Představujeme 2Od špejlí k UL speciálu 4Nečekaná návštěva ve Flying Styro Kitu 6Pel-mel 7Mistrovství ČR F4B, SUM a Varnsdorfský upoutanec 8Raketýři v Lotyšsku a Polsku 9Historický motorový model Commando 10Regulátory FOXY R-25B a R-45SB 12Přijímač Hitec Minima 6T 13Úpravy vysílače Cadet 4 14Poradna 15Detektor vysílání na 2,4 GHz pro zvídavé 16Procesorový prepínač zálohového zdroja pre RC modely 18First Person View 20100 let plachtařství na Wasserkuppe 22Retroplane 2011 23Mistrovství ČR v kategorii RCV2 26Plánek Modelář 76s Admirál-2 27Mistrovství ČR termických větroňů F3J 28Stavba VSO-10 v provedení elektro 303. závod Eurocupu, tentokrát na Slovensku 32Legendární Zlín Z-226 z EPP 34Zdařilý Pilatus PC-6 Turbo Porter 36„Bublinková“ polomaketa Midget Mustang 38Zpráva z La Ferté Alais 2011 40Dvorecko-berounská peruť 42O pohár MVVS 44Hofmanův pohár RC parašutistů 45Letecký den Holíč 2011 48Benzinový motor MVVS 30 IFS 52Jak jsem stavěl polomaketu Čmeláka 53Zeppelin-Staaken R.VI 55Turbíny z Bíteše 58Cvičný akrobatický model M.V. Sport 60Helicup 2011 63Combat Twister – za ním a sestřelte ho! 64Blade mCP X – mikrovrtulník s kolektivem 65Cessna 337 Super Skymaster 68Vrtule v prstenci 70Pro šikovné ruce 70; 77Sraz na Proseku 72Sandberg 2011 – plachetnice NSS u Kolína 74Jezírkový tug towing – Workshop 76Námořní muzeum v Paříži 76Springer Krokodýl 77Řádková inzerce 79

1

SLOVO ÚVODEM

RCR 9/2011

OBSAH 9/2011

±

Nová cena RC revueNejen chlebem živ je člověk,

praví jedno pořekadlo.My chlapi k tomu většinou dodáváme, že je nutné také pivo, ale to je jen tako-vý žert. Ve skutečnosti toho po-třebujeme daleko víc. Kromě jídla se musíme také oblékat, kupovat prací prášky, mýdlo a zubní pastu, mýt se a prát ve vodě, platit nájem, nebo pokud bydlíme ve svém, vy-tvářet si fond oprav, neobejdeme se bez elektřiny a v našich země-pisných podmínkách ani bez tep-la…

Za všechny tyto potřeby musí-me samozřejmě také platit. Pohří-chu čím jde o věci nezbytnější, tím více nám jejich dodavatelé můžou takříkajíc šlapat na krk, zejména jsou-li v pozici víceméně monopolní.

A tak se nám každoročně pra-videlně zvyšuje zejména cena elektřiny, tepla i vody. Je hezké, že statistický úřad, respektive Česká národní banka tvrdí, že in-fl ace v našich zemích je relativně malá, jenže to možná platí pro běžného občana, jehož „spotřební koš“ je rozložen trochu jinak než spotřební koš třeba kanceláří, do kteréžto skupiny lze nejspíš zařa-dit i naši redakci. Upřímně řečeno nás moc nebere, že se zlevňují do-mácí spotřebiče a přístroje pro do-mácnost, ani oděvy a obuv, zají-mají nás především náklady na provoz redakčních prostor, tedy právě především za elektřinu, tep-lo, ale i například výdaje za do-pravu atp. K tomu ještě připočtě-me zvýšení DPH za tiskoviny z 10 na 14 %, plánované od ledna příštího roku…

Cena, která platí od roku 2007, se prostě stává neudržitelnou, a tak ač neradi, musíme přistoupit k jejímu zvýšení.

Od čísla 10/2011 RC revue do-stanete v novinových stáncích za 89 Kč a v modelářských prodej-nách, se kterými máme smlouvu, za ni zaplatíte 77 Kč. Samozřejmě nejvýhodnější bude si pořídit

předplatné, celoroční činí 864 Kč, tedy 72 Kč za jeden sešit.

Na Slovensku bude stát náš ča-sopis v novinových stáncích 3,99 €, ve smluvních modelářských pro-dejnách 3,40 € a za celoroční před-platné dáte 39 €, tedy 3,25 € za jed-no číslo. RC revue se ale prodává i v Polsku, tam vzroste cena na 15 zlotých, tedy o 1 zlotý.

Zvýšení ceny se pochopitelně týká i našeho „sesterského“ časo-pisu RC cars, a protože řada čte-nářů si kupuje časopisy oba, uvá-dím i jeho nové ceny:

V novinových stáncích bude RC cars stát 79 Kč, ve smluvních modelářských prodejnách 67 Kč a celoroční předplatné bude 744 Kč, tedy 62 Kč za jedno číslo.

Na Slovensku to bude v novi-nových stáncích 3,59 €, ve smluv-ních modelářských prodejnách 3,00 € a celoroční předplatné si pořídíte za 33,60 €, což znamená 2,80 € za jedno číslo.

I nadále platí, že pro předplati-tele obou časopisů, je jejich před-platné ještě zvýhodněno, celoroč-ní předplatné na oba časopisy vy-jde v Česku na 1 488 Kč, na Slo-vensku pak na 66 €.

Na závěr něco aspoň trochu po-zitivního. V poslední době jsme dostali několik oprávněných stíž-ností na naše plánky, jmenovitě na elektrolet Pohoda (č. 138) a elek-trovětroň Eso-3 (č. 142), dále i na plánek Čmelák (č. 135s) z reedice plánků Modelář. Nechali jsme proto zhotovit nové matrice, podle nichž se plánky tisknou, a do bu-doucna jsme zavedli výstupní kontrolu těchto matric. V součas-né době si tedy tyto plánky může-te bez obav objednat. Plánek Mo-delář 151s CL-215 Canadair je prozatím stažen z distribuce. Za-čneme jej prodávat, jen pokud se nám povede jej opravit.

Na shledanou na Model Hobby 2011 se těší

Tomáš Sládekváš šéfredaktor

Model Hobby přede dveřmiNavštivte náš stánek na výstavě v Praze-Letňanech ve dnech 29. září až 2. října!

Každý, kdo si na výstavě předplatí časopis RC revue nebo RC cars na 12 měsíců, obdrží 2 miniserva ES-05 nebo jiný pro modeláře zajímavý dárek!

V našem stánku bude již v prodeji CD-ROM s ročníkem 2010!

ede dveřmi

tí č i RC

±

±±

±

±±

PŘEDSTAVUJEME

2 RCR 9/2011

Univerzální nabíječ B610A

je určený pro paralelní (s vestavě-ným vyrovnáváním napětí) nabíjení Li-pol, Li-ion a LiFe baterií s 1 až 6 články nebo sériové nabíjení NiCd a NiMH baterií s 1 až 15 články a olověných baterií 2 až 20 V. Na dvouřádkovém podsvíceném disple-ji je zobrazováno napětí baterie i jed-notlivých článků, nabíjecí proud, do-ba nabíjení a kapacita. V nabíječi je vestavěný ventilátor. Nabíjecí proud lze nastavit od 0,1 do 10 A (max. 200 W), vybíjecí proud od 0,1 do 5 A (max. 25 W). V ceně je i napáje-cí kabel.Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail info@bel-shop.euCena: 1490 Kč

PWM regulátor napětí DRN 42-25

Díky řídicímu procesoru umožňu-je nastavit proudovou a podpěťovou ochranu, strmost náběhu i poklesu výstupního napětí, kmitočet PWM nebo krajní polohy regulačního po-tenciometru (řídicího napětí) a tomu odpovídající minimální a maximální PWM. Bezpečnostní pojistka nedo-volí spuštění regulátoru po zapnutí, dokud není potenciometr stažen do minima. Všechny parametry lze na-stavit tlačítkem na desce regulátoru. Regulátor má vlastní EMF fi ltr a ochranu proti tepelnému přetížení. Příklady použití: regulace rychlosti elektromotoru, svitu žárovek, výko-nu topení, teploty drátu řezačky po-lystyrenu, teploty žhavicí svíčky atp.Vyrábí: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail info@bel-shop.eu, www.bel-shop.eu Cena: 700 Kč

Simulátor Refl ex RFX-1500 XTR2 Ultimate 5.05

je první simulátor, umožňující 3D zobrazení. Dovoluje současné létání

až osmi pilotů v jediné scenérii. Po-čítače jsou propojeny buď přes lo-kální síť, nebo přes internet. Simulá-tor umožňuje uložit do paměti pořa-dí kanálů pro různé modely. Tak lze současně využít i mixování kanálů, které je nastaveno na vysílači. Simu-látor a jeho data lze upgradovat po-mocí internetu. Nejlepší 3D dojem se získá s „dvojbarevnými“ brýlemi NVIDIA GeForce 3D Vision Shuttle a počítačem s vhodnou grafi ckou

kartou a vhodným monitorem. Vše je běžně dostupné v obchodech s po-čítači. K dispozici jsou i propojky pro různé typy vysílačů.

Sada obsahuje: CD simulátoru; USB klíč.Vyrábí: Refl ex, NěmeckoDodává: Hořejší model, Teslova 7, 301 00 Plzeň, www.horejsi.czProdávají: modelářské prodejnyCena: 3 695 Kč

RC souprava Optic 5 2,4 GHz

Pětikanálový vysílač 2,4 GHz AFHSS (adaptivní systém s frek-venčním přeskokem v rozprostře-ném pásmu) Hitec Optic 5 je vyba-ven dvěma křížovými ovladači, tla-čítkem pro ovládání pátého kanálu,

digitálními trimy, přepínači smyslu výchylek pro každý kanál, možností nastavení velikosti výchylek v ka-nálech křidélek a výškovky a vypí-natelnými mixy pro samokřídla a motýlkové ocasní plochy. Vysílač je určen k napájení 7,2 V a vybaven nabíjecím konektorem a konekto-rem učitel/žák. Je vhodný k řízení jednoduchých modelů letadel, aut i lodí. Je kompatibilní se všemi při-jímači Hitec 2,4 GHz AFHSS (včet-ně přenosu telemetrie). Součástí ba-

lení je i 6kanálový přijímač Mini-ma 6T.Vyrábí: Hitec, Jižní KoreaDodává: RCM Pelikán, PardubiceProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel. 549 212 719, www.reichard.czCena: 1 990 Kč

Walkera 4F200LM

Ve výbavě nového bezpádlového 3D modelu najdeme kromě unikátní-ho 3listého rotoru o průměru 436 mm také 3osé gyro, střídavý motor a 6- nebo 8kanálový vysílač na frek-venci 2,4 GHz. Vrtulník je určen spí-še pokročilým pilotům.Vyrábí: Walkera, ČínaDodává: www.rcking.czProdává: e-shop www.rcking.cz a maloobchodní prodejnyCena: 8 490 Kč

Extra 300 35 % ARF

Obří akrobatický model Extra 300 35 % má konstrukci z lehké bal-zy a překližky s uhlíkovými prvky. Dokončení spočívá v instalaci kom-ponent elektroniky a motorové sku-piny. K pohonu se hodí motory DA100 či DA120. Pro expanzní vý-fuky jsou v trupu připraveny tunely. Model, potažený fólií UltraCote, je dodáván s uhlíkovou spojkou křídla, laminátovým krytem motoru se za-puštěnými šrouby, laminátovými kryty kol a řízenou odpruženou ostruhou.

Technická data: Rozpětí 2 670 mm; délka 2 490 mm; letová hmot-nost 12,2–13,6 kg; nosná plocha 129,2 dm2; plošné zatížení 94–102 g/dm2; serva 9 ks; doporučený ben-zinový motor 100–120 cm3; vrtule průměr 27–29; kužel průměr 114 mm.Vyrábí: Hangar 9, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 27 999 Kč

ParkZone F-27 Stryker Plug & Play

Sportovní akrobatické samokříd-lo navrhl Quique Somenzini. Model

má konstrukci ze Z-Foamu s laminá-tovou výztuží. U samokřídla netra-diční je řízení směrovek, s nímž mo-del zvládne i nožový let, plochou vý-vrtku a řadu kombinovaných obratů. Hotový model je vybaven motorem, regulátorem a servy. Je třeba jen vy-sílač, přijímač, Li-pol baterie a nabí-ječ.

Technická data: Rozpětí 943 mm; délka 612 mm; letová hmotnost 855 g; elektromotor 480BL Outrun-ner 2 200 Kv; serva 4 ks DSV130M digitální s kovovým převodem; vrtu-le 6/6; regulátor 40 A; doporučená baterie Li-pol 11,1 V 3s 2 200 mAh / 25 C; doporučený nabíječ s balancérem.Vyrábí: ParkZone, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 3 799 Kč

Corsair 50 ARFje polomaketa pro sportovní létání s možností výběru pohonu spalova-cím nebo elektrickým motorem. Mo-del celodřevěné konstrukce je při-praven pro obě varianty pohonu a montáž elektrického zatahovacího podvozku E-fl ite. Veškeré potřebné příslušenství, včetně hliníkového ku-želu a maketových paprskových kol, je obsahem balení.

Stavebnice obsahuje model pota-žený fólií a s nabarvenými díly tru-pu, křídla i ocasních ploch, pevný podvozek, nabarvený laminátový kryt motoru, maketu motoru, příslu-šenství, návod ke stavbě.

Technická data: Rozpětí 1 450 mm; délka 1 150 mm; letová hmot-nost 3 200–3 600 g; nosná plocha 39,9 dm2; plošné zatížení 80–90 g/ /dm2; doporučený elektropohon: E-Flite Power 46, regulátor 60 A, vr-tule 13/7 nebo 14/6, baterie Li-pol 4s 4 400 mAh; spalovací motor .46–.55 2T, .72–.82 4T; doporučená RC sou-prava miminálně 4kanálová, pro za-tahovací podvozek 5kanálová; dopo-ručená serva 5x standardní serva, 4x pro elektropohon.Vyrábí: Hangar 9, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 5 999 Kč

3RCR 9/2011

Uvedené slevy (v procen-tech) získáte, když se při

osobním nákupu v pro dejně proká žete svou Kartou

předplatitele, kterou jste obdrželi jako celoroční

před platitelé RC revue. Po-kud nakupujete u zásilko-vých služeb, připojte foto-

kopii karty ke své objednávce.

KLATOVSKÝ MODELÁŘKollárova 400

339 01 KlatovyTel.: 605 925 156, fax: 376 310 343

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12www.sosmodelar.cz

Dřevocentrum Sedlčanyul. 28. října 8

SedlčanyTel.: 736 630 516

Po–Pá 8–17, So 8–11

SATRIAE. Krásnohorské 3

779 00 Olomouc-HodolanyTel./fax: 585 228 544

Po–Pá 9–17.30, So 9–12

REICHARDPalackého 134a

612 00 Brno-Královo PoleTel.: 549 212 719, fax: 549 252 805

Po–Pá 10–18, So 10–12

ŽELEZÁŘSTVÍ OLDŘICH BARTÁKTáborská 224

615 00 BrnoTel.: 548 425 810; 777 603 699

Po–Pá 7.30–18; So 8–12 www.naradi-bartak.cz

SAPEKOŠtefánikova 50, 949 01 NitraTel./fax: 00421 377 414 695

Mobil: 00421 907 523 523 Po–Pia 9–17, So 9–12

www.sapeko.sk

KARMAR MODELVrchlického 883

440 01 LounyTel.: 415 658 234

Po–Pá 9–12, 14–17, So 9–12

REZLERJabloňová 227

583 01 ChotěbořTel.: 569 623 607, mobil: 606 611 683

Po–Pá 15–19, So 9–13

TATRAMODELPod Hradiskom 50, 010 04 Žilina

Tel./fax: 00421 417 634 524Mobil: 00421 905 471 582

Po–Pia 8–12, 13–17, So 9–12

ModelářPolská 22

779 00 OlomoucTel.: 777 617 962

Po–Pá 10–17, Čt 10–13So 9–12 po tel. domluvě

JUNIORMODELLitvínovská 46/291

190 00 Praha 9Tel.: 604 645 718, 603 993 986

Po–Pá 14–18

ČERNÝ LADISLAVMasarykova tř. 534

698 01 Veselí nad MoravouTel.: 777 324 434

Po telefonické domluvě otevřeno kdykoli

AVANTIPoděbradova 255

506 01 JičínTel./fax: 493 534 404, mobil: 603 552 512

Po 13–17, Út–Pá 8.30–11.30, 13–17So 8.30–11.30

Modelářství – TepliceU Červeného kostela 36/17

415 03 TepliceTel.: 777 200 475

Po–Pá 9–12, 13–17.30

OBCHODNÍCI PŘEDPLATITELŮM

Modelář VaňouchKorunovační 16 170 00 Praha 7

Tel.: 233 378 679 Po–Pá 9–18

LESTR MODELSOC Galeria CílTopolová 2915

106 00 Praha 10Tel.: 602 388 031

Po–Pá 8–17

ESOTOPKlatovská 115320 17 Plzeň

Tel.: 377 423 635Po–Pá 9–17, So 9–12

MODEL INZERT-prodejnaObchodní dům Dvořák (2. patro)

tř. 9. května 2886390 02 Tábor

www.volny.cz/model_inzert

PEMI MODELPieskova 16949 01 Nitra

Tel.: 00421 377 416 198Po–Pia 10–17

So 9–12

RC modelyKe stadionu 196

513 01 SemilyTel.: 603 753 790

Út-Pá 9–12.30, 13–17 So 9–11.30

KOSTKA MODELCENTRUMŽižkova 102

586 01 JihlavaTel.: 736 775 148

Po–Pá 10–12; 14–17, www.kostkamodelcentrum.cz

HT MODELNa letisko 49

058 01 PopradTel.: 00421 527 768 212; 527 768 408

Po–Pia 8–17, So 9–12

Pavel Vít - PV modelNádražní 410/171

702 00 Ostrava-PřívozTel.: 596 111 446, 739 419 415

Po–Pá 9–17, So 9–12

RC FactoryBeranových 130199 00 Praha 9

tel: 777 337 567Po–Pá 9–16.00

www.rc-factory.cz

RUDOLF HIESBÖKHusova 15

539 01Hlinsko v ČecháchTel.: 469 315 039, mobil: 604 705 455Po–Pá 8.30–11.30, 12.30–17, So 8–11

www.hiesbok.cz

WWW.AGAMA-COLOR.CZPřerovská 496

530 06 PardubiceTel.: 603 223 877

Po–Ne 0–24

RC MODELY – PHVáclavské nám. 254

284 01 Kutná Horatel.: 777 152 294

Po-Pá 10–17, So 9–12www.Rcmodely-PH.cz

FunmodelsOkružná 6

917 01 TrnavaTel.: 00421 905 327 107

Po–Pá 9–17, So 9–12

o

Obchodníci předplatitelům

Oxford BookshopLaurinská 9 Bratislava 1

Tel.: 00421 252 622 029Po–Pá 10–19, So–Ne 10–17

MG modelVoženílkova 5562

760 05 Zlínwww.mgmodel.cz

Po, St, Čt, Pá 10–18; So 9–12

RC market Pálavské nám. 11

628 00 Brno-VinohradyTel.: 511 116 693

Po–Pá 9,30–18, So 9–11

Fogt ModellsportMasarykovo nám. 26

Tel.: 518 342 506, 608 035 067Po–Čt 10–17, Pá 10–14

Sleva pouze při platbě v hotovosti

Modelářství Louny U Žatecké brány 5,

Louny

Po–Pá 9–17, So 9–12

4

PEL-MEL

RCR 9/2011

Od špejlí k UL speciáluV titulku tohoto čláínku je struč-

ně shrnut dosavadní modelářský vývoj Jaroslava Macha z Doudleb na Orlicku, který je mezi přáteli oslovován buď jako Sláva, anebo Jarda. Znám ho osobně asi dvacet let, od doby, kdy se začal objevovat v partě akrobatů F3A, a když jsem v poslední době viděl na fotografi -ích jeho nádherný UL elektrický větroň, rozhodl jsem se s ním pro čtenáře RC revue zimprovizovat rozhovor o jeho modelářských i ji-ných aktivitách. Jistě, není sám, kdo si jako modelář postavil ultra-lehké letadlo (napadá mě napří-klad Juraj Tinka z fi rmy JETI mo-del), ale právě Jarda je pro nás ak-robaty prostě pojem a osobnost, která měla a má velmi pozitivní vliv na vývoj RC akrobacie u nás.

Jarda je skromný, stále velice zaměstnaný, obtížně polapitelný, a tak nebylo jednoduché následují-cí rozhovor zorganizovat, ale na-konec se to podařilo. Výsledek po-suďte sami.

V kolika létech jsi jako kluk začal modelařit?

Pokud se pamatuji, bylo to asi v deseti létech, čili někdy ve třetí tří-dě obecné školy.

S jakými modely jsi začínal?Začínal jsem s volnými modely

od fi rmy Igra. Konkrétně si již ne-vzpomínám na jména tehdejších mých modelů, ale byla to taková klasická škola, kterou prošlo moře kluků.

Létal jsi někdy s volnými nebo upoutanými modely soutěžně?

S upoutanými modely jsem létal rekreačně asi od třinácti let. Volné modely jsem létal soutěžně, v kate-gorii magnetem řízených větroňů F1E jsem byl devět let v národnim týmu.

Jaké bylo tvoje původní civilní po-volání?

Vyučil jsem se truhlářem, takže k práci se dřevem jsem měl blízko. Postupem času se to sice trochu zvrtlo na moderní technologie s la-mináty a uhlíkovými kompozity, ale to je, řekl bych, docela normální zá-konitý vývoj.

Kdy jsi se rozhodl se profesionálně věnovat konstrukci a výrobě mo-delů?

V roce 1992. Tehdy se na možnost svobodného podnikání dalo hodně li-dí a pro mě se modelařina stala čin-ností, kterou jsem se mohl docela ro-

zumně živit a přitom mě stále bavila – a vlastně do dneška baví.

Kdy sis postavil poprvé RC model?Poprvé jsem si postavil rádiem ří-

zený model v roce 1975. Byl to jed-nokanálový větroň Lion, ovládaný soupravou Mars 2. Byla to tehdy ta-ková doslova klasika a souprava Mars byla asi druhá nejrozšířenější po soupravě Gama.

Takže to tehdy ještě nebyl akro-bat?

Ne, nebyl. Akrobatický model jsem poprvé postavil asi o tři roky později, a to Middle Stick. To byl ta-kový relativně hodný model a zákla-dy akrobacie se s ním naučila slušná řada modelářů.

Kdy tě poprvé „chytil“ elektrický pohon?

Poprvé v roce 1992, tehdy ještě s klasickým komutátorovým stejno-směrným motorem a s poměrně těž-kými NiCd články. Byla to tehdy pro elektrické modely kategorie F3A ta-ková „doba kamenná“, zásadní obrat nastal až vstupem Li-pol baterií a bezkomutátorových motorů na scénu.

Jeden čas jsi dost intenzivně soutě-žil v kategorii F3A?

Ano, soutěžně jsem létal od roku 1999 do roku 2008. Nikdy jsem se sice nedostal na úplnou špičku, ale mně šlo hlavně o to si sám jako vý-robce vlastníma rukama vyzkoušet, co se vlastně od dobrého modelu F3A požaduje.

Kdy vznikl tvůj první kompozitový model F3A na elektropohon?

Můj první kompozitový model F3A na elektriku vznikl v roce 1992 – 24 článků NiCd 1800 mAh, doba letu asi pět minut. (Na ten model se pamatuju, Sláva se s ním tehdy při-jel mimo soutěž pochlubit na mezi-národní soutěž F3A v Bratislavě – poznámka tazatele.)

Tvoje modely F3A začaly být velmi populární nejen u nás. Kam všude pronikly do světa?

Moje modely pronikly do celé Evropy i do USA. Na mezinárod-ních soutěžích a mistrovství světa F3A v Polsku se poprvé objevily pl-nohodnotné elektrické modely F3A v roce 2003 a člen amerického druž-stva Jason Schulmann létal s mým modelem.

Pokud vím, sponzoroval jsi a věno-val se i našemu národnímu týmu F3A?

Ano. Od roku 2005 jsem částeč-ně sponzoroval Davida Kyjovského,

později tým Michala Hracha. Byl jsem s nimi i na několika mistrov-stvích světa a Evropy. Michal létá s mým modelem Gaudius a daří se mu s ním dobře na domácích i za-hraničních soutěžích.

Vyrábíš stále ještě kompozitové modely?

Ano. Vyrábím v současné době model Gaudius, se kterým létá řada našich i zahraničních pilotů. Na příš-tí sezonu 2012 připravuji nový mo-del F3A.

Vzpomeneš si, kdy tě poprvé po-padla touha postavit si vlastní UL letadlo?

Asi před třemi léty, poté, co mě navštívil Ing. Lněnička, který mi tu myšlenku takříkajíc napevno narou-boval do hlavy.

Mělo „to“ mít hned od začátku elektrický motor?

Ano, mělo, elektrika mě lákala od samého začátku. Stejně jako u modelů je to čisté, nikde žádný olej, a je to prostě takové po technic-ké stránce pokrokovější.

Neodrazovala tě relativně malá zá-soba energie (s ohledem na hmot-nost) v bateriích?

Po zkušenostech s modely F3A mě to neodrazovalo. U F3-áček jsme také ze začátku měli potíže s velkou hmotností a malou kapacitou baterií, ale ty se velmi rychle vyvíjejí a zkva-litňují a dnes je již možné na jednu sadu baterií v modelu bez problémů odlétat dvě soutěžní F3A sestavy.

Kdy jsi začal pracovat na konkrét-ním projektu UL letounu?

Bylo to na jaře roku 2008. Pozdě-ji se vyvinula spolupráce s fi rmou Phoenixair, na motoru pracoval spe-cialista Milan Král z Brna.

Konstruoval jsi svého UL ptáka sám, anebo s pomocí zkušených UL konstruktérů?

Při konstrukci jsem využil zkuše-ností Pavla Urbana a pokusil jsem se uplatnit i některé vlastní poznatky a zkušenosti, které mám z konstruk-ce a výroby modelů.

Pokud vím, existuje tvůj UL stroj také ve variantě s benzinovým mo-torem.

5RCR 9/2011

PEL-MEL

Zálet

Technická data letounu Phoenix OKA 98:Rozpětí 14,4 mPlocha křídla 9,8 m2

Klouzavost 1 : 34Elektromotor (Král) 32 kWVrtule (Urban) 140 cm stavitelnáBaterie (zkuš.) Lifepo 4 48s2p 20 Ah

Mým prvním nápadem byl jed-nosedadlový elektrický větroň, na který jsou vyrobeny kompletní for-my. V září roku 2010 jsem pojal myšlenku zúčastnit se soutěže Green Flight Challenge, kterou vy-psala NASA. Jednomístný štíhlý trup bohužel nepojmul nutné velké množství pohonných akumulátorů, a proto jsme se rozhodli projekt přepracovat na dvoumístný UL Phoenix, tj. na elektrickou variantu s využitím křídla a VOP z jednose-dadlovky. Pro tuto soutěž se uvažo-valo použití akumulátorů Li-pol 39s 20p.

Oba stroje mají již zálet za sebou. Jak jsi s nimi spokojen z hlediska letových vlastností?

Motorová varianta létá už tři roky a v současné době je posta-veno deset kusů. Výkon tohoto le-tadla je uspokojivý. Cestovní rych-lost je 200 km/h, klouzavost s vypnutým motorem je 1 : 27. Elektrická varianta má za sebou pouze tři krátké starty (9 min, 16 min, 14 min). Nyní probíhají první zalétávací lety, které jsou však negativně ovlivněny nevhod-nými parametry pohonného aku-mulátoru. Nicméně zalétávací pi-lot Jan Ptáček se zatím kladně vy-jadřuje k letovým vlastnostem le-tounu.

Předpokládám, že stroj zalétával zkušený UL pilot. Máš ty sám již pilotní zkoušky na UL letadla?

Ano, pilotní průkaz na UL leta-dla mám, ale jak jsem se již zmínil, testovací lety provádí zkušený zalé-távací pilot Jan Ptáček, který má

nálet 13 500 hodin a jeho rukama již prošlo opravdu hodně letadel.

Předpokládám, že nezůstaneš jen u prototypů a že vzniknou další vylepšené varianty?

S tímto záměrem jsem letadlo stavěl, budu se dále konstrukci UL letadel zabývat, protože je to zají-mavá práce, která mě baví a dokážu při ní zúročit i své bohaté zkušenosti z výroby modelů.

Plánuješ do budoucna rozjet vý-robu těchto UL strojů?

Výrobu těchto letadel bude zpro-středkovávat fi rma Phoenixair z Ús-tí nad Orlicí, o samostatné výrobě

jsem zatím ani neuvažoval, to by chtělo značné investice do výrob-ních prostředků atp.

Máš ještě čas a chuť si občas „sko-čit“ s akrobatem F3A?

Chuť si zalétat s akrobatem F3A mám stále, ale kvůli hektické přípra-vě větroně jsem v předešlém roce neměl prakticky vůbec čas na tako-vé potěšení.

Co říká tvoje manželka tomu tvé-mu přesmyknutí od modelů ke skutečným letadlům?

Bez komentáře… (K tomu vý-znamné pokrčení rameny. Ono vlastně de facto k úplnému přesmy-ku stále ještě nedošlo a třeba ani nedojde – poznámka tazatele.)

Litoval jsi někdy, že se vlastně celý život věnuješ modelům a leta-dlům?

Ne, toho jsem opravdu nikdy ne-litoval a myslím si, že ani nikdy lito-vat nebudu.

Souhlasíš se mnou, že modelářství je zábava na celý život a ještě žád-nému klukovi neuškodila?

Ano, souhlasím. A vřele bych tu-to zábavu doporučoval současným dětem, kterým moderní doba podstr-kuje řadu jiných snadnějších, atrak-tivnějších zábav a bohužel i neřestí.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům RC revue?

Touto cestou bych chtěl hlavně poděkovat všem lidem, kteří se po-díleli a podílejí na výrobě našeho větroně a kteří mi pomohli zrealizo-vat můj záměr.

Otázky kladl Ing. Jiří Havel

Videa ze záletu:http://www.uloz.to/9707809/phoenix-cockpit-mpg (kamera v kabině)http://www.uloz.to/9697605/video15072011-avi (stacionární kamera)

Loni jsem při známé kroměřížské akci Helicup ve správní budově kro-měřížského letiště na chodbě spatřil obří roli pěnové hmoty, kterou mo-deláři znají pod obchodním názvem Styropor. Na můj dotaz mi pořadatel Helicupu Petr Mašláň sdělil, že se na letiště přestěhovala fi rma Flying Sty-ro Kit.

Letos jsem v Kroměříži pod do-jmem svého testování modelu An-2 (RC revue 6/2011) přistoupil ke dvě-ma mechanikům, kteří prováděli

předletovou přípravu domácí An-2 před sobotním výsadkovým dnem, abych se jich zeptal na velikost nádr-ží a spotřebu, na kterou jsme nikde na internetu nepřišli. Páni mechanici mi vše ochotně sdělili a vysvětlili. Když jsem jim řekl, že jsem pro RC revue stavěl maketu An-2 od Flying Styro Kitu, rozzářily se jim oči a do-zvěděl jsem se, že jsou nejen „me-chaniky“ a piloty dospělé An-2, ale také majiteli této fi rmy. Pak mě Petr Jordán a jeho společník Miroslav Ra-kušan pozvali následující den na předvedení novinky v nabídce Flying Styro Kitu, a to An-2 ve zbarvení so-větského vojenského letectva.

Názítří jsem tedy navštívil kance-lář a prodejnu K-air, kde jsem si pří-

jemně popovídal s jednatelem Bc. Petrem Jordánem o dalším růstu Flying Styro Kitu. Rozhovor se za-čal odvíjet od mého testu An-2, když Petr Jordán vyjádřil politování nad tím, že se k tomuto testu nemohli vy-jádřit. Můj telefonát se šéfredakto-rem RC revue osvětlil, že text článku zaslal na adresu, kterou převzal z ofi -ciálních stránek Flying Styro Kitu; pohříchu nesprávnou. Bylo mi také vytknuto, že jsem použil v testu ter-mín polomaketa, i když model je vý-

robcem deklarován jako maketa (při výrobě byly striktně dodrženy roz-měry v měřítku skutečného stroje a detaily jsou odvislé od konkrétní předlohy). Jinak prý ale byl test pro výrobce podnětný, především bylo upraveno uložení předního nosníku horního křídla a upravena motorová přepážka.

Roční působení na kroměřížském letišti věnoval Flying Styro Kit pře-devším zdokonalení návodů, pře-stavbě modelů ze stávající nabídky

na pohon střídavými motory a od-stranění drobných neduhů v přene-sené výrobě. Na otázku jak do bu-doucna jsem dostal šalamounskou odpověď, že se máme (tedy my tu-zemští modeláři) na co těšit. Nemám tuto nekonkrétnost Petru Jordánovi za zlé, neboť falzifi káty, a to nejen z Dálného východu, je poškozují jednak obchodně, ale také na dob-rém jménu fi rmy. Vždyť Flying Sty-ro Kit dává nemalé prostředky do vývoje a její sofi stikované makety jsou určeny opravdovým modelá-řům, rozhodně ne těm, kteří jen chtě-jí model vybalit z krabice a mít jej jako hračku.

Na závěr našeho rozhovoru mi Petr předvedl novou An-2 v letu a provedl mě výrobnou. Lisovna, kde se z desek vytvářejí tvary budoucích letounů, je sice umístěna mimo letiš-tě, ale to ostatní bylo velice zajímavé. Zhlédl jsem prostory, kde se výlisky ze Styroporu kontrolují a slepují do celků. Pak jsou tyto celky v lakovně nastříkány lihovými barvami a po vyschnutí jsou v hlavní místnosti sta-vebnice zkompletovány. Dvě pra-covnice díly pečlivě zabalí a zkont-rolují kompletnost celé stavebnice; tím je výrobek připraven k expedici.

Jiří Zikmund

RCR 9/20116

PEL-MEL

Expedice

Kompletace trupů

Nečekaná navštěva ve Flying Styro Kitu

An-2 v novém kabátě

Ing. Dušan Sedlár 70!Tento rok 16 júna oslávil svoje sedemdesiatiny Ing. Dušan Sedlár. Podľa plánov plný sviežosti a tvorčieho elánu.Jeho modelárske začiatky sa viažu k letisku Zbraslavice pri Kutnej Hore, kam chodieval pra-videlne na prázdniny. Tu spolu s bratrancami sta-val svoje prvé modely podľa katalógu firmy Moučka. Prvú stavebnicu hádzadla Pepík si kúpil v obchode Baťa. Neskôr sa mu podarilo získať

staré ročníky časopisov Mladý letec a Letectví, kde hľadal inšpiráciu, a tak postavil aj svoj prvý tyčkový model konštrukcie Jaroslava Vyskočila. Ako 14ročný absolvoval v roku 1955 inštruktorský modelársky kurz v Kralupoch nad Vltavou a stal sa vedúcim modelárskeho krúžku v Seredi. Od tej doby ho modelárstvo nepopustilo ani na okamih.V minulosti sa venoval malým modelom – „dvadsatinkám“, kategóriam Peanut, Pistácio, P3 a halovým modelom. Za svoj najväčší úspech považuje štvrté miesto na majstrovstvách Československa. Ďalším úspechom bolo druhé miesto na majstrovstvách Európy halových modelov v Brne v kategórii F1L, kde sa umiestnil medzi dvomi majstrami sveta, pánami Czechowskim a Kujawom, čím zaklopal na dvere reprezentácie. Jeho zásluhou uzrela svetlo sveta „Trnavská I. svetová“, kde štartovali dvadsatinky, makety z obdobia I. svetovej vojny. Pred 10 rokmi sa zaslúžil o vznik a založenie SAM 119 a stal sa jeho prvým pre-zidentom. Na 8. majstrovstvách Európy SAM RC v Jeseníku v minulom roku získal v kategórii Electric Old Timer titul majstra Európy.Dnes si pomaly plní svoj veľký sen. Postaviť veľkého historického motoráka a dvojmotorovú dvojplošnú maketu.Do ďalších rokov prajeme Dušanovi veľa zdravia, pohody a spokojnosti v súk-romnom živote ako aj medzi modelármi.

Kamaráti a priatelia zo SAM 119

7RCR 9/2011

PEL-MEL

Maynard Hill 21. února 1926 – 7. června 2011Maynard Hill se narodil ve městě Lehighton v Pensylvánii jako syn místního kováře. Po absolvování školy v roce 1943 sloužil během 2. světové války u amerického námořnictva v Panamě. Po válce vystudoval metalurgii na Pen-sylvánské státní univerzitě. Pracoval jako metalurg v labora-toři aplikované fyziky na univerzi-

tě Johna Hopkinse v Baltimoru, v jejíchž dílnách mu bylo umožněno věnovat se leteckému modelářství. Stal se průkopníkem v oblasti vývoje bezpilotních letou-nů pro americkou armádu. V roce 1990 odešel do důchodu.Modelařit začal v devíti létech, a jak prohlásil, brzy se stal silně závislým na vů-ni balzového dřeva a lepidla. Za svou modelářskou kariéru překonal celkem 25 světových rekordů s RC modely letadel a v roce 1977 byl uveden do síně slá-vy Muzea leteckých modelů AMA. Jeho největším úspěchem, ve světě mode-lařiny srovnatelným s přistáním Neila Armstronga na Měsíci, však byl přelet Atlantického oceánu s RC modelem v roce 2003 (RC revue 4/2004). Maynardu Hillovi patří čestné místo ve světových dějinách leteckého modelář-ství.

Dne 29. července vypnul navždy svůj vysílač a odešel do modelářského nebe

náš náčelník, zakladatel klubu a kamarád

Pavel Komárek Byl modelářem, který ochotně poradil a neodmítl nikdy pomoc druhému, a člověkem, který dokázal empaticky a citlivě jednat s lidmi kolem sebe. Přes

obrovské životní zkušenosti vystupoval ve svém životě skromně.Nejen RC MK sekce Plzeň-západ, ale všichni jeho známí a blízcí, včetně rodi-ny, ztrácejí jeho skonem nenahraditelného a opravdového přítele.

Modeláři z RC MK sekce Plzeň-západ

Víkend s modelyLipenecký obr

Model Air Show Prague Lipe-necký obr se bude již po čtrnácté konat ve dnech 3. a 4. září na mo-delářském letišti v Praze 5 – Li-pencích.

Vstupné na akci pro dospělé či-ní 80 Kč, pro důchodce a mládež do 18 let 40 Kč, rodinné vstupné (dva dospělí + děti) 140 Kč, děti do 15 let mají vstup zdarma. Parková-ní je zdarma. Vstupenky z obou dnů jsou slosovatelné, pro diváky jsou připraveny výhry v hodnotě 30 000 Kč.

Jen tak si zajezdit a polétatna vodě i pod hladinou zve do Ot-rokovic na Štěrkáč všechny mode-láře Model klub Otrokovice ve spolupráci s DDM Sluníčko a měs-tem Otrokovice. Akce se koná od soboty 3. září 9.00 hod. do neděle 4 září 16.00 hod.

Příjezd je možný již v pátek. Ubytovat se lze ve čtyřlůžkových pokojích přímo v areálu DDM Slu-níčko u vody. Ubytování zajistí na základě objednávky Michal Gaž-da, e-mail gazda@ddmslunicko.cz.

Nablízku je několik restaurací u vody. Možnost připojení nabíje-čů na 220 V. Jízdy jsou časově neo-mezené, „na kolíčky“. Jsou možné i noční jízdy a provoz modelů se spalovacími motory.

Další informace na e-mailové adrese: zdeneksirny@seznam.cz.

Aerovíkend na Nesvačilech

Vrcholem letošní sezony na mo-delářském letišti Nesvačily bude čtvrté Nesvačilské podívání (show) v sobotu 10. září. Ve 13.00 hodin začne více než tříhodinový pro-gram, v němž představí pozvaní piloti své zajímavé, krásné, neob-vyklé – prostě extra modely.

V neděli od 14.00 hod. začne le-tecký den, v jehož programu uvi-díte desítky skutečných letadel, mnohdy i v nepříliš obvyklých le-tových režimech, neobvyklý se-skok parašutistů a další zajímavos-ti. Po oba dny ovšem můžete přijet již dopoledne, abyste měli dost ča-su na prohlídku modelů, návštěvu prodejních stánků či třeba na vy-hlídkový let. Vstupenky (denní 50 Kč, děti do 150 cm a parkování zdarma) budou každý den sloso-vány.

Další informace najdete na we-bové adrese www.leteckymodelar.cz/nesvacily.

Makety historických větroňů

mají dostaveníčko 17. září v Ro-kycanech. Bližší informace po-skytne Petr Bortel, Slunečná 163, 337 01 Borek u Rokycan, e-mail maxmodel@seznam.cz.

Veteráni 2011Všechny věkem stále mladé pří-

znivce leteckého modelářství zve-me k účasti na již devátém tradič-ním pohodovém setkání veteránů, které se letos koná ve středu dne 28. září (státní svátek) na modelář-ském letišti Hohenegger v Karvi-né. Zváni jsou především modelá-ři, kteří létají s historickými mode-ly. Součástí setkání bude soutěž

modelů kategorie BRC-E Wakefi -eld, a to bez uplatnění pravidla o minimální letové hmotnosti. Vel-mi bychom ocenili předvedení mo-delů kategorie Texaco. K letovým ukázkám je připravena vzleto- vá plocha pro všechny druhy RC modelů, k dispozici bude centrála pro nabíjení letových akumuláto-rů. Pro všechny, kteří chtějí přijet již v předvečer setkání, jsou k dis-pozici stání pro karavany i stano-vání a sociální zázemí. Všechny služby i účast na setkání jsou bez-platné. Předpokládáme, že letové ukázky budou probíhat od 9 do 14 hodin.

Plocha se nachází uvnitř trojú-helníku vymezeného městy Orlová, Karviná a Havířov, letos však kvůli rekonstrukci mostu u Karviné do-poručujeme přístup ze směru Os-trava a Havířov. Případné dotazy telefonicky na čísle 596 341 217 (Leopold Walek).

V sobotu 9. července uspořádal LMK Varnsdorf z pověření Svazu modelářů České republiky v krás-ném sportovním areálu Kotlina ve Varnsdorfu mistrovství České re-publiky pro upoutané makety kate-gorií F4B a SUM a veřejnou soutěž pro upoutané akrobaty F2B. Díky využití obou ploch stadionu se tyto časově náročné soutěže podařilo zvládnout za jediný den.

