem zdokumentovat a vyhodnotit realizaci a úspěšnost těchto zásahů. V rámci prací proběhl orientační monitoring cílových a z hlediska ochrany přírody klíčových biotopů a na ně vázaných významných živočichů a rostlin. Nedílnou součástí hodnocení je stručný návrh doporučení pro budoucí management území.

2 Charakteristika a poloha lokality

Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Jihlava, obec Šimanov: rašeliniště na pravém břehu Maršovského potoka, asi 900 m jižně od centra obce Šimanov.

Katastrální území: Šimanov na Moravě

Výměra: 4,76 ha

Nadmořská výška: 602 – 611 m n. m.

Kód ZCHÚ podle ÚSOP: 178

Biotopová charakteristika: Přírodní rezervace Šimanovské rašeliniště představuje komplex rašeliništní a luční vegetace nesoucí zejména v okrajových částech výrazně patrné známky odvodnění a degradace spojené s intenzifikací zemědělství. Centrální část rašeliniště zůstala meliorace ušetřena a zachovala se i díky již léta trvající péči ve velmi dobrém stavu. Ovšem vegetační a stanovištní pestrost území byla negativními zásahy v minulosti značně ochuzena. Část lokality je ostrůvkovitě zasažena sukcesí dřevin, které zde vytvářejí vegetaci mokřadních vrbin, případně zvodnělých olšin náletového charakteru. Na navážkami narušených okrajích lokality má vegetace náletových dřevin spíše ruderální charakter.

Obr. 1: Poloha PR Šimanovské rašeliniště v Kraji Vysočina.

4

Obr. 2: Orientační poloha PR Šimanovské rašeliniště.

5

Obr. 3: Vymezení PR Šimanovské rašeliniště.

6

3 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací v roce 2013, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací, a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních revitalizačních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Totožné pozice fotografií byly pořízeny po realizaci prací. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu bylo vlastní vytvoření tůní a obnova stružek, redukce náletových dřevin a provedení seče pravidelně opakovaně dozorováno formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:

� Taxony zvláště chráněné podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění §1 = kriticky ohrožený §2 = silně ohrožený §3 = ohrožený

� Taxony Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012) C1 = kriticky ohrožený C2 = silně ohrožený C3 = ohrožený C4a = vzácnější vyžadující pozornost

� Taxony červených seznamů dalších skupin (PLESNÍK et al. 2003, FARKAČ et al. 2005, HOLEC et al. 2006, KUČERA et al. 2012, ŘEZÁČ et al. 2015) RE = regionálně vymizelý CR = kriticky ohrožený EN = ohrožený VU = zranitelný NT = téměř ohrožený DD = chybí dostatečné údaje

� Taxony regionálně významné V = regionálně významný, neuvedený ve vyhlášce ani v národním červeném seznamu

4 Výsledky

4.1 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce náletových dřevin na ploše rašeliniště a vlhkých luk představovala jeden ze zásadních zásahů obnovy lokality. Lokalita byla typickým příkladem tzv. plíživé sukcese dřevin. Přestože byla naprostá většina plochy PR pravidelně kosena, solitérní dřeviny a jejich skupiny zaujímaly značnou část rozlohy cenných rašeliništních společenstev a navazujících luk. Opad jehličí ze vzrostlých smrků mohl mít potenciálně vliv na postupné okyselení bázemi bohatých ploch. Ačkoliv zde nebylo zarůstání tak markantní jako v případě jiných lokalit, stav nebyl dlouhodobě udržitelný. Cílem bylo obnovit otevřený a maximálně osluněný charakter plochy a nastartovat obnovu rašeliništních a lučních porostů degradovaných náletem dřevin.

7

Provedení: V území byly označeny jedinci a skupiny dřevin, které zde zůstanou stát. Důraz byl především kladen na vytvoření struktury příznivé pro živočichy, oslunění a propojení zachovalých rostlinných společenstev, ale i na estetickou stránku. Kácení bylo provedeno během podzimu 2014 a zimy 2014/2015. Vyklizení plochy usnadňovala přítomnost dvou přístupových cest do centra lokality, které zde zbyly z období těžby rašeliny. Vyklizení po těžbě bylo provedeno velmi pečlivě, část pařezů byla vyfrézována a část vytrhána bagrem, aby se usnadnila následná péče.

Obr. 4: Část pařezů po vykácení náletových dřevin byla vytrhána bagrem (11.9.2014, V. Kodet).

Obr. 5: Kácení náletových dřevin (13.2.2015, V. Kodet).

Výsledek realizace: Výsledek kácení je velmi pozitivní. Celkovým otevřením mokřadních porostů evidentně došlo k podstatnému zatraktivnění lokality pro luční druhy ptáků, zejména pro bekasinu otavní (Gallinago gallinago, §2/EN). Významně se rozšířila plocha cenných nelesních rašeliništních společenstev. Na zásah okamžitě zareagovala např. vachta trojlistá (Menianthes trifoliata, §3/C3), která místy řídce přežívala pod nálety olše. Redukce dřevin také pozitivně ovlivnila rozvoj krátkostébelných trávníků vázaných na mikrostanovištně vyvýšené plošky, které před zásahem byly často zasaženy náletem dřevin. Odstranění vzrostlých dřevin z nejcennějších

8

partií rašeliniště přispělo i ke zvětšení populací ohrožených mechů, jako jsou poparka třířadá (Meesia triquetra, CR), bařinatka obrovská (Calliergon giganteum, VU) či srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus, VU), které byly negativně ovlivňovány zastíněním a opadem.

Obr. 6: Pohled na lokalitu od jihu k severu před (14.10.2013) a po (10.9.2015) vyřezání porostů mokřadních vrbin a části dalších náletových dřevin (V. Kodet).

Obr. 7: Pohled na lokalitu od severu k jihu před (14.10.2013) a po (10.9.2015) redukci náletových dřevin. (V. Kodet).

