V ik to r VlKTORA

Plzeń

Proglas a Cur scriptor hunc librum theotisce dictaverit

V śedesatych letech 9. stoleti vznikly nezavisłe na sobe dva texty. Oba były jakousi programovou predmluvou ke dvema zavażnym dflum psanych v ustavivśich se narodmch jazydch. Autory obou byli vzdelanci i teologove. Oba texty mimovolne glosovaly mocenske vzepeti dvou rane stfedovekych statnich utvaru - Velke Moravy a Vy- chodofranske nśe. Jde o Proglas, verśovanou predmluvu k prekladu evangelii do staroslovenstiny, dflo, ktere s nejvetsi pravdepodobnosti vytvoril Konstantin-Cyrił1, a jde o predmluvu Cur scriptor hunc li­brum theotisce dictaverił, versovanou predmlimi k Harmonii evan- gelii, kompilaci Kristova żivota vychazejici ze ćtyr evangelif. Auto­rem byl mnich weiflenburskeho klastera v Alsasku Otfrid. Sve dilo na- psal ve starohomonemćine.

Konstantinova predmluva se opira o parafrazi prvniho listu aposto­la Pavla Korintskym:

[...]52 chci radćji pet slov rici

a svj'm rozumem yylożit, aby i vSichni bratri rozumćli, neź deset tisic slov nesrozumitelnych.3

1 Znaćna ćlst badatelu - napnklad Emil Ivanov Georgijev, Roman Osipović Ja- kobson, Josef Vajs, Josef VaSica, Vladimir VavHnek- se shoduje na Konstantinove autorslvi. Rajko Nahtigal povażuje otazku urćenf autora za otevfenou, Andrć Vail- lant ztotożńuje autora s Konstantinem Preslavskym.

2 Proć spisovatel psal toto dilo (starohomo)nćmecky.

3 Podle rckonstrukce Rajka Nahtigala 1943, s. 115-118. Viz VaJica 1966, s. 73-80:

7

Zaujeti je zesilovano presahem evangelium-kniha-rozum. V By- zanci było cenćno vzdelani a pożadovano ke svatore5eni:

80 Nahe jsou vśechny narody bez knih a nemohou zapasit beze /brani s protivnikem naSich duSI,

[...]

Nuże, narodovć, ktefi nemate rśdi nepritele85 a jste odhodl&ni mocnć s nim zdpolłt,

otevrete dokofśn dvefe rozumu.4

Predstava nepritele je kladena do duchovnflio okrahu, je konkreti- zovana d’ablem. Zapas s nim je veden moudrosti, rozumem, virou. Zbrań je kovana knihami Pane.

Toto podivuhodne poselstvi humanity, viry i vzdelani je naprosto ojedinele v tehdejśich evropskych souvislostech. Bohużel, malokdo z evropskych medievistu je zna nebo chape.

Ocitujme myslenky Otfrida Weifienburskeho5. Jde predevśim o du- vod poużiti „narodniho” jazyka. Mohou-li jej poużivat jine narody, proc by mel vychodofransky zustat pozadu? Zakladni argumentace je tu spojena s nacionalni hrdosti, vyjimećnosti:

31 Protoże nyni mnoho narodu piSe ve svem jazyce a spśchaji rozhojnit svou sldvu,

[ ...] jako hośfo slovesi> pęntb izdreSti st, razumomt svojimb glagolati, da i vtśe brattja razummejott., neże ttm o slovesŁ nerazumbm,

Nadzi bo vbsi bes kinigb języci brati sę ne m ogoSte bez oroźbja Sb protivbnikomb daSb naśiht,[ . . .] Iźe bo vraga, języci, ne !ubite, brati źe sę s t nimb m yslęśfe dzelo, otvr'zete prileżbno umu dvbri.

5 Predmluva nebyla pfeloźena do ćeśtiny, jde tedy o orientaćm pfeklad. Originśl vydala Gisela Vollmannova-Profeova (1987).

proć by mćli byt opominuti jen Frankove, aby chvdlu Boha nepeli jen fransky?6 [...]

67 [FranskaJ Zeme md bezpochyby nadbytek ruznych pokładu [...]K vyuziti se nabizeji kovy a raćd’ a take kłiSfdl [...]Bohate zasoby stribra nemńżeś opominout, dale se v jejich zemi z Hćniho pisku vypira zlato.7 [...]

