RC Revue 2011-01

Představujeme 2Pel-mel 4II. Velký chujál 6Polomaketa rakety Maxus 8Setkání sportovců 10Cvičný model větroně 45-06 12Gama samo domo 12Nabíječe Schulze nextGeneration II 14Střídavé regulátory MayTech Harrier 16RC souprava Cadet 18Digitální 1,7g nanoservo 20LipoLocker – ochrana při nabíjení Li-pol 21USB převodník pro simulátory 21Pult pro vysílače Futaba FX-18 22Pro šikovné ruce 22BEC – a kolik serv? 24Neobvyklý větroň Motýl Monarcha 26Křidélka 26Elektrovětroň Kadet 28Přistávací lyže 30Elektrolet Goody Flyer 32Elektrický zatahovací podvozek 33Polomaketa Messerschmitt Bf 109 35Ocas není nikdy dost velký 38Mini Bee – jak včelku zpomalit 38Maketa Nieuport N 28 elektro 40Ztráta výkonu motoru? Ne! 43Malý, menší, nejmenší 44Montáž křídla pomocí šroubů 45Jednoduchý model SAAB 46Žhavítko nové generace 48Ještě nemáte lyže? 49Lyže pro kolový podvozek 49Diablotin jako dvouplošník 50Motorák Arctic Tern 51Skymaster BAe Hawk Mk. 100 52Malý motoráček S-Tee 54Oprava polystyrenového trupu 54Vrtulník Funcopter 56Podkrušnohorské helisetkání v Litvínově 58Fairey T. 66 Tipsy Nipper Mk. III 59Pár zajímavostí z veletrhu v Lipsku 62Řízení aerodynamickým odporem 64Vyvažovací prípravok 65Univerzální vrtáky King 67Airbrush DH 125 68A+B Epo Putty 69Plánek Modelář 98s SPS-MI 70Jak jsem vyráběl parní turbínu 71Když dva dělají totéž… 73Vaším objektivem 75Řádková inzerce 79

1

SLOVO ÚVODEM

RCR 1/2011

OBSAH 1/2011

±

Něco o dotazechAsi vám neřeknu nic překvapi-

vého, když prozradím, že do redak-ce RC revue i jejím stálým spolu-pracovníkům chodí od čtenářů do-pisy a e-maily, tu s poděkováním, tu s výtkou, ale nejčastěji s dotazy a přáními. I přes dobrou vůli však není možné vše zodpovědět a spl-nit. Často si v této souvislosti vzpo-menu na cedulku s ceníkem, kterou jsem kdesi viděl viset:

Lehké odpovědi 60,-Odpovědi, u nichž se musí myslet 140,-Vážné odpovědi 240,-Odpovědi na hloupé a zbytečné otázky 400,-

Ne že by redakce plánovala od-povědi zpoplatnit, v tomto směru s dobou rozhodně nepůjde, ale přiznejme si, že vyřizování dota-zů stojí poměrně dost času, a čas jsou, jak známo, také peníze. Při-tom některé došlé požadavky, a není jich málo, prostě splnit ne-jde. Proč? Snad to bude zřejmé z několika příkladů, které jsem zažil, jak se říká, na vlastní kůži.

1) Dotaz je příliš obecný. Otáz-ky typu „Kterou RC soupravu si mám koupit?“ nebo žádosti jako „Chci synovi dát něco pod strome-ček, napište mi co“ se nedají ro-zumně zodpovědět bez velmi po-drobné znalosti vaší situace, zá-jmů, vybavení, schopností a také vašich fi nančních měřítek a mož-ností. Odpověď by i tak někdy mohla vydat na knihu.

Opravdu není v silách nikoho z nás se s vaší konkrétní situací se-znamovat tak důkladně, aby měl pevný základ pro dobré rozhodnu-tí. Zejména tu druhou otázku jsem dostal mnohokrát. Jednou se uká-zalo, že tomu synovi jsou zhruba dva roky, v jiném případě vyšlo najevo, že se ptala asi sedmdesáti-letá paní, čím by udělala radost svému padesátiletému synovi a čerstvému dědečkovi, jinak dlou-holetému výkonnostnímu soutěž-nímu modeláři.

2) Dotaz je sice přesný a kon-krétní, ale velmi úzce specializo-vaný. Třeba: „Mám vysílač XY, a pokud naprogramuji pro model 1 kanál 3 exponenciální výchylky větší než 30 % a současně je na ka-nálu 4 zapnutý reverz, nejde mi aktivovat volný mix č. 2. Proč?“ Na takovou otázku by snad našel odpověď někdo, kdo daný vysílač dokonale zná a denně používá. Když jde o typ, který se u nás běž-ně vyskytuje, ještě se to dá řešit, ale ten konkrétní se ani nedovážel do Evropy.

3) Přání je jednoduché, všem je jasné, že se dá splnit, ale vyža-duje mnoho práce, kterou se do-tyčný snaží „přehrát“ na někoho jiného, místo aby se jí věnoval sám. Například: „Můžete mi na-jít, okopírovat a poslat z posled-ních třiceti ročníků českých mo-delářských časopisů všechny články, které se týkají aerodyna-miky? A pokud možno taky z ně-meckých, anglicky neumím.“ Co k tomu dodat?

4) Další skupinu tvoří dotazy snadno zodpověditelné a ani ne snad hloupé, ale zbytečné. Byly položeny, aniž by si tazatel dal práci najít odpověď sám. Nejčas-těji vznikají, když se zájemci do-stane do ruky jedno, dvě nebo tři čísla časopisu a on v nich nenajde přesně to, co ho v tu chvíli zajímá. Tak napíše. Přitom by stačilo pro-jít ročník nebo dva, zadat pár klí-čových slov do internetového vy-hledávače a odpověď by našel. Takových dotazů naštěstí v redak-ci ubývá, není jich asi celkově mé-ně, ale přesunují se na diskusní fó-ra na internetu.

5) „Ztracené“ dotazy tvoří ma-lou skupinu. Proč je označuji za ztracené? Protože se ztratily v zá-plavě informací, které s nimi nijak nesouvisejí. Typicky mezi ně patří dopisy, které na pěti a více strán-kách drobného rukopisu podrobně rozeberou zdravotní stav pisatele, jeho rodinnou i fi nanční situaci, počasí, problémy s bydlením a do-mácími zvířaty… a někde v tom je vložený nenápadný a většinou jed-noduchý dotaz, který se tematicky váže k modelářství. Tedy pokud jej pisatel nezapomněl uvést, i to se tu a tam stane.

Na druhou stranu jsou dotazy i přání velmi cenné, neboť plní úlohu zpětné vazby mezi čtenáři a redakcí, respektive jejími spolu-pracovníky. Stojí v pozadí vzniku mnoha článků, které se v časopise objevují, a to zdaleka nejen rubri-ky „Poradna“, v níž je to jasně vi-ditelné, ale i témat teoretických statí, občas dokonce výběru vý-robků zařazených do testů. Bez dotazů by časopis nemohl správně fungovat, ztratil by jeden z důleži-tých prostředků, které mu umož-ňují reagovat na aktuální problé-my.

Takže – nebojte se ptát, vaše dotazy potřebujeme stejně, jako vy potřebujete odpovědi na ně, ale zkuste se prosím předem za-myslet, zda to, co píšete, nespadá do některé z výše uvedených sku-pin. Ing. Michal Černý

±±

±

±±

±±

±

±

±

±±

Oba regulátory mají lineární ob-vod BEC 2 A, vstupní napětí 6–16,8 V (2 až 4 Li-pol) a progra-movat je lze vysílačem nebo progra-movací kartou. Prodává: VaSa model-hobby, 270 55 Pochválov 65, tel. 603 220 993, www.vasamodel.euCena: DYS 20 A 250 Kč DYS 30 A 300 Kč

Bellanca Decathlon 46 ARF

v měřítku 1 : 6 celodřevěné kon-strukce je určena pro sportovní lé-tání. Má možnost volby druhu po-honu. Pro spalovací i elektro verzi je připraveno motorové lože a pří-slušenství. K maketovosti přispívá hliníkový podvozek s aerodyna-mickými kryty kol, vzpěry křídla i nabarvený kryt motoru. Do odní-macího křídla, upevněného dvojicí šroubů, stačí jedno servo ovládající křidélka.

Technická data: Rozpětí 1 608 mm; délka 1 145 mm; letová hmot-nost 2 500 g; doporučený motor 2T 0.46–0.50, 4T 0.60–0.70, střídavý Efl ite Power 46; ovládané funkce směrovka, výškovka, křidélka, mo-tor.Vyrábí: AirlineDodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 2 699 Kč

Rhapsody 25e ARF

Elegantní dvouplošník v moder-ním designu je potažen fólií Ultra-Cote a vybaven barevnými laminá-tovými doplňky. Konstrukce z lehké balzy a překližky umožňuje rychlé sestavení. Křídla a vzpěry jsou odní-matelné.

Technická data: Rozpětí 1 190 mm; délka 990 mm; letová hmotnost 1 900 g; doporučený motor: Efl ite Power 25; ovládané funkce směrov-ka, výškovka, křidélka, motor.Vyrábí: Efl ite, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 6 999 Kč

PŘEDSTAVUJEME

2 RCR 1/2011

Mega 400 F5J

Špičkový soutěžní střídavý elek-tromotor vhodný pro kategorii RCEK je s pohonem 2článkovou Li--pol baterií vhodný i do soutěžních modelů Maxx a Elan fi rmy Reichard models.

Technická data: Hmotnost 48 g; rozměry 28 x 26 mm; průměr hřídele 3,175 mm; otáčky na prázdno 1 970/ /min; maximální trvalý proud 30 A / 30 s.Vyrábí: Megamotor, BrnoProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel. 549 212 719, www.reichard.czCena: 1340 Kč

Stavebnice halového modelu Breeze Mini

Breeze Mini je menší než součas-né běžné typy a vhodný i pro létání v menších halách. Protože je zhoto-ven z EPP, je velmi odolný.

Technická data: Rozpětí 620 mm; délka 656 mm; hmotnost 75–80 g.

Doporučené vybavení: motor Du-alsky XM1812MA-42; vrtule GWS 6/3; regulátor Dualsky XC6010BA; baterie Dualsky XP1502ES; digitál-ní serva Dualsky DS3101.Vyrábí: Dualsky, ČínaDodává: Hořejší model, Teslova 7, 301 00 Plzeň Prodávají: modelářské prodejnyCena: 765 Kč

Motor BL2832Střídavý motor s rotačním pláš-

těm o průměru 39 mm má délku bez hřídele 54 mm. Hřídel o průměru 5 mm má výstupní část dlouhou 16 mm. Hmotnost motoru je 210 g. Doporučené napájení je 10–14 člán-ků NiMH nebo 4 články Li-pol.

Rychlostní konstanta (bez zatížení) je 805 ot./min/V, statický tah 3 150 g při napájení 4x Li-pol, proudu 70 A a vrtuli 13/6,5. V ceně je i mon-tážní kříž, 3 párů pozlacených ko-nektorů a kleštinový unašeč. Motor je vhodný do modelů s hmotností do 4 500 g.Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail [email protected]: 920 Kč

Ochranné obvody pro Li-pol baterie

jsou určeny k ochraně Li-pol baterií. Odpojují zátěž nebo nabíječ od bate-rie při poklesu napětí kteréhokoliv článku pod 2,3 V; překročení napětí kteréhokoliv článku nad 4,25 V; zkratu.

Maximální trvalý průchozí proud je podle verze 11 až 16 A.Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail [email protected]: verze 2 Li-pol 180 Kč verze 3 Li-pol 240 Kč verze 4 Li-pol 300 Kč

Střídavý regulátor EMAX3A

Miniaturní střídavý regulátor je určen do nejmenších modelů s moto-ry do 3 A a napájením Li-pol baterií 3,7 V. Pomocí vysílače lze nastavit brzda motoru, časování, způsob star-tu, způsob vypnutí při vybité baterii a vypínací napětí. Hmotnost regulá-toru je pouhých 0,7 g a rozměry 13 x 10 x 2 mm.Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail [email protected]: 460 Kč

Trojcestné ventilybyly konstruovány pro zatahovací podvozky modelů letadel. Těleso ventilu je modře eloxováno, ostatní části jsou chromované. Díky použi-tým speciálním těsněním mají velmi lehký chod i po delší době nečinnos-ti. K ovládání stačí mikroservo s ta-hem 5 N, tedy mini.

Vyrábí: Antonín Doušek, Školní 494, 431 51 Klášterec nad Ohří Cena: 860 Kč

PowerBox Cockpit SRS

je první powerbox, do kterého lze zapojit satelity (Spektrum, JETI mo-del, Futaba S-Bus a Multiplex M-Link) a zajistit tak oboustrannou ko-munikaci s přijímačem. Je určen pro až 12 kanálů, 21 serv. V pouzdru z ABS hmoty odolnému vibracím má hmotnost 115 g a rozměry 110 x x 72 x 24 mm. Pomocí vypínače a plně grafi ckého OLED displeje je možno nastavit až 8 servovýstupů. Serva lze napájet napětím 5,9–7,4 V. Zařízení umožňuje synchronizaci serv, a zajišťuje tak plynulé ovládaní těch ploch, které jsou řízeny více servy. Lze je napájet 2 bateriemi NiCd, NiMH, Li-ion, Li-pol či LiFe--Po proudem až 2x 20 A. Je vhodné pro modely o rozpětí 1,5–2,5 m.Dodává: PowerBox-Systems.cz, tel. 777 605 575, e-mail [email protected]ávají: PowerBox-Systems.cz a modelářské prodejnyCena: 10 990 Kč

Regulátory střídavé DYS 20 A a DYS 30 A

DYS 20 A je určen pro trvalý proud až 20 A. Má hmotnost 22 g a rozměry 36 x 26 x 7 mm.

DYS 30 A je určen pro trvalý proud až 30 A. Má hmotnost 32 g a rozměry 36 x 27 x 7 mm.

3RCR 1/2011

MLADÝ MODELÁŘPražská 2596

276 01 MělníkTel.: 606 484 045

Po–Pá 8–17, So 8–12

KARMAR MODELVrchlického 883

440 01 LounyTel.: 415 658 234

Po–Pá 9–12, 14–17, So 9–12

REZLERJabloňová 227

583 01 ChotěbořTel.: 569 623 607, mobil: 606 611 683

Po–Pá 15–19, So 9–13

SATRIAE. Krásnohorské 3

779 00 Olomouc-HodolanyTel./fax: 585 228 544

Po–Pá 9–17.30, So 9–12

JUNIORMODELLitvínovská 46/291

190 00 Praha 9Tel.: 604 645 718, 603 993 986

Po–Pá 14–18

ESOTOPKlatovská 115320 17 Plzeň

Tel.: 377 423 635Po–Pá 9–17, So 9–12

JINO–modelářské potřebyNa drahách 740/3a

500 09 Hradec KrálovéTel./fax: 495 263 553, mobil 603 494 778

Po–Pá 8.30–12, 13–18, So 9–12

ČERNÝ LADISLAVMasarykova tř. 534

698 01 Veselí nad MoravouTel.: 777 324 434

Po telefonické domluvě otevřeno kdykoli

MODEL INZERT-prodejnaObchodní dům Dvořák (2. patro)

tř. 9. května 2886390 02 Tábor

www.volny.cz/model_inzert

AVANTIPoděbradova 255

506 01 JičínTel./fax: 493 534 404, mobil: 603 552 512

Po 13–17, Út–Pá 8.30–11.30, 13–17So 8.30–11.30

MODELÁŘ P. ŠilhavýNám. Zachariáše z Hradce 51

588 56 TelčTel./fax: 567 243 430

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12

Uvedené slevy (v procentech) získáte, když se při osobním nákupu v pro dejně proká žete svou Kartou předplatitele, kterou jste obdrželi jako celoroční před-platitelé RC revue. Pokud nakupujete u zásilkových služeb, připojte fotokopii kar-ty ke své objednávce.

REICHARDPalackého 134a

612 00 Brno-Královo PoleTel.: 549 212 719, fax: 549 252 805

Po–Pá 10–18, So 10–12

RUDOLF HIESBÖKHusova 15

539 01Hlinsko v ČecháchTel.: 469 315 039, mobil: 604 705 455Po–Pá 8.30–11.30, 12.30–17, So 8–11

www.hiesbok.cz

JR MODELSmodelářská prodejna

Veveří 109616 00 Brno

Tel./fax: 541 217 654e-mail: [email protected]

KLATOVSKÝ MODELÁŘKollárova 400

339 01 KlatovyTel.: 605 925 156, fax: 376 310 343

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12www.sosmodelar.cz

KOSTKA MODELCENTRUMŽižkova 102

586 01 JihlavaTel.: 736 775 148

Po–Pá 10–12; 14–17, www.kostkamodelcentrum.cz

ŽELEZÁŘSTVÍ OLDŘICH BARTÁKTáborská 224

615 00 BrnoTel.: 548 425 810; 777 603 699

Po–Pá 7.30–18; So 8–12 www.naradi-bartak.cz

Dřevocentrum Sedlčanyul. 28. října 8

SedlčanyTel.: 736 630 516

Po–Pá 8–17, So 8–11

TATRAMODELPod Hradiskom 50, 010 04 Žilina

Tel./fax: 00421 417 634 524Mobil: 00421 905 471 582

Po–Pia 8–12, 13–17, So 9–12

PEMI MODELPieskova 16949 01 Nitra

Tel.: 00421 377 416 198Po–Pia 10–17

So 9–12

SAPEKOŠtefánikova 50, 949 01 NitraTel./fax: 00421 377 414 695

Mobil: 00421 907 523 523 Po–Pia 9–17, So 9–12

www.sapeko.sk

HT MODELNa letisko 49

058 01 PopradTel.: 00421 527 768 212; 527 768 408

Po–Pia 8–17, So 9–12

Košťan model modelarska predajňa

Záturčianska 47, 036 01 MartinTel./fax: 00421 905 217 539

Po–Pia 15.30–20, So–Ne 9–13

GES-ELECTRONICS, a.s.Křenová 29

602 00 BrnoTel.: 543 257 373

e-mail: [email protected]

ModelářPolská 22

779 00 OlomoucTel.: 777 617 962

Po–Pá 10–17, Čt 10–13So 9–12 po tel. domluvě

FunmodelsOkružná 6

917 01 TrnavaTel.: 00421 905 327 107

Po–Pá 9–17, So 9–12

Modelářství – TepliceU Červeného kostela 36/17

415 03 TepliceTel.: 777 200 475

Po–Pá 9–12, 13–17.30

MEISTER-MODELLBAUwww.meister-modellbau.com

Slovany 462348 13 Chodová Planá

Tel.: 602 426 127Po–Pá 9–17, So–Ne po tel. dohodě

RC market Pálavské nám. 11

628 00 Brno-VinohradyTel.: 511 116 693

Po–Pá 9,30–18, So 9–11

RC Modely JičínHolín 42, 506 01 Jičín

Tel.: 493 534 071, 777 695 899Po–Pá 7–16, So 8–12

www.rcmodely-jicin.cz

SLOT CAR S.R.O.Shopping park Ostrava

Olympie OlomoucTel.: 777 305 265

Po–Pá 14–20, So–Ne 10–20 www.autodraha-sc.cz

Fogt ModellsportMasarykovo nám. 26

(nad prodejnou Cyklo Kropáč) Hodonín

Tel.: 518 342 506, 608 035 067Po–Čt 10–17, Pá 10–14

Oxford BookshopLaurinská 9 Bratislava 1

Tel.: 00421 252 622 029Po–Pá 10–19, So–Ne 10–17

DREMEL-SHOP.CZSpálená 440

388 01 BlatnáTel.: 383 420 513

Po–Pá 7–16.30, So 8–11.30

OBCHODNÍCI PŘEDPLATITELŮM

WWW.AGAMA-COLOR.CZPřerovská 496

530 06 PardubiceTel.: 603 223 877

Po–Ne 0–24

GES-ELECTRONICS, a.s.Habrmanova 14

500 02 Hradec KrálovéTel.: 495 532 368


GES-ELECTRONICS, a.s.28. října 273

709 00 Ostrava Tel.: 596 637 373


GES-ELECTRONICS, a.s.Studentská 55a

323 00 Plzeň Tel.: 377 373 311


GES-ELECTRONICS, a.s.Myslíkova 31

110 00 Praha 1 Tel.: 222 724 803


Obchodníci předplatitelům

Modelář VaňouchKorunovační 16 170 00 Praha 7,

Tel.: 233 378 679 Po–Pá 9–18

MG modelVoženílkova 5562

760 05 Zlínwww.mgmodel.cz

Po, St, Čt, Pá 10–18; So 9–12

ZDE MŮŽE BÝT I VAŠE PRODEJNA

Dne 29. října 2010 se dožil 70 let

Jaroslav Macháček

z Dobřichovic.Posledních dvacet let se věnuje především létá-ní s historickými modely v klubech SAM, i když dodnes nepohrdne ani větší polomaketou sportov-ního letadla. Také se mu během jeho dlouhodobé modelářské kariéry podařilo vytvořit jeden z nej-větších archivů modelářských plánů u nás. Řadě modelářů tak mohl pomoct splnit jejich sen o postavení dlouho vyhlédnutého modelu.

Dne 10. prosince 2010 se dožil 70 let

Jaroslav Netáhlo

ze Všenor.Modelaří již více než 55 roků. Jeho snímek s vol-ným motorákem MV 706 se objevil již v roce 1956 na titulní stránce Leteckého modeláře. Posledních dvacet let létá s historickými modely a pravidelně se objevuje v popředí výsledkových listin.

Oběma jubilantům přejeme ostříží zrak při sledování jejich modelů, zdraví a radost z modelářských i osobních úspěchů.

Kamarádi ze SAM 95 a SAM 78

4

PEL-MEL

RCR 1/2011

Dne 18. listopadu 2010 zemřel náš kolega a kamarád

Ing. Luboš Budín

Skvělý konstruktér, maketář a velmi dobrý pilot. Zajímal se především o makety letadel, kterých postavil za svou modelářskou kariéru celou řadu, ale nebyly mu cizí ani další leteckomodelářské kategorie.

Byl dobrým a všemi uznávaným členem našeho rokycanského klubu. Kolegové modeláři

Dne 1. prosince 2010 oslavil 80. narozeniny

František Konečnýdlouholetý a zakládající člen leteckomodelářského klubu ve Strážnici. František se modelařině aktivně věnuje neustále, i přes svůj krásný věk. Modeláři navštěvující soutěže v okolí Strážnice ho znají z těchto soutěží, kde často zastával funkci hlavní-ho rozhodčího. Dříve se také intenzivně věnoval práci s mládeží. Do dalších let mu přejeme pevné zdraví, osobní pohodu a mnoho šťastných přistání s modely.

Členové LMK Strážnice

Standa Dočekal

se může pyšnit tím, že zná nejvíc modelářů v Karviné i jejím nej-bližším okolí, protože je to právě on, kdo nám jako pošťák doručuje více či méně rozměrné balíky od Pelikána, Reicharda a vůbec pro-dejců a výrobců modelářského zboží všeho druhu. Nedávno jsme spolu u nás dali řeč, následně z to-ho byla návštěva u Standy doma, po které jsem začal řadit mezi mo-deláře i jeho. A to mezi modeláře vyspělé.

Přestože náš časopis je zaměře-ný na modely ovládané rádiem, stojí za to si od této odbornosti ob-čas odskočit a přečíst si, kam až vede modelářská soustavnost, po-kora a umění. Standa Dočekal se totiž věnuje výhradně modelům slepovaným z papíru. Ostatně všichni jsme tím stadiem kdysi

prošli, v dobách, kdy jsme sami sobě nebo svým dětem kupovali časopis ABC, v jehož každém čísle byly uve-řejněny vystřihovánky ke slepení. Přenádherné a oblíbené modely sta-veb, dopravních vozidel, kosmických dopravních prostředků, ale i kom-pletní diorámy. S těmito modely Standa kdysi v sedmi létech začínal. A když je mu dnes těch let čtyřicet devět, spočí-tejte si, jak dlouho už se

stavbě papírových modelů věnuje, jaké má za ta léta zkušenosti.

Pokud přijdete ke Standovi do-mů (obývá se svými modely skromnou garzonku), hned vás překvapí množství modelů, které jsou zde k vidění. Tanky, obrněná vozidla, desítky letounů a vrtulní-ků, to vše umístěné na stěnách tvoří kulisu parádním číslům Standovy sbírky. Jeho modely vá-lečných křižníků jsou neuvěřitel-né; Richelieu, Lutzow, Prince of Wales, Roma, Tirpitz, Admirál Graf Spee – všechny ty lodi nám důvěrně známé z válečných fi lmů i četby o světových válečných kon-fl iktech tady vidíte na vlastní oči, a pokud jde o samotné provedení, v úžasné kvalitě.

Pečlivost Standovy práce vy-nikne především tehdy, když si

prohlížíte jednotlivé detaily lodí. Nejen samotné díly nástaveb, ale vzájemná napojení tvarově složi-tých dílů trupu, technika výroby zábradlí po obvodech palub, rada-rové antény, to vše svědčí o nebý-valé trpělivosti a nezměrných zku-šenostech.

„Stálá výstava“ těchto modelů je doprovázena příšeřím v bytě, vytvořeným roletami spuštěnými na půl žerdi. To proto, že na mode-ly nesmí z oken dosáhnout přímé sluneční osvětlení, pod kterým by dokázaly barvy modelů velmi rychle „vyšisovat“. Čištění modelů od přece jen sem tam naneseného polétavého prachu si už vůbec ne-dokážu představit, i když mě Stan-da ujistil, že používá štěteček….

Stavba takového papírového modelu je časově nároč-ná, trvá podle složitosti typu od dvou do čtyř měsíců. Před nedávnem začal Standa stavět dal-ší model, zima je dlou-há. Čeká jej sestava tiš-těná na patnácti listech formátu A3, z nichž část je nutné podlepit karto-nem. Cena takové se-stavy? Okolo 150 až 420 Kč.

Pokud vás předchozí řádky in-spirovaly, zkuste zabrousit v inter-netu na stranu //www.modele-kar-tonowe.com//, kde najdete zdarma ke stažení řadu vystřihovánek le-tadel v měřítku 1 : 33. Jejich vý-kresy ve formátu pdf lze vytisk-nout na barevné tiskárně, podlepit kartonem tloušťky 0,7–0,9 mm a můžete stavět. Ti pokročilejší si mohou vyhledat náročné typy lodí i letadel na adrese //www.modelik.nazwa1.pl//, kde si mohou objed-nat nejen komplet vystřihovánek, ale i laserem vyřezávané ty díly, které se musejí podlepovat; patří k nim třeba všechna žebra pro stavbu trupu lodi.

Tolik k cestě, kterou je také možné se vydat.

Leopold Walek

5RCR 1/2011

INZERCE

Kohútka, 11. prosince 2010

Představovat modelářské veřej-nosti VÚVL by bylo asi už zbyteč-né. S naším vystoupením jsme le-tos pocestovali po mnoha letištích nejen na Moravě (například Setká-ní obřích modelů ve Frýdku-Míst-ku, JETI model meeting v Draho-tuších u Hranic na Moravě, 10. vý-ročí RC revue v Šiklově mlýně), ale bylo i součásti jubilejního 10. ročníku vskutku obřího setkání modelářů v polském větroňářském ráji pod horou Żar nedaleko Biel-sko-Bialej, a proniklo už podruhé dokonce i do Prahy, kde jsme vy-metli Lipeneckého obra. Vidělo ho tedy snad dostatečné množství di-váků, aby se to rozkecalo po celé republice (a prý i na Slovensku, ne-boť odtamtud už přišly také po-zvánky k účasti s tím naším ma-lým cirkusem, ale zatím jsme se tam nedostali, protože rozdvojit se neumíme).

VÚVL tvoří výzkumníci a kan-didáti na výzkumníka. Každý vý-zkumník byl kdysi též kandidátem. Aby mohl být takový kandidát po-výšen, musí se na patřičné úrovni účastnit výzkumných úkolů naše-ho ústavu.

Jak se říká ve stanovách VÚVL, nejvyšším správním orgánem Vý-zkumného ústavu valašského letec-tva je Velký chujál. Termín pro jeho svolání je stanoven na den někdy mezi Mikulášem a Vánocemi. Le-tos byl vybrán pro již II. Velký chu-jál horský hotel Kohútka, nedaleko Nového Hrozenkova. O tom, že to

je vskutku na samém konci světa (opravuji, konci České republiky), svědčí i fakt, že se tam donedávna dalo dostat pouze přejezdem přes slovenský okres Púchov. Dnes tam vede nová silnice z obce Vranča, která má sice stoupání větší než žebřík na půdu v pravé valašské chalupě, a potkat auto v protisměru znamená značné komplikace zvláš-

tě teď v zimě, ale nahoře čeká pravý lyžařský ráj s několika sjezdovkami a vleky.

Uspořádání našeho se-tkání v tomto horském středisku zajistil kolega Andrej, který ze samé ra-dosti, že jeho návrh byl přijat, porazil doma i vo-

la, aby byl dostatek masa na vynikající gulášek, který se podával k večeři, a „taťka“ Láďa našůlal a uvařil k tomu gulášu be-zva houskové knedlíky.

Ačkoliv byl termín Velkého chujálu stano-ven na sobotu 11. prosin-ce, někteří členové se vy-dali na cestu už v pátek, patrně pro získání výho-dy domácího prostředí. A protože ve zmiňovaný víkend silně sněžilo, de-legáti, kteří přijeli až z Prahy, z naší VÚVL ambasády (kterou jsme v září vytvořili, abychom

i my Valaši měli zprávy, co se kde šustne v hlavním městě, z první ruky), dole na parkovišti pod kop-cem ještě chvíli trénovali nasazo-vání sněhových řetězů. Pro toho kdo si do asi dvaapůlkilometrové-ho kopce netroufal, přijel správce hotelu se spolehlivým džípem (tato služba fungovala perfektně po celý víkend).

Páteční přípravný večer byl ve znamení dobré pohody, vzpomíná-ní na právě končící modelářskou sezonu, spřádání dalších plánů a především historek Pavla Koulá-ka z prostředí havířské šatny, které zde sice není možné zveřejnit, nic-méně přítomné partnerky po něko-lika minutách slzavého smíchu vzdaly snahu o udržení jeho vy-

právění v přípustných mezích. Současně tato skupina prvovýstup-ců v pravidelných intervalech, za využití slovenských mobilních operátorů, informovala ostatní o stavu sněhu, rychlosti větru a sta-vu lihovin.

V sobotu ráno ti, kdož to zvlá-dali a měli chuť, posnídali a pod vedením Dana Jíchy vyrazili na svah prověřit, zda jim jde lyžování a sáňkování alespoň tak dobře jako loni. Po obědě se pak společnými silami připravil sál a přivítali další výzkumníci a kandidáti, kteří me-zitím dojeli nahoru. Na šestnáctou hodinu bylo vše hotovo a nic ne-bránilo našim členům, mnohým v doprovodu manželek nebo part-nerek a rovněž i potomstva, zased-nout ke stolu.

Velký chujál byl zahájen spo-lečně zazpívanou hymnou, jejíž základem je motiv známé valašské písně a jejíž text se pro jistotu (neb rozechvění ze slavnostní chvíle by-lo veliké…) promítal z videopro-jektoru. Následoval slavnostní pří-pitek skvělým šampaňským.

Poté se ujal slova předseda aka-demické rady Dan Jícha a jeho prv-ní a druhý místopředseda Pavel Vít (který ihned po úvodu přednesl zprávu o stavu našich fi nančních toků – to abychom si uvědomili, že po jeho referátu se již pije za své) a Milan Libiš, který rovněž předří-kával nově jmenovaným výzkum-níkům text přísahy věrnosti VÚVL. (Právě Milan z toho titulu, že je bývalý důstojník za české ar-mády, československé armády a podle některých slovních obratů aj za rakousko-uherské armády.)

Všichni noví výzkumníci (Škor-pil, Vrána, Dvořák, Romanko, Gu-bi, Bardoň) pak slavnostním „Sli-bujú“ před naší zástavou a zraky ostatních zavázali se šířit slávu a čest Výzkumného ústavu. Rov-něž jim byl dán prostor, aby podě-kovali za tento okamžik svým ro-dinám, které jim jejich bláznovství trpí, Bohu, školám a ostatním vý-chovným ústavům za to, že jsou tam, kde jsou.