Obr. 8: Jižní část rašeliniště při pohledu k severu před (14.10.2013) a po (10.9.2015) vyřezání části náletových dřevin (V. Kodet).

9

Obr. 9: U příkopu v západní části lokality byl vyřezán již vzrostlý nálet smrků

(14.10.2013 / 10.9.2015, V. Kodet).

4.2 Vytvoření tůní a obnova meandrujícího toku

Důvod zásahu: V první řadě se jednalo o obnovu stanoviště rdestu alpského (Potamogeton alpinus, §2/C2), který byl z lokality dříve uváděn. Dále mělo budování tůní podpořit populace obojživelníků a vybraných druhů bezobratlých živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Vytvoření a obnova drobných osluněných tůní přinesla na území PR další mozaiku biotopů, která zde dosud byla zastoupena jen minimálně a je významná pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných i živočišných druhů mokřadů. Vytvoření zcela nových tůní mělo zatraktivnit především degradované části lokality.

Provedení: Terénní úpravy byly realizovány na podzim 2014. Rozsah prací a způsob provedení bylo nutné oproti původnímu záměru upravit, zejména v případě provedení úpravy toku Maršovského potoka při východní hranice PR. Při obnově meandrování toku by hrozil pravidelný rozliv znečištěné vody na plochu PR. Jedná se o splaškovou vodu obce Šimanov, kde opakovaně nefunguje čistička odpadních vod. Ostatně k této situaci již docházelo, vzhledem k zanesení stávajícího koryta. Z těchto důvodů bylo upravené koryto Maršovského potoka podél rezervace pročištěno, aby nedocházelo k rozlivům eutrofní vody do PR a zároveň aby byl splněn požadavek funkčních meliorací odvodňujících louky východně od PR. Nově bylo v degradovaných porostech na pravé straně potoka vytvořeno několik tůní a byla vytvořena nová drobná meandrující stružka sycená pramennými vývěry ze strany rašeliniště. Další tůně byly vytvořeny v místech po odstraněných vrbinách a náletu dřevin na severním až severozápadním okraji rašeliništní části PR. Obnovení již z větší části zazemněné tůně s dříve známým výskytem rdestu alpského bylo provedeno pouze obnovením části vodní hladiny. Do zvýšených okrajů původní tůně vzniklé při těžbě rašeliny v minulosti nebylo zasahováno, protože se zde velmi hojně vyskytovala hnízda chráněného mravence rašelinného (Formica picea, §3).

Obr. 10: Jedna z vytvořených tůní bezprostředně po realizaci na degradovaném východním okraji PR při pravém břehu Maršovského potoka (září 2014, E.Ekrtová).

10

Obr. 11: Plocha odstraněných vrbin připravená pro vytvoření větší tůně v přímé návaznosti na zachovalé porosty rašelinných luk v severozápadní části PR (4.9.2014, V. Kodet). Výsledek realizace: Výsledek obnovy a vytvoření nových tůní lze označit za zdařilý. Nedošlo k likvidaci významné vegetace či populace významných druhů. Naopak v obnovené zazemněné tůni se okamžitě obnovila poměrně bohatá populace rdestu alpského (Potamogeton alpinus, §2/C2, několik desítek rostlin). V této tůni na zásah velmi pozitivně reagovala i bublinatka jižní (Utricularia australis, C4a), která se zde zbytkově vyskytovala i před zásahem, ale díky obnově rozsáhlejší vodní hladiny její populace významně vzrostla a celou sezónu 2015 bohatě kvetla. V případě ostatních nově vytvořených tůní vznikl prostor pro rozrůznění stanovištní mozaiky v jinak degradovaných anebo vegetačně uniformních porostech. Vytvořilo se potenciální stanoviště pro výskyt mokřadních i vodních rostlin, které měly doposud na ploše PR omezené možnosti svého výskytu. V extrémně suchém létě r. 2015 některé z tůní zcela vyschly, jiné zůstaly trvale alespoň částečně zvodnělé, čímž se také vytvořila příznivá mozaika nových biotopů. Tůně využili k rozmnožování obojživelníci, byl zde zaznamenán hnízdní výskyt vodouše kropenatého (Tringa ochropus, §2/EN) a k vysychajícím tůním zaletovaly sbírat materiál na stavbu hnízd vlaštovky obecné (Hirundo rustica, §3).

Obr. 12: Tůně využili k rozmnožování obojživelníci (27.4.2015, V. Kodet).

11

Obr. 13: Rozsáhlejší tůň nově vytvořená na ploše odstraněného polykormonu vrbin (vlevo před zásahem: 14.10.2013, vpravo po zásahu: 10.9.2015). Tato tůň zůstala plně zvodnělá po celou vegetační sezónu extrémně suchého roku 2015 (V. Kodet).

Obr. 14: Silně degradované a nekosené porosty na pravém břehu regulovaného Maršovského potoka byly využity k vytvoření tůní (vlevo před zásahem: 14.10.2013, vpravo po zásahu: 10.9.2015, V. Kodet).

Obr. 15: Pohled na změnu plochy původní tůně před (14.10.2013) a po zásahu (10.9.2015), který částečně obnovil její vodní hladinu. (V. Kodet).

12

Obr. 16: Tůň, ze které byl znám historický výskyt rdestu alpského (Potamogeton alpinus, §2/C2) a kde by mohlo dojít k obnovení jeho populace vhodným zásahem (5.12.2013, V. Kodet).

Obr. 17: Obnova rašelinné tůně byla provedena pouze citlivým odstraněním části plovoucích porostů zarůstajících původní vodní plochu. Zrašelinělé okraje i navazující břeh s hnízdy mravence rašelinného (Formica picea, §3) zůstaly zachovány (pohled bezprostředně po provedení zásahu, 11.9.2014, V. Kodet).