77 Żidny naród, ktery źije u hranic jejich fiSe, nemuźe ujit jejich moci, musi se jim podrobił pro jejich prevahu, vśichni lidć - byf je oddelovalo morę maji pfed nimi strach; vim, źe je to boźl dilo.Neni źadny nśrod, ktery by se odvażil zdvihnout se proti nim; [Frankove] nechali proti nim promluvit zbranS a tak je pfesvćdćili. Poućili je meći, nikterak jen slovy,durazem svych kopi; proto je strach pfed nimi neustóle żivy.[■■■]Nenechaji se podridit żddnć krdlovskć vuli,[...]

neboji se nikoho, pokud [kral] źije zdrav mezi nimi.8

6 Viz Vollmann-Profe 1987, s. 36:Nu es filu manno inthihit, in sina zungun scribit, joh ilit, er gigahe, thaz sinaz io gihóhe: wśnana seulun Frankon ćinon thaz biw&nkon, ni sie frćnkisgon bigfnnen, sie gotes lób singen?

7 Viz Vollmann-Profe 1987, s. 38-40:Iz ist filu feizit, harto ist iz giwćizitmit managfalten ethin [... jZi nńzze grćbit man ouh thar ćr inti kuphar,joh [ .] isine Steina;ouh thśrazua fuagi silabar ginuagi,joh Ićscnt thar in lantc góld in iro sante.

8 Viz Vollmann-Profe 1987, s. 40-42:Liut sih in nintfuarit, thaz iro lant ruarit, ni sie bi iro guati in thionon io zi noti untarfalle,

Zde zazniva hlas sebevedoiru, dominace, hrdosti. I predstava ne- pntele se prenaśi do sousedstvi hranic Vychodofranske riśe. Vymluv- ne v tomto kontextu pusobi verś „Poućili je meći, nikterak jen slovy” a pripomenuti strachu, jehoż predstava se v Proglasu neobjevi.

Neni treba durazne aktualizace ani kratkych spojeni. Existence zminenych statnich utvaru była provazena neustalou konfrontaci. Ni­koli Vychodofranska ffśe, ale Velka Morava se musila branit agresi souseda. Konećne je znam i vyber christianizaćni mise, pro niż se velkomoravsky Rastislav obratil do Byzance. Lze tedy uvażovat o tom, że do obou predmluv se prostredkovane promftaly koncepce nebo ide- je, jeż stały u zrodu obou statnich utvaru a provazely jejich existenci.

Jedinećnost vyzneni a poselstvi Proglasu vśak vystoupi do popredi i v historickych souvislostech. Nejde jen o to, że Vychodofranska riśe mohla citit sve pouto ke sve predchudkyni - Franske rfśi, z niż se podobne jako Zapadofranska rise a Lotrinsko yyclenila. Silneji zde pusobilo pouto ke kresfanskemu odkazu Zapadofimske nśe, ktery byl v predstave „preneseni rise” (translatio imperii) silne proźi'van ranym i vrcholnym stredovekem. Na tento princip Velka Morava nemohla navazovat, Konstantin a Metodej neuvażovali ani o predstave podob­ne kontinuity s Byzanci.

Vśimneme si take nepriliś pripommanych osudu predstavitelu tehdejśich statnich utvaru za żivota obou bratru (srov. Zasterova a kol. 1994, Evropa królu... 1997, Hrych 1998, Dvornik 1999, Jarośova 2000). V Byzanci byl v roce 820 pri jitfni mśi zavrażden cisar Lev V.

joh mennisgon ślle, ther sć iz ni untarfallc ih weiz, iz gót woratha, al ćigun se iro forahta.Nist Hut thaz es biginne, thaz widar in ringe; in ćigun sie iz firmćinit. mit wafanon gizćinit.Sie lertun sie iz mit swćrton, nalas mil then wórton, mit speron filu wasso; bi thiu fórahten sie se nóh so. [...]

Nist untar in thaz thńlte, thaz kuning iro walte, in wórolti neheine, ni si Ihie sie zugun hćime;1 - ]ni intrńtent sie nehenian, unz se inan eigun hćilan.

