PÁTOVINY číslo 1 / 2012

ČASOPIS ŽÁKŮ ZÁKLADNÍ ŠKOLY, ČESKÁ LÍPA, PÁTOVA 406

VYCHÁZÍ S PODPOROU MĚSTA ČESKÁ LÍPA A SRPDŠ

TÉMA MĚSÍCE: POPRVÉ

ZÁŘÍ—ŘÍJEN 2012

novami. Na druhém

setkání proběhly volby.

Vzešel z nich předseda

a místopředseda. Urči-

tě jste si všimli plakátu,

ale pokud ne, tak vám

to napíšeme ještě tady.

Předseda: Radka Mer-

ková; místopředseda:

Sára Ješetová, zapiso-

vatelka: Veronika

Villnerová; nástěnkáři:

Jirka Bechyně, Markus

Flodin a hlasatelky: Sá-

ra Ješetová a Nela

Adamová.

Radka

Ahoj! Máme tu další

školní rok a s ním při-

chází i náš časopis.

Začali jsme pracovat

v novém programu, a

to v Publisheru. Po-

suďte sami, jestli je to

lepší. Přivítali jsme no-

vé prvňáčky a pro naše

deváťáky to je poslední

rok. Přinášíme vám

opět spoustu novinek,

zábavy, vlastní tvorby.

Seznámíme vás se zá-

jmovými kroužky naší

školy. Budeme se sna-

žit, aby časopis vychá-

zel jednou měsíčně.

Určitě jste si všimli, že

zářijové číslo nebylo.

Dohodli jsme se, že

uděláme ihned říjnové.

Na září jsme nezapo-

mněli, a tak jsme to spo-

jili v jedno. Doufám, že

si časopis budete opět

s chutí kupovat a číst

ho.

Stále hledáme nové re-

daktory a přispěvatele.

Pokud máte zájem

scházíme se každou

středu a čtvrtek od

14:00. Své příspěvky

nám posílejte na patovi-

ny@gmail.com

Žákovská samospráva

I tento rok jsme se do-

hodli, že bude fungovat

ŽS. Máme zástupce od

5. do 9. třídy. Sešli jsme

se už celkem dvakrát.

Jednou to bylo takové

seznámení s našimi sta-

SLOVO ŠÉFREDAKTORKY

NERVY ZE ŠKOLY MÁ ASI KAŽDÝ Z NÁS Pokud to chceš v životě dotáhnout dál než na uklízečku nebo

kuchařku ve školní jídelně, učení se nevyhneš. Jenže co dě-

lat, když ti nová slovíčka z Němčiny nelezou do makovice a

zítra tě čeká velký test? Skoro každého napadne je mi zle. To

ale pusť z hlavy, testu se nevyhneš. Vypni televizi a k sešitu

nebo knížce si vezmi čistý papír a tužku. Během učení si dělej

záchytné body, díky nimž si pak všechno hravě zopakuješ

bez pomoci učebnice. Po každé velké kapitole si udělej krát-

kou přestávku, zacvič si - to ti prokrví mozek - a můžeš se

šprtat dál. Papír si nalep na lednici a při každé návštěvě se na

to koukni. Tomáš Líška

Uvnitř tohoto

vydání:

Slovo šéfredaktorky

2

Nervy ze školy

aneb

Tomášovy rady

do života

2

Vítání prvňáčků 3

Anketa 4

Výlet na horu Klíč, Exkurze Praha, Běh Čes-kou Lípou

5

Aktuality—Soutěž, ná-vštěvy

6

Aktuality—recenze a fotba-lový turnaj

7

POPRVÉ VE ŠKOLE

ZAŽILI JSME TO VŠICHNI

STRÁNKA 3 PÁTOVINY

V pondělí 3. září jsme přivítali

na našem školním hřišti 27

prvňáčků, kteří přišli v dopro-

vodu svých rodičů, prarodičů i

ostatních příbuzných. Ve svůj

první školní den si vyslechli

uvítací řeč ředitele školy, se-

známili se s vychovatelkami a

zejména svou první třídní uči-

telkou, kterou je Mgr. Lenka

Čechová. Ta už se na své

nové žáky moc těšila, což

bylo patrné z milých slov, kte-

rá si pro ně přichystala. Naši

noví žáci pak zhlédli

vystoupení flétnové-

ho souboru a taneč-

ní skupiny našich

šesťaček. A když si

každý z nováčků

zazvonil na zvonek,

mohl se odebrat do své třídy.

Na cestu jim radní města

Česká Lípa Mgr. Eva Stehlí-

ková popřála hodně štěstí a

třídní učitelce předala hezké

dárky, zejména volnou vstu-

penku do bazénu.

VÍTÁNÍ PRVŇÁČKŮ

Jiří Novotný 6.B tř.

Radka Merková 9.tř.

Milan Kořen 8.tř.

Eliška Lešáková 9.tř.

Výsledky se lišily v pár bo-

dech, proto pan učitel nedal

pořadí.

Každoročně pořádá pan uč.

Bártl písemné soutěže, které

můžete najít v prvním patře

před 3. třídou. Bylo tomu tak

i letos. A zde jsou úspěšní

řešitelé:

Anna Hortenská 5.tř.

Jan Novotný 3.tř.

M. a V. Pánkovi 3. a 5.tř.

A co všechno nás zajímalo?

1. Jak se

jmenují,

2. Jak se

jim u nás

líbí a 3.