V kategorii SUM (sportovní upoutané makety a polomakety) zvítězil Roman Kutmon z Nymbur-ka a stal se mistrem republiky pro rok 2011. Létal s maketou letounu SNS-7 Sorrell Hiperbipe a tento model byl nejlépe hodnocený i sta-ticky. Na druhém místě skončil Vladimír Novotný z Kladna, který létal s maketou Grumman Avenger TBM-3E. Vzhledové nedostatky svého modelu musel dohnat dob-rým letovým výkonem. Třetí byl domácí Petr Skurčák, který létal s maketou Piper PA-15, těsně před svým synem Ondrou, létajícím s ma-ketou Il-2 Šturmovik. Nymburský Roman Svi-ták, který nedávno exce-loval v Dolním Podluží, tentokrát skončil se Zlí-nem Z-50L až pátý.

Rakovnická stáj rodi-ny Hoblíkových se opět snažila konkurovat spa-lovacím motorům svými elektrolety Jak-54 (Jin-dřich Hoblík na 6. místě), Zlín Z-50M (Richard na 8. místě) a Kittiwake (žák Marek na 9. místě). Divácky přitažlivý byl designově čistý Z-50M se siluetou pilota Richarda Hoblíka. V soutěži však bylo více elektroletů a jen je-den z nich vynikal neuvěřitelně „zbastleným“ provedením. Výkony motorů některých elektroletů se blíží k úctyhodným 500 W při

hmotnosti modelu něco málo přes 1 kg.

Celkem se v této kategorii zúčast-nilo třináct soutěžících ze šestnácti přihlášených. Závěr startovního pole tvořili domácí. Jsou to ještě začáteč-

níci, jmenovitě junior Ondra Motl (10.), žáci David Jára (11.), Jaromír Cimpl (13.) a senior Vladimír Svo-boda s pěkným Zlínem 212 (12.).

V kategorii F4B, která se létá podle pravidel FAI, se stal mistrem České republiky Václav Šťastný z Kladna, který létal s maketou Fokker D VIII, před Romanem

Kutmonem z Nymburka s maketou Cessna 150. Na výborném třetím místě se umístil domácí Petr Skur-čák s maketou Jakovlev UT-1.

Nejlépe staticky hodnocenou maketou byl Dornier Do 28 Lutze Richtera z německého Sebnitzu. Horší to bylo s létáním, motory ne-byly v nejlepší kondici, takže v této kategorii skončil Lutz jako posled-ní (šestý). Divákům se líbily všech-ny makety jak na zemi, tak v letu. Působily velmi realisticky. Hned

před Do 28 se umístila maketa dvouplošníku D.H. Tiger Moth Ja-na Netopilíka z Nymburka. Luboš Matyášek, rovněž z Nymburka, pak s maketou Avia BH-10, za letu vel-mi realistickou, skončil čtvrtý.

Dalším závodem, který se konal ve shodném termínu, byla volná soutěž upoutaných akrobatických modelů F2B. Zvítězil Jan Kubeš z Kladna před Romanem Radošem z Turnova. Domácím zástupcům se nedařilo, Pavel Tomanec skončil třetí a Petr Tomanec čtvrtý.

Závod proběhl za pěkného poča-sí, i když bylo znát, že nárazový ví-tr nad 5 m/s soutěžícím přece je-nom vadí. Nutil je někdy ke škodě diváků až k přílišné opatrnosti. Je-nom skuteční mistři tyto podmínky dobře zvládli.

Za velmi zdařilou akci je nutné poděkovat členům LMK Varnsdorf, kteří zajišťovali soutěž ať už jako organizátoři (ředitel soutěže Ing. Jo-sef Bartík a výbor LMK Varnsdorf), „bezejmenní“ pořadatelé, výpočtáři (Ing. arch. Tomáš Beneš, Helena Skurčáková) či nezbytní pomocníci všeho druhu a věku. Dále patří po-děkování bodovačům v kategoriích F4B a SUM Jiřímu Křepelovi, Františku Řehákovi, Pavlu Macko-vi, Pavlu Lebrovi, Bohumilu Malé-mu, Josefu Zemanovi a Josefu Ku-bešovi i časoměřičům Luboru Če-churovi a Josefu Froncovi. Samo-zřejmě také bodovačům akroba-ticých modelů F2B Ing. Rostislavu Rozbořilovi, Gerhardu Geislerovi, Ing. Jiřímu Rubešovi a časoměřiči Františku Hovorkovi.

Jury ve složení Ing. Pavel Raj-chart, Ing. Rudolf Stude-ný a Pavel Fencl měla jednoduchou práci, pro-tože nemusela řešit žádný vážný problém.

V neposlední řadě LMK Varnsdorf děkuje všem sponzorům i všem divákům, kteří si přes překrásné počasí lákající na koupaliště udělali čas a soutěž v hojném počtu navštívili.

Ing. Aleš Podroužek

NEJEN RC

RCR 9/20118

Mistrovství ČR F4B, SUMa Varnsdorfský upoutanec

Nejlépe staticky hodnocená maketa F4B Do 28 Richtera Lutze ze Sebnitzu

Vítězná maketa kategorie SUM Sorrell SNS-7 Hiperbipe Romana Kutmona z Nymburka

Detail makety Jakovlev UT-1

Líbivý elektrolet kategorie SUM Z-50M Richarda Hoblíka

Vítězná maketa kategorie F4B Fokker D VIII Václava Šťastného z Kladna

Na soutěži Světového poháru v Lotyšsku v Liepaje ve dnech 8.– –10. července startovali závodníci z osmi zemí (Lotyšsko, Litva, Es-tonsko, Bělorusko, Pol-sko, Slovensko, Slovin-sko a Česká republika).

Za ČR startovali tři zá-vodníci – Bedřich Pavka z RMK Krupka, Jaroslav Chmelík a Václav Krůta z RMK Dalovice; já jsem byla členkou mezinárod-ní jury.

V kategorii raketoplá-nů S4A zvítězil Aurimas Petkevicius z Litvy, Vác-lav Krůta byl v celkovém pořadí druhý, Bedřich Pavka pátý a Jaroslav Chmelík jedenáctý. V ka-tegorii trvání letu rakety na brzdicím pásku (strea-mer) S6A byl z našich nejlepší Bedřich Pavka na sedmém místě, zvítě-zila Inese Krasovska z Lotyšska. Do první de-sítky se na deváté místo dostal i Václav Krůta. V kategorii vírníků S9A vyhrál Lauris Pumpurs z Lo-tyšska, Jaroslav Chmelík byl pátý, Václav Krůta devátý a Bedřich Pavka desátý, když dosáhl dvou maxim, ale model ani v jednom ko-le nenašel a zůstal bez rakety do tře-tího startu. V kategorii raketových kluzáků S8E/P zvítězil Mitja Žgaj-ner ze Slovinska, Bedřich Pavka byl osmý. V kategorii bodovacích maket S7 získal Bedřich Pavka dru-hou příčku za Wojciechem Kr-zywinskim z Polska. Pořadatelé vy-hlašovali i nejlepší juniory, Václav Krůta obsadil v kategorii S4A dru-hou příčku, v S6A byl třetí a v S9A získal druhé místo.

Naše výprava byla malá, ale přesto na stupně vítězů dosáhla.

Soutěž Světového poháru v Pol-sku v Zielone Goře 22.–24. červen-ce byla ze všech dosavadních za-tím nejlépe obsazena: V pěti kate-

goriích startovalo 198 závodníků ze sedmi ze-mí (Polsko, Slovens- ko, Slovinsko, Německo, Lotyšsko, Litva a ČR), přičemž například v ka-tegorii S6A startovalo 62 účastníků, což je více než bylo na mistrovství světa.

Českou republiku re-prezentovali závodníci ze tří klubů: MK Šenov – Jaromír Chalupa, Zde-něk Bastl a Jan Šebesta; RMK Krupka – Bedřich,

Marek a Martin Pavkovi, Kateři-na Vaníková a Viktorka Tržilová; RMK Dalovice – Jan a Jaroslav Chmelíkovi, Václav Krůta, Josef Musil, Václav Koudelka, Matěj

Repš, Julie Klemešová, Jiří Theimer, Adam a Milan Vojtíkovi, Katka Popková a Zbyněk Krá-mek. Navíc jsem byla členkou jury. Celkem z Česka startovalo dva-cet závodníků.

V kategorii trvání le-tu rakety na padáku S4A zvítězil W. Starobrat z Polska, na pátém místě skončil junior Jan Še-besta, když mu nezbyl model do třetího kola (na stříbro by mu stačilo 22 s). Do první desítky se dostal ještě na šestém místě Josef Musil a de-

sátý byl Milan Vojtík. V katego-rii S6A zvítězil Pawel Buza-nowski z Polska, druhou příčku získal Bedřich Pavka. Do první desítky se také dostal Václav Koudelka na sedmém místě. V kategorii S9A zvítězil Maksim Timofejev z Litvy, druhou příčku získal Jiří Theimer, třetí byl Jan Chmelík, čtvrtý Jaroslav Chme-lík, šestý Jaromír Chalupa a do první desítky se dostala na devá-tém místě i Katka Vaníková. V kategorii S7 zvítězil Wojciech Krzywinski z Polska před dru-hým Janem Šebestou, třetí byl Marek Pavka, čtvrtý Bedřich Pav-ka. Do desítky se dostala na os-mém místě Katka Vaníková a de-sátá byla Viktorka Tržilová. V ka-tegorii S8E/P zvítězil Mitja Žgaj-ner ze Slovinska, druhou příčku si ve fi nále vybojoval Zdeněk Krámek a třetí byl Peter Matuška ze Slovenska, čtvrtý pak Jan Chmelík.

Mgr. Věra Pavková

9RCR 9/2011

NEJEN RC

Liepaja: Start makety Ariane 3 W. Krzywinskeho z Polska

Zielona Gora: Bedřich Pavka na rampě připravu-je ke startu model katego-rie S6A

Junior Václav Krůta

Raketýři v Lotyšsku a v Polsku

Liepaja: Připravuje se vítěz kategorie S8E/P Mitja Žgajner ze Slovinska

Zielona Gora: Jan Chmelík s otcem na startu fi nále S8E/P, 4. místo

Konstrukce: Model Craft/Jaroslav Kroufek

Chtěl jsem pro svého vnuka po-stavit jednoduchý RC elektrolet, kte-rý by svými tvary připomínal skuteč-ný letoun. Model měl být stabilní, odpouštět pilotní chyby, zkrátka měl by umět létat sám. Z toho vyšel v podstatě volný model. Proč ne his-torický?

Našel jsem podklady na jednodu-chý, ale pohledný historický americ-ký model Commando z roku 1942 v podobě, v jaké byl vyráběn fi rmou Model Craft. Tvarově a rozmístěním jednotlivých konstrukčních prvků jsem se snažil co nejvíce držet origi-nálu. Pro RC model jsem však sa-mozřejmě uskutečnil některé nutné úpravy včetně elektropohonu, což jistě vzbudí nevraživost a kritiku skalních milovníků histo-rických modelů. Nutno ale dodat, že model svými vlastnostmi a výkony předčil veškerá má očeká-vání.

Do stavby by se neměl pouštět nezkušený stavi-tel. Příhradová konstrukce vyžaduje určité zkušenos-ti se stavbou modelů.

Letoun je prakticky celobal- zový. Kostru jsem lepil metodou dvojího lepení acetonovým lepi-dlem.

Potah je z Vliesu nebo ze středně tlustého vláknitého papíru, povrcho-vá úprava buď nástřikem nitrobarva-mi, nebo přilakovaným tenkým po-tahovým papírem.

K pohonu jsem použil motor Spe-ed 400/7,2 V pohánějící prostřednic-tvím převodovky MP Jet 2,33:1 vrtu-li GWS 8/6 až 9/7,5. Můžeme použít i sklopnou vrtuli. K napájení poslou-ží dvoučlánek Li-pol o kapacitě 450 až 2 200 mAh. Regulátor stačí di-menzovaný pro trvalý proud 8 A. Na zemi je odběr s vrtulí 8/6 5,5 A a s vr-tulí 9/7,5 7,2 A. S větší vrtulí model samozřejmě více stoupá a s menší lé-pe klouže. Potřebný náboj na 1 mi-nutu letu je od 20 mAh. Akumulátor

s kapacitou 450 mAh postačí s rezer-vou na 15 minut letu.

Model můžeme i pohánět spalo-vacím motorem. Svým výkonem ko-

lem 35 W postačí MP Jet 0,6. V ta-kovém případě umístíme napájecí akumulátory přijímací části pod mo-tor, abychom nemuseli dovažovat.

Model je velmi stabilní a překva-pivě dobře klouže. Výchylky jsou voleny tak, aby s létáním neměl pro-blém začátečník. Dobře vytrimova-ný model s plným plynem stoupá bez nutnosti korekce výškovým kor-midlem, po vypnutí motoru přejde do kluzu. Velké negativy mu dávají

vynikající vlastnosti při přetažení. I s plně přitaže-ným výškovým kormid-lem pouze přechází z pádu do pádu bez nejmenší sna-hy o pád po křídle. Vývrt-ku nezaletí. Je citlivý na termiku, snadno se ustře-ďuje ve stoupavém prou-du. Nejpříjemnější létání je za větru do rychlosti 3 m/s.

OLDTIMERY

RCR 9/201110

Historický motorový model CommandoVýkres modelu ve skutečné velikosti (1 list A1) a s úplným stavebním ná-vodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čís-la účtu, z nějž poukážete platbu 110 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Nebo zašlete pošt. pou-kázkou typu C částku 110 Kč na RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „144“ a název „Commando“). Plánek zašleme do 20 dnů po obdržení část-ky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čís-la účtu, z nějž poukážete platbu 4,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Nebo zašlete poštovním poukazem na adresu částku 4,80 € na Magnet-Press Slovakia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „144“ a ná-zev „Commando“). Plánek zašleme do 30 dnů po obdržení částky.V obou zemích můžete plánek objed-nat také prostřednictvím internetové-ho obchodu na adrese: http://eshop.rcrevue.cz

11RCR 9/2011

OLDTIMERY

VYRÁBÍ: RCM Pelikán, Pardubice

V nedávné době se sor-timent regulátorů fi rmy RCM Pelikán rozrostl o výrobky vyráběné v Čí-ně pro tuto fi rmu pod značkou FOXY. Jedno-směrné regulátory jsou označeny Air/Heli, obou-směrné pro auta a lodě tvoří řadu Car. Dva z jed-nosměrných regulátorů, menší R-25B a větší R-45SB, dostala naše re-dakce k vyzkoušení.

Regulátory se dodávají v otevíratelném blistru spolu se čtyřjazyčným ná-vodem, jedním z jazyků je čeština. Vstupní i výstupní silové kabely mají pocíno-vané konce bez konektorů. R-25B je určen pro 5–12 článků Nixx nebo 2–4 Lixx, zvládne proud 25 A trvale a 35 A krátkodobě. Větší R-45SB může být napájen 5–18 články Nixx nebo 2–6 Lixx, je dimenzovaný na 45 A trvale a 65 A krátkodobě. Oba regulátory mají téměř stejné možnos-ti nastavení a funkce, kromě výkonu se liší tím, že menší má lineární BEC s udávanou zatížitelností 2 A tvořený dvěma paralelně zapojenými stabili-zátory AS7805D, větší má spínaný BEC schopný zvládnout odběr až 5 A a možnost nastavení výstupního napětí 5,0, 5,5 nebo 6,0 V.

Oba regulátory jsou navrženy tak, jak je dnes časté, na jedné desce s plošným spojem; z jedné strany jsou soustředěny obvody řízení, z druhé výkonové FET překryté chla-dičem, který musí především rozvést teplo do plochy. Drobné žebrování, které chladiče mají, se pod krycí ha-dicí uplatní minimálně. Deska regu-látoru R-45SB je společná i pro větší typ R-65SB, liší se jen počtem osaze-ných výkonových prvků (12 nebo 18). Kvalita strojového osazení a do-konce i dodatečně ručně doděláva-

ných spojů byla výborná, desky čisté, bez zbytků tavidla nebo pájky.

Regulátory se dají plně nastavit pomocí vysílače, komunikují krát-kými a dlouhými tóny. Dostupných je celkem 9 parametrů a funkce re-set. Nastavuje se brzda ve 4 stup-ních, typ akumulátorů (Nixx/Li-pol/ /LiFe), mez podpětí na jeden článek, časování motoru v 5 stupních, napětí BEC (pokud je volitelné), režim go-vernoru, smysl otáčení motoru, měk-ký rozběh v 9 stupních a vypnutí ne-bo omezení výkonu při podpětí. Ně-

které možnosti jsou logicky svázané, například governor automaticky vy-píná brzdu.

Vyzkoušel jsem funkčnost větši-ny voleb při nastavování vysílačem, jde to dobře, ale je to poměrně po-malé, většinu času člověk čeká, než se regulátor „dopípá“ k požadované volbě. Pro častější změny, nebo po-kud uživatel má těchto regulátorů ví-ce, bych jednoznačně doporučil do-koupit programovací kartu s disple-jem, s níž se dá kompletní nastavení zvládnout do minuty, a karta nejen mění, ale i ukáže platné nastavení. Na levé polovině displeje svítí číslo parametru, na pravé pořadí hodnoty; tabulka s popisy je natištěna přímo na kartě.

K nastavování mám jedinou pod-statnou výhradu, a to k „automatic-kému“ určování počtu článků Lixx, což u sad se 4 a více články z princi-pu funguje, jen pokud jsou akumulá-tory plně nabité. Pokud plně nabité nejsou, regulátor určí počet chybně a je ochoten připustit jejich vybití až

na 2,25 V, což jsem i ověřil. Nevím, proč když už je k dispozici možnost programování dostatečného počtu hodnot, není zadání počtu článků součástí volby jejich typu. Určený

počet článků regulátor dává vědět pí-páním po zapnutí, je tedy nezbytné tuto signalizaci sledovat.

BEC regulátoru R-25B dával na-prázdno přesně 5 V, nicméně odběr 2 A vydržel při napájení z tříčlánku asi 5 s, pak vypnula teplotní pojistka. Reálný je trvalý odběr kolem 0,5 A, při napájení ze čtyřčlánku ještě mé-ně. Výkon se zkrátka někde ztratit musí a tento problém je společný pro všechny lineární stabilizátory. Spí-naný BEC regulátoru R-45SB je vý-borný, má přesné výstupní napětí (všechna) a nedělalo mu problémy ani trvalé zatížení na 5 A, i když se zahřál až k 70 °C. Vnitřní odpor sta-bilizátoru byl jen kolem 1 mΩ, k to-mu servokabel přidával 5 mΩ. Spí-naný stabilizátor je odolný proti zkratu, problémem ale je, že jakmile jeho ochrana vypne, stabilizace už znovu sama nenaběhne. Známky ru-šení v pásmech 35 ani 40 MHz jsem nezjistil.

Během zkoušek s motory MVVS 3,5/1200 a Mega 22/10/6 se občas

při pokusu o velmi poma-lý rozběh stalo, že se rotor na okamžik jen rozkmital, motor se silně zahřál a pak vypadla proudová pojistka regulátoru. Není divu, za-registroval jsem proud až 100 A. Tento nežádoucí jev se při běžném použí-vání pravděpodobně ne-projeví, protože jsem jej zaznamenal výhradně, když byly akumulátory

málo nabité (větší vnitřní odpor) a současně byl motor nezatížený (bez vrtule).

Pokud bych měl stručně shrnout výsledky obou regulátorů, pak z hle-diska kvality výroby, množství para-metrů a pohodlí jejich nastavení kar-tou jsou to výrobky výborné, z hle-diska funkce jde o přijatelnou kvali-tu za přijatelnou cenu. Důležitý je i podrobný a srozumitelný český ná-vod a také výhoda domácího prodej-ce a servisu. Doporučená cena regu-látoru R-25B je 499 Kč, R-45SB stojí 899 Kč, programovací karta FOXY 199 Kč. Ing. Michal Černý

RCR 9/2011

ELEKTRONIKA

12

R-25B R45SBProud trvalý 25 A 45 AProud špičkový 35 A 65 APočet článků Nixx/Li-pol 5–12 / 2–4 5–18 / 2–6BEC – napětí/proud 5,0 V / 2 A 5,0; 5,5; 6,0 V / 5 ARozměry 28 x 28 x 8 mm 30 x 56 x 11 mmHmotnost 30 g 58 g

Regulátory FOXY R-25B a R-45SB

Výrobce, fi rma RCM Pelikán, se k tomuto textu do uzávěrky nevyjá-dřil.

±

13RCR 9/2011

ELEKTRONIKA

Přijímač Hitec Minima 6T

Technické údaje podle výrobce:Počet kanálů 6Modulace/kódování 2,4 GHz

AFHSSNapájení 3,5–9,0 VVlastní odběr <20 mARozměry 30,4 x 20,8 x 7,1 mmHmotnost 6,5 g

VYRÁBÍ: Hitec, Jižní KoreaDODÁVÁ: RCM Pelikán, Pardubice

Pro systém Hitec AFHSS nebyl zatím k dispozici opravdu malý přijí-mač vhodný pro slow- a parkfl yery, to se ovšem změnilo s příchodem Mi-nimy 6T. Malé rozměry a hmotnost ale v tomto případě nejdou ruku v ru-ce s omezením dosahu, Minima je rovnocenným partnerem větších při-jímačů, není však vybavena možností odděleného napájení přijímače a serv ani telemetrií. Firmware vf dílu vysí-lače musí být před použitím aktuali-zován na verzi 3.01 nebo vyšší, jinak nejde provést ani párování. Výrobek naší redakci poskytl k vyzkoušení do-vozce, fi rma RCM Pelikán.

Přijímač je osazen na jedné desce s plošným spojem o rozměrech 28,5 x 18,5 mm, šest konektorů pro serva je vyvedeno kolmo k desce. Kvalitě osazení i přesnosti výroby mechanických částí nebylo co vy-tknout. Včetně tuhé modré plastové krabičky měl vzorek hmotnost přes-ně 6,0 g, bez ní 4,0 g. Na horní straně desky najdeme párovací tlačítko, sig-nalizační LED a konektory dvou vy-měnitelných antén mini-BODA. Na rozdíl od BODA antény u větších při-jímačů, která má průměr 5 mm a hmotnost 1,8 g, v tomto případě tvoří protiváhu (respektive druhé rameno dipólu) ten-kostěnná kovová trubička o vnějším průměru 1,5 mm, takže výsledek je podstat-ně lehčí. Průchod antén-ních svodů krytem je vel-mi dobře ošetřen pružný-mi průchodkami. Rozsah napájecího napětí dovolu-je přímé napájení i z dvou-článku Li-pol.

Před spárováním přijímače bylo nutné pomocí programátoru HPP-22 aktualizovat programové vybavení vf modulu Spectra ve vy-sílači Aurora 9. Programátor se do-dává včetně dvou přijímačových kabelů a jednoho vysílačového ka-belu, připojuje se na USB port PC a nevyžaduje vlastní zdroj. Obsluž-ný program uživatele názorně vede, dává na výběr možná zařízení a vý-měna fi rmwaru v modulu i těle vy-sílače proběhla hladce, stejně jako zálohování naprogramovaných mo-delů.

Přijímač po spárování podle návodu pracoval přesně podle předpokladů. Výstupy lze buď nechat v režimu Hold (po ztrátě signálu drží poslední plat-nou polohu) nebo nastavit funkci fail safe včetně po-lohy všech serv. Kontrola dosahu ukázala bezproblé-mový provoz na vzdále-

nost 1 350 m ještě ve výšce asi 25 cm nad zemí, což je výborný výsledek, shodný s přijímači Optima 7 nebo Optima 6 Lite. Minima sice neposky-tuje telemetrické údaje, ale díky to-mu má také podstatně menší odběr proudu, což v případě malých mode-lů může být důležité.

Na rozdíl od přijímačů Optima 7 a Optima 6 Lite se výstupní signály přijímače Minima 6T překrývají, rámce mají délku 21 ms při běžné fukci i v režimu fail safe. Překrytí signálů může být přínosem třeba pro malé modely vrtulníků, přináší totiž nepatrně rychlejší a hlavně vyrovna-nou reakci na všechna serva desky cykliky, ale v případě použití navazu-

jících procesorových zařízení s více vstupy může naopak působit zásadní problémy. V případě, že chceme za přijímač zapojit třeba externí gover-nor, gyro s řízením zisku, optický

stabilizátor, sekvencér nebo mixér, je lepší zvolit přijímač Optima 6 Lite.

Miniaturní šestikanálový přijímač Minima 6T je konstruován přede-vším s ohledem na malé rozměry, hmotnost, odběr a spolehlivý příjem při plném dosahu nebo v zarušeném prostředí, jaké nastává typicky v ha-lách. Tyto cíle plní beze zbytku a lze jej doporučit jak pro malé, tak střední modely s výše uvedenou výjimkou. Doporučená cena přijímače Minima 6T je 899 Kč. Ing. Michal Černý

Dovozce, fi rma RCM Pelikán, se k tomuto textu do uzávěrky nevyjá-dřil.

±

V posled-ní době se na na-šem trhu objevila řada sad modelů vybavených RC vysílačem Cadet 4 v pásmu 2,4 GHz, který se prodává i samostatně. Lze očekávat, že s rostoucím počtem těchto vysílačů budou mít uživatelé zájem o drobné úpravy, jimiž se dají vlastnosti výrobku vylepšit.

Cadet 4 je vybaven diodou v ob-vodu nabíjení, která brání poškození vysílače, pokud dojde ke zkratu na připojeném nabíjecím kabelu. Roz-hodneme-li se nabíjet automatickým nabíječem s hlídáním delta peaku, může dioda vadit; v tom případě přemostíme diodu propojkou nazna-čenou na obrázku 1, čímž ochranu vyřadíme. S ohledem na pružiny v pouzdře a vodiče by nabíjecí proud neměl převýšit 0,8 A.

Cadet 4 nemá vyveden výstup modulace, který by šel použít pro ří-zení simulátoru nebo pro spojení učitel/žák a vysílačem na pozici žá-ka. Doplnění výstupu je velmi jed-noduché: Do jednoho z připrave-ných a přelepených otvorů v levém horním rohu krytu uchytíme panelo-vou verzi zásuvky konektoru Jack

3,5. Vf modul je s hlavní

deskou spojen třížilovým kabe-

lem zakončeným konekto-rem; na černém vodiči je zem, na

červeném napájecí napětí oddělené výkonovým rezistorem, na bílém signál modulace. Nejjednodušší je

připojit se do bodů, které jsou vyznačeny na obráz-ku 2. Zem spojíme s kon-taktem, který vede na „tě-lo“ konektoru Jack 3,5, signál s kontaktem na „hlavu“. Pulzy PPM mo-dulace jsou kladné, mají amplitudu kolem 4 V a délku přibližně 0,25 ms, rámce se opakují po 20 ms. Nechceme-li, aby vf modul vysílače pracoval, jednoduše vytáhneme propojovací kabel. Mož-nost vypínat vysílání zís-káme, když nainstalujeme do pravého horního rohu vysílače vypínač, jímž přerušujeme červený vo-

dič kabelu k vf modulu. Vypínač, ja-ko například P-B068BR (GM

electronic), se dá přímo zapájet do desky, na níž drží párovací tla-čítko. Pro případ, kdy by bylo nezbytné využít záporné pul-zy modulace, je vyznačen i bod, kde je najdeme.

Jak už jsem zmínil v testu v RC revue 1/2011, je deska

vysílače připravená pro osaze-ní více funkcí. Vf modul je scho-

pen přenést nejméně 6 funkcí, což odpovídá i použitému přijímači. Do-datečné zprovoznění 5. kanálu není složité, vyžaduje ale přesnou a čis-tou práci s SMD součástkami veli-kosti 0805. Před úpravou si uvolní-me desku s plošným spojem a samo-zřejmě odpojíme napájení. Pracuje-me podle obrázku 2:

1) Odstraníme SMD propojky (rezistory s hodnotou 0) na pozici 1 a 2, plošky kolem pozice 2 vyčistíme odsávací licnou.

2) Na pozici 1 připájíme dočasně přes vodiče proměnný odpor (trimr) 50k. Jezdec nastavíme tak, aby mezi vývody byl odpor přibližně 33k, tedy do ⅔ dráhy.

3) Na pozici 3 připájíme konden-zátor 2n2.

4) Na pozici 4 patří rezistor 62k, můžeme jej nahradit hodnotou 68k.

5) Na pozici 5 (na desce značena C21) zapájíme z druhé strany desky fóliový kondenzátor 47n s roztečí vý-vodů 5 mm. Výrobce používá hod-notu 56 n, taková se u nás běžně ne-prodává.

6) V tomto okamžiku lze zkontro-lovat, zda dosavadní práce byla úspěšná. Připojíme zdroj a zapneme vysílač, v měřicím bodě A bychom měli osciloskopem (stačí i program Soundcard Scope do PC pracující se zvukovou kartou) zjistit kladné pulzy dlouhé 1–2 ms s opakováním po asi 20 ms. Program může zobrazovat signál invertovaně, to záleží na zvu-kové kartě. Po kontrole zase odpojí-me napájení!

7) Na pozici 6 připájíme konden-zátor 2n2 a na pozici 7 rezistor 220k.

8) Na pozici 8 patří dioda 1N4148 v pouzdře 0805. Pozor na orientaci, šipka nebo proužek na pouzdře musí být vlevo!

9) Nyní můžeme zkontrolovat, jestli 5. kanál funguje. Připojíme zdroj, zapneme vysílač a podíváme se osciloskopem na signál v bodě B. Měli bychom najít série se 6 krátkými zápornými pulzy, které jsou přibližně stejně velké a dlouhé. Případně se můžeme podívat na výstup modulace (viz výše), tam by měly být šestice kladných pulzů, ale zde už rozdíl am-plitudy jednotlivých pulzů po slouče-ní do signálu PPM nejde zjistit. Zapo-jíme přijímač se servem v 5. konekto-ru, servo by mělo aktivně držet při-bližně střední polohu. Do této doby byla serva na 5. a 6. výstupu bez

ELEKTRONIKA

14 RCR 9/2011

Obr. 1

Obr. 2

Úpravy vysílače Cadet 4

3 1 2 5 4 6 A B 7 8

signálu, volná, pokud nemají vlastní fail safe. Na menší pohyby nastavení trimru připojeného do pozice 1 by mělo servo reagovat.

10) Nyní je třeba najít hodnoty re-zistorů, jimiž budeme nastavovat po-lohu, a instalovat ovládací prvek. Při-

pojíme osciloskop do bo-du A a nastavíme trimrem délku pulzu 1,0 ms. Vy-pneme, odpojíme jeden vývod trimru a změříme odpor. Znovu zapojíme tri-mr a zjistíme potřebný od-por pro délku pulzu 2,0 ms, obě hodnoty pozna-menáme. Není-li oscilo-skop k dispozici, pomůže-me si servem, u něhož si přesně vyznačíme rozsah pohybu třeba na 1. kanálu, a potom nastavíme stejný

rozsah trimrem na 5. kanálu. Je to ne-přesné, ale nevyžaduje to žádné vy-bavení kromě volného serva. Podle schématu zapojíme buď dvoupolo-hový přepínač nebo vlepený otočný trimr 25k, vhodně velký potenciome-tr asi nenajdeme. Orientační hodnoty

ve schématu by měly přibližně odpo-vídat, pevný rezistor menší z namě-řených hodnot (určuje jednu z kraj-ních poloh), proměnný (nebo rezistor přes spínač) určuje rozsah pohybu a odpovídá rozdílu zjištěných odpo-rů. Ovládací prvek se dá umístit do levého horního rohu vysílače. Připo-jíme jej delšími zakroucenými vodiči na plošky u pozice 1. Přidaný 5. ka-nál neřeší problém reverzu ani plynu-lého nastavení koncových poloh ne-bo středu trimem. Vzhledem k tomu, že vstupy kodéru nejsou napěťové, ale pracují s připojeným odporem ja-ko součástí klopného obvodu, je pro-blematické použití obvyklého třípo-lohového přepínače, který má v pro-střední poloze nespojený střední kontakt. Tím by mělo být rozšíření hotové. Doplnění 6. kanálu je možné také, ale složitější, podle mého názo-ru se už nevyplatí.

RC souprava pracuje v režimu FHSS (s přeskokem kmitočtu), při-čemž pakety posílá ve stejném inter-

valu jako pulzy na serva (20 ms). Vy-sílač ani přijímač nijak signál neu-pravují, takže pro pokusy s rozšíře-ním počtu funkcí sekvenčním vysílá-ním ve smyslu článku Když chybí kanál, který vycházel v minulých čís-lech RC revue, jsou použitý vf díl (při nahrazení celého kodéru) i přijí-mač prakticky ideální.

Cadet 4 je mezi nejlevnějšími a nejjednoduššími soupravami na 2,4 GHz dobrou volbou, nemá ale smysl se snažit rozsáhlejšími úpravami podstatně změnit jeho vlastnosti, už třeba jen kvůli omezené teplotní a ča-sové stabilitě kodéru vysílače.

Nakonec jedno upozornění. Bě-hem provozu je nutné důsledně hlídat polohu přepínačů reverzů, aby se ne-ocitly v mezipoloze, což může nastat i po otřesech. Když se to stane, pře-stane fungovat nejen daný kanál, ale i některé další, ačkoli na poloze spí-nače to nemusí být na první pohled vidět. Ing. Michal Černý

15

ELEKTRONIKA

RCR 9/2011

Mám vysílač Hitec Optic 6 Sport a potřeboval bych jej předě-lat do módu 4. Po přehození ka-belů od ovladačů vše funguje až na trimy směrovky a křidélek, ty jsou prohozené vůči ovladačům a obrácené, trim doleva trimuje doprava a naopak. Dá se s těmi trimy něco udělat?

Jan Sadílek, Olomouc

Poradna Vysílače Hitec Optic skutečně nemají možnost změny do jiného módu než 1 a 2. Prohození kabelů k potenciometrům ovladačů je vel-mi snadné, ostatně stačí prohodit jen vývody ke středním kontaktům. Trimy jsou elektronické, osazené každý dvěma tlačítky připájenými na desku s plošným spojem. Je nut-né tato tlačítka přehodit také, a to jak stranově (aby byly u svého ovla-dače), tak vzájemně (aby se trimo-valo ve správném smyslu).

Pokud by byla tlačítka samostat-ná a každé mělo vlastní připojení na

procesor, bylo by to jed-noduché. Bohužel tak to není. Hitec Optic má ved-le displeje po každé stra-ně 4 tlačítka a všech 16 spínačů (8 tlačítek + 8 od trimů) je uspořádáno do matice 4 x 4 připojené na procesor. Je třeba vysle-dovat na desce společné spoje dvojice v rámci jed-noho trimu a spoje od jed-notlivých tlačítek, spoje přerušit a přepojit mezi

sebou. Problém je určitě řešitelný, ale bude to trochu „drátárna“.

Na snímku jsou desky vysílače Optic 6 (nikoli Sport), nicméně podle informací od Antonína Če-čotky ze servisu Hitec by v tomto ohledu měla být verze Sport téměř totožná. Navrhl bych přerušit spoje

na 6 vyznačených místech a 6 páje-nými propojkami spojit příslušné pájecí body na spínačích (jsou snadno přístupné i bez demontáže desek) a body, do nichž jsou připá-jeny konektory kabelových přívo-dů k procesoru. Ing. Michal Černý

Schéma

Signál v bodě B po úpravě

xxx

xxx

Někomu stačí, že jeho RC soupra-va v pásmu 2,4 GHz funguje, někdo chce vědět víc o tom, jak vlastně fun-guje. Když jsem před delší dobou od-povídal na dotaz, jak je to možné, že v pásmu 2,4 GHz může současně pracovat víc souprav, než je tam „ka-nálů“, napadlo mě přirovnání. Podí-váme-li se dalekohledem na nějakou vzdálenou galaxii na oblo-ze, vidíme ji jako jasně ohraničený a skoro „pev-ný“ útvar. Kdybychom ale přiletěli až k ní, najdeme jen prázdno, na jednu stra-nu pár světelných let k nej-bližší hvězdě, na druhou dalších pár k další, jinak nic. Je to hodně přehnané, ale v principu tahle před-stava funguje. A jak to spolu souvisí?

V první řadě na rozdíl od modelářských pásem 27, 35 a 40 MHz, kde jsou kanály přesně vymezeny a všeobec-ně uznávány (neuvažuji teď třeba od-chylky ve Francii nebo Japonsku), v pásmu 2,4 GHz taková dodržovaná dohoda není. V oblasti, která nás za-jímá, je jasně stanovených 14 kanálů počítačové komunikace Wi-Fi nebo 16 kanálů Zigbee. Přitom ale nelze říct, že by v něm mohlo současně pracovat 14 Wi-Fi zařízení a nerušit se, ve skutečnosti se Wi-Fi kanály výrazně překrývají a zařízení se vzá-jemně neruší, až když pracují „ob 3 až 4“ kanály. Mohly by tedy být nej-výš 4 nebo 3 na jednom místě. V pra-xi ke vzájemnému rušení běžně do-chází a lepší šanci na to „projít“ má silnější signál, slabší komunikaci zpomalí (pracuje s mnoha chybami které musí opravovat a posílat zno-vu), ale víceméně fungují obě. Vý-robci modelářských vysílačů k pás-mu přistoupili každý trochu jinak, nebývají totožné nejen meze, ale ani odstup kanálů. Navíc modelářské vy-sílače používají jak vysílání DSSS (Direct Sequence Spread Spectrum) s podstatně větší šířkou obsazeného kanálu (části pásma), který se ale ne-mění, tak vysílání FHSS (Frequency

Hopping Spread Spectrum) s úzko-pásmovým vysíláním na až 80 kaná-lech, které se neustále systematicky střídají, přeskakují. Pokud tedy vez-meme informaci od jednoho výrob-ce, že výrobek využívá 40 kanálů, a současně v Německu ověřenou zkušenost, že lze provozovat součas-ně až 80 souprav (FHSS od jiného

výrobce), vznikne zákonitě otázka: Jak je to možné? Právě tím, že kom-binujeme údaje, které k sobě nepatří. Ve hře je ale ještě jeden velmi vý-znamný faktor.

Podívejme se na věc z jiné strany. U FM (PPM) modulace v klasických pásmech vysílač pracuje nepřetržitě a každou padesátinu sekundy vyšle informaci o poloze všech serv ve ví-ceméně analogové podobě délky

pulzů. Ne tak v pásmu 2,4 GHz, tam jsou všechny informace zakódovány do čísel a vysílány jako data v balíčcích, paketech. Zá-sadní rozdíl je v tom, že mezi pakety vysílač nevy-sílá, takže o jeden kanál se může teoreticky podělit více vysílačů, protože je-jich pakety se většinou „minou“ v čase. Samo-zřejmě, čím víc vysílačů se dělí o jeden kanál, tím častěji dochází ke kolizím a do přijímače se dostane

v čitelném stavu jen málo z vysla-ných paketů. Pakety jsou ale vysílá-ny mnohdy častěji než 50x za sekun-du, takže ani úbytek řekněme polo-viny z nich se na řízení neprojeví zá-sadním způsobem, navíc poškozený

paket (když už nejde opravit) lze rozpoznat a ignoruje se, na výstup nemá vliv, zatímco rušení byť v je-diném rámci signálu PPM způsobí škubnutí.

To, jak konkrétní vysílač zachází s kanály, kolik jich využívá a zda pra-cuje v režimu DSSS nebo FHSS, nej-lépe dokumentují výstupy z analyzá-toru spektra, s nimiž se můžete v na-šem časopise setkávat už několik ro-ků. Analyzátor ale prakticky nic ne-

napoví o tom, jak často se pakety vysílají, jak se střídají vysílané frek-vence, kolik procent času vůbec vy-sílač vysílá a kolik nechává prostor volný. Přitom získat odpovědi na ty-to otázky je velmi jednoduché, potře-bujeme jen zařízení, které nám umož-ní zobrazit, kdy náš vysílač opravdu vysílá, a to jde překvapivě snadno.

Když jsem hledal možnost jak monitorovat činnost vysílače v pás-mu 2,4 GHz, vyzkoušel jsem nejprve pár zapojení odvozených od detekto-rů „štěnic“ nebo Wi-Fi zařízení, všechna s laděnými obvody, speciál-ními tranzistory a diodami pro frek-vence do 5 GHz. Stavba ani nastave-ní takových obvodů nejsou jednodu-ché, protože hrají roli kapacity kolem 1 pF a indukčnosti 1 nH, některé součástky se špatně shánějí a parazit-ní jevy mívají větší vliv než jmenovi-tá hodnota součástky. Pak jsem si uvědomil, že v našem případě lze vy-užít přiblížení měřicího obvodu k an-

téně vysílače až na dotyk s plastovým krytem, čímž se zajistí opravdu silný signál a velký odstup od ji-ných signálů. Postupné zjednodušování následně vedlo k tomu, že zůstaly jen tři běžné součástky, a opravdu to funguje! K zobrazení se použije os-ciloskop, úplně stačí i pro-gram v PC využívající vstup zvuku „Line-in“ (RC revue 5/2010).

Zakoupením běžné di-ody 1N4148 s drátovými

vývody získáme jednak vf detektor (ač tato dioda vůbec není určena pro vf aplikace), jednak laděnou anténu. Vývody diody mají totiž délku 30 mm, což je přesně to, co jako di-pól potřebujeme. Přes diodu se připá-jí rezistor s těsně ohnutými vývody tak, aby mezi diodou a rezistorem zbyl co nejmenší prostor. Z druhé strany na vývody připájíme asi ½ metru souosého kabelu (RG58) za-končeného standardním BNC konek-

16 RCR 9/2011

ELEKTRONIKA

Detektor

Detektor vysílání na 2,4 GHz pro zvídavé

Celkové provedení detektoru, tento se ale neosvědčil

Uchycení detektoru na anténu vysílače

Vývody diody jsou současně anténou

Jiný detektor s páskem plošného spoje

torem k osciloskopu nebo „mikro-fonního“ kabelu s konektorem JACK 3,5 do vstupu Line-in v PC. Kabel je v tomto případě nejen vodičem, ale uplatní se jeho parazitní kapacita v řádu desítek až stovek pF i indukč-nost. Rezistor volíme v rozmezí 4k7 až 22k, menší hodnota vede k ostřej-ším hranám zobrazeného signálu, ale výrazně zmenší napětí, větší odpor signál „zesílí“, ale je znát zaoblení hran vybíjením a vybíjením kapacity tvořené kabelem a vstupem oscilo-skopu.

Dipól detektoru přiložíme k anté-ně vysílače a připoutáme třeba dvě-ma gumičkami, posunutím nahoru nebo dolů najdeme místo s nejsilněj-ším signálem. Impulzy by měly mít přibližně 25–250 mV. Zhotovil jsem i několik detektorů s dipólem z pásku laminátu s plošným spojem. Praco-valo se s nimi podstatně snáze, proto-že se neohýbaly, ale žádný neposky-toval tak dobré výsledky jako to nej-jednodušší řešení s vývody diody.