10

Na tran nastoupil Michał II., a to z vezeńske kobky, kde ćekal na smrt upałemm. Projevil se jako schopny panovnik, ktery pristupoval skep- ticky k ućencum i cirkevnim dogmatum. Svemu synovi TheofiIovi vśak zajistil nejkvalitnejśi vzdSlani. Theofil zverejnil v den pohrbu sveho otce, jenż zemrel prirozenou smrti (829), pozvani pro vśechny, kdo se zućastnili spiknuti proti predchudcijeho otce s tim, że se jim dostane odpovidajici odmeny. Vśechny shromazdene dal popravit- podileli se na zloćinu, kterym byl odstranen cisar, vladar pomazany Panem. Logothetos (kancler) Theoktistos, hlavni iniciator spiknuti, mezi popravenymi nebyl. Dal svymi służbami prospival risi. Diky nemu se upevńova!o jeji postaveni, uklidnila vnitrni situace, nastoupi- la ekonomicka prosperita. Mezi jeho proteże patrila rodina Konstanti- na a Metodeje. Theoktistos nad obema bratry drżel ochrannou ruku, drżel ji i nad jej ich otcem Lvem. Cisar Theofil uplatnoval sve vzdelani a schopnosti ve prospech statu. Na smrtelnem lożi vydal prikaz k set- nuti sveho ambiciózniho śvagra Theofoba. Chtel tim zabranit, aby Theofobos neohrożoval naslednictvi jeho trileteho syna Michała. Ni- koho nenapadlo, że by se rozkaz umirajiciho nemusil splnit. Kdokoliv z pritomnych mohl mit instrukce, jak zasahnout v tomto pripade. Z Michała vyrostl zdatny valecnik a strateg, ale take rozkośnicky, prostopasne a zakefne se chovajid diktator. Ve svych śestnacti letech se zbavil matky-regentky Theodory. Posłał ji do vyhnanstvi. V temż roce - 855 - dal zavrażdit logotheta Theoktista, ktery svym vlivem omezoval jeho zvuli. V roce 866 inicioval dalsi vraźdu - sveho stryce Bardy, puvodne povołaneho strujce vsech zabav a muże v pozadi mo- ci. Vrah Basileios, kdysi podkoni v hippodromu, se stal spoluvla- darem a sam v roce 867 ukonćil nekolika ranami dykou żivot Michała III. zpiteho do bezvedomi. Zmocnil se cisarskeho trunu, ale v fisi na- stolil rad a podle tehdejśich predstav spravedlnost. Tyto udalosti probihaly na pozadi dalśiho zasadniho sporu v Byzanci, ktery vybu- choval strety i vrażdami mezi ctiteli portretu svetcu (ikonoduly) a ob- razoborci (ikonoklasty). Take povstani slovanskych obyvatel rise vna- śelo vnitropoliticky neklid. Za svymi hranicemi musila rise neustale

11

sledovat pohyby Bulharu, Arabu a ćemomorskych narodu. To było małe nahlednuti do zakulisi moci kultume i mocensky nedostiżne rfśe.

Ani Velka Morava nebyla usetrena podobnych excesu - energicky statnfk Mojmir, ktery zlikvidoval Nitranske kniżectvi jako możne protimoravske nastupiste Franku, był nahrazen synovcem Rastisla- vem (846), chranencem Vychodofranske rise. Jeji panovnik Ludvik II. Nemec pri vymene vojensky zasahl. Rastislav se ovsem vymanil z po- zice panovnika pod protektoratem a energicky vytvareł velmi dobre organizovany statni utvar odolavajici franskym utokum. Rastislava sesadil a do franskych rukou vydal jeho synovec Svatopluk. Po svem ćinu był obvinen Karlomanem, synem Ludvika Nemce, ze zrady a uveznen. Na Moravu byli dosazeni dva spravci a jeji uzemi było zaćleneno do vychodni marky. Vzpłanul vśak zde odboj proti zaćle- neni i proti regentum. Svatopłuk nabidł Frankum pacifikaci uzemi a v ćełe franskeho vojska vtrhł na Moravu. Armadu, jiż puvodne stał v cele, ovśem zlikvidoval. Rastislav neznamo kde a kdy zemrel jako oslepeny nebożak.

