Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno

Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov28

Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková

Vzdělávací obor: Psychologie

Tematická oblast: Vývojová psychologie

Téma: Předškolní věk - socializace

Určeno pro: 2. ročník středních pedagogických škol

Vytvořeno dne: 31. 8. 2013

Klíčová slova:

Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad vývoje v předškolním období, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli a zařazení do periodizace lidského věku

fáze přípravy na život ve společnosti:

• dítě se učí přijímat řád, který upravuje chování k různým lidem;

• učí se prosadit i spolupracovat, hlavně v rovnocenné vrstevnické skupině;

• proměny hry díky vývojovým změnám – sdílená aktivita;

pravidla

předškolák pravidla přejímá, dokáže si je i odvodit ze zkušenosti;

pouze jednoduchá pravidla, kterým rozumí, se složitými pravidly si neví rady,

posiluje to jeho potřebu jistoty a jednoznačné platnosti,

pravidla dodržuje rigidně, jsou málo flexibilní, důvodem je potřeba jistoty;

řešení problémů

napomáhají tzv. scénáře – dítě ví, co se bude dít u lékaře, na návštěvě, podle znalosti scénáře pak postupuje,

zkušenost usnadňuje volbu řešení; hledání řešení není systematické, je spíš situační a egocentrické;

řešení jsou často těžko realizovatelná, což plyne z nepřiměřeně optimistického sebehodnocení;

emoční vývoj emoce se rozvíjejí k větší stabilitě a

vyrovnanosti, ale stále se velmi snadno vystřídá intenzivní smích a pláč;

vztek a zlost nebývají tak časté, protože děti lépe chápou kontext, buď nezbytnost nepříjemných situací či úmysl jiné osoby;

prožívání strachu závisí na temperamentu;

smysl pro humor

ve 4 letech považují děti za humorné opakování nesmyslných nebo tabuizovaných slov,

schopnost druhého rozesmát je považována za důležitou součást důvěrného kamarádského vztahu;

budoucnost

začíná prožívat těšení se na něco, jakmile porozumí dimenzi nejbližší budoucnosti,

přichází i obavy z budoucího dění, při odhadu budoucích prožitků

očekává, že ostatní lidé budou prožívat totéž – egocentrismus;

emoční inteligence lépe rozumí svým pocitům, dovede projevit empatii, oddálit vlastní uspokojení a částečně

ovládat své projevy, objevují se pocity viny, které jsou

vázány na rozvoj svědomí, rozumí tomu, že se tohoto pocitu lze

zbavit nápravou situace;

socializace

probíhá i mimo rámec rodiny – fáze přesahu rodiny,

období přípravy na život ve společnosti,

proces socializace závisí na výchovném působení i na temperamentu dítěte;

nové role: vrstevníka žáka MŠ kamaráda

triáda sociálních prostředí pro identifikaci

rodinazdroj jistoty a bezpečí;

vrstevníciosamostatňování, učí se prosazení a spolupráci; uspokojují potřebu seberealizace a sebepotvrzení;

mateřská školaprvní instituce v životě dítěte, přizpůsobení řádu vytváří nové sociální dovednosti;

sociální skupina má své teritorium, kde působí

rodinateritorium rodiny, obvykle odděluje teritorium rodičů a dítěte – pokoj;

vrstevníciteritorium vrstevníků, např. hřiště;

mateřská školateritorium MŠ, v němž chybí intimní subteritorium, všude za mnou mohou i ostatní, pohyb má svá pravidla;

rodina

rodina je základní sociální skupina, je spojena výlučností svých vztahů,

soužitím, sdílením přítomnosti, společnými aktivitami, ale i očekáváním a plánováním společné budoucnosti;

rodina

základ sociálního chování se osvojuje v rodině vnímat projevy jiných lidí, chápat je, vciťovat se, respektovat jejich potřeby, ovládat vlastní emoce, uplatňovat vlastní názory, řešit konflikty atd.