Zbývá se nějak vyznat v tom, co uvidíme. V tom pomohou příklady. Na prvním snímku z oscilo-skopu a detailu je začáteč-nický vysílač DSSS pro auta Himoto, který vysílá 3 pakety délky 0,35 ms po sobě v krátkém odstupu, sérii opakuje po 20 ms, te-dy 50x za sekundu. Je vi-dět, že svůj (širokopásmo-vý) kanál vlastně obsazuje na méně než 1/10 času. Antény, i když nejsou ni-jak zvlášť laděné, různé frekvence v rámci pásma vyšlou a přijmou růz-ně. Nemůžeme rozeznat, jak se na tom uplatní vliv vysílače a jak detek-toru, ale pokud mají všechny zjištěné pulzy stejnou amplitudu jako v tomto případě, pak je velmi pravděpodob-né, že byly vyslány i na stejné frek-venci, což odpovídá provozu DSSS (potvrzeno anylyzátorem). Pokud by vysílač pracoval třeba na dvou frek-vencích střídavě, jak to dělají vysíla-

če Spektrum DSM2, objevili bychom pravděpodobně pulzy dvou různých amplitud a dalo by se sledovat, ja-kým způsobem se střídají.

U vysílačů FHSS lze očekávat, že mezi pulzy najdeme mnoho různých amplitud. Na třetím snímku z oscilo-skopu je signál začátečnického vysí-lače Cadet. Pakety dlouhé asi 9 ms se opakují po 20 ms, ale vždy na jiném kanále. Kdybychom sledovali jeden kanál, zjistíme jeho obsazení na mé-ně než 1 %. Rozdíl v amplitudách a jejich střídání je jasně vidět. Z peri-ody opakování obou uvedených vy-sílačů kolem 20 ms lze usoudit, že

přijímače v tomto případě posílají přijatou polohu rovnou na serva, a pokud dojde k poškození i jednoho paketu, může to být na pohybu serv znát. Další snímek ukazuje jednak zobrazení, jak ho můžeme sledovat pomocí programu Soundcard Scope 1.32, to důležitější ale je FHSS signál vysílače TG9x, který opakuje pakety dlouhé asi 0,6 ms velmi často, po 2 ms, tedy 500x za sekundu! Z toho je

vidět, že v mezním případě si může dovolit ztratit až 90 % paketů a na ří-zení se to nemusí vůbec projevit. Systém FASST od Futaby, která jako

první přišla s modelářským vysíla-čem FHSS, dělá pakety dlouhé 1 ms a opakované po 4 ms (250x za sekun-du). Při přibližně rovnoměrném vytí-žení 80 kanálů to znamená, že danou frekvenci obsazuje asi na 0,3 %.

Samozřejmě „vytížení“ kanálů tak úplně neodpovídá realitě, protože i sousední úzkopásmové kanály se vzájemně překrývají, a pokud na nich budou signály podobně silné, budou

se rušit. I přes to je už snad vidět smysl příměru s ga-laxií při pohledu zblízka. Na rozdíl od FM modula-ce skutečně obsazující a tr-vale vytěžující svou frek-venci, využívá režim FHSS mnoho frekvencí, ale každou z nich velmi „řídce“ a „děravě“, takže se o ni může podělit s mno-ha dalšími vysílači. Nebo jinak řečeno ztráta jedné či několika frekvencí zaruše-ním (třeba širokopásmo-vým přenosem videosig-

nálu) se na řízení neprojeví.Podobně jako vysílače můžeme

sledovat i přijímače a jejich vysílání telemetrie. Vysílač Hitec Aurora 9 třeba vysílá vždy 4 (pravděpodobně stejné) pakety po 2 ms těsně po sobě na jedné frekvenci a pak přeskočí na jinou, další série následuje po 21 ms. Po čtveřici vyslaných paketů přijí-mač Hitec Optima 7 „odpovídá“ své-mu vysílači jedním paketem v délce kolem 0,7 ms. Se dvěma detektory lze na dvoukanálovém osciloskopu synchronizovaném vysílačem ukázat i to, zda se vysílač a přijímač pravi-delně střídají, nebo ne.

Pro úspěšné používání RC sou-prav nejsou podobné informace vů-bec potřeba, nicméně zvídavějším čtenářům mohou pomoct na vlastní oči vidět a pochopit, jak jejich vysí-lač vlastně pracuje. A stačí k tomu pár součástek v celkové ceně asi 10 Kč a volně stažitelný program do PC. Ing. Michal Černý

ELEKTRONIKA

17RCR 9/2011

Telemetrie z přijímač Optima 7 (Aurora 9 AFHSS)

Pistolový vysílač Himoto DSSS…

Vysílač Cadet FHSS, rozdílné amplitudy značí střídání frekvencí

…a detail série tří pulzů

Signál z TG9x zobrazený na obrazovce PC

Keď som po zalietaní úplne no-vého 3,5m vetroňa Mini Nimbus so staršou Li-pol batériou použil novú SharkPower, s hrôzou som zistil, že po nastúpaní a vyrovnaní do kľud-neho letu môj pekne prevedený lie-tajúci aparát je neovladatelný. V miernej termike sa pobral sme-rom zrejme svojím obľúbeným. V takmer infarktovom stave som si

povedal, že pokiaľ nejde o život, ide o…, a pobral som sa domov. Ešte som párkrát na kamošovom Stratone preletel predpokladaným smerom pristátia modelu, ale bez zjavného efektu.

Modelárska pasivita ma prešla, keď po viac ako pol roku doniesol mi traktorista z poľa o dve dediny vzdialeného zostatky Nimbusa (mal som tam adresu) s takmer ne-porušenou batériou. Prvým poči-nom bolo analyzovanie príčin a zmeranie aspoň zbytkovej hod-noty napätia. Ale nič. Po opatrnom odkrytovaní ajhľa, „studený“ spoj medzi 2. a 3. článkom. Po preleto-

vaní a opatrnom oživení mi aku-mulátor dodnes slúži, i keď pre druhotné použitie. Bez náležitého otestovania nových článkov v star-ších modeloch nikdy tieto nepouži-te v novom modelu, prípadne, tak ako ja, sústavne zálohujte napája-nie elektronickým prepínačom zá-lohového zdroja, ktorý ďalej popí-šem.

S ohľadom na čo najmenšie rozmery rozhodol som sa pre apli-káciu na SMD a pre monitorova-nie napäťových pomerov použiť obľúbený procesor rady PIC, ktoré v svojich projektov rád vyu-žívam. Pre uvedený typ PIC 12F675-I/P EEPROM organizácii 1 024 x 14 je aj napísaný program a HEX súbor, ktorý uvoľňujem k dispozícii (www.rcrevue.cz).

Pin B.5 tohto procesora je využí-vaný pre spínanie výkonového FET T2. Na B.3 je pripojený Jump1, skratovaním ktorého na 2 s sa na-stavuje hodnota minimálneho na-pätia hlavného zdroja, kedy má za-reagovať do prepnutého stavu (log.0/log.1) na B.5 a tým prepnúť na zálohový zdroj. Deličom R8 a R9, ktorý je pripojený na B.2, je nastavená merateľná vzorka napä-tia s ohľadom na maximálne U na J4 hlavného zdroja. Monitorovanie hodnoty U na J4 hlavného zdroja je programom nastavené na 100 x/s. Pri inom U na J4 je potrebné hod-noty deliča upraviť.

Na B.1 je pripojená zelená LED1 s indikáciou napájania z hlavného zdroja a na B.0 červená

LED2 – prepnutý stav na zálohový zdroj. Pre napájanie procesora je nutné použiť stabilizátor rady LowDrop VR1 LE33. Výstup je oddelený dvojicami diod Schottky, jednak kvôli eliminovaniu strát na prechodoch a jednak pre zabezpe-čenie spoľahlivosti pripojenia.

Pri dôslednom osadení a spájko-vaní SMD nie je problém s ožive-ním. Je potrebné akurát nastaviť veľkosť odchylky, kedy systém má zareagovať a prepnúť do režimu „Záloha“. Na J3 a J4 privedieme v danom prípade (BEC/Hlavný ac-cu) z regulovaného zdroja +5 V. Na svorky J1 a J2 pripojíme iný zdroj, ktorým chceme napájať prijímač a servá, prípadne na iný účel. Na zdroji pripojenom na svorky J3, J4 znižujeme napätie, pri ktorom za-riadenie má zareagovať.

V tomto prípade z 5V regulova-ného zdroja napätie znížime dajme tomu na 4,8 V. Pritom skratujeme Jump1 na cca 2 s. Po rozpojení rozsvieti sa zelena LED1 a aktivuje sa Accu záloha. Na výstupe J7, J8 je U Accu záloha zmenšené o na-pätie na prechodov D1, D2 cca 0,2 V, t.j. na 4,6 V. Po nastavení musia byť piny Jump1 trvale roz-pojené. Pri opätovnom nastavení na pôvodnu hodnotu U musí systém prepnuť späť na hlavný akumulátor (zelená LED1). Pre iné použitie s iným Umax na hlavnom zdroji (svorky J3, J4) je nutné nastaviť hodnoty odporového deliča R8 a R9. Zo schémy vyplýva, že prepí-nač je priechodný aj bez zálohové-ho zdroja, ale bez efektu zálohové-ho poistenia.

Doska plošných spojov je navrh-nutá programom Sprint Layout na rozmer 31 x 25 mm. Na tento roz-mer je nutné nastaviť tlač pri kopí-rovaní na fóliu pri výrobe DPS. Zo strany súčiastok sú osadené LED1, LED2, diody D1, D2, rezistor R5

ELEKTRONIKA

18 RCR 9/2011

Procesorový prepínač zálohového zdroja pre RC modely

a konektory Jump1, J3, J4, J6, J8, ktoré si pripravíme – oddelime z lámacej lišty PLS. Zvyšné súčasti sú v pre-vedení SMD a je len pochopiteľné, že sú precízne spájkované zo strany spojov. Osadenú dosku opatrne umyje-me toluenom, nastrie-kame ochranným la-kom a umiestnime do vhodnej krabičky. Ja som pre tento účel pou-žil krabičku z plochého relé typu Hengstler H45, v ktorej som uro-bil otvory pre LED1, LED2 a Jack J1, J2, J3, J5. V prípade, že nie je k dispozícii vhodná krabička, je možné hotovú osadenú DPS ulo-žiť do zmrštovacej hadičky. Samo-

zrejme že pred zmrštením je po-trebné zabezpečiť volný prístup k nasúvaniu konektorov napríklad

nasunutými atrapami a tak celok zmrštiť. K vývodom J6, J8 je pri-pojený 3žilový káblik, fi xovaný proti vytrhnutiu kyanoakry-látovým lepidlom Loctite a opatrený prijimačovým štandardným konektorom. Hotová krabička je opat- rená štítkom o rozmere 26 x 35 mm s označenými vývodmi podľa priloženého návrhu.

Je treba mať na pamäti, že popisované obvodové riešenie nemôže v záloho-vom režime suplovať naprí-klad pohonný akumulátor iným pohonným akumulá-torom. Má slúžiť len pre za-bezpečenie spoľahlivého pristátia modelu po znížení napájacieho napätia pod na-

stavenú hodnotu, prípadne totálne-ho prerušenia napájania z BEC. I keď prúdové zaťaženie Idss spína-cieho T2 je v dynamickom režime 10 A, pre statickú hodnotu je to 5,6 A. S ohľadom na Rds 0,02 Ω je oteplenie obvodu minimálne a vyu-žiteľné pre Imax 6 A (servá + RX).

Cyril Klein, Veľká Lomnica cyril.kle@gmail.com

Hotovú DPS, krabičku, štítok a naprogramovaný procesor mô-žem po predchádzajucej dohode za-slať v obmedzenom množstve. Info na cyril.kle@gmail.com

19RCR 9/2011

ELEKTRONIKA

Štítok, M 2 : 1

Použitý materiál:R1 4k7 SMD vel.1206R2 10k SMD vel.1206R3 1k SMD vel.1206R4 47k SMD vel.1206R5 33k miniat. SMA0204R6 560 SMD vel.1206R7 560 SMD vel.1206R8 10k SMD vel.1206R9 10k SMD vel.1206R10 OR SMD vel.1206 (prepoj)C1 100n SMD vel.1206C2 100n SMD vel. 1206C3 10M / 16V SMD tantal vel. AC4 10M / 16V SMD tantal vel. AC5 100n SMD vel.1206C6 10M / 10V vel. AD1, D2 SB160 Schotky (4 ks)LED1 zelená 3 mm, 2 mALED2 červena 3 mm, 2 mAVR1 LE 33 SMD LOW

DROP stab.Mikrokontrolér PIC 12F675-I/P

SMD – naprogramovanýT1 tranzistor BC547 SMDT2 tranzistor FET IRF7416 SMDLámacia lišta 90 stupňov

PLS RM 2,54Krabička z plochého relé:

Hengstler H45 Doska plošných spojov ŠtítokHEX súbor

Doska plošného spoja, M 2 : 1 Rozmiestnenie súčiastok, M 2 : 1

Oč běží? Jde o nový a stále se roz-šiřující směr v RC létání. Toto téma mně natolik zaujalo, že jsem se pustil do studia webových stránek s temati-kou FPV, ale i UAV. Za jediný den jsem byl pohlcen desítkami stránek diskusí, e-shopů s nabídkou potřeb-ných zařízení a spoustou videí.

Nejdříve několik defi nic:First Person View (FPV) v pod-

statě znamená řídit RC model, prak-ticky jakýkoliv, z pohledu pilota v kabině letadla. Není to fotoaparát nebo videokamera umístěné na mo-delu, i když tam pro kvalitní i HD zá-znam druhá kamera bývá umístěna také.

Unmanned Autonomy Vehicle (UAV) znamená autonomní let po předem dané trajektorii a samozřej-mě s návratem do místa startu. Koho chytne FPV, zpravidla pokračuje k UAV

On-screen display (OSD) jsou virtuální přístrojové údaje vložené do videosignálu.

Pan/Tilt – pro víceosé natáčení kamery.

Headtracker je zařízení, které za pomocí G-senzoru řídí kameru podle pohybu hlavy.

RSSI značí jednotku kvality sig-nálu.

A nyní jak na to? Začneme FPV, které je přece jen dostupnější a lze jej nadále rozšiřovat až na úroveň UAV.

Prvním krokem je instalace ka-mery s běžným videovstupem na RC letadlo. Důležité je vyhnout se pohledu přes točící se vrtuli, neboť přitom dochází k rušivému řádková-ní v obraze. Běžný videosignal pak posíláme přes vhodný vysílač do přijímače na zem a můžeme jej zob-razit na jakémkoliv zobrazovači s AV vstupem.

Již teď máme možnost řídit model z pohledu pilota na palubě modelu. Potřebujeme však plný dohled nad například orientací modelu v třech jeho osách, rychlostí, výškou, smě-rem letu a vzdáleností. K tomu je nutná OSD jednotka, což je vlastně deska mikropočítače, která údaje z připojených čidel vloží do video-

signálu posílaného z kamery na palu-bě. OSD umožňuje číst letové údaje na pozemním zařízení. OSD distri-bujuje požadované letové údaje v re-álném čase.

Popíšu teď jednotlivé komponen-ty.

Základem je vhodný model. Jak jsem uvedl, lze použít prakticky ja-kýkoliv. V tomto článku se bavíme o letadlech, ale podobná zařízení se umísťují do lodí, aut i modelové že-leznice. Naprostá špička jsou pak různé „-koptery“ s předponou tri, kvadro, octo a podobné, danou jen počtem ramen s pohonnými jednotkami. Tyto -koptery by však vy-daly na zvláštní článek. Zůstaneme tedy jen u RC modelů letadel. Ide-ální se jeví delta, samokří-dlo nebo hornoplošník v tlačném uspořádání po-honu tak, aby kamera ne-byla ve výhledu ničím ru-šena. Velikost modelu je jen otázkou volby, instalo-vaná zařízení mohou být velmi lehká.

Na palubě modelu je snímací zařízení – kamera, vysílač a modul OSD. Možné je i pohyblivé upevnění ka-mery Pan/Tilt, jedno z řešení je na připojeném obrázku.

První je kamera. Jde o jednodu-chou a malou, běžně dostupnou ba-revnou CCD kameru s AV výstu-pem. Použít lze prakticky cokoliv,

i jednoduché „deskové“ kamery.

Nezbytný je vysilač vi-deosignálu. V tomto přípa-dě už je určitý problém v použitém vysílacím pás-mu (kmitočtu) a vyzáře-ném výkonu. Nabídka je pestrá: kmitočty 900 MHz; 1,2 MHz; 1,3 MHz a také 2,4 GHz a 5,8 GHz. Výkon je od 100 do 1 500 mW. Z hlediska legislativy ne-lze u nás použít nic z uve-deného, ale používá se to, pokud jsme rozumní a ohleduplní. Pokud máme RC soupravu na 35 MHz lze použít 1,3 nebo 2,4GHz s výkonem do 500

mW. Dosah podle prostředí je 2–4 km za přímé viditelnosti.

Do letounu patří dále deska OSD s modulem GPS a proudo-vé čidlo. U OSD se na chvilku zastavme: Vhodné OSD vybíráme nejen po-dle ceny, ale především podle údajů, které umí zprostředkovat, tedy napě-tí zdroje, odebíraný proud, RSSI, vario, výška, rych-lost, směr a vzdálenost ná-vratu. To jsou základní údaje, dražší OSD mají dokonce volbu return to home, fail safe a nastavení mezních hodnot se zvuko-

vým alarmem. Komfort zobrazení je různý, od jednoho prostého textové-ho řádku až po plně grafi cké prostře-dí podobné přístrojové desce skuteč-ného letadla. Můj názor je, že méně znamená více, už kvůli přehlednosti. Ostatně některá OSD mají několik módů zobrazení přepínaných volným kanálem. Připojený obrázek ukazuje příklad jednoduchého menu OSD.

K napájení použiváme pohonný článek. Volbou je i záložní baterie.

Pozemní zařízení představuje při-jímač videosignálu, zobrazovač a pří-padně i Headtracker.

S přijímačem problém není, zpra-vidla bývá v sadě s vysílačem. Je vhodné jej doplnit sektorovou anté-nou, která má zisk cca 12 dBi a rozší-řený úhel pokrytí.

Nakonec je třeba připojit nějaký zobrazovač. Běžné LCD přenosné zařízení nebo notebook s TV kartou nejsou za denního osvětlení venku dostatečně čitelné. Pokud je ovšem vhodně odstíníme, tak pro první po-kusy postačí. Optimálním řešením – ovšem poněkud dražším – jsou vi-deobrýle.

Tím se dostáváme k tomu, na co nás to přijde. Pokud vycházíme z ne-jmenovaného asijského a všem dobře známého internetového obchodu, tak je to poměrně dostupné:

Sada kamera, vysilač, přijímač je 60–120 $. Nejlevnější OSD je do-konce už za 13 $ a s modulem GPS jen za 38 $. Pan/Tilt – 50 $. Sektoro-vá přijimací anténa je za 18 $. Vi-debrýle jsou podle rozlišení zobrazo-vače, a to od 78 do 250 $ – tady bych nešetřil. Kompletní sada včetně vi-deobrýlí přijde na 295 $.

Pro vstup na pole UAV stačí dopl-nit modul autopilot v ceně cca 355 $. Tento modul umožní tříosou stabili-zaci pro klidný let i funkci fail safe s návratem do výchozího bodu při ztrátě signálu.

Berte výše napsané shovívavě. Šlo jen o to upozornit na další mož-nost pohodového létaní skoro jako ve skutečném letadle. Mně osobně to velmi zajímá a rád bych vyvolal zá-plavu dalších článků na toto téma. Sám se těším na to, až videobrýle na-sadím své polovičce a proletím se s ní nad krajinou. Tedy pokud ji pro to nejdříve získám.

V nějakém dalším článku si už můžeme probrat podrobněji konkrét-ní zařízení, uvést jeho možnosti atp.

V. Šindelář, LMK Kamenné Žehrovice

Závěrem pár zajímavých odkazů:http://www.rcexplorer.se/http://www.rcmania.cz/modules.php?name=Forums&fi le=viewfo-rum&f=27 http://fpv-community.com/forum/index.php http://www.diydrones.com

Videa a spoustu skvělých informa-ci najdeme hned u prvního odkazu švédského modeláře a velkého fandy do FPV a létání vůbec. Na populár-ním fóru druhého odkazu je téma FPV. A čtvrtý odkaz je pro ty, kdo chtějí jít více do hloubky problemati-ky FPV a UAV.

ELEKTRONIKA

20 RCR 9/2011

Příklad OSD

Videobrýle

Skywalker a Pan/Tilt

Typické zapojení

First Person View

21RCR 9/2011

INZERCE

Starší modeláři si pamatují titulní strany dřívějších katalogů fi rmy Graupner, na nichž se prezentovaly modely na pozadí kopce, o kterém bude řeč. Jde o prostor, který si v ro-ce 1911 vybrali pracovníci letecké továrny na kluzáky z nedalekého Darmstadtu k zalétávaní a letovým zkouškám prototypů svých výrob-ků. Wasserkuppe je od té doby vše-mi uctívané letiště, které pro historii plachtařství a modelářství v Němec-ku znamená tolik, co pro muslimy Mekka. Symbolem celého prostoru je socha orla na vysoké skále (obr. 1).

Jde vlastně o rozlehlou náhorní plošinu (obr. 2) ve výšce 950 metrů nad mo-řem v centrální části Ně-mecka na dohled od jižní hranice bývalé Německé demokratické republiky. Tedy s velmi výhodnou polohou pro stavbu ame-rického radaru (obr. 3), který tak mohl nerušeně sledovat dění v této zemi. Dávno před kulovou bání americké-ho radaru se však na vrcholu hory nacházely jiné objekty: hangár s vě-troni dřevěný, druhý hangár s větro-ni zděný a ještě pět dalších se stej-ným určením. V novější době sem tam nějaká vlečná mašina. Asi dva kilometry dlouhá náhorní plošina, situovaná ve směru západ–východ, byla pro větroně ideální především proto, že byla po obvodu lemována svahy pro každý myslitelný směr větru, které tvořily jedinečné pod-mínky pro starty kluzáků na gumo-vém laně. Dnes už se tento druh startu nevyužívá, tyto startovní plo-šiny jsou však denně obleženy mo-deláři z blízkého i dalekého okolí. Zdejší letové podmínky jsou oprav-du skvělé, u nás obdobný terén ne-najdeme.

Nalezli jsme čtyři modelářská startoviště pro různé směry větru.

Každé z nich je označeno tabulí s pokyny pro létání a s háčky pro za-věšení identifi kačního přívěsku s udáním letové frekvence. Většinou se na startovišti sejde modelářů ví-ce, pak je běžné, že se nejzkušenější z nich ujímá funkce řídícího létání. Že je to nutné, jsme měli příležitost vidět. Na svahu, kde létali modeláři, zazněl z megafonu řídícího létání pokyn: okamžitě přistát! Všech šest modelů, které byly právě ve vzdu-chu, sedělo během dvou minut na

zemi, přičemž velmi ohleduplně vo-lili trajektorii sestupu a přiblížení na přistání, aby neohrozili jeden druhé-

ho. A během dalších dvou minut se na tomtéž svahu zachraňovalo celé pole skutečných větroňů, kte-rým letové podmínky v předpolí neumožnily na-vázat po vypnutí aerovle-ku na termiku. Bylo ne-skutečné sledovat čtrnáct (!) větroňů v úrovni očí, málem na dosah ruky, jak se snaží získat každý metr výšky, a to na prostoru, který chvíli předtím tak-tak vystačil šesti mode-lům (obr. 4). Bylo vidět, že někteří piloti těchto větro-ňů mají modelářské zku-šenosti. Většina jich totiž

kroužila, dva výtečníci však zvolili pro svahování letovou dráhu ve tvaru os-mičky a hodně na tom vy-dělali.

Letový provoz na sva-hu má nutné omezení: Modeláři nesmějí při létá-ní vystoupat do větší výš-ky než 80 m nad hranu ná-horní plošiny. To proto, že nad nimi vede koridor pro vlekání větroňů, které

jsou pak vypínány na návětrné stra-ně Wasserkuppe – tedy vždy v pro-storu, který je pro svahové létání vy-

užíván i modeláři. Chce to velkou dávku disciplíny, tedy vlastnosti, které se českému národu hodně nedostává.

Už jste při létání na vě-tru prokřehli tak, že to ne-můžete ustát? K návštěvě vás zve zábavní areál na Wasserkuppe. Restaura-ce, kiosky, prodejny suve-nýrů, speciální obchod s potřebami pro závěsné létání a paragliding, různé

atrakce (obr. 5) pro děti i dospělé, ale především letecké muzeum, umístě-né ve třech vzájemně propojených pavilonech. Za tři eura pastva pro oči. Celkem 59 historicky cenných a do perfektního stavu zrestaurova-ných větroňů. Jen namátkou: D 36 Circe, Reiher III, Teufel, Grunau Baby IIa, Kranich, Minimoa (obr. 6), Weihe (obr. 7), ASW 12. K tomu nádherná modelářská expozice, ná-zorně vysvětlující stavební postupy (obr. 8). Říkají vám ještě něco jména Lindner, Reda či Stetz? Ty tady sice nenajdete, ale jejich modely, se kte-rými vyhrávali světové soutěže, tu jsou, opatrované se stejnou pietou jako velké větroně.

Platí úsloví „lépe jednou vidět než desetkrát slyšet“. Jeďte se na Wasserkuppe podívat. Naše šesti-členná skupina, vedená Lojzou Ne-dojedlým z LMK Meteor Havířov,

22 RCR 9/2011

VĚTRONĚ

Obr. 1 Obr. 6

100 let plachtařství na Wasserkuppe

Obr. 5

Obr. 2

Obr. 3 Obr. 4

Již po šesté se počát-kem června sešli příznivci modelů starých větroňů na akci, kterou pořádá Francouz Vincent Be-sançon. Koná se pokaždé na jiném místě, hlavní podmínkou při výběru lo-kality jsou příhodné pod-mínky pro svahové létání. Loni se například létalo na Wasserkuppe v Ně-mecku. Letos bylo vybrá-no západní pobřeží Nor-mandie nedaleko Cher-bourgu. Létalo se na krás-

ném kopci nad mořem, asi 200 met-rů vysokém, se zárukou stabilního větru. Ubytováni jsme byli v asi pět kilometrů vzdáleném kempu, leží-cím přímo na pobřeží. V kempu by-la mapa Evropy, kde si každý účast-ník po příjezdu zapíchl jmenovku u svého bydliště.

Češi jezdí na akci od roku 2006 a stále jich přibývá. Celkový počet účastníků je však omezen na 70, a tak je třeba přihlásit se již dlouho

dopředu a poslat údaje o modelu; po-řadatel si pak sám určí, koho pozve.

Předloha modelu musí být starší roku 1960, model musí být posta-ven z klasických materiálů: nepří-pustný je laminát, polystyren a po-tahové fólie, pilotní prostor musí být vybaven přístroji a fi gurínou pilota. Letos poprvé se kromě sva-hového létání použil ke vzletu

se tu bude konat fi nále Velké ceny v plachtařství (obr. 9) za účasti špič-kových plachtařů z celé Evropy. Ale

cestovala dodávkovým autem z Chebu přes Bayeruth, Bamberg, Schweinfurt směrem do Gersfel- du (cca 3 hodiny jízdy), kde je v centru na světelné křižovatce odbočka a po šesti kilometrech pak už kýžená odbočka s nápi-sem „Wasserkuppe 2 km“. Souřadnice GPS vzta- žená k parkovišti před vchodem do muzea: 50°29´55,022 N, 9°56´51,126 E.

Ne každý bude mít to štěstí, že se tam jako my ocitne o víkendu, v němž

23RCR 9/2011

VĚTRONĚ

Obr. 10Obr. 9

Obr. 7

Obr. 8

i pokud se tam dostanete kdykoliv jindy, nevadí. Určitě se vám poštěstí vidět navijákové starty některých

z historických větroňů (obr. 10), které jste si ještě před chvílí prohlíželi v muzeu. Na stránkách ww.segelfl ugmuseum.de se můžete předem inspi-rovat úvodním videem le-teckého pohledu na celou popisovanou oblast.

Pokud toužíte po celo-životním zážitku, jeďte! Tohle místo na vás zapů-sobí zcela bezpečně a vzpomínky, které si od-

sud odvezete, vás budou provázet až do konce života!

Leopold Walek

Je povinností vybavit modely věrnými fi gur-kami pilotů

Ofi ciálně se začíná v pátek večer tradiční výstavou trupů modelů

Retroplane 2011

(Pokračování na straně 24)

aerovlek v podání Standy Šimečka a Erika Herud-ka, vzlétalo se z rozlehlé písčité pláže při odlivu nebo z nedalekého aero-klubového letiště.

Účastníci přijíždějí do místa konání akce indivi-duálně v průběhu celého týdne. Každý večer se pak sedí, diskutuje a hoduje ve velkém stanu, přičemž občerstení si zajišťují účastníci sami, a tak jsou k jídlu vždy zajímavé kra-jové pochoutky.

Celkem létalo okolo stovky modelů, v sobotu někdy i přes deset najed-nou. Došlo dokonce k ně-kolika srážkám modelů ve vzduchu a jeden vět-roň skončil na útesech u moře. Poškození při přistání ale byla poměr-ně vzácná, protože se se-dalo na rovnou plošinu nahoře za hranou svahu do vysoké vrstvy vzrost-lého vřesu, která utlumi-la většinu nepovedených přistání.

Petr Stejskal Modelklub Lipence

Model glider klub

24

VĚTRONĚ

RCR 9/2011

Letos byl po loňské pre-miéře hojně používán

i start gumovým lanem ze země jako u skuteč-

ných kluzáků. Na svahu byly zakotvené dvě gu-

my různé síly, kde si kaž-dý vybral podle velikosti

modelu, nebo jako na snímku dva pomocníci běželi s konci gumy do V a třetí vypustil model

ze země.

U větších modelů musel pomocník přidržovat křídlo

Mnoho modelů bylo špičkově postaveno původní technologií s potahem překližkovými panely lepenými na úkosy – velmi efektní, váhově přijatelné ale málo odolné při havárii.

V silném větru nebyl start hodem z ruky jed-noduchý, vyhledávaným házečem byl Erik Herudek s osobitým stylem: Zaklekl, model opřel předkem a koncem křídla o zem, ve vhodný okamžik se vztyčil a model bez rozbě-hu vrhl.

Hlavní organizátor akce Vincent Besançon se

svým posledním strojem Lois Clement. Celý mo-del je spájen z nerezo-

vých trubiček a hliníko-vých žeber, potažených

tkaninou, stavba je doko-nale zdokumentována na

Retroplane.net. Při roz-pětí pouze 110 cm model na svahu obstojně létal.

Téměř celá česká výprava s částí modelů. Myslím, že jsme ostudu neuděla-li, všechny modely se předvedly v letu, k žádné havári nedošlo. Za Česko se zúčastnili: Erik Herudek, Petr Mikolášek, František Pop, Stanislav Šime-ček, Jindřich Stejskal a Petr Stejskal.

Čtyřmetrové Šídlo Franty Popa budilo za-slouženou pozornost, málokdo ale věděl, že je také vybaveno elektromotorem v přídi, vrtule s hřídelem se nasouvá malým otvorem vpředu. Vzadu uprostřed je téměř desetikilo-gramová maketa polského meziválečného větroně Orlik III Petra Mikoláška.

Předloha tohoto modelu kluzák Austria měl rozlětí 30 metrů.

Mnoho fotografi í , po-pisů stavebních technolo-gií a dalších odkazů na-jdete na stránkách http://retroplane.net

(Pokračování ze str. 23)

25RCR 9/2011

INZERCE

Ve dnech 18.–19. června se v Náchodě-Vysokově uskutečnilo mistrovství České republiky pro termické větroně kategorie RCV2. Tuto vrcholnou soutěž po několik minulých let organizoval vždy LMK Česká Třebová. Pro oživení této kategorie byla již namístě změna prostředí, a proto se rozho-dl toto mistrovství uspořádat MK Náchod.

Aeroklub Vysokov, u kterého je tento klub v pronájmu, mu vyšel vstříc s uvolněním letové plochy, včetně sociálního zázemí s restau-rací. Pokud k tomu přidáme tech-nické vybavení, které ochotně při-

vezli s sebou kluci z České Třebo-vé, a elán nového pořadatelského týmu, zbývali již jen sponzoři a pří-zeň počasí.

V pátek před soutěží se začali sjíždět soutěžící a zaplňovat plo-chu pro stanování. Předpověď po-časí však nebyla příliš optimistic-ká, protože měla přecházet studená fronta. Soutěž byla plánována na deset kol. Z časových důvodu i z obavy, zda vydrží počasí, bylo rozhodnuto o obsazení šesti starto-višt ,̌ aby se stihlo odlétalo co nej-více kol. Soutěže se zúčastnilo cel-

kem 35 soutěžících, z toho dva ju-nioři, respektive jeden žák.

Začalo se podle plánu v sobotu po deváté hodině, pod zataženou oblohou se západním větrem do 6 m/s. Většina soutěžících až na vý-jimky používala elektrické navijá-ky. Silný vítr prověřil kvalitu silo-nových šňůr. Snahou soutěžících bylo nalétat maximum z relativně malých výšek, k čemuž se snažili

využít i svahové proudění směrem od přehrady Rozkoš. Pokud se mo-del po vystřelení dostal na hranu svahu, bylo už jen otázkou umění pilota v panujícím větru zalétnout maximum. Relativně lehce naléta-né maximum však vyrovnávala ná-ročnost přistání. Silný nárazový vítr s kombinací mírného protisvahu přesnost přistání velice znepříjem-ňovaly.

První soutěžní den byl ukončen po plánovaných šesti kolech (pouze s pauzou na oběd). První tři místa průběžného pořadí obsadili Martin Rajšner, Ing. Jiří Loutocký a Jiří Rajšner s rozdílem pouhých pěti se-

kund. Šlo samozřejmě ještě o pořa-dí bez „škrtacích“ letů.

Po večeři proběhla tombola o ce-ny věnované sponzory. Něco pěk-ného si odnesl každý soutěžící. Ve-čer pokračoval volnou zábavou a pečením uzené kýty.

V neděli byla úderem deváté ho-diny zahájena zbývající čtyři kola. Zatažená obloha a pokračující fron-ta prověřily opět soutěžící jak při letech, tak při přistáních. Po srážce dvou modelů, která na štěstí skon-čila bez větších škod, byl na konci osmého kola let opakován. Dolétal se již za dešťové přeháňky. Po obě-dě byly dokončeny zbývající dva lety a nastal čas vše spočítat a vy-hlásit vítěze.

Na třetím místě skončil Jiří Rajšner (4 130 b.), na druhém mís-tě Martin Rajšner (4 134 b.) a mis-trem České republiky se stal Ing. Jiří Loutocký (4 134 b.). O ví-tězi nakonec rozhodoval škrtací let. Jak pravidla říkají, „při shod-nosti výsledků více soutěžících se jejich pořadí stanoví lepším vý-sledkem škrtaného letu“. Ing. Lou-tocký škrtal 515 b. a M. Rajšner 514 b. O vítězi tedy rozhodl jediný bod!

Vítězové obdrželi medaile, po-háry a hodnotné ceny věnované sponzory. Na závěr je třeba podě-kovat všem sponzorům, Aeroklubu Vysokov, personálu restaurace

U vrtule a v neposlední řadě všem pořadatelům.

Velké dík patří také tvůrci programu SORG V2 Aleši Krátkému, který svůj volně stažitelný pro-gram pro organizaci sou-těží upravil pro potřeby pořadatelů.

Díky a snad zase ně-kdy příště v Náchodě!

Jaroslav EichlerFoto:

Ing. Bohuslav Čermák

VĚTRONĚ

RCR 9/201126

Večerní losování tomboly

Mistrovství ČR v kategorii RCV2Pohled na všech šest startovišť

Depo pilotů a jejich modely

Uplatňovaly se především speciály F3J

Vyhlášení vítězů: Zleva 2. M. Rajš-ner, mistr ČR Ing. J. Loutocký

a 3. J. Rajšner

Konstrukce: Radoslav Čížek

Přestože v posledních létech v ČSSR značně při-bylo vícepovelových rádiových řídicích souprav, nedá se očekávat, že v brzké době vymizí modely řízené kolem osy pouze směrovkou, zejména vět-roně. Poměrně nízká pořizovací cena jednopove-lové RC soupravy a možnost náhrady řídicího ser-va třeba „Iglamatikem“ budou bezpochyby ještě několik let rozhodujícím činitelem nejen u nás, ale i v některých dalších zemích. Proto tedy po osvěd-

čených a rozebraných pláncích STANDART a LION přichází znovu ještě jednopovelo-vý RC větroň ADMIRÁL 2.„Admirál“ nemá nic společného s námořnictvem a pozlacenou čepicí, dostal jméno po pestrobarevném podzimním mo-týlu. Prvně vzlétl v roce 1971 a v rukou mistra spor-tu VI. Horáka získal 1. místo v mistrovství ČSR. Není to tedy právě nejnovější konstrukce, ale také ve své kategorii dodnes nezestárla. Po zveřejnění malého výkresu původního typu ADMIRÁL 1 v Mo-deláři č. 11/1971 se model začal objevovat a stále je vidět ve více či méně zdařilých exemplářích na většině soutěží v převládajícím počtu.ADMIRÁL byl původně navržen pro mírnější sou-těžní podmínky – do rychlosti větru asi 5 m/s. Po-stupně byl používán i do silnějšího větru, kde však v důsledku nevhodného profi lu křídla (pro toto použití) a po „dovážení" olovem ztrácel čás-tečně své přednosti, tj. malou klesavost a výkon-nost přes 4'30" ze 150m vlečného lanka. V dal-ším vývoji modelu bylo zvětšeno rozpětí a hloub-ka křídla; vodorovná ocasní plocha a plošná dél-ka se neměnily. V klidu a v mírném větru byly tyto modely lepší než původní typ. Další změnou v r. 1974 bylo rozšíření trupu a zvětšení svislé ocasní plochy včetně kormidla. Nejnověji – se za-měřením na nová soutěžní pravidla a úspěšnější létání za silnějšího větru – bylo upraveno i křídlo, jež má nyní osvědčený profi l NACA 4409. Tak vznikl ADMIRÁL 2.

Model je konstruován poměrně robustně, snese jakékoli letové manipu-lace a také nějaké to méně šetrné přistání. S při-jímačem MARS-mini vychází velmi lehký a v letu na čas dociluje špičkové výkony. ADMIRÁL 2 vzlétl poprvé na jaře 1975 a během sezony získal řadu předních míst na veřejných soutěžích. Spolu s autorem s modelem létal další člen LMK Ka-menné Žehrovice V. Janouš. V krajském žebříčku 1975 bylo obsazeno 2. a 3. místo výkony 2 562 a 2 558 vteřin. Létání s tímto modelem je bez pro-blémů, může jej řídit začátečník. Ovšem létat úspěšně, to předpokládá často trénovat, dokona-le poznat vlastnosti modelu v různých podmín-kách a připravit si předem vyzkoušenou sadu zá-těží pro různou sílu větru, aby např. při soutěži odpadlo laborování.

27RCR 9/2011

76 S ADMIRÁL-2

Výkres modelu ve skutečné velikosti (2 listy A1) a s úplným stavebním návodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 180 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Eventuálně zašlete poštovní poukázkou typu C částku 180 Kč na adresu RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprá-vy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 076s“ a název modelu „Admirál-2“). Plánek vám bude zaslán do 20 dnů po obdržení poukázané částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 7,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Eventuálně zašlete částku 7,80 € „Poštovým poukazom na adresu“ na adresu Magnet-Press Slovakia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 076s“ a název modelu „Admirál-2“). Plánek vám bude zaslán do 30 dnů po obdržení poukázané částky.

Rozpětí 2 380 mmDélka 1 210 mmHmotnost 955 g

2 listy formátu A1

Cena 180 Kč / 7,80 €

VĚTROŇ ŘÍZENÝ RÁDIEM KOLEM 1 OSY

PLÁNEK MODELÁŘ

Prvý červencový víkend byl pro všechny školáky začátkem dlouho očekávaných prázdnin a pro teniso-vé fanoušky svátkem, při němž pro-vázeli Petru Kvitovou na vítězné cestě do fi nále Wimbledonu. Pro té-měř čtyřicítku našich nejlepších „pampeliškářů“ a pro organizátory z řad českotřebovských modelářů okolo Aloise Hrabáčka pak byl 2. a 3. červenec vrcholem sezony v po-době mistrovství České republiky termických větroňů kategorie F3J.

Soutěž, které se zúčastnilo 36 účastníků, byla vyhlášena jako dvoudenní na sedm základních kol a tři fi nálová. Zatímco loni zásadním způsobem ovlivnily průběh mistrov-ství extrémně vysoké teploty, letos to byla nízká oblačnost, silný vítr a déšť. Hned na počátku je třeba říct, že si soutěž vysloužila přídomek „mistrovství bez fi nále“.

Mistrovství bylo uspořádáno, stejně jako loni, na perfektně připra-vené travnaté ploše modelářského letiště v lokalitě „U tří lip“ nedaleko Lanškrouna. Zázemí pořadatelských stanů doplňoval přístřešek s marin-gotkou (rozměrná přístřeší se v deš-tivém počasí osvědčila jak pro sesta-vování a ukládání modelů, tak pro závěrečný nástup). Pro ubytování soutěžících byl přímo na okraji letiš-tě vytvořen kemp, vybavený cister-nou s pitnou vodou a chemickým WC. Nízce sekaný trávník na celé ploše letiště byl oceňován jak piloty, tak vlekaři a byl milosrdný i k mo-delům při přistáních. Obědy i veče-ře, stejně jako celodenní občerstvení všech účastníků, byly zajištěny po oba dny přistavěnou „gastro“ marin-gotkou. Na rozdíl od loňska se zde však čepovaly především teplé a „ještě teplejší“ nápoje.

Organizátoři měli zázemí kom-pletně připraveno již v pátek 2. čer-vence večer, včetně pracoviště star-téra s časomírou a výpočetního stře-diska, které stejně jako v minulých ročnících obsluhovala rodina Lžíča-řova. S blížícím se víkendem všich-

ni s obavami vzhlíželi k obloze s mobilními tele-fony v ruce a porovnávali reálný stav počasí s před-pověďmi na serverech hydrometeorologických ústavů.

Sobota byla z pohledu počasí ke všem příznivě milosrdná. Po celou dobu soutěže sice foukal silný vítr, ale za celý den ukáp-lo z nízkých mraků jen sporadicky a přerušit sou-těž (jen krátce) se muselo pouze jednou.

