jedince o sobě samém a zainteresovaný vztah k sobě;
• nejprve fakt uvědomění si sebe sama, vědomí vlastní ceny, kvalit a schopností; základní kritériem je, jak jedinec pociťuje, že řídí svůj život podle vlastních regulativů a zaměřuje jej k těm účelům, které vycházejí z jeho sebepojetí;
• a) globální sebevědomí– zahrnuje relativně stálou percepci vlastní kompetence s aspirací;
• b) situační sebevědomí– odpovídá percepci výkonových možností v rámci specifických úkolů nebo konkrétních podmínek;
jedinci s optimální hladinou sebevědomí • odpovídá jejich faktickým
možnostem;• vyžadují pro sebe rozumnou míru
osobní nezávislosti; • dovedou kriticky zvažovat své
přednosti a nedostatky s ohledem na specifické znaky konkrétní situace;
jedinci s nízkým sebevědomím • lehce upadají do skličujících
emocionálních stavů;• mívají difuzní a nekonsistentní
sebeobraz; • bývají nesnášenliví vůči lidem, kteří
se svým smýšlením vzdalují názorům a normám přijímaným jejich skupinou;
• v interpersonálních vztazích trpí nejistotou, kontakty s lidmi v nich mnohdy vyvolávají úzkostné napětí;
jedinci s nízkým sebevědomím • v oblasti osobních ambicí kolísají
mezi strachem z méněcennosti a intenzivní tužbou předstihnout svými výsledky druhé lidi;
• někdy si kladou neúměrně vysoké cíle, při hromadících se nezdarech upadají do stavu bezradnosti;
• ze sebevědomí vychází sebeúcta, která je prožitkovou složkou vyjadřující vyhraněnější a jednoznačnější postoj individua k sobě jako k hodnotě;
sebehodnocení • proces nahlížení na sebe, hodnocení
sebe v kontextu nějakých kritérií; • posouzení sebe a své připravenosti něco
dosáhnout, zvládnout nebo vyřešit; • výsledkem je pocit vlastní hodnoty; • sebehodnota se vztahuje na morální
jednání, naladěnost já, kterou prožívá jako nositel hodnoty;
• opakem pocit méněcennosti;
sebehodnocení• má dva póly: spokojenost nebo
nespokojenost se sebou; • prožíváno jako větší nebo menší
sebedůvěra; • určuje chování člověka i v nových
situacích; • subjektivní ráz, výběrové
vystavování se informacím, neopírá se jen o zjištění kvalit, ale připisuje si různé vlastnosti a dává jim různou důležitost;
tendence: nadhodnocování a podhodnocování
• přiměřené sebehodnocení – jedinec na sebe bere úlohy, které odpovídají jeho možnostem;
• snížené sebehodnocení – může vést k blokování aktivity a k dosahování nižších než možných výsledků; tendence podléhat vnějším tlakům, menší důvěra ve své schopnosti, projeví se za obtížných podmínek; vyhýbání se novému, zranitelnost míněním druhých;
• zvýšené sebehodnocení – nekritická připravenost vykonávat obtížné úlohy; přesvědčení o správnosti své orientace, věří svému mínění, názory druhých tolerují, důvěra ve vlastní síly;
• pokud odchylka není velká, může působit jako mobilizující činitel, takže jedinec dosáhne více, než by dosáhl při reálném hodnocení svých možností;
• při velké odchylce se nedosáhne cíle, může dojít k frustraci, obraně, přesouvání odpovědnosti na jiné, ke konfliktům s okolím;
• popularita ve skupině je spojena s vyšším sebehodnocením; na podkladě pozitivního nebo negativního sebehodnocení se utváří kladný nebo záporný vztah k sobě;
formuje se na základě: • a) vlastní zkušenosti – jedinec se
přesvědčuje, čeho je schopen; • b) posudků lidí, s nimiž se setkává, zvláště
těch, kteří jsou pro něho důležití; svazky se skupinou, shodou s názory druhých, shodou názorů druhých na objekt;
determinováno rodinným prostředím – pozitivní vztahy v rodině; pozitivní vzory; rodina chápána jako útočiště v krizových situacích; projevován taktní zájem o osobní problémy; demokratický styl výchovy;
sebepojetí • představa sebe sama; • sebeidentifikačně závažné a stabilizační
zobecnění osobnostních znaků; integrace duševního života v jednotný celek;
• organizace informací soustředěných kolem já vzniká v důsledku rozlišování mezi tím, co se vztahuje k vlastní osobě a co k vnějšímu světu;
• neodráží to jaký člověk skutečně je, ale jakou představu má sám o sobě;
sebepojetí• má vliv na vnímání a hodnocení ostatních lidí;
