271
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií ETIKA V PODNIKÁNÍ Studijní opora Ing. Věra Nečadová 2014
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA
Katedra ekonomických studií
ETIKA V PODNIKÁNÍ
Studijní opora
Ing. Věra Nečadová
2014
Recenzovali: JUDr. Alena Urubková
Ing. Jiří Hrdlička
Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor.
Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou.
Etika v podnikání
1. Vydání
Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2015
Tisk Ediční oddělení VŠP
© Ing. Věra Nečadová
ISBN 978-80-88064-04-6
- 3 -
Obsah
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA ........................................... 1
Katedra ekonomických studií ................................................................................ 1
Etika v podnikání .................................................................................................. 2
1. Základní pojmy s etikou související ................................................................ 10
1.1 Etika, morálka, pojetí etiky ....................................................................... 11
1.2 Stručný vývoj etiky ................................................................................... 14
Shrnutí ............................................................................................................. 22
2. Člověk a jeho vztah k morálním hodnotám, chování a mravnost ................... 25
2.1. Morálka a její vznik .................................................................................. 26
2.2. Struktura morálky a předpoklady mravně hodnotitelného jednání .......... 28
2.2.1 Předpoklady mravně hodnotitelného jednání, společenská stránka
činností ........................................................................................................ 29
2.2.2 Vývoj morálního života ...................................................................... 32
2.2.3 Morálka „v kostce“ – stručný vývoj a etika v podnikání ................... 33
Shrnutí ............................................................................................................. 40
3. Etické chování podniku ovlivňuje jeho postavení na trhu .............................. 44
3.1 Základy byly položeny v minulosti ........................................................... 45
3.2 Etika podnikání dnes a dříve ..................................................................... 49
3.3 Sociální odpovědnost podniků .................................................................. 54
3.4 Etika a osobnost člověka – motivy, zájmy, hodnoty, postoje a vliv na
osobnost podnikatele ....................................................................................... 56
3.4.1 Etické jednání a podnikání ................................................................. 62
3.5 Život jako základní a nejvyšší hodnota a podnikatelská etika .................. 64
3.5.1 Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance ......................................... 66
Shrnutí ............................................................................................................. 71
4. Základní východiska podnikatelské etiky, tržní hospodářství a etika
v podnikání .......................................................................................................... 75
4.1 Etika podnikání (podnikatelská etika) ....................................................... 76
4.1.1 Základní předpoklad etického podnikání je dodržování určitých
pravidel, tzv. fair play ................................................................................. 78
4.2 Základní východiska podnikatelské etiky ................................................. 80
4.3 Okruhy lidských práv ................................................................................ 82
- 4 -
4.4 Vztah práva a morálky .............................................................................. 83
4.4.1 Pohled na současné pojetí podnikatelské etiky .................................. 84
4.5 Tržní hospodářství a etika v podnikání ..................................................... 86
Shrnutí ............................................................................................................. 88
5. Současná praxe a etika podnikání u nás a ve světě, vztah etiky a ekonomie .. 91
5.1 Funkce a přínos etického chování v podnikání ......................................... 92
5.2 Etika podnikání v České republice a ve světě – současná praxe .............. 94
5.3 Firemní kultura .......................................................................................... 94
5.4 Etický kodex ........................................................................................... 100
5.5 Další nástroje etického podnikání ........................................................... 102
5.6 Vztah etiky a ekonomie........................................................................... 109
Shrnutí ........................................................................................................... 118
6. Úloha podnikatelů a řídících pracovníků a jejich vliv na okolí .................... 122
6.1 Úloha a postavení etiky v podnikatelské činnosti ................................... 123
6.2 Současný vztah mezi podnikáním a etikou ............................................. 129
6.3 Management a podnikatelské prostředí - historie ................................... 131
6.3.1 Znalostním management - management založený na znalostech .... 132
6.3.2 Kdo je a kdo není zákazníkem, hodnota zákazníka ......................... 135
6.4 Inovace a lidské zdroje ............................................................................ 140
6.4.1 Lidské zdroje .................................................................................... 143
Shrnutí ........................................................................................................... 146
7. Verbální a neverbální projev – význam nejen pro etiku v podnikání ........... 150
7.1 Charakteristika mluveného projevu ........................................................ 151
7.1.1 Výrazové prostředky mluveného projevu ........................................ 153
7.1.2 Příprava veřejného mluveného projevu ........................................... 154
7.1.3 Psychologické aspekty mluveného projevu ..................................... 154
7.2 Neverbální projev a jeho význam v etice v podnikání ............................ 159
7.2.1 Nejčastější chyby neverbální komunikace ....................................... 166
Shrnutí ........................................................................................................... 167
8. Lidská psychika ve vztahu k etice v podnikání, etika a kriminalita, etika
jednání se zahraničními podnikateli .................................................................. 171
8.1 Socializace člověka ................................................................................. 172
8.1.1 Charakterové rysy člověka ve vztahu k jiným lidem ....................... 177
8.1.2 Charakterové rysy člověka ve vztahu k sobě samému ..................... 178
- 5 -
8.1.3 Charakterové rysy ve vztahu člověka k práci a mimo práci, jejich
závady a poruchy, volní rysy charakteru ................................................... 179
8.2 Lidská psychika ve vztahu k etice podnikání .......................................... 182
8.3 Etika při jednání se zahraničními podnikateli ......................................... 185
8.3.1 Zásady podnikatelské etiky .............................................................. 186
8.3.2 Podnikatelská etika ve světě ............................................................. 191
8.4 Etika a kriminalita v podnikání, korupce ................................................ 193
Shrnutí ........................................................................................................... 200
9. Podnikatelská komunikace, asertivita a jejich etický rozměr ....................... 204
9.1 Důvody pro etické chování v oblasti podnikání ...................................... 205
9.1.1 Nástroje podnikatelské etiky ............................................................ 206
9.2 Asertivita, asertivní chování .................................................................... 208
9.2.1 Asertivita a komunikace v podnikání ............................................... 209
9.2.2 Uplatňování asertivity v jednání se zákazníkem (klientem) ............ 211
9.3 Komunikace v podnikatelském prostředí a její specifikace .................... 212
9.3.1 Vnitrofiremní komunikace ............................................................... 214
Shrnutí ........................................................................................................... 216
10. Význam a úloha kodexů, hlavní zásady etických kodexů, příklady
etických kodexů ................................................................................................. 219
10.1 Etický kodex podniku a jeho tvorba ...................................................... 220
10.2 Hlavní zásady výstavby etického kodexu v podniku (organizaci) ........ 222
10.3 Etické kodexy a jejich praktické uplatnění ........................................... 224
10.3.1 Etické kodexy v manažerských činnostech .................................... 225
10.4 Metody vedení lidí a jejich etický rámec v souvislosti
s etickým kodexem ........................................................................................ 227
10.4.1 Motivovaný zaměstnanec a etický kodex ....................................... 230
10.5 Příklady etických kodexů ...................................................................... 233
10.5.1 Etické kodexy v České republice ................................................... 236
Shrnutí .......................................................................................................... 240
Závěrečný průvodce studiem ............................................................................ 244
Seznam použité literatury .................................................................................. 245
Příloha č. 1 ......................................................................................................... 255
Příloha č. 2 Britský kodex státní služby – 1996 (výňatky) ............................. 256
- 6 -
Příloha č. 3 Doporučení výboru ministrů RE (2000) 6 o postavení veřejných
úředníků (výňatky) ............................................................................................ 258
Příloha č. 4 Pravidla etického chování ............................................................. 260
Příloha č. 5 Etický Kodex ................................................................................ 263
Příloha č. 6 Vzorový Etický kodex pro akademické pracovníky
vysokých škol .................................................................................................... 265
Příloha č. 7 – Etický kodex AMSP- Asociace malých a středních podniků
a živnostníků ČR ............................................................................................... 269
- 7 -
ÚVOD
Vážení a milí studenti,
předkládám vám studijní oporu, která se týká etiky v podnikání. Prostřednictvím
této studijní opory byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti etiky v
podnikání a jejího vývoje.
Etika v podnikání není zcela novou disciplínou etiky, ovšem je pravdou, že v
posledních letech se jí věnuje stále větší prostor a pozornost a to nejen u nás, ale
i ve všech vyspělých zemích, což je rozhodně dobrá zpráva.
Morálka a morální zásady jsou předpokladem důsledného uplatňování nejen v
osobním životě člověka, ale je předpokladem i úspěšné prosperity společenských
celků, když možno konstatovat, že je předpokladem i úspěchu v podnikatelské
činnosti.
Můžeme konstatovat, že existuje určitý vztah mezi normami etickými a normami
právními, když právní normy jsou vždy závazné a jasně určují občanům ve
společnosti jejich práva a zároveň i povinnosti, zatímco etické normy jsou
založeny zcela na dobrovolnosti, tedy na dobrovolném dodržování morálních
(etických) hodnot členy společnosti. Právo ale nemůže upravit zcela všechny
okolnosti, které se v rámci praxe mohou přihodit. Mnohdy je mezi občany
představa, že dodržuje-li firma zákon, chová se zároveň i eticky. Zákon ale
nikdy nestanoví a ani stanovit nemůže, co je a co již není etické.
Tak jak se vyvíjela společnost a rozvíjela se morálka této společnosti, tak
vznikala postupně i etika, tedy věda o morálce, která je velmi často označována
vědou filozofickou, když možno konstatovat, že s etikou souvisí i další vědy,
jako je například psychologie a sociologie, ale značný význam pro formování
etiky mají i nenahraditelné praktické životní zkušenosti. Proto je tak důležitý
fakt, že podnikatelé a řídící pracovníci by měli upevňovat¸ rozvíjet a napomáhat
ve firmách k morální harmonii a zároveň působit na zaměstnance v souvislosti s
rozvíjením jejich morálky.
- 8 -
Cílem této studijní opory je, abyste po jejím nastudování a zodpovězení
všech otázek dokázali:
definovat základní pojmy, které s oblastí etiky v podnikání souvisejí,
vniknout a pochopit poměrně složitou problematiku morálky, dodržování
daných norem a objasnit takové pojmy, jako je chování a mravnost,
charakterizovat situaci, jak etické chování podniku ovlivňuje jeho
postavení na trhu,
vysvětlit základní východiska podnikatelské etiky a pochopili vztah mezi
tržním hospodářstvím a podnikatelskou etikou,
popsat současnou praxi a s tím spojenou etiku v podnikání a to nejen
u nás v České republice, ale i ve světě a v této souvislosti vysvětlit
podstatu vztahu podnikatelské etiky a ekonomie,
objasnit úlohu podnikatelů a řídících pracovníků a jejich vliv na
bezprostřední okolí,
pochopit a zároveň i interpretovat verbální a neverbální projev a jeho
význam v souvislosti s etikou v podnikání, ale i v běžné komunikaci,
proniknout do problematiky lidské psychiky a uvědomili si jaký má
lidská psychika vztah k etice v podnikání,
popsat podstatu etického kodexu, vysvětlit jeho význam a úlohu, objasnit
hlavní zásady etických kodexů a uvést i některé příklady etických
kodexů.
Doporučení ke studiu
Studijní opora je rozdělena do devíti kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní
téma a toto je vždy v závěru stručně shrnuté.
Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační
doporučení si vám dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou
kapitolu. Toto časové rozhraní by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia
teorie i její zopakování, případně splnění dalších aktivit.
Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách,
tak jak jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a
dostaví se zároveň předpokládaný výsledek.
Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a
hledat vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně
jasné a srozumitelné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto
- 9 -
úseky neustále opakujte a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste
danou část zcela zvládli.
Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte
žádnou kapitolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě
záměrně takto řazeny za sebou.
Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po
prostudování kapitoly poctivě odpovědět. Až se vám to zdaří a budete sami se
sebou a svými výsledky spokojeni, pokročte ve studiu dále.
Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním
obsahem a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly
opětně. Pokud nebudete mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte
podle vašich představ, nepokračujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na
stávající text.
V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní
postřehy, případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu.
Byla bych velice ráda, aby předkládaná studijní opora, úvod které jste právě
dočetli až do samého závěru, byla pro vás odpovídajícím studijním zdrojem
informací, které nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole
polytechnické v Jihlavě, ale i v dalším vašem aktivním životě, například až se
jednou zapojíte do pracovního procesu.
Přeji vám při studiu této studijní opory dostatek energie a zároveň i chuti,
odvahy a trpělivosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce.
Věra Nečadová
autorka
- 10 -
1. Základní pojmy s etikou související
Cíl:
Tato úvodní kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudování dokázali:
charakterizovat proč je etika také někdy nazývána teorií morálky,
rozlišovat základní rozdíl mezi etikou a morálkou,
rozebrat stručný vývoj etiky,
popsat a vysvětlit podstatu některých disciplín, na které se etika dělí,
vysvětlit podstatu prosazování zásad společenské odpovědnosti firem,
výstižně objasnit, proč v etice hraje významnou roli svědomí.
Klíčová slova:
etika – teorie morálky, pojetí etiky, disciplíny etiky, vývoj etiky, náboženství
a etika, svědomí, odpovědnost firem
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
tato první kapitola dané studijní opory má za úkol především objasnit některé
základní pojmy spojené s etikou podnikání, vymezit místo této vědní disciplíny
ve společenském systému, když se zde seznámíte i s vývojem etiky podnikání
a celkovým pojetím etiky podnikání v dnešní společnosti.
Předpokládám, vážení studenti, že hned od počátku studia tohoto materiálu
budete studovat s chutí a elánem, že nebudete podceňovat tuto úvodní kapitolu
a že si na prostudování této kapitoly vyčleníte asi padesát – šedesát minut.
Nepodceňujte nikdy úvodní části, kde se seznamujete se základními pojmy!
Je třeba jejich obsah dobře znát, neboť z nich budete v dalších kapitolách
vycházet. Věnujte pozornost kontrolním otázkám a po jejich vyčerpávajícím
zodpovězení se věnujte zapamatování a opětnému vysvětlení klíčových slov, tj.
„pojmů k zapamatování“.
Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 50 až 60 minut.
- 11 -
1.1 Etika, morálka, pojetí etiky
Etika (ethos - mrav), někdy také nazývaná teorií morálky, se řadí mezi
filozofické disciplíny. Etika jako věda se zabývá zkoumáním morálky případně
morálně závažného jednání a norem. Mravní jednání v sobě vždy obsahuje
odpovědnost a oprávněnost, což je spojeno se svobodou volby, což je jedno ze
základních práv každého člověka. Etika je disciplínou praktické filozofie, což se
vyznačuje tím, že etika podrobně zkoumá celou řadu hodnot a principů, které
usměrňují naše jednání v takových situacích, kdy existuje možnost volby
prostřednictvím zpravidla naší svobodné vůle. Možno konstatovat, že v rámci
etiky je člověk hodnocen ze dvou hledisek, a to z hlediska dobra a z hlediska zla.
Hlavní a základní rozdíl mezi etikou a morálkou je především v tom, že
morálka je spojena s konkrétními pravidly a etika se snaží najít společné a
zároveň také i obecné základy, které jsou nosným základem pro morálku.
Navíc etika se vyznačuje především tím, že chce morálce přiřadit příčiny.
Etika se dělí na další disciplíny, kam zařazujeme například:
etiku pozitivní – ta se především zabývá zkoumáním stávající stavu,
etiku normativní – zkoumá stávající stav ve spojitosti s optimálním
stavem,
etiku ctnosti,
etiku povinnosti,
etiku užitku,
etiku odpovědnosti.
Pojetí etiky
Etika se dělí na takové dva hlavní proudy, mezi které se řadí tradicionalisté a
modernisté. Tradicionalisté pojímají etiku jako vědu o jednání člověka,
když chování člověka vnímají více z hlediska psychologického. Naproti tomu
modernisté se domnívají, že etika je více souborem jednání a chování
člověka.
Deskriptivní etika
Deskriptivní etika se zabývá především popisem. Popisuje mravní hodnoty a
určité výroky, které v dané společnosti platí, když v každé společnosti v každém
okamžiku platí různé hodnoty a výroky a z toho vyplývá, že deskriptivní etika je
etikou velice obsáhlou. Deskriptivní etika ale nepoukazuje a nehodnotí, zda je to
Pojem etika
Pojetí etiky
Deskriptivní
etika
- 12 -
či ono dobré nebo špatné, ale pouze sděluje, jaký je momentální stav společnosti.
Někdy se hodně přibližuje dalším disciplínám jako například sociologii, sociální
a kulturní antropologii, religionistice, případně, etnologii.
Metaetika
Metaetika je v podstatě nejvšeobecnější úroveň etiky, zkoumá základ morálky
včetně otázek, zda je etika ve své podstatě spíše objektivní nebo subjektivní.
Metaetika zkoumá jazyk a také vyjadřování, kterým pronášíme etické výroky a
morální soudy.
Normativní etika
Normativní etika ve své podstatě vlastně hledá odpovědi na otázky, které se
týkají především odpovědnosti a hodnot. Takovými otázkami jsou třeba
deontologické otázky jako například otázka: „Co by měl člověk dělat?“ a dále
sem patří i otázky typu axiologických otázek například otázka: „Co utváří dobrý
život?“. Od etiky deskriptivní se liší normativní etika tím, že se zabývá
především tím, co je, případně není z hlediska morálního správně.
Aplikovaná etika
Aplikovaná etika se především zaměřuje a vyjadřuje ke konkrétním, praktickým
otázkám, které se týkají konkrétních etických rozhodnutí. Můžeme sem zařadit
například bioetiku, což je obor na pomezí medicíny a filozofie zabývající se
hlavně mravními problémy života a zdraví člověka nebo sem můžeme také
zařadit žurnalistickou etiku.
Etika autonomie
Etika autonomie pramení z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní
hodnoty. Etika autenticity zdůrazňuje, že jen to je morální, co vychází z čistého
upřímného přesvědčení. Sem můžeme zařadit etiku existencialismu. Jediným
příkazem mravním je jednat svobodně a autenticky. Vše je dovoleno. Na druhou
stranu musí být člověk připraven nést za své činy odpovědnost, což se řadí mezi
základní lidská práva a povinnosti.
Metaetika
Normativní
etika
Aplikovaná
etika
Etika
autonomie
- 13 -
Část jen pro zájemce
K etice autonomie patří etika Kantova, který uvádí, že autonomie znamená v
podstatě fakt, že mravní autorita nevychází odněkud z okolí, ale že vychází z
člověka. Podle Kanta je touto sebeurčující autoritou praktický rozum, který
formuluje mravní zákony, platící nepodmíněně. Takovým zákonem je
kategorický imperativ, který ve své podstatě znamená, že je žádoucí jednat tak,
aby zákony našeho jednání mohly být principem všeobecného zákonodárství.
Mravní zákon se projevuje také jako povinnost. Ta podle Kanta rozhoduje o
morálně dobrém, které musí být vždy ve shodě s povinností. Naopak sklony a
smyslové impulsy, stojí-li proti povinnosti, způsobují jednání nemorální.
Etika odpovědnosti
Většina z nás si dobře uvědomuje, že k naplnění života nestačí pouze naše
autonomie a svoboda. Od nejranějšího dětství víme, že jsme tu díky druhým a
naše svoboda má smysl jen proto, že jsou tu ti druzí.
Vztah k druhému člověku je zpravidla nesouměrný, to znamená, že vůbec nejde
o to, jestli je pomoc opětována. Tradiční etika je však velice často příliš zaujata
člověkem a lidskými vztahy. Opomíjí například vztahy k přírodě a budoucnosti.
Člověk a jeho technika jsou schopni utvořit budoucnost, která mnohdy vyvolává
obavy, či dokonce strach. Tento strach se však může stát pozitivní etickou
hodnotou, když probudí naši zodpovědnost za budoucí generace. Modelem
veškeré opravdové odpovědnosti je například odpovědnost rodičovská.
Základní pojetí etiky
Nekognitivní
Jazyk etiky podle tohoto pojetí neříká nic objektivního, pouze vyslovuje osobní
preference mluvčího. V takovém případě by etika neměla význam.
Relativistické
V tomto pojetí nelze srovnávat dvě situace, protože žádné dvě situace nejsou
zcela stejné. Není absolutní základ, ke kterému by se různé situace mohly
vztahovat, a tak vše zůstává relativní.
Pojetí etiky
Základní
pojetí etiky
- 14 -
Absolutistické
Snaha vytvořit myšlenkový rámec, který umožňuje tvrdit, že něco je vždy
správné a něco vždy nesprávné. Nemusí to nutně znamenat, že existují neměnná,
pevně daná pravidla, toliko říká, že mravní chování lze vztahovat k univerzálně
použitelným principům.
1.2 Stručný vývoj etiky
Antika
V antice etika odpovídala nejen na otázky, co je dobré a co je špatné, ale jednalo
se o teorii způsobu lidského života. Sókratés mluví o tom, že jej vede
daimonion (svědomí), věřil, že poznání je ctnost a neřest je důsledkem
neznalosti.
Platón ve svém známém podobenství o jeskyni naznačuje, že idea Dobra je
transcendentní (tj. nadskutečná, přesahující smyslové i rozumové možnosti).
Člověk má podle Platóna tři stránky: žádostivost, vůli a rozum. Rozum má
ovládat žádosti za použití vůle. Na otázku, proč je lepší být spravedlivý,
odpovídá takto: rozum se zabývá věčnými hodnotami, žádostivost dočasnými,
proto má mít rozum přednost. Dobrý a spravedlivý je pro Platóna totéž.
Aristoteles je zastáncem teorie středu („zlatá střední cesta“). Špatné jsou pouze
extrémy. Například hněv je dobrý, pokud člověka podněcuje, ale hněv ve svém
extrému (zášť, nenávist) je špatný, stejně jako v druhém extrému (netečnost,
apatie). Mezi extrémy se nalézá harmonie. Etika znamenala nejen vědět, co je
dobré a co špatné, ale také podle toho žít. Eudaimonia - štěstí, blaženost, je stav,
kam nás dovede náš rozum.
Další směry pak také řeší etické otázky. Epikurejci věřili, že jediným cílem a
ctností člověka je blaho.
Stoikové se zase shodně s Aristotelem domnívali, že cílem člověka je
eudaimonia (blaženost vznikající z mravného, ctnostného a dobrého jednání,
když sem zahrnovali štěstí, stav dokonalé euforie a nejvyšší dobro člověka).
Vývoj etiky
a antika
- 15 -
Středověk
Tomáš Akvinský rozvinul etiku na základě přirozeného zákona. Vycházel z
křesťanské tradice a podařilo se mu podložit křesťanskou etiku racionálními
základy. Nauka o přirozeném zákoně (lex naturalis) vychází z empirického
pozorování a logických dedukcí. Každá věc sleduje účel, a naplnění tohoto účelu
je dobré. Rozum, který člověk „má“ od Boha, je východiskem morálky. Také
Tomáš Akvinský říká, že mravní posouzení jednání nezávisí na jeho výsledku,
ale na účelu, ke kterému směřuje. Protože je přirozené právo založeno na
rozumu, není kulturně podmíněné. V Summa Theologiae popsal Tomáš čtyři
základní ctnosti: rozumnost, spravedlnost, statečnost a uměřenost.
Společenská smlouva
V novověku se etika vypořádávala s otázkou, co tvoří základ morálky. Thomas
Hobbes se domníval, že cestou k vytvoření norem má být dohoda mezi vládcem
a jedinci. Dohoda má být prosazována za účelem omezení sobeckých lidských
emocí, k vzájemnému prospěchu.
Utilitarismus
Hovoří se zde o principu užitečnosti. Akce je užitečná, pokud vede k co
největšímu a nejtrvalejšímu štěstí co nejvíce lidí. Záleží tedy především na
následcích každého činu a na tom, zda je čin v souladu s uznávanými normami.
V souvislosti s utilitarismem se velice často hovoří i o pravdomluvnosti.
Situační etika
Situační etika se zabývá „principem lásky“ - což je jediné a absolutní pravidlo.
Částečně tak navazuje na křesťanskou morálku. Směru, který staví na první
místo princip lásky, se říká agapéismus, podle řeckého výrazu pro lásku pečující,
agapé.
Náboženství a etika
Existují tři přístupy:
1. autonomní - etika zcela nezávislá na náboženství,
2. heteronomní - morálka staví na náboženských přesvědčeních,
Středověk
Utilitarismus
Situační
etika
Náboženství
a etika
- 16 -
3. teonomní - morálka vychází ze stejného zdroje, jako náboženství.
Podle křesťanství je Bůh absolutní autoritou morálky. Lidé mohou morální
zákon poznávat prostřednictvím Bible, církevní tradice, Božského vnuknutí
(Duch svatý) nebo skrze svědomí.
Svědomí hraje v etice významnou roli. V křesťanském pojetí je to zákon
vepsaný Bohem do lidských srdcí. Ve „světském“ pojetí je svědomí založeno na
svobodě a poznání dobra, vychází z toho, co nás naučila společnost, případně z
postojů, pocitů apod.
Svědomí je vysoce univerzálním činitelem a vytváří základ mravního jednání a
chování napříč všemi kulturami.
Někomu přeji například něco špatného, ale když se mu to stane, soucítím s jeho
bolestí. Člověka je také možno motivovat rozumem, ale jeho motivace není tak
silná jako motivace citová. Morální soudy mají povahu složitou. Morální vývoj
je podmíněn jak citovým, tak i rozumovým vývojem.
Novověk
Raný novověk 1492 – 1792 je označením dějinné epochy, jehož symbolický
začátek je Kolumbovo objevení Ameriky roku 1492. V této době dochází ke
značnému rozmachu renesance a humanismu.
Etika byla dlouhou dobu ovlivněna křesťanstvím a jeho čelními představiteli.
Základním pilířem křesťanské etiky je desatero přikázání, jež je efektivně
transponováno do učení ovlivňující všechny tehdejší filozofy. Tato etika se
soustředí kolem otázek rodiny, národa a sociálních problémů. A právě takovéto
pojetí etiky už neuspokojuje nové společenské síly, protože představuje
středověký pohled na člověka. Renesanční humanismus představuje reakci na
středověký teologický teocentrizmus neuznávající lidské hodnoty v člověku.
Vnímání člověka se mění, je vnímán se svými schopnostmi jako významná
individualita.
Představitelé novověku jsou především Thomas More, Michele de Montaigne,
Giordano Bruno, Thomas Hobbes, David Hume a J. J. Rousseau.
Svědomí
Novověk
- 17 -
Thomas More je autorem slavného díla Utopie (1516), toto dílo je jedna z
prvních vydaných utopii své doby, dala název utopii jakožto žánru. V etické
rovině More zastává názor, že příčinou veškerého utrpení lidu je existence
soukromého vlastnictví a vláda osobních zájmů.
Adam Smith se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů empirické etiky.
Jeho primárním etickým dílem byla Teorie mravních citů, kde podrobuje detailní
analýze pojem sympatie. Tvrdí, že ačkoliv je člověk považován za tvora výlučně
anebo převážně egoistického, objevují se v jeho přirozenosti určité principy,
které jej ovlivňují a navádějí k účasti na osudech jiných lidí. Dokonce způsobují
to, že štěstí druhých se pro něj stává potřebou jeho vlastní, ačkoliv pro něj nemá
vůbec žádný užitek a je v roli pouhého pozorovatele štěstí druhých. Empirická
etika neboli etika sympatie vychází z existence přirozeného citu k lidem.
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778)
tvrdil, že se lidé rodí dobří a kazí je teprve společnost. Podstatný v člověku není
jeho rozum ale jeho cit. Tzv. hlas srdce je ve větší souznění s přírodou a proto by
se jím měl člověk řídit častěji jak rozumem. Podle Rousseaua se v citu a ve
svědomí nachází pravda, ne v duchu a rozumu. Výchova může dát člověku vše,
čeho se mu nedostávalo při narození a co bude potřebovat ve svém následujícím
životě.
Vrcholný novověk 1792 – konec 19. stol.
Významných představitelů vrcholného novověku je celá řada. Uvedla bych
například Immanuela Kanta, George Wilhelm Friedrich Hegela, Ludwiga
Feuerbacha, Augusta Comteho a Herberta Spencera.
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831)
Moralitu chápe jako svět vytvořený člověkem v průběhu dějin. V jeho koncepci
je velice cenné to, že vysoce hodnotí mravní význam práce, která vytváří
prostředky klíčové pro život i samotného člověka. Práci staví do pozice
rodových vlastností člověka a především jako prostředek seberealizace.
Vrcholný
novověk
- 18 -
Ludwig Feuerbach (1804-1872)
Při rozboru náboženství Feuerbach vychází z podstaty člověka, z rozdílů mezi
člověkem a zvířetem. Tím nejpodstatnějším rozdílem je vědomí, to umožnilo
lidstvu vytvořit náboženství, kdežto zvíře je nemá. Člověk je schopen myslet a v
myšlení je schopnost rozmlouvat sám se sebou, člověk si uvědomuje svoji
podstatu, myslí. Jako první v historii filozofie důkladně promyslel ateismus se
všemi důsledky.
August Comte (1798-1857)
Je považován za zakladatele sociologie. Značnou měrou proto, že dal této
disciplíně její jméno a systematizoval oblast. Velmi jej ovlivnilo osvícenství ale
i konzervativní myšlení. Etiku pokládá za součást sociologie, za součást sociální
statiky.
Tak jak ve středověku ovlivňoval filozofii a etiku bůh a boží slovo bylo nedílnou
součástí veškerého učení. Tak novověk nám ukazuje, že takovéto nahlížení na
svět přestalo být renesanční společností akceptovatelné a vznikla potřeba určité
modifikace ke stávajícímu myšlení a nahlížení na svět. Společnost se vrací k
antické architektuře, ale nechává se antikou inspirovat i ve filozofii. Antika
proniká do kultury, kde je považována za ideál. Vytváří se nový pohled na
přírodu a přichází snaha o navrácení k přirozenosti. Člověk vnímá přírodu jako
předpoklad, úkol ale i jako měřítko, co je a co není správné. Existuje snaha o
vytvoření ideálu přirozeného člověka, přirozené společnosti, přirozené výchovy.
Dochází ke změnám pohledu na osobnost člověka jako jednotlivce, nastává
vývoj k autonomii člověka. Namísto objektivního dobra a pravdy se cení
subjektivní opravdovost a upřímnost.
Etika v podnikání a morálka 20. století
Podnikatelská etika v tomto období je již zpravidla profesní, aplikovaná,
normativní etika, kde jde zejména o reflexi etických principů do veškerých
podnikatelských činností, zahrnující individuální a korporativní hodnoty. Pokud
se týká hospodářské etiky, tak ta je relativně samostatnou vědní disciplínou,
která zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v
ekonomice. Ekonomické myšlení (obecná ekonomie, politická ekonomie) a
podnikatelská etika řeší věcný konflikt mezi vlastním zájmem a zájmy ostatních
lidí. V tomto období se jedná ještě o stále poměrně novou disciplínu, která hledá
teoretické koncepty a modely chování firem.
Podnikatelská
etika
- 19 -
Možno konstatovat, že někdy je podnikatelská etika chápána v tomto období
jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, někdy jako vzájemné
vztahy s konkurencí, při dodržování nepsaných pravidel.
Etika v podnikání vznikla jako samostatná disciplína v 70. letech 20. století,
když se zpravidla uvádí, že teoretickým základem se stává spojení obecné etiky
a obecné ekonomie. Bezprostředním podnětem pro vznik této disciplíny a
velkým zájmem o ni byly různé skandály (nedostatečná ochrana spotřebitele,
podvodné machinace, poškozování životního prostředí, daňové úniky,
zneužívání informací…).
Vývoj i vznik etiky v podnikání je vázán již na období kapitalismu u nás. V
České republice se začala vyučovat etika v podnikání na VŠE v Praze až v
polovině 90. let. V 21. století vznikl institut ochrany lidských práv.
Důležité jsou požadavky praxe, tj. klíčové zájmové skupiny v oblasti podnikání:
zákazníci (ochrana spotřebitele, odpovědnost, produkce),
zaměstnanci (odbory) – sociální etika,
zaměstnavatelé, vlastníci, akcionáři.
Základní pravidla
Základními pilíři jsou zásady, které vyžadují dodržování základních hodnot, bez
kterých by nebylo možné podnikat. Morálka má zde před podnikatelskou
činností přednost. Jednání dle etických pravidel by mělo předcházet v podnikání
podvodům, nátlakům, krádežím, apod., naopak by mělo vést k poctivému a
spravedlivému jednání.
Konflikt
Závažný konflikt etiky v podnikání je mezi dobrem a ziskem. Ekonomické
myšlení nás vede k dosažení,,zisku za každou cenu“, etické jednání nás zase
směruje k pomoci bližnímu, úctě k němu a neupřednostňování vlastních cílů
před potřebami ostatních.
Podnik musí řešit řadu závažných a mnohdy klíčových vztahů a pro obě, tj.
ekonomické i etické myšlení je určitě výhodné udržovat tyto vztahy dobré. Jedná
Základní
pravidla
Konflikt
- 20 -
se například o vztahy: podnikatel – podnikání - podnik; stát – byznys –
společnost.
Základní etické zásady pro podnikání – příklady
dodržování všeobecných etických zásad a psaných i nepsaných
standardů,
nezneužívání vlastního postavení k získání konkurenční výhody,
pro danou oblast podnikání specifické zásady - např. poskytování
nezkreslených informací veřejnosti, mlčenlivost, nezávislost,
loajalita k zaměstnavateli, jeho podniku,
respektování vnitropodnikových stanov, tradic, nařízení,
vysoká profesionalita zaměstnanců a kontinuální odborný růst,
výkon pouze daného povolání,
ochrana životního prostředí,
zlepšování procesů, podnikové kultury, kolektivních vztahů.
Manažerská etika
Manažerská etika je vyjádřením teoretické reflexe normativního a hodnotového
řízení podnikatelského subjektu z pozice managementu.
Manažerská etika je považována za profesní etiku.
Každá profesní etika vystupuje ve dvou rovinách:
Individuální
Institucionalizované
Systém manažerské etiky je založen na provázanosti těchto částí:
Morálka
Kompetence
Aplikace
Manažerská
etika
- 21 -
Podniková kultura
Podniková a obchodní etika se často prosazuje prostřednictvím podnikové
kultury, která je považována za konglomerovanou sféru.
Podniková kultura je důležitou oblastí pro dosažení integrity podnikového týmu
a tvoří základní bázi pro modernizaci a inovace.
Podniková kultura ovlivňuje soutěživost, svobodu a solidaritu.
Funkce
Sebe potvrzující (loajalita).
Zajištění kontinuity (historie).
Korekce individuálního chování (kulturní vzorce chování).
Aplikace etiky v podnikání
Důvody, proč není aplikace etiky v podnikání spojena s dostatečnou podporou a
zájmem:
Nedostatečné povědomí o obsahu a významu etiky v podnikání.
Obava, že etika zvyšuje náročnost managementu.
Nestabilita a nesoulad v podnikání.
Tlak na rychlý úspěch manažera.
Manažeři nevěnují dostatečnou pozornost vedení lidí.
Podniková
kultura
Funkce
Aplikace
etiky v
podnikání
- 22 -
Shrnutí
Etika (ethos - mrav), někdy také nazývaná teorií morálky, se řadí mezi
filozofické disciplíny. Etika jako věda se zabývá zkoumáním morálky
případně morálně závažného jednání a norem. Mravní jednání v sobě vždy
obsahuje odpovědnost a oprávněnost, což je spojeno se svobodou volby, což
je jedno ze základních práv každého člověka.
Hlavní a základní rozdíl mezi etikou a morálkou je především v tom, že
morálka je spojena s konkrétními pravidly a etika se snaží najít společné a
zároveň také i obecné základy, které jsou nosným základem pro morálku.
Navíc etika se vyznačuje především tím, že chce morálce přiřadit příčiny.
Etika se dělí na další disciplíny, jako je etika pozitivní, normativní, etika
ctnosti, povinnosti, užitku, odpovědnosti apod.
V antice etika odpovídala nejen na otázky, co je dobré a co je špatné, ale
jednalo se o teorii způsobu lidského života. Etika znamenala nejen vědět, co je
dobré a co špatné, ale také podle toho žít.
Ve středověku Tomáš Akvinský rozvinul etiku na základě přirozeného zákona.
Vycházel z křesťanské tradice a podařilo se mu podložit křesťanskou etiku
racionálními základy.
V raném novověku se etika vypořádávala s otázkou, co tvoří základ morálky.
Thomas Hobbes se domníval, že cestou k vytvoření norem má být dohoda mezi
vládcem a jedinci
Podle křesťanství je Bůh absolutní autoritou morálky. Lidé mohou morální
zákon poznávat prostřednictvím Bible, církevní tradice, Božského vnuknutí
(Duch svatý) nebo skrze svědomí.
V etice hraje významnou roli svědomí. Svědomí je vysoce univerzálním
činitelem a vytváří základ mravního jednání a chování napříč všemi kulturami.
Dochází ke značnému rozmachu renesance a humanismu. Vnímání člověka
se mění, je vnímán se svými schopnostmi jako významná individualita.
Σ
- 23 -
Thomas More je autorem slavného díla Utopie (1516). V etické rovině zastává
názor, že příčinou veškerého utrpení lidu je existence soukromého vlastnictví a
vláda osobních zájmů.
Adam Smith se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů empirické etiky.
Empirická etika neboli etika sympatie vychází z existence přirozeného citu k
lidem.
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778)
Tvrdil, že se lidé rodí dobří a kazí je teprve společnost. Podstatný v člověku není
jeho rozum ale jeho cit.
Významných představitelů vrcholného novověku je celá řada. Například
Immanuel Kant, George Wilhelm Friedrich Hegel a další. Dochází ke změnám
pohledu na osobnost člověka jako jednotlivce, nastává vývoj k autonomii
člověka. Namísto objektivního dobra a pravdy se cení subjektivní
opravdovost a upřímnost.
Podnikatelská etika 20. století je již zpravidla profesní, aplikovaná, normativní
etika. Hospodářská etika je relativně samostatnou vědní disciplínou, která
zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v
ekonomice.
Etika v podnikání vznikla jako samostatná disciplína v 70. letech 20. století,
když se zpravidla uvádí, že teoretickým základem se stává spojení obecné etiky
a obecné ekonomie. Vývoj i vznik etiky v podnikání je vázán již na období
kapitalismu u nás. V České republice se začala vyučovat etika v podnikání na
VŠE v Praze až v polovině 90. let. V 21. století vznikl institut ochrany lidských
práv.
- 24 -
Otázky
1) Definujte pojem etika a zároveň i pojem morálka.
2) Jak se dělí etika?
3) Co rozumíte pod pojmem „pojetí etiky“?
4) Popište stručně vývoj etiky v období antiky?
5) Jak vypadala etika ve středověku?
6) Charakterizujte etiku v novověku.
7) Jaké disciplíny etiky znáte? Vyjmenujte je a stručně popište.
8) Jaký význam má v souvislosti s etikou pojem „svědomí“?
9) Čím se především vyznačuje podnikatelská etika 20. století?
Pojmy k zapamatování
etika a morálka, disciplíny etiky, základní pojetí etiky
deskriptivní etika, metaetika, normativní etika, aplikovaná etika, etika
autonomie
etika odpovědnosti
vývoj etiky v období antiky, středověku, novověku
vývoj etiky a náboženství
utilitarismus, situační etika
etika a svědomí
Doporučená literatura
ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Vyd. v tomto překladu 2.,
V nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2001, 292 s. ISBN 80-200-0917-5.
BLÁHA, In. Ethika jako věda: úvod do dějin a theorie mravnosti. Vyd. 2.
V Brně: Atlantis, 1991, 102 p. ISBN 80-710-8023-3.
FLETCHER, Joseph F. Situační etika: nová morálka. 1. vyd. Praha: Kalich,
2009, 247 s. Kairos, sv. 5. ISBN 978-807-0171-264.
KOLÁŘ, Petr. Logika a etika: úvod do metaetiky. Vyd. 1. Praha: FILOSOFIA,
1997, 276 s. ISBN 80-700-7100-1.
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s.
ISBN 80-717-8806-6.
- 25 -
2. Člověk a jeho vztah k morálním
hodnotám, chování a mravnost
Cíl:
Cílem této druhé kapitoly je zaměřit se na problematiku morálky, dodržování
daných norem a objasnění pojmu chování a mravnost. Tato kapitola by měla
studentům umožnit
seznámit se s morálkou a jejím vznikem,
pochopit základní pojmy s morálkou související,
umět vysvětlit strukturu morálky a předpoklady mravně hodnotitelného
jednání,
popsat morální normy a základní požadavky morálky,
objasnit vývoj mravního vědomí, jednání a chování,
proniknout do podstaty modelů stádií morálního růstu.
Klíčová slova:
morálka její vznik a struktura, mravně hodnotitelné jednání, morální normy,
základní požadavky na morálku, mravní závazek, mravní vědomí, mravní
jednání a chování, model stádií morálního růstu.
Průvodce studiem
Řada z vás si určitě už položila někdy otázku: „Co je to ta morálka?“ Jedná se o
zdánlivě samozřejmou věc s jasnou odpovědí. Morálka je když mám něco dělat,
co je dobré a správné.
Morálka hodnotí lidské chování z hlediska dobra a zla, a to v porovnání s
lidským svědomím. Má-li být jednání člověka posuzováno, pak je to možné
pouze z hlediska dodržování daných norem, tedy morálky. Morálka tak plní
funkci poznávací, regulativní a humanizační. V užším slova smyslu lze též
morálku chápat jako vnitřní mravní kodex, přesvědčení nebo víru jedince.
Předpokládám, že tuto kapitolu budete studovat se zájmem a nadšením. Její
studium by Vám mělo trvat cca 80 minut.
- 26 -
2.1. Morálka a její vznik
Jedním z hlavních cílů všech filozofií a náboženství je vytvořit určitou morálku,
která by dopomohla k tomu, aby lidé ve společnosti mohli spolu dobře žít. Tedy
nekonfliktně, harmonicky a pohodově. Společnost bez morálních zásad je
stavěna jakoby „bez základů“. Zvláště pak nezralá společnost, ve které platí
nové a praxí málo ověřené zákony. Představa, že když se budeme mít materiálně
dobře, že pak na sebe budeme všichni hodní a následně ještě hodnější, je
opravdu velmi naivní. Vždy se bohužel najdou tací lidé, kteří se budou chtít mít
ještě lépe a to pokud možno za nejmenší námahu a na úkor ostatních.
Pokusme se odpovědět, odkud se berou základní mravní normy. Odpovědi se
samozřejmě různí. Křesťanská etická teorie hovoří o zjevných pravdách. Jiní
hovoří o tom, že to jsou apriorní zákony dané našemu rozumu. Mravní normy
historicky vznikly jako výraz úsilí zabezpečit přežití a rozvoj pravěkých skupin.
Vznikají v situaci přechodu od instinktivní regulace chování k racionálnímu
rozhodování. Důležitou podmínkou je, že jedinec je schopen jednat samostatně a
odlišně od tradičního jednání skupiny a přesto přežít. Prvotní normy jsou
výrazně zaměřeny k tomu, aby regulovaly chování jednotlivce s cílem
zabezpečit skupinu. Mravní příkazy byly zdůvodňovány zejména tradicí a
prolínaly se s náboženskými příkazy a tabu. Zájem skupiny tak tradičně stojí nad
zájmem jednotlivce. Jedinec, jeho rozhodování a morální vlastnosti se dostali do
centra zájmu morálky až později. V antickém Řecku byl přesun důrazu na
morálku jedince motivován zejména sofistickými filozofy a jejich
zdůrazňováním, že morální normy nemají charakter přírodní nutnosti, ale závisí
na lidech. Dále pak Sokratem s jeho názorem, že jedinec může mít morální
pravdu proti většině či tradici. Vznik mravních norem tedy do určité míry
odpovídá společenským požadavkům a regulovány začínají být i ty oblasti, které
dříve regulovány nebyly.
CO JE MORÁLKA?
Etika – věda o morálce, vědecké bádání v oblasti dobra a zla, zpravidla
teoretická koncepce, co by mělo být a jak by se lidé měli chovat, hledá ideály, ke
kterým lze směřovat, ze kterých si lze vzít motivaci.
Morálka – praktická aplikace etických norem, dříve: zavedený způsob chování
umožňující přežít, ale i „člověčenství“, tzn. soucítění.
V životě usilujeme o určité ideály (etiku), ale skutečnost může být jiná
(morálka).
Morálka a její
vznik
Pojem etika
Pojem
morálka
- 27 -
V běžném životě morálka skutečně vystupuje redukovaná na soubor příkazů či
norem chování, o kterých se většinou již dále nediskutuje. Ale spadá do oblasti
morálky např. připnutí si pásu v autě, uvolnit místo ve veřejném dopravním
prostředku, aby si mohl sednout senior či podání ruky při loučení? Něco mohou
být právní normy (jako bezpečnostní pásy), něco zvyk (jako podání ruky), něco
má skutečně morální dimenzi.
Otázky:
Odkud se berou normy a pravidla, kdo je stanovuje?
Lze tyto normy nějak zdůvodnit nebo nezvratně dokázat?
Jak to, že na některých normách se lidé shodnou a na jiných nikoliv?
Jsou některé normy trvalé nebo se všechny vyvíjejí a mění?
Na většinu těchto otázek nemůžeme dát vyčerpávající a konečnou odpověď.
Přesto se právě etika o odpovědi na tyto otázky pokouší.
Co dosud víme? Především, že svět pro nás není neutrální, lhostejný a
bezvýznamný. Některé jeho části nás ale zajímají. Hlavně vlastnosti a chování
lidí jsou pro nás pozitivní, můžeme říci, že pro nás mají kladnou HODNOTU.
Svět tedy pro nás vystupuje jako HODNOTOVÝ. Tím že poměřujeme chování
druhých podle nějaké normy a tedy ho hodnotíme, a také že víme, že i naše
jednání bude hodnoceno, vstupuje do našeho života morální dimenze. Morálka
tedy představuje hodnotu, což je významovou dimenzí našeho života, celá oblast
našeho jednání a našich vlastností je podrobena mlžnému rozdělení na DOBRÉ a
ZLÉ, SPRÁVNÉ a ŠPATNÉ. Morální dimenze života tak vystupuje jako ona
potencionální možnost hodnocení, přestože každé jednání nemá vždy hodnotu či
morální dimenzi. Říkáme-li, že jednání má morální dimenzi, neznamená to, že je
morálně správné. Znamená pouze to, že je morálně hodnocené či hodnotitelné.
Touto morální dimenzí se lidský život odlišuje od života zvířat a od ostatní
přírody. V přírodě se věci prostě dějí na základě přírodní příčinnosti. Vybuchne-
li sopka a zničí krajinu a zabije zvěř, není proto sopka nemravná. Co tvoří tento
rozdíl mezi člověkem a přírodou? Je to lidská schopnost volit mezi dobrým a
zlým na základě rozumové úvahy.
Morálka tak plní funkci poznávací (interpersonální vztahy, vztah ke
společnosti), regulativní (chování člověka) a humanizační (zušlechťování
člověka, lidskost).
Funkce
morálky
- 28 -
2.2. Struktura morálky a předpoklady mravně
hodnotitelného jednání
Morálka vědomí: souhrn psychických stavů a procesů, jež jsme schopni
reflektovat a uvědomovat si.
Křesťanské morálky: morální vědomí rozvíjet zejména prostřednictvím
náboženské víry, přičemž mravním normám je přisuzován božský původ
na základě zjevení.
Přirozená morálka: povinnost, aby člověk byl člověkem, se vším co k
tomu patří, v duchu univerzálně přijímaného pravidla nečinit jiným to co
nechci, aby bylo činěno mně. Člověk jedná mravně ne proto, že mu to
někdo přikazuje, ale z úcty před sebou samým.
Morální aspirace
Morální aspirace je v podstatě morálka dobrého života, výtečnosti, úplného
uplatnění schopností či nadání člověka. Aristoteles a Platón rozpoznali, že
člověk nemusí být schopen své schopnosti uskutečňovat. Může se ukazovat, že
občanovi se něčeho nedostává. Občan byl pak odsouzen za své selhání. Nebyl
však odsouzen za to, že nebyl oddán povinnosti, tj. za nedostatek, ne za
provinění. Řekové se spíše zaměřovali na obecné pojetí morálky. Zaměřovali se
na řádné a vhodné chování, na takové, kterým se vyznačuje člověk jednající, jak
nejlépe umí.
Morálka povinnosti
Morálka povinnosti stanoví povinnosti a základní pravidla. Jestliže má
společnost řádně fungovat a má dosáhnout určitých cílů, tak se společnost bez
těchto povinností a pravidel neobejde. Morálka povinnosti vychází ze Starého
zákona a Desatera. Je význačná tím, že nezavrhuje člověka za to, že plně
nevyužívá svých schopností. Naproti tomu ho zavrhuje za nerespektování
základních požadavků a pravidel důležitých pro společenský život.
Morálka je druhým nejvlivnějším normativním systémem. Sféra morálky je
tvořena jednotlivými prvky morálky. Mezi tyto prvky patří:
Morální jednání – vychází z osobní vůle každého člověka. Každý
člověk si sám na základě své vůle zvolí, zda se bude chovat morálně
Struktura
morálky
Morální
aspirace
Morální
povinnosti
Prvky
morálky
- 29 -
nebo nemorálně. Morální jednání zahrnuje solidaritu, přátelství, pomoc
bez očekávaného zisku.
Subjekt morálky –každý člověk vystupující, jako rozumná a odpovědná
bytost, která je nositelem dobrých a špatných vlastností
Systém hodnot a morálních norem – zahrnuje hodnoty, které
představují žádané cíle jednání. Morální normy představují příkazy,
jejichž dodržování je spojeno s pocitem čistého svědomí a nedodržování
s pocitem viny.
Výsledek (cíl) – morální jednání znamená utváření dobrých
mezilidských vztahů a rozvoj dobré společnosti.
2.2.1 Předpoklady mravně hodnotitelného jednání, společenská
stránka činností
Možno konstatovat, že jednání nelze nikdy hodnotit jen podle toho, zda
odpovídá nějakému obyčeji či normě nebo zda za ním byly dobré úmysly. Je to
vždy mnohem složitější a náročnější, jelikož je možné provést objektivně dobrý
čin se zlým úmyslem, ale zároveň také objektivně špatný čin s úmyslem dobrým.
Na tomto místě by bylo zcela zbytečné toto rozebírat hlouběji, ale existují určité
podmínky, které je třeba brát v úvahu při jakémkoliv posuzování určitého
jednání. Je to třeba jasnost poznání, užití rozumu, dobrovolnost a míra dané a
užité svobody.
Nezbytnost morálky
S morálkou se setkáváme na každém kroku, aniž si to vždy uvědomujeme.
Morálka jednak lidský život zjednodušuje tím, že v mnoha situacích se
nemusíme rozhodovat vždy znovu a předem promýšlet své činy a jednak je
morálka vůbec předpokladem společenského života. Dává nám tedy jistotu v
tom, co máme od druhých lidí čekat a zároveň dává hranice naší svobodě, aby se
nestala libovůlí či zvůlí. Bez morálky by lidské soužití nebylo vůbec možné,
protože žít v nejistotě a bez pocitu bezpečí není možné. Bez morálky by se
lidské společenství brzy dostalo do stavu anarchie a na úroveň „zákonů
džungle“.
Morální normy
Morální norma je obecně požadované pravidlo chování. Morální norma je pouze
všeobecným návodem na jednání, které předpokládá samostatného a kriticky
Společenská
stránka
činností
Nezbytnost
morálky
Morální
normy
- 30 -
myslícího člověka. Není možné mít normy, které by předepisovaly jednání pro
každou konkrétní situaci.
Morální normy jsou normy neinstitucionální a vytváří se nesystematicky. Pouze
se nekriticky předpokládá, že „jsou“. V morálce dochází k jednotě subjektu i
objektu normy, protože společnost normy nejen tvoří, uznává a sankcionuje, ale
také je sama plní bez zprostředkovatelské role nějaké instituce.
Morální normy regulují jednání jedince bez ohledu na ostatní společenské
regulace. Důležité jsou v tomto smyslu vnitřní motivy člověka, jako např.
pocit zodpovědnosti, osobní svědomí apod. Člověk je v podstatě sám sobě
vlastním zákonodárcem a je schopen se sám podřídit normě. Morální norma je
od pradávna vytvářena společností. Každá morální norma je založena na
hodnotách a prioritách.
Morálka je otevřený systém především k normám právním a dále také k normám
náboženským a zvykovým. Morální normy se prosazují v konfrontaci se
zvykovými normami daleko důrazněji. Naproti tomu je morálka pružnější a je
schopna reagovat na změnu hodnot a působení času.
Morálka a právo
Od praktické morálky a její teoretické reflexe etiky je třeba odlišit především:
Běžné zvyky a obyčeje (osobní hygiena ráno…).
Konvence (styl oblékání pro různé příležitosti,…).
Zákony, právo- písemná ustanovení postihující na rozdíl od morálky
velmi úzkou oblast lidského chování. Oblast je sice vždy zpravidla
vymezená, ale všímá si nejzávažnějších činů.
Porušení konvence nemá takové důsledky, jako porušení práva. Porušení zákona
má za následek sankci v podobě nějakého trestu. Provinění se proti morálce
může být potrestáno:
Špatným svědomím – morální sebekontrola.
Veřejným míněním – vyloučením ze společnosti.
Morálka
a právo
- 31 -
Ve světe platí jedno právo, avšak morálek může být uznáno několik. Právo má
tedy celospolečenský charakter, morálka spíše řád skupinový. Morálka a právo
se nemusí krýt, pak dochází k rozporu mezi legitimitou a legálností.
TŘI ZÁKLADNÍ POŽADAVKY MORÁLKY
Pokud chceme nějaké jednání pokládat za morální, mělo by splňovat alespoň tři
základní požadavky.
1) Lidské chování
Stroj, který není schopný myslet, nelze vinit za to, co dělá. Ačkoli tedy někdo
může prohlásit, že „nenávidí“ počítače, když dojde ke zdvojení faktury či jiné
administrativní chybě následkem špatného fungování počítačového systému,
sám počítač za způsobené nepříjemnosti vinu nenese. Jako stroj je závislý na
těch, kteří ho programují nebo používají. Je-li něco v nepořádku, měl by člověk
vinit vědomého činitele, ne nevědomý nástroj. Podobně vrah nemůže tvrdit že to
byl nůž, a ne člověk, který ho použil.
Etické argumenty můžeme uplatňovat pouze u člověka. Zvířata se možná
vzájemně loví a zabíjejí, sopky soptí a působí nedozírné škody, ale ani jedno ani
druhé nemá nic společného s etikou, protože tu chybí lidský prvek.
2) Racionální myšlení
Obecně vzato, nevědomí činitelé se z hlediska morálky nepočítají. Je tomu tak
jednoduše proto, že nevědomí činitelé nejsou v takové pozici, kdy by mohli
objektivně zvážit svoji momentální situaci a zároveň se správně rozhodnout, jak
se zachovají. Za nemorální tedy můžeme považovat rozhodnutí, ne to, co se stalo
v důsledku infarktu.
3) Svoboda
Máme-li absolutní svobodu můžeme dělat, cokoli chceme a neseme za své
jednání osobní odpovědnost. Máme však vůbec někdy absolutní svobodu?
Jedním z nejčastějších způsobů obhajoby člověka, který byl obviněn ze spáchaní
nelegálního či nemorálního činu, je tvrzení, že se nemohl svobodně rozhodnout a
že to byla jediná možná volba. Můžeme se dostat do situace, kdy budeme jednat
podle pravidel, které stanovil jiný jedinec nebo společnost. V tomto případě si
Tři základní
požadavky
morálky
- 32 -
uvědomujeme, co děláme, ale naše činy budou posuzovány z mravního hlediska
jen do té míry, do jaké jsme vnímáni jako někdo, kdo může svobodně přijmout,
odmítnout nebo zpochybnit příkaz, který dostal, nebo úlohu jejíž splnění od něj
očekává společnost. Předvídané důsledky odmítnutí či zpochybnění této úlohy
jsou při uvažování o morálním významu daného jednání brány v úvahu.
SPOLEČENSKÁ STRÁNKA ČINNOSTÍ
Člověk poznává hodnoty a normy společnosti:
a) Hodnoty společnosti – co je ve společnosti dobré a co špatné
(ohleduplnost k občanům zdravotně postiženým, seniorům, apod.).
b) Normy společnosti – konkrétní pravidlo chování (při setkání si podáme
ruce na uvítanou).
Člověk si osvojí sociální pozici a roli:
a) Sociální pozice – místo člověka v různých skupinách (student).
b) Sociální role – způsob chování, který odpovídá této pozici (výsledky
studia).
Socializace probíhá na několika úrovních:
a) Celospolečenská – kulturní dědictví (jazyk, tradice, zvyky).
b) Širší vztažná skupina – spjato s náboženstvím, rasou, vzděláním (věk,
zaměstnání).
c) Menší sociální skupina – největší vliv na naši socializaci (rodina,
pracovní skupina, třída).
2.2.2 Vývoj morálního života
Schopnost rozlišovat dobré od zlého a chovat se podle toho se vyvíjí souběžně s
poznávacími funkcemi a citovým životem. Vývoj je šestistupňový. První dva
stupně byly nazvány předkonvenčním stadiem, druhé dva stupněm konvenčním,
poslední dva postkonvenčním. Za dobré se považuje:
1. Vývojový stupeň – vyhýbat se porušování pravidel, za které následuje
trest, poslušnost, vyhýbat se poškozování majetku a osob.
Společenská
stránka
činností
Úrovně
socializace
Vývoj
morálního
života
- 33 -
2. Vývojový stupeň – daná pravidla jsou respektována pouze v
bezprostředním osobním zájmu, jednání sleduje osobní cíle, druzí lidé
smějí dělat to samé, právo je druhem rovnocenné směny.
3. Vývojový stupeň – žije se tak, jak to očekávají lidé v našem okolí,
nebo tak, jak to lidé očekávají od našeho postavení, být dobrý je
významné.
4. Vývojový stupeň – plníme povinnosti, s nimž jsme souhlasili, zákony
jsou až na krajní výjimky, dané střetem s jinými sociálními funkcemi,
dodržovány vždy, správné je přispívat společnosti, skupině nebo
instituci.
5. Vývojový stupeň – jsme si vědomi, že různí lidé jsou nositeli různých
názorů a hodnot, většina hodnot a názorů je ve vztahu k vlastní skupině,
v níž žijeme, relativní, ale obvykle se mají dodržovat, neboť jde o
sociální smlouvu, některé nerelativní hodnoty a práva, jakými jsou
například život a svoboda, se musí dodržovat v každé společnosti, bez
ohledu na názor většiny.
6. Vývojový stupeň – dodržují se obecné etické principy, jednotlivé
zákony a sociální dohody obvykle platí, neboť na takových principech
spočívají, jakmile se zákony porušují, jedná se podle etických principů,
nikoli zákonů. Principy představují obecné zásady spravedlnosti, rovnosti
lidských práv, úcty k lidským bytostem jako jednotlivým osobnostem.
Důvodem správných činů je přesvědčení rozumné bytosti o platnosti a
smyslu obecných mravních principů.
Protože jsou morální normy nepsané a pozvolna se vyvíjejí, vzniká otázka, jak je
možné je zachytit a popsat. Jednu z příležitostí nám dává výzkum. Zjišťuje však
jen některé etické postoje a opírá se pouze o to, co respondenti říkají, nikoli o to,
jak skutečně jednají.
Nemorální jednání občanů nedává společnosti naději na to, aby se v ní dobře
žilo. Dohoda na morálních zásadách je pouze prvním krůčkem k tomu, aby se
společnost časem měla lépe.
2.2.3 Morálka „v kostce“ – stručný vývoj a etika v podnikání
Morálka je odvozená od latinského slova „mos“ – „vůle“. Morálka je soubor
způsobů, kterými jednotlivci ve společnosti jednají a k tomu případná
doporučená pravidla, zvyklosti, případně jakési „předpisy“ pro toto jednání.
Morálka, dle Michaely Douškové je vyjádřením všech zvyků, obyčejů, norem a
zákonů, tedy vším, co by mělo lidský život zjednodušit a regulovat způsob
života ve společnosti. Morální vývoj jedince začíná od jeho narození až do smrti,
ovlivňuje ho nejvíce kontakt s ostatními lidmi. Největší vliv na morálku jedince
Morálka
- 34 -
má jeho dětství. V tomto období je budován základ morálního chování a jednání,
který můžeme ještě dále následně ovlivňovat.
Část jen pro zájemce
Stručný vývoj mravního vědomí, jednání a chování
V podstatě se uvádí 3 etapy vývoje mravního vědomí, jednání a chování. Tyto
etapy neprobíhají současně, ale, budují se postupně věkem a kontaktem se
společností.
1. Etapa (ANOMIE) – je obdobím raného dětství, kdy ještě dítě nemá
osvojené nezbytné návyky a zvyky utvářející mravní vědomí. V tomto
období není ještě dítě schopno rozeznat co je dobré a co špatné, tyto
morální návyky mu musí být sdělovány z vnějšího prostředí (především
zde hrají hlavní roli rodiče. Období této etapy končí až když dítě vstupuje
do společnosti (školka), získává nové, jiné životní zkušenosti a poznatky.
U každého je konec tohoto období individuální, odhaduje se, že k němu
dochází okolo 2 – 3 let.
2. Etapa (HETERONOMIE) – období dospívajícího dítěte, v tomto období
je dítě schopné se podřídit požadavkům. Někdy se ale dítě řídí vlastním
přesvědčením – ne vždy je jeho přesvědčení správné. Někdy je ale třeba
přesvědčit dítě, případně je mírně přinutit k vykonání něčeho, co by dítě
samo neudělalo. Vysvětlit mu, že je to správné a to určitým
povzbuzením, případně jiným podnětem. A zde by měla nastat situace,
kdy už je dítě více ve společnosti, podřizuje se morálním požadavkům,
začíná si uvědomovat své jednání a chování a postupem času je schopno
z toho vyvodit vlastní závěr. Ke konci této etapy by mělo dítě být
částečně schopno předvídat důsledky svého chování a jednání,
osamostatňuje se a tím se připravuje na přechod do 3 a poslední etapy.
3. Etapa (AUTONOMIE) – jedná se o období pubertálního až
adolescentního věku, kdy jedinec má již určité společenské zkušenosti a
inteligenci, což by mělo umožnit jedinci určitou samostatnost ve
vlastním chování a jednání. V tomto období začíná seberealizace, už se
nepotřebuje tolik učit mravnímu vědomí z vnějšího prostředí, ale dokáže
si o tom co je „mravní“, tedy přijatelné, neboli dobré a špatné udělat
vlastní úsudek (dochází k autoregulaci).
Ve všech třech výše uvedených bodech hraje velkou roli přivykání a
napodobování. Aby se člověk mohl morálně rozvíjet potřebuje ke svému rozvoji
lidskou společnost, kontakt s ostatními jedinci, od kterých se učí.
- 35 -
Člověk by měl mít schopnost poznat co je dobré a co nikoliv a tomu dobrému by
měl umět přikládat určitou morální hodnotu, neboli člověk by si měl
uvědomovat, že je lepší konat dobro než zlo, že je odpovědný za své činy¸ když
by měl být schopen také zdůvodnit důsledky svého chování a jednání.
- Největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určovalo víru,
morálku a názory na umění. Klasickým rysem křesťanské etiky byla snaha o
nezištnou pomoc bližnímu v nouzi a odpuštění lidem, kteří se sice provinili, ale
svého činu upřímně litují a snaží se o jeho nápravu. Ve středověku nebyla
uznávána hodnota podnikání, nebo výdělku. Každý by měl vyprodukovat pouze
to, co sám spotřebuje; pokud má více, měl by se nezištně rozdělit s pracovníky a
také s církví.
- Novověk je označením dějinné epochy, jehož symbolickým začátkem je
Kolumbovo objevení Ameriky roku 1492. V této době se setkáváme se
značným rozmachem renesance a humanismu. Renesanční humanismus
představuje reakci na středověký teologický teocentrizmus neuznávající lidské
hodnoty v člověku. Vnímání člověka se mění, člověk je vnímán se svými
schopnostmi jako osobnost, individualita mající určité představy o morálce a
celkovém chování.
Tak jako ve středověku ovlivňoval filozofii a etiku bůh a boží slovo bylo
nedílnou součástí veškerého učení, tak novověk nám ukazuje, že takovéto
nahlížení na svět přestalo být renesanční společností akceptovatelné a vznikla
potřeba určité modifikace ke stávajícímu myšlení a nahlížení na svět. Společnost
se vrací k antické architektuře, ale nechává se antikou inspirovat i ve filozofii.
Vytváří se nový pohled na přírodu a přichází snaha o navrácení k přirozenosti.
Člověk vnímá přírodu jako předpoklad, úkol ale i jako měřítko, co je a není
správné. Existuje snaha o vytvoření ideálu přirozeného člověka, přirozené
společnosti, přirozené výchovy. Dochází ke změnám pohledu na osobnost
člověka jako jednotlivce, nastává vývoj k autonomii člověka. Namísto
objektivního dobra a pravdy se cení subjektivní opravdovost a upřímnost. Ideál
charakterizující morální představu humanistů je individualizmus. V období
renesance se stává člověk středem filozoficko-etických úvah. Opěvuje se jeho
tělesná a duševní krása a harmonie, vysoce se vyzdvihují jeho schopnosti tvořit.
Novověk
objevení
Ameriky
1492
- 36 -
Dvacáté století a současnost je poznamenána zcela novými jevy a také novými
skutečnostmi v souvislosti se zánikem totalitních režimů ve Střední Evropě a
přechodem na tržní hospodářství. Hovoříme a zabýváme se problematikou
související s nabídky, poptávky, cenou a konkurencí.
V současnosti je potřeba diskutovat o řadě významných skutečností, jako např.:
nové realitě,
tržních selhání,
vládních selhání,
selhání politických stran a politiků.
Nyní je potřeba zabývat se novou realitou nejen z pohledu bezprostřední
„pokrizové situace“, (tj. stabilizační a restrukturalizační programy), ale je
potřeba zahájit diskusi o celostních otázkách, především o morálních limitech
trhu.
Některé skutečnosti, zejména etické a kulturní hodnoty jsou postupně možná i
úmyslně znehodnocovány a degradovány a jsou nahrazovány hodnotami trhu,
nebo dokonce přímo komoditami. Hovoříme o korozivních tendencích trhu ve
vztahu k tradičním hodnotám (etickým a kulturním).
Tržní ekonomiku lze chápat jako nástroj (hodnotný a účinný) pro organizování
produktivních činností.
Tržní společnost chápeme jako způsob života, ve kterém tržní hodnoty, tj.
nabídka a poptávka, se nepozorovaně promítají do každého aspektu naší
činnosti, tj. lidského bytí. Pomalu se přesouváme ke společnosti, ve které je vše
činěno pro prodej a toto vede k mnoha negativním jevům, když uvedu jako
příklad:
1. prohlubování nerovností ve společnosti,
2. korupce, kterou chápeme jako znehodnocování kvalit ve společnosti.