Zda si tu

už našli

kamará-

dy…. A

taky 4.

zda mají

hodnou

paní učitelku… Šéfredaktorka

Radka vzala

do ruky foťák a

vy se tak mů-

žete s našimi

mladšími spo-

lužáky sezná-

mit. Věříme,

že se jim u

nás bude líbit,

a že k nám

budou chodit

rádi.

Odpovědi na anketní otázky na další straně...

NAŠICH

PRVŇÁKŮ SE

NA JEJICH

PRVNÍ DOJMY

PTALI

MATĚJ

PETR

A VERČA

PROBĚHLA SOUTĚŽ 28. ZÁŘÍ

3. září 2012 ZŠ Česká Lípa, Pátova 406

STRÁNKA 4 PÁTOVINY

ANKETA

Péťa

Dobře

Jo

Je

PR

VŇ

ÁC

I O

DP

OV

ÍDA

LI

Míra

Dobře

Jo

Je

Dorothea

Dobře

Jo

Je

Kačka

Je to tady moc hezké

Jo

Je

Adélka

Je to tady hezké

Jo

Je

Kryštof

Dobře

Jo

Je

STRÁNKA 5 PÁTOVINY

Deváťáci 4. října pokořili ho-

ru Klíč. Výstup nebyl tak ob-

tížný, všichni jsme ho zvládli.

Někteří nadšenci dokonce i

běhali. Po nenáročném vý-

stupu jsme byli odměněni

krásným výhledem na krajinu.

Když jsme se dostatečně po-

kochali, šli

jsme pěšky do

Nového Boru.

Naše tradice

se tentokrát

neopakovala.

Nepršelo nám

a ani jsme ne-

zabloudili.

V Novém Boru

jsme měli půlhodinový roz-

chod. Poté následovala cesta

na vlak. Vlak jsme stihli a

všichni jsme dorazili

v pořádku. Výlet byl velmi

povedený.

Radka

VÝLET NA HORU KLÍČ

Celý program byl obohacen

2 vystoupeními mažoretek

ze ZŠ Slovanka. Malé děti

dostávali ještě ke skleněné

medaily koláčky. Velké děti

bohužel ne ( A to jsme se na

ně těšili !) Také bychom

chtěli poděkovat za fandění

a podporu p.uč. Sudové a

p.uč. Melichnové. T.Líška

Tento rok se obnovila tradice

Běhu Českou Lípou.

Naše škola bohužel neměla

tolik sportovců, jak se před-

pokládalo obzvlášť z řad 9.

třídy. I přesto jsme slavili

úspěchy. Řada z nás se

umístila na stupních vítězů.

Na pohár to, ale nestačilo.

BĚH ČESKOU LÍPOU

EXKURZE DO PRAHY

Exkurze do Prahy se ko-na la 5. 9. 2012 v Anežském klášteře, kte-rý je zároveň národní ga-lerií. Viděli jsme nádherný relikviář a mnoho obrazů.

Poté jsme šli na Václav-

ské náměstí. Tam jsme

dostali rozchod. Já

s klukama jsme měli hlad,

tak jsme šli do Mc Donal-

du. Petr tam utratil větši-

nu peněz za záchod. Až

to měl Petr všechno vyří-

zené, tak jsme šli k soše

sv. Václava, potkali jsme

různé lidi. Protestanty,

turisty a různé další oso-

by.

Nejvíce se mi však líbila

cesta zpět do České Lí-

py.

Mě osobně se tento výlet

ohromně líbil.

Tomáš Líška

STRÁNKA 6 PÁTOVINY

Ve středu 17. října 2012 se uskutečnil další ročník soutěže Přírodovědný klokan. Soutěž, kterou pořádá Přírodovědecká fakulta ve spolupráci s Pedago-gickou fakultou Univerzity Palac-kého v Olomouci, organizuje pro své žáky Mgr.Truxová. Cílem je vzbudit zájem žáků o technické a p ř í r o d o v ě d n é o b o r y . Naši žáci soutěžili v kategorii Kadet, do které spadají žáci 8.a 9. ročníku.

Soutěžící řešili jednorázový test, který obsahoval 24 úlohy (ty jsou rozděleny do tří skupin – úlohy za 3, 4 a 5 bodů). Soutěží-cí vybírají jednu správnou odpo-

věď z pěti nabízených možností. Na řešení mají 40 minut čistého času. Při řešení není dovoleno užívat kalkulačky, tabulky ani žádnou odbornou literaturu. Za každou správně zodpovězenou otázku získá soutěžící příslušný počet bodů (3, 4 nebo 5 bodů), za neřešenou úlohu nezíská ani neztratí žádný bod; za špatně zodpovězenou úlohu se nepřičí-tá žádný bod, naopak se 1 bod odečítá (nikoli 3, 4 nebo 5 bo-dů).

Nejlepší řešitelé:

1. Přenosil Kristián 8.tř. 63 b.

2. Koš Luděk 9.tř. 62 b.

3. Janoušková Lucie 8.tř. 60 b.

Celá výsledková listina visí na nástěnce u kabinetu chemie.

Eva Truxová

SOUTĚŽ PŘÍRODOVĚDNÝ KLOKAN NA ZŠ PÁTOVA

bek roku, Kanazawa-

Japonsko, Zentral-

schwei—Švýcarsko atd.

Byl také samostatným de-

signerem podniku Crysta-

lex Nový Bor.