rodina

při fixaci nevhodných způsobů chování mívá dítě problémy v interakci s cizími lidmi, což jeho nejistotu a nepřiměřené jednání ještě posiluje;

signálem emoční a sociální nezralosti je setrvávání ve vazbě na dospělé a projevy strachu či agrese k vrstevníkům;

rodiče představují pro dítě záruku jistoty,

přisuzuje jim téměř všemocnost, dítě se chce rodičům podobat ve všech

směrech, tuto potřebu uspokojuje hlavně hra –

anticipace rolí, dítě vyžaduje potvrzení rodičovské jistoty

jakýmkoli způsobem – přehnané vyžadování pozornosti;

rodiče dítě chce vědět, co rodiče dělají teď, i co

dělali, když byli dětmi, tím, že rodiče dítěti vyprávějí, co dělali v

dětství, jaké měli zážitky a trápení, se mu přibližují, protože tyto dětské zážitky jsou pro dítě srozumitelné,

rodina důležité jsou pro dítě vzpomínky, které

tvoří rodinnou historii, v níž má dítě své nezpochybnitelné místo, např. narozeniny;

překročení hranice rodiny je možné teprve tehdy, když v ní dítě už získalo zkušenost jistoty a bezpečí;

pokud dítě této jistoty nedosáhlo, nemůže vytvářet nové vztahy, např. kamarádské;

sourozenci

sourozenci pomáhají zařadit se do sociálního systému;

rodinný systém – rodiče a děti, sourozenci mezi sebou podle sourozeneckých konstelací,

mohou vytvářet most k vrstevníkům;

rozpad rodiny

případný rozpad rodiny je těžko pochopitelný,

nahlíží na něj z egocentrického úhlu pohledu,

nebere v úvahu pocity a přání rodičů, ale spíš věří, že od nich otec odešel, protože on sám zlobil,

může být úzkostnější z obavy, aby neodešla i matka;

hra, pohádka, kresba

vyjadřuje názor dítěte, je neverbální symbolickou funkcí –

tendence zobrazit realitu tak, jak ji dítě chápe,

odráží myšlení dítěte, uplatňuje se rychlý vývoj chápání okolního světa

fáze kresby

presymbolická – čmárání, zajímavé sama o sobě, výsledkem se už nezabývá,

bezobsažná čáranice;symbolická úroveň – dítě zjišťuje, že kresba nese význam,

obsažná čáranice;primární symbolické vyjádření – dítě kreslí s úmyslem něco zobrazit, kreslí to, co o objektu ví a připadá mu důležité;

vývoj kresby lidské postavy

stadium hlavonožce (asi 3 roky) Kresba vyjadřuje zkušenost s vlastním tělem

a pozorování druhých lidí. Nejvýznamnější je obličej, je důležitý při navazování kontaktu. Dále jsou důležité končetiny pro jakoukoli aktivitu.

Stadium fantazijního zpracování (4-5) Akcentuje detaily pro něj důležité, bez

respektování reality (např. průhledné kresby) Stadium realistického zobrazení

Na konci předškolního věku – dítě kreslí to, co vidí → kognitivní decentrace.

vývoj kresby lidské postavy kresba –; 3 roky – ovládá pohyby rukou, nečiní

problém napodobit různý směr čáry, nápodobou zvládá vertikální čáry, horizontální čáry, kruhové čáry; 4 roky – křížek, 5 let – nápodoba čtverce, 6 let – napodobuje trojuhelník;

pokouší se i o postavu; 3.leté dítě načmárá a dodatečně pojmenuje, výtvor se vůbec nepodobá (obsažná čáranice); 4. leté dítě – realističtější obraz, hrubé rysy, hlavonožec; mezi 4.- 5.rokem transparentní kresba – je vidět dovnitř; 5.leté dítě – odpovídá již předem stanovené představě, kresba je detailnější, prozrazuje lepší motorickou koordinaci, paže znázorněny čárami, proporce nahodilé;

HRA Je rovněž neverbální symbolickou funkcí. Slouží předškolnímu dítěti jako prostředek

vyrovnání se s realitou (zvládnout zátěž, imaginárně si splnit přání – i nesplnitelná, např. si hraje na hodné pejsky, když má strach ze psů)

Tematická hra „na něco“ slouží k procvičování budoucích rolí ( i těch negativních, např. agresora, což dítě láká, i když ví, že reálně to není dovoleno). Piaget připodobnil herní symbolismus k archetypům podle Junga.

POHÁDKA

Odpovídá typickému způsobu uvažování předškoláka – jednoduchý děj s jednoznačnými pravidly, kdy dobro zvítězí a zlo je potrestáno.

Pohádkový svět je pro dítě bezpečný pro jasnou strukturu a snadnou orientaci, lze se na něj spolehnout.

Dítě uspokojuje ztotožnění s hrdinou – často postava, která má podobné problémy (slabému vždy někdo pomůže a potvrdí tak, že svět je v základu dobré a přátelské místo, životu lze důvěřovat).