Následoval první pokus o ko-lektivní focení venku před chatou, které zčásti pokazilo vydatné sně-žení a zčásti zklamala technika.

6 RCR 1/2011

PEL-MEL

Věrnost přísahá „Krtek“ Štěpán Škorpil

Petr Řehák při přednášce VÚVL a reklama

II. Velký chujál

Hubert Kadula

Skvělá hudba Frťan z Potůčkovské lůky

Pak již byli vyzváni k řečništi výzkumníci, kteří si připravili re-ferát. Jako první vystoupili Pavel a Pavel Koulákovi, kteří ve video-ukázce připomenuli své pyrotech-nické začátky, ze kterých vyplynu-lo, že především Koulova žena Lenka má svatou trpělivost.

Další vystoupil s přednáškou o vlivu modelářství na počasí Rosťa Řehák. Referátem na téma VÚVL a reklama, který zpraco-val výzkumník Petr Řehák, bylo poukázáno na to, že naše poklad-na sice dle zprávy pokladníka vy-kazuje téměř záporné saldo, ale lze ji celkem snadno opět bohatě naplnit, budeme-li své vystoupení na k tomu vhodných místech pře-rušovat tzv. reklamními bloky. Aby potvrdila jeho slova, začala jeho žena Marta ještě v průběhu referátu prodávat lístky do tombo-ly, do které všichni zúčastnění přispěli drobnými dárky, u nichž více než cena potěšila jejich nápa-ditost.

Nejhodnotnější výzkumný pří-spěvek měl patrně Hubert Kadula, jenž po loňském pouhém naznače-ní zcela odtajnil funkci a způsob výroby své radioizotopové valaš-ské věčné baterie, určené k pohonu jak malých modelů letadel, tak i dokonce amerických raketoplánů. Že je to myšleno opravdu vážně a sériová výroba takovéto baterie je již na spadnutí, o tom svědčí jak Hubertem dokumentovaný zájem NASA, tak i náš bouřlivý skando-vaný potlesk, vedený dokonce ve stoje, a to v trvání několika minut. A tak Hubert odtajnil další ze svých vynálezů, a to tzv. modelář-skou vadasku, která umožňuje kontrolovat stav baterií v modelu aj slepým modelářům hlasovou sig-nalizací, kdy je dle stavu napětí hlášeno: „Baterka v pořádku – mó-žeš půšťať, nebo při vybité baterii: „Nemóžeš púšťať, baterka není v pořádku.“ Mnoho výzkumníků se ihned hlásilo u autora vynálezu jako dealeři.

Po večeři byla ještě přečtena zdravice praž-ského ambasadora Mar-cela Hladíka, která uved-la na pravou míru někte-ré výroky dalšího praž-ského výzkumníka Ště-pána Škorpila alias Krtka, jenž je podle Mar-cela pouhým vrátným na naší ambasádě, neboť tak mezi nimi rozhodl spra-vedlivý los, a tu pravou zastupitelskou politiku dělá pouze on, neboť to Krtek při své pracovní době stanovené pouze na pondělí od 9:50 do 10:00 nemůže při nejlepší vůli stihnout, protože ještě vyžaduje přestávku na svači-nu.

Protože se nám podařilo zajistit i skvěle hrající kapelu Frťan z Po-tůčkovské lůky, došlo i na taneční zábavu. Hudba nás pak doprováze-la až do pozdních nočních hodin. Na čtyřech muzikantech, vybave-ných dvěma kytarami, houslemi a kontrabasem, bylo vidět, že pro ně muzika není jen kšeft, ale pře-devším jejich srdeční záležitost.

V jedenáct večer došlo na vylo-sování již dříve zmíněné tomboly. Postupně vyhráli snad všechni, kdo si zakoupili losy. Mezi cenami byly i takové kuriozity jako létající koště, které se určitě hodilo Lidce

Libišové na zpáteční cestu. Mirek Lukšík vyhrál postupně téměř všechny ozdoby na vánoční stro-meček a dokonce i kupu dárků pod něj. Jen závěsných květináčů měl tolik, že je dokonce začal rozdávat. Trochu zklamaná byla z tomboly dcerka Škorpilová, protože postup-ně vyhrála v tombole snad všechny kalkulačky, které tam byly. Na-štěstí se jí je pak podařilo s ostatní-mi vyměnit za jiné ceny.

Všechny ceny byly vylosovány, a na stole přesto zůstala tajemná převázaná krabice s nejcennější cenou. Byl vylosován výherce – stal se jím Pavel Vít. Protože se předpokládalo, že cena výherce může překvapit a rozhodit mu krevní tlak nebo zvýšit pulz, byl

Pavel pro jistotu usazen na židli a jištěn dvěma muži. Hlavní cenou byl totiž „Večerní let nad Al-pami“, který věnoval Po-beskydský aviatický klub Frýdek-Místek. A pak byla tajemná kra-bice otevřena a Pavel byl za bouřlivého potlesku přenesen na své židli nad dvěma pravými francov-kami, jež představovaly ony „Alpy“. Pavel přijal tuto ptákovinu statečně a několik přítomných se mu později přiznalo, že

do poslední chvíle mu upřímně zá-viděli.

O půlnoci následovalo to správ-né půlnoční překvapení. Jak jsme již uvedli, naše pokladna nevyka-zuje zrovna přebytek. A tak půl-noční kankán nám zatančily naše skvělé partnerky. Aby se chlapi ne-dali zahanbit, nastoupila valná vět-šina z nich k dalšímu půlnočnímu tanci, kterým byla známá a popu-lární válečná píseň Kaťuša.

Kolem třetí hodiny ranní, kdy měl Pavel Koulák vytančená již všechna děvčata a my přezpívané snad všech-ny lidové písničky, jsme se pomalu vytráceli do svých pokojů.

Ráno se v jídelně podávala sní-daně, záměrně posunutá na pozděj-ší hodinu, aby se každý mohl vyha-jat do růžova.

Někteří jsme využili lepšícího se počasí k procházce po okolí ho-telu nebo k lyžování a začali se ba-lit k odjezdu.

Když jsme odmetli sníh ze svých vozidel, sestavili jsme kolo-nu, která se vydala sešupem na dolní parkoviště, kde se posundá-valy řetězy, tolik potřebné jak pro vyjetí nahoru, tak i k brzdění ces-tou dolů. Při loučení mezi námi chyběl výzkumník Michal, tak byl zabrán do výzkumného úkolu jak demontovat řetězy, které se mu na-motaly až na brzdové destičky. Po poradě s ostatními výzkumníky šlo kolo dolů, ženské měřily čas a nebýt toho, že se ztratily ve sněhu šrouby, tak by se mechanici u Fer-rari mohli bát o fl eky. Ale nebojte se, rovněž příští rok stráví Vý-zkumný ústav valašského letectva mezi vámi na letištích.

I v roce 2011 se vás pokusíme pobavit nejméně stejně dobře jako letos, neboť modelářství nemusí být jen o přesnosti a dokonalosti, honbě za dobrým časem či velkým počtem bodů atp., ale i o dobrém kamarádství a touze udělat i něco víc pro ty příznivce modelařiny, pro které je to především zábava.

Petr Řehák

7RCR 1/2011

PEL-MEL

Výborný guláš z Andrejovy kravky

Sledujeme Koulův ohňostroj

Chlapci tancují Kaťušu

Zkouška dopravního prostředku na cestu zpět

Maketa rakety Maxus je staveb-ně nenáročná. Je vhodná pro začína-jící maketáře. Při troše pečlivosti lze získat pohlednou a dobře létající ra-ketu.

K stavbě budeme jako kopyta potřebovat trubky o průměru 40 a 25 mm, na kterých navineme vál-cové části trupu rakety. Použijeme osvědčený způsob vinutí ze čtyř vrstev hnědé papírové lepicí pásky. Délky dílů odečteme z výkresu, kte-rý je třeba před stavbou zvětšit na kopírce na velikost A3.

Vyschlé polotovary trupu lehce přebrousíme, vytmelíme a po dokon-čení povrchu zkrátíme na délky uvedené na výkrese. Zbytky trubek použijeme jako pomůcku ke kontrole průměrů při broušení hla-vice a přechodového ku-želu mezi motorovou a přístrojovou částí trupu.

Hlavici vybrousíme z balzového hranolu 30 x 30 x 100 mm upnu-tého do sklíčidla elektric-

ké vrtačky za vetknutý vrták nebo vrut většího průměru bez hlavy. Stejným způsobem vybrousíme pře-chodový kužel. Použijeme balzový hranol o rozměrech 45 x 45 x 70 mm. Jako šablony poslouží 15mm zbytky trubek o průměru 25 a 40 mm. Hoto-vé díly vytmelíme a po vyschnutí přebrousíme.

Jedna z připojených fotografi í ukazuje všechny polotovary a díly potřebné pro stavbu.

Pokračovat budeme zhotovením papírových kuželových dílů spodní části rakety. Díly se zhotoví kašíro-váním ze čtyř vrstev lichoběžníko-vých pásků hnědé lepicí pásky, le-pených na kuželovém trnu o vrcho-lovém úhlu 18°, obaleném jednou vrstvou kancelářského papíru. Vzniklé polotovary vytmelíme, pře-brousíme a upravíme na rozměr podle výkresu.

Pokračujeme motorovou reduk-cí. Tuto trubku navineme ze čtyř vrstev papírové lepicí pásky na trnu odpovídajícím svým průměrem uvažovanému motoru. Vzhledem k rozměrům a předpokládané hmot-nosti modelu bude k pohonu nutné použít motor o celkovém impulzu cca 10 Ns (tedy motory o průměru 13,15, případ-ně 18 mm). Motorovou redukci doporučuji zhoto-vit delší, než bývá zvy-kem, cca 130 mm. Při lé-tání ochrání delší trubka trup rakety před účinky tepla vzniklého při hoření zpožďovací a výmetné slože motoru a usnadní i dodržení polohy těžiště.

Tři balzová mezikruží o vnějším průměru 40 mm a vnitřním průměru odpo-vídajícím průměru moto-rové redukce zhotovíme z pevné balzy 2,5 mm vy-kružovadlem upnutým do stolní vrtačky. Stejným způsobem zhotovíme i zbývající mezikruží trys-kového dna modelu.

Všechny čtyři stabili-zátory vyřežeme a vy-brousíme z kvalitní balzy 3 mm. Rozměry jsou zřej-mé z výkresu. Konečný tvar vnitřní strany stabili-zátorů upravíme až po se-stavení spodní části rake-ty tak, aby při lepení sta-bilizátory přesně kopíro-valy tvar trupu, jeho zesí-lení i kuželové části.

Po dokončení všech dílů pokračujeme montá-ží modelu.

Na motorovou redukci nasadíme a zalepíme tři mezikruží. Horní mezi-kruží lepíme zároveň s okrajem redukce. Na

spodní část přilepíme zbývající dvě mezikruží tak, že jsou pootočena, aby léta balzy obou dílů byla na se-be kolmo a spodní díl redukce pře-sahoval mezikruží cca o 2–3 mm. Podmínkou je, aby mezikruží byla přilepena kolmo na osu redukce.

Po zaschnutí lepidla zalepíme tento polotovar do trubky trupu tak, aby jedno mezikruží bylo vně této trubky. Na takto přesahující me-zikruží přilepíme větší papírový ku-žel tryskového dna s vlepeným vel-kým mezikružím do spodní části dí-lu. Malé mezikruží přilepíme na přesahující trubku motorové reduk-ce a tím zpevníme místo pro vkládá-ní motoru. Poslední operací montá-že tryskového dna je vlepení menší-ho kuželu imitujícího trysku motoru Castor 4B.

Při sestavování této části modelu dbáme na dodržení údajů na výkre-se. Lepíme kvalitním lepidlem. Ze-sílení spodní části trupu naznačíme přilepením 9,8 mm širokého pásku křídového papíru.

Pokračujeme přilepením stabili-zátorů. K tomu můžeme použít jed-noduchý přípravek z vyhořelého motoru přilepeného na destičku

(15 x 15 cm) s vyznačeným půdory-sem rakety a úhelníkem. Před vlast-ním lepením vyzkoušíme, jak stabi-lizátory lícují s trupem.

Poslední operací na spodním dí-lu je nalepení krytu elektroinstalace. Ten zhotovíme z balzové lišty 1,5 x 1,5 mm. Lišta musí být hlad-ká, rovná a nalepená uprostřed mezi dvěma stabilizátory (45°).

Montáž horního dílu trupu zahá-jíme slepením přechodového kužele s trubkou (průměr 25 mm). Před le-pením překontrolujeme, zda trubka je uříznuta opravdu kolmo. Není nic horšího než dívat se na šikmo slepe-ný dlouhý díl modelu. Tato závada se velmi pracně odstraňuje. Pokra-čujeme nasazením hlavice. Rovněž zde zkontrolujeme kolmost, ale za-tím nelepíme, to uděláme až po na-tření modelu a sestavení včetně mo-toru pro vyvažování. Spodní pře-chodový kužel opatříme očkem pro poutací nit (gumu). Nejlepší je pou-žít malou závlačku, kterou zalepíme spolu s balzovým kolíčkem do ot-voru po trnu použitém při broušení tohoto dílu.

Nezapomeneme na vodicí očka pro start modelu z tyčové rampy. Mně se osvědčily kroužky uříznuté z vypsané tužky odpovídající barvy a vhodného průměru. Protože trys-kové dno rakety má větší průměr než zbytek modelu, je nutné očka při lepení podložit.

Barevné provedení rakety Ma-xus je jednoduché.

Spodní část je matně bílá. Stabi-lizátory jsou natřeny žlutou barvou

NEJEN RC

RCR 1/20118

Skutečná raketa Maxus na odpalovací rampě ve švédském Esrange Space Center

Maxusje sondážní jednostupňová raketa pro program studia mikrogravita-ce. Jde o společný projekt švédské fi rmy Space Corporation a fi rmy EDAS Astrium Space Transportati-on. Raketa je vypouštěna ze základ-ny Esrange Space Center ve Švéd-sku. Motor na tuhé palivo Castor 4B má maximální tah 500 kN ve vakuu. Od 1. května 1991 do 26. března 2010 bylo vypuštěno celkem osm raket.

Technická data: Celková délka 15,5 m Hmotnost 12 400 kg Užitečná hmotnost 800 kgMaximální rychlost 3 500 m/sMaximální zrychlení 15 gStav beztíže cca 14 minDostup 154–703 km

(Pokračování na straně 10)

RCR 1/2011 9

NEJEN RC

mezikružíbalza 2,5

celk

ová

délk

a 61

435

1

5

227

9,8

9,8

228

14,4

3 28

3 25,54

ø 49,6ø 40

100

ø 40,5

ø 15,8

ø 17,4

ø 25,5

ø 40,5

3623

1116

526

3papírovátrubka(průměrpodle motoru)


stabilizátorměřítko 1:1

všechny znakya nápisyv měřítku 1:1

trup matný bílý

tmavě modrá

tmavě modrá


stabilizátorysvětle žluté

stříbrná

světlešedá

šedá

tmavě modrá

hlavicebalza

přechodový díl – balza

papírovátrubka

papírovátrubka

výkres zvětšit na kopírce na 141 %(z formátu A4 na A3)

Maketa sondážní rakety

MaxusKonstrukce: Milan Hodáč, Třebíč

Měřítko: 1 : 25

V sobotu 6. listopadu uspořádal RMK Krupka za fi nanční pomoci od Svazu modelářů ČR modelář- ský den, nazvaný Setkání sportovců.

Dopoledne proběhla v Městské hale v Krupce soutěž halových házedel v pěti kategoriích. V sou-těži dívek zvítězila Viktor-ka Tržilová z RMK Krup-ka, mezi mladšími žáky si nejlépe vedl Jiří Tůma ze klubu Severka Ústí nad Labem, mezi staršími žá-ky František Kontra z RMK Krupka. V katego-rii dorostu zvítězil Michal

Antoš z Křešic a mezi dospělými byl nejlepší Michal Michna, rovněž z Křešic. Soutěže se zúčastnili zá-

vodníci z RMK Krupka, dále RC Model Krupka, MK Severka Ústí nad Labem, LMK Terezín, LMK Varnsdorf, z z Křešic u Děčína, Plz-ně a Jičína. Ze SRN přijeli účastníci z mfc Rossendorf a RMK Chemnitz. Celkem startovalo 40 závodníků a i s diváky bylo v hale více než 100 osob. Před vyhlášením výsledků předvedli němečtí hosté létání s RC modely a během dopoledne s dětmi, které právě nelétaly, vyráběli házedla z polystyrenu.

Po chutném obědě a pro-hlídce modelů v RMK Krupka proběhl 3. ročník Raketomo-delářské show na letišti U Pro-kopky, kde se předvedlo 19 startujících z RMK Krupka, MK Šenov a RMK Chemnitz. Přestože počasí příliš nepřálo, přítomní diváci, závodníci i me zinárodní porota ve slože-ní Josef Kubeš z LMK Tere-

zín, Hans Langenhagen z mfc Rossendorf a Tomáš Sládek z časopisu RC revue se dobře bavili.

Závěr dne patřil setkání v RMK Krupka při kávě, čaji a sladké raketě od Sršňů a Jo-hannesů. Došlo i na vyhodno-cení show: Mezi dospělými zvítězil Karel Jeřábek z MK Severka a mezi mládeží Julius Beňák z RMK Krupka.

Pozvání pořadatelů přijal i ředitel fi rma KnaufInsulation Ing. Jan Brázda. Poděkování za sponzorování této akce patří

právě jemu, dále fi rmám Eduard, VR technik a HVP Modell.

Celkem se sobotní akce zúčastni-lo přes 120 soutěžících a diváků a všem se v Krupce líbilo.

Mgr. Věra Pavková

Filmové záběry z akce na www.regia.tv – tv reportáže 23. 11. 2010 Krupka – Halové létání – rozlouče-ní RMK se sezonou

NEJEN RC

RCR 1/201110

(Pokračování ze strany 8)

Výstavka v RMK Krupka – Josef Kubeš s manželkou

Setkání sportovců

František Kontra a jeho raketová panna

Děvčata před startem

Sladká tečka – raketa ke kávě

– odstín tan. Tryska je stříbrná. Na vrchní straně jsou střídavě umístěny čtyři německé a švédské vlajky. Pod nimi jsou dvakrát černé nápisy MAXUS a mezi dvěma tmavomod-rými pásy dvakrát emblémy zúčast-něných asociací.

Horní část: Přechodový kužel je matně bílý, větší část válcové části je světle šedá, jen v dolní části je po-užita tmavě šedá. Hlavice má přední část stříbrnou, zadní světle šedou. Třetí šedá část je rozdělena tmavo-modrým páskem.

Základní bílou barvu stříkáme sprejem na motorová vozidla. Stabi-lizátory natíráme opakovaně ředě-nou barvou na plastikové modely. Stejně postupujeme i při barvení horní části modelu. Jako maskovací pásku použijeme řádně přilepenou stolařskou pásku. Tu odstraníme až po úplném zaschnutí barvy. Dá se dobře promočit vodou a sejmout.

Znaky a nápisy jsem si nechal zhotovit v copy centru na vodou snímatelné obtiskové archy. Tvary a barvy znaků a nápisů získáte snad-no na stránkách internetu věnova-

ných stavbě papírových modelů. Je jen třeba upravit rozměry a do copy centra přinést CD s údaji nebo tiště-né podklady.

Sestavení pokračuje přilepením poutací nitě do spodní části modelu. Já používám a doporučuji použít tenčí prádelní gumu a tu přilepit po-mocí papírové přelepky nalepené na horní část vnitřku trupu cca 30 mm pod horním okrajem trubky (Tento způsob používají v USA ve většině stavebnic raketových modelů včet-ně maket.). Guma by měla být cca 60 cm dlouhá. Horní kus poutací gu-my provlékneme očkem v přecho-dovém kuželu a uvážeme ji tak, aby zbylo cca 10 cm na připevnění ná-vratového zařízení. Protože raketa je štíhlá a dosahuje s motorem 10 Ns značné výšky, je třeba zvážit zda použít padák, nebo jen streamer. To záleží na rychlosti větru, velikosti letiště a druhu okolní vegetace.

Vyvážení modelu: Těžiště by podle výpočtu a odzkoušení mělo být 110 mm od místa dělení modelu, tedy od spodní části kuželového přechodu mezi spodním a vrchním dílem modelu. Polohu těžiště zjiš-ťujeme s plně vybavenou maketou,

tedy se zasunutým motorem, pístem a návratovým zařízením. Téměř vždy bude třeba přidat závaží do hlavice.

Model podložíme v místě, kde by podle výkresu mělo být těžiště, a přidáváním závaží do předku se jej snažíme vyvážit. Já používám plastelínu. Do otvoru od trnu pro broušení hlavice zalepím cca 5 cm dlouhou lištu 2 x 2 mm. Na druhý konec přilepím balzové kolečko o průměru 22 mm a na tento pomoc-ný díl pak nalepuji plastelínu. Když je raketa vyvážená, plastelínu uhla-dím a celek olepím lepící páskou. Po další kontrole pak opatrně hlavi-ci zalepím.

Celý model po sestavení by ne-měl mít větší hmotnost než 80– –90 g.

Létání s maketou rakety Maxus se nijak neliší od běžných modelů. K pohonu použijeme motor 10 Ns. Protože je spodní část poměrně dlouhá, překontrolujeme, zda motor obsahuje dostatek výmetné slože. Použijeme papírový píst nebo píst zhotovený z Florexu. Papírem chrá-níme padák nebo streamer před účinky výmetu.

Startujeme z prutové rampy s vo-dicím drátem o průměru 6 mm.

Milan Hodáč, Třebíč

11RCR 1/2011

Po přečtení článku o začátcích RC ovládání v RC revue 6/2010 jsem zavzpomínal na to, jak podle tovární Gamy domácí kutilové, vět-šinou studenti škol zaměřených na elektrotechniku, respektive elektro-niku, stavěli jejich repliky. Viděl jsem Gamu Ládi Jareše z našeho klubu v Žamberku, který, když ne-sehnal anodovou baterii 90 V, použil dvacet plochých baterií 4,5 V, které měl ve zvláštní bedýnce s popruhem přes rameno. Já jsem se o několik roků později dočetl v Modeláři, že se tzv. anodka dá nahradit.

Vysílač Gama mnou zhotovený v době studia na průmyslové škole

v Lanškrouně v roce 1968 je s tran-zistorovým měničem, tedy napáje-ný dvěma plochými baterimi 4,5 V se žhavením 1,5V monočlán-ky.

K vysílači jsem dělal i přijímač, ten se mi ale nepodařilo spolehlivě zprovoznit, až po vydání soupravy RC-1 v Modeláři jsem postavil při-jímač podle ní. Místo serva sloužil klasický špagomatik, což byl elek-tromotorek Igla, který navíjel rež-nou nit na hřídel a ta se tahem gu-mičky na páce směrovky odvíjela zase zpět po vypnutí signálu vysíla-če. Napájen byl zvlášť 1,5V velkým monočlánkem.

Toto celkem spolehlivě fugovalo, v mém případě na motorizovaném větroni tehdejší kategorie Houlberg.

Odhaduji, že takových stavitelů by-ly desítky, možná stovky.

modelzam@seznam

OLDTIMERY

RCR 1/201112

Gama samo domo

Cvičný model větroně 45-06

Technická data modelu:

Rozpětí 1 490 mmDélka 950 mmHmotnost 320 gPlocha celkem 26,35 dm2

Plošné zatížení 12,1 g/dm2

Průřez trupu 45,7 cm3

Profi l křídla MVA 301Profi l VOP Grant X-12 mod.

Rozbor hmotnosti současné repliky (v gramech):

Díl kostra hotovýTrup a SOP 75 137Křídlo 125 166VOP 10 17Celkem 210 320

Konstrukce: Pavel Lanštiak, 1945

Tento bezejmenný model větro-ně, označený pouze číslem, byl navržen podle tehdejších pravidel FAI. První dvojčíslí v jeho ozna-čení znamená rok jeho vzniku, další dvojčíslí je pořadové, jde te-dy o šestý Lanštiakův model v da-ném roce 1945.

Díky Pavlově pečlivosti a vro-zenému smyslu pro pořádek se až do dnešních časů zachoval nákres tohoto cvičného modelu, který měl sloužit hlavně začínajícím modelářům, jichž se po válce hlá-silo docela dost, zřejmě také díky příkladu party brněnských mode-lářů, kteří se scházeli i ve válečné době a se svými modely létali na okolních svazích.

Během války ostatně mohli br-něnští kluci pozorovat i výcvik ně-meckých pilotů, protože po 15. březnu 1939 přebrala letiště Me-dlánky pod svou správu německá organizace NSFK, jejíž členové pak létali z medláneckého kopce na kluzácích ZG-38 a GB II.b, startujících na gumových lanech. Němci zde až do konce války údaj-ně vycvičili kolem stovky pilotů.

Ještě v roce 1945, tedy hned po válce, byl obnoven Moravskoslez-ský aeroklub se sídlem v Brně, kterému podléhaly plachtařský, motorový a modelářský odbor. Z medláneckého letiště se stala Zemská plachtařská škola, která byla líhní plachtařů z celé Mora-vy.

Modeláři se sdružovali také pod obnovenou organizací Masa-rykovy letecké ligy, která je pod-porovala jak fi nančně, tak i mate-riálově. Řada brněnských ob-chodníků dokonce zřídila ve svých obchodech modelářské koutky. Na Medlánkách se pak pravidelně scházeli modeláři z celého okolí,

aby předvedli své výtvory v letu. Byli to hlavně bratři Hemzové, Duchoň, Kočí, Jančařík, Lanš- tiak, Farský, Chloupek, Stýpa, Husička a Bedřich.

Trup modelu 45-06 byl sesta-ven ze 16 vylehčených přepážek z bukové překližky 1,5 a podélní-ků. Poslední přepážka zároveň tvořila steven SOP. Hlavní podél-níky trupu měly průřez 3 x 5, hor-ní a pomocný, který byl pouze vpředu (po řez D-D na výkrese), 3 x 3 a spodní 5 x 5.

SOP měla náběžnou a odtoko-vou lištu ze smrkových lišt. Ná-běžná lišta měla průřez 3 x 5 a od-toková 2 x 8; čtyři symetrická žebra byla vyřezána z březové překližky 1,5 a vylehčena. Odto-ková lišta byla nastavena plochou ze dvou dílů překližky 0,8. Z ní pak byla odříznutá trimovací ploš-ka, upevněná na dvou ohebných plíšcích, vetknutých do odtokové lišty.

Shora byla na SOP nalepena úložná deska VOP z překližky 0,8. Horní nástavba SOP byla ohnuta z bambusové štěpiny 2 x 2 nad plamenem svíčky a později nalepena do středu VOP. Náběžná a odtoková lišta SOP byly opatře-ny přivázanými háčky z ocelové-ho drátu o průměru 1, sloužícími k uchycení VOP gumovými oky.

Předek trupu tvořila lipová hla-vice, slepená ze tří vrstev a poté opracovaná na přesný tvar. V pro-střední vrstvě byl výřez pro zátěž z olověných broků. Ústí výřezu na horní hraně hlavice bylo opatřeno zátkou, vyřezanou z korku.

U přepážky 4 a 7 byly v trupu vlepeny bambusové kolíky o prů-měru 3 pro uchycení poutací gu-my křídla. Přepážky 4, 5, 6 a 7 pod

křídlem byly shora polepeny pře-kližkou 1, která tvořila úložnou desku křídla.

Přistávací lyže byla lamelová-na ze tří až čtyř smrkových lišt 3 x 3 a po zaschnutí obroušená do patřičného tvaru. Poté v ní byly vypilovány zářezy pro zaklesnutí oka vlečné šňůry. Variantou bylo zhotovení háčků z ocelového drá-tu o průměru 1,5 a jejich přivázání k odřezku smrkové lišty 5 x 5, která se přilepila zespodu trupu. V tom případě byla přistávací lyže v místech uchycení háčků přeru-šená výřezem.

Křídlo se šípem 5° a profi lem MVA 301 mělo konstantní hloub-ku a vzepětí do jednoduchého V.

Náběžná lišta byla lipová, o průřezu 5 x 5. Hlavní nosník se-stával ze dvou smrkových pásnic 3 x 5, pomocný nosník, rovněž ze smrku, měl průřez 2 x 5. Odtoko-vá lišta z lípy o průřezu 4 x 15 by-la sbroušená do klínu a opatřená zářezy pro žebra. Celkem třicet žeber bylo vyřezáno z březové překližky 1,2 a vylehčeno.

Ve středu křídla byly z obou stran nosníku nalepeny spojky z překližky 1,3. Celý střed byl pak shora i zdola potažen překližkou 0,6. Okrajové oblouky, ohnuté z bambusových štěpin 3 x 3, byly k náběžné i odtokové liště přivá-zány nití a přilepeny. Křídlo se k trupu poutalo gumou.

VOP konstantní hloubky a bez vzepětí mělo profi l Grant X-12 s rovnou spodní stranou.

Náběžná lišta byla z lípy 3 x 3, hlavní nosník ze smrkové lišty 2 x 5, pomocný byl rovněž ze smr-ku, ale jen 3 x 3. Odtoková lišta z lípy 2 x 8 byla opět sbroušena do klínu a opatřena zářezy pro žebra. Všch čtrnáct žeber bylo vyřezáno

z březové překližky 1 a vylehče-no. Střed VOP byl potažen pře-kližkou 0,6, na niž pak byla přile-pena již hotová nástavba SOP. VOP se poutala gumovými oky přes háčky na SOP.

Prototyp model byl celý pota-žen papírem Flumo. Trup a SOP byly červené, křídlo a VOP bílé. Po vypnutí vodou byl potah lako-ván Cellonem do pololesku.

Po předběžném dovážení tak, aby těžiště bylo vzdáleno 96 mm od náběžné hrany křídla, a kont-role správných úhlů nastavení kří-dla i VOP můžeme model zaklou-zat z ruky. Řádný kluz řešíme při-dáváním či ubíráním zátěže. Tepr-ve dobře zaklouzaný model vyta-hujeme na šňůře. Velikost zatáčky přitom dolaďujeme vychýlením trimovací plošky na SOP podle chování modelu za vleku.

Podle podkladů Pavla Lanštiaka

Zdeněk Raška senior

►

13RCR 1/2011

OLDTIMERY

►

14 RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

Nabíječe Schulze nextGeneration IIVYRÁBÍ: Schulze elektronik, Německo DODÁVÁ: Tomáš Vítek – TOMÁŠ, Praha

Nabíječe Schulze nextGeneration (RC revue 3/2009) se po několika lé-tech na trhu dočkaly modernizace a několika vylepšení. Řada zahrnuje celkem šest přístrojů, z nichž nejlev-nější typ next 2x7-280 ECO a nej-dražší next 14-350 naší redakci po-skytl k vyzkoušení dovozce, fi rma Tomáš. Protože nové verze jsou do značné míry podobné předchozím, soustředíme se zejména na rozdíly.

Nabíječe nové řady od svých předchůdců převzaly základní kon-cepci i vzhled, změnila se barva kry-tu, která nyní dává více vyniknout jasně žlutým ovládacím tlačítkům. Skloněnému čelnímu pa-nelu kromě devíti tlačítek dominuje bíle podsvícený grafi cký LCD displej s rozlišením 128 x 64 bo-dů, po stranách najdeme výkonové výstupní zdířky. Vpředu jsou zapuštěné EH konektory balancérů pro oba kanály, které lze pou-žít přímo, bez dalších adaptérů. V zadní části je napříč v tunelu ulo-žen chladič výkonových prvků s au-tomaticky spínaným ventilátorem. Základní ECO verze se dodávají bez instalovaného modulu nextConn pro podporu externích doplňků, verze bez označení ECO tento modul mají. V příslušenství se dodávají velké svorky na autoakumulátor, odrušo-vací feritové kroužky na napájecí ka-bel, mikro USB kabel, pří-padně vodiče k externímu ventilátoru i světlu a tep-lotní sonda. Deskové adaptéry pro různé typy konektorů servisních ka-belů se kupují samostatně.