13

Obr. 18: V tůni došlo nejen k obnově populace rdestu alpského (Potamogeton alpinus, §2/C2, na snímku vpravo dole), ale také k mnohonásobnému zvýšení početnosti bublinatky jižní (Utricularia australis, C4a), která zde bohatě kvetla (na snímku zaujímá většinu vodní plochy, 10.9.2015, V. Kodet).

Obr. 19: Tůně na ploše odstraněných náletových dřevin při SZ okraji PR. Pohled bezprostředně po jejich vytvoření. Na loukách je vidět pásová seč na podporu bezobratlých živočichů (září 2014, E. Ekrtová).

Obr. 20: Regulované koryto Maršovského potoka bylo vyčištěno, aby nedocházelo k rozlévání vody znečištěné komunálními splašky do plochy PR (14.10.2013 / 10.9.2015, V. Kodet).

14

Obr. 21: Pohled na vytvořenou meandrující stružku a tůně na východním okraji PR (6.3.2015, V. Kodet).

4.3 Asanační a mozaikovité kosení Důvod zásahu: Před realizací projektu byla většina plochy PR kosena plošně a jednorázově, což je způsob, který se negativně projevuje na populační početnosti především fytofágních druhů bezobratlých. V některých případech, u extrémně citlivých druhů, se může ohrozit i přežití těchto druhů. Pravidelná, pečlivě provedená mozaiková seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity všech lučních a rašeliništních biotopů. Cílem bylo také obnovit péči na celém území rezervace včetně silně degradovaných, nekosených porostů na mineralizované rašelině podél pravého břehu Maršovského potoka. Během trvání projektu byla plánována důkladná asanační seč s předpokladem, že péče v navazujícím období již bude méně náročná a postupně i v souvislosti s vytvořením tůní se plocha druhově alespoň částečně obohatí a dojde k redukci nežádoucích ruderálních a expanzních druhů.

Obr. 22: Plošná seč degradovaných porostů podél Maršovského potoka (4.9.2014, V. Kodet).

15

Provedení: Koseny byly každoročně mozaikovitě všechny luční části lokality. Pokosení bylo provedeno důkladně včetně vyhrabání a úklidu sena, avšak občas se vyskytly problémy s pozdním odklízením posečené biomasy. V porostech s expanzními druhy bylo kosení prováděno plošně, na většině ostatního území proběhla mozaiková seč. V roce 2014 zde byla na zachovalých plochách poprvé na Vysočině provedena šachovnicová seč. Jednalo se o dvojí pásovou seč, přičemž při druhé seči byly pásy udělány kolmo k pásům z první seče. Bylo tak dosaženo pravidelné mozaiky, na které zůstalo 25 % porostů neposečených, 25 % porostů bylo posečeno 2x a 50 % 1x, z nichž byla polovina posečena při první seči a druhá polovina při druhé seči. V sezóně 2015 byla seč rozšířena i na vykácené plochy původních rašelinných luk. Výsledek realizace: Mozaikovitá a asanační seč významně podpořila biodiverzitu lokality. Populace některých bioindikačně významných druhů motýlů, např. hnědáska rozrazilového (Melitaea diamina, EN) či ohniváčka modrolemého (Lycaena hippothoe, V), byly před zavedením mozaikové seče nepříliš početné a plošně omezené. Při vhodně prováděné seči zachovalých lučních porostů dochází ke stabilizaci a postupnému zvyšování početnosti těchto druhů, což je nezbytným předpokladem pro jejich dlouhodobou existenci na předmětné lokalitě. V řadě případů se mozaikovitou sečí podpořilo i generativní zmlazení významných druhů rostlin. Zásadní příznivý posun doznala především rozsáhlá degradovaná plocha podél východní hranice území. Po dvou letech dobře prováděného kosení se stav porostů výrazně změnil směrem k vyšší přírodní hodnotě. Poměrně významně se omezily nežádoucí ruderální druhy a plocha se také částečně druhově obohatila. Stav na konci projektu je až překvapivě příznivý. K regeneraci degradovaných porostů významně přispělo i narušení povrchu provedené při budování tůní a drobné meandrující stružky.

Obr. 23: Nepokosené čtverce jsou výsledkem dvojí pásové seče provedené kolmo přes sebe (šachovnicová seč). Z pohledu podpory biodiverzity perfektně provedený zásah. Realizaci tohoto zásahu na lokalitě umožnila velká plocha lokality bez přítomnosti problematických degradačních prvků (16.12.2014, V. Kodet).

16

Obr. 24: Porosty se střídavou dominancí chrastice rákosovité, metlice trsnaté a třtiny šedavé před (14.10.2013) a po (10.9.2015) asanační seči (pohled k severu, V. Kodet).

Obr. 25: V místě degradovaných lučních porostů byla provedena asanační seč a byla zde vytvořena nová tůň (pohled k severu, vlevo před zásahem: 14.10.2013, vpravo po zásahu: 10.9.2015, V. Kodet).

4.4 Zásahy na podporu významných druhů mechorostů Zásahy na podporu významných druhů mechorostů byly provedeny nad rámec hodnoceného projektu a jsou zde uvedeny pro úplnost přehledu aktuálních zásahů na lokalitě. Důvod zásahu: Vzácné druhy mechorostů jsou úzce spjaty s periodicky narušovanými plochami, kde je potlačen jejich silnější konkurent a kde vznikají heterogenní mikrostanoviště. Taková mikrostanoviště vznikala dříve díky tradičnímu hospodaření, jehož ústup často vedl k dramatické proměně lokalit. Prostá seč, která je dnes nejčastějším způsobem ochranářského managementu cenných rašeliništních lokalit, většinou nenarušuje povrch mechového patra a mikrostanovištní heterogenita se ztrácí. Pokud chceme populace vzácných a ohrožených druhů zachovat, je potřeba pro přežití a rozvoj jejich populací provádět speciální zásahy, které budou simulovat mozaikovité narušení, které bylo při tradičním využívání běžné. Tyto zásahy spočívají v obnově drobné mikrostanovištní struktury cílových biotopů. Provedení: Ručně provedený maloplošný zásah spočíval v pokosení vybraných ploch až k povrchu země s pomístním seseknutím mechového patra s dominantními rašeliníky, důkladném vyhrabání včetně stařiny a proředění mechového patra. Na vybraných ploškách byly mírně prohloubeny šlenky pro obnovu zvodnělých míst. Zásah byl vždy proveden mozaikovitě, aby se na ploše provedení zásahu vyskytovaly plošky vyvýšenější s ostrůvky důkladně pokosené původní vegetace a místa snížená s výrazně proředěným mechovým patrem. Pokosená biomasa byla vždy pečlivě shrabána a odstraněna z lokality. Zásah se netýkal přímo porostů a plošek výskytu cílových