Protože všichni soutě-žící dorazili na letiště s dostatečnou časovou re-zervou a řádně dokončili své registrace, mohlo být v 9.00 ho-din pod státní vlajkou mistrovství České republiky kategorie F3J zahá-jeno. Ředitel soutěže při nástupu přivítal soutěžící i hosty, mezi který-mi nechyběl ani místostarosta obce Lanškroun Roman Krajčí a zástupce KLeM Jindřich Samek. Program mistrovství byl podřízen snaze odlé-tat co nejvíce kol, dokud déšť létání neznemožní. V sobotu tedy bylo na-plánováno šest kol, v neděli ráno ko-lo sedmé a tři fi nálová kola. Důleži-tou součástí informací poskytnutých soutěžícím při nástupu bylo krátké shrnutí novinek v pravidlech F3J pro letošní rok. Za nejdůležitější změny lze považovat možnost libo-volného počtu opakování startů

v pracovním čase a umožnění průle-tu modelu koridorem startoviště bez omezení minimální výšky. Pilot je však citelně penalizován za srážku s jakoukoliv překážkou (živou i ne-živou) v prostoru startoviště. Nové pravidlo umožňující škrtání letu až po odlétání osmi kol se přímo pro-mítlo již do plánu soutěže. Jedním z posledních důležitých bodů úvod-ního brífi nku bylo představení hlav-ního rozhodčího Zdeňka Nespěcha-la, startéra Ladislava Pirkla a jury ve složení Jindřich Samek, Ladislav Pirkl a Roman Hrabčuk.

Za větru 5–10 m/s, pod zataže-nou oblohou, ze které jen tu a tam

vykouklo sluníčko, byl již v 9:15 vyhlášen pracovní čas pro prvou skupinu pr-vého kola. Starty sice ne-postrádaly charakteristic-ký rys této kategorie (ihned s posledním tónem časomíry vystřelila svisle k obloze smečka modelů ze všech startovišť najed-nou), společná přistání většiny modelů ke konci pracovního času však by-la vzhledem k počasí výji-

mečná. Naopak bylo často využito pravidlo o možnosti vícenásobného opakování letu. Silný vítr nezname-nal ani úlevu pro vlekaře, protože je manažeři týmů vyhnali pro získání větší výšky vlekat bez kladky napří-mo. I v nepříznivých podmínkách se však dokázali dobří piloti skvěle ori-entovat. O kouzlu pravidel této kate-gorie vypovídá výsledek, ve kterém na vítězství ve skupině (1 000 bodů) stačilo nalétat necelé 4 minuty a ješ-tě při tom ostatním „nadělit“ více než 500 bodů. Silony (i při vleku na-přímo) se trhaly, křídla se při startu nelidsky ohýbala, modely po přistá-ní končily ve „hvězdách“ a prask-lých trupů přibývalo s každým při-stáním. Vítr k poledni postupně sílil tak, že nejprve odnesl větrný pytel ze stožáru a pak celý přístřešek od časomíry. Vrcholem bylo, když sfoukával i pěnu z piva a dokázal odtlačit zaparkovaný dětský kočá-rek i s budoucím modelářem v koje-neckém věku…

Samozřejmostí taktiky letu však i v tomto počasí bylo hledání termi-ky daleko po větru, takže situace, kdy mnozí piloti nedokázali při ces-tě zpět proletět studeným vzduchem ani na hranici letiště, nebyla výji-mečná. Pokud měl soutěžící připra-ven záložní model, ihned jej použil k dalšímu startu, zatímco pomocní-ci pečlivě zaměřovali místo nouzo-vého přistání za silnicí v polích. V opačném případě pak byla hned zapsána nula za let a pilot rychle vy-rážel svůj model dohledat. Na po-myslnou nejvyšší příčku v této „dis-ciplíně“ vystoupil Zdeněk Zavřel, který již v 2. kole přistál za obzorem v kukuřici. Vyrazil ihned neodklad-ně (bez mobilu) do dalekých polí hledat svůj model – a do dvou hodin odpoledne o něm nikdo neslyšel! K pátrání po něm nepomohla ani vi-deokamera, kterou na model opera-tivně připevnili kolegové a vyletěli o přestávce na oběd zakroužit nad

28 RCR 9/2011

VĚTRONĚ

Příprava na start

Mistrovství ČR termických větroňů F3J

Šťastné shledání po čtyřech hodinách a 100 jarních kilometrech (Z. Zavřel)

Přistání za 100 bodů

místa, kde byl Zdeněk naposledy spatřen. Že pátrací model málem na letiště proti větru také nedoletěl, ne-třeba zmiňovat, a že ani „detailní forenzní“ analýza obrazového zá-znamu na notebooku model ani pi-lota neodhalila, nepřekvapilo. Zdeň-kův model i pilota samotného nalez-la až pátrací výprava, která do vzdá-lených míst odjela autem – pilot měl již tou dobou poctivě po cca čtyřech řádcích tam a zpět prochozené celé kukuřičné pole!

Kvůli větrnému počasí přibylo i havárií při startech. Typickým pří-kladem byla situace, kdy model po výstřelu ještě zachytil o vlastní pa-dáček VOP, kterou odlomil či zde-formoval. I s poškozenou VOP šlo bezpečně přistát, ovšem pokud se ještě nepřetrhl vlečný silon, jehož padáček se zachytil za jiné ovládací plochy modelu… Krizové situace nastávaly i v případech, kdy pilot po nouzovém „odložení modelu na zem za letištěm“ použil záložní model a při opakovaném startu si neuvědo-mil, že jde o model do klidu s výraz-ně menší pevností nebo již vícekrát opravovaný „dvojkový“ stroj. De-strukce trupu nebo křídla vlivem velkého namáhání při vleku pak by-la prvým dějstvím truchlohry, která následovala. Kromě jediného přípa-du, kdy se srazily dva letouny při výstřelu a výsledkem byl opravdu dále nepoužitelný „uhlíkový guláš“, však modely prokázaly obdivuhod-nou odolnost a možnost opravy!

V postupujícím odpoledni bylo sice stále větrno, ale občas vykouklo i slunce a trochu ohřálo nejen vzduch, ale i promrzlé piloty a pře-devším nehýbající se časoměřiče. Do večera se podařilo odlétat šest naplánovaných kol. Vzhledem k to-mu, že základní část mistrovství by-la naplánovaná na sedm kol, tedy bez možnosti škrtacího letu, bylo průběžné pořadí pilotů postupují-cích do fi nále po celou dobu jasné. Od prvého kola se poměrně jasně profi lovala skupina favoritů. Mezi sedmi postupujícími byl od třetího kola stále na prvém místě Honza

Vácha, následován Pavlem Kryšto-fem, Honzou Leinerem, Pavlem Höfferem, Zdeňkem Zemanem, Martinem Rajšnerem a Lubošem Pospíšilem.

Pokud sobotní podvečer dával ještě naději na počasí bez deště, pak nedělní ráno už nenechalo nikoho na pochybách, že ve větru ještě mo-delu poručit jde, ale létání v dešti je pouze zkouškou voděodolnosti vy-sílače a modelu. Při nástupu v 9.00 hodin bylo rozhodnuto ukončit zá-kladní část soutěže po šesti kolech a pod střechou počkat, zda změna počasí umožní odlétat alespoň dvě fi nálová kola. Podle aktuálních vý-sledků z 6. kola si sedm fi nalistů v přístřešku připravilo modely, po-řadatelé pod plachtou připravili ča-soměrné zařízení a všichni vyhlíželi alespoň půlhodinové okno bez deště a především bez nízké oblačnosti. Vzhledem k trvalému zhoršování počasí a v situaci, kdy už někteří majitelé karavanů ve strachu před uvíznutím na stále více podmáče-ném povrchu letiště pře-sunuli svoje přívěsy k pří-jezdové komunikaci, se pořadatelé rozhodli o půl jedenácté dopoledne mis-trovství ukončit a výsled-ky vyhlásit z šesti odléta-ných kol.

Pro závěrečný nástup všichni vzali zavděk úkrytem v pořadatel-ském stanu. Za hustého deště zde

proběhlo trochu smutněj-ší vyhlášení výsledků. Vítězem a mistrem České republikypro rok 2011 se stal ve všech šesti kolech excelentně létající Jan Vácha s celkovým vý-sledkem 5999,91 bodů z 6000 možných! Na dru-hém místě se umístil Pa-vel Krištof (5924,55 b.) a na třetím místě Jan Lei-ner (5746,96 b.). Kom-pletní výsledky a fotogra-fi e je možné si prohléd-nout na stránkách pořa-datelského klubu www.lmkct.cz. Všichni účastní-ci mistrovství se mohli alespoň trochu potěšit z věcných cen, které si každý vylosoval v závěrečné tom-bole. Za pomoc organizátoři děkují všem sponzorům, především pak

fi rmám: JINO modelář-ské potřeby, Samba mo-del, Luboš Pazderka a Pe-tr Fusek – WWW.F3J.CZ a AHRA CZ.

„Technologické prázd-niny“ u výrobců modelů pokračují, novinky (a to ani v podobě evolučních úprav stávajících typů) nebyly žádné. V průběhu celého mistrovství byl použit pouze jediný mo-del s ocasními plochami do V, všichni ostatní pou-

žili křížové uspořádání s plovoucí výškovkou. Ve startovním poli pře-vládaly modely Pike (21 soutěží-cích!), druhým typem byl Aspire (10); následovaly Enjoy (3) a Super Starlight (2). V barevných kombi-nacích modelů bylo letos poprvé vi-dět použití refl exních barev (přede-vším oranžové) na horní straně konců uší nebo polep částí modelu samolepicí stříbrnou fólií pro zvý-šení viditelnost modelu především v podmínkách zahraničních soutě-ží u jižněji situovaných sousedů, kdy model při letu splývá s fádní hnědošedou barvou vyprahlé kraji-ny.

Nástup RC souprav na 2,4 GHz se zřetelně zastavil. Kdo modul (ne-bo celý vysílač) s přijímači vyměnit chtěl, ten to již udělal loni, bez zře-telných handicapů však ostatní spo-kojeně provozují svá zařízení na 35

MHz. Toto pásmo se výrazně uvol-nilo a vzhledem k tomu, že každý létá na „své“ frekvenci, není nutné vybírat vysílače v průběhu soutěže. Mistrovství se tak zúčastnilo 11 soutěžících se soupravami pracují-cími v pásmu 35 MHz a 25 soutěží-cích vybavených vysílačem na 2,4 GHz (14x JETI Duplex, 5x Spekt-rum, 4x FASST a 2x Twin). Vysíla-če Graupner použilo 25 soutěžících, nejčastěji MC-22S (10x) a MC-24 (6x); Futabu zvolilo 9 soutěžících, nejčastěji FF9 (4x) a FC-28 (3x); 2 soutěžící použili vysílač značky JR.

I když pohled do PDA na aktuál-ní předpověď počasí patřil u mnoha soutěžících k poměrně časté činnos-ti, neměly získané informace zásad-ní vliv na taktiku letu v místních podmínkách. Zařízení, která by po-mocí sond na vzdálených okrajích letiště monitorovala teplotu vzdu-chu a bezdrátově poskytovala infor-mace manažerovi týmu pro vyhod-nocení optimálního směru, kam po startu směřovat model, však na roz-díl od pokusů na zahraničních soutě-žích nikdo nasadit nezkoušel (určitě s vědomím značné pravděpodob-nosti úspěchu protestu proti tomuto zařízení).

I přes nepřízeň počasí proběhlo celé mistrovství bez zádrhelů a v přátelském duchu. Děkuji všem kolegům, kteří vydrželi celý den v teplých bundách mačkat stopky nebo přepisovat výsledky z lístečků do tabulek a průběžně vyhodnoco-vat pořadí, stejně jako neúprosně hlídat čas a obsluhovat startovací za-řízení. I samotné balení rozměrného pořadatelského stanu za hustého deště vypovídalo o kolektivním du-chu party organizátorů! K náladě při nedělním odjezdu k domovům asi všem chybělo neodlétané fi nále, na stranu druhou sobotních šest odléta-ných kol představovalo s ohledem na počasí dostatečný podklad pro spravedlivý výsledek.

Mgr. Václav Jeništa,ředitel soutěže

29RCR 9/2011

VĚTRONĚ

Finalisté, kteří neletěli – vpravo s poháry tři nejúspěšnější

Pořadatelé z LMK Česká Třebová jsou sehra-ná parta

Od stavby mého posledního modelu už uteklo pár měsíců, a tak jsem začínal uvažovat o ně-čem novém. Dlouhou dobu jsem přemýšlel jaký model postavit, a rozhodování nebylo zrovna jed-noduché. Hledal jsem nějakou všem dobře známou předlohu a solidní stavební plánek. Že to bude vlastní stavba, bylo hned od začátku jasné. Nejsem velkým příznivcem dnes všude prodáva-ných hotových asijských modelů, které se vyrábějí převážně z mate-riálů používaných na přepravní bedýnky banánů. Po mnoha ro-cích létání se vším možným jsem se při vzpomínkách na své mode-lářské začátky, na stavebnici vět-roně Vega (tehdy velmi slušný vý-robek podniku Modela), chtěl vrá-tit zase k větroni.

Po nějakém čase hledání na in-ternetu jsem měl v hledáčku něko-lik krásných předloh. Plánků na polomakety větroňů jsem sehnal hned několik, ale ne a ne se roz-hodnout jaký model vybrat. Po-mohla mi náhoda. Kamarád (kole-ga modelář) věděl, že mám chuť postavit něco nového, a nabídl mi

k přestavbě kompletní starší model Vosy. Vět-roň byl postavený podle plánku Jaroslava Fary a uložený delší dobu v garáži. Když se kolega zmínil, že má netknutý laminátový trup i s kry-tem kabiny, nebylo co řešit. Opravdu to vypa-dalo, že model nikdy ne-létal. Za pár dnů jsem

byl jeho novým majitelem a pří-pravy na celkovou přestavbu moh-ly začít.

Proč jsem se rozhodl pro úpravu modelu na pomocný elektromotor? Ve svém okolí zatím nemám mož-nost aerovleku. Dřívější zkušenos-ti z menších větroňů s pomocným elektromotorem, které jsem měl postavené, byly jen kladné. Elek-tropohon odpovídajícího výkonu u větroně znamená absolutní nezá-vislost na vlekaři i termice a při dobře zvolených parametrech po-honu lze očekávat desítky minut pohodového létání.

Dlouhodobé skladování v gará-ži bylo na modelu znát, a proto jsem z něj použil jen laminátový

trup s překrytem kabiny. Jinak jsem stavěl vše nové. Původní vnitřní vybavení trupu jsem rov-něž celé „vykuchal“ a předělal.

Nyní jsou v trupu v místě za ná-běžnou hranou křídla uložena dvě serva HS-422 pro ovládání kormi-del, trupem jsem protáhl jako táhla lanovody. Tím odpadlo původní pevné táhlo náhonu výškovky s pá-kou uloženou v kýlovce i táhlo směrovky. Serva pro ovládání kři-délek jsou nyní uložena přímo v křídle, odpadl tak původní složitý nepřesný mechanismus klapek se servem uloženým v trupu. Po těch-to úpravách vznikl v trupu dostatek místa pro velký pohonný akumulá-tor; to byl ostatně také jeden z dů-vodů této přestavby v trupu.

Následovalo odříznutí nosu tru-pu a vlepení motorové přepážky z překližky pro pomocný elektro-motor se sklopnou vrtulí.

Pro spojení polovin křídla jsem chtěl použít tenkostěnnou duralo-vou trubku, což znamenalo další úpravy trupu. Bylo nutné předělat původní spojování křídla plecho-vou planžetou. Na všechny lepené spoje v trupu jsem použil Epoxy 1200.

Následovalo tmelení a broušení povrchu a zase tmelení a zase brou-šení… tedy přípravy na konečnou povrchovou úpravu. Kabinu jsem použil původní, jen dostala „pod-lahu“, nové palubní přístroje, fi gu-rínu pilota, a překrytu pomohlo jemné přeleštění.

Dva poslední menší větroně, které jsem stavěl, mají křídla kon-strukční a potažená transparentní barevnou nažehlovací fólií. Nyní jsem potřeboval křídlo pevnější, a proto je řezané drátem z pěnové-ho polystyrenu podle šablon krajo-vých žeber.

Každá polovina křídla je ze dvou dílů. První díl v délce od tru-pu ke křidélku a druhý díl je konec

30 RCR 9/2011

ELEKTROLETY

Stavba VSO-10 v provedení elektro

křídla v délce křidélka. Křídlo má po celé délce vlepené smrkové pás-nice nosníku a balzovou náběžnou i odtokovou lištu. Křidélka jsou ce-lobalzová.

Poloviny křídla jsou spojeny tenkostěnnou duralovou trubkou, která prochází trupem za kabinou. V kořenech polovin křídla je mezi pásnice nosníku vlepené lamináto-vé pouzdro pro spojovací trubku. U náběžné i od-tokové hrany jsem v ko-řenovém žebru křídla použil polohovací plan-žety podle původního plánku, které se při spo-jení křídla a trupu zasu-nou do trupu a brání tím otáčení polovin křídla na trubce.

Na potah celého křídla je použitá balza 1,5 mm. Potah je lepený Epoxy 1200, zředěným lihem. Před potažením vyřeza-ných jader jsem musel vnitřkem jádra protáh-nout prodlužovací kabel k servům křidélek. Odto-ková hrana je pro zpevně-ní po celé délce vyztuže-na skelnou tkaninou, stej-ně tak i vrchní a spodní balzový potah v místě nosníků. Skelná tkanina je vkládaná mezi jádro a balzový potah, na povrchu zůstá-vá křídlo naprosto hladké! Celé kří-dlo je nakonec polepené středně tlustým potahovým papírem a lako-vané napínacím nitrolakem.

Původní křídlo podle plánku mělo balzovou konstrukci se smr-kovým nosníkem, částečně pota-ženou balzou. Prostředek křídla mezi náběžnou a odtokovou částí byl potažen papírem. Poloviny křídla byly spojované plechovou planžetou, která procházela tru-pem. Dlouhodobé skladování se na původním starém křídle malin-ko podepsalo. Zvlnila se odtoková hrana a jedna polovina křídla se trochu překroutila.

Nové křídlo vychází samozřej-mě těžší, ale pevnostně je na tom nesrovnatelně lépe. Pevnost (kon-strukci) křídla jsem přizpůsobil plánované akrobacii s modelem a elektropohonu, respektive hmot-nosti pohonné baterie Li-pol 4s 4 200 mAh (0,5 kg). I s tímto ná-kladem se ani při ostřejším létání křídlo neprohýbá a nedeformuje.

Ke stavbě VOP a kýlovky není téměř co psát. Vše je postaveno po-dle původního plánku Jaroslava Fa-

ry. Tedy balzová konstrukce, v tom-to případě s potahem z balzy 1 mm, polepená papírem a lakovaná.

Na povrchovou úpravu celého modelu jsem použil autolaky stří-kané přes šablony. Šablony jsou ře-zané ručně skalpelem. Po nastříká-ní všech detailů je celý povrch mo-delu přestříknutý čirým nitrola-kem.

Půdorysný tvar modelu i profi l křídla odpovídají původnímu vý-kresu, jen vzepětí křídla jsem zmenšil na polovinu. Chtěl jsem tím docílit, aby větroň měl v letu menší příčnou stabilitu a byl ochot-nější k akrobacii. Podle chování modelu při prvních startech si myslím, že jsem neudělal chybu

a povedlo se mi to, co jsem předpo-kládal. Model není přehnaně sta-bilní a předvede i slušnou akroba-

cii. Pro snazší transport

na letiště lze jednoduše demontovat od modelu i VOP, ale přesto je po-třeba na převoz přece jen větší kufr auta.

Ještě pár slov k vyba-vení modelu. K řízení je použitý vysílač Futaba FF-9 Super 35 MHz, při-jímač Futaba R 319 DPS, serva Hitec HS-422 pro řízení ocasních kormidel

a HS-81 pro křidélka. Napájení ce-lého modelu zajišťuje akumulátor Hyperion Li-pol G3 VX 4200 4s, regulátor je JETI Spin 55 A. Po-honnou jednotku představuje mo-tor AXI 2826/10 Gold Line s vrtulí 14/5. Tato sestava si hravě poradí s modelem o celkové hmotnosti 2 750 g, takže na „plný plyn“ neza-držitelně stoupá i pod úhlem 45°.

Kontrola vyvážení a seřízení před prvním startem byla samo-zřejmostí. Model byl zalétán v pod-večer za klidného počasí na mode-lářském letišti u Žirovnice. Zalétá-ní proběhlo úplně bez problémů, v podstatě stačilo se jen seznámit s letovými vlastnostmi modelu.

Létání s modelem je opravdu nádherné. Je svižný, obratný a vy-niká neskutečnou klouzavostí. Cit-livě a přesně reaguje na řízení. I když je konstrukce tohoto mode-lu stejně jako jeho předloha malin-ko staršího data, příznivci klouza-vého letu řízením modelu a letový-mi vlastnostmi určitě zklamaní ne-budou.

Zbyněk Tomšů staršíŽirovnice

31RCR 9/2011

ELEKTROLETY

Technická data modelu: Rozpětí 3 000 mmDélka 1 400 mmHmotnost 2 750 gOvládané funkce S, V, K (mix

brzdy, vztlaky), M

Předposlední závod (tedy třetí ze čtyř) seriálu Eurocup 2011 v kate-gorii elektrovětroňů F5J se létal 16. a 17. července v Holíči na Sloven-sku. Z Hodonína je to, co by leta-dlem dohodil, a tak se dala i zde če-kat vysoká účast. Nakonec počet účastníků překonal všechny rekordy – ve „velké“ kategorii F5J bylo při-hlášených 60 soutěžících a v malé RCEK 53 účastníků, což je opravdu pořádná hromada soutěžících.

Samozřejmě to byli především účastníci ze Slovenska, České re-publiky, Maďarska a Slovinska, ale poprvé se na letošním Eurocupu objevili dokonce také Francouzi a Angličané. Reprezentanti dvou posledně zmiňovaných národností zavítali na soutěž díky tomu, že se den před Eurocupem konala soutěž FAI F5J.

Dalo se předem očekávat, že na Slovensku bude poměrně dost čes-kých soutěžících. A také že ano. Sešly se tady opět rodiny Novot-ných a Malčíků, dále kluci z Prahy (Veselovský, Micka, Mlejnek) a nechyběli ani Vaňura, Krátký, Zemančík, Bartůněk, Chalupník a Mareš. Tedy celkem patnáct Če-chů, z toho šest z nich létalo záro-veň „malé“ i „velké.“

Soutěže se konají vždy v sobotu a v neděli, pátek je vyhrazen na pří-jezd a registraci. Tentokrát to bylo jinak, protože už od pátečního rána se létala kategorie FAI F5J, tedy „výškové spínače“ (tzv. sviště). Ta je založena na tom, že pomocí spe-ciálního „udělátka“ se motor mo-delu vypne ve 200 metrech výšky a z ní je třeba naletět 10 minut. Opravdu těžká disciplína a dost zá-vislá na stroji i umění pilota (tedy nic pro mne – pozn. autora). V této soutěži byl pouze jediný Čech, a to Lubomír Vaňura, který si mezi 27 účastníky vylétal pěkné 8. místo. Obsadil tak první místo mezi junio-ry a patří mu velká gratulace.

Zbylé osádky, které dorazily na hlavní klání, se dostavily až v od-poledních pátečních hodinách. To bylo počasí ještě pěkné, svítilo slunce a byla modrá obloha s krás-nými bílými mráčky. Všichni si dávali testovací lety a ve volných chvílích stavěli stany a budovali nocležiště pro přespání. Bohužel v sobotu ráno už bylo všem jasné, že počasí bude opravdu celý den úplně jiné než v pátek. Mraky od nevidím do nevidím, zima, občas drobně poprchávalo a do toho vše-ho vítr. To vše předurčilo soutěž na Slovensku k tzv. padací, což je velmi neoblíbený styl soutěžení. Velké modely si ještě poradí s vět-rem a jsou schopny kroužit, ale ty

naše „papíráky“ prostě vyženete děsně vysoko (běžně k 500 metrům), tam je posadíte pod mrak proti větru a stojíte. Ano, je pravda, že pár odváž-ných se i snažilo točit… Ti se potom museli vydat pro svá letadla směrem k vesnici, kam foukal zrovna vítr. No, až tak hrozné to sice nebylo, ale ukázat opravdové pilotní umění zkrátka nešlo té-měř nikomu.

Tady bych si dovolil malou myšlenkovou vsuvku: Je velmi zajíma-vé, že ať už je bezvětří

a brutální termika, nebo fouká až hrůza, prší a sněží, tak se nakonec vždy dostanou na přední příčky ti samí lidé. Mi-nulý rok by se to svedlo na rozdíly v modelech, ale poté, co 95 % pilotů

létá se stejnými stroji (ano, stalo se tento rok s modelem Daidalos od Ypsi) a se stejným vybavením, se to už na modely svádět nedá. Inu, asi kdo umí, ten umí.

Po registraci se dostáváme k rozpisům. V nich nás všechny zarazilo, že létáme neustále ze stejného startoviště, i když se má rotovat. No budiž, i když mi osob-ně přijde nespravedlivé startovat celou soutěž někde z posledního startoviště (nachodíte kvůli tomu spoustu kilometrů a až taková sranda to není). Další zmatky byly s lidmi, kteří v rozpisech byli i přes to, že se odhlásili, a ti, kdo přišli později, v rozpisu zase pro změnu nebyli. Malé věci, ale stalo

se. Největší šok byl ovšem po po-slechnutí časomíry. Ta obsahovala v podstatě… nic, nebo dalo by se říct ticho. Používala se z F3J, v kteréžto kategorii se opravdu ne-hlásí nic. Poté, kdy časomíra v Chomutově obsahovala velké množství údajů a časů, to byl po-měrně šok. Bylo jasné, že bez po-mocníka nemáme šanci pořádně zalétat přesně na čas.

Šlo se tedy na věc. Létalo se jed-no kolo za druhým a doufali jsme, že nebude pořádně pršet. Scénář stále stejný – vysoko, odstát, při-stát. Pro diváky opravdu nic moc, ale co se dalo dělat. První den se odlétala čtyři kola z každé katego-rie. Byla bohužel poznamenána ne-jedním smrtelným pádem letadla (řídilo se jiné, nenamontovala se anténa na vysílač, zlomení křídla za letu atp.). Naštěstí byly škody pouze materiální a psychické, ni-koliv na životech.

V neděli bylo snad ještě horší počasí než v sobotu. Začalo se te-dy létat už v devět hodin ráno, aby se to vše stihlo před ohlášeným slejvákem. Bohužel hned při prv-ním letu ztratil model do té doby velmi dobře létající Michal Cha-lupník, a tak se vyřadil z jinak jis-tého postupu. Do fi nále se nakonec dostali ve velkých: R. Malčík (3.) a L. Vaňura (8.), kde vylétali 9, re-spektive 6. místo (Vaňura 3. v ju-niorech). V malé kategorii jsem já byl před fi nále 2., L. Vaňura 3., R. Novotný 4., R. Malčík 5., J. Mlej-nek 7., junior L. Novotný 8., L. No-votný 9., P. Malčík 10. a Z. Malčík 14. Ve fi nále nás všechny převál-covali otec a syn Jurkovičovi a vy-bojovali tak pro Slovensko první a druhé místo. Třetí se nakonec umístil R. Malčík. Mezi juniory zvítězil L. Vaňura, druhý byl L. Novotný a třetí P. Malčík. Gratulu-jeme!

Aleš Krátký

RCR 9/201132

ELEKTROLETY

Nejlepší tři junioři v kategorii F5J-400 (RCEK)

Pro nejlepší byly připra-veny pěkné poháry a me-daile

3. závod Eurocupu, tentokrát na Slovensku

Otec a syn Jurkovičovi nás ve fi nále „malých“ převálcovali, třetí byl R. Malčík

Hned první den byl poznamenán několika smrtelnými haváriemi

33RCR 9/2011

ELEKTROLETY

VYRÁBÍ: LM-model, Kobeřice

Před značkou Zlín smeká snad každý příznivec letectví. Její letadla si u nás i ve světě vydobyla přední místo hlavně pro své dobré letové vlastnosti. Proto nás potěšilo, když do redakce dorazila krabice modelu Z-226 na test.

První letoun této řady vznikl na požadavek ministerstva národní obrany na školní letoun se dvěma se-dadly za sebou. Prototyp byl zalétnut koncem roku 1947 pod značkou Z-26. Dalším vývojem vznikl Z-126. Po řadě technických změn a montáži jiného motoru vznikl typ Z-226.

Testovaný model tohoto letounu je vyroben z extrudovaného polypro-pylenu. Při rozpětí 1 200 mm a hmot-nosti kolem 500 g by měl mít před-poklady velmi dobrých letových vlastností tak jako jeho velký vzor. Díky použitému materiálu pak přeži-je mnohé havárie a v případě poško-zení se opraví jednoduše přímo na le-tišti. Model má odnímatel-né křídlo pro snazší pře-pravu a pevný podvozek jako jeho velký vzor.

Letoun je dodáván v papírové krabici s barev-nou přelepkou s technic-kými údaji. Jednotlivé díly jsou vyřezány velmi přes-ně. Stavebnice obsahuje i plastový kryt motoru, velmi pěkný vylisovaný průhledný kryt kabiny, lehká kola, táhla kormidel, několik překližkových dí-lů a další drobný materiál.

V návodu upozorňuje výrobce, že model není ur-čen začátečníkům. Mám na to jiný názor. Myslím, že po doplnění návodu o některé detaily a operace by stavbu zvládl i méně zkušený modelář, stejně tak i létání.

Považuji se za zkušeného mode-láře, ale při stavbě podle jinak po-měrně podrobného návodu jsem ob-čas musel přemýšlet, jak to výrobce myslel. Najdeme v něm například

obrázek, na kterém je vidět kus EPP s nožem a popiskem „Seříznout do roviny“. Co a kde, není jasné. Někte-ré obrázky nejsou seřazeny logicky podle postupu stavby. Doporučuji před zahájením prací návod podrob-ně prostudovat celý. Celkově je však model výborně navržen a má mnohá zajímavá řešení některých dílů a operací

Návod je dodáván na CD. Po vy-tištění má rozsah 11 stran formátu A4. Obsahuje dva jednoduché výkre-sy a 48 obrázků s krátkými popisky. Většinou jsou dost názorné, některé však bohužel i méně. Návod obsahu-je i seznam dílů a seznam potřebných pomůcek a lepidel.

Již v úvodu je chybně uveden po-honný elektromotor řady AXI 2817/16. Správně má být, jak je uve-deno na internetových stránkách vý-robce a přelepce na krabici, AXI 2217/16! Rozdíly oproti internetu,

i když ne tak podstatné, jsou i v úda-jích o kapacitě akumulátorů nebo ve-likosti regulátoru.

K pohonu doporučuje výrobce akumulátory Li-pol 1 600–2 200

mAh a vrtuli 9/5 – 10/5. K ovládání je potřebná čtyřpovelová souprava – pro ovládání motoru, směrového a výškového kormidla a křidélek.

Stavba nevyžaduje mnoho času. Já jsem model dokončil v primitiv-ních podmínkách na chatě během ně-kolika večerů.

Začal jsem podle návodu zabudo-váním motoru. Výrobce velmi pěk-ně a vtipně vyřešil instalaci motoru se zadní montáží. Na první pohled mi montáž připadala poněkud složi-tá, ale v návodu je podrobně a ná-zorně dokumentovaná. Měl jsem k dispozici motor sice doporučených parametrů, ale bez možnosti přesu-

nutí hřídele pro zadní montáž. Mu-sel jsem zvolit přední montáž a umístit motor po zesílení přímo do motorového krytu. To však nemění konstrukci ani letové vlastnosti mo-delu.

K lepení dílů z EPP jsem používal převážně lepidlo Purex standard, kte-ré považuji vzhledem ke struktuře povrchu za výhodnější než kyanoakrylátové.

Pozor, při slepování dí-lů trupu doporučuji nelepit zatím přední díl. Před jeho přilepením s motorem je nutné na následujícím dílu zalepit překližkové zesíle-ní pro upevňovací kolíky křídla. Později by se to špatně odměřovalo, jak se to stalo mně.

Ještě malé zlepšení podle mého poznatku. Před slepením dílů trupu zalepte dovnitř na několika místech lanovody pro táhla kormidel. Jejich upevnění zaručuje jemné, přesné a plynulé létání.

Křídlo je dodáno ve dvou polovi-nách, křidélka jsou již zavěšená. Ko-řenová žebra mají již sklon, který od-povídá potřebnému vzepětí. Po sle-pení je křídlo zesíleno uhlíkovým páskem. Drážku jsem vyřízl listem pilky na železo tak, aby byla co nej-těsnější, a v tomto případě jsem pro zalepení použil kynaoakrylátové le-pidlo.

Spojku křídla tvoří velmi vtipně překližkové díly podvoz-ku. Šachty pro serva jsem do křídla vyřízl trafopá-ječkou, obdobně i drážky pro kabely. Serva je potře-ba řádně upevnit podle zvyklostí modeláře. Já jsem u křidélkových serv odřízl montážní patky, šachty vyřízl co nejtěsněj-ší a serva do nich doslova zatlačil. Pak jsem je přele-pil „stříbrnou“ lepicí pás-

kou, která snad jediná drží na EPP.Umístění akumulátorů a serv si

musí vyřešit každý podle svého zvy-ku. Já jsem umístil serva co nejvíce dozadu a pro akumulátory zhotovil překližkovou destičku přímo na kříd-le tak, abych těžiště dostal co nejníže. Akumulátory upevňuji suchým zi-pem. To umožňuje jejich posouvání

ELEKTROLETY

RCR 9/201134

Legendární Zlín Z-226 z EPP±

při hledání správného umístění těžiště.

Trochu jsem se potrápil s barevnou úpravou. Volil jsem zbarvení letounu, který létal, nebo ještě létá, v Kolíně. Líbí se mi a je jednoduchá, což vyhovo-valo mým podmínkám při stavbě modelu na chatě. Základní barvu jsem pou-žil akrylátovou ve spreji, bílý pruh na trupu jsem zamaskoval krycí lepicí páskou. Je nutné ji doko-nale na trup přihladit.

Pro fotografování jsem na in-koustové tiskárně vytiskl imatriku-lační značky a další doplňky s nadě-jí, že najdu způsob jak je na EPP při-lepit. Nepodařilo se, a tak po zalétání modelu jsem vše „vytvořil“ lihový-mi fi xy.

Podle návodu jsem model vyvážil tak, aby těžiště bylo vzdá-leno 90 mm od náběžné hrany křídla. S akumuláto-rem 3s1p Li-pol 1 600 mAh vyšla hmotnost 635 g. Výrobce uvádí 550––650 g.

První zalétávací let pro-vedl Eman Sadík na letišti ve Zbraslavicích, já foto-grafoval. Pro první zalétá-vací let jsem nastavil radě-ji větší výchylky kormidel a Zlín byl na řízení až moc citlivý. Po vzletu ze země svižně, ale realisticky nastoupal do výšky, kde jej bylo možné dotrimovat.

Při létání jsem naváděl Emana, abych docílil co nejlepší letové zábě-ry, až do chvíle, než jsem v hledáčku fotoaparátu uviděl letadlo v sestupné spirále. Model neřízený spadl a mír-

ně se poškodil. Až doma jsem na po-čítači z fotografi e poznal příčinu ha-várie.

Způsobilo ji ze šachty vypadlé servo křidélek. Jedna šachta byla po-někud větší a ani stříbrná lepicí páska servo neudržela. Na to jsem ale po-chopitelně měl přijít už při stavbě, re-spektive při předletové kontrole. Oprava nebyla náročná, servo jsem v šachtě „utěsnil“ Purexem.

K druhému zalétávacímu letu jsem jako pilota „angažoval“ Jirku Kareše. Již nebylo potřeba žádné tri-mování a Jirka vodil Zlína po obloze jako z partesu. Realismus letu byl vy-nikající. Model jako kdyby svému vzoru z oka vypadl.

Po startu ze země a nastoupání do bezpečné výšky model dál svižně

stoupal. Stačilo snížit otáč-ky asi na ¾ plynu a jemně korigovat výškovým kor-midlem pro udržení mode-lu ve stabilním horizontál-ním letu. Na směrovku Zlín reaguje dobře, při os-třejších zatáčkách je nutné trochu natáhnout výškov-ku.

Při snížení otáček „na volnoběh“ přechází model

do mírného klesání. Následovalo k plné spokojenosti pilota několik nastoupání a několik nízkých průle-tů pro diváky a fotografování, před-pisový okruh a přistání na tři body. Jirka byl modelem nadšen, jeho leto-vé vlastnosti byly příjemné, i při dolnoplošném uspořádání je dosta-tečně stabilní.

Po přistání jsme zvětšili výchyl-ky křidélek na 13 mm nahoru a 8 mm dolů. Nastavení směrového kormid-la je 30 mm na obě strany, výškové-ho kormidla 8 mm na obě strany. Pro směrovku a výškovku mám na-staveny exponenciální výchylky 65 %.

Pro létání akrobacie si samozřej-mě musí každý postupně nastavit výchylky podle svých zvyklostí, uvedené doporučuji pro zalétání, první lety a seznámení se s mode-lem a jeho letovými vlastnostmi. Model mám osazený vrtulí 8/4,3. Pro méně zkušené piloty by bylo možné podle typu motoru a akumu-látoru pro první lety namontovat vr-tuli i lehčí a později pro létání akro-bacie ji vyměnit.

Já jsem se Zlínem absolvoval ně-kolik letů, a když mě omrzelo létat zatáčky, stoupání, klesání a nízké průlety, odhodlal jsem se k prvním akrobatickým obratům. Začal jsem

výkrutem. Nastavením otáček moto-ru na „rozumnou“ rychlost jsem mír-ně model natáhl a křidélky s korekcí výškovky „vykroutil“ docela slušný výkrut.

Postupně následovaly další obra-ty. Pro bezpečné lety na zádech je nutné o další 3 mm zvětšit potlačení

výškovky. Pro přechod do vývrtky je potřeba pomalu snížit rychlost, výškovkou držet Zlína v letu v hori-zontu a pak razantně vy-chýlit směrové kormidlo.

Při startech ze země má model snahu se překlápět dopředu. Je nutné mírně natáhnout výškovku. Před montáží podvozku do kří-dla doporučuji jeho ohnutí o 10 až 12 mm dopředu.

Při startech z ruky do-poručuji zvolit pro vypuš-tění pomocníka. Startujte s „plným motorem“ strmě-ji, pod úhlem asi 30 až 45°.

Věřím, že ten, kdo si model postaví, bude s jeho letovými vlastnostmi nad-šen jako já. Létá opravdu jako velký vzor. Já jsem většinou vídával skutečné-

ho Zlína jen zezadu z kabiny větroně při aerovleku, teď si konečně mohu dostatečně vychutnat tu krásu Zlína Z-226 na obloze.

Model je možné objednat na www.lm-modelshop.cz za 1 590 Kč.

Jaroslav Suchomel

35RCR 9/2011

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce:Rozpětí 1 200 mmDélka 920 mmHmotnost 550–650 gMotor řady AXI 2217/16Akumulátor 3x Li-pol

1 500–2 800 mAh

Vyjádření výrobce:Na základě tohoto textu a vlast-

ních zkušeností postupně přepracuji a doplním stavební návod, aby byl ještě názornější a zrozumitelnější. Veškeré změny bude možné sledovat na mých webových stránkách.

L. Mašík, LM model

VYRÁBÍ: Airline, ČínaDODÁVÁ: Astra, Uherský Brod

Firma Astra poskytla redakci RC revue k vyzkoušení stavebnici polo-makety švýcarského víceúčelového letadla Pilatus PC-6 Turbo Porter v měřítku 1 : 7.

Stavebnice modelu v provedení ARF je dodávána v opravdu velké kartonové krabici s délkou přes je-den metr. Víko krabice je barevně potištěno fotografi emi hotového mo-delu a obsahuje i informace o něm. Uvnitř jsou díly zabaleny v plasto-vých sáčcích. Pohybu uvnitř krabice brání kartonové přepážky.

Model je převážně z balzy, pře-kližky a smrkového dřeva. Tyto ma-teriály doplňují výlisky z plastu, podvozek je kovový. Stavebnice je dodávána v provedení pro spalovací motor i elektro. Obsahuje nádrž a motorové lože pro spalovací mo-tor, lože pro elektromotor v krabici nebylo.

Díly jsem při vybalování z krabi-ce prohlédl a nenašel na nich žádné vady. Naopak jsem musel ocenit, že potahová fólie byla na všech dílech velice dobře vypnuta.

K stavebnici byl přiložen šestnác-tistránkový černobílý návod v ang-ličtině, který kromě textu obsahuje názorné fotografi e, ilustrující jednot-livé stavební kroky, podle nichž mů-žeme postupovat bez znalosti jazy-ka. Stavebnice nám byla poskytnuta v předstihu, předpokládám, že až pů-jde do modelářských prodejen, bude vybavena i českým návodem.

K uvedení do letuschopného sta-vu je třeba dokoupit RC vybavení a pohon podle vlastní volby. Výrob-ce doporučuje dvoudobý motor s ob-jemem 9,5 až 15 cm3, čtyřdobý 15 až 20 cm3 nebo elektromotor s tahem 4 kg. Dovozce, fi rma Astra, k elek-tropohonu doporučuje jmenovitě typ Power 60 Outrunner.

Poměrně rychle jsem se rozhodl pro elektropohon. Hlavním důvo-

dem byl opravdu dlouhý a poměrně úzký předek trupu. Z něj by spalova-cí motor výrazně vyčníval a také jsem orientační zkouškou zjistil, že model se spalovacím motorem bych musel v zadní části dovažovat.

Doma jsem měl k dispozici stří-davý elektromotor Roton 1300. Pravda, je trochu výkonnější, než tento model vyžaduje, ale hodlal jsem k jeho napájení použít šestičlá-

nek Li-pol, který jeho výkon částeč-ně sníží. Pro montáž motoru do před-ní části modelu jsem dokoupil stavi-

telné motorové lože a re-gulátor 45 A.

Začal jsem sestavením křídla. Šachty pro serva jsem při použití standard-ních Futab musel trochu zvětšit pilníkem. Když jsem chtěl vyvrtat díru pro závěs vzpěry, zjistil jsem, že už je z výroby předvrta-ná; to mě potěšilo.

Montáži VOP je třeba věnovat zvýšenou pozor-nost! Jednoduchou chy-bou je co zkazit. Doporu-čuju postupovat přesně podle návodu. Do obdél-níkového otvoru v trupu se vejde pouze stabilizá-tor. Pokud v předstihu při-lepíme závěsy nebo kon-cové kolmé plochy, už jej do trupu nevsuneme! Je

také potřeba pečlivě ohlídat její správnou pozici, případnou odchyl-ku bude po zalepení možné jen složi-tě napravit. To samé platí i pro SOP.

Táhla v trupu vycházela o trochu delší, zkrátil jsem je a vytvořil na nich klasická „zetka“ pro jednodu-ché spojení s pákami serv. Lanovod vedoucí k řiditelné ostruze se v trupu

prohýbal, proto jsem jej připevnil k trupovým přepážkám držáky z od-řezků balzy.

Slepený kryt motoru jsem předal příteli Prsťákovi, aby mi svojí novou stříkací sadou na modely nastříkal makety výdechů horkých plynů. Udělal to moc pěkně, dokonce čer-nou naznačil jejich opálení na kon-cích.

Podvozek mě potěšil i zarmoutil zároveň. Funkční odpru-žení ve vzpěrách jsem u modelu této cenové ka-tegorie rozhodně nečekal. Ovšem to, že plastové středy kol se otáčejí přímo na závitech šroubů, tvoří-cích jejich osy, považuji za nevhodné, protože to bude způsobovat jejich postupné obrušování. Nic-méně jsem vše udělal, jak nabádá návod.