Modulový systém a ná-vrh konstrukce jsou určitě nejpromyšlenější, s jakým se můžeme mezi modelář-skými výrobky setkat. Sta-

čí uvolnit šest šroubů zespodu a přístroj jde dokonale rozebrat, pří-stup ke všem částem je vynikající a případné opra-vy velmi usnadňuje. Výběr sou-částek i kvalita strojového osazení byly tradičně perfektní, výrobce dbá třeba i na začištění okrajů desky s plošným spojem, což je vzhledem k tomu, že takovou věc může vidět a ocenit většinou jen servisní tech-nik, dnes výjimečné. S tím bohužel kontrastovalo něco, co by výstupní kontrola rozhodně neměla propustit na trh, totiž kuličky pájky z dodateč-ně dělaných ručních spojů letmo za-chycené ve zbytcích tavidla na des-kách obou přístrojů. Nebylo jich

mnoho, ale potenciální riziko zkratu nepochybně tvořily. Později jsem měl možnost prohlédnout třetí pří-stroj z novější série a u toho byla čis-tota osazení zcela v pořádku. Nevy-řešený zůstal stejně jako v předchozí řadě průchod napájecího kabelu z krytu, kabel nemá ochranu ani ze-sílení a na hraně se zalamuje.

Funkčně dostaly všechny nabíje-če nextGeneration II trochu nečeka-

né vylepšení, údaje o aku-mulátorech se dají nejen ukládat do pamětí, ale také se mohou načíst z pamě-ťového modulu AMS (Ak-ku-Memory-Schittstelle) samostatně pro oba rovno-cenné kanály. AMS může být jak v podobě malé vol-né klíčenky, tak jako plo-chá destička pevně spoje-

ná se svým akumuláto-rem. Pokud vám toto řešení silně připo-míná nabíječe Robbe a je-jich BID chip, není to podob-nost náhodná, moduly AMS a BID jsou jedno a to samé, zda je ovšem kompatibilní i datový záznam na nich, jsem neměl možnost vyzkou-šet.

Podobně jako všechny nabíječe řady využívají jednu desku s ploš-ným spojem, také fi rmware je spo-lečný a volně dostupný na stránkách výrobce, odkud si může každý uži-

vatel stáhnout aktuální verzi a jed-noduše ji přes USB kabel do svého nabíječe přenést. Vyzkoušel jsem to na obou nabíječích, doporučuji se držet přesně postupu popsaného v PDF souboru a věnovat pozornost i poznámkám. Menu je dvoujazyč-né, první je volitelný jazyk, druhá standardně angličtina. V době testu byly k dispozici celkem čtyři jazy-kové verze, včetně češtiny. Popiso-vaný stav se týká českého fi rmwaru V1.20.

Český návod společný pro celou řadu nextGene-ration II je podle zvyklos-tí obsáhlý a velmi podrob-ný. Výhodou je i přesný popis konektorů a formá-tu dat přenášených do po-čítače. Bohužel návod je až příliš „podle zvyklos-tí“ a při úpravách z před-

chozí ver-ze v něm zů-

staly věci, které řada II nemá, naopak

o některých implementova-ných novinkách se v něm vůbec

nedočteme. Navíc se i verze dostup-ná na internetových stránkách vzta-huje k verzi 1.0, zatímco aktuální je verze 1.2. Originální list s novinka-mi verze 1.0 nebyl přeložen, ani do českého překladu zahrnut. V tomto případě si rozhodně návod pochvalu nezaslouží.

Next-2x7-280 ECO

Nabíječ má dva rovno-cenné kanály, včetně sed-mičlánkových balancérů, které mohou fungovat i ja-ko jeden společný čtrnác-tičlánkový balancér. Umí obsloužit všechny běžně používané typy akumulá-torů: NiCd, NiMH, Pb, Li--ion, Li-pol i LiFe. Nabí-jecí proud na jeden kanál může být nejvýš 6 A

(150 W) a vybíjecí 4 A (30 W). I když se návod na několika místech zmiňuje o schopnosti rekuperace energie do zdrojového akumulátoru při vybíjení na kanálu 1, nabíječe té-to řady na rozdíl od předchozí mož-nost rekuperace vůbec nemají. Ba-lancér využívá obvyklý princip spí-nání proudu do výkonových SMD rezistorů (5,6 Ω). Ventilátor aktivní-ho chlazení je umístěný v tunelu vle-

±

vo, vpravo vychází ohřátý vzduch od chladiče. Dru-hý proud vzduchu jde ko-lem desky a vychází štěr-binami vespod, takže kryt by měl vždy stát na pevné podložce, aby nabíječ mo-hl „dýchat“.

Menu je kontextové, v daném okamžiku ne-dostupné parametry se zobrazují s přeškrtnutím, ty trvale nedostupné kvůli konfi gu-raci se neukazují vůbec. Tlačítko „par“ vyvolává dvě sady parametrů platných pro nabíječ jako celek, tla-čítky 1 nebo 2 se dostaneme do na-stavení daného kanálu, případně do grafi ckého zobrazení průběhu pro-cesu. V parametrech najdeme i jemnou korekci koncového napětí pro nabíjení i vybíjení Li-pol, Li- -ion a LiFe článků a také přesnost práce balancéru (4–20 mV), který jde dokonce vypnout; použití ba-lancéru není povinné. Na menším zdrojovém akumulátoru nebo síťo-vém zdroji lze omezit vstupní proud až na 6 A, respektive výkon na 60 W.

Automatický režim nabíjení fun-guje již tradičně u nabíječů Schulze perfektně, po počátečním náběhu do vyššího proudu ubere podle mož-ností akumulátoru a proud mění po celou dobu činnosti. Automat vybí-jení po počátečním náběhu a korek-cích drží proud, který určil. Proudy jsou shora omezeny nastavením uži-

va-tele. Pro Li-pol články není automat k dispozici.

Rozšířila se kapacita paměti na sady, nyní lze využít 40 paměťových

míst společných pro oba kanály a do-stupných přes menu v sousedství volby typu článku. Režim „RunIn“ je určený pro záběh stejnosměrných motorů s omezením napětí, proudu, času, kapacity a hlídáním teploty, ne-ní však použitelný jako univerzální nastavitelný zdroj napájení.

I do nabíječů, v nichž nejsou pří-davné moduly instalovány od výrob-ce, je lze snadno doplnit a beze změ-ny programového vybavení používat.

Modul nextConn nabízí navíc tři konektory, jeden slouží pro připojení přilo-žené teplotní sondy, druhý pro ventilátor napájený na-pětím zdroje a proudem nejvýše 2 A, třetí pro při-pojení signalizačního svět-la konce nabíjení. Žárovka musí být dimenzována na napětí zdroje a povolený odběr je rovněž 2 A. Zvu-ková signalizace v základ-ní verzi umí jen pípání, na desce je ale připraven ko-nektor pro druhý rozšiřují-cí modul se zvukovým vý-

stu-pem

a melo-diemi. Tento modul zatím

není k dispozici, vý-robce jej připravuje.

Next-14-350Na první pohled nabíječ zaujme

modrým průsvitným krytem, který může být v průběhu činnosti zevnitř prosvětlený po stranách čtyřmi LED pro každý kanál, LED také slouží k signalizaci konce procesu. Podob-ně jako předchozí typ může přístroj pracovat s nezávislými kanály a 1 až 7 články Li-pol na každém z nich, případně může balancovat společně

dvě sady jako až čtrnácti-článek. Každý kanál může nabíjet proudem až 7 A, výkon je při 12 V napájení 2x 175 W (odtud také označení 350 v názvu), při napájení z 24 V vzroste na 2x 200 W. Zcela nová je možnost nastavením para-metru spojit výkon obou kanálů (2. zůstane nevyu-žitý) a posílit tak 1. výstup na proud až 14 A, respek-tive výkon kanálu na 400 W, což jistě potěší uživatele zkrácením nabí-

jecí doby moderních typů akumulá-torů. Tohoto proudu i výkonu dosa-hoval nabíječ při zkouškách zcela bez problémů a zahřál se jen přimě-řeně.

Ventilátory 12 V / 1,1 W jsou osazeny z obou stran tunelu. Předpokládal jsem, že jeden vzduch žene do-vnitř a druhý vysává ven, není to tak, oba vzduch že-nou dovnitř. Podstatně se tím zlepší chlazení desky a více vzduchu proudí do-předu, ale pro výkonové prvky toto řešení nepova-žuji za optimální, protože

15RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

vd

vo,vzdhý pem

binamby mpodlohl „dý

vvhlebbph

se omezilo proudění mezi žebry chladiče ve střední části.

Nabíječ má integrovanou fl ash paměť s kapacitou 4 MB pro auto-

matické ukládání průběhů nabí-jení i vybíjení, takže si komplet-ní záznam práce můžeme kdy-

koliv později přehrát do počítače a zobrazit v programu Akkusoft a dále třeba exportovat do tabulky. Jednotlivé záznamy se označují da-tem a časem, proto také next 14-350 potřebuje mít trvale běžící hodiny a ty následně vyžadují záložní zdroj napájení. K článku CR1632, který jej tvoří, se dostaneme po rozebrání krytu. Jak dlouho článek vydrží, ne-

ní zřejmé, ale odhadl bych, že to bude několik roků. Do paměti lze uložit až 60 parametrů sad aku-mulátorů.

K dvěma sériím glo-bálních parametrů přibyla třetí, v níž se nastavuje datum a čas, spouští pře-nos dat z fl ash paměti do PC a také maže obsah vnitřní paměti na průbě- hy. Doporučuji pravidelně

paměť mazat, protože když pak ně-co potřebujete najít, vychrlí na vás nabíječ mnoho desítek záznamů, které se do paměti vejdou. Naštěstí jsou srovnané chronologicky. Třetí skupina parametrů je použitelná jen s nastaveným úzkým zobrazením menu, v širokém má bohužel zcela matoucí popis, a co je co, se dá určit jen podle hodnot. Dokonce místo al-ternativní angličtiny se zde zobra-zují nesouvisející popisy v němčině. Originální německá verze progra-mu na tom není lépe. Pokusíte-li se o smazání paměti, nesmaže se hned, její obsah zmizí až po nejbližším vypnutí napájení. Záznam průběhů je dobře použitelný a reklamní texty ho zmiňují, ale v dokumentaci o něm nic není.

Zkoušené nabíječe řady next-Generation II promyšleným a vý-borným návrhem i perfektní funkcí navazují na tradici předchozích vý-robků fi rmy Shulze; zejména její automatické režimy nabíjení svou přizpůsobivostí a odolností prak-ticky nemají konkurenci. Chyby v menu však lze těž-ko přejít a ne-dostatky v českém návodu mají pro


VYJÁDŘENÍ DOVOZCE:

1) Rád bych upozornil na to, že jde o jedny z mála nabíječů na českém tr-hu, které mají ovládání a nabídky kompletně v českém jazyce už od vý-robce a plnohodnotný český manuál, který obsahuje všechny informace a pokyny potřebné k manipulaci s tě-mito nabíječi, a to u více než 99 % uživatelů.

2) Přiložený návod k použití byl přeložen již pro první verzi NextGe-neration a dodatek (popisující z vět-ší části používání AMS modulů) pro novou řadu NextGeneration II, kte-ré byly v příloze, je již v době vydání tohoto článku přeložen a je volně

stažitelný na www stránkách do-vozce.

3) Firma Schulze se u NextGene-ration II rozhodla rekuperační obvod již nepoužívat. Důvodem je, že při re-kuperaci dochází ke navyšování na-pětí na „napájecím obvodu“ a levné nekvalitní zdroje si s tímto navýšením nedokázaly poradit.

4) V době testování nabíječů (ver-ze 1.2), byly upravovány velikosti tex-tů nabídek výrobcem, proto došlo k posunu některých textů v menu. Vý-robcem toto bylo neprodleně napra-veno již v následující verzi fi rmwaru V 1.21, jež je volně stažitelná na www stránkách výrobce.

Tomáš Vítek - TOMÁŠ

VYRÁBÍ: MayTech, ČínaDODÁVÁ: Pavel Stein – eMotors, Znojmo

Čínská fi rma MayTech ze Šang-haje se zabývá výrobou modelář-ských serv, střídavých motorů a re-gulátorů. V oblasti regulátorů po-krývá její řada Harrier eXTrem-Se-ries, určená pro modely letadel, ob-last proudu od 12 do 100 A, přičemž malé regulátory do 30 A mají lineár-ní stabilizátory BEC se zatížitelnos-tí do 2 A a jsou určeny pro 2–3 člán-ky Li-pol, větší mají spínané stabili-zátory do 5 A a pracují s 2–5 nebo až 6 články Li-pol. Výběr z výrobků

fi rmy MayTech na náš trh dováží fi rma Pavel Stein – eMo-tors, která naší redakci na-

bídla vzorek reguláto-rů k vy-

zkoušení.

Je zají-mavé, že regu-látory se dodávají s označením MTA nebo MTAP, přičemž obě verze se liší jen programovým vybavením, tedy volitelnými parametry a způsobem jejich změny. Verze MTA se nasta-vuje samostatně dodávanou progra-movací kartou, MTAP z počítače pomocí sériového USB převodní-ku, obě pak mají možnost nastavení z vysílače. Zdá se, že toto rozdělení

je spíše výsledkem ob-chodní politiky než tech-nického rozdílu. K dispo-zici jsme měli dva regulá-tory se zatížitelností 40 A, jeden MTA, druhý MTAP. Udávané rozměry i hmot-nost se týkají samotné desky s plošným spojem,

při kontrole vyšly roz-měry podstatně

větší

(74 x 26 x 2 mm), stejně jako

hmotnost včetně kabelů a konektorů (46,7 g).

Regulátory jsou říze-ny procesory AT Mega 8L a koncepcí se velmi podobají výrobkům JETI, včetně spolupráce s programovací kartou.

Výkonové spínací polovodiče jsou osazeny na jedné straně desky a překryty 2,5 mm tlustým hliní-kovým chladičem, který rozvádí teplo. Ostatní obvody jsou na dru-hé straně desky, spínaný BEC je

RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

16

Technické údaje podle výrobce:Next-2x7-280 ECO Next-14-350

Vstupní napětí 10–25 VRozměry 160 x 180 x 67 mmHmotnost cca 730 gKlidový odběr 100 mA + 50 mA podsvíceníDoporučený napájecí zdroj 28 A 36 APočet článků Nixx/Li-pol 1–36/2x 7 1–36/2x 7 (14*)Nabíjecí proud max. 6 A 7 ANabíjecí výkon max. (12/24 V) 150/2x 150 W 240/2x 200 WBalanční proud max. 400 mA 400 mAVybíjecí proud max. 4 A 4 AVybíjecí výkon max. 2x 30 W 2x 40 W* platí při spojení kanálů

uživatele praktický do-pad. Nic z toho by se u výrobků fi rmy, která funguje jako vzor kvali-ty, nemělo objevit. Nic-méně určitě nejde o chy-by neodstranitelné, dou-fejme tedy, že výrobce tyto problémy rychle pře-koná.

Aktuální cena nabíje-če Schulze next-2x7-280 ECO je podle interneto-vých stránek dovozce 6 734 Kč, typ next-14-350 stojí 12 714 Kč.

Ing. Michal Černý

(Pokračování ze str. 15)

Střídavé regulátory MayTech Harrier±

osazený na samostatné desce s plošným spojem a následně při-pájený jako modul na základní desku, která, jak se zdá, byla pů-vodně určena pro lineární BEC. Osazení základní desky bylo rela-tivně čisté, dojem ale kazily jednak neopláchnuté zbytky tavidla, jed-nak kupodivu nevyrovnaná poloha součástek osazovaných strojově. Na jedné z desek jsem našel volnou kuličku pájky o průměru asi 0,8 mm. Úroveň desek BEC byla odlišná, některé SMD součástky byly pájeny ručně přímo jedna na druhou. Regulátory jsou vybaveny poměrně dlouhými zesílenými ka-bely k přijímači (30 cm) s ferito-vým odrušovacím kroužkem 0,5/0,3´́ uprostřed, vysoce ohebné napájecí kabely i vývody k motoru mají průřez 14 AVG (2,1 mm2).

Stabilizátor BEC dával naprázd-no napětí přes 5,5 V, při plném za-tížení proudem 5 A napětí 5,25 V. Zatěžovací charakteristika přesně odpovídala vnitřnímu odporu 50 mΩ, tedy přibližně odporu kabelu a konektoru, s nímž byl BEC mě-řen. Výstup je na napájecím napětí v rozsahu 7 až 22 V téměř nezávis-lý. Plný proud byl BEC schopen do-dat už od napětí 6,0 V. Při zatížení 5 A a vyšším napájecím napětí vel-mi rychle vystoupala teplota spína-cího polovodiče i feritového jádra nad 110 °C. Tento proud nemůže BEC poskytovat trvale, nejvýš krátkodobě po dobu řekněme 10 sekund, trvale snáší proud kolem 3,5 A. Koncepce regulátoru do značné míry zamezuje přenosu tepla mezi BEC a výkonovými spí-nači, takže teplotní ochrana nasta-vená na 110 °C na samostatné pře-tížení BEC nezareaguje. Kmitočet spínání BEC se měnil se zatížením v rozsahu 200 Hz až 250 kHz a na výstupu se objevovaly krátké klad-né i záporné špičky o úrovni až 0,4 V, nicméně projevy rušení na napájených přijímačích jsem neza-znamenal. Přesto bych pro jistotu doporučil dodatečné zablokování napájení na přijímači ESR konden-zátorem kapacity 200–500 μF.

Nastavení MTA40 A z vysílače umožňuje zapnout nebo vypnout brzdu a časování motoru ve čty-řech stupních, to je vše. S kartou se pracuje velmi rychle a snadno, bezpečnost takového nastavení je ale v některých případech diskuta-bilní. Volí se typ článků (Nixx/Lixx), zapnutí/vypnutí brzdy, nižší nebo vyšší vypínací napětí (0,9/0,7 V, respektive 3,0/2,7 V/člá-nek), časování ve dvou stupních, vypínání/omezení výkonu při po-klesu napájení a lineární/logarit-mický průběh křivky plynu. Co je na tom diskutabilní? Nezadává se počet článků Li-pol, což pro 2 ne-bo 3 články není třeba, 4 se určí ta-ké většinou správně, ale například částečně vybitý pětičlánek má už nižší napětí než nabitý čtyřčlánek, a regulátor nemůže určit počet spo-lehlivě. Po zapnutí regulátor „odpí-pá“ stav brzdy a po pěti sekundách nastavené časování.

Nastavení MTAP40 A je pod-statně bohatší. Z vysílače kromě brzdy a časování jde upravit pra-covní frekvenci (8/16/32 kHz) a smysl pohybu motoru. Progra-movací USB adaptér je v podstatě standardní převodník USB na sé-riovou linku (COM) s univerzál-ním integrovaným obvodem CP2102, takže by pravděpodobně bylo možné regulátor naprogra-movat i s využitím jiného převod-níku nebo standardního COM por-tu po úpravě úrovní signálů. Ovla-dač je volně dostupný, vytvořený známou fi rmou Silicon Laborato-ries (www.silabs.com) a určený

pro systémy Windows 2 000, XP, Vista i 7. Nej-novější verzi 6.1 se mi na stolní počítače s Win-dows 7 i XP podařilo na-instalovat naprosto bez problémů, nicméně na NB Asus s Win XP se mi to nepovedlo vůbec a ob-služný program se na jednom z počítačů „za-kusoval“.

Program zpřístupňuje rozhodně nejširší mož-nosti nastavení, ale po-hodlí uživatele až tak moc nepodporuje, a má i chyby. Nejprve vyžadu-je ručně zadat COM port,

což se musí v podstatě zkusmo nebo podle úda-jů získaných ze správce zařízení, pak zvolit zá-ložku Letadla (psáno „aireplane“) a vybrat, zda je konkrétní regulá-tor do 30 nebo nad 40 A. Převodník chvíli něco dělá a následně pípnutí motoru ohlásí, že nasta-vení proběhlo úspěšně.

Stejné jedno pípnutí vždy indikuje přijetí dat a správné nastavení; po-kud je motor zticha, na-stavení neproběhlo, přes-tože se do textových hlá-šení vypisuje bez komen-táře, jako by se uskuteč-nilo.

Nastavit jde časování motoru od 0 do 30° po jednom stupni, „timing

monitor“ (co přesně dělá, se nikde neuvádí), typ akumulátorů a počet článků. Koncové napětí může být od 2,0 do 3,2 V (po 0,1 V) pro Li-pol nebo od 0,4 do 1,0 V pro Nixx. Trochu potíž je s počtem článků. Na regulátoru je uvedeno a pro-gram podporuje 2–5 Li-pol, origi-nální návod ale připouští 2–4 a re-gulátor jednoznačně akceptuje z programu pouze 2 nebo 3 články, při vyšším počtu nepřerušovaně pípá, jako by nastala chyba, ale po-čet článků přesto nastaví. Při níz-kém napětí motor buď vypíná, ne-bo omezuje výkon, křivka plynu může být exponenciální, lineární nebo logaritmická, ve třech stup-ních jde nastavit rychlost akcelera-ce. Stejně jako pomocí vysílače jde zvolit spínací frekvence 8, 16 nebo 32 kHz a smysl rotace, navíc se dá upravit rozsah ovládání nebo

zapnout automatická volba a v pěti krocích měnit tvrdost brzdy. Se-stavu parametrů jde ulo-žit do souboru v počítači nebo načíst ze souboru, program však neumí vy-číst a zobrazit aktuální parametry z regulátoru. Po zapnutí regulátor od-pípá pouze aktuální na-stavení brzdy.

Z hlediska zatížitel-nosti pracovaly oba regulátory bez problémů i při plném proudu, po ztrátě řídícího signálu asi po 3 se-kundách zastavily motor. Při roz-běhu byl krátce po dosažení téměř plných otáček na jinak plynulé změně chodu slyšet „schod“, prav-děpodobně způsobený změnou re-žimu programu; další regulace už byla opět plynulá.

Uvedené regulátory nepatří k úplně nejlevnější skupině vý-

robků na našem trhu, spíš bych je charakteri-zoval jako zboží rozum-né úrovně kvality za ro-zumnou cenu. V kaž-dém případě mají vý-konný spínaný BEC a deklarované proudy motoru skutečně zvláda-jí, což není úplná samo-zřejmost. Pro řadu zá-jemců bude určitě pod-statná i dostupnost čes-kých návodů, které jsou

na internetových stránkách do-vozce volně ke stažení, a rozhod-ně snazší uplatnění případné zá-ruky než v případě individuálního nákupu v zahraničí. Cena regulá-toru MTAP40 A je 893 Kč, k ně-mu USB převodník stojí 190 Kč, verze nastavitelná kartou MTA40 A přijde na 679 Kč a programova-cí karta na 190 Kč. Ing. Michal Černý

17RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

Technická data podle výrobce:Počet článků Lixx/Nixx 2–6/6–18Proud trvalý 40 ABEC 5 V / 5 ARozměry 52 x 25 x 8 mmHmotnost 35 g

Prodejce, Pavel Stein – eMo-tors, k tomuto textu neměl připomí-nek.

VYRÁBÍ: RCM Pelikán, Pardubice

Jednoduchých, solidně vyrobe-ných a přitom levných začátečnic-kých RC souprav v pásmu 2,4 GHz není na našem trhu zrovna mnoho. Často se dají „z druhé ruky“ sehnat aparatury pocházející ze sad, nicmé-ně mají dost rozdílnou kvalitu a vzhledem ke vzájemné nekompati-bilitě bývá problém získat později třeba druhý přijímač. Jeden z výrob-ků, který je určen právě pro začáteč-níky a nabízí možnost dokoupení částí samostatně, záruku a také kom-patibilitu s některými sadami mode-lů, v nedávné době uvedla do prode-je fi rma RCM Pelikán; ta poskytla naší redakci vzorek k vyzkoušení.

Čtyřkanálový vysílač z černého plastu je viditelně navržen s ohle-dem na nízkou cenu, nicméně to, co dělá, dělá dobře. Křížové ovladače s kovovými stavitelnými pákami mají přesný a příjemně tuhý chod, brzda na plynu s aretací zoubky je trochu volnější. Ovladače jsou vyba-veny mechanickými trimy, smysl pohybu serv se dá nastavit přepínači zapuštěnými pod čelní panel. Kromě vypínače, červené LED jako indiká-toru zapnutí a zelené LED ve funkci kontrolky vysílání má vysílač už jen tlačítko pro zkoušku dosahu při ome-zeném výkonu.

Vysílač je poměrně lehký, včetně zdrojů má kolem 650 g, a dobře se drží v ruce, na spodní straně má pod prsty vylisovaná madla s drážkami. Návrh zjevně kdysi počítal s dlou-hou, těžkou anténou, vzhledem k po-loze závěsu je vysílač silně „lehký na hlavu“.

Pohled dovnitř ukázal konstrukci koncepčně zastaralou, zato kvalita výroby výrazně předčila očekávání. Základem není řídicí procesor, vše je postaveno s integrovanými logický-mi obvody základní řady, takže zapojení vychází po-měrně složité a nelze če-kat dlouhodobou stabilitu funkce ani dokonalou li-nearitu. U začátečnického vysílače je ale vcelku zby-tečné zabývat se těmito vlastnostmi, navíc v hori-zontů řady roků. Jedno-stranná deska s mnoha propojkami je připravená ještě nejméně pro 5. kanál,

kvalita osazení byla výborná, a to nejen u spojů dělaných automatem, ale i později ručně. Dokonce deska po výrobě viditelně prošla oplachem, což zdaleka není samozřejmé; o po-mocných malých deskách se to však už říct nedalo. Pokud by někdo chtěl přemostit diodu nabíjení akumuláto-rů ve vysílači, najde ji hned vedle na-bíjecího konektoru a vypínače. Ze-vnitř krytu jsou přístupné trimry jemného dostavení neutrálu pro všechny kanály a není třeba se bát na ně sáhnout, v celém rozsahu mění pulzy asi o ±0,1 ms. Deska vf dílu je připevněna jen na vývodech, což ne-ní zrovna elegantní řešení, ale vzhle-dem k malé hmotnosti desky posta-

čuje. Všechny pohyblivé díly ovla-dačů včetně kulisy brzdy byly dů-sledně namazány vazelínou.

Vysílač pracuje s modulací FHSS, tedy s přeskokem kanálů,

analyzátor ukázal celkem 67 využívaných frekvencí od 2403,8 do 2475,5 MHz. Na to, že jde vyjma vf dílu o konstrukci víceméně analogovou, byl kodér vy-sílače perfektně seřízený, mezi neutrály nebyla větší odchylka než 0,01 ms. Rozsah ovládání včetně trimů, a tedy i pohybu serv, byl větší, než je ob-

vyklé, průměr-ně od 0,88 do 2,03 ms. Při

spo-třebě ko-lem 180 mA by

měla kapacita osmi tužkových aku-mulátorů 800–2 000 mAh vystačit na 4 až 10 hodin provozu.

Šestikanálový přijímač RX-600 je relativně malý (43 x 23 x 14 mm) a lehký (9,1 g), má dvě antény a dva vstupní díly. Částečně průhledným krytem je vidět dovnitř, párovací tlačítko najdeme zapuštěné pod ot-vorem mezi anténami. Kvalita stro-jového osazení byla stejně jako u vysílače výborná, od ručně dodě-lávaných konektorů ale zbyly na desce dvě voštinky pájky, což by se v blízkosti SMD součástek stát ne-mělo. Přijímač není vybaven funkcí fail safe ani co do přidržení posled-ní platné polohy serv; po výpadku

signálu serva

uvolní. Zbývá se

zmínit o návodu, který je stručný a věcný, zahrnuje i typické zapojení palubního systé-mu v modelu.

RC souprava Cadet 4 je podle výrobce určena pro park- a slow-fl yery, případně menší modely asi do rozpětí 2 m, a tomu by měl od-povídat i dosah, poněkud menší než u „plnodosahových“ vysílačů, ale současně větší než u typických sou-prav pro slowfl yery. Ověření před-čilo očekávání, na snížený výkon šlo řídit na 60–80 m (návod uvádí 40–50 m) a s plným výkonem do-konce přes 1 000 m, případně až na 1 300 m, pokud nebyly antény v nejhorší možné poloze.

Cadet 4 je tím, čím má být, levnou RC soupra-vou, která nabízí pouze základní minimum nutné pro řízení jednodušších začátečnických modelů. Nesnaží se budit jiný do-jem ani podbízet funkce-mi a efekty, místo toho poskytuje vzhledem k ce-ně velmi solidní kvalitu zpracování jak mechani-ky, tak elektroniky. Kro-mě toho přináší vysoce

odolný systém přenosu FHSS, což je v segmentu nejlevnějších RC souprav dávaných i do sad s mode-ly spíše výjimkou.

Hledáte-li výrobek, na němž je možné si „osahat“, co řízení modelů obnáší, případně nenároč-nou soupravu, u níž nebude poško-zení nebo ztráta moc bolet, je Ca-det 4 rozhodně dobrou volbou. Do-poručená cena kompletu činí 999 Kč, náhradní přijímač stojí 499 Kč. Ing. Michal Černý

ELEKTRONIKA

18 RCR 1/2011

RC souprava Cadet 4

Výrobce, fi rma RCM Pelikán, k tomuto textu neměl připomí-nek.

±

19RCR 1/2011

INZERCE

DODÁVÁ: Pavel Stein – eMotors, Znojmo

Serva, která z Dálného východu dovezla na náš trh fi rma Pavla Stei-na, patří k nejmenším a nejlehčím. Zkusme se podívat, co takový dro-beček o udávané hmotnosti 1,7 g zvládne a také co vydrží. Výrobek nenese konkrétní označení typu ani výrobce a dodává se bez tištěné do-kumentace.

Lineární servo má otevřenou konstrukci, z jedné strany desky s plošným spojem je připevněný motor o průměru 4,1 mm a snímací potenciometr, jehož jezdec na závi-tové tyči současně plné úlohu vý-stupní páky, z druhé strany jsou osazeny elektronické součástky. Převody jsou polyamidové, pasto-rek má 8 zubů, následující kolo 33, na páce je vůle kolem 0,5 mm. Na-měřil jsem maximální rozměry 21,5 x 15 x x 12 mm, výška bez pá-ky je 7,7 mm. Čtyři otvo-ry určené k upevnění ma-jí průměr 1,2 mm a jsou ve vrcholech obdélníku 15,5 x x 12 mm. Udávaná hmotnost odpovídá bez konektoru a kabelu, včet-ně nich má servo 1,9 g. Konektor mikro JST od-povídá používaným mik-ropřijímačům, pořadí vo-dičů v něm se liší od „vel-kých“ konektorů, barev-né značení vodičů odpo-vídá. Protože je servo asymetrické, vyrábí se kvůli usnadnění montáže do křídel v pravém a le-vém provedení, na sním-cích je levé.

Servo je určeno pro napájení jedním článkem Li-pol, vzorek fungoval i při poklesu napětí na 2,6 V. Páka s otvory o průměru 1,1 mm měla maximál- ní ovladatelný rozsah výchylky 8,5 mm při řízení pulzy 0,85–2,23 ms, na standardní řízení 1–2 ms od-

povídala výchylkou 6 mm; tuto drá-hu přejela páka za 0,3 s. Měření mo-mentu při napětí 4,2 V ukázalo sílu průměrně 1,9 N, v jednom směru pohybu byla znatelně menší než v druhém a viditelně se lišila i rych-lost pohybu.

Protože servo je velmi subtilní a bylo i otázkou, kolik vydrží ex-trémně malý lineární potenciometr, připravil jsem malou zkoušku život-nosti cyklováním. Servo za chodu hřálo jak motorem, tak elektroni-kou, mělo až 50 °C a rychlost pohy-bu pomalu klesala. Bylo znát, že se mechanicky zadírá. Po 19 000 cyk-lech jsem uznal, že takhle to dál ne-půjde, a pokusil se namazat závit keramickou vazelínou Tamiya urče-nou právě třeba na serva. Stačilo málo, asi 0,5 mm3. Přesto to nebyl dobrý nápad.

Vazelína sice závit namazala a pohyb uvolnila, teplota motoru i elektroniky výrazně klesla, ale kousek vazelíny se dostal do odpo-

rové dráhy a v průběhu dalších 1 000 cyklů sebou začalo servo nahodile škubat. Servo jsem vymyl izopro-

pylalkoholem a následně namazal nepatrnou kapkou silikonového ole-je do tlumičů aut. Olej se dá hrotem špendlíku dávkovat mnohem jemně-ji než vazelína a tenký fi lm ze závitu neodstřikuje. Výsledkem byl ještě lepší chod, stejně rychlý v obou směrech, a ještě nižší teplota. Servo pokračovalo ve zkoušce životnosti, po 65 000 cyklech se začalo občas zastavovat a po poklepu nebo pooto-čení se zase na chvíli rozběhlo. Bylo zřejmé, že se poškodily kartáče nebo komutátor v motoru.