17

ohrožených druhů, ale byl realizován v jejich návaznosti, kde se mohou cílové druhy uchytit a obsadit uvolněný prostor. Výsledek realizace: Na cílené maloplošné narušení zareagovaly pozitivně mechorosty i konkurenčně slabé druhy cévnatých rostlin, jejichž výskyt je vázaný na narušená stanoviště. Velmi citlivě a vhodně byl zásah umístěn do okolí populace nejvzácnějšího z mechorostů poparky třířadé (Meesia triquetra, CR), který se rozšířil na nové mikrostanoviště a došlo k mnohonásobnému zvětšení jeho populace. Nárůst velikostí populací a rozšíření na další mikrostanoviště bylo pozorováno i u dalších vzácných mechů, jako např. srpnatky fermežové (Hamatocaulis vernicosus, VU), bařinatky obrovské (Calliergon giganteum, VU), zelenky hvězdovité (Campylium stellatum, NT) nebo štírovce prostředního (Scorpidium cossonii, NT). Z cévnatých rostlin na zásah velmi pozitivně reagovala bublinatka menší (Utricularia minor, C2), která zde nebyla před zásahem již delší dobu zaznamenána. Její populace se bohatě obnovila v drobných mělkých stružkách vytvořených po zásahu na ploše rašelinného prameniště. Velmi pozitivně reagovala i bařička bahenní (Triglochin palustris, C2) a velmi významně se zvedla fertilita ostřice blešní (Carex pulicaris, §3/C2).

Obr. 26: Plocha po prvním provedení zásahu na podporu vzácných mechorostů s obnovenými zvodnělými mělkými stružkami v horní části bázemi bohatého rašelinného prameniště (2013, M. Brom).

Obr. 27: Plocha po provedení zásahu na podporu vzácných mechorostů v r. 2014 (4.9.2014, V. Kodet).

18

5 Zhodnocení stavu biodiverzity území

5.1 Flóra a vegetace Šimanovské rašeliniště představuje z vegetačního pohledu komplex rašeliništní a luční vegetace nesoucí zejména v okrajových částech výrazně patrné známky odvodnění a degradace spojené s intenzifikací zemědělství. Centrální část rašeliniště zůstala meliorace ušetřena a zachovala se i díky již léta trvající péči ve velmi dobrém stavu. Nejcennější vegetaci představují mezotrofní až bázemi bohaté typy rašeliništní vegetace sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis a na ně navazující bohatší typy sv. Caricion canescenti-nigrae. Tyto vegetační typy jsou na ploše PR zastoupeny poměrně maloplošně a nacházíme je podél prameniště v centrální části lokality. Zde je také soustředěn výskyt nejvýznamnějších druhů cévnatých rostlin i mechorostů. Větší část zachovalé rašeliništní vegetace odpovídá spíše kyselým typům sv. Caricion canescenti-nigrae až sv. Sphagno-Caricion canescentis. Jedná se o vegetaci druhově chudší. Odvodněním narušené části rašeliniště jsou v současné době většinou pokryté vegetací vlhkých pcháčových luk (sv. Calthion palustris). Na rašelinné a vlhké louky maloplošně navazují ostrůvky krátkostébelné vegetace (sv. Violion caninae), které se kromě přirozeně vyvýšených míst vyvíjí i na starých deponiích rašeliny pocházejících zřejmě z doby její těžby. Část lokality je ostrůvkovitě zasažena sukcesí dřevin, které zde vytvářejí vegetaci mokřadních vrbin (sv. Salicion cinereae), případně zvodnělých olšin náletového charakteru. Tyto plochy byly díky provedeným zásahům značně zredukovány. Na navážkami narušených okrajích lokality má vegetace náletových dřevin spíše ruderální charakter. Synantropní a ruderální nelesní vegetace se na ploše PR vyskytuje okrajově a jedná se o porosty s dominancí ruderálních druhů na odvodněných a dlouhodobě neobhospodařovaných plochách.

Obr. 28: Tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2, 11.8.2014), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, §2/C3, 9.7.2014) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a, 15.5.2015, V. Kodet).

Z floristického hlediska představuje území typickou ukázku druhové garnitury různě

bázemi bohaté rašeliništní vegetace, kyselých vlhkých pcháčových trávníků a podhorských smilkových pastvin podél přirozeného gradientu vlhkosti v oblasti Českomoravské vrchoviny. K nejvýznamnějším patří především vzácné a ohrožené druhy, jako je bařička bahenní (Triglochin palustris, C2), ostřice blešní (C. pulicaris, §3/C2), ostřice dvoumužná (Carex diandra, C2), tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2), bublinatka menší (Utricularia minor, C2), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, §2/C3) aj. V porovnání s minulostí je na lokalitě přítomná částečně ochuzená skupina druhů vázaná na krátkostébelné smilkové trávníky, protože tyto biotopy zde podlehly odvodnění a následné zemědělské intenzifikaci. Zachovaly se pouze v nepatrných

19

zbytcích na mikrostanovištně vyvýšených místech a typicky je provází výskyt třeslice prostřední (Briza media), kostřavy vláskovité (Festuca filiformis), vřesu obecného (Calluna vulgaris), zvonku okrouhlolistého (Campanula rotundifolia), trojzubce poléhavého (Danthonia decumbens), violky psí (Viola canina) aj. Lokalita je zajímavá výskytem vodních makrofyt, která jsou vázána na zbytky drobných tůněk. V r. 2015 se zde podařilo v nově obnovené tůni ověřit výskyt rdestu alpského (Potamogeton alpinus, §2/C2), dále zde přežívají rdest maličký (Potamogeton pusillus, V) a bublinatka jižní (Utricularia australis, C4a). Vytvoření tůní při revitalizačních zásazích bude jistě velmi dobrým impulzem pro budoucí rozvoj populací těchto druhů i potenciální výskyt dalších taxonů.