Štěstí je vždy dosaženo jen ve spolupráci s ostatními, pohádky ukazují důležitost sociálních vazeb a negují, že by k úspěchu mohlo vést sobectví.

Pohádky uspokojují potřebu naděje, protože konec je vždy dobrý.

Ukazují význam základních archetypů (muž a žena, persona a stín, mládí a stáří…)

c) emoční vývoj a socializace 1) vývoj sociální reaktivity – vývoj

diferencovaných vztahů k lidem v bližším i vzdálenějším okolí; rozhodující je vztah k rodičům, vztahy k druhým dětem jsou většinou málo trvalé, ovšem důležité, učí se pomáhat slabším;

2) vývoj sociálních kontrol a hodnotových orientací – normy zprvu na základě příkazů a zákazů dospělými, později přijetí za své; konec období shovívavosti v socializaci; podněcují a posilují ji zejména rodiče, ale významnou roli začínají hrát i druhé děti; nejprve vnější instrukce, později zvnitřňování, kolem 3. roku první počátky skutečné sebekontroly, dítě již k sebeřízení nemusí užívat hlasitou řeč, začíná odměňovat a trestat samo sebe (cítí pocity viny); vývoj vnitřních sociálních kontrol (svědomí) je závislý na řadě podmínek, především na vztahu k rodičům; součástí emočního vývoje je vývoj emočního porozumění druhým; pod vlivem sociálních tlaků dochází k regulaci chování i útlumu okamžitých emočních reakcí a k přehodnocení situace;

3) osvojení sociálních rolí – vzorce chování a postojů, které jsou od jedince očekávány vzhledem k jeho věku, pohlaví, společenskému postavení apod.; osvojování rolí ve skupině, obliba spoluhráčů, následně tendence k dominanci či podřizování se; výrazná soupeřivost mezi dětmi; diferenciace mužské a ženské role – preference hraček, druhů her, oblečení, rozhodující je vztah chlapce k otci a dívky k matce jako vzorům chování; koncem období dítě vyrůstá z rámce rodiny, hledání nových vztahů mimo domov;

úloha hry (období hry) – přináší uspokojení, napomáhá rozumnému a účelnému životu, má smysl sama o sobě, je jednou ze základních potřeb člověka; hra kooperativní – organizovaná ve spolupráci, role rozděleny, dítě přispívá svým osobitým dílem ke společnému projektu; zaměřuje se na vytvoření nového; kostky, figurky, vláčky – funkční, činnostní hry; stavění či kreslení – konstrukční, realistické hry; úkolové hry;

sebepojetí – dítě dokáže popsat své fyzické rysy, své vlastnictví a své vlastní preference (co má a nemá rádo); počátek rozvíjení pocitů vztažených k vlastnímu sebehodnocení (pocity hrdosti, studu, viny); dítě začíná rozumět subjektivní povaze emocí, kolem 4 let dokáže i předpovídat pravděpodobnou emoční reakci druhých na určitou situaci (možnost maskovat vlastní pocity si uvědomují až děti školní); teorie mysli – vědomí, že i druzí mají vnitřní prožitky, které mohou sdílet (počátek u dětí předškolního věku);

 

periodizace lidského věku prenatální období kojenecké období

novorozenec

batolecí období předškolní období mladší školní

období adolescence dospělost stáří

periodizace lidského věku prenatální období kojenecké období

• novorozenec batolecí období

• mladší batole • starší batole

předškolní období mladší školní období

adolescence • prepuberta, starší školní

období • střední adolescence,

puberta • pozdní adolescence,

dospívání dospělost

• mladá dospělost • střední dospělost • starší dospělost

stáří • rané stáří • pravé stáří

periodizace lidského věku početí – narození 1. rok života 1. měsíc 1-3 roky 1-2 roky 2-3 roky 3-6 let 6-11 let (1.- 5.

ročník ZŠ)

prenatální období kojenecké období novorozenec batolecí období mladší batole starší batole předškolní období mladší školní období

periodizace lidského věku 11-13 let (5.- 7.

ročník ZŠ) 13-15 let (7. -9.

ročník ZŠ) 15-18/21 let (střední

škola-maturita) 20-35 let 35-45 let 45-60 let 60-75 let 75 let - †

raná adolescence, starší školní období, prepuberta

střední adolescence, puberta

pozdní adolescence, dospívání

mladá dospělost střední dospělost starší dospělost rané stáří pravé stáří

Použité zdroje

VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie, Portál, Praha 2000. ISBN 80-7178-308-0LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998. ISBN 80-7169-195-Xosobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU BrnoPokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.