Take Franska rise prożivala sve vnitfni pnuti, totiż stretani snaho udrżeni velmocenske jednoty jako dedictvi Karla Velikeho a tenden- ci celek trichotomicky rozdelit mezi tn Karlovy vnuky - Ludvika II. Nemce, Lotara I. a Karla II. Holeho. Symbolicky jednoticim Ćinitelem mel byt jej ich otec Ludvik I. Pobożny. I kdyż si sami bratfi navzajem neusilovali o żivot, tekla krev jej ich spojencu. Ty nechavali nebo mu- sili nechavat na pospas osudu. Jako pruhled do soukromi panovniku lze uvest manżelstvi Lotara II. Z politickych duvodu, aby upevnil svou pozici v sevemi Italii, se ożenił v roce 855 s Theutbergou (v temż roce prevzal żezlo nad sevemi Italii), sestrou zhyraleho opata klastera svateho Mauricia Hukberta. Klaster ovladal alpske prusmyky vedouci do Italie. Ryzę politicky sńatek mu nebranil pokra5ovat ve vztahu s dlouholetou milenkou Waldradou. Manżelku, trpnou, zbożnou a uz- kostlive ctnostnou, urażel, fyzicky tyrał, obvińoval z nevery, i kdyż bożi soud varici vodou prokazal jeji nevinu. Posleze ji zapudil. Papeż Mikulaś I. tehdy energicky usiloval o sve vudći postaveni v kresfan- skem svete, tedy i v Byzanci. Donutil Lotara prijmout zpet Theutber-

12

gu. Ten se zatvrdil, dal ji uveznit a nasledovala dalsi muka. Theutber- ga nevydrżela, priznala neveru, ale okamżite sdelila papeżi, że prizna- ni było dusledkem nelidskeho mucem'. Lotar ji donutil k verejnemu priznani, sama musila żadat o trest-jim byl dożivotni żalar. Ożenił se s milenkou Waldradou. Znovu było vśe reśeno na papeżskem dvore. Peripetie skonćily Lotarovou nećekanou smrti v roce 869.

Ani papeżsky dvur se neobesel bez tragedii. Rok pred Konstan- tinovou smrti (868) były papeżi Hadrianu II., ktery jako prvnf souhla- sil s użitim staroslovenśtiny pri bohoslużbe, uneseny a zavrażdeny manżelka a dcera. Papeż byl pred vysvćcenim żenat. Unoscem a vra- hem byl żarlivy a zhrzeny fimsky velmoż Eleutherius. Nasledovala pak jeho poprava v vojenskem tabore cisare Ludvika II. Nemce, ale podezfeni na spoluucast take padło na jeho bratrance Anastasia - pa- peżova vrcholne vzdelaneho sekretare a bibliotekare. Rok trvalo, neż byl podezfeni zbaven. Anastasius byl soućasne jednim z nejbliżsich pratel soluńskych bratru. Konstantinuv zdravotni stav se prudce zhor- śoval, Metodej o bratra pecoval a soucasne usiloval o uznani staroslo- venstiny jako rovnopravneho bohosłużebniho jazyka. To tedy pred- chazelo bule Hadriana II. z roku 869 Gloria in exce!sis Deo, jiż papeż staroslovenśtinu uznał, a Metodeje poveril pripravou znzeni nove moravsko-panonske dieceze. Rehabilitovany Anastasius mel na tom- to vysledku nezanedbatelny podil. Papeż Jan VIII., jenz v roce 880 po- tvrdil legalitu staroslovenske bohoslużby a v predeslem desetileti mel zasadni podil na osvobozeni Metodeje ze zajeti franskeho kleru, byl zavraźden svym synovcem v roce 882 - ten mu kladivem roztristil hlavu.

Doba, v niż syrovost, lstivost a krutost były prirozenou soućastf żivota, v niż siła a zapas o moc vyvażovaly kultivovanost ducha a vzdelani, v niż zdrżenlivost i askeze korenily ve vuli a nepocitaly s citem ani humanni integritou, zaznely dva hlasy. Oba argumentaćne dokładały touhu po proniknuti jazyku, reprezentujicich nove narody, do vrcholove pozice, do poselstvi Pisma.

Prvni uvadelo zdanlive sebevedome JA - Predzpev jsem svateho evangelia. Ovsem to je pouze prvni verś. Nepokraćuje v nadrazenem

13

nebo autoritativnim tónu tlumoćrrika vecnych pravd osobujicich si pravo hodnotit a trestat. Nepokraćuje ani v monologu, jejż by mohlo ono uvodni JA uvadet. Jeśte v jedne pasażi se JA objevuje a navic je zdurazneno modalnim slovesem chtit - Kdyż konam modlitbu pred Bohem, chci radej i pet słov nci a svym rozumem vylożit, aby i vśichni bratri rozumeli. Je tak pripraven prechod k partnerskemu VY. Tón Proglasu prechazi k nalehavemu osloveni. Ać je formalne użito impe- rativu, stava se VY v uvodni ćasti Proglasu nećim partnerskym, nećim, co vyzyva k rozhovoru, pospolnemu usili, premyśleni.