Obr. 29: Rdest alpský (Potamogeton alpinus, §2/C2) a bublinatka jižní (Utricularia australis, C4a)

v obnovené tůni (10.9.2015, V. Kodet).

Z bryologického hlediska je Šimanovské rašeliniště celorepublikově významnou lokalitou. Důvodem je přítomnost řady silně ohrožených druhů mechorostů Je zde jedna z 5 známých lokalit kriticky ohroženého mechu poparky třířadé (Meesia triquetra, CR) v ČR, který zde má druhou největší populaci. Dalším velmi významným druhem je celoevropsky chráněná srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus, VU), jejíž populace patří k průměrně velkým v této oblasti. Populace dalších vzácných a ohrožených mechů, jako jsou bařinatka obrovská (Calliergon giganteum, VU), zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum, NT), štírovec prostřední (Scorpidium cossonii, NT), rašeliník modřínový (Sphagnum contortum, NT) či vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens, NT) sice nejsou nadprůměrně velké, lze je však považovat za stabilní. Z bryofloristického hlediska je lokalita bohatá, byla zde nalezena většina druhů, které na podobných biotopech zpravidla rostou, a to včetně regionálně vzácné krondlovky netíkovité (Fissidens adianthoides, V). Populace žádného z vzácných mechů není bezprostředně ohrožena, pokud bude na lokalitě nadále probíhat vhodný management. Výskyt vzácnějších slatiništních mechorostů je soustředěn v jednom místě – v úzkém pruhu podél zvodnělé rýhy, která se táhne napříč rašeliništěm. Díky výše popsaným revitalizačním opatřením však vznikají vhodné podmínky pro výskyt těchto druhů i v jiných částech rašeliniště a existuje naděje, že se do budoucna budou druhy šířit i na nová mikrostanoviště. Provedené zásahy na lokalitě měly na populace mechorostů pozitivní dopad, zvláště vykácení dřevin v centrální části rašeliniště a drobné terénní úpravy prováděné na podporu vzácných mechorostů (EKRTOVÁ et al. 2015).

20

Obr. 30: Poparka třířadá (Meesia triquetra, CR) v PR Šimanovské rašeliniště (9.7.2014, V. Kodet).

5.2 Mykobiota Jedná se o charakteristickou mykobiotu rašelinišť, vlhkých pcháčových luk a nehnojených, acidofilních krátkostébelných (smilkových) trávníků, jako např. muscikolní a sfagnikolní makromycety z rodu závojenka (Entoloma), voskovka (Hygrocybe), čepičatka (Galerina) a penízovka (Sphagnurus). Na lokalitě se vyskytují např. závojenka rašeliníková (Entoloma sphagnorum), čepičatka holeňová (Galerina mairei), čepičatka močálová (Galerina paludosa) a penízovka rašeliníková (Sphagnurus paluster). Typickou letní houbou je voskovka vroubkovaná (Hygrocybe coccineocrenata, EN).

K velmi vzácným houbám v rámci České republiky a na lokalitě se vyskytujícím řadíme např. závojenku namodralou (Entoloma caesiocinctum, V), závojenku rašeliníkovou (Entoloma sphagnorum, V) nebo voskovku vroubkovanou (Hygrocybe coccineocrenata, EN). Mezi vzácné a ohrožené druhy patří nenápadná polnička bažinná (Agrocybe paludosa, NT) nebo pavučinec skvrnitý (Cortinarius spilomeus, DD).

Typické houby letního až podzimního aspektu, a to jak v nevyhraněných spíše krátkostébelných porostech, tak střídavě vlhkých, acidofilních krátkostébelných (smilkových) trávnících s vyšší pokryvností mechorostů, zastupuje např. závojenka hedvábná (Entoloma sericeum), čepičatka Atkinsonova (Galerina atkinsoniana), čepičatka kyjovitá (Galerina clavata), kalichovka oranžová (Rickenella fibula), v teplotně mírných zimním obdobích kržatka otrubičnatá (Tubaria furfuracea) a z břichatkovitých pýchavka čokoládová (Lycoperdon molle).

Bohatou mykobiotu hostí mokřadní vrbiny a olšiny, solitérní smrky ztepilé (Picea abies) a břízy bělokoré (Betula pendula), jako např. pavučince (Cortinarius), slzivky (Hebeloma), lakovky (Laccaria), kozáky (Leccinum) a řadu dalších. Na smrky je vázaný pavučinec odchylný (Cortinarius anomalus), pavučinec skvrnitý (Cortinarius spilomeus), ryzec smrkový (Lactarius deterrimus), holubinka raná (Russula nauseosa) a holubinka Queletova (Russula queletii). “Živé” a

21

“mrtvé” vrbové dřevo potřebují četné druhy tvrdohub (Pyrenomycetes s. l.), nižších stopkovýtrusných hub (Heterobasidiomycetes) a skupin hub chorošovitých (Polyporaceae s. l.) nebo kornatcovitých (Corticiaceae s. l.) aj. Na odumřelých větvičkách je nápadný hnědavě zabarvený černorosol terčovitý (Exidia recisa). Z typických a hojných chorošů se vyskytují síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa) a ohňovec tečkovaný (Fomitiporia punctata). Mezi kornatci upoutá kornatec růžový (Corticium roseum). Z lupenatých lignikolních hub jsou charakteristické trepkovitka Cesatiho (Crepidotus cesatii) a kržatka ježatá (Phaeomarasmius erinaceus).