Možno konstatovat, že dochází ke znehodnocování kvalit ve společnosti, včetně
kvality života. Tržní hodnoty postupně vytlačují netržní hodnoty.
Uvedené hodnotové pohyby souvisí s tím, že v globálním prostředí se lidé
zpravidla nemohou zcela jednoznačně dohodnout na kulturních a etických
20. století
a současnost
Tržní
ekonomika
Tržní
společnost
- 37 -
hodnotových prioritách. Měli bychom se rozhodnout, jaké hodnoty by měly být
prioritní a těmito hodnotami by se měly řídit určité oblasti společenského života.
Pokud se nad tímto co nejdříve nezamyslíme a nebudeme se snažit něco s tím
udělat, tak může dojít k tomu, že se do popředí zájmu dostanou priority jako je
hodnota zisku a užitku, tj. mohlo by teoreticky dojít k oceňování a následné
klasifikaci lidí podle trhu a tržního mechanismu, což by mohlo být považováno
za nástup novodobého otroctví. Lidé by byly vnímáni jako zvláštní druh
komodity, které budou nakupovány a prodávány v aukci, lidské bytosti
nebudeme prioritně hodnotit podle humanity, tj. lidských práv, zejména
důstojnosti a respektu k osobnosti člověka, ale spíše jako nástroje vytváření
zisku a předměty užitku.
Lidská práva by tak začala ztrácet na významu a mohlo by to vést až ke zlomení
morálních hodnot, posléze by mohla nastat situace, že by mohlo dojít k tomu, že
budeme akceptovat např. trh s dětmi, nebo obchodování s hlasy voličů, tj.
oslabování a zneužívání práva volit apod.
Proto je třeba, abychom se jako společnost zamysleli nad návratem k dřívějším
léty osvědčeným hodnotám trhu, tj.
ke klasickým hodnotám trhu, kterými především jsou:
- spravedlnost, jistota, nezávislost – tyto hodnoty jsou klíčové hodnoty
demokracie,
a základním hodnotám trhu:
- odpovědnost, důvěra, ale i čestnost, férovost, poctivost, pracovitost,
spořivost apod.,
a základním hodnotám ekonomického rozvoje (růstu):
- pokrok, prosperita, racionalita.
- 38 -
Etika v podnikání
Etika není novodobou vědou, která by vznikla nedávno, ale její kořeny sahají až
do starověké antiky, když touto vědou se zabývali velice známí filozofové jako
Aristoteles, Epikuros nebo Demokritos. Etika, jako věda o morálce, je velmi
široké téma, které prostupuje nejen každodenní život člověka, ale v rámci
mezilidské interakce zasahuje také do profesní (podnikatelské) sféry a prolíná se
tak veškerou lidskou činností. Proto se s etickými otázkami setká i každý
podnikatel, zvláště v dnešní době, kdy se projevuje globalizace a
internacionalizace, je nutné správně vnímat a rozlišovat, co je a co už není
etické, neboť i v rámci světadílů jsou značné rozdíly, které, pokud podnikatel
podcení, tak mohou potom mít pro podnikatele negativní následky.
V podnikatelské sféře se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře,
prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo
vyústit v jakousi sociální, morální a ekologickou odpovědnost. Přičemž ze svého
okolí můžeme již někde pozorovat, že podnikatelé se například chovají morálně
správně, někdy i sociálně, ale méně často již správně ekologicky. Proto bych
obzvláště vyzdvihla ekologickou odpovědnost, na kterou je nutné se v 21. století
hodně zaměřit.
Etika však není matematika, neexistuje v ní jediný správný výklad a tak mohou
být značné rozdíly v chápání etiky, resp. v chápání toho, co je morální a co už
ne. V souvislosti s podnikáním lze etiku chápat jako zásady slušného
jednání s obchodními partnery, jako vztahy s konkurencí či poctivé chování
k zákazníkům. Poctivému chování k zákazníkům bych obzvláště věnovala větší
pozornost, neboť již Tomáš Baťa říkal: „Nás zákazník, náš pán“. A po letech
můžeme posoudit, že jeho přístup sklidil ovoce, neboť jeho „baťovky“ se nosí po
celém světě. Není výjimkou, že naši turisti například v Kolumbii najdou v
malém půlmiliónovém městě na hlavním náměstí prodejnu Bati a všichni místní
znají tuto značku a chodí si tam nakupovat kvalitní a oblíbenou obuv. O to více
je překvapující přístup některých podnikatelů, kteří se nechovají poctivě ke
svým zákazníkům. Největší medializovaným případem v posledních měsících je
bezpochyby kauze nazvaná „Šmejdi“, kdy někteří „prodejci“ psychickým
nátlakem nutí k nákupu většinou důvěřivé seniory, kteří se mnohdy nechají
nalákat na ne příliš kvalitní zboží, jehož cena rozhodně neodpovídá kvalitě, když
nutno uvést, že mnohdy kupující si musí vypůjčit na nákup tohoto zboží dokonce
i finanční prostředky, které následně musí splácet.. Takovéto jednání napříč
světadíly je označováno za neetické. Z hlediska etického je opravdu zarážející,
jak je tento přístup možný v dnešní době, když už i Baťa ctil a dodržoval etické
chování ke svým partnerům, zaměstnavatelům a hlavně také k zákazníkům.
- 39 -
Neetické chování, podvádění státu nebo klamání zákazníků by se prostě
nemělo vyplatit. Hybnou silou, která může etiku v podnikání utlačovat do
pozadí anebo její důležitost naopak vyzdvihovat, je konkurenční boj. Pokud vaše
konkurence k získání většího podílu na trhu používá praktiky, které jsou
nemorální, táhne tak s sebou všechny ostatní firmy, protože se asi jen stěží
dokážete na trhu udržet, aniž byste nesáhli po podobných technikách.
Firmy často omlouvají své neetické chování (například na poli reklamy)
ekonomickou krizí, snahou udržet se na trhu, ovšem je třeba si uvědomit, že
skutečně morální firmy se eticky chovají před krizí, v době krize i po ní. Etika v
podnikání není něčím, co je dobré jen v době prosperity, když si to může firma
dovolit. Takovým příkladem na poli monopolu je bezpochyby jednání Českých
drah před vstupem na trh dopravní firmy Student Agency. Do té doby si České
dráhy určovaly ceny, ale služby a kvalita přepravy tomu neodpovídala. S
nástupem konkurence, najednou bez ohledu na krizi České dráhy nakoupily nové
vozy a zmodernizovaly vozový park, zmodernizovaly služby i jejich kvalitu. S
překvapením cestující používající České dráhy zjistili, že vše jde, když se chce a
že dokonce i ve vlaku může být usměvavá stevardka a ne jen striktní průvodčí.
Stejně tak jako destruktivní, může být konkurenční boj pro etiku živnou půdou.
V posledních letech se stále více začínají prosazovat zásady společenské
odpovědnosti firem, která má především ekologické rozměry, ale aplikuje
morální hodnoty také do vztahu podnikatel – společnost. Dobrou zprávou je, že
už i spotřebitelé začali etiku v podnikání od firem, u kterých nakupují,
vyžadovat. Společenská odpovědnost firem se zrodila především ve Velké
Británii, kde britští spotřebitelé vyžadují po podnikatelích etické chování ve
všech ohledech. Například Tesco ve Velké Británii se zajímá aktivně o sociální
skupiny ve svém okolí. Přičemž Tesco sídlící v České republice většinou
podniká kroky ve společenské odpovědnosti jen zcela symbolicky. Právě přístup
spotřebitelů je zásadním krokem a podnětem, jak přimět podnikatele vnímat
jejich společenskou odpovědnost.
- 40 -
Shrnutí
Jedním z hlavních cílů všech filozofií a také i náboženství je vytvořit určitou
morálku, která by dopomohla k tomu, aby lidé ve společnosti mohli spolu
dobře žít.
Etika – věda o morálce, vědecké bádání v oblasti dobra a zla, zpravidla
teoretická koncepce, co by mělo být a jak by se lidé měli chovat, hledá ideály, ke
kterým lze směřovat, ze kterých si lze vzít motivaci.
Morálka – praktická aplikace etických norem, dříve: zavedený způsob chování
umožňující přežít, ale i „člověčenství“, tzn. soucítění.
Morálka plní funkci poznávací (interpersonální vztahy, vztah ke
společnosti), regulativní (chování člověka) a humanizační (zušlechťování
člověka, lidskost).
Morálka je druhým nejvlivnějším normativním systémem, když sféra
morálky je tvořena jednotlivými prvky morálky, kterými je
- morální jednání,
- subjekt morálky,
- systém hodnot a morálních norem,
- výsledek (cíl) – utváření dobrých mezilidských vztahů a rozvoj dobré
společnosti.
Morální norma je obecně požadované pravidlo chování. Morální norma je
pouze všeobecným návodem na jednání, které předpokládá samostatného a
kriticky myslícího člověka. Není možné mít normy, které by předepisovaly
jednání pro každou konkrétní situaci.
Důležité jsou v tomto smyslu vnitřní motivy člověka, jako např. pocit
zodpovědnosti, osobní svědomí apod.
Od praktické morálky a její teoretické reflexe etiky je třeba odlišit především:
Běžné zvyky a obyčeje ( osobní hygiena ráno..)
Konvence ( styl oblékání pro různé příležitosti,…)
Σ
- 41 -
Zákony, právo- písemná ustanovení postihující na rozdíl od morálky
velmi úzkou oblast lidského chování.
Porušení konvence nemá takové důsledky, jako porušení práva. Porušení zákona
má za následek sankci v podobě nějakého trestu. Provinění se proti morálce
může být potrestáno:
Špatným svědomím – morální sebekontrola.
Veřejným míněním – vyloučením ze společnosti.
Pokud chceme nějaké jednání pokládat za morální, mělo by splňovat alespoň tři
základní požadavky, kterými jsou lidské chování, racionální myšlení a svoboda.
Schopnost rozlišovat dobré od zlého a chovat se podle toho se vyvíjí
souběžně s poznávacími funkcemi a citovým životem. Vývoj je
šestistupňový. První dva stupně byly nazvány předkonvenčním stadiem,
druhé dva stupněm konvenčním, poslední dva postkonvenčním.
Největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určovalo víru,
morálku a názory na umění. Novověk je označením dějinné epochy, když
symbolickým začátkem je Kolumbovo objevení Ameriky. Je to doba ve znamení
značného rozmachu renesance a humanismu. Dvacáté století je poznamenáno
novými jevy a skutečnostmi. Ve Střední Evropě zanikají totalitní režimy a
vzniká tržní hospodářství. Dochází k návratu k základním hodnotám trhu –
klíčovým hodnotám demokracie - (odpovědnost, důvěra, čestnost, férovost,
poctivost, pracovitost apod.), klasickým hodnotám trhu (spravedlnost, jistota,
nezávislost) a k základním hodnotám ekonomického rozvoje – pokrok,
prosperita, racionalita.
V souvislosti s podnikáním lze etiku chápat jako zásady slušného jednání s
obchodními partnery, jako vztahy s konkurencí či poctivé chování k
zákazníkům.
Mělo by být normální, že neetické chování, podvádění státu nebo klamání
zákazníků by se prostě nemělo „nemělo vyplatit“.
V posledních letech se stále více začínají prosazovat zásady společenské
odpovědnosti firem, které má především ekologické rozměry, ale aplikuje
morální hodnoty také do vztahu podnikatel – společnost. Dobrou zprávou je, že
- 42 -
už i spotřebitelé začali etiku v podnikání od firem, u kterých nakupují,
vyžadovat.
Otázky
1) Charakterizujte pojem „morálka“ a „etika“.
2) Jaká je struktura morálky. Stručně ji popište.
3) Co byste zařadili mezi prvky morálky?
4) Vysvětlete rozdíl mezi porušením morálních norem a porušením
právních norem a jaké mají tato porušení následky?
5) Jak byste definovali tři základní požadavky morálky?
6) Popište stručně vývoj morálního života a jeho stupně.
7) Jak chápeme etiku v souvislosti s podnikáním u nás?
8) Objasněte, co patří mezi základní hodnoty trhu, klasické hodnoty trhu a
jaké jsou základní hodnoty ekonomického rozvoje (růstu).
9) Co si představíte pod zásadami společenské odpovědnosti firem?
Pojmy k zapamatování
morálka, morální normy, etika
struktura morálky
mravně hodnotitelné jednání
vývoj morálního života
morální limity trhu
etické a kulturní hodnoty
základní a klasické hodnoty trhu a základní hodnoty ekonomického
rozvoje (růstu)
Doporučená literatura
BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. První vydání. Praha: KLP - Koniash
Latin Press, 1998. 177 s. ISBN 80-85917-46-7
-900096-5-4.
CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Vyd. 1.
Praha: Grada, 2012, 287 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4740-331.
GLUCHMAN,V. : Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997,203 s.
ISBN 80-85765-95-0
- 43 -
KÁRNÍKOVÁ, Jitka. Etika v podnikání a řídící práci. Vyd. 1. Praha: Vysoká
škola ekonomická, 1997, 136 s. Psyché (Grada). ISBN 80-707-9524-7.
KOUKOLÍK, F.: Fyzologický základ chování člověka ve vazbách na trvale
udržitelný vývoj a uchování vztahů – člověk – příroda. Praha, Český ekologický
ústav 1994
ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
aplikovaného práva, 2005, 143 s. Psyché (Grada). ISBN 80-867-7506-2.
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, 2004, 168 s. ISBN
80-7178-806-6
- 44 -
3. Etické chování podniku ovlivňuje jeho
postavení na trhu
Cíl:
Tato třetí kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudování
dokázali:
charakterizovat etické chování podniku a jeho postavení na trhu,
objasnit typy sociální odpovědnosti firmy,
zdůvodnit souvislost etiky a osobnosti člověka, odůvodnit jeho motivy,
zájmy, hodnoty a postoje,
pochopit podstatu etického jednání v souvislosti s podnikáním,
najít souvislosti mezi životem, jako základní a nejvyšší hodnotou a
podnikatelskou etikou,
popsat a vysvětlit podstatu zlatého pravidla,
vysvětlit význam etiky v jednání s lidmi,
výstižně objasnit pohled na život a jeho hodnotu.
Klíčová slova:
vývoj etického myšlení, zásady úspěšného jednání s lidmi, život jako základní a
nejvyšší hodnota, syndrom vyhoření, zlaté pravidlo etiky, etické chování
podniků, sociální odpovědnost firmy, etika a osobnost člověka
Průvodce studiem
Vážení studenti,
předkládám Vám poněkud obsáhlejší kapitolu a to především proto, abyste
správně a v souvislostech pochopili jak je podnikatelská etika důležitá v
postavení podniku na trhu, když zároveň Vás chci seznámit s většinou
souvislostí s tím spojených, lidský faktor nevyjímaje. Snažím se Vám i stručně
nastínit vývoj etického myšlení a poukázat na život, jako základní a nejvyšší
hodnotu, když toto má vše značný vliv na vývoj etického chování a jednání
podniku a zároveň i na pohled na podnik z vnějšku. Budete studovat v této
kapitole i význam sociální odpovědnosti firem a objasním Vám i pojem etika v
souvislosti s osobností člověka, jeho motivy, zájmy, hodnotami a postoji.
Jsem přesvědčena, že text zpracovaný v této kapitole se Vám bude dobře
studovat, když studiu byste měli věnovat cca 2 hodiny.
- 45 -
3.1 Základy byly položeny v minulosti
Řecko-římské kořeny
Sokrates, Platón, Aristoteles… klasické období antické řecké filozofie. Tito
myslitelé a určitě mnozí před nimi si položili základní otázky etických ctností
člověka: Jak má člověk žít? Jak má člověk správně žít? Například Platón svůj
etický ideál zakládá na čtyřech ctnostech: moudrost (vzdělání), statečnost
(trpělivost), uměřenost (ovládání své poživačnosti), spravedlnost (mravnost).
Zatímco Platón byl idealista, Aristoteles realista. Aristotelovo podání je mnohem
přímočařejší a zdůrazňuje jednání a činy. Morálka je normou, která se vztahuje k
lidstvu obecně, morálka je vztah ke konkrétnímu životu, morálka je o hledání
mravních principů. Ať v klasickém řeckém období nebo později za dob stoiků
nebo eklektiků bylo chápání morálky zjednodušeno na „dobro a zlo“. Každá
skupina se mírně odlišovala v tom, jak a na koho byl výklad „pravidel“
směřován. Zatímco u Aristotela se jednalo o individuální proces hledání dobra
(způsob, jak naleznout harmonii sám se sebou), sofisté (např. Prótagoras z Abdér
nebo Gorgiás z Leontín) mají za cíl společenskou praxi – výchovu. Na člověka
je nahlíženo jako na občana městského státu, člena skupiny. Věří se, že
výchovou je možné člověka změnit a naučit ho dosahovat lepších výsledků.
Stoicismus, v zastoupení Seneky nebo Marka Aurelia, zase dával přednost
rozumu před emocemi. Povýšil morálku na dobro a vše ostatní, nemorální je
označováno za zlo. Naproti tomu eklektismus říká, že morálka a dobro je něco,
co máme zakořeněno hluboko v sobě. Jedná se o tzv. přirozený mravní zákon,
který nás nutí konat dobro a naopak se vyvarovat všeho zlého. Ale jak říká
Cicero, samotný zákon nestačí a je nutné ho doplnit výchovou, zkušenostmi
nebo poučením. (SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha:
Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN 80-859-6340-X.)
Zde bych se krátce zastavila. To, o čem mluví Cicero, naprosto respektuji a plně
s tím souhlasím. Když se narodíme, jsme jako nepopsaný list a velice záleží na
tom, jakou průpravu dostáváme od svých rodičů, učitelů, kamarádů a okolí.
Kolikrát jsme jako děti nebo dospívající slyšeli „ty rosteš pro kriminál“ kvůli
lumpárně, kterou jsme provedli a přitom z většiny z nás žádní kriminálníci
nevyrostli. Jsme od přírody zvídaví, a to nás čas od času přivede do nějaké
„šlamastyky“. Ale také v sobě máme zakódovány principy dobra, ochranářské
sklony. Většině z nás se na srdci rozlije takový ten blažený pocit, když pomůže
nebo vykoná něco pro druhého. I když v posledních letech se svět velmi měnil a
morálka s etikou byla na ústupu, stále věřím, že lidé jsou v jádru dobří. Pouze
nám chybí nasměrování k tomu, co je správné, vedení k zodpovědnosti nejen za
sebe, ale i za druhé. Měli bychom být méně lhostejní k okolí.
Základní
otázky
etických
ctností
- 46 -
Období středověku
V tomto období je morálka a etika silně ovlivněna náboženstvím. V porovnání s
řeckými nebo římskými myšlenkami je etika středověku mnohem více uzavřená,
s jasnou posloupností a určitou mírou izolovanosti. Etika, ovlivněná
křesťanským způsobem života, vychází z rodiny, která má být prototypem
harmonie a jednoty mezi uznávanými principy – láska, naděje, víra. Asi
nejznámější postava tohoto období sv. Tomáš Akvinský, který se kromě
základních křesťanských (víra, láska, naděje) a etických cností (rozvážnost,
spravedlnost, umírněnost, síla) zaobírá i určitými hospodářskými koncepty, jako
je například:
spravedlivá cena a
úrok.
Konkrétně spravedlivá cena je poměrně častým terčem kritiky a panuje na ni
několik názorů. Zatímco Johannes Buridanus tvrdí, že cena by měla být
výsledkem mezi nabídkou a poptávkou (tržní cena), tak Antonín z Florencie
zdůrazňuje svobodnou tvorbu cen.
Etické myšlení v novověku
Přeskočím velikány tohoto období, jako byli Martin Luther nebo Jan Kalvín (i
když jeho typ zbožnosti odvolávající se na poctivé chování k druhým, zachování
pravidel slušnosti nebo dodržování závazků v podstatě formuje dnešní
podnikovou etiku) a zaměřím se rovnou na Adama Smitha. Tento významný
ekonom, o kterém slýcháváme v souvislosti s různými ekonomickými
disciplínami, byl i morálním filozofem. Byl jako jeden z prvních, který hovořil o
„neviditelné ruce trhu“, když si rovněž uvědomoval, že trh sám o sobě není příliš
spravedlivý a je proto nutné cítit určitou sounáležitost s těmi, kteří nejsou tak
úspěšní a ocitají se až na samém okraji ekonomického koloběhu. Smith si
uvědomoval, že trh je jako valící se válec a že bez určitých regulí může mít i
negativní dopady (což bylo později označováno za tržní selhání). A právě z této
sounáležitosti nebo chcete-li solidarity, by měly přijít regulace z úrovně práva a
mravnosti. (SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha:
Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN 80-859-6340-X.)
V tomto období také dochází k významné formulaci „zlatého pravidla
etiky“, které dnes známe ve dvou podání, a to pozitivní a negativní.
Středověk
a morálka
- 47 -
Zlaté pravidlo etiky
základním pravidlem pro aplikaci etiky v ekonomice je zlaté
pravidlo etiky –> je to klíčová hodnota pro tržní ekonomiku,
objevuje buď negativní nebo pozitivní formulaci: Vše,co chceš,aby
jiní dělali tobě, dělěj ty jim x Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej
ty jim,
uznávat zlaté pravidlo, znamená uznávat ostatní lidi jako
rovnocenné bytosti,
pravidlo je známé již z veršů Homérovy Odysseii,
dnešní a nejznámější podoba je z Matoušova evangelia: jak byste
chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi,
pravidlo také používal např. Seneca nebo Socrates.
Význam:
Zlaté pravidlo vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je
schopnost představit si sebe sama na místě druhého.
ZP ovšem už předem vyžaduje, aby se člověk také dokázal podívat na
své jednání jako na jednání druhého.
Kritika od Immanuela Kanta:
ZP je jen empirické a nemůže být tudíž pro všechny lidi závazné. Kant
nahrazuje zlaté pravidlo kategorickým imperativem
Zlaté
pravidlo
etiky
- 48 -
Zdroj: HANULÁKOVÁ, Eva. Podnikateľská etika: Prístup, perspektíva, výzva.
Vyd. 1. Bratislava: Eurounion, spol. s r.o., 1997, s.12-13. ISBN 80-85568-79-9)
Nelze říci, že by do této doby bylo pravidlo neznámé, spíše naopak. Mnohé
evropské a asijské kultury se podle tohoto pravidla chovaly už mnohem dříve
před formulací, jak ji známe dnes. V rámci zlatého pravidla rozlišujeme tři
vývojové stupně:
1. stupeň – trestat špatné jednání jakýmkoliv způsobem,
2. stupeň – tzv. princip talia (odplata): odpovědět na určitý čin stejným
činem (zub za zub, oko za oko),
3. stupeň – dobré jednání vůči druhým (tj. dnešní podání).
Etika současnosti
Z dnešního pohledu se ptáme na dvě základní otázky, a to
1) po dobru a zlu a
2) po spravedlnosti.
Pod pojmem spravedlnost lze vidět v podstatě dva principy – rovnost a
respektování zákonů.
Předpokladem řešení základních etických otázek je především svoboda člověka.
Zlaté pravidlo
"Všechno, co chceš, aby ostatní dělali tobě, dělej i ty jim."
Co nechceš, aby ostatní dělali tobě, nedělej ani ty jim.
Obr. č. 1 – Zlaté pravidlo etiky
Etika
současnosti
- 49 -
Z výše uvedeného se zformovala čtveřice koncepcí vztahů etiky a
ekonomiky:
Koncepce „neviditelné ruky trhu“ od A. Smitha.
Koncepce „přirozeného práva“ (návaznost na přirozený řád a
společenskou smlouvu).
Koncept „mravních citů“.
Model „homo economicus“ (poprvé s tímto modelem přichází
neoklasická ekonomie).
Nebudu se zabývat popisem jednotlivých koncepcí a místo toho se podívám na
to, jak etika ovlivňuje podnikání a jak etické chování v podnikání může ovlivnit
postavení na trhu. (SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd.
Praha: Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN 80-859-6340-X.)
3.2 Etika podnikání dnes a dříve
Podnikatelská etika
Na podnikatelskou etiku můžeme nahlížet jako na proces etických norem a
principů, který nám zasahuje do jakéhokoli podnikatelského rozhodnutí, případě
i do specifických oblastí podnikání. Proto je nutné již při formulaci
podnikatelských cílů, záměrů a strategií podniku s ní naprosto počítat a zcela ji
zahrnovat do svých plánů. S etikou v podnikání nemůžeme počítat pouze jen
jako s dodatkovou činností, ale jako samotnou nosnou podstatou podnikání.
Podnikatelské prostředí je přímo založeno na tom, že každý podnikatel,
každá společnost očekává etické chování od ostatních. Vždyť bez etiky, bez
dodržování základních morálních pravidel, by nebylo možné uskutečnit
žádný obchod, případně uskutečnit obchod jen velice obtížně a zdlouhavě.
Etapy novodobé podnikatelské etiky
abych alespoň trochu utřídila a konkrétněji charakterizovala vývoj novodobé
podnikatelské etiky, shrnu tento vývoj do čtyř vývojových etap.
První etapa (1900 – 1920) byla označována jako proces hledání. Proces byl
spojen jednak s úsilím vytvořit pozitivní obraz podnikání a jednak souvisel s
rozvojem managementu. Jednalo se především o USA, které zažívalo obrovský
rozmach reklamy (billboardy, noviny, časopisy, nově i rádio) a zvýšenou
Etapy
novodobé
podnikatelské
etiky
- 50 -
poptávku po spotřebním zboží. Toto období se neslo především ve znamení
výrobců. Zájem o zákazníka byl téměř nulový.
Druhá etapa (1921 – 1950) představovala proces rozvoje profesní a
podnikatelské etiky. Kritika kapitalistického systému a diskuze o spravedlnosti,
rovnoprávnosti, solidaritě, bohatství nebo chudobě byly základem ke vzniku k
jedné z nejvýznamnějších složek podnikatelské etiky – profesní etiky. Je to
období, kdy se začala podnikatelská etika chápat jako záležitost managementu.
Mimochodem je takto chápána dodnes.
Třetí etapa (1951 – 1970) představovala zvyšování standardu podnikové
etiky. Bylo to dáno především rychlou expanzí podnikání, která úzce souvisela s
nově budovaným hospodářstvím ve válkou zničených zemích Západní Evropy.
Zmíněná situace velmi přispěla k rozšíření zájmu o podnikatelskou etiku. Z
pohledu etiky již není pohlíženo na podnikání jako na jeden celek, ale jako na
odlišné části (management, finance, marketing aj.) a jako k takovým je i
přistupováno.
Čtvrtá etapa (1970 – současnost) a zároveň zatím poslední etapa, definuje
podnikatelskou etiku jako samostatnou vědní disciplínu. V podstatě je to reakce
na události posledních desetiletí. Především sílící organizace za práva na
ochranu spotřebitelů, ochranu životního prostředí nebo za práva pracujících
(především žen) byla hnacím motorem k zakotvení podnikatelské etiky jako
vědního oboru. Není se co divit, že i v našich českých podmínkách, po
skandálech s privatizací, daňovými úniky, nekalými soutěžemi a všeobecnou
korupcí, se zvyšuje zájem o tento obor. (HANULÁKOVÁ, Eva. Podnikateľská
etika: Prístup, perspektíva, výzva. Vyd. 1. Bratislava: Eurounion, spol. s r.o.,
1997, 115 s.31-33. ISBN 80-85568-79-9)
Doba podnikatelů typu Tomáše Bati je již dávno pryč
Jak jsem již výše uvedla, myšlenka skloubit etiku a morálku s podnikáním není
nikterak nová. Pokud se podíváme do nedávné historie, nalezneme zde hned
několik vizionářů, kteří nesledovali jen prvoplánově zisk, ale i prospěch celé
komunity. Nebudeme chodit nikam daleko a vzpomeneme asi stále
nejznámějšího podnikatele v českých poměrech – Tomáše Baťu. Byl to on, který
pochopil, že prosperita podniku přímo ovlivňuje prosperitu regionu a zpětně
prosperita regionu pozitivně ovlivňuje podnikání. Prozákaznický vztah pak už
jen logicky vyústil do jednoduchého úsloví „náš zákazník, náš pán“.
(ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a
etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xix, s.96. Beckova edice
ekonomie. ISBN 978-80-7400-192-5)
- 51 -
Tento vztah nebyl založen pouze jako jednostranný – směrem k zákazníkovi.
Ale díky zavedeným vnitřním morálním normám, etickým kodexům nebo
chcete-li firemní kultuře, dokázal Baťa zvýšit pracovní výkonost svých
zaměstnanců. Navíc dokázal i to, že si lidé považovali příležitosti pracovat pro
společnost, která je prospěšná nejen jim, ale celému okolí.
Bohužel s růstem velikosti firem, oddělením vlastníků od managementu podniku
a globalizací trhu se jaksi začalo pozapomínat na tyto jednoduché principy a
továrníci, jako byl Baťa, se ztratili v propadlišti dějin. Firmy se zaměřily pouze
na jediný cíl – zisk. Soustředěny pouze na sebe berou zákazníka jen jako
prostředek (mnohdy dokonce jako „nástroj“) k tomuto cíli. Ale zákazník není
hloupý a především díky rozmachu technologií se zákazník stává mnohem více
informovaným, a to znamená i mnohem více „vybíravým“. Tento způsob
přístupu podniků k zákazníkovi se proto ukazuje jako dlouhodobě neudržitelný.
Navíc ve hře už není pouze vztah zákazník vs. podnikatel. Zákazník se zajímá o
prostředí, ve kterém žije. Z toho pramení vyšší očekávání a větší požadavky na
podnik, respektive jeho podnikatelskou etiku. I přesto, že etické chování firem je
na mnohem vyšší úrovni, než tomu bylo dříve, a stále se zvyšuje, zvyšují se i
očekávání a nároky společnosti – a to mnohem rychleji. Jak se pomyslné nůžky
rozevírají, zobrazuje níže uvedené názorné grafické znázornění.
Obr. č. 2 - Podnikatelská etika dnes a dříve
Zdroj: ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků, s.96)
- 52 -
Etické chování podniků
Proč by se měl podnik chovat eticky? Odpověď na tuto otázku jsem částečně
zodpověděla ve výše uvedeném textu. Nyní se pokusím to trochu rozvést:
Je to v jeho zájmu. Zní to tak samozřejmě, ale ne vždy to tak bývá.
Pravdou zůstává, že pokud podnik pozitivně funguje uvnitř (má dobré
vnitropodnikové „klima“), je to vidět i na venek, může na tom jen
vydělat zvyšováním své dobré pověsti.
Mravnost – obecný zájem celé společnosti. Zde bych uvedla především
tzv. „stimulující charakter“, kdy etika může mít i ekonomický dopad.
Jedná se třeba o snižování nákladů sociálních neúspěchů = morální
společnost je méně nákladná (nižší výdaje na orgány jako je např.
policie, justice, vězeňství).
Očekávání etického chování od ostatních. Toto je základní myšlenkou
legální podnikatelské činnosti. Bez dodržování základních pravidel
slušného chování nelze na legální úrovni uzavřít obchod (samozřejmě
lze, ale s největší pravděpodobností jenom jednou).
Nelze očekávat dodržování etických zásad od ostatních, když se tak
sami nebudeme chovat. Toto pravidlo se asi nejvíce blíží ke zlatému
morálnímu pravidlu „nečiň jiným to, co nechceš, aby činili oni tobě“.
Nelze se ohánět etikou a přitom ji sám nedodržovat. Pravidlo ve mně
vyvolává myšlenku na jedno známé úsloví, že „ někdo doporučuje vodu
a sám pije víno“. Dopad to má ale podobný. Přetvářka je nakonec stejně
odhalena a původce přichází o veškeré pozitivní vazby.
Neustálé porušování výše uvedených pravidel vede k celkovému zničení tržního
prostředí. Pokud se bude čím dál více podnikatelů „zúčastňovat“ nekalých
praktik a zapomenou na pravidla fair-play, dojde nejen ke ztrátě kvality (jak
podnikatelských subjektů, tak podnikatelského prostředí), ale celkovému chaosu.
(ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
aplikovaného práva, 2005, s. 120-121. ISBN 80-86775-06-2)
Společenská odpovědnost firem se u nás řadí mezi koncepty poměrně nové a
veřejnosti příliš neznámé. Tento koncept, který nepředstavuje vynucené
dodržování stanovených pravidel, zákonů, či nařízení, nýbrž vychází z
dobrovolného přesvědčení samotných podniků, se však stále více dostává do
popředí zájmu podnikatelských subjektů. Neustále se zvyšující tlak ze strany
rostoucí konkurence následně potom motivuje firmy zaměřit se na širší spektrum
cílů než je jen zpravidla pouhé sledování maximalizace zisku. Společnosti si
mnohem více uvědomují význam svého „dobrého jména“, které je právě s
Etické chování
podniků
- 53 -
odpovědným chováním vůči svému okolí spojeno a díky kterému mají možnost
získat konkurenční výhodu. Tato konkurenční výhoda jim následně umožňuje
především prosadit se a uspět na trhu. Dobré jméno se tak často stává dílčím
cílem mnoha podniků.
V současné době společenská odpovědnost není již výsadou jenom velkých
firem, případně firem nadnárodních. I společnosti malé a střední si uvědomují,
jak jejich činnost může ovlivňovat široké okolí a snaží se proto vyvíjet takové
aktivity, které mají v podstatě vyjádřit odpovědnost vůči svým zaměstnancům,
zákazníkům a dalším zainteresovaným subjektům, případně mají zmírnit
negativní dopady různých firemních aktivit na ekologii nebo na kvalitu života
obyvatelstva. Zájem o společenskou odpovědnost je dán i tou skutečností, že
také vlastně samotní majitelé firem, případně jejich vrcholoví manažeři jsou
zároveň i součástí nějaké komunity, zákazníky dalších firem a především lidé,
kterým by mělo velmi záležet na hospodárném zacházení se zdroji tak, aby
mohli zajistit jejich spotřebu v současné době, ale i spotřebu pro další nastupující
generace.
Typy sociální odpovědnost firmy
Začátkem 90. let Archie B. Carroll sestavil tzv. pyramidu sociální odpovědnosti
podniků, která názorně popisuje jednotlivé odpovědnosti ve vztahu k etice.
Obr. č. 3 - Podnikatelská etika dnes a dříve
Zdroj: ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků, s.97
Typy sociální
odpovědnosti
firmy
- 54 -
Základním všeho je ekonomická odpovědnost, kde podnik především musí
dbát na to, aby jeho zisk byl takový, aby dokázal přežít a bylo možné dál rozvíjet
firmu. Právní odpovědnost je především očekávání společnosti, že firma bude
podnikat v souladu s platnými zákony dané země. Vždy se věřilo, že na
základech ekonomické a právní odpovědnosti vyrůstá každá firma, a že bez
těchto dvou pilířů není možné podnikat. K shora uvedeným navíc ještě
současnost dodává odpovědnost etickou a filantropickou. Zatímco etická
odpovědnost zahrnuje přístup podniků k etickým a morálním normám, které jsou
nastaveny společností, filantropická odpovědnost posunuje celé vnímání na
mnohem vyšší úroveň. Nejedná se jen o dodržování již dříve uplatňovaných
pravidel, ale aktivní vyhledávání možností, jak zlepšit kvalitu života, jak se stát
lepším člověkem.
S výše uvedenou pyramidou úzce souvisí i přístup jednotlivých firem k
zákazníkovi, který můžeme rozdělit do třech typů: nemorální, amorální a
morální. Jak můžeme vytušit nemorální přístup je využití zákazníka pouze pro
dosažení zisku, a to i za předpokladu podvodného či jinak „neférového“ jednání
(v současnosti jsme svědky aféry „Šmejdi“, kdy pomocí nekalých praktik a
nátlakových akcí dochází v podstatě k okrádání slušných občanů, zpravidla
nejvíce se toto týká seniorů). Amorálním jednáním sice firma neporušuje žádné
právní stanovy, ale o zákazníka se nijak zvlášť nestará. Morální přístup
znamená péči o zákazníka, uvědomit si, že zákazník není jen prostředek k
získání cíle, ale především partner v obchodním světě. Morální přístup u mnoha
firem vyvolal potřebu vytvořit etický kodex firmy, firemní kulturu. Přijetím
takového kodexu se na jedné straně firma zavazuje k jeho dodržování, ale na
straně druhé je kodex právně nevymahatelný. A právě z tohoto důvodu, aby
firma dodržovala povinnosti, ke kterým se zavázala, musí existovat nějaká
kontrola hodnot, které firma přijala za své. Potvrzení těchto etických hodnot pak
může představovat konkurenční výhodu před ostatními. Samozřejmě v opačném
případě je to varovný signál pro zákazníky a celou společnost.
(ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a
etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, s.96-98. Beckova edice
ekonomie. ISBN 978-80-7400-192-5)
3.3 Sociální odpovědnost podniků
CSR (Corporate Social Responsibility)
Když se hovoříme o sociální odpovědnosti podniků (Corporate Social
Responsibility), jedním dechem musíme zároveň dodat i sociální odpovědnost
zákazníků (Customer Social Responsibility). Bylo by bláhové se domnívat, že
jedna skupina se bude chovat zodpovědně a druhá ne a vše bude v pořádku.
Sociální
odpovědnost
podniků
- 55 -
Pokud požadujeme odpovědnost od firem, musíme se i my (jako zákazníci)
chovat zodpovědně. Jinak hrozí zhroucení celého systému, zhroucení tržního
prostředí a nastolení chaosu.
Fair trade
Zajímavým příkladem skloubení sociální odpovědnosti firem a zákazníků může
být projekt Fair trade. Moto fair trade je velmi jednoduché: lidé si za svou práci
zaslouží dostat dobře a spravedlivě zaplaceno. Možná nám to připadá
samozřejmé, ale opak je pravdou. Není výjimkou, že v řadě zemí, které nás
zásobují kávou, čajem, tropickým ovocem nebo třeba kakaem, nedostávají
pěstitelé téměř ani tolik prostředků, kolik potřebují pro jejich pěstování. Důvody
jsou různé, ale mimo jiné jde o chování nadnárodních firem, nespravedlivé
nastavení mezinárodního obchodu nebo nedostatek vzdělání a zdrojů na straně
pěstitelů. Právě z tohoto popudu, z nerovnosti na trhu a z nedodržování
základních etických principů, vznikly organizace jako World Fair Trade
Organization (WFTD) nebo Fairtrade International (FI). Organizace slouží jako
prostředník nebo lépe řečeno garant toho, že spojí několik skupin do
hospodářského partnerství. Na jedné straně pěstitelé (ale i řemeslníci) dostanou
za své produkty zaplaceno spravedlivou cenou, na straně druhé kooperující
firmy si zvyšují svůj sociální kredit a získávají benefit v podobě větší
konkurenceschopnosti na trhu. Myšlenka fair trade ale není založena pouze na
etickém jednání v podnikání. Další velmi důležitou složkou je dlouhodobě
udržitelné životní prostředí. To znamená neřídit se heslem, že může být „po nás
potopa“, ale přistupovat k životnímu prostředí šetrně, s citem, eticky. Fairtradoví
pěstitelé se snaží o dlouhodobě udržitelnou produkci a nepoužívají
agrochemikálie preventivně, ale jen v případě, že se potýkají se škůdci nebo
nemocemi. Nakonec i my jako koneční zákazníci a spotřebitelé, se můžeme
chovat se sociální odpovědností a svým nákupem výrobků označených Fair trade
pomoci tam, kde je to zpravidla potřeba nejvíce – v zemích třetího světa.
Část jen pro zájemce
Ztráta morálky a etiky? To snad ne? To se nás pouze někteří politici, arogantní
podnikatelé a firmy vyvolávající korupční skandály snaží přesvědčit o tom, že
něco takového, jako etika vlastně vůbec neexistuje. Že je zcela normální
bezohledné chování a „ždímání“ našeho okolí ve jménu „mamonu“. Jak jsme si
mohli povšimnout v textu výše, etika není určitě na ústupu. Pouze to, co bylo
dříve samozřejmé a tak nějak se bralo automaticky, musí být dnes připomínáno,
a to jak formou různých nařízení (například etické kodexy vydávané EU pro
úředníky), tak formou organizací, které se tyto principy snaží znovu oprášit s
Kvalitní
práce, dobrá
odměna
- 56 -
použitím různých nástrojů (viz fair trade). Mnoho firem si dnes uvědomuje, že
pokud chce na trhu uspět, musí se etickými zásadami řídit.
Z krátkodobého hlediska se možná zdá, že je to bez efektu a bez jakéhokoliv
přínosu, ale až po určitém čase se etické chování a sociální odpovědnost firmě
vyplatí. Především tím, že bude platit za solidního obchodního partnera, s
kterým lze bez obav obchodovat. Okolí bude podnik vnímat jako někoho, kdo se
stará nejen o své zájmy, ale i o prostředí, ve kterém se nalézá. To a mnoho
dalšího umožňuje firmě získat určitou prestiž, zvýšit konkurenceschopnost a
dále se rozvíjet.
3.4 Etika a osobnost člověka – motivy, zájmy, hodnoty,
postoje a vliv na osobnost podnikatele
Průvodce studiem
Vážení studenti,
předpokládám, že dosavadní text studijní opory, kterou právě studujete, je pro
Vás srozumitelný a že tedy pochopíte, že je nepochybné, že etické chování
podniku značně ovlivňuje etika a osobnost člověka – motivy, zájmy, hodnoty,
postoje a samozřejmě toto vše má velký vliv na osobnost podnikatele. Proto se
touto problematikou budu v této kapitole také zabývat.
Etika a osobnost člověka
Etika se snaží o nalezení právě takového „správného jednání a chování“, o
nalezení toho, co máme na základě svého rozumu činit tedy v souladu se svým
myšlením. (ČANÍK, Petr, Libuše ŘEZBOVÁ a Tomas van ZAVREL. Metody a
nástroje podnikatelské etiky. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 s.
ISBN 80-245-1143-6.)
Ve skutečnosti je každý člověk osobností, některý člověk je lepší, některý horší
nebo se výrazně od jiných neliší.
Osobnost člověka lze definovat jako neopakovatelnou nenapodobitelnou
individualitou, fyziognomií každého člověka, jeho kladnými a zápornými
Etika
a osobnost
člověka
- 57 -
vlastnostmi, intelektem, schopnostmi, temperamentem, charakterem, postojem,
zájmů, potřebami, hodnotami, chováním, jednáním atd.
K pochopení a poznání osobnosti člověka využíváme společenských věd:
Psychologie, jež se zabývá jedincem, jako takovým, zkoumá duševní
život člověka obecně.
Sociální psychologie, disciplína mezi psychologií a sociologií zabývající
se životem člověka ve společenských podmínkách.
Sociologie studuje společenské jevy, procesy a vztahy související s
určitým seskupením jednotlivců.
Osobnost je tvořena zejména jejími vlastnostmi, jež vypovídají o tom, jaký je
konkrétní člověk ve své podstatě. Člověk má vrozené vlastnostmi a získané
vlastnosti. S vrozenými vlastnostmi se člověk narodí a v průběhu svého života
některé vlastnosti získává.
Společenské prostředí, společenské faktory a faktory dědičnosti působí na vznik
a rozvoj obou typů vlastností.
Vlastnosti osobnosti vytváří uspořádanou strukturu, jednotný celek. Mezi hlavní
psychické vlastnosti osobnosti patří její temperament, schopnosti a charakter.
Velmi důležitými jsou také motivy, zájmy, potřeby, postoje atd. Psychické
vlastnosti člověka významně ovlivňují sociálně psychické vlastnosti člověka
týkající se jeho vztahu k ostatním lidem.
Motivy, potřeby, hodnoty, zájmy a postoje
Motivace je základem lidské činnosti. Chování a způsoby člověka, to, proč se
člověk chová takto a ne zcela jinak, proč směřuje zrovna k tomuto cíli a ne k cíli
jinému, určuje obsahová náplň motivů.
Motivy definujeme jako faktory vzbuzující, udržující a řídící chování člověka.
Druhy motivů:
energetizující činitelé, vyvolávají chování a zvyšují intenzitu výkonu,
regulační činitelé, určují směr chování k dosažení daného cíle.
Motivace
- 58 -
Motivy lidí vytváří v každé osobnosti složitou soustavu, kde se vzájemně
propojují. Člověk může být motivován k určitému chování i několika motivy
zároveň.
Původní motiv může být při cestě k dosažení obohacen o motivy vedlejší.
Motivy jsou charakterizovány v kategorii:
směru,
intenzity,
trvalosti,
míry změny.
Důležité je také rozdělení motivů vědomých a nevědomých, motivů zjevných a
skrytých. Motivy, které člověk nepřipouští ani sám sobě, přesto ví, že existují, se
nazývají motivy potlačovanými.
Zdroje motivů:
Potřeby, popisované jako stav nedostatku nebo nadbytku něčeho,
vystupují tam, kde dochází k fyziologické nebo psychické nerovnováze.
Potřeby mohou být primární, které jsou vrozené a mají většinou
fyziologický charakter nebo sekundární, které jsou naučené a mají
sociální charakter. Člověk nejprve upřednostňuje potřeby primární a na
jejich základě pak potřeby sekundární. Společenský charakter a
relativnost jsou značně významnými charakteristikami potřeb.
Zájmy představující odvozené potřeby, uspokojením určitých zájmů lze
dosáhnout provozováním určité činnosti, ne však dosažením konkrétního
výsledku. Základní zájmové směry se rýsují v období dětství a dospívání.
Formování zájmů závisí na sociální zkušenosti jednotlivce, původ však
může být zakotven i v pudových strukturách osobnosti.
Hodnoty, které jsou specifickou formou kvality věcí a jevů se projevují
v určitých vztazích k jiným věcem a jevům. Pro člověka mají hodnotu
takové věci a jevy, které pro něj svými vlastnostmi mají nějaký určitý
význam. Hodnoty mohou mít svůj původ ve vrozené struktuře osobnosti,
celá soustava hodnot se však vyvíjí až v průběhu socializace.
Během života člověk shromažďuje celou řadu hodnot, které se skládají
do hodnotového systému a vyjadřují se v hodnotové orientaci člověka,
která znázorňuje to, čemu dává člověk ve svém životě přednost, co je pro
něj významné a důležité. Každý člověk si hodnotovou orientaci vytváří
Zdroje
motivů
- 59 -
sám, ale je při tom ovlivňován různými aspekty, např. hodnoty a
hodnotovými orientacemi uznávanými v určité společnosti, v rodině nebo
různých sociálních skupinách.
Postoje vyjadřující hodnotící vztah, kladné nebo záporné reakce na
určité osoby, předměty nebo situace. Vždy se vztahují k nějakému
objektu, mají určitý směr a míru. Postoje mohou vyplývat z citů nebo
mohou mít racionální či objektivní základ. Předsudek se považuje za
velmi škodlivý a nežádoucí typ postoje. Jedná se o emociálně založený
postoj vůči něčemu, ignoruje objektivní kritéria usuzování. (ŠEVČÍK,
Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
aplikovaného práva, 2005, 143 s. ISBN 80-867-7506-2.)
Pro pochopení hodnot a různých hodnotových systémů je třeba si uvědomit, že
hodnoty vycházejí z určité kultury. Kultura je výsledkem lidské činnosti,
identitou člověka. Každý člověk se pohybuje v nějakém společenském
prostředí,které po něm vyžaduje odpovídající způsoby chování a poskytuje
člověku různé způsoby řešení problémů. V každé kultuře si lidé vytvářejí určité
speciální materiální a duchovní hodnoty, vzory chování, vzory nejrůznějších
vztahů, způsobů jednání a také samozřejmě i hodnotový systém.
Význam etiky v jednání s lidmi – umění jednat s lidmi
Úspěšné jednání s lidmi a ovládání umění jednat s lidmi znamená ovládat
především psychologické, sociálně psychologické a sociologické poznatky o
osobnosti, jejích vlastnostech, motivech jednání, sociálních rolí atd.
Umění jednat s lidmi má ale i svoji etickou stránku a zároveň je součástí
společenské etikety. Při jednání s lidmi je každá situace naprosto jedinečná a
neopakovatelná, proto se nestačí naučit pouze přesné postupy společenské
etikety, ale musíme čerpat také ze skutečností, chyb a omylů, kterých se při
různých situacích v mezilidském styku dopouštíme.
Pokud se chceme naučit správně jednat s lidmi, musíme se nejdříve naučit dobře
poznat sami sebe a po té poznat osobnost jiných lidí, se kterými se setkáváme.
Poznávání sama sebe
Komplexní, nejpřesnější a nejobjektivnější přehled o vlastní osobnosti vede k
jisté míře úspěchu jednání s lidmi. Člověk, který své chování nikdy systematicky
Umění jednat
s lidmy
- 60 -
a cílevědomě nepozoroval, nehledal důvody svého chování a neuvědomoval si
své vlastnosti, se zná pouze povrchně.
Umění jednat s lidmi vychází z poznání vlastní osobnosti. Pokud neznáme sami
sebe a nejsme si jisti tím, že se dokážeme ovládnout i v nejtěžších situacích,
nemůžeme odhadnout ani osobnost a jednání druhého člověka, a proto se
nepouštíme do bouřlivých diskusí a zbytečně neprovokujeme spory. Těmto
situacím se snažíme, vždy raději vyhnout, ne vždy to však lze. Především
pracovníci na řídících a kontrolních pozicích se často dostávají do velice
napjatých situací, kdy dochází k bouřlivým výměnám názorů, proto je nejlepším
řešením, naučit se ovládat své pocity a umět zachovat klid tam, kde je potřeba.
Dalším důvodem poznávání vlastní osobnosti je uvědomění si alespoň některých
svých negativních vlastností, a nedostatků, které můžeme změnit.
Účelem sebepoznávání není chorobné rozebírání každého vlastního citu, postoje
a chování. Jedná se o cíl, který zároveň vede k dosažení dalšího cíle.
Sebepoznávání je v podstatě zkoumání určitých vlastních duševních vztahů a
zároveň také i myšlenkových pochodů, když toto zkoumání má svoje pravidla a
etapy postupu.
Hlavní pravidla metody introspekce:
objektivnost, sebekritičnost a upřímnost k sobě samému. Vždy je důležité
snažit se o co nejpravdivější poznatky, nepravdivé poznání nikam
nevede.
co největší hloubka poznání a všestrannost. Snaha poznání své osobnosti
ze všech možných stran a úhlů, hledání nejhlubších příčin a důvodů.
vyvození závěrů a vložení výsledků do paměti. Z každé vlastnosti své
osobnosti bychom měli vyvodit určitý závěr, jinak poznání nemá smysl.
porovnání a prověření výsledků. Jednotlivé výsledky je nutno mezi sebou
porovnat a snažit se vypátrat příčiny vzniku rozporů, další
sebepozorování.
spojování výsledků poznávání. Zjištěné závěry si v duchu skládáme do
jakési mozaiky naší osobnosti, musíme je vzájemně doplňovat.
postupnost a systematičnost. V pozorování vlastností osobnosti by se
mělo postupovat systematicky, abychom něco nepřehlédli.
Metoda
introspekce
- 61 -
Způsoby stanovení metod introspekce:
etapa sebepozorování, kdy se člověk učí pravidlům introspekce, na
základě kterých pak poznává rysy své osobnosti.
etapa porovnání sebe s ostatními lidmi, porovnání osobnosti člověka,
chování, postojů s chováním jiných lidí.
etapa aktivního zasahování, na základě předchozích etap člověk
vyhodnocuje, kterou ze svých vlastností by měl změnit, odstranit nebo
zdokonalit.
Poznávání jiných lidí
Na osobnosti každého člověka závisí, jak člověk vnímá okolní svět. Vnímání
člověka je silně poznamenáno jeho předchozími zkušenostmi. Jedná se o složitý
proces, kde působí řada faktorů.
Sociální percepce neboli vnímání a poznávání druhých lidí je složitější
činností než samotné vnímání a poznávání předmětů. Vnímání je základním
procesem pro poznávání a posuzování lidí. Vnímání a posuzování jiných lidí je
často ovlivňováno řadou příčin, které vedou k chybnému vnímání a posuzování
lidí. Člověk má často tendenci domýšlet si a dotvářet vnímaný předmět či osobu.
To je způsobeno faktem, že člověk raději vidí a slyší to, co očekává, že bude
vidět a slyšet.
Člověk je silně ovlivněn tím, co dělá, svojí prací, podle čehož pak vnímá a
posuzuje ostatní lidi, na člověka působí tzv. profesionální deformace neboli
závislost na povolání. Tato deformace by však člověka neměla pohltit úplně,
člověk by měl na druhém vidět a posuzovat i to, co s jeho profesí vůbec
nesouvisí. Vnímání druhého člověka by vždy mělo být hodnoceno poznáváním
více znaků, aby se předešlo falešným závěrů.
Lidé se často při vnímání a posuzování jiných lidí, řídí heslem „podle sebe
soudím tebe“, kdy v jiných lidech hledají své vlastnosti, motivy, postoje, zájmy
nebo jim je podle sebe přisuzují.
Obvykle si člověk udělá obraz o druhém člověku z nastřádaných informací
od jiných lidí, v psychologii se hovoří o tzv. haló-efektu. Jaký obrázek si o
druhém člověku uděláme, záleží na postoji a vztahu k osobě, která nám tyto
informace sdělila. Pokud máme k osobě blízko a vážíme si ji, budeme považovat
Sociální
percepce
- 62 -
informace za pravdivé, jestliže osobě nevěříme nebo z ní máme smíšené pocity,
budeme informace považovat za nepříliš pravdivé.
S haló-efektem úzce souvisí i efekt prvotnosti a novosti, uplatňují se při
bezprostředním vnímání osoby, o které nic nevíme i u představy člověka,
kterého známe pouze z informací někoho jiného.
Efekt prvotnosti při bezprostředním vnímání je znám jako první dojem, to
co je na druhém člověku vnímáno jako první. Většina lidí se snaží na první
dojem zapůsobit co nejlépe, protože právě první pocit, dojem z cizího člověka je
vodítkem pro posuzování celé jeho osobnosti. Může se stát, že se zmýlíme při
hodnocení prvního dojmu, svoji představu tedy opravíme, je to však složitější a
má to dlouhodobější průběh.
V efektu novosti při bezprostředním vnímání i při vytváření představy o druhém
člověku na základě informací jsou nejdůležitější a nejvýznamnější informace a
dojmy získané z nenovějších a nejčerstvějších zdrojů informací a dojmů.
Vlivem uvedených efektů může docházet ke stereotypizaci, což může vést ke
zjednodušení procesů poznávání druhého člověka nebo ke vzniku předsudků.
Pokud vnímáme člověka na základě minulé negativní zkušenosti, je každé nové
vnímání negativně ovlivněno.
3.4.1 Etické jednání a podnikání
Správný odhad všech důležitých okolností konkrétního mezilidského styku
představuje hlavní problém optimálního jednání. Tímto odhadem jsou voleny
prostředky a cesty realizace úspěšného jednání s lidmi. Závisí na množství
informací, které jsou k dispozici a na předchozích zkušenostech. Pro umění
jednat s lidmi je důležitá vysoká úroveň operativnosti, pohotovosti změnit
chování v okamžiku, kdy zjistíme, že náš původní odhad nebyl správný nebo při
výskytu nových okolností.
Základy správného využívání teoretických poznatků v praxi:
uvědomění si, že teorie neobsahuje ideální řešení situace při jednání s
lidmi v praxi,
respektování individuality v konkrétních situacích,
výběr nejpřiměřenějších prostředků na základě správného odhadu všech
okolností určitého společenského styku.
Etické jednání
a podnikání
- 63 -
Kultura osobního projevu a umění jednat s lidmi se vzájemně podobají,
nelze však říci, že znamenají totéž. Existují lidé s vysokou kulturou osobního
projevu, a přesto neumí jednat s lidmi. Kulturu osobního projevu lze
charakterizovat jako úroveň chování člověka k druhým lidem v rámci
pracovní činnosti.
Umění jednat s lidmi lze také popsat jako vystupování člověka vůči druhým
lidem, jež bere ohled na druhé osoby a jde jim vstříc, odpovídá konkrétní situaci
a vede ke splnění předem stanoveného cíle.
Při jednání s lidmi hraje důležitou roli psychologický odhad a týká se hlubších
stránek skutečnosti. Základní nástroj umění jednat s lidmi představuje kultura
osobního projevu.
Základním samozřejmým předpokladem chování by měly být takt,
ohleduplnost a úcta k lidem, přiměřenost a přirozenost.
Zásady úspěšného jednání s lidmi:
realizace chování, chovat se přirozeně a upřímně, nepředstírat úsměvy a
sympatie,
nevnímat soubor obecných doporučení pro jednání s lidmi jako soubor
rad a návodů k pokrytectví a klamání lidí, nepředstírat přátelství,
zájem o lidi, jednat s lidmi jako s osobnostmi, snažit se najít v každém
člověku něco hezkého, nezaměřovat se pouze na jeho negativní stránky.
Každý člověk by měl být vnímán včetně jeho nálad a změn ve způsobu chování,
měl by vědět, že je brán ohled na jeho existenci, ale i na jeho reakci na naše
chování. Hovoříme o zásadě pozornosti k existenci druhého člověka.
Hodnocení druhých lidí je dalším pravidlem umění jednat s lidmi. Na každém
člověku bychom měli umět oceňovat maličkosti, ale zároveň šetrně upozorňovat
na chyby a nedostatky, kritiku vyslovovat přiměřeně a nezveličovat.
Samozřejmostí by mělo být taktní chování především řídících pracovníků, kteří
by neměli urážet ani ponižovat druhé osoby.
Kultura
osobního
projevu a
umění jednat
s lidmi
Zásady
úspěšného
jednání
s lidmi
- 64 -
Další zásadou umění jednat s lidmi je šíření klidu a pohody. Při jednání s
lidmi by neměl být prostor pro nervozitu, agresi, skepsi, podezřívání, atd.
Všechny duševní vztahy, pozitivní i negativní se velice snadno přenáší z jednoho
člověka na druhého.
Pro umění jednat s lidmi je velice důležitá zásada umět se vžít do druhých lidí,
snažit se pochopit druhého člověka. K této zásadě patří znalost lidí, znalost
základu sociální interakce, umění vnímat, umění správného počínání, znalost a
vnímaní sebe samého a umění měnit sám sebe.
Pokud se umíme vžít do druhého člověka, můžeme najít vhodné řešení dané
situace. Zjištěné nedostatky druhého člověka kritizujeme přiměřeně, bez
zbytečných urážek a zesměšňování, což se člověka právě nejvíce dotýká. Člověk
unese oprávněnou kritiku na svoji osobnost, kritika je jedním z nástrojů
zlepšování a zdokonalování.
Zásadou umění jednat s lidmi je umění vcítit se do druhých lidí, vyzařovat
klid a pohodu, být k druhým lidem ohleduplný, mít k nim úctu, být pozorný
k existenci druhého člověka, dokázat ocenit maličkosti druhých lidí a
současně umět taktně upozornit na jejich nedostatky.
Etické jednání a umění jednat s lidmi by měli mít zejména lidé na řídících
pracovních pozicích, protože se velice často stává, že jejich podřízení mívají
pocit méněcennosti. Nadřízení některé své podřízené ignorují a nezajímají se o
jejich názory, jsou k nim příliš kritičtí, někdy je dokonce uráží či zesměšňují.
3.5 Život jako základní a nejvyšší hodnota
a podnikatelská etika
Již výše bylo uvedeno, že nelze zcela přesně definovat, co se skrývá pod pojmy
podnikatelská etika, neboť každý může mít na tuto vědní disciplínu trochu jiný,
subjektivní pohled a to mimo jiné také proto, že se tato vědní disciplína stále
aktualizuje a poměrně rychle vyvíjí. Podnikatelská nebo také hospodářská etika
zkoumá praktické rozhodování a tvůrčí a inovativní jednání. Hledá rovnováhu
mezi tím, co je ještě společensky přijatelné na jedné straně a pohlíží na
ekonomickou stránku (zisky firem) na straně druhé.
Na tomto místě bych se nyní soustředila především na vztahy mezi etikou a
podnikáním, tzn. na vzájemné vztahy mezi zaměstnanci, zaměstnavateli,
Umění vcítit se
do druhých lidí
Vztah mezi
etikou
a podnikáním
- 65 -
konkurenty a zákazníky, a to z pohledu zdravotní stránky a bezpečnosti práce.
V širším pojetí by potom mohlo jít o vztah mezi byznysem, státem a společností.
Pohled na život
Jaký je život? Je nádherný, i když nesmírně těžký až bolestný. Co to vlastně
znamená žít? Žít znamená poznávat, prožívat, jednat. Každý život má svůj
význam, má tedy hodnotu. (KÁRNÍKOVÁ, 1997)
Podíváme-li se zpět do historie, na život bylo vždy nahlíženo z různých pohledů.
A najdeme úplné protipóly. Ve Spartě byli slabí jedinci vražděni, ve starém
Římě rozhodoval o žití a nežití miminka jeho otec, křesťané pohlíží na život jako
na dar od Boha, tudíž by ho měl člověk spravovat a nemá právo si ho vzít.
Je otázkou, na který okamžik by se mělo pohlížet jako na počátek lidského
života, zda je to moment početí či později, kdy se z embrya stává plod (na konci
2. měsíce po početí). Ať by bylo přihlíženo k prvnímu či k druhému případu, je
více než sporná otázka umělého přerušení těhotenství. Ačkoliv náš právní řád
povoluje provést interrupci do dvanáctého týdne těhotenství, je otázkou etiky,
zda má matka právo rozhodnout o ukončení života počatého dítěte. Je několik
výjimek, kdy je možné toto rozhodnutí matky ospravedlnit, a to v případě, že
lékařské vyšetření odhalí těžké postižení narozeného miminka, dále pak jedná-li
se o početí v důsledku trestného činu, o incest, výjimečné sociální případy či v
momentě, kdy těhotenství vážně ohrožuje zdravotní stav matky. (JANKOVSKÝ,
Jiří, Etika pro pomáhající profese, Praha: Nakladatelství Triton, 2003, 1. Vyd.
ISBN 80-7254-329-6)
Nemoc
V současnosti člověk žije v tak rychlém tempu, že si mnoho věcí uvědomí až ve
chvíli, kdy je částečně nebo úplně ztratí. Často to tak bývá i se zdravím. Pokud
se cítíme v pořádku a nic nás netrápí, bereme většinou zdraví jako
samozřejmost. Teprve až přijde nemoc, přijde i čas k zamyšlení, zastavení a
často k přehodnocení priorit. Mnohdy je třeba učinit řadu změn, například
změnit svůj styl života, jídelníček a návyky apod. Někdy ale už bývá pozdě.
Pohled na
život
Nemoc
- 66 -
Smrt
Stejně jako k životu patří narození dítěte, tak k němu patří i smrt. Náboženství
na smrt nepohlíží jako na konec člověka, ale jako na určitý mezičlánek, po
kterém následuje reinkarnace, další trvání duše…
Smrt je vnímána jako poslední a přirozená etapa života, která k životu patří, a
proto by měla být očekávána v klidu a důstojně. (JANKOVSKÝ, 2003, str. 140)
3.5.1 Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance
Podle Zákoníku práce, který upravuje práva a povinnosti zaměstnanců a
zaměstnavatelů v oblasti zdraví a bezpečnosti práce v zaměstnání, platí
následující:
Povinnosti zaměstnavatele – zajištění takové činnosti, pro kterou má
zaměstnanec dostatečnou kvalifikaci, zodpovědnost za BOZP (vč.
školení), poskytnutí ochranných pomůcek, vybavení pracoviště
bezpečnými technickými zařízeními, evidence úrazů…
Povinnosti zaměstnance – dodržování všech předpisů a postupů práce,
účast na školeních, hlášení všech případných úrazů, absolvování nutných
lékařských prohlídek…
I zde je důležitá prevence. Předcházet možným budoucím problémům s
bezpečností práce lze vytvořením takového prostředí, kdy jsou různými
opatřeními minimalizována možná rizika. Případné ztráty z důvodu pracovních
úrazů či nemocí z povolání nese nejen zaměstnanec v podobě poškození svého
zdraví, ale i zaměstnavatel (finanční ztráty, kontroly dotyčných úřadů, dobrá
pověst firmy…).
Stres a nejistota
Stres nás může prakticky provázet od narození až do vysokého věku. Stává se
přirozeným projevem života, ale pouze v takovém případě, že je přiměřený a
pokud nepůsobí dlouhodobě. Je téměř pravidlem, že lidé žijící spíše osaměle a
na venkově trpí stresem méně a dožívají se vyššího věku než lidé z měst.
Pod vlivem stresu jsou někteří lidé podráždění a jiní ochablí, případně značně
unavení. K vyčerpání nakonec vede delší stres u každého. Stresem může být
Smrt
Práva a
povinnosti
zaměstnanců a
zaměstnavatelů
Prevence
a bezpečnost
práce
Stres
a nejistota
- 67 -
zaskočen ale i člověk z nedostatku informací či z nejrůznějích mimořádných
událostí.
Na každého jedince působí stres jiným způsobem. V zaměstnání dokáží stresovat
změny a důraz na pozici zaměstnance, na jeho výkonnost. V soukromí pak
nejvíce stresovými faktory je rozpad rodiny, stěhování a hlavně nemoc a úmrtí
blízkých osob.
Mezi priority každého zaměstnance patří stabilní zaměstnání ohodnocené
spravedlivou odměnou a také zdravé a bezpečné pracovní prostředí. Málokdy
jsou všechna tato přání dodržena. Stres v zaměstnání je do určité míry zdravý,
protože nutí pracovníky k vyšším výkonům a k větší kreativitě. Pokud přesáhne
únosnou hranici, stává se nebezpečným a škodlivým. Mezi stresové faktory
můžeme zařadit časté přesčasy, náročnost práce, nutnost cestování, zdravotní
rizika, odloučení od rodiny atd. Mnoha lidem nevyhovuje práce na směny,
odpovědnost za velký počet lidí a mnohdy i za jejich životy, kterou mají
například některé profese jako třeba lékaři, hasiči, policisté.
Důležitý je i pracovní kolektiv, mezilidské vztahy na pracovišti a správná
organizace práce. Nadměrný stres může vést k nemoci, depresím či úplnému
zkolabování organismu. A v poslední době také stále častěji k nejrůznějším
závislostem – na alkoholu, lécích či drogách. Míra vyléčení závisí na tom, kdy si
aktuální situaci pracovník uvědomí a jak dlouho nechá tento stav bez pomoci
cizích lidí.