Disputace patrila k typickym projevum byzantske kultury, jejimiż prostfedniky oba bratri byli. Jednim z charakteristickych rysu Progla- su je jeho forma zamerena na zvukovou recepci. Z tohoto hlediska jei prokomponovan (srov. Viktora 2003, s. 14-28). Z użitych slov jich 21% vyjadruje slovni projev nebo jeho recepci, dalsi vyznamy inkli- nuji k vyjadrem zvuku nebo jeho recepci. Nejfirekventovanejśi jsou substantiva slovo (sam pojem slovo mel v byzantske kulturę jako je­den ze zasadnfch odkazu recke civilizace vysokou hodnotu) a verbum slyśet. Odtud se rozvijeji dalsi predstavy zduraznujici rozum, vzdela- nost i jeji dostupnost a vrchoh'ci ve vyznani kresfanske viry. Podobne JA splyva s VY a v tomto spojeni ciii k synteze lidskeho a kresfan- skeho.

Je nutno zduraznit fakt, że ve druhe polovine 9. stoleti vyslo z Velke Moravy poselstvi, jehoż humanisticky patos se znovu ozval teprve v osvicenstvi - v nem se zasadni prevahou rozumu. Dosah to­hoto poselstvi si malokdo uvedomuje. Plati to i o tak excelentnim me- dievalistovi, jakym je Jacąues Le Goff. Ten se zminil:

K zvlaśtnimu zapasu o ziskśni vlivu doSlo v 9. stoleti na Velke Moravć: była to epizoda Cyrila a Metodeje a originalni pokus o fimskć kfesfanstvi' se slovanskou liturgii. Pokus efemćmi, [!] stejnś jako Velkomoravska fiSe (Le Goff 1991, s. 158).

Tento soud reprezentuje obecnou neznalost slavistiky i obecny nezajem zapadni vedy o ni.

Otfiridova predmluva odsunuje do pozadi subjektivizujici JA. Je take nazvana neosobne - Proc spisovatel psal toto dilo (starohor- no)nemecky. Hovori o Francich jako o NICH. Jeho postoj se stylizuje

14

Otfridova predmluva odsunuje do pozadi subjektivizujici JA. Je take nazvana neosobne - Proć spisovatel psal toto dilo (starohor- no)nemecky. Hovon o Francich jako o NICH. Jeho postoj se stylizuje do pozice objektivniho, strizliveho, konstatujiciho pozorovatele. Pred- mluva bez jakehokoliv zavahani zdurazńuje a se zdanlivou objektivi- tou konstatuje vyjimecnost a dominujici postaveni konstituujiciho se naroda. Ćiny tohoto naroda nejsou formovany obecnymi principy hu- manity a kfest’anstvi, naród je bohaty, mocny, statećny, nebojacny, sebevedomy. Otfried neshledava jine narody za rovnocenne. Franske dominuji. Tuto pozici si proto nikdo nedovoli nerespektovat.

Tak se v ćase krvavych prevratu a stretu ozvaly dve rozdilne tóni- ny. Velkomoravska s obrovskym predstihem predjala predstavu eman- cipace vnimave lidske osobnosti, k jejimuż modelovani dospel teprve novovek. Tónina franska volila melodii, ktera provazi lidstvo dodnes -konfrontaci a sebevedomi. Jiżjsme jednou konstatovali, że Vycho- dofranska rise nemusila odrażet velkomoravskou agresi, było tomu naopak.

Literatura

D v o r n i k F., 1999, Zr od stredni a yychodnl Evropy. Praha.Ewopa królu a cisaru, 1997, Praha.H ry c h E., 1998, Velka kniha evropskychpanovnik.ii. Praha.

J a r o S o v ś J., 2000, Svaiikaciri. Praha.L e G o f f J., 1991, Kultura stredoveke Evropy. Prel. J. Ćermak. Praha.N a h t i g a l R., 1943, Rekonstrukcija treh starocerkvenoslovanskih izvirnih pesni-

tev. „Razprave I. Akademija znanosti i umetnosti v Ljublani. Filozofsko-filo- losko-historićni razred” [Ljublana],

V a § i c a J., 1966, Literam ipam atky epochy velkomoravskd. Praha.

V i k t o r a V., 2003, Kpramenum narodni literatury. Plzeń.V o l l m a n n - P r o f e G., 1987, Otfridvon WeifienburgEvangelienbuch. Stuttgart. Z a s t ć r o v a B. a kol., 1994, Dejiny Byzance. Praha.

15