Po dokončení jsem zkontroloval polohu těžiště. Pro jeho správnou pozici mi vyšlo umístění akumuláto-ru 6s 4 350 mAh přímo do kabiny. Držák uvnitř trupu je opravdu velký a umožní posunout akumulátor do přední části trupu v případě, že pou-žijeme lehčí motor.

Co se týče návodu, neobsahuje žádné chyby. Stavba byla snadná a bez větších problémů, zabrala mi po večerech čtyři dny. Motorová zkouška naznačila, že výkon zvole-ného pohonu by měl být dostatečný. Hmotnost modelu připraveného k le-tu byla 3 800 g, tedy o trochu méně, než udává výrobce.

Křídlo jsem do auta strčil bez pro-blémů, ale dlouhý trup s rozměrný-mi ocasními plochami, to je oříšek. Dostal jsem ho dovnitř jen tak, že

nos trupu a vrtule byly mezi sedadlem řidiče a spolujezdce.

Model zalétával na mo-delářském letišti MK Li-pence kolega Prsťák – do-volil jsem mu tento čestný akt za zmíněné pěkné na-stříkání výfuků, já bych je nastříkal maximálně stří-brným sprejem. Model se bez problémů rozjel a asi

ELEKTROLETY

RCR 9/201136

Zdařilý Pilatus PC-6 Turbo Porter±

po deseti metrech se vznesl do vzdu-chu. Tentokrát, musím uznat, Prsťák zalétával rozvážně a velice klidně. Pouze na závěr si neod-pustil souvrat a přemet. I když přistání bylo ko-rektní, ohnul se při něm jeden ze šroubů M4 tvoří-cích osy kol. Zkusil jsem ho narovnat a zjistil, že šrouby jsou z velice měk-kého materiálu. Rozhodl jsem se ten den již v létání nepokračovat a doma šrouby vyměnit.

Když už jsem je musel měnit, rozhodl jsem se pro pevnostní šrouby s tělem tak, aby se plastový střed kola otáčel na části bez zá-vitu. V prodejně, kde jsem se zastavil, vhodné šrouby M4 neměli, tak jsem za-koupil větší M5. V duralo-vém podvozku jsem díry zvětšil ruční vrtačkou, pro vyvrtání kol jsem pro jis-totu použil vrtačku stoja-novou. Očka v podvozkových vzpě-rách jsem roztáhl plochým šroubo-vákem. Úprava mi zabrala minimum času a doporučuji šrouby vyměnit hned při stavbě.

Hned následující víkend jsem vy-razil létat na Sobínku. Modelu jsem nechal pro jistotu delší rozjezd. Asi po patnácti metrech začal sám bez přitahování nadskakovat na nerov-nostech a pak se ladně vznesl a začal stoupat v přiměřeném úhlu vzhůru. Poslušně reaguje na povely pilota. Od prvního letu mi pěkně sedl do ru-ky. Jen letová rychlost je možná tro-chu vyšší, než bych čekal, ale není to nepříjemné. Ve větší výšce jsem zku-sil vysunout vztlakové klapky, model se s nimi zbrzdí, ale je nutné jej vý-razně potlačit. Zároveň výrazně otupí na povely křidélek. Vytrimoval jsem si přistávací konfi guraci, vyklesal a bez problémů přistál.

Na zemi jsem do vysí-lače naprogramoval mix potlačení výškovky při

vysunutí vztlakových klapek a po nabití akumulátoru jsem šel znovu do vzduchu. Ve větší výšce jsem

opět vysunul vztlaky. S naprogra-movaným potlačením jsem to pře-hnal, protože Pilatus se ihned řítil k zemi jako střemhlavý bombardér. Zasunul jsem klapky a přistál bez nich. Pak jsem přeprogramoval vy-sílač. Tentokrát se mi úroveň potla-čení podařilo nastavit správně. Mo-del při ní mírně klesá, ale to se při přistání hodí.

Na Turbo Portera jsem měl do-statek času. Během více než dvou měsíců jsem si s ním dobře zalétal. Experimentoval jsem i se méně vý-konným elektromotorem, ale pak jsem se vrátil zpět k Rotonu 1300. Vzpěry křídla jsem odpojil a ne-

chávám je doma. Jsou na modelu pouze pro zvýšení maketovosti, a zbytečně komplikují montáž a de-montáž křídla. Při prohlídce v díl-ně jsem zjistil, že se mírně povolily vruty držící podvozek. Zajistil jsem je lepidlem a pro jistotu jsem zajis-til i šrouby motoru a motorového lože.

Turbo Porter je model, u kterého vztlakové klapky pravidelně využí-vám nejen pro přistání, ale i pro po-malý průlet. Spousta modelů se při vysunutí vztlaků destabilizuje, čas-to se pohupují ze strany na stranu. Turbo Porter má s nimi snad lepší letové vlastnosti, než když jsou klapky zasunuty. Spousta modelů má také vztlaky jen na ozdobu, u tohoto letounu je snížení letové

rychlosti pro přistání více než příjemné.

Pilatus PC-6 Turbo Porter pěkně sedí ve vzdu-chu, při průletu krásně dr-ží stopu. V zatáčkách se nepropadá, i když je utáh-neme. Co si více přát u re-kreačního modelu? Rych-lostně jde spíše o středně rychlý model, který má dobré letové vlastnosti.

Dobrá je i jeho klouzavost. Celkově jsem s letovými vlastnostmi velice spokojen.

Model bych doporučil spíše po-kročilým pilotům jako zajímavý a dobře létající model letadla k re-kreačnímu létání. Velká kola a od-pružený podvozek vyhovují pro vzlety a přistání i na nerovných dra-hách. Délka trupu, vycházející z předlohy, je o poznání větší než

u jiných modelů podobné-ho rozpětí; to částečně komplikuje přepravu i skladování modelu. I na to musíme před pořízením tohoto velice povedeného hornoplošníku myslet.

Pilatus PC-6 Turbo Porter 1 : 7 ARF je podle mého názoru velice vhod-ný i pro úpravu k vynášení RC parašutistů, případně jako vlečná pro menší mo-dely větroňů.

Stavebnici lze zakoupit v modelářských obcho-dech nebo přímo na inter-netových stránkách pro-dejce za 6 099 Kč.

Olda

37RCR 9/2011

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce:Rozpětí 2 112 mmDélka 1 580 mmHmotnost 4 000–4 300 gPlocha 58 dm2

Spalovací motor 9,5–20 cm3

Elektromotor Power 60 Outrunner

Dovozce, fi rma Astra, se k tomuto textu do uzá-věrky nevyjádřil.

►

38 RCR 9/2011

ELEKTROLETY

Letoun Midget Mustang vznikl v roce 1949 na rýsovacím prkně Davida Longa, tehdejšího šéfkon-struktéra americké fi rmy Piper Aircraft Co., jako sportovní letoun vhodný pro závody okolo pylonů i cross-country soutěže. Nedostal se sice do sériové výroby (i kvůli předčasné smrti autora o rok poz-ději), zato si získal slávu jako je-den z nejoblíbenějších adrenali-nových strojů pro domácí stavite-le. Do dnešního dne si letečtí nad-šenci po celém světě ve svých ga-rážích sestavili téměř čtyři stovky těchto strojů. Midget Mustang bý-vá také dost častou předlohou pro modeláře. Posloužil i italskému konstruktérovi Mauriziu Martinu-ccimu pro návrh malé polomakety z extrudovaného polystyrenu (de-pronu).

„Bublinková” polomaketa Midget Mustang

Základním materiálem k stavbě je depron tlustý 3 a 6 mm.

První přepážku trupu, která nese motor, vyřežeme z překližky tloušť-

ky 1 mm, zbývající přepážky z bal-zy tloušťky 3 mm.

V místě křídla nalepíme zesílení z balzy tloušťky 3 mm. Téměř po celé délce trupu prochází páteř z de-pronu tloušťky 6 mm s nutnými vý-řezy. Bočnice, dno a horní potah trupu jsou z depronu tloušťky 3 mm. Kryt kabiny vybrousíme z hranolu extrudovaného polystyrenu.

Model může létat bez podvozku, nebo s ním. Pro použití podvozku slepíme před druhou přepážkou skříň, do které podvozek, ohnutý z ocelové struny, zasouváme. Pro poutací gumu vlepíme do trupu bambusové nebo bukové kolíky o průměru 3 mm.

Obě ocasní plochy vyřežeme z depronu tloušťky 3 mm. Stabili-zátor v místě uchycení výškového kormidla zesílíme lištou o průřezu 3 x 5 mm z tvrdé balzy. Poloviny výškového kormidla spojíme příře-zem z tvrdé balzy tloušťky 3 mm. Pro tuto spojku vyřežeme v trupu a svislé ocasní ploše výřezy.

Křídlo je sestaveno z depronu tloušťky 3 mm a nosníku z balzy tloušťky 6 mm.

Protože křídlo má na koncích negativy 1,5°, stavíme je v příprav-ku zhotoveném z překližky tloušť-ky 3 mm, s výřezy spodní části pro-fi lu na koncích. Přípravek je vhod-né sestavit rozebíratelný tak, že jed-notlivé díly zapadají do výřezů, abychom mohli sestavit přípravek pro levou a pravou polovinu křídla.

Křidélka vybrousíme z depronu tloušťky 6 mm a naháníme je drátě-nými pákami, jejichž konce zalepe-né do křidélek předem roztepáme.

Prototyp modelu poháněl elek-tromotor Speed 400, který byl napá-jený z Li-pol dvoučlánku o kapacitě 1 150 mAh. Vhodná velikost vrtule je 6/4. Samozřejmě lepších výkonů modelu dosáhneme, pokud jej osa-díme střídavým elektromotorem. Případné vyosení motoru doprava o 1,5 až 2° vyřešíme obroušením přední části trupu před nalepením motorové přepážky. Zesílení bočnic v místě motoru nákližky depronu a zvětšení kližné plochy motorové přepážky určitě nebude chybou.

Serva použijeme o hmotnosti 8 až 10 g, také přiíjímač by měl být miniaturní.

K povrchové úpravě celého mo-delu použijeme barev, jež depron nenapadají. Nejvhodnější budou barvy akrylátové, ředitelné vodou.

Hmotnost modelu by se měla pohybovat kolem 330 g.

Model je schopen základních akrobatických obratů. Můžeme jej vylepšit řízeným směrovým kormi-dlem při pouze mírném zvýšení pracnosti a nárůstu hmotnosti asi o 20 g. Směrové kormidlo bychom řešili podobně, jako je řešeno výš-kové.

Tato pohledná polomaketa je poměrně jednoduchá, jediné, co bude trochu komplikovat stavbu, je přípravek pro lepení křídla. Čas strávený nad jeho zhotovením se nám však určitě vrátí v souměr-ném křídle a bezproblémových le-tových vlastnostech modelu. Pří-pravek by bylo možné vypálit z po-lystyrenu, ale bude muset být pro každou polovinu zvlášť. Jistě se to vyplatí při stavbě většího počtu modelů, například v modelářském klubu.

Podle Modellismo Jaroslav Kroufek

ELEKTROLETY

39RCR 9/2011

►

Mid

get

Mus

tang

40

MOTOROVÉ MODELY

RCR 9/2011

„Mechanici“ po ukončení letu tlačí model Stearmana do depa…

Ohromný stíhač Rafale, osazený dvěma turbínami Frank po 20 kg tahu, má v měřítku 1 : 3 rozpětí 5 m,délku 3,6 m a hmot-nost 45 kg. Turbíny potřebují pořádný „odfuk“ a realistické osvětlení (forsáž).

… a pilot a majitel pan Tang se svou ženou rovněž odchází do depa

Boeing Stearman PT 17. Rozpětí 6,05 m, délka 4,38 m, výška 1,89 m, hmotnost 114 kg, motor hvězdicový 7válec Valach 800 cm3.

Zpráva z La Ferté Alais 2011Krásné a úplně nové WACO o roz-pětí. 4,1 m je osazeno motorem Valach boxer 420 cm3. Nádhera!

Co? Mezinárodní modelářská velkoshow. Kde? La Ferté, Francie. Kdy? Ve dnech 23.–26. června.

Ve čtvrtek 23. června jsme s ko-legy brzy ráno nabalili do našeho karavanu vše potřebné, tentokrát i Kometa Me 163, a vyrazili na 1 200 km dlouhou cestu do Francie. Cestou jsme se shodli na tom, že do La Ferté jedeme již po jedenácté. Při tomto zjištění nás sice trochu přešel humor, ale jen na chvíli. Cesta po dlouhých dálnicích Německa a Fran-cie ubíhala průměrnou rychlostí asi 90 km/h a včetně svačin a nutných přestávek trvala šestnáct hodin. Již za tmy jsme dorazili k bráně kempu na letišti v La Ferté, ale ta byla za-vřená. Zůstali jsme stát, dokud se ve světle refl ektorů neobjevil vrátný. Mimo osvětlené plochy nebyl vůbec vidět a nebylo divu, barva jeho pleti byla stejná jako tma kolem. Během okamžiku jsme se domluvili, o co nám jde, on otevřel bránu a my jsme najeli do „našeho“ prostoru, kde ve-lice rádi stáváme. Naštěstí bylo ještě naše místo volné, zaujali jsme stra-tegickou polohu, rozbalili základní tábor a ulehli ke spokojenému spán-ku.

V pátek ráno jsme se probudili do poměrně chladného a větrného počasí, ale naštěstí již bez deště. Hned jsme se tedy zaprezentovali; protože jsme byli očekáváni, pro-běhla prezentace rychle a bez pro-blémů. A pak již rychle mezi modely na plochu a do depa. První dojem ale nic moc. Zdálo se nám těch modelů málo a byly nějaké malé. Ale to byl jen první dojem, během dne modelů a pilotů přibývalo, létaly se homolo-gační lety a bylo se na co dívat.

Z čeho jsme jako velcí propagá-toři měli radost, byla poměrně velká účast českých modelů a pilotů. Ně-kteří ze čtenářů RC revue jistě v te-levizi zaregistrovali smolné zalétá-vání Lavočkina Zdeňka Sládka, a tak musel do Francie přivézt stejný model jako loni – veliký Bristol a ta-ké svou známou „Ajči“. Jeho kolega

ZdeněkVlach zde byl s novým mo-delem, menším bráškou Sládkova Bristolu, a také s WACEM. Všechny tyto modely byly poháněny motory z jejich produkce (Valachmotors) a to hvězdicovým 7válcem o obje-

mu 800 cm3, respektive boxerem 420 cm3. Z fi rmy HVP Modell Praha zde létali Marcel Hladík a Karel Konvalinka s modely Beaver s tur-bovrtulovým pohonem, přičemž Marcel měl na modelu namontová-ny plováky s pomocným kolovým podvozkem. Jan Horák zde velmi dobře zalétal se svým Messerschmit-tem Me 163 Komet a létal také Ra-dek Suk s modelem Grippen. Byla zde i parta větroňářů okolo Jindry Stejskala i s vlečnou. Tu měl obslu-hovat Luděk Demczak, ale pořada-

telé jej nepustili k letu kvůli nevyho-vující instalaci RC systému v mode-lu, a tak krásné a veliké české mode-ly musely zůstat sedět na zemi. I tak ale našly početnou obec obdivovate-lů. O českých modelářích se zde i díky letovým ukázkám hovoří s re-spektem a obdivem. Chlapci, oprav-du dobrá reprezentace České repub-liky. Díky!

To, co jsme zde viděli, bych uve-dl podle velikosti: Největší byl Boe-ing Stearman belgického majitele a pilota pana Tanga. Za zmínku stojí jeho způsob produkce: Okolo něj je tým tří až čtyř lidí, z nichž jeden je jeho ekonom, druhý stavitel modelů a třetí mechanik. Ti mu vždy dotlačí model na start, počkají, až přijde se svou ženou veda si ji za ruku, předa-

41RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

Okamžik pravdy – Cri-Cri se právě odlepil od země a předvedl akrobaciiČeští větroňáři by si zde také přišli na své…

Fouga Magister o rozpětí 4,05 m, délce 3,36 m a hmotnosti 40 kg je poháněna dvěma turbínami s tahem po 12 kg. Model se vyznačuje kovovým potahem a perfektním maketovým zpraco-váním detailů a mechanismů.

Tohle Cri-Cri není model, nýbrž skutečný letoun.

Jeho pohon obstarávají dva motory o objemu

200 cm3!

jí mu vysílač a nastartují motor. On pak s nimi udělá motorovou zkouš-ku, odlétá svůj let, a to vždy perfekt-ně (!), přistane, vypne motor, ode-vzdá mechanikům vysílač a odchází se svou ženou opět veda si ji za ruku do prostoru depa. Mechanici model odtlačí na své místo a zde již všichni sedí v družné zábavě a sledují ostat-ní modely.

Dále zde byl k vidění ohromný turbínový stíhač Rafale, který je po-staven klasicky z balzy a překližky, tedy velmi lehký, a jeho letové vlast-nosti tomu odpovídají, velmi krásné lety, zatáčky „na pětníku“, jako by měl ovládané vektory, ale nemá. Úžasný zážitek!

Němečtí kolegové přivezli make-tu Junkerse Ju 52, postavenou stej-nou technologií, jako originál. Nád-herná stavba, krásný letový projev, prostě zážitek. Na tento model mu-sel být postaven extra přívěs a byl vyroben s modelářskou pečlivostí, každý díl modelu zde má své kon-krétní místo – prostě německá dů-kladnost.

Transportní Airbus A 400 byl poháněn čtyřmi elektromotory. Opět nádherná maketa, včetně vnitřního vybavení a s funkčním paravýsadkem pěti padáků. Při jed-nom letu se jeden padák uchytil v termice a odlétl neznámo kam, ale hodně vysoko. Krásné a realis-tické vystoupení.

Perfektně postavené čtyřmetrové WACO, včetně měřicích přístrojů a hladinoznaků, bylo úplně nové, ještě syrové, a tak jsme jej bohužel neviděli létat.

Bylo zde k vidění asi dvacet vě-troňů, nejmenší „drobeček“ měl rozpětí 4 m, největší 11 m. Létaly za pomoci aerovleků (i dvojvleků) za novou a velikou Citabrií Bellan-cou, kterou pilotoval náš přítel Thomas. Další byly s elektropoho-nem a dnes již běžným turbíno-vým pohonem. Byly to moderní, nádherné orchideje, samý kompo-zitový materiál s perfektní povr-chovou úpravou. Jejich lety byly perfektní, někdy ale až příliš akro-batické.

Jako protiklad zde působily české historické větroně L. Demczaka, J. Stejskala a V. Koláře s klasickou dobovou dřevěnou konstrukcí, ale ty, jak jsem již uvedl, nelétaly. Opravdu velká škoda! Také zde, jako ostatně i na jiných evropských modelář-ských akcích, je znát úbytek třímet-rových akrobatů, bylo jich tu jen asi pět a zájem diváků o ně klesá. Je to také proto, že letový projev těchto modelů je díky vyspělé pilotáži

všech pilotů dá se říct stejný, každý létá to samé a divák se spíš nudí, chce vidět zajímavé modely s klasic-

kou realistickou pilotáží, třeba s doprovodem pěkné hudby. To je to, co diváka

přitáhne, a sleduje to se zájmem.

Byly zde k vidění také dvě nádherné stíhačky

Fouga Magister, ta velká v super provedení s kovovým potahem a maketovým vybavením kabiny

i mechaniky modelu. Jejich letový projev musel každého pilota a mo-deláře pohladit po duši.

V sobotu navečer jsem zaregis-troval v letu Cri-Cri, které létalo nad plochou. Se zájmem jsme sledovali jeho let a přistání, a jaké bylo naše překvapení, když se po přistání zve-dl kryt kabiny a z ní vystoupil pilot! Ano, bylo to skutečné Cri-Cri. Pilot tento svůj „model“ odtlačil za smě-rovku do depa zrovna tak, jak ostat-ní piloti tlačí své modely. Tento letec přilétl za svými kamarády, po asi třech hodinách v podvečer opět na-sedl do svého stroje, odstartoval, předvedl nad plochou několik vý-krutů, přemetů a průletů a pak odle-těl domů. Na to, že byl tento stroj osazen dvěma motory po 200 cm3, to byl velmi zvláštní zážitek a uká-zal i velkou odvahu. V minulých ročnících zde létalo Cri-Cri ve stejné velikosti, ale jako model.

Pokud se týče techniky nic nové-ho nás nepřekvapilo, nejspíš proto, že jsme již asi všechno viděli, a tu-díž nám to připadá normální. Orga-nizace tohoto mítinku byla opět na velmi vysoké úrovni, nedošlo k žádnému zádrhelu, opět zde bě-hem modelářského programu

(Pokračování na straně 42)

Za přímo ukázkového počasí se uskutečnil v so-botu 9. července 16. roč-ník Dvorecko-berounské peruti na polním letišti Stará Libavá u Moravské-ho Berouna. Tato každo-roční akce se jako vždy tě-šila velké přízni diváků i účinkujících modelářů.

Na pětatřicet modelářů přivezlo téměř padesátku

krásných modelů letadel a vrtulníků. Perfektním vystoupením upoutali dva nejmladší účastníci Jakub Zakopal a Vilém Groh-mann mladší. Kuba před-vedl nepřeberné množství variací letu i visu nad plo-chou. Vilda Grohmann za-se překvapil perfektní pi-lotáží vrtulníků i přímým přenosem z minikamery

na vrtulníku. Diváci se mohli podívat na dění z ptačí perspektivy na note-booku ve stánku s občerstvením.

Víc než dvě stovky diváků a asi tři desítky dětských návštěvníků měly

jistě hezký zážitek. Dětem udělala ta-ké radost „školka“ pilotů, kde si mohly zapůjčit házedla a vyzkoušet, jaké to je být „pilotem“.

Během sobotního dopoledne při-letělo i několik „velkých bratříčků“ z letišť v Olomouci a Krnově. Ně-která UL letadla udělala jen pár níz-kých průletů, některá na ploše i při-stála. Své umění předvedli i paragli-disté.

Poděkování patří nejen členům klubu Peruť Dvorce, ale i jejich rodinným přísluš-níkům a přátelům, kteří se na akci podíleli. Klub rov-něž děkuje za podporu Městu Moravský Beroun, obci Dvorce a manželům Maškovým za laskavé pro-půjčení plochy.

Těšíme se na příští roč-ník v červenci 2012!

Lenka HavelkováMK Peruť Dvorce

RCR 9/201142

MOTOROVÉ MODELY

Předletová příprava Martina Höfra

Janča a vrtulníky

Dvorecko-berounská peruť

Jiří Zakopal z Olomouce

Zdeněk Havelka, Free Flight club Olomouc

Kuba Zakopal se připravuje ke star-tu se svým akrobatickým Veloxem

Junkers Ju 52-3M o roz-pětí 6,09 m, délce 4,0 m

a hmotnosti 96 kg je po-háněn třemi hvězdicový-

mi 5válci Moki po 215 cm3 (9,5 kW). Model má plně vybavenou kabinu. Potah Ju 52-3M je z hliníkového plechu

tloušťky 0,15 mm

přistávaly i startovaly skutečné le-touny, mj. i Jak-11 po revizi a Sky-raider, který měl počátkem červen-

ce na leteckém dnu v Anglii kolizi s Mustangem, naštěstí bez tragic-kých následků. Vše tu klapalo tak, jak má, Francouzi už také pochopi-li, že je třeba mluvit i jiným jazy-

kem, takže se tu již skoro normálně mezi účastníky hovoří anglicky.

Diváci si opět mohli koupit spoustu modelář-ského materiálu, od balzy až po hotové turbínové modely v obchodním sta-novém „městečku“, kde se modely i předváděly – letadla jen staticky, lodě ale v bazénu a auta od Mini-Z až po benzinové 1 : 5 na dráze. Je potěši-telné, že si sem nacházejí cestu i české modelářské fi rmy – le-tos HVP Modell, Vrtule Fiala a ve spolupráci s místními fi rmami i další. Samozřejmě zde mají dobrý zvuk české motory Valachmotors, ZDZ a MVVS, a to je také dobře.

V neděli se počasí vrátilo do zde normálních kolejí, bylo opravdu „palermo“, takže provoz na ploše již byl volnější a na sledování modelů bylo více času.

Celkově se dá říct, že letošní roč-ník byl co do počtu modelů chudší

než ročníky minulé. Asi největší účast na tomto mítinku byla v létech 2001–2005, od té doby také asi vli-vem krize se zmenšuje. Bylo zato ale více času si modely vychutnat, lépe prohlédnout a to jistě přispělo k úspěchu tohoto ročníku.

Tentokrát jsme zde vydrželi v ne-děli až skoro do večera, takže cesta domů bylo potmě dlouhá. Dorazili jsme do Jičína v pondělí před poled-nem, sice unavení, ale spokojení.

Rudolf Krásenský

(Pokračování ze strany 41)

43RCR 9/2011

INZERCE

Dne 9. července, v obvyklém prázdninovém termínu, se konal již 8. ročník polomaketářské soutě-že sponzorované především fi rmou MVVS a pořádané rakovnickým leteckomodelářským klubem. Sou-těž proběhla za krásného slunečné-ho počasí na modelářské ploše, za jejíž vzorné posekání a úpravu pa-tří velký dík hlavně Václavu Doub-ravovi.

V prvním letovém kole téměř nefoukalo, takže soutěžící měli na výběr zda startovat a přistávat z vý-chodní, nebo západní strany. Po po-ledni se začala trhat termika a zača-lo foukat šikmo na dráhu, a tak ně-kteří soutěžící využili možnost star-tu a přistání „na vítr“, což rakovnic-ká dráha také umožňuje.

Část soutěžících jako obvykle přijela již v pátek, postavila stany a vyzkoušela si létání v rakovnic-kém areálu. Večer všichni přítom-ní poseděli u piva a občerstvení a diskutovalo se do časných ran-ních hodin. Neofi ciální rekord ukončení „předsoutěžní přípravy“ na letošních soutěžích RCMX byl tak ustaven na 5.00 hodin.

Asi v devět hodin ráno se začali tři místní a tři přespolní rozhodčí se-znamovat s modely všech třinácti soutěžících na stojánce, Honza Brodníček začal krmit počítačový program údaji o modelech, pilotech a jejich „vybroušených“ letových sestavách. Poté byla soutěž zahájena ná-stupem pilotů, vylosová-ním pořadí a seznámením s pravidly létání v rakov-nickém areálu.

Ve statickém hodno-cení získal nejvíc bodů pozdější vítěz František Nodes z LMK Holubov, respektive jeho Dauntless

SBD5, který se umístil výborně už na předcházející soutěži v Třebíči. Myslím, že rozlučka s jeho oblíbe-ným Pittsem může teď Františka bolet o mnoho méně. A to se v Ra-kovníku právě pro něho soutěž ne-začala vyvíjet vůbec dobře, neboť při prvním startu kvůli závadě na táhlu na ostruhovém kolečku Fran-ta neodstartoval a bodovači mu za-psali nulu. Vše si ale vynahradil

pěknými realistickými lety ve dru-hém a třetím kole, které rozhodčí po právu ocenili.

Druhým ve statickém hodnoce-ní skončil pavlíkovský Miroslav Husák se svou Cesnou 182 se čtyř-dobým motorem, funkčními světly a především odpruženým podvoz-kem, díky němuž Míra předváděl zcela nejhezčí a nejrealističtější starty, mezipřistání a přistání vů-bec. Přesto letos po součtu static-kého a letového hodnocení Míra skončil až na celkovém čtvrtém místě.

Třetí až čtvrté místo se stejným počtem bodů po statickém hodno-cení získaly naprosto identické mo-dely Bibi BE 550, které v loňském ročníku jako úplné novinky před-stavili tradiční účastníci Luboš Za-labák a Miroslav Amler z LMK Všetaty. Krásné modely se čtyřdo-bými motory mají oba piloti pevně v ruce a předvádějí s nimi pěkné re-alistické lety. Luboš tak skončil na

celkovém třetím místě, Míra si vy-bral dávku smůly při přistáních a skončil celkově jedenáctý.

Pro zajímavost – nejlépe static-ky ohodnocený model získal 528 bodů, nejhůře ohodnocený 477 bo-dy. Rozdíl 51 bodů nebyl velký, a tak o celkovém pořadí rozhodo-valy až letové vlastnosti modelů a především umění jejich pilotů. Rozhodovalo se tedy především v letové části, která představuje ví-ce než dvě třetiny celkového hod-nocení, což je, myslím, smyslem soutěží polomaket kategorie RCMX. Pro úspěch v letové části je důležité výborně zvládnout úlohy

hodnocené vysokými ko-efi cienty, kterými jsou start, přistání, osma a se-stupný kruh, dobře si se-stavit „choreografi i“letu a realistické létání umístit do správného a přiměře-ného letového prostoru.

Nutno podotknout, že úroveň letového projevu soutěžících velmi rychle roste, snad jen první kolo je vždy poznamenáno mírnou nervozitou. Sou-těž RCMX je tak zajíma-vá i pro diváky, kterých

se postupně na rakovnickém letišti vystřídala celá řada.

Bylo vidět, že dnes již nikdo ne-létá „naostro“, ale sestavu má dob-ře promyšlenou dopředu a chyby jsou většinou způsobeny přede-vším povětrnostními podmínka-mi. Vždyť zalétnout třeba jen pří-mý let v okamžiku, kdy se trhá ter-mika, nezvládne dokonale ani sku-tečné letadlo.

Během soutěže nedošlo k žádné havárii a průběh byl zcela plynulý. Chladnokrevnost zkušeného pilota projevil Roman Straka z AMG Mý-to se svým obřím modelem Culp, když kvůli nízkému napětí baterií na zapalování model přistál nouzově se škytajícím motorem, ale na přistáva-cí dráze. Ve třetím kole se zastavil motor při souvratu modelu Aero C-4, ale Ing Miroslav Košťál zvládl při-stání do obilí vedle vzletové dráhy

MOTOROVÉ MODELY

RCR 9/201144

Startovní stojánka a zázemí pro piloty a rozhodčí během soutěže

Modely připravené na stojánce pro „promenádu“ rozhodčích

Vítězný Dauntless SBD5 Františka Nodese z Holubova při pojíždění

Elektro Thunderbolt Jiřího Nachtigala z Rakovníka v atraktivním zbarvení

Cesna 182 pavlíkovského Miroslava Husáka přistávala jako skutečná na vedlejší dráze rakovnického Aeroklubu

O pohár MVVS 8. ročník rakovnických polomaket RCMX

bez jakéhokoliv poškoze-ní. O největší pozdvižení se tak postaral pavlíkov-ský Jan Doubrava, létající letos s devítikilogramo-vou Lavočkou La-7 na benzinový motor, když se patrně chybně rozhodl pro mezipřistání vícemé-ně po větru a model ve větší rychlosti zakopl a ve skluzu po kuželu a pod-vozku vylomil jednu při-stávací podvozkovou no-hu, takže soutěž pro něho skončila předčasně.

Standardně promyšleně a s jis-totou létali Miroslav Dvořáček s dvouplošným WACO SRE Aris-tokrat z LMK Třebíč, Martin Pav-líček s elektro Piperem L-4H, Jiří Brand s elektro Partenavií P68b Victor (oba z Točné) i rakovnický Jiří Habart s hezkým Piperem J-3 na motor MVVS 35 cm3. Také ben-zinový Zlín Z-50 lépe odráží pilot-

ní naturel Václava Hranáče z Os-trova nad Ohří než loni předvede-ná Bellanca. Že se každá soutěž rozhoduje až po třetím kole, znovu dokázal rakovnický Jiří Nachtigal, který předváděl kolo od kola prud-ce se lepšící výkon (byly to pohří-

chu první tři letošní starty jeho krásného elektro Thunderbolta P-47D-25-RE); tak jako loni Miro-slav Husák s Cesnou zamíchal po-řadím v posledním kole, letos prá-vě Jiří Nachtigal obsadil celkové 2. místo.

Přestože chybělo několik tradič-ních účastníků a další tři místní při-hlášení piloti nestihli opravit své modely, které smolně poškodili za špatného počasí v týdnu před soutě-ží, považujeme účast i kvalitu pilo-tů a letadel za velmi dobrou, stejně jako atmosféru, která po celou sou-těž vládla. Všichni piloti a rozhodčí byli odměněni drobnými pozor-nostmi a první čtyři pak hodnotný-

mi výrobky hlavního sponzora, fi rmy MVVS Brno. Děkujeme všem za účast, pořadatelům a roz-hodčím za odvedenou práci a doufáme, že se uvidíme i při 9. ročníku v roce 2012.

Ing Milan HůlaFoto:

Ing Václav Chytrý

Kompletní výsledky a fotogalerie na www.lmk-rakovnik.cz

RCR 9/2011 3545

MOTOROVÉ MODELY

Hofmanův pohár RC parašutistů

Luboš Zalabák s pomocníkem Miro-slavem Amlerem a jedna z jejich Bibi BE-550

Piper J-3 s invertně uloženým motorem MVVS 35 rakovnického Jiřího Habarta

Největší model soutěže Culp startuje jeho pilot Roman Straka

z AMG Mýto

Aero C-4 ing Miroslava Košťála při přistáva-cím manévru s bočním větrem

Již po třetí se tento rok sešli pří-znivci RC parašutismu v druhé po-lovině července na letišti v Mladé Boleslavi na jednodenní soutěži na-zvané Hofmanův pohár podle míst-ní stavební a obchodní fi rmy, která

je jejím hlavním sponzorem. Sou-těž byla počtem účatníků nevelká, ale pro danou kategorii velmi vý-znamná, byla totiž poslední součás-tí seriálu European para trophy, ji-nak mistrovství Německa a mis-

trovství Evropy v RC parašutismu. V Boleslavi se tedy rozhodovalo o mistrovi sezony 2010/11, i když slavnostní vyhlášení, jak je zvy-kem, se uskuteční až na srpnové soutěži v Německu, která bude sou-časně první soutěží seriálu pro se-zonu 2011/12.

RC parašutismus je i pro většinu modelářů poměrně exotickou kate-gorií, nicméně zejména v Němec-ku, Rakousku, Nizozemí a Belgii má své trvalé příznivce, o čemž svědčí i fakt, že následující ročník soutěží bude již třicátý v pořadí.

Krátce k průběhu takové soutě-že: Pilot „nosné“, jak se v této kate-gorii říká letadlu, které parašutisty vynáší, odhodí RC parašutistu ve výšce a místě podle výběru soutěží-cího. Odpoutání současně vytrhne pojistku, která zapne „palubní sys-tém“ parašutisty; do té doby je jen pasivním nákladem. Následuje nej-

méně dvousekundový volný pád, pak se na povel vytáhne padák. Cí-lem je přistání na střed terče o polo-měru 5 m. Aby to nebylo tak jedno-duché, hodnotí se nejen dodržení dvousekundového pádu a přesnost přistání, ale také to, zda parašutista dopadl na nohy a dosedl ve směru proti větru na vyznačenou výseč. Nesplnění kterékoliv podmínky má za důsledek přidělení trestných bo-dů. Kdo má v součtu kol soutěže nejméně bodů (výsledek nejhoršího skoku se nepočítá), vyhrává.

V ČR se RC parašutismu aktiv-ně věnuje asi dvanáct lidí. Je škoda, že na jediné mezinárodní soutěži tohoto druhu u nás z nich létali jen tři, ostatní soutěžící byli z německy hovořících zemí.

V Mladé Boleslavi byly poměr-ně náročné podmínky, u země

(Pokračování na straně 46)

foukal nestálý vítr 5–9 m/s a řada soutěžících se i přes velkou snahu nemohla proti větru propracovat a skončila daleko od terče. Nejdále se pro svůj model parašutisty prošel Karl-Heinz Daubmeier, který při-stál asi 250 m daleko po větru v obytné zástavbě. Jeho kolega skončil „jen“ mezi halami sousední fi rmy vedle letiště. Naštěstí se ale všechny parašutisty podařilo najít a odpoledne se s mírným uklidně-ním počasí i výkony zlepšily.

Jako nosné se střídaly ve vyná-šení dvojic parašutistů dvě poloma-kety Bellanca Decathlon, jedna z Německa, jedna místní z Mladé Boleslavi; výjimečně vypomáhal ja-ko třetí nosná i menší Pi-per.

Ačkoliv má každý pa-dák specifi cké barvy, aby byl na obloze dobře roze-znatelný, rozdíly v tech-nice mezi soutěžícími jsou minimální. Všichni používají továrně šité pa-dáky a vyráběné mecha-niky. Výrazně odlišný byl jen parašutista Jaroslava Beneše určený pro před-váděcí akce, který „umí“ během letu hlavní padák odhodit a po krátkém vol-

ném pádu přistát na záložním. Ten-to trik viděl Jaroslav Beneš před lé-ty v Německu, ale technické po-drobnosti řešení neznal, takže mu-sel sám vymyslet a zkonstruovat mechaniku, která to dokáže. Výsle-dek funguje natolik dobře, že o me-chaniku projevil velký zájem i do-savadní mistr Evropy Roland Schu-ler. Pro piloty letadel bylo náročné zejména přistávání na dráhu při ná-razovém bočním větru.

Vzhledem k mnoha zkaženým přistáním mimo terč byl průběh soutěže celkem napínavý, i favorit, Stefan Schuler, syn úřadujícího mi-stra Evropy, první skok zkazil a byl z toho značně rozladěný. Během několika minut se ale nechal vynést do výšky znovu a výbornými vý-sledky ve všech zbývajících třech skocích zvítězil s 318 body v soutě-ži a tím také v celém seriálu. Titul mistra Evropy formálně převezme od svého otce za měsíc. Druhé mís-to získal Günter Wilhelm (378 b.) a třetí obsadil Roland Schuler (647 b.). Prvnímu z českých zástupců, Václavu Dufkovi, uniklo o pou-hých 22 bodů, které představují tře-ba o 22 cm přesnější přistání v jedi-ném ze započítávaných seskoků, „místo na bedně“. Skončil čtvrtý.

Mezi soutěžícími byly i čtyři že-ny, z nich nejlepší, 11. místo získala Cornelia Boxdörferová z Němec-ka.

Mezi bodovými zisky účastníků byly značné rozdíly, výsledky rov-noměrně vyplnily škálu od 318 bo-dů vítěze po 4550 bodů posledního Karla-Heinze Daubmeiera.

Odměnou pro první tři soutěžící byly obvyklé poháry, všichni si pak losováním rozebrali dárky od spon-zorů. Vítěz navíc převzal velký pu-

tovní pohár, na jehož štít-ku přibude za jména vítě-zů z minulých let Jarosla-va Beneše a Uda Strauba i jeho jméno. Není bez zajímavosti, že silueta parašutisty na poháru je pozlacená pravým 24ka-rátovým zlatem.

Letošní Hofmanův po-hár je za námi. Proběhl v pohodové atmosféře, i když byl trochu větrný, ale naštěstí se tentokrát obešel bez deště. Bohužel také téměř bez diváků, které by si ojedinělá sou-těž této úrovně určitě za-sloužila. Ing. Michal Černý

46

MOTOROVÉ MODELY

RCR 9/2011

Mechanika vlastní výroby Jaroslava Beneše umí obsloužit hlavní i záložní padák

Stefan Schuler po posledním vydařeném skoku, vítězství má už jisté

Velmi dobré přistání parašutisty Cornelie Boxdörferové přineslo mezi ženami 1. místo, celkově 11.

Artur Rosak z klubu Bad Neustadt v severním Bavorsku připevňuje svého parašutistu k nosné

Parašutista Stefana Schulera přistává téměř přesně na střed

Skládání padáku vyžaduje soustře-dění a pozornost, zde Jaroslav Beneš

(Pokračování ze strany 45)

47RCR 9/2011

INZERCE

V sobotu 23. července se na le-tišti v Holíči konal již tradič-ní letecký den, který spojuje

předvádění jak modelů, tak skuteč-ných letadel. Program bývá každo-ročně bohatý, a tak se bylo na co tě-šit. Propagace této akce byla velmi dobrá, v přilehlých městech bylo možné vidět obří bilboardy lákající k návštěvě tohoto leteckého svát-ku.

Jediné, co mohlo účastníky a di-váky odradit, byly jen předpovědi počasí. V podstatě veškeré předpo-vědi ještě ve čtvrtek před akcí hlá-saly déšť v průběhu pátku i soboty. Hned úvodem si řekněme, že tento-krát naštěstí předpovědi rosniček nevyšly, a tak jsme celé tři dny mohli strávit v suchu.

Letiště AK Holíč, na kterém ma-jí své místo i modeláři, je jedno z největších, na kterém jsem měl možnost létat, a podle hlasů ostat-ních modelářu nejsem sám. Není proto problém zde zkombinovat provoz skutečných letadel a mode-lářský provoz, což přidává na atrak-tivitě a zajímavosti pro návštěvníky leteckého dne a každý si najde to své. Samozřejmě o to víc práce je to pro pořadatele.

Modeláři, ale také piloti skuteč-ných letadel se začali sjíždět již v pátek v odpoledních hodinách. V podvečer už byl připravený kemp plný a probíhalo příprava modelů a tréninkové lety. Večer se všechna letadla – jak modely, tak skutečná – uschovaly do hángárů a mohla vypuknout volná zábava.

Sobotní ráno nás přivítalo proti předpovědi příjemným polojasným počasím. Ještě ráno sice sem tam nějaký ten mráček pohrozil deštěm, ale nakonec nespadla ani kapka.

Volné létání modelářů začalo už kolem osmé ranní a zhruba za hodi-nu začali přicházet první diváci. Bylo toho pro ně připraveno hodně. Cestou od vstupní brány, kde do-spělý návštěvník zaplatil čtyři eura a děti přes deset let polovinu (mlad-ší měly vstup zdarma), k modelář-ské vzletové dráze nemohli diváci

minout výstavu automo-bilových veteránů a vo-jenské techniky a mohli se i podívat na stanoviště, kde si parašutisté balili padáky ke svým vystou-pením. Kolem řady dět-ských atrakcí se pak při-šlo ke stojánce modelů letadel a vrtulníků, kte-rých zde bylo vystaveno přes padesát. Každý z ná-vštěvníků si měl možnost

najít to své a díky dobrému počasi jich bylo opravdu hodně.

Na modelářské ploše od rána probíhalo létání modelářů, kteří se v této části programu hlásili na start podle své vlastní chuti. Na ofi ciální část programu sestavil Olin Vitá-sek, který byl hlavním koordináto-rem modelářské části, pořadí tak, aby atraktivita celého modelářské-ho vystoupení gradovala.

V půl dvanácté proběhl krátký brífi nk, na němž byli jak modeláři, tak skuteční piloti seznámeni s pro-vozními podmínkami letiště a obdr-želi informace o vývoji počasí a za-bezpečení celé akce; závěrečné slo-vo měl letecký inspektor.