Naše Redakční rada se roz-

hodla, že se půjdou podívat

na výstavu malíře Ivo Rozsy-

pala. Zavítali jsme tam 10.

října po škole. Ivo Rozsypal

je akademický malíř. Narozen

12. 8. 1942 v Brně. Od roku

1983 je ve svobodném povo-

lání. Dostal mnoho ocenění

např. několikrát Nejlepší výro-

do diskuze. My jsme se paní

Albrecht ptali na různé otázky

typu jak se jmenuje, kde byd-

lí, jestli má mazlíč-

ka apod… Poté se

to obrátilo a paní

Albrecht se ptala

nás. Pokud jsme

něco nevěděli pan

uč. Císař nám po-

mohl. Z mého po-

hledu to bylo velice

přínosné. Slyšeli

jsme opravdovou němčinu,

které jsme rozuměli. Někteří

víc, někteří míň.

Dne 5. října navštívila jednu

půlku 9. třídy

na hodině Ně-

meckého jazy-

ka paní Al-

brecht z Ně-

mecka, která

je dlouholetá

známá pana

Císaře. Do ho-

diny přišel i

pan ředitel, který udělal pár

fotek a také se občas zapojil

PANÍ

ALBRECHT TO

MÁ PÁR

KILOMETRŮ OD

FRANCIE!

VLASTIVĚDNÉ MUZEUM ČESKÁ LÍPA

NÁVŠTĚVA Z NĚMECKA

PÁTOVINY

Modrý tým – Dominik Hašek

(„C“), Matěj Müller, Matěj Ša-

fář, Jakub Zelenka

Červený tým – Michal Albl

(„C“), Pavel Vomáčka, Lukáš

Zejmon, Patrik Gašpár, Karel

Líčko

Zelený tým – Luděk Koš („C“), Tomáš Líška, Vojtěch Baloun, Marek Kubeš

Žlutý tým – Jaroslav Skopec

(„C“), Kristián Přenosil, Petr

Stolař, Adam Šafránek

Rozhovor s kapitánem vítěz-

ného týmu

Jak jsi byl sehrán s týmem,

který sis vylosoval?

V tomto rozložení jsme hráli

poprvé, takže skoro vůbec ne.

Kolik dal tvůj tým dohroma-

dy gólů a kolik si jich dal ty

sám?

Myslím, že jsme dali přibližně

sedm gólů a jsem dal dva.

Jak si se cítil, když jsi zjistil,

že jste vyhráli celý turnaj?

Cítil jsem se dobře. Hlavně

jsem chtěl vyhrát a povedlo se.

Hraješ fotbal závodně?

Ano hraji.

Měl jsi tušení, že by tvůj tým

mohl zvítězit?

Nějak jsme si věřili a společně

jsme to vybojovali.

V pondělí 15. 10. se konal

školní turnaj ve fotbale, který

o v l á d l t ý m m o d r ý c h

s kapitánem Dominikem Haš-

kem. Celkem se zapojilo se-

dmnáct žáků školy. Turnaj byl

vyrovnaný, ale jen jediný tým

zůstal neporažen. Neporažen

zůstal tým Dominika Haška.

FOTBALOVÝTURNAJ

Výstava pana Rozsypala se mi líbila, i když umění není moc moje hoby.

Villnerka

V muzeu se mi moc líbilo, bylo to zajímavé, poučné a krásné. Akorát mi vadilo, že když jsme byli v ambitu, tak už všichni začali odcházet.

Luky Zejmon

Prohlídka se mi moc líbila, sice tomu moc nerozumím, ale bylo to velmi inspirující,

obrazy byli hezké i eroticky motivované.

Tomáš Líška

Výstava se mi líbila. Nejvíce se mi líbil obraz Majáku s koňmi. Obrazy se mi líbily vcelku všechny. Hlavně ty sladěné barvy a to, co z těch obrazů vycházelo. Obdivuju vše, co já sama nedokážu. Obrazy byly velmi zajímavé. Malíř používal různé techniky, které kombinoval. Smekám klobouk před malířem, který ještě v 70-ti letech, takhle po-řádá výstavy a maluje. Nej-lepší na obrazech je to, že

když si před ně stoupne víc lidí, tak každý si pod tím představí něco jiného.

Radka

RECENZE—IVO ROZSYPAL

STRÁNKA 7

STRÁNKA 8 PÁTOVINY

ZÁŘÍ

17.9. se konala Výstava zahrádkářů. Zúčastni-

li se ji děti 1. a 2. třídy.

18.9. se 2. třída jela podívat do ZOO Děčín

AKTIVITY 1. STUPNĚ

27.9. se první třída byla podí-

vat v Hasičárně

ŘÍJEN

4.10, se konal Mezinárodní

den zvířat. Zúčastnili se ho

děti ze 2.,4. a 5. třídy

26.9. Přespolní běh—mladší žáci/

žákyně, okresní kolo

21.9. Den Bez Aut—všechny děti z prvního

stupně se tohoto dnu zúčastnili na doprav-

ním hřišti

STRÁNKA 9 PÁTOVINY

23.10. se ve školní družině

konal talent

24.10. Kinderiáda—pro děti

druhých až pátých tříd

jsme pokračovali v prozkou-

mávání okolí. Čekala nás Sa-

muelova jeskyně a zase

spousta soutěží. K večeři

jsme si pochutnali na řízku a

bramborové kaši.