To, co pro určitého jedince může být maximálně stresovým faktorem, zvládá
jiný s přehledem. Záleží na psychické a fyzické odolnosti jedince a i na
životních událostech, které prožil. Člověka, který je pod vlivem stresu, lze lehce
odhalit. Jedná chaoticky, komunikuje zrychleně, neadekvátně reaguje a rychleji
se rozčílí, častěji vyhledává konflikty a trpí úzkostí. Jak lze poznat na pracovišti
člověka, který žije v neustálém „nezdravém“ stresu? Je náladový, podrážděný,
permanentně unavený, v depresi a nedokáže se soustředit.
Možno konstatovat, že jsou v posledních letech požadovány stále větší nároky
na kvalitu výrobků na jedné straně a na produktivitu práce na straně druhé.
Zaměstnancům jsou kladeny takové úkoly, které je deprimují a kvůli nim jsou
pod permanentním tlakem. Dalším důvodem stresu je nejistota udržení si
pracovního místa – kvůli reorganizaci, propouštění, snížení počtu zakázek…. V
případě ztráty zaměstnání hrozí i ztráta pravidelného příjmu a s tím spojené
psychické problémy.
- 68 -
Důsledkem stresu mohou být závažná onemocnění, jako žaludeční vředy,
onemocnění srdce a cév a v nejhorším případě i úmrtí. Lidé pracující pod
velkým tlakem bývají častěji nemocní, mají sníženou výkonnost a projevuje se u
nich zvýšená fluktuace. Dochází tak potom také i k častějším pracovním úrazům.
Nezaměstnanost
Nezaměstnanost má značný vliv na společenský život zpravidla každého jedince
i jeho nejbližších – rodiny a přátel. Nejen, že dojde k poklesu životní úrovně, ale
mohou se i značně změnit společenské vztahy a hodnoty. Dlouhodobou ztrátou
zaměstnání přichází zaměstnanec o zdroj materiálního zajištění, vzniká
ekonomická nejistota, mění se obvyklé plánování pracovního dne, ztrácí se
možnost získávání informací, zkušeností a dovedností, a vylepšování schopností.
Ztrácí se smysl života a omezují se zpravidla i sociální kontakty s přáteli a
spolupracovníky. Člověk bez práce ztrácí spojení s realitou, zmocňuje se ho
nejistota a strach z budoucnosti i pochybnosti o vlastních schopnostech.
Problematika dluhů
S vysokou mírou nezaměstnanosti úzce souvisí problém hypoték a různých
půjček a úvěrů. Většina nejen mladých lidí má v dnešní době hypotéky na
bydlení, úvěry či půjčky. V lednu 2013 uzavřeli lidé nejméně hypoték za
poslední rok a půl, celkem jen 5146. A to i přesto, že byly úrokové sazby téměř
na minimu. Během roku 2013 se ale tento trend obrátil a hypoteční trh loni
stoupl o 23 % na rekordních 149 miliard Kč.
Je tu ještě jedno nebezpečí, a to gamblerství, neboli patologické hráčství, na
kterém je gambler závislý. Typické rysy chování patologických hráčů závislých
na hraní na hracích automatech jsou například touha po dalším hraní z důvodu
výhry peněz, které gambler dříve prohrál, opakovanou snahou s hazardní hrou
přestat, lhaní lidem ve svém okolí za účelem popírání svého gamblerství, ochota
dopouštět se krádeží, a dalších přestupků či trestných činů za účelem obstarání si
financí pro hazard. Gambler si časem uvědomuje svou závislost, ale při snaze s
hazardní hrou přestat cítí neklid a podrážděnost, nedaří se mu zbavit se své
závislosti i kvůli dluhům.
Nezaměstnanost
Problematika
dluhů
- 69 -
Pracovní úrazy
Pod pojmem pracovní úraz je chápáno poškození zdraví zaměstnance, ke
kterému dojde při plnění pracovních úkolů nebo k tomuto dojde v přímé
souvislosti s plněním těchto pracovních úkolů. S měnící se strukturou
hospodářství se mění i charakter práce. Ubývá pracovníků v primární sféře, tudíž
i klesá počet pracovních úrazů. Bohužel ale roste počet pracovníků s
psychickými problémy zaviněnými stresem v zaměstnání.
Procento pracovních úrazů je v České republice vyšší než v západní Evropě.
Hlavním důvodem je nedodržování předepsaných předpisů a nepoužívání nebo
nedostatečné používání ochranných pomůcek. Každý zaměstnavatel má ze
zákona povinnost poskytnout pracovníkovi ochranné pracovní pomůcky. Na
dodržování této povinnosti dohlíží Státní úřad inspekce bezpečnosti práce.
Pracovníci tohoto úřadu se zaměřují hlavně na ochranu zdraví při práci, na
technický stav zařízení a strojů, na dodržování bezpečnostních předpisů při
práci, používání pomůcek na ochranu při práci a zaměřují se i na prevenci,
například pokud jde o nejrůznější typy školení pracovníků.
Státní úřad inspekce bezpečnosti práce provádí pravidelné i namátkové kontroly
a jeho činnost je velice důležitá z hlediska zajištění bezpečnosti práce na
pracovišti a předcházení úrazů, když zajímavé jsou výsledky tohoto úřadu, který
udělil v roce 2013 pokuty ve výši 42 807 000 Kč, což je zhruba o čtyři miliony
více než v roce 2012.
Není ojedinělé, že některé firmy se snaží šetřit na nesprávném místě, např. na
ochranných pracovních pomůckách, v lepším případě na kvalitě těchto pomůcek,
když v tomto případě nejen, že porušují zákon, ale vystavují své zaměstnance
značnému riziku.
Nemoci z povolání
Nemocemi z povolání trpí nejčastěji pracovníci, kteří obsluhují stroje a montéři,
dále řemeslníci a opraváři. Vyplývá to ze zprávy Státního zdravotního ústavu,
kde se uvádí, že nejčastěji postihují nemoci z povolání tato odvětví: těžba a
dobývání, zdravotní a sociální péče, výroba kovových konstrukcí a kovodělných
výrobků (z vibrací, z přetěžování končetin, nemoci způsobené prachem s
obsahem volného krystalického oxidu křemičitého apod.).
Pracovní
úrazy
Nemoci
z povolání
- 70 -
Velice příznivou zprávou je skutečnost, že neustále klesá počet hlášených
případů nemocí z povolání a tento snižující se trend je již od roku 2000.
Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření se může projevit ve všech profesích, častěji však u vedoucích
pracovníků, u zaměstnanců ve zdravotní a sociální sféře a u učitelů, tedy
zpravidla u takových profesí, kdy je nutné být v kontaktu s dalšími lidmi.
Projevuje se celkovým vyčerpáním organismu, ať již jde o vyčerpání psychické,
fyzické, případně i sociální. Takto postižený jedinec je neustále unavený, tělesně
i duševně vyčerpaný, pesimistický a cítí úzkost. Nebaví ho jeho práce, takže ji
odkládá a neplní tak, jak by měl a tím se dostává do začarovaného kruhu.
Následkem toho pak řeší nepříjemné situace nejen v práci, ale i doma s
partnerem či rodinou, unáhleně, zbrkle a nepřiměřeně. Možností eliminace
syndromu vyhoření je několik. Úplný odchod z dosavadního zaměstnání nebo
jen změnu pracoviště či pozice v rámci stávající firmy. Nejhorším řešením je
rezignace a neřešení vzniklého problému, případně jeho podcenění.
Syndromu vyhoření lze předcházet správnou prevencí. Důležitý je pohled
člověka na jeho vlastní práci, zhodnocení vykonávané práce a hlavně zázemí, ve
kterém žije, kým je obklopen, tj. jeho rodina, přátelé, známí, ale i kolegové v
práci, dále pak smysluplné trávení volného času, záliby a koníčky.
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Samostatnou a velmi významnou problematikou je zaměstnávání osob se
zdravotním postižením. Z celkového počtu nezaměstnaných je 10,5% osob se
zdravotním postižením. Na konci roku 2013 to bylo 62 789 osob. Od ledna do
listopadu 2013 bylo vyplaceno zaměstnavatelům více než 3,02 mld. Kč, které
stát v této oblasti vynakládá na podporu vytvoření chráněných pracovních míst a
částečně pokrývá náklady spojené s provozem těchto míst. Pokud je zřizováno
nové chráněné pracovní místo, stát přispívá v případě, že ho firma garantuje na
minimálně 3 roky, dále pak za určitých podmínek vyplácí příspěvek na skutečně
vynaložené náklady na mzdy pracovníků se zdravotním postižením, na krytí
provozních nákladů a zaměstnavatel si může uplatnit slevu na dani (její výše je
dle stupně invalidity zaměstnance).
Syndrom
vyhoření
Zaměstnání osob
se zdravotním
postižením
- 71 -
Shrnutí
Podnikatelská etika je procesem etických norem a principů, který nám zasahuje
do jakéhokoli podnikatelského rozhodnutí, případě i do specifických oblastí
podnikání.
Vývoj novodobé podnikatelské etik lze shrnout do čtyř vývojových etap.
První etapa (1900 – 1920) byla označována jako proces hledání.
Druhá etapa (1921 – 1950) představovala proces rozvoje profesní a
podnikatelské etiky.
Třetí etapa (1951 – 1970) představovala zvyšování standardu podnikové etiky
Čtvrtá etapa (1970 – současnost) definuje podnikatelskou etiku jako
samostatnou vědní disciplínu.
Zlaté pravidlo etiky
základním pravidlem pro aplikaci etiky v ekonomice je zlaté
pravidlo etiky –> je to klíčová hodnota pro tržní ekonomiku,
objevuje buď negativní nebo pozitivní formulaci: Vše, co chceš, aby
jiní dělali tobě, dělej ty jim x Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej
ty jim,
uznávat zlaté pravidlo, znamená uznávat ostatní lidi jako
rovnocenné bytosti,
pravidlo je známé již z veršů Homérovy Odysseii.
Pyramida sociální odpovědnosti podniků názorně popisuje jednotlivé
odpovědnosti ve vztahu k etice.
Základním všeho je ekonomická odpovědnost - podnik především musí dbát
na to, aby jeho zisk byl takový, aby dokázal přežít a bylo možné dál rozvíjet
firmu. Právní odpovědnost je především očekávání společnosti, že firma bude
podnikat v souladu s platnými zákony dané země. K shora uvedeným navíc
ještě současnost dodává odpovědnost etickou a filantropickou. Zatímco
etická odpovědnost zahrnuje přístup podniků k etickým a morálním normám,
které jsou nastaveny společností, filantropická odpovědnost posunuje celé
vnímání na mnohem vyšší úroveň.
Σ
- 72 -
Přístup firem k zákazníkovi, který můžeme rozdělit do třech typů: nemorální,
amorální a morální. Nemorální přístup je využití zákazníka pouze pro dosažení
zisku, a to i za předpokladu podvodného či jinak neférové jednání. Amorálním
jednáním - firma neporušuje žádné právní stanovy, ale o zákazníka se nijak
zvlášť nestará. Morální přístup znamená péči o zákazníka, uvědomit si, že
zákazník není jen prostředek k získání cíle, ale především partner v obchodním
světě.
Proč by se měl podnik chovat eticky? Je to v jeho zájmu?
Mravnost – obecný zájem celé společnosti.
Očekávání etického chování i od ostatních.
Nelze očekávat dodržování etických zásad od ostatních, když se tak sami
nebudeme chovat.
Nelze se ohánět etikou a přitom ji sami nedodržovat.
Etika se snaží o nalezení správného jednání, o nalezení toho, co máme na
základě svého rozumu činit tedy v souladu se svým myšlením.
Osobnost člověka lze definovat jako neopakovatelnou a nenapodobitelnou
individualitu, která se vyznačuje kladnými a zápornými vlastnostmi,
intelektem, schopnostmi, temperamentem, charakterem, postojem, zájmy,
potřebami, hodnotami, chováním, jednáním atd.
Motivace je základem lidské činnosti. Je to určité chování a způsoby
člověka. Motivy definujeme jako faktory vzbuzující, udržující a řídící
chování člověka.
Úspěšné jednání s lidmi a ovládání umění jednat s lidmi znamená ovládat
především psychologické, sociálně psychologické a sociologické poznatky o
osobnosti, jejích vlastnostech, motivech jednání, sociálních rolí atd.
Pokud se chceme naučit správně jednat s lidmi, musíme se nejdříve naučit dobře
poznat sami sebe a po té poznat osobnost jiných lidí.
- 73 -
Otázky
1) Charakterizujte stručně vývoj etického myšlení.
2) Čím se vyznačuje Zlaté pravidlo etiky? Popište jej.
3) Vyjmenujte a stručně vysvětlete typy sociální odpovědnosti firem.
4) Jak byste definovali osobnost, čím je osobnost tvořena a co je základem
lidské činnosti?
5) Jaké znáte zásady úspěšného jednání s lidmi?
6) Popište jednotlivé úrovně hospodářské etiky.
7) Jaké společenské vědy souvisí s poznáním osobnosti člověka?
8) Čím je tvořena osobnost?
9) Jaký má etika význam v souvislosti s jednáním s lidmi?
10) Jak byste charakterizovali pojem „poznávání sama sebe“?
11) Co je to metoda introspekce a jaká jsou její hlavní pravidla?
12) Charakterizujte pojem „syndrom vyhoření“.
13) Jaký vliv má nezaměstnanost na život jedince, případně jeho nejbližší?
Pojmy k zapamatování
základy etického chování podniku
zlaté pravidlo etiky
pyramida sociální odpovědnosti firmy
osobnost a vlastnosti osobnosti
motivace, potřeby, hodnoty, zájmy a postoje osobnosti
zásady spěšného jednání s lidmi
úroveň hospodářské etiky
poznávání sama sebe
Doporučená literatura
ČANÍK, Petr, Libuše ŘEZBOVÁ a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje
podnikatelské etiky. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 s. ISBN 80-
245-1143-6.
JANKOVSKÝ, Jiří, Etika pro pomáhající profese, Praha: Nakladatelství Triton,
2003, 1. vydání, ISBN 80-7254-329-6
HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3.
aktual. a přepr. vyd. Praha: Grada, 2008, 277 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-
247-1593-3.
- 74 -
MAYEROVÁ, Marie, Stres, motivace a výkonnost, Praha: Grada, 1997, 1.
vydání, Grada, ISBN 80-7169-425-8
SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia,
1997, 188 s. ISBN 80-859-6340-X
ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
aplikovaného práva, 2005, 143 s. ISBN 80-867-7506-2
VYBÍRAL, Zbyněk, Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, s.r.o., 2009,
ISBN:978-80-7367-387-1
ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a
etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xix, 167 s. Beckova edice
ekonomie. ISBN 978-80-7400-192-5.
- 75 -
4. Základní východiska podnikatelské
etiky, tržní hospodářství a etika
v podnikání
Cíl:
Výše uvedená kapitola této studijní opory přináší řadu zajímavých informací a
po jejím prostudování budete schopni:
charakterizovat základní východiska podnikatelské etiky,
objasnit hlavní předpoklady etického podnikání a jeho cíle,
vysvětlit, co je především předmětem zkoumání podnikatelské etiky,
zdůvodnit podstatu okruhů lidských práv a vztah práva a morálky,
pochopit podstatu podnikatelského prostředí a vývoj českého
podnikatelského prostředí,
najít souvislosti a vyznat se ve vztazích mezi firmou a zákazníkem,
zaměstnancem, majitelem, státem, obchodními partnery a konkurencí,
popsat a vysvětlit podnikatelskou etiku a její úroveň v souvislosti s
tržním hospodářstvím.
Klíčová slova:
předpoklady etického podnikání, východiska podnikatelské etiky, vztah práva a
morálky, okruhy lidských práv, etika organizací a institucí, etika jednotlivců,
pohledy na podnikovou etiku
Průvodce studiem
Vážení studenti,
kapitola, kterou se chystáte studovat sleduje morální zásady a normy, které
usměrňují chování ve světě podnikání. Zabývá se předmětem zkoumání etiky a
je zajímavá především spojením existence tržního hospodářství a stavem a
úrovní etiky podnikání. Snažím se v souvislosti s výše uvedeným poukázat i na
vývoj českého podnikatelského prostředí. Mým cílem bylo, abych Vás seznámila
i s některými negativními jevy, které se v souvislosti s etikou podnikání objevují
a na které je třeba poukázat a nedovolit, aby jich přibývalo.
Byla bych ráda, kdyby text této kapitoly byl pro Vás zajímavý, jeho studium,
aby Vám nečinilo potíže, když studiu byste měli věnovat cca 70 - 80 minut.
- 76 -
4.1 Etika podnikání (podnikatelská etika)
Podnikatelská etika (etika podnikání) zahrnuje morální zásady a normy, které
usměrňují chování ve světě podnikání (např. spravedlnost, poctivost, serióznost
apod).
Etika podnikání vznikla jako samostatná disciplína v sedmdesátých letech
dvacátého století. Před jejím vznikem se užívaly převážně pojmy jako
„společenská odpovědnost firmy“ nebo „společenská odpovědnost podnikání“.
Ty ale postihovaly pouze část problematiky etiky v podnikání. Podnikatelská
etika se rychle rozvíjela ve Spojených státech, které předběhly Evropu o řadu let.
Vyučuje se prakticky na všech západních univerzitách ekonomických směrů a v
manažerských školách. Již nejednou se prokázalo, že poznatky etiky
uplatňované v podnikatelské sféře jsou z hlediska efektivnosti, racionalizace a
vědecké organizace právě velmi potřebné a užitečné.
Bezprostředním podnětem pro vznik této disciplíny byly skandály, ať šlo o
nedostatečnou ochranu spotřebitele, podvodné machinace, poškozování
životního prostředí, daňové úniky, zneužívání informací a mnoho dalších. Ty
vyvolaly negativní reakci veřejnosti včetně požadavků na větší vliv morálky v
podnikání. Rozhodující je to, že v období posledního čtvrtstoletí se etika v
podnikání stala velmi živou. Zájem o ni se projevuje na několika úrovních: od
ryze teoretické až po ryze praktickou, tedy o zavádění etických principů do
každodenní podnikatelské praxe.
V České republice se začala vyučovat etika podnikání na některých
vysokých školách od roku 1992. V roce 1994 byla založena Společnost pro
etiku v ekonomice. V tomtéž roce uspořádala nadace Patriae první
významnou konferenci k této tematice s názvem „Byznys a etika“,
zorganizovanou s pomocí vládních i soukromých institucí ze Spojených
států.
Podnikatelská etika je součástí obecné etiky. Tato disciplína je chápana stejně v
Evropě a v Severní Americe. Podnikatelskou etiku (etiku v podnikání) nelze
považovat za jinou etiku, která by vysvětlovala, omlouvala nebo
ospravedlňovala jednání, jež by bylo jinak považováno za neetické. Posláním
podnikatelské etiky je zabývat se otázkami, zda konkrétní podnikatelské
praktiky jsou přijatelné či nikoli, zda jsou „dobré“ či „špatné“, zda jsou
správné nebo nesprávné. Svou povahou je podnikatelská etika
kontroverzní. Při řešení jednotlivých a konkrétních problémů neexistuje
jednotný přístup.
Etika podnikání
– samostatná
disciplína
Společnost pro
etiku v ekonomice
- 77 -
Podnikatelskou etiku nelze zaměnit se zákonem. Mezi právem a morálkou je
sice úzká souvislost, ale zároveň jsou mezi nimi i rozdíly. Právo upravuje to, co
zákonodárce považuje v dané době za správné nebo nesprávné a na území státu
vytváří jeden soubor pravidel, platný pro všechny. Právně zakotvuje pouze ty
požadavky, u nichž je zapotřebí, aby jejich dodržování zabezpečovala autorita
státu – při jejich porušení sahá stát k sankcím. Právo je univerzální, obecné a
nemůže postihovat všechny situace, které se v praxi mohou vyskytovat. V této
souvislosti se někdy objevuje nesprávná představa, že podnik se chová morálně,
postupuje-li podle zákona. Zákon ale nestanoví a ani nemůže stanovit, co je
etické.
V průmyslově vyspělých zemích s právními tradicemi řeší stát
prostřednictvím zákonů pouze základní problémy. Přednost mají morální
zásady a pravidla podnikání, jejichž dodržování si vynucuje konkurence.
Obecnou zásadou je, že zákony mají být dodržovány, včetně podnikání. Zákony
představují právní rámec, v němž se podnikání uskutečňuje, a jsou nezbytné pro
jeho existenci. Ve společnosti, jejímž základem je fungující konkurence,
nenaleznou firmy zjevně porušující zákony dostatečnou podporu u bank nebo
akcionářů.
Zákon nejenže nemusí být správný, může být i rozporuplný. Je-li ale v zájmu
podnikání, aby takový zákon neplatil, je nutno usilovat o to, aby byl změněn.
Smlouvy a jiná ujednání jsou základem jakékoli podnikatelské činnosti. Na
rozdíl od zákona, který je dán, mají smluvní strany volnost smlouvu uzavřít
nebo neuzavřít. Smlouva je za normálních okolností dobrovolnou dohodou
stran smlouvy. Jakmile jsou však smlouvy uzavřeny, jsou závazné, i když se
může dodatečně ukázat, že jsou nevýhodné. Etický přístup nelze vidět pouze v
tom, zda se smlouvy mají plnit, ale také v tom, zda jejich předmět leží v rámci
morálky. Kontrakt přikazující nemorální plnění patří do stejné kategorie, jako
kdyby přikazoval věci protizákonné.
Podnikatelská etika se stala velmi aktuálním tématem koncem 90. let nejen
v postsocialistických zemích ale celosvětově. V této době se vytváří podmínky
pro růst korupčního jednání nejen na našem území. Bez respektování základních
etických principů nelze vytvářet zdravý a dynamický rozvoj. Podnikatelská etika
řeší konflikt mezi vlastním „sebezájmem“ a zájmy ostatních lidí. Je to však nová
disciplína, která hledá teoretické koncepty a modely chování firem. Za základní
definici můžeme pokládat následující text: „Podnikatelská etika je profesní
aplikovaná normativní etika.“ Normativní etika stanovuje normy, jak by se
člověk měl chovat a jak by měl žít. Morální čin je reflexí (odrazem) nějakého
imperativu (příkaz, důkaz), zobecnění a symetrie. Morálka nepředstavuje nic
Základní
definice
podnikatelské
etiky
- 78 -
jiného než dlouhodobě uskutečňované zájmy společnosti. V podnikatelské etice
jde o reflexi etických principů do veškerých podnikatelských činností
zahrnujících individuální i korporativní hodnoty. Etika podnikání je častým
předmětem diskusí ekonomů, filozofů, manažerů, podnikatelů a dokonce i
politiků. Současně je kromě etického chování ale i diskutován smysl těchto
diskusí.
Ekonomické jednání je součástí společnosti. Jednání, které není v souladu s
mravností, ho doprovází od prvopočátku. Otázka vztahu ekonomiky a etiky tedy
není nová. Morální otázky byly v ekonomii přítomny vždy. V učebnici
církevního práva ze 12. století píše Gratianus: „homo mercator numquam aut vix
potest Deo Placere“, neboli obchodník se nikdy nemůže líbit bohu nebo jenom
stěží. V posledních třiceti letech se diskuse o podnikatelské etice dostaly do
oblasti teorie, řešící otázky spojené s chápáním ekonomické a etické racionality,
smysl a úlohu byznysu v moderní společnosti a současně do praktické polohy,
řešící nové přístupy v podnikání. Otázky etiky v podnikání, které směřovaly na
manažery, vyvolávaly pouze rozpaky nebo pobavený úsměv. Bohužel
ekonomická situace naší země dodala v posledních letech tomuto tématu zcela
jiný rozměr a vážnost. Podnikatelská etika se stala limitujícím faktorem
ekonomické prosperity v naší zemi.
4.1.1 Základní předpoklad etického podnikání je dodržování určitých
pravidel, tzv. fair play
Základním předpokladem etického podnikání by mělo být dodržování
určitých pravidel, která jsou někdy uváděna jako tzv. fair play.
Toto podnikání by mělo sledovat tyto cíle:
Povzbuzovat všechny představitele firem k zachovávání etického
chování a k začleňování problematiky etické výchovy do vzdělávání
zaměstnanců.
Přispět k prosazování a uplatňování etických principů v národním
hospodářství.
Uplatňováním etických principů přiblížit naši podnikatelskou sféru k
základním etickým hodnotám, obvyklým v zemích EU.
Zlepšit etiku v hospodářské činnosti, která je chápána jako soustava
norem poctivého jednání ve vzájemných vztazích podnikatelů s
obchodními partnery, zaměstnanci, společníky, s místními orgány a
veřejnou správou. V principu jde o jednání, které je ve shodě jak se
Dodržování
určitých pravidel
- 79 -
závazným právem, tak s normami všeobecné morálky a etickými
hodnotami.
Podporovat růst firem na domácích a zahraničních trzích prostřednictvím
rozvoje jejich etického chování.
Přispívat k pozitivnímu obrazu českých firem, které čestně a ve shodě se
zásadami etiky provádějí svou hospodářskou činnost. Připojení k
Evropské unii představovalo kromě nároků ekonomických a politických
také ekologické, nárok na harmonizaci právních norem. To v sobě
zahrnuje také nutnost chování v duchu zákona, tedy srovnatelné právní
vědomí a prostředí. Je nutné připomenout, že to vše v sobě obsahuje
potřebu morálního přesvědčení politiků a také ekonomů.
Co je vlastně předmětem zkoumání etiky?
Etika pokládá otázky: Co je dobro? Co je zlo? Co je spravedlnost? Jaký je smysl
našeho konání? Proč máme jednat tak a ne jinak? Co je svědomí? Proč platí
určité normy? Proč a za jakých okolností a s jakými výsledky se lidé chovají či
nechovají mravně? Čím se ve své praxi zabývá?
Normami lidského chování, rozhodnutími, která lidé činí, a způsoby,
jimiž svou volbu odůvodňují.
Tradiční vnímání etiky je spjato s antikou, v řeckých městských státech
platily od 5. století př. n. l. vžité etické normy vycházející z etických
norem sedmi mudrců.
Za základní ctnosti byly považovány uměřenost, zbožnost, statečnost,
spravedlnost. Sofisté však upozorňovali na relativnost mnoha tradičních
zásad.
Později např. Platón dochází k pokusům definovat etické pojmy a dospět
k mravním jistotám.
Převahu postupně získává etika všelidská (kosmopolitní).
Ve 2. století př. n. l. formulovali filozofové ideu lidství (řecky
filantrópia, latinsky humanita) obsahující požadavek, aby každý
jednotlivec aktivně rozvíjel spravedlnost a lásku k lidem jako nepsaná
pravidla lidského soužití.
Dnes do etiky rovněž zahrnujeme vztahy jednotlivců (rodina, generační
vztahy, vztahy muž - žena - dítě, interkulturní vztahy, náboženské
vztahy, otázky politiky, vztahy národů, ras a států, vliv člověka na
přírodu atd.).
Jako aplikovaná věda se používá etika v otázkách těch lidských činností, které se
dotýkají zdravého vývoje jedinců nebo na něj mohou mít vliv. Patří sem otázky
Předmět
podnikatelské
etiky
- 80 -
práva, euthanasie, pornografie, reprodukce života, genetiky, eugeniky (tj.
geneticky i sociologicky podložené snahy o biologické i sociální zušlechtění
lidstva a zlepšení jeho genofondu), trestu smrti atd.
V posledních desetiletích nás provází na každém kroku globalizace. Dochází k
přesunu nejen zboží z různých míst planety na jiná, ale také k pohybu osob. Na
prvky etiky tak má i velký vliv prolínání kultur, tradic, životních stylů, které
přinášejí nejen kladné, ale také mnohdy i záporné okamžiky (xenofobie,
agresivita, nacionalismus, rasismus).
V současné době se etika nesnaží pouze o formulaci univerzálních zákonů, ale
také o kontrolovanou interpretaci fenoménu morální diverzity, o její
porozumění, upozorňuje na potíže s komunikací v mnohovrstevném
globalizovaném světě apod.
4.2 Základní východiska podnikatelské etiky
Základní východiska podnikatelské etiky:
střet individuální a sociální etiky;
individuální etika sleduje prospěšnost jedince;
sociální etika sleduje prospěšnost celku, společenská morálka.
Základním mravním požadavkem státu na jakoukoli firmu je požadavek
společensky odpovědného chování.
Je to vztah jednotlivce a společnosti, shoda nebo střed jejich zájmů a můžeme
říci, že je výchozím hlediskem při posuzování mravních konfliktů a dilemat v
podnikání. Jednotlivec, podnik, společenské organizace a instituce – tyto
všechny součásti ekonomiky mají na svých úrovních charakteristické znaky,
které ovlivňují míru etičnosti jejich chování.
Etika jednotlivců
Mluvíme o zaměstnancích, manažerech, podnikatelích. Vztahuje se k hodnotám,
které zajišťují rovnováhu osobních zájmů se všemi ostatními prvky ekonomiky,
tvořící rámec globální etiky. Těmito hodnotami jsou např. četnost, spolehlivost,
loajalita, pracovitost apod.
Základní
východiska
podnikatelské
etiky
Společensky
odpovědné
chování
- 81 -
Podniková etika
Musí být kromě obecných mravních hodnot nositelem zejména etické
odpovědnosti ve svých záměrech a v uskutečňování ekonomických cílů jak
uvnitř, tak i vně podniku.
Etika organizací a institucí
Musí plnit funkci mravního garanta ekonomického prostředí ve smyslu zajištění
spravedlivého přístupu ke všem účastníkům podnikání. Musí zajišťovat jejich
práva a koordinaci ekonomických zájmů. V širším kontextu musí být rámcově
ve shodě i se zájmy politickými a celospolečenskými.
Etika jednotlivců, podniků, organizací, institucí a celého systému, a to vše v jisté
harmonii s globální etikou, nám umožňuje vyspecifikovat konkrétní zaměření
podnikatelské etiky obecně. Ta tkví v morálních principech, které určují a řídí
chování všech účastníků na všech úrovních. Obecným východiskem činnosti
jednotlivých ekonomických subjektů na všech stupních musí být z hlediska etiky
základní lidská práva a svobody. Na jejich základě se odvíjejí všechny vzájemné
vztahy a vazby, komunikace, interpersonální vztahy apod.
Etika se v podnikání v podstatě projevuje ve 3 základních úrovních:
1) mikroúroveň (prvek systému) představuje vztahy mezi dvěma partnery,
jednání jednotlivce (zaměstnanec, manažer, spotřebitel, dodavatel apod.),
2) meziúroveň (subsystém, soubor prvků) zahrnuje ekonomické celky
s vlastním cílem (podniky, organizace, odbory, svazy spotřebitelů apod.),
3) makroúroveň (systém) vztahuje se na celý ekonomický systém a celou
oblast podnikání (hospodářská politika, mezinárodní vztahy apod).
Dále můžeme členit etiku v podnikání podle různých etických problémů, které
se zpravidla přímo projevují v rozdílných oblastech. Takto rozlišujeme potom
hospodářskou etiku, podnikovou etiku a podnikatelskou etiku.
Hospodářská etika (makro úroveň) se snaží o nalezení správného
hospodářského a společenského řádu. Jedná se například o otázku zdůvodnění a
hodnocení tržního hospodářství versus centrálně plánovaného systému.
Tři úrovně
etiky
- 82 -
Podniková etika (meziúroveň) se zabývá chováním podnikatelských subjektů
(podniků a korporací).
Podnikatelská etika (meziúroveň a mikroúroveň) se podobá podnikové etice.
Je však více zaměřena na mikroúroveň, tedy na jednotlivce.
Kromě hospodářské, podnikové a podnikatelské etiky vznikla v posledních
letech další specifická oblast etiky v ekonomice – manažerská etika.
Jiří Bláha a Zdeněk Dytrt definují manažerskou etiku následovně:,,I když
hovoříme o etické aktivitě všech pracovníků, efektivnost celého úsilí je
závislá převážně na manažerech, kteří svému kolektivu dávají příklad a
určují prostor, rozsah a etická kritéria. Za manažerskou etiku pak
považujeme takové úsilí pracovníků, které promítá zásady etiky do všech
fází rozhodování a řídící práce.“ Manažerská etika se však nevyskytuje
pouze v oblasti podnikání či veřejné správy, ale uplatňuje se ve všech
oblastech managementu.
4.3 Okruhy lidských práv
Každá podnikatelská činnost je založena zejména na čtyřech okruzích lidských
práv:
Smluvní práva
Tato práva vycházejí z různých druhů smluv a vzájemných dohod mezi
zúčastněnými stranami. Tyto smlouvy mohou být soukromé (mezi jednotlivými
subjekty), nebo společenské (mezi jednotlivcem a společností). Jsou nepsané a
psané, buď na úrovni morality nebo legality, nebo obou úrovních společně.
Smlouva (dohoda) vzniká ze vzájemného konsenzu stran, a proto se její plnění
stává morálním závazkem.
Práva na ocenění
jsou práva pramenící ze zásluh. Realizujeme-li jakýkoli čin, který směřuje k
nějakému přínosu pro naše okolí, ať je jím jednotlivec, firma, lidstvo, dnes i
příroda, máme právo na odměnu, na ocenění. To může být ve formě věcné
(peněžní dar), nepředmětné (zvýhodnění, povýšení), nebo morální (pochvala,
zveřejnění).
Manažerská
etika
Čtyři okruhy
lidských práv
- 83 -
Pozitivní práva
jsou výsledkem legislativní a právní činnosti ve společnosti a vyjadřují ochotu
uvést v platnost požadavky svých členů ostatním.
Práva na důstojnost
jsou všechna práva, která vyjadřují požadavek respektování lidské důstojnosti v
každé situaci a době. Vytvářejí jistý horizont, prostřednictvím kterého jsou
etické soudy poměřovány a který se vztahuje na všechny sféry lidských práv.
Zachování lidské důstojnosti je zásadní princip, jehož absence může znehodnotit
všechna předchozí práva. I Kant to vystihl slovy „Být důstojným znamená
zároveň uznat důstojnost druhého.“
4.4 Vztah práva a morálky
Chování ve společnosti je dáno mnoha atributy. Tradicemi, zákony, kulturou,
individuálním přístupem apod. Toto vše je formováno, ať už vyššími autoritami
do písemné podoby, nebo každodenním životem do povědomí lidem. Starý
morální řád je spjat výrazně s náboženstvím. Pro Evropu je to náboženský proud
židovsko-křesťanské tradice. Současná evropská společnost však má ke starému
morálnímu řádu nechuť. Právě proto odmítá náboženství. Ateismus v mnoha
zemích oproti náboženstvím upevňuje svou pozici ve společnosti. Náboženství
je často spojováno fanatismem a spektakulárními teroristickými útoky. Mnohdy
je považováno za nebezpečně konzervativní až rigidní. Proto je v dnešní době
desatero již v mnoha ohledech překonáno. Morálka však bude vždy postavena
nad zákon.
I právní řád pamatuje na dobré mravy v podnikání. Od 1. 1. 1992 byl zaveden
do občanského práva pojem dobrých mravů. Proti dobrým mravům je
jednání, které sice přímo neodporuje zákonu ani jiným ustanovením, ale je v
rozporu s tím, co se při uskutečňování právních úkonů považuje z morálního
hlediska za přípustné. Fakt, že se nějaký právní úkon příčí dobrým mravům,
musí být soudem zajištěn vždy nezávisle na vůli soudu a jeho účastníků, v
daném čase, na daném místě a za daných podmínek. Pojem „dobré mravy“ se v
obchodním zákoníku objevuje v souvislosti s úpravou nekalé soutěže. Podle
generální klausule je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži, které je
v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným účastníkům
soutěže, jakož i spotřebitelům.
Vztah práva a
morálky
Pojem „dobré
mravy“
- 84 -
Jednání proti dobrým mravům si ponechává mravní rozměr, avšak vzhledem k
tomu, že je zásada dobrých mravů zakotvena v zákoně, nabývá i rozměr právní a
stává se tak právní kategorií.
4.4.1 Pohled na současné pojetí podnikatelské etiky
Ekonomické chování firmy nelze chápat jako mravně neutrální a vyhýbat se
hodnocení postojů a rozhodnutí, která byla na úrovni firmy učiněna. Lze
rozeznávat dva zásadní přístupy k ekonomickým aktivitám:
1) Etický – bere v úvahu etické souvislosti.
2) Inženýrský (technický) – se zrodil až s rozvojem průmyslové éry.
V současných neliberálních ekonomikách převládá pojetí maximalizace
vlastního zájmu, což souvisí především s nedoceněním role etiky v
reálném rozhodování. Současná doba spíše nutí firmy přijímat normy své
doby.
Některé pohledy na podnikovou etiku
V posledních desetiletích došlo zejména v anglosaském světě k velkému nárůstu
zájmu o podnikovou etiku, a to mělo významný dopad na různé zainteresované
skupiny v podniku, tzv. stakeholdery. (V současné době se hojně používá pojem
stakeholder. Tento pojem je značně frekventovaným pojmem v oblasti
managementu a marketingu a má úzký vztah s etikou. Od původně klasického
pojmu shareholder, který znamená akcionář, se ale v moderním pojetí liší tím, že
zahrnuje všechny osoby a instituce, které mají s podnikem cokoli společného.
Proto pojem stakeholder zahrnuje: dodavatele, odběratele, zaměstnance,
management – vedení podniku, akcionáře různá sdružení se vztahem k ekologii,
stát, představitele regionu, apod… - Pozn. autorky)
Ve stejné době došlo k velké explozi tvorby etických kódů a podnikových
kodexů a k vyhlašování nejlepších etických praktik. Přesto jsou však podniky za
neetické praktiky na různých úrovních tiše kritizovány.
Etické chování můžeme definovat jako chování, které maximalizuje užitek a
prospěch a minimalizuje škodu. Je to také chování motivované zásadami
slušnosti a povinnosti. Neetické chování anebo nekalá konkurence může
podniku přinést krátkodobé zisky a výhody, ale z dlouhodobého hlediska takové
chování poškodí vzájemný soulad všech podnikových participantů
(stakeholderů). Jeden ze zakladatelů tohoto směru myšlení John Elkington
(*1949) popsal tuto situaci ve své práci Cannibals with Forks: The Triple
Současné pojetí
etiky
- 85 -
Bottom Line of 21st Century Business, kde se věnoval dlouhodobé udržitelnosti
podniku a podnikání. Základem jeho myšlenek je, že dlouhodobá udržitelnost
přichází, pokud se podnik soustředí na trojí cíl na výsledky v oblasti sociální,
environmentální a finanční. Odtud přichází pojem „triple bottom line“, který
také bývá velice často citován.
Pozn. autorky:
Trojí základ podnikání (Tripple-bottom-line business)
Fungování s ohledem na triple-bottom-line znamená, že se firma soustřeďuje nejen na
ekonomický růst, ale i na environmentální a sociální aspekty své činnosti. Trojí
zodpovědnost (triple bottom line) je myšlenka, že celkové chování firmy by mělo být
měřeno na základě kombinovaného přispění k ekonomické prosperitě, environmentální
kvalitě a společenskému kapitálu. (Zdroj: Fórum dárců, Slovníček pojmů dostupný na
www. donorsforum.cz)
Stupeň do jaké míry jsou přijatá rozhodnutí etická, je také mnohdy ovlivněn
organizační kulturou a klimatem uvnitř podniku.
Etické klima organizace se může mnohdy značně lišit, když
některé organizace jsou spíše egoistické,
jiné zase spíše benevolentní,
a některé udržují vysoké morální principy korporativního chování.
Tento vnitřní kontext může ovlivňovat etické rozhodování manažera a jednotlivce.
Rozhodovací proces také významně ovlivňuje skupinová dynamika. Na úrovni skupin je
velice důležité „skupinové myšlení“ nebo skupinové přesvědčení. Jedná se o jev, který
indentifikoval Irving Janis (1982) při výzkumu politických skupin ve Spojených státech.
Jeho výzkum ukazuje na silné sklony ke konformitě uvnitř těchto sourodých skupin,
kdy jednotliví členové potlačují svůj vlastní kritický úsudek a právo zpochybňovat
mínění skupiny, což vede k tomu, že nakonec dělají špatná nebo nemorální rozhodnutí.
Janis definuje skupinové přesvědčení jako “psychologický tlak ke konsensu za každých
okolností, který v sourodých rozhodovacích skupinách potlačuje nesouhlas a zvažování
alternativního řešení.”
Podniková etika se také zabývá otázkami přístupu k životnímu prostředí, což je jistě
přínosné. Zabývá se i problémy s nepřiměřeným využíváním světových nerostných
zdrojů. Podniky nyní převážně externalizují náklady na výrobu zboží a služeb spojené s
Trojí základ
podnikání
Etické klima
organizace
- 86 -
negativním dopadem na životní prostředí. Externalizace znamená, že organizace neplatí
environmentální náklady nebo škody, které způsobí na životním prostředí svou činností.
Proto mezi odborníky a aktivisty stále více roste mínění, že eticky se chovající
podnik by měl brát v úvahu svou „environmentální stopu“ – tj. případné škody,
které zanechá na životním prostředí. Etický podnik se aktivně stará o udržitelnost své
aktivity. Udržitelnost v širokém smyslu znamená, že podniky zajišťují své současné
potřeby tak, aby do budoucnosti nezatížily životní prostředí a neohrozily schopnost
budoucích generací zajistit jejich přicházející životní potřeby.
4.5 Tržní hospodářství a etika v podnikání
Podnikatelské prostředí
Podnikatelské prostředí je prostředí, které se neustále vyvíjí a podléhá
nejrůznějším změnám. Vyvíjí se v závislosti na rozvoji a úrovni ekonomiky,
domácí i zahraniční politiky a samozřejmě i etických postojů jednotlivců, při
plnění strategie politického, ekonomického i sociálního rozvoje společnosti.
(DYTRT, Zdeněk. Etika v podnikatelském prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006,
s. 13. ISBN 80-247-1589-9.)
Vývoj českého podnikatelského prostředí
K nejzásadnější změně tohoto prostředí v České republice došlo po sametové
revoluci v r. 1989. Po přechodu od centralizovaného a jednotně plánovaného
hospodářství k hospodářství tržnímu se naše podnikatelská sféra postupně
otevírala celému světu. České firmy pozvolna začaly navazovat spolupráci se
zahraničními firmami, jako svými potenciálními zákazníky a dodavateli. Začali
jsme se setkávat s novými investory. Ti se začali pomalu seznamovat s naší
ekonomikou a začali u nás hledat příležitosti k investování. Začala se u nás na
vysokých školách vyučovat jako nový předmět Etika podnikání, když jako první
se tento nový předmět objevil ve studijním plánu Vysoké školy ekonomické v
Praze v roce 1992.
Postupně vznikaly společnosti a nadace pro podporu tvorby českého
podnikatelského prostředí. Česká republika využívala pomoci odborníků ze
zahraničí, především Spojených států amerických, kteří se s potřebou dostat
etiku do povědomí podnikatelů, manažerů i zaměstnanců potýkali v USA již od
70. let 20. století. K našemu prospěchu k nám přijíždějí, aby nám předali své
zkušenosti.
Podnikatelské
prostředí
Vývoj
podnikatelského
prostředí v ČR
- 87 -
Podíváme-li se nyní kolem sebe tak velice často vidíme problém v tom, že
mnozí manažeři, podnikatelé, státní úředníci, politici, ale i vrcholní představitelé
státu, jakož i mnozí další z různých zainteresovaných subjektů, pojem etika
spojují především s pojmem zákon. Pojmy právo a morálka jsou si sice blízké,
ale rozhodně nejsou stejné, tedy totožné. To, že někdo postupuje podle
zákona (a domnívá se, že vše co dělá tak dělá správně, tedy i dobře) ještě
zcela vůbec nemusí znamenat,. že je jeho chování etické a morální, neboli, že
vše co dělá je zcela v pořádku.
Právo je univerzální, obecné a nemůže postihovat zcela všechny situace, které se
mohou v praxi vyskytnout. Zákon nestanoví a ani nemůže stanovit, co je etické a
co nikoliv. (ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká
škola aplikovaného práva, 2005, s. 90. ISBN 80-86775-06-2.)
Některé důsledky prohřešků proti etice
Stejně tak, jako bývá nelegální chování trestáno pokutou, odnětím svobody, v
některých zemích třeba i trestem smrti, tak bývá potrestáno i chování nemorální.
Společnost takové jednání poměrně silně vnímá a pamatuje si ho. Trestem často
bývá vyloučení ze společnosti. Podívejme se na zaměstnance, který narušuje
kolektiv například pomluvami, lhaním apod. Bývá v kolektivu oblíben? Spíše
ne. Zpravidla bývá takový zaměstnanec vytěsňován na okraj kolektivu.
Porušování
etiky
- 88 -
Shrnutí
Etika podnikání vznikla jako samostatná disciplína v sedmdesátých letech
dvacátého století. Před jejím vznikem se užívaly převážně takové pojmy
jako „společenská odpovědnost firmy“ nebo „společenská odpovědnost
podnikání“.
Podnikatelská etika je součástí obecné etiky. Tato disciplína je chápana stejně v
Evropě a v Severní Americe. Podnikatelskou etiku nelze zaměnit se zákonem.
Mezi právem a morálkou je sice úzká souvislost, ale jsou mezi nimi i rozdíly.
Právo upravuje to, co zákonodárce považuje v dané době za správné nebo
nesprávné a na území státu vytváří jeden soubor pravidel, platný pro všechny.
Právo je univerzální, obecné a nemůže postihovat všechny situace, které se v
praxi mohou vyskytovat. V této souvislosti se někdy objevuje nesprávná
představa, že podnik se chová morálně, postupuje-li podle zákona. Zákon ale
nestanoví a ani nemůže stanovit, co je a co již není etické.
Smlouvy a jiná ujednání jsou základem jakékoli podnikatelské činnosti. Na
rozdíl od zákona, který je dán, mají smluvní strany volnost smlouvu uzavřít
nebo neuzavřít. Smlouva je za normálních okolností dobrovolnou dohodou
stran smlouvy. Jakmile jsou však smlouvy uzavřeny, jsou závazné, i když se
může dodatečně ukázat, že jsou nevýhodné.
Základním předpokladem etického podnikání by mělo být dodržování
určitých pravidel, která jsou někdy uváděna jako tzv. fair play.
Na prvky etiky tak má někdy i velký vliv prolínání kultur, tradic, životních
stylů, které přinášejí nejen kladné ale někdy i záporné okamžiky (xenofobie,
agresivita, nacionalismus, rasismus).
Základním mravním požadavkem státu na jakoukoli firmu je požadavek
společensky odpovědného chování.
Hospodářská etika (makro úroveň) se snaží o nalezení správného
hospodářského a společenského řádu. Jedná se například o otázku zdůvodnění
opodstatnění a hodnocení tržního hospodářství v porovnání s centrálně
plánovaným systémem národního hospodářství, které bylo uplatňováno u nás do
Sametové revoluce, tj. do roku 1989.
Σ
- 89 -
Za manažerskou etiku pak považujeme takové úsilí pracovníků, které
promítá zásady etiky do všech fází rozhodovacích procesů a také do oblasti
řídící práce.
Chování ve společnosti je dáno mnoha atributy. Tradicemi, zákony, kulturou,
individuálním přístupem apod. Toto vše je formováno, ať už vyššími autoritami
do písemné podoby, nebo každodenním životem do povědomí lidem.
Od 1. 1. 1992 byl zaveden do občanského práva pojem dobrých mravů.
Lze rozeznávat dva zásadní přístupy k ekonomickým aktivitám:
Etický – bere v úvahu etické souvislosti.
Inženýrský (technický) – se zrodil až s rozvojem průmyslové éry.
Etické chování můžeme definovat jako chování, které maximalizuje užitek a
prospěch a minimalizuje škodu. Je to také chování motivované zásadami
slušnosti a povinnosti
Podniková etika se také zabývá otázkami přístupu k životnímu prostředí, což je
jistě přínosné.
Podnikatelské prostředí je prostředí, které se neustále vyvíjí a podléhá
nejrůznějším změnám.
Otázky
1) Co je posláním a předmětem podnikatelské etiky?
2) Vysvětlete vzájemné postavení podnikatelské etiky a práva.
3) Charakterizujte základní východiska podnikatelské etiky.
4) Popište stručně manažerskou etiku a kde se tato etika především
vyskytuje.
5) Jak byste vysvětlili pojem „dobrých mravů“?
6) Definujte pojem „etické chování“.
7) Co rozumíte pod pojmem „podnikatelské prostředí“?
8) Na kterých čtyřech okruzích lidských práv je založena podnikatelská
činnost?
9) Co přineslo u nás do oblasti etiky podnikání vstup zahraničních
společností na náš trh?
- 90 -
Pojmy k zapamatování
cíle etického podnikání
základní východiska podnikatelské etiky,
hospodářská etika
podniková etika
podnikatelská etika
manažerská etika
„dobré mravy“
podnikatelské prostředí
etika na pracovištích
sociální etika
individuální etika
Doporučená literatura
DYTRT, Zdeněk. Etika v podnikatelském prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006,
s. 11-24. ISBN 80-247-1589-9.
Jitka KÁRNÍKOVÁ : Etika v podnikání a řídící práci, 1. vydání, Vysoká škola
ekonomická v Praze, 124 stran ISBN 80-7079-524-7
ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
aplikovaného práva, 2005, s. 89-104. ISBN 80-86775-06-2.
http://ec.europa.eu/small-business/most-of-market/environment-
business/index_cs.htm
- 91 -
5. Současná praxe a etika podnikání u
nás a ve světě, vztah etiky a ekonomie
Cíl:
Kapitola zabývající se současnou praxí a etikou podnikání u nás a ve světě a
zároveň i vztahem etiky a ekonomie vás seznámí s touto problematikou a až tuto
problematiku prostudujete, tak byste měli :
umět charakterizovat funkce a zároveň i přínos etického chování v
oblasti podnikání,
být schopni objasnit celospolečenský i individuální přínos etického
chování v podnikání a také i vysvětlit podstatu firemní kultury,
zdůvodnit význam etických kodexů a dalších nástrojů etického
podnikání, jako je etický a sociální audit,
správně pochopit podstatu a význam analýzy zainteresovaných skupin,
umět najít souvislosti mezi vztahem mezi etikou a ekonomií
správně popsat pohled některých ekonomů na vztah mezi etikou a
ekonomií,
umět popsat etiku managementu a utvořit si názor na to, jak firmy
zvládají etické problémy.
Klíčová slova:
funkce a přínos etického chování v podnikání, etický kodex, etický audit,
sociální audit, etický program, firemní kultura, analýza zainteresovaných skupin,
vůdcovství, pozitivní ekonomie, normativní ekonomie, etika podnikatelského
prostředí
Průvodce studiem
Vážení studenti,
předkládám Vám kapitolu¸ která se již zabývá současnou praxí v souvislosti s
etikou v oblasti podnikání a to nejen u nás v ČR, když zároveň poukazuje i na
vzájemný vztah mezi etikou a ekonomií. Najdete zde i další pojmy jako
například „firemní kultura“¸ „etický kodex“, etický a sociální audit apod.
Neméně zajímavý je i pohled na vztah etiky a ekonomie a v této souvislosti
uvádím i některé pohledy známých ekonomů na výše uvedený vztah.
Předpokládám, že tento text se Vám bude hezky studovat a studiu byste měli
věnovat cca 80 minut.
- 92 -
5.1 Funkce a přínos etického chování v podnikání
Podnikatelská etika se snaží o nalezení správného, skutečnosti přiměřeného
chování podnikatelských subjektů.
Etika podnikání zahrnuje jednak morální zásady a normy, které usměrňují
chování v oblasti podnikání. Jestli určité specifické chování je správné případně
nesprávné, etické nebo naopak neetické, velice často určuje veřejnost mnohdy
prostřednictvím sdělovacích prostředků, zájmových skupin a podnikatelských
organizací a také prostřednictvím představení osobní morálky a poukázání na
tuto morálku a na některé hodnoty významných osobností v oblasti podnikání,
jednotlivců, úspěšných podnikatelů apod.
Podnikatelský subjekt v případě implementace etického programu neztrácí nic ze
své přirozené funkce - stále se snaží o maximalizaci zisku. Činí tak však při
zohledňování svého okolí - sociálního i životního.
V případě podnikatelské etiky řešíme například problémy následujícího
typu:
slušnost a věrnost zákonu;
bezpečnost a kvalita výrobků;
konflikty zájmů a jejich řešení;
uzavírání pracovních smluv;
bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti;
poctivost v odbytových praktikách;
vztahy k dodavatelům;
vztahy k zákazníkům;
stanovení cen a zacházení s vnitřními ekonomickými informacemi;
úplatky při získávání informací a zakázek;
ochrana životního prostředí.
Celospolečenský přínos etického chování v podnikání
V případě celospolečenského efektu etického chování jsou přínosy zřejmé a
vždy pozitivní.
Přínos etického
chování v oblasti
podnikání
Časté problémy
v podnikatelské
etice
Celospolečenský
přínos etiky
v podnikání
- 93 -
Etické chování, tj. skutečné chování ve firmě, přiměřeně napomáhá ke
snižování negativních dopadů a zároveň vytváří předpoklady pro trvalé a
produktivní fungování hospodářství.
Takové hospodářství dbá na všechny důležité složky, tj. ekonomickou, sociální i
environmentální dimenzi společnosti. V konečném důsledku potom zpravidla
dochází k maximalizaci celkového užitku společnosti.
Individuální přínos etického chování v podnikání
Pro společnost je vždy prospěšné, když podniky jednají eticky a odpovědně.
Tyto etické a odpovědné aktivity firem neznamenají zpravidla vždy jen
nákladovou položku. Často se jedná o postupy, které neznamenají žádný
ekonomický náklad a současně přinášejí řadu pozitiv.
Etické chování a zavedení etiky do oblasti podnikání není možné v krátkém
časovém úseku. Chce to rozhodně čas, není to tedy „běh na krátkou trať“. A jeho
přínosy nejsou také hned patrné z jednorázové transakce.
„Etické chování firem je v rámci dlouhého období tou nejlepší podnikatelskou
strategií. Tímto není myšleno, že nás etické chování nic nestojí. Stejně tak tím
není myšleno, že je etické chování vždy a okamžitě odměněno nebo že je
neetické chování vždy sankcionováno. Je zřejmé, že neetické chování se někdy
vyplácí a naopak etické chování je někdy spojeno s podnikovými ztrátami.
Pokud definujeme etické chování nejlepší dlouhodobou podnikatelskou strategií,
máme tím na mysli to, že v rámci dlouhého běhu a ve většině případů dává
etické chování významnou konkurenční výhodu vůči podnikům, které se eticky
nechovají.“ (Velasquez, M. G., 2002)
Etika podnikání klade největší důraz na:
dobrovolné dodržování všech zákonných a jiných norem,
používání poctivých obchodních praktik,
jednání v dobré víře a vyhýbání se střetu zájmů,
poskytování důvěrných informací a úplného přehledu o znalostech, které
jsou k dispozici,
poctivost v odbytových praktikách ve vztahu k jiným subjektům.
Individuální
přínos etiky
v podnikání
- 94 -
5.2 Etika podnikání v České republice a ve světě –
současná praxe
Podnikatelské prostředí v České republice bylo během dlouhé doby pod
značným tlakem politického režimu. Historické okolnosti způsobily zánik
poctivého obchodování, které se rozvíjelo ve své klasické podobě během období
první republiky. Neexistence ochrany soukromého vlastnictví v ČSSR
znemožnila rozvoj podnikání a pouze zesílila úpadek obchodní morálky. Po roce
1989 muselo dojít především k velké změně myšlenkového konceptu idejí v
kontextu nového ekonomického systému.
Pro českou podnikatelskou kulturu to znamenalo navázat po více než čtyřiceti
letech na to, co bylo započato v období první republiky. Ovšem největší rozkvět
kodifikace etických kodexů a následných etických a sociálních kontrol byl
zaznamenán až začátkem 21. století, když po vstupu zahraničních firem na náš
trh bylo zavedeno několik doposud neznámých pojmů – jako třeba pojem
podnikatelská kultura či etický kodex. Dnes mají podniky možnost využívat řadu
metod a nástrojů, které ve svém souhrnu vytváří jakousi „etickou infrastrukturu
podniku“ a tím vnést do podnikání pokud možno určitý pořádek a také řád.
Mezi zásadní interní nástroje, které napomáhají našim i zahraničním
podnikům při etickém a odpovědném podnikání, patří:
etické kodexy a další interní dokumenty;
etický a sociální audit;
organizační struktury na podporu etického programu;
různé formy společensky odpovědných aktivit;
analýza zainteresovaných skupin (stakeholders analysis);
vzdělávání a trénink etického chování;
etický leadership – vedení příkladem;
whistleblowing – anonymní informační linky.
5.3 Firemní kultura
Každá firma má svou vlastní kulturu. Pokud je firemní kultura vhodně
nastavena, má značně pozitivní vliv nejen na zaměstnance, ale také má velice
příznivý vliv na zákazníky. Ve světě neexistuje univerzální firemní kultura, která
by vyhovovala každému. Právě proto se nejvíce osvědčilo, když si každý podnik
určí svá kulturní pravidla sám, a to jak způsob vykonávání práce, tak i zacházení
Etika podnikání
u nás a ve světě
Interní nástroje
etiky v podnikání
Firemní kultura
- 95 -
s lidmi, vztahy s obchodními partnery, prezentace firmy, systém řízení a systém
odměňování a další.
Jedna z mnoha definic firemní kultury říká: „Veškeré lidské usilování
zaměřené na plnění provozních úkolů a rozvoj firmy spolu s obecně
sdílenými a uznávanými hodnotami, uplatňovanými normami, pravidly a
způsoby (stylem) jednání a chování, s vnějšími projevy, návyky, mýty a
rituály existujícími v dané firemní komunitě (společenství), s užívanými
pracovními prostředky, metodami a postupy, s rytmem a plynulostí
firemních procesů i s věcným, materiálně-předmětným, prostorovým a
vizuálním prostředím (hmotnými artefakty) je projevem specifické firemní
kultury.“ (Bláha, J., 2005)
Struktura podnikové identity závisí na třech hlavních (základních) pilířích
základ (názvy, normy, ideje a systémy organizace),
zveřejnění identity – jak se identita dostane do povědomí veřejnosti,
tj. (ztvárnění, kultura, komunikace atd.)
a image – účinnost firemního stylu na vnitřní a vnější okolí.
"Image je určitá představa, kterou si vytvořila jedna veřejnost nebo více
veřejností o nějaké osobě, podniku nebo instituci. A to nikoliv jako zcela
dokončený, dokreslený obraz, ale spíš jako mozaiku z podchycených,
zlomkových, do sebe vzájemně vetknutých detailů.“ (Svoboda, V., 2003)
Existuje řada nejrůznějších pravidel, kterými se podnik od podniku alespoň v
určitých detailech liší. Je však několik, které pomohou firmě působit na trhu
profesionálně a seriózně. V prvé řadě je nutné stanovit hlavní činnost
podnikání dané konkrétní firmy a okruh obchodních partnerů, stejně jako
okruh zákazníků, kterým jsou výrobky či služby určeny, nabízeny a také
hlavně prodávány.
Každá firma musí mít své logo, které je pro daný podnik typické a
nezaměnitelné. Tvoří základ tzv. designu každé firmy a umísťuje se na veškeré
dokumenty a předměty, jejichž prostřednictvím podnik přichází do styku s
partnery a zákazníky – jedná se zpravidla o reklamní předměty, vizitky, obálky,
faktury, firemní dopravní prostředky atd.
Úroveň profesionality firmy lze rozpoznat také ze způsobu psaní
korespondence a jazyka, který se při psaní používá. Měl by proto být
Podniková
identita a její
struktura
Image
- 96 -
stanoven jednotný postup a zásady pro psaní obchodních dopisů. Neméně
důležitý je i způsob telefonické komunikace.
Na obchodní partnery a zákazníky kromě těchto formálních záležitostí působí
především způsob chování zaměstnanců podniku. Pokud je v nějaké firmě milý
jeden člověk a ostatní jsou rezervovaní, o firemní kultuře to příliš nevypovídá.
Pokud jsou však milí a vstřícní úplně všichni od vrátného, přes uklízečku až po
pokladní, lze předpokládat, že firma takový přístup buď přímo nařizuje, nebo že
v ní panují takové mezilidské vztahy, nálada a samozřejmě také systém výběru
zaměstnanců, že všichni ve firmě jsou vstřícní.
Kromě výše zmíněného by měla být součástí firemní kultury také úprava
kanceláře či způsob oblékání zaměstnanců – tzv. dress code. U nadnárodních
korporací už je zavedení dress code naprosto obvyklé, ale v českých
podmínkách dosud naráží na určité bariéry. Přitom právě dress code může
významně pomoci podpořit žádoucí firemní kulturu a identitu. Zavedení
firemního dress code s sebou nese určitá rizika, která spočívají především v
nespokojenosti některých zaměstnanců. Zaměstnanec často nechápe, že je jako
osoba nositelem firemní image.
Zvláště někteří lidé v Česku si neradi nechávají diktovat svůj osobní styl.
Častější je myšlenka zavedení jednotného dress code u zahraničních firem, které
jsou v tomto směru jakýmsi motorem. V českých společnostech zpravidla
dochází k jakémusi kulturnímu šoku, když firmu koupí zahraniční společnost a
začne zavádět standardy, které jsou jinde ve světě zcela běžné a obvyklé.
Například americké společnosti si na dress code velice potrpí.
Část jen pro zájemce
Dress code – něco navíc, co je dobré vědět.
Dress code a styl oblékání v České republice
Oblečení je naší vizitkou a vyjadřujeme jím náš postoj k našemu okolí i k nám
samotným. Zároveň je měřítkem úspěchu a spolehlivě vypovídá o našem
postavení.
Dress code
- 97 -
Obr. č. 4 - Definice dress code
Zdroj: www.eft-cb.cz/zdarma/eft-mluveny-projev/
Firemní dress code je soubor pravidel a doporučení pro zaměstnance a
představitele firmy, jak volit vhodné oblečení (a také i vhodné barvy) pro
jednotlivé příležitosti.
Pokud pravidla oblékání ve firmě fungují, lze spolehlivě rozpoznat jednotlivé
hierarchie ve firmě a postavení jednotlivých zaměstnanců, např. vedení firmy,
obchodní zástupci, technici, dělníci, pomocný personál.
Úspěchu v podnikání může zásadním způsobem napomoci profesionální vzhled.
Předepsaný nebo očekávaný dress code bývá ve větších firmách stanoven jako
doporučený nebo vyžadovaný standard. U menších firem nejsou tyto zásady a
doporučení pevně dané a proto může docházet k nedorozumění a nepatřičným
situacím.
Dress code neznamená jen černý oblek a bílá košile s kravatou nebo dámský
kostým. Doporučený profesionální vzhled může znamenat jen dodržení
určitých materiálů, barev a stylu, např. džíny, košile a sportovní sako (business
casual styl) nebo sukně, blůzka a uzavřená obuv (business styl).
Rozlišujeme tři základní styly profesionálního oblékání.
Business – pracovní formální styl
Business casual – pracovní neformální styl
Casual – neformální styl
3 styly
oblékání
- 98 -
Zajímavá je informace, že dress code neboli povinný styl oblékání v České
republice předepisuje svým zaměstnancům zhruba 42 procent firem. Přístup
k oblékání zaměstnanců se velmi odlišuje s ohledem na obor, profesi i
významnost a velikost dané společnosti. V malých tuzemských firmách panuje v
oblékání větší svoboda, ovšem u nadnárodních korporací bývá pevný dress code
pravidlem.
Dress code obsažený v interních směrnicích
Dress code je předpis o způsobu oblékání, ovšem nejenom na pracovišti.
Tento přepis se samozřejmě týká i společenských akcí. Co se týče zaměstnání,
dress code je obsažen v interních směrnicích, které pro své podřízené vydává
zaměstnavatel.
Tyto interní předpisy upravují pracovní a reprezentativní oblečení podle
konkrétní firemní kultury a funkce, kterou daný zaměstnanec zastává.
Dress code jako nepsané firemní pravidlo
Většina tuzemských firem ovšem nemá svůj dress code obsažený v interních
směrnicích. V tomto případě je dress code dané společnost jakýmsi nepsaným
pravidlem často označovaným jako kultura odívání.
Základní typy dress code
Dress code lze rozdělit do několika základních typů, které se od sebe odlišují
jednak formálností, jednak množstvím požadavků na zaměstnance. Jedná se
zejména o uniformy, strict dress code, business casual dress code a casual
dress code.
Uniformy
Uniformy jako povinný dress code jsou doménou zejména pracovníků
ozbrojených složek, pracovníků ve zdravotnictví a pracovníků v dopravě.
Podoba uniformy staví na konkrétní barvě a konkrétních logotypech, které
daná společnost používá. Za uniformy lze označit i ochranné oděvy, které na
sobě mají pracovníci ve výrobních závodech.
Předpis
o způsobu
oblékání
Základní typy
dress code
- 99 -
Strict dress code
Strict dress code označovaný rovněž jako dress code business má na
zaměstnance, co se týče oblékání, velmi vysoké nároky. Podle tohoto dress
code se oblékají hlavně vysoce postavení manageři, právníci, ekonomové či
pracovníci ve finanční sféře. Tato skupina zaměstnanců totiž pravidelně
přichází do přímého kontaktu s klienty.
Co je pro strict dress code příznačné? Muži nosí obleky v tmavých tónech, bílé
či pastelové košile a dobře ladící kravatu. Pro ženu je nejvhodnější sukňový
kostým v kombinaci s bílou halenkou.
Business casual dress code
Business casual dress code je na rozdíl od strict dress code mnohem umírněnější.
Lze se s ním nejčastěji setkat v menších a středních firmách nebo na úřadech.
Muži nosí látkové kalhoty, košili či polokošili. Kravata už není nutností. Ženy
nosí kalhotové a sukňové kostýmy či pouzdrové šaty. Ženské oblečení přitom
musí zakrývat ramena a sukně musí sahat minimálně ke kolenům.
Casual dress code
V případě casual dress code neexistuje jednotný dress code společnosti. To,
jak by se měli zaměstnanci oblékat, tak bývá dáno jejich konkrétní činností a
postavením ve firmě.
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
v této páté kapitole jsem úmyslně zařadila i část věnovanou etickým kodexům,
neboť se domnívám, že sem svoji povahou patří. Pokud se však týká
podrobnějších údajů o etických kodexech, tak těmto bude vyhrazena jedna z
dalších kapitol.
- 100 -
Dovolte mi, abych zde na tomto místě uvedla jedno americké podnikatelské
motto - "bad ethics is bad business". Podnikání, které ignoruje požadavky
podnikatelské etiky, nemůže mít z dlouhodobého hlediska vysokou hodnotu.
Kéž by toto motto bylo také vážné bráno vždy i v oblasti podnikání v České
republice.
5.4 Etický kodex
Etický kodex je významný dokument, který upravuje obecná i konkrétní
pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Je tradičním
nástrojem etického řízení podnikatelských vztahů.
“Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních
zásad a jejich použití v podnikové praxi. Etické kodexy a jim podobné
dokumenty slouží ke kultivaci podnikového klimatu a podnikové kultury.“
(Čaník, Čaníková, 2006)
Je všeobecně známo, že nejdelší historii mají etické kodexy v USA, kde se
používají již od 20. let minulého století.
Zavedení etického kodexu pomáhá porozumět, které hodnoty jsou pro podnik
nejvýznamnější. Zaměstnanci podniku a ostatní lidé tak mají k dispozici přesně
daná pravidla, dle kterých se řídí vztahy uvnitř i navenek podniku.
Etické kodexy nemají právní závaznost, ovšem porušování etických zásad
jesledováno nejrůznějšími veřejnými organizacemi, a především
konkurencí. Publicita neetického chování podnikatelských subjektů má
negativní následky.
Ve Francii existuje velké množství veřejných organizací, jejichž cílem je
kontrola dodržování zákonů, odhalení nemorálního chování, nečestnosti
úředníků a podnikatelských subjektů. Tyto organizace publikují v tisku a televizi
nejvíce rozšířené problémy s cílem přilákat větší pozornost státu. Výsledkem je
skutečnost, že téměř ve všech státních organizacích fungují etické komise, které
dohlíží nad dodržováním mravních aspektů chování zaměstnanců.
Etický kodex
- 101 -
Ve Velké Británii funkci veřejné kontroly zaujímá komise státní služby, jež
byla založena na základě královského příkazu a má stále velkou pravomoc a
autoritu. Etická stránka jednání poslanců ve Velké Británii je posuzována
podle více než 400 speciálních pravidel (nabízí se zde přímo otázka „Jak by asi
v tomto poměrně tvrdém srovnání dopadli naši poslanci?“)
V Německu úspěšně funguje nejvýznamnější instituce občanské kontroly nad
úředníky – speciální administrativní soud.
Tento soud působí na federální úrovni a na úrovni jednotlivých oblastí.
Každoročně tyto soudy projednávají žádosti a žaloby obyvatelstva, týkající se
porušení morálních norem a právních předpisů německými úředníky. Občanskou
povinností v Německu je nahlásit každé porušení morálních zásad a etických
pravidel lidmi a podnikatelskými subjekty, aby se v budoucnu neopakovaly.
I v České republice se vytvářejí takovéto vnitropodnikové mechanismy –
normy jednání neboli kodexy jednání včetně nápravných opatření. Naproti tomu
stále existuje spousta podniků, které preferují neformální dodržování takovýchto
zásad a nepovažují je za nejlepší způsob, jak dosáhnout právě etického jednání a
chování. Jak vyplývá z výzkumu provedeného společností GfK Praha (viz
pozn.autorky) pro Transparency International v České republice, nejsou etické
kodexy v českých firmách vždy ve formě samostatného psaného dokumentu.
24,7 % firem vlastní písemný etický kodex, ve 44 % firem existuje nepsaný
etický kodex a u 37,3 % firem existuje etický kodex coby součást vnitřních
směrnic. Přísně vzato je nějaká forma písemného dokumentu s deklarací hodnot
a postoje k etickým otázkám přítomna přibližně ve 33 % dotázaných organizací.
Pozn.autorky:
Mezinárodní skupina GfK (Growth from Knowledge) je jednou z předních globálních
společností (celosvětově čtvrtou největší) v oboru výzkumu trhu a veřejného mínění.
GfK má své ústředí v Norimberku (od roku 1934) a národní společnosti ve více než sto
zemích po celém světě.
GfK Czech bylo založeno 1.2.1991 a je dodavatelem služeb v oblasti výzkumu trhu a
poradenství v České republice. Služby této významné organizace jsou využívány klienty
ze všech oblastí trhu k plánování a řízení marketingových aktivit, a to jak na lokální a
regionální, tak i na mezinárodní úrovni.
- 102 -
Etické kodexy jsou známy především ve svých dvou základních formách:
podnikové etické kodexy - kodex jednotlivých podniků či jejich částí,
profesní etické kodexy – kodexy různých asociací a sdružení.
Svůj etický kodex mají např. lékaři - Hippokratova přísaha, právníci, novináři a
další profese.
Jeden z prvních etických kodexů, velice dobře a do značných podrobností
rozpracovaných, měla u nás v období po Sametové revoluci Česká pojišťovna.
Ke známým českým kodexům patří Etický kodex investičních fondů, dále
například etický kodex zásilkových služeb, etický kodex novinářů nebo kodex
reklamy.
České kodexy bohužel stále připomínají pouze jakési poučení o slušném
chování než předpisy postihující morální požadavky. Mnoho firem v České
republice má kvůli stavu podnikatelské etiky na nedostačující úrovni velké
problémy. Jedná se především o nedodržování termínů plateb, nedodržování
jiných závazků či slibů, nedodržování smluv, uvádění mylných informací svým
zaměstnancům a mnoho dalších.
5.5 Další nástroje etického podnikání
Etický a sociální audit
Etický audit je dalším nástrojem, který postupem času získává své místo v
etickém řízení. V posledních letech se zvýšila obliba a četnost využití
nefinančních auditů ve firmách a staly se běžnou součástí šetření v podniku. Je
to výraz snahy analyzovat a zlepšovat takové faktory, které nemají v
ekonomických ukazatelích svoji kategorii, ale přesto se významně podílejí
na prosperitě firem.
A tak se setkáváme s auditem spokojenosti zákazníků, environmentálním
auditem, technologickým či personálním.
Druhy etických
kodexů
Charakteristika
českých etických
kodexů
Nástroje
etického
podnikání
Etický audit
- 103 -
Je rozhodně na škodu, že se sociálním a etickým auditem se v naší
podnikové praxi téměř nesetkáme.
Finanční skandály v USA i Evropě ukázaly, že finanční audity nejsou ještě
zárukou dodržování pravidel. Hledají se tedy mechanismy, které by lidské
selhání minimalizovaly nebo alespoň včas odhalily. Jednou možností je využití
etického a sociálního auditu.
V období příprav České republiky pro vstup do Evropské unie, a pod tlakem
hodnotících zpráv Evropské komise, byla ze strany orgánů státní správy
věnována podnikatelské etice větší pozornost než dříve. Příliv zahraničních
investic, a s tím spojené i nové formy řízení, slibovaly zlepšení nebo alespoň
vytrvalý zájem o tuto oblast. Nyní však můžeme říci, že se neudržela původní
snaha o řešení některých naléhavých otázek spojených s podnikatelskou etikou.
Například se posiluje korupční prostředí a korupce v České republice je stále
velmi vysoká. Hodnocení pozice České republiky v souvislosti s mírou korupce
u nás v hodnocení Transparency International se opět zhoršila. Narůstá nedůvěra
občanů v transparentnost politiky a politiků a podezření v prorůstání
ekonomické a politické sféry.
Vyspělé státy a obchodní společnosti či mezinárodní organizace se pokoušejí
zlepšit situaci v naplňování etických principů v podnikání. Hledají nástroje,
které by vytvořily formální aparát k analýze stávající situace. Ta by pak byla
východiskem pro implementaci nových praktik, vedoucí ke zlepšení situace.
Organizační struktury na podporu etického programu
Organizační struktury jako další nástroj etického managementu jsou zřizovány s
cílem pomoci manažerům, zaměstnancům a dalším osobám v jejich
každodenním etickém jednání. Časem byly v řadě, především velkých a
nadnárodních, podniků zavedeny pozice jako například:
ethics office - etický úřad,
business ethics officer - pracovník odpovědný za etické postupy firmy,
business ethics council - etická rada,
ethics committee - etický výbor,
ombudsman,
task forces a další.
- 104 -
Základním účelem specializované organizační struktury zavedené v podniku je
starost o etický program daného podniku.
Různé formy společensky odpovědných aktivit
Tyto aktivity je možné rozdělit do dvou základních skupin, a to na finanční a
nefinanční:
Finanční formy spolupráce:
dárcovství, organizování sbírek;
sponzoring, udělování speciálních cen;
půjčky;
pomoc při fundraisingu.
Nefinanční formy spolupráce:
darování nebo zapůjčení produktů, vybavení a dalšího materiálu;
možnost používání počítačů, software a techniky;
grafické práce, kopírování, tisk;
levné pronájmy místností a prostor;
zajištění dopravy;
firemní dobrovolnictví a další aktivity s poskytováním pomoci spojené.
(Jeřábková, V., 2003)
Mezi další strategie a způsoby, kterými mohou firmy deklarovat svůj odpovědný
a etický přístup, patří například:
služby pro bono (Pro Bono Publico) - jde o bezplatné služby, které
firmy poskytují „pro obecné dobro“, a to v rámci své specializace a
kompetence;
matching fond - zaměstnanci iniciovaná forma dobrovolnictví, jde o
zaměstnanecký fond, do kterého zaměstnanci přispívají na charitativní
účely;
časová konta (Time-Bank) - firma touto formou věnuje svým
zaměstnancům několik hodin z pracovní doby pro libovolné společensky
prospěšné aktivity;
talentová databanka (Skills-Bank, Talent-Bank) - role firmy je ta, že
daná firma zprostředkovává svým zaměstnancům kontakt s neziskovými
Formy
společensky
odpovědných
aktivit
Finanční formy
spolupráce
Nefinanční
formy
spolupráce
Služby pro bono
Matching fond
- 105 -
organizacemi, dobrovolnická centra nebo neziskové organizace hledající
dobrovolníky pak mají aktuální informace o nabídce dobrovolníků z
konkrétního podniku;
komplementární dar - firma může tímto (věcným či finančním) darem
podpořit organizaci, ve které se firemní dobrovolníci dlouhodobě
angažují;
akční den - Orange Day, Day of Caring (USA), Volunteer Day (Sony),
Community Partnership Day (Novartis) apod.
Analýza zainteresovaných skupin (stakeholders analysis)
Stakeholderská analýza může napomoci k legitimnější a efektivnější
implementaci etických principů. Pomáhá podnikatelským subjektům popsat svou
podnikovou realitu a identifikovat tak nejdůležitější skupiny, které podnik
ovlivňují, nebo které ovlivňuje podnik. Tím pomáhá manažerům usilujícím o
aplikaci etických a odpovědných principů v praxi určit, kam mají zacílit svou
pozornost, a upřesnit, vůči komu mají být zodpovědní. (Blažek, L., 2005)
Vzdělávání a trénink etického chování
Vzdělávání a trénink etického chování nejsou pouze doménou setkání tváří v
tvář. Mohou probíhat i jinou formou - například elektronickou. Výzkum
provedený britským Institute of Business Ethics poukázal na zajímavé
skutečnosti vztahující se k etickému výcviku.
Respondenti byli tázáni na přítomnost tréninkových programů v jejich
podnicích. Často se k nim vyjadřovali pozitivně. Několikrát dokonce zazněl
názor, že by tyto vzdělávací a tréninkové akce mohly probíhat častěji.
Etický leadership – vedení příkladem
Existence etických vzorů úzce souvisí s tzv. etickým vůdcovstvím - etický
leadership. Etický vzor si často spojujeme především s manažerskými pozicemi.
Právě manažeři jsou v podniku ti nejviditelnější. Je od nich proto očekáváno v
rámci podnikatelské etiky proaktivní jednání směrem k implementaci etických
principů do podnikání.
Stakeholderská
analýza
Etický
leadership
- 106 -
Whistleblowing - anonymní informační linky
Whistleblowing - je možno definovat jako oznámení neetického jednání na
pracovišti těm, kteří mohou v dané věci zasáhnout a aktivně tuto situaci napravit.
Důležitým aspektem whistleblowingu je skutečnost, že byly vyčerpány všechny
jiné možnosti nápravy - informování nadřízených o vzniklé situaci apod., ale
nebyl na ně brán zřetel.
Podnikatelská etika patří i v naší republice mezi oblasti, na které je zcela
oprávněně brán v posledních letech stále větší zřetel. Je však třeba věnovat i více
pozornosti v souvislosti s podnikatelskou etikou i vztahu firemní značky, firemní
identity a zároveň i celkové image firmy.
Obr. 5 - Vztah firemní značky, firemní identity a image firmy
(Zdroj: HORÁKOVÁ, Iveta, STEJSKALOVÁ, Dita, ŠKAPOVÁ, Hana.
Strategie firemní komunikace. 2. rozš. vyd. Praha : Management Press, s.r.o.,
2008. 254 s. ISBN 978-80-7261-178-2.Str.60.)
CÍLOVÉ SKUPINY
Média
Spotřebitelé a zákazníci
Dodavatelé a strategičtí partneři
Tvůrci mínění
Občanská sdružení
Nátlakové skupiny
Veřejná a státní správa
Finanční kruhy
Zájmová a profesní sdružení
Výrobky a služby
podniku
Prodejní
prostředí
Postoj
zaměstnanců
k podniku a jejich
vystupování
navenek
Firemní
komunikace
Firemní filosofie
Firemní osobnost
Firemní kultura
Firemní etika v podnikání
Firemní komunikace
Firemní design
Vnitřní strategická
komunikace
Vnější
strate-
gická
komunik
ace
Osobní
komu-
nikace
Vnější
kontakt
se
značkou
FIREMNÍ
IDENTITA
IMAGE
FIRMY NOSITELÉ
FIREMNÍ
KOMUNIKACE
Anonymní
informační linky
- 107 -
Základem každé firmy je kvalitní firemní identita. Firemní identitu tvoří několik
důležitých, vzájemně provázaných prvků, které ve vzájemném spojení vytváří
celkový obraz o stylu a fungování firmy. Firemní identita ovlivňuje úspěšnost
podnikání, ale také utváří celkový pohled zákazníků a partnerů na firmu a proto
je nezanedbatelnou částí správného a prosperujícího fungování firmy.
Které části tvoří firemní identitu?
Strukturou každé firemní identity jsou prvky uvedené v následujícím seznamu.
Vždy nemusí být uplatněny všechny prvky ze seznamu, některé části jsou
individuální a závisí na marketingové strategii dané společnosti.
Základní prvky:
myšlenka (filozofie), cíle a marketingový plán společnosti
originální zastupující symbol - logo
o snadno zapamatovatelná originální grafika
o logo
tiskové, elektronické a fyzické materiály společnosti
o jednotný grafický styl
o elektronické materiály (prezentace)
interní a externí firemní komunikace
o interní komunikace mezi zaměstnanci firmy
o vztahy s veřejností (public relations)
o mediální komunikace (reklama a marketingová komunikace)
o firemní systém hodnot a způsobů chování
firemní filosofie
firemní osobnost
firemní kultura
firemní etika v podnikání
firemní komunikace
portfolio společnosti
image společnosti, která je vnímána okolím jako celek
V této souvislosti bych ještě velice ráda zmínila pojem firemní image. Firemní
image navazuje na firemní identitu a zpracované firemní koncepce. Image je v
podstatě určitá představa, která byla vytvořena veřejností o nějaké osobě, firmě,
případně instituci, ale není to zcela zřetelný obraz, ale spíš je to určitá představa
složená z různých informací, detailů, referencí, či jiných postřehů.
Struktura
firemní identity
Základní prvky
identity
- 108 -
Pozitivní image může zjednodušeně řečeno představovat dobré jméno firmy,
dobrou pověst, dokonce i pouhý individuální pozitivní pocit image je velice
důležitou součástí povědomosti o firmě. Je to určitá komunikace organizace s
okolím a zpětně se vytváří jakýsi pohled okolí na podnik.
Obr. 6 - Corporate Identity
Zdroj: HORÁKOVÁ, Iveta, STEJSKALOVÁ, Dita, ŠKAPOVÁ, Hana.
Strategie firemní komunikace. 2. rozš. vyd. Praha : Management Press, s.r.o.,
2008. 254 s. ISBN 978-80-7261-178-2.Str..)
Značně důležitou součástí je určitý model komunikace mezi zaměstnanci, který
je potřeba dodržet pro následnou přehlednost a celkově dobrý chod firmy.
Firemní hodnoty jsou tvořeny hlavními body, které musí dodržovat všichni
členové firmy. Do této části právě patří otázky firemní filosofie, prezentace
firemní osobnosti, firemní kultura, firemní etika v podnikání a firemní
komunikace. Další body, které určují jednotný směr chodu společnosti jsou
například kvalita, inovativnost, čestnost, stálost týmová orientace nebo orientace
na zákazníka.
Pozitivní image
- 109 -
Na závěr bych ještě jednou poukázala na již v úvodu zmíněné a velmi používané
americké podnikatelské motto - "bad ethics is bad business". Podnikání, které
ignoruje požadavky podnikatelské etiky, nemůže mít z dlouhodobého hlediska
vysokou hodnotu.
5.6 Vztah etiky a ekonomie
Nejspíš nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že podle převažujícího
současného mínění představují etika a ekonomie dva nezávislé, zcela nesourodé
světy. Etiku řadíme mezi obory normativní, které formulují pravidla našeho
jednání. Její závěry nám ukazují, jaké by naše chování mělo být. Na rozdíl
od ekonomie, které se považuje za vědu pozitivní, která nám popisuje, jaké
naše jednání a chování ve skutečnosti je.
Ale přesto je na první pohled mezi těmito vědami jistá spojitost. Obě tyto
disciplíny se vztahují k lidskému jednání a dále se obě zabývají jednáním, které
předběžně můžeme nazvat společenským. Tento střet zájmů zajisté není
náhodný a jeho opomíjení vede k úpadku jak ekonomie, tak i etiky.
Ekonomie
Ekonomie je souhrn ekonomických činností probíhajících na určitém
území. Jedná se o hospodaření určitého subjektu, jednotlivce, skupiny nebo
například státu.
Ekonomie je věda o ekonomice, která popisuje využití omezených zdrojů k
produkci statků a služeb a jejich rozdělování mezi jednotlivce a skupiny osob.
Pozitivní ekonomie
Pozitivní ekonomie je směr ekonomické teorie. Přijímá ekonomickou realitu
jaká je. Jejím cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti fungování.
Ekonomie se má zabývat tím, co je a nemá stavět „vzdušné zámky“, např. v
makroekonomii - ať je jakákoli míra nezaměstnanosti, inflace, atd., pozitivní
ekonomie vystupuje jen popisně, bez ambicí stav ovlivňovat nebo usměrňovat.
Vztah etiky
a ekonomie
Ekonomie
jako věda
Pozitivní
ekonomie
- 110 -
Naopak, stačí zjištěné skutečnosti jen zveřejňovat, zavést tak trhům zpětnou
vazbu, a nechat je, ať samy zareagují a najdou si novou rovnováhu.
Pozitivní ekonomie popisuje fakta a ekonomické vztahy mezi subjekty.
Pouze hledá odpověď na otázky, jaký ekonomický život je, ne jaký by měl
být.
Normativní ekonomie
Další směr ekonomické teorie. Zkoumání reality je pro ni jen východiskem
k závěrům, co by se mělo dělat. Jejím skutečným cílem je mít aktivní úlohu
ve vývoji lidské společnosti. Normativní ekonomie ekonomiku nejenom
zkoumá, ale i hodnotí a dává doporučení, jak řešit a jak se postavit k
určitým problémům.
Etika
Etika, někdy také popisována jako teorie morálky, je filosofickou
disciplínou, která se zabývá a zkoumá morálku, nebo morálně relevantní
jednání a jeho normy. Etika se řadí do disciplín praktické filosofie.
Zabývá se teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské
jednání v takových situacích, ve kterých existuje možnost volby prostřednictvím
svobodné vůle. Etika hodnotí činnosti člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl
od morálky, která se vztahuje více ke konkrétním pravidlům, se etika snaží najít
společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, nebo popřípadě usiluje o
odůvodnění morálky.
Etika se dělí na tyto další disciplíny:
1) Etika analytická
2) Etika autonomní
3) Etika deontologická
4) Etika environmentální
5) Etika revoluční
6) Etika feministická
7) Etika heteronomní
8) Etika individuální
9) Žurnalistická etika, a další.
Normativní
ekonomie
Etika jako
teorie morálky
Dělení etiky
- 111 -
Pohled některých ekonomů na vztah etiky a ekonomie
Někteří představitelé hlavního proudu ekonomie vycházeli z toho, že ekonomie
je jakousi inženýrskou vědou, tedy teorií zcela osvobozenou od hodnot a
etických aspektů. Je tomu ale skutečně tak? Každý ekonom má na toto jiný
názor.. Například Adam Smith. Jeho pojednání o podstatě a původu bohatství
národu založilo mechanistické pojetí trhu, kde se setkávají jednotlivci, kteří
sledují své individuální zájmy, vedené tzv. neviditelnou rukou dokonalé
konkurence, zajišťují nejen maximalizaci svého vlastního užitku, ale i celkový
společenský blahobyt. Soulad vlastního zájmu a úhrnného společenského zájmu
je však vázána na splnění přísných podmínek dokonalé a čisté konkurence.
Další významný ekonom Tibor Scitovsky nazval ekonomii vědou „bez radosti“.
Tvrdil, že teoretický ekonom, který žije v uzavřeném světě své teorie, může
posléze podlehnout profesionální deformaci, totiž přesvědčení o samozřejmosti
utilitarismu své disciplíny, utilitarismu jako přírodní nutnosti, a pak již je jen
krůček k víře, že ekonomie je bez hodnotových rozporů. Avšak svět, který jeho
disciplína pomohla vytvořit, je vyloženě nabitý hodnotovými rozpory a konflikty
a není možné před nimi zavírat oči.
Definice utilitarismu: „Utilitarismus (z latinského utile, utilis, užitečný) je
filosofický a etický směr, který za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání
blaha, prospěchu, užitku a naopak omezování utrpení a bolesti.“(ABZ-Slovník
cizích slov)
Jedním z ekonomů, který píše o vztahu etiky a ekonomie je Amartya Sen. Je to
autor přibližně 20 knih a člen redakční rady prestižního časopisu Ethics, který je
znám především díky svým ekonomicko-sociálním analýzám příčin hladomoru a
nedostatku potravin. Tento autor je také nazýván „svědomím ekonomie“.
Svoji přezdívku si nejspíš vysloužil úvahami jako je tato: „Kdyby 225
nejbohatších lidí tohoto světa vzalo pouhá 4% svých příjmů, mohly by se z této
sumy zajistit základní potřeby světového obyvatelstva, jako je výživa, pitná
voda, vzdělání a zdravotní péče.“ Jedná se o sumu kolem 13 miliard dolarů.
Přibližně tolik by ročně stálo odstranění nejvíce nežádoucích situací ve světě.
Autor se domnívá, že je velká ostuda, že polovina lidí na naší zemi žije v
chudobě, a upozorňuje na to, že myšlenky přerozdělení excesivního bohatství
však stále vzbuzují zásadní nesouhlas.
Amartya Sen věří, že svůj osud si určují sami lidé, a nikoliv železné zákony
nabídky a poptávky. Opírá se přitom o prohlášení Všeobecné deklarace lidských
Adam Smith –
pohled na etiku
a ekonomii
Tibor Scitovsky
Amartya Sen
- 112 -
práv z doby více než před padesáti lety. Každý má právo na životní standard,
který zajišťuje člověku a jeho rodině zdraví a blaho a zahrnuje výživu, ošacení,
bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby. Stav blahobytu přitom
definuje jako šanci blahobyt získat, možnost každého občana dosáhnout způsobu
života, který si sám zvolí. Autor prosazuje ochranu individuálních svobod a
současně sociálních jistot.
V ekonomice se snaží spojovat Sever a Jih, trh a stát, individuum a společenství,
sebeurčení a nalézání konsensu, sociální a politická lidská práva. To je to, kvůli
čemu je na mezinárodním poli velkých slov ceněn. Při jeho úvahách však může
mnohé napadnout, že jestliže si tedy lidé určují svůj osud sami, a nikoliv železné
zákony nabídky a poptávky, znamená to tedy, že chudí si svůj osud určili také
sami? A pokud jde o těch 225 nejbohatších lidí, proč by se tedy měli vzdávat
svých 4% příjmů? Aby měnili osud jiných lidí? Autor se hodně často pohybuje
spíše ve světě fantazie než reality.
Další autorův názor je takový, že moderní ekonomii ochuzuje propast, která se
otevřela mezi ekonomií a etikou a tato propast má negativní důsledky pro
ekonomii blahobytu. Otázkou zůstává, zda tomu bylo někdy jinak a zda tomu
vůbec mohlo být jinak, zda by ekonomika dosáhla své dynamiky, kdyby měla
úzkostlivě dbát na to, co je podle autorova míněné morálkou, zda to, co se z
tradičního pohledu může jevit jako propast, není jen výsledek jiných podmínek,
které dříve nemohly existovat. O odcizení etiky a ekonomie lze nejspíš mluvit
jen v obecné rovině a v mnoha případech by toto tvrzení bylo stěží obhajitelné v
mikroekonomických sférách. Sen se snaží ve své práci dokázat, že ekonomická
věda by mohla dospět k lepším výsledkům, kdyby věnovala větší pozornost
etickým úvahám, které lidské chování a rozhodování podporují.
Etika v podnikání
Dalším tématem, kterého se vztah etiky a ekonomie dotýká, je etika v podnikání.
Podnikání jako takové vyžaduje velké úsilí a všichni manažeři si dnes
uvědomují, že úspěch firmy nezávisí jenom na kvalitě jejich práce, ale na kvalitě
práce celého pracovního týmu. Proto se v současné době hodně soustřeďují na
úroveň pracovního prostředí, péči o zaměstnance, zlepšování pracovních vztahů
mezi zaměstnanci, na jejich spokojenost a identitu k firmě. Při vytváření dobrých
vztahů ve firmě se zapomíná na skutečnost, že firma není izolovaný organismus,
ale že působí v prostředí, které sice může do jisté míry ovlivňovat a také mnohdy
i celkem intenzivně ovlivňuje její existenci. Proto se v poslední době setkáváme
- 113 -
s diskusemi o kvalitě podnikatelského prostředí a s aktivitami prosazujícími
sociální a společenskou odpovědnost v procesu podnikání.
Podnikatelský prostor a vlivy působící na jeho vývoj a chování
Podnikatelské prostředí je dáno prostorem mezi centrálními a regionálními
institucemi státní a veřejné správy, které svým konáním ovlivňují působení
jednotlivých podnikatelských subjektů a vytvářejí podmínky pro jejich účast na
domácím a zahraničním trhu.
Na základě podmínek a pravidel vymezených centrálními i regionálními
institucemi veřejné a státní správy, by podnikatelské subjekty měly uspokojovat
svou pracovní aktivitou potřeby svého ekonomického okolí.
Docílenými výnosy podnikatelské subjekty zabezpečují svůj rozvoj a svými
odvody se podílejí na tvorbě státního a veřejného rozpočtu, který přerozděluje
finanční zdroje a pokrývá potřeby institucí veřejné a státní správy.
Instituce veřejné a státní správy spolupracují poměrně intenzivně s
podnikatelskou sférou, přímo i nepřímo, spolu s různými svazy, poradenskými a
neziskovými organizacemi, podílejí se na tvorbě pravidel v podnikání a tím se
zúčastňují řízení žádoucího technicko-ekonomického a sociálního rozvoje
společnosti.
Partnerská spolupráce centrálních a regionálních institucí se ziskovými a
neziskovými organizacemi dává předpoklad projektování etických a efektivních
metod a prostředků k dosažení strategických cílů společnosti a tím i
podnikatelského prostředí.
Partnerský vztah ziskové i neziskové sféry ale předpokládá vzájemné dodržování
etických postojů.
Etika podnikatelského prostředí
Na dobrém rozvoji podnikatelského prostředí se podílejí pracovníci, když usilují
o dobré jméno svých firem a prosperující rozvoj ekonomiky. Mnozí manažeři si
uvědomují, že nepostačí řídit vývoj ekonomiky jenom na bázi managementu
měřitelných vlastností ekonomických jevů, o nichž vypovídají podnikové
Podnikatelský
prostor
Etika
podnikatel-
ského
prostředí
- 114 -
ukazatele, ale že je také zapotřebí věnovat stejnou pozornost i jejich
neměřitelným kvalitativním vlastnostem.
Oba tyto pohledy na chování podnikových jevů spolu souvisejí a doplňují se.
Teprve ve spojení splňují podmínku pro uplatňování komplexnosti v
rozhodovacím procesu a systémové zobrazení ekonomicko-sociálních jevů. Tím
dochází k uplatňování komplexnosti v managementu firmy a veřejných a
správních institucí. To je právě projevem manažerské etiky v rozhodování
manažerů ve všech řídících rovinách.
Tvorbu etiky v podnikatelském prostředí ovlivňuje:
1) Partnerská spolupráce všech podnikatelských organizací, veřejných a
správních institucí, které mohou jeho úroveň ovlivňovat.
2) Kreativní uplatňování systému manažerské etiky rozvíjením subsystémů
morálky, erudice a vůdcovství v rámci komplexního rozhodování o
změnách v managementu řízených subjektů.
3) Kreativita a komplexnost zobrazování při řízení vývoje měřitelných
ekonomických jevů.
4) Sledování a ovlivňování vývoje neměřitelných vlastností podnikových
jevů, které bezprostředně ovlivňují etický rozměr managementu.
5) Systematické zkoumání vztahů mezi kvalitativními a kvantitativními
vlastnostmi ekonomických jevů a využívání získaných poznatků ve
strategii řízeného objektu.
6) Kvalita stimulace rozvíjení sociální odpovědnosti v managementu
lidských zdrojů, aj.
Vůdcovství a management
Umění být manažerem a zároveň vůdcem spočívá ve schopnosti stimulovat své
spolupracovníky tak, aby byli adekvátně motivováni k realizaci svých záměrů. V
tomto úsilí hraje zásadní roli fair play, vzájemná důvěra a manažerská etika v
plném rozsahu.
Manažer, který má potřebu uskutečnit významnou změnu v organizaci, by měl s
daným problémem zaměstnance seznámit a upozornit je na možné komplikace a
rizika, s nimiž se mohou případně setkat. Vysvětlit jim význam plánované
změny a přesvědčit je o jejím přínosu pro organizaci i pro ně samotné.
Vůdcovství
a management
- 115 -
Dobrý manažer si je vědom, že motivace zaměstnanců je předpokladem k
tvořivému a důslednému plnění úkolů, které z realizace změny vyplývají.
Jaký by měl být dobrý manažer?
Dobrý manažer by měl být zároveň dobrým vůdcem. Mít v sobě určitý cit pro
práci s lidmi a vědět, jak se k nim chovat a jak s nimi zacházet. Správný manažer
by měl mít přirozený respekt a autoritu, dobře se chovat ke svým zaměstnancům
a zároveň je motivovat k co nejlepším a nejefektivnějším výkonům. Aby toho
dosáhl, je zapotřebí nastolit v dané firmě pevný a jasný řád, kterým se budou
všichni zaměstnanci řídit. Je potřeba jasně zaměstnancům vysvětlit jejich úkoly,
dát jim najevo, že pro zaměstnavatele nejsou jenom zaměstnanci, ale že bez
jejich práce by firma o hodně přišla. Pokud budou lidé s takovým vědomím
pracovat a budou pociťovat, že jsou pro firmu přínosem, tak je daná organizace
na dobré cestě za lepšími a lepšími výsledky.
Klíčová cesta k úspěchu firmy
1) Podniková kultura
a. Odpovědnost.
b. Respektování hodnot - etika, bezpečnost, ekologie.
c. Srozumitelné vymezení cílů.
d. Uplatnění nejlepších pracovních postupů k jejich realizaci.
e. Týmová práce.
2) Styl vedení
a. Schopnost porozumět a vcítit se do emocí podřízených a
usměrňovat je.
b. Podporovat neformální vůdce upřímnou a přesvědčivou
komunikací.
c. Podporovat osobní kontakty na všech úrovních.
d. Věnovat pozornost rozvoji motivace.
3) Organizační struktura
a. Rozhodování přenášet na nejnižší úrovně.
b. Vytvářet malé vnitřní jednotky.
c. Týmově uspořádat organizaci.
4) Nepřetržitá transformace a změna
a. Ve skutečnosti jde o dynamický vývojový proces změn.
b. Přizpůsobovat se rychle změnám vnějšího prostředí.
c. Decentralizace podporuje osobní iniciativu a tvořivost.
d. Vyhýbat se samoúčelným změnám.
e. Nepřetržitý proces zdokonalování.
f. Informovat lidi, proč se věci mění.
Cesta
k úspěchu
firmy
- 116 -
5) Budování globální organizace
a. Sledovat vývoj změn v okolí (tuzemsko, zahraničí).
b. Předvídat a přizpůsobovat se novým vývojovým trendům.
Etika v managementu
Tento termín jsme si zvykli používat tehdy, když potřebujeme zdůraznit,
případně zjemnit některé tvrzení, nebo i vysvětlit nepopulární opatření, s nimiž
se můžeme setkat v rámci managementu firem, institucí či ekonomiky státu.
Doposud jsme se nenaučili s etikou v managementu pracovat a využívat ji při
řízení činnosti organizací a zvyšování jejich prestiže v ekonomickém okolí.
Tím se naše praxe dostala do zpoždění, jelikož s pojmy etika a kultura firmy
bylo možné se setkat ve vyspělých ekonomikách mnohem dříve. Ty dospěly k
poznání, že nevyhovující kulturu v managementu a divoký trh je potřeba
korigovat etickými postoji manažerů, nejenom směrem dovnitř řízených objektů,
ale i do jejich ekonomického okolí.
Zájem o takové akce, kde jsou manažeři přesvědčováni o významu a úloze etiky
v managementu a ekonomice, nebyl v naší zemi nikdy veliký, avšak v současné
době se zdá, že ho ještě ubývá. Na druhé straně většina manažerů nepřipustí, že
by se v jejich organizacích etika neuplatňovala nebo že by byli s aplikací etiky v
managementu v rozporu. Bohužel názory na obsah etiky a její význam jsou často
zjednodušovány a přehlíženy.
Na základě všech těchto poznatků se začaly zkoumat příčiny tohoto stavu. Byly
vedeny pohovory s více než stovkou manažerů a dospělo se k následujícím
závěrům:
Poměrně málo se ví o tom, jaký obsah a jaké místo má etika v
managementu a v ekonomice vůbec a v čem spočívá její přínos.
Manažeři se obávají uplatňovat manažerskou etiku.
Manažeři mají obavu, že by si etickým chováním mnohdy komplikovali
životní styl.
Ekonomické okolí nemá s manažery dostatek trpělivosti.
Pro rozhodování potřebují manažeři komplexní informace.
Manažeři si myslí, že na vše musí stačit sami.
Manažeři si nejsou jisti, že se jim etika vyplatí.
Etika v oblasti
managementu
- 117 -
Firmy a zvládání etických problémů
V rychle se měnícím světě jsou znalosti etiky stále více potřebné. Je nezbytné,
aby se manažerům dostávalo podpory, která by jim umožnila úspěšně čelit
morálním problémům. I pro organizace je nezbytné zavést vhodné struktury pro
snadnější zvládání morálních problémů. V dnešní době již existuje mnoho
organizací, které si stále více uvědomují význam morálních kvalit a jejich vliv
na dlouhodobou efektivitu organizace.
Jakékoliv aktivity prováděné organizací nutně ovlivňují zájmy, hodnoty a pocity
lidí jak uvnitř, tak i vně organizace. V dnešním světě se zaměstnanci musí
rozhodovat v eticky nejasných situacích, což zvyšuje hladinu nejistoty a stresu.
Etická rozhodnutí musí být pak obhajována a vysvětlována nejen před veřejností
a médii, ale i v soukromém životě ve vztahu k rodině a přátelům.
Pokud je na člověka vytvářen morální tlak, snižuje to jeho produktivitu a
zhoršuje prostředí, ve kterém pracuje. Špatná rozhodnutí, nebo nedořešené
etické problémy mohou mít vážné následky jak pro dotčené osoby, tak i z
hlediska finančních ztrát pro organizaci.
Avšak aplikace obecných principů morálky do všedního profesního života je
velmi obtížná, možná obtížnější než jejich samotná formulace. Nicméně znalosti
etiky jsou velmi potřebné.
Dobře fungující skupiny, organizace nebo společnosti nám poskytují jisté pevné
struktury, jež nám pomáhají získat dostatečné znalosti morálních principů.
Nabízejí nám nejen konkrétní odpovědi, ale i dobře popsané způsoby jak k nim
dojít v případě morálního problému. Poskytují nám tak jistotu v tom, co je
špatné a co dobré. A pokud není odpověď ihned po ruce, může nás postupně
navést k jejímu nalezení. Bez těchto struktur bychom nebyli schopni samostatné
existence.
Příklad
Představte si tuto situaci, ve které vycházím z mého názoru, že by měla etika a
ekonomie jít ruku v ruce.
Když si vezmeme například obyčejný obchůdek na malém městě. Jak by mohl
fungovat a prosperovat bez jistých etických návyků prodavačů, popřípadě
majitelů? Lidé do něj chodí nakupovat nejen proto, že potřebují dané produkty,
Zvládání
etických
problémů
- 118 -
které obchod nabízí, ale také proto, že jsou zaměstnanci obchodu na ně milí,
vstřícní, vlídní a umí jim poradit. Kdyby se totiž takhle nechovali, lidé by
změnili obchod a raději zajeli do jiného města do podobného obchodu, kde by se
jim nakupovalo mnohem lépe a personál by se k nim choval lépe. A tím pádem
by mohl první „ obchůdek na malém městě“ zkrachovat. A tak to funguje na
celém trhu, sice z trochu jiného pohledu, ale podstata zůstává stále stejná.
Shrnutí
Podnikatelská etika se snaží o nalezení správného, skutečnosti přiměřeného
chování podnikatelských subjektů.
„Etika podnikání zahrnuje morální zásady a normy, které usměrňují chování ve
světě podnikání“.
Pro společnost je vždy prospěšné, když podniky jednají eticky a odpovědně.
Etika podnikání klade největší důraz na:
dobrovolné dodržování všech zákonných a jiných norem,
používání poctivých obchodních praktik,
jednání v dobré víře a vyhýbání se střetu zájmů,
poskytování důvěrných informací a úplného přehledu o znalostech,
které jsou k dispozici,
poctivost v odbytových praktikách ve vztahu k jiným subjektům.
Úroveň profesionality firmy lze rozpoznat také ze způsobu psaní
korespondence a jazyka, který se při psaní používá. Měl by proto být
stanoven jednotný postup a zásady pro psaní obchodních dopisů. Neméně
důležitý je i způsob telefonické komunikace.
Etický kodex je významný dokument, který upravuje obecná i konkrétní
pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Je tradičním
nástrojem etického řízení podnikatelských vztahů.
Nejdelší historii mají etické kodexy v USA, kde se používají již od 20. let
minulého století.
Σ
- 119 -
Etický audit je dalším nástrojem, který postupem času získává své místo v
etickém řízení. V posledních letech se zvýšila obliba a četnost využití
nefinančních auditů ve firmách a staly se běžnou součástí šetření v podniku. Je
to výraz snahy analyzovat a zlepšovat takové faktory, které nemají v
ekonomických ukazatelích svoji kategorii, ale přesto se významně podílejí
na prosperitě firem.
A tak se setkáváme s auditem spokojenosti zákazníků, environmentálním
auditem, technologickým či personálním auditem.
Etiku řadíme mezi obory normativní, které formulují pravidla našeho
jednání. Její závěry nám ukazují, jaké by naše chování mělo být. Na rozdíl
od ekonomie, která se považuje za vědu pozitivní, která nám popisuje, jaké
naše jednání a chování ve skutečnosti je.
Ale přesto je na první pohled mezi těmito vědami jistá spojitost. Obě tyto
disciplíny se vztahují k lidskému jednání a dále se obě zabývají jednáním, které
předběžně můžeme nazvat společenským.
Ekonomie je souhrn ekonomických činností probíhajících na určitém
území. Jedná se o hospodaření určitého subjektu, jednotlivce, skupiny nebo
například státu.
Pozitivní ekonomie je směr ekonomické teorie. Přijímá ekonomickou realitu
jaká je. Jejím cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti fungování.
Normativní ekonomie ekonomiku nejenom zkoumá, ale i hodnotí a dává
doporučení, jak řešit a jak se postavit k určitým problémům.
Etika, někdy také popisována jako teorie morálky, je filosofickou
disciplínou, která se zabývá a zkoumá morálku, nebo morálně relevantní
jednání a jeho normy. Etika se řadí do disciplín praktické filosofie.
Umění být manažerem a zároveň vůdcem spočívá ve schopnosti stimulovat své
spolupracovníky tak, aby v nich vznikla adekvátní motivace k realizaci svých
záměrů. Dobrý manažer by měl být zároveň dobrým vůdcem. Měl by mít v sobě
určitý cit pro práci s lidmi a vědět, jak se k nim chovat a zacházet s nimi.
- 120 -
Otázky
1) Jaké problémy především řeší podnikatelská etika?
2) Co rozumíte pod pojmem „firemní kultura“?
3) Popište podstatu etického kodexu a vývoje etických kodexů.
4) Charakterizujte podstatu a význam etického a sociálního auditu.
5) Jaké znáte nástroje etického managementu?
6) Vyjmenujte některé strategie a způsoby, kterými mohou firmy deklarovat
svůj odpovědný a etický přístup.
7) Jak byste vysvětlili vztah mezi etikou a ekonomií?
8) Vysvětlete rozdíl mezi pozitivní ekonomií a normativní ekonomií?
9) Čím je především významné podnikatelské prostředí a jeho rozvoj?
10) Které faktory ovlivňují tvorbu etiky v podnikatelském prostředí?
11) Jak byste vyjádřili a zároveň i popsali vztah mezi vůdcovstvím a
managementem?
12) Jaký by měl být dobrý manažer?
13) V čem spočívá úspěch firmy? Co je tou „klíčovou cestou“ k úspěchu?
Pojmy k zapamatování
přínos etického chování
firemní kultura
etický kodex
úroveň profesionality firmy
etický program
formy společensky odpovědných aktivit
etický a sociální audit
vztah etiky a ekonomie
pozitivní ekonomie a normativní ekonomie
podnikatelský prostor a podnikatelské prostředí
etika v managementu
vůdcovství a management
- 121 -
Doporučená literatura
BEDRNOVÁ, Eva. Psychologie a sociologie řízení. Praha : Management Press,
1998. 80-85943-57-3.
ČANÍK, P. a ČANÍKOVÁ, P. Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v
českém podnikatelském prostředí;. Praha : Transparency International, 2006.
SEKNIČKA, P., PUTNOVÁ, A. a UHLÁŘ, P. Etické řízení ve firmě. Praha :
Grada, 2006.978-80-247-1621-3.
SEN, Amartya. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2002. ISBN 80-
7021-549-6.
SPAEMANN, R. Základní mravní pojmy a postoje. Praha : Svoboda, 1995. 80-
205-0484-5
Www.arts.gla.ac.uk. Etika ekonomie. [cit. 2011-12-21]. Dostupné z:
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Mlcoch.html
Etický a sociální audit. Moderní řízení. [Online] [Citace: 22. květen 2014.]
http://modernirizeni.ihned.cz/c1-17978420-eticky-a-socialni-audit
- 122 -
6. Úloha podnikatelů a řídících
pracovníků a jejich vliv na okolí
Cíl:
Hlavním cílem textu níže uvedeného je, aby studenti po jeho prostudování měli
znalosti
úloze podnikatelů a řídících pracovníků v oblasti etiky v podnikání a
jejich vlivu na bezprostřední i vzdálené okolí,
a uměli vysvětlit jak vypadá podnikatelské prostředí a vztah mezi
podnikáním a etikou,
managementu v souvislosti s podnikatelskou etikou,
a mohli charakterizovat pojem „zákazník“ a „hodnota pro zákazníka“,
a pochopili podstatu podnikatelské strategie a inovace,
související s významem lidských zdrojů, celkové výkonnosti a rozvoji
zaměstnanců.
Klíčová slova:
podnikatelské prostředí, etika managementu, podnikatelská sféra, zákazník,
podnikatelská strategie, inovace, lidské zdroje, výkonnost zaměstnanců
Průvodce studiem
Vážení studenti,
kapitola, kterou jsem zařadila jako šestou jsem věnovala úloze podnikatelů a
řídících pracovníků a jejich vlivu na okolí a zároveň jsem zařadila i
problematiku managementu a podnikatelského prostředí. Rozhodně se Vám při
studiu této kapitoly objeví znalosti, které máte z předcházejícího studia na
vysoké škole a to nejen z oblasti managementu, ekonomiky, ale i ze studia
předmětu Řízení lidských zdrojů.
Představuji Vám zde pohled na etiku v podnikání z poněkud jiné strany, což je
samozřejmě třeba pro vytvoření celkového pohledu na tento předmět.
Předpokládám, že tato kapitola bude pro Vás kapitolou zajímavou a jejímu
studiu je třeba věnovat cca 90 minut.
- 123 -
Vývoj světové ekonomiky vyžaduje urychlit přizpůsobování podnikatelského
prostředí a výkonnosti naší ekonomiky požadavkům domácího i světového trhu.
Úloha podnikatelů a řídících pracovníků je v každé zemi jiná. Podnikatelé mají
různé zvyklosti a tradice a toto vše může v každé zemi znamenat něco jiného.
Podnikatelé a řídící pracovníci se také mohou řídit podle svého náboženství.
Například Rusové si potrpí na ceremoniálnost a byrokratické procedury, mají
rádi dlouhé úvodní projevy, se začátkem vlastního jednání nijak nespěchají.
Důležitou roli hrají i neformální zdvořilostní rozhovory, během nichž se snaží
svého protivníka lépe poznat.
Podnikatel by měl udávat styl, směr a jít příkladem ostatním spolupracovníkům
a zaměstnancům. Každý podnikatel nebo řídící pracovník musí prosazovat
metody vedení spolupracovníků a zaměstnanců, jako například jejich cvičení,
přesvědčování, povzbuzování, třeba pochvalou nebo odměnou ať už peněžní,
nebo materiální nebo naopak jejich tlumení formou finanční nebo tím, že přeřadí
zaměstnance na jinou práci.
6.1 Úloha a postavení etiky v podnikatelské činnosti
Existuje celá škála protichůdných názorů od krajnosti, že etika nemá nic
společného s ekonomikou a podnikatelskou činností, a na druhé straně, že
ekonomika nemá nic společného s etikou až po přístup, že „vyplatí se chovat
eticky“.
V současnosti převažuje přístup, že podnikatelská činnost obsahuje sice
rozhodování o ekonomických a technických procesech (výroba, prodej,
zaměstnanost atd.), ale také, že téměř každé podnikatelské rozhodnutí obsahuje i
řadu různých etických prvků.
Podnikatelskou etikou máme na mysli formu aplikované etiky, která:
je zaměřena na oblast podnikání,
obsahuje různé nástroje a instrumenty implementace etických
principů do podnikatelské praxe (etický kodex, etický audit…).
Postavení etiky
v podnikání
- 124 -
Podnikatelská etika se snaží o aplikaci našich představ toho, co považujeme za
dobré a správné v oblasti podnikání.
Podnikatelská etika se snaží o nalezení správného, skutečnosti přiměřeného
chování podnikatelského subjektu. Zabývá se ve skutečnosti přiměřeným
chováním podnikatelského subjektu v oblastech, na něž má jeho podnikání
dosah (především se jedná o oblast sociálního a životního prostředí).
Jde zpravidla o hledání odpovědí na otázky, „zda konkrétní podnikatelské
praktiky jsou přijatelné či nikoli, zda jsou „dobré“ či „špatné“, zda jsou správné
nebo „nesprávné“.
V případě podnikatelské etiky řešíme problémy typu:
slušnost a věrnost zákonu,
bezpečnost a kvalita výrobků,
konflikty zájmů a jejich řešení,
uzavírání pracovních smluv,
bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti,
poctivost v odbytových praktikách,
vztahy k dodavatelům,
vztahy k zákazníkům,
stanovení cen a zacházení s vnitřními ekonomickými informacemi,
úplatky při získávání informací a zakázek,
ochrana životního prostředí.
Tři tržní elementy a jejich podílení se na etickém chování:
Výrobce
produkce výrobků nepoškozujících životní prostředí a neohrožujících
zdraví spotřebitele,
upozornění spotřebitele na případnou škodlivost produktů při
dlouhodobém užívání,
informování spotřebitele o složení a funkcích produktu,
nezneužívání monopolního postavení na trhu z hlediska tvorby
sortimentu a stanovení cen,
- 125 -
korektní postup v konkurenční soutěži.
Prodejce
nezneužívání výsadního postavení v regionu,
ctění míry, kvality a ceny,
sdělování objektivních informací o zboží zákazníkovi,
vyřazování zboží s prošlou zárukou z prodeje,
ochota kvalifikovaně sloužit zákazníkovi,
korektní postup v konkurenční soutěži,
nepoužívání citově vydírajících apelů k ovlivňování zákazníka při koupi.
Spotřebitel
plnění všech závazků vůči obchodu,
kultura vystupování k prodejci i výrobci,
využívání jen oprávněných reklamací,
nezneužívání funkcí některých skupin výrobků.
Podnikatelské prostředí
Uplatňování etiky v podnikatelském prostředí je také pokládáno za prioritu,
protože souvisí s dynamickým rozvojem vědy a techniky, který nepřichází
jenom se žádoucími a pozitivními přínosy, ale je spojený i s nežádoucími jevy a
jejich dopadem především na mezilidské vztahy. To se projevuje častými
nedostatky v komunikaci, zvláště mezi podnikatelskou, veřejnou a správní
sférou i v jejich působení na tvorbu ekonomického a sociálního okolí, a posléze
celého podnikatelského prostředí.
Podnikatelské prostředí je dáno prostorem mezi centrálními a
regionálními institucemi státní a veřejné správy, které svým konáním
ovlivňují působení jednotlivých podnikatelských subjektů a vytvářejí
podmínky pro jejich účast na domácím a zahraničním trhu.
Na základě podmínek a pravidel vymezených centrálními i regionálními
institucemi veřejné a státní správy, by podnikatelské subjekty měly
uspokojovat svou pracovní aktivitou potřeby svého ekonomického okolí.
Docílenými výnosy podnikatelské subjekty zabezpečují svůj rozvoj a
svými odvody se podílejí na tvorbě státního a veřejného rozpočtu, který
přerozděluje finanční zdroje a pokrývá potřeby institucí veřejné a státní
správy.
Podnikatelské
prostředí
- 126 -
Instituce veřejné a státní správy spolupracují více méně intenzivně s
podnikatelskou sférou, přímo i nepřímo, spolu s různými svazy,
poradenskými a neziskovými organizacemi, podílejí se na tvorbě
pravidel v podnikání a tím se zúčastňují řízení žádoucího technicko-
ekonomického a sociálního rozvoje společnosti.
Partnerská spolupráce centrálních a regionálních institucí se ziskovými a
neziskovými organizacemi dává předpoklad projektování etických a
efektivních metod a prostředků k dosažení strategických cílů společnosti
a tím i podnikatelského prostředí.
Partnerský vztah ziskové i neziskové sféry předpokládá vzájemné
dodržování etických postojů.
Podnikatelské prostředí není statické. Vyvíjí se v závislosti na rozvoji a úrovni
ekonomiky, domácí i zahraniční politiky a samozřejmě i etických postojů
jednotlivců, při plnění strategie politického, ekonomického a sociálního rozvoje
společnosti. Úloha etiky v procesu tvorby podnikatelského prostředí ovlivňuje
intenzitu vnímání potřeb, hodnocení a realizaci žádoucích postupů centrálních,
regionálních a podnikatelských subjektů společenského vývoje.
Pozitivní vývoj podnikatelského prostředí záleží na dobré partnerské spolupráci
centrálních a regionálních institucí s podnikatelskými organizacemi. Dnes je již
všeobecně uznáváno, že uvedené organizace a instituce se vzájemně potřebují a
nemohou bez sebe existovat.
Míra etiky ve vzájemných postojích určuje úroveň a prospěšnost jejich
spolupráce, která by se měla rozvíjet na bázi partnerství. Za metodu rozvoje
etického partnerství je ve světě považována metoda vítěz- vítěz, spočívající v
tom, že všichni účastníci partnerských aktivit musí být ve výsledku svého
jednání, spolupráce a rozhodování vítězi. K rozvíjení tohoto vztahu by mohly
přispět svými etickými postoji i neziskové organizace exaktními a pravdivými
radami a informacemi, které vyplývají z aktivit jejich působení.
I když odpovědnost za kvalitu podnikatelského prostředí a jeho dopad na
působení podnikatelských subjektů jsme obvykle zvyklí přisuzovat centrálním a
regionálním institucím veřejné a státní správy, nesmíme zapomínat, že
nehodnotíme činnost virtuálních institucí, ale činnost konkrétních lidí, kteří v
nich působí. Jde o jejich tvořivost, odbornost a respektování etických vztahů a
postojů.
Důležitou úlohu v tomto procesu hraje aktivita a etické postoje manažerů
jednotlivých organizačních hladin institucí veřejné a státní správy, které určují
Míra etiky
- 127 -
prostor a rámcová pravidla pro působení podnikatelských a neziskových
organizací. K jejich povinnostem patří systémové sledování etických postojů
svých podřízených, jak postupují při rozpracování a realizování jejich zadání.
Podnikatelské subjekty mají pro uplatňování svých aktivit vymezený prostor
především právními a organizačními normami centrálních a regionálních
institucí. V mnohých organizacích, kde začali působit zahraniční investoři, se již
ve značné míře setkáváme s kreativními a etickými postoji při vyplňování
vymezeného podnikatelského prostoru. V řadě firem, zejména středních a
malých, management dává přednost tomu, aby vycházel z minulých zkušeností.
Nestimuluje své zaměstnance k aktivní tvořivosti při plnění pracovních činností
v současných podmínkách.
Manažeři malých a středních firem nepřekonávají tvořivě vnitřní a vnější
problémy, protože se obávají komplikací ve své práci a rizik, s nimiž je vždy
spojena každá změna současného stavu. Proto opatření centrálních a
regionálních institucí přijímají již předem negativně a s obavami; zpochybňují
jejich účinnost, míru etiky i skutečné příčiny, pro něž objektivně vznikla jejich
potřeba. Na druhé straně manažeři plně nevyužívají možnosti na tvorbě těchto
opatření aspoň minimálně participovat.
Management podnikatelských organizací neuvažuje strategicky a vysvětluje to
tím, že na základě mnohých zkušeností nevěří v dlouhodobou platnost právních
a organizačních norem centra. Svou pozornost věnuje spíše hledání „taktických“
přístupů, aby byl schopen výhodně manévrovat ve velkém množství existujících
norem a předpisů, které nemají vždy etický ani identicky provázaný obsah.
Tento stav se pak projevuje v laxním chování jimi řízených pracovníků, kteří své
povinnosti plní stereotypně, bez nezbytného pocitu odpovědnosti, loajality a
identity se zaměstnavatelem a firmou. Neuvědomují si, že jsou na prosperitě
firmy a jejím dobrém jménu existenčně závislí, stejně tak, jako jejich manažer.
Tím se mezi nimi postupně vytváří nežádoucí vztah nedůvěry a nejistoty, který
neprospívá ani jedné straně.
Manažer se neobejde bez zaměstnanců, kteří by realizovali jeho podnikatelské
záměry, ale ani zaměstnanci se neobejdou bez manažera, ať je, nebo není
- 128 -
vlastníkem firmy. Manažer i pracovníci spolu tvoří tým, v němž se obě strany
spoléhají na odbornost, etické pracovní postoje a dobré mezilidské vztahy. Právě
tyto důvody přispívají k tomu, že v podnikatelských subjektech se mezi
pracovníky na jednotlivých stupních řídicí vertikály vyvíjejí nové partnerské
vztahy.
Pracovníci i manažeři si uvědomují, že jsou při plnění svých pracovních
povinností na sobě závislí, že izolovaně nejsou schopni řešit stále složitější
nároky a požadavky. Poznali, že neobstojí-li podnikatelská organizace v
konkurenčním prostředí, existenční problémy se nevyhnou ani manažerům, ani
podřízeným pracovníkům. Toto poznání dává předpoklad k rozvoji týmové
práce.
Obr. čís. 7 - Podnikatelské prostředí
Zdroj: BLÁHA, Jiří a Zdenek DYTRT. Manažerská etika. Praha: Management
Press, 2003. ISBN 80-7261-084-8, str.68.
- 129 -
6.2 Současný vztah mezi podnikáním a etikou
Vztah mezi podnikáním a etikou není dán jednou provždy a bývá pro každou
generaci a vývojové období vnitřně zprostředkován, často ve společenských
konfliktech. Např. úloha etiky v hospodářství a uznávání společenské
odpovědnosti podnikání se podstatně lišily v počátcích kapitalismu a v jeho
současné fázi. V současnosti základní otázkou již není, zda podnikání má
společenskou odpovědnost, ale stanovení míry této odpovědnosti obecně, příp. z
hlediska jednotlivých firem. Diskuse o této otázce se obvykle dotýká
problematiky účelu a cílů podnikatelských organizací: od maximalizace zisků
akcionářů jako hlavního nebo jediného cíle až po uznávání odpovědnosti
podnikatelů a manažerů vůči ostatním participujícím skupinám a celé
společnosti.
Vztahem mezi podnikáním a etikou se v zemích s tržní ekonomikou zabývá v
teorii i v praktické rovině disciplína hospodářská etika. Soustřeďuje se na
morální dimenzi každého podnikatelského rozhodování a jednání a snaží se o
syntézu správně chápaných osobních hospodářských zájmů a závazností
morálních norem. Neklade si ovšem za cíl formulovat všeobecně závazný rámec
hospodářského a morálního jednání, neboť hospodářská etika je v tržním
hospodářství součástí a výsledkem společenského rozhodovacího procesu a
střetu různých přístupů. Spíše je chápána v tržní ekonomice jako základna pro
myšlení a určitý návod pro jednání vlastníků a manažerů.
Etika v managementu
Zájem o akce, jimiž jsou manažeři přesvědčováni o významu a úloze etiky v
managementu a ekonomice, nebyl u nás nikdy veliký, avšak v současné době se
zdá, že ho ještě ubývá. Na druhé straně většina manažerů nepřipustí, že by se v
jejich organizacích etika neuplatňovala nebo že by byli s aplikací etiky v
managementu v rozporu. Bohužel názory na obsah etiky a její význam jsou často
zjednodušovány a přehlíženy.
Manažeři se obávají uplatňovat manažerskou etiku.
Zejména ti manažeři, kteří by rádi usilovali o uplatňování etických postojů,
avšak působí v neetickém prostředí. Neetickému chování svých partnerů se musí
bránit a mylně se domnívají, že se musí chovat stejně jako oni. Proto slyšíme, že
etika je přepych, který si budou moci dovolit, až na to budou mít, protože jinak
by riskovali krach své organizace.
- 130 -
Manažeři mají obavu, že by si etickým chováním komplikovali životní styl.
Aby si člověk zafixoval uplatňování etických postojů ve svém jednání, musí
jednat eticky i v takových situacích, kdy je sám a myslí si, že ho nikdo nevidí a
nepozoruje. Musí jít příkladem a vymáhat dodržování etických postojů u všech
zaměstnanců i ve svém ekonomickém okolí. Musí kritizovat překonané nebo
nesprávné normy a vyžadovat jejich změnu.
Ekonomické okolí nemá s manažery dostatek trpělivosti.
V ekonomickém systému se setkáváme s tím, že ihned po nastoupení manažera
do funkce jsou vyžadovány okamžité a výrazné pracovní výsledky organizace.
To by bylo možné tehdy, kdyby se manažer ještě před nástupem do funkce měl
možnost s objektem dostatečně seznámit a připravit si projekt realizace rychlých
změn současného stavu.
Pro rozhodování potřebují manažeři komplexní informace.
Nepostačí věnovat pozornost jen těm podnikovým jevům, které lze změřit, ale
stejnou pozornost je nutno věnovat i těm, které nelze kvantifikovat a numericky
vyjádřit. Kvalitativní a kvantitativní vlastnosti podnikových jevů spolu tvoří
celek a jen společně mohou chování řízených jevů komplexně zobrazit.
Manažeři si myslí, že na vše musí stačit sami.
Domnívají se, že podřízeným musí ukládat nejenom to, co mají udělat, ale i
postup, jak to mají udělat. Zkracují si tím čas potřebný na to podstatné za co
zodpovídají – na řízení budoucnosti organizace jako celku.
Manažeři si zatím nejsou zcela jisti, že se jim etika vyplatí.
Když vidí, že mnohým manažerům přineslo úspěch neetické chování,
zapomínají, že dlouhodobý úspěch má svá pravidla. Tím základním je kultura
managementu řízeného objektu jako celku. Krátkodobý úspěch je nejistý.
- 131 -
Výčet nezájmu o manažerskou etiku by měl být doplněn i o nedostatečnou
orientaci sdělovacích prostředků na prosazování etiky do manažerské práce a na
úsměchy, kterých tím bylo dosaženo. Častěji se dozvídáme, jaké neetické
postoje v managementu uspěly nebo byly dostatečně odkryty doma či v
zahraničí. Bohužel úspěchy dosažené solidní a etickou činností firem a jejich
zaměstnanců již nejsou tak často publikovány.
U mnohých manažerů se setkáváme s názorem, že etika je jakýsi přepych, který
si budou moci dovolit tehdy, až budou dostatečně ekonomicky silní. Nebo že v
managementu je dovoleno využívat všech postupů a možností, které nejsou
zákonem zakázány. Jako by legislativa mohla obsáhnout veškeré směry,
vynalézavost a postupy managementu.
Přirozené uplatňování etiky v podnikání a ve veřejné správě je závislé nejenom
na výchově mladé generace, na příkladech a popularizaci výsledků dosažených
korektní pracovní činnosti, ale i na příkladném chování lídrů společnosti.
Postoj k etice a rozvoji etického jednání v managementu i ve společnosti vůbec
je závislý na schopnosti každého z nás vnímat význam etiky, na úrovni výchovy
k morálce v rodinách i ve školách, na dobrých příkladech v našem okolí, stejně
jako na odsouzení špatných činů a na pevnosti přesvědčení každého z nás.
Manažer nemůže být jenom přesvědčen o správnosti a o přínosu etiky, ale musí
mít i odvahu proti neetickému chování vystoupit, podporovat kritiku a odsouzení
neetického chování ve svém okolí a zabránit mu, pokud to je v jeho možnostech.
Uplatňování etiky v podnikání, veřejné správě i v činnosti jiných typů organizací
je zajišťováno úsilím všech pracovníků, zvláště pak manažerů na všech úrovních
řízení.
6.3 Management a podnikatelské prostředí - historie
Do začátku 90. let přicházely změny do světa podnikání postupně a daly se
předpovídat. Potom však přišla náhlá změna, kterou nikdo nečekal.
Počítače a internet usnadnili komunikaci, došlo ke značnému zrychlení toku
informací. V důsledku toho se v ekonomice zrychlilo i tempo všeho ostatního.
Desítky let znamenalo mít informace mít moc, ale v dnešním světě, kdy je
informací všude dostatek, je důležité informace sledovat a správně využívat v
praxi. Firmy začaly působit globálně, začaly vyrábět a prodávat své výrobky
nebo služby na mnohých trzích po celém světě. Firmy i jejich zákazníci získali
Management
a podnikání
- 132 -
ohromnou působnost. Na tomto globálním trhu se do jisté míry stírají rozdíly
mezi novými a zavedenými firmami s dlouholetou tradicí. I vliv zákazníků na
firmy se změnil.
Zákazníci, kteří do té doby byli pouze pasivní kupující zboží a služeb, vystoupili
do popředí a stali se z nich aktivní hráči, kteří začali firmy výrazně ovlivňovat.
Zákazníci mohou pomocí internetu přesně vymezit své požadavky na
výrobu určitého produktu, v některých případech mohou dokonce přes
počítač sledovat vývoj výroby jejich výrobku. Změnila se i demografická
struktura obyvatelstva. Populace stárne a firmy se s tímto novým trendem musí
vypořádat. Na vyšších postech ve firmách pracuje stále více žen než v minulosti.
Dochází k přechodu od tradiční práce v průmyslu k práci zaměřenou převážně
na znalosti. Stále větší část lidské populace se dostává výše na Maslowově
pyramidě potřeb. Lidé již mají dostatek finančních prostředků, aby si zajistili
základní existenční potřeby. Stále více touží po osobním uspokojení a
seberealizaci. Firmy s tímto trendem musejí počítat. Mezi nejrychleji rostoucí
oblasti již nepatří žádné spotřební zboží, ale naopak péče o zdraví či vzdělávání.
Nový svět razantně strhl zdi, které stály kolem firem. Firmy, které do té doby
byly uzavřené jednotky, se začaly postupně otevírat vnějšímu světu a
spolupracovat s ostatními firmami i se svými konkurenty. Firmy pochopily, že
pokud chtějí uspokojit své zákazníky co nejlépe, nedokáží to pouze s použitím
svých vlastních zdrojů. Stále více firem přenechává své vedlejší aktivity jiným
firmám, které jsou na tuto práci specializovaní. Firma se tak může zabývat svou
hlavní činností. Zatímco dříve znamenala nezávislost na jiných organizacích
konkurenční výhodu, dnes znamená izolaci, která má za následek pouze konec
činnosti firmy.
6.3.1 Znalostním management - management založený na
znalostech
Druhá světová válka byla první válka, v níž nezvítězil vojenský potenciál, nýbrž
průmysl. Průmysl se stal hlavní bojovou silou, která vyhrála válku proti
Německu. Po válce již byl průmysl v plném rozkvětu, ve středu všeho dění. V
současnosti se však nacházíme v dalším významném bodě. Dnes již nemá
hlavní slovo průmysl, nýbrž znalosti. Hovoříme o tzv. znalostním
managementu či managementu založeném na znalostech. Manažeři se musejí
naučit získávat informace a efektivně je řídit. Firma, která chce proniknout do
rozvojových zemí, musí nejdříve těmto zemím plně porozumět. Musí získat
mnoho informací o infrastruktuře země, o demografických trendech, o vládní
ideologii a právních předpisech. Těchto informací bude neuvěřitelné množství,
záležet tedy bude na schopnosti firmy tyto informace zpracovat, vyhodnotit a
Znalostní
management
- 133 -
použít při vstupu na tento nový trh. V tomto směru mají pro firmu velký význam
její znalostní pracovníci.
Pokud se zaměříme na otázku, zda je pro firmu vhodné se specializovat,
můžeme si odpovědět dvojitě. Specializace je na jednu stranu pro firmu životně
důležitá, na druhou stranu se však firma může specializovat natolik, že se ocitne
v izolaci od okolního světa. Firma proto musí nalézt způsob, jak se
dostatečně specializovat, avšak ne tolik, aby se dostala do izolace. Nalézt
tento stupeň specializace není však pro firmu nijak snadný, manažeři musejí
vycházet z obrovského množství informací, které musejí optimálně zpracovat a
vyhodnotit. Na jejich závěrech může stát život celé firmy.