Je 65 000 cyklů málo, nebo moc? Na kvalitní servo standardní

velikosti je to málo, ale na levný výrobek s hmotností pod 2 g se mi to jeví jako výborný výsledek, kte-

rý odpovídá asi 36 hodi-nám nepřetržitého zatí-žení, podstatně intenziv-nějšího, než jakému mů-že být vystaveno v reál-ném modelu. Doporučuji sledovat za provozu chod převodu a případně ho i preventivně velmi jem-ně namazat.

Serva dovolují posta-vit plně řízená letadla s hmotností řádově desí-

tek gramů, a to za nesporně nízkou cenu. Jeden kus uvedeného serva stojí u dovozce 158 Kč. Ing. Michal Černý

20 RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

Digitální 1,7g nanoservo

Technické údaje podle výrobce:Hmotnost 1,7 gMoment –Rychlost 0,12 sNapájecí napětí 3,7–4,2 VRozměry 20,8 x 15 x 11 mm

Prodejce, Pavel Stein – eMo-tors, k tomuto textu neměl připomí-nek.

±

ELEKTRONIKA

21RCR 1/2011

USB převodník pro simulátoryNa těžko uvěřitelné ceny, za něž

se dá získat modelářské zboží při přímém nákupu v internetových obchodech v Číně, jsme si tak nějak už zvykli, stejně jako na to, že tako-vé zboží většinou nemá stejnou kvalitu jako to domácí. Nakupovat za pozoruhodné ceny se může ale také v Evropě, a dokonce převážně v češtině, i když stále čínské zboží. Náhodně jsem objevil na obchod-ním portálu eBay (www.eim.ebay.cz) na trhu ve Velké Británii USB převodník dodávaný včetně CD s nahraným simulátorem FMS. K převodníku vybavenému konek-torem Jack 3,5 (JR, Graupner) byly navíc přidány redukce na další ko-nektory: DIN šestikolík (Hitec,

Futaba starší), mini DIN (Jamara, Walkera) a dokonce „obdélníkový“ šestikolík (Futaba novější, Kyo-sho), který se u nás obtížně shání. To vše za „baťovskou“ cenu 0,99 Ł, v nabídnutém přepočtu 29 Kč. Ná-kup jednoho kusu sice doprava do ČR zdražila skoro na trojnásobek, ale i tak vyšel na 82 Kč. Už snad jen jako zajímavost lze brát to, že při vyhledání na trhu v USA pod heslem „FMS simulator“ lze koupit stejný převodník za 0,99 $, včetně dopravy necelých 70 Kč.

To důležité je, že tyto převodní-ky fungují nejen pod Windows 2000 a XP, ale i pod novějšími Win-dows Vista a 7, což jsem také plně ověřil. Převodník se ve všech přípa-

dech po připojení k PC ohlásil jako „PPM“ vstupní herní zařízení, do-volil běžnou kalibraci signálem z vysílače a následně provoz. Pře-

vodník je tedy plně použitelný včet-ně dodávaného FMS na starších systémech; na novějších je problém s funkcí vlastního programu FMS, ale k jiným simulátorům spolupra-cujícím se standardním herním za-řízením je vhodný. Ing. Michal Černý

LipoLocker – ochrana při nabíjení Li-polPokud dojde k chybě při nabíje-

ní Li-pol, mohou se články nafouk-nout, zahřát a případně i prasknout a vzplanout. Je to spíš výjimečné, ale když už se to stane, vzniklá ško-da bývá značná a zničené akumulá-tory v ní tvoří jen zanedbatelnou položku.

Už delší dobu se prodávají sáčky z nehořlavé tkaniny uzavíratelné suchým zipem, které v případě vzniku požáru zamezí odlétnutí ho-řících částí do okolí a omezují pří-stup vzduchu, čímž přispívají k ha-

šení. Horké plyny proudí pod tla-kem z akumulátorů, sáček naplní a ochlazené unikají do okolí. Takto správně to ovšem funguje jen v pří-padě, že články byly vzhledem k sáčku poměrně malé. Pokud uvnitř vzplane třeba pětičlánek 5 000 mAh, který se do obalu s vel-kou rezervou vejde, plameny šleha-jí daleko ven. Ostatně ani materiál sáčku nevydrží delší působení tep-loty několika stovek stupňů Celsia a prohoří. I když se má obal poklá-dat na nehořlavou podložku, riziko

vzniku požáru zůstává, jen se omezuje.

Dan Matushek z USA, jehož internetové stránky najdete na adrese http://lipolocker.com, vyrábí jednoduché zařízení brá-nící rozšíření požáru pod-statně účinněji než jaký-koliv sáček, jeho výrobek je ovšem také větší a těž-ší. Základem je dvoudíl-ná keramická nádoba, do níž je akumulátor při na-bíjení uzavřen a která při vzplanutí sama okamžitě zasype oheň pískem a ochladí plyny. Princip ukazuje nákres.

Spodní část nádoby má u dna ze strany otvor pro průchod silových i servisních kabelů, tyto kabely musí uživatel pro-vléknout a otvor zalepit a utěsnit silikonovým kaučukem. Potom se ka-bely uvnitř zvednou vzhůru a dno do výšky asi 2 cm vysype suchým jemným pískem. Tím je spodní část hotová.

Horní část má trochu menší objem než spodní a slo-žitější tvar, přiklápí se shora a pře-chod

mezi oběma částmi by měl být utěsněn sili-konem. Během přípravy posta-víme horní část na stůl, dovnitř vložíme tenký (mikro-tenový) sáček a vysypeme ho celý pískem, který průběžně pěchujeme, aby vyplnil i kouty. Když je „hr-nec“ naplněný, ořízneme přečníva-jící část sáčku a okraj přilepíme ke keramice. Pak zarovnanou vrstvu písku přetáhneme tenkou průhled-nou potravinářskou fólií a okraje opět ořízneme a přilepíme. Horní část má u stěny z keramiky vytvo-řený kanál, ten pískem neplníme, ale přilepená fólie jej uzavře také. Kanál vede do labyrintu otevřeného otvorem uprostřed

Akumulátor vložíme do spodní části, přiklopíme horní a začneme nabíjet. Při běžném používání mu-síme jen dávat pozor, abychom bě-hem manipulace nepoškodili fólii a písek se nevysypal. Když akumu-látor vzplane, fólie se teplem pro-trhne a jemný písek články doslova zalije. První vlna plynů projde prav-děpodobně částečně i kolem spoje

obou dílů, ale

většinu pak ote-vřený kanál odvádí do

keramického labyrintu a ven. Písek akumulátory ochladí a pojme značnou část tepla, plyny proudí dlouhým kanálem, takže plameny ven neproniknou.

Podle měření uvedeného na in-ternetových stránkách čtyřčlánek Li-pol 2 350 mAh přivedený ke výbuchu v sáčku hořel 13 minut, sáček propálil a teplota plamenů dosahovala stovek stupňů Celsia. Stejná sada „odpálená“ v kera-mické nádobě byla uhašena po 75 sekundách a teplota na povrchu keramiky nepřekročila 55 °C. Na uvedených stránkách jsou i videa dokumentující způsob sestavení a zkoušky. Popsanou ke-ramickou nádobu autor vyrábí a dodává včetně sáčku s vhodným pískem. Nápad je to určitě výbor-ný a jistě by se dal napodobit a při-způsobit i na naše podmínky, možná by šlo využít keramických květináčů zvenčí zpevněných drá-těným pletivem, aby nepopraska-ly žárem. Ing. Michal Černý

Po jistých zkušenostech jsem usoudil, že při startu menších letadel hodem z ruky bude lepší

ovládat na vysílači páku plynu nebo výškovky rukou než zuby, čemuž by výrazně pomohl pult pro vysílač.

Vlastním vysílač Futaba FX-18. Když jsem ale uviděl, že originální pult stojí cca 1 500 Kč, rozhodl jsem se, že se pokusím postavit si pult vlastní. Pochopitelně jsem začal pá-tráním po internetu. Bohužel kromě pár fotografi í podobných nadšenců jsem žádný konkrétní návod nena-šel, tak jsem nalezené fotografi e vzal pouze jako inspiraci a začal tvořit sám.

Nejprve jsem z vysílače sejmul zadní kryt a obkreslil jej na papír. Ten jsem pak oskenoval a použil jej jako pozadí náčrtu v jednom z CAD programů, který používám. Pomocí různých typů křivek jsem náčrt ob-kreslil, výsledek pak vytiskl, nalepil na vlnitou lepenku, vystřihl a otesto-val vložením vysílače. Kupodivu už na druhý pokus se podařilo trefi t ob-vod s dostatečnou přesností.

Dalším krokem byla volba mate-riálu, ze kterého bude pult vyroben. Tady pomohla moje profese: Vzhle-dem k tomu, že pracuji v reklamě, rozhodl jsem se použít deskový ma-

teriál Dibond v tloušťce 3 mm. Jde o sendvič: polyetylenové jádro oboustranně kryté 0,3 mm tlustou vrstvou hliníku. Tyto desky jsou ve-lice pevné a mají relativně malou hmotnost (jeden metr čtvereční to-hoto materiálu cca 3 kg).

Na NC frézce jsem si nechal vy-frézovat horní a dolní desku pultu (horní s výřezem půdorysu vysíla-če), a to včetně otvorů pro distanční sloupky a háky na popruh. Kuželo-vým záhlubníkem jsem pouze otvo-ry zahloubil pro šroub M4 x 12 se zápustnou hlavou. Musím pozname-nat, že poměrně dlouhou dobu jsem řešil velikost rádiusu v části, kde se pult opírá o břicho. Při pohledu sho-ra na svůj rostoucí pupek jsem usou-dil, že by vybrání mohlo být ještě klenutější, ale řekl jsem si, že časem třeba zhubnu, ponechal jsem tedy rádius 250 mm.

Jako distanční sloupky jsem mo-hl použít například ty, které se pou-žívají v elektrotechnice – M4 x 25 z nabídky GME. Ty jsem ale mo-mentálně neměl v šuplíku a nechtělo se mi čekat, až budu mít čas na lítání po obchodech. Naupichoval jsem si

tedy na soustruhu z 8mm hliníkové kulatiny kousky dlouhé 24 mm a v ose udělal průchozí závit M4. Na obrázku 1 jsou vidět desky pultu s distančními sloupky.

Háky na popruh jsem vyrobil z 6mm mosazné kulatiny. Mosazné proto, že při pokusech ohnout hliní-kovou kulatinu do úhlu 45° mi hli-ník několikrát praskl, a vzhledem k tomu, že jsem byl líný jej žíhat, zvolil jsem houževnatější mosaz. Tu jsem ohnul bez problémů napoprvé. Kulatinu jsem nadělil v délkách 160 mm a ohnul ve vzdálenosti 60 mm do úhlu cca 45°. Na delším konci jsem pak vyrobil vnitřní závit M4 a vnější závit M6 (obr. 2); hák je pak v pultu kotven sevřením spodní desky mezi matici M6 a šroub

M4 x 12. Kulatinu jsem ohýbal tak, že jsem do dvou kousků tvrdého dře-va vyvrtal díry 6 mm a strčil do nich mosaznou kulatinu. Jeden kousek jsem pak pevně utáhl ve svěráku, druhý vzal do francouzského klíče a tyč-ku jsem ohnul, takže zů-stala hladká a nepoškrá-baná od čelistí.

V horní části háku je pak vyvrtán otvor 3 mm

pro kroužek na klíče (k zachycení karabiny popruhu).

Pro pohodlí jsem ještě na horní desku Chemoprénem přilepil „pod-ručky“, vystřižené z 8 mm tlusté me-chové gumy, která se dá koupit jako náhradní díl zednického hladítka. Jako poslední krok jsem zespodu do rohů nalepil přes oboustrannou lepi-cí pásku čtverečky mechové gumy tlusté 3 mm, abych při pokládání vy-sílače v pultu nepoškrábal stůl nebo podlahu.

Hotový pult s osazeným vysíla-čem je vidět na obrázku 3 (ještě bez popruhu). Výkresy područek, horní a dolní desky ve vektorovém formá-tu DXF (v2000) lze stáhnout z http://mojerc.wz.cz. Materiálové náklady vyšly zhruba na 150 Kč.

Ing. Libor Vítek

Štětec pak položíme na drátěný držák tak, aby barva z konce štětce odkapávala zpět do plechovky.

AD

průměru materiálu až 20 kg; lidově jsme jí nazývali karabina.

Inu, bylo to v pohraničí a psala se léta 1950 až 1970… a nežili jsme v tom kraji jenom Češi.

Ještě jednou štětecnad plechovkou s barvou: Z kousku železného či hliníkového drátu vytva-rujeme držák, který zavě-síme za ohnuté háčky do prolisu plechovky s bar-vou po jejím otevření a pečlivém promíchání.

RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

22

SpojkyNa Liberecku, kde před léty

vládli vynikající účkaři-akrobaté, pánové Kubíček, Smola, Kubka, Drahokoupil a Podaný, jsme tomu, co je na připojeném obrázku říká-vali „wirbel“ (čti virbl), později to bylo překřtěno v souladu s rybáři na české „nepřekrut“; snad se tomu ří-ká i jinak – spojka.

Popisujeme shora: První je „oce-lový nepřekrut“, druhý je „nepře-krut s jištěním“, třetí je „wirbel oce-lový se spojkou“ k připojení řídi-cích ocelových lanek (nebo čeho-koliv), čtvrtý je „wirbel nepřekrut

se sichrkarabinou“ (jisticí karabi-nou), nu a pátá spojka je v kleštích stočená kancelářská sponka, která takto upravená unese zatížení podle

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Pult pro vysílač Futaba FX-18

Obr. 1

Obr. 3

Obr. 2

23RCR 1/2011

K napsání tohoto článku mne přiměly vyhořelé regulátory (obr. 1 a 2) dvoumotorového modelu se za-tahovacím podvozkem. Jak je vidět z fotografi e, příčinou bylo výkono-vé přetížení obvodu BEC.

Jestliže před asi patnácti a méně roky byl napájecím standardem elektroletů sedmičlánek NiCd aku-mulátorů o jmenovitém napětí 8,4 V, v současné době to jsou tříčlánky Li-pol o jmenovitém na-pětí 11,1 V. Tenkrát výkonová zatí-žitelnost obvodů BEC nebyla tak kritická jako při současných lithio-vých tříčláncích a mikroservech s větším proudovým odběrem. Mik-roservo totiž většinou odebírá větší proud než běžné standardní servo.

Obvody BEC jsou nejčastěji osa-zeny lineárními integrovanými sta-bilizátory, například 78D05F, L4941, 78D05AL, které mají kro-mě proudového omezení i tepelnou ochranu, nebo spínanými stabilizá-tory. Spínané stabilizátory pracují s mnohem větší účinností než line-ární, jsou to v podstatě měniče na-pětí, ale mohou být zdrojem dalšího rušení. Lineární stabilizátory pracu-jí s malou účinností – čím je mezi napájecím napětím a napětím BEC (standardně 5 V) větší rozdíl, čím větší proud z BEC odebíráme, tím větší výkon musejí vyzářit. Ne vždy se to daří.

Abych si to v praxi vyzkoušel, zatěžoval jsem obvod BEC s lineár-ními stabilizátory sedmi různých re-gulátorů (obr. 3, 4 a 6) takovým vý-konem, až teplota v místech stabili-zátorů, případně chladiče dosáhla 80 °C při okolní teplotě 20 °C. Tep-lotu jsem měřil infrateploměrem pět minut po změně napájecího napětí. Regulátory ležely volně na desce pracovního stolu. Zátěž tvořil rezis-tor o odporu 6,66 Ω , kterým z ob-vodu BEC protékal proud 0,75 A. Výkon jsem měnil změnou napáje-cího napětí, tedy rozdílem mezi na-pájecím napětím a napětím BEC. Naměřené hodnoty berte jako orien-tační.

Konkrétně jednotlivé regulátory:

1. Regulátor Bestone 10 A

Obvod BEC tvoří dva stabilizá-tory 78D05F napájené na sobě. Při napájecím napětí 7,2 V byla teplota pouzdra horního stabilizátoru 78 °C a ztrátový výkon 1,65 W. Menší výkon byl způsoben připáje-ním stabilizátorů přímo na sebe, čímž se podstatně zmenšila ochla-zovací plocha.

2. Regulátor Bestone 18 A má dva stabilizátory umístěné na protilehlých stranách desky plošného spoje. Na obrázku 4 jsou označené čísly 1 a 2. Při napájecím napětí 8,4 V, čemuž odpovídá výkon 2,55 W, byla teplota v místě stabilizátoru 1 81 °C a v místě stabilizá-toru 2 57 °C. Po zvýšení napájecího napětí na 10 V se zvýšil výkon na

3,75 W a teploty v mís-tech stabilizátorů narost-ly na 99 °C a 61 °C. Tep-lotu jsem měřil na smrš-ťovací hadici tvořící obal. Než půjde regulátor do malého modelu se čtyřmi servy, doplním jej chladičem stabilizáto-rů.

3. Regulátor Bestone 30 A má na stabilizátorech umístěn chladič z hliní-

kového plechu. Při napájecím napětí 14 V dosáhla teplota povr-chu 82 °C a ztrátový výkon 6,75 W.

4. Regulátor Robbe BL-ESC-30A má dva stabilizátory bez chladiče umístěné těsně vedle sebe. Tudíž jsem nezjistil markantní rozdíly v jejich teplotě. Ta při napájecím napětí 10,5 V dosáhla 80 °C při ztrátovém výkonu 4,12 W. Výkon regulátoru mne příjemně překva-pil.

5. Regulátor 30 A v modré smršťovací hadici má externí obvod BEC tvořený čtyřmi stabilizátory připájenými na jednostranné desce. K pouzdrům stabilizátorů je přilepen hliníkový chladič. Při napájecím napětí 8,4 V byla teplota na chladiči 88 °C a na straně sklolaminátu desky ploš-ného spoje 80 °C. Ztrátový výkon činil 2,55 W. Odstranil jsem smrš-ťovací hadici z BEC, odstřihl kus cupalového plechu, ohnul jej do tvaru U a přímo připájel k vývodům GND stabilizátorů. Po stáhnutí do hadice se zvýšil ztrátový výkon na 3,75 W při napájecím napětí 10 V. Teplota na straně pouzder stabilizá-torů, tedy původním chladiči, byla 78 °C a na přídavném chladiči 85 °C.

6. Regulátor bez krytu se dvěma stabilizátory L4941B (obr. 5) je připravený pro dodateč-nou montáž hliníkového chladiče pro zvýšení výkonové zatížitelnosti BEC. Při napájecím napětí 8,4 V a ztrátovém výkonu 2,55 W byla teplota neoznačeného stabilizátoru 52 °C a trojúhelníkem označeného 81 °C. Po zvýšení napájecího napětí na 10 V a ztrátovém výkonu 3,75 W vzrostla teplota neoznačeného sta-bilizátoru na 61 °C a označeného na 99 °C. Ve stabilizátorech byl tedy značný rozdíl. Přitom označený sta-bilizátor měl větší ochlazovací plo-chu. Záporný černý vodič funguje jako chladič.

Vystřihl jsem hliníkový plech, pouzdra stabilizátorů potřel siliko-novou vazelínou, na desku kápl tav-né lepidlo a přilepil chladič. Po vy-chladnutí jsem stabilizátor stáhl do smršťovací hadice pro teplotu do 125 °C. Ztrátový výkon se podstat-ně zvýšil. Při napájecím napětí 10 V byl 3,75 W, přičemž v místě neoznačeného stabilizátoru byla teplota 68 °C, u označeného 72 °C. Zvýšil jsem napájecí napětí na 11 V a tím výkon na 4,5 W. U ozna-čeného stabilizátoru byla teplota 86 °C, u neoznačeného 81 °C a ve středu desky chladiče 80 °C. Téměř dvojnásobné zvýšení výkonu za kousek hliníkového plechu, smršťo-vací hadice a několika minut práce.

RCR 1/201124

ELEKTRONIKA

Obr. 1

Obr. 4

Obr. 3

Obr. 2

BEC – a kolik serv?

7. Regulátory DYS 30 A jsem zvolil do dvoumotorového modelu místo vyhořelých. Při ceně 300 Kč za kus to moc nebolelo. Re-gulátory (obr. 6) jsem označil A a B a stabilizátory 1 a 2.

Na regulátoru A jsem při napáje-cím napětí 9,6 V a ztrátovém výkonu 3,45 W naměřil 81 °C na stabilizáto-ru 1 a 77 °C na stabilizátoru 2. U re-gulátoru B při napájecím napětí 9 V a ztrátovém výkonu 3 W byla teplota stabilizátoru 1 86 °C a stabi-lizátoru 2 67 °C.

Oba regulátory jsem opatřil pří-davným hliníkovým chladičem sta-bilizátorů. Měřil jsem při napájecím napětí 12,5 V, což odpovídá ztráto-vému výkonu 5,63 W. Regulá- tor A měl teplotu chladiče 63 °C. V místě stabilizátoru 1 jsem namě-řil 84 °C a u druhého 68 °C. Regulá-tor B měl podobné teploty: Chladič 56 °C, stabilizátor 1 84 °C, stabili-zátor 2 65 °C. Teplotu stabilizátorů jsem měřil z boku. Uvedl jsem vždy nejvyšší teplotu z několika měření.

Nakonec jsem oba regulátory spojil paralelně, respektive obvody BEC. Při napájecím napětí 15 V by-la teplota chladiče regulátoru A 62 °C a regulátoru B 56 °C. Tedy teploty téměř shodné s předchozím měře-ním. Výkon ale nebyl dvojnásobný, nýbrž jen 7,5 W.

Nakonec jsem měřil oteplení a ztrátový výkon samotného stabili-zátoru L4941 (obr. 8) v provedení SMD s připojeným rezistorem 10 Ω a keramickým blokovacím konden-zátorem. Při vstupním napětí 6,9 V byl ztrátový výkon 1,4 W při teplotě 80 °C. Stabilizátor byl umís-těn vodorovně.

Vyzkoušet tepelnou ochranu? Proč ne? Zvýšil jsem vstupní napětí na 9 V, čímž výkon stoupl na 2 W. Po několika sekundách kleslo napětí výstupu na 2,52 V. Silné fouknutí a opět 4,97 V. Ne dlouho. Tepelná ochrana napětí opět omezila tak, že výkon byl kolem 0,7 W. Velmi ná-

zorná ukázka, co se stane při přehřátí stabilizátoru. Při tak nízkém napětí RC zařízení samozřejmě již nepra-cuje. Experiment jsem nahrál video-kamerkou.

Co říci závěrem? Použití katalo-gových údajů stabilizátorů může být někdy zavádějící, pokud nebereme v úvahu konkrétní konstrukční uspo-řádání regulátoru. Stejně tak pouhé sčítání výkonu jednotlivých stabili-zátorů nebo obvodů BEC regulátorů. Rozdíly budou v jednotlivých ku-

sech regulátorů. Na využitelném ztrátovém výkonu obvodu BEC se podílí zejména konstrukční uspořá-dání a použití chladiče. Záměrně jsem jako mezní teplotu použil 80 °C.

Na oteplení stabilizátorů bude mít vliv oteplení spínacích tranzistorů ří-dících elektromotor a tím další ohřev stabilizátorů a zejména umístění v modelu. Narváním regulátoru do jeskyně vypálené smyčkou trafopá-ječky v EPP chlazení neprospějeme.

Zajímavé je použití externího BEC. S klidným svědomím bych po-užil běžné stabilizátory v pouzdru TO 220 dimenzované pro proud 3 A a přišroubované na hliníkový žebrovaný černěný chladič vystrče-ný z modelu tak, aby byl ofukován. Při napájení ze 3 Li-pol akumulátorů

je zbytečné používat draž-ší Low Drop stabilizátory napětí schopné pracovat při malém rozdílu napětí mezi vstupem a výstu-pem.

Po výše popsaných zkouškách budu ke každé-mu obvodu BEC reguláto-ru otáček přistupovat indi-viduálně po změření. Proudovou zatížitelnost vlastního regulátoru otá-ček nevyužívám na více než dvě třetiny výrobcem udávané hodnoty.

Kolik serv lze připojit k obvodu BEC, obecně

nelze říci s jistotou. Ori-entačně mám vyzkouše-no, že bez chladiče co je-den stabilizátor, to jedno až 1,5 mikroserva při na-pájení ze 3 Li-pol akumu-látorů. Může to být ale za-vádějící, jak je vidět na ztrátovém výkonu 4,12 W BEC regulátoru Robbe se dvěma stabilizátory

a 2,55 W 5. regulátoru s externím obvodem BEC složeným ze čtyř sta-bilizátorů. Záleží na odběru a frek-venci přejezdů serv a jejich zatížení. Jiná situace bude v akrobatu 3D a ji-ná v pohodově létajícím elektrovět-roni. V elektrovětroni může BEC výkonově vyhovět, v akrobatu ni-koliv.

Nejjednodušší je zkouška. Nabít akumulátor, zajistit model a spustit motor. Potom hýbeme pákami, jako bychom létali. Dobré je po této zkoušce změřit teplotu regulátoru. Neměli bychom využívat krajních parametrů, vždyť v letectví je nej-běžnější součinitel bezpečnosti 1,5.

Riskantní může být napájení serv pro zatahování podvozku nebo sklá-pění elektromotoru. Podvozek se může ohnout, servo bude blokováno a extrémně vzroste proud z BEC. Ten se může přehřát, v lepším přípa-dě zapracuje tepelná ochrana stabili-zátorů a zkolabuje napájení serv a přijímače. Než k troskám dojdeme, stabilizátory se ochladí a my s údi-vem sledujeme, jak serva vrakem pohybují. Vyzkoušel jsem na vlastní třísky. Stabilizátory obvodu BEC v onom modelu neměly chladič. Po jeho doplnění je létání bezpečné.

V případě zachyceném na foto-grafi ích vyhořel BEC a vzápětí celý regulátor. Řešením může být použití samostatného obvodu BEC pro na-pájení podvozku, zasouvání motoru či jiné funkce, kde hrozí zablokování serva. Pokud zkolabuje BEC pro tu-to funkci, neohrozí to životně důleži-té ostatní funkce.

Jak bylo výše uvedeno, můžeme použitelný výkon BEC jednoduše zvýšit chladičem, pokud jej nemá. Sice tím ztratíme záruku, ale případ-ná fi nanční ztráta za regulátor bude rozhodně menší než za zničený mo-del, třeba i s RC vybavením. A to ne-uvažuji o případném požáru, napří-klad pole. Do této úpravy by se ne-měl pouštět nikdo, kdo nemá ale- spoň základní znalosti elektroniky.

Aby nedošlo k omylu, hovořil jsem o tepelné ochraně stabilizátorů, které v převážné většině tvoří obvo-dy BEC. Nikoli o tepelné ochraně re-gulátoru! To je věc jiná. Na závěr zá-sada: Chladit, chladit, chladit! Přeji všem čtenářům, aby jim BEC nikdy nezkolaboval.

Jaroslav Kroufek

25RCR 1/2011

ELEKTRONIKA

Obr. 8

Obr. 5

Obr. 6

Obr. 7

Křidélka jsou kormidla příčného řízení, která zabezpečují ovládání modelu okolo podélné osy. Jde o jed-noduché klapky, umístěné u odtoko-vé hrany křídla, které se vychylují jediným povelem ovládací páky vy-sílače navzájem opačně. Základním aerodynamickým principem křidé-lek je změna zakřivení střední křivky profi lu. Na té polovině křídla, kde se křidélko vychýlí dolů, se zvýší vztlak a tato polovina křídla jde nahoru, zá-roveň na druhé polovině křídla, kde se křidélko vychýlilo nahoru, vztlak klesne a tato polovina křídla klesá dolů.

Plocha křidélekse pohybuje v rozmezí 8–12 % plo-chy křídla. U hodně rychlých mode-lů (svahové větroně) lze vidět i sko-ro dvojnásobně větší křidélka než u jiných modelů – vyplývá to ze

způsobu letu, kdy model musí mít schopnost otočit se „na pětníku“. Protipólem jsou modely velmi po-malé – většinou pro létání v halách – u nichž pomalost letu snižuje úči-nek křidélek, kterýžto nedostatek vyvažujeme zvětšením jejich plo-chy. U dvouplošníků se křidélka většinou používají jen na jednom z křídel (převážně na dolním kvůli zástavbě serva křidélek do trupu); z aerodynamického hlediska je jed-no, zda budou na horním nebo dol-

ním křídle. V tomto případě však také zvětšíme plochu křidélek na hodnotu okolo 18 % plochy křídla. Pokud máme u dvouplošníku křidél-ka na obou křídlech, držíme se plochy křidélek okolo 10 %.

Konstrukce křidélek

Ukázky konstrukčního ře-šení křidélek pro modely elekt-roletů jsou znázorněny na ob-rázku. Provedení A používáme u modelů s nesymetrickým profi lem (NACA 2415 atp.), kde je vhodné posunout závěs nad osu profi lu. Získáme tak možnost co nejméně ubrousit

úkos náběžné hrany křidélka, tedy nejužší možnou štěrbinu mezi křídlem a křidélkem.

Provedení B se používá u symetrických profi lů. Liší se tím, že závěs křidélka je v ose.

U velkých modelů a maket použí-váme řešení C, kdy je náběžná hrana křidélka svým zaoblením zapuštěna dovnitř křídla. Jako závěs pak slouží hmoždinka Horst. Je třeba dodat, že takto řešené zavěšení křidélek s mi-nimální štěrbinou je až o 30 % účin-nější než řešení s běžnými závěsy. Důsledkem je potřeba menších vý-chylek křidélek pro dosažení stejné-ho klopivého momentu.

Nejběžnějším řešením používa-ným u elektrovětroňů (zejména s ohledem na minimální hmotnost) je D. Zde jsou křidélka přilepena dvěma úzkými pásky nejkvalitnější izolepy, jakou seženeme. Kvalita je požadována proto, že ohybů, které musí páska bez porušení snést, bude v každém jednotlivém letu dost a dost. I tak však hlídáme celistvost pásky a po sezoně nepochybíme, když ji vyměníme za novou.

Postup dvou fází přilepení křidél-ka ke křídlu je znázorněn na obrázku. Nejprve křidélko přetočíme na horní stranu křídla, podložíme jej podlož-kou o tloušťce asi 1 mm a opatrně s neustálou kontrolou přímosti přilo-žíme první vrstvu izolepy. Je vhodné,

pokud jsou k dispozici další dvě ruce, které přidržují křídlo na pracovní ploše; své ruce budeme potřebovat k umístění a přihlazení pásky. Pak křidélko přetočíme do letové polohy a shora ve druhé fázi přilepíme druhý díl pásky téže délky.

Pro všechna vyobrazená řešení platí zásada, že otvor páky ovládající křidélka musí být v konečné fázi v ose otáčení křidélka, jen tak budou síly přenášené na převod serva mini-mální.

K ovládání křidélek již v součas-né době nepoužíváme pravoúhlé pá-kové převody nebo lanovody, v kaž-dé polovině křídla je instalováno sa-mostatné servo a jeho napájecí vodi-če jsou prodlouženy kabely zakonče-nými odpovídajícími konektory, které se vyrábějí v délkách 0,90, 0,60 a 0,15 m. K provléknutí prodlužova-cích kabelů žebry slouží vylehčovací otvory žeber o průměru cca 10 mm. Na straně přijímače jsou prodlužova-cí kabely spojeny do jediného výstu-pu tzv. V-kabelem k vetknutí do prv-ního hnízda přijímače. Prakticky to provedeme tak, že samostatný konec V-kabelu vetkneme do přijímače, abychom pak mohli přijímač obalit molitanem a uložit v trupu; dvojitý konec je volný k připojení konektorů obou serv z křídla před jeho připev-něním na trup. Toto řešení je platné pro motorové modely a modely akro-batické, kde požadujeme stejnou vý-chylku křidélek nahoru i dolů.