Pak ještě přišla

povinnost dokončit

plachty na našem

korábu a zbytek

času jsme věno-

vali hrám. V sobo-

tu jsme uklidili na-

še pokoje a ještě si hráli. Po

výborném obědě už pro nás

přijížděli rodiče a my museli

t e n t o v ý l e t u k o n č i t .

žáci třídy 6. A

Ve čtvrtek odpoledne jsme se

my, žáci 6. A, sešli před pen-

zionem U Studničků. Nejprve

jsme se ubytovali a pak už na

nás čekala večeře, špagety a

zákusek palačinka. V klubov-

ně jsme tvořili třídní dohodu.

Druhého dne po snídani jsme

začali pracovat na plachtách

našeho korábu a pak už hurá

na vycházku. Čekalo na nás

lesní divadlo a mnoho soutě-

ží ve družstvech. Po obědě

PŘESPOLNÍ BĚH

ADAPTAČNÍ KURZ 6.A

Reprezentovali nás:

Mladší žáci: Medřický Pavel, Líška To-máš, Vomáčka Pavel, Novot-ný Jiří a Rejzek Filip

Starší žáci: Skopec Jaroslav, Přenosil

Kristián, Albl Michal, Hašek

Dominik a Polák Martin

V kategorii žáků 6. a 7. tříd

běželo celkem 58 žáků.

Celkově se pak umístili na

7.místě.

V kategorii žáků 8. a 9. tříd

běželo celkem 57 žáků.

Celkově se pak umístili na

12. místě.

12.10. navštívily

děti z prvního

stupně Jiráskovo

divadlo

PÁTOVINY STRÁNKA 10

zachovala dodnes. Na vel-mi příjemnou procházku tímto údolím můžete vyra-zit od rozhledny na Stráž-ném vrchu po turistické cestě Modlivým dolem, kterým dojdete až do obce Svojkov.

Milan Kořen

okraji Svojkova. V roce 1704 zde byl pověšen svatý obrá-zek, aby vyplašil zlé duchy, kteří se tu podle pověstí skrý-vali. U obrázku se zastavovali pocestní a modlili se u něj. Časem se začali krajem šířit zprávy o zázračně vyslyše-ných modlitbách a proto tu v roce 1772 byla vytesána do skály kaplička, která se tu

asi po 500 m dojdete k lesnímu divadlu. Tato letní scéna byla vybudována v 1921 sloupským divadelním spolkem. Podium je umístěné mezi skalami, v kterých jsou vytesány chodby, místa k sezení jsou tu asi pro 1000 lidí. Hrají se tu divadelní představení vždy o prázdni-nách 3x týdně většinou od 19 hod představení nabízí hezkou podívanou v přírodě.

Asi 1 km od lesního

divadla na Strážném vrchu se nachází rozhledna postavená v roce 2011. Je 33 m vysoká a nabízí hezký výhled na Skalní hrad a na celé Česko-lipsko.

Poslední místo, které vám na putování Sloupskem představím je Modlivý důl. Jedná se o romantické skal-naté údolí, které se táhne mezi pískovcovými skalami pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním

jektu. Nový majitel Ferdinand Hroznata se v roce 1690 pus-til do přestavby na poutní místo s klášterem, ale po je-ho smrti se tu nachází už jen poustevna, kterou obývají jen poustevníci a od roku 1827 je památka otevřena pro veřej-nost.

Pokud se od skalního hradu vydáte po lesní cestě

Skalní hrad sloup a jeho

okolí

Jako dnešní tip na výlet vám představím skalní hrad Sloup a jeho velmi zají-mavé okolí. Kromě známého skalního hradu se tu nachází lesní divadlo, nově postavená rozhledna a také Modlivý důl.

Skalní hrad Sloup se

nachází asi 10 km od České Lípy směrem na Nový Bor

v obci Sloup v Čechách. Při-jdete-li na jižní konec obce, rozevře se před vámi široké ploché údolí s nepřehlédnu-tou dominantou – mohutným skalním blokem, který dal zá-klad středověkému opevnění a později barokní poustevně, jejíž prostory jsou zde zastou-peny nejvíce. Skála přes 30 metrů vysoká a sto metrů dlouhá, byla ve svrchních, téměř nedostupných patrech, dávnými budovateli značně rozčleněna. Ruce kameníků prorazily v hloubi kamene úzké vstupní chodby ambitu a

vytesaly prostor kostela, který byl završen věží. Jižní oslu-něná stěna skály byla vytva-rována do stupňovitých za-hradních teras. Jedno z nej-starších a nejzajímavějších prostor je hladomorna ve tva-ru džbánu, původně vyhlou-bená do skály pro uskladnění obilného zrna. Obyvatelé hra-du zde nacházeli útočiště ve válečných dobách, někteří však, jako Mikeš Pancíř, vy-ráželi odsud na loupeživé vý-pravy. Třicetiletá válka způso-bila zkázu opevnění a ukonči-la éru vojenského využití ob-

TIP NA VÝLET

PÁTOVINY

Ahoj Pátováci, chtěla bych se s vámi podělit o mou povídku, která vyhrála první místo v krajské literární

soutěži a aby se vám to lépe četlo, rozdělila jsem ji na polovinu, druhá polovina bude v příštím díle Páto-

vin. Příjemnou zábavu! J

1.část

Osmiletá Viky Palermová, která žije jenom s maminkou Magdou, nebyla nějaká zvláštní . Byla úplně stej-

ná jako každá holčina jejího věku, nebyla příliš bohatá, ani chudá. Ale měla velikou fantazii. Když na-

stoupila do první třídy a naučila se časem psát, hned začala psát příběh o království v Palmérii, kde

vládla mladá,krásná dívka, jménem Layme. Příběh, který malá holčička sepsala, vůbec netušila, že by

se něco takového, co prožila mohlo vůbec stát…

,,Viky, nech už toho čmárání a pojď se obléknout, půjdeme spolu do města“ křičela maminka a netrpěli-

vě klepala na podlahu podpatkem na botě. Viky odložila smutně tužku a oblékla si červený kabátek.