podstatné je, jak si jedinec uvědomuje svou vlastní osobnost, jakou má o sobě představu jako o já;
• spojeno se zkušenostmi v sociálních vztazích, podmiňuje a realizuje způsob mezilidských kontaktů;
• s některými rolemi je osobnost svázána těsněji než s jinými, čím více dovolují osobnostní rysy sebeuplatnění a sebepotvrzení v hranicích určité role, tím slučitelnější jsou její požadavky se sebepojetím;
sebeobraz • ucelená představa o sobě samotném,
názorný pohled jedince na sebe sama; celostní vztah k sobě samému, který může obsahovat rozpory;
vznik:• a) sebepozorováním vlastních prožitků
a vlastního jednání; • b) na podkladě různých forem posuzování
osoby druhými lidmi, působením předpokládaného obrazu, který si jedinec vytváří o tom, jak ho vidí druzí lidé;
obrazy já:• reálné já, tj. obsah sebepojetí a jeho
struktura; • vnímané já, tj. jaký si myslím, že
jsem; • ideální já, jaký bych chtěl být;
vytváření sebepojetí • v prvních fázích života není příliš
zřetelné, dítě má tendenci přiřazovat vlastní stavy a přání okolí;
• se získáváním zkušeností se rozlišování upřesňuje, tvoří se pojetí vlastního já jako důsledek zobecnění informace o vlastních přáních, potřebách, postojích, fyzických vlastnostech a dalších psychických vlastnostech;
vytváření sebepojetí • působí na něj:
konstituční vybavení, sociální okolí, požadavky, sankce, normy očekávání aj.
struktura sebepojetí: • vlastní tělo – tělové schéma, jeho součástí
je obraz těla, utvořený soustavou představ a soudů o vlastním tělesném vzhledu;
• já jako subjekt norem, hodnot, přesvědčení, i jako nositel určitých vlastností a zdroj určitého jednání;
• sociální složka – pozice, status, prestiž, sociální role;
• vlastnictví – vnímání sebe sama jako vlastníka;
• aspirativní či ideální sebepojetí, tj. jaký bych chtěl být;
4) sebeaktualizace • potřeba maximálního využití svých
• snaha realizovat vlastní schopnosti způsobem za daných podmínek optimálním,
• fyzický, emocionální, duchovní a intelektuální růst,
• tendence udržet a rozšiřovat svou osobnost, což se projevuje jako potřeba po pozitivní sebeúctě; socializace úzce souvisí s utvářením postojů a vztahů;
zahrnuje: • vývoj vztahu k lidem, • vývoj kontroly chování, • osvojení si chování;
základní lidský motiv • realizovat všechny vlastní potence;• jedinec motivovaný tendencí k
sebeaktualizaci dostává zaměřenost a jednotu,
• tato tendence vyvolává vzrušení, mobilizuje energii, vede k chování zaměřenému na cíl a k pocitům uspokojení při jeho dosažení;
• každá lidská bytost má schopnost realizovat sebe samu;
• osobnost, která dosáhla sebeaktualizace, má určité znaky, ke kterým patří lepší vztah k realitě, poznání sebe a druhých, spontánnost, zaměřenost na problémy, potřeba soukromí, autonomie a nezávislost na okolí, potřeba uznání, pocit pospolitosti s druhými, umění vytvářet si efektivní interpersonální vztahy, smysl pro humor, tvůrčí schopnost a rezistenci vůči kulturizaci;.
jedinec má zájem o udržení toho obrazu o sobě, který si vytvořil, za tím účelem používá různých strategií, které se v podstatě opírají o pozitivní nebo negativní posilování;• pozitivní posilování – angažuje se
aktivně v dosahování cílů, které považuje za významné, dělá to, co považuje za součást svého já;
• negativní posilování – chování jedince vede k redukci něčeho pro něho nepříjemného;
otázky• postojová složky sebesystému je
• názorný pohled jedince na sebe sama je
• závažné a stabilizační zobecnění osobnostních znaků je
• hodnocení sebe v kontextu nějakých kritérií je
• sebevědomí
• sebeobraz
• sebepojetí
• sebehodnocení
otázky – struktura sebepojetí: • představy o
tělesném vzhledu• ustálené chování a
mé priority• pozice, status,
prestiž, sociální role• vnímání sebe sama
jako vlastníka • jaký bych chtěl být
• tělové schéma• já jako subjekt
norem, hodnot• sociální složka
• vlastnictví• ideální sebepojetí
Použité zdrojeHAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU BrnoPokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.