Leopold Walek

VĚTRONĚ

26 RCR 1/2011

Neobvyklý větroň Motýl Monarcha

Nádherný motýl Monarcha, la-tinsky Danus plexippus, zvládne let ze středního Mexika do Kanady a zpět. Tento létající klenot poslou-žil za předlohu pro neobvyklý vět-roň americkému modeláři Johnu Dyalovi.

Základním materiálem pro stavbu modelu je extrudovaný polystyren tloušťky 4,8. Bez obav můžeme použít i polysty-ren tloušťky 6, která je běžná. Hmotnost se zvýší jen zanedbatelně.

Vyřízneme poloviny křídla. Je vhodné obvod zesílit nalepením balzy. Odřízneme elevony. Polo-viny křídla slepíme do vzepětí.

Trup tvoří plastová trubka o vněj-ším průměru 64 mm. Místo ní může-me trup stočit z balzy a pro zpevnění jeho povrch olaminovat. Hlavu a za-deček motýla vybrousíme z extrudo-vaného polystyrenu. Hlavu potřeme epoxidem, čímž ji učiníme méně zranitelnou.

Svislou ocaní plochu vyřízneme z 1,5mm čirého plastu.

Křídlo přilepíme k trupu. Shora vyřízneme cca do ⅔ délky trupu ot-vor pro přístup k RC vybavení. Ot-vor zakryjeme krytem. Šlo by také serva zapustit do horní zadní části trupu a RC vybavení vsunout zezadu po odejmutí zadečku či zpředu po odejmutí hlavy.

Nejnáročnější operací je barevná úprava barvami neleptajícími pěno-vý polystyren. Schéma kresby na horní ploše křídla je na výkresu. Ba-revné fotografi e motýla najdeme v odborné literatuře nebo na inter-netu.

Model má ovládány elevony pro-střednictvím mixéru a směrové kor-midlo. U elevonů nastavíme diferen-ciaci výchylek ve funkci křidélek. Důležité je dodržet polohu těžiště.

Elevony budou v neutrálu mírně zvednuté.

Hmotnost modelu i plošné zatíže-ní jsou malé. Model je určen pro lé-tání na svahu za mírného větru.

Monarcha si přímo říká o elektri-fi kaci. Měl by postačit elektromotor o výkonu kolem 40 W. Hlavici obsa-hující motorové lože budeme muset zesílit. Vrtuli použijeme sklopnou.

Venku sice vládne zima, ale v tep-le dílny můžeme připravit svého mo-týla na jaro. Přestože je model nero-zebíratelný, měl by se vejít na zadní sedačky i malého vozu.

Nezvyklý vzhled modelu určitě zaujme nejen modeláře, ale i laiky. Bude vhodný při různých předvádě-cích akcích zejména pro děti, které bezpochyby nadchne.

Podle Model AviationJaroslav Kroufek

Křidélka

►

27RCR 1/2011

VĚTRONĚ

Motýl Monarcha

►

VYRÁBÍ: Reichard modelsport, Brno

Reichard je můj osud, ale velmi příjemný! První model od této fi rmy, Mephisto, jsem testoval už v roce 1998. Od té doby jsem postavil a vy-zkoušel řadu jejích modelů. Mohu te-dy jejich vývoj dokonale posoudit. Na každém novém modelu nacházím nějaké technologické vylepšení i drobné fígly, které potěší; výběr nejlepších materiálů je pravidlem.

Kadet je klasická dvoumetrovka pro létání v termice. Je vhodná pro začínající modeláře i jako model pro oddychové létání.

Po otevření krabice s modelem jsem podrobil její obsah pečlivé kont-role. Dělené křídlo, spojené lamináto-vou kulatinou o průměru 8 mm, je opatřeno křidélky. Klasická konstruk-ce s hlavním nosníkem a balzovou torzní skříní je potažena fólií Oraco-ver v bíločervené barvě. K trupu je křídlo připevněno dvěma bukovými kolíky a dvěma silonovými šrouby, opatřenými drážkami na křížový šrou-bovák. Konečně se nemusíme obávat nechtěných „ďobanců“ v křídle.

Laminátový trup je zesílený uhlí-kem. Vpředu jsou vlepeny překližko-vé přepážky pro uložení akumulátorů a serva směrovky. Laminátová kabi-na je modře probarvená. Servo výš-

kovky je umístěno na směrovce. Ocasní ploch mají uspořádání do T, VOP je tedy připevněna shora na SOP dvěma silonovými šrouby M3, rovněž pro křížový šroubovák. SOP i VOP jsou klasické balzové konstrukce a potažené Oracoverem

Pro modeláře, kteří nemají rádi servo výškovky v SOP, a je jich prý dost, výrobce dodal do stavebnice ještě další lanovod. V návodu o tom ale není ani zmínka. To bych doporu-čil doplnit.

Montáž je jednoduchá. Důležité je, aby v místě ohybu byl co největší rádius. Velkou nevýhodou je špatný

přístup pro upevnění dlouhého lano-vodu v trupu. Doporučuji s pomocí dlouhé lišty lanovod na několika místech v trupu přilepit.

K pohonu doporučuje výrobce motor o příkonu vyšším než 250 W,

například MVVS 2,5, AXI 2814/xx nebo Ray 3536/xx pro tříčlánek Li-pol a s reguláto-rem 30 A. RC souprava by mě-

la být alespoň čtyřfunkční se servy HS-65 HB pro křidélka a výškovku a HS-81 pro směrovku. Dále je nutné si opatřit dva prodlužovací kabely pro serva křidélek dlouhé 60 cm a prodlužovací kabel serva VOP dél-ky 75 cm.

Dokončení modelu zvládne i mé-ně zkušený modelář s několika zá-kladními nástroji a trochou kyano-akrylátového lepidla a 5minutového epoxidu.

Návod obsahuje devět názorných obrázků dopl-něných textem na pěti stra-nách formátu A4. Již sa-mozřejmostí je seznam dodaných dílů a potřebné-ho příslušenství.

Podle návodu jsem za-čal vlepením motorové přepážky do trupu s vyose-ním asi 2° dolů a 2° dopra-

va. Pak jsem postupně do trupu vlepil ostatní překliž-kové přepážky, od zadní, která je v místě upevnění křídla šrouby, směrem do-předu. Přestože jsou pře-pážky vyrobeny na CNC stroji, nejdříve jsem je na-sucho sestavil mimo trup, abych si vyzkoušel přes-nost jednotlivých zámků.

V přední části trupu jsem provrtal a dopiloval chladicí otvory. Pro od-chod vzduchu jsem provr-tal šest otvorů o průměru 8 mm v krytu kabiny. Vi-dím to jako nejlepší řešení, kterým se neporuší celist-vost a pevnost trupu. Kryt kabiny je tradičně vpředu držen hlavou vrutu zasu-

nutou v drážce, vzadu jsou přilepeny dva neodymové magnety. Rychlé, jednoduché a účelné!

Přišrouboval jsem VOP na steven směrovky a sestavil nasucho servo s hliníkovým táhlem výškového kor-midla. Doporučuji již namontovat prodlužovací kabel, aby se nezapo-mnělo! Pro připojení táhla odstraní-me po vyzkoušení na výškovém kor-midle kousek fólie, trubičku přilepí-me a zajistíme kouskem Oracoveru, přiloženým ve stavebnici v sáčku s bižuterií. Zajištění trubičky je potře-ba věnovat velkou pozornost, aby se

při sestupu nebo některých obratech neutrhla! Já jsem nahradil plastovou trubič-ku mosaznou a ještě ji za-jistil kouskem drátu ohnu-tého do U a vetknutého do balzy. Jistota je jistota!

Pro montáž serv dodá-vá výrobce balzové rámeč-ky. Montáž zjednodušují. Já jsem ale použil pro výš-kovku servo Vigor VS

12 M s krouticím momentem 1,5 kg*cm, jež má tloušťku 8,7 mm a hmotnost 8 g, namísto doporučené-ho HS-65 HB. To jsem do modelu nainstaloval s pomocí pásku plechu.

Před vlepením stevenu SOP po-mocí dlouhé lišty doporučuji přilepit v trupu na několika místech lanovod a řádně vyzkoušet chod ovládání výškovky.

Po zalepení balzového stevenu jsem před montáží směro-vého kormidla nažehlil na steven kousek fólie (není součástí stavebnice). Lze jej také ochránit barvou nebo lakem.

V křídle jsem do před-vrtaných otvorů na náběž-né hraně zalepil upevňo-vací bukové kolíky o prů-měru 6 mm, v odtokové části po vyříznutí fólie du-

RCR 1/201128

ELEKTROLETY

Kadet±Na termiku je

ralové podložky pro upevňovací šrouby. Po namontování prodlužova-cích kabelů serv a jejich protažení s pomocí připravených silonových vlasců je montáž serv do rámečků a jejich usazení v šachtách hračkou.

Při montáži jsem páky serva po-sunul o několik stupňů proti směru letu, páky na křidélkách jsem pak za-lepil co nejvíce před osu otáčení tak, abych dostal po vyklopení křidélek nahoru co největší výchylku při brz-dění.

Pro ovládání křidélek jsem zvolil serva HS-45 HB, která svým krouti-

cím momentem 1 kg*cm jsou dostačující, a hlavně mají výšku 9,8 mm! V ba-líčku s bižuterií však chy-bělo osm vrutů pro připev-nění plastových krytek serv na křídlech. Sehnat je podle mých představ, ale-spoň o průměru 2 mm, ne-bylo až tak jednoduché, ale popravdě řečeno zcela postačí i přilepení páskou.

Mám rád i u termického větroně krátké a razantní motorové lety. Ten-tokrát jsem ale udělal výjimku a osa-dil místo doporučeného motoru AXI 2814 o něco méně výkonnější AXI 2808 pro opravdu pokojné termické polétání bez nutnosti neustále v mo-torovém letu odtlačovat a kontrolo-vat stoupání výškovkou.

Na zemi s tříčlánkem Li-pol 1 500 mAh měl motor s vrtulí 9/4,7 odběr 11,5 A; s vrtulí 10,5/6 nej-více 15,3 A. Spotřebu jsem měřil senzorem MUI 50 JETI Duplex. Obě vrtule jsou pro létání vyhovující. Až bude teplejší modelář-ské počasí, budu dále hle-dat tu opravdu nejlepší vr-tuli.

Přijímač jsem použil JETI Duplex R5, protože křidélka ovládám na kaná-

lu 2 a 5. Po dokončení jsem podle ná-vodu nastavil výchylky výškovky 6 mm nahoru i dolů, směrovky 10 mm na obě strany, křidélka 10 mm nahoru a 6 mm dolů. Abych dostal polohu těžiště 80 až 85 mm od náběž-né hrany, musel jsem model dovážit 90 g olova.

Reichardovy modely hodnotím vysoko i pro jejich snadnou přepravu. Sestavený model se znovu vejde do původní krabice, nebo jen po její ma-lé úpravě. Pro trup Kadeta jsem kou-sek krabice prořízl a pro vyčnívající nos přilepil kousek papírové trubky.

K zalétávání jsem si vybral krásný zimní den. Skoro „ladovská zima“. Krásná sněhová pláň, sně-hu do půl lýtek, teplota +2 °C, oblačno, ale chvil-kami prokouklo i sluníč-ko. Až na tu teplotu ideální den pro zalétání.

Kontrolu výchylek a polohy těžiště jsem udě-lal raději doma v teple. Na

letišti jsem jen model se-stavil a Kadet šel nahoru. Stoupal ne moc, ale tak, jak jsem si představoval. Chvilkami bylo nutné po-tlačit výškovku a srovnal trimem mírné zatáčení. S modelem jsem nastoupal asi do 100m výšky.

Po zastavení motoru přešel Kadet bez sebemen-

šího zhoupnutí do klouza-vého letu. Je hodný a po-slušný, dobře reaguje na výchylky kormidel. Zatáč-ky je možné létat mírné a při kroužení dodržuje ná-klon bez nutných korekcí. Při ostrých zatáčkách do-slova na pětníku jsem mu-sel natáhnout výškové kor-midlo nadoraz.

Několikrát jsem nastoupal a zkou-šel kluz modelu při malé i větší rych-losti, razantní sestupy a nízké průle-ty. K letu modelu ani k jeho řízení nemám připomínek, zvládne je i mé-ně zkušený modelář. Ten, kdo si ne-věří, může pro první lety nastavit vý-chylky křidélek menší: 8 mm nahoru a 4 mm dolů.

Termika nebyla ani náznakem, a tak jsem se při letech trochu nudil. Napadlo mě vyzkoušet chování Ka-deta při pádové rychlosti. Snese i vel-ké natažení, pak sklopí nos a znovu se rozeběhne. Při dalším pádu jsem prudce vychýlil směrové kormidlo a Kadet přešel do krásné předpisové vývrtky.

Při dalších letech jsem vyzkoušel výkrut, u toho je potřeba běžící mo-tor alespoň na polovinu otáček, pak

přemet a let na zádech. Kadet létá krásně, stabilně, bez nutnosti velkého řízení. S ubývající kapacitou akumu-látorů jsem vyzkoušel i brzdy batter-fl y vyklopením obou křidélek naho-ru. Model je stabilnější, ale je potřeba

stále hlídat dostatečnou rychlost se-stupu.

Zmrzlými prsty jsem po přistání opravil nastavení kormidel, trimy vrátil do neutrálu, vložil do trupu nové, teplé akumulátory a znovu jsem vyletěl se kochat krásným létá-ním na sněhu, které má své kouz- lo. Jen kdyby mě tak nezábly prsty! Pro další létání doma potlačím mo-tor.

K večeru jsem odcházel spokoje-ný po krásném dni při létání na sně-hu a nadšený Kadetem. Má vynika-jící letové vlastnosti. Dobře si s ním zalétá začátečník i zkušený pilot, je-muž vyhoví jako rekreační oddecho-vý model. Má výbornou stabilitu a je nenáročný na řízení. Létání do-káže zpříjemnit několika základní-mi akrobatickými prvky. Dobře se sestavuje a připravuje k letu, krásně létá a má elegantní tvary. Je možné jej doporučit i začínajícím modelá-řům jako první model. Cena staveb-nice Kadeta je 3 500 Kč.

Jaroslav Suchomel

29RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce:Rozpětí 2 060 mmDélka 1 150 mmPrázdná hmotnost 680 gProfi l křídla SD 7037Plocha 39,5 dm2

RC souprava minimálně 4kanálová

Výrobce, fi rma Reichard model-sport, se k tomuto textu do uzávěrky nevyjádřil.

VYRÁBÍ:NoNa, Mnichovo Hradiště

Drobný výrobek, který potěší. Tak jsem si předem ohodnotil malý „vak s lyžemi“, který jsem si odná-šel z redakce k vyzkoušení. Jinak bych se asi těžko přinutil k tomu si lyže udělat sám.

Průhledný PE sáček, v němž jsou lyže zabaleny, je opatřen kar-tonovým přehybem s potiskem, který ale obsahuje jen internetovou adresu výrobce, submini-aturní obrázek lyží a ka-talogové číslo výrobku N 4031. Obsah sáčku je sa-mozřejmě přes průhledný obal vidět, ale přece jen mně chybí alespoň malá informace pro ty, kteří nemají internet. Teprve tam totiž najdeme sice rovněž pouze jediný, ale nejdůležitější údaj: Lyže jsou určeny pro modely do hmotnosti 650 g a ma-jí hmotnost jen 18 g. Do-dávají se dvě varianty: s podvozkem N 4030 a bez N 4031.

Sada N 4031, kterou redakce obdržela od vý-robce, obsahuje pár pěk-ných plastových lyží. Je-jich délka je 145 mm, šíř-ka 35 mm a tloušťka 1,2 mm. Zespodu na skluznici mají dvě podélné drážky pro lepší vedení ve sněhu, nahoře jsou opatřeny dvěma žebry pro upevnění na podvozek, která je zá-roveň zesilují. Balení obsahuje i dvě pružiny z ocelového drátu o průměru 0,8 mm, sloužící k upev-nění na podvozkovou nohu.

Montáž lyží na model je snad-ná. Stačí sejmout kola a lyže spo-lečně s pružinou nasadit. Lyže, re-spektive pružiny k jejich uchycení jsou určeny hlavně pro modely,

které mají podvozkové nohy z oce-lové struny.

Další zajištění lyží není potře-ba. Jejich nechtěné výkyvy nedo-volí pružiny zachycené za nohu podvozku. Pro usnadnění montá-že méně zkušeným modelářům bych doporučil výrobci přibalit alespoň malý výkres s orientací pružin. To je důležité pro jejich správnou polohu a nastavení tak, aby špičky lyží vždy směřovaly mírně nahoru.

Pro vyzkoušení jsem namonto-val lyže na stařičkého pseudohisto-rika Jack od fi rmy Čemech s rozpě-tím 1 220 mm a letovou hmotností 320 g, původně určeného pro po-hon stejnosměrným motorem veli-kosti 280–300. Já v něm mám in-stalovaný malý motor z CD mecha-niky s vrtulí 8/4,3.

Montáž proběhla velmi rychle. Po prvním položení modelu na sníh jsem však přerušil jeho rozjezd a vrátil se domů dodělat další lyži

na ostruhu. Původní ostruha z oce-lového drátu totiž zapadla do sně-hu, takže VOP před sebou hrnula sníh a brzdila.

Lyži jsem vystřihl z kousku plas-tové tabulky, ohnul a nalepil na pů-vodní ostruhu. Pak již bylo vše v pořádku a rozjezd byl kratší než s kolovým podvozkem.

Létal jsem za krásného slunečné-ho počasí s modrou oblohou, ale při

teplotě –3 °C. To už ale není létání! Dá se udělat jen několik krátkých vzle-tů a pak honem do tepla.

Absolvoval jsem tedy jen několik krátkých letů, ale i při nich jsem se ko-chal krásou startů a při-stání na lyžích. Větší od-por samotných lyží za le-tu byl nepoznatelný. Po-kud nebyl na sněhu něja-

ký zmrazek, mohl jsem při dosednutí pozorovat i krásné pro-pérování lyží. Dojezd je proti kolo-vému podvozku výrazně delší.

Pojíždění je možné jen na rovné pláni, jinak každá nerovnost model stočí určitě tam, kam nepotřebuje-me. Po rozjezdu při startu i při při-stání drží lyže stopu celkem dobře. Jsem s nimi spokojen.

Za cenu pouhých 46 Kč ( s pod-vozkem 66 Kč) lyže No-na určitě stojí. Dají nám snadno a rychle možnost alespoň na chvilku vy-běhnout na louku nebo do parku a užít si zimního létání. Těším se na trochu teplejší počasí pro další krásné létání na sněhu. Jaroslav Suchomel

30

ELEKTROLETY

RCR 1/2011

Výrobce, fi rma NoNa, se k tomuto textu do uzá-věrky nevyjádřil.

Přistávací lyže±

31RCR 1/2011

VYRÁBÍ: Nine Eagles, ČínaDODÁVÁ: RCKING, Rumburk

S jedním modelem ovládaným hlasem, vrtulníkem Solo Magic, jsme se měli možnost seznámit v minulém čísle našeho časopisu. I když není obvyklé srovnávat mo-del klasického sportovního letadla a vrtulníku, v tomto případě se to přímo nabízí, oba jsou totiž tech-nicky dost příbuzné a mají stejného výrobce. Naší redakci poskytl vzo-rek k vyzkoušení dovozce, fi rma RCKING.

Pokud vám z fotografi í model Goody Flyer připadá povědomý, pak to bude tím, že je velmi podob-ný modelu Mini Bee, jehož test vy-šel v RC revue 9/2010, rozdíl je kromě povrchové úpravy v ovládá-ní a také ve složení testované sady. Goody Flyer je vypěněn z EPP do formy, uchycení křídla, rámeček kolem schránky na akumulátor a upevnění podvozku jsou z hou-ževnatého plastu. Elektronika včet-ně dvou proporcionálních serv je soustředěna na jediné desce s ploš-ným spojem, z níž na jedné straně vychází kablík s konektorem k aku-mulátoru, který současně plní funk-ci vypínače, a na druhé krátká anté-na. Táhla ke kormidlům jsou z ten-kých ocelových drátů. Tříkolový podvozek s mechovými koly, i když je velmi subtilní, plní svůj účel vý-borně. Vtipným nápadem je uchy-cení vrtule, které pomocí malých čepů perfektně přenáší moment, ale při nárazu z kterékoliv strany se uvolní a ochrání jak vrtuli před zlo-mením, tak hřídel motoru před ohnutím.

Model se napájí z dvoučlánku Li-pol o kapacitě 180 mAh, k jeho nabíjení přes servisní konektor slouží malý balancující nabíječ s napájením 12 V. Proudem omeze-ným na 600 mA je akumulátor i po

plném vybití nabit za 25 minut. Přiložen je i síťo-vý adaptér. Je s podivem, že ač je model určen pro provoz venku, a lze tedy očekávat častější dobíjení z auta, není přiložen ka-bel s koncovkou do auto-zapalovače, lze jej však snadno vyrobit a doplnit.

Vysílač je na pohled identický jako u vrtulní-

ku Solo Magic, včetně tlačítka aktivace hlasové-ho řízení a sluchátka s mikrofonem. Funkce vysílače je ale výrazně odlišná. V sadě byl origi-nální anglický i český ná-vod, jenž není pouhým překladem a jeví se jako podrobný, věcný a při-způsobený na naše pomě-ry, především rozvádí ří-zení v „evropském“ mó-du 1. Bohužel v původním návodu jsou zásadní chyby a odchylky od funkce výrobku a česká verze je převzala.

Ovládání modelu využívá tři ka-nály, v módu 1 je ale směrovka na pravé páce, a ne na levé, jak by od-povídalo návodu a zvyklostem. Lé-tat se s tím dá, ostatně piloti si často u modelů bez křidélek dávají smě-rovku vpravo, nicméně některé od-stavce v návodu si vysloveně proti-

řečí. Originál dokonce píše o trimo-vání křidélek, ačkoli model ovláda-ná křidélka nemá. To, co vadí, je slabá a hladká brzda na páce plynu: při ovládání směru si pilot často ne-chtěně sáhne do jeho nastavení.

Naučenými hlasovými povely se neovládá motor, směrovka a star-tovní konfi gurace (plný výkon mo-toru a kormidla do neutrálu), nýbrž směrovka, výškovka a start, plyn je kromě zapnutí při startu plně v režii páky. Funkce vysílače je ale mno-hem důmyslnější, než uvádí návod. Dáme-li třeba povel vlevo, směrov-ka se vychýlí vlevo, současně mírně přitáhne výškovka, po necelé sekun-dě se srovná výškovka, potom smě-

rovka krátce překmitne do výchylky na druhou stranu, aby se zatáčka srovnala, zastaví se na sotva znatelný okamžik a pak vrátí do neutrálu. Povely nahoru a dolů pra-cují bez překmitnutí.

Režim řízení hlasem nebyl u vzorku provázen zobrazením pomlček na displeji, jak uvádí návod,

což je logické, když mo-tor hlasem vlastně řízený není.

Nabíječ svitem zelené LED nesignalizuje stav nabití, jak je uvedeno, ale naopak průběh nabíjení, po jehož konci LED zhas-ne.

Pro nastavení hlaso-vých povelů a jejich roz-poznání platí naprosto to-

též, co bylo podrobně rozvedeno u vrtulníku Solo Magic. Přesto se oba modely chovají a řídí značně odlišně. Ačkoli většinou jsou vrtul-níky podstatně méně stabilní než klasické hornoplošníky, v tomto případě je to obráceně. Solo Magic s pákami v neutrálu jen kývne jako kyvadlo zavěšené pod rotory a ustá-lí se, Goody Flyer ale příčný náklon srovnává jen pomalu, a přičte-li se k tomu téměř milimetrová vůle v uložení šroubovic serv, která se přenáší až na kormidla, při hlaso-vém ovládání je návrat k rovnému letu spíše výjimkou. Podélná stabi-lita je proti tomu velmi dobrá. Hlav-ní rozdíl je ovšem v tom, že Goody Flyer létá venku a vzhledem ke své hmotnosti reaguje i na slabý vítr.

RC ovládání fungovalo při kont-role dosahu na 170 m, což je pod-statně víc, než je potřeba k řízení. Už první let předvedl, že modelu rozhodně nechybí výkon, stoupal velmi živě. Pozdější měření ukáza-lo statický tah 50 g při hmotnosti 64 g, což je poměr umožňující i ak-robacii. Goody Flyer snadno startu-je ze země i krátce před vyčerpáním kapacity zdrojů. Po vypnutí motoru příliš dobře neklouže a ovladatel-nost kormidly se podstatně zhorší. Doba letu se při razantní pilotáži pohybovala kolem 5 minut, při úsporném, klidném létání překračo-vala 11 minut. Goody Flyer létá dost svižně, při ručním řízení se do-káže prosadit i proti mírnému větru, v úplném klidu je stabilní.

Před přepnutím na řízení hlasem je víceméně nutné mít nastavené malé výchylky kormidel, pak je vliv povelů přiměřený. Neuděláme--li to, po zatočení hlasem výrazně houpe a někdy otočí o 90°, někdy až o 180°. S plnými výchylkami je značně obratný, zvládne ostré za-táčky, přemet a krátce i let na zá-dech z půlpřemetu, na rozdíl od Mi-ni Bee jsem v žádném letovém reži-mu nepozoroval významnější prů-hyb křídla. Problémy dělalo jen vy-tahování akumulátoru ze šachty po letu, pomohla by stuha podvlečená pod akumulátor nebo praporek z le-penky na něm.

32

ELEKTROLETY

RCR 1/2011

Goody Flyer± další z modelů ovládaných hlasem

Goody Flyer je dobře navržené a odolné malé letadlo, při ručním řízení v sobě spojuje obratnost i stabilitu, efektně startuje ze země. Za klidu se snad-no řídí hlasovými povely, v podstatě stačí jen ovlá-dání směru při stabilním omezeném výkonu poho-nu, což je přesně to, co ří-zení hlasem zvládá dobře. Jako každý malý a velmi lehký model je ale silně ovlivňován i slabým vět-

rem, přestože se proti němu celkem dobře dokáže prosadit. Zvládne ho i začátečník, přestože typickým za-čátečnickým modelem není, na to je příliš malý a má rychlé reakce.

Goody Flyer se dodává v krabici včetně vysílače, baterií do něj, slu-chátka s mikrofonem, pohonného akumulátoru, přiložen je také šrou-bovák, náhradní vrtule a nabíječ, vše za 2 482 Kč. Varianta v hliníkovém kufříku obsahuje dva pohonné aku-mulátory a podle internetových strá-nek dovozce stojí 3 229 Kč. Ing. Michal Černý

PRODÁVÁ: VaSa model-hobby, Pochválov

Malý zatahovací elektrický pod-vozek je vyroben z odolného ter-moplastu se zastříknutými mosaz-nými vložkami. Rozměry základo-vé desky pro montáž do modelu čtyřmi šrouby o průměru 3 mm se zápustnou hlavou jsou 32,6 x 35,2 x x 2,6 mm. Těleso podvozku o nej-větší šířce 17,6 mm, výšce bez zá-kladové desky 22,7 mm a délce 66,3 mm je staženo čtyřmi šrouby. Po jejich odšroubování se nám na-skytne pohled do útrob podvozku.

Elektromotor prostřednictvím dvoustupňové převodovky s mo-saznými ozubenými koly pohání šroub uložený na straně převodov-ky v miniaturním oboustranně kry-tém kuličkovém ložisku a na opač-ném konci v plastu skříně. Po něm se posouvá matice ovládající seg-ment nesoucí podvozkovou nohu.

Matice svým výstupkem ovládá mikrospínače na horní straně desky plošného spoje.

Základem elektroniky je inte-grovaný obvod s obroušeným ozna-čením a čtyři tranzistory tvořící koncový můstkový zesilovač. Pod-vozková noha o průměru 3 mm se zasouvá do díry v segmentu a upev-ňuje se stavěcími šrouby M3 z obou stran osy segmentu. Kabel o délce 65 mm zakončuje konektor JR.

Podvozek je možné namontovat z opačné strany, než je deska. Pro tento účel jsou do tělesa zastříknuty mosazné matice se závitem M2.

Podvozek se vysouvá při šířce ří-dícího pulzu větší než 1,7 ms a za-souvá při pulzu užším než 1,3 ms. Odběr podvozku bez mechanické a aerodynamické zátěže je 90 mA, v koncových polohách odebírá pou-ze 3,7 mA. Udávaný krouticí mo-ment je 25 Ncm.

Podvozek se mi jeví být precizně provedený. Výhodou je téměř nulo-vý odběr v koncových polohách. Tím by mělo být zaručeno, že ob-vod BEC v elektromodelech nebude přetěžován. U podvozků ovláda-ných servem to není vždy jisté. Hmotnost podvozku 32 g je rozhod-ně nižší než mechanického podvoz-ku spolu se servem. Rovněž tak vel-mi příznivá cena 286 Kč sotva od-povídá levnému servu s kovovými převody.

Domnívám se, že podvozek se uplatní v modelech do hmotnosti asi 2 000 g. Bude záležet na více para-metrech – vlastnostech a výkonech modelu, terénu a dalších. Rozhodně tento podvozek přispěje k větší spo-lehlivosti i maketovosti. Zasouvá a vysouvá se asi 1,8 s. Na interneto-vých stránkách prodejce je ukryt pod poněkud matoucím názvem „servo pro zatahování podvozku“.

Jaroslav Kroufek

33RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Technické údaje podle výrobce:Rozpětí 500 mmDélka 396 mmHmotnost 65 gMotor elektro N50Akumulátor Li-pol 7,4 V/180 mAhOvládané funkce S, V, M

Elektrický zatahovací podvozek

Prodejce, fi rma VaSa model- -hobby, se k tomuto textu do uzá-věrky nevyjádřil.

±

VYJÁDŘENÍ DOVOZCEAktuální verze manuálu, která

je momentálně v tisku, již odstra-ňuje zmiňované nepřesnosti.