,,Už běžím“ volala Viky a seběhla shody a objala matku ,,Kam půjdeme?“

,,Mám pro tebe překvapení!“ řekla a mrkla na dcerku, které se hned na tváři udělal veselý úsměv. Byla

hrozně zvědavá a nedočkavá, ale hned se dokázala zabavit, začala přemýšlet nad svým příběhem o

princezně Layme v tom ji mamka zastavila a ukázala na vchod do obchodu.

,,Viky už jsme tu“ oznámila a vešla do budovy, děvčátko hned za ní. Dveře se otevřely a Viky

s otevřenou pusou si prohlížela místnost.

,,Dobrý den, paní Palermová, koukám, že se tu Viky zalíbilo, jdete jí ukázat ty šatičky?“ zeptala se proda-

vačka, usmívající se od ucha k uchu na Magdu, ta jenom kývla. Viky hned přiběhla ke kase, kam se pro-

davačka schovala za pult a vyndala krásné tyrkysovo-bílé princeznovské šatičky.

,,Tééda! Mamí ty sou úplně přesné, jako má princezna Layme!“jásala s úžasem Viky, prodavačka se na

ni usmála, ale Viky věděla, že nemá vůbec ponětí, kdo princezna Layme je..!

,,Princezna Layme?“ zasmála se maminka,, To víš Lauro, moje malá Viky, píše příběh, jak jsem ti o tom

povídala vzpomínáš?“ prodavačka přikývla,, no tak ono je to království v Plamérii a je v něm princezna

Layme!“

,,Nene mami, je to království v Palmérii, ne v tý blbině co si řekla!“ řekla dotčeně Viky a obě ženy se za-

čaly hlasitě smát. Viky si mezitím vzala šaty s pultu a šla s nimi před zrcadlo.Když smích přestal, obrátily

se k zrcadlu.

,,Tak berete ty šatky?“ zeptala se prodavačka.

,,Ano vezmeme je Lauro, viď Viky?“

,,Ano mami, sou přenádhero-krásné!“ řekla s úsměvem a ony se začaly opět smát.

Když došly domů,Viky vyběhla do schodů, kde má pokojík. Maminka za ní přišla do pokoje a posadila se

do křesla.

,,Viky, promiň mi to, já si ještě budu muset skočit do kanceláře, někdo tam něco zkazil v papírech a já to

tam tedy musím napravit“

,,No jo, ale kdyby si měla v práci skřítky šlípky, jako má princezna Layme, tak bys tam chodit nemusela,

protože oni hned jak člověk udělá něco nedobře, tak jim začnou šlápkovat po těle a začnou jim napoví-

dat v hlavě, co udělali špatně“ řekla Viky a psala na zemi do sešitu. Mamka se začala usmívat.

,,No někdy mám pocit, že nějakýho skřítka šlípka doma mám..“ řekla mamka, chytla Viky a začala ji

lechtat,, Tak počkáš tu hodinku že? Kdyby bylo nejhůř tak vedle je paní Görová a slíbila mi, že se na te-

be přijde podívat za půl hodinky.Tak se tu měj Viky a nic tu nezdemoluj ano? Minule to stačilo“

POVÍDKA—ŠKOLA

STRÁNKA 11

STRÁNKA 12 PÁTOVINY

Viky uslyšela bouchnutí dveří. Odhodila tužku a šla si pro igelitku s nově koupenými šaty. Oblékla si je a začala

cítit divné táhnutí, nemohla se ničeho chytit, nešlo to.. Otevřela oči a objevila se před hradem Hehem, který patří

princezně Layme.

,,Ach, princezno Layme tady jste!Hledám vás po všech čertech!“ chytl Viky za ruku a táhl ji do zámku. Byl to Luo-

komorník princezny.

,,Luo, ale já nejsem princezna Layme, já ne!“ řekla Viky a vyškubla se mu ze slizkých pařátů.

,,No ano, princezno já vím, já také nejsem váš komorník, já jsem dobré víla, když vy nejste princezna Layme.“ za-

smál se a obrátil se na Viky. Ona beze slov ho následovala až do zámku.Měla pocit, že všechno tam zná, věděla,

kde má ložnici, věděla kudy se jde do jídelny a také věděla kudy má jít, aby došla do královské zahrady. Je to jen

sen, je to jen sen, ale krásný sen, ten nejlepší, jsem princezna Layme zamyslela se Viky. ,,Princezno máme pro-

blém, Fredrichovci nahlásili nepohodu s Wilďáky..“

,,Vážně?“ podivila se Viky,,Já myslela, že už to neudělají, důvěřovala jsem jim a oni mě takhle podrazí..“ vžila se

do své role velice dobře.