Přesně v poledne byl ofi ciálně Letecký den Holíč 2011 zahájen předsedou Aeroklubu Holíč a sta-rostou města. K obloze se vznesl L-410 Turbolet, z nějž vyskočilo množství parašutistů. Někteří efekt-ně přistáváli rychlým průletem a doskokem přímo před diváky. Po nich předvedl špičkovou akrobacii na Extře 300 Dušan Šamko, několi-kanásobný mistr Slovenska, trenér slovenské reprezentace a také vice-mistr světa v letecké akrobacii. Po jeho akrobatickém vystoupení

48 RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

Akrobat MXS-R, novinka fi rmy Orion Models

Jak se vám líbí tahle vymazlená waltrovka?

Dušan Šamko ve své Extře 300

Beast Jiřího Mikesky

Letecký den Holíč 2011

skutečná letadla vystřídal první mo-delářský blok.

V této části měli diváci možnost zhlédnout například špičkovou ak-robacii Jiřího Mikesky, který přive-zl novinku pro letošní rok, akroba-tický dvouplošník Beast o rozpětí 2,3 m a hmotnosti 11,5 kg, poháně-ný motorem DA 100. Jirka – jak ji-nak – předvedl úžasnou sestavu a právem sklidil obrovský potlesk diváků.

Další akrobatickou novinku předvedenou na tomto leteckém dni přivezli otec a syn Nesnídalovi. Šlo o nový model MXS-R z jejich pro-dukce a Lukáš předvedl, že i tento jejich nový stroj o rozpětí 2,2 m a hmotnosti 6,5 kg, poháněný moto-rem DA 50, dokáže popřít veškeré fyzikální zákony.

Skupinovou slétanost předvedli pánové Dudáš a Čekan s modely Piper PA-18 Super Cub a Fligstar UL, oběma o rozpětí 3,6 m. Společ-nými nízkými průlety i mezipřistáními předvá-děli, že mají své modely opravdu v ruce.

Tento zhruba hodino-vý modelářský blok uza-vřelo vystoupení největ-šího modelu celého letec-kého dne. Svoji premiéru před modelářskou veřej-ností si odbyl zcela nový model Zeppelin Staaken Miroslava Horsáka. Na stavbě tohoto skutečného obra se velkou mírou po-dílel Miloslav Vrága. Oba dva jsou členy skupiny

Great War Flying Circus. Model v měřítku 1 : 7 má úctyhodné roz-pětí 6 m a je poháněn dvojící moto-rů ZDZ 160 cm3. Miroslav Horsáka s obřím Staakenem při tomto vy-stoupení doprovodili jeho kolegové ze skupiny Létajícího cirkusu, Mi-

roslav Kablásek se Sopwithem Camelem a Cyril von Knochendorf s Fokkerem E III. Let Staakenu byl skutečně majestátní a vystoupení celé trojice modelů bylo doplněno odhozem bomb a imitacemi jejich výbu-chů připravenou pyro-technikou.

Po přistání tohoto ob-řího modelu přišla na řa-

du opět ukázka skutečných letadel. Očekáván byl vrchol leteckého programu. Před diváky předvedl let doplněný zvukovou kulisou vr-tulník Robinson 44 a poté do vzdu-

chu odstartovala Extra 300SR v kamufl áži RedBull. Pilotem ne-byl nikdo jiný než jediný český pi-lot ve známém seriálu Red Bull Air Race, Martin Šonka. Se svojí Extrou předvedl unikátní ukázku letecké akrobacie – nízké průlety na zádech či v glizádě, řady kopa-ných prvků, harrier, visení na vrtu-li… naposled mi takhle nabíhala husí kůže při vystoupeních Marti-na Stáhalíka. Vystoupení Martina Šonky bylo opravdovou třešinkou na dortu.

Po jeho přistání přišla další la-hůdka, která se na podobných le-teckých dnech jen tak nevidí. Pří-let dnes už historického tryskové-ho letadla L-29 Delfín, které před-vedlo několik průletů v maximální rychlosti v malé výšce, a burácení jeho motoru budilo mezi diváky obrovský ohlas. Poté letoun nasa-dil na okruh a své vystoupení za-končil přistáním na dráze holíč-ského letiště a naroloval na stoján-ku, kde si ho mohli diváci zblízka prohlédnout.

Poté opět přišel na řadu mode-lářský program. Již v průběhu vy-stoupení Delfína se na ploše při-pravovala skupina Great War Flying Circus. Tentokráte vystou-pila s deseti letadly a poměr sil byl v její historii poprvé nezvykle vy-rovnaný – pět německých útoční-

ků proti pěti obráncům dohody. Svoji premiéru ve skupině si zde odbyl můj nový Fokker D VII v měřítku 1 : 2,75 o roz-pětí 3,2 m, poháněný motorem MVVS 116. Z pozice pilota tohoto vystoupení snad mohu říct, že se nám velmi po-vedlo, o čemž svědčil i velký potlesk diváků.

Dalšími zajímavými ukázkami byly například

aerovleky bratislavských modelá-řů nebo ukázka tichého letu v po-dání dvojice Jaroslav Velísek

RCR 9/2011 49

MOTOROVÉ MODELY

Šetimetrový Zeppelin Staaken Miroslava Horsáka

Vystoupení skupiny Great War Flying Circus se povedlo

Piper PA-18 Super Cub Braňa Dudáše

Přistání historického Delfínu L-29

Skutečný Robinson 44

Martin Šonka

(Pokračování na straně 50)

a Ladislav Knebl, kteří předvedli své modely po-háněné elektromotory – dvoumotorový Twin Star o rozpětí 2,7 m a známý, v RC revue již popsaný, Handley Page HP 75 o rozpětí 3,25 m. Modely vrtulníků předvedli Ja-roslav Beragg, který létal s Hughesem 500, a Miloš Juříček s Augustou; oba stroje měly průměr rotoru 1,5 m.

Poté modelářský program opět vystřídal dospělý provoz, a to ukáz-kou trojice vrtulníků a následně průlety trojice Zlínů, jednoho Z-225 a dvou Z-726.

Po jejich ukázkách se již diváci mohli těšit na vystoupení dalšího modelářského lákadla. Do Holíče přivezl svůj turbínový model JAS 39 Gripen Radek Suk. Na mode-lářskou dráhu ho odtáhl model vo-zidla Tatra, Radek nastartoval turbínu, naroloval na dráhu a od-lepil se od dráhy holíčského letiš-tě. Při jeho průletech rychlostí 300 km/h se všem přihlížejícím tajil dech.

Akrobatickou sestavu na hudbu pak předvedl třebíčský Ivo Caha.

Že v Holíči šlo o slet oprav- du mezinárodní, potvrdili svými vystoupeními modeláři z Rakous-ka Johan Prajka s Piperem J-3 o rozpětí 3,3 m, poháněným mo-torem ZDZ 80, a Karl Masopust

s dalším turbínovým modelem Viper.

Nelze vyjmenovat všechny účastníky, ale všechny modelářské ukázky byly na vysoké úrovni. Je-diným smolařem byl Ivan Dúbra-vec, který svůj vlečný model po-škodil o stožár s větrným rukávem,

jenž měli na ploše vztyčený para-šutisté.

Diváci měli možnosti ještě jed-nou zhlédnout vystoupení obou skutečných akrobatů Dušana Šam-ka a Martina Šonky a srovnat tak jejich pilotáže, také L-29 Delfín od-startoval z holíčského letiště, aby předvedl několik rychlých průletů a zamáváním křídel se rozloučil s diváky.

Pak pokračoval modelářský pro-gram již bez přerušení. V šest odpo-ledne byl ofi ciální provoz ukončen a byly vyhodnoceny nejlepší ukáz-ky, za něž byly při slavnostním vy-hlášení jejich aktérům předány pěk-né poháry. Cenu za nejhezčí model

sletu získal Miroslav Horsák za svůj model Zeppelin Staaken. Po-hár za nejhezčí letovou ukázku pře-vzal Radek Suk za vystoupení své makety JAS 39 Gripen, a diplom za skupinovou ukázku získal Great War Flying Cirkus.

Večer po úklidu modelů do han-gáru ještě pokračovala volná zába-va a v neděli od rána se pak všichni účastníci postupně rozjížděli do-mů.

Celý slet – vystoupení jak mo-delů, tak skutečných letadel – po

celý den neúnavně ko-mentovala Soňa Naňová, o žaludky modelářů se starala Katka Bilá, man-želka předsedy holíč-ských modelářů, ale vů-bec celý realizační tým holíčského aeroklubu i modelářského klubu odvedl obrovský kus vel-mi dobré práce. Je třeba poděkovat nestárnoucí-mu Olinu Vitáskovi, kte-rý, obklopený malým tý-mem lidí, opět dokázal

zorganizovat modelářskou část le-teckého dne, o němž se dá rozhod-ně říct, že co se týká programu, za-jištění a organizace byl jedním z největších a nejlepších, kterých jsem se letos měl možnost zúčast-nit. Můžeme se už těšit na Letecký den Holíč 2012.

Jedinou kaňkou, která se ale ne-dá vyčítat pořadatelům, byla krá-dež vysílače Ivana Čániho. Jde o soupravu Futaba FX-40 se dvě-ma 2,4GHz anténami v originál-ním hliníkovém kufru. Vysílač byl volně položen u modelu a některé nenechavé ruce jej odnesly. Prosím jménem Ivana Čániho všechny čtenáře RC revue: Pokud narazíte na podezřelého prodejce vysílače FX-40 kontaktujte Ivana Čániho na telefonním čísle 603 790 550.

Radim Hnilica Foto: Michal Cimbůrek,

Miloslav Duhonský, Miroslav Grezo,

Martin Kopáč

50 RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

Průlet trojice Zlínů

Hughes Jaroslava Beragga

ElektroTwin Star Jaroslava Velíska

Agusta Miloše Juříčka

JAS 39 Gripen Radka Suka

Flight Star Michala Čekana

(Pokračování ze str. 49)

51RCR 9/2011

CHYBÍ V RC REVUE VÁŠ INZERÁT?

Volejte, pište, faxujte:Redakce RC revue,

Baranova 31, 130 00 Praha 3Mobil: 774 777 794

Tel.: 222 221 543e-mail: inzerce@rcrevue.cz

VYRÁBÍ: MVVS, Brno

Tradiční brněnský výrobce mo-delářských motorů, fi rma MVVS, se pustil do inovací svých stávají-cích výrobků, z nichž zatím posled-ní je benzinový motor MVVS 30 IFS.

Motor vychází ze svého před-chůdce MVVS 26 IFS, rozdíl je ve změně vrtání z 33 na 35 mm a zdvi-hu z 30,1 mm na 31 mm. Tím je dán větší zdvihový objem 30 cm3. Kli-ková skříň je tvarově shodná s pů-vodním motorem, je ale zesílená, odlitá z hliníkové slitiny a obrábě-ná, stejně jako zadní víko. To se šroubuje ke klikové skříni čtyřmi inbusovými šrouby a je těsněno O-kroužkem. Hlava válce je hliní-ková, červeně eloxovaná a ke kliko-vé skříni se šroubuje šesti inbusový-mi šrouby M4. Píst je ze slitiny s vysokým obsahem křemíku, oce-lovou vložkou a litinovým pístním kroužkem. Na povrchu má nanese-nu speciální vrstvu na bázi molyb-den-sulfi du pro snížení tření a pro-dloužení životnosti motoru. Kliko-vý hřídel, uložený ve dvou kuličko-vých ložiskách, je zakončen hříde-lovým čepem se závitem M10 x 1 pro dvě matice vrtule a duralovým eloxovaným unašečem vrtule se dvěma magnety pro spínání zapalo-vání. Ojnice je vyrobená z duralové desky válcované za studena pro zvýšení pevnosti ve směru největší-ho zatížení. Oka ojnice jsou osazena jehlovými ložisky INA. Na přední části odlitku klikové skříně je šikmo uložený karburátor Walbro s podtla-kovou pumpou propojenou hadič-kou do klikové skříně.

Bateriové elektronic-ké zapalování s mikro-

procesorem je typu ICU–L od fi rmy MSR Engines Brno s říze-ným předstihem pro

krátký nebo dlouhý tlu-mič a bezpečnostními

prvky. Mezi ně patří bateriový test, kdy si zapalování po zapnutí vyge-neruje sérii jisker, vyhodnotí napě-tí na baterii, a pokud je vše v po-řádku, má baterie energii na 10 mi-nut letu. Dalším prvkem je vypnutí

při nízkém napětí bate-rie, přechod do úsporné-ho režimu po 90 sekun-dách nečinnosti a velmi důležité automatické vy-pnutí, naskočí-li motor obráceně. Čidlo zapalo-vání s Hallovou sondou se montuje na nálitek na klikové skříni dvěma in-busovými šrouby M2,5. Svíčka v hlavě motoru je uložena v ose válce, předpokládám ale, že se bude vyrábět i provedení Sport se šikmo uloženou svíčkou, které výrazně zjednodušuje zástavbu do motorového krytu u některých modelů. Ja-ko příslušenství nabízí výrobce dva typy tlumičů, krátký hrníčko-vý s číslem 3270 a dlouhý laděný 3266 s kolenem 3265.

Stejně jako u původního MVVS 26 IFS jsem pro otestování motoru využil několik let provozovaný model Extra 300 od fi rmy CMP o rozpětí 1 800 mm a laděný tlumič 3266. Ten vychází u modelu Extra pod trup, originální koleno 3265 se tvarově nehodí, nechal jsem si sva-řit z ocelové tenkostěnné trubky 20/1 a vyfrézované příruby stejně dlouhé, ale vyhnutější. Dále jsem použil vrtule ověřené u původního motoru a navíc vrtuli 20/8E od fi r-my PT model, kterou na motoru úspěšně vyzkoušel známý akroba-tický pilot Jan Hofman. Orientačně jsem elektronickou závěsnou vá-hou za ocasem modelu měřil i sta-tický tah. Výsledky jsou shrnuty v tabulce. Podle mne jsou dost zají-mavé, na výběru vrtule hodně zále-ží, i s ohledem na jejich cenu.

Výrobce doporučuje vrtuli 18/8 Mejzlík. Jan Hofman asi při padesáti startech však vyzkoušel, a já to jen po-tvrzuji, že si s motorem výborně rozumí vrtule 20/8E PT model, je ovšem nutné připomenout, že jde o vrtuli určenou pro elekt-rolety a její použití na benzinovém motoru není standardní, jak upozorňu-je i její výrobce.

Po statických zkouš-kách jsem samozřejmě

vyzkoušel motor i za letu, konkrétně s vrtulí 18/8 Bambula. Z původně le-nošného akrobata se stal rázem pylonový speciál. Značně stoupla maximál-ní rychlost, Extra zvláda-la bez problémů neome-zeně stoupavé výkruty. Zkusil jsem i visení, šlo to skoro na plný plyn, ale při značné hmotnosti ce-lého modelu 6 860 g už

se mu moc nechtělo do rozjezdu na-horu po přidání plynu, Extra sice začala stoupat, ale velmi neochot-ně. To ostatně odpovídá naměře-ným statickým tahům.

Zajímala mě samozřejmě i spo-třeba benzinu. Po desetiminutovém letu většinou na plný plyn byla ná-drž z PET lahve o objemu 250 ml prázdná tak ze dvou třetin. U pů-vodní šestadvacítky jsem přistával zhruba s polovinou nádrže. Ale i tak je spotřeba velmi dobrá. Do původ-ně plně nabité baterie zapalování (Li-pol 2s 850 mAh) jsem po třech desetiminutových letech dobil 460 mAh.

Nový motor MVVS 30 IFS na-bízí oproti původnímu podstatně vyšší výkon při nižší hmotnosti, což je inovace taková, jaká má být. Po-užití motoru naznačuje již zmíněný Jan Hofman, který motor úspěšně provozuje v akrobatu Thunder 3D o rozpětí 1,9 m. Pro akrobatické modely i 3D o hmotnosti kolem 5 kg je ideální. Využití motoru je samozřejmě širší, od akrobatických modelů přes makety až po účelové modely pro aerovleky.

Omezením bude nutnost použití dlouhého laděného tlumiče, s ma-lým hrníčkovým motor částečně ztratí svůj velmi slušný výkon. Dlouhý laděný tlumič se ale nevejde do každého modelu a jeho umístění pod trup není také vždy řešitelné. Kromě přínosu na výkon má laděný tlumič také dobrý vliv na hlučnost. Proti malým benzinovým motorům jiných výrobců nepřipomíná MVVS 30 IFS zvukem splašenou motoro-vou pilu, ale ze zvonivého volnobě-hu umí pěkně „zabrblat“ po přidání na plný plyn.

Z hlediska koncepce motoru oceňuji karburátor vpředu. Klapka sytiče jde jednoduše zaklapnout prstem a není nutné vymýšlet něja-ké táhlo. Na otočném čepu klapky sytiče je západka, která drží klapku v zavřené poloze a uvolní se až při pohybu páky plynu. Karburátor je však dost velký a u některých mo-delů je nutné pro něj udělat výřez v přední části motorového krytu. Poloha karburátoru vpředu má ale

RCR 9/201152

Benzinový motor MVVS 30 IFS±

Tah motoru s různými vrtulemiVrtule Maximální otáčky Statický tah18/8 Bambula 8 000 ot./min 76 N18/8 Mejzlík 8 600 ot./min 75 N18/10 Bambula 7 400 ot./min 74 N20/10 Bambula 5 400 ot./min 54 N20/8E PT model 7 500 ot./min 79 N

asi ještě jeden důsledek, proti ji-ným motorům MVVS mně při-padlo trochu zdlouhavější startová-ní. Většina benzinových motorů MVVS má sání řízené membránou, u tohoto motoru je to poměrně dlouhým dutým klikovým hříde-lem. Přičítal bych to tomu. Po něja-ké době jsem přišel na to, že pokud se motor vypne vypínačem zapalo-vání ne při volnoběhu, ale při na-stavení mírně vyšších otáček, star-tuje potom ochotněji. Fígl, který znali už motocyklisté u strojů Jawa: přidat plyn a vypnout. Při častém spouštění a vypínání motoru se mi osvědčil elektrický spouštěč Super Max 180 od Q-model, ten motor spolehlivě natočí.

K motoru bych měl jen menší připomínky. Nízká matice M0 x 1 použitá jako kontramatice k velké matici pro upevnění vrtule se mi i přes řádné utažení několikrát u dřevěné vrtule povolila a putova-la uvnitř vrtulového kuželu. Použil jsem nakonec velkoplošnou pod-ložku pro M10 a pojistnou matici s PVC kroužkem. Druhou připo-

mínku mám k nátrubku pro odebí-rání tlaku ze skříně pro membráno-vé čerpadlo karburátoru Walbro. Za prvé částečně vadí při montáži shora jednomu ze čtyř šroubů pro upevnění motoru za patky. Možná by stačilo jej na odlitku motoru o pár stupňů pootočit. Pokud ale dáváme šrouby zespodu ze strany motorového lože a matice vyjdou na patky, poloha nátrubku nevadí. Druhým problémem je, že pod nát-rubkem prolíná olej z paliva v kli-kové skříni. Výrobce oproti původ-nímu motoru na bloku motoru udě-lal pro nátrubek nálitek s rovným čelem, ale pořád to není ono. Nát-rubek jsem vyšrouboval, fíbrové těsnění pod ním podmazal siliko-nem a nátrubek našrouboval zpět. Po několika vzletech to vypadalo nadějně. Podmazání silikonem je vhodné udělat i u těsnění na příru-bě výfuku.

Cena 9 577 Kč, za kterou se mo-tor prodává, je sice vyšší než u do-vážených asijských motorů vyšších kubatur, ale dostaneme za ni spo-lehlivý, výkonný a úsporný benzi-nový motor. Nezanedbatelný není ani výborně fungující servis, který podle mých zkušenosti funguje v Brně na „Jarošce“ na počkání.

Ing. Jindřich Felkel

Vyjádření výrobcePři použití dřevěné vrtule je

třeba počítat s tím, že se dřevo

stlačí, a než se vrtule usadí, je nutné ji opakovaně dotáhnout. Samozřejmě pro dotahování kon-tramatice je třeba použít dvou klí-čů. Vzhledem k tomu, že tento pro-blém byl zmiňován pouze u dřevě-né vrtule, je zřejmé, že docházelo k promáčknutí dosedací plochy vrtule.

Ještě bych poopravil motorkář-ský fígl. Přidat plyn při vypínání motoru se dělalo u dvoudobého motocyklu Scott někdy ve třicátých létech, a to kvůli mazání motoru. Toto vypadalo docela efektně, a tak to dnes dělají motorkáři i na čtyř-dobých motocyklech, aniž by vědě-li, k čemu to je dobré. V podstatě to kromě mazání nemá jiný význam,

protože se v horkém motoru benzin rychle odpaří.

Kvůli koncepci motoru musí být startování horší než u motorů s klapkami, ale například oproti IFS 26 je maximálně navíc jedna otáčka vrtulí.

Zmiňovaný problém se startová-ním a navíc i s prolínáním paliva okolo šroubení může v případě tes-tovacího modelu souviset s nedo-statečným chlazením a tím s přehří-váním motoru. Prapůvodní motori-zací Felkelova modelu byl žhavík 26 cm3. Nyní používá benzinový 30 cm3, který vyprodukuje cca 2x více tepla, a to vše funguje s původními chladicími otvory.

Josef Švajda, MVVS

RCR 9/2011 53

MOTOROVÉ MODELY

Technická data podle výrobce:Vrtání 35 mmZdvih 31 mmZdvihový objem 30 cm3

Hmotnost bez zapalování 927 gse zapalováním 1 117 g

Zapalování elektronické s mikroprocesorem

Jak jsem stavěl polomaketu ČmelákaPo skončení sezony 2009 jsem

se s nástupem zimy rozhodoval jak vyplnit dlouhé zimní večery. Moje modelářská tvorba se koncentruje tak jako u mnohých kolegů modelá-řů právě na toto období, kdy je ven-ku nevlídno.

K mému budoucímu projektu se mi nabízel ladem ležící benzinový motor o objemu 35 cm3, a protože jsem tak trochu patriot a mám rád éra české produkce, padla volba na Čmeláka. Také trochu proto, že LMK, kterého jsem členem, má Čmeláka v názvu, ale nikdo z kole-gů si toto éro doposud nepořídil ani

nepostavil, a tak jsem se rozhodl za-chránit reputaci.

Začátek stavby spočíval ve volbě velikosti, jednak k danému motoru, jednak aby se postavené dílo nějak vešlo do mého auta pro převoz na letiště. Vycházel jsem z monografi e, kterou jsem na kopírce zvětšil na desetinu požadované velikosti pro jednodušší překreslení na archy ve skutečné velikosti. Při rozpětí 2 500 mm a délce 1 700 mm vychá-zelo měřítko asi 1 : 5.

Moje představa o hmotnosti by-la, že bych se měl vejít do 10 kg, což se mi skoro podařilo, ale kvůli po-

třebnému dovážení je konečná hmotnost modelu 11 kg.

Dále jsem si musel promyslet jak dělit křídlo pro převoz. Rozhodl jsem se, že centroplán s podvozko-vými nohami bude trvale sestavený s trupem, aby mohlo letadlo stát na kolech, a části křídla od vzepětí na-souvám duralovými spojkami do vyfrézovaných pouzder, která jsou uchycena na hlavním a pomocném nosníku v centroplánu. Tento způ-sob se mi líbí také pro rychlou mon-

táž a demontáž na letišti. Po nasu-nutí a propojení konektorů se spoj-ky proti vysunutí zajistí dotažením dvou stavěcích šroubů přes pouzdra zespodu křídla a příprava je hoto-va.

Při volbě profi lu jsem si trochu zaexperimentoval. Četl jsem totiž že někteří modeláři použili při stavbě Čmeláka podobné velikosti profi ly NACA 2412 a podobné. Já

(Pokračování na straně 54)

zvolil pro centroplán pro-fi l NACA N-60, který se od lomení postupně mění a v konci je NACA N-60R, tedy autostabilní. Ůhel nastavení křídla je 1,5°. Tato volba se mi zdá hodně úspěšná, protože model je hodně stabilní a let je podle přihlížejí-cích realisticky pomalý. Přispívají k tomu též štěrbinové vztlakové klapky a možná také sloty. Ty jsem původně ani nechtěl dělat, ale ka-marád, který na velkém Čmeláku pracoval, mě přesvědčil, že by na Čmeldovi neměly chybět. Už kvůli vzhledu.

Tak trochu předbíhám běh udá-lostí, ale i před lepením trupu, který byl stavěn jako první, je třeba mít jasno, co se týká profi lu křídla .

V období zimy 2009–2010 jsem dal dohromady trup včetně ocasních ploch a ostruhy. Ta je řízená lanky od serv, která jsou umístěna u těžiš-tě na desce s motorovým servem a přijímačem. Ostruha je připojena ke vahadlu směrovky pružinami.

Dále jsem na pozitivní kopyto z polystyrenu nalaminoval motoro-vý kryt, k němuž jsem přilaminoval překližkový prstenec, na který je ze-zadu našroubovaná žaluzie. Ta je vyohýbána z jednoho kusu tvrdšího hliníkového plechu.

Vlepením lože pro nádrž a insta-lací motoru na motorovou přepážku jsem ukončil první část stavby, a protože začala nová sezona, ne-chal jsem Čmeldu zatím „u ledu“.

S příchodem zimy 2010–2011 jsem se znovu „dotlačil“ do dílny, kde jsem začal kreslením křídla a přípra-vou šablon žeber. Ty jsem vyřezal z lehčí topolové překližky 3 mm a vyleh-čil, kde to šlo. Ze stejné překližky jsem zhotovil také stojiny nosníků pro dostatečně pevné uchyce-ní již zmíněných duralo-vých pouzder a spojek.

Křídla je klasické konstrukce s tím, že jsem na potah centroplánu zespo-du použil balzu 3 mm, nahoře 2,5 mm a na vnějších částí balzu 2 mm oboustranně.

Duralové závěsy vztlakových klapek jsem uchytil na žebra. Sloty, vybroušené z tvrdší balzy, jsem na náběžnou hranu uchytil třemi šrou-by a závitovými vložkami nalepe-

nými zezadu na náběžou lištu před uzavřením potahem.

Podvozkové nohy jsem zhotovil z nepoužívaných francouzských ho-

lí. Jednak jsou z vyhovujícího dura-lu, a navíc jdou oba průměry do se-be bez vůlí. Uvnitř je pružina a zdvih upravený na 3 cm. Takto připravené nohy včetně vzpěr jsem přišrouboval do vyztužených míst

se závitovými vložkami v centro-plánu plastovými šrouby M6.

Maketu rozmetadla jsem nalami-noval ze dvou dílů a poté slepil, včetně spodního výztužného a hor-

ního úchytného překližkového kroužku. Signy na křídlo a VOP jsem nalepil z upravených balzo-vých lišt.

Konečně přišlo na řadu několi-keré lakování a broušení celého dra-

ku a příprava na závěreč-ný nástřik akrylátovou barvou. To již probíhalo na dvorku za teplého jar-ního počasí. Jako předlo-ha pro imatrikulační znač-ky a barevnou úpravu bez doplňků mě inspirovalo letadlo použité ve fi lmu „Vesničko má středisko-vá“, jenom ten Štefan mi nějak zhubl.

Protože jsem s původně zastavě-ným motorem měl nějaké potíže, nahradil jsem ho zcela novým mo-torem ZG-38 Titan s vrtulí vlastní výroby o rozměrech 520/230.

Motor jsem zaběhl a pak nadešel den D vhodný na zálet. První vzlet jsem svěřil synovi, protože když jsou nervy na pochodu, není to zrovna dobré, a mladší mají přece jen klidnější a rychlejší reakce v pří-padě nějaké krizovky. Vzlet proběhl v klidu a nebylo třeba nic dotrimo-vávat. Až doposud kromě ladění motoru Čmelda nic nevyžadoval. Je hodně stabilní a snese i přetažení. Konstatoval jsem, že pokud se něco mechanického nebo elektrického „nepodělá“, tak si s ním budu pole-tovat asi hodně dlouho.

František HrbáčekLMK Čmelák Holešov

54

MOTOROVÉ MODELY

RCR 9/2011

(Pokračování ze str. 53)

55RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

Zeppelin-Staaken R.VI

Do tohoto projektu jsem se nijak nehnal, protože jsem si byl vědom komplikací

s tímto strojem spojených, ale po delší debatě s členem naší skupiny Great War Flying Circus Mírou Ozzym Horsákem jsme se do ne-lehkého úkolu nakonec pustili.

Historie modelu Zeppelin Staa-ken R.VI započala poté, co mně Mirek Ozzy, dosud létající ve sku-pině Great War Flying Circus s Bristolem M1C, sdělil, že nám chybí vícemotorový velký bom-bardér a že se se mnou do tohoto projektu pustí. Poté, co jsme pro-brali vhodné předlohy, padla volba na největší letadlo první světové války, německý Zeppelin Staaken R.VI. Tento na svoji dobu nesku-tečně obrovský letoun o rozpětí více než 42 m se pro nás stal vý-zvou. Bylo velkým pokušením po-stavit obří dvoumotorový dvou-plošník, který by měl v měřítku 1 : 7 rozpětí 6 metrů. V lednu roku 2010 jsem začal vytvářet výkresy.

Abychom tento poměrně složi-tý model navrhli bez zásadních chyb, rozhodl jsem se postavit nej-prve malý elektromodel o rozpětí 1,5 m. To se mi osvědčilo již více-krát při návrzích obřích modelů a tentokrát bezesporu dvojnásob, neboť nám umožnil odladit všech-na důležitá nastavení a poté je pře-nést v konečné verzi na výkres velkého modelu. O tom, že to ne-bylo tak jednoduché, svědčí řada šrámů, které tento malý model dnes má, nicméně doteď výtečně létá. Jeho zálet byl bojem o holý život, model nechtěl zatáčet, byl nestabilní a měl špatnou polohu těžiště. Postupně se upravily úhly nastave-ní, poloha těžiště, vyose-ní motorů a výchylky kormidel, zvětšili jsme plochu směrovek a na-jednou se z něj stal hod-ný beránek, který se dal řídit pouhou změnou otáček motorů a náklo-nem křidélky. To nás

přesvědčilo o správnosti koncepce a podle tohoto modelu jsme upra-vili výkresy obra do konečné po-doby.

Něco z historie skutečného bom-bardéru: Zeppelin-Staaken R.VI

byl čtyřmotorový němec-ký dvouplošný bombar-dér nasazený do bojů v 1. světové válce. R.VI byl nejvíce vyráběným letou-nem v kategorii R (obří letadla) a také jedním z prvních letounů s uza-vřeným kokpitem. Byl pravděpodobně největ-ším letadlem dřevěné konstrukce, které kdy by-lo postaveno, až do doby, kdy Howard Hughes po-stavil svůj H-4 Hercules. Aby letoun uvezl svoji váhu, vyžadoval podvo-zek s osmnácti koly. Jeho čtyři motory byly uspo-řádány do dvou tande-mových gondol. Členy osádky byli i dva mecha-nici, kteří seděli v gon-doách a starali se o údrž-

bu motorů za letu.R.VI byl používán dvěma ně-

meckými letkami, Rfa 500 a Rfa 501. Při náletech nad Velkou Bri-tánii letky nepřišly o žádný ze

Technické údaje:Rozpětí 42,2 mDélka 22,1 mVýška 6,3 mVzletová hmotnost 11 848 kgMotory 2 tlačné a 2 tažné

řadové Mercedes D.IVa nebo Maybach Mb.IV

Maximální rychlost 135 km/hDolet 800 kmDostup 4 320 mVýzbroj až 5 kulometů

1 800 kg bombOsádka 7 členů (velitel, pilot,

kopilot, radiooperátor, „palivář“ a 2 mechanici v gondolách

Vyrobeno 18 kusů

(Pokračování na straně 56)

svých letounů, nicméně dva stroje havarovaly při návratu na základ-nu. Ze všech letounů Zeppelin Staaken R.VI byly v průběhu celé války sestřeleny čtyři stroje.

Model je celodřevěné konstruk-ce s odlehčenými žebry a přepáž-kami z překližky, smrkovými lišta-mi a potahem trupu z balzy. Byla zvolena koncepce dvou tažných motorů v gondolách s trupem v celku se středovými částmi kří-del a nedemontovatelnými ocasní-mi plochami. Limitními rozměry se staly vnitřní prostory Mirkovy dodávky, která byla k transportu určena.

Střední část spodního křídla tvoří konstrukční celek s trupem, nosnou část představují dvě dura-lové trubky o průměru 30/1,5, do kterých se zasouvají duralové spojky vnějších částí křídla o prů-měru 27/1,5. Ve vnějších částech spodního křídla jsou pouzdra pro spojku sešroubována s hlavním nosníkem křídla; spojky jsou s tímto pouzdrem a průběžnými trubkami spodního centroplánu spojeny čepy o průměru 6 mm.

Střední část horního skřídla je uložena pomocí kování na buko-vých vzpěrách tvaru obrácené- ho V. Se spodním křídlem je horní svázáno soustavou ocelových ne-rezových drátů o průměru 3 mm. Na koncích drátů jsou závity s mo-saznými vidličkami, které jsou na-sazeny na nerezová kování tl. 1,5 mm a jištěny inbusovými šrou-by.

Celek tvoří nerozebí-ratelný velmi pevný a tu-hý celek, který zároveň drží motorové gondoly, jež jsou vlepeny mezi vzpěrami. Na spodní část těchto vzpěr je kováním připevněn podvozek, který je sestavený z tva-rovaných jasanových po-délníků. Samotný pod-vozek tvoří na každé straně ocelová trubka

o průměru 20/2, do které se z kaž-dé strany nasouvá ocelový hřídel se třemi koly. Odpružení zajišťuje soubor gumových lan.

Vnější části křídel jsou klasické vícenosníkové konstrukce s něko-lika pevnostními žebry, na která jsou přišroubována duralová ková-ní. Na vrchním křídle jsou křidél-ka, která se otáčejí na hmoždinko-vých duralových závěsech. Každé křidélko má dvě serva. Mezikří-delní vzpěry jsou jasanové, kování jsou vyrobena tak, aby poloviny křídel bez nutnosti kompletní de-montáže bylo možné sklápět k so-bě. To proto, aby se co nejvíc snížil

čas potřebný k montáži. Většina lan tak zůstane na svém místě, po-loviny křídla se prostě jen roztáh-nou od sebe, nasune se šest čepů a tento komplet se nasune na spoj-ky ve středních částech křídel.

Trup je krabice z podélníků a přepážek, pro dostatečnou tu-

host potažená balzou 3 mm, která tvoří jeden celek se středními částmi křídel, gondolami s moto-ry a podvozkem. V přední části trupu je odnímací kryt kabiny s přístupem k elektronice a bate-riím. Mezi kabinou a zadním stře-lištěm jsou dvě řady schránek pro

odhoz pum. Ty jsou zhotoveny z černého EPP; je jich celkem šestnáct, tedy dvě řady po osmi. Každá řada se otevírá samostat-ným servem. V místě předního střeliště je umístěna zátěž, za ním jsou napájecí baterie přijímačů, které jsou uloženy v místě kabi-ny; vše je zakryto podlahami pi-lotních prostorů. Pod zadním střelištěm je deska se servy ocas-ních kormidel. Lanka k ocasním kormidlům jsou uložena v plasto-vých vodicích trubkách; v mís-tech vyústění z trupu lanka zatá-čejí po kladkách ke kormidlům. Pod VOP je umístěna odpružená jasanová ostruha s řízeným ko-lem.

Gondoly jsou konstrukčně svá-zány se vzpěrami, v přední části je motorová přepážka, na kterou je kromě motoru umístěno zapalová-ní a bloky pro šrouby krytu moto-ru. Mezi vzpěrami je uložena 2lit-rová nádrž a v zadní části je ukryt

výfuk. Po boku gondoly je vedeno výfukové po-trubí, které je za nádrží svedeno do trupu k výfu-ku. Ten má odvod spalin řešen středem zadní části gondoly. Vedle nádrže je servo plynu a před nádrží baterie zapalování. Pro-storu v gondole je velmi málo, proto bylo umístě-ní všech komponent pře-dem důkladně zváženo

MOTOROVÉ MODELY

RCR 9/20112256

(Pokračování ze strany 55)

a výfuk byl do gondoly vyroben Milanem Břečkou na míru.

Ocasní plochy tvoří zalanova-ný systém dvou VOP a SOP. Spod-ní stabilizátor je vlepen do trupu, vrchní je na duralových trubkách, které jsou spojeny s trupem. SOP mají kýlové části spojeny ková-ním s pevnostními žebry VOP. Vrchní VOP je v místě SOP lanky jištěna k trupu, je tím pojištěno eventuální kmitání ocasních ploch.

Potah modelu tvoří Solartex, potištěný na velkoformátové tis-kárně kamufl áží lozeng. Gondoly jsou přelaminovány, tmeleny,

broušeny a lakovány. Figurky pilo-tů, střelců a mechaniků připravil Mirek Kablásek.

O pohon se stará dvojice moto-rů ZDZ 160 RV, vypínač zapalo-vání je použit 2x Emcotec, bate-

rie zapalování sestávají z 5 článků NiCd 2 400 mAh. Přijímače jsou 2x Spektrum AR12100, každý je napájen dvojicí akumulátorů NiCd 2 400 mAh. Použitá serva jsou Futaba S3306 a Hitec 855MG. Elektronika umístěná v trupu je

schována pod podlahami s piloty, stejně jako baterie v přední části kabiny.

Zálet proběhl v červnu letošní-ho roku. Díky testům na malém Staakenu nebylo nutné nic moc upravovat a napoprvé vše sedělo. Po krátkém vzletu následoval ost-rý start, při kterém byly ověřeny letové vlastnosti. Model je dobře řiditelný, na povely reaguje roz-vážně, má odpovídající pomalé re-akce. Co nás poněkud překvapilo, je poměrně značný rozsah rychlos-tí. Model dokáže letět i docela rychle, při plném plynu létá velmi svižně, při půl plynu se rozvážně

a poměrně maketově su-ne oblohou a při přistání dokáže na podrovnání vzorně zpomalit.

Model byl postaven pro létání se skupinou Great War Flying Circus a byl poprvé nasazen na Leteckém dnu v Holíči.

Mirek Horsák a Milan Vrága

RCR 9/2011 57

MOTOROVÉ MODELY

To, že se chystá do výroby větší český proudový motor, se už něja-kou dobu proslýchá, ostatně návštěv-níci akce Jets over Czech jej mohli vidět jak samostatně, tak létat v mo-delu. Podívejme se trochu podrobně-ji, co stojí v pozadí jeho vzniku a čím má šanci upoutat zákazníky.

První brněnská strojírna ve Velké Bíteši, respektive její divize letecké techniky od 70. let minulého století zaměřila svůj výrobní program na zařízení pro vojenská tréninková le-tadla zejména ve spolupráci s Aerem Vodochody. Její výrobky, například pomocné energetické jednotky, kli-matizace nebo převodovky, celkem asi třicet funkčních celků, se staly součástí letadel L-39, L-59 i L-159. Když výroba těchto letadel v Aeru skončila, musela strojírna hledat no-vý sortiment i trhy. Vyšla z toho, s čím měla zkušenosti, tedy z men-ších turbínových motorů o výkonu kolem 80 kW. Navázala spolupráci například s ruskou fi rmou KVZ, vý-robcem vrtulníků Mi-8 a Mi-17, pro nějž vyvinula a dodává pomocné energetické jednotky. Podobná veli-kost motorů vedla i k zájmu o po-honné jednotky vojenských bezpi-lotních prostředků.

Postupně byl vyvinut a zaveden do výroby motor TJ-100 s tahem až 1 200 N a podařilo se jej uvést na za-hraniční trh. Záměrem bylo posunout se od výroby subdodávek pro jiné výrobce k vlastním kom-pletním motorům a orien-tovat se i na civilní výro-bu. Jedním z výsledků této snahy je třeba turbovrtulo-vá pohonná jednotka TP- -100 určená pro ultralighty nebo 2–4místné sportovní letouny, která je v součas-né době ve stadiu testů, ne-bo jednotka TS-100 pro lehké vrtulníky.

Skupina kolem Ing. Zdeňka Katolického, ředi-

tele divize letecké techniky PBS, se ale rozhodla jít ve zmenšování svých výrobků dál a připravit motor mode-lářských rozměrů s tahem 200 N. Je zajímavé, že postup byl v tomto pří-padě přesně opačný, než tomu bylo v minulosti u většiny modelářských výrobců. První modelářské turbíny mívaly tah kolem 30 N a vycházelo se pokud možno z dílů, které se daly

sehnat a upravit, třeba z turbokom-presorů do aut. Postupně se staly standardem motory s tahem 50 N, potom i 80 N, dnes je vidět asi nej-

větší zastoupení motorů mezi 100–120 N. Turbíny s tahem 200 N a více již patří mezi velké modelář-ské motory a jejich tech-nologii výrobci dovedli ke značné dokonalosti, sou-časně ale zůstali svázáni zavedenou koncepcí, předchozím vývojem a zkušenostmi. Dá se v ur-čitém smyslu a nadsázce říct, že současné modelář-ské proudové motory vznikly postupným zvět-šováním původních ama-térských konstrukcí. A to je asi ten hlavní rozdíl pro-ti turbíně TJ-20 z První br-něnské strojírny, ta vznik-la jako komplexní kon-strukce vycházející ze zmenšení vojenských po-

mocných agregátů z „velkých“ leta-del, s konstruktérským, technologic-kým i materiálovým zázemím vý-robce vojenské letecké techniky. Na modelářském trhu, dnes prakticky nasyceném, se chce prosadit zejmé-na kvalitou, spolehlivostí, parametry a lepší technickou úrovní výrobků. Další zmenšení svého motoru už tým z PBS nepředpokládá.

V „nulté“ sérii bylo vyrobeno pět prototypů, na nichž se ověřovaly vlastnosti a v profesionální zkušebně ladily parametry, potom vznikla dal-ší série dvaceti kusů, které jsou v současné době ve zkušebním pro-vozu u zákazníků.

Pro první letové testy byl posta-ven zjednodušený model stíhacího bombardéru DH 112 Venom o rozpětí 3,1 m, který létá relativně pomalu a dobře klouže. Při hmotnosti modelu 20 kg motor dokáže dostat tento letoun, pilotovaný Janem Stonavským z Br-na, do téměř svislého letu vzhůru. Zvuk motoru je perfektně čistý, bez šeles-tů a zakolísání i v průběhu rychlých změn otáček. Cílem je během letošní

58 RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

Část první ověřovací série, dnes už tyto motory slouží u zákazníků

Řídicí jednotka od fi rmy Jakadofsky

Uložení ventilů pod pláštěm motoru

Palivové čerpadlo, fi ltr a elektromagnetické ventily, vše z produkce PBS

Elektronika obsluhy snímačů je přímo v motoru

Turbíny z BítešeMotor bez přední části pláště na

měřicím stojanu

sezony naběhat v reálném provozu nejméně 50 hodin, což je stanovený servisní interval pro prohlídku a údržbu. Další kus motoru TJ-20 slouží k přípravě našeho redakčního testu naopak ve velmi rychlém prou-dovém modelu.