Podniky dnes žijí v konfigurovaném světě
Mnoho vrcholových manažerů souhlasí s myšlenkou, že svět je plochý. Peter
Drucker (2011), zakladatel moderního managementu, však na tuto otázku
reagoval takto: „Jejich krajina je plochá, jen pokud s tím je spojena nějaká
příležitost. Avšak pokud zde existuje nějaká příležitost, dlouho plochá nebude.“
Pokud se na svět díváme z hlediska průmyslu, můžeme ho považovat za plochý.
Pokud budeme například vyrábět hračky, vyrobíme ty samé hračky, ať je
vyrábíme v Evropě nebo v Indii. Pokud se na svět ale podíváme z hlediska
znalostí, již nebude stejný v Německu jako v Indii. Z tohoto pohledu vidíme, že
svět plochý není.
Dnešní podniky žijí v konfigurovaném světě. Skládají se z mnoha částí, z
mnoha volitelných prvků jako jsou lidé, produkty, nemovitosti, výrobní
zařízení, nápady či ideje. Tyto prvky se neustále mění, rozkládají se a znovu
skládají, s tím jak se firma rozvíjí a přizpůsobuje novým požadavkům. Stále
větší důležitost je přikládána lidem, kteří do firmy vnášejí své myšlenky, znalosti
a inovace. Nejdůležitější na celém procesu není hledání dalších stavebních
prvků, ale vhodné spojování prvků stávajících. Využívat silných stránek
jednotlivců a omezovat jejich slabé stránky tak, že je umístíme na vhodnou
pracovní pozici, kde své schopnosti a znalosti mohou plně rozvinout a
zdokonalovat. Správná pracovní pozice má pracovníky vést k inovacím a velice
účinně je motivovat. Kdyby pracovník dostal místo, na kterém nemůže své
znalosti uplatnit, jeho práce by na něj působila spíše demotivačně.
- 134 -
Trendy mající vliv na podnikání
Nejvýznamnější trendy, které mají vliv na svět podnikání, překračují všechny
hranice a dotýkají se všech oblastí. Podnik, jak jsme jej znali, se transformuje.
Nevstupuje již na trh jako prodejce výrobků, nýbrž jako prodejce zkušeností.
Vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím se také vyvinuly. Zákazník se stává
šéfem celého podniku. Diktuje si požadavky na vzhled či funkčnost výrobků,
požaduje neustálé inovace výrobků a snadnost jejich používání. Organice musí
tyto přání zákazníka neustále sledovat, zaznamenávat je a řídit se jimi. Neustále
musí inovovat a nabízet stále širší paletu svých výrobků.
V novém podnikatelském prostředí již neexistují žádní konkurenti. Na
našeho konkurenta se již nesmíme dívat jako na našeho nepřítele, ale jako
na našeho budoucího společníka. Protože je možné, že jednou v budoucnu
budeme jeho služby využívat a spolupracovat s ním na stejném projektu, který
přinese oběma stranám zisk a uspokojí všechny zákazníky. Firmy, které se
soustřeďují na ostatní podniky jen jako na konkurenty, se stále zabývají
minulostí a nejsou schopni jít dál.
V dnešním světě již nejsou nejdůležitějším majetkem firmy „tvrdá“ aktiva,
avšak aktiva, které se nazývají jako „měkká“. Cena je přikládána právě
lidem, jejich znalostem a dovednostem. Člověk je nejdůležitějším zdrojem
firmy. Ta musí jeho znalosti stále zdokonalovat a řídit jeho neustálý rozvoj.
Je zde zcela nový pohled na strategii podniku. Ta do té doby znamenala
vymezení zdrojů podniku ke splnění určitých cílů na předem dané časové
období. Firmy dobře znaly své zákazníky, konkurenty, dodavatele a trhy, na
kterých působily. V novém podnikatelském prostoru již však nic není tak
jednoduché, nejsou známy všichni konkurenti, trhy a často firma nemá jasno,
kdo jsou vlastně její zákazníci. Zdroje, které využívá, pocházejí mnohdy z
vnějšího prostředí, nikoli jen z vnitřku firmy. I ta nejlepší firma, která má k
dispozici ty nejlepší lidi, nedokáže odhadnout chování svých zákazníků.
Na lidi v dnešním světě působí velké množství faktorů, které firma nedokáže
ovlivnit a často o nich ani neví. Strategie podniku musí být proto stále
předělávána, aby odpovídala měnícím se požadavkům trhu. Příležitosti, které se
firmě naskytnou, musí být využity rychle, neboť nejsou stabilní a stejně rychle,
jak se objevily, také zmizí. Strategie již není konečný cíl, je to pouze plán
jakým směrem se ubírat. Organizace musí být stále připravena rozdělovat a
nově skládat své stavební prvky, aby zajistila svou další existenci, která závisí na
neustálém přizpůsobování se okolnímu světu. Podnik, který má ve dvacátém
Trendy mající
vliv na
podnikání
- 135 -
prvním století uspět, musí neustále inovovat, zvyšovat produktivitu a využívat
potenciálu každého ze svých pracovníků. Svoji budoucnost si firma musí
vytvořit sama, prostřednictvím znalostí svých zaměstnanců.
6.3.2 Kdo je a kdo není zákazníkem, hodnota zákazníka
Kdybychom firmu přirovnali k letadlu, bude to právě zákazník, kdo bude sedět v
kokpitu a letadlo řídit, takto nějak popisuje úlohu zákazníka spisovatelka E. H.
Edersheim (2011) ve své knize „Management podle Druckera“. V novém světě
se již podniky nesnaží prodat, to co vyrobily, naopak se snaží vyrábět právě to,
co si zákazník žádá. Proto musí být v neustálém kontaktu se zákazníky,
nepřetržitě monitorovat jejich přání a tužby. Tyto přání se ale neustále mění, lidé
jsou obklopováni nespočtem faktorů, které ovlivňují jejich nákupní chování a
podle kterých lidé vnímají hodnotu výrobků a služeb.
Firmy musejí svým zákazníkům poskytnout hodnotu, kterou si žádají, protože
jejich život předurčují právě zákazníci. Zároveň nesmějí zapomínat na etické
chování k zákazníkům.
Podnik, aby mohl plně porozumět potřebám svých zákazníků, musí nejprve
určit, kdo doopravdy je jeho zákazníkem a koho dalšího by chtěla, aby se jím
stal. Mnoho firem vidí za své zákazníky někoho jiného, než jimiž opravdu jsou.
Firma, která se zabývá výrobou šperků, může například vidět svého zákazníka v
mladých ženách. Ve skutečnosti jsou jejími nejčastějšími zákazníky muži těchto
žen, kteří pro ně šperky nakupují. Tito muži mají odlišné hodnoty, jiné
preference než ženy a výrobky vybírají podle jiných měřítek.
Pro společnost je tedy životně důležité zjistit, kdo opravdu je jejich zákazníkem
a podle toho přizpůsobovat nabídku výrobků a služeb a poskytovat při tom i
optimální zákaznický servis. Pokud se tímto firma začne zabývat a pozmění svůj
marketingový program tak, aby lépe vyhovoval stávajícím zákazníkům, může
získat vyšší podíl na trhu a posílí svoji konkurenceschopnost.
Firmy musejí mít také stále na paměti, že jejich zákazníkem nemusí být nutně
ten, kdo výrobek či službu kupuje, ale ten, kdo za celým kupním rozhodnutím
stojí. Je tedy nutné znát i rozhodovatele, ovlivňovatele a uživatele, nejen
samotné kupující.
Hodnota
zákazníka
- 136 -
Příklady
Vezmeme například firmu vyrábějící lékařské přístroje. Rozhodovatelem
o koupi je vedení nemocnice, které přihlíží na cenu přístroje, jeho
ovladatelnost a spolehlivost. Uživateli jsou lékaři, kteří tyto přístroje
budou využívat. Ti mají jistě jiné preference než vedení nemocnice.
Kupující pak je nákupní oddělení nemocnice, které nebude mít na výběr
přístroje žádný vliv.
Na příkladu nakupujících žen můžeme rovněž popsat, kdo je
zákazníkem. Není to pouze žena, ale je to i její dítě, doktor, terapeut či
trenér. Ti všichni ji ovlivňují a nepřímo se podílejí na koupi výrobku či
služby. Pro firmu může být mnohdy velice obtížné určit, kolik lidí za
nákupem stojí a jaké jsou jejich hodnoty. Musí se snažit všechny tyto lidi
poznat, navazovat s nimi spojení a určovat jak působí na ostatní
zákazníky.
Dalším vhodným příkladem může být popsaná situace, která bývá velice
častá.
Často se stává, že zákazník firmy může být i jejím konkurentem. Pokud
firma vyrábí součástky do nějakého zařízení a dodává je jiné firmě, která
z nich vyrábí konečné výrobky, je tato druhá firma jejím zákazníkem.
Pokud se však první firma rozhodne vyrábět konečné výrobky také, ale
nehodlá se vzdát svého zákazníka, protože jí to přináší velké zisky, stane
se její zákazník jejím konkurentem. Spolupracovat s takovými zákazníky
nemusí být pro firmu nijak snadné.
Firmy však dnes nemají své zákazníky pouze ve své zemi, ale po celém světě.
Firmy proto musí své chování přizpůsobovat jiným požadavkům, než na které
jsou zvyklé doma. Pokud se firma rozhodne pro vstup na mezinárodní trh, je pro
ni etické chování k jiným zemím rozhodujícím faktorem úspěchu. Každá země
má své zvyky, tradice a rozdílné etické hodnoty. Je důležité tyto hodnoty poznat,
snažit se je pochopit a uplatnit je ve svém jednání se zahraničím.
Existuje několik zásad, které mají umožnit lepší komunikaci s obchodními
partnery a zároveň jsou velice etické.
1. Zásada – Nedomnívejme se, že my jsme normální a cizinci ne.
2. Zásada – Respektujte víru a nepodceňujte její vliv na chování.
Vyhýbejte se komentářům k ní.
3. Zásada – Nehodnoťte cizí země podle předsudků k nim.
- 137 -
4. Zásada – Pokud je v dané zemi špatná situace, nehodnoťte ji a
nekritizujte.
Kdo není zákazník
Firma, aby mohla efektivně fungovat, si musí vždy pokládat otázku, kdo je a kdo
není jejím zákazníkem. Protože firma nemůže stoprocentně uspokojovat potřeby
všech zákazníků, musí si vymezit okruh těch, kteří jsou pro ni nejdůležitější a
zajištují největší část jejích prodejů. Vedení musí určit skupiny svých zákazníků,
na které se organizace zaměří, což jí pomůže podnikat pouze v těch věcech, ve
kterých je skutečně dobrá. Mít co největší nabídku výrobků a služeb, nemusí být
vždy to nejlepší řešení.
Zároveň si však podniky musí klást otázku, kdo jejich zákazníkem není, ale
mohl by být. Nové zákazníky může firma hledat například v rozvojových
zemích, protože tyto regiony jsou ostatními společnosti často přehlíženy. Takto
nalezené nové trhy je potřeba nejprve dobře poznat, pochopit, jaké mají
zákazníci v těchto zemích preference, kolik mají finančních prostředků či jaké
jsou v dané zemi platné zákony, až potom je možné přistoupit k výrobě.
Hodnota pro zákazníka
Je velice důležité, aby firma vnímala hodnotu stejně, jako ji vnímá zákazník.
Firma, která přikládá hodnotu jiným věcem, než kterým ji přikládá její zákazník,
na trhu dlouho nevydrží, neboť ji „převálcují“ firmy, které vytvářejí hodnotu,
kterou zákazník žádá.
Příklad
Firma, která se zabývá výrobou mobilních telefonů, a která je
přesvědčena o tom, že pro zákazníka je nejdůležitější jejich vzhled, bude
vyrábět telefony, které budou mít moderní a přitažlivý design, jejich
funkce a využití však budou omezené. Pro zákazníka však má vyšší
hodnotu mobilní telefon, který má připojení k internetu, kvalitní
fotoaparát, velkou paměť a dlouhou dobu životnosti. Bude tedy na trhu
hledat takový telefon, který bude mít pro něj vyšší hodnotu. Firma, která
pochopí, že pro zákazníka je určující hodnotou funkčnost telefonu, se
- 138 -
zaměří na výrobu takovýchto telefonů a svého konkurenta, který lpí stále
jen na designu, snadno vytlačí z trhu.
Aby firmy zjistily, čemu jejich zákazníci přikládají hodnotu, musejí s nimi
komunikovat. „Všichni v celé firmě, od členů správní rady přes generálního
ředitele až dolů, musí přímo na místě sami a osobně hovořit se zákazníky a
zjišťovat, co se právě děje.“ (E. H. Edersheim, 2011). Osobní kontakt nabývá
důležitosti a je třeba ho stále více uplatňovat, protože přináší pro firmu
porozumění svému zákazníkovi. Zaměstnanci firmy musí stále udržovat kontakt
se zákazníky, musí sledovat, které výrobky nakupují a jak je používají.
Pro zákazníka již však nepředstavuje hodnotu pouze výrobek či služba, hodnotu
přikládá i vztahům se společností. Jaký zákaznický servis firma poskytuje, jak se
chová ke svým zákazníkům, zda mohou zákazníci sami mluvit do výroby
produktu, v tom všem zákazníci spatřují hodnotu. Firmy často vysílají své
zaměstnance až k zákazníkovi, aby zajistili montáž zařízení, zákazníka seznámili
s jeho používáním a odpověděli na všechny dotazy týkající se výrobku.
Některé firmy zase nechávají své zákazníky, aby si výrobek sami navrhli podle
svých potřeb, čemuž zákazníci jistě přikládají vysokou hodnotu. Zákazníci
spatřují hodnotu i v pohodlí, které je jim poskytováno. Například skupinu
produktů, které spolu souvisejí a jsou často nakupovány společně, sestavují
firmy do balíčků. Pro zákazníka je pak mnohem jednodušší koupit si balíček,
než zdlouhavě shánět všechny potřebné produkty zvlášť.
Pro zákazníky je často velice hodnotné i jméno firmy a její etické chování.
Společnost, která vykořisťuje své zaměstnance, chová se k nim neeticky a
nerespektuje jejich práva, může očekávat, že okolní svět tuto skutečnost objeví.
Zákazníci si přestanou firmy vážit, přestanou kupovat její výrobky a přejdou ke
konkurentům. Důležité je i etické chování k zákazníkům. Podnik nesmí
porušovat zákony a předpisy v oblasti prodeje. Měl by být k zákazníkům slušný,
vždy dodržet, co slíbí.
Firmy se stále musí snažit získávat nové a nové informace, co zákazníkům
chybí, jaké jsou jejich neuspokojená přání a co pro ně je hodnotné, aby byly
schopny „držet krok“ se stále se rozvíjejícím prostředím a aby byly schopny
konkurovat ostatním podnikům.
- 139 -
Měření výsledků firmy
Důležité pro firmu v oblasti měření svých výsledků je správné nastavení
měřítek. Nestačí pouze znát zisk podniku. Měřítka, která zachycují jak firma plní
své poslání a jak si stojí z hlediska své kultury, nejsou o nic méně důležité. Mezi
tyto měřítka můžeme zařadit například účinnost reklamy, spokojenost
zákazníků, množství vracejících se zákazníků či jméno firmy jako
zaměstnavatele. Firma musí zohledňovat i měřítka, která jsou zásadní pro
zákazníka, jako je dostupnost výrobků v prodejnách.
Výsledky, které firma prezentuje, by měly být v souladu se skutečností, měly by
být snadno doložitelné a nenapadnutelné. Mnoho firem však jedná neupřímně,
když tyto výsledky záměrně pozměňuje. Takovéto chování je vysoce neetické.
Dlouhodobá udržitelnost je možná pouze v případě společenské odpovědnosti,
při níž není možné výsledky nikterak pozměňovat.
Celospolečenským problémem však zůstává fakt, že mnoho firem v dnešním
světě čestně nejedná. Nejde vždy jen o podvody. Firmy často vysílají informace
o svém vývoji, které jsou zkreslené a nadhodnocené, protože těmto informacím
věří a samy si ani neuvědomují, že jejich postavení je jiné a nesnesou podívat se
realitě přímo do očí.
Podnikatelská strategie
Strategie zacílené na velké segmenty trhu dnes často ustupují strategiím
zaměřujícím se na zákazníky jako jednotlivce. Strategie proto nemůže být
jednotná, je vytvářena pro každého zákazníka zvlášť, tak, aby co nejlépe
vystihovala jeho hodnoty.
Tyto strategie můžeme podle E. H. Edersheima (2011) zařadit do 4 kategorií
podle úrovně integrace se zákazníkem a podle velikosti nabídky produktů
nebo služeb.
První kategorii
tvoří strategie s nízkou úrovní integrace a malou nabídkou. Tato strategie se
zaměřuje na poskytování pouze některých provozních služeb. Jedná se například
o strategii, kterou využívá podnik, jehož zákazníkem je supermarket. Zajišťuje
supermarketu sladování a přepravu dodávaných výrobků
Měření výsledků
firmy
Podnikatelská
strategie
- 140 -
Další, tj. druhou kategorii
tvoří strategie s malou nabídkou, avšak s vysokou integrací se zákazníkem.
Tuto strategii využívají firmy, které nabízejí značkové zboží nebo produkty
s jedinečnou funkčností. Můžeme je označit za pohotové dodavatele, kteří
neustále inovují své výrobky.
V pořadí třetí kategorií
je strategie zaměřující se na širokou nabídku s nízkou integrací. Firma s
takovouto strategií se snaží v jediném místě poskytnout zákazníkovi vše, co
potřebuje, nepodílí se však na provozních činnostech zákazníka.
Do čtvrté kategorie
patří firmy, které mají výjimečné postavení, neboť zajišťují všechny provozní a
podpůrné činnosti zákazníka a přitom dodávají široké spektrum produktů či
služeb.
Hlavním znakem dobré strategie je její etický a morální záměr. Každý
nadřízený nenese pouze zodpovědnost za ekonomické výsledky, ale i za své
výsledky v oblasti řízení lidského kapitálu. To znamená, že musejí se svými
podřízenými komunikovat, řešit s nimi problémy, zodpovídat otázky, motivovat
je a odměňovat. Tento přístup vyžaduje opustit autoritativní styk vedení lidí a
přiblížit se více demokratickému. Jak tvrdí Ivo Rolný (2011): „Jen to, co je
etické, může být skutečně dobré i z obchodního hlediska.“ Manažer by se v těch
případech, kdy realizace projektu je možná v rámci legality, ale nemorální či
morálně sporná, měl zamyslet, zda je tento projekt opravdu vhodný.
6.4 Inovace a lidské zdroje
Jelikož budoucnost, neboli „zítřek je příležitost“ jak říkal P. Drucker (2011), je
nutné, aby se firma naučila, jak budoucnost vytvářet, neboť jedině tak ji dokáže
dokonale předvídat. Vytváření budoucnosti není nic jiného než inovování,
odvrhování zastaralého a přenechávání prostoru novým myšlenkám.
Inovace však nemůžeme brát jako pouhý vývoj výrobků, ale jako zcela nový
začátek. Zákazníci chtějí něco nového, nečekaného, chtějí, aby je firma
překvapila. Pokud nový výrobek splní očekávání zákazníků, nejde o inovaci.
Opravdová inovace musí zásadním způsobem změnit jejich očekávání.
Inovace a lidské
zdroje
- 141 -
Někdy není pro firmu jednoduché inovovat, pokud to znamená vzdát se své
hlavní činnosti. Znamená to zcela opustit minulost a investovat do nových
technologií a postupů. Obtížné je seznámení pracovníků s novým pracovním
programem, znamená to jejich přeškolení či nové rozmístění. Vedoucí by měli
být v tomto období k pracovníkům ohleduplní, být jim vždy k nápomoci při
řešení problémů. Často může nová technologie znamenat propouštění
pracovníků z důvodu nadbytečnosti. Proto je vždy obtížné vzdát se toho starého
a zaběhnutého, ale v rámci inovací je to nutný krok k udržení
konkurenceschopnosti podniku.
Na inovacích by se vždy měli podílet nejlepší a nejchytřejší pracovníci
organizace. Je chybou nechávat je řešit problémy se starými druhy výrobků,
případně se zabývat již méně atraktivními projekty. Firma musí využít jejich
potenciál k vytváření něčeho zcela nového, protože jenom nové věci jí umožní
přežít. Inovační myšlení není pouhé čekání na náhodu, je to systematický proces
prohledávání vnějšího prostředí a hledání nových příležitostí. Firma musí mít oči
stále otevřené a musí být schopna všechny příležitosti, které se jí naskytnou,
využít. Toto inovační myšlení vychází z vrcholového managementu, mělo by být
ale vlastní i všem ostatním členům organizace. Každý by se měl snažit přispět
svými návrhy. Firma může k tomuto účelu oslovit i veřejnost, jejíž rady mohou
být někdy velmi užitečné.
Inovace však nemusejí být vždy ku prospěchu lidstva, ale pouze k dosažení
vyšších zisků. Manažer má v tomto smyslu jistou morální odpovědnost. Měl
by vždy řádně promyslet, zda daná inovace je jak v souladu se zákonem, tak i s
morálními a etickými normami. Záleží na firemní kultuře a vedení firmy, jak se
k tomuto problému postaví.
Není-li nabídka a poptávka v souladu - nastupuje 7 zdrojů příležitostí
V případě, že poptávka a nabídka nejsou v souladu, znamená to příležitost. Tato
příležitost však velice často vyžaduje nový přístup a nový pohled na současný
stav. Velice málo kdy jde o příležitost vycházející ze stávajícího přístupu.
1) Neočekávané
Výskyt neočekávaných jevů by měl být pro společnost signálem příležitosti.
Neočekávaným jevem mohou být úspěchy či nezdary, které firma
nepředpokládala. Neočekávané činnosti dodavatelů, konkurentů či zákazníků.
Každá změna je zdrojem příležitosti, firma musí mít odvahu a příležitost využít.
Nesoulad mezi
nabídkou
a poptávkou
- 142 -
2) Změna odvětví či trhu
Situace, kdy si neodpovídají nabídka s poptávkou v důsledku změn v odvětví,
mohou být dalšími příležitostmi. Mohou nastat, pokud se mění struktura odvětví
či trhu, ale firma zůstává prozatím beze změny. Změnit se mohou hodnotové
orientace zákazníků, jejich očekávání či nové technologie v oboru. Příležitostí
firmy je adaptace na nové podmínky.
3) Nesrovnalosti
Příležitostí může být i nesrovnalost mezí tím, co si firma myslí, že zákazník chce
a tím, co zákazník opravdu požaduje. Pokud firma objeví tuto nesrovnalost, měla
by ji využít a začít se orientovat na to, co zákazník opravdu chce. Velká odvětví,
která nejsou zisková, s sebou většinou přinášejí příležitost.
4) Slabá místa
Slabými místy se rozumí části pracovního procesu, které chybí nebo nefungují.
Takováto slabá místa můžou odrazovat zákazníky od koupě produktu. Například
kino, které koupí nové plátno, ale nevymění staré nepohodlné sedačky, nebude
mít vysokou návštěvnost. Lidem budou chybět nové měkké sedačky. Výsledkem
bude, že raději do kina nepůjdou, protože jim ze starých sedaček bolí záda. Kino
by tedy mělo udělat průzkum a z jeho výsledků zjistit slabé místo. Toto slabé
místo by mělo být považováno za příležitost jak zvýšit návštěvnost.
5) Demografické změny
Příčinou posunu v poptávce a jejímu nesouladu s nabídkou mohou být i
demografické změny obyvatelstva. Mezi tyto změny patří stárnutí obyvatelstva,
změna příjmů domácností či počet dětí v domácnostech.
6) Vnímání zákazníků
Zamyslet se firmy musí i nad tím, jak jsou přijímány veřejností a jak tato
veřejnost hodnotí jejich konkurenty. Pokud mají lidé pocit, že jejich konkurent je
lepší, je dobré vidět tuto situaci jako možnou příležitost a pokusit se s
konkurenční společností spolupracovat. Pokud ovšem veřejnost vnímá
konkurenta negativně, například z důvodu neetického zacházení s lidmi, existuje
pro firmu příležitost k vytvoření jedinečného postavení na trhu.
- 143 -
7) Nové objevy
Nejvýraznějším zdrojem inovací a nových nápadů jsou vědecké objevy. Tyto
inovace s sebou přinášejí vysoká rizika a dlouhé doby zavádění, ovšem na druhé
straně stojí zpravidla zdroj vysokých zisků.
6.4.1 Lidské zdroje
Lidské zdroje (lidé) jsou nejdůležitějším zdrojem organizace. Oni
rozhodují, jak bude využito finančních, informačních a materiálních zdrojů
firmy. Jak tvrdí americká spisovatelka E. H. Edersheim (2011): „Firma, to jsou
ve skutečnosti její lidé, zejména jejich znalosti, schopnosti a vztahy“. Je proto
velice důležité, aby k nim firma chovala úctu, všímala si jejich výsledků a dala
jim prostor pro seberealizaci.
Zaměstnanci musejí ve své práci spatřovat poslání, nevnímat jí jen jako
pouhou činnost nutnou k přežití. Práce jim musí poskytovat osobní
uspokojení. Zaměstnanci musí být motivováni svými výsledky, musí být hrdí na
svou práci a cítit sounáležitost s firmou a jejími cíli. Firma musí své pracovníky
motivovat i svým chováním k nim a svojí úctou k dobře odvedené práci. Nikdy
by se ke svým pracovníkům neměla zachovat neeticky nebo nemorálně, ani v
případech, kdy pracovník hrubě poruší své povinnosti nebo jinak firmě uškodí.
Manažeři by měli být lidé hrdí, stojící si za svými rozhodnutími, avšak s jistou
dávkou soucitu a lidskosti.
Ti lidé, kteří nepracují manuálně, ale zejména uplatňují své znalosti,
můžeme označit za znalostní pracovníky. Jejich význam ve firmách je
nepostradatelný a v posledních letech stále roste. Jsou to lidé, kteří nenechávají
svou práci v kanceláři, ale berou si ji s sebou domů. Znalosti jsou přenositelné,
pracovníci, již jimi disponují, je mohou přenášet z podniku do podniku. Firmy
by je neměly brát jako své trvalé zaměstnance, ale spíše jako smluvní dodavatele
znalostí. Tito pracovníci si svých znalostí velice cení a očekávají uznání i od
firmy, která by je měla náležitě odměňovat.
Rozdílnost znalostního pracovníka a pracovníka, který vykonává manuální
práci, je také ve způsobu jejich řízení. Manuální práce vyžaduje především
výkonnost pracovníka, tj. schopnost dosahovat požadovaných výsledků.
Zatímco znalostní pracovník musí pracovat zejména efektivně, tj. schopnost
Význam
lidských zdrojů
- 144 -
dosahovat správných výsledků. A tak místo toho, aby pouze vykonával svoji
práci, se musí rozhodnout, kterou práci by dělat měl.
Znalostí pracovníci nejsou na firmy tak vázáni jako ostatní zaměstnanci. Většina
pracovníků je ve firmě z důvodů finančních, aby si vydělali na živobytí. Avšak
znalostní pracovníci jsou součástí firmy, aby mohli spojovat své znalosti s
ostatními odborníky, s jejich poznatky a zkušenostmi. Aby měli možnost měřit
své výsledky. K tomu všemu podnik potřebují.
Při výběru pracovníků se musí firma zabývat následujícími otázkami.
Jaký je úkol?
Jaké znalosti jsou nezbytné k realizaci tohoto úkolu?
Jaké pracovní a osobní charakteristiky jsou nezbytné pro plnění úkolu?
Čím přesněji si firma na tyto otázky odpoví, tím větší je pravděpodobnost, že
nalezne toho nejvhodnějšího pracovníka. Když již firma nalezne tyto odpovědi,
může začít získávání a výběr pracovníků.
Aby bylo výběrové řízení úspěšné, je nezbytné řídit se několika
následujícími pravidly.
1. Nezbytné je oslovit větší množství uchazečů.
2. Důkladně promyslet, co každý z uchazečů do firmy přinese.
3. Zjistit informace o uchazeči od lidí, kteří ho znají nebo s ním pracovali.
4. Po přijetí uchazeče dále sledovat a hodnotit.
Jasně definované a vymezené poslání firmy a její cíle jsou nezbytné při
dosahování maximální výkonnosti zaměstnanců. Lidé musejí mít cíl, vizi,
která je motivuje k dosahování správných výsledků. Poslání firmy by tedy měli
dobře znát všichni zaměstnanci a měli by ho mít stále na paměti při plnění
svých úkolů. Poslání by mělo být jednoduché, jasně vymezené a sjednocující.
Velice důležité je i formování týmů, které spojuje společný cíl. Takové
zainteresované týmy dokáží být velice výkonné. K jejich výkonnosti je však
potřeba správných podmínek, ve kterých pracují. Jednotliví členové těchto
skupin musejí být komunikativní, schopni sdílet své znalosti a nové nápady.
- 145 -
Příklad
Při vývoji nových výrobků či technologií je vhodné pořádat setkání či porady,
kde si členové mohou vyměňovat dosavadní výsledky a úspěchy, řešit problémy
a nesrovnalosti. Tyto porady by měly vést k usnadnění komunikace a k zrychlení
vývoje.
Výkonnost pracovníků je ovlivněna i rozsahem své samostatnosti. Hlavně
lidé, kteří pracují především se svými znalostmi, by měli mít větší dávku
samostatnosti, volnost, aby mohli jít za posláním organizace svou vlastní cestou.
Těmto zaměstnancům by měly být poskytnuty jen určité perspektivy a vodítka k
dosažení cílů, ale jejich realizace by měla být ponechána na jejich volbě. Pro
zaměstnance je velkou motivací, když mají určitou svobodu a odpovědnost za
vykonanou práci. Manažeři si však nemohou těchto pracovníků úplně nevšímat.
Je důležité, aby nad nimi drželi jistý dohled a podporovali je v jejich snažení.
Mají za úkol zaměstnance usměrňovat, pokud by se příliš odvrátili od
stanovených cílů.
Velice důležité pro zajištění požadované výkonnosti pracovníků, je umístit
správného člověka na správné místo. Potřeba je vždy se zaměřit na jeho silné
stránky a ne na jeho slabiny. Rozpoznat tyto přednosti však není vždy
jednoduché, často je neznají ani sami zaměstnanci. Pokud je u některého ze
zaměstnanců zjištěna nedostatečná výkonnost, firma by si měla položit otázku,
jaké jsou jeho silné stránky a zda odpovídají požadavkům na jeho pracovním
místě. V případě potřeby by měl být zaměstnanec přeřazen na pozici, která plně
využije jeho schopností, znalostí a dovedností. Silné stránky zaměstnance by
měly být maximálně využity tak, aby se mohl plně rozvinout jeho potenciál.
Proto by nejlepší lidé v organizaci neměli pracovat na problémech, které jsou
spojeny s minulostí, ale měli by být nasazeni na realizaci nových projektů, kde
mohou lépe uplatnit svůj potenciál. To znamená, že manažeři by měli využívat
předností zaměstnanců k nejvhodnějším příležitostem. Výkon pracovníků je
určován i rozsahem činností, které nejsou pro jejich práci nezbytné a pouze
spotřebovávají čas. Vedení by proto mělo pravidelně analyzovat, jak lidé
využívají pracovní dobu, a poté odstranit činnosti, které jsou nedůležité a berou
čas.
Rozvoj zaměstnanců začíná již prvním dnem nástupu do práce. Období, kdy
se zaměstnanec seznamuje s novým prostředím, se svými spolupracovníky a s
pracovními úkoly se nazývá orientace zaměstnanců. Trvá přibližně 6 měsíců, u
každé pracovní pozice se délka tohoto období však liší. předpokládanými
vykonávanými úkoly. Vždy velice záleží na osobě nadřízeného, který tuto
Ovlivnění
výkonnosti
pracovníků
- 146 -
orientaci provádí. Celý první týden by měl mít zaměstnanec možnost
konzultovat problémy s nadřízeným. V šestém měsíci se orientace zaměstnance
uzavírá, hodnotí se pracovní výkon, kterého pracovník za dobu orientace dosáhl,
a projednávají se plány dalšího rozvoje zaměstnance.
Další rozvoj zaměstnanců tvoří různé výcvikové programy. Používá se ke
vzdělávání a doplňování kvalifikace zaměstnanců, například v případech, kdy se
mění obsah práce na pracovním místě a je nutné zaměstnance přeškolit či
doškolit. Mnoho firem poskytuje vzdělávání či různé kurzy všem
zaměstnancům, kteří o ně mají zájem. Zaměstnanci, kteří takovýmto
výcvikovým kurzem projdou, mají v budoucnu možnost povýšení.
Vzhledem k ostré konkurenci na trhu, růstu firem a stále silnějším zákazníkům a
akcionářům, je role vrcholových vedoucích v dnešním světě mnohem
významnější než v minulosti. Generální ředitelé musí zajišťovat strategické,
morální a obecně lidské vedení celé organizace. Nejvyšší vedoucí určuje, jak
bude firma vypadat - její kulturu, poslání, etické zásady i morální chování.
Nejdůležitější vlastností generálního ředitele je jeho odvaha.
Nejvyšší vedoucí pracovník musí organizaci spojovat do jednoho celku. Každý
pracovník v organizaci se zabývá pouze svou prací a zapomíná do ní často
vnášet i ostatní ovlivňující faktory, protože není schopen chápat organizaci jako
celek. Generální ředitel však musí mít přehled o všem. Musí propojovat vnitřek
firmy s vnějším prostředím, jako jsou zákazníci, trhy, technologie, sdělovací
prostředky či veřejné mínění.
Shrnutí
Vývoj světové ekonomiky vyžaduje urychlit přizpůsobování
podnikatelského prostředí a výkonnosti naší ekonomiky požadavkům
domácího i světového trhu.
Úloha podnikatelů a řídících pracovníků je v každé zemi jiná. Podnikatelé mají
různé zvyklosti a tradice a v každé zemi mohou znamenat něco jiného.
Uplatňování etiky v podnikatelském prostředí je také pokládáno za
prioritu, protože souvisí s dynamickým rozvojem vědy a techniky, který
Σ
- 147 -
nepřichází jenom se žádoucími a pozitivními přínosy, ale je spojený i s
nežádoucími jevy a jejich dopadem především na mezilidské vztahy.
Podnikatelské prostředí není statické. Vyvíjí se v závislosti na rozvoji a úrovni
ekonomiky, domácí i zahraniční politiky a samozřejmě i etických postojů
jednotlivců, při plnění strategie politického, ekonomického a sociálního rozvoje
společnosti. Úloha etiky v procesu tvorby podnikatelského prostředí ovlivňuje
intenzitu vnímání potřeb, hodnocení a realizaci žádoucích postupů centrálních,
regionálních a podnikatelských subjektů společenského vývoje.
Vztah mezi podnikáním a etikou není dán jednou provždy a bývá pro každou
generaci a vývojové období vnitřně zprostředkován, často ve společenských
konfliktech. Vztahem mezi podnikáním a etikou se v zemích s tržní ekonomikou
zabývá v teorii i v praktické rovině disciplína hospodářská etika. Soustřeďuje se
na morální dimenzi každého podnikatelského rozhodování a jednání a snaží se o
syntézu správně chápaných osobních hospodářských zájmů a závazností
morálních norem.
Do začátku 90. let přicházely změny do světa podnikání postupně a daly se
předpovídat. Potom však přišla náhlá změna, kterou nikdo nečekal.
Počítače a internet usnadnili komunikaci, došlo ke značnému zrychlení toku
informací. V důsledku toho se v ekonomice zrychlilo i tempo všeho ostatního.
Nejvýznamnější trendy, které mají vliv na svět podnikání, překračují všechny
hranice a dotýkají se všech oblastí. Podnik, jak jsme jej znali, se transformuje.
Nevstupuje již na trh jako prodejce výrobků, nýbrž jako prodejce zkušeností.
Vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím se také vyvinuly. Zákazník se stává
šéfem celého podniku. Diktuje si požadavky na vzhled či funkčnost výrobků,
požaduje neustálé inovace výrobků a snadnost jejich používání. Organice musí
tyto přání zákazníka neustále sledovat, zaznamenávat je a řídit se jimi. Neustále
musí inovovat a nabízet stále širší paletu svých výrobků.
Firma, aby mohla efektivně fungovat, si musí vždy pokládat otázku, kdo je a kdo
není jejím zákazníkem. Protože firma nemůže stoprocentně uspokojovat potřeby
všech zákazníků, musí si vymezit okruh těch, kteří jsou pro ni nejdůležitější a
zajištují největší část jejích prodejů.Je velice důležité, aby firma vnímala
hodnotu stejně, jako ji vnímá zákazník..Firma, která přikládá hodnotu jiným
věcem, než který ji přikládá její zákazník, na trhu dlouho nevydrží.
Strategie zacílené na velké segmenty trhu dnes často ustupují strategiím
zaměřujícím se na zákazníky jako jednotlivce. Strategie proto nemůže být
- 148 -
jednotná, je vytvářena pro každého zákazníka zvlášť, tak, aby co nejlépe
vystihovala jeho hodnoty.
Hlavním znakem dobré strategie je její etický a morální záměr. Každý
nadřízený nenese pouze zodpovědnost za ekonomické výsledky, ale i za své
výsledky v oblasti řízení lidského kapitálu.
Otázky
1) Popište úlohu a význam etiky v oblasti podnikání.
2) Charakterizujte tři tržní elementy v oblasti podnikatelské etiky a jak se
tyto elementy podílí na etickém chování?
3) Vysvětlete podstatu a význam podnikatelského prostředí.
4) Definujte pojem a charakterizujte podstatu a význam etiky
managementu.
5) Objasněte pojem „konfigurovaný svět“
6) Jakou roli hraje v oblasti etiky zákazník? Kdo je a kdo není zákazníkem a
proč tomu tak je?
7) Co rozumíte pod pojmem „inovace“?
8) Jaké je postavení lidských zdrojů v rámci firmy (organizace)?
9) Jak by měla vypadat osobnost vrcholového vedoucího pracovníka?
Pojmy k zapamatování
tři tržní elementy
podnikatelské prostředí
etika managementu
konfigurovaný svět
měření výkonu firmy
podnikatelská strategie
inovace
lidské zdroje
význam lidských zdrojů ve firmě
osobnost vrcholového vedoucího pracovníka
- 149 -
Doporučená literatura:
BLÁHA, J. a DYTRT, Z. Manažerská etika. Praha: Management Press, 2003.
ISBN 80-7261-084-8.
ČANÍK, Petr, Libuše ŘEZBOVÁ a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje
podnikatelské etiky. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1143-6.
DYTRT, Zdeněk. Etika v podnikatelském prostředí. Praha 7: GRADA
Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1589-9.
HAAS EDERSHEIM, Elizabeth. Management podle Druckera: Odkaz
zakladatele moderního managementu. Praha: Management press, 2008. 239 s.
ISBN 978-80-7261-181-2.
ROLNÝ, I; LACINA, L. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice: František
Šalé - Albert, 2001. 256 s. ISBN 80-7326-000-X.
Elearning VŠPJ [online]. [cit. 2011-12-11]. Dostupný z WWW:
https://elearning.vspj.cz/
- 150 -
7. Verbální a neverbální projev – význam
nejen pro etiku v podnikání
Cíl:
Po prostudování kapitoly s názvem Verbální a neverbální projev –význam nejen
pro etiku v podnikání by student měl být schopen
charakterizovat význam verbálního a neverbálního projevu,
vysvětlit a zdůvodnit rozdíly mezi mluveným a psaným projevem,
popsat přípravu veřejného mluveného projevu,
uvědomit si význam psychologických aspektů mluveného projevu,
pochopit míru trémy a její vliv na mluvený projev,
částečně se orientovat v oblasti psychogenních poruch hlasu,
zdůvodnit význam neverbálního projevu – neverbální komunikace,
stručně popsat jednotlivé složky neverbální komunikace,
rozpoznat nejčastější chyby, které mohou nastat při různé komunikaci,
přijmout a smířit se s tzv. podnikatelským „dress-code“ a vyvarovat se
nejčastějších chyb v souvislosti s verbální i neverbální komunikací.
Klíčová slova:
mluvený projev, neverbální projev, psychologické aspekty mluveného projevu,
emoce v souvislosti s mluveným projevem, tréma, psychogenní poruchy hlasu,
neverbální komunikace, správná komunikace, podnikatelský „dress code“
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
máte před sebou k prostudování kapitolu poněkud jiného zaměření, než kapitoly
předcházející, ovšem jistě chápete, že nejen pro etiku v podnikání, ale i pro
ostatní činnosti je verbální a neverbální projev velmi důležitý. Vždyť na tom, jak
mluvíme, jak vystupujeme, jakým dojmem působíme velmi záleží. A je dobře,
že již i naši podnikatelé přišli na to, že je třeba tomuto věnovat značnou
pozornost.
Věřím, že tato kapitola bude pro Vás určitým zpestřením, že ji budete studovat
se zájmem, když studiu byste měli věnovat cca 80 minut.
- 151 -
O tom, že mluvené slovo, naše řeč, jednotlivé věty by měly být kultivované,
logicky nenásilně stavěné, příjemné na poslech, výstižnou a srozumitelnou
formou sdělovat jejich obsah, snad není žádných pochyb. Mluvený projev
jedince hodně vypovídá o jeho osobnosti, jeho vzdělání, celkové kultivovanosti i
celkových znalostech, týkajících se právě obsahu mluveného projevu. Toto vše
platí při mluveném projevu v jakékoliv situaci, ať již jde o projev čistě
soukromý, ale i o projev pracovní.
S mluvenou podobou jazyka se střetáváme každý den, ať už je to na ulici, v
rodině nebo při různých setkáních, ale samozřejmě i v rámci pracovního
procesu. Mluvený projev je určitým výrazem každé osobnosti.
Mluvené projevy jsou vnímány sluchem a využívají zvukových prostředků
(např. melodií, zabarvení hlasu, tempa řeči, pauz, apod.). Řeč je součástí
každodenního života všech z nás ať už v osobním životě, na pracovišti, tak třeba
i na odborných přednáškách.
7.1 Charakteristika mluveného projevu
Chtěla bych Vám v této části uvést několik definic, které mluvený projev
doslova vystihují. Nepochybně ale co autor, to jiný názor a definice.
Během několika posledních let četnost a úroveň mluveného projevu bezpochyby
vzrostly. Využití mluveného slova je nejen v soukromém životě, ale je k vidění i
ve veřejné a společenské sféře. Řeč slouží i jako nástroj na přesvědčování a
ovlivňování v oblasti reklamy a politické propagace. (Bartošek, 2003, str.20)
Psaná forma projevu neodmyslitelně patří do každodenního života nás všech,
přesto důležitost mluvené formy nezaujímá v našem denním styku s okolím o
nic menší místo než forma psaná. I přesto své pocity a myšlenky sdělujeme
svému okolí častěji mluvenou formou jazyka, než psanou. Mluvenou
komunikaci lze dělit z nejrůznějších hledisek, ale za primární rozdělení
považujeme dichotomii spontánnost/vázanost. (Müllerová, Slovo a slovesnost,
1966, str. 118-119)
Za spontánní mluvený projev bereme takový, který odráží každodenní vzniklé
situace života a společenského kontaktu. Takový spontánní projev nevzniká na
základě promyšlené přípravy, ale vzniká na základě reakce na právě vzniklou
situaci. (Müllerová, Slovo a slovesnost, 1966, str. 118-119)
Charakteris-
tika mluveného
projevu
- 152 -
Jazyk mluveného projevu
„Jazyk mluvených projevů se nutně musí odlišovat od jazyku psaných textů,
mluvený jazyk bude po všech stránkách jednodušší. Jednoduchost si mluvené
projevy vyžadují proto, že probíhají v aktuálním čase, posluchač nemá možnost
se vrátit k něčemu, co ho zaujalo, nebo čemu naopak nerozuměl.“(Lesák,2006
str.54)
Veřejné mluvené projevy jsou především realizovány ve spisovné češtině.
Nespisovnou češtinu užívá řečník spíše pro zpestření či ozvláštnění projevu. V
mluvených projevech se setkáváme spíše s větami jednoduchými nebo s
krátkými souvětími. Není dobré v mluveném projevu používat slova a obraty
knižní, jejichž struktura je složitá. (Lesák, 2006, str. 54-57)
Myslím si, že z toho vyplývá, že mluvený projev by měl být zajímavý, aby
přilákal posluchače, a měl by být jasný a ne příliš složitý na pochopení.
Rozdílnost mluveného a psaného projevu
Především to co psaná forma zcela postrádá, je soubor prvků mluveného
projevu, které často udávají v nastalé situaci přesný význam, které upozorňují na
vážnost nebo ironičnost podání, na co řečník klade důraz, ale zda si je
stoprocentně jistý svými výroky. Pro mluvený projev jsou typické některé prvky,
jako jsou přízvuk, intonace, tempo řeči, množství pauz v projevu a jejich správné
umístění. Všechny tyto prostředky jsou v psané formě jazyka téměř
nevyjádřitelné nebo velice těžko zachytitelné. (Daneš, 1954, str. 5)
Jednoznačnou výhodou mluvené podoby je možnost použít neverbální,
mimojazykové složky. Velkou roli při projevu hrají jak gestikulace, tak i
mimika, v mnoha případech bývají i v určitých situacích nástrojem k
dorozumívání. Jednou z mnoha dalších plus je bezprostřednost tohoto projevu.
Technika mluveného projevu
„Správná technika řeči zajistí technickou kvalitu mluveného projevu, což je
nutný předpoklad pro opravdu dobrý projev“. (Lesák, 2006, str. 48)
- 153 -
7.1.1 Výrazové prostředky mluveného projevu
Prioritou mluveného projevu je schopnost řečníka udržet si pozornost
posluchačů. Ovšem, že jde zejména o udržení pozornosti, ale nejdříve je nutné si
pozornost získat a v neposlední řade posluchače přesvědčit o pravdivosti
sdělovaného.
Pro udržení pozornosti posluchače je důležitá také míra oddechu. Většinou je to
forma pauz, které by ovšem neměli být příliš moc dlouhé, aby nedošlo při
dlouhých pauzách k tomu, že posluchač směřuje své myšlenky k jinému tématu
a v důsledku neztratil zájem o projev mluvčího. (Zima, 1954, str. 159-161)
„Základním rysem u mluveného projevu je rovněž přímý kontakt posluchače s
mluvčím, což vede k tomu používat jazykové prostředky, jejichž sdělená
hodnota není příliš vysoká. Typickou složkou, která ovlivňuje kvalitu
mluveného projevu a která v psané formě téměř neexistuje, je časová tíseň“.
(Hasičková, 2013, str. 12)
Faktory ovlivňující mluvený projev
Dle Olgy Müllerové se nepřipravenými, tedy spontánními mluvenými projevy
jsou samostatnou kapitolou jazykové oblasti, a proto je důležité při bližším
zkoumání, zabývat se jimi odděleně. Je zde malá možnost přenést do mluvené
formy všechny gramatické kategorie.
Spontánní mluvený projev je ovlivňován různými faktory, a to především:
mluvenost;
nepřipravenost;
prostě sdělná funkce;
vázanost na danou situaci;
přímý kontakt s posluchači a atd.
V mluveném projevu hrají svoji roli také individuální vlastnosti řečníka, jeho
schopnost umět se vyjadřovat a také zvolené prostředí. (Müllerová, Slovo a
slovesnost, 1966, str. 100)
Výrazové
prostředky
mluveného
projevu
Faktory
ovlivňující
mluvený projev
- 154 -
7.1.2 Příprava veřejného mluveného projevu
Mluvčí níže uvedené body provádějí v různém pořadí. Jedni z nich začínají
analýzou posluchačů a kladou si otázky, co zajímá posluchače a až poté si
vybírají námět a cíl projevu. Ti druzí si zase uspořádají tyto kroky jinak. Kroky
uvedené v níže položeném obrázku jsou vhodné v tomto pořadí pro většinu
situací, ale řečník si je může změnit podle svých individuálních potřeb. (DeVito,
2008, str. 307)
Obr. č. 8. – Příprava veřejného projevu
Zdroj: Základy mezilidské komunikace – J. A. DeVito
7.1.3 Psychologické aspekty mluveného projevu
Mluvený projev je vždy odrazem našeho vnitřního stavu, ať jsme si toho vědomi
nebo ne. (Válková, 2008, str. 6)
Hlasový projev a vliv psychiky
„Hlas je psychicky neovlivnitelnější orgán člověka“. (Válková, 2008, str. 6)
2. Analyzujte posluchače
9. Nacvičte si projev
1. Zvolte námět a cíl
6. Uspořádejte informace k projevu
4. Formulujte téma a určete hlavní body
10. Předneste projev
8. Sestavte úvod a závěr
5. Podpořte hlavní body
7. Stylizujte projev
3. Prozkoumejte námět
Příprava
mluveného
projevu
Vliv psychiky na
hlasový projev
- 155 -
Vztah mezi hlasem a psychikou nemůžeme popírat. Především to jak se cítíme v
okamžité situaci, jak ji prožíváme, ale i náš psychický dlouhodobý stav se určitě
vždy odrazí na našem hlasovém projevu. Každý z nás je individualita, tudíž i
psychické podněty se odrážejí u každého jedince individuálně. (Válková, 2008,
str. 48)
Válková pojednává o „životní psychické aktivitě“, jejíž nízkost má negativní
vliv na mluvený projev. Je důležité „soustavně navazovat a udržovat harmonii
duševních a tělesných napětí, na jejichž podkladě vzniká zdravá hlasová
funkce“. (Válková, 2008, str. 51)
Emoce a hlasový projev
Co to vlastně emoce jsou? Emoce patří mezi tak zvané stavy psychické. „Emoce
je prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k působícím podnětům. Znakem
tohoto prožívání je příjemnost nebo nepříjemnost, přitahování nebo odpuzování
působících podnětů“.(Holeček, 2007, str. 108)
Emoce jsou lidově řečeno vnitřní prožitky, které jdou z nitra člověka. Člověk
vyjadřuje navenek to, co uvnitř prožívá. Jsou výsledkem biochemických
procesů, které probíhají v mozkové oblasti. Emoce můžeme rozdělit do několika
takových základních skupin:
1) City tělesné – jedná se o právě prožívanou aktuální situaci organismu
(únava, hlad, bolest apod.);
2) Citové reakce – jde o reakce, které jsou podmíněné působením vlivu z
okolí krátkodobě (strach, hněv, pláč apod.);
3) Nálady – jsou to dlouhodobější subjektivní stavy, které ať už negativně
nebo pozitivně ovlivňují naše chování;
4) Vztahy založené na citech – prožívány k podnětům pozitivní, negativní
nebo neutrální hodnoty (láska, nenávist, přátelství atd.);
5) Vyšší city – jsou to city typické jen pro lidi vznikající během procesu
socializace (překvapení, zvědavost atd). (Holeček, 2007, str. 109)
Ať chceme či ne, ať už jsme si vědomi nebo nejsme, každý hlasový projev
obsahuje mimo racionální tak i emociální složku. Velmi důležité je, aby žádná s
těchto dvou složek nepřevažovala a obě dvě byly v rovnováze. (Majtner, 1995,
str. 55)
Emoce a
hlasový projev
- 156 -
Dle Majtnera je možné rozdělit emocionální vlivy do dvou základních skupin:
kladné – což jsou radost, dobrá nálada, dobrá duševní a fyzická kondice
atd.;
záporné – jako jsou smutek, stres, deprese, příznaky trémy apod.
Popisuje kladné emocionální vlivy jako stimulující a příznivé, ale poukazuje i na
to, že je mezi těmito emocionálními vlivy velice tenká hranice překlenutí
kladných vlivů do záporných. (Majtner, 1995, str. 55)
„Duševní stav, nálada, ve které se člověk nachází, výrazně ovlivňuje zvuk jeho
hlasu, jakkoliv má každý člověk svůj charakteristický zvuk hlasu“. (Nohavová,
2008, str. 24)
Samostatným případem emociálního ovlivnění mluveného projevu je téma. Lze
ji zařadit jak do emocionálních vlivů negativních tak i pozitivních.
Tréma a vliv na mluvený projev
Stres nás téměř všechny v dnešní uspěchané době doprovází na každém kroku.
Stresové situace jsou běžnou součástí života každého z nás, a tudíž jsme nuceni
se s takovými situacemi vyrovnat a čelit jim. V takových případech je naše
jednání a chování ovlivňováno trémou. „Tréma je vyvolána stresovou reakcí
organismu na setkání se stresorem, tato reakce přivádí organismus do stádia
připravenosti k boji nebo útěků“. (Kozelská, 2004, str.52)
Únosná míra trémy může být brána i jako pozitivní stimul, který je našim
hnacím motorem kupředu. Podle mínění Buchtové je určitá míra strachu před
vystoupením nebo zkouškou velice potřebná a prospěšná, protože připravuje
naše tělo a mysl k výkonu. V našem životě se můžeme setkat s dvěma druhy
trémy a to je tréma stimulující a tréma se zcela opačnými vlastnostmi je „zlá
svazující tréma“. Oba druhy trémy sami nemůžeme ovlivnit, ale lze proti nim
poměrně úspěšně bojovat. Je velmi důležité se nevyhýbat situacím, ve kterých se
potkáváme s trémou. Čím více tyto situace zažíváme, tím více si na nepříjemné
situace zvykáme, což má za důsledek to, že poté lépe snášíme a zvládáme trému.
(Šmajsová Buchtová, 2010, str. 170)
Tréma a vliv na
hlasový projev
- 157 -
Dle Majtnera se dají stavy trémy rozdělit na dvě skupiny, podle druhů
symptomů:
„Vegetativní symptomy – enormní pocení, zrychlený či jinak nepravidelný dech,
nucení k neopodstatněnému odkašlávání, zblednutí či zčervenání, svírání v
krajině žaludeční.
Psychostenické symptomy – úzkost, nejistota, obavy, strach, celkové vzrušení,
zhoršená až znemožněná koncentrace pozornosti, selhávání regulace sledu
myšlenek. (Majtner, 1995, str. 32)
Obr. č. 9 – Mluvený projev
Zdroj: www.eft-cb.cz/zdarma/eft-mluveny-projev/
Faktem je, že vliv trémy na lidský hlas je jak negativní, tak i pozitivní. Vliv
trémy má zaprvé schopnost nás nabudit k co nejlepším výkonům, ale také nás
může zcela ochromit. Může v nás vyvolat takové pocity, které se projeví
nepravidelným dýcháním, a tudíž to negativně ovlivní náš mluvený projev.
„Hlas je zvukový fenomén propojený s psychikou člověka, citlivě reagující na
vnitřní a vnější svět a projevující se variabilitou emocí“. (Kozelská, 2004,str. 56)
- 158 -
Psychogenní poruchy hlasu
„Funkce našeho hlasového ústrojí je psychicky ovlivnitelná až do té míry, že
následkem nějaké psychicky náročné a vypjaté situace či zážitků může dojít ke
vzniku poruchy, tak zvané psychogenní poruchy hlasu. Příčinou psychogenních
poruch hlasu může být napětí, nejistota, hysterický záchvat, strach nebo úlek.
Charakteristickým příznakem těchto poruch hlasu je mnohdy zcela náhlá a
nečekaná ztráta hlasu a střídání šepotu s tlačeným hlasem“. (Klausová, 2012,
str. 25)
Mezi psychogenní poruchy hlasu patří:
fononeuróza,
psychogenní dysfonie,
psychogenní afonie,
spastická dysfonie.
Fononeuróza je zapříčiněna již výše zmíněnou trémou, kdy dochází při projevu
ke změnám hlasu.
Psychogenní dysfonie a afonie vznikají buď náhle, což znamená bez
předchozích úvodních hlasových potíží, nebo po prodělání například zánětu
horních dýchacích cest. Onemocnění je mnohem častější u žen. Nejrizikovější
věkové skupiny bývají mezi 20.-30. rokem, a poté kolem 50-60 let, výjimkou
však nejsou ani dívky kolem 13 let. Pečlivou anamnézou lze někdy zjistit
spouštěcí příčinu (rodinné či pracovní problémy apod.), k jejímu objasnění je
výhodná spolupráce s psychologem. Mnohdy si však pacient ani jeho blízké
okolí, nedokáže vybavit žádnou událost, která by s náhlou ztrátou hlasu mohla
souviset.
Psychogenní dysfonie je takovou poruchou hlasu, která je vyvolána psychickou
labilitou a obavou ze ztráty hlasu.
Psychogenní afonie se projevuje zcela úplnou ztrátou mluvního tak i zpěvního
hlasu v důsledku prožití velmi silné emoce.
Léčení těchto hlasových poruch je u každého jedince individuální. Léčba je v
některých případech i dlouhodobá a náročná a někdy bohužel i bezvýsledná. U
těchto poruch je navíc i možnost recidivy.
Psychogenní
poruchy hlasu
- 159 -
„Spastická dysfonie je nejčastější hlasovou neurózou, která se vyznačuje
nadměrným fonačním tlakem při bezdůvodném svírání hlasové štěrbiny. Hlas je
tlačený, chraptivý, fonační doba je zkrácená. Psychoterapie není u spastických
dysfonií až na výjimečné případy indikována“.
Mezi další psychogenní poruchy hlasu považujeme přetrvávající fistulový hlas.
Jedná se o poruchu, kdy u chlapců, kteří si již prošli pubertou, tak přetrvává i
nadále vysoký dětský hlas, i když již rozměry hrtanu jsou adekvátní pro
normální dospělý mužský hlas. Tato porucha se léčí hlasovými cvičeními.
Velmi podobnou poruchou je tak zvaná prodloužená mutace, jejichž typickými
příznaky je dlouhodobé přeskakování hlasu z dětské polohy do mužské. Léčí se
podobně jako předchozí porucha, tj. především hlasovými cvičeními.
7.2 Neverbální projev a jeho význam v etice v podnikání
Komunikace je základem dorozumívání mezi lidmi a je neodmyslitelnou
součástí každodenního běžného života člověka - jak osobního, tak samozřejmě i
života profesního. Svým chováním, jednáním a zároveň i svým vyjadřováním
prodáváme svému okolí informace, ať už zcela záměrně a tedy vědomě, či
nevědomě.
Neverbální komunikace
Neverbální komunikace je komunikace beze slov. Je přirozenou součástí
lidského projevu a tvoří nedílný celek s projevy verbálními. Neverbální projevy
dávají verbální sdělením mnohem větší důraz a měly by sloužit jako
přesvědčování strany, s níž podnikatel vyjednává. Je tedy velmi důležité, aby
obchodník ovládal neverbální komunikaci tak, aby mu byla ku prospěchu a ne
odradit druhé strany nějakým nepochopitelným posunkem, gestem či mimickým
výrazem.
Existuje mnoho složek neverbální komunikace
Mezi nejznámější patří:
Mimika (pohyby svalů na tváři, výraz očí, pohyb ústy, čelem).
Gestikulace (pohyby rukou).
Haptika (vyjadřování pomocí dotyků).
Význam
neverbálního
projevu v etice
v podnikání
Neverbální
komunikace
Složky
neverbální
komunikace
- 160 -
Posturika (vyjadřování se pomocí postoje).
Vizika (vyjadřování se pohledem).
Fonetika (využití hlasu, jeho síla a výška).
Proxemika (fyzická blízkost hovořícího k příjemci).
Kinezika (vyjádření se pohybem těla).
Oční kontakt.
Chronemika (zacházení hovořícího s časem).
Paralingvistika (zvuková stránka neverbální komunikace).
Gestikulace
Gesto je určitý posunek, případně tělesný pohyb, který něco vyjadřuje nebo
případně dává něco najevo. Existuje celá řada gest, které člověk používá a to
vědomě i nevědomě.
Nejčastějšími gesty u podnikatelů jsou:
otevřené dlaně - toto gesto je spojováno s přátelstvím, dobrosrdečností a
oddaností, naznačuje uvítací postoj a nejčastěji ho obchodníci používají
při přivítání dobře známého obchodního partnera, přítele apod.
mnutí dlaní - gesto u lidí, kteří mají z něčeho radost, u podnikatelů
například po uzavřeném obchodě,
mnutí prstů a palců - můžeme pozorovat hlavně u obchodníků, kteří
očekávají nějaký zisk, názorným příkladem může být finanční burza, kde
si obchodníci v očekávání mnou prsty,
spojené ruce se zaklesnutí prsty - velmi časté u lidí, kteří mají nějaký
menší či větší problém a snaží se tento řešit, jsou většinou tak zaujatí
problémem, že zapomínají na okolní svět a jsou ponořeni hluboko do
sebe,
stříška z prstů - je projevem velkého sebevědomí obchodníka a také do
jisté míry i určité nadřízenosti vůči jednajícímu partnerovi.
Obchodní partner, který je ve svém jednání upřímný a nic nepředstírá,
ten gestikuluje tak, že má dlaně natočeny směrem ke svému partnerovi.
Pokud je to projev skutečný a nefingovaný, měl by působit spontánním
dojmem. Pokud ale partner své milé chování pouze předstírá, jeho
gestikulace a hra rukou podle toho i vypadá. Pozná se to tak, že jeho
dlaně jsou při gestikulaci v křečovitém, ztíženém stavu a jeho celkový
projev je strnulý.
V obchodním styku se dá podle gestikulace poznat i příliš sebevědomý
obchodní společník, ten, pokud tlačí dlaně celkem silně k sobě, jako by
se chtěl bít v hruď, jakoby říkal : "Já jsem tady pánem ! "
Gesta,
gestikulace
- 161 -
Haptika
Dotyková komunikace je jednou z nejzákladnějších forem dorozumívání mezi
lidmi. Dotyk se realizuje hmatem. Zvláštní pozornost si zaslouží podání ruky,
které má dlouhou historii a někdy bývalo pouze výsadou mužů. První stisk ruky
je důležitý pro celý další průběh rozhovoru mezi obchodníky. Napovídá mnoho
o celkových sklonech a také silně napovídá o povaze partnera.
Energický stisk je znakem otevřené, vitální a optimistické povahy, slabý je
znakem osamělosti a bázlivosti. Měkká ruka tzv. „ leklá ryba“ vyvolává v
partnerovi negativní pocity, ruka podávaná shora dolů je znakem nadřazenosti a
sebevědomí. Ten, kdo podává pouze prsty je chladný a má sklony k
vypočítavosti. Norové a Švédové si například při každodenním setkání běžně
ruku nepodávají.
Část jen pro zájemce
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
domnívám se, že problematika podávání ruky je tak důležitá a závažná, že bych
jí chtěla věnovat i tuto část určenou jen pro zájemce. Ze zkušenosti vím, že řada
lidí neumí podat ruku a zbytečně se touto neznalostí ztrapňuje. Přitom podání
ruky je úkon, který velice často provádíme, je součástí společenského života, je
projevem slušného chování, proto si myslím, že bychom jej měli perfektně a s
jistou dávkou noblesy dobře ovládat.
Obr. č. 10 – Podávání ruky – nejčastější pozdrav
Zdroj: www.eft-cb.cz/zdarma/eft-podávání-ruky/
Dotyková
komunikace
- 162 -
Podávání ruky obvykle tvoří součást pozdravu. Je však také vyšším stupněm
vyjádření přátelství nebo vztahu. Podání ruky patří na celém světě k nejvíce
rozšířené formě pozdravu. Kdysi podání ruky dokazovalo, že v ruce nedržíme
zbraň, proto musí být symbolika podávání ruky opravdu tak čistá.
Vždy se podává ruka pravá, i u leváků. Podává se ruka celá, nikdy ne jen prsty,
protože by to vyznělo, jako že jsme nedbalí nebo o toto gesto nestojíme. Lidé se
podáním ruky poprvé dostávají do blízkého kontaktu, utvoří si o tom druhém
první dojem. Je to určitý projev přátelství, ale i jistá pocta, kterou osoba
společensky významnější projevuje osobě méně významné. Proto ruku podává
vždy první právě ona.
Kdo je více či méně společensky významný?
1. Vždy osoba starší než vy.
2. Žena je ve společnosti nadřazena muži.
3. Nadřízený k podřízenému.
4. Více populární a známé osobnosti méně známým osobám.
V zásadě tedy platí, že ve společnosti podává první ruku žena muži (s výjimkou
např. prezidenta či předsedy vlády), starší žena mladší ženě, starší muž muži
mladšímu apod.
Jak ne a jak ano:
Zásadně si nepodáváme ruku vsedě, přes stůl, ani ne do kříže.
Nepodáváme ruku zašpiněnou při práci, ruku v sádře, ani v rukavici.
Potí-li se nám ruka, nenápadně si ji utřeme v kapse do kapesníku.
Jistě taky znáte ten pocit, když vám někdo podá ruku jako leklou rybu,
nebo vaší rukou nekonečně dlouho třese.
Stisk gladiátora může být také opravdu velmi nepříjemný, stejně tak
třeba i familiární poplácávání po ramenech.
Podávanou ruku stiskneme, ale ne silně, aby to nezpůsobilo nepříjemný pocit. Je
hrubé, stiskne-li muž ženě ruku tak, že ji to zabolí. Nepodáváme dlaň rovně, ale
obejmeme cizí dlaň prsty, jinak působíme toporně a nebo nevšímavě k pozdravu
protějšku. Podávání ruky má být vůbec výrazem jisté elegance. Má být přímé a
upřímné a zároveň jemné a přátelské. Je nemožné držet cizí ruku dlouho ve své
dlani: působí hrozně, když se partner musí marně snažit svoji ruku z držení
Podání ruky
– součást
pozdravá
- 163 -
svobodit nebo když při podání ruky mu s jeho rukou stále potřásáme do
nekonečna. Při podání ruky se neklaníme, vypadá to nemotorně.
Při podávání ruky nesmíme mít na ruce rukavici, a to ani ženy (vyjma případů,
kdy má žena rukavice dlouhé až po loket). Nepřijmout podávanou ruku je
hrubou neslušností a hraničí až s dojmem omezené duševní zralosti, jestliže pro
to nejsou zcela zřejmé nebo známé důvody. Ruka se podává jen jednou při
příchodu a jednou při odchodu. Také je hrubě nezdvořilé, nedíváme-li se při
podávání ruky protějšku do očí.
Výjimky
Jak už bylo řečeno, i leváci podávají vždy pravou ruku. Ovšem Skauti, ti
se tradičně zdraví levou rukou, neboť je blíže srdci.
Nepodáváme ruku personálu, až na výjimky, známe-li se léta a jsme-li s
obsluhujícími spíš přátelé než jen hosté.
Nepodáváme ruku, když protějšek právě jí a má doslova plné ruce práce,
třeba na recepci. Nebo kolemjdoucímu známému, když právě provádíme
údržbu auta a naše ruce podle toho vypadají. A nevnucujeme se
neznámým lidem.