,,Věřte princezno, že já v to doufal také a ještě jedna věc za tu dobu co jste byla pryč, přišel Savon ze Západního

Wolfu, na námluvy…“ řekl a usmál se na ni. Viky nic neřekla a nechala se stále vést. V tom se Luo zastavil a ote-

vřel dveře do velikého sálu, uprostřed byl prosklený stůl a na něm bylo jídlo všeho druhu. V koutě byli hudebníci a

hráli. Všichni už seděli u stolu a koukali na Viky jak k ním přichází. Luo ji nastavil židli a začal obsluhovat hosty.

Viky poznávala všechny tváře sedící u stolu. Žábu z Nové Tůňky, Hranostaje z Frílandu a mnoho dalších.

,,Tak jak se těšíte na prince Savona princezno?“ ptal se zvědavě Myšák z Rubínu.

,,No abych řekla pravdu Myšáku,“ zamlkla se Viky „Jsem drobet nervózní, ale to je pochopitelné..“

,,Nebojte se princezno, já také když jsem měla námluvy byla jsem celá pryč, z toho si nic nedělejte“ řekl neznámý

hlas z konce stolu.

Začalo u stolu ticho a bylo slyšet jen mlaskání některých návštěvníků a také hudba z kouta. Viky si nechala nandat

hlavní jídlo od Lua a poslouchala hudbu. Začalo se jí tu moc líbit. Takhle si to vždycky představovala ve svém psa-

ní, ale jak dlouho tu zůstane? Ne že by jí to moc vadilo,ale bylo to takové divné, co to, že se objevila zde. Hostina

skončila a všichni odešli ze sálu. Viky také odešla a Luo ji následoval.Nevěděla kam jde, ale něco jí táhlo do jedné

místnosti. Byla to ložnice. Velice krásná ložnice, postel s nebesy a po zemi koberce z nejjemnějšího hedvábí.

,,Jste v pořádku princezno? Za 9o kvítek tu bude princ Savon, tak si odpočiňte“ usmál se na Viky a otočil se, ona

ho však zastavila.(9o kvítek=1 a půl hodiny)

,,Ano jsem v naprostém pořádku, zajdu si do zahrady..“

,,Mám jít s vámi princezno?“

,,To je v pořádku zvládnu to sama, jen jestli byste mi nepřinesl do zahrady hrneček,chci ochutnat z potůčku..“

,,Jistě princezno, hned!“

Lu3y

PÁTOVINY

O ŽLUTÉ KARKULCE Dominika Štráchalová

běžel podle potůčku, protože

si myslel, že je to nejkratší

cesta. Představoval si, jak

slupne babičku a Karkulku, a

že nebude mít hlad. Karkulka

se blížila k chaloupce babičky

a vlk byl teprve v půlce cesty.

Karkulka dojela k babičce,

popřála jí a předala dárky. Ba-

bička uvařila čaj, nakrájela

bábovku a sedli si na zápraží.

Vlk přiběhl k chaloupce a uvi-

děl, že babička s Karkulkou

už snědli půlku bábovky. Vlk

vyšel z lesa k chaloupce a

babička s Karkulkou ho

pozvaly na čaj a bábovku. Vlk

slupl půlku bábovky, poděko-

val a vrátil se zpátky do lesa.

Pak se Karkulka rozloučila

s babičkou a na svém kole

odjela do vesnice na závody.

Žlutá Karkulka bydlela

v hájovně na začátku lesa.

Ráda jezdila na kole, které

mělo žlutou barvu. Měla i žlu-

tý dres na kolo, proto si říkala

Žlutá Karkulka

Jednoho dne maminka Žlutou

Karkulku poprosila, jestli by

nemohla zajet popřát babičce

k svátku. Maminka dala Kar-

kulce košíček a v tom byla

bábovka s vínem. Karkulka

jela lesem a viděla palouček

s květinami. Zastavila se a

začala trhat květiny. V tom se

něco ozvalo z křoví a na pa-

louček vylezl velký, šedý, hla-

dový vlk. Vlk se začal Karkul-

ky vyptávat, kam jede a co

veze. Karkulka mu řekla, že

jede k babičce za les a veze

jí bábovku a víno k svátku.

Rozloučili se a Karkulka jela

zkratkou dál k babičce. Vlk

To jsem já Michal. Je mi šest a dnes jdu poprvé do školy. Hned po příchodu jsme obdrželi šatní skříňky, když jsme dorazili do třídy, ozná-mili nám, že naše paní učitel-ka spadla ze schodů a zlomi-la si krční obratel. A tak jsme měli jednu hodně zlou paní učitelku. Ta nás ani neučila, jenom si nás divně prohlíže-la. Za dva týdny jsme přišli do třídy a už tam na nás čekala. Byla moc hodná. Ale den na to nám oznámili, že spadla ze střechy. Po jednom týdnu se zase objevila ve škole, ale den nato už tam zase nebyla. Přišlo mi to velmi divné, pro-tože se jí stalo až moc úrazů.

A tak jsem se rozhodl to vy-řešit.

Nejprve jsem šel za ní do ne-mocnice, jestli tu není někdo, kdo by jí chtěl nějak ublížit. A taky ano, jedna osoba tu by-la. Ta samá učitelka, která nás učí, by měla moc dobrý důvod, protože před pěti lety měla přítele, kterého moc mi-lovala, ale on se zamiloval do ní.

Teď jen stačilo vymyslet past, a tak jsem šel za policisty. Nejdříve jsme si sehnali to-ho kluka. Další den jsme přišli do školy a já dal tomu kluko-vi znamení.