Marian Matys, RCKING

34 RCR 1/2011

ANTIKVARIÁT RCR

Vyberte si v našem antikvariátuv Praze 3, v ulici Baranova 31. Pro-dejna je otevřena od pondělí do pátku vždy od 13.00 do 17. 00 hod., tele-fonní číslo přímo do prodejny je 222 221 541, e-mail: [email protected]ě antikvárního zboží, které mů-žete zakoupit pouze v prodejně, zde dostanete i veškerou současnou pro-dukci vydavatelství RCR, nabízenou

i v internetovém obchodě http://eshop.rcrevue.cz (časopisy a CD-ROM RC revue, RC cars, časopis Robot Re-vue, propagační předměty), zahranič-ní modelářské časopisy a knihy s mo-delářskou a leteckou tematikou. Na toto zboží kromě časopisů a modelář-ských plánků obdržíte slevu 10 % pro-ti cenám uváděným v internetovém obchodě

Modelářská literaturaLétací modely (Zrna, Hemza)Letecký modelář (Šorel)Technická příručka pro modeláře

(Procházka, Brož)Konstrukce modelů letadel (Vyskočil)7 modelů na neděli163x pro letecké modelářstvíStavíme modely (Semrád)Aeroprofi lyPísemný kurs let.modelářství 1. díl

(Semrád)Modela: Letecké modely 3Modela:Letecké modely 4Původní plán Start Původní plán Tatran Scale Aviation Modeller 2/2008

(v angličtině)Základy pevnosti létacích modelů

a modelářský materiál (Schindler)Modelář, r. 1987; 1988; 1989; 1990Letecké modelářství v ČSLA 2Modelářská výcviková příručka 1 a 2Building & Flying Indoor Model

Airplane (Williams, v angličtině)MTB Moderner Tragfl ächenbau

(Steenbuck)Slabikář modeláře (kolektiv autorůLetecké modelářství a aerodynamika

(Hoření, Lněnička) Model Verbrennungsmotoren

(v němčině) (Demuth)Bauen und Fliegen (Denzin,

v němčině)

ABC automobilového modelářstvíAutomobilové modelářství

Lietadlá – stavba plastikových modelov (v slovenštině)

Godlo i barwa (v polštině)Plastic Kits Aero Revue č.55

Historická a memoárová literatura

Nad ledem a Saharou (Stahl)Stíhací esa na Wildcatech (Barrett,

Tillman)

Mc Campbellovi hrdinové (Hoyt)Canso (Krézek)633. squadrona (Smith)Stíhací esa korejské válkyKonečně Malta (Gibbs)Ve stínu slávy (Pajer)V uniformě RAF (Radosta)Generál nebe (Fajtl)Krvavá jatka 2. díl (Shores, Cull)Osud byl mým přítelem (Vild)Létající tygři (Boyington)Létající tygři (Toland)Čs. letci v boji proti fašismu

(Šmoldas)Oblaka v ohni (McDonald)Bombardér T-2990 se odmlčel

(Bufka)Křídla v boji (Pokryškin)Já stíhač (Zacharov)Češi a Slováci v oblacích (Šorel

a kol.)Letci s Davidovou hvězdou

(Halperin)Nebe nad Seinou (Šikl)Motory hřmí vzduchem (Kubec)Příběh zkušebního letce (Gallaj)Letím na Berlín (Vinogradov)Bořitelé hrází (Brickhill)Bouřlivá oblaka (Liškutin)Trojúhelník naděje (Skopal)Bombardéry útočí (Bozděch)Velký cirkus (Clostermann)Zbylo nás devět (Osolsobě)A zdi se hroutily (Fishman)KX-B neodpovídá (Šiška)Jak se plaší smrt (Liška)Konec honicích psů (Ivankin)Noci nad Německem (Radosta)Smrt létá rychleji (Udet)Stíhací pilot (Rajlich)Operace Ratlines (McDonald)Z válečného deníku (Sitenský)Průkopníci klouzavého letu

(Nožička)Můj život letce (Udet)Izraelská válečná mašinerie80 let vzdušných bojů (Laming,

Flack)Let mstitele (Hyams)Letecká služba (Liškutin)Malta I (Shores)Přísně tajnéZielone diably (v polštině)

Než nám narostla křídla (Andrejs)Stíhači (Sims)Nejrychlejší lidé světa (Banaszczyk)Rozlet 1–13/1948 (do zastavení časopisu)

II.wojna światowa-Bitwa o Wielka Brytanie (v polštině)

Kočičí oči (Rajlich,SehnalLétal jsem s Třistatřináctkou (Fajtl)Létali pro führera (Bloemertz, Knoke)Letecká válka 1939–1945

(Groehler)Mnozí nedoletěli (Loucký) Nad moři a oceánem (Pajer)Osudy palubního střelce (Sládek)Slovenští letci 1939–1945 (Rajlich,

Sehnal)Speciál Letectví + kosmonautika –

Bitva o BritániiStíhač, Bitva o Británii – jak to

skutečně bylo (Deighton)Stíhači nad kanálem (Rajlich,

Sehnal)Vzduch je naše moře (Rajlich,

Sehnal)

Beletrie Biggles ve službách Scotland YarduBiggles v Africe

Technika a teorieMesserschmitt Me 163 (Ziegler)Letadla čs. pilotů (Šorel)Bojová letadla 2. světové války

(Gunston)Svět letadel (Šorel)Encyklopedie moderních

vojenských letadel (Gunston)Letadla 39–45, stíhací a bombardo-

vací letadla USAZbraně které zasáhly do vývoje

lidstvaSvět dopravních letadel (Toufar)Rozpoznávání letadel (Perlingerová)Atlas letadel 5, 6, 7, 8 (Němeček)Atlas letadel, třímotorová dopravní

letadlaAtlas letadel, čtyřmotorová letadlaAtlas letadel, dvoumotorová letadlaVojenská letadlaBlindfl ug-Instrumente (v němčině)Flieger Jahrbuch 1963 (v němčině)Flugzeuge aus aller Welt

(v němčině)Krylja moloďoži, Pěcuch (v ruštině)Letadla čs. pilotů 1. díl (Šorel, Velc)Československá letadla 1. a 2. dílAtlas letadelCivilní letadla 1 a 2 Ilustrovaná historie letectví

(Avia BH-21)Ilustrovaná historie letectví

(Iljušin Il-2)

Výkup knih s modelářskou tematikou každou středu od 13.00 do 17.00 hodin!Nevyhazujte knihy, přineste je raději k nám!

Ilustrovaná historie letectví (Albatros)

Aircraft (v angličtině)Atlas vojenské techniky – vrtulníkyReaktivní letounyBudeme létat (Kdér)Učebnice pilota (Beneš a kol.)Vojenská letadla 1.–3. dílVojenská letadla 5. dílBombardovací letoun Heinkel

He 111 (Chodil, Svoboda)Paragliding (Dvořák)Svět letectví (Lowe)VrtulníkyStíhací letadla 1938-45, Velká

Británie – Německo (Válka)Polski samolot i barwa (v polštině)

(Królikiewicz)Ilustrovaná historie letectví (Avia/

Letov C-2, L-29, D.H.Tiger Moth)Ilustrovaná historie letectví (Bristol

Beaufi ghter, MiG-19, Letov Š-328)

Ilustrovaná historie letectví (MB-200, Wellington, Il-28)

Ilustrovaná historie letectví (Spad VII, XIII, Hurricane Mk.1, MiG-17)

Ilustrovaná histori letectví (Fokker D VII, La-5 a La-7, MiG-15)

Ilustrovaná historie letectví (Thunderbolt II, Junkers J 1, Il-2)

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Japonska 1

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Japonska 2 Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Němec- ka 1

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Německa 2

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 1

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 2

Samoloty myśliwske pierwszej wojny światowej (v polštině) (Goworek)

Samoloty bombowe II. wojny światowej (v polštině) (Ka-czkowski)

Triáda – Wirraway, Polikarpov Po-2, Albatros

Typy broni i uzbrojenia (různá čísla)

Malá encyklopedie kosmonautikyVojenské raketyA velký skok pro lidstvoRakety a kosmodromy

Válečné lodě I, III

VYRÁBÍ: RCM Pelikán, Pardubice

Zajímavou novinkou na našem modelářském trhu jsou letadla se společným názvem Warbird Series, která vyrábí a dodává pod svou znač-kou fi rma RCM Pelikán. Jde o mode-ly stíhacích strojů z druhé světové války vyrobené z EPP. Jsou velmi dobře, až téměř maketově zpracova-né, řízené kolem všech os, s funkční-mi zatahovacími podvozky a mož-ností doplnit ovládání klapek. Na ce-lé sérii je nejzajímavější velikost, le-tadla mají rozpětí kolem 1,4 m, což je na „polysty-reňáky“ poměrně dost. Firma Pelikán modely na-bízí buď v provedení ARF, tedy prakticky hotové, včetně osazení servy, stří-davým elektromotorem a regulátorem, nebo ve verzi Kit – stavebnice v rozsypu bez serv, motoru a elektroniky, ale se zata-hovacím podvozkem.

Messerschmitt Bf 109 v provedení ARF je dodáván v krabi-ci tvořené polystyrenovou „vanič-kou“ s papírovým víkem z lakované-ho kartonu. Obal je univerzální a je na něm vyobrazena většina modelů Warbird Series. Jednotlivé díly jsou zabaleny do čiré PE fólie a vzájemně poslepovány lepicí páskou.

Postupně jsem vybalil trup s tro-chu křivě namontovaným „no name“ střídavým elektromotorem, 50A re-gulátorem, servy výškovky, směrov-ky a ostruhového kolečka včetně zabudovaných tá-hel. Všechna serva byla bez označení výrobce, na tom od výškovky byla ná-lepka evidentně záměrně stržena.

Při vybalování křídla jsem si všiml dvou men-ších poškození barvy vzniklých otlakem, asi by bylo lepší zabalení do bub-linkové fólie. Křídlo bylo

osazeno servy křidélek a elektricky zatahovaným podvozkem, má při-pravené otvory pro serva ovládání klapek. V sáčcích byla dále táhla, vi-dličky, páky, sady šroubků a třílistá vrtule 13/9 s vrtulovým kuželem.

Český návod je společný, každý konkrétní model má však svůj vlastní list postupu sestavení, přece jen se trochu liší.

Sestavení je velmi jednoduché. Do otvoru v trupu se nasune uhlíková

trubka a na ni obě poloviny křídla; zespodu se zajistí čtyřmi šrouby. Je dobré si pohlídat kabely od serv a za-tahovacího podvozku, aby se při na-sunování v příslušných otvorech ne-skříply.

Do kýlovky se s plastovou spoj-kou přilepí dodávaným neoznače-ným zřejmě silikonovým lepidlem poloviny VOP, celá sestava se po za-schnutí nasadí do otvoru v zadní čás-ti trupu a zespodu uchytí dvěma šrou-

by. Doporučuji zkontrolovat, že šrou-by opravdu zajely do příslušných plastových trubiček, a ne mezi ně a polystyren, jak se to stalo mně.

Podle internetových stránek fi rmy Pelikán je dobré křidélka i ocasní

kormidla před montáží rozhýbat, ne-mají totiž závěsy, otáčejí se jen na ztenčeném EPP a ze začátku jdou dost ztuha.

Následovalo dolepení maketové-ho sacího hrdla a antény, montáž vr-tule a vrtulového kuželu.

Tady návod končí, pokračoval jsem v práci podle svých zkušeností: Instalace přijímače AR 6100 a zapo-jení poměrně velkého množství kab-líků. V krabici jsem našel dva Y-ka-

bely, jeden pro křidélka a druhý pro podvozek. Byly o hodně delší, než je třeba. Protože jsem je nechtěl zkra-covat, vznikl v trupu velký kabelo-vý chumel. Naopak kabel serva ostruhového kolečka byl krátký

a musel jsem ho prodlou-žit. Všechna serva kromě toho od ostruhového ko-lečka byla od výrobce na-stavena na střed a i zata-hovací podvozek měl po-lohy vypínače přesně tak, jak jsem zvyklý.

Nemohl jsem se dopo-čítat pák na kormidla, tá-hel a vidliček, nesouhlasi-ly délky šroubků k pákám, jedna páka chyběla, jedna vidlička měla stržený zá-

vit. V krabici byla i sada ovládání vztlakových klapek, využil jsem ji pro nutné doplnění. Při nastavování výchylek výškovky jsem si všiml, že se shora a zespodu nevrací do stejné polohy asi o 3 mm! Důvod jsem na-šel rychle, táhlo k pravé polovině výškovky bylo zamatlané lepidlem, drhlo v plastové trubce a servo ho ne-utáhlo.

35RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Messerschmitt Bf 109


±

Návod doporučuje po-užít k pohonu čtyřčlánek Li-pol 2 200–4 000 mAh, měl jsem čtyřčlánek Ko-kam 4 000 mAh, což od-povídalo. V trupu je pro baterii vytvořená šachta uzavíraná kokpitem, ten má vpředu dole nos, jenž baterii zajišťuje. Samotný kokpit je v zadní části vý-řezu v trupu jištěn silným magnetem. Vymyšleno je to dobře, ale moje baterie byla o dost větší, i když ji návod doporučuje. Nezby-lo než šachtu ostrým no-žem a v přední části rašplí rozšířit a upravit i nos kok-pitu; přitom bylo nutné na-jít optimální polohu bate-rie pro dodržení polohy tě-žiště. Po zkušenosti z ji-ných modelů moc nevěřím magnetům na kryt kabiny, tady navíc kokpit kabiny zajišťuje pohonnou bate-rii. Poslední prací bylo přepájení konektoru regu-látoru. U svých baterií používám jiný typ.

Zatahovací podvozek není ovlá-dán servem, které přestavuje kulisu, jak je běžné, ale zatahování je vyře-šeno pohybovým šroubem poháně-ným elektromotorem. Podvozky ma-jí svou elektroniku řízenou přímo z přijímače. Podvozek se pohybuje krásně realisticky pomalu, dokonce každá noha jinak rychle, jak je to vi-dět ve starých válečných zpravoda-jích. Bohužel při zkouškách jsem zjistil, že to není schválně, ale pravá podvozková noha má nějakou záva-du. Při deseti pokusech se třikrát ne-vysunula. Promazal jsem šroub, opi-loval v podvozkové šachtě jedno místo, kde trochu drhla, ale byla stále nespolehlivá.

Messerschmitt byl hotov, postavil jsem jej v dílně na stůl a kochal se. Je opravdu velice hezky provedený jak tvarově, tak z hlediska markingu ty-pického pro letadla Bf 109 z východ-ní fronty, se žlutým nosem a konci

křídla. Model je nastříkán polomat-nými barvami, které umocňují efekt a navíc částečně tmelí bublinky EPP. Výrobce si pohrál i s technologií, sto-py po tryskách z formy nejsou na vi-ditelných místech, ale jen zespodu a v kabině. Už z výroby má letoun

nalepené výsostné znaky včetně há-kových křížů. Velmi pěkně je prove-den i kokpit s pilotem až na jednu drobnost, které si všiml můj zvídavý syn: Přístrojová deska má anglické popisky, což je u německého váleč-ného stroje poněkud zvláštní. Ne-přesný je třeba i tvar vrtulového ku-želu, skutečný Bf 109 jej měl velmi plochý s velkou dírou uprostřed pro hlaveň kanonu. Naopak jsem ocenil snahu o určitou maketovost u pod-

vozkových noh, přestože skutečný Bf 109 je měl blíže u sebe a s jiným úh-lem. Líbilo se mi zvýraz-nění nejrůznějších panelů, prolisů i žeber na kormid-lech.

Před prvním startem proběhla ještě jednou kon-trola těžiště, velikostí vý-chylek a nakonec převáže-ní, dostal jsem se na

2 000 g. Návod uvádí hmotnost cca 1 830 g, ale já jsem použil největší doporučenou baterii (490 g). Zkont-roloval jsem ještě odběr proudu (51 A) a statický tah vrtule (25 N), který byl větší, než váha modelu.

Nezbylo než Bf 109 postavit na dráhu, zapojit baterii (trochu mně chyběl vypínač), zasunout kabinu a překontrolovat činnost RC soupra-vy. Dal jsem plný plyn a model vyra-zil. Prudce se stočil doleva, vyjel z asfaltu na trávu, a než se zastavil, rozehnal hlouček diváků i s fotogra-fem. Na druhý pokus se to opakova-lo, jen s tím rozdílem, že diváci už stáli raději jinde. Musel jsem změnit taktiku, pomalu přidávat plyn, hodně pomalu rozjet, srovnávat směr řidi-telným ostruhovým kolečkem a leh-ce přitahovat. Při půlce plynu byl „mezek“ ve vzduchu a měl správný směr. Potom teprve přidat plný plyn, nastoupat aspoň pár metrů, zatáhnout podvozek a jít do první zatáčky. Tak-to to půjde.

Během prvních průletů jsem do-trimoval křidélka a trochu výškovku. Již po prvních zatáčkách bylo znát, že model je hodně stabilní a dobře ři-ditelný. Na půl plynu letí poměrně

pomalu, na plný plyn už je to stíhačka s velmi realis-tickým letem.

Začal jsem první obra-ty. Velký přemet šel v po-hodě, utažený moc ne pro malou výchylku výškov-ky. Velká byla i kubánské osma. Výchylky výškovky je potřeba pořádně zvětšit. Bezproblémové a k polo-maketě realistické byly výkruty, normální i na

36

ELEKTROLETY

RCR 1/2011

(Pokračování ze str. 35)

4 a 8 dob. Při letu na zá-dech je Bf 109 stabilní a drží dobře směr, je nutné mírné odtlačení výškov-kou. Pěkně vychází i ku-bánská osma na zádech. Většinu letů jsem zvládl na půl plynu, kdy mě mo-del v projevu připomínal mé velké akrobaty. Při pře-tažení jsem nepozoroval nějaký náznak sklopení křídla, kromě pokusu o kobru. To už bych ale chtěl po vo-jenské stíhačce opravdu moc.

I přes vyšší hmotnost, než uvádí výrobce, bylo plošné zatížení pořád na velmi dobré hodnotě, kolem 64 g/ /dm2. Dal jsem plný plyn a přitáhl. Bf 109 vyrazil svisle vzhůru a neztrácel dech, nedařilo se mi jej však udržet směrovkou ve svislém letu. Udělal jsem tedy souvrat a letěl dolů. Při při-stání foukal vítr šikmo na dráhu, sna-žil jsem se model opět srovnat smě-rovkou, ale nepodařilo se, a tak šik-mo minul asfalt a přistal do trávy, o tu „zakopl“ a zůstal stál s kuželem na zemi.

Před dalšími lety jsem zvětšil vý-chylky výškovky a podstatně i smě-rovky, výsledkem bylo, že jsem s Bf 109 zvládl už ne-jen svislý let nahoru a krás-né souvraty, ale nakonec i nožové lety. Po zvětšení výchylek kormidel se již dal po zastavení ve visu i udržet na místě; sice se po přidání nerozjel naho-ru, na to už motor nestačil, ale i tak to byl na polystyrenovou polomaketu opravdu dobrý výkon.

Velmi efektní jsou stoupavé výkruty, po nich souvrat a dolů klesavé vý-kruty. Zkusil jsem vývrt-ku a kopaný výkrut. Bf 109 vše dobře zvládl a bez problémů z těchto obratů vyletěl. Tak tenhle „pře-rostlý polystyreňák“ se mi začal líbit. Létá opravdu výborně a zvládá obraty, které bych do něj neřekl,

ostatně i na letišti vzbudil velkou pozornost.

S kopanými výkruty to ale přehá-nět nebudu, přece jen uhlíková trub-ka jako spojka křídla je poměrně krátká a křídlo se se skřípavými zvu-ky dost prohýbá. Díky shora žlutým koncům křídla je model velmi dobře čitelný i na větší vzdálenost. Jediný problém, který jsem s Bf 109 měl, bylo přistání. Kvůli podvozku jen 25 mm před těžištěm se musí dost opatrně s výškovkou a plynem, vést hodně opatrně přiblížení na přistání, po doteku kol ihned stáhnout plyn a opravdu jemně si pohrát s výškov-kou, jinak se hned překlápí. Po něko-

lika letech jsem to celkem zvládal, ale i tak dost přistání skončilo na vr-tulovém kuželu. Příležitostně budu muset zapojit klapky.

Prakticky ani jednou se mi nepo-dařilo pojíždění po trávě, model chce asfaltovou dráhu.

Po prvotních zkouškách na zemi jsem měl obavu o spolehlivost zata-hovacího podvozku, ale při letu se vždy zasunul a vysunul bez problé-mů. Po jednom prudším přistání se kulatina pravé podvozkové nohy za-čala osově pohybovat v plastovém tělese a musel jsem ji zalepit. Zkusím ještě celý zatahovací podvozek pod-

ložit tak, aby se alespoň částečně kola vyhnula do-předu co nejvíce před tě-žiště. Zatím mohu říct, že zatahovací podvozek na polomaketě dělá opravdu hodně reality.

Musel jsem ocenit kva-litu a pevnost třílisté vrtu-le, která přežila dojezdy nejen do trávy, ale i na as-falt, ale pro jistotu si ob-jednám náhradní.

Další příjemným pře-kvapením byla spotřeba. Po deseti-minutových letech jsem do baterií dobíjel 1 800–2 200 mAh, uváděná minimální kapacita je tedy správná. Jen vzhledem k odběru 51 A bude potřeba baterie dimenzovaná na nej-méně 30 C.

Model Messerschmitt Bf 109 se v provedení ARF s kompletní RC vý-bavou bez přijímače a baterie prodá-vá za 6 990 Kč, verze Kit za 4 990 Kč. K ní fi rma Pelikán doporučuje motor Ray C3548/06 nebo AXI 2826/12, re-gulátor JES Spin 55, serva HS-65HB a HS-82MG. Toto doporučené vyba-vení je jednoznačně kvalitnější než neznačková výbava verze ARF, ale také celek vyjde dráž.

Pokud i ostatní modely Warbird Series vypadají a létají tak jako Bf 109, jde o opravdu povedenou sérii.

Ing. Jindřich Felkel

37RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce:Rozpětí 1 400 mmDélka 1 280 mmPlocha křídla 30,8 dm2

Hmotnost cca 1 830 gOvládané funkce S, V, K, M, P, (Kl)

Výrobce, fi rma RCM Pelikán, k tomuto textu neměl připomí-nek.

ELEKTROLETY

RCR 1/201138

V RC revue 9/2010 jsem publikoval test kufří-kové sady Mini Bee profi -pack.

Model má v mnoha ohledech velice zajímavé parametry – spořič vrtulí, celek vylisovaný z odol-ného materiálu EPP, kufří-kové provedení i přízni-vou cenu.

Jediné, co jsem mu vy-četl, je poměrně vysoká letová rychlost. Pro po-

kročilého pilota je to bez problémů, ovšem na začátku popsané paramet-ry přesvědčily a ještě přesvědčí spoustu začátečníků k po řízení této sady. Ty samozřejmě z velké části větší rychlost zaskočí. Proto jsem se rozhodl model upravit. Podmínky jsem si dal: 1. celková nenáročnost na zručnost a čas; 2. rozumná cena.

Letovou rychlost ovlivňuje v tomto případě poměrně malá

hloubka a výška profi lu originálního křídla. Rozhodl jsem se najít křídlo vhodnější. Vyzkoušel jsem jich řadu, většina z nich však nešla na trup ro-zumně připojit.

Nakonec mi padlo do oka házed-lo Fox z EPP. Přiložil jsem je k trupu a plus-minus se na něj docela hodi-lo.

Na trup jsem křídlo jednoduše připoutal gumovým okem. O nej-bližším víkendu jsem si vzal sadu Mini Bee s sebou na letiště k prak-tickému letovému testu. Hodil jsem model do vzduchu a hned mi bylo

jasné, že to je ono. Rych-lost výrazně poklesla, a přitom zůstala zachová-na dobrá stabilita letu.

Nedostatkem je, že se křídlo z házedla nevejde do kufru a připoutáním gumou také utrpí celková estetika. Ale až se naučíte létat, můžete se zase jed-noduše vrátit k originální-mu křídlu a házedlo Fox pak určitě potěší vaše děti. Lze je zakoupit v mode-lářských obchodech za ce-nu od 300 Kč.

OldaFoto: autor

a Břetislav Bušo

Mini Bee – jak včelku zpomalit?

Ocas není nikdy dost velký

Před několika roky jsem pro svůj modelářský kroužek zakoupil sadu modelu Sky Lady. Jednu sezonu jsme s tímto modelem poměrně in-tenzívně létali, bohužel pro mé klu-ky se mi příliš neosvědčil. Jeho pilo-táž byla pro ně náročná kvůli jeho malé podélné stabilitě. Nějaký rok ležel v dílně a jeho RC vybavení mezitím posloužilo ve školním elek-

trovětroni z EPP. Ten však časem začal podléhat opo-třebení a proto jsem se vrátil ke Sky Lady.

První úpravou byl ná-hon směrového kormidla lanovodem; servo jsme umístili pod křídlo. Malý posun těžiště vpřed mo-delu mírně zlepšil stabili-tu. Stále to ale nebylo ono.

Vypočítal jsem mohutnost VOP, která mi vyšla asi 0,35. Pro školní model je to málo. Domnívám se, že vzorem Sky Lady byl model Filip 400. Sky Lady má však křídlo s ten-kým, velmi prohnutým profi lem, tudíž s velkým momentem. Takový profi l Filip 400 určitě nemá. Ten to-tiž vyžaduje podstatně větší mohut-nost ocasních ploch.

Z extrudovaného polystyrenu tloušťky 6 mm a balzových lišt 5 x 5 slepíme podle výkresu novou VOP. Po zaschnutí lepidla zabrou-síme drážkovanou plochu na tloušť-ku 5. Náběžnou hranu zaoblíme, kormidlo obrousíme do klínovitého profi lu, odtoková hrana je tlustá 2 mm. Kormidlo zavěsíme na sa-molepicí pásku. Balzu nalakujeme disperzním lakem, v našem případě posloužil Sportakryl. Hmotnost no-

vé VOP je shodná s pů-vodní.

Pohonný zdroj upra-veného modelu je osmi-článek NiMH 1 000 mAh.

Model jsme zalétali koncem února. Již první let mne dokonale uspo-kojil Naprosto jiný mo-

del. Výškové kormidlo jsme nemu-seli vůbec trimovat, pouze směro-vé. Model je stabilní, létá sám, je dostatečně řiditelný. Má zcela ne-záludné vlastnosti. Pro zimu se vy-střídali pouze tři mí kluci a mode-lem byli nadšeni. Jen přistával jsem raději sám, neboť kluci měli několi-kaměsíční pilotní přestávku.

Upravenou Sky Lady bych při-rovnal k volnému modelu řízenému rádiem. Dokonce se s ním dalo stoupat v mírné termice.

Malou mohutnost ocasních ploch nemá pouze tento model. Snad to není pro konstruktéry pří-

lišná zátěž vzít kalkulač-ku a deset minut počítat. Mnoha modelům by pro-spěla mohutnost zejména vodorovné ocasní plochy větší. I zkušený pilot ji využije, zejména při létá-ní ve velké výšce. Na fo-tografi i je Aleš, spokoje-ný úpravce Sky Lady.

Jaroslav Kroufek

1139

INZERCE

RCR 1/2011

Tomáš Vlček Francouzská letecká továrna

Nieuport se neustále snažila držet krok s vývojem letecké techniky na frontě I. světové války postupným vylepšováním proslulého Nieupor-tu 17. Letoun byl ale časem kon-cepčně a technicky značně zastara-lý, a tak bylo nutné začít od začát-ku. Novým strojem chtěl šéfkon-struktér Gustave Delage překročit slávu svých předchozích velice úspěšných letounů. Jeho konstruk-ce měla odstranit některé nemoci předchozích modelů, především strukturální nepevnost subtilních nosných ploch.

Práce na novém letounu byly zahájeny v roce 1917. Od předcho-zích modelů stroj převzal jen tvar ocasních ploch. Ty byly celé kryty překližkou, stejně jako horní plo-chy náběžných částí křídel a část trupu mezi přídí (krytou plechy) a kabinou. Kostra byla dřevěná, za kabinou a na křídlech potažená plátnem. Průřez trupu již neměl klasický „nieuportovský“ hranatý tvar, ale byl téměř kruhový, tvoře-ný řadou podélníků kryjících pří-hradovou konstrukci. Křídla měla nestejnou délku, spodní bylo rov-né, zatímco horní mělo mírné vze-pětí. Křidélka se nacházela jen na spodním křídle. Výzbroj byla umís-těna atypicky asymetricky. Jeden kulomet byl umístěn před pilotem a druhý byl nesen na výstupku na boku trupu. Stroj byl počátkem ro-ku 1918 předveden zástupcům francouzského letectva a byla roz-hodnuto o jeho sériové výrobě. To-to rozhodnutí však bylo vzápětí zrušeno, protože se objevil mno-hem výkonnější Spad XIII. Nieu-port 28 proto nikdy nesloužil ve francouzském letectvu, byl však nabídnut USA při jejich jednání s Francií o nákupu bojové techniky. USA odebraly celkem 297 kusů Nieuportů 28; jako první je obdrže-la 95. Aero Squadron.

Nieuport 28 byl na letoun s ro-tačním motorem dost rychlý a vel-

mi obratný. Na druhou stranu byl hodně citlivý na zacházení s ply-nem a nemohl se příliš pouštět do boje ve vertikále. Co se konstrukč-ní nepevnosti týče, ani u tohoto stroje se jí nepodařilo zcela od-stranit. Při střemhlavém letu se strhával potah v přední části nos-ných ploch. To ale nebyl jediný

problém, dalším závažným nedo-statkem byly netěsnící nádrže, které z letounu dělaly snadno hoř-lavý a tím pádem nebezpečný stroj. Při stoupání sice překonával standardní německé stíhačky té doby (Pfalz D. IIIa a Albatros D. Va), ale s přibývající výškou se je-ho letové vlastnosti rychle zhoršo-valy. Celkově byl Nieuport 28 lep-ší než německé protějšky, ale nové nepřátelské stroje (Fokker D. VII a Pfalz. D. XII) jej překonávaly ve všech ohledech s výjimkou obrat-nosti. Přesto si američtí piloti ten-to typ oblíbili a někteří dokonce protestovali proti přezbrojení na výkonnější Spady XIII.

Po válce sice USA uvažovaly o nákupu 600 těchto letounů pro své letectvo, nakonec však z této myšlenky sešlo. Z 50 kusů, které zůstaly v americké výzbroji po skončení války, se 12 strojů použí-valo ke startům z dělových věží bi-tevních lodí, zbytek krátce sloužil jako cvičné letouny.

Někdy se říká, že ten-to stroj získal slávu neza-slouženě, a to jen díky Američanům. Na strojích Nieuport 28 létala však i americká stíhací esa, ja-ko kapitán Eddie Ricken-backer (celkem 26 vzduš-ných vítězství, většinou na SPADu XIII) nebo syn prezidenta Theodora Ro-osevelta Quentin Roose-

velt (*1897, +1918 v boji). Nejú-spěšnějším pilotem Nieuportu N 28 byl Douglas Cambell (*1896, +1990), jenž na tomto stroji dosáhl všech svých šesti sestřelů. Pro ame-rické piloty byl Nieuport 28 velmi významný letoun, který položil zá-klady moderního amerického le-tectva. Po válce byla řada těchto le-tounů přesunuta za oceán, kde byla dále používaná, a poté se ještě po vyřazení užívala k natáčení váleč-ných fi lmů, například Pekelní an-dělé. Malý počet těchto strojů slou-žil po válce také v Řecku a po ví-tězství amerického stroje v akroba-tické soutěži roku 1922 ve Švý- carsku nadšení Švýcaři ihned zakoupili dalších 14 strojů téhož typu.

Technické údaje: Určení – stí-hač pro vybojování vzdušné převa-hy; charakeristika – jednomístný jednomotorový dvojplošník; nej-větší rozpětí 8,16 m; délka trupu 6,40 m; výška v letové poloze 2,50 m; hmotnost prázdného letou-nu 456 kg; vzletová 698 kg; maxi-mální rychlost u hladiny moře 206 km/h; v 2 000 m 198 km/h; v 3 000 m 195 km/h; v 4 000 m 191 km/h; dostup 5 180 m; stoupa-vost do 2 000 m 5 min; vytrvalost letu přibližně 1,5 h; motor – rotační devítiválec Gnome Monosoupape 9N 160 k (118 kW); výzbroj – 2 synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm.

Model je celodřevěný. Zákla-dem trupu je čtyřhranná příhradová konstrukce, tvořená podélníky ze smrkových lišt 8 x 8 mm a stojina-mi a diagonálami stejného průřezu, které jsou z tvrdé balzy nebo rov-něž smrkových lišt.

Přední část trupu je potažena překližkou, zadní je tvořena nenos-nými balzovými podélníky, které jsou potaženy nažehlovací tkani-nou. Vzpěry baldachýnu horního

40 RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Nieuport N 28 elektro se simulací zvuku motoru

křídla z jasanových lišt jsou ople-chovány hliníkovým plechem jako u předlohy. Stejným způsobem je vyroben i podvozek.

Proti běžné konstrukci RC mo-delu této velikosti je v podlaze me-zi nohama podvozku rovnoběžně s osou nosná přepážka, ve které je umístěn větší – a tím pádem těžší – ze dvou reproduktorů, a to o prů-měru 160 mm. Druhý reproduktor je umístěn v motorovém domečku na přední přepážce.

Křídla jsou klasické dvounosníkové konstruk-ce, jakou měla většina historických dvouplošní-ků. Přední nosníky jsou ze smrkových lišt 8 x 8 mm, na nichž jsou z obou stran nalepeny stojiny z 3mm balzy. Zadní nosník tvoří pouze dvě pásnice bez stojiny. Na žebra je použita 3mm topolová překližka. Bal-zové náběžné lišty jsou shoblovány do požadovaného tvaru až po přile-pení k žebrům; odtokové lišty jsou tvořeny pásnicemi z 2mm balzy.

Při počítání pevnosti křídla jsme zjistili, že balzové stojiny jsou již bezpečnostní prvek. Do výpočtu jsme nezahrnuli lankový výplet mezi křídly, a tak je podle mého ná-zoru konstrukce křídel značně pře-dimenzovaná.

Potah modelu tvoří nažehlovací tkanina Solartex. Na povrchu mo-delu je naznačeno šití. Nejprve je nažehlena stuha 5 mm na podklad, který tvoří lepidlo Balsalock, a dá-le je na stuhu opět nanesen Balsa-

lock. Napříč jsou nažeh-leny kousky provázku. Přes vše jsou paK nažeh-leny porty ze Solartexu, které jsou řezané na CNC plotru, a dotvářejí celko-vý dojem prošití potahu.