Ruku je možné při podání políbit, ovšem výhradně jen muž ženě (až na výjimky
u velmi vážených starých osob nebo u rodičů při některých obřadech) a hlavně
velmi zřídka. Políbení ruky je nutné pokládat za mimořádný projev úcty nebo
vděčnosti a podle toho se také o tomto aktu rozhodujeme.
Obr. č. 11 – Podávání ruky –žena-muž
Zdroj: www.eft-cb.cz/zdarma/eft-podání ruky-muž žena/
Výjimky při
podávání
rukou
- 164 -
Proxemika
Tělo člověka neumí lhát. Při vstupu člověka do místnosti ho prozrazují
mnohé právě z jeho snahy zaujmout v ní místo - extrovertní, dominantní a
agresivnější lidé si většinou automaticky sedají do čela stolu, introverti zase ke
kraji stolu. Proxemika se zabývá prostorovou komunikací. Charakterizuje osobní
prostor člověka jako jakousi mýdlovou bublinu. Komunikace probíhá ve
vzdálenostech, podle kterých rozdělujeme základní typy prostorových pozic:
intimní prostor 15-46 cm - můžeme jej také nazývat tzv. tělesným
kontaktem, protože tento prostor je velmi malý. Vidíme toto u lidí, kteří
si jsou velmi blízcí. V této vzdálenosti se tedy vypráví málo, komunikuje
se pohledem, dotykem a mimikou.
osobní prostor 46-120 cm - tento prostor vidíme například při různých
oslavách a večírcích. Osobní vzdálenost se pohybuje v rozmezí
vzdálenosti tzv. lehkého dotyku, jedná se tedy o "přátelskou" vzdálenost.
společenský prostor 1, 2 - 3, 6 m - známe jej zejména z pracovního
prostředí, je také možný mezi lidmi, kteří se sice znají, ale nemají k sobě
zase až tak blízko, jako v předchozích možnostech.
veřejný prostor - více než 3,6 m - tento druh prostoru nás provází na
každém kroku, například při procházkách či nákupech.
Obr. č. 12 – Základní typy prostorových pozic
Zdroj: DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, 6. vyd. Praha: Grada,
2008. ISBN 978-80-247-2018-0.
Prostorová
komunikace
- 165 -
Lidé stejného postavení udržují menší vzájemný odstup než lidé nerovného
postavení. Existují místa, kde na zasedáních jsou tradičně vymezená místa
napřed nebo tichou dohodou mezi členy společenství. Umožňují pak další
opakované zasedání, kdy sedí partneři na stejných místech, takže se tato místa
postupně stanou stabilními.
Proxemika také souvisí s určitou kulturou dané země. Příslušníci odlišných
kultur zacházejí s prostorem odlišně. Mnozí Američané a severoevropské národy
si při konverzaci udržují značný odstup. Ale třeba národy z blízkého východu
stojí mnohem blíže.
Mimika
Mimika je vědomé vyjadřování výrazem tváře, způsobené stahy našich
obličejových svalů. Z obličejových projevů působí zpravidla velice vhodně a
„zaručeně“ na každého posluchače především milý úsměv, a proto by měl být u
každého obchodníka – řečníka téměř povinnou "zbraní " zvolenou k útoku.
Existují ale i mimické projevy, které se velké oblibě u pozorovatelů netěší, a
dalo by se říci, že v nich navozují zlé dojmy a pocity z obchodního partnera. Jde
hlavně o velkou strnulost v obličeji, nebo tvář bez jakéhokoliv mimického
výrazu, co si mnozí mohou vysvětlit jako naprostý nezájem, apatii, přehlížení či
někdy až nadřazenost. Konkrétně jsou to mimické výrazy úškleb, zvednutí
obočí, zvedání očí ke stropu či výsměch.Provedením takových zdánlivě
nevinných signálů může obchodní partner rychle ztratit zájem a pozornost.
Prvkem neverbální komunikace, který může mnohdy vyvolat negativní postoj je
nepřetržitý oční kontakt, který bývá v českém obchodním prostředí vnímán jako
naléhání.
Posturologie
Posturologie je druh neverbální komunikace, která se zabývá postojem,
držením a uspořádáním těla v prostoru. Fyzickými postoji a jednotlivými
částmi těla - naklonění, snížení, zvednutí hlavy, zkřížené ruce nebo nohy, ruce v
kapsách či za opaskem, vyjadřujeme svůj vztah, souhlas, nesouhlas, váhání,
odmítání, obranu. Fyzický postoj člověka naznačuje, co se s ním děje a co bude
následovat. Důležitou roli má i temperament, momentální psychické
rozpoložení, nálada, vnitřní a zároveň i vnější pocity, různé podněty, kulturní
vlivy ap. Z posturologických projevů známe, jak si nás přítomný obchodník
váží, jak si váží určitých hodnot, jako např. solidního, slušného jednání.
Mimika –
vyjadřování
výrazem tváře
Postoj, držení
těla v prostoru
- 166 -
Kinezika
Pohybem těla se zprostředkovává až 65 % informací. Tělo ustavičně vysílá
určité signály. I když je mimika obličeje vrozená, člověk se ji naučí ovládat
snadněji než ovládne pohyb tělem. Sebevědomého podnikatele poznáme podle
chůze s vypjatým hrudníkem, zda přenášením váhy těla na špičky nohou při
rozhovoru. Během afektu člověk koná prudší pohyby než v klidu.
Paralingvistika
Paralingvistika je rys hlasové komunikace, který lingvisté označují jako
parajazyk. Týká se tónu hlasu, hlasové činnosti, rozdílů ve výši hlasu, tempu,
artikulaci, intenzitě, pomlku. Také sem můžeme zařadit smích, pláč, vzdechy či
sténání. Tyto projevy jsou však více emocionální. Jižněji národy mají v povaze
mluvit rychle a hlavně hlasitě, což může být trošku stresující pro české
podnikatele, kteří na to nejsou zvyklí, při obchodním jednání.
Chronemika
Pokud chce mít obchodník úspěšné výsledky při jednání, musí využívat
adekvátní prostředky komunikace, jako je řeč, ale i mlčení a pauza v řeči. Ta
hraje svou roli hlavně při zahraničních stycích. Například zatímco Američané
přijímají partnerovo mlčení nepříznivě, Japonci naopak doufají, že jejich mlčení
pomůže přesvědčit partnera, aby se zamyslel a snížil cenu nebo naopak zlepšil
podmínky kontraktu.
Podnikatelský dress – code
Zvolit vhodné oblečení je také velmi důležitým prvkem neverbální komunikace.
Nevhodně zvolené oblečení na pracovní schůzi však může klidně být důvodem k
neuzavření obchodních záměrů. (viz kapitola 5, stať 5.3. Firemní kultura).
7.2.1 Nejčastější chyby neverbální komunikace
Nejčastějšími chybami neverbální komunikace u podnikatelů je především toto:
porušování proxemických zón, narušení intimní zóny cizím člověkem,
nesoulad slovního projevu a neverbální komunikace, nepřesvědčivé
jednání, lež,
Pohyb těla
Hlasová
komunikace
Užití řeči, pauzy
v řečí, mlčení
Volba vhodného
oblečení
Chyby při
neverbální
komunikace
- 167 -
využívání nevhodných postojů při komunikaci-bariéry, agresivní postoje
a gesta, nadřazenost, netečnost, absence očního kontaktu, postoj zády k
posluchači, ruku v tvaru věžičky,
nevhodné doteky při komunikací, poplácávání po rameni, velmi dlouhé
potřásání rukou.
Neverbální komunikace nám přináší sebepoznání a poznání druhých, má
neobyčejně velkou sílu, jak na druhý subjekt poměrně velmi účinně zapůsobit.
Řeč těla je možné velmi snadno nacvičit, proto tak mnohdy obchodníci mají
šanci druhého podnikatele oklamat. Příkladem může být usměvavý manažer, za
jehož maskou se může skrývat dravost, nebo zdánlivě klidný, sebejistý řečník
může nervózně působit, když si v rámci řeči těla ťuká do stolu a nervózně si
pohrává s prsty.
Pravdou jistě je, že účinná řeč těla dodává projevu řečníka na působivosti a
také zpravidla i na atraktivitě. Takticky zvládnutou neverbální komunikací má
podnikatel obrovskou příležitost získat si pozornost svých obchodních partnerů.
Tělo člověka neumí lhát. Při vstupu člověka do místnosti jej prozrazují mnohé
projevy, které jsou právě z jeho strany mnohdy připravené k zaujmutí určité
pozice a určitého místa v dané společnosti - extrovertní, dominantní a
agresivnější lidé se většinou poznají a uvedou tím, že si automaticky sedají do
čela stolu, introverti zase ke kraji stolu.
Shrnutí
Psaná forma projevu neodmyslitelně patří do každodenního života každého z
nás, přesto ale důležitost mluvené formy nezaujímá v našem denním styku s
okolím o nic menší místo, než forma psaná. Jazyk mluvených projevů by se měl
rozhodně odlišovat od jazyku psaných textů. Veřejné mluvené projevy by měli
být především ve spisovné češtině.
Psaná forma zcela postrádá soubor prvků mluveného projevu, které velice často
udávají v nastalé situaci zcela přesný význam, které upozorňují na vážnost nebo
ironičnost podání, na co řečník klade důraz, ale zda si je stoprocentně jistý svými
výroky.
Výhodou mluvené podoby je možnost použít neverbální mimojazykové
složky, když značnou roli při projevu hrají jak gestikulace, tak i mimika, v
mnoha případech bývají i v určitých situacích nástrojem k dorozumívání.
Σ
- 168 -
Prioritou mluveného projevu je schopnost řečníka udržet si pozornost
posluchačů. Ovšem, že jde zejména o udržení pozornosti, ale nejdříve je nutné si
pozornost získat a v neposlední řadě posluchače přesvědčit o pravdivosti
sdělovaného.
Ať chceme či nikoliv, ať už jsme si vědomi nebo nejsme, každý hlasový projev
obsahuje mimo racionální tak také i emociální složku. Velmi důležité je, aby
žádná s těchto dvou složek nepřevažovala nad druhou a obě dvě byly v
rovnováze.
Funkce našeho hlasového ústrojí je psychicky ovlivnitelná a to až do té míry, že
následkem nějaké psychicky náročné a vypjaté situace případně zážitků může
dojít ke vzniku poruchy, která se nazývá psychogenní poruchou hlasu. Příčinou
psychogenních poruch hlasu může být napětí, nejistota, hysterický záchvat, ale
také to může být strach nebo úlek.
Neverbální komunikace je komunikace beze slov. Je přirozenou součástí
lidského projevu a tvoří nedílný celek s projevy verbálními. Neverbální projevy
dávají verbální sdělením mnohem větší důraz a měly by sloužit jako
přesvědčování strany, s níž podnikatel vyjednává. Je tedy velmi důležité, aby
obchodník ovládal neverbální komunikaci tak, aby mu byla k prospěchu a ne
odradit druhé strany nějakým nepochopitelným posunkem, gestem či mimickým
výrazem.
Proxemika souvisí s kulturou země. Příslušníci odlišných kultur zacházejí s
prostorem odlišně. Mnozí Američané a severoevropské národy si při konverzaci
udržují značný odstup. Ale třeba národy z blízkého východu stojí při jednání
mnohem blíže.
Důležitým prvkem při neverbální komunikaci je i zvolit vhodné oblečení, tzv.
podnikatelský dress-code.
- 169 -
Otázky
1) Jaký má být jazyk, technika, rozdílnost a výrazové prostředky mluveného
projevu?
2) Které faktory ovlivňují mluvený projev? Vyjmenujte je.
3) Popište přípravu veřejného projevu.
4) Jaké jsou psychologické aspekty veřejného projevu?
5) Jak souvisí emoce s hlasovým projevem? Jak dělíme emoce?
6) Co je to tréma a jaký má vliv na mluvený projev?
7) Jaké znáte psychogenní poruchy hlasu? Stručně je popište.
8) V čem spočívá podstata neverbální komunikace a jaký je význam této
komunikace.
9) Popište jednotlivé složky neverbální komunikace.
10) Proč je pro podnikatelskou sféru, ale nejen pro ni, tak významnou
záležitostí podnikatelský dress code?
11) Jaké jsou nejčastější chyby v neverbální komunikaci?
Pojmy k zapamatování
mluvený projev
neverbální projev
gestikulace
posturika
vizika
fonetika
proxemika
kinezika
chronetika
paralingvistika
podnikateslký dress code
- 170 -
Doporučená literatura:
BARTOŠEK, J. Kultura a technika mluvené řeči, Zlín: Univerzita Tomáše Bati
ve Zlíně, 2003. ISBN 80-731-8150-9.
BUCHTOVÁ ŠMAJSOVÁ, B. Rétorik – vážnost mluveného slova, 2.vyd.
Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3031-8.
DANEŠ,. O mluveném slově (metodická příručka),Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1954;
DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, 6. vyd. Praha: Grada, 2008.
ISBN 978-80-247-2018-0.
HASÍČKOVÁ, D. Jazyková redundance v mluveném projevu. Funkční a
nefunkční užívání zájmen, příslovcí, spojovacích výrazů a částic – bakalářská
práce, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013
KOZELSKÁ, I. Hlasová výchova v učitelské výchově, Ostrava: Ostravská
univerzita -Pedagogická fakulta, 2004. ISBN 80-7042-359-5.
- 171 -
8. Lidská psychika ve vztahu k etice v
podnikání, etika a kriminalita, etika
jednání se zahraničními podnikateli
Cíl:
Cílem této poměrně obsáhlé kapitoly je, aby studenti po jejím důkladném
prostudování a zodpovězení všech položených otázek uměli
vysvětlit pojem „socializace osobnosti člověka“ a popsat cíle socializace,
definovat charakter osobnosti a jednotlivé charakterové rysy osobnosti,
objasnit charakteristické rysy člověka ve vztahu k jiným lidem a také
objasnit charakteristické rysy člověka k sobě samému,
popsat podstatu a význam sebehodnocení a sebeuvědomění,
charakterizovat hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé
osobnosti,
pochopit podstatu etiky v podnikání v souvislosti s hospodářskou etikou,
rozpoznat rozdíly mezi ekonomickým myšlením a etickým myšlením,
vyjádřit význam společenské odpovědnosti v souvislosti s etickým
jednáním v rámci právní a zároveň i sociální odpovědnosti,
pohovořit o problematice etických norem v podnikání a zároveň i o
porušování norem podnikatelské etiky,
nastínit některé základní prvky podnikatelské etiky ve světě,
prokázat znalost také o negativních jevech v podnikatelské etice, jako je
hospodářská kriminalita, korupce a korupční jednání a s tím související
problematika trestných činů (viz příslušná legislativa).
Klíčová slova:
socializace osobnosti člověka, charakter osobnosti, vlastnosti osobnosti, etická
racionalita, sociální inteligence, sebehodnocení, mimovolní mechanismy
socializace člověka, hospodářská etika, hospodářská kriminalita, korupce
- 172 -
Průvodce studiem
Vážení studenti,
předkládám Vám kapitolu, která již ve svém názvu naznačuje, že je poměrně
obsáhlá, ale zajímavá. Je zde nashromážděno značné množství informací, které
velmi obohatí tato skripta, neboť se zde soustřeďuji i na osobnost člověka a jeho
socializaci, která je nejen univerzálním prostředkem kultury a i celé společnosti,
ale i určitým druhem kontroly chování a myšlení svých členů. Poukazuji i na
hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti a přidávám i
stať o charakteru a morálním rozvoji osobnosti, což je, dle mého názoru, pro
etiku v podnikání a pro osobu podnikatele velice významné.
Trochu z jiného pohledu se vrátím k etice v podnikání, společenské
odpovědnosti a hospodářské etice a upozorním i na s tím související některé
velmi negativní jevy v této oblasti jako je hospodářská kriminalita, korupce
apod.
Studiu této kapitoly byste měli věnovat tak 100 minut.
Socializace je v podstatě proces osvojení lidských forem, norem chování,
určitých uznávaných hodnot a mezilidských vztahů.
Socializace (lat. socialis = společný) je sociologický, sociálně psychologický a
zároveň i pedagogický pojem, který označuje proces, během kterého se jedinec
začleňuje do společnosti. Jedná se o proces osvojování si způsobů chování a
seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem,
plného přizpůsobení se společenskému životu. Probíhá-li socializace úspěšně,
tak člověk má v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i
sociální role svého společenského a kulturního okolí. Malé dítě přichází na svět
jako potenciální člověk a je to právě proces socializace, která by měla utvářet
jedince v „kultivovaného“ člověka.
8.1 Socializace člověka
Socializace jako taková, je univerzálním prostředkem kultury každé
společnosti, když se zaměřuje na chování a myšlení svých členů. Kontrolní
mechanismy jsou vybudovávány přímo do podstaty určité společnosti.
Výsledkem socializace je bytost, která má nejen nezbytné vědění, ale i
internalizovala hodnoty, normy a měřítka své kultury. (Keller, 2005).
Socializace osobnosti člověka je proces jak pasivního, tak i aktivního sociálního
učení, v němž si každý člověk osvojuje, neboli internalizuje určitý systém
Pojem
socializace
Socializace
člověka
a společnosti
- 173 -
kulturních poznatků, norem a hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jednání,
jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti a aktivně se účastnit
společenského života. Nesmíme v této souvislosti zapomenout na pojem sociální
učení, které má tří formy.
1) Jde především o přímé posilování učení odměnou a trestem. Což je
žádoucí a odměněné chování, které je fixováno a nežádoucí chování je
trestem potlačováno.
2) Jako další formu sociálního učení je napodobování neboli imitace jiného
člověka, kterého si jedinec váží.
3) Třetí důležitou formou je také identifikace, což je převzetí všech
pozorovatelných způsobů chování referenční osoby, kterou si jedinec
zvolil jako model.
Socializaci jako utváření společenské stránky lidské osobnosti studuje především
sociální psychologie. Morálními aspekty socializace se zabývá etika.
Prostřednictvím vlivu společnosti se člověk stává společenským tvorem.
Socializace probíhá během celého života, nejen v dětství, ale i v dospělosti a
také ve stáří. Socializace vede k postupné přeměně člověka z biologické bytosti
v bytost lidskou, a to vlivem sociálního prostředí, hry a práce. Jde o to, aby se
jedinec naučil žít s druhými lidmi, efektivně s nimi kooperovat a komunikovat.
Socializace se týká kognitivní (poznávací), emotivní (citově zabarvený) i
konativní (činné) stránky psychiky a osobnosti.
George R. Holmes popsal v roce 1988 ranou socializaci (dětí a mladistvých),
kterou označil za primární socializaci, která znamená: rozvoj jazyka; rozvoj
jedincovy identity; osvojování kognitivních dovedností; rozvoj sebekontroly a
sebeovládání; osvojování norem; utváření a internalizaci morálních standardů;
vytváření postojových a motivačních komplexů; utváření hodnotové hierarchie;
osvojování rolí.
Socializace dospělých bývá podle amerického sociologa Talcotta Parsonse
nazývána sekundární neboli anticipační socializací. Je pravda, že se částečně
překrývá se socializací primární, která se vyskytne, pokud jde o osvojování
norem, morálních standardů, postojových a motivačních komplexů, hodnotové
hierarchie a sociálních rolí v dětství v rodině. Minimálně socializovaná osobnost
by měla být taková, která je dostatečně integrovaná, kognitivně a postojově
konsistentní natolik, aby jí to umožnilo adaptivní chování.
Socializací a také vzděláním se utváří i sociální i profesní kompetence osobnosti,
tedy schopnost jednotlivce úspěšně a efektivně řešit aktuální i standardní situace
Celoživotní
socializace
- 174 -
v životě, ale také v pracovním procesu. To úzce souvisí i se sociální zralostí
osobnosti.
Mezi hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti patří:
přijmout vlastní tělesný zjev, konstituci a zdravotní stav, mužskou či
ženskou roli v životě,
vytvářet zralé vztahy a komunikační aktivity s ostatními lidmi,
získat adekvátní vzdělání a kvalifikaci pro povolání,
usilovat se celoživotní sebevzdělávání a sebevýchovu,
vykonávat kompetentně a kvalifikovaně své povolání,
získat a stabilizovat ekonomickou nezávislost,
realizovat v životě a v práci sociálně odpovědné jednání,
založit, stabilizovat a průběžně harmonizovat své manželství a rodinný
život,
usilovat o vlastní skupinovou i individuální osobní identitu, tedy
především o vědomí toho kdo člověk je, jaké má kapacity,
potencionality, přednosti i zápory a nedostatky, ke komu patří a kam
směřuje, jaké místo má ve světě, jakých cílů a hodnot chce dosáhnout.
Na socializaci osobnosti působí i nezáměrné vlivy, což jsou skupiny spontánní
osvojování návyků, zkušeností, společenských rolí, názorů, předsudků,
zvyklostí, společenských norem daného pracovního a životního prostředí
Proces socializace můžeme chápat, že se jedná o vytváření orientace v oblasti
společenských hodnot, v jejich složitém systému. Patří sem vytváření pojmu
dobra a zla, pojetí slušného a neslušného, vytváření hygienických a pracovních
návyků, zdokonalování pohybové a výrazové činnosti, zjemňování citových
vztahů, příprava na manželství, rodičovství, stáří, vytváření světového názoru,
algoritmů logického myšlení, správného zacházení s předměty, jednání s lidmi,
osvojování řeči, pravidel společenského chování.
Cílem socializace je vytvoření osobnosti, která se bude samostatně chovat
tak, jako by byla pod stálým sociálním dohledem, pod stálou kontrolou. S
procesem socializace se rozvíjí i řada potřeb, potřeba autonomie neboli
samostatnosti a perspektivní orientace na krátkodobé i dlouhodobé cíle.
Patří sem také identifikace s určitou profesí. Její poruchy jsou často příčinou
krizí, a to nejenom v období adolescence, ale i v dospělosti.
Cíl
socializace
- 175 -
Vysoký stupeň přizpůsobivosti žádoucím normám a hodnotám vykazují často
noví členové skupin, protože chtějí předejít konfliktům a záleží jim na kladném
přijetí. Socializaci je nutno zkoumat jak fylogeneticky, z hlediska formování
druhových vlastností lidstva, tak ontogeneticky jako formování konkrétního typu
osobnosti. Individualita osobnosti člověka není jen předpokladem, nýbrž do
značné míry i výsledkem procesu socializace.
Mimovolní mechanismy socializace člověka
K nejdůležitějším mechanismům patří přivykání a mechanismus nápodoby.
Jejich mimovolné působení může narušovat, nebo naopak posilovat úsilí
vedoucích pracovníků při ovlivňování svých spoluzaměstnanců. Když se vrátíme
zpět k mechanismu přivykání, jedná se o proces, kde je člověk ovlivňován, svým
vnějším prostředím, které k němu propluje řadou různých signálů neboli kanálů
jinak řečeno, a to třeba smyslových, emotivních nebo dokonce i intelektuálních.
Tento mechanismus je charakteristický tím, že umožňuje člověku, aby přivykal
známému a blízkému okolí. Jedinec se aktivním způsobem zapojuje do světa a
vybírá důvěrně známé až dokonce citově přijímané prvky. Je známé, že člověk v
útlém dětství přivyká především domovu, činnostem rodičů a mimovolně je
přejímá.
Mechanismus nápodoby, kde se jedná o proces, v němž jedinec mimovolně
napodobuje, určité situace. Nápodoba je charakteristická tím, že má výběrový
charakter, takže člověk nenapodobuje vše, jen to co mu je blízké, což jsou třeba
předpoklady jemu potřebné, a co má také zájem. Nápodoba jako taková, se
dostává do aktivního spojení se světem, což vysvětluje to, že mnohdy těžko více
než jasné jednání a chování člověka vznikalo už v dávném dětství, kdy jedinec
mimovolně přebíral nějaké modely chování, jednání, činností třeba ze sobě
blízkého a citově podbarveného okolí a tyto jen napodobil. Mimovolně jedinec
napodobuje třeba své rodiče, učitelé ve škole, své kamarády, přebírá jejích
životní styl, chování, různé zvyky, činnosti. I když si toho nevšimne, může
napodobovat jejich gesta, mimiku, nebo případně i styl oblékání.
Charakter a morální rozvoj osobnosti
Charakter, považujeme za složku, která je součástí, morálního jádra
psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí internalizované (vnitřně
ztotožněné) s morálním řízením individuálního chování.
Vlastnosti osobnosti se projevují relativně stálým chováním k vnějšímu světu,
zvláště sociálnímu, k hodnotám, k práci i k sobě samému. Vnější projevy
Charakter
osobnosti
- 176 -
vlastností osobnosti v chování a jednání lze hodnotit podle určitých hledisek –
pedagogických a estetických, které se vyjadřují v pojmech povahových rysů,
jako je pravdomluvnost, píle, poctivost, společenskost. Ekvivalentem pojmu
charakter je pojem povaha. Někteří psychologové problematiku charakteru do
psychologie nezařazují, protože v něm spatřují zavádění normativních etických
hledisek, která údajně do empirických věd nepatří. Jiní psychologové chápou
charakter hodně široce jako osobnost vůbec. Pojem charakter má v psychologii
osobnosti širší význam než v běžné řeči. V lidovém pojetí se spojuje slovo
charakter s kladnými morálními vlastnostmi člověka. Bezcharakterní je ten, kdo
má špatné morální vlastnosti. Psychologické pojetí je však širší.
Obr. č. 13 - Schématické znázornění psychiky
Zdroj: http://wikisofia.cz/index.php/Psychika_(formy,_dimenze,_funkce)
Charakter původně znamenal pečeť, ražení mincí, přeneseně výrazný znak,
podle kterého lze něco rozeznat. My rozumíme charakterem povahové jádro
osobnosti a soubor individuálních zvláštností, které jsou pro člověka příznačné a
vtiskují ráz celému jeho chování. Tyto vlastnosti vyjadřují chování a vztah
člověka k sobě samému, ke společnosti, k práci, vystihují i zvláštnosti jeho vůle.
Když je dostatečně známe, můžeme s určitou pravděpodobností předvídat
chování člověka.
- 177 -
Každá charakterová vlastnost je totiž vždy tendencí vykonat za určitých
podmínek určitý čin, skutek, určitým způsobem se zachovat, zaujmout určité
stanovisko. Hodnota člověka je určována i tím, k jakým lidským vztahům má
blízký vztah, jaké vztahy k lidem si chce a je schopen osvojit. Charakter což je
především zaměřenost člověka je do značné míry získaný, když na jeho
vytváření mají největší vliv procesy učení v širším slova smyslu, výchova,
rodina, škola, společnost, později i sebevýchova a autoregulace.
Charakter se projevuje a utváří ve způsobu života. Můžeme do jisté míry
definovat také jako tendenci chovat se, reagovat určitým způsobem v dané
situaci. Charakter se projevuje a utváří v běžném životě, v činnosti. Je to vlastně
taková určitá upevněná soustava motivů a hodnot. Člověk bývá takový, jaké jsou
jeho vůdčí motivy, vůdčí linie a jeho hodnotový systém. Charakter úzce
souvisí se světovým názorem člověka a podmiňuje jeho chování. Silný
charakter má vyhraněný vztah k významným hodnotám osobním i
morálním.
Charakter se projevuje v cílech člověka a ve způsobech dosahování cílů.
Jedná se o význam pozitivně prosociálně orientované osobnosti. Pozitivně a
prosociálně orientovaná komunikace je považována za cestu k úspěchu v
pracovní příležitosti a za základ duševní vyrovnanosti. Je doporučováno
tolerovat odlišné povahové rysy a jiný způsob myšlení a jednání ostatních osob i
spolupracovníků. Klade se však ale i značný důraz na pěstování vlastní dobré
sebedůvěry a posilování sebevědomí ostatních lidí. K charakteru patří jak volní,
tak i emocionální zvláštnosti, ale též i významné zvláštnosti intelektuální, jedná
se o myšlenkovou důslednost, přesnost.
8.1.1 Charakterové rysy člověka ve vztahu k jiným lidem
O kvalitě vztahů k jiným lidem rozhoduje osobní morálka altruismus nebo
egoismus člověka a smysl pro dobro a zlo a spravedlnost. Altruistický člověk se
chová jako nesobecký, přátelský a laskavý člověk, která bere za své morální
normy. Egoistický člověk je sobec, nestará se o mínění druhých, pokud je v
rozporu s jeho sobeckými zájmy. Důležité je také posouzení sociální inteligence
a také sociální citlivosti, sociálního taktu a nepřátelství, což lze vyjádřit cizím
slovem hostilita (sklon k nepřátelským až agresivním impulzům, tendence
ublížit jiné osobě nebo skupině osob, nepřátelství).
Patří sem i dominantní tendence osobnosti. Hodně sociálně angažovaný člověk
se rád ke všemu vyjadřuje, ke všemu zaujímá postoje, pohotově ke všemu mluví
a vyjadřuje na vše své názory. Má často mocenské, autokratické až diktátorské
sklony. Poněkud jiné vlastnosti mají lidé rezervovaní či podezíraví.
Projev
charakteru
Charakterové
rysy člověka
- 178 -
Ve vztahu k nadřízeným zaznamenáváme především míru disciplinovanosti
či nedisciplinovanosti, míru agresivity, míru snášenlivosti vůči zátěžovým
situacím, taktnost, uctivost, odstup, míru otevřenosti či uzavřenosti, míru
stylizace chování, míru potřeby komunikace s nadřízenými. Posuzuje se také
ještě zpravidla zvlášť, jaké má člověk postoje k mužům, jaké k ženám, k
jednotlivým spolupracovníkům, ke spolužákům. Sledují se charakterové rysy
typické jednak pro individuum, jednak pro skupinu, kterou zastupuje.
Popis charakterových vlastností člověka ve vztahu k ostatním lidem by měl
postihnout především tzv. dominantní neboli vůdcovské a submisivní neboli
podřídivé sklony vůči mužům, ženám, starším občanům nebo vrstevníkům,
méně ukázněným, ukázněnějším, než je sám. Přetvářka bývá typická pro dospělé
osoby, děti bývají spontánní, bezprostřední. Některé osoby mají dokonce i více
„masek“. V dnešní době se toto běžně objevuje.
Luigi Pirandello hovoří o člověku jako o bytosti dvou tváří: jedna je určena
jemu samotnému, druhá ostatním. Člověka také charakterizuje do značné míry
jako úcta k životu, k přírodě, chování k flóře a fauně.
8.1.2 Charakterové rysy člověka ve vztahu k sobě samému
Aby byl člověk v dnešním složitém světě hodnot spokojen, musí mít pocit, že v
tomto světě nezaniká, že se neztrácí sobě ani ostatním lidem. Člověk nemůže
spokojeně žít bez jistoty, že něco znamená, že jeho existence má svůj smysl,
svoji důležitost, svoji hodnotu.
Sebehodnocení je jakýmsi centrem, jádrem osobnosti člověka. Bez určité
minimální úrovně pocitu vlastní hodnoty nemůžeme žít. Člověk si proto tuto
úroveň střeží. Jestliže z jakéhokoliv důvodu tato úroveň klesá, usilujeme o její
vyrovnání. Každý člověk přitom nalézá zdroj své sebedůvěry v něčem jiném.
Souvisí to se systémem životních hodnot. Pokud se hodnotí nejvýše vzhled,
budeme čerpat svou sebeúctu hlavně ze své upravenosti, líbivosti, ale pokud se
hodnotí nejvýše práce, bude těžiště sebedůvěry především v pracovních úspěších
a hodnotí-li se snaha pomáhat ostatním, tedy činit dobro, budeme mít těžiště
sebehodnocení v oblasti mravní.
Sebeuvědomění a sebehodnocení může být tedy v jednotlivých oblastech
odlišné. Jiné může být v oblasti výrazového já, jiné v oblasti charakterového
neboli morálního já. Je možno rozlišovat i profesní já neboli profesionální
sebecit a ekonomické já.
Disciplinovanost
a její míra
Hodnoty
člověka
Sebehodnocení
Sebeuvědomění
- 179 -
Celková sebekoncepce adolescentní mládeže se vyznačuje tím, že dosahuje
poměrně vysokých hodnot fyzické já a přitom v poměrně veliké míře ovlivňuje
utváření celkové sebekoncepce, což se projevuje zejména u dívek.
V hodnocení morálního já dosahují děvčata vyšší hodnoty v porovnání s chlapci.
Sebehodnocení může být buď zdravé, zvýšené nebo snížené a může během
života každého člověka projít proměnami. Je to jeden z nejcitlivějších a
nejdynamičtějších rysů osobnosti. Projevy jednotlivých typů sebehodnocení a
různých kompenzačních mechanismů jsou přitom závislé na celé struktuře
osobnosti člověka a na situacích, ve kterých se ocitá.
8.1.3 Charakterové rysy ve vztahu člověka k práci a mimo práci,
jejich závady a poruchy, volní rysy charakteru
Posouzení charakteru by bylo neúplné, kdybychom pominuli vztah člověka
k pracovní činnosti. Musíme sem zařadit pracovitost, ale i způsob práce, což je
charakteristické pro důkladnost, přesnost, dochvilnost, rychlost, pečlivost,
soustavnost, pořádkumilovnost, umění organizovat práci, iniciativnost, tvořivost,
nebo opaky těchto vlastností: lajdáctví, povalečství, nepřesnost, nepečlivost,
nepořádek, pomalost, nedbalost, nedostatek iniciativy, neschopnost organizovat
práci.
Důležité je i to jaký druh práce člověk vykonává, ale hlavně také jde o to,
zda tato práce člověka baví. Může totiž jít o různou práci, např. o práci
fyzickou, duševní, o práci s lidmi, se zvířaty, s věcmi, o práci ve skupině
nebo o samotě.
Ve vztahu k práci rozeznáváme dva druhy lidí a dva druhy přístupu k práci
lidé typu X vnějškově motivované a
lidé typu Y motivované zevnitř své osobnosti.
Člověk typu X práci v podstatě nemá v oblibě a snaží se, aby se jí vyhnul.
Odmítá také převzít zodpovědnost.
Lidé typu Y mají pocit zodpovědnosti. Jsou rádi, když je vedení považuje za
spolupracovníky. Jsou sami ze sebe motivováni, aby dobře pracovali. Jsou
schopni sebekontroly. Je však žádoucí diskutovat s nimi před konečným
rozhodnutím. Kladně reagují na indirektivní (nepřímé, náznakové) vedení
partnerského typu. Nesnášejí ze strany vedení manipulativní řídicí operace.
Charakter
člověka a vztah
k práci
- 180 -
O dynamice výkonnosti a průběhu činnosti člověka rozhoduje také různá míra
fyzické, duševní a emocionální unavitelnosti, která je individuální, závislá na
věku, konstituci, zdravotním stavu i aktuální kondici. Pro posouzení charakteru
člověka jsou důležité i další aktivity mimopracovní, např. jak tráví volný čas,
jaký má vztah k lidem, k přátelům, jaký má vztah k živým tvorům, k majetku,
jak vnímá krásno, přírodu, flóru a faunu, jaký má postoj k finančním
prostředkům, k různým dalším věcem, apod.
Volní rysy charakteru
Volní vlastnosti spoluvytvářejí jádro charakteru a jeho akční sílu. Záleží na
vůli, která je spolu s myšlením vyšší vrstvou osobnosti, do jaké míry člověka
ovládají pudy, potřeby, nálady, afekty. Záleží také na vůli, na rozumových
schopnostech a svědomí, jakým směrem člověk zaměří své jednání. Mezi
základní vlastnosti vůle patří cílevědomost, zásadovost, rozhodnost,
samostatnost a vytrvalost při realizaci rozhodnutí. Tyto vlastnosti se posilují
nebo rozvolňují životní praxí, empirií. Pro silnou vůli jsou typické uvědomělé
motivy chování. Kvalita charakteru v tom, jak je člověk schopen vůlí
zorganizovat a zharmonizovat svůj vnitřní život a dovést svoje jednání k cíli.
Pod pojmem volní jednání rozumíme záměrnou činnost směřující k
dosažení vědomě stanovených cílů. Pro volní jednání je charakteristická právě
existence vědomého cíle a uvědomění prostředků, jejichž pomocí lze cíle
dosáhnout. Nemá-li člověk přesně stanovené cíle, klesá jeho výkonnost.
Podle typu plánování hlavních, dílčích a vedlejších cílů můžeme rozlišit
podle českého psychologa Vladimíra Tardyho vlastnosti vůle jako je
lehkomyslnost, neuvážení následků, důsledků jednání,
ukvapenost což je impulzivní, zkratkovitý přechod od motivu k jednání,
opatrnost, jako plánování s ohledem na možné špatné, záporné následky,
odvaha, rozhodování přes vědomí nebezpečí,
troufalost, jsou-li špatné následky pravděpodobné a jednání není nutné,
organizovanost což je plánovitost, soustavnost, pořádnost v promýšlení
postupu činnosti.
Všechny charakterové vlastnosti mohou mít vedle své kladné hodnoty také ve
větší či menší míře hodnotu zápornou. Příkladem je velkorysost, která je
kontrastní k malichernosti, ale velkorysý člověk se musí varovat tendence k
povrchnosti. Důkladnost je kontrastní k povrchnosti, ale důkladný člověk se
Volní vlastnosti
charakteru
Volní jednání
jako činnost
- 181 -
musí varovat tendence k malichernosti. Charakter plní funkci sebeřízení. Řídí
člověka a jeho činnost zevnitř, což je vyšší typ regulace než řízení zvenčí, pod
vnější kontrolou.
Část jen pro zájemce
Přínosem ke studiu problematiky charakteru je rozlišení pěti typů charakteru,
podle amerických psychologů Roberta F. Pecka (1919-2002) a Roberta J.
Havighursta (1900-1991), které tvoří vzestupnou vývojovou škálu
psychologické a morální zralosti:
1. amorální (bez svědomí);
2. účelově zaměřený (egocentrický);
3. konformní (socializovaný);
4. s iracionálním svědomím (Freudovo rigidní superego);
5. racionálně altruistický (přihlíží též k situaci).
Typy charakteru bývají často smíšené.
Bezcharakterní osobě chybí expresivita (různým způsobem vyjádřené citové
zabarvení), asertivita (sebeprosazování, nenásilné projevené sebevědomí,
schopnost prosadit se, chovat se sebejistě a sebevědomě, aniž by se člověk
uchýlil k agresi a porušil práva ostatních) a vnitřní vyhraněnost. Každý čin
vykonaný bezcharakterní osobou závisí spíše na vnějších okolnostech než na
osobě samotné.
Charakterní osoba má vyhraněný vztah i způsob chování k okolí, je expresivní
a asertivní.
Pro výchovu charakteru je velmi žádoucí opírat se o křesťanskou taxonomii
základních nectností a ctností.
Mezi kardinální křesťanské nectnosti patří: pýcha (superbia), lakomství
(avaritia), závist (invidia), zhýralost (luxuria), nestřídmost (gula), zlost, hněv
(ira), lenost (acedia).
Mezi hlavní křesťanské ctnosti patří: skromnost (pokora), štědrost,
přejícnost,mírumilovnost, cudnost, střídmost, činorodost.
Typy
charakteru
- 182 -
8.2 Lidská psychika ve vztahu k etice podnikání
Morálku a etiku chápeme jako výpovědi subjektivní povahy, které reflektují
určitý světový názor a jeho filozofickou orientaci.
Naproti tomu hospodářská etika je relativně samostatná vědní disciplína, která
zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v
ekonomice.
Vztah etiky a ekonomie (na jedné straně) odráží především ekonomické myšlení
(obecná ekonomie, politická ekonomie), kam zahrnujeme mnoho atributů, ale
zpravidla se jedná o
ekonomickou racionalitu,
individuální a partikulární zájmy,
racionalitu v podobě různých ekonomických a účetních pojmů, jako jsou
například majetek firmy, náklady, výnosy, výsledek hospodaření, pokud
možno ve formě zisku.
Etické myšlení (na straně druhé), kam lze zařadit obecnou etiku, morální,
praktickou filozofii představuje
etickou racionalitu,
všeobecné a univerzální zájmy,
racionalitu: dobro versus zlo.
Ekonomická racionalita jako dokonalá racionalita:
Dokonale racionální jednotlivec má schopnost předjímat všechny myslitelné
události a může optimálně volit mezi disponibilními možnostmi jednání, to vše
během jediného okamžiku a bez jakýkoliv nákladů.
Ekonomická racionalita –
dokonalá
Ekonomická racionalita –
nedokonalá X
Lidská
psychika
Etické
myšlení
Druhy
ekonomické
racionality
- 183 -
Ekonomická recionalita jako nedokonalou racionalitu zavedl do ekonomie
Herbert Simon.
Předpoklad individuální maximalizace užitku nahradil konceptem tzv.
uspokojivého jednání. Podle něj si jednotlivci vytvářejí reálnou představu o
úrovni užitku, na který mají nárok.
Nedokonalá racionalita tak dává možnost hledat alternativní způsoby jednání,
které se odlišují od rutinního jednání.
Podnikatelská etika
Etika není jen tak zcela nahodilou vědou, která by vznikla nedávno. Má kořeny
už ve starověké antice a zabývali se jí známí filozofové jako Aristoteles,
Epikuros nebo Demokritos.
V podnikatelské sféře se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře,
prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo
souviset především s problematikou odpovědnosti a to se sociální, morální a
ekologickou odpovědností.
V etice však neexistuje pouze jeden správný výklad, jsou zde i určité rozdíly v
chápání etiky, tj. rozdíly v tom, co ještě je morální a co již morální není. Ale v
souvislosti s podnikáním lze etiku chápat z hlediska jejího obsahu především
jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, jako určité korektní vztahy
s konkurencí či chování k zákazníkům. U nás, ale nejen u nás i ve světě, bývá
velice často jako příklad eticky „slušného“ a charakterního podnikatele uváděn
Tomáš Baťa, který zastával názor, že dobrý podnikatel vyrábí pro zákazníky a
slouží společnosti. A navíc on se ještě snažil o velice dobrou a kvalitní péči o
své zaměstnance a jeho firma se svého času stala největší obuvnickou
společností ve světě. Toto všechno bylo ale jen a jen důsledkem Baťova etického
chování k jeho zaměstnancům a jejich kvalitní práce podložené výbornými
pracovními podmínkami.
Zásady podnikatelské etiky
Podnikatelská etika vyžaduje dodržování takových morálních hodnot, které
předem vylučují lhaní, krádeže, nátlak, fyzické násilí a další nezákonné činy.
Proto základem podnikatelské etiky jsou zásady, bez kterých by podnikání jako
Podnikatelská
etika a etické
chování
Dodržování
konkrétních
morálních
hodnot
- 184 -
činnost nebylo uskutečnitelné. Morálka má v této souvislosti přednost před
vlastní podnikatelskou činností.
Obecně se zásady podnikatelské etiky mohou vyjádřit pojmy spravedlnost a
poctivost.
Konkrétně obecné zásady podnikatelské etiky můžeme shrnout takto:
dobrovolně dodržovat zákony (nikoli vynucené dodržování),
zachovat důvěrnost (u informací ve vztahu k jiným subjektům),
vyhýbat se střetu zájmů (např. dostanou-li se osobní zájmy do rozporu s
firemními),
věnovat práci řádnou péči (na profesionální úrovni u všech pracovníků),
jednat v dobré víře (dodržovat sliby, plnit smlouvy, používat poctivé
obchodní praktiky),
vědomí zvláštní odpovědnosti (především odpovědní lidé ve firemních
funkcích).
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
dovoluji si Vám na tomto místě připomenout, že problematika podnikatelské
etiky a vše co s touto problematikou souvisí, je již obsahem předcházejících
kapitol, proto předpokládám, že na tomto místě je nadbytečné se jí podrobně
zabývat.
Doporučuji Vám tedy, připomenout si znalosti z předcházejících kapitol.
- 185 -
8.3 Etika při jednání se zahraničními podnikateli
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
v této části osmé kapitoly bych se alespoň částečně chtěla dotknout problematiky
etiky při jednání se zahraničními podnikateli. A že mnohdy ta jednání jsou
opravdu hodně zvláštní a hodně neobvyklá, to si jistě dovedete představit. A že
při těchto jednáních velmi záleží na morálce a kultivovanosti projevu každého
podnikatele, to je snad také pochopitelné.
Proto jsem také na úvod této stati vybrala slova, která řekl významný rakouský
ekonom Ludwiga von Mises (1881 1973).
„Morálka je ohled na společenskou nutnost, již je třeba vyžadovat od každého
jednotlivého člena společnosti. Izolovaně žijící člověk nemusí dodržovat žádná
morální pravidla. Může klidně činit, co mu prospívá, aniž by přitom musel mít
ohledy, zda nepoškozuje jiné. Ale člověk žijící ve společnosti musí při svém
konání brát ohledy nejen na svůj bezprostřední užitek, nýbrž také na nutnost
potvrzovat každým činem společnost jako takovou. Neboť život jednotlivce ve
společnosti je možný jen ve společnosti a skrze společnost a každý jednotlivec by
byl těžce poškozen, doby se zhroutila společenská organizace života a výroby“.
Ludwig von Mises, 1927
V rámci EU nebo přímo v jednotlivých zemích EU vznikají právní normy, které
mají platit pro etické chování na trhu podnikání. Z těchto právních norem pak
vyplývají, při jejich porušování tresty, např. sankce za krádeže, korupci, cla,
zákazy vývozu, hrozba vězení pro dlužníky, exekuce apod.
V podnikání se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře,
prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo
vyústit v sociální, morální a ekologickou odpovědnost.
V souvislosti s podnikáním lze tedy etiku chápat jako zásady slušného jednání s
obchodními partnery, jako slušné, uspořádané a korektní vztahy s konkurencí či
poctivé chování k zákazníkům.
Podnikatelská
kultura
- 186 -
Etika jako vědecká a odborná disciplína vznikla na základě potřeb praxe,
kdy mnohé skandály v podnikání a vzrůstající nedůvěra veřejnosti k podnikání
vyvolaly požadavek většího vlivu morálky v podnikání.
Podnikatelská etika je ale také součástí širšího pojmu a to
etiky v oblasti ekonomiky nebo
hospodářské etiky,
když k vymezení pojmu hospodářská etika se v současné literatuře
přistupuje ze tří hledisek:
popisují se existující pravidla chování, které působí v oblasti
hospodářství,
hospodářské etika je používána z hlediska určitých předpisů, tj. jako
vymezení, jak by se lidé měli v oblasti hospodářství chovat,
jako součást filozofie, která systematicky studuje otázky, jak by se
lidé měli chovat a žít.
Možno konstatovat, že jde o aplikaci obecných principů do veškeré
podnikatelské oblasti a do jejích jednotlivých aspektů s cílem stanovení a
usměrňování všech druhů podnikatelského jednání. Je ovšem třeba si uvědomit,
že podnikatelská etika nemá vždy zcela jednotný přístup. Významem etiky je
hledání rovnováhy mezi ekonomickými zisky a společenskými důsledky.
8.3.1 Zásady podnikatelské etiky
Podnikatelská etika vyžaduje dodržování morálních hodnot, které předem
vylučují lhaní, krádeže, nátlak nebo třeba fyzické násilí. Základem podnikatelské
etiky jsou tedy zásady, bez kterých by podnikání jako činnost nebylo
uskutečnitelné. Morálka má v této souvislosti přednost před vlastní
podnikatelskou činností.
Obecné zásady podnikatelské etiky:
dobrovolně dodržovat zákony,
zachovat důvěrnost,
vyhýbat se střetu zájmů,
věnovat práci řádnou péči,
Obecné zásady
podnikatelské
etiky
- 187 -
jednat v dobré víře,
vědomí zvláštní odpovědnosti.
Zásady podnikatelské etiky jsou vyjadřovány ve vnitrofiremních
mechanismech s cílem usměrňovat etické chování a jednání jak vedoucích
tak i řadových pracovníků. Je to firemní kultura, pod čímž rozumíme firemní
styl, pravidla, přesvědčení, tradice aj., kterými se řídí firma a její pracovníci.
Základní otázkou podnikatelské etiky je otázka slučitelnosti etiky a podnikání.
Zde existuje celá řada protichůdných názorů od krajnosti, že etika nemá nic
společného s ekonomikou a ekonomika nemá nic společného s etikou. V
současné době převažuje přístup, že podnikatelská činnost obsahuje rozhodování
o ekonomických a technických procesech, ale že také obsahuje i etické prvky.
Jednou z důležitých otázek podnikatelské etiky je vztah práva a
podnikatelské etiky. Dodržování zákonů zabezpečuje autorita státu,
dodržování pravidel podnikání si vynucuje konkurence, veřejnost atd.
Zákon ovšem nestanovuje, co je etické. Zákony představují právní rámec, v
němž se podnikatelské aktivity uskutečňují. Z tohoto hlediska určitě není
správnou představou, že podnik se chová morálně, když dodržuje zákony.
Společenská odpovědnost je obvykle chápána jako etické jednání v rámci právní
i sociální odpovědnosti. Chápání společenské odpovědnosti je rozdílné v tom
smyslu, zda se jedná o odpovědnost v konkrétním případě nebo o povinnost,
která ukládá celé podnikatelské komunitě vyšší standardy chování. V některém
pojetí je tato odpovědnost chápána pouze jako charitativní činnost.
Vztah mezi podnikáním a etikou bývá pro každou generaci vnitřně
zprostředkován, často ve společenských konfliktech. Vztahem mezi podnikáním
a etikou se v zemích s tržní ekonomikou zabývá v teorii i v praktické rovině
disciplína hospodářská etika. Soustřeďuje se na morální dimenzi rozhodování a
jednání a snaží se o syntézu správně chápaných osobních hospodářských zájmů a
závazností morálních norem. Hospodářská etika je v tržním hospodářství
součástí a výsledkem společenského rozhodovacího procesu a střetu
různých přístupů. Spíše je chápána v tržní ekonomice jako základ pro
myšlení a určitý návod pro jednání podnikatelů.
Vztah práva
a etiky
- 188 -
Porušování norem podnikatelské etiky
Porušování norem podnikatelské etiky je mnohostranné a mnohdy poměrně
obtížně kategorizovatelné. Přesto je v podstatě můžeme rozdělit do dvou
skupin:
1. ve vztahu k vnějšku a to zejména:
a) z hlediska vztahu ke konkurenci (lhaní, podvádění, falešné
informace o výrobcích konkurence, krádeže technických znalostí,
seznamů zákazníků, získávání důvěrných informací, přetahování
špičkových manažerů atd.),
b) z hlediska vztahu s dodavateli (přednostní zacházení při výběru
firem, cen atd. na jedné straně a nečestné zacházení na straně
druhé),
c) z hlediska vztahu ke státním a municipálním institucím (korupce,
podplácení funkcionářů a úředníků atd.),
d) z hlediska vztahu k zákazníkovi, zejména z hlediska reklamy
(uvádění neúplné pravdy, zamlčování určitých údajů,
neoprávněné vychvalování účinnosti výrobku atd.).
2. ve vztahu uvnitř organizace, kde se jedná nejčastěji o porušování
vnitrofiremních pravidel, únik citlivých informací, střet zájmů atd.
Společenská odpovědnost nebo etika ve společnosti, jsou určité předpisy,
které platí v rámci prostředí, kde se firma nachází. Toto chování však musí
být v souladu s legislativou platnou pro tuto oblast. Etické normy jsou tedy
nad rámec normám legislativním. Jsou tedy vlastně vykonávány jen z dobré
vůle.
Norma, která by měla upravovat společenskou odpovědnost firem, je norma
ISO 26000. Tato norma není ale právně závazná. Má tedy sloužit jako návod,
jak společensky odpovědné chování implementovat do firemních postupů,
strategií a procesů. Norma je společná pro celý svět a byla vytvořena
společně experty z 80 zemí světa.
Norma ISO 26000 popisuje společenskou odpovědnost jako odpovědnost
firem za dopady jejích rozhodnutí a aktivit na životní prostředí, společnost
a etické chování, které:
přispívá k udržitelnému rozvoji, zdraví a blahobytu,
je v souladu s mezinárodními standardy chování,
Porušování
norem
podnikatelské
etiky
Norma
ISO 2600
- 189 -
je integrovaná v rámci firmy a uplatňována v jejích interních
vztazích.
Norma ISO 26000 stanovuje 7 principů odpovědnosti společností:
1. Odpovědnost za dopady na životní prostředí a společnost.
2. Transparentnost v aktivitách, které mají dopad na společnost.
3. Princip etického chování, který říká, že by se firma měla vždy a za
všech okolností chovat eticky.
4. Princip stakeholderů, který stanovuje, že by firma měla respektovat
a brát v úvahu zájmy všech subjektů
5. Pravidlo zákonnosti= firma musí akceptovat platnou legislativu
6. Princip mezinárodních standardů= respektování mezinárodních
standardů
7. Princip lidských práv = důležitost a univerzálnost lidských práv
Kromě této normy se také společenskou odpovědností zabývající mezinárodní
organizace, jako je např. Mezinárodní organizace práce, která se zaměřuje hl. na
zaměstnance a jejich pracovní podmínky. Potom také třeba International
Business Leaders Forum, které vzniklo kvůli spolupráci vlády a občanů s cílem
trvalé udržitelnosti rozvoje. Nebo také European Allinace for CSR.
Část jen pro zájemce
PODROBNĚJŠÍ SEZNÁMENÍ s normou ČSN ISO 26000 Pokyny pro
oblast společenské odpovědnosti
V červenci 2011 byla vydána ČSN ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské
odpovědnosti.
Tato norma poskytuje „metodické“ pokyny k základním principům společenské
odpovědnosti, přičemž rozlišuje společenskou odpovědnost a zapojení
zainteresovaných stran, základní témata a otázky náležící do oblasti společenské
odpovědnosti. Současně nabízí pokyny ke způsobům integrace společensky
odpovědného chování v organizaci. Zdůrazňuje význam výsledků a zlepšení
profilu v oblasti společenské odpovědnosti pro organizaci a její udržitelný
rozvoj.
- 190 -
Norma je určená k použití pro všechny typy organizací v soukromém, veřejném
a neziskovém sektoru, bez ohledu na jejich velikost a na to, zda působí v
rozvojových či rozvinutých zemích. I když ne všechny části této mezinárodní
normy budou stejně užitečné pro všechny organizace, veškerá klíčová témata
jsou relevantní pro každou organizaci.
Základní témata se skládají z řady otázek a je na individuální odpovědnosti
každé organizace stanovit otázky, jejichž řešení je pro ni relevantní a významné,
a to pomocí vlastních úvah a dialogu se zainteresovanými stranami.
Základní témata a problematika společenské odpovědnosti
Řízení a správa organizace
Lidská práva
Praktiky z oblasti pracovních vztahů
Životní prostředí
Etika v podnikání
Ochrana spotřebitelů
Komunitní angažovanost a rozvoj
ISO 26000 je součástí rodiny mezinárodních standardů vydávaných
Mezinárodní organizací pro standardizaci ISO - International Organization for
Standardization. ISO 26000 je označení standardu pro společenskou
odpovědnost firem.
ISO 26000 podrobnější obsah normy:
Koncepty, pojmy a definice vztažené k sociální odpovědnosti.
Pozadí, trendy a charakteristika sociální odpovědnosti.
Principy a praxe vztažené k sociální odpovědnosti.
Klíčový předmět a témata sociální odpovědnosti.
Integrace, implementace a propagování sociálně odpovědného
jednání napříč organizací.
Identifikace a zapojení stakeholderů.
Komunikace závazků, výkonnosti a dalších věcí vztažených k
sociální odpovědnosti.
- 191 -
Využití ISO 26000 v praxi: Norma ISO 26000 je určena jak pro organizace
soukromého i veřejného sektoru, bez ohledu na jejich velikost nebo lokalitu.
Cílem ISO 26000 je posílit v organizacích odpovědnost za jejich chování a
obchodování a tím zvětšit jejich podíl na udržitelném rozvoji. V praxi to
představuje zapojení všech stakeholderů a začlenění společenské odpovědnosti
do všech procesů a do kultury organizace. Přijetím požadavků normy ISO 26000
se organizace zavazují k dodržování pravidel společenské odpovědnosti. Norma
obsahuje metodické pokyny pro zlepšení v základní třech oblastech
odpovědnosti (tzv. Triple Bottom Line) - v oblasti sociální odpovědnosti, v
ekonomické odpovědnosti a v dopadech na životní prostředí.
ISO 26000 pomáhá organizaci zvýšit její pověst, zlepšit kulturu, angažovanost a
produktivitu pracovníků. Odpovědnost za zavedení ISO 26000 a tedy sociální
odpovědnost nese nejvyšší vedení a vlastníci organizace.
Norma ISO 26000 není určena k certifikaci, ale je úzce provázána s
certifikační normou SA 8000, když Norma SA 8000 je mezinárodní
standard, který upravuje a monitoruje především pracovní podmínky
zaměstnanců. Normu zavádějí ty firmy, které chtějí předčit konkurenci a
přesvědčit své obchodní partnery o společenské odpovědnosti ve svém
podnikání.
8.3.2 Podnikatelská etika ve světě
Svět se v dnešní době špatně člení jen podle národnosti nebo států, za mnohem
lepší dělení považuji dělení kulturní. Svět lze rozdělit podle jejich hodnot, ať
již náboženských nebo morálních do tří velkých skupin:
asijká,
západní a
muslimská kultura.
Za kulturu lze považovat určité základní zásady, žebříčky hodnot a přístup k
zásadním otázkám života.
Asijská etika
Vzhledem k rozmanitosti nelze určit specifická pravidla. Ovšem obecně lze
tedy říci, že např. při jednání s čínskými obchodními partnery je důležitá
trpělivost a důvěra. Mají dáno asijskou výchovou, že jsou skromní, slušní,
Podnikatelská
etika ve světě
Asijská etika
- 192 -
vytrvalí a psychicky odolní. Jsou velmi zdvořilí a skromní. Dávají si pozor na
dodržování protokolárních pravidel a zvyklostí. Navzdory tomu všemu jsou ale
velmi tvrdí vyjednavači a dokáží si prosadit svou, jsou velmi tvrdohlaví a
vytrvalí. Občas je problém s jazykovými nepřesnostmi, protože většinou je
dorozumívacím jazykem angličtina a tak snadno dojde k neúplnému pochopení.
Jsou velmi pečliví a proto je důležité se na jednání s nimi detailně připravit,
protože se ptají i na technické detaily. Jejich trpělivost je pro Evropany
občas již neúnosná, protože jsou schopni dlouze smlouvat o cenách. Jsou z
obchodů a trhů zvyklí se o cenách přímo „dohadovat“. Smlouvání je obvykle
doprovázeno poměrně velmi živou gestikulací. Je důležité se usmívat a postupně
přistupovat na danou cenu. Velmi si potrpí na přesné programy, chtějí předem
seznam všech obchodníků a přesný popis jejich pozic, aby věděly, koho se mají
na co ptát. Občas je problém se dozvědět, co si opravdu myslí, neboť někdy
něco v obchodní sféře slíbí jen ze zdvořilosti a příliš často neříkají zcela
upřímně svůj názor.
Západní kultura včetně USA
Jako zástupce typických hodnot jsem vybrala USA, neboť státy Západní Evropy
mají obdobné postoje v souvislosti s etickým aspektem v oblasti hospodářské
politiky.
Možno konstatovat, že etický rozměr je ve vzájemných vztazích mezi zeměmi
výše uvedenými velmi uplatňován, což se samozřejmě značně odráží na
kvalitě celkových hospodářských vztahů. Tato situace je bezesporu dána
dlouhodobým demokratickým vývojem v těchto zemích a také pochopením, že
etika v oblasti hospodářství je nevyhnutelnou záležitostí.
Typický americký obchodník nikdy nehovoří o osobních financích, většinou si s
sebou na jednání bere svého právního zástupce; velmi časté jsou obchodní
schůzky během jídel, takže můžeme dostat pozvání na večeři, stejně jako na
snídani; alkohol na jejich jednání nepatří, stejně jako kouření; při jednáních jsou
velmi zdvořilí a potrpí si na formality. Američané jsou velmi mnohonárodnostní,
proto nelze určit, s čím přesně má obchodník počítat. Jsou velmi svobodomyslní
a individualističtí. Starají se o komunity ve svém okolí a účastní se velmi často
charitativních projektů.
„Západní“
kultura
- 193 -
Etika muslimů
Islám je nejen náboženstvím, ale komplexním způsobem života, který v
současnosti patří k jednomu ze tří největších náboženství. Odhadem se jedná
o 935 milionů věřících. Jedná se tedy o hodnoty a zákonitosti, které ovlivňují
každodenní život muslimů. V podnikatelské sféře je tedy vždy nutné přihlédnout
k tomuto náboženství a zaujmout k němu vstřícný postoj. Ať se jedná o
zahalování žen, zamezení jakéhokoliv fyzického kontaktu s nimi, zdravení a
dlouhé pohledy do očí nebo plánování porad a obchodních schůzek na dobu
mimo pravidelné modlitby muslimů. Islám je ovšem také velmi ctnostným
náboženstvím. Všichni, kdo Korán vyznávají, se jím musí řídit a být ctnostní,
pravdiví a odpovědní. Pravověrní odmítají vše, co Korán neobsahuje. Mají tedy
zakázáno obchodovat s alkoholem, vepřovým masem, zlatem, hudebními
nástroji a pornografií. Z obchodních vztahů jsou naprosto vyloučeny ženy.
Mezi důležité rady pro jednání s muslimy lze zařadit:
nikdy se neptáme na manželku, ty jsou nedotknutelné;
je pro ně důležité modlit se, proto se nikdy nedivíme, proč mají
modlitebnu jako součást kanceláří a vždy svolíme s přerušením jednání
kvůli modlitbě nebo obchodní schůzku naplánujeme na jiný čas;
prvně se při obchodním setkání probírají nezávazné věci a až po
ukončení arabským partnerem se přistupuje přímo k obchodnímu
jednání;
je pro ně důležité vřelé přivítání-muži se běžně líbají a drží za ruce, ženy
však nikdy;
při návštěvě v domácnosti můžeme donést drobné dary - nikdy ale ne
alkohol;
za tabu lze považovat hovory o ženách, politice, náboženství a sexu;
neodmítáme nabízené nápoje, neboť by to byla urážka;
nesedíme s nohou přes nohu, neboť ukázání podrážky je chápáno jako
urážka.
8.4 Etika a kriminalita v podnikání, korupce
V současné době dochází k nárůstu zájmu o hospodářskou etiku, když cílem
zavádění teoretických analýz z tohoto vědního oboru do ekonomické a
podnikatelské praxe je zdokonalení praktik v hospodářském a
podnikatelském procesu.
Etika
muslimů
Jak jednat
s muslimským
partnerem?
Etika a
kriminalita
- 194 -
Definice hospodářské etiky zahrnuje morální normy a hodnoty, které usměrňují
jednání a chování v ekonomice.
Jde především o aplikaci etických principů, kde základním úkolem hospodářské
etiky je hledání rovnováhy mezi výsledky ekonomiky a společenskými
důsledky. Hospodářská etika neformálními prostředky usměrňuje podnikatelské
chování a jednání.
Pro současnou dobu je typické, že jsou prováděny různé ekonomické a
politologické analýzy ekonomické transformace, kterou ještě stále prochází
naše společnost. Jsou hledány příčiny pomalého ekonomického růstu,
snížení konkurenceschopnosti českých výrobků na zahraničním trhu. Roste
zadluženost státu, stagnuje hrubý domácí produkt, je nepříznivý trend
zaměstnanosti, roste počet bankrotů podniků a obchodních společností a s tím je
spojený nárůst sociálního napětí ve společnosti, což jsou průvodní jevy současné
doby.
Základním předpokladem pro nastolení tržního hospodářství je mimo
ekonomické předpoklady i otázka prohloubení právní regulace, především v
civilně právní oblasti, kde je nezbytné vytvořit vhodné ekonomické prostředí a
transparentní ekonomický prostor s pevně danými zárukami a pravidly
svobodného a volného trhu výrobků, služeb a podnikání, ale také je potřebné
vytvořit nezbytný právní rámec včetně potřebného trestněprávního postihu
hospodářské trestné činnosti.
Je logické, že právní regulace musí být přiměřená, nesmí jít nad rámec
nutných omezení vyplývající z potřeby stanovit jasná pravidla pro
fungování všech hospodářských subjektů s rovným postavením na trhu.
Nelze proto podceňovat nebo dokonce opomíjet regulaci trestněprávní, která
systém civilněprávní regulace musí nutně završovat pro případ, že subjekty
pravidla chování porušují do té míry, že jsou škodlivé pro ostatní subjekty i
celou společnost. Trestněprávní regulace by tedy neměla ukládat či vyžadovat
nové povinnosti a přiznávat nadstandardní práva pro určité subjekty.
Trestněprávní normy by měly pouze řešit porušení nebo nesplnění
nejzásadnějších pravidel chování nastolených civilním právem a porušení
sankcionovat a tím vytvářet bezpečnější a rovnější podnikatelské, obchodní,
případně i jiné prostředí a poskytovat právní ochranu těm subjektům, které
jednají a provozují obchodní činnost v souladu se zákonem.
Přiměřenost
právní regulace
- 195 -
Trestněprávní regulace je zajišťována především trestním zákoníkem, který
upravuje podmínky, za kterých vzniká trestněprávní odpovědnost pachatele a
právo státu na jeho potrestání za spáchaný trestný čin sankcí, která je v tomto
zákoně uvedena.
Pojem hospodářská kriminalita
Pojem hospodářská kriminalita je používán laickou i odbornou veřejností s
naprostou samozřejmostí, aniž by se tato blíže zamýšlela nad jejím obsahem a
vztahem k ekonomické či finanční kriminalitě. Hospodářskou kriminalitou
rozumíme zaviněné, společensky nebezpečné jednání popsané v trestním
zákoníku, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém
ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a
oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů.
Jednou ze základních skupin hospodářských deliktů jsou delikty páchané proti
hospodářským zájmům jiných hospodářských subjektů nebo proti zájmům
státu nebo veřejných institucí, do kterých patří:
hospodářské podvody (např. daňový a úvěrový podvod),
delikty proti hospodářské soutěži (např. nekalá soutěž, hospodářská
špionáž),
delikty proti hospodářskému pořádku ( např. devizové a celní delikty,
delikty proti oběhu akcií, proti živnostenskému pořádku a vedení
obchodních knih a účetnictví),
delikty proti pořádku ve věcech veřejných (např. trestné činy proti
výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby, trestné činy
úředních osob, úplatkářství).
Pojem korupce
Jednou z forem hospodářské kriminality je korupce. Korupci nelze samu o
sobě označit za hospodářskou kriminalitu, nicméně s ní velmi úzce souvisí.
Korupce je definována jako neformální vztah dvou subjektů jednajících v
rozporu s dobrými mravy spočívající v nabídce, příslibu, realizování
výhody v něčí prospěch nebo akceptování takového požadavku za
vyžádanou, nabídnutou nebo slíbenou odměnu. Korupce je širší pojem než
úplatkářství postižitelné podle trestního zákoníku.