Z hlediska druhově diverzity a zastoupení vzácných, ohrožených a charakteristických taxonů pro výše zmiňovaná stanoviště (biotopy) se jedná v rámci Českomoravské vrchoviny o průměrnou lokalitu (BROM 2015).

5.2 Fauna V rámci projektu byl na lokalitě proveden průzkum některých bioindikačně významných skupin bezobratlých živočichů, a sice pavouků, brouků a denních motýlů (JELÍNEK et KŘIVAN 2015). Na území PR Šimanovské rašeliniště bylo během arachnologického průzkumu v letech 2014 - 2015 zjištěno celkem 69 druhů pavouků, z nichž 14 je uvedených v aktuálním Červeném seznamu pavouků ČR (ŘEZÁČ et al., 2015). Centrální část rašeliniště obývá poměrně početná populace lovčíka vodního (Dolomedes fimbriatus, VU), jednoho z vlajkových druhů zachovalých rašeliništních lokalit Českomoravské vrchoviny. Jedná se o nápadný druh nejen svým zbarvením, ale především velikostí (délka těla bez končetin u dospělé samice může být až 22 mm). Žije převážně v litorální vegetaci rybníků, slepých ramen a na rašeliništích od nížin do středních poloh. Mladí jedinci šplhají po bylinné vegetaci či větvích dřevin. Při vyrušení se potápí pod hladinu, kde může dýchat díky vrstvičce vzduchu zachycené na nesmáčivém povrchu těla. Pod vodou dokáže ulovit i larvy obojživelníků a rybí potěr. Z dalších skupin pavouků je sledované území pozoruhodné především výskytem řady bioindikačně významných druhů drobných plachetnatek vázaných na zachovalé mechové patro této lokality. Jedná se např. o plachetnatku řemínkovou (Centromerus levitarsis, VU), plachetnatku makadlovou (Agyneta cauta, V), pavučenku bažinnou (Erigonella ignobilis, VU), pavučenku bahnomilnou (Araeoncus crassiceps, V) či pavučenku štěrbinovitou (Notioscopus sarcinatus, V). Také populace tyrfofilního slíďáka rašeliništního (Pirata uliginosus, VU) nebo skákavky bažinné (Sitticus caricis, VU), vázané na zachovalé plochy ostřicových porostů, jsou zde stále dosti početné. Vyskytuje se zde také dosud na území Českomoravské vrchoviny poměrně hojný slíďák potápivý (Pirata piscatorius, VU).

Základní průzkum brouků byl zaměřen na epigeon a fytofágní skupiny. Na lokalitě bylo zjištěno 73 druhů brouků. Z toho 5 je uvedeno v Červeném seznamu bezobratlých (FARKAČ et al. 2005) a 2 druhy patří mezi zvláště chráněné. Lokalita patří z hlediska brouků k mimořádně cenným a významným v regionálním měřítku. Zjištěna byla řada druhů dokládající mimořádný význam území. K nejvýznamnějším broukům patří druh Eubria palustris (CR), vázaný na minerálně bohatá prameniště a slatiniště. Tento druh zde má jednoznačně nejpočetnější populaci na ČMV, kde byl jeho výskyt zjištěn poprvé v PR Na Podlesích a nedávno též na nedaleké lokalitě U Farského lesa (V Hati). Vyhledává nejzachovalejší místa s řídkou vegetací a bohatými porosty hnědých mechů. Během tohoto průzkumu byl jeho výskyt v PR Šimanovské rašeliniště pozorován na většině zachovalých ploch ve vysoké početnosti. Jedná se z tohoto pohledu o velmi významný nález, který dokládá mimořádnou zachovalost území. K dalším významným vodním broukům indikujícím zachovalá rašeliniště patří potápníci Agabus affinis (V) a Ilybius crassus (VU). Hojně se vyskytuje také vodomil Crenitis punctatostriata (VU). Z fytofágních druhů vázaných na zachovalé rašelinné biotopy byl zjištěn rákosníček Plateumaris rustica (V), jehož vývoj probíhá parně na suchopýrech a ostřicích v trvale zvodnělých místech. Zjištěn zde byl i acidofilní střevlíček Bembidion doris (V),

22

jehož výskyt v oblasti ČMV byl dosud znám jen z několika nálezů v jihozápadní části. K významným druhům s vazbou na osluněné solitérní keře vrb na rašeliništích patří krytohlavové Cryptocephalus decemmaculatus (EN) a C. octomaculatus (EN). Charakteristickým druhem otevřených rašelinných biotopů s řidší vegetací je slunéčko Coccinella hieroglyphica (V). V ČR se vyskytuje jen lokálně na zachovalých vlhkých loukách a rašeliništích v jižních a západních Čechách. Vzácným druhem zachovalých lučních biotopů je nosatec Orobitis cyanea (V), který je potravně vázán na různé druhy violek.

Při orientačním průzkumu zde bylo zaznamenáno 13 druhů denních motýlů, přičemž některé z nich patří mezi vzácné či ohrožené druhy. V PR Šimanovské rašeliniště se vyskytuje ohrožený hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina, EN), jehož populace zde byla zřejmě vlivem dlouhodobé uniformní seče cenných porostů zpočátku nepříliš početná a plošně omezená. Stejně jako na ostatním území ČR jde i na Vysočině o ohrožený a mizející druh. Vyskytuje se velmi lokálně na nejzachovalejších rašelinných a mokřadních biotopech. Jeho populace jsou většinou ještě poměrně početné a nacházejí se často v chráněných územích, kde je zejména v posledních letech péče upravována v souladu s požadavky tohoto druhu, k čemuž dochází i na této lokalitě. Ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe, V) je lokálně se vyskytujícím druhem zachovalých lučních biotopů preferující vlhké až mezofilní louky na kyselých podkladech. Na rašeliništích a rašelinných loukách ve středních a vyšších polohách bývá místy hojný. Perleťovec kopřivový (Brenthis ino, V) je charakteristickým druhem tužebníkových lad a vlhkých luk. Obývá zejména méně intenzivně kosené nebo nekosené louky a bylinné lemy kolem vodotečí. Na ČMV se vyskytuje lokálně, ve vyšších polohách je hojnější. V posledních letech se šíří. Na lokalitě byl nalezen byl poměrně početně.