Základní kamufl áž je nanesena válečkem. Po-užil jsem akrylátové bar-vy relativně levné, mí-chané v Bauhausu. Sna-žil jsem se bar-

vy nenanášet úplně do-konale, protože skutečné stroje byly natírány dost ledabyle štětcem a po-vrch nebyl na pohled hezký. Proto jsem zvoli válečkování barvy. Pou-žití štětce se mi nezdálo vhodné, protože je leta-dlo v menším měřítku, a tahy štětcem by nevy-padaly reálně.

Nevím ale, zda zrovna barvy z Bauhausu lze doporučit, protože se s nimi nepracuje dobře, dlouhou dobu zůstávají „gumové“ a hůře drží na hladkém podkla-du, například plechu. Při válečkování mi dalo dost práce najít jejich vhod-nou hustotu, aby dobře kryly a zároveň se dobře nanášely. Myslím, že jsem se jejich volbou snažil snížit náklady na nesprávném místě.

Znaky a nápisy jsou stříkané na důkladně za-schlou kamufl áž autolaky

Motip. Dále jsem vodou ředitelnou temperou v od-stínu černé nadělal šmou-hy od oleje a celkové zne-čištění křídel a nakonec jsem vše přestříkal čirým akrylátovým lakem.

Kování na výztužná lanka je z 1mm nerezo-vého plechu.

Kryt motoru jsem la-minoval na pozitivní for-

mě z polystyrenu. Tvoří ho sedm vrstev 90g skelné tkaniny lamino-vané epoxidem L285.

Plátování na trupu i na krytu motoru je z hliníkového plechu 0,3 nebo 0,5 mm, podle typu, a je při-chyceno skutečnými hliníkovými nýty 2 mm. Nýty mimo kryt moto-ru však nejsou nýtované, nýbrž pouze vlepené.

Podhlavník a sedák sedačky jsou čalouněny skutečnou jemnou kůží. Pilot pochází z dílny Mirka Kabláska (www.modellshow.cz). Mirek časem dosáhl vysoké make-tovosti pilotů, a tak se jeho fi gurky stávají podstatným doplňkem mo-

delu a pro každé letadlo jsou ozdo-bou jako kvalitní šperk.

Kulomety jsou z větší části z plastu. Jsou zhotoveny stejnou technologií jako u mých předcho-zích modelů, s tím rozdí-lem, že jsem se snažil udělat povrchovou úpra-vu více podobnou před-loze. Nejprve po vrstvě základního podkladu jsem nastříkal celý kulo-met stříbřenkou. Po za-schnutí jsem nanesl mat-ný černý lak a posléze vše lehce přebrousil pod vodou brusným papírem zrnitosti 900. Pokusil

jsem se vytvořit dojem vyššího stupně opotřebení kulometů.

Pohonnou jednotku představuje elektromotor Gigatex 7 kW se stří-davým regulátorem JETI Spin 200 A a pohonnou baterií 12s2p s kapacitou 10 000 mAh. Motor je umístěn na motorovém loži z nere-zového plechu, které má tvar kříže. Umístění elektromotoru přes kříž jsem zvolil, protože v „motorovém domku“ na přední přepážce je ulo-žen druhý reproduktor, který jsem musel něčím přemostit; respektive mi kříž umožňuje rozšířit základnu pro ukotvení motoru. Vše je na pře-pážku uchyceno přes distanční sloupky, které vymezují vzdále-nost, a tak nečiní problém podlož-kami podle potřeby vyosit motor, a to včetně makety rotačního moto-ru, která poměrně těsně obepíná plášť pohonného motoru Gigatex. Motor je opatřen speciálním pro-dlouženým unašečem z duralu, aby se dal zakapotovat maketou rotač-ního motoru a zakrýt motorovým krytem, ale přitom zůstala dosta-tečná vůle pro montáž vrtule.

Na motorovém domečku je také umístěn regulátor a uchycen zvu-kový modul se zesilovačem 2x 40 W. Největším oříškem bylo umístění reproduktorů zvukového modulu, který simuluje zvuk sku-tečného motoru Gnome. Po svých předchozích zkušenostech s mode-lem Sopwith Pup, hlasitost jehož ozvučení nedopadla podle mých představ, jsem to konzultoval se zvukaři. Na základě těchto konzul-tací jsem celý trup koncipoval jako obrovskou reprobednu, takže slova Romana Vojtěcha (www.lomcovak.cz), že mé letadlo je vlastně létající reprobedna, jsou pravdivá. Repro-duktor, který je v podlaze trupu, je

41RCR 1/2011

ELEKTROLETY


při letu zvukově nasměrován smě-rem dolů, tzn. na „posluchače“, a druhý v domku motoru míří do motorového krytu, aby se při pojíž-dění zdálo, že zvuk vychází skuteč-ně z motoru.

Po prvních zkouškách jsem byl mile překvapen kvalitou a sílou zvuku a byl jsem zvědav, jaký bude za letu modelu, kdy se ve volném prostoru jednak nemá od čeho od-razit a jednak se jeho kvalita dále horší zvukem roztočené vrtule, kte-rá při průměru 27 palců vydává sa-ma o sobě dost negativních pazvu-ků. Zvuk předchozího Sopwithe Pupu, který se mi na za-hradě zdál ideální, mě na letišti rozčaroval, protože byl za letu mdlý a špatně slyšitelný. U nového mo-delu byl zvuk na zahradě takřka nesnesitelný, a tak jsem věřil v úspěch.

Původně jsem chtěl letadlo zalétat počátkem jara, ale kvůli pracovní-mu vytížení jsem ho do-dělal a připravil na zálet až koncem května. První týden v květnu jsme odjeli jako vždy po ránu na modelářské letiště Nesvačily. Letadlo odstartovalo takřka ideálně, ale hned po prvních sekundách letu jsem zjistil, že budu

muset přenastavit geo-metrii křídel. Vše jsem vytrimoval a ten den od-létal celkem tři lety s vr-tulí JAS electro 27/10.

Při druhém letu jsem zapnul simulátor zvuku a při průletu jsem po-znal, že se mi konečně podařilo hodně přiblížit k zvuku hvězdicového motoru Gnome. Nic není ideální a vždy je co zlep-šovat, ale já byl tehdy spokojený. V současnos-ti sestavuji novou zvuko-vou jednotku, včetně ko-rekčního zesilovače

a s minimálně dvojnásobným vý-konem s použitím profesionálních reproduktorů Beyma, která, jak doufám ,posune zvuk o další krů-ček dál.

Po záletu jsem létal ještě dva ví-kendy a letadlo odlaďoval. Vymě-nil jsem původní vrtuli za JAS electro 27/12 a po předvedení v červnu na Amperfestu upravil ge-

ometrii křídel a letadlo začalo létat podle mých představ. Dále jsem přešel na vrtuli JAS electro 27/14. Po této výměně letadlo nepotřebo-valo tak velké množství energie a díky stoupání vrtule si i při níz-kém odběru pohon zachoval dosta-tečný tah.

Motor Gigatex je poměrně špat-ně náporově chlazený kvůli své zá-stavbě do makety rotačního moto-ru, ale ani v největších letních ved-rech nepřekročil teplotu 60 °C. Podle mého názoru je výborně elek-tricky navržen a snese i mé barbar-ské zacházení, respektive zakrytí, protože jsem nechtěl pohled na ma-ketu hvězdicového motoru poško-

dit větracími otvory. Mo-tor jsem při prvních le-tech stále hlídal infratep-loměrem, ale mé obavy byly zbytečné. Má v kom-binaci s regulátorem Spin 200 výkon, který se u to-hoto typu letadla ani nedá využít.

Model se hmotností blíží 20 kg, k čemuž při-spívá i hmotnost zvukové jednotky, kterou tvoří

z větší části hmota reproduktoro-vých magnetů s cívkou a blíží se 2 kg, ale tato negativa mi dostateč-ně vynahradí nasimulovaný zvuk „brblajícího“ devítiválce.

42

ELEKTROLETY

RCR 1/2011


Bohužel při podzimním Ne-svačilském polétání jsem kvůli souhře technických závad na oca-se, po kterých následoval fl atter, s letadlem havaroval a Nieuport z větší části zničil. Praskl hmož-dinkový závěs na výškovce, uvol-něné kormidlo vyvolalo fl atter ce-lé VOP a letadlo se stalo neovla-datelné. Již pracuji na jeho obno-vě, avšak s úplně jiným zavěšením

kormidel a jinou konstrukcí celé-ho ocasu.

Kdo nepoznal pilotáž takto vel-kého modelu z období první svě-tové války, možná nepochopí, že řídit takový stroj je opravdu záži-tek, který nás vtáhne do doby dávno minulé a přinese nám krás-nou relaxaci. Tím nechci vyjádřit, že pilotáž takto velkého prvová-lečného dvouplošníku je jednodu-

S modelem ze stavebnice ARF, jejíž součástí byl i elektromo-tor s oběžným pláštěm a regu-

látorem, jsem nalétal několik desítek startů a pak jsem jej na nějaký čas odložil. Byl na můj vkus přemotoro-ván a nelétal realisticky. Musel jsem stále létat na otáčky snížené asi na polovinu. Pro další létání jsem proto namontoval lehčí vrtulit.

Model však pro malou rychlost poprvé neodstartoval. Vrátil jsem te-dy původní vrtuli a start zopakoval. Letoun sice po dlouhém rozjezdu odstartoval, mnoho ale nenastoupal a po chvilce spadl na ztrátu rychlosti a havaroval.

Všichni přihlížející kolegové usuzovali, že chyba byla v poklesu výkonu motoru. I já jsem se tak do-mníval a byl jsem rozhodnut po opravě modelu vyměnit motor za ji-ný. Přesto jsem ještě znovu namon-toval původní a zkoušel jej. Do mo-delu jsem uložil senzor MUI 50 JE-

TI Duplex pro měření napětí aku-mulátorů a odběru proudu.

Po roztočení vrtule JETI Box ukazoval při napětí 11,1 V odběr 3,2 A. To odpovídá zhruba volno-běžným otáčkám. Otáčky jsem při zkoušce sice neměřil, ale tah vrtule se mi zdál být dostatečný. Zkontro-loval jsem naprogramování regulá-toru. To bylo v pořádku, a tak jsem regulátor vyměnil. Odběr se nezmě-nil.

Podrobil jsem ještě před demon-táží motor podrobné prohlídce a zjis-til, že se uvolnil hřídel v oběžném plášti motoru! Závada byla vyřeše-na! Na zemi motor i při prokluzová-ní točil, po chvilce však začaly otáč-ky klesat. Nevím, proč se hřídel uvolnil, ale domnívám se, že stejná závada může potkat kohokoliv.

U mého motoru je hřídel v plášti zajištěn dvěma šroubky, červíky, s vnitřním inbusem 1,5 mm, umís-těnými v chladicím otvoru pláště proti sobě. Podle mého úsudky byly červíky dotaženy dostatečně. Po-kud by nedocházelo k prokluzová-

ní, považoval bych to za normální. Klíč se prohý-bal, přesto jsem dotáhl červíky „na krev“. Po zkoušce si motor odebíral svých 30 A.

Prohlédl jsem ještě ně-kolik podobných motorů. Některé mají zajištění jen jedním červíkem uvnitř pláště, některé v nálitku oběžného pláště vpředu nebo vzadu. Jiná skupina motorů má hřídel v plášti

nalisovaný napevno.Závada, která mě potkala, uká-

zala, že je potřeba věnovat pozor-nost i zdánlivě jednoduchému mo-toru a provádět jeho kontrolu a údržbu.

Jaroslav Suchomel

43RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Ztráta výkonu motoru? Ne!

chá; kdo chce klid a pohodu, nechť si pořídit akrobata 3D, který se dá při základní pilotáži (nemyslím 3D) proti němu ovládat jako cvič-né letadlo díky svému malému plošnému zatížení a přesné reakci kormidel. U dvouplošníku, zvláš-tě při horších povětrnostních pod-mínkách, musí být člověk stále ve střehu.

Technická data modelu: urče-ní – stíhač pro nedělní polétání;

charakeristika – jednomístný pseu-doekologický jednomotorový dvouplošník s elektropohonem; největší rozpětí 3,00 m; délka trupu 2,20 m; výška v letové poloze 0,8 m; na podvozku 1,15 m; vzle-tová hmotnost 19,2 kg; vytrvalost letu 6–8 min podle stylu letu; mo-tor Gigatex (FreeAir); výkon mo-toru 7 kW využitý cca na 80 % při maximální odběru; regulátor JETI Spin 200; baterie 10s2p 10 000 mAh; vrtule JAS electro Old 27/14

Před asi patnácti roky jsem se rozplýval nad pidiservem o hmotnosti 10 g. V současné

době se do této hmotnosti vejde pět serv za polovinu ceny tehdejšího mi-kroserva. Ve svém letovém parku mám i malé modely. Nedávno jsem proto pořídil do malých modelů RC mikrovybavení od fi rmy Vasa mo-del-hobby. Je vhodné i pro RC kon-verzi stavebnic polomaket poháně-ných gumovým svazkem, které prodává fi rma RCM Pelikán.

Čtyřkanálový přijímač pro kmitočtovou modula-cí s jednoduchým směšo-váním je řešen obdobně jako přijímač RC-4S0 po-psaný v RC revue 5/2010. Pro zmenšení rozměrů a snížení hmotnosti je osazen mikrokonektory. Přijímač nemá jediný la-ditelný LC obvod, deko-dér je osazen mikroprocesorem. Anténa je dlouhá 1 m. Přijímač má rozměry 250 x 15 x 7 mm a hmot-nost včetně krystalu 3,5 g. Pro opravdu miniaturní model by bylo možné jeho hmotnost dále snížit vý-měnou lanka antény za lanko o krat-ší délce a menším průměru. Cena přijímače pro pásmo 35 MHz i 40 MHz je 320 Kč.

Servo DYS 1,5 g o rozměrech 21 x 15 x 8 mm je opatřeno elektro-motorem o průměru 4 mm, který pohání přes jednoduchý převod ozubenými koly šroub posuvného potenciometru, po němž se pohybu-je plastová matice s pákou. V páce jsou nad sebou tři otvory. Přednost-ně bychom měli využívat otvor co nejblíže šroubu, abychom vytvářeli co nejmenší ohybový mo-ment na páce. Při změně šířky řídícího pulzu 1,5 ±0,5 ms je výchylka páky 3 mm na každou stranu. Zvětšovat výchylku nemá smysl, páka serva není ve středu šroubu, ale je posu-nuta mimo střed, takže by se mohlo stát, že by mati-

ce dojela až do kraje a mechanicky by se zarazila. Integrovaný zesilo-vač doplňují dva externí tranzistory v koncovém můstkovém zesilovači. Servo je podle údajů prodejce urče-no pro napájecí napětí 3,7 až 4,2 V. Spolehlivě pracuje i při napětí 3,3 V.

Protože jsem použil regulátor s na-pětím BEC 5 V, zkoušel jsem servo při tomto napětí, a nepozoroval jsem, že by mu to nebylo po chuti. Při napájení serva napětím 5 V jsem

naměřil největší sílu na páce 1,9 N při největším odběru 270 mA. Servo se může přišroubovat čtyř-mi miniaturními vruty, domnívám se, že častěji bude jednoduše přilepe-no. Kabel o délce 100 mm je zakončen konektorem (samicí) určeným pro vý-še popsaný přijímač. Se servy počítám do nějaké-

ho halového modelu. Servo stojí 220 Kč.

Serva Aostar-S02A mám již na-montována v malém modelu připo-mínajícím volný gumáček kategorie B1. Servo o rozměrech 16 x 8,2 x 16,5 mm a hmotnosti 2 g je rovněž opatřeno elektromotorem o průměru 4 mm. Ten pohání vý-stupní hřídel prostřednictvím pěti-násobného převodu. Integrovaný servozesilovač obsahuje kompletní koncový můstkový zesilovač. Skříň serva je třídílná, spojená prostřed-nictvím kolíků, a vše jistí šroub, doplněný samolepicím štítkem. Dovozce uvádí provozní napětí 3,7 až 4,8 V. Servo dobře pracovalo jak při napájecím napětí 3,3 V, tak i při 5 V. Krouticí moment při napájení 5 V činil 1,9 Ncm a největší odběr 200 mA. Servo reaguje na změnu šířky řídícího pulzu asi 7 μs. Do modelu se servo připevňuje přilo-

ženými vruty. Konektor je shodný s konektorem předchozího serva. Po-zor, ty exempláře tohoto serva, které jsem zakou-pil, měly zrcadlově pře-hozené kabely. Střední červený je plus, krajní musíme po nadzvednutí pojistek špičkou špendlí-ku vytáhnout a prohodit. Serva jsem zakoupil po 154 Kč.

44 RCR 1/2011

ELEKTROLETY

Malý, menší, nejmenší

Pokud by nám serva Aostar S02A nevyhovovala svou silou na páce, můžeme sáhnout po servu DYS S 0301 o rozměrech 19,8 x 8 x 22,5 mm a hmotnosti 2,5 g díky použití mikrokonektoru. Pro připojení k výše uvedenému přijíma-či musíme rovněž prohodit krajní ka-bely. Motor má průměr 4 mm a pře-vodovka je pětistupňová. Rozsah na-pájecího napětí je uváděn 4,8 až

6 V a při 6 V největší krouticí moment 4 Ncm. Toto servo VaSa model- -hobby nabízí za 264 Kč.

Když jsem před více než čtyřiceti roky létal s rádiáky na dvaapůlku, elektromagnety ovládající směrové kormidlo určitě nevyvozovaly takovou sí-lu jako tato serva. Kormi-dlo muselo být vyváženo

aerodynamicky i staticky, včetně táhla.

K připojení se dodávají dva druhy kabelů zakončených konektory (sa-micemi). Ten jednodušší výrobce špatně slepil. Černý, tedy minus pól, je uprostřed! Stejně jako u serv to napravíme přehozením kabelů. Do-vozce prý zjedná nápravu.

Do svého modelu jsem použil upravený regulátor DYS 10 A za-

koupený za 222 Kč. Vy-měnil jsem kabel k servu za miniaturní a vývody elektromotoru připájel pří-mo k plošnému spoji regu-látoru.

Elektromotor o hmot-nosti 5 g, s unašečem a lo-žem 9 g, odebírá s vrtulí GWS 4,5/4 při napájení ze dvou Li-pol akumulátorů o kapacitě 400 mAh proud

2 A. To odpovídá výkonu asi 10 W. Pro model o hmotnosti 135 g připo-mínající gumáčka statický tah 0,5 N dostačuje.

Kam až půjde miniatu-rizace, to si netroufám předpovědět. Nejspíš se budu muset poohlédnout po pořádném zvětšovacím skle.

Jaroslav Kroufek

45

ELEKTROLETY

Montáž křídla pomocí šroubůU jednoduchých školních RC

modelů se sice stále ještě často po-užívá poutání křídla k trupu gu-mou, ale pro větší motorové mode-ly a hlavně akrobatické modely již bezpečně „ovládly pole“ polyami-dové šrouby.

Často se objevuje otázka, zda jsou výhodnější dva šrouby, nebo jeden, zda je lepší používat vpředu (tj. na náběžné hraně) kolíček za-padající do otvoru v trupu, nebo další šroub, anebo zda by nakonec nebylo jednodušší místo polyami-dových šroubů používat normální ocelové.

Odpověď na první otázku je celkem jednoduchá. Je sice prav-da, že jeden šroub M6 a nakonec i M5 by čistě s ohledem na pevnost v tahu bezpečně stačil, ale může se stát, že uvnitř materiálu šroubu bude vzduchová bublina či trhlina (na povrchu nemusí být nic vidět) a šroub může i při poměrně malém

zatížení prasknout. Přikláníme se proto k názoru, že dva šrouby jsou výhodnější především s ohledem na bezpečnost spojení a na snazší konstrukci s upevňovacími místy na bočnicích trupu.

Na otázku, zda vpředu kolíček či raději šrouby, doporučujeme ko-líček, protože jednak zrychluje montáž i demontáž křídla, ale také v případě poruchy jednoho z při-pevňovacích šroubů drží stále kří-dlo na svém místě. Je jistě pravda, že v případě tvrdého nárazu mode-lu se kolíček většinou neulomí, protože se dříve ustřihne polyami-dový šroub, ale stavebně je spojení kolíčkem nebo dvěma kolíčky jed-nodušší.

Nahrazovat polyamidové šrou-by ocelovými nepovažujeme za správné, protože u správně navr-ženého a provedeného spoje poly-amidovým šroubem musí dojít při nárazu k jeho přestřižení doseda-

cími plochami křídla i trupu a kří-dlo má pak možnost bez vážněj- šího poškození z havarovaného modelu odpadnout. K přestřižení ocelového (byť slabého) šroubu poměrně měkkými plochami ne-dojde, křídlo se při nárazu od tru-pu neoddělí a dojde pak k většímu poškození, než dojít mohlo nebo mělo.

Na obrázku je schematicky znázorněno správné a nesprávné provedení šroubového spojení s vyznačenými hlavními chybami, kterými jsou především velká vzdálenost obou styčných ploch (x) a nesprávný sklon šroubu. Obě tyto chyby znesnadňují ustřižení šroubu a tím zbavují toto spojení jeho výhod.

Na obrázku je typické připevnění křídla moto-rového modelu s připev-ňovacími patkami z plas-

tu, které vyrábí řada výrobců mo-delářského zboží v různých alter-nativách, ale prakticky vždy s možností montáže na vnitřní stě-ny bočnic trupu. Tyto příchytky jsou buď přímo při lisování opat-řeny závity, nebo se do nich vyře-zává závit dodatečně podle použi-tého polyamidového šroubu. K bočnicícm se patky přilepí a za-jistí průchozími šrouby, jejichž hlavy se buď zapustí a zatmelí, ne-bo se schovají pod tvarovaný pře-chod křídla. Místo patek tovární výroby poslouží stejně dobře du-ralový úhelník, polyamidový hra-nolek či špalíky z bukového dřeva, které je rovněž možné k bočni-cícm přišroubovat a zalepit.

Podle publikace ModelaRádiem řízené modely letatel 1

Konstrukce: Antonín Souček

Stavba modelu je jed-noduchá a rychlá. Základ-ním materiálem na stavbu trupu a ocasních ploch je extrudovaný polystyren, na křídlo pěnový polysty-ren, vyztužený a zesílený balzou. Extrudovaný po-lystyren lze zakoupit po-měrně levně ve stavebni-nách o tloušťce až 60 mm. Opracováváme jej, stejně jako pěnový polystyren, odporovou pilou podle šablon nejlépe z kuprexti-tu. Balzu vybereme do-statečně pevnou, ale leh-kou. Opravitelnost pří-padných ran a různých šrámů je při použití lepidla Purex velmi dobrá.

Nároky na vybavení modelu ne-jsou nijak mimořádné: Motor MIG 600 / 8,4 V nebo Speed 600 / 8,4 V s přímým náhonem vrtule 200/100, regulátor 35 A (JES). Serva jsou kvůli úspoře hmotnosti použita C 341. Pohonná baterie se skládá ze 7–8 článků (Sanyo 1 700 SCR). Motor odrušíme keramickým kon-denzátorem asi 68n. Lze použít i ba-

ELEKTROLETY

RCR 1/201146

Jednoduchý model SAAB Výkres modelu ve skutečné velikosti (2 listy A1) a s úplným stavebním ná-vodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: [email protected] s uvedením čís-la účtu, z nějž poukážete platbu 180 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Nebo zašlete pošt. pou-kázkou typu C částku 180 Kč na RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „136“ a název „SAAB“). Plánek za-šleme do 20 dnů po obdržení částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: [email protected] s uvedením čís-la účtu, z nějž poukážete platbu 7,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Nebo zašlete poštovním poukazem na adresu částku 7,80 € na Magnet-Press Slovakia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „136“ a název „SAAB“). Plánek zašleme do 30 dnů po obdržení částky.

Model SAAB vznikl jako odpo-věď na požadavek rychle postavit levný, jednoduchý a nenáročný (na provoz i vybavení) model pro výuku pilotáže desetiletého adep-ta modelařiny bez jakýchkoliv předchozích zkušeností. Model po zalétání létá téměř sám, pomalu, spořádaně a vzorně poslouchá. Má nečekaně dobrou klouzavost. Přečkal bez větších následků i ně-kolik tvrdších přistání, hlavně dí-ky uložení baterie. Při posunu vpřed vždy poškodí jen odnímací překryt, ten byl nakonec přichy-cen jen gumovými kroužky.

terie o větší kapacitě, Li-pol nebo LiFe, případně vyzkoušet i některý ze střídavých pohonů. Při volbě vy-bavení a vůbec při celé stavbě bere-me ohled hlavně na celkovou hmot-nost, která by neměla překročit 1 300 g, čím méně, tím lépe, ale ne na úkor pevnosti a kvality stavby modelu.

Při lepení celého modelu vysta-číme s běžným disperzním lepi-dlem (Herkules, Ponal, Kleiberit),

na některé spoje je vhodnější Pu-rex.

Křídlo je nedělené, zužující se konce mají negativy. Skládá se ze dvou polovin, každou sestavujeme zvlášť. K trupu se poutá gumou, což je u modelu s tímto posláním asi nejlepší. Za tím účelem je trup opatřen hliníkovými poutacími ko-líky.

Ocasní plochy z extrudovaného polystyrenu jsou pro zpevnění ole-mované balzovými lištami. Kor-midla jsou zavěšena plastovými závěsy

Trup. Sestavení trupu je velmi jednoduché, a ještě více je usnadňu-je jeho rovná horní strana. Bočnice jsou kvůli zjednoušení výroby sle-

peny ze dvou dílů, mohou ale být vyříznuty i v celku. Odnímací pře-kryt je zajištěn vpředu zahnutým vysouvacím kolíkem z hliníkového drátu, vzadu jazýčkem z překližky 0,8. Ocasní plochy jsou k trupu při-lepeny napevno.

Povrchová úprava sestává z na-lakování modelu čirým lakem a polepení tenkým Modelspanem. Vhodnou barvou (například Tempe-

ra smíchaná s čirým Sportakrylem) můžeme vyznačit další doplňky. Po vyschnutí vše lehce přebrousíme a nalakujeme lesklým disperzním čirým lakem

Podvozek vystřihneme z duralo-vého plechu. K trupu je podvozek přišroubován. Velmi lehká kola o průměru 60 mm jsou upevněna šrouby a maticemi M3. Ostruhu ohneme z hliníkového drátu a zale-píme Purexem.

Použitá RC souprava musí umožňovat ovládání tří funkcí: směrovky, výškovky a otáček mo-toru. Náhony řízení jsou z lanovo-dů. Instalaci RC soupravy provede-me podle obvyklých zásad a dopo-ručení výrobce.

Model je optimálně rychlý, žád-ný divoch, pro daný účel přiměřeně obratný. Po zalétání a získání zku-šeností je možné posunout těžiště o několik mimimetrů vzad proti vý-kresu, zvýší se tím obratnost mode-lu. Doba letu záleží především na použitém vybavení, schopnostech pilota, na výskytu termiky a samo-zřejmě i na způsobu létání. Pro úpl-ného začátečníka je ostatně někdy i 5 minut příliš.

RCR 1/2011 3547

ELEKTROLETY

RCR 1/201148

MOTOROVÉ MODELY

Žhavítko nové generaceVYRÁBÍ: Dynamite, USA DODÁVÁ: Astra, Uherský Brod

Firma Astra poskytla redakci RC revue k vyzkoušení nový typ žhavicí koncovky s Li-pol akumulátorem.

Žhavítka s akumulátorem inte-grovaným přímo v koncovce ne-jsou samozřejmě novinkou, jejich malé rozměry a nízká hmotnost umožňují jejich rychlé nasazení v místě, kde právě jsme a kde zrov-na potřebujeme spustit motor se žhavicí svíčkou. Ovšem ti, kdož je vyzkoušeli, znají také zápory, které jejich používání doprovázejí.

Ten hlavní je, že nemáme pře-hled o stavu žhavicí svíčky, často-krát se tak marně snažíme spustit

motor a ztrácíme drahocenný čas i nervy. To někteří výrobci řešili zabudováním jednoduchého uka-zatele proudu do horní části žha-vicí koncovky. Ten dává orientač-ní přehled o velikosti proudu te-koucího do svíčky, přeneseně o tom, zda vlákno svíčky není přerušeno.

Další zápor, a to ten, že proud byl přímo závislý na stavu integro-vaného jednočlánkového NiCd ne-bo NiMH akumulátoru ovšem uka-zatel proudu uspokojivě neřešil. Z vlastní zkušenosti vím, že dobře žhavítko žhavilo, jen pokud byl

akumulátor opravdu čers-tvě nabitý.

Žhavítko nové genera-ce od fi rmy Dynamite se tyto zápory snaží vyřešit.

Tato pomůcka je do-dávána v obalu z čirého plastu. Spodní strana je kryta barevně potištěným kartonovým papírem. Obsahem balení je kromě samotné žhavicí koncov-ky i síťový nabíječ.

V koncovce je zabu-dován Li-pol akumulátor 1 200 mAh a spínaný re-gulátor. LED na jeho hor-ní části indikuje následu-jící stavy: zelená – žhave-ní je v pořádku; červená – žhavení je nedostatečné (vybitý akumulátor); ne-svítí – přerušený obvod.

Ihned po vybalení z obalu jsem dal akumulá-tor nabíjet. Probíhající na-bíjení indikuje červená LED na nabíječi. Postup-ně jsem v dílně vyzkoušel nejrůznější typy svíček – studené, teplé i pro čtyřdobé motory, a na všech se osvědčilo.

Potom jsem žhavítko zkoušel asi tři měsíce v běžné modelářské praxi a opět se výtečně osvědčilo. Zkla-malo mě jen jednou, když jsem ho dlouho nedal nabít a po chvíli star-tování motoru začala svítit červená LED. Na dobíjení akumulátoru je samozřejmě třeba myslet už doma.

Na závěr si mohu jen povzdech-nout, že takový „dotažený“ výro-

bek se dostává na trh až v době, kdy motory se žhavicí svíčkou jsou vytlačovány elektropohonem.

Žhavicí koncovku Dynamite lze zakoupit v modelářských ob-chodech nebo přímo na interne- tových stránkách dovozce za 799 Kč.

Olda

Dovozce, fi rma Astra, k tomuto textu neměl připomínek.

±

Nastala zima a je už opravdu nejvyšší čas si připravit lyže. Návo-dy ke zhotovení lyží vyšly již něko-likrát, v některých ale nebyly dodr-ženy určité zásady.

Materiály na lyže mo-hou být různé: překližka, balza, plasty, kompozity i duralový plech.

Na obrázku 1 je lyže se základními rozměry. Její šířku b volíme 0,15 až 0,17 l. Důležité je mís-to připevnění k ose pod-vozku. To leží vždy za polovinou, orientační hodnota je 0,6 až 0,65 délky l. Proč tomu má tak být, je zřejmé z ob-rázku 2. Takto upevněná a zatížená lyže má snahu zvedat špičku. Pokud by byla osa před polovinou, měla by špička snahu se bořit. Stejně tak tomu je za letu. Zkrátka, těžiště plochy lyží musí ležet před osou podvozku. Z toho plyne, že můžeme osu umístit i do poloviny délky lyže, ale ta musí být nejširší ve špičce a ke konci se zužovat, aby byla splněna výše uvedená podmínka.

Velikost lyží se volí podle ploš-ného zatížení lyže. U skutečných letadel se počítá s 900–1 300 kg/ /m2. Pro nás velmi vysoká hodnota, model by se zejména do čerstvého

sněhu hluboko zabořil. Orientační hodnota je uvedena v grafu 3. Čím je model menší, tím musí být zatí-žení lyže rovněž menší. Lyže malé-

ho modelu se musejí za-bořit mělčeji. Čím je plošné zatížení křídla a výkonové zatížení men-ší, tím větší může být plošné zatížení lyže.

Na obrázku 4 je zá-kladní geometrie letounu v letu. Spodní plocha lyží svírá s osou letadla úhel 3–10°. Větší je zbytečný, zvyšuje se aerodynamický odpor. Při postoji modelu na zemi musí být lyžím

umožněn určitý malý zá-porný úhel, který volíme v rozmezí 5–8°. To je pro případ přejíždění nerov-ností.

Plocha ostruhové lyže bude asi 0,1 plochy lyží

na hlavním podvozku. Nejjednduš-ší je podložit pod ostruhu váhu a vyjít z odečtené hodnoty.