Hospodářská
kriminalita
Korupce
- 196 -
K typickým formám páchání korupce lze uvést:
aktivní a pasivní korupce tuzemských a cizích státních úředníků,
aktivní a pasivní korupce tuzemských a cizích orgánů právnických osob,
aktivní a pasivní korupce v soukromém sektoru,
aktivní a pasivní korupce ve veřejném sektoru.
Mezi hlavní důvody korupčního jednání lze uvést:
snaha o přístup k nedostatečným službám a zdrojům,
snaha o vyhnutí se nákladům,
snaha o získání služeb, které nejsou dostatečné, ale u nichž je nutné
ponechat veřejným činitelům plné rozhodovací právo.
Základní atributy korupčního jednání:
vztah dvou subjektů, toho kdo úplatek poskytuje-nabízí a toho, kdo
úplatek přijímá,
jedná se o směnný vztah přinášející oběma stranám výhodu,
souvislost s obstaráním věci obecného nebo určitého zájmu,
korumpovaným je subjekt disponující určitým postavením, pravomocí.
Vždy se ale jedná o jednání proti dobrým mravům!!!
Část jen pro zájemce
Česká republika a korupce
Nejnižší korupce je ve Skandinávii. Jak si stojí Česká republika?
Pro národní ekonomiku a celou společnost je minimální korupce příznivá. Míra
korupce je hodnocena v rámci několika významných ekonomických hodnocení
analytických společností. Jak je na tom Česká republika podle posledních studií?
Index korupce pravidelně sestavuje společnost Transparency International –
CPI index, hodnocení korupce je rovněž součástí výsledného indexu
ekonomické svobody.
- 197 -
V obou žebříčcích najdeme na předních místech země Skandinávie (Finsko,
Švédsko, Dánsko, Norsko a Island), dále Nový Zéland, Švýcarsko, Austrálii
nebo Kanadu.
Na předních místech jsou tedy země, kde se daří skloubit skvělé podmínky pro
život a zároveň i pro byznys. Kvalita života ve všech zemích s nízkou mírou
korupce je výborná, životní úroveň občanů je vysoká.
V přiložené tabulce je uvedeno pořadí dvaceti zemí s nejnižší mírou
korupce dle dvou významných zdrojů, od Transparency International a A.
T. Kearney. Výsledné pořadí je dosti podobné.
Korupce podnikání nepřeje
Zdravému podnikatelskému prostředí korupce rozhodně nepřeje. Korupci lze
vnímat jako zneužití veřejného vlivu pro osobní zisk. Rozsah a míra korupčních
praktik ve veřejném i soukromém sektoru v jednotlivých zemích světa tak
ovlivňuje hodnocení míry korupce v žebříčcích korupce.
Podkladem jsou mimo jiné i průzkumy nezávislých institucí, hodnotí se
např. korupce veřejných činitelů,
uplácení při veřejných zakázkách,
zneužívání veřejných prostředků nebo
legislativa trestající korupci.
CPI index
Transparency International sestavuje každoročně index korupce. Výsledný index
se pohybuje od 0 do 10. Čím vyšší hodnocení, tím nižší míra korupce. Výsledný
index Česka za rok 2013 činí 4,8 (v roce 2012 měl hodnotu 4,9, v roce 2011 měl
hodnotu 4,6, v roce 2008 měl hodnotu 5,2). Ve zprávě za rok 2013 bylo
hodnoceno celkem 175 zemí světa, na posledním sdíleném místě je Somálsko,
KLDR a Afghánistán. Česku patří 57. místo. Lepší hodnocení má např. i Chile
(22. místo), Botswana (30. místo), Portoriko (33. místo), Kostarika (49. místo),
Rwanda (49. místo), Malajsie (53. místo) a Lesotho (55. místo).
Míra
korupce
Index CPI
- 198 -
Horší hodnocení než Česko má ze zemí EU a OECD pouze Slovensko (61.
místo), Itálie (69. místo), Rumunsko (69. místo), Bulharsko (77. místo), Řecko
(80. místo), Mexiko (106. místo).
Index ekonomické svobody
Jedním z důležitých ukazatelů při hodnocení ekonomické svobody v
jednotlivých zemích světa je i míra korupce v zemi. Index ekonomické svobody
každoročně (již od roku 1995) sestavuje The Heritage Foundation ve spolupráce
s Wall Street Journal, ve zprávě za rok 2014 bylo hodnoceno 186 zemí světa.
Výsledný index se pohybuje od 0 do 100. Čím vyšší hodnocení, tím nižší míra
korupce.
Při hodnocení míry korupce patřilo České republice 55. místo. Z deseti
hodnocených kritérií ovlivňující ekonomickou svobodu v zemi a tím i
podnikatelské prostředí, pracovní uplatnění a kvalitu života má Česká republika
nejhorší hodnocení právě v míře korupce a státní správě. V oddíle korupce
získalo Česká republika pouze 45,3 bodů, přičemž výsledný index za všech deset
hodnocených kategorií (průměr hodnocení všech deseti dílčích kategorií) byl
72,2 bodů.
Z členských zemí EU a OECD má horší hodnocení pouze Turecko (58. místo),
Lotyšsko (61. místo), Slovensko (63. místo), Chorvatsko (66. místo), Itálie (70.
místo), Rumunsko (74. místo), Bulharsko (76. místo), Řecko (90. místo),
Mexiko (103 místo).
Svoboda a žádná korupce
Na předních místech v obou žebříčcích najdeme stejné země. Kvalita života v
Dánsku, Novém Zélandu, Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Norsku, Nizozemí,
Austrálii nebo Kanadě je velmi vysoká. Vysoká osobní a ekonomická svoboda a
demokracie, minimální korupce a výborně fungující státní správa, podpora
výzkumu a vývoje a vzdělanosti, to jsou výborné předpoklady k rozvoji
podnikání a osobní spokojenosti v těchto zemích.
Index
ekonomické
svobody
- 199 -
Země s nejnižší mírou korupce
CPI Index 2013 Index of Economic Freedom 2014
(hodnocení korupce)
Pořadí země Výsledný index Pořadí země Výsledný index
1 Dánsko 9,1 1 Nový Zéland 94,0
2 Nový Zéland 9,1 2 Dánsko 93,7
3 Finsko 8,9 3 Finsko 93,4
3 Švédsko 8,9 4 Švédsko 92,3
5 Norsko 8,6 5 Singapur 91,9
5 Singapur 8,6 6 Švýcarsko 88,1
7 Švýcarsko 8,5 6 Norsko 88,1
8 Nizozemí 8,3 8 Nizozemí 88,0
9 Rakousko 8,1 9 Austrálie 87,7
9 Kanada 8,1 9 Kanada 87,7
11 Lucembursko 8,0 11 Island 84,2
12 Německo 7,8 12 Lucembursko 84,1
12 Island 7,8 13 Hongkong 82,3
14 Velká Británie 7,6 14 Německo 80,1
15 Barbados 7,5 15 Barbados 77,9
15 Belgie 7,5 16 Japonsko 77,8
15 Hongkong 7,5 17 Velká Británie 76,4
18 Japonsko 7,4 18 Rakousko 75,5
19 Spojené Arabské
Emiráty 7,3 19 Irsko 74,8
20 Uruguay 7,3 20 Belgie 74,2
Pramenv: Transparency International Corruption Perceptions Index 2013 and
The Heritage Foundation „2014 Index of Economic Freedom“
- 200 -
Shrnutí
Socializace jako taková, je univerzálním prostředkem kultury každé
společnosti, když se zaměřuje na chování a myšlení svých členů.
Socializace osobnosti člověka je proces jak pasivního, tak i aktivního sociálního
učení, v němž si každý člověk osvojuje, neboli internalizuje určitý systém
kulturních poznatků, norem a hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jednání,
jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti a aktivně se účastnit
společenského života.
Socializací a také vzděláním se utváří i sociální i profesní kompetence
osobnosti, tedy schopnost jednotlivce úspěšně a efektivně řešit aktuální i
standardní situace v životě, ale také v pracovním procesu. To úzce souvisí i
se sociální zralostí osobnosti.
Charakter, považujeme za složku, která je součástí morálního jádra
psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí internalizované (vnitřně
ztotožněné) s morálním řízením individuálního chování.
Vlastnosti osobnosti se projevují relativně stálým chováním k vnějšímu světu,
zvláště sociálnímu, k hodnotám, k práci i k sobě samému.
O kvalitě vztahů k jiným lidem rozhoduje osobní morálka, altruismus nebo
egoismus člověka a smysl pro dobro a zlo a spravedlnost.
Aby byl člověk v dnešním složitém světě hodnot spokojen, musí mít pocit, že v
tomto světě nezaniká, že se neztrácí sobě ani ostatním lidem. Člověk nemůže
spokojeně žít bez jistoty, že něco znamená, že jeho existence má svůj smysl,
svoji důležitost, svoji hodnotu.
Sebehodnocení je jakýmsi centrem, jádrem osobnosti člověka. Bez určité
minimální úrovně pocitu vlastní hodnoty nemůžeme žít.
Posouzení charakteru by bylo neúplné, kdybychom pominuli vztah člověka
k pracovní činnosti.
Morálku a etiku chápeme jako výpovědi subjektivní povahy, které reflektují
určitý světový názor a jeho filozofickou orientaci.
Σ
- 201 -
Naproti tomu hospodářská etika je relativně samostatná vědní disciplína, která
zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v
ekonomice.
V podnikatelské sféře se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře,
prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo mít
souvislost se sociální, morální a ekologickou odpovědností.
Hybnou silou, která může etiku v podnikání utlačovat do pozadí, případně její
důležitost naopak vyzdvihovat je konkurenční boj.
Podnikatelská etika vyžaduje dodržování morálních hodnot, které předem
vylučují lhaní, krádeže, nátlak nebo třeba fyzické násilí. Základem podnikatelské
etiky jsou tedy zásady, bez kterých by slušné podnikání jako činnost nebylo
uskutečnitelné. Morálka má v této souvislosti přednost před vlastní
podnikatelskou činností Obecně se zásady podnikatelské etiky mohou
vyjádřit pojmy spravedlnost a poctivost.
Společenská odpovědnost je obvykle chápána jako etické jednání v rámci právní
i sociální odpovědnosti.
V současné době dochází k nárůstu zájmu o hospodářskou etiku, když cílem
zavádění teoretických analýz z tohoto vědního oboru do ekonomické a
podnikatelské praxe je zdokonalení praktik v hospodářském a
podnikatelském procesu.
Jednou z forem hospodářské kriminality je korupce. Korupci nelze samu o
sobě označit za hospodářskou kriminalitu, nicméně s ní velmi úzce souvisí.
- 202 -
Otázky
1) Co rozumíte pod pojmem „socializace osobnosti člověka“?
2) Jak lze chápat proces socializace?
3) Objasněte, v čem spočívají volní rysy charakteru?
4) Jaké jsou hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé
osobnosti?
5) Co patří mezi hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé
osobnosti?
6) Objasněte pojem „charakter“ a jak se projevují vlastnosti osobnosti?
7) Jak byste popsali osobní morálku osobnosti?
8) Jak se projevuje altruista a jak egoista?
9) Vyjádřete podstatu „sebehodnocení“?
10) Jaké jsou rozdíly mezi myšlením ekonomickým a etickým?
11) Objasněte zásadu společenské odpovědnosti firem.
12) Proč dochází k porušování norem podnikatelské etiky?
13) Čím se zabývá hospodářská etika a v čem spočívá její význam?
14) Jak chápeme hospodářskou kriminalitu a co jsou to hospodářské delikty?
15) Co si představujete pod pojmem „korupce“?
16) Popište podstatu trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných?
Pojmy k zapamatování
socializace osobnosti člověka
charakter osobnosti
vlastnosti osobnosti
mimovolní mechanismy socializace člověka
sebehodnocení
zásady podnikatelské etiky
hospodářská etika
korupce
společenská odpovědnost firem
hospodářská kriminalita a hospodářské delikty
trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
- 203 -
Doporučená literatura:
CHMELÍK, J. a kol. Úvod ho hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čaněk, s.r.o.,2005, 167 s. ISBN 80-86898-13-X
JÍLEK, J. a kol. Trestní právo hmotné 1. vydání. Praha: Leges,2009,896 s. ISBN
978-80-87212-24-0
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství
CERM, 2002..
SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. Praha: Univerzita Karlova,
2001. ISBN 80-85963-40-X
Chování. Islámské země. [Online] [Citace: 27. 05 2014.]
http://www.chovani.eu/islamske-zeme/c133.
BusinessInfo. Etiketa obchodního jenání v Číně. [Online] 2011. [Citace: 27. 05
2014.] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/etiketa-obchodniho-jednani-v-cine-
7818.html.
- 204 -
9. Podnikatelská komunikace, asertivita
a jejich etický rozměr
Cíl:
Cílem této kapitoly, která je věnována problematice podnikatelské etiky,
asertivitě a jejich etickému rozměru, je především snaha o seznámení s touto
neodmyslitelnou a významnou součástí podnikatelské komunikace, představení
a poukázání na pojem asertivita a asertivní chování a zároveň i poukázání na
etickou dimenzi, která se k výše uvedené problematice vztahuje. Tato kapitola je
sestavena tak, abyste po jejím prostudování dokázali:
charakterizovat významnost podnikatelské komunikace a zvláště potom
místo, které v této komunikaci zaujímá asertivita a asertivní chování,
rozlišit a objasnit zásady efektivní komunikace,
rozebrat definici asertivity a asertivního chování,
popsat podstatu asertivity a asertivního chování,
vysvětlit etický rozměr podnikatelské komunikace a asertivity,
výstižně objasnit, proč je „umění asertivity“ tak významné i v oblasti
etiky v podnikání.
Klíčová slova:
podnikatelská komunikace, asertivita, asertivní chování, důvody pro etické
chování, vnitrofiremní komunikace, nástroje podnikatelské komunikace,
asertivita v jednání se zákazníkem, typy komunikace
Průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
tato kapitola dané studijní opory má za úkol především objasnit některé základní
pojmy spojené s komunikací v oblasti podnikání, ale především má vymezit
pojem asertivita a asertivní chování v souvislosti s podnikáním a poukázat na
etickou dimenzi významu asertivity a asertivního chování v souvislosti s
podnikatelskou činností, když je dobré si uvědomit, že chovat se asertivně má
člověk umět i v běžném životě.
Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 50 až 60 minut.
- 205 -
Pravděpodobně nelze dostatečně vyjádřit, jaký význam má komunikace pro
člověka. Komunikace může probíhat na různých úrovních. Nejedná se pouze o
komunikaci mezi lidmi, ale komunikace má svůj význam například i mezi
podniky či organizacemi. Vzájemné předávání informací a jejich příjem tvoří
důležitou složku existence člověka jako bytosti i celé naší společnosti.
Správné předávání informací je předpokladem k úspěšnému fungování podniku,
jakož i k úspěšnému podnikání. Ať už v běžném životě nebo i v zaměstnání není
možné se mnohdy vyhnout konfliktům, které s sebou komunikace přináší.
Příčiny konfliktů mohou být různé. Významnou roli při vzájemné komunikaci
sehrává správná použití asertivního chování a jednání. Asertivita je považována
za důležitou komunikační dovednost a její znalost může být nápomocna k
odvrácení řady konfliktů.
9.1 Důvody pro etické chování v oblasti podnikání
Etika je věda, která vznikla již v dobách dávno minulých. Zahrnuje velmi široké
téma, které se pojí nejen s obyčejným životem člověka, ale v rámci mezilidské
interakce zasahuje rovněž do profesní (podnikatelské) oblasti a dotýká se tak
veškeré lidské činnosti. Podnikatelská etika zahrnuje podnikatelskou kulturu,
prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo vyústit
v sociální, morální a ekologickou odpovědnost.
Důvody pro etické chování v podnikání?
Důsledné zavádění etických principů do podnikatelského prostředí přispívá ke
zdokonalování vnějšího a vnitřního prostředí podniku. Příkladem může být
zvyšování důvěry v podnik a v osobu podnikatele, které napomáhá ke snížení
transakčních nákladů a tím dochází k rozmanitějším možnostem podnikání.
Zlepšením důvěry a dalších významných hodnot napomáhá rovněž ke zvýšení
sociálního kapitálu podniku.
Porovnáním podniků, které podporují etické chování a těch, které se eticky
nechovají, jednoznačně vítězí podniky uplatňující etické chování, neboť toto jim
zajišťuje významnou konkurenční výhodu vůči svým soupeřům v
podnikatelském odvětví. Podnikatelská nebo také hospodářská etika se zabývá
praktickým rozhodováním a tvůrčím jednáním. Hledá rovnováhu mezi tím, co je
ještě společensky přijatelné na jedné straně a pohlíží na ekonomickou stránku
(zisky firem) na straně druhé. (Čaník, Řezbová, Zavřel 2006)
Etika
v podnikání
Etické chování
firmy – výhoda
vůči
konkurenci
- 206 -
Obr. č. 14 - Vztah mezi podnikatelskou etikou, hodnotami, důvěrou
a ekonomickou prospěšností
Zdroj: ČANÍK, P., ŘEZBOVÁ,L. a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje
podnikatelské etiky. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1143-6.
9.1.1 Nástroje podnikatelské etiky
Nástroje podnikatelské etiky lze rozlišit podle mnoha hledisek, já bych se zde
zaměřila na hledisko v souvislosti s aplikací těchto nástrojů na podnikatelské
prostředí. V tomto směru můžeme hovořit o nástrojích interních a externích,
které jsou určeny k ovládání podnikatelské etiky.
a) Interní nástroje
Tyto nástroje může ovládat sám podnik a pomocí nich je schopen ovlivňovat
přímo své etické chování.
Mezi interní nástroje podniku patří například:
etický kodex, etický a sociální audit, různé formy společensky odpovědných
aktivit, vzdělávání a trénink etického chování, etický leadership – vedení
příkladem, whistleblowing – anonymní informační linky.
Nástroje
podnikatelské
etiky
Interní
nástroje
- 207 -
Blíže bych zmínila význam etického kodexu a etického a sociálního auditu, když
tato problematika je předmětem již předchozích kapitol a kapitoly závěrečné,
kde je této problematice věnováno více pozornosti.
Etický kodex představuje souhrn požadavků na etické jednání a jako nástroj
slouží k řešení rozmanitých problémů. Jedná se především o ty otázky a
problémy, které nelze spolehlivě řešit právní normou. Kodexy etiky se staly
důležitými dokumenty jak ve veřejné, tak i v soukromé sféře. V oblasti
podnikání neexistuje žádný obecný etický kodex, ale v rámci EU je prezentován
tzv. vzorový etický kodex podnikatele, který se zabývá ochrannou životního
prostředí, pravdivou a otevřenou komunikací o vlivu firem na životní prostředí
se všemi zájmovými skupinami, dále soustavným budováním firemní kultury a
trvalým zlepšováním profilu firmy. (iPodnikatel.cz, 2011)
V posledních letech přijala rovněž většina českých veřejných institucí etické
kodexy, kterými se řídí při výkonu svých činností. Vyplývá to z nutnosti vnitřně
uspořádat procesy, které tvoří soubor práv a povinností, cílů a hodnocení, a které
se stávají stále komplexnější.
Etický a sociální audit lze charakterizovat jako nefinanční typy auditů, které
jsou určeny ke kontrole a hodnocení stavu etického prostředí ve firmě.
b) Externí nástroje
Jedná se o nástroje, které se nacházejí mimo podnik a pomocí nichž může
podnik ovlivňovat etické prostředí společnosti – např. protikorupční linky
státních organizací nebo systém Copy Advice. (Čaník, Řezbová a Zavřel, 2006)
Pozn. autorky:
Systém Copy Advice byl vytvořen, jako nástroj pro efektivnější prosazování samoregulace
reklamy. Význam Copy Advice spočívá v prevenci – Rada pro reklamu jeho prostřednictvím
vytváří preventivní ochranu spotřebitele před společensky nevhodnými a neetickými prvky v
reklamě.
Princip Copy Advice: Rada pro reklamu nabízí posouzení připravované reklamní kampaně před
jejím spuštěním. Návrh reklamní kampaně, příp. reklamní kampaň již hotová bude posouzena
výlučně na základě platného Kodexu reklamy. Rada pro reklamu vydá následně písemné
stanovisko.
O stanovisko Copy Advice může požádat zadavatel reklamy přímo, příp. prostřednictvím
reklamní agentury. Stanovisko Copy Advice je zpoplatněno dle platného ceníku Rady pro
reklamu.
Externí
nástroje
- 208 -
9.2 Asertivita, asertivní chování
Asertivita je v podstatě schopnost (někdy se označuje i jako určitá dovednost)
prosazovat svůj vlastní názor, své stanovisko případně svůj zájem. Asertivita
se považuje za velmi důležitou komunikační dovednost. Je předmětem speciální
výuky, zabývá se jí mnoho odborníků z různých oborů a je také obsahem řady
populárních příruček, jejichž účelem je především zdokonalení se v ovládání
asertivity a naučit se asertivnímu chování.
Asertivní lidé (přednášející) se vyznačují především tím, že respektují nejen
práva druhých, ale i práva svoje vlastní, jsou schopni usilovně a vytrvale
prosazovat své oprávněné požadavky. Na rozdíl od agresivních lidí ale rozhodně
neporušují práva druhých osob.
Zpravidla se slovo asertivita překládá jako sebeprosazení.
Autorem metody tzv. asertivního chování (někdy také označovaného jako
tréninku asertivity) je Američan Andrew Salter, který své žáky učil především
určitému druhu spontánních reakcí, přiměřenému projevu emocí a také je učil
tomu, aby si uměli stát si za svým stanoviskem, tedy jít cílevědomě a uvážena za
svým cílem.
Jako určitý druh komunikačního stylu a strategie se asertivita velmi liší od
agrese i pasivity.
Abychom zcela jasně rozlišili tyto tři koncepty (tedy asertivitu, agresi a pasivitu)
je velmi důležité pochopit, jak se chovají ke stanoviskům svým vlastním a
stanoviskům cizím.
Budu-li pasivním řečníkem, tak můj výstup se bude vyznačovat tím, že
nebudu intenzivně bránit svoje vlastní názory a tím vlastně dovolím těm
agresivnějším přítomným (například posluchačům), aby tyto mé názory
případně poškodili nebo s nimi nějakým jiným způsobem manipulovali.
Pasivní přednášející také většinou nevěnuje tolik pozornosti a ani
nezkouší přesvědčit přítomné posluchače o svém stanovisku.
Na druhé straně agresivní vystupování (agresivní přednášející, agresivní
lidé), nerespektují názory ostatních a jsou vždy připraveni a také ochotni
je i poškodit při jejich přesvědčování.
Takový člověk, který ovládá komunikovat asertivně, se nebojí a hlavně
také nestydí vyslovit svoje myšlenky, které má dopředu dobře
Asertivita
Asertivní
chování
Pasivní řečník
Agerivní řečník
Asertivní
komunikace
- 209 -
rozmyšlené a promyšlené, dobře utříděné a ví, jak na to, aby přesvědčil
ostatní, získal je „na svoji stranu“, ale při tom všem respektuje ostatní a
respektuje jejich stanoviska. Proti případným agresivním útokům by se
však měl umět také s určitým taktem a slušností, tzv. „noblesně“ bránit.
9.2.1 Asertivita a komunikace v podnikání
Asertivita, asertivní chování a asertivní způsob komunikace má v oblasti
podnikání velmi významnou praktickou, ale také i etickou hodnotu. Pomáhá
především zvládat nejrůznější druhy konfliktních situací bez stresu, rozčilování a
vůbec konfliktní situace se řeší s větší dávkou slušnosti a jakési „ohleduplnosti“.
Asertivita má svoji podstatu ve filozofii spočívající v osobní odpovědnosti a
především bere v úvahu a plně si uvědomuje práva jiných lidí. Jde v podstatě o
to umět s jistou mírou elegance a „noblesy“ říci přímo, co chcete, případně co
potřebujete, jaký máte dojem (pocit), ovšem nikdy ne na úkor jiných. Toto vše
však představuje mít značnou dávku důvěry v sama sebe, být pozitivním
člověkem a současně se také snažit chápat a porozumět názorům a stanoviskům
ostatních. Vždyť „být asertivní“ je vlastně schopnost chovat se rozumně, umět
racionálně vyjednávat, snažit se dosáhnout přijatelných kompromisů a také
dosáhnout takových kompromisů, které jsou v praxi uskutečnitelné.
Být asertivní neznamená jenom to, že si člověk „věří“, že má sám k sobě úctu,
ale že má úctu i k ostatním lidem. Vždyť správným využitím asertivního chování
a jednání je možno dosáhnout požadovaného výsledku jednání a chování a to
bez jakékoliv ostře konfliktní situace.
Cílem asertivity je:
Nemít strach a nebýt nejistý v nejrůznějších sociálních situacích a to jak
v osobním, tak i v pracovním život.
Vědět, jak obhájit hlavní cíle, případně základní požadavky.
Snažit se o kultivované jednání a chování a elegantně a s klidem řešit
případné konfliktní situace, které mohou nastat.
Nepřipustit napětí v komunikaci a být takovou „klidnou silou“ v
komunikaci.
Snažit se být „sám sebou“, nenechat se ovlivňovat a manipulovat, mít
svůj vlastní názor podložený patřičnými příklady, zkušenostmi z praxe
apod.
Asertivní
způsob
komunikace
Cíle
asertivity
- 210 -
Rozpoznat situaci, že nadešel čas k přikročení a přijmutí určitých
kompromisních řešení.
Základem asertivního jednání je především:
Znát přesně své cíle a umět je pojmenovat.
Mít schopnost přímé, upřímně a jasné komunikace.
Být připraven ukázat svému protivníkovi, že mám pro něho určitou míru
porozumění.
Umět se připravit na situaci, kdy bude třeba „pevně stát“ za svým
názorem, přesvědčit přítomné, že tento je správný a neustupovat.
Ve vhodné příležitosti přiměřeně vyjádřit své pocity a snažit se o
dosažení i vlastního uspokojení z celkového projevu.
Zde se přímo nabízí otázka, zda je možné působit v pozitivním slova smyslu
na okolí a na ovlivnění lidského faktoru?
Odpověď je následující: Ano, je to možné a to tehdy, jestliže budeme
vystupovat a chovat se tak, že:
nebudeme nikoho vědomě ponižovat, odsuzovat, chovat se k němu
„povýšenecky“ apod.,
budeme druhé brát jako své rovnocenné partnery, oceníme jejich
klady, dáme najevo co na nich je pozitivního apod.,
nemluvíme jenom o sobě, ale zajímáme se o druhou stranu,
snažíme se oslovovat své partnery jménem, případně se vzájemně
představíme a navážeme pracovní, či společenské kontakty,
budeme usilovat o to, aby naše vyjádření bylo pro druhou stranu tak
zajímavé, že bude mít zájem se daného úkolu zúčastnit,
spolupracovat na něm, apod.
velmi záleží na výrazu obličeje, na tom, jak na druhou stranu
hledíme, zda jsme zamyšlení, nejevíme zájem, nebo zda jsme již od
pohledu pozitivně naladěni, mírně se usmíváme,
snažit se přimět druhou stranu hovořit o svých problémech a
naslouchat jí a vyjádřit účast nad obsahem komunikace.
Základy
asertivního
jednání
Pozitivní
působení na
okolí
- 211 -
9.2.2 Uplatňování asertivity v jednání se zákazníkem (klientem)
A) Zásady účinného sdělování a přesvědčování
Vím, čeho chci v komunikaci se zákazníkem (klientem)
dosáhnout.
Můj postoj k zákazníkovi (klientovi) a chování říkají: „Jsme tu
pro vás“.
Zvažuji význam sdělovaných informací pro zákazníka (klienta).
Zopakuji hlavní body sdělení, vyzvu zákazníka (klienta) k
dotazům.
Snažím se ústní informace doplnit názorným sdělením.
Komunikaci vede v duchu principu: „výhra/výhra“.
B) Zásady aktivního naslouchání
Dávám najevo zájem.
Naslouchám aktivně.
Snažím se reagovat citlivě.
Ověřuji si správnost pochopení.
C) Použití neverbální komunikace – řeč těla
Pousmání
Otevřený postoj
Konverzace s nakloněním
Podání ruky
Oční kontakt
Kývnutí
D) Postup jednání se zákazníkem (klientem)
Příprava jednání
Úvod jednání
Získání a předání informací
Dohoda se zákazníkem (klientem)
Závěr jednání
Zpracování informací – údajů
(Špaček, 2013)
Uplatňování
asertivity při
jednání se
zákazníkem
Zásady
aktivního
naslouchání
Použití
neverbální
komunikace
Postup jednání
se zákazníkem
- 212 -
9.3 Komunikace v podnikatelském prostředí a její
specifikace
Průvodce studiem
Vážení studenti,
chtěla bych Vás zde upozornit na skutečnost, že některé údaje uvedené v této
stati jsou již podrobněji rozvedeny v kapitole sedmé - Verbální a neverbální
projev – význam nejen pro etiku v podnikání. Proto zde již uvádím jen některé
údaje pouze stručně a to z toho důvodu, že je třeba z nich vycházet pro další
souvislosti.
Komunikace je definována jako výměna informací mezi dvěma subjekty.
Vytváří spojení mezi lidmi, tvoří základ všech mezilidských interakcí a
představuje hlavní prvek každé společenské činnosti. V průběhu komunikace
předáváme svému okolí informace a to nejen prostřednictvím slov, ale i pohyby,
mimikou, gesty či výrazem. (Pauknerová, 2006)
Druhy a formy komunikace
Komunikaci lze rozlišit dle způsobu sdělování a sice na verbální a
neverbální.
Verbální komunikace
Verbální komunikace je vyjadřovaná pomocí slov prostřednictvím jazyka.
Rozlišuje se verbální komunikace ústní nebo písemná.
Ústní komunikace
Výhodou ústní komunikace je, že umožňuje okamžitou zpětnou vazbu. Rovněž
je možné při rozhovoru využívat neverbální komunikaci, což může napomoct k
lepšímu pochopení přenášené informace. Naopak nevýhodnou ústní komunikace
je těžká kontrolovatelnost, protože co je jednou řečeno, již nelze vzít zpět. Ústní
komunikace je řazena mezi jednu z nejdůležitějších forem komunikace ve
společenské a firemní oblasti.
Definice
komunikace
Druhy a formy
komunikace
Verbální
komunikace
Ústní
komunikace
- 213 -
Písemná komunikace
Písemná komunikace je více využívaná v obchodním styku, neboť zde má větší
váhu, než informace podaná pouze ústně. Nevýhodou je zpožděné navázání
zpětné vazby s příjemcem, což může být příčinou nepochopení při nepřesné
formulaci písemného sdělení.
Neverbální komunikace
Neverbální (mimoslovní) komunikace je proces dorozumívání se neslovními
prostředky. Mezi neverbální komunikaci je řazena řeč těla. Člověk mluví, i
když mlčí.
Jednotlivé složky neverbální komunikace lze rozdělit následovně:
mimika (pohyby svalů ve tváři, výraz očí, pohyb ústy, čelem),
gestika (pohyby a postaveni prstů, paži, nohou, hlavy),
haptika (vyjadřování pomocí dotyků – například stisk ruky),
posturologie (postoje a pozice celého těla),
vizika (vyjádření se pohledem),
proxemika (fyzická blízkost mluvčího k příjemci sdělení),
kinezika (vyjádření se pohybem těla).
(Janiková, 2012)
Typy komunikace
Dle Skarlantové (2005) by měla správná organizační struktura podporovat čtyři
typy komunikace:
Sestupná – nejčastěji je představovaná různými směrnicemi, pracovními
postupy, popisy pracovních míst, pracovním a organizačním řádem,
pomocí oběžníků a prohlášením od top managementu přes nižší řídící
pozice až k řadovým zaměstnancům.
Vzestupná – jedná se o předávání informací mezi podřízeným a
nadřízeným. Nastavení a udržení správné komunikace v tomto
vzestupném směru je velmi obtížné.
Horizontální – představuje komunikaci mezi jednotlivými útvary či
odděleními společnosti, probíhá na stejném organizačním stupni (např.
mezi manažery).
Písemná
komunikace
Neverbální
komunikace
Typy
komunikace
- 214 -
Diagonální – využívá se v případě, že je neefektivní získat informace
prostřednictvím vertikální či horizontální komunikace, může zkrátit čas a
snižovat množství práce jednotlivých zaměstnanců podniku.
Obr. č. 15 - Směry komunikace v organizační kultuře
(Zdroj: Fiedler, 2000)
9.3.1 Vnitrofiremní komunikace
Jak uvádí Janda (2011) cílem vnitrofiremní komunikace není spokojený
zaměstnanec, nýbrž spokojený zákazník. Správné fungování vnitrofiremní
komunikace je nezbytnou složkou úspěchu podniku. K tomu, aby podnik
kvalitně prosperoval je nezbytné, aby zaměstnanci, kteří spolu pracují, rovněž
mezi sebou kvalitně komunikovali. Kvalita komunikace záleží na úspěchu
firemních projektů. Vnitrofiremní komunikace je spojníkem mezi všemi
manažerskými funkcemi a rozhoduje o efektivním využívání zdrojů.
Vnitropodniková komunikace v procesu managementu je tvořena:
stanovením a sdělováním cílů podniku,
zpracováním a prosazováním plánů pro dosažení cílů,
Vnitrofiremní
komunikace
Vnitropodniková
komunikace
- 215 -
efektivním využitím zdrojů (informace, finance, materiál, lidé, know-
how),
získáváním, výběrem a hodnocením spolupracovníků,
vedením a řízením spolupracovníků,
kontrolováním a dvojitou zpětnou vazbou.
Obr. č. 16 - Propojení činností managementu vnitrofiremní komunikací
(Zdroj: Janda, 2011)
Závěrem tedy možno uvést, že etické chování a jednání je určitým
předpokladem i k dlouhodobému úspěšnému podnikání. Nejen zákazníci, ale i
obchodní partneři či společenské prostředí klade požadavky na etické chování
firem a jejich zaměstnanců. Etické chování podniku se poté stává předností na
trhu ve vztahu ke svým konkurentům. Z uvedeného vyplývá, že v dnešní době
jsou kladeny velké požadavky na etické chování podniků, na druhé straně,
jakoby se mnohdy morálka a dobré mezilidské vztahy dostávaly do pozadí v
každodenním životě. Domnívám se, že etické jednání by mělo být každému
vštěpováno již od dětství a poté může být očekáváno kvalitnější a snadnější
společenské soužití ať v oblasti osobní, či pracovní.
- 216 -
Shrnutí
Správné předávání informací je předpokladem k úspěšnému fungování
podniku, jakož i k úspěšnému podnikání. Ať už v běžném životě nebo i v
zaměstnání není možné se mnohdy vyhnout konfliktům, které s sebou
komunikace přináší. Příčiny konfliktů mohou být různé. Významnou roli při
vzájemné komunikaci sehrává správná použití asertivního chování a jednání.
Asertivita je považována za důležitou komunikační dovednost a její znalost
může být nápomocna k odvrácení řady konfliktů.
Podnikatelská etika zahrnuje podnikatelskou kulturu, prosazování a
dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo vyústit v
sociální, morální a ekologickou odpovědnost.
Asertivita je v podstatě schopnost prosazovat svůj vlastní názor, své
stanovisko případně svůj zájem. Asertivita se považuje za velmi důležitou
komunikační dovednost.
Asertivní lidé se vyznačují především tím, že respektují nejen práva druhých,
ale i práva svoje vlastní, jsou schopni usilovně a vytrvale prosazovat své
oprávněné požadavky. Na rozdíl od agresivních lidí ale rozhodně neporušují
práva druhých osob.
Zpravidla se slovo asertivita překládá jako sebeprosazení.
Asertivita, asertivní chování a asertivní způsob komunikace má v oblasti
podnikání velmi významnou praktickou, ale také i etickou hodnotu. Pomáhá
především zvládat nejrůznější druhy konfliktních situací bez stresu, rozčilování a
vůbec konfliktní situace se řeší s větší dávkou slušnosti a jakési „ohleduplnosti“.
Komunikace je definována jako výměna informací mezi dvěma subjekty. V
průběhu komunikace předáváme svému okolí informace a to nejen
prostřednictvím slov, ale i pohyby, mimikou, gesty či výrazem.
Komunikaci lze rozlišit dle způsobu sdělování a sice na verbální a
neverbální. Verbální komunikace je ústní nebo písemná.
Σ
- 217 -
Neverbální (mimoslovní) komunikace je proces dorozumívání se neslovními
prostředky. Mezi neverbální komunikaci je řazena řeč těla. Člověk mluví, i
když mlčí.
Cílem vnitrofiremní komunikace není spokojený zaměstnanec, nýbrž spokojený
zákazník. Správné fungování vnitrofiremní komunikace je nezbytnou složkou
úspěchu podniku
Otázky
1) Proč je třeba dbát na důsledné zavádění etických principů do
podnikatelského prostředí?
2) Jaké znáte nástroje podnikatelské etiky? Vyjmenujte je a stručně je
popište.
3) Jak byste vysvětlili pojem „asertivita“ a „asertivní chování“?
4) Jak se liší asertivita od agrese i pasivity?
5) Co je především cílem asertivity?
6) Co tvoří základ asertivního chování a asertivního jednání?
7) Jakým způsobem se uplatňuje asertivita při jednání se zákazníkem,
případně klientem?
8) Jak byste definovali pojem „komunikace“ a jaké druhy komunikace
znáte?
9) Vyjmenujte typy komunikace a stručně je popište.
10) V čem především vidíte význam vnitrofiremní (vnitropodnikové)
komunikace?
Pojmy k zapamatování
podnikatelská komunikace
asertivita, asertivní chování a jednání
asertivita v jednání se zákazníkem
důvody pro etické chování
vnitrofiremní komunikace
nástroje podnikatelské komunikace
typy komunikace
- 218 -
Doporučená literatura:
ČANÍK, P., ŘEZBOVÁ, L., a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje
podnikatelské etiky. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1143-6.
DUŠKOVÁ, I., DŽBÁNKOVÁ, Z., Etická dimenze institucionálních změn:
(vybrané problémy). Praha: Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0961-X.
JANDA, P, Vnitrofiremní komunikace: Nástroje pro úspěšné fungování firmy.
Praha: Grada, 2011. ISBN 80-247-0781-0.
PAUKNEROVÁ, D. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2006.
ISBN 80-247-1706-9.
SEKNIČKA, P., a kolektiv, Úvod do hospodářské etiky, Praha: Nakladatelství
Codex Bohemia, s.r.o., 1997, 1. vydání, ISBN 80-85963-40-X.
- 219 -
10. Význam a úloha kodexů, hlavní
zásady etických kodexů, příklady
etických kodexů
Cíl:
Cílem této kapitoly je poukázat na význam a úlohu etických kodexů, uvést
hlavní zásady etických kodexů a zároveň uvést i příklady některých etických
kodexů.
Předpokládám, že po prostudování tohoto materiálu studenti se budou v této
problematice umět dobře orientovat a také se naučí
objasnit pojem „etický kodex“ a jak se takový kodex tvoří,
charakterizovat etický kodex jako nástroj ovlivňování podnikové kultury,
vysvětlit podstatu sestavování etického kodexu,
definovat význam firemních hodnot,
pochopit klíčové etické hodnoty podniku, které tvoří základní morální
rámec pro činnost firmy,
popsat čemu může etický kodex vedení podniku pomoci,
Klíčová slova:
etický kodex, metodický postup pro mravní rozhodování, firemní hodnoty,
metody vedení lidí, zásada postupu od obecného ke konkrétnímu, dynamika
vývoje společensko-ekonomického vývoje, jednoduchý metodický postup pro
mravní rozhodování, proporcionální obsah kodexů, hodnoty a hodnotový
žebříček, specifika národních kultur, formování firemní kultury
Průvodce studiem
Vážení studenti,
tato kapitola je věnována problematice etických kodexů, když tyto tvoří
podstatnou součást etiky v podnikání a možno konstatovat, že etickým kodexům
věnují nejen podnikatelé, ale poslední dobou i široká veřejnost, stále větší
pozornost. Věřím proto, že i Vás toto téma zaujme a že je budete studovat s chutí
a zájmem. Předpokládám, že studium Vám zabere cca 90 minut.
- 220 -
Etické kodexy jsou podstatnou součástí etiky v podnikání, a je jen dobře, že již i
u nás jsou etické kodexy předmětem rozsáhlých diskuzí a nutno také uvést, že
etickým kodexům věnují nejen podnikatelé, ale také široká veřejnost čím dál
větší pozornost a to nejen u nás v České republice, ale i ve všech vyspělých
státech celého světa.
Etické kodexy slouží jednotlivým podnikům k vymezení úrovně profesionálního
jednání zaměstnanců společností, k zajištění, aby každodenní aktivity
společností a jednání všech jejich zaměstnanců odpovídalo zkvalitnění interní
komunikace, kvality vztahů se zákazníky a obchodními partnery.
10.1 Etický kodex podniku a jeho tvorba
Kodexem se obecně rozumí systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů,
které vymezují a upravují vztahy mezi členy určité skupiny lidí. Vztahují se na
veškerou činnost člověka v dané situaci, vymezují obecný požadavek na jeho
mravnost. V některých případech byly etické kodexy zformulovány do podoby
psaného kodexu (např. Hippokratova přísaha v lékařství).
V souvislosti s podnikatelskou etikou se v průběhu 20. století objevují etické
kodexy i u jednotlivých podniků, organizací a institucí jako nepostradatelný a
velmi praktický prvek podnikové kultury.
Podnikové etické kodexy jsou velmi rozšířeným nástrojem ovlivňování
podnikové kultury zejména v USA. Např. již ve 40. letech minulého století
zformuloval R. W. Johnson etický kodex podniku, který nazval „Naše krédo“ a
který firma Johnson & Johnson používá v praxi dodnes. Jsou v něm jasně
vymezeny odpovědnosti, ke kterým se podnik přihlásil vůči různým skupinám
společnosti v pořadí: spotřebitelé, spolupracovníci, veřejnost, akcionáři. Dále se
v kodexu deklarují klíčové etické hodnoty, v jejichž rámci se realizují
podnikatelské záměry. Johnson si uvědomil, že zvláště v krizových situacích je
pro ty, kteří rozhodují, velmi důležité mít v ruce určité kriteriální vodítko, jasně
formulované morální zásady, o které se lze opřít.
Klíčové etické hodnoty podniku jsou základním morálním rámcem pro činnost
firmy. Jsou však příliš obecné na to, aby mohly určovat řešení konkrétních
etických problémů. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování,
konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi.
Etický kodex
podniku
- 221 -
Praktický význam a přínos etického kodexu potvrdily i různé průzkumy.
Ukazuje se, že pokud se s nimi pracuje dlouhodobě a systematicky (alespoň po
dobu jedné generace), účinnost práce s etickým kodexem prokazuje přímý vliv
jeho působení i na ziskovost. Zisky zkoumaných podniků vykazovaly v průběhu
třiceti let trvalé roční nárůsty až 11 %. V současné době má podle relevantních
zdrojů ve Washingtonu cca dvě třetiny amerických podniků své vlastní etické
kodexy, které jsou praktickou součástí jejich podnikové kultury. Jedná se např. o
General Motors Corporation, IBM, ESSO atd. Kodexy již existují také v
bankovnictví, pojišťovnictví a státní správě jako nástroj profesní etické
orientace. Vláda Spojených států dokonce vypracovala nezávazný kodex
podnikatelské etiky, který stanovuje celosvětové standardy pro chování
amerických firem v zahraničí. Právním základem tohoto kodexu se stal zákon
z roku 1978 – Foreign Corrupt Practises Act, který Američanům zakazuje
podplácet cizí úředníky v zájmu získání kontraktů, a to i tehdy, pokud je to
všeobecná praxe té které země.
Vedle stanovení klíčových etických hodnot podniku je konkrétní rozpracování
zásad, které z nich vyplývají do podoby psaného etického kodexu, dalším značně
významným krokem v procesu institucionalizace oblasti etiky v podnikové
praxi. Dobře sestavený kodex může vedení podniku pomoci při řešení řady
konkrétních problémů.
Z hlediska vedení podniku může kodex pomoci zejména:
eliminovat nežádoucí praktiky, které způsobují pokles přízně zákazníků,
investorů, veřejnosti atd., a které ve svém důsledku mohou vést k
dlouhodobým ekonomickým ztrátám;
objasnit politiku firmy v morálně problematických otázkách, k nimž patří
např. zacházení s důvěrnými informacemi, přijímání „pozorností“ od
jiných subjektů na trhu;
zjednodušit zavádění inovací, pomoci při restrukturalizaci, hledání
nových partnerů apod.;
posílit vnitropodnikovou disciplínu, snížit potřebu donucovacích a
restriktivních opatření pro odhalení neetického chování;
zamezit nadřízeným zneužívat svého postavení vůči ostatním
zaměstnancům;
být vodítkem pro všechny řídící články podniku při rozhodování;
pozitivně motivovat všechny zaměstnance posílením jejich vědomí, že
pracují v etickém prostředí s jasnými pravidly, která platí pro každého
bez výjimky.
- 222 -
Z hlediska podnikového managementu kodex pomáhá:
řešit morální problémy a dilemata, které se vyskytují v práci
podnikových manažerů;
čelit neetickým požadavkům zákazníků, dodavatelů, ale i nadřízených a
podřízených;
obhajovat svá rozhodnutí jak uvnitř, tak vně podniku;
zjednodušit vnitropodnikovou komunikaci;
zdůvodnit návrhy na disciplinární opatření při porušování etických zásad
ze strany zaměstnanců;
urychlit identifikaci problémových praktik a odhalení případných
podvodů.
Každý etický kodex podniku by měl být z metodologického hlediska
sestavován podle určitých předem daných zásad, které následně zvyšují
míru jeho efektivnosti.
10.2 Hlavní zásady výstavby etického kodexu v podniku
(organizaci)
pokud chybí podrobně propracovaná politika firmy, jako platné vodítko
pro rozhodování slouží vždy deklarované hodnoty podniku;
etický kodex musí být vnitřně konzistentní a musí souviset s posláním,
cíli, strategií a celkovou politikou podniku. Měl by obsahovat jasně
formulované konkrétní priority, závazky a požadavky a srozumitelné
vymezení etických rolí;
etický kodex musí být přiměřený. Nemůže zahrnovat vše, být příliš
detailní, ani příliš obecný. Přiměřenost znamená i vyváženost práv a
povinností, požadavků na chování zaměstnanců uvnitř i vně podniku;
etický kodex musí obsahovat mechanismus řešení konfliktů, jeho
interpretaci a aplikaci. Ta by měla být jasná, srozumitelná a snadná a pro
podnik pokud možno nenákladná;
etický kodex by měl také poskytovat možnost stanovení výjimek, a to
zejména pro důvody morálního charakteru (snížené požadavky na tělesně
postižené, ženy v těhotenství, zohlednění alergiků apod.).
Při formulování etického kodexu podniku by měla být respektována zásada
postupu od obecného ke konkrétnímu.
V úvodu by měl být jasně vymezen závazek podniku k etickému chování a
prioritní mravní hodnoty, které chce podnik naplňovat. Dále je vhodné vymezit
Zásady výstavby
etického kodexu
- 223 -
konkrétní mravní závazky vůči jednotlivým subjektům (zákazníkům,
zaměstnancům, dodavatelům, konkurenci, akcionářům apod.).
Následně je nutné postihnout dlouhodobé cíle a zájmy podniku, zejména ve
vztahu ke způsobům jejich realizace. To např. znamená zpracovat konkrétní
požadavky na způsoby jednání řadových pracovníků, manažerů a řídících
pracovníků do podoby určitých zásad. Zásady jednání musí mít charakter
kritérií, aby se podle nich dalo kdykoliv posoudit konkrétní chování jednotlivce
nebo skupiny osob (postihem nebo odměnou).
Závěrečnou částí etického kodexu by mělo být sestavení jednoduchého
metodického postupu pro mravní rozhodování, který by sloužil jako praktická
pomůcka každému zaměstnanci při řešení všech etických problémů.
Např. známá americká firma Texas Instruments doporučuje ve svém etickém
kodexu vlastním zaměstnancům použít následující rychlý etický test:
1) Je zamýšlená činnost legální?
2) Je v souladu s klíčovými etickými hodnotami naší organizace?
3) Pokud dojde k realizaci, nebudu z toho mít špatný pocit?
4) Jaké důsledky by mělo zveřejnění dotyčné záležitosti v tisku?
5) Máš-li jistotu, že je to špatné, nedělej to!
6) Pokud si nejsi jistý, zeptej se!
7) Ptej se tak dlouho, dokud nedostaneš jasnou odpověď!
Uvedené čtyři jednoduché otázky a tří zásady mají svou logiku vzájemné
provázanosti a mohou být účinným vodítkem při etickém rozhodování.
Záleží na vedení organizace, jejich potřebách, ale např. i na invenci tvůrců
etického kodexu, jaký bude jejich výsledek. Mělo by se vycházet z celkové
analýzy, postavení na trhu, ze specifiky své produkce, z vlastních očekávání a
vytyčených etických hodnot.
Je nutno dbát též na celkový proporcionální obsah kodexu. Neměl by být
nadměrně detailní, ani příliš obecný. Z hlediska organizace se jedná o jeden ze
zásadních firemních dokumentů přístupných veřejnosti. Proto je důležitá i jeho
dikce, která může ovlivnit jak kvalitu, tak i celkový dojem o firmě. Kodex by
neměl být ani striktně moralizující, ani nadměrně idealizující. Obojí vyvolává
nepříznivou reakci, protože působí nepřesvědčivě, proklamativně.
- 224 -
Důležité je, aby byly jednotlivé body kodexu formulovány pozitivně. Používání
pouze negativních formulací (např. Nikdy nesmíme dopustit, aby něco
omezovalo lidskou důstojnost... atd.) působí traumatizujícím dojmem.
V současnosti je třeba brát v úvahu i dynamiku vývoje
společenskoekonomických procesů a jimi vyvolaných změn, čemuž je nutno
přizpůsobovat i určitá ustanovení. Ta by se měla promítat také do etického
kodexu, který nelze chápat jako jednou daný a neměnný systém nebo stav.
Pokud má být „živým“ dokumentem, musí reálně odrážet vývoj a reagovat na
jím vyvolené změny v organizaci.
Funkčnost etického kodexu je závislá na naplňování jeho zásad, zejména na míře
identifikace zaměstnanců a vedení organizace s jeho obsahem. Bez aktivního
přístupu všech řídících pracovníků na všech úrovních se stane etický kodex
pouze nefunkční, nadbytečnou doktrínou a pozbývá smyslu.
Pro soustavu etických norem a hodnot nelze stanovit nějaké univerzální schéma.
Zveřejněním kodexu nezískáme také žádnou garanci, že lidé v takové organizaci
budou automaticky na vyšší mravní úrovni s daleko vyšší mírou osobní i
společenské odpovědnosti. Jde však o to, aby tyto nároky byly všeobecně
akceptovatelné jako rozumně zdůvodnitelné mantinely jejich práce, a nikoliv jen
jako nástroj k omezování jejich osobní svobody. Dodržování etických zásad by
již nemělo být chápáno jako ryze osobní záležitost konkrétního nadřízeného, ale
jako věc všech zainteresovaných subjektů, které uznávají rozumnost a logičnost
„pravidel hry“. (Ševčík, st. 109 – 110)
10.3 Etické kodexy a jejich praktické uplatnění
Jak jsem se již uváděla i v předcházejících kapitolách, tak v oblasti
podnikatelské etiky v moderním světě je nejdále USA. Studie uveřejněné v
Harvard Business Revue prokázala, že 73 % amerických firem již
vypracovalo své etické kodexy ve formě písemných dokumentů.
Tyto kodexy se sice v různých oborech liší, ale v zásadě se zabývají
shodným okruhem otázek, jímž jsou:
slušnost a věrnost zákazníkům;
bezpečnost a kvalita výrobků;
konflikty zájmů a jejich řešení;
uzavírání pracovních smluv;
Praktické
uplatnění
etických kodexů
- 225 -
bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti;
poctivost v odbytových praktikách;
vztahy k dodavatelům a vztahy k zákazníkům,
stanovení cen;
zacházení s vnitřními (důvěrnými) informacemi.
Vyspělé země berou požadavky vnitřní morálky vždy velice vážně, takže např. v
USA bylo zpracováno desatero pro pracovníky ve vládních službách.
Mnohé podniky a organizace zařazují své etické kodexy, příp. etická poučení, do
vstupních zaškolování zaměstnanců, příp. do dalších akcí, které směřují ke
zvyšování kvalifikace. Některé firmy USA i západní Evropy začínají zřizovat
zvláštní orgány (Ethics Commitee), které se podnikatelskou etikou speciálně
zabývají.
10.3.1 Etické kodexy v manažerských činnostech
Jednou ze základních kapitol manažerské etiky jsou hodnoty. I když se může
zdát, že hodnoty náleží spíše do filosofické roviny, jejich promítnutí do
manažerské praxe lze sledovat každodenně. Ne všichni zaměstnanci však mají
stejný hodnotový žebříček jako zaměstnavatelé. Proto je u mnoha firem jedním z
prvních dokumentů, se kterými se zaměstnanec musí po nástupu seznámit,
soubor pravidel či etický kodex společnosti.
Jak již bylo řečeno, hodnoty zaměstnance a zaměstnavatele mohou být různé. I
když jde pouze o část pravidel, je zřejmé, jak přísné a nesmlouvavé hodnoty
vyjádřené v normách chování zaměstnance vytyčila uvedená společnost. S takto
formulovanými a hlavně důsledně po zaměstnancích vyžadovanými pravidly
chování ve firmě by mnohé tuzemské podniky u svých zaměstnanců neobstály.
Příklad
1) Například soukromé telefonování ze služebních telefonů je na pracovištích
stále zcela běžnou praxí.
Pohled na firemní hodnoty a s nimi spojená etika chování a jednání
zaměstnanců je zatím často v rozporu s etickými zásadami.
- 226 -
2) Nezřídka se stává, že o manažerskou pozici se uchází zaměstnanec, který se
nezajímá příliš o pracovní povinnosti, o obsah práce, ale o to, kolik dostane
peněz. Nepokrytě dá najevo, že dává přednost nejvyšší nabídce, a to bez ohledu
na obsah práce.
3) Jiným příkladem může být nekorektní jednání některých firem. Jistá firma
uzavřela kontrakt s jinou společností o dodávkách určitého objemu zboží za
dojednané ceny a v dohodnutém termínu. Krátce před uplynutím dodací lhůty se
vedení společnosti obrátilo na svého odběratele s tím, že pokud nebude ochoten
zvýšit objem odebraného zboží, ať s dodávkou dál nepočítá, protože se podařilo
najít jinou firmu, která převezme dvojnásobek předpokládaného množství.
V současných podmínkách řízení podniků nabývá značný význam
globalizace. Globální management zmenšuje rozměry, zmenšuje svět.
Hranice se stávají průchodnými a podnik, který se pyšní výhradně národní
etiketou, je téměř již vzácností. Tyto změny mají zásadní vliv na formování
firemní kultury. Významní světoví manažeři, kterým se podařilo oslovit
manažery evropských, asijských a amerických významných firem, se shodují na
tom, že vždy budou existovat jistá specifika národních kultur podmíněná jejich
hodnotami. Proto se orientují na jisté vyšší etické normy, požadavky a hodnoty
lidskosti.
Lidský přístup je to, čemu rozumějí všichni. Potom je snazší debatovat o
jednotlivých hodnotách a přibližovat je sobě navzájem. Je zajímavé, jak
některé národnosti přes značnou geografickou vzdálenost vykazují stejné
hodnoty a vlastnosti. Specialisté na tuto problematiku tvrdí, že je to
především důsledek industriální společnosti zemí s vysokým stupněm
efektivnosti, s odpovídající mírou snahy po konsenzu a také s respektem k
zákonům, normám a pravidlům.
Příklad
Jako příklad uvádím porovnání shody některých hodnotových orientací,
respektive vlastností japonských a švédských manažerů.
Jde zejména o:
snahu dosáhnout souladu a minimalizovat ve svém jednání konfliktní a
stresové situace;
Globalizace
a řízení podniků
- 227 -
upřednostňování sociálních hodnot před osobními, skupinový život a
práce má přednost (jde o relativní paradox, protože právě Švédové a
Japonci jsou svým psychologickým založením individualisté);
důraz na formální pozice ve firmě, např. respektování role vyššího
vedoucího,
zdrženlivé vyjadřování, chování a jednání vůči ostatním;
důkladné rozhodování, které se odehrává především v kolektivech.
Manažerská etika se velice silně promítá v nejrůznější podobě hodnotové
orientace do řady dalších oblastí praktického řízení. Významný je
především vztah ke spolupracovníkům. Zde jde vlastně o akt uzavření jisté
„společenské smlouvy“ mezi manažery a zaměstnanci, tolerování osobních
vlastností jednotlivců, vhodný způsob přidělování pravomoci a odpovědnosti,
spravedlivé odměňování, rozvoj odborné kvalifikace, ale i vývoj pracovní
kariéry.
10.4 Metody vedení lidí a jejich etický rámec
v souvislosti s etickým kodexem
Ať si to podnikatelé, nebo řídící pracovníci uvědomují, či nikoliv, ať se sebevíce
brání, jejich práce v sobě nese některé prvky pedagogické, a to zejména právě v
oblasti morálky. Proto by se měli seznámit např. se základními výchovnými
metodami, s prací ve skupinách a jistě i s některými poznatky o lidském
charakteru.
Nelze příliš spoléhat na to, že rodina a škola odevzdala společnosti morálně
vyspělého jedince; nebo nelze zavírat oči nad tím, že se člověk neustále mění i
vlivem prostředí, v němž se pohybuje, a to více méně i mimovolně, neboť je
aktivním činitelem svého dozrávání, tzv. socializačního procesu. Je třeba také
konstatovat, že naše školství se až dosud více zaměřuje na obsahovou
stránkuvýuky a výchovné úsilí opomíjí, na rozdíl od velké části škol západních,
jak evropských, tak především amerických. V nich se práce orientuje více na
tvorbu sociálních vztahů než na přemíru faktografických a jiných poznatků.
Vedení, a to i vedení v duchu morálky, disponuje soustavou metod, jimiž se řídí
a usměrňuje rozvoj vedených. Mezi nejzajímavější a nejpoužívanější metody
vedení patří metody: cvičení, přesvědčování, povzbuzování (odměňování) a
metoda utlumování (trestání).
Metody vedení
lidí
- 228 -
Jde o soustavu metod, je tedy zřejmé, že tvoří jednotu a zejména v mravním
usměrňování nelze vystačit se stereotypním uplatňováním pouze některé z nich.
Vždy je třeba velmi opatrně vážit, která je adekvátní dané situaci. Je-li
využívána výhradně metoda jediná, ztrácí postupně svou účinnost, a to již i
proto, že působí jen na určitou stránku lidské psychiky.
Metoda cvičení je poměrně známá. Její předností je zejména vysoká aktivita
vedených a možnost zapojovat jak intelektuální, tak emotivní a především volní
stránku jejich osobnosti. V procesu cvičení se mnohé mravní požadavky
(zejména požadavky základní) mohou proměňovat v dovednosti, resp. až
nezbytné návyky (např. návyk pozdravit, poděkovat, požádat apod.). Pomocí
metody cvičení se vytvářejí dovednosti, návyky pracovní, komunikativní,
interaktivní a další.
Metoda přesvědčování bývá charakterizována jako metoda, s jejíž pomocí lze
např. klást požadavky a zároveň seznamovat s jejich významem. Tato metoda
často výrazně aktivizuje intelekt vedených, nevyžaduje tedy takovou aktivitu v
ostatních oblastech osobnosti, jako metoda cvičení, v níž je aktivizován jak
intelekt, tak vůle a v mnoha dalších případech i celková emotivita vedených.
Metodou přesvědčování mají např. zaměstnanci samostatně docházet k názorům
a postojům, jimiž přijímají, případně odmítají požadavky, příkazy aj. ze strany
řídících pracovníků. Cíl metody přesvědčování je zřejmý. Zaměstnanci mají
vědět, proč to, či ono dělat mají, nebo naopak nemají, příp. proč a jak.
Metoda přesvědčování je nezbytná, i když značně náročná. Její výsledky jsou
spojeny s věkovou, psychickou a sociální zralostí vedených i se schopností
řídícího pracovníka ovlivňovat psychiku zaměstnanců dosti silnými, příp. i
emotivně zabarvenými argumenty.
Metoda povzbuzování a utlumování (odměňování a trestání) je jakousi
„metodou dvou tváří“. Povzbuzování a utlumování nelze od sebe odtrhnout,
opírají se o dva procesy lidské psychiky: o proces excitace a o proces inhibice, o
nichž je známo, že nemohou existovat izolovaně. Je s ní spojeno dosud poměrně
značné množství nevyjasněných problémů, např. trestat a odměňovat výhradně
morálně, nebo výhradně materiálně, nebo přistoupit k oběma těmto formám?
Vést pomocí povzbuzování, či utlumování (preferovat tresty nebo odměny)?
Odpověď souvisí nejen s konkrétní situací, ale i s pojetím vedení, s názorem na
postavení vedoucího i vedeného. Moderní názory se kloní více k metodě
povzbuzování na úkor metody inhibice. Kladné hodnocení – povzbuzení –
odměna, pomáhá utvářet pocit vlastní důstojnosti, pocit sebedůvěry. Je
Metody cvičení
Metody
přesvědčování
Metody
povzbuzování
a utlumování
- 229 -
motivující, u zdravých jedinců podporuje jejich iniciativu a chuť spolupracovat
(ovšem potud, pokud se nestane stereotypem, pokud nezevšední a pokud nebude
vymáháno za každou cenu, za cenu podvodu nebo pouhého předstírání).
Velmi komplikované je hodnocení trestáním. Trest vyvolává některé psychické
procesy, které mohou obrátit původně zamýšlené hodnocení ve svůj protiklad.
Např. trestáme-li s úmyslem zamezit v budoucnu opakování špatného činu,
může se stát, že trestaný se zatvrdí a místo nápravy bude jeho činnost ještě horší
než před trestem. U někoho naopak trest může vyvolat pocit ponížení, ztráty
sebedůvěry, a výsledky lze snadno uhodnout. Místo nápravy se trestaný uzavře
do svého nitra, přestane se zapojovat do nutných činností a stane se méně
výkonným. Problematika hodnocení ve smyslu povzbuzení, či útlumu burcuje i
laickou veřejnost k diskusím. Proto by každý vedoucí pracovník měl být s těmito
diskusemi seznámen a hledat vlastní řešení. Metody povzbuzování a trestání jsou
úzce spojeny s motivací lidí.
Při tvorbě pracovní morálky je nutno motivovat zaměstnance a přimět je, aby
měli zájem o to, co dělají, aby svou práci vzali opravdu za svou.
Základem všech motivačních technik jsou tři důležité zásady lidského
chování:
zaměstnanci musí být zapojeni do všech částí procesu, krok po kroku;
klíčová je zde týmová spolupráce, nikoliv princip podnikové hierarchie;
k lidem se musí přistupovat jako k individualitám. Vždy je třeba uznat
jejich důležitost a respektovat je;
za vynikající pracovní výkony je třeba podřízené zaměstnance povzbudit,
uznat a odměnit. Každý se zpravidla chová tak, jak se k němu přistupuje.
Je třeba se snažit přistupovat k lidem s tím, že jsou chápaví a chytří,
neházet jim klacky pod nohy. Můžeme očekávat, že podobně se potom
budou chovat i oni.
Nikdy nemotivujeme násilně. Lidé sami musí chtít udělat dobrou práci. Pracují
sice pro vidinu odměny, ale za uznání, chválu a odměnu dovedou být velmi
vděčni.
Důležité zásady
lidského chování
- 230 -
Pokud se týká povzbuzení, tak povzbuzení není nikdy dost. W. James, americký
psycholog, říká: „Ve srovnání s tím, co bychom mohli být, jsme jenom z
poloviny probuzeni. Užíváme pouze malou část svých duševních i tělesných
předpokladů. Obecně řečeno, lidská bytost se dosud pohybuje v omezených
hranicích. Vlastníme totiž schopnosti nejrůznějšího druhu, jež nevyužíváme.“
10.4.1 Motivovaný zaměstnanec a etický kodex
Není jistě jakýchkoliv pochybností v tom smyslu, že etický kodex je
klíčovým dokumentem každého podniku, který chce uspět na současném
trhu. Jeho dodržováním by se měli řídit všichni zaměstnanci společnosti včetně
vrcholového managementu. Ve většině firem je profesní etika považována za
součást kvalifikace zaměstnanců a její porušování se hodnotí jako
nekompetentnost a považuje se za porušení povinností vyplývajících z právních
předpisů.
Etický kodex poskytuje doporučené zásady pro chování zaměstnanců, které
mají za cíl zlepšování firemní kultury. Jedná se o vztahy mezi zaměstnanci
společnosti, o chování vůči zákazníkům, ale také o sounáležitost a loajalitu vůči
společnosti samé.
V etickém kodexu se společnosti zaměřují na nejrůznější problematické
oblasti, u kterých specifikují model chování, který vyžadují po svých
zaměstnancích.
Těmito problematickými oblastmi jsou např.:
profesionalita;
odpovědnost;
střet zájmů;
přijímání a poskytování darů a neoprávněných plnění;
zachovávání důvěrných informací;
poskytování informací.
Dodržování etického kodexu je striktně vyžadováno, při jeho porušení hrozí
peněžité tresty nebo dokonce rozvázání pracovního poměru.
Tento dokument je jedním ze zásadních know-how podniků nejen v České
republice, ale po celém světě. Jednotlivé společnosti se zavazují k určitému
modelu chování vůči svým zákazníkům, dodavatelům, obchodním
Oblasti etických
kodexů
- 231 -
partnerům, a dodržování těchto zásad jim garantuje úspěch mezi silnou
konkurencí, která panuje na současném celosvětovém trhu. Pouze s přísnými
pravidly, která jsou striktně dodržována, může podnik uspět.
Je zcela jasné, že etický kodex je významný dokument o obecných a konkrétních
normách a předpisech. Tento systematicky zpracovaný soubor vymezuje vtahy
mezi členy určité komunity. Prostřednictvím etického kodexu dává organice
zcela jasně najevo svým zaměstnancům, ale i okolí, že etika je nedílnou součástí
její kultury a aktivit.
Etický kodex jako souhrn morálních požadavků a pravidel v podobě norem,
principů a ideálu, kterými by se měl řídit každý člen organizace. A naopak i
organizace jako celek by se měla tímto řídit ve vztahu ke svému vnějšímu i
vnitřnímu prostředí.
Někdy se setkáváme s informací, že existují dva druhy etického kodexu.