Motor TJ-20 vzbudil velkou po-zornost i na veletrhu v německém Friedrichshafenu letos na jaře, první zákazníci si jej budou moct koupit pravděpodobně už na podzim. První brněnská strojírna kromě přímého prodeje plánuje využít existující dis-tribuční a servisní sítě fi rmy ZDZ a její zahraniční dealery k prodeji a podpoře výrobku.

TJ-20 má z technického hlediska několik neobvyklých prvků. Na první pohled je vidět, že z motoru nic netrčí, připojuje se pouze přívod paliva a přes konektor svazek vodi-čů k řídicí elektronice. Oba spouště-cí ventily i termočlánek na měření teploty se ukrývají pod pláštěm, stejně jako speciální keramická žha-vicí svíčka na napětí 11,4 V. Svíčka je zabudovaná pevně do motoru a v poměru k jeho životnosti by se neměla porouchat. Při spouštění ro-tor roztáčí kvalitní komutátorový průmyslový motor Sagami s kluz-nou spojkou. Na míru jsou navržené a optimalizované i přívody paliva a odpařovací trubky, stejně jako ko-lo jednostupňového radiálního kom-presoru, difuzor a systém mazání. Výsledkem jsou výhodnější para-metry, například proti srovnatelné-

mu motoru JetCat P-200SX má TJ-20 o 10 mm menší průměr, je o 50 mm kratší a více než 0,3 kg leh-

čí, přitom maximální tah je o 6 % vyšší a předepsaný servisní interval dvakrát delší. Důležité jsou nejen výkony, ale i spotřeba, a tu má nový motor oproti konkurenci zhruba o 20 % nižší, takže model může mít menší nádrž nebo při stejné nádrži dosáhnout delšího letu. Palivem je standardní kerosin s 5% příměsí turbínového oleje. Alternativní pali-va výrobce zatím nezkoušel a nedo-poručuje.

Modelářský proudový pohon, to není jen vlastní motor, ale také k ně-mu vhodná řídicí elektronika, pali-vové čerpadlo a rozvody i výfukové trubice. Do prvních zkoušek byla

nasazena elektronika EvoJet, nicméně neosvěd-čila se, pravděpodobně ta-ké proto, že byla navržena pro menší turbíny do 160 N. Snahou bylo inici-ovat vývoj a výrobu do-mácí elektroniky u jedné pražské fi rmy, ale výsle-dek se nepodařilo dovést do použitelného stavu. Nakonec v PBS zvolili spolupráci s fi rmou Jaka-dofsky Jet Engines z Kot-

tingbrunnu, městečka na východě Rakouska, která vyrábí nejen mode-lářské motory, ale zejména turbíny o průměru 50–300 mm, respektive výkonu do 10 kW pro průmyslové aplikace. Elektronika je o něco má-lo větší, než je obvyklé, ale osvědči-la se i v podstatně tvrdších podmín-kách, než v jakých se modelářská technika obvykle zkouší. Další vý-hodou je vstřícný postoj fi rmy Jaka-dofsky k přizpůsobení a úpravám programového vybavení a v jednání je i možnost, že by se elektronika vyráběla v tuzemsku.

Jak ventily, tak palivové čerpadlo vyrábí PBS vlastní, ventily jsou ukryté pod pláštěm motoru a zkou-šela se i možnost integrovat do mo-toru dokonce čerpadlo, nakonec se však ukázalo jako výhodnější nechat jej vně. Jako napájecí zdroj se použí-vá tříčlánek Li-pol, což je odlišnost proti obvykle používanému dvou-článku. Dvouplášťové výstupní tru-bice PBS nedodává s tím, že buď jsou součástí modelu, nebo se dají koupit prakticky u všech prodejců s vybavením pro proudová letadla a na míru přizpůsobit.

Dosavadní výsledky zkoušek u výrobce i v modelářském provozu jsou velmi slibné a potvrzují, že mo-tor splňuje udávané parametry s re-zervou. Posledním rozsáhlejším úkolem před uvedením motoru na trh bude příprava provozní příruč-ky.

Jak se bude novému výrobku na trhu a zejména v modelech dařit, to ukáže až čas, v každém případě má ale šanci prosadit se právě tím, čím chce zákazníky přesvědčit výrobce, tedy kvalitou a zázemím v modelář-ských měřítkách silné fi rmy se zku-šenostmi v oblasti výroby proudo-vých motorů, špičkovou technologií i materiály.

Předpokládaná cena motoru včet-ně příslušenství by se na našem trhu měla pohybovat kolem 96 000 Kč včetně DPH, což je nižší cena než u podobných zahraničních výrobků. Ing. Michal Černý

RCR 9/2011 59

MOTOROVÉ MODELY

Měřicí pracoviště pro zkoušky motorů

Turbovrtulová pohonná jednotka TP-100

Venom a jeho pilot Jan Stonavský

Technické údaje podle výrobce:Tah (max. 5 min ) 220 NHmotnost suchá 1,95 kgDélka 309 mmVnější průměr 121 mm

RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

60

Konstruktérem jednoduchého, ale pohledného motorového mo-delu je americký modelář Nick Stamos.

Cvičný akrobatický model M.V. Sport

Křídlo je oblíbené americké konstrukce bez torzní skříně. Žebra vyřežeme z balzy tloušťky 2,5 mm s výjimkou čtvrtých od středu, na konci hranolů nesoucích podvozek, která jsou z překližky tloušťky 3 mm. Tou zesílíme i druhá žebra.

Náběžnou lištu vyhoblujeme a vybrousíme z balzy tloušťky 12,5 mm. Na pomocný nosník o průřezu 6 x 6 mm a hlavní 10 x 10 mm vybereme tvrdší balzu. Pásy v odtokové části jsou z balzy tloušťky 2,5 mm a samotná odtoko-vá lišta z balzy tloušťky 6 mm. Kři-délka vyhoblujeme z balzy tloušť-ky 8 mm. Na koncové oblouky z balzy tloušťky 6 mm nalepíme v náběžné a odtokové části bloky měkké balzy.

Poloviny křídla spojíme spojka-mi z překližky tloušťky 3 mm, na-lepenými k pásnicím hlavního nos-níku. Stojina z balzy tloušťky

2,5 mm sahá pouze od středu křídla do poloviny rozpětí. Pro zvýšení tu-hosti bychom mohli nalepit stojinu oboustranně z balzy tloušťky 1,5 mm do poloviny rozpětí a dál z balzy tloušťky 0,8 mm. Doplně-ním stojiny u pomocného nosníku mírně zvýšíme hmotnost a prac-nost, výsledkem ale bude pevnější nosník. Nalepením stojiny k balzo-vým páskům odtokové části vytvo-říme tuhou torzní skříň. Nestejná šířka pásků si o to přímo říká.

Střed křídla polepíme balzou tloušťky 2,5 mm a přelaminujeme. Zdola nalepíme překližku tloušťky 0,8 mm, bránící zařezávání poutací gumy. Aerodynamičtější než při-poutání gumou bude upevnění kříd-la kolíkem vepředu a šroubem vza-du. V tom případě zesílíme středo-vá žebra položebry a kolík zalepí-me do tohoto zesílení, až projde stojinou. V odtokové části vylepí-me prostor mezi pásy balzou.

Hlavní podvozek se kotví do bu-kových hranolů. Kouty mezi hrano-ly a žebry zesílíme balzovými lišta-mi 6 x 6 mm trojúhelníkového prů-řezu.

Ocasní plochy s profi lem rovné desky mají tloušťku 6 mm. Obě kormidla vybrousíme z balzy tloušťky 6 mm a poloviny výškové-ho spojíme lištou o průřezu 6 x 10 mm z tvrdého dřeva. Příhradovou konstrukci kýlovky i stabilizátoru slepíme z podélníků o průřezu 6 x 12,5 mm a žeber 6 x 4,5 mm.

Ve středovém zesílení stabilizá-toru vyřízneme obdélníkový otvor široký 6 mm, do kterého zapadá nákližek s léty kolmo, vlepený do spodní části kýlovky.

Na bočnice trupu vybereme hou-ževnatou balzu tloušťky 3 mm. Z překližky tloušťky 3 mm vyřeže-me zesílení v místě křídla a z pře-kližky tloušťky 0,8 mm zesílení pod ocasními plochami.

První přepážku zhotovíme z bal-zy tloušťky 6 mm, druhou z pře-kližky tloušťky 6 mm, třetí a po-slední z překližky tloušťky 3 mm, polopřepážku horní části z balzy tloušťky 3 mm. Po obvodě nalepí-me balzové lišty 12,5 x 12,5 mm trojúhelníkového průřezu. Spodní potah tvoří balza tloušťky 3 mm a horní balza tloušťky 4,5 mm.

Kouty mezi přepážkami a bočnice-mi vyztužíme nalepením balzových lišt 6 x 6 mm trojúhelníkového prů-řezu. Nástavbu za kabinou tvoří hřbet z balzy tloušťky 6 mm dopl-něný bočnicemi z balzy tloušťky 3 mm. Kryt kabiny z bloku balzy zevnitř vydlabeme. Hrany trupu výrazně zaoblíme. Pro zachycení poutací gumy vlepíme bukové kolí-ky. Konstrukce trupu umožňuje snadnou úpravu pro připevnění ko-líkem a šroubem.

Vybroušenou kostru požehlíme fólií.

Podvozkové nohy ohnuté z oce-lové struny o průměru 4 mm opatří-me koly o průměru 64 mm. Elegan-ci modelu prospívají aerodynamic-ké kryty kol. Pro létání na trávě je oželíme.

Motor je uložen šikmo pod úh-lem 45°. Nebyl vyosen ani potla-čen, jestliže jej ale vyosíme mírně doprava, určitě nepochybíme. K pohonu je vhodná dvoudobá šestapůlka.

Model byl seřízen „vše v nule“. Podle RCM

Jaroslav Kroufek ►

modelá ské pot ebyPoděbradova 225, 506 01 JIČÍN

Tel.: +420 603 552 512E-mail: avantircm@seznam.cz

www.avantircm.cz

Prodejní doba: Po: 13,00 – 17,00Út – Pá 8,30 – 11,30 13,00 – 17,00; So 8,30 – 11,30

Vše děláme pro vaši spokojenost !

Prodejna a e-shop:Prodejna a e-shop:

www.avantircm.czwww.avantircm.cz24 hodin denně 24 hodin denně

+ naše prodejna:+ naše prodejna:Neustále rozšiřujeme Neustále rozšiřujeme

sortiment !sortiment !Informace viz naše stránky !!!Informace viz naše stránky !!!

61RCR 9/2011

MOTOROVÉ MODELY

►

M.V

. Spo

rt

Vyberte si v našem antikvariátuv Praze 3, v ulici Baranova 31. Prodejna je otevřena od pondělí do pátku vždy od 13.00 do 17.00 hod., telefonní číslo přímo do prodejny je 222 221 541, e-mail: eshop@rcrevue.cz. Kromě antikvárního zboží, které můžete zakoupit pouze v pro-

dejně, zde dostanete i veškerou součas-nou produkci vydavatelství RCR, nabíze-nou i v internetovém obchodě http://eshop.rcrevue.cz (časopisy a CD- -ROM RC revue, RC cars, časopis Robot Re-vue, propagační předměty), plánky RC

revue a Modelář, zahraniční modelářské časopisy a knihy s modelářskou a letec-kou te matikou. Na toto zboží kromě časo-pisů a modelářských plánků obdržíte slevu 10 % proti cenám uváděným v inter-netovém obchodě.

Výkup knih s modelářskou tematikou každou středu od 13.00 do 17.00 hodin!Nevyhazujte knihy, přineste je raději k nám!

Modelářská literatura

7 modelů na neděliStavíme modely (Semrád)Původní plán Tatran (Procházka) Scale Aviation Modeller 2/2008

(v angličtině)Bauen und Fliegen

(Denzin, v němčině)Původní plán Racek, větroň

(Procházka)Původní plán MKM-22 Orkán na

gumu (Neubert)Původní plán větroň Střela (Ledvina)Původní plán Ledňáček, motorový

hydroplán (Kafka)Původní plán MKM-73 Beta Minor

na gumu (Staníček)Původní plán Meteor-AS, motorový

(Ledvina)Původní plán Biko, motorový

(Bittmann, Korda)Původní plán Messerschmitt

Me 109na gumu (Ledvina)Původní plán Praga Baby, motorový

(Fleissig)Původní plán Komár, větroň (Staněk)Původní plán V.J. 6 na gumu (Jirotka)Původní plán Cyklon, motorový

(Neubert)Původní plán Raketa, motorový

(Hájek)Původní plán Moskyt na gumu

(Čížek)Původní plán vrtulník N112 na gumu

(Nápravník)Původní plán Racek VB 44,

motorový (Bušek)Původní plán Ostříž VB 48, motorový

(Bušek)Původní plán NL 532 Netopýr,

motorový (Neubert)Lití plastických hmot pro modeláře

(Boublík)Modelářské motory 1. díl (Kalina)Modelářské motory 2. díl (Kalina)Profi ly létajících modelů (Hořejší)Stavíme makety letadel a kosmických

lodí (Šorel)

Lietadlá – stavba plastikových modelov (v slovenštině)

Godlo i barwa (v polštině)Plastic Kits Aero Revue č.55

Historická a memoárová literatura

Nad ledem a Saharou (Stahl)Stíhací esa na Wildcatech (Barrett,

Tillman)Mc Campbellovi hrdinové (Hoyt)Canso (Krézek)633. squadrona (Smith)Stíhací esa korejské válkyKonečně Malta (Gibbs)Ve stínu slávy (Pajer)V uniformě RAF (Radosta)Krvavá jatka 2. díl (Shores, Cull)Osud byl mým přítelem (Vild)Létající tygři (Boyington)Létající tygři (Toland)Čs. letci v boji proti fašismu

(Šmoldas)Oblaka v ohni (McDonald)Bombardér T-2990 se odmlčel (Bufka)Křídla v boji (Pokryškin)Já stíhač (Zacharov)Češi a Slováci v oblacích

(Šorel a kol.)Letci s Davidovou hvězdou

(Halperin)Nebe nad Seinou (Šikl)Motory hřmí vzduchem (Kubec)Příběh zkušebního letce (Gallaj)Letím na Berlín (Vinogradov)Bouřlivá oblaka (Liškutin)Trojúhelník naděje (Skopal)Zbylo nás devět (Osolsobě)A zdi se hroutily (Fishman)KX-B neodpovídá (Šiška)Jak se plaší smrt (Liška)Konec honicích psů (Ivankin)Noci nad Německem (Radosta)Smrt létá rychleji (Udet)Stíhací pilot (Rajlich)Operace Ratlines (McDonald)Z válečného deníku (Sitenský)Průkopníci klouzavého letu (Nožička)Můj život letce (Udet)Izraelská válečná mašinerieLet mstitele (Hyams)Letecká služba (Liškutin)Malta I (Shores)Přísně tajnéZielone diably (v polštině)Než nám narostla křídla (Andrejs)Stíhači (Sims)Nejrychlejší lidé světa (Banaszczyk)

II.wojna światowa-Bitwa o Wielka Brytanie (v polštině)

Létal jsem s Třistatřináctkou (Fajtl)Letecká válka 1939–1945 (Groehler)Mnozí nedoletěli (Loucký) Speciál Letectví + kosmonautika –

Bitva o BritániiStíhač, Bitva o Británii – jak to

skutečně bylo (Deighton)Stíhači nad kanálem (Rajlich, Sehnal)Sestřelen (Fajtl)Biskajská dramata (Slípka)Speciál Letectví + kosmonautika – Češi a Slováci v historii letectví

Generál nebe (Fajtl)Letecká kniha československé

mládeže (Květoň)Mladý letec ročník 1936–38Lehčí než vzduch (Vrchovecký)Průkopníci vzduchu (Felix)Stíhací esa Luftwaffe 1939–1945

(Matyáš)Stíhači ohnivých nocí (Kaucký)V boji od začátku až do konce

(Bala)Začátek cesty – podivná válka

(Shores)Zůstal jsem sám (Loucký)

Beletrie Biggles ve službách Scotland YarduBiggles v AfriceIkarův návrat (Frýda)Padákoví myslivci nastupují

(Gericke)

Technika a teorie

Messerschmitt Me 163 (Ziegler)Letadla čs. pilotů (Šorel)Bojová letadla 2. světové války

(Gunston)Svět letadel (Šorel)Encyklopedie moderních vojenských

letadel (Gunston)Zbraně které zasáhly do vývoje lidstvaSvět dopravních letadel (Toufar)Atlas letadel 5, 6, 7, 8 (Němeček)Atlas letadel, třímotorová dopravní

letadlaAtlas letadel, čtyřmotorová letadlaAtlas letadel, dvoumotorová letadlaBlindfl ug-Instrumente (v němčině)Flieger Jahrbuch 1963 (v němčině)Flugzeuge aus aller Welt (v němčině)

Krylja moloďoži (Pěcuch, v ruštině)Letadla čs. pilotů 1. díl (Šorel, Velc)Československá letadla 1. a 2. dílAtlas letadelCivilní letadla 1 a 2 Atlas vojenské techniky – vrtulníkyReaktivní letounyBudeme létat (Kdér)Vojenská letadla 1.–3. dílSvět letectví (Lowe)VrtulníkyStíhací letadla 1938-45, Velká

Británie – Německo (Válka)Polski samolot i barwa (Królikiewicz,

v polštině)Ilustrovaná historie letectví

(MB-200, Wellington, Il-28)Samoloty bombowe II. wojny światowej (Kaczkowski, v polštině)

Triáda – Wirraway, Polikarpov Po-2, Albatros

Typy broni i uzbrojenia (různá čísla)Focke-Wulf FW 190D,

camoufl age & markings 1. díl (Deboeck, Larger…)

Focke-Wulf FW 190D, camoufl age & markings 2. díl (Deboeck, Larger…)

Ilustrovaná historie letectví (Fokker VII, La-5, MiG-15)

Ilustrovaná historie letectví (Spitfi ore Mk. IX, XVI, Jak-15, Avia BH-21)

Ilustrovaná historie letectví (Spad VII, XII, Hurricane Mk.1, MiG-17)

Ilustrovaná historie letectví (Thurnderbolt II, Junkers, Il-2)

Konstrukcje lotnicze polski ludowej (kolektiv)

Letadla – obrázkový slovníkLetadla Luftwaffe 1939-45, část 1.

(Marek, Murawski)O letecké akrobacii (Macháček)Padák a jeho užití (Novák)Parašutistický sport (Lukin)Příručka pro sportovní letce (Vlasák)Zarys dzialań polskiego lotnictwa

(Król, v polštině)

Malá encyklopedie kosmonautikyVojenské raketyA velký skok pro lidstvo

Válečné lodě I, III

ANTIKVARIÁT RCR

62 RCR 9/2011

I když mi pracovní vytížení nedo-volilo přijet do Kroměříže již v pátek 8. července, stihl jsem to alespoň ná-sledující úterý, a tak jsem si přece jen užil pravou modelářskou dovolenou tak, jak ji hlavní organizátor akce, Petr Mašláň z Heliklubu Přerov, před dvaceti léty dal do vínku nejdelšímu a nejnavštěvovanějšímu setkání vr-tulníkářů v českých zemích.

Osobně jsem si opravdu užíval, nikam nespěchal a v klidu na setkání zvládl vše, co jsem si předsevzal, ja-ko seřídit motory a letové režimy vr-tulníků, na které zatím nebyl tak úpl-ně čas ve všedních dnech. Někteří kolegové podle toho, jak jsem s nimi mluvil, také přehodnotili své záměry a věnovali se v příjemném prostředí především odpo-činku; i když byli na setká-ní od začátku do konce, ani jednou nevytáhli vrtul-ník, jen tak relaxovali.

Vždy, když píšu o něja-ké akci, snažím se sezná-mit čtenáře s novinkami na našem vrtulníkovém nebi. I letos byly k vidění nové špičkové sportovní stroje, které v rukou trénovaných pilotů uváděli přítomné do transu. Především Roman Pospíšil s Ri-gidem ukázal všem, co takový špič-kový stroj dokáže a hlavně jakou rychlostí dokáže létat. Pavel Kefurt s otcem Petrem předváděli novinky, o kterých jste se mohli dočíst v re-portáži z Norimberku v RC revue 3/2011, Raptor G4 a Titan X 50, a to jak ve verzi nitro, tak elektro.

Moji pozornost však poutaly více makety vrtulníků. Přímo před mým vozem „parkovala“ EC 145 pardu-bického Vladimíra Josky. Model je postaven na mechanice T-Rex 500 s původním elektromotorem a regu-látorem. Původní stavitel byl hradec-ký Jirka Čáp, Vladimír přivezl make-tu na zálet a při fotografování jí

úspěšně pilotoval Milan Poskočil. Zajímavostí modelu je kovová čtyř-listá rotorová hlava s extrémně štíh-lými rotorovými listy. Ke stabilizaci je používán stabilizační systém Rob-be HC3 SX. Zalomení zadní transmi-se je součástí stavebnice trupu. Ovlá-dání je lanovodem.

Dalším pozoruhodným modelem byla Mi-24 Antonína Běhalíka z LMK Přerov. Trup domácí výroby původně stavěný na Helixe je osazen mechanikou T-Rex 600 s motorem Thunder Tiger Red Line 50. Transmi-se vyrovnávacího rotoru je řemenem napřímo, bez převodovky v ocasním

zalomení, jen vedeném kladkami. Po-zoruhodnou robustnost konstrukce Antonín prokázal, když při nízkém

„bojovém“ průletu nad ku-kuřicí zavadil rotorem o je-den vyšší stvol, a byl tak „sestřelen“ do pole asi dvoumetrových rostlin. Mi-24 hledal po sluchu na volnoběh běžícího motoru. Když se Tonda vynořil z kukuřičného pole, zběž-ně model prohlédl… a hup do vzduchu. Kukuřici se už sice vyhýbal, ale létání si evidentně užíval.

Červenou BO 105 CBS přivezl Vítězslav Motyka

z LMK Minerva Opava. Trup i me-chanika jsou od fi rmy Vario, motor je OS Max SX 60. Čtyřlistý rotor o prů-měru 1 600 mm má stabilizaci Micro-Beast.

Jirka Nikl z Olomouce přivezl na jeden den k záletu benzinový Jet Ran-ger s průměrem rotoru 1 800 mm a hmotností 14 kg. Záletu se ujal Hu-go Markes – a úspěšně! Nebyl by to ale Hugo, aby na Helicup nepřivezl také svou maketu. Ryze komerční „Funkey“ model (původem z Vietna-mu) AS 350 Ecureuil s líbivým zele-ným metalickým nástřikem je osazen elektro mechanikou T-Rex 600. Zají-mavostí je třílistá maketová rotorová hlava StarFlex, kterou Hugo prodává jako výběrový tuning pro makety.

Letošní Helicup Kroměříž se nesl v duchu svých 20. narozenin, přede-vším při pátečním předváděcím dni, ozvučeném a vlastnoústně komento-

vaném Jirkou Klimentem. Večer potom následovala závěrečná Hangárparty se živou muzikou, jejímž vy-vrcholením byla tombola o ceny věnované sponzory, korunovaná nočním létá-ním, a následný ohňostroj.

Je na místě poděkovat všem sponzorům, ale hlav-ně Petru Mašláňovi za dvacetileté organizování této v Česku určitě nejpo-pulárnější vrtulníkářské akce. Petře děkujeme!

Jiří Zikmund

63RCR 9/2011

VRTULNÍKY

Vladimír Joska se svým EC 145

Mi-24 Tondy Běhalíka

Start EC 350 Huga Markese

Večerní polétání Víti Motyky s BO 105

Jet Ranger Jirky Nikla

Technická dokonalost – Starfl ex Huga Markese

Helicup 2011

RCR 9/2011

VRTULNÍKY

Combat Twister – za ním a sestřelte ho!VYRÁBÍ: Nine Eagles, ČínaDODÁVÁ: Pelikan Daniel, Pardubice

Malých dvourotorových pokojo-vých vrtulníčků na pomezí mezi hračkou a modelem jsme už v na-šem časopise v minulosti představi-li několik. Combat Twister je na první pohled velmi podobný Easy Copteru V4 Colibri, jehož test vy-šel v RC revue 4/2010. Liší se jed-nak povrchovou úpravou napodo-bující vojenskou kamufl áž v zelené nebo modré barvě, jednak možností „střílet“ infračerveným paprskem z „kulometu“ a také registrovat zá-sahy protivníka.

Výrobek se dodává v papírovém kufříku s plastovým uchem, všech-ny části jsou dobře uloženy v poly-styrenovém výlisku. Obal může sloužit k ochraně a přepravě po ce-lou dobu životnosti. V sadě najde-me kompletně sestavený model, je-den pohonný akumulátor o kapaci-tě 150 mAh, vysílač v pásmu 2,4 GHz, který slouží současně jako nabíječ pro akumulátor, čtyři tuž-kové alkalické články do vysílače a malý kovový šroubovák pro pří-padnou údržbu.

Vysílač využívá k řízení tři širo-kopásmové DSSS kanály (preferu-je frekvence 2410, 2430 a 2450 MHz) a komunikace s modelem je oboustranná, zpět se předává infor-mace o zásazích. Na rozdíl od po-dobného vysílače u Easy Copteru tenhle nelze přeměnit z módu 1 do módu 2 nebo naopak a má další funkce. Dvě červená tlačítka naho-ře slouží ke střelbě, zvuk kulomet-né dávky se současně ozývá z re-produktoru vysílače. Stlačením le-vého ovladače můžeme přepínat dvojí výchylky řízení, stlačení pra-vého se používá při párování přijí-mače (platí pro mód 1). Pod krytem zespodu je konektor pro dobíjení pohonného zdroje. Činnost nabíje-če indikuje zelená LED hned vedle, když zhasne, je nabito. Při nabíjení, které trvá asi hodinu, se musí ne-

chat vysílač zapnutý, což nepova-žuji za příliš výhodné. Sada lev-ných alkalických baterií vydržela šest nabití, než vysílač indikoval nízké napětí. Po jejich vyčerpání jsem použil 4 NiMH články Sanyo Eneloop, s nimi sice indikátor ni-kdy neukázal víc než do poloviny, ale vydržely podstatně déle a dají se dobít.

Vrtulník má dole pod držákem na akumulátor namontovaný modul IR „kulometu“, střílí vpřed a papr-sek vyzařuje v úhlu asi 20° od osy. Vzadu z modulu vystupuje prů-hledný kužel, který tvoří odraznou plochu, aby bylo možné detekovat

zásahy protivníka ze všech stran. Dosah „střelby“ při optimálním za-míření je značný, přibližně 5 m. Když je vrtulník poprvé zasažen, LED na modulu zablikají a model udělá rychlou otáčku vpravo, při

druhém zásahu vlevo, při dalších střídavě na obě strany. Počet zásahů, kte-ré vydrží, se dá nastavit (nejvýše 9). Po posled-ním zásahu LED zhasne, omezí se výkon motorů a model nuceně přistane či se spíše zřítí k zemi. Po sestřelení je nutné stáh-nout plyn, počkat, až se

zase LED rozsvítí, a mů-že se odstartovat k další-mu letu. Ačkoli se v ná-vodu píše o nutné pauze 5 sekund, u zkoušených modelů bylo nutné čekat kolem 15–20 s.

Model může být na-staven do dvou režimů, buď boje každý proti každému, nebo přísluš-

nosti k jedné ze dvou skupin, A ne-bo B. Vrtulníky stejné skupiny se vzájemně nemohou sestřelit. Při výstřelu předává IR paprsek identi-fi kační číslo střelce, které má záro-veň v sobě zakódovanou přísluš-nost ke skupině. Cíl je zasažen a přečte si kód střelce, ten vzápětí vyšle do svého vysílače, takže po sestřelení s plynem staženým do nuly je možné na displeji zásah po zásahu přečíst, kdo se trefi l. Evi-dence zásahů má samozřejmě smy-sl jen tehdy, když spolu bojují více než dva vrtulníky. Střílet může jen model, který má roztočený rotor, sestřelit se dá i ten, který stojí na ze-mi.

Combat Twister je stabilní a dob-ře ovladatelný, vhodný pro létání i v menších bytech. Při nastavování vzorku se ukázalo, že indikace reži-mu nesouhlasí s návodem, místo modré LED při boji všech proti všem svítila zelená, stejně jako při zařazení do skupiny A; skupinu B indikovala bílá LED. Kontrolky jsou dobře viditelné i za jasného dne, večer v šeru připomínají spíš

vyhledávací refl ektory než indikaci a osvětlují za letu celý prostor pod vr-tulníkem.

IR přenos používáme asi všichni v dálkových ovládáních televizorů a je celkem známé i to, že se dá zamířit ovladač třeba za sebe na zeď a ovládat televizi odrazem od ní, v některých případech

±

65

VRTULNÍKY

Technické údaje podle výrobce:Průměr rotorů 188 mmDélka 213 mmHmotnost 31 gZdroj 3,7 V / 120 mAh

třeba i bez přímé viditelnosti na či-dlo, dokonce „za roh“. Jde totéž i při střelbě Combat Twisteru? Jde. Pokud jsou v okolí větší plochy, od

nichž se může IR paprsek odrážet, dá se toho využít, odraz ale intenzi-tu paprsku sníží, takže dostřel není moc velký. I tak ale využití odrazů

může být zajímavým a nečekaným taktickým prvkem, zejména v ome-zeném prostoru.

Malé, ale šikovné zlepšení jsem našel na le-xanové kapotáži, jejíž otvory se u starších typů vrtulníků nasazovaly na držáky vyčnívající ze šasi a potom se díly zvenčí zajišťovaly malými gu-

movými O-kroužky. Tyto kroužky se velmi snadno ztrácely. Nová ka-potáž má větší otvory a v nich drží gumové průchodky, které při se-jmutí lexanového dílu zůstanou na něm a neztratí se.

Combat Twister díky své malé hmotnosti a konstrukci převážně z plastu s uhlíkovými vlákny snad-no přežije i krkolomné pády, je dobře ovladatelný a v běžných roz-měrech bytu se pohybuje docela svižně. Jeho vlastnosti jej předurču-jí i pro začátečníky, je ale nutné se před pokusy o boj nejdřív naučit dobře řídit. I když zamíření nemusí být úplně přesné, uvedený úhel při-bližně 20° platí nejen v rovině, ale také výškově a zvládnout zamířit za letu ve třech dimenzích cíl, který se snaží unikat, není zdaleka tak leh-ké, jak se to zpočátku zdá. Také je potřeba zvládnout nejen let, ale i narušení pilotáže otočkou po zásahu, aby se vrtulník zbytečně ne-zřítil.

Když už uživatel zvládne běžné řízení, při-náší vzájemné soupeření stále nové situace a je ur-čitě zábavnější než pouhé poletování. Čím víc Com-bat Twisterů se do boje

zapojí, tím to bude lepší, i když mu-sím přiznat, že to asi bude chtít tro-chu větší prostor. Víc než dva vrtul-níky v běžném pokoji budou už mít trochu problém s vyhýbáním. V každém případě, aby se Combat Twister naplno uplatnil, musíte mít pohromadě nejméně dva, jeden ni-kdy nestačí. Doporučená cena jed-noho kompletu je 1 790 Kč. Ing. Michal Černý

Dovozce, fi rma RCM Pelikán, se k tomuto textu do uzávěrky nevyjá-dřil.

Blade mCP X – mikrovrtulník s kolektivemVYRÁBÍ: E-fl ite, USADODÁVÁ: Astra, Uherský Brod

Firma Astra poskytla redakci RC revue k vyzkoušení sadu Blade mCP X, obsahující mikrovrtulník s možností akrobacie a vše potřebné k létání s ním.

Sada je dodávána v kartonové krabici s praktickým kufříkovým madlem o rozměrech 52 x x 25 x 15 cm. Celý povrch krabice je potištěn barevnými fotografi emi vr-tulníku a dalšího obsahu sady. Uvnitř je obsah uložen ve dvou polystyre-nových blocích, které ho velice dob-ře chrání i proti poškození.

Jde o kompletní sadu, jejímž za-koupením získáme vše potřebné k létání. Sada totiž obsahuje zcela sestavený a seřízený mikrovrtulník, připravený k letu, dále dva pohonné akumulátory Li-pol 3,7 V / 200

mAh, čtyřkanálový vysílač Spekt-rum DX4e v pásmu 2,4 GHz, jedno-kanálový nabíječ Li-pol akumuláto-rů, síťový zdroj pro jeho napájení a suché články pro napájení vysíla-če. Navíc je v sadě i několik náhrad-ních dílů a další pár rotorových listů určený pro rychlé létání.

Černobílý český návod formátu A5 obsahuje všechny potřebné in-formace.

Začal jsem nabíjením akumulá-toru. Nabíječ je možné napájet z při-loženého spínaného síťového zdroje nebo 12V baterie. Stav nabíjení je indikován řadou LED. Pomocí této řady a tlačítek lze volit nabíjecí proud v rozsahu 0,1 až 0,7 A.

Bezpádlová mechanika vrtulníku je vyrobena z černého plastu, ocasní část je z uhlíkové trubičky. Karose-rie je vylisována z velmi tenkého plastu. Elektronika je umístěna

v přední části, ve středu okolo osy jsou uložena tři lineární serva. Stej-nosměrný motor přes převodovku pohání hlavní rotor. Vyrovnávací ro-tor má v zadní části vlastní motor

napřímo.Vysílač DX4e (klasická jed-

noduchá palcovka) je označen jako čtyřkanálový, ve skuteč-nosti bude mít kanálů více, mi-nimálně pět. Pátý kanál se ovlá-dá přepínačem v levé horní čás-ti. Dále je tento vysílač vybaven přepínači reverzů, přepínačem dvojích výchylek a tlačítkem trenér. Stav napájecí baterie in-dikuje řada barevných LED.

Zalétával jsem v dolíku mezi ná-držemi Košík v Praze na Jižním Městě. Foukalo a závětří se u tak malého modelu docela hodí. Založil jsem akumulátor a prověřil polohu těžiště. Opakovaně jsem se pokou-šel spárovat vysílač s vrtulníčkem, ale nedařilo se mi to. Postup je po-měrně komplikovaný, musíme při něm držet i tu správnou páku v ma-ximální výchylce doleva. V hlavě se vám asi bude, stejně jako mně, honit otázka proč tak složitě? Asi k tomu má výrobce nějaký mně utajený dů-vod. Nakonec jsem to vzdal a na

(Pokračování na straně 66)

±

VRTULNÍKY

RCR 9/201166

Technická data podle výrobce:Průměr rotoru 245 mmDélka 235 mmVýška 93 mmHmotnost 45,5 gAkumulátor Li-pol

3,7 V / 200 mAh

první pokus vrtulníček spároval se svojí starou dobrou Futabou FC-28, konvertovanou na 2,4 GHz VF mo-dulem Spektrum. Chvíli mi trvalo, než jsem nastavil reverzy a přiřazení kanálů, ale pak už byl vrtulník při-praven k letu.

Odstartoval jsem z krabice polo-žené na travnaté ploše. Vrtulník se rychle utrhl od země, stoupání jsem zastavil ve výšce asi 2 m a pokoušel se viset. Pochopil jsem, že mám ovládání moc naostro, a budu ho muset upravit. Pokusil jsem se při-stát zpět na krabici a skončil na trávníku. Ještě že tyto malé vrtulníčky jsou dí-ky své nízké hmotnosti tak odolné proti poškoze-ní.

Nastavil jsem si expo-nenciály a šel znovu do vzduchu. Teď už se mi da-řilo mi o poznání lépe. Přesto musím uznat, že jsem si po zkušenostech s předchůdcem tohoto vrtulníku Blade mSR nezdravě věřil. Blade mCP X je vyšší třída! Na-bíjel jsem akumulátory a učil se a učil létat až do setmění, vítr občas foukl, a když jsem včas správně nereagoval… skončilo to i rozpojenými táhly me-chaniky. Sám jsem se di-vil, co malý Blade vydrží, to vrtulníky s rotory vět-ších průměrů nemohou nabídnout.

Doma jsem s vrtulníčkem spáro-val vysílač DX4e na první pokus,

vůbec nechápu, co jsem na Košíku dělal špatně.

Počasí tohoto léta nám moc ne-přeje. Mnohokrát jsem s modelem vyrazil někam si zalétat, abych zjis-til, že krátce po příjezdu na místo za-čalo pršet a zdvihl se vítr tak, že ne-zbývalo než se vrátit domů. Nízká hmotnost totiž činí tyto malé vrtulní-ky hodně závislé na počasí. Postup-ně jsem se odvažoval k obratům. Na vysílači DX4e hodně oceňuji vyni-kající nápad, jímž je přechod do zá-chranného módu pomocí tlačítka tre-nér. Když se zamotáme tak, že už ne-víme co, rychle ho zmáčkneme a pak už jdeme hledat vrtulníček do vyso-

ké trávy. Samozřejmě jsem se snažil dosáhnout vytoužené mety, totiž oto-čit vrtulníček na záda, a přiznám se,

zatím se mi to nedaří. Tolik tento vrtulníček

z pohledu modeláře, který absolvoval cestu od ko-axiálu přes Blade mSR k Blade mCP X. Myslím, že to je pohled pro většinu zajímavý, protože mode-lářů jdoucích touto cestou je dnes hodně.

Samozřejmě mě zají-malo i hodnocení z po-

hledu vrtulníkáře létajícího s větší-mi akrobatickými vrtulníky. Do-mluvil jsem se s jedním kolegou z letiště a navštívil ho. Na místě jsme zjistili, že řídí v jiném módu než já. Tak aspoň prohlédl a trochu i zkritizoval bezpádlovou mechani-ku vrtulníku. Proto mě velice pře-kvapilo, když mi po několika dnech telefonoval, že si Blade mCP X kou-pil a už s ním „drandí“ doma. Říká, že udržet ho na zádech vyžaduje

větší úsilí, ale jde to. Rovněž reakce v obratech mu připadají zpožděné, ale také nejde o vyladěný akrobatic-

ký speciál za desítky tisíc korun. Celkově ho hodnotí jako „super hračku“ na doma.

Blade mCP X bych do-poručil těm modelářům, kteří zvládli pilotáž jedno-rotorových mikrovrtulní-ků a chtějí o úroveň výše. Zkušené akrobatické pilo-ty pobaví jako „domácí mazlíček“. Pro úplné za-čátečníky není vhodný!

Pro všechny potenciál-ní zájemce je určitě zají-mavá cenová nenáročnost jak pořízení tohoto mode-lu, tak i následného pro-vozu. Sadu Blade mCP X v provedení RTF lze za-koupit v modelářských obchodech nebo přímo na internetových stránkách dovozce za 4 999 Kč. Bla-de mSR lze zakoupit i ve verzi Bind & Fly za 3 999 Kč.

Olda

(Pokračování ze strany 65)

Dovozce, fi rma Astra, se k to-muto textu do uzávěrky nevyjád-řil.

1167RCR 9/2011

INZERCE

68 RCR 9/2011

PRO MAKETÁŘE

Cessna 337 Super Skymaster

Hlavní technická data verze 337 (337P): Rozpětí 11,63 m (11,63 m); délka 9,07 m ( 9,09 m); výška 2,8 m (2,8 m); nosná plocha 18,81 m2 (18,81 m2); hmotnost prázdná 1 270 kg (1 388 kg); maximální vzletová 2 100 kg (2 131 kg); rychlost maxi-mální 322 km/h (393 km/h); cestovní ve výšce 1 650 m 315 km/h (344 km/h); stoupavost u země 4,8 m/s (5,9 m/s); délka vzletu 273 m (285 m); délka přistání 183 m (183 m); dostup 4 970 m (6 100 m); dolet 2 288 km (2 140 km).

Firma Cessna při návrhu nové-ho malého dopravního stroje zvolila koncepci dvoumotoro-

vého lehkého letounu s motory v tandemu, tj. jeden tažný a jeden tlačný, pro odstranění problémů s nesymetrickým tahem, které vzni-kají při vysazení jednoho motoru při obvyklé koncepci s motory na křídle.

Prototyp letounu Skymaster 336, ještě s pevným podvozkem, vzlétl prvně 28. února 1961, sériové do-dávky běžely od roku 1963. Letoun byl čtyřmístný nebo šestimístný, vy-robeno bylo 195 kusů.

V roce 1965 byl letoun pro svou zastaralost přepracován, takže byla vyráběna verze nepřetlakovaná i přetlakovaná, stroj dostal zataho-vací podvozek, silnější motory o 157 nebo 168 kW, přídavnou sní-mací nákladní vanu pro náklad do 135 kg, zlepšené vybavení a jméno Cessna 337 Super Skymaster. V ro-ce 1969 montovala letouny z dílů dodávaných z USA a s licenčními motory Continental, vyráběnými ve Velké Británii fi rmou Rolls Royce francouzská fi rma Reims Aviation. Od roku 1974 fi rma Reims dodávala speciální nepřetlakova-nou verzi FTB 337 upra-venou na STOL, určenou pro hlídkování nad mo-řem i pevninou a zá-chranné akce.

Vojenská verze O-2, nazývaná Multirole, slou-žila v USAF k různým úkolům, včetně předsunu-tého vzdušného navádění. Tato verze byla vybavena pod kříd-lem čtyřmi závěsníky pro tepelné klamné cíle, rakety nebo kulomety Minigun a reproduktory pro psy-chologickou válku. S těmito letouny získala USAF dobré zkušenosti ve Vietnamu. Celkem USAF obdržela 532 letounů různých verzí.

Do roku 1980, kdy výroba skon-čila, bylo celkem vyrobeno přes 1831 letounů. Dvanáct těchto le-tounů získalo iránské letectvo, de-set thajské námořnictvo, další šly na Haiti, do Hondurasu, Nikaragui a Senegalu. Postupně je získalo té-měř třicet dalších států.

Cessna 337 Super Skymaster je dvoumotorový celokovový vzpěro-vý hornoplošník s motory v tande-mu se zatahovacím podvozkem pro 6 osob.

Trup je gondolového typu, s jed-ním motorem tažným na přídi, se sklonem ustavení 3° dolů, a jedním motorem tlačným, uloženým na

konci trupové gondoly. Tlačný mo-tor je uložen se sklonem 0,2° špič-kou osy vrtule dolů. Dva trupové nosníky nesoucí kormidla vycháze-jí z křídla. Pod trup lze upevnit la-minátovou vanu s nosností 135 kg. Prostor pro posádku a cestující v počtu 1 + 5 osob v základním provedení může být podle varianty buď nepřetlakovaný, nebo přetla-kovaný s označením letounu 337P, přičemž tlak odpovídající výšce le-tu 3 050 m je udržován až do výšky 6 100 m. Tlakový vzduch pro pře-tlakování kabiny je odebírán z tur-bokompresorů motorů.