Z obojživelníků byli na lokalitě během projektu zaznamenáni skokani krátkonozí (Pelophylax lessonae, §1/VU) a rosničky zelené (Hyla arborea, §2/VU).

Obr. 31: Mekající samec bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN) v PR Šimanovské rašeliniště

(4.6.2011, M. Štěrba).

První a dosud jediný soupis avifauny PR Šimanovské rašeliniště byl pořízen před 15 lety ještě před vyhlášením rezervace (KODET 1999). V rámci této studie byl pořízen druhý soupis (KODET et al. 2015). Z lokality jsou k dispozici další příležitostná pozorování, z nichž některá byla publikována (KUNSTMÜLLER et KODET 2005). Dosud je z lokality a jejího nejbližšího okolí známo 79 druhů ptáků, přičemž v hnízdním období v letech 2014 - 2015 zde bylo zaznamenáno 50 druhů ptáků. Z pohledu ptáků má lokalita největší význam jako pravidelné hnízdiště bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN), která vyžaduje podmáčené kosené louky či pastviny, přičemž

23

rašelinné louky v otevřené krajině vhodně udržované mozaikovitou sečí jsou pro ni zcela ideální. Z dalších významných druhů vázaných na louky zde byl zjištěn hnízdní výskyt motáka lužního (Circus pygargus, §2/EN), křepelky polní (Coturnix coturnix, §2/NT), strnada lučního (Miliaria calandra, §1/VU), lindušky luční (Anthus pratensis, V), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra, §3) a v minulých letech opakovaně také bramborníčka černohlavého (Saxicola rubicola, §3/VU). Na okolních loukách byl doložen výskyt chřástala polního (Crex crex, §2/VU). U nově vybudovaných tůní byl zjištěn hnízdní výskyt vodouše kropenatého (Tringa ochropus, §2/EN). Z dalších nelesních druhů zde byly zastiženy cvrčilka zelená (Locustella naevia, V), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus, V), ťuhýk obecný (Lanius collurio, §3/NT), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), pěnice slavíková (Sylvia borin) a další běžné druhy. V okolí lokality byl pozorován také ťuhýk šedý (Lanius excubitor, §3/VU). Pravidelně zde kvorká sluka lesní (Scolopax rusticola, §3/VU) a byla zde zastižena kukačka obecná (Cuculus canorus, V). Vlaštovky obecné (Hirundo rustica, §3) využívaly lokalitu jako loviště a zaletovaly k vysychajícím tůním sbírat materiál na stavbu hnízd. Na přeletu byl zaznamenán chřástal vodní (Rallus aquaticus, §2/VU) a volavka popelavá (Ardea cinerea, NT). Z významnějších druhů vázaných na vzrostlé dřeviny zde byli zastiženi krutihlav obecný (Jynx torquilla, §2/VU), žluna zelená (Picus viridis, V) a sýkora lužní (Parus montanus, V). V minulosti zde byl zjištěn ojedinělý letní výskyt kalouse pustovky (Asio flammeus, §2/CR). Z minulosti je znám výskyt ještě dalších druhů, včetně několika dravců, pro které představuje lokalita a okolní louky vhodné loviště: jestřáb lesní (Accipiter gentilis, §3/VU), krahujec obecný (Accipiter nisus, §2/VU), luňák červený (Milvus milvus, §1/CR), moták pilich (Circus cyaneus, §2/CR), moták pochop (Circus aeruginosus, §3/VU), včelojed lesní (Pernis apivorus, §2/EN), ostříž lesní (Falco subbuteo, §2/EN). Lze očekávat, že při zvýšeném počtu návštěv by většina druhů zjištěných v nejbližším okolí lokality byla zaznamenána i přímo na lokalitě. Byť se nejedná o rozsáhlou lokalitu, představuje významný ostrůvek vhodných podmínek pro pravidelný výskyt i hnízdění chráněných a ohrožených druhů ptáků v jinak intenzivně obhospodařované krajině. Jedná se proto o ornitologicky významnou lokalitu, jejíž význam dokládá i poměrně vysoký celkový počet zjištěných druhů, ačkoliv zde není přítomná větší vodní plocha, která by umožnila výskyt dalším druhům. Některé druhy by mohly postupně využít nové tůně až začnou zarůstat vodní vegetací. Ke zvýšení rozmanitosti vhodných podmínek pro ptáky by přispělo například vybudování soustavy větších tůní v dlouhodobě neobhospodařovaných degradovaných porostech u potoka východně od lokality v ochranném pásmu PR.

Z významných druhů savců zde loví netopýři (Microchiroptera, §2).

6 Doporučení pro ochranu a management lokality

6.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Přírodní rezervace Šimanovské rašeliniště byla v minulosti velmi negativně ovlivněna odvodněním a následující intenzifikací okolních zemědělských pozemků. Zachováno zůstalo pouze nejcennější jádro původního rašeliniště. Díky poměrně komplexně pojaté péči o území jako celek v posledních přibližně patnácti letech, je současný stav lokality velmi dobrý. Nejcennější části rašelinné vegetace se zachovaly ve velmi dobrém stavu. Nicméně v důsledku sukcesních změn došlo k postupnému zániku drobných vodních ploch, které hostily zajímavé druhy a společenstva a v některých částech rašeliniště došlo plíživou expanzí dřevin k výraznému omezení cenného nelesního biotopu.