Závazný a nezávazný. Za závazný etický kodex se považuje takový kodex, se
kterým se může zaměstnanec setkat například při podpisu pracovní smlouvy, kde
se tento kodex může objevit jako například dodatek pracovní smlouvy. Ve
chvíli, kdy zaměstnanec tento etický kodex poruší, může zaměstnavatel
přistoupit třeba i k výpovědi, případně k nějakým sankcím. Na druhé straně
dodržování etického kodexu nezávazné je zcela dobrovolné.
Etický kodex by měl vystihovat specifičnost firmy a měl by vycházet z
potřeb dané organizace. Také by měl být veřejně přístupný. Základní
vlastnosti kodexu jsou jedinečnost, jasnost, jednoznačnost, srozumitelnost a
reálnost.
Při tvorbě etického kodexu je velice důležitá jeho implementace (uskutečnění,
naplnění, realizace), bez které je tvorba kodexu téměř zbytečná. Etický kodex
má několik fází vývoje. Jsou to, vytvoření, přijetí, zveřejnění a v neposlední
řadě, právě jeho implementace. Implementací se ale nezaručuje, že se členové
budou automaticky chovat eticky. Hlavní však je, že díky kodexu si budou
pravidla a morální požadavky plně uvědomovat a může jim pomoci při
rozhodování se v případě nejistoty ohledně svého konání.
- 232 -
V každém etickém kodexu bychom rozhodně měli najít následující údaje:
jak má vypadat očekávané chování zaměstnanců, manažerů a celé
společnosti,
vyjádření hodnot přijatých společností,
dokument, který uvádí, jak se já zaměstnanec nebo manažer chovat v
konkrétní situaci,
dokument, který je volně přístupný zaměstnancům, médiím, nebo
veřejnosti,
etický kodex je komunikační nástroj, který může organizace použít na
dodržování etických a právních norem,
etický kodex je živý dokument, jehož obsah se upravuje s měnícími se
situacemi ve firmě i mimo firmu, jestliže se tato změna situace firmy
jakýmkoliv způsobem dotkne.
Rozdělení etických kodexů
Etické kodexy můžeme rozdělit podle různých hledisek. Například:
Podle obsahu:
Aspirační kodex – opisuje ideál, ke kterému by mělo konání lidí
směřovat (kam chceme dojít, jak se máme chovat,…).
Výchovný kodex – obsahuje přesně určené pokyny, ustanovení.
Regulační kodex – obsahuje podrobné rozpracování požadavků, pravidel
a nařízení, například podklady pro vyřizování stížností apod.)
Podle subjektu:
Firemní kodex – má různé podoby a cíle, usměrňuje chování
zaměstnanců ve firmě.
Odvětvový kodex – určený konkrétnímu odvětví, snaží se minimalizovat
nekalé jednání, které by se mohlo vyskytnout například ve snaze získání
konkurenční výhody.
Profesní kodex – chrání veřejné zájmy a zájmy dané profese, vyžaduje se
vyšší morální standard a dodržování morálních norem, které jsou vyšší
než normy určené pro veřejnost.
Údaje v etických
kodexech
Rozdělení
etických kodexů
- 233 -
Význam etického kodexu
Při dodržování principů etického chování v jakémkoliv zaměstnání činí práci
příjemnější a produktivnější a lépe si také získává a udržuje kvalitní
zaměstnance. Pokud se týká České Republiky, zde ještě tolik důležitost etických
kodexů neutkvěla v podvědomí občanů.
Pro vytvoření etického kodexu je hlavním důvodem jasně stanovit pravidla a
principy etického jednání zaměstnanců a to jak chování mezi zaměstnanci, tak i
chování zaměstnanců k okolí.
Důležitost tvorby kodexu
Ve chvíli, kdy se organizace rozhodne vytvořit etický kodex je vždy důležité
popřemýšlet o tom, kdo všechno by se měl tvorbou kodexu zabývat. Do přípravy
by se měli zapojit hlavně ti, kterých se bude kodex dotýkat, a to jsou například i
zaměstnanci. Cílem kodexu by měla být hlavně podpora motivace zaměstnanců
k dodržování určitých zásad, a to nejen zásad etického kodexu. Proto je
považováno za vhodné konzultování jeho obsahu například se zákazníky,
dodavateli, či místními orgány.
10.5 Příklady etických kodexů
V moderním světě jsou v oblasti podnikatelské etiky na tom stále nejlépe v
USA. Harward Buisness Revue prokázala jednou ze svých studií, že 73%
amerických firem již má vypracované, své etické kodexy. Tyto kodexy dokonce
archivují v písemné podobě a své zásady a pravidla v nich obsažené poměrně
přísně dodržují. Sice se některé kodexy v různých oborech liší, ale okruh otázek,
kterým se zabývají je shodný.
Okruhy otázek, jimiž se zabývají etické kodexy v USA (a ostatně těmito
otázkami se zabývají i kodexy obecně) jsou následující:
kvalita a bezpečnost výrobků,
slušnost a věrnost zákonům,
uzavírání pracovních smluv,
konflikty zájmů a jejich řešení,
poctivost v odbytových praktikách,
ochrana zdraví a bezpečnost na pracovišti,
Význam etického
kodexu
Příklady
etických kodexů
- 234 -
vztahy k zákazníkům,
vztahy k dodavatelům,
zacházení s vnitřními informacemi,
stanovení cen.
To, že v USA berou požadavky morálky a s tím spojené i etiky velmi vážně
dokazuje i skutečnost, že zde dokonce zpracovali jakési „desatero“ morálních
pokynů pro pracovníky ve vládních službách, které Federální vláda USA
přijala jako usnesení.
Každý člověk ve vládních službách by měl řídit následujícími pokyny:
1. Dodržovat ústavu, zákony a nařízení vlády USA a nikdy je neobcházet,
ani se snažit je jiným způsobem narušovat.
2. Nadřazovat věrnost nejvyšším morálním principům věrnosti osobám, či
vládnímu úřadu.
3. Hledat účinnější a efektivnější způsoby při plnění svých úkolů.
4. Vykonávat svoji práci s nejvyšší pozorností a vynakládat úsilí na plnění
svých povinností.
5. Spravedlivě rozlišovat poskytování zvláštních privilegií, tzn. nepřijímat
ani pro sebe ani pro rodinné příslušníky pozornosti, které by se mohly
pochopit jako uplácení.
6. Neposkytovat žádné osobní sliby týkající se služebních povinností.
7. Nezneužít důvěrných informací k vlastnímu prospěchu.
8. Nevykonávat žádnou ekonomickou činnost, která je neslučitelná se
svědomitým plněním služebních povinností.
9. Zveřejnit odhalenou korupci.
10. Uvedené zásady dodržovat s vědomím, že nelze ztratit důvěru věrnosti
svědomité a poctivé práce ve vládních službách.
Jedna z velmi známých firem Johnson & Johnson vypracovala v roce 1992
etické poučení pro své zaměstnance.
Poučení zní:
Naším prvním úkolem je odpovědnost vůči lékařům, sestrám, pacientům,
matkám a všem, kdo používají naše produkty a služby.
Všechny výrobky musí splňovat požadavek vysoké kvality.
Jsme povinní se snažit snižovat výrobní náklady, abychom zajistili
rozumné ceny.
- 235 -
Objednávky musí být přesně a okamžitě vyřizovány.
Naši dodavatelé i distributoři musí mít příležitost dosahovat přiměřeného
zisku.
Jsme odpovědni za své zaměstnance, za muže, i ženy, kteří s námi
spolupracují na celém světě. Každý musí být posuzován z hlediska své
individuality. Jsme povinni respektovat jejich lidskou důstojnost a
uznávat jejich zásluhy.
Všichni zaměstnanci si musí být vědomi, že jsou v práci bezpeční,
pracovní podmínky proto musí být vhodné a bezpečné.
Zaměstnanci musí cítit, že jim nikdo nebrání v iniciativě při podávání
návrhů, ale i při podávání stížností.
Je nezbytné, aby firma měla kompetentní a etický management.
Jsme odpovědni být dobrými občany, podporujícím dobrou práci i
charitativní činnost a řádně zdaňujícími své příjmy.
Jsme povinni se řádně starat o majetek, který jsme oprávněni používat,
pečovat o ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů.
Máme povinnosti i vůči svým akcionářům, proto nám jde o to, aby
podnik měl trvalý zisk (z tohoto důvodu je nutné se zabývat výzkumem,
rozvíjet inovační programy, dbát o obměňování zastaralých zařízení a
dbát, aby byli na trh uváděli nové kvalitní produkty). Historie tohoto
poučení sahá do roku 1943, kdy tehdejší majitel malého rodinného
podniku Robert Wood Johnson sepsal dokument s názvem „OUR
CREDO“, v překladu „Krédo společnosti“. Je to jednostránkový
dokument, v němž byly podrobně popsány morální povinnosti. (viz
Kárníková, Etika v podnikání, 1997)
Možno konstatovat, že toto krédo svoji platnost neztratilo ani dnes, ba právě
naopak. V současnosti se zaměstnanci společnosti účastní pravidelných
hodnocení a průzkumů. Cílem těchto hodnocení a průzkumů je, zjistit zda a jak
společnost Johnson & Johnson plní povinnosti, které z tohoto kréda vyplývají.
Výsledky těchto průzkumů napomáhají k případnému odstranění nedostatků
firmy.
Většina podniků a organizací zařazuje své etické kodexy, popřípadě etická
poučení do vstupních zaškolování svých zaměstnanců, nebo dále pak do akcí
spojených se zvyšováním kvalifikace. Několik málo firem z USA a západní
Evropy, zřizují zvláštní orgány zabývající se přímo podnikatelskou etikou.
- 236 -
Obr. č. 17 - Krédo společnosti Johnson & Johnson
Zdroj: jnj.cz
10.5.1 Etické kodexy v České republice
Vycházíme-li především ze zahraničních poznatků a zkušeností, měly by etické
kodexy i u nás v České republice vyhovovat především následujícím
požadavkům:
komunikativnost – musí být srozumitelné a otevřené,
specifičnost – musí se stát vodítkem chování pro situace, ve kterých se
mohou pracovníci ocitnout při výkonu své profese,
pernamentnost – musí být poplatné příslušnému oboru,
obligatornost – za nedodržení musí následovat sankce,
revidovatelnost – musí být periodicky aktualizovány
Etické kodexy se v různých oborech činnosti pochopitelně liší, avšak v zásadě
by se měly vždy především zabývat následujícími základními okruhy:
slušnost a věrnost zákona,
konflikty zájmů a jejich řešení,
Etické kodexy
v ČR
Základní okruhy,
které by měly
obsahovat etické
kodexy
- 237 -
bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti,
ochrana životního prostředí.
úplatky za získání informací a zakázek.
Při tvorbě kodexů u nás byl také brán v úvahu závažný fakt, že klady
působení etických kodexů spočívají především v tom,
že dávají jasná a užitečná pravidla pro každodenní praxi,
že formulují obecné zásady a hodnoty, které je účelné dodržovat a k
nimž se jejich účastníci hlásí,
že napomáhají ke zvyšování technických norem i samotnému rozvoji
etiky v různých činnostech.
Etické kodexy v podnikání takto postupně vznikaly i v České Republice. K těm
nejznámějším českým kodexům například patří Etický kodex investičních fondů.
Ten formuluje, jak se mají členové investičních společností chovat, tedy formuje
základní principy chování investičních společností a fondů, jakož i práva a
povinnosti všech členů. Další z etických kodexů je například etický kodex
zásilkových služeb, či kodex reklamy. Otázkou ovšem zůstává skutečnost, jak
jsou tyto kodexy dodržovány a zda nejsou pouze formální záležitostí?
Významnou roli v oblasti tvorby etických kodexů byla v minulosti oblast veřejné
správy. Právě úředníci a jejich chování bylo mnohdy středem pozornosti
veřejnosti nejen u nás, ale i v ostatních zemích. Proto se přistoupilo ke
zpracování etického kodexu pro oblast veřejné správy. A protože především
USA bylo takovou „první vlaštovkou“ pokud se etických kodexů týká, tak bylo
zcela samozřejmé, že jsme vycházeli z jejich zkušeností.
Jedním z prvních etických kodexů veřejné správy byl Etický kodex ICMA (The
Internacional City Management Association Code of Ethico) z roku 1924. Jeho
cílem bylo ulehčit vztahy mezi jednotlivci v dané profesi, spíše než vymezit
vztah k veřejnosti. Tento kodex byl několikrát upravován do podoby určitých
pravidel morálního chování.
Jinými uznávanými etickými kodexy veřejné správy jsou např. Etický kodex
Americké společnosti pro veřejnou správu ASPA (The American Society for
Public Administration Code of Ethics) ze dne 27. 31. 1985 nebo Etický kodex
Mezinárodní asociace při řízení měst ICMA (International Cisty Management
Association), schválený v roce 1987.
- 238 -
Dalším příkladem pozornosti, kterou ve vyspělých demokraciích věnují
uplatňování etiky ve veřejné správě, jsou „Principy etiky pro úředníky ve
veřejné správě“. Jsou výsledkem práce pracovní skupiny, která působí při
Council for Exellence in Governement. Je to skupina bývalých vládních
úředníků USA, která se snažila podpořit co nejvyšší etický standard ve státní
službě. Vycházela z přesvědčení, že uplatňování a potřeba etiky, jako základní
hodnoty ve veřejné správě má zdůrazňovat i vláda. Prohlášení, které obsahuje
základní etické principy podepsalo více než 400 zakládajících členů Council for
Exellence in Guvernement.
Kodexů existuje celá řada, některé z nich se však spíše zabývají kázní, neboli
poučením o slušném chování pro zaměstnance, a nikoliv komplexními morální
požadavky pro všechny ty, kteří v organizaci pracují. Nicméně i tyto kodexy
jsou velmi důležité pro morální ozdravení moderní společnosti. Avšak, nejsou-li
tyto důsledně dodržovány, jsou pro společnost zbytečné.
V této souvislosti si však neodpustím na tomto místě ještě dodat to, že
každodenní praxe nás přesvědčuje o tom, že jakkoli dobře zpracovaná norma
chování zaměstnanců ve veřejné správě (ale nejen v této oblasti) nepostačí,
nejsou-li sami dostatečně etičtí a vnitřně motivováni k tomu, aby tuto normu
dodržovali.
S tím samozřejmě souvisí i adekvátní stimulace pracovníků a jejich kontrola a
také to, zda jsou platná pravidla důsledně dodržována. Formální proklamace
etických postojů může jenom zpomalit odhalení skutečné povahy organizace a
pracovníka, nemůže ji však maskovat dlouhodobě.
Etický kodex Policie České republiky
Jako příklad etického kodexu u nás, jsem si vybrala kodex, jehož bezchybné
sestavení a zároveň i jeho důležitost, „vážnost“ a význam by měly být jedny z
nejdůležitějších. Je to etický kodex Policie České republiky. Jestli je nějaká
profese hodně pod „drobnohledem“ nás občanů, tak je to právě policie. Když už
nastane situace, že potřebujeme pomoc, ochranu, případně radu od Policie tak
zpravidla očekáváme vzorné jednání a chování. Kdo jiný než příslušník Policie,
který by měl jednat ve službě i mimo ní v souladu se zákonem a dodržovat
zásady Etického kodexu Policie České republiky, si plně zaslouží respekt, úctu a
uznání společnosti.
Etický kodex
Policie ČR
- 239 -
1. Cílem Policie České republiky je:
prosazovat zákonnost,
chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti,
chránit práva a svobody osob,
usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti,
preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji.
2. Základními hodnotami Policie ČR je:
nestrannost,
profesionalita,
odpovědnost,
bezúhonnost,
ohleduplnost.
3. závazkem Policie ČR vůči společnosti je:
chovat se důstojně a důvěryhodně, jednat se všemi lidmi slušně, korektně
a s porozuměním a respektovat jejich důstojnost,
prosazovat zákony přiměřenými prostředky s maximální snahou o
spolupráci s veřejností, státními a nestátními institucemi,
uplatňovat rovný a korektní přístup ke každé osobě bez rozdílu, v
souladu s respektováním kulturní a hodnotové odlišnosti příslušníků
menšinových skupin všude tam, kde nedochází ke střetu se zákony,
používat donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem; nikdy
nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně či ponižujícím způsobem,
při výkonu služby jednat taktně, korektně a vhodně uplatňovat princip
volného uvážení,
nést odpovědnost za každou osobu, která byla omezena Policií České
republiky na osobní svobodě,
zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto
protizákonnou činnost u jiných příslušníků Policie České republiky,
odmítnout dary nebo jiné výhody, jejichž přijetím by mohlo dojít k
ovlivnění výkonu služby,
zachovávat mlčenlivost o informacích zjištěných při služební činnosti,
zásadně se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo být střetem
zájmů
- 240 -
4. Závazkem vůči ostatním příslušníkům Policie ČR je:
dbát, aby vztahy byly založeny na základě profesní kolegiality, vzájemné
úcty, respektování zásad slušného a korektního jednání; jakékoliv formy
šikanování a obtěžování ze strany spolupracovníků či nadřízených jsou
vyloučeny,
netolerovat ani nekrýt podezření z trestné činnosti jiných příslušníků
Policie České republiky a trestnou činnost neprodleně oznámit; stejně tak
netolerovat ani jiné jejich protiprávní jednání či jednání, které je v
rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky,
usilovat o otevřenou a partnerskou spolupráci.
5. Osobním a profesionálním přístupem příslušníků Policie ČR je:
chovat se bezúhonně ve službě i mimo ni tak, aby důstojně
reprezentovali Policii České republiky svým jednáním, vystupováním i
zevnějškem,
nést osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální
výkon.
K nezbytným cílům a úkolům etických kodexů patří i vzájemné vztahy mezi
lidmi, mezi lidmi a přírodou, popřípadě faunou, postihuje tedy i ekologické
problémy dnešní doby.
Tímto bych chtěla na závěr říci to, že s etickým kodexem se můžeme setkat
kdykoliv a kdekoliv, proto by bylo velice dobré, abychom také my byli na
takové setkání patřičně připraveni. Domnívám se, že kdyby se veškeré etické
kodexy, ať už velkých firem, či jen malých společností dodržovaly, byl by svět
rozhodně lepší.
Shrnutí
Etické kodexy jsou podstatnou součástí etiky v podnikání, které věnují nejen
podnikatelé, ale také veřejnost čím dál větší pozornost a to nejen u nás v ČR, ale
i ve všech vyspělých státech celého světa.
Kodexem se obecně rozumí systematicky zpracovaný soubor norem a
předpisů, které vymezují a upravují vztahy mezi členy určité skupiny lidí.
Σ
- 241 -
Vztahují se na veškerou činnost člověka v dané situaci, vymezují obecný
požadavek na jeho mravnost.
Praktický význam a přínos etického kodexu potvrdily i různé průzkumy.
Pokud se s nimi pracuje dlouhodobě a systematicky (alespoň po dobu jedné
generace), účinnost práce s etickým kodexem prokazuje přímý vliv jeho
působení i na ziskovost.
Vedle stanovení klíčových etických hodnot podniku je konkrétní rozpracování
zásad, které z nich vyplývají do podoby psaného etického kodexu, dalším
významným krokem v procesu institucionalizace etiky v podnikové praxi.
Dobře sestavený kodex může vedení podniku pomoci při řešení řady
konkrétních problémů.
Při formulování etického kodexu podniku by měla být respektována zásada
postupu od obecného ke konkrétnímu.
Funkčnost etického kodexu je závislá na naplňování jeho zásad, zejména na míře
identifikace zaměstnanců a vedení organizace s jeho obsahem. Bez aktivního
přístupu všech řídících pracovníků na všech úrovních se stane etický kodex
pouze nefunkční, nadbytečnou doktrínou a pozbývá smyslu.
Pohled na firemní hodnoty je zatím často v rozporu s etickými zásadami. Stává
se, že o manažerskou pozici se uchází zaměstnanec, který se nezajímá příliš o
pracovní povinnosti, o obsah práce, ale o to, jak vysoká bude odměna. Dá tedy
jasně najevo, je pro něho rozhodující nejvyšší finanční nabídka, a to bez ohledu
a obsah práce.
Podnikatelé i řídící pracovníci by se měli seznámit i s některými poznatky o
lidském charakteru. Při tvorbě pracovní morálky je nutno motivovat
zaměstnance a přimět je, aby měli zájem o to, co dělají, aby svoji práci vzali
opravdu „za svou“.
Etický kodex je dokument o obecných a konkrétních normách a předpisech,
jehož prostřednictvím dává organizace najevo svým zaměstnancům a okolí,
že etika je nedílnou součástí jejich kultury a aktivit.
Etický kodex by měl vystihnout specifičnost firmy a měl by vycházet z potřeb
dané organizace.
- 242 -
Otázky
1) Co je to etický kodex, jak se tvoří, proč se vlastně tvoří a k čemu slouží?
2) Jaké jsou hlavní zásady zpracování etického kodexu organizace?
3) V čem především může kvalitně sestavený kodex pomoci vedení
organizace?
4) Proč má být při sestavování kodexu respektována zásada postupu od
obecního ke konkrétnímu?
5) Na čem je závislá funkčnost etického kodexu?
6) Jaké znáte metody vedení lidí?
7) Jaké jsou hlavní zásady výstavby etického kodexu v podniku?
8) Vysvětlete podstatu funkčního etického kodexu a na čem je tato
funkčnost závislá?
9) Jaké je praktické uplatnění etických kodexů?
10) Jak by měly být formulovány jednotlivé body kodexů?
11) Jaké znáte metody, kterými se usměrňuje rozvoj zaměstnanců?
12) Jak byste motivovali zaměstnance, aby svědomitě a zodpovědně
pracovali?
13) Jaké znáte dělení etických kodexů?
Pojmy k zapamatování
etický kodex
hlavní zásady zpracování etického kodexu
metodický postup pro mravní rozhodování
proporcionální obsah kodexu
dynamika vývoje společenskoekonomických procesů a změn
funkčnost etického kodexu
zásada postupu od obecného ke konkrétnímu
etické kodexy v manažerských činnostech
- 243 -
Doporučená literatura:
ČANÍK, P., ŘEZBOVÁ, L. Tomas van ZAVREL, Metody a nástroje
podnikatelské etiky, Oeconomica Praha, 2006, ISBN 80-245-11433
DUŠKOVÁ, I., DŽBÁNKOVÁ, Z.: Etická dimenze institucionálních změn,
Oeconomica Praha, 2005, IS 80-245-0961 - X
DYTRT, Z. a kol.: Etika v podnikatelském prostředí, Grada, Publishing, 2006,
ISBN 80-247-1589-,
FOTR, J., DĚDINA, J., HRUZOVÁ, H.: Managerské rozhodování, Praha,
Ekopress, 2000
CHRYSSIDES, G. KALER, J.: Essential of Business Ethics, London, McGraw
–Hill Book Copany, 2003
JEŘÁBKOVÁ, V., HARTL, J.: Společenské odpovědnost firem, Praha, AISIS,
2003, ISBN 80- 456- 4258-8
] Etický kodex Policie České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-05-27].
Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/eticky-kodex-policie-ceske-
republiky.aspx
- 244 -
Závěrečný průvodce studiem
Vážené studentky, vážení studenti,
prostudovali jste poslední devátou kapitolu studijní opory Etika v podnikání,
odpověděli na všechny otázky a zopakovali jistě vše podstatné. Pokud je tomu
opravdu tak, není co dodat, pouze ocenit vaše úsilí a snahu.
Tato závěrečná kapitola byla věnována problematice etických kodexů a jejich
významu.
Předložená studijní opora by vám měla poskytnout základní informace o etice v
podnikání a byla bych opravdu velice ráda, kdyby ve vás vzbudila zájem o další
případné studium, které je s oblastí etiky v podnikání spojeno.
Ať využijete získané vědomosti jakkoliv, přeji vám, aby bylo vaše vystupování a
uplatňování získaných znalostí vždy profesionální, efektivní a také etické.
Také by mne velice těšilo, abyste uměli dobře zúročit vše, co jste studiem
tohoto odborného textu z oblasti etiky v podnikání získali.
Pokud vás předložený odborný text z oblasti etiky v podnikání alespoň částečně
zaujal a nestudovali jste jej pouze z donucení, ale trochu i se zájmem, tak je to
pro mne zadostiučinění, že jsem tento text nepsala zbytečně. Pokud se budete
někdy k této studijní opoře a k tomuto odbornému textu vracet, budu tím velice
potěšena.
Jestliže budete tento studijní text studovat s takovým zaujetím a nadšením s
jakým já jsem jej pro vás připravovala, tak budete jistě v prokazování jeho
znalostí úspěšní a také budete sami se sebou a svým výkonem spokojeni.
Přeji vám hodně štěstí při studiu, ve Vaší práci i v osobním životě.
Vaše autorka.
- 245 -
Seznam použité literatury
ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Vyd. v tomto překladu 2., V nakl.
Academia 1. Praha: Academia, 2001, 292 s. ISBN 80-200-0917-5.
BARTOŠEK, J.. Kultura a technika mluvené řeči, Zlín: Univerzita Tomáše Bati
ve Zlíně, 2003. ISBN 80-731-8150-9.
BEDRNOVÁ, E.. Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press,
1998. 80-85943-57-3.
BERAN, Aleš. Evangelická akademie Praha: Etika a morálka – úvod. [online].
[cit. 2014-05-06].
BLÁHA, In. Ethika jako věda: úvod do dějin a theorie mravnosti. Vyd. 2.
V Brně: Atlantis, 1991, 102 p. ISBN 80-710-8023-3.
BLÁHA, J. a DYTRT., Z. Manažerská etika. Praha: Management Press, 2003.
ISBN 80-7261-084-8.
BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. První vydání. Praha: KLP - Koniash
Latin Press, 1998. 177 s. ISBN 80-85917-46-7
BN 80-900096-5-4.
BUCHTOVÁ ŠMAJSOVÁ, B., Rétorik – vážnost mluveného slova, 2.vyd.
Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3031-8.
CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2012, 287 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4740-331.
ČANÍK, P. ŘEZBOVÁ, L. a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje
podnikatelské etiky. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 s.
ISBN 80-245-1143-6.
ČANÍK, P. a ČANÍKOVÁ, P.,Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky
v českém podnikatelském prostředí;. Praha : Transparency International, 2006.
- 246 -
DANEŠ, F.. O mluveném slově (metodická příručka),Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1954;
DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, 6. vyd. Praha: Grada, 2008.
ISBN 978-80-247-2018-0.
DUŠKOVÁ, I., DŽBÁNKOVÁ, Z.: Etická dimenze institucionálních změn,
Oeconomica Praha, 2005, IS 80-245-0961 – X
DYTRT, Z.,Etika v podnikatelském prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 196 s.
Psyché (Grada). ISBN 80-247-1589-9
FLETCHER, Joseph F. Situační etika: nová morálka. 1. vyd. Praha: Kalich,
2009, 247 s. Kairos, sv. 5. ISBN 978-807-0171-264.
FORET, M., ŠAŠINKA O., PROCHÁZKA, P.: Evropské marketingové
prostředí, Computer Press,Praha 1999
FOTR, J., DĚDINA, J., HRUZOVÁ, H.: Managerské rozhodování, Praha,
Ekopress, 2000
GLUCHMAN,V., Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997,203 s.
ISBN 80-85765-95-0
HAAS EDERSHEIM, Elizabeth. Management podle Druckera: Odkaz
zakladatele moderního managementu. Praha: Management press, 2008. 239 s.
ISBN 978-80-7261-181-2.
HANULÁKOVÁ, Eva. Podnikateľská etika: Prístup, perspektíva, výzva. Vyd. 1.
Bratislava: Eurounion, spol. s r.o., 1997, 115 s. ISBN 80-85568-79-9
HASÍČKOVÁ, D. Jazyková redundance v mluveném projevu. Funkční
a nefunkční užívání zájmen, příslovcí, spojovacích výrazů a částic – bakalářská
práce, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013
HOLEČEK, V. a spol., Psychologie pro právníky. 2. rozš. vyd. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-065-9.
- 247 -
HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3.,
aktualiz., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2008, 277 s. Psyché (Grada). ISBN
978-80-247-1593-3.
CHMELÍK, J. a kol. Úvod ho hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství
a nakladatelství Aleš Čaněk, s.r.o., 2005, 167 s. ISBN 80-86898-13-X
CHRYSSIDES, G. KALER, J.: Essential of Business Ethics, London, McGraw
–Hill Book Copany, 2003
JANDA, P, . Vnitrofiremní komunikace: Nástroje pro úspěšné fungování firmy.
Praha: Grada, 2011. ISBN 80-247-0781-0.
JANKOVSKÝ, J., Etika pro pomáhající profese, Praha: Nakladatelství Triton,
2003, 1. vydání, ISBN 80-7254-329-6
JEŘÁBKOVÁ, V., HARTL, J.: Společenské odpovědnost firem, Praha, AISIS,
2003, ISBN 80- 456- 4258-8
JÍLEK, J. a kol. Trestní právo hmotné 1. vydání. Praha: Leges, 2009, 896 s.
ISBN 978-80-87212-24-0
KÁRNÍKOVÁ, Jitka. Etika v podnikání a řídící práci. Vyd. 1. Praha: Vysoká
škola ekonomická, 1997, 136 s. Psyché (Grada). ISBN 80-707-9524-7.
KHELEROVÁ,V., Komunikační a obchodní dovednosti manažera: Praha: Grada
Publishing, 2006., ISBN 80-560-6598-6.
KLAUSOVÁ, V.,Rozvoj hlasové kondice učitele – diplomová práce, Plzeň,
2012, Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství
CERM, 2002.
KOLÁŘ, Petr. Logika a etika: úvod do metaetiky. Vyd. 1. Praha: FILOSOFIA,
1997, 276 s. ISBN 80-700-7100-1.
- 248 -
KOUKOLÍK, F.: Fyzologický základ chování člověka ve vazbách na trvale
udržitelný vývoj a uchování vztahů – člověk – příroda. Praha, Český ekologický
ústav 1994
KOZELSKÁ, Inez. Hlasová výchova v učitelské výchově, Ostrava: Ostravská
univerzita -Pedagogická fakulta, 2004. ISBN 80-7042-359-5.
LAJTKEPOVÁ, E, Doc. Ing., Veřejné finance, Jihlava: Vysoká škola
polytechnická Jihlava, 2012, 1. Vydání
LESÁK, J., Český jazyk a kultura mluveného projevu, Praha: Katedra dějin
a didaktiky dějepisu UK-PedF
MAYEROVÁ, M., Stres, motivace a výkonnost, Praha: Grada, 1997, 1. vydání,
Grada, ISBN 80-7169-425-8
MÜLLEROVÁ, O. K syntaxi nepřipravených souvislých mluvených projevů
(přídatné výrazy a konstrukce). In Slovo a slovesnost 27. r. 1966
NOHAVOVÁ, A., Psychosociální aspekty hlasové výchovy – diplomová práce.
Plzeň, 2008, Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická.
PAUKNEROVÁ, D. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2006.
ISBN 80-247-1706-9.
ROLNÝ, I.; LACINA, L.. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice: František
Šalé - Albert, 2001. 256 s. ISBN 80-7326-000-X.
SEKNIČKA, P. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia,
1997, 188 s. ISBN 80-859-6340-X
SEKNIČKA, l, PUTNOVÁ, A. a UHLÁŘ,P.. Etické řízení ve firmě. Praha:
Grada, 2006.978-80-247-1621-3.
SEN, Amartya. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2002. ISBN 80-
7021-549-6.
- 249 -
SPAEMANN, R. Základní mravní pojmy a postoje. Praha: Svoboda, 1995. 80-
205-0484-
SVOBODA, V. Corporate Identity. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2003.
ISBN 80-7318-106-1.
ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
aplikovaného práva, 2005, 143 s. Psyché (Grada). ISBN 80-867-7506-2.
ŠRONĚK,I.: Etiketa a etika v podnikání, Praha, Management Press, 1995, ISBN
80-564-1456-6
THOMPSON, M. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, 2004, 168 s. ISBN 80-
7178-806-6
VÁLKOVÁ, L., Hlasové poruchy: Studijní text vzdělávacího cyklu. 2.
přepracované a rozšířené vydání. Rokycany, 2008. ISBN 978-880-254-1647-1.
VYBÍRAL, Z., Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, s.r.o., 2009,
ISBN:978-80-7367-387-1
ZADRAŽILOVÁ, D. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a etika
podnikání. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2010, xix, 167 s. Beckova edice
ekonomie. ISBN 978-80-7400-192-5.
ZIMA, J. K. Stylistice mluveného projevu. In Naše řeč 37. r. 1954
Internetové zdroje
[online]. [cit. 2014-05-09]. Dostupné z: http://www.lf2.cuni.cz/
[online]. [cit. 2014-05-09]. Dostupné z: www.unium.cz
DOUŠKOVÁ, Michaela, Morální vývoj jedince, Bakalářská práce, [online]. [cit.
2014-05-25], dostupné z is.muni.cz/th/209936/pedf_b_b1/Bakalarska_prace.tx
- 250 -
FairTrade [online]. [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: www.fairtrade.cz
ABZ slovník cizích slov [online]. © 2005-2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné
z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/introspekce
http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-
2013/pocet-docasnychpracovnich-neschopnosti-i-prostonanych-dnu-se-v-roce-
2012-snizil.htm
www.uradprace.cz
www.mpsv.cz
www.prolife.cz
www.szu.cz
http://finance.idnes.cz/pracovni-uraz-kdy-si-pripravit-penize-na-nahradu-f6b-
/podnikani.aspx?c=A060828_170414_firmy_rady_zal
http://www.bezpecnostprace.info/item/nedodrzeni-bezpecnosti-prace-muze-
firmy-prijit-draho-loni-byly-rozdany-pokuty-za-vice-nez-42-milionu-korun
http://www.tvspoty.cz/fidorka-kdyz-musis-tak-musis/
http://ec.europa.eu/small-business/most-of-market/environment-
business/index_cs.htm
Firemní kultura. iPodnikatel. [Online] 2011. [Citace: 22. květen 2014.]
http://www.ipodnikatel.cz/Personalni-management/firemni-kultura.html.
Firemní kultura. Businessvize. [Online] 2010. [Citace: 22. květen 2014.]
http://www.businessvize.cz/rozvoj/firemni-kultura-aneb-nicnerikajici-
zaklinadlo-velkychkorporaci.
- 251 -
Oblečte si zaměstnance. Strategie. [Online] 2008. [Citace: 22. květen 2014.]
http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/oblecte-si-zamestnance.
Etický a sociální audit. Moderní řízení. [Online] [Citace: 22. květen 2014.]
http://modernirizeni.ihned.cz/c1-17978420-eticky-a-socialni-audit.
Www.arts.gla.ac.uk. Etika ekonomie. [cit. 2011-12-21]. Dostupné z:
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Mlcoch.html
Elearning VŠPJ [online]. [cit. 2011-12-11]. Dostupný z WWW:
https://elearning.vspj.cz/
www.eft-cb.cz/zdarma/eft-mluveny-
projev/http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2120[online]. [cit. 2014-05-
20]. Dostupné z: http://www.novesluzby.cz/zamestnani.211/tajemstvi-
neverbalni-komunikace.20245.html
[online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.podnikator.cz/provoz-
firmy/management/komunikacni-dovednosti/n:17509/Neverbalni-komunikace-
aneb-komunikujte-i-beze-slov
[online]. [cit 2014-05-20]. Dostupné z:
http://v-poradkyne.euweb.cz/Neverbalni%20komunikace.htm
Komunikační a obchodní dovednosti manažera: Khelerová, V. Praha: Grada
Publishing, 2006.
Psychologie lidské komunikace: Vybíral, Z. Praha:Portál, 2000.
Sprievodca medzinárodným bontónom: Wellnitz, A. Bratislava: NOXI, 2007.
Umění jednat s lidmi- cesta k úspěchu: Štěpaník, J. Praha: Grada Publishing,
2003.
Zásady podnikatelské etiky [online]. [cit. 2014 – 04 – 05]. Dostupné z:
http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=83&idkapitola=144
- 252 -
Etika v podnikání [online]. [cit. 2014 – 04 – 05]. Dostupné z:
http://www.ipodnikatel.cz/O-podnikani-obecne/etika-v-podnikani-ma-jeste-
vubec-sve-misto-pod-sluncem/Strana-2.html
Charakter a morální rozvoj osobnosti [online]. [cit. 2014 – 04 – 05]. Dostupné z:
http://rudolfkohoutek.blog.cz/1404
Socializace člověka [online]. [cit. 2014 – 04 – 05]. Dostupné z:
http://rudolfkohoutek.blog.cz/0912/socializace-cloveka
[online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.novesluzby.cz/
[online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.podnikator.cz/provoz-
firmy/management/komunikacni-dovednosti/n:17509/Neverbalni-komunikace-
aneb-komunikujte-i-beze-slov
[online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z:
http://v-poradkyne.euweb.cz/Neverbalni%20komunikace.htm
Podnikatel. Etika v podnikání. [Online] 2011. [Citace: 27. 05 2014.]
http://www.ipodnikatel.cz/O-podnikani/etika-v-podnikani-ma-jeste-vubec-sve-
misto-pod-sluncem.html
etext.czu. Skripta. [Online] [Citace: 27. 05 2014.]
http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=83&idkapitola=142.
Chování. Islámské země. [Online] [Citace: 27. 05 2014.]
http://www.chovani.eu/islamske-zeme/c133.
BusinessInfo. Etiketa obchodního jenání v Číně. [Online] 2011.
[Citace: 27. 05 2014.]
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/etiketa-obchodniho-jednani-v-cine-
7818.html.
- 253 -
Ministerstvo zahraničních věcí. Obchodní kultura v USA. [Online]
[Citace: 27. 05 2014.]
http://www.mzv.cz/washington/cz/obchod_a_ekonomika/vstup_na_us_trh/obcho
dni_kultura_v_usa/index.html.
Etika [online]. 2013 [cit. 2014-05-22]. Dostupné z:
http://cojeto.superia.cz/filozofie/etika.php
Etický kodex (code of ethics, code of conduct) [online]. 2013 [cit. 2014-05-22].
Dostupné z: http://www.eticky-kodex.cz/co-je-eticky-kodex/
Etický kódex [online]. 2010 [cit. 2014-05-22]. Dostupné z:
http://www.etickykodex.sk/etickykodex.html
Jak vytvořit etický kodex organizace [online]. 2014 [cit. 2014-05-23]. Dostupné
z: http://kariera.ihned.cz/c1-53354960-jak-vytvorit-eticky-kodex-organizace
Naše krédo [online]. 2014 [cit. 2014-05-23]. Dostupné z: http://www.jnj.cz/o-
spolecnosti/nase-kredo
Etický kodex Policie České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-05-27]. Dostupné
z: http://www.policie.cz/clanek/eticky-kodex-policie-ceske-republiky.aspx
iPodnikatel.cz: portál pro začínající podnikatele [online]. 2011 [cit. 2014-11-
2Dostupné z: http://www.ipodnikatel.cz/O-podnikani/etika-v-podnikani-ma-
jeste-vubec-sve-misto-pod-sluncem/Strana-2.html
JANIKOVÁ, Hana. Základy komunikačních dovedností: "Nejen ústa mluví"
[online]. 2012 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.skp-centrum.cz/wp-
content/uploads/2012/05/Zaklady-komunikacnich-dovednosti-aneb-Nejen-usta-
mluvi.pdf
PETERKOVÁ, Michaela. Asertivita jako vyzrálý postoj. n: Psychotesty
[online]. 2014 [cit.2014-11-27]. Dostupné z
http://www.psychotesty.psyx.chttp://www.psychotesty.psyx.cz/texty/asertivita.ht
mz/texty/asertivita.htm
- 254 -
Rada pro reklamu [online]. 2005 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z:
http://www.rpr.cz/cz/profil.php
SKARLANTOVÁ, Pavla. Hospodářské noviny: Interní komunikace: co a jak
vylepší [online]. 2005 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://ihned.cz/c4-
10030040-17250440-000000_d-10030040-17250440-000000_d-10030040-
17250440-10A000_d-10030040-17250440-10A000_d-interni-komunikace-co-a-
jak-vylepsit
ŠPAČEK,Petr. Vzdělávání v rámci LPS 1A v souvislosti s realizací projektu
156/1. Přednáška v Hotelu Slovan Brno, 2013.
- 255 -
Příloha č. 1
Vysvětlivky k používaným symbolům
Cíle Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich prostřednictvím
získáte přehled o tom, co budete po nastudování příslušného tématu
umět, znát, co budete schopni používat.
Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem, předkládá důležité
informace ke studiu a vložený průvodce vás informuje o časovém
prostoru vhodném k efektivnímu studiu.
Část pro zájemce Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje o možnosti
jeho prohloubení.
Shrnutí kapitoly Klíčové body pro opakování a signalizace k opakovanému studiu částí,
kterým nerozumíte.
Testy a otázky Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné
informace a pojmy. Je to informace, zda jste splnili v úvodu kapitol
stanovené cíle. Věnujte jim maximální pozornost!
Pojmy k zapamatování Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné termíny, které
bezpečně znáte a používáte. Vracejte se k nim po prostudování
následujících kapitol, jen opakováním je fixujete v paměti.
Úkoly k zamyšlení Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro
seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často bývá součástí zkoušky.
Příklad Konkretizace problematiky v praxi, v reality. Je inspirací pro rozvedení
poznatků na dalších praktických aplikacích.
Literatura Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro doplnění a rozšíření
základních poznatků nabytých studiem opory.
Σ
- 256 -
Příloha č. 2
Britský kodex státní služby – 1996
(výňatky)
Článek 1 Ústavní a praktická úloha občanské státní služby spočívá v čestném,
poctivém, nestranném a objektivním napomáhání řádně zvolené vládě jakéhokoli
politického složení při formulování politické linie, provádění rozhodnutí vlády a
při zajišťování veřejných služeb, za něž nese vláda odpovědnost.
***
Článek 4 Státní zaměstnanci slouží řádně ustavené vládě v souladu s principy
stanovenými tímto Kodexem a přitom uznávají:
odpovědnost vůči ministrovi a vůči vedoucímu úředníku ministerstva
(úřadu),
povinnost plnit své veřejné funkce odpovědně a v souladu se zákonem,
povinnost dodržovat zákony včetně závazků mezinárodního práva a
mezinárodních smluv,
etické standardy řídící jednotlivé profese.
Článek 5 Státní zaměstnanci se musí chovat bezúhonně, nestranně a čestně.
Poskytují poctivé a nestranné rady ministrům bez obav či osobního prospěchu a
předávají jim všechny relevantní informace pro rozhodnutí. Nesmí uvádět v
omyl ministry, Parlament ani veřejnost.
Článek 6 Státní zaměstnanci vynakládají veškeré úsilí, aby vyřizovali záležitosti
veřejnosti s ochotou, efektivně, rychle a bez podjatosti.
Článek 7 Státní zaměstnanci zajišťují řádné, účelné a efektivní používání
veřejných prostředků.
Článek 8 Státní zaměstnanci nesmí zneužít svého úředního postavení nebo
informací získaných při výkonu své funkce pro soukromé zájmy své nebo jiných
osob. Nesmějí od nikoho přijímat výhody, které by mohly případně ovlivnit
jejich rozhodování.
- 257 -
Článek 9 Státní zaměstnanci se musí chovat tak, aby si zasloužili a udrželi
důvěru stávajících ministrů a aby si vytvořili stejný vztah i k těm, jimž budou
sloužit v dalších vládách. Musí dodržovat omezení vlastní politické činnosti.
Jejich chování musí být takové, aby ministři a potenciální budoucí ministři si
mohli být jisti, že jim moho důvěřovat a že státní služba bude svědomitě plnit
svoje povinnosti a závazky, nestranně pomáhat, radit a provádět politiku řádně
ustavené vlády.
***
Článek 11 Pokud státní zaměstnanec dojde k přesvědčení, ž je nucen jednat
způsobem, který má být protiprávním, nevhodným nebo neetickým, v rozporu s
ústavními zvyklostmi nebo profesním kodexem, výkonem špatné správy, či jinak
neslučitelným s tímto kodexem, je povinen záležitost oznámit v souladu s
postupem stanoveným ve vnitřních směrnicích ministerstva (úřadu). Je též
povinen oznámit podezření ze spáchání trestné nebo jiné protiprávní činnosti
jiných.
Článek 12 Jestliže státní zaměstnanec jednal v souladu s článkem 11 a postupem
stanoveným vnitřními předpisy ministerstva (úřadu) a má zato, že odpověď,
kterou dostal, neodpovídá závažnosti jeho sdělení, může se písemnou zprávou
obrátit na Komisaře pro občanskou státní službu.
Článek 13 Státní zaměstnanci nesmí mařit politiku, rozhodování nebo činy
vlády tím, že odmítnou vykonat činnost podle rozhodnutí svého ministra. Pokud
nelze záležitost vyřešit podle odstavců 11 nebo 12 způsobem, který je příslušný
zaměstnanec schopen akceptovat, pak je povinen splnit zadané úkoly nebo odejít
ze státní služby. Státní zaměstnanci musejí zachovávat mlčenlivost i po opuštění
státní služby.
- 258 -
Příloha č. 3
Doporučení výboru ministrů RE (2000) 6
o postavení veřejných úředníků
(výňatky)
Článek 1 Právní rámec a obecné principy postavení veřejných úředníků je nutné
vymezit právními předpisy nebo kolektivními dohodami. Provádění těchto
principů a pravidel je svěřeno vládě nebo orgánu ustavenému na základě
kolektivních dohod.
***
Článek 4 Přijímání veřejných úředníků do zaměstnání se řídí zásadou rovných
příležitostí a výběru na základě předností jednotlivých kandidátů ve
spravedlivém a veřejném přijímacím řízení bez jakékoli diskriminace.
Požadavky a kritéria pro přijetí musí být předem známy a – pokud by byly v
rozporu se zásadou rovných příležitostí – musí být dostatečně odůvodněny.
Článek 5 Výběrové postupy musí být transparentní tak, aby mohli být vybráni
volná místa nejvhodnější kandidáti. Účastníkům výběrových řízení se zaručuje
důvěrnost nakládání s osobními a citlivými informacemi a možnost odvolat se
proti nepříznivému výsledku výběrového řízení.
Článek 6 Veřejní úředníci nemohou být ze svých míst překládáni bez svého
souhlasu, nevyžaduje-li to veřejný zájem na dobrém výkonu veřejné správy. Je
vyloučeno přeložení úředníka jako forma sankce a vždy je toto přeložení
přezkoumatelné z hlediska zákonnosti.
Článek 7 Služební postup je uskutečňován na základě kvalitního výkonu práce
úředníka.
Článek 8 Veřejní úředníci mají rovná práva jako jiní občané. Výkon občanských
práv mohou však zákony a kolektivní dohody uvést do souladu s výkonem
veřejných povinností. Takto mohou být právem omezena v přiměřené míře
některá politická a odborová práva.
- 259 -
Článek 9 Ve vztahu k přijetí do zaměstnání a ke služebnímu postupu veřejných
úředníků je vyloučeno nedůvodné nerovné zacházení z důvodu věku,
zdravotního postižení, pohlaví, rodinného stavu, sexuální orientace, rasy, barvy
pleti, etnického, národního nebo společenského původu, politických a
filozofických názorů, či náboženského přesvědčení.
Článek 10 Veřejní úředníci musí mít příležitost vyjádřit se k otázkám, které se
týkají organizace a fungování výkonu veřejné správy v oblasti, v níž pracují.
***
Článek 13 Ve vztahu k veřejnosti jsou úředníci povinni při výkonu svých funkcí
důsledně respektovat právo, být loajálními k demokratickým institucím a
rozhodovat uvážlivě, nestranně a odpovědně. Aby byly vyloučeny konflikt
zájmů a korupce, podléhají veřejní úředníci vhodným omezením týkajícím se
výkonu jiného zaměstnání či podnikání.
Článek 14 Porušení povinností veřejného úředníka může mít za následek
disciplinární řízení. Úředníkovi musí být při tomto řízení zajištěna možnost
účinné obhajoby a opravných prostředků proti případně uložené sankci.
Článek 15 Průběžné vzdělávání úředníků je jednou z podmínek dobrého výkonu
veřejné správy. Vzdělávací politika v této oblasti je úkolem vlády a úředník je
povinen účastnit se vzdělávání s tím, že dosaženými výsledky může být
podmíněn jeho služební postup.
***
Článek 17 Stát zajišťuje veřejným úředníkům soudní ochranu nabytých práv a
chrání je ve všech případech, kdy jsou napadáni třetími osobami, ač vykonávají
v souladu s právem své úkoly.
- 260 -
Příloha č. 4
Pravidla etického chování
AGROFERT, a.s. a její dceřiné společnosti podnikající v oblasti chemie,
zemědělství, potravinářství a navazujících odvětvích, přijala pravidla
etického chování (Business Conduct Guidelines) v souladu se svou firemní
politikou, která:
v obchodním podnikání respektuje právo na konkurenci a soutěžní právo
s přesvědčením, že výhradně férová konkurence může svobodně rozvíjet
společnost jako takovou,
ve výrobní a obchodní činnosti zajišťuje uznávané standardy kvality a
zdravotní nezávadnosti své produkce, ochrany životního prostředí a
udržitelnosti přírody.
AGROFERT, a.s. založila svůj etický kodex na jasných a stručných zásadách,
které jsou v praxi dále podpořeny již platnými vnitřními předpisy, v nichž jsou
samostatně rozpracovány jednotlivé oblasti etického kodexu, závazné pro
všechny její zaměstnance a dceřiné společnosti.
AGROFERT, a.s. považuje za vhodné deklarovat, že její aktivity respektují níže
uvedená pravidla společenského chování, která jsou v evropském prostoru
podnikání běžným standardem, a požaduje na svých zaměstnancích sounáležitost
s nimi.
V rámci schváleného etického kodexu jsou důsledně podporovány:
demokratické hodnoty, ochrana a dodržování lidských práv dle Listiny
základních práv a svobod,
práva každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost,
rasu, barvu pleti, mateřský jazyk, věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní
stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické
přesvědčení, společenské postavení,
zásady rovného přístupu k zaměstnancům, jejich důstojnost, soukromí a
osobní práva,
činnost zaměstnanců pouze v souladu s právními předpisy,
principy péče o životní a pracovní prostředí a jeho trvale udržitelný
rozvoj ve všech oblastech působnosti,
důstojné podmínky práce zaměstnanců,
- 261 -
pravidla dodržování a zajištění bezpečnosti práce a zásad ochrany zdraví,
vybavení zaměstnanců pracovními a ochrannými pomůckami.
Zároveň AGROFERT, a.s. požaduje, aby zaměstnanci:
dodržovali právní normy v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z
trestné činnosti a financování terorismu dle platného vnitřního předpisu,
nevedli se svými obchodními partnery jednání, porušující pravidla
hospodářské soutěže a dodržovali vnitřní předpisy, zakotvující pravidla
férové hospodářské soutěže,
dodržovali platné právní předpisy země působnosti každé dceřiné
společnosti AGROFERT, a.s.,
byli nestranní a objektivní k řešeným záležitostem a odmítali nátlak, vliv,
přání nebo žádosti, dary či výhody, které by mohly ohrozit jejich
nestrannost,
vyvarovali se při své práci střetu zájmů, popř. případnému střetu zájmů,
který by mohl nastat, bez zbytečného prodlení uvědomili svého
nadřízeného,
vzniknou-li krizové či nestandardní situace, které by měly být sděleny a
projednány vedením AGROFERT, a.s. (hlášení mimořádných událostí,
nebezpečných situací a stavů) s potřebou právního nebo pojistného
zajištění, jednali dle vnitřního předpisu (právní řád AGROFERT, a.s.)
neprodleně tak, aby mohly být preventivně odstraněny nebo zmírněny
případné škodní a morální následky události,
zjistí-li podezřelé okolnosti ukazující, že existuje možnost vzniku
finanční, obchodní, technické, bezpečnostní, morální nebo společenské
újmy, popř. újmy na životním prostředí, či má-li kterýkoliv zaměstnanec,
obchodní partner nebo jakákoliv třetí osoba pochybnost o tom, zda je
konkrétní záležitost v souladu se zásadami etického chování koncernu
AGROFERT, má právo a povinnost obrátit se na svého nadřízeného či na
linku Tell Us na: http://www.agrofert.cz/compliance/, kde je zajištěno, že
sdělení, stížnosti nebo upozornění budou detailně, odborně, nestranně a
diskrétně prošetřena.
V koncernu AGROFERT se dále považuje za běžný standard etického
chování:
dodržovat pokyny Pracovního řádu a interních předpisů, individuálně
modifikovaných dle zaměření každé dceřiné společnosti,
- 262 -
chránit majetek koncernu AGROFERT a nepoužívat ho pro vlastní
potřebu či pro potřebu jiné osoby, nebo ho používat pouze v určeném
rozsahu dle vnitřních předpisů společnosti a povolení nadřízeného,
dbát pravidel loajality ke svému zaměstnavateli, nezneužívat svého
postavení, znalostí, důvěrných informací, osobních kontaktů, získaných
při výkonu zaměstnání v neprospěch koncernu AGROFERT, ve svůj
prospěch nebo ve prospěch třetích osob,
být si vědom své zodpovědnosti v rozsahu svého funkčního zařazení,
vystupovat jako spolehlivý partner, dávat přednost své profesionální
odpovědnosti před soukromými zájmy,
vykonávat svou práci čestně, slušně, svědomitě, objektivně, bez
zbytečných průtahů, korektně, zodpovědně, vstřícně, s náležitou péčí,
racionálně, v kooperaci s ostatními zaměstnanci, smysluplně, iniciativně
s ohledem na přijaté cíle a plány svého zaměstnavatele,
dbát na ochranu používaných a zpracovávaných dat v koncernu
AGROFERT tak, aby tato data nemohla být zneužita v cizí prospěch,
svěřovat soubory dat a dokumentů jen určeným osobám dle jejich
oprávnění pro danou činnost,
vystupovat na veřejnosti tak, aby nebylo poškozeno dobré jméno
koncernu AGROFERT nevhodnými aktivitami, chováním a jednáním.
- 263 -
Příloha č. 5
Etický Kodex
systematicky zpracovaný soubor obecných, ale i konkrétních norem a předpisů
Etické zásady chování soudce
Etické zásady chování soudce jsou mravní principy soudcovské činnosti,
kterými soudci sami sobě dávají vodítko pro své chování a zavazují se je
dobrovolně dodržovat, a v zájmu zvýšení vlastní důvěryhodnosti i v zájmu
zlepšení vztahu veřejnosti k soudnictví. Tyto nemohou být přijímány formou
zákona, neboť právo je pouze minimem etiky. Soudcovská unie jako
reprezentant soudcovského stavu přijímá následující soubor zásad s tím, že tyto
budou dále vykládány a rozvíjeny:
I. Soudce podporuje mravní integritu a nezávislost soudnictví.
II. Soudce využívá všech svých schopností k naplnění soudcovského poslání a
soustavně si doplňuje své odborné znalosti.
III. Soudce vykonává soudcovské povinnosti nestranně, podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.
IV. Soudce se vyvaruje chování, které zpochybňuje jeho důvěryhodnost a tím i
narušuje důvěru veřejnosti v soudnictví. Vyvaruje se i chování, které by se jako
takové mohlo jevit.
V. Soudce se chová trpělivě, důstojně a zdvořile k osobám zúčastněným na
řízení i ke všem dalším osobám, s nimiž z titulu své funkce jedná, a respektuje
jejich osobnost.
VI. Soudce zachovává vůči ostatním soudcům náležitou úctu a chová se k nim
kolegiálně.
- 264 -
VII. Soudce považuje za čest podílet se na správě soudnictví a na zdokonalování
právního systému.
Dokument byl schválen Shromážděním zástupců sekcí Soudcovské unie ČR
(nejvyšším orgánem dobrovolného stavovského nepolitického sdružení českých
soudců) dne 28. října 2000.
Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR
- 265 -
Příloha č. 6
Vzorový Etický kodex pro akademické
pracovníky vysokých škol
schválený na 5. zasedání sněmu Rady vysokých škol 17. května 2007
Část I.
Obecné zásady
1. Akademický pracovník zachovává ve své práci vysoký standard dodržování
lidských mravních principů a etických zásad, plně respektuje zásady tohoto
kodexu.
2. Totéž vyžaduje od svých spolupracovníků a studentů, aktivně v tomto směru
působí zejména na studenty a je jim v tom vždy příkladem.
3. Neobhajuje a nekryje neetické chování a jednání, a to ani tehdy, bylo-li by
takové chování nebo jednání zdůvodňováno účelovou prospěšností, poslušností a
loajalitou.
4. Považuje pedagogickou, vědeckou, uměleckou a obecně tvůrčí práci za
integrální příspěvek k rozvoji lidského poznání, kultury, inovací a k obecnému
užitku a hájí ji proti nespravedlivému zpochybňování nebo zneužívání; pečlivě
dodržuje a šíří zásady spolehlivé a důvěryhodné vědecké, umělecké a další
tvůrčí práce na veřejnosti, v okruhu svých spolupracovníků a zejména mezi
studenty.
5. Trvale rozvíjí své schopnosti, rozšiřuje a prohlubuje si znalosti a dovednosti v
oblasti svého profesního zaměření i obecné pedagogické práce.
6. Zachovává si kritičnost vůči výsledkům své práce, získaným poznatkům a
závěrům, objektivně, kriticky, ale kolegiálně přistupuje k výsledkům svých
spolupracovníků a studentů, je přístupný diskusím a argumentům.
- 266 -
7. Obhajuje svobodu myšlení, bádání, vyjadřování, výměnu názorů a informací.
Ve své vědecké či jiné tvůrčí práci a v pedagogické činnosti nezastává
neobjektivní ideologické či iracionální přístupy, odmítá vše, co může urážet
lidskou důstojnost nebo ohrožuje řádný chod a rozvoj lidské společnosti.
Část II.
Zásady v pedagogické práci
1. Akademický pracovník jedná se studenty vždy na základě objektivního,
korektního, náročného, ale citlivého hodnocení jejich schopností, znalostí, píle a
ostatních osobnostních charakteristik; při klasifikaci studijních výsledků si
počíná nestranně a objektivně, ve vztahu ke studentům vždy uplatňuje kolegiální
způsob jednání.
2. Komunikuje se studenty otevřeným a korektním způsobem, neuchyluje se k
jejich podceňování, ponižování a jakémukoliv znevažování.
3. Chová se k nim vždy spravedlivě, nevyžaduje od nich činnosti, které patří k
jeho vlastním povinnostem, nepřivlastňuje si nijak jejich práci a jimi dosažené
výsledky.
4. Předává jim ochotně své znalosti, dovednosti a zkušenosti.
5. Snaží se pedagogicky působit nejen kvalitní výukou a výcvikem, ale za
každých okolností i osobním příkladem, pečlivě dodržuje stanovená pravidla
organizace výuky.
6. Plně a iniciativně se věnuje kolektivní a individuální výuce a výchově
studentů, napomáhá rozvoji jejich samostatného a kritického myšlení, všestranně
podporuje jejich kvalifikační růst a profesní rozvoj, tvůrčí a publikační aktivity,
pomáhá jim navazovat vnější kontakty včetně kontaktů mezinárodních.
7. Vyvozuje přiměřené důsledky z případných selhání a neetického chování nebo
jednání studentů.
- 267 -
Část III.
Zásady pro vědeckou, uměleckou a další tvůrčí práci
1. Akademický pracovník zaměřuje svůj výzkum, popř. své umělecké nebo
ostatní tvůrčí aktivity na rozšiřování hranic lidského poznání, rozvoj uměleckých
a kulturních hodnot, vzdělanosti, technických inovací atd. Vždy dbá na to, aby
jeho výsledky sloužily ku prospěchu společnosti.
2. Vždy dbá na to, aby těmito aktivitami neohrožoval spolupracovníky,
společnost, životní prostředí, materiální, kulturní a etické hodnoty.
3. Uvědomuje si svoji odpovědnost za objektivitu, spolehlivost a přesnost svého
bádání a respektuje meze používaných metod.
4. Při zveřejňování svých poznatků a výsledků dbá na jejich úplnost, ověřitelnost
a objektivní interpretaci.
5. Po zveřejnění svých výsledků uchovává primární data a dokumentaci po dobu
obvyklou v příslušném oboru, pokud tomu nebrání jiné legitimní závazky nebo
předpisy.
6. Dbá na účelné a efektivní využívání prostředků poskytnutých mu na výzkum,
uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost.
7. Neduplikuje výzkum uskutečněný jinde, pokud to není nezbytně potřebné k
ověření, doplnění nebo porovnání jeho výsledků.
8. Předává své výsledky, pokud nepodléhají legitimnímu utajení, vědecké,
odborné nebo umělecké veřejnosti. Se získanými vědeckými poznatky uvážlivě
seznamuje širokou veřejnost až po jejich prověření a uveřejnění v odborných
médiích.
9. Jako autor nebo spoluautor výsledků se prezentuje pouze tehdy, jestliže jich
sám dosáhl nebo k nim přispěl významným tvůrčím způsobem; důsledně se
vystříhá jakékoliv formy plagiátu.
- 268 -
10. V publikacích objektivně uznává přínos svých kolegů a předchůdců, při
citování vždy uvádí zřetelný a přesný odkaz na příslušný zdroj.
11. Cituje i podstatné práce, které nejsou v souladu s jeho výsledky a názory.
12. Nefragmentuje své výsledky, tj. nedělí je zbytečně do více publikací za
účelem zvyšování jejich počtu.
13. Objeví-li ve svých publikacích omyl, podnikne všechny potřebné a možné
kroky k jeho nápravě, nesnaží se jej tajit nebo maskovat.
14. Provádí jemu zadanou posuzovatelskou, recenzní nebo jinou hodnotitelskou
činnost osobně, nezávisle a pečlivě.
15. Chrání duševní vlastnictví autorů posuzovaných rukopisů, návrhů projektů a
zpráv, uměleckých děl apod., nepoužívá údaje obsažené v hodnocených
podkladech k jinému účelu než k vypracování příslušného posudku a neposkytne
je třetí osobě.
16. Neprodlužuje záměrně dobu hodnocení za účelem dosažení vlastních výhod
či výhod pro třetí osobu.
17. Odmítne vypracovat vědecké, odborné nebo umělecké stanovisko, jestliže by
závěry mohly být ovlivněny jeho osobním zájmem, nebo na tuto skutečnost
jasně upozorní; vystříhá se jakýchkoliv vědomých střetů zájmů.
18. Expertní stanoviska zpracovává zodpovědně a vždy jen z tematické oblasti
svého oboru; nepodléhá přitom vnějším tlakům.
19. Při hodnotitelských a oponentních řízeních, recenzích apod. vychází pokud
možno z objektivních kritérií, dodržuje pravidla zadavatele a vyžaduje to samé
od ostatních účastníků daného řízení.
Pozn.: Tento návrh kodexu je zpracován v souladu s Etickým kodexem
výzkumných pracovníků v AV ČR a je s ním plně zharmonizován, tj. prakticky
ztotožněn v otázkách vědecké práce a výzkumu.
Zpracoval: J. Bednář
- 269 -
Příloha č. 7 – Etický kodex AMSP- Asociace malých a středních podniků a
živnostníků ČR
Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR si klade za cíl spolu s
obhajobou a prosazováním zájmů malých a středních podniků, živnostníků a
jejich organizací přispět k tomu, aby veškerá její činnost i činnost jejích členů
byla nejen v souladu s právem, jehož dodržování chápe jako základní povinnost
svou i svých členů, ale i v souladu s obecně uznávanými etickými zásadami
podnikání, zejména s normou „CODES OF CONDUCT“ přijatou UEAPME -
Evropskou asociací řemesel, malých a středních podniků se sídlem v Bruselu,
jejíž je AMSP ČR členem.
Cílem etického kodexu AMSP ČR je deklarovat vůli jeho členů, dodržovat tuto
normu chování nejen při jednání mezi členy, ale i v jejich denní praxi a vztazích
s ostatními subjekty vytvářejícími podnikatelské prostředí, a přispět tak ke
kultivaci podnikatelského prostředí a prohlubování transparentnosti a
partnerství.
Etický kodex AMSP ČR se jeho členové zavazují dodržovat nejen ve vztazích
mezi sebou, ale i ve vztazích se svými obchodními partnery. Etický kodex
AMSP ČR je morálním závazkem každého jejího člena.
Členové AMSP ČR se zavazují řídit těmito pravidly chování:
V oblasti vytváření příznivého podnikatelského prostředí
v obchodní soutěži jednat svobodně v mezích mezinárodně uznávaných
pravidel poctivého obchodu,
svými postoji a chováním v obchodních vztazích vytvářet atmosféru
důvěry a korektnosti.
- 270 -
V oblasti naplňování požadavků právního řádu jako minima etiky
považovat dodržování zákona za základní předpoklad vytváření
příznivého podnikatelského prostředí;
vytvářet image svých organizací a svého podnikání na odpovědnosti,
důvěryhodnosti, spolehlivosti a zákonném jednání;
důsledně plnit uzavřené smlouvy, ujednání a závazky;
považovat platební morálku za osu obchodních vztahů a základ zdravého
podnikatelského prostředí.
V kvalitě produkce a environmentálním dosahování cílů
vyvíjet a nabízet výrobky a služby v požadované jakosti, bezpečnosti a
šetrné k životnímu prostředí a zdraví,
provádět politiku plynulého zlepšování všech opatření k ochraně zdraví,
bezpečnosti a životního prostředí s cílem dosahovat příznivějších
parametrů než stanoví platné právní normy,
dosahovat prosperity na principech udržitelného rozvoje,
poskytovat maximální záruky za kvalitu svých výrobků a služeb.
Ve vztahu k akcionářům a společníkům
zacházet spravedlivě se všemi akcionáři, společníky a členy, včetně
minoritních, pěstovat s nimi dobré vztahy a chránit jejich práva,
při řízení společností důsledně aplikovat principy otevřenosti, poctivosti
a odpovědnosti a Kodex správy a řízení společností založený na
principech OECD,
jednat otevřeně a poskytovat veškeré relevantní informace užitečné pro
své členy a partnery, včetně finanční situace, výkonnosti, vlastnictví a
řízení společnosti.
Ve vztahu k zaměstnancům
dbát na důstojné zaměstnavatelské klima, úctu k zaměstnancům, na jejich
informovanost, spravedlivé odměňování, zvyšování kvalifikace,
bezpečnost a hygienu práce,
dbát na důstojné zaměstnanecké prostředí, nepřipouštět jakoukoliv
diskriminaci odporující právu a mezilidským vztahům,
- 271 -
podporovat racionální zlepšování životního a pracovního prostředí
zaměstnanců firmy
vést své zaměstnance k čestnému jednání, slušnosti a osobní
zodpovědnosti.
AMSP ČR, Praha, 24. 11. 2011