Křídlo je ve střední části až k trupovým nosníkům obdélníko-vé, dále ke koncům lichoběžníko-vé. Vnější části křídla od trupo-vých nosníků lze pro přepravu le-tounu sejmout. Profi l křídla ve střední části NACA 2412 u konců křídla přechází do NACA 2409. Úhel nastavení profi lů ve střední

části je +4,5°, u konců +2,5°, vze-pětí křídla je +3°. V křídle jsou za-stavěny palivové nádrže. Na ná-běžné hraně každé z obou vnějších částí křídla jsou dvojité přistávací světlomety, na levé polovině křídla pitotstatická trubice. Vojenské ver-ze mají pod křídly 4 závěsy pro vo-jenskou výzbroj.

Zdvojené SOP na konci trupo-vých nosníků mají profi l NACA 0009 u kořene i na vrcholu. Kormi-dla mají na konci odlehčovací ploš-ky. Na vrcholu pravé SOP je proti-srážkový rotující maják. Obdélní-ková VOP s profi lem NACA 0009

je upevněna mezi konci trupových nosníků s úhlem nastavení –2°. Na výškovém kormidle je u pravého trupového nosníku vyvažovací ploška.

Pohonnou jednotku představují dva pístové motory Continental IO-360-C nebo D po 157 kW, po-zději Continental IO-360-GB, ješ-

tě později turbokompre-sorové TSIO-360-A a H o výkonnosti též 157 kW, ale se zlepšenými výškovými charakte-ristikami. Přetlakované verze a vojenské verze dostaly turbokompreso-rové motory se zvý- šeným výkonem Conti-nental TSIO-360-C o 168 kW. Vrtule obou motorů jsou dvoulisté, celokovové, s regulací

konstant-speed.Podvozek příďového typu je za-

tahovací. Příďová noha má olejo-pneumatické pérování s hydraulic-kým řízením, zatahuje se dopředu do trupu. Kola hlavního podvozku s kotoučovými, hydraulicky ovlá-danými brzdami jsou na ocelových pružících nohách. Zatahují se do-zadu do trupu, přičemž se při sklá-pění natáčejí.

Za klidu má letoun úhel postoje +2°, podvozek umožňuje až do do-tyku SOP se zemí maximální nata-žení +13°.

Ing. Lubomír Benda

69RCR 9/2011

PRO MAKETÁŘE

Cessna 337 Super Skymaster

Při práci vrtule ve volném proudu vzniká na vrcholech vrtulových listů systém vírů, které jsou obdobou kon-cových vírů při obtékání křídel le-tounů. Situace je znázorněna na ob-rázku 1. V systému vírů se objevuje místní proudění ve smyslu proti smě-ru letu, to způsobuje nezanedbatelné ztráty tahové účinnosti vrtule. Tyto ztráty jsou relativně největší při níz-kých rychlostech letu.

Lze je zčásti odstranit ohnutím konců vrtulových listů – tzv. prople-ty – nebo koncovými deskami.

Daleko nejúčinnější je však vlo-žit vrtuli do profi lovaného prstence (obr. 2). Systém koncových vírů tak prakticky mizí a vrtule může do-sáhnout vyšší účinnosti. Lze použít listů se značně širšími listy ve vr-cholové oblasti, profi láž listů má zde výrazně vyšší účinnost. Pod-mínkou je ovšem dodržení mini-mální vrcholové vůle vrtule, to je vůle mezi vrcholy listů a vnitřním povrchem prstence. Vrtuli pro práci v prstenci lze konstruovat s menším průměrem a s vyššími otáčkami než vrtuli pro práci ve volném proudu. Pozoruhodná je změna průběhu ta-hu vrtule v závislosti na rychlosti le-tu. Podle měření, provedených v Kanadě, je průběh tahu vrtule v prstenci v závislosti na rychlosti blízký průběhu tahu vrtule ve vol-

ném proudu s regulací na stálé otáč-ky (constant speed).

Na obrázku 3 je provedení prs-tence pro menší rychlosti letu. Sou-řadnice profi lu prstence jsou vztaže-ny procentuálně k poloměru vrtule, který je zde brán jako 100 %, tabe-lárně jsou uvedeny v tabulce 1. Uve-dený příklad je řešen pro minimali-

zaci rozměrů, profi l prstence může být i dost větší.

Druhotným příznivým účinkem je významné snížení hluku vrtule, které u skutečných letadel dosahuje 20–30 dB, ovšem v případě použití větších hloubek prstence, než je na-značeno na obrázku 2.

Příklad praktického použití vrtule v prstenci je na náčrtu na obrázku 4,

který představuje turis-tickou dvousedadlovku Cessna XMC. Prstenec při použití na vrtuli v tlačném uspořádání má na letoun značný stabilizační účinek, po-dobně jako kormidla. Při použití na přídi le-tounu by ovšem dochá-zelo k destabilizaci, ta-kovéto použití proto nepřipadá prakticky v úvahu. Jsou však zná-ma použití prstenců na dvoumotorových letad-

lech s tažným uspořádá-ním motorů na křídle, v tomto případě se kon-struktérům daří situaci zvládnout.

Můžeme si položit otázku, proč je použití vr-tulí v prstenci ve skuteč-nosti tak vzácné při řadě již uvedených výhod. K nevýhodám patří zvýše-ní hmotnosti a ceny, pře-devším ale problémy při

konstrukčním řešení. Jak jsme již uvedli, prstenec může přinést výho-dy pouze při dosažení minimální vr-

cholové vůle mezi špičkami listů a vnitřním povrchem prstence. Pro-blém je v tom, že při pohonu vrtule pístovým motorem, který je uložen na pružných silentblocích, musí být prstenec pevně uložen na motoru, nemůže být pevně spojen s kapotáží. Prstenec musí kmitat shodně s moto-rem, jinak by bylo nutné použít ne-přijatelně velkou vrcholovou vůli, aby vrcholy lopatek neškrtaly o prs-tenec. Přináší to rovněž značné ne-pohodlí při přístupu k motoru.

V modelařině při použití téměř nekmitajících elektromo-torů jsou konstrukční pro-blémy řešitelné poměrně snadno a modelářům-kon-struktérům se otevírá vol-né pole působnosti.

Při návrhu modelu s vr-tulí v prstenci je vhodné úvahy započít u vrtule, která by u shodného mo-delu byla použita jako vol-ná, bez prstence. Potom vezmeme tuto vrtuli, ovšem s poněkud větším stoupáním, a zmenšíme je-jí průměr uříznutím konců listů. Na obrázku 5 je pří-

klad dobře létajícího dvoumotorové-ho modelu s vrtulemi v prstencích.

Ing. Lubomír Benda

Pri stavbe modelov lietadiel a hlavne pri stavbe konštrukčných krídel, ktoré nemajú tvrdý poťah, ale sú poťahované papierom alebo mäkkou plastovou fóliou, je vidieť každú nerovnosť pri zle zalepených rebrách krídla, hlavne keď rebrá nie sú kolmé voči odtokovej alebo ná-bežnej lište. Aby sme sa vyvarovali

takýchto chýb a nemuseli používať rôzne pravítka a trojuholníky, jeden môj známy (zo zahraničia) navrhol

prípravok, ktorý nám uľahčí stavbu a hlavne budeme mať rebrá vždy ukážkovo kolmé k nábežnej a odto-kovej lište. Ako prípravok vyzerá, je vidieť na fotografi i. Je zlepený zo zbytkov balzy s drážkou uprostred podľa hrúbky rebra.

70 RCR 9/2011

TEORIE

Odtokové lišty

Zárezy do odtokovej lišty

Pomôcka pri stavbe krídel

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Obr. 1 Obr. 2

Obr. 5

Obr. 4

Obr. 3

Vrtule v prstenci

Tabulka 1

Pri stavbe krídel mo-delov lietadiel využíva-me rôzne postupy pre vý-robu rebier. Určite naj-častejšie používanou me-tódou je „rašpľová inter-polácia“, ktorá sa dá použiť ako pre krídla ob-dĺžnikového pôdorysu, tak aj pre lichobežníkové krídla.

Táto metóda je vhod-ná len vtedy, ak sa vyrába viac zhodných rebier. Ak ale potrebujeme zhotoviť rebrá napríklad pre krídlo eliptického pôdorysu a od každého potrebujeme iba niekoľko kusov, tak hľa-dáme jednoduchší spô-sob. Pre výrobu malého počtu rebier, alebo ak sa nám nechce vyrábať šab-lóny pre rašpľovú inter-poláciu, ponúkam návod.

Z tvrdšej balzy si pres-ne vyrežeme jedno rebro

a obrúsime ho do hladka. Vezmeme si oceľové sponky do zošívačky. Do šablóny rebra si vyvŕta-me otvory o rozmere sponky – v každej šabló-ne pre dve sponky. Prestr-číme a podľa hrúbky po-

užitej balzy skrátime. Po skrátení sponky dokladne zalejeme lepidlom. Skrá-tené sponky na koncoch nezabrusujeme, hrana po

štípacích kliešťach nám pomáha k lepšiemu za-pichnutiu šablóny do ma-teriálu. Potom už len stačí šablónu so sponkami pri-ložiť na tabličku balzy a ostrým nožom obrezá-vať rebro za rebrom.

Výhodu tohto spôsobu výroby rebier ocení kaž-dý modelár, ktorý sa nie-kedy trápil dĺžkou mode-lárskych špendlíkov, kto-ré mu pri vyrezávaní za-vadzali. Týmto spôsobom je možné vyrezať aj väč-šie množstvo rebier s vy-sokou presnosťou. Šabló-na sa nám po balze nepo-súva a aj v prípade potre-by manipulácie s materi-álom vieme sa znova trafi ť do pôvodných otvo-rov a pokračovať vo vy-rezávaní.

Ing. Miroslav Petrila

Práca s prípravkom je jednodu-chá. Najzložitejšie je vyrobenie sa-motného prípravku, ale spomeňte si na staré dobre známe úslovie „aká príprava, taký výsledok“. Tento prí-

pravok vieme využiť aj v budúcnosti, takže nie je to iba jednorazová vec, a tak sa oplatí jeho prípra-ve venovať trocha času.

Postup použitia prí-pravku je zrejmý z pripo-jených fotogra-fi í. Najprv si pripravíme ob-rúsenú odtoko-vú lištu, do kto-rej sme urobili zárezy pre reb-rá. Rebro vloží-me do drážky

v prípravku a do zárezu v odtokovej lište krídla a zalejeme lepidlom. Tak

bude rebro prilepené správne a hlavne kolmo na odtokovú lištu. Tento postup nám urýchli a spresní stavbu.

Ing. Miroslav Petrila

71RCR 9/2011

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Otvory pre sponky Prilepenie sponiek

Zhotovenie rebier krídla ináč

Prilepené sponky

Prípravok

Použitie prípravku

Prilepené rebrá podľa výkresu

Skrátenie sponky

Označeni otvorov

Šablóna

Vyrezané rebrá

Sponky z druhej strany

Reazanie rebier

V sobotu 16. července se v Pra-ze na Proseku uskutečnilo menší setkání a poježdění s modely lodí, zaměřené především na tug towing. Dopoledne kolem půl desáté jsem začal připravovat trať z bójek a PVC trubek, potřebné vybavení zapůjčili Jaroslav Vaškeba, Honza Dolejšek a Luděk Rais. Hloubka umělého jezírka v parku se pohybu-je od 30 do 80 cm, průzračná voda bez rostlin pomalu teče, prostředí kolem jezírka je nádher-né. Důležitá je i dostup-nost městskou hromad-nou dopravou, je to na trase metra C, mezi stani-cemi Střížkov a Prosek. V blízkosti jsou dvě piz-zerie a velké nákupní centrum.

Bójky jsem stavěl od hloubky kolem 50 cm. Zhruba po hodině bylo vše na místě a začalo se jezdit. Celkem se zúčast-nilo jedenáct modelů a devět modelářů. Počasí nám přálo, bylo krásně slunečno. I přesto, že na začátku prázdnin se okol-ní sídliště vylidní, dopo-ledne přišlo hodně lidí, kteří se se zájmem dívali na to, jak lodě brázdí vod-ní hladinu. Největší záži-tek z toho měly pochopi-telně děti. Rodiče pro změnu nevěděli, co mají sledovat dřív, jestli lodě, nebo hlídat své ratolesti. Po obědě postupně začali jednotliví modeláři od-cházet domů. Akci jsme ukončili kolem třetí a do hodiny vše vyklidili. Ješ-tě jednou děkuji všem modelářům, kteří si přišli zajezdit.

První setkání v Praze na Proseku je za námi. Podle ohlasu modelářů a mnoha kolemjdoucích se zdá, že nezůstane jen

u něj. Doufám, že se s mnohými na stejném místě brzy uvidíme, tento-krát již bez bójí a trubek.

Ing. Robert Jurka

Poznámka redakce:Počtem účastníků i modelů byla

tato akce malá a v podstatě bezvý-znamná, šlo jen o společně pojež-dění několika modelářů. Přesto jsme se rozhodli jí věnovat prostor,

protože se v něčem liší. Proběhla totiž na hojně navštěvovaném místě obytné čtvrti, takže i když to nebylo jejím cílem, předvedla výsledky mo-delářské práce veřejnos-ti. Z tohoto hlediska je je-jí význam pro propagaci modelářství větší než lec-které mistrovské soutěže ukryté u zapadlé vodní

plochy. Obešla se bez většího zázemí, složité organizace a nákladů. Oč menší podobné akce jsou, o to víc jich může být na různých místech. Když nebudeme soustav-ně ukazovat, čím se za-býváme a co modelářství přináší, těžko můžeme čekat, že najdeme dost nástupců.

RCR 9/201172

LODĚ

Sraz na Proseku

73RCR 9/2011

INZERCE

Přibližně v polovině července se na Sandbergu u Kolína konala další přá-telská soutěž s RC mode-ly plachetnic maketář-ských tříd NSS. Přestože byl začátek plánován už na čtvrtek, vypravil jsem se na místo činu z růz-ných logistických důvodů až o den později.

Cesta probíhala hlad-ce, drobné potíže nastaly až v Kolíně, ve kterém jsem byl poprvé. Bez spo-lujezdce jsem byl odká-zán pouze na pokyny z navigace, bez níž bych zajisté na místo činu ne-trefi l. Poslední úsek z Ko-lína totiž předčil veškerou moji fantazii, které jsem jako řidič schopen. Nestá-vá se často, abych při ces-tách na modelářské akce

z dálky viděl vodní plochu i vlastní místo, a jen nevěděl kudy se tam do-stat. Byť instinkt velel jet stále po-dél vodní plochy a při nejbližší pří-

ležitosti k ní odbočit, silnice se po-malu vzdalovala. Ve chvíli, kdy už jsem to pomalu vzdal, přišel ukaza-tel s odbočkou do polí. S vědomím,

že Labe přejet nemohu, vydal jsem se vstříc divočině. Jaké bylo mé pře-kvapení, když se z protisměru vyří-tili plachetničkáři. Chvilku jsem si říkal, zda náhodou nejedu s křížkem po funuse, ale nakonec jsem narazil i na Ing. Jaroslava Peška, hlavního

pořadatele, který mé pochyby vy-vrátil s tím, že je jen pauza mezi jed-notlivými jízdami a že si jede domů odpočinout. Polní cesta podél Labe mě spolehlivě vedla podél různých soukromých areálů, ke kterým jsem vždy v naději, že už jsem v cíli, ra-

dostně odbočoval. Marně. Až když se cesta začala zužovat tak, že přecháze-la v hustý porost s oblíbe-nou popiskou na mapách našich předků „Zde jsou lvi“, vynořilo se Středis-ko vodních sportů San-dberg. Po necelých třech hodinách jízdy už bylo na čase.

Na břehu odpočívaly plachetnice, zatímco ma-jitelé postávali a debato-vali opodál. Můj příjezd se stal událostí, která je vyrušila z hovoru – přijel zástupce modelářského tisku, a tak je nutné si dá-vat pozor na vše vyřčené. Samozřejmě vzduchem prolétla i nějaká narážka na mé nedávné vítězství v Netolicích a já s určitos-tí věděl, že jsem na správ-ném místě.

Sestavil jsem Legend, postavil jí do řady k ostat-ním oplachtěncům a vy-balil křesílko, bez kterého je účast na podobné akci naprosto nemyslitelná. Záhy na to následovaly dvě odpolední jízdy, čímž byl modelářský program pro páteční den vyčerpán. Zde se sluší napsat, že s krystaly nebyl sebemen-ší problém, neboť v pás-mu 40 MHz setrvává snad

RCR 9/201174

LODĚ

Idylku občas zpestřila nějaká ta srážka modelů. Z dostupných pramenů víme, že nedošlo ke ztrátám na životě. Zde Dorian Gray Jiřího Malhause a Le Renard

Objektem zájmu se stal Karlíkův Le Renard

Trimaran Dragonfl y 1200 Jindry Culka

Sandberg 2011 – plachetnice NSS u Kolína

Longtze Milana Janoše, se kterou jsem se utkal coby plavec

Le Renard v plné jízdě

jen posledních sedm sta-tečných.

Slunce vybízelo k vý-letům, a tak nás svou ná-vštěvou v sobotu poctil Petr Hájek s chotí. Objek-tem zájmu se stal Karlí-kův Le Renard. Padla slo-va o záměru zprovoznění některého z palubních děl, takže se nechme pře-kvapit. Milým překvape-ním byla účast netolic-kých spolubojovníků v podobě Evy Kabešové a Milana Janoše, přičemž nám bylo předem jasné, že k podobným vý-sledkům se nikdo z nás ani zdaleka nepřiblíží. Nicméně i boj o poslední místa může být zajímavý.

Jelikož je Sandberg zatopená pískovna, která nadále funguje, ob-čas se pár desítek metrů za vrcholo-vou bójí prohnala vana s pískem, ta-žená na laně na pohled stoletým re-morkérem, kterému je „jen“ 59 let. Těžko říct, v jakém věku chodí re-morkéry do důchodu, ale nárok by již jistě měl. Vlastně měla, neboť šlo o loď jménem Jitka. Bambinot ji nafotil do posledního detailu – ale-

spoň to tak vypadalo, když jsem ho z odstupu pozoroval.

K soutěžním jízdám, které probíhaly v sobotu a v neděli, nebudu nic moc dodávat, protože jsem byl stejně zabrán do řízení Legend a neměl kvůli tomu čas sledovat druhé. Uvedu pouze ma-lou statistiku: V NSS-A soutěžilo deset modelů, v NSS-B sedm modelů, v NSS-C dva modely a v NSS-D se mimo sou-těž proháněl jeden model.

V sobotu v podvečer jsem se po vzoru jiných odhodlal ke koupeli, při-čemž jsem se rozhodl

utkat s Longtze Milana Janoše na trojúhelníkové trati. Nutno říct, že má výhra o pár metrů byla způsobena jen notně sla-bým vánkem, jinak bych byl bez šancí. To se uká-zalo v neděli, kdy kvůli vlnám bylo obtížné sa-motné plavání, natož po-měřování sil s ve větru rozjetými plachetnicemi. Ale byla nádhera pozoro-vat je pár metrů od hlavy v plné jízdě, byť v přípa-

dě střetu by byl vítěz předem znám, protože několik metrů od břehu na-šinec nenahmatal pevné dno. Inu zatopená pískovna se vším všudy.

Jelikož v neděli celá akce skon-čila kolem poledne, přemýšlel jsem, co s načatým dnem. Hodinu jsem pozoroval, jak Pirát Radka Šandy a trimaran Dragonfl y 1200 Jindry Culka brázdí hladinu, až jsem si na-konec vzpomněl na nedaleké byd-liště Petra Hájka, známého lodního modeláře, a navštívil jej ve zbytku odpoledne. Ladislav Douša

(Ladous)

75RCR 9/2011

LODĚ

V neděli už hladinu rozvlnil svižný vítr. V po-předí Dorian Gray Jiřího Malhause

Předstartovní mumraj láká k fotografování Pirát pronásledovaný trimaranem Dragonfl y

Kromě pracujícího remorkéru hladinu Sandbergu tu a tam navštívilo pla-vidlo výletníků po Labi

Pauzy sloužilyy k vylepšování strojů… …a k odpočinku

Odpolední idylka u vody

76

LODĚ

RCR 9/2011

Námořní muzeum v Paříži

Měl jsem to veliké štěstí, že jako lodní mo-delář jsem mohl navštívit Námořní muzeum v Pa-říži.

V tomto muzeu může-me zhlédnout různé mo-dely lodí, především pla-chetnic, které jsou pre-cizně postaveny i se vše-mi detaily. Uprostřed

muzea je zakotvená replika histo-rické galéry z období královny Kleopatry ve skutečné velikosti. Směr prohlídky je určen ukazate-lem, ale vůbec nevadí, když si pro-cházíme muzeum, jak chceme. Jsou tu k vidění i modely kontejne-rových lodí, osvětlovací těleso ma-jáku, historické kompasy a dokon-ce i jídelní lístky z různých typů

lodí, což mě jako kuchaře velice zaujalo. Zkrátka vše od historie, až po současnost.

Můžeme též navštívit restaurá-torskou dílnu, kde modeláři opra-vují nebo staví nový model. Dále se v Námořním muzeu nalézá ga-lerie s obrazy, na nichž jsou za-chycené plachetnice ve význam-ných bitvách. I po třech létech, která od mé návštěvy tohoto mu-zea uplynula, je pořád na co vzpo-mínat.

Tomáš Blahůtka

Jezírkový tug towing – WorkshopNetradiční akce se ko-

nala v Heřmanově Huti na místním rybníku dne 3. srpna. Šlo o pracovní a zkušební setkání příz-nivců menších remorké-rů, abychom zjistili, zda se dá tato kategorie vů-bec jezdit.

Kategorie jezírkový tug towing je určena pro modely remorkérů o dél-ce trupu od 35 do 39 cm bez úvazníků. Od 40 cm se pak už jezdí lehký tug towing.

Na kategorii jezírkový tug towing jsem využil

již známý remorkér Pollux s celko-vou délkou 35,8 cm a nový springer Krokodýl délky 37 cm. Tyto remor-kéry nejsou žádné malé lodičky a této kategorii plně vyhovují. Va-nu jsem na setkání zhotovil celo-dřevěnou na sypký materiál, jako zátěž jsem použil drcený mramor.

Na stavbu tratí je k dispozici 12 bójí, plavební kanál, točna, skalní útvary nebo molo, které je vybave-no modelářskou kamerou FlyCa-mOne pro natáčení videa. Trať je plně osvětlena pro noční jízdy. Mám v plánu udělat ještě funkční zvedací most, který by se ovládal servy.

Vana na sypký materiál má hmotnost 5 kg, což je zátěž, která se dá bez problémů tlačit i jedním remorkérem. Maximální zátěž va-ny je 7 kg, aby remorkér bez pro-blémů projel trať.

Setkání potvrdilo, že tato kate-gorie má budoucnost. Rád bych upozornil všechny modeláře, kteří budou mít o tuto kategorii zájem, aby napsali na e-mail modelaripl-zen@gmail.com. Pokud by se našla více než čtyři soulodí, tak by se mohlo příští rok uskutečnit klání v jezírkovém tug towingu.

Tomáš BlahůtkaPlzeň

V časopise Modell Werft 8/2009 vyšel krátký článek Heinze Zorna o svěrce, která usnadní le-pení dřevěných plaňkova-cích lišt menších lodí. Je potřeba, aby svěrka sou-časně lištu přidržela u žebra i přitiskla k sou-sední již přilepené liště. Svěrky z kolíčků na prá-dlo příliš snadno klouzají po dřevě a to Heinze při-vedlo na myšlenku zhoto-vit svěrku se zuby. Vý-

chozím materiálem se stal „kroko-dýlek“ a přiměřeně velký hřebík.

Hřebík těsně za hla-vou ohneme do pravého úhlu a připájíme na kro-kodýlek, přečnívající špičku uřízneme a za-brousíme. Zuby kroko-dýlku se zakousnou do žebra, svorka tělem při-tlačí lepenou lištu k sou-sední a hlavička hřebíku ji drží u žebra.

Pro připevnění dlouhých lišt bu-de potřeba více svěrek, na každé žebro jedna, a k tomu případně dal-ší větší svěrky pro přitlačení k ostat-ním lištám.

Na kriticky ohnutých místech, pokud je žebro z dostatečně silného

materiálu, je nutné lištu navíc při-bít, protože síla svěrky asi nebude stačit, v méně prohnutých partiích nebo pro předběžné usazení je ale pomoc těchto svěrek velmi účinná. Karel Pecka

Foto Ing. Michal Černý

77RCR 9/2011

LODĚ

Hřebík to zvládne

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Springer Krokodýl

Remorkér Krokodýl jsem postavil k již hoto-vému remorkéru Pollux, abych mohl začít jezdit novou kategorii v tug towingu – jezírkový tug towing, kde mohou jezdit modely remorkéru o cel-kové délce trupu 35– –39 cm a bez úvazníků.

Trup remorkéru Kro-kodýl je celodřevěný. Boky tvoří 4mm překliž-ka, zbytek plaňky. Trup není přelaminován, pou-ze vytvrzen lodním la-kem. Délka trupu je 37 cm a šířka 12 cm. Nástavba z plastové desky Forex je slepená kyanokrylátovým

lepidlem a natřená bílou barvou Ta-miya X2, okna kormidelny imituje samolepicí fólie.

Pohon zajištuje motor Speed 400 s pravotočivou lodní vrtulí Graupner o průměru 30 mm. Napá-

jení zajištuje 6V olověný akumulátor. Kormidlo je ovládáno servem Hitec HS-311. Pro lepší vzhled jsem nalepil na nástavbu i osádku lodi.

Stavba trvala pouhé tři dny. Následné testování remorkéru Krokodýl pro-běhlo na Boleveckém rybníku a dopadlo podle očekávání.

Tomáš BlahůtkaPlzeň

78 RCR 9/2011

E. Krásnohorské 3779 00 Olomouc-Hodolany

tel./fax: 585 228 544e-mail: satria@telecom.cz

Otevřeno: Po–Pá 9–12, 13–18 So 9–12

nová řada motorů

Basic 28xx

MODELÁŘMODELÁŘMiloš Vaňouch

Korunovační 16, Praha 7Tel.: 233 378 679

Funkční modelařina pro všechny,

plastikové modelyOtevřeno: Po - Pá 9.00 - 18.00

www.modelar-vanouch.cz

Prodej, servis a bazar RC model letadel, vrtulník ,

aut, lodí a p íslušenství

www.utm.cz

Lipanská 1737, 250 82 Úvaly246 082 260, 602 141 121

ZDE MŮŽE BÝT I VÁŠ INZERÁT

ModelářstvíTeplice

- největší nabídka na Severu Čech- vrtulník Blade mCP X Micro- Airbrush expert set- Airbrush kompresory- levné combo sety do letadel i aut- měření, výpočet pohonů letadel

S E RV I S – B A Z A R – S P L ÁT K Y Teplice, U Červeného kostela 36/17

tel. 775 756 879

POHODALETJan Dvořák

Čechova 44, 594 01 Velké Meziříčí tel. 566 523 397; 775 994 441; www.pohodalet.cz; e-mail: info@pohodalet.cz

NOVINKY:NOVINKY:

uhlíkové vrtuleuhlíkové vrtulevrtulové matice, vrtulové matice, laminátové kužele na kleštinu a třílistou vrtulilaminátové kužele na kleštinu a třílistou vrtuli

Laminátové a uhlíkové kužely od ø 60 mm do140 mmDuralové kužely / klasik / turbo Na sklopné vrtule i pevné vrtule

Od ø 30 mm do 50 mm

1 Benz. mot. ZDZ 40 RE, snížené vib-race a váha, + 2x APC 20/10 + kužel, nové, orig. balené, 8 500 Kč. Dvou-plošník Rodeo na mot. 10–15 cm3, ce-lobalzový, 3 000 Kč. Okr. Kolín, tel. 720 542 8802 RC dvoupl. Rodeo, celobalz. pěkně létající model na mot. 10–15 cm3. Fun-fl y Extra s mot. ASP 32, celobalz., ob-rat., potah Oracover. Vše v perf. stavu. RC model Rockn Roll 2 x 2 m na mot. 20–30 cm3. Tel. 720 542 8803 RC souprava 2,4 GHz DX5E, cena 1 000 Kč. Tel. 603 764 0674 Lacno staršie nepoškodené paragli-dingové krídlo vyrobené vo Francúz-sku. Vhodné na materiál padákov pre RC parašutistov. Slovensko, tel. 0907 806 1865 Švýcarský hodinářský soustruh stol-ní, max. soustr. průměr 70, nad příč-ným suportem 50, + bohaté příslušen-ství. Nejlépe osobní odběr, cena 5 000 Kč. Antonín Doušek, Školní 494, 431 51 Klášterec nad Ohří, tel. 732 141 9886 Pult na Optic 6 nový, cena 600 Kč. Tel. 603 533 1857 Prodam trupy, kridla, stavebnice, prislusenstvi po fi rme Obag - Cesnu, Esprita, Luci, Vikinga a dalsi. Vice in-formaci tel. nebo mailem. Tel. 607 55 30 56

8 Sháním na vysílač Graupner MC-16 paměťový modul č. 4806.24. J. Smol-ka, Saleziánska 2608/13, 010 01 Žili-na, Slovensko9 Motor OS 140 RX, OS 160 FX, Webra 145 R, jen nové. RC stavebnice nebo model Sebart Sukhoi 29S 140 na mot. OS 140, jen nové. Okr. Kolín, tel. 720 542 880

RCR 9/2011 77

MODELÁŘI SOBĚ

RC revue 9/2011 - soukromá inzerce

Jméno

Adresa

Nabídka(patřičné políčko zaškrtněte)

Podpis

PSČ

RůznéPoptávka

Rubriku Modeláři sobě nelze využí-vat k prodeji zboží koupeného či zhoto-veného ke komerčním účelům ani k na-bídce služeb atp. K tomu slouží inzerce plošná.

Jak podávat řádkovou inzerci pí-semně? Vyplňte originál připojeného kuponu a zašlete jej nalepený na kore-spondenčním lístku nebo v obálce na ad-resu: RC revue, Ba ranova 31, 130 00 Praha 3. Do „žebříčku“ na kuponu na-pište text inzerátu tak, aby vždy jeden znak (písmeno, interpunkční znaménko, mezera mezi slovy) byl v jednom poli. Součástí textu v žebříčku musí být i vaše adresa nebo telefonní či e-mailové spoje-ní. Redakce spojení inzerenta a zájemce nezajišťuje. Pište čitelně, nejlépe hůlko-vým písmem. Za chyby vzniklé přepiso-

váním nečitelného textu redakce neod-povídá.

Podávání řádkové inzerce mo-bilním telefonem formou SMS. Zpráva musí mít následující formu: X/mezera/RCR/mezera/vlastní text inzerátu. Včet-ně kódu X RCR v úvodu může obsaho-vat nejvýše 160 znaků. Text formulujte s ohledem na to, že neprochází redakční korekturou! Nepoužívejte diakritiku! Zprávu odešlete na číslo 900 30 20. Cena za SMS je 20 Kč. Službu technicky za-jišťuje Fincom – Materna Communicati-on, a. s.

Váš inzerát bude zařazen do nejbliž-šího čísla, redakce si však vyhrazuje možnost jeho přesunutí, pokud množství inzerátů přesáhne plánovaný rozsah in-zertní rubriky.

Další soukromou inzerci najdete na

internetových stránkách

www.rcrevue.cz

PRODEJ

MODELÁŘI SOBĚ

Kresba: Jan Kaplan

KOUPĚ

RCR - Radio Control Revue modelářský měsíčník ročník XII, č. 9, září 2011 Vyšlo v nákladu 13 600 ks

Vydavatel: RCR, s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3Adresa redakce: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3; tel.: 222 723 388, fax: 222 221 543; e-mail: redakce@rcrevue.cz; www.rcrevue.czNávštěvy v redakci: úterý 15.00–19.00 hŠéfredaktor: Tomáš Sládek (tel.: 222 221 557, 777 936 490; e-mail: sladek@rcrevue.cz)Redaktor: Jaroslav Kroufek (tel.: 312 520 541)Manažér redakce: Oldřich Novotný (tel.: 777 597 553; e-mail: manager@rcrevue.cz)Administrace a předplatné: Mgr. Dana Trněná (tel.: 222 723 388, 774 777 794; e-mail: predplatne@rcrevue.cz)Distribuce a plošná inzerce: Dagmar Motyčková (tel.: 222 221 543, 774 777 794; e-mail: inzerce@rcrevue.cz)Zlom a předtisková příprava: Jiří Rumíšek (tel.: 222 723 390, 777 936 490; e-mail: rumisek@rcrevue.cz)Tiskne: Východočeská tiskárna, spol. s r. o.Distribuce: Modelářské prodejny, První novinová společnost, a. s.Předplatné: na 12 měsíců 792 Kč, na 6 měsíců 396 Kč. Zašlete poukázkou typu C na adresu: Redakce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Do zprávy na ústřižku pro příjemce napište, od kterého čísla časopis objednáváte. (Časopis lze předplatit od kteréhokoliv měsíce v roce. Stejným způsobem si může-te objednat i starší čísla.) Celoroční předplatitelé získávají Kartu předplatitele RC revue, která jim umožní získat některé slevy ve vybraných modelářských prodejnách.

Předplatné pro Slovensko na 12 měsíců 36 €, na 6 měsíců 18 €. Zašlete objednávku poštou na adresu: RCR s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3, ČR, faxem na tel. č. +420 222 221 546, e-mailem na predplatne@rcrevue.cz; objednávkový formulář je i na www.rcrevue.cz. Příslušnou částku poukažte převodem nebo poštovní poukázkou typu U na účet 4005363781/7500, konstatní symbol 0308, variabilní symbol 654321, adresát RCR s. r. o. Baranova 31, 130 00 Praha 3, referenční číslo 13815470. Při platbě z účtu nezapomeňte zaslat své číslo účtu, aby platbu bylo možné identifi kovat. Předplatné na pokyn vydavatele rozesílá SLOVENSKÁ POŠTA, a. s., Uzbecká 4, P.O.BOX 164, 820 14 Bratislava 214.Foreign subscription orders: are to be despatched to Editor´s Offi ce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, Czech Republic, by means of a Bank cheque. One issue cost 7,50 €, annual subscription 90 € including p.& p. by surface mail.Distribúciu pre SR zabezpečuje: PressMedia, spol. s r. o., Liběšická 1709, 155 00 Praha 5, ve spolupráci s Mediaprint-Kapa, Pressegrosso, a. s., Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel.: +421 249 498 112-3Sprzedaż i dystrybucja miesiecznika RC revue na terenie Polski prowadzi fi rma KAL-POL. Adres: Skladnica Modelarska, 02-362 Warszawa, ul. Bitwy Warszawskej 1920 r. Nr. 6; tel.: +48 22 8220277, +48 22 8223818; fax: +48 22 6687332, www.modelarnia.plVelkoodběratelé a prodejci si mohou časopis objednat na adrese: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, tel./fax: 222 723 388Registrace MK ČR E-10439 ISSN 1213-130XRedakcí nevyžádané příspěvky se nevracejíTitulní snímek: Petr Stejskal© RCR - Radio Control RevueCena výtisku 79 Kč ● Slovensko 3,60 € ● Polsko 14 zł

Aeroteam str. 78

Alfa computers str. 51

Astra, s. s r. o. III. obálka

Avanti str. 60

Automodul str. 47

BEL str. 60

BP service str. 38

Conquest entertainment str. 43

Dart str. 38

eMotors str. 60

Hořejší model str. 25

Itea str. 21

JETI model str. 25

JINO str. 60

JR models str. 51

Kostka modelcentrum str. 78

Krill Aircraft II. obálka

Mega motor str. 51

Modelář Vaňouch str. 78

Modelářství Teplice str. 78

Modelhobby str. 60

MZK Servis str. 38

NoNa str. 79

Pohodalet str. 78

Potensky str. 78

PV model str. 78

RC Heaven str. 78

RCM Pelikán str. 33; IV. obálka

RCM vos str. 51

RCshop.eu str. 78

Reichard modelsport str. 79

Satria str. 78

SCZ model str. 78

Tatramodel str. 79

ÚTM Pavel Krob str. 78

VaSa str. 79

Vladyka str. 78

VR technik str. 78

V tomto čísle inzerují:

80

TIRÁŽ

RCR 9/2011

Modře jsou vytištěny prodejny, kde obdr-žíte všechna dosud vyšlá čísla. Získat je rovněž můžete, pokud zašlete poštovní poukázkou typu C příslušnou částku na adresu: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Částka za jedno číslo je 49 Kč / 2,20 € (od č. 9/2005 59 Kč / 2,70 €; od č. 11/2007 69 Kč / 3 €), do zprávy pro pří-jemce uveďte, o která čísla máte zájem.

ČESKÁ REPUBLIKA

BENEŠOV ● Classic models, Dvořákova 2118BRNO● City Paper, Česká 16/18● Reichard Modelsport, Palackého 134a● Železářství Barták, Táborská 224● RC market, Pálavské nám. 11● RC modely, Palackého tř. 48● Prodejna modelů, Mojmírovo n. 27● Aircraft Modelsport, Veveří 109BŘECLAV● Spektrum, Husova 3015ČESKÁ LÍPA● OK model, Nám. T.G.M. 200ČESKÉ BUDĚJOVICE ● Kontakt Elektronik, Nová 17● Modelcentrum ČB, Nádražní 118/6● Hobby model, Žižkova 12DOMAŽLICE ● Sladký-modelář, Nám. míru 40FRÝDEK-MÍSTEK ● Žižamodelář, Příborská 130, ChleboviceHLINSKO V ČECHÁCH● Rudolf Hiesbök, Husova 144HODONÍN● Fogt Modellsport, Masarykovo n. 26HRADEC KRÁLOVÉ● JINO, Na Drahách 740/3a● Š-Hobby, S. K. Neumanna 281HULÍN● RM Hobby, Partyzánská 622CHODOVÁ PLANÁ● Meister –Modellbau, Slovany 462CHOTĚBOŘ● Rezler, Jabloňová 227JABLONEC N. NISOU● A-partner, Pražská 16JIČÍN● Avanti, Poděbradova 225

JIHLAVA● Kostka Modelcentrum, Žižkova 102JIRKOV U CHOMUTOVA● MP Kocourek, Hrnčířská 194KARLOVY VARY● František Kolář SHOP-RC OC Fontána - TESCO, Chebská 370KLATOVY● Modelář-Šos, Kollárova 400KOLÍN● RC modely Novotný, M. Alše 264KUTNÁ HORA● RC modely-PH, Václavské n. 254LIBEREC● Pe+Ka, Na humnech 844● RAMON Com., Tanvaldská 40LOUNY● Karmar Model, Vrchlického 883● Modelářství Louny, U Žatecké brány 5OLOMOUC● Satria, E. Krásnohorské 3● Modelář, Polská 22● Helimodels, Přerovská 688/62aORLOVÁ-LUTYNĚ● Modelář Scholz, Masarykova tř. 1017OSTRAVA ● SCZ modelpark, Chopinova 5● PV model, Nádražní 410/171● Alfa Computers, Na Rovince 873PARDUBICE● RCM v.o.s., J. Zajíce 983PLZEŇ ● Elektro Komárkovi, Slovanské údolí 31● EsoTop, Klatovská 115● Model Fun, J. J. Ryby 66● Modelářské potřeby Jarý, Na Roudné 25● ZM model, Koterovská 39PRAHA● Krakatit, 1, Jungmannova 14● Planografie, 2, Bělehradská 73● Auto Jarov – čerpací stanice, 3, Osiková 2● Polena models, 5, Otínská 1022/44● RC servis, 6, Letecká 666● Modelář – Vaňouch, 7, Korunovační 16● Houška Modelář, 8, Křižíkova 62● Juniormodel, 9, Litvínovská 291/46● Lestr models, 10, OC Galeria Cíl, Topolová 2915● RC shop.EU, 4, Ohradní 1357/41● RC modely, 4, Štětkova 20

● RC Factory, 9, Beranových 130● SCZ modelpark, 10-Uhříněves, Fr. Diviše 105 ● ÚTM, P. Krob, Úvaly, Husova 77PŘÍBRAM● Veselý letecký modelář, Březnická 85RYCHNOV NAD KNĚŽNOU● RC modely BZUK, Dlouhá ves 41SEDLČANY● Dřevocentrum, 28. října 8SEMILY● RC Modely, Ke stadionu 196SVITAVY● Modelář, Gorkého 61ŠEBROV● JR Models, Šebrov 113ŠUMPERK● Šumperský Modelář, Masarykovo nám. 1267/20TEPLICE● Modelářství – Teplice U Červeného kostela 36/17TŘEBÍČ● MD plus, Kosmákova 1166/55UHERSKÉ HRADIŠTĚ● PK modelář, Na splávku 182ÚSTÍ N. LABEM● VR technik, Žižkova 343ÚSTÍ N. ORLICÍ● Š-Model-Hobby, Třebovská 1VESELÍ N. MORAVOU● Černý Ladislav, Masarykova 534VYŠKOV● BIKE PRO, nám. Obránců míru 4ZLÍN● ESKO, Prlovská 2490● MG model, Voženílkova 55/62ŽATEC● VaSa Model-Hobby, Dlouhá 120PECKA-MODELÁŘ ● P-1, Karoliny Světlé 3● P-1, Zlatnická● P-6, OC Šestka● Průhonice, OC HypernovaMPM, SPOL. S R. O.● Havířov-Podlesí, Šrámkova 1379● Most, Šeříkova, blok 529/1054● Olomouc, OD, 28. října 7● Tábor, OD Dvořák, Tř. 9. května 2886● Znojmo, Dolní Česká 37/384MODELPOINT.cz● Kolín, Kolín světelná, Legerova 277 ● Hradec Králové, Hypermarket TESCO, Rašínova tř. 1669

● Jihlava, Hypermarket TESCO, Brněnská 4971/74● Kladno, Hypermarket TESCO, Americká 2777● Opava, OC Silesia, Těšínská 2914/44● Ústí n. Labem, Hypermarket TESCO, Havířská 17/352● Zlín 4, CENTRO ZLÍN, 3. května 1170

SLOVENSKÁREPUBLIKA

BRATISLAVA ● Modelhobby, Robotnícka 3● Pecka-modelár, Avion Shopping Park, Ivanská cesta 16● Oxford Bookshop, Laurinská 9NITRA● PEMI MODEL, Pieskova 16● SAPEKO, Štefánikova 50NOVÉ ZÁMKY● ELCOM, M. R. Štefánika 91PIEŠŤANY● Modelhobby, Vajanského 58POPRAD● HT model, Na letisko 49POVAŽSKÁ BYSTRICA● UDO SK s.r.o., Nemocničná 986ROŽŇAVA● Modelár, Kóšu-Shoppera 2223/15STARÁ TURÁ● Probe, Dom Služieb, SNP 41TRNAVA● Funmodels, Okružná 6ŽILINA● Tatramodel, Pod Hradiskom 50

POLSKÁREPUBLIKA

JELENIA GÓRA● Modelemax.pl, Ul. Okopowa 6aKRAKÓW● Składnica Modelarska, ul. Dwernickiego 7POZNAŃ ● Składnica Modelarska, Łukaszewicza 16WARSZAWA ● Składnica Modelarska, ul. Bitwy Warszawskiej 1920 r. Nr 6

Prodejny, kde získáte RC revue za sníženou cenu