Odvedl jí k rozhlasu, který jsme před hodinou zapnuli. V ten samý den k nám přišli policisté, aby nám ukázali, co vše máme dělat. Paní uči-telka tam byla taky. Všechno mu řekla, co dělá naší třídní paní učitelce. Tím se prozra-dila a byla na mizině. Byla na dva roky ve vězení. Když jí pustili, našla si muže. My jsme dostali poděkování a bonboniéru. Pak jsem dostal od rodičů pejska. Byl jsem ve třídě moc slavný a paní uči-telka mi byla do smrti zaváza-ná.

Saša

POVÍDKA: MALÝ DETEKTIV

STRÁNKA 13

STRÁNKA 14 PÁTOVINY

Mezi našimi učiteli jsme udě-lali anketu na téma, jaký byl první den v jejich učitelské profesi a jejich první den na Pátovce.

MGR. ALENA JURKULÁKOVÁ

Můj první den v učitelské pro-fesi je totožný s prvním dnem na Pátovce. Už si příliš nevy-bavuji podrobnosti, ale vím, že jsem se na své žáčky těši-la. Nemohla jsem trémou ani dospat a ráno jsem si v duchu opakovala, co jim první den povím. Když jsem vstupovala do třídy, byla ve mně malá dušička. Zvedla

jsem hlavu, rozhlédla se po třídě a najednou jsem zapo-mněla, co jsem chtěla říct. Zbytek dne zůstal v mých vzpomínkách zamlžený. Je-nom doufám, že to nebyl pří-liš velký trapas. MGR. OLGA ŠUSTKOVÁ Po probděné noci před nástu-pem za katedru rozhodně s velikými rozpaky, trémou a strachem z dětí. Domů jsem se už vracela s pocitem uspo-kojení a těšila jsem se na dal-ší den. První den na Pátovce se mi nějak hluboce nezafixo-val. Nástup do funkce zástup-

ce ředitele nebyl však jedno-duchý a vybavuji si jen spoustu starostí a práce. MGR. PAVEL CÍSAŘ Po návratu z vojenské pre-zenční služby, v roce 1990 jsem nastoupil v přípravném týdnu v srpnu na ZŠ Sever v České Lípě. V té době byli nedostatkovým „zbožím“ an-gličtináři a k TV jsem začal jako úplný nováček vyučovat angličtinu. Byl jsem pochopi-telně i třídním učitelem v 6. třídě. První pracovní den tak nebyl ve třídě a s dětmi, ný-brž ryze v duchu příprav na

OTÁZKY PRO UČITELE

neuvěřitelných dvacet jedna let. Počet žáků, které jsem zde potkala, je opravdu velký. Je milé, když se s absolventy naší školy potkáváte a oni se k vám hlásí. Mluví o svém životě, o tom, co se povedlo, ale i s čím nejsou spokojeni. Je to moc milé a za to učitel-ská profese určitě stojí.

studia. Bylo to v Praze, a i když někteří mluví o místních se zvláštním přízvukem, já si nemohu stěžovat a v podstatě velmi ráda na tuto dobu vzpomínám. Možná, že to všechno rozhodlo o tom, že jsem ve škole zůstala a to dobré mi pomohlo překonat vše nemilé, co přišlo později. A Pátovka? Tady jsem už

BC. ZDENĚK BÁRTL

Vzpomínky na první den mé učitelské praxe jsou velmi mlhavé. Zahajoval jsem ten-krát zeměpisem v 6. třídě a myslím, že debut to byl ne-slavný. První den na Pátovce si vybavuji zřetelněji. Naskočil jsem do rozběhnutého školní-ho roku zrovna v den, kdy byla na škole zahájena in-

takže to byla nesmírně pří-jemná a pohodová práce. Myslím, že se nic takového v budoucnu již opakovat ne-bude. BC. ZDEŇKA SUDOVÁ Když jsem byla požádána o napsání článku na toto téma řekla jsem si, že pár řádků nebude nic složitého. Později se však jednoduchost vytrá-cela. Je to už dost dlouho, co jsem se upsala této profesi.

Mé vzpomínky jsou často zi-dealizované a ty špatné už ani v paměti nejsou. Je prav-da, že žáci, jejich rodiče a kolegové se ke mně chovali skvěle. Žáci respektovali po-žadavky, rodiče zase projevo-vali zájem o své děti a kole-gové pomáhali „té nové“ ze všech sil. Realita učitelování je totiž úplně jiná než na ja-kou Vás připraví při pár hodi-nách tzv. pedagogické praxe, kterou absolvujete v době

nový školní rok. Pamatuji si, že jsem ve své třídě ještě „vyfasoval“ češtinu a přírodo-pis, tím pádem byl úvazek velmi náročný a dnes si tako-vou situaci ani neumím před-stavit. A můj začátek na Pá-tovce? To se psal rok 2008, těsně po měsíčním pobytu v lázních jsem nastoupil 2. září a první hodinu jsem ab-solvoval v 9. třídě, která měla 4 hodiny němčiny týdně. V té skupině sedělo jen 7 žáků,

STRÁNKA 15 PÁTOVINY

spekce. Přesto se mi dostalo vlídného přijetí. Na tehdejší kolegy rád a často vzpomí-nám.