24

Obr. 32: Nejvýznamnější osobností, která se zasloužila o záchranu nejcennějších rašeliništních lokalit na Jihlavsku, je botanik RNDr. Ivan Růžička. Bez jeho osobního nasazení by většina dnešních přírodních rezervací byla v 80. letech 20. století zničena melioracemi a náhradními rekultivacemi (Šimanovské rašeliniště, 11.5.2011, V. Kodet).

6.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Doporučení pro ochranu a péči o PR Šimanovské rašeliniště jsou shrnuta v následujících bodech: Údržba vlhkých a rašelinných luk a pramenišť � Pravidelnou seč (1x/rok) v termínu od 1. 7. do 30. 9. zachovat na celé ploše realizované v projektu, zahrnující celou plochu PR s výjimkou skupin náletových dřevin a vrbin, které zůstaly zachovány (viz obr. 33). � Při seči je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno cca 20 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána a neměly by být alespoň v prvních pěti letech umisťovány do ploch degradovaných porostů podél regulovaného toku Maršovského potoka. � Doporučena je pečlivá seč na nízké strniště, pokosenou biomasu usušit na místě, pečlivě shrabat a odvézt mimo lokalitu. Pokosená biomasa by měla být odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je nežádoucí. � Pokud budou některé v rámci realizace prací odstraněné dřeviny tvořit výmladky, je potřeba je každoročně likvidovat ořezáním nebo pokosením křovinořezem v rámci pravidelné seče. Pokud by se zejména v případě olší jednalo o výrazný problém, je možné bodově zatřít řezné plochy po odstranění výmladků herbicidem. Praktikovat plošný postřik není vhodné. Na ploše je dostatek rozptýlené zeleně, spontánní zmlazení odstraněných dřevin není žádoucí.

25

� Jinak v příštích letech není nutná žádná další redukce dřevin, pokud si to nevyžádají náhodné události (například spontánní vývraty a pád stromu do kosených porostů apod.). Některé ze zjištěných významných druhů bezobratlých na lokalitě mají totiž vazbu na osluněné solitérní keřovité vrby, např. ohrožení krytohlavové Cryptocephalus decemmaculatus a C. octomaculatus.

Obr. 33: Doporučené vymezení seče: růžově je vyznačeno celkové vymezení seče (s výjimkou zapojených skupin náletových dřevin), fialově je označena plocha, kde není vhodné praktikovat mozaikovitou seč, ale prozatím je žádoucí plochu kosit plošně. Údržba tůní � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Vhodný je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče. Další opatření � Vzhledem k tomu, že plochy zkulturněných luk navazující přímo na plochu PR jsou v posledních letech intenzivně hnojeny, bylo by třeba situaci řešit s příslušným zemědělským subjektem. Splachy živin mohou společenstva rezervace značně negativně ovlivnit. V ochranném pásmu PR by mělo být jakékoli hnojení či jiné plošné použití agrochemikálií vyloučeno.

26

Obr. 34: Důsledek silného hnojení v ochranném pásmu rezervace. Tento způsob má značné devastační

účinky na rostlinná i živočišná společenstva (9.7.2014, V. Kodet) � V dlouhodobém výhledu je možné uvažovat o zásadnější obnově jižní a severní části území, které nebyly do projektu zahrnuty. Orientační návrh je zobrazen na obr. 35. Navrhovaná opatření by mohla vhodně zatraktivnit v současnosti ochuzené části lokality.

Obr. 35: Návrh možných dalších revitalizačních opatření na lokalitě: 1 – trasa hlavního řádu meliorace (pod cestou otevřít, celou trasu potrubí vykopat), 2 – revitalizační koryto (jižní konec zaústit do stávajícího revitalizačního koryta), 3 – tůně být mohou a nemusí, nebo i postupně s odstupem více let, 4 – velká hrazená tůň a několik menších na místě dnešního příkopu a valu zeminy (zeminu použít na hrázku).

27

7 Literatura

BROM M., 2015: Makromycety vybraných rašelinných a lučních stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

EKRTOVÁ E., EKRT L., ŠTECHOVÁ T. et HOLÁ E., 2015: Botanický inventarizační průzkum (cévnaté rostliny, vegetace, mechorosty) PR Šimanovské rašeliniště. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava].

FARKAČ J., KRÁL D. et ŠKORPÍK M. [eds.], 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 s.

GRULICH V., 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84(3): 631–645.

HOLEC J. et BERAN M. [eds.], 2006: Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1-282.

JELÍNEK A. et KŘIVAN V., 2015: Průzkum vybraných skupin bezobratlých živočichů v PP Jezdovické rašeliniště, PR Rašeliniště Kaliště, PR Šimanovské rašeliniště, PR V Lisovech a PR Údolí Brtnice. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava].

KODET V., KODETOVÁ D. et ŠTĚRBA M., 2015: Avifauna PR Šimanovské rašeliniště. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

KUČERA J., VÁŇA J. et HRADÍLEK Z., 2012: Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis (Bryoflóra České republiky: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza). – Preslia 84: 813–850, 2012.

KUNSTMÜLLER I. et KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v Kraji Vysočina. – ČSOP Jihlava et Muzeum Vysočiny Jihlava: 1-220.

PLESNÍK J., HANZAL V. et BREJŠKOVÁ L. [eds.], 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 22: 1–184.

ŘEZÁČ M., KŮRKA A., RŮŽIČKA V. et HENEBERG P., 2015: Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. – Biologia 70(5): 645-666.

ŠTECHOVÁ T., HOLÁ E., GUTZEROVÁ N., HRADÍLEK Z., KUBEŠOVÁ S., LYSÁK F., NOVOTNÝ I. et PETERKA T., 2010: Současný stav lokalit druhů Meesia triquetra a Paludella squarrosa (Meesiaceae) v České Republice. – Bryonora 45: 1–11.