MGR. PETR JONÁŠ

První den ve škole jsem zažil

coby šestiletý kluk

v Bukovanech u Sokolova,

kam se naše původně výcho-

dočeská rodina přestěhovala

za prací a bydlením. První

den si nevybavím, z první

třídy mám v paměti jen paní

učitelku Kohoutovou (pro nás

tu nejkrásnější ženu na svě-

tě), třídu ve staré školní bu-

dově, jejíž vchod hájila socha

pionýra s knihou v podpaží, a

rvačku s Mirkem Horváthem,

který se mi zakousl pod lopat-

ku. Další svůj první školní

den jsem absolvoval ještě

několikrát, tu jako student,

jindy zas coby učitel či ředitel.

Zde na Pátovce jsem jej pro-

žil při vítání prvňáčků a zaha-

jovací poradě, ale se svými

novými kolegy jsem se už

znal nejen z přípravného týd-

ne, ale také z porady na kon-

ci předchozího školního roku,

kam mne přivedl bývalý pan

ředitel ukázat, aby mě po

prázdninách někdo ze za-

městnanců nedal ze školní

budovy vyvést.

Za rozhovory děkuje

Milan Kořen

1:nedělejte někoho kdo nejste

2:neubližujte spolužákům

3:dělejte si domácí úkoly

4:poslouchejte učitele

5:když vás někdo šikanuje hlas-te paní učitelce

6:nedělejte si nepřátele

7:dávejte pozor při hodinách

8:nechoďte za školu

9:nedělejte si srandu z učitelů a spolužáků

10:když něco přeslechnete ne-bojte se zeptat

11:děkujte

12:noste omluvenky když jste nemocni nebo přijdete pozdě

13:nenoste do školy zbraně

14:před hodinou si vypněte mo-bilní telefony.

15:hlaste se učitele to potěší

Když toto budete dodržovat, bu-dete moct jít i na vysokou školu a střední zvládnete levou zadní.

Rozhodně je to trošku jiné

než na základní škole a učí se

jinak, ale zvládnout se to dá.

Ze začátku to vypadá složitě,

ale není. Je to jen o zvyku. Jako

když jste šli poprvé do školy.

Dáme vám pár rad co dělat:

Protože každého jednou čeká střední škola rozhodla jsem se zeptat své sestry, jaké to je. Saša

Tajenka:

Římsky

5 ...

Z DEVÍTKY NA STŘEDNÍ

M I R E K M A R E K

A L E Š R A K S O U

R I N A I A T R E B

T G A N S M A D A A

I O T A T D A N N A

N R A D Ý N A M O R

V A L E N A V E E O

R A D K A N N A L Z

OSMISMĚRKA

PÁTOVINY

„Kde máš prověrkový sešit?”

zeptá se Janka Kořalky fyzi-

kář.

„Když jsem dostal tu jedničku,

dal jsem ho kolovat po pří-

buzných... a už se mi nevrá-

til!”

Villnerka

nu osmdesát. Manžel pak

nemohl celou noc usnout!”

Učitelka zadala dětem:

„Napište osm molekul vody.”

Pepíček píše: „H2O, H2O,

H2O...”

„Jak jsi přišel na to, že ten

anglický článek byl o Karlu

Gottovi, Pepíku?”

„Podle toho He’s got.”

Do třídy uprostřed hodiny

vpadl ozbrojený terorista s

kulometem v jedné a graná-

tem v druhé ruce. Učitel se

raduje: „Konečně ticho!”

„Jaká kapalina se vypařuje

nejrychleji?” zeptal se che-

mik.

Kluci sborem odpovídají:

„Pivo!”

„Na co chodit do školy?” zlobí

se Pepíček. „Svačinu si můžu

sníst i doma!”

Učitelka se ptá Pepíčka: „Co

nám můžeš povědět o vlaš-

tovkách?”

„To jsou velice moudří ptáci -

jak začne škola, odletí do již-

ních krajin!”

Matka telefonuje učitelce:

„Prosím vás, nedávejte dě-

tem úlohy z matematiky, ve

kterých láhev piva stojí koru-

„Paní učitelko, mohl bych vás

o něco poprosit?” hlásí se

František.

„Samozřejmě, co potřebu-

ješ?”

„Mohla byste mi tu pětku z

písemky napsat do žákovské

bílou propiskou?”

Učitel k žákům ve druhé třídě:

„Kdo jsou lidé, kteří si berou

věci, i když jim nepatří?”

Děti nechápou.

„Tak například: Co bych byl,

Pepíčku, kdybych teď sáhl

takhle do tvé kapsy a vytáhl

50 korun?”

„Kouzelník, pane učiteli.”

Začínající učitelka si chce na

své třídě vyzkoušet poznatky

z psychologie: „Každý, kdo si

myslí, že je hloupý, ať se po-

staví.”

Po chvilce se v tiché třídě

postavil Pepíček. Kantorka

povídá: „Pepíčku, tak ty si

myslíš, že jsi hloupý?”

„Ne, prosím, ale přišlo mi

nefér nechat vás stát jedi-

nou.”

Pepíček vylije ve škole mléko

a učitelka se ho ptá: „Tak co

bys dělal, kdyby se ti to stalo

doma?”

„Řekl bych to mamince, ta by

tátovi vrazila hadr a ten by to

utřel!”

Před školou u silnice byla ce-

dule s nápisem: „Pozor, ne-

přejeďte děti!”

Jeden z žáků tam dopsal:

„Počkejte si na učitele.”

VTIPY

STRÁNKA 16