Jinak tomu bude u podvozku pří-ďového typu (obr. 5), lidově tříkolo-vého. V klidu bude situace odpoví-dat obrázku 5. Po přidání plynu se však uplatní klopný moment vyvo-zený tahem vrtule. Plocha příďové lyže tomu bude muset odpovídat. Velmi jednoduše to zjistíme váže-ním. Kolo příďové nohy umístíme na váhu a kola hlavního podvozku

vypodložíme tak, aby by-la v rovině. Zabrzdíme je zarážkami. Přidáme plyn a odečteme hodnotu.

Nejobvyklejší prove-dení lyží je na fotografi i. Lyže je zvedána pryžo-vým lanem a ocelové lan-ko nebo šňůra určuje úhel

náběhu lyže. S pryžovým lanem vedeme šňůru, kte-rá omezuje záporný úhel lyže.

Lyže velkých letounů se konstruují jako kon-strukce z podélníků a pře-pážek s tuhým potahem. Odpovídají spíš konstruk-

ci plováků. Takové lyže mají nižší aerodynamický odpor.

Pro lepší směrové vedení na sně-hu mohou být v lyžích drážky nebo na nich nalepené lišty. Zhorší se tak ale možnost zatáčení. Většinou vy-hoví hladká skluznice. Tu vždy vy-hladíme, vhodné je její polepení leskou samolepicí fólií.

Létání na lyžích je nádherné a pří-liš se neliší od létání s kolovým pod-vozkem. Jen při startu musíme mít více přitaženo a po odpoutání mírně

povolit. Výkony jsou s ohledem na vyšší aero-dynamický odpor horší. Zato letiště máme velká a to i tam, kde se bez sně-hu létat nedá. Musíme ale počítat s dlouhým dojez-dem modelu. Proto pozor na auta a diváky.

Jaroslav Kroufek

49RCR 1/2011

Lyže pro kolový podvozekVětšina modelářů se svým způ-

sobem snaží, aby se jejich model co nejvíc přiblížil nějakému konkrét-nímu skutečnému letadlu, buď vzhledem, realitou letu, nebo tech-nickými doplňky.

Skutečná letadla jsou sice řešena technologicky i kon-strukčně zcela jinak než modely, ale v poslední době se obří modely začí-nají i po této stránce při-bližovat kategorii ultra-lehkých letadel a obráce-ně.

Zajímavý námět pro modelářské zpracování jsem vyfotografoval

s prvním letošním sněhem na letišti v Brně-Medlánkách. Na malý UL „piperovského“ typu s klasickým dvoukolovým podvozkem si jeho majitel namontoval laminátové ly-že. Kola s pneumatikami jsou posa-zena do „důlků“ na poměrně ma-

lých lyžích a připevněna třmeny. Lyže jsou ve správné poloze jištěny lanky.

Já u několika svých modelů na zimu kola odstraňuji a na jejich

místo montuji lyže, ale celý nápad na tomto letounu se mi velice líbil a možná se bude někomu z modelá-řů hodit.

Ing. Jindřich Felkel

Obr. 5

Obr. 4

Obr. 1

Obr. 3

Obr. 2

Ještě nemáte lyže?MOTOROVÉ MODELY

Jsou tomu už čtyři roky, co jsem se rozhodl postavit Diablotina jako svůj druhý model řízený kolem všech os. Musím říct, že mě tento stroj hod-ně naučil, jeho životnost mnohoná-sobně předčila má očekávání; bez vážnějších šrámů létá dodnes.

Model jsem stavěl od začátku podle plánu, ale jelikož jsem „palice dubová“ a některé věci musejí být po mém, udělal jsem několik úprav.

První nejvíce viditelná změna se týkala křídla a jeho uchycení k trupu. Ve snaze zvětšit tuhost a prostor v trupu jsem postavil křídlo ze dvou půlek, které se nasouvají na duralo-vou trubku.

Další můj spíše nepovedený vý-mysl je odnímací VOP, kterou jsem ovšem ještě nikdy od záletu modelu neměl demontovanou. No co, chyba-mi se člověk učí.

Pod motorovým kry-tem, který jsem společně s překrytem kabiny koupil u JR models jako náhrad-ní díl, se nachází dvoudo-bá dvanáctka ASP. Ve spojení s vrtulí APC 13/4 je to hodně ječící (u nás „na vesnici“ to zatím moc nevadí), ale slušně táh-noucí pohon, který mně už mnohokrát pomohl v nouzi.

Letově hodnotím Diablotina jako hodné a poslušné letadlo dobře sná-šející malé rychlosti, přistát se dá ve-lice pomalu, při startu díky dlouhé-mu trupu dobře drží směr. Zájemcům o stroj na vyblbnutí jeje mohu jen do-poručit.

Po dvou sezonách poletování přestala přihlížející moje akrobacie stylu všechny páčky do za-táčky bavit a já přemýšlel čím naši letištní scénu oži-vit. Zmíněná dubová pali-ce zavelela upravit Diablo-tina jako vlečné a vynášecí letadlo, přitom využít ony dobré letové vlastnosti a přebytek výkonu moto-ru.

Konstrukci vypínacího zařízení jsem volil jako univerzální pro oba způso-

by vzletu větroně. Mecha-nismus ovládá servo umís-těné v modelu, na obou bocích trupu je umístěna západka pro vlečné lanko – víc napoví fotografi e. Bočnice stojanu větroně jsem pro dostupnost mate-riálu zhotovil z 2mm letec-ké překližky, která je obou-stranně olaminována skel-nou tkaninou. Uchycení

nosiče je řešeno dvěma svorníky M3, které procházejí bukovou kulatinou vlepenou mezi bočnice trupu.

Těžiště obou modelů leží nad se-bou, úhel nastavení křídla kluzáku je –2°. Držení větroně obstarává smyč-

ka gumy o průřezu 4 x 4, jejíž konec je uchycen v otočném segmentu vypí-nacího mechanismu.

K prvním letovým po-kusům jsem po prohlídce soukromého vrakoviště zvolil model kategorie A1 Andulka, jehož stavebnice (pamětníci jistě vzpome-nou) se kdysi dávno dala koupit v obchodech. Vzlet

této sestavy proběhl bez problémů, ovšem co se nestalo, nebo vlastně stalo – letitá konstrukce křídla nevy-držela a Andulka asi ve 20metrové výšce vzpažila. Než jsem našel na vysílači příslušný přepínač, vyvlekl

Diablotin trup Andulky spolu s dvě-ma třetinami křídla ještě asi o 50 me-trů výš.

Ke slovu přišlo opět na vrakovišti uložené křídlo z motorového modelu o rozpětí 1,2 m. Dodělat trup z bed-ničky od banánů a dvou smrkových lišt byla otázka pár dnů. Do útrob jsem umístil spolu s přijímačem Mo-dela R4AM27 stařičké servo ST-1

ovládající směrovku. Hmotnost stroje se přiblí-žila někam k jednomu ki-logramu, pevností a leto-vým projevem těžce kon-kuruje dvířkám od lednič-ky (později jsem doplnil ovládání výškovky a pro sólo lety namontoval mo-tor MK-17). S tímto bře-menem jsem už několikrát provedl úspěšný výstup do výšin, ale kilogram hmot-

nosti umístěný vysoko nad modelem pořádně otřásl stabilitou Diablotina. Éro má snahu, hlavně když se přeže-ne úhel stoupání, přepadávat do visu. Nakonec jsem přišel na to, že pozor-nou a jemnou pilotáží tyto stavy ne-nastanou, a když přece jen, tak roz-dováděný „čínský rolník“ pod kapo-tou spolu s velkou plochou kormidel dokážou sestavu vždy umravnit.

Během posledních let udělal elek-tropohon obrovský skok vpřed, proto popsaná metoda bude jistě patřit me-zi složitější způsoby jak dostat klu-zák mezi káňata. Původní záměr se ale podařilo splnit, hlavně při prvních pokusech jsme si na louce užili hod-ně napětí a legrace.

Milan Roháček

50 RCR 1/2011

MOTOROVÉ MODELY

Diablotin jako dvojplošník?(ale jenom na chvilku)

„Arktický rybák“, jak by se dal přeložit název letounu, je ohrožený druh ptáka na Aljašce. Letoun spo-lečnosti Interstate Aircraft v bílo-modrých barvách s letícím ptákem na směrovce, odkazující právě na tento ohrožený druh, se stal inspirací pro stavbu modelu podle plánku D. E. Unruha, uveřejněného v RC re-vue 1/2009.

Úvodní problém spočíval v na-zvětšování plánku o víc než 300 %. Obrysové čáry získaly tloušťku 2 mm, a to už se těžko dělá přesně. Je nutné vybrat si dva základní směry na sebe kolmé a přikládat měřidla a polotovary vždy z jedné strany na šířku čáry. Poté již probíhala stavba v příjemném duchu.

Konstrukce je jednoduchá a vel-mi pevná. Já jsem si zkomplikoval život vlastní invencí. Chtěl jsem udělat podle doporučení v plánku maketové vzepětí pouze 2°. Ing. Petr Gottfried mi poradil jak dimenzovat křidélka a klapky. Proti skutečnému letounu jsem zvolil klapky odštěp-né, ovládané jedním servem v cent-roplánu. Obě křidélka mají po jed-nom servu HS-81.

Mělo jít o rychle posta-vený, jednoduchý model, proto jsem vypustil i pro-sklení centroplánu křídla.

Serva ocasních kormi-del jsem umístil na pře-kližkové lože do pilotního prostoru a pod ně na pod-lahu přišel přijímač a jeho baterie. S podvozkem pá-jeným z ocelového drátu mi pomohl Patrik Zítko. Křídelní vzpěry nejsou nosné. Do trupu a křídla jsem zalepil kousky lanovodu, do kterých se při nasazování křídla zasune drát vzpěry. Tvrdší balza skvěle vyhovuje, přežije i přistání do trávy.

Kvůli zástavbě spalovacího mo-toru OS Max 46LA jsem musel pře-pracovat lože motoru a jeho překryt. S tím mi ochotně radil Tomáš Na-vrátil.

Motorová přepážka je nakonec proti plánku vyříznuta z 6mm pře-kližky a předek trupu jsem stavěl od-děleně jako kryt motoru. Tady jsem trefi l kosu na kámen. První pokus s laminováním se nezdařil, zjednodu-šení v podobě „pečené“ PET láhve trochu zakouřilo kuchyň a zničilo pů-vodní balzový kryt, ač notně vyztu-žený.

Moje trpělivost dosáhla hranic, když už stál kryt víc než celý drak modelu. Už ani nevím na kolikátý pokus vznikl balzový kryt zjednodu-šených tvarů – pevný a lehký. S tří-bodovým uchycením. Dva lícované šrouby od serv a pásek plechu.

Motor mi na Sobínce pomohl za-běhnout kamarád „Drobek“, bez ně-hož bych tam točil ještě dnes. Od té doby nedám na spalováky dopustit, byla to čistě moje nezkušenost. Mo-tor má válec uložen šikmo vpravo, tak aby výfuk vyšel na prostředek dolní části trupu. Nakonec jsem ho ještě vyměnil za stejný typ jen modře eloxovaný, aby ladil s modrým pru-hem na trupu. Teď už zbýval jen po-tah a rychle do vzduchu.

Nahá konstrukce v pokoji na stole znemožňovala soustředění na coko-liv jiného. Týden jsme doma neměli vyžehlené prádlo a bílý Oracover byl na místě. Petr Gottfried tentokrát po-mohl jako grafi k a připravil podklady pro řezání v copy centru. Chtěl jsem dodržet design a vzpomenout na ry-báka, takže jsem musel čekat na vý-řezy z reklamní agentury, než ricin poprvé umastí éro. Místo imatriku-lační značky na bok trupu přišlo číslo

mé modelářské licence. Výhoda po-lomaket. Z hlediska funkčnosti až přehnaně drahá maličkost, ale co by

člověk neudělal pro ten pocit. Při lé-tání v oblačném počasí vyvstala jistá potíž s převážně bílým zbarvením, není totiž proti bílé obloze vidět.

Model byl těžký na nos, proto jsem musel do již potaženého trupu nad ostruhu dostat cca 70 g olova. Při rozpětí 1 400 mm jsem se dostal na celkovou hmotnost bez paliva

1 920 g. Statický tah motoru s vrtulí APC 11/6 činí 1 820 g.

Pak už zbývalo jen kriticky se ohlédnout za celou stavbou, kontro-lovat, kontrolovat. S lehkou nervozi-tou jsem nastavil výchylky a už tu byl strach z prvního letu. Nevhodné počasí několikrát zachránilo moje spodní prádlo. Pak jsem se zmohl jen na pojíždění. Vyklepalo se pár šrou-bů, přibylo pár podložek a samojisti-cích matic. Nad půl plynu začaly bě-hat výchylky všemi směry. Výměna přijímače. Doladit geometrii podvoz-ku, aby neujížděl na zemi stranou.

Tak teď, jinak se Arctic nestane dospělým. Stejně jako se letadlo pře-stane zmítat ve chvíli, kdy se odlepí od země, i ze mě spadla nervozita. S klapkami na plný plyn jsem byl po pěti metrech ve vzduchu. Při vysunu-

tých klapkách Arctic Tern stoupá krásně i bez použití výškovky.

Při následujícím trimování jsem hrozně zmatkoval, protože mi připadalo, že se točí do-leva na křidélkách, a mu-sel jsem až do 80 % trimu, abych klopení vyrovnal. Posléze jsem přišel na to, že směrovka má takovou účinnost, že při větším vy-chýlení dotlačí letadlo do sudovitého výkrutu, a pak stačilo dát 10 % trimu na

směrovce a let se ustálil v rovině. O co jsem ale snížil výchylky na směrovce, to jsem musel přidat výš-kovce, která při pomalém letu a při-blížení na přistání přestávala reago-vat.

Křidélka reagují dost neochotně i s obrovskými výchylkami. Uplat-nění najdou snad jen při konečném

srovnávání letadla při při-stání. Zato klapky dodají modelu obrovský rozsah rychlostí, stejně jako je tomu u předlohy. Na vol-noběh s vytaženými klap-kami se Arctic stává sko-ro větroněm. Na přistání pak stačí patnáct metrů posekané trávy, o něco víc na asfaltu, kde dojezd

nic nebrzdí . Něco jako looping, výkrut či sou-

vrat model zvládne, ale pro tohle le-tadlo jsou stěžejní nízké průlety a mezipřistání. Inu velmi pohodové, fotogenické polétání, což můžete po-soudit na připojených fotografi ích. Tenhle rok už si Arctic jinak velmi vydařené létání na sněhu neužije. Odcestoval leteckou poštou za no-vým majitelem, ten mu snad lyže do-přeje, vždyť je to polární letadlo.

Tímto děkuji všem zmíněným přátelům za pomoc a rady. Navíc musím poděkovat Tomáši Vopálen-skému z Hobbycentra – 4, který mě k modelům přivedl, za poskytnuté zázemí.

Josef MrtkaFoto: P. Gottfried,

V. Řeřábková

RCR 1/2011 51

MOTOROVÉ MODELY

Arctic Tern – týmová záchrana ohroženého druhu

Ten, kterému se budeme věnovat tentokrát, patří Radku Sukovi z Plzně, je větší, podstatně make-tovější a zahrnuje několik zajíma-vých konstrukčních prvků. Vy-

Prototyp britského cvičného letounu BAe Hawk T1 vzlétl v ro-ce 1974. Během poměrně krátké doby se tento stroj stal velmi úspěšným a začal se vyvážet do různých států světa včetně USA; dnes létá nejméně v osmnácti ze-mích. Dočkal se řady modifi kací, především sloužil a dosud slouží i jako levný bojový letoun. Jeho hlavními výhodami jsou mimo-řádně dlouhá životnost, výjimeč-ně nízké nároky na pozemní údrž-bu, nízká cena a výborné letové vlastnosti.

Hawk nemá zabudovaný kanon, ale na centrální trupový závěsník lze umístit kontejner s 30mm ka-nonem ADEN a municí. Další vý-zbroj včetně raket Sidewinder ne-bo přídavné palivové nádrže se umísťují na dva až čtyři podkřídlo-vé závěsníky. Mk. 100 je podstatně vylepšená ex-portní verze s přídavnou avionikou, silnějším mo-torem a výzbrojí k ničení pozemních i vzdušných cílů.

S popisem turbínové-ho modelu BAe Hawk jsme se na stránkách na-šeho časopisu už setkali přibližně před rokem.

chází z celokompozitové staveb-nice fi rmy Skymaster Jet (www.skymasterjet.com) v měřítku 1 : 4,75, což odpovídá rozpětí přesně 2 m a délce 2,5 m, předpo-kládaná suchá hmotnost je 16 kg

a tah pohonné turbíny 120– –160 N.

ARF verze stavebnice je dodá-vána s kompletně vlepenými pře-pážkami, domečky serv a loži podvozků. Zvolená povrchová

úprava a vlastně celkové provede-ní odpovídá letounům sloužícím v Saúdské Arábii, kde jich létá celkem šedesát. Čínský výrobce úpravu udělal na objednávku a následně zařadil do sortimentu; objednaný letoun byl jedním z prvních pěti vyrobených. Stroje Mk. 100 sloužící v Izraeli a Ar-gentině mají odlišnou příď, pod-věsníky na rakety i tvar křídla.

K pohonu modelu slouží turbí-na JetCat P160SX s integrovaným kerosinovým startem, která vyvi-ne kolem 160 N tahu. Běžně se při letu používá polovina plynu, plný

jen krátce při vzletu a akrobatických obra-tech. Včetně paliva má model hmotnost 20 kg, rozmístění vnitřního vy-bavení dovolilo obejít se bez vyvážení olovem.

Doba letu se pohybu-je kolem 10 minut, re-spektive 8 minut s re-zervou na opakování přistání. Let vypadá

MOTOROVÉ MODELY

RCR 1/201152

Skymaster BAe Hawk Mk. 100

velmi realisticky a vzhledem k velikosti se zdá celkem pomalý, i když letoun běžně dosahuje rychlosti 200–250 km/h a v rych-lých průletech až 350 km/h.

Dodávané podvozkové nohy od fi rmy Skymaster mají podstat-ně dokonalejší funkci, než bývá obvyklé, jsou plně hydropneuma-tické, bez pružin. Do válců se tla-kuje vzduch kompresorem a tím se nastavuje tvrdost odpružení, olej zajišťuje dobré tlumení. Vý-sledkem je výrazně snazší přistá-vání, model neodskakuje, zkrátka se „přilepí“ k zemi a zůstane na ní. Tlumiče jsou těsněny dvěma O-kroužky za sebou a zatím jsou podle zkušeností těsné a spolehli-vé. Letadlo má těžiště na úrovni hlavního podvozku, dá se při při-stání efektně dlouho přidržet výš-kovkou, aby jelo po hlavním podvozku a přední kolo se dotklo země až v pomalé jízdě.

Malou kuriozitou jsou fi gury v kokpitu. Protože se v době stavby nedaly v potřebném mě-řítku a uniformě sehnat dva mužští piloti, sedí vzadu pilotka, což by v arabském letectvu by-

lo řekněme nepravděpo-dobné. Na první pohled to vidět není, divák si toho většinou všimne až po delší době, pokud vů-bec.

K ovládání pneuma-tických rozvodů nejsou použity samostatné ven-tily, nýbrž blok sdruže-ných ventilů včetně elektroniky sekvencéru, měření tlaku a zabezpe-čení EVSD-5U-PRO. Vyrábí jej fi rma Air-Power Models z Tchaj-wanu (www.airpower-net.com) a obsahuje ven-tily pro dva dvoučinné válce (kryty podvozku a podvozek) a jeden jed-nočinný (brzdy). Z blo-

ku přímo vychází pět výstupů vzduchu, takže se instalace hadic výrazně zjednodušuje, ale hlavně lze na vstupu nastavit mez tlaku, při níž elektronika nedovolí uza-vřít podvozek nebo ho sama ak-tivně otevře.

Osazení ostatním vy-bavením je podobné jako u již dříve popsaných modelů, jeden dvoučlá-nek Li-pol napájí turbí-nu, dva dvoučlánky přes powerbox přijímač a ser-va. Serva jsou většinou značky Savox, protože původně používaná serva Hitec se nevracela dosta-tečně přesně do neutrálu.

Při prvním letu BAe Hawka vy-sál podtlak kryt kola, ten se uvol-nil a zůstal viset na hadičce, ná-sledně nárazy poškodil zespodu křídlo. Při dalším nožovém letu se totéž stalo na druhé straně. Po dvou utrženích majitel raději kryty kol jako potenciální zdroj problé-mů odstranil. Naopak byly dopl-něny (nejen) maketové vířiče a mírně sbíhavé plůtky na křídle, což vedlo k výraznému snížení přistávací rychlosti a zmizela sna-ha letadla v malých rychlostech

přepadávat do strany. Po této úpravě je Hawk asi nejhodnějším tryskáčem, který Radek Suk zatím měl a řídil, což je s ohle-dem na to, že jde o pilo-ta, který má u nás asi nejširší zkušenosti co se týče různých typů turbí-nou poháněných mode-lů, co říct. Ing. Michal Černý

53RCR 1/2011

MOTOROVÉ MODELY

Při nedávném tvrdším přistání se mi zlomil trup modelu F-18 z EPP a stál jsem před otázkou

jak jej opravit (obr. 1).Nejprve je nutné posbírat všechny

odlomené části, byť by byly sebe-menší a zdeformované. Pak v dílně na stole (obr. 2) postupně začneme skládat menší celky do větších. Při le-pení poslouží kyanoakrylátové lepi-dlo s aktivátorem, které nesmí leptat EPP.

Po několika hodinách skládání „puzzle“ a vytvoření větších celků přistoupíme k slepení epoxidem do celkového tvaru (obr. 3). Jako fi xace při lepení se mi osvědčila obyčejná lepicí páska.

Po vytvrzení a případném vyztu-žení pevnostních částí skelnou tkani-nou je vhodné volné prostory vyplnit montážní pěnou, která výrazně zvýší tuhost trupu. Přebytečné výrony pěny po jejím vytvrzení odstraníme.

Následuje úprava povrchu za pou-žití brousitelného šlehaného tmelu

(obr. 4, 5). Pak již stačí opravené mís-to nastříkat vhodnou barvou a je ho-tovo (obr. 6). Takto opravený trup je

sice o nějaký gram těžší, ale plně funkční.

Pavel Nohýnek

RCR 1/20112254

MOTOROVÉ MODELY

Oprava polystyrenového trupu

Obr. 5

Obr. 1 Obr. 4

Obr. 3

Obr. 6

Obr. 2

Malý motoráček S-TeeMalé spalovací motory jsou

jednoznačně vytlačovány elek-tromotory s mnohem jednodušší obsluhou a čistým provozem. Stále však mají své příznivce, je-jichž sluchu je je libý pištící mo-tor a znečištění modelu jim mno-ho nevadí. V zásuvce zahálející nula osmička nebo jednička by mohla pohánět malý motorový model pro odpočinkové polétání S-Tee.

Bočnice vyříznuté z balzy 2,5 zesílíme mezi první a druhou pře-pážkou balzou 2,5, nalepenou kol-mo na léta vlastních bočnic. Zesi-lující podélník u horního obrysu je z balzy 4,5 x 4,5. Stejný takový podélník je i mezi druhou a třetí přepážkou. Ze lišt stejného průře-zu zhotovíme příčky.

Všechny přepážky vyřežeme z překližky 3. Do druhé provrtáme otvory pro přivázání a zalepení podvozku. K této přepážce a boč-nicím nalepíme zesilující nákližky z balzy 4,5. Tvarové polopřepážky vyřežeme z balzy 2,5.

Motorový kryt slepíme z balzy 4,5. Ze stejné balzy je i horní po-tah trupu před křídlem. Mezi boč-nice v koncové části trupu vlepíme zesílení z balzy 4,5. Spodní potah nařežeme z balzy 2,5 a nalepíme jej s léty kolmo k podélné ose. Po-délníky tvarové karoserie zhotoví-me z balzy 3 x 3.

Náběžnou lištu a podélník sta-bilizátoru zhotovíme z balzy 4,5 x 8, žebra z balzy 2,5 x 4,5. Poloviny výškového kormidla z balzy 3 propojíme bukovou nebo bambusovou kulatinou o průmě-ru 3.

Na svislou ocasní plochu použi-jeme balzu 3.

Podvozek ohneme z ocelového drátu o průměru 2,5 a opatříme ko-ly o průměru 45. Ostruhu ohneme z ocelové struny o průměru 1,2.

Žebra křídla vyřežeme z balzy 2,5. Neuděláme chybu, jestliže středová žebra vyřízneme z tlustší balzy. Náběžná lišta je dimenzo-vána neobvykle mohutně, je ze smrku 8 x 8. Nosník, taktéž smr-kový, má průřez 3 x 12, odtoková lišta je z balzy 6 x 25.

Středová žebra snížíme o tloušťku potahu z balzy 1,5. Do-le zabírá na každé straně jedno po-le mezi žebry, nahoře dvě pole na každé straně. Koncová žebra a ro-hové trojúhelníčky odřízneme z balzy 3.

Poloviny křídla jsou nezvykle slepeny natupo, bez použití ob-

vyklé překližkové spojky nosníku. Po pečlivém slícování lepíme epo-xidem a spoj přelaminujeme ten-kou skelnou tkaninou.

Křídlo drží dva polyamidové šrouby M4.

Větrný štítek ohneme z čiré plastové fólie a boky pilotního prostoru vyřízneme z balzy 2,5. Kostru požehlíme fólií.

Tento jednoduchý, ale pohled-ný model nejspíš někoho zláká k pohonu elektromotorem. Změny budou minimální. Největší se bu-dou týkat motorového krytu, kte-rý můžeme vytvarovat tak, aby plynule navazoval na vrtulový kužel.

Na výkrese je rozmezí doporu-čené polohy těžiště, přední poloha je určena pro začátečníky a zadní pro pokročilé. Méně zkušení piloti určitě nepochybí, jestliže nakroutí na konci křídla mírné negativy asi 2 až 3°.

Podle RCMJaroslav Kroufek ►

RCR 1/2011 55

MOTOROVÉ MODELY

S-T

ee

►

VYRÁBÍ: Multiplex, NěmeckoDODÁVÁ: RCM Pelikán, Pardubice

Na letošním veletrhu Model Hob-by vystavovala fi rma RCM Pelikán i zajímavý vrtulník Funcopter z Ela-poru. Nelenili jsme a z výstavy jsme si tento stroj odváželi k testu. Přesto-že jde o vrtulník klasické koncepce, tedy s jedním hlavním rotorem a jed-ním vyrovnávacím, je navržen a ur-čen pro začínající piloty. Svou kon-strukcí je opravdu unikátní. Ostatně elaporové modely od Multiplexu jsou osvědčené a neznám nikoho, kdo by na něj nepěl chválu. Svými mechanickými vlastnostmi a stálostí patří Elapor k materiálům, které v modelařině mají budoucnost. Jeho nemalou předností je i možnost lepe-ní, tedy oprav, standardním kyano-akrylátovým lepidlem.

Při prvním pohledu na model Funcopter jsem si vzpomněl na Futu-ru od legendárního konstruktera Güntera Schlütera ze začátku deva-desátých let, ostatně i konstrukce ří-zení ocasního rotoru je stejná jako u nás známého vrtulníku HeliStar.

Funcopter je dodáván ve dvou verzích: ARF – plně vystrojený a se-stavený vrtulník, včetně serv, gyra, regulátoru a motoru. Stavebnice – se-stavený vrtulník s instalovaným mo-torem. Obě verze jsou baleny v karto-nové krabici s polystyrenovou vlož-kou, kterou lze používat nejen k je-jich dopravě v obchodní síti, ale i ke transportu modelu na letiště. Součástí prodávané sady je kromě sestaveného vrtulníku i návod a sada nářadí.

Konstrukce Funcopteru vychází ze záměru zpřístupnit vrtulník i méně technicky zdatným modelářům (po-čítaje v to i začátečníky a ty, kteří si chtějí vrtulník jen vyzkoušet a neku-povat si k němu hned procesorovou RC soupravu). Proto je jeho kon-strukce zjednodušena na maximální možnou míru, samozřejmě při za-chování základních principů kon-strukce vrtulníku.

Šasi modelu, vyrobené z odolné-ho plastu (plněného skelným vlák-nem), je opatřeno prolisy a přepážka-

mi pro upevnění mechaniky, po-honné baterie a RC vybavení. Unikátní pohon celé-

ho vr-tulníku je tvo-řen střídavým

motorem s oběžným rotorem Himax C6310-0225. Motor je uložen v zá-kladně šasi a přímo pohání hlavní ro-torový hřídel bez převodu (výrobce

praček by to nazval „Di-

rectDrive“). K řízení otáček motoru je po-

užit regulátor MULTIcont BL-37 (37 A).

Serva ocasního rotoru, klonění a klopení (Tiny-S) jsou přímo přišroubována v připravených prolisech. Jsou osazena dvojitými pákami s kameny, se sta-věcím šroubem, který umožňuje přesně nastavit délku táhla.

Rotorová hlava, vy-robená ze stejného plastu jako šasi, má Bellův stabili-zátor a křížem pohyblivé závě-sy listů. Poměrně blízko položené plošky stabilizátoru jsou zakončeny inbusovými šrouby pro zvýšení dy-namické váhy a tím i stabilizačního efektu. Křížové závěsy mají ve vodo-rovném uložení západku, která drží pružné plastové listy ve vodorovné poloze, ale při havárii se sklopí dříve, než dojde k destrukci ostatních částí rotoru. Úhel náběhu listů je pevný, +5°. Výška letu se tedy řídí rychlostí otáčení rotoru.

Ocasní nosník ze šestihranné du-ralové trubky (zase ta Futura) tvoří s mechanikou a domečkem ocasního rotoru homogenní celek. Náhon je přes úhlový převod od hlavního hří-dele ocelovou strunou na úhlový pře-vod vrtaného hřídele ocasního roto-ru. Servo ocasního rotoru je připoje-no přes miniaturní heading-lock MULTIgyro 300DP.

Jednoduchý drátový podvozek s plastovými ližinami je k šasi při-páskován do západek a svou pruž-ností by měl absorbovat rázy při ne-šetrných přistáních.

Vše je uloženo v promyšlené tří-dílné kapotáži z Elaporu, která je po-lepena samolepicími obtisky. Přední část kapotáže je jištěna západkou, přístupnou tlačítkem z předního vět-

racího otvoru. Je tak zajiš-těn snadný a rychlý přístup při výměně baterie. Ocasní část je dělená podél a je spojena plastovými spoj-kami s rybinami.

Po důkladném prostu-dování české mutace ná-vodu jsem vše zkontrolo-val. Potěšilo mě, že hned na první stránce je kladen důraz na polohu těžiště.

56 RCR 1/2011

VRTULNÍKY

Vrtulník Funcopter±

Návod je zpracován přehledně, do-mnívám se, že je srozumitelný i pro naprostého začátečníka. Přínosem jsou přehledné tabulky nastavení.

K řízení lze použít nejjednodušší čtyřkanálovou RC soupravu. Při in-stalaci RC vybavení jsem se tak tro-chu vrátil do dob, kdy jsem stavěl Helixe. Nebylo třeba nic „napípá-vat“, stačilo jen nastavit délky táhel do 0; to je ostatně zlaté pravidlo pla-tící pro každý vrtulník, a nejen vrtul-ník. Gyro jsem ponechal tak, jak bylo nastavené od výrobce. Ze zkušenosti a z principu vrtulníku s pevným úh-lem náběhu rotorových listů je jasné, že se uplatňuje jen okrajově (čím se rotor točí rychleji, tím je reakční mo-ment větší, ale zároveň se zvětšuje i rychlost otáčení a tím i výkon ocas-ního rotoru). Samozřejmě vše zkou-ším na čtyřčlánek NiCd, abych vrtul-ník neroztočil nechtěným strčením do ovládací páky plynu.

jako pohonnou baterii jsem použil tříčlánek Li-pol 2 200 mAh. Připoje-ní je T-konektorem.

První roztočení rotoru jsem pone-chal až na letiště, roztočený rotor by v dílně dokázal udělat dobrou „in-venturu“.

První let a fotografování jsem sti-hl ještě v posledních záchvěvech ba-bího léta. První start byl i přes docela čerstvý vítr bez problému. Stačilo jen pozvolna přidávat plyn, před polovi-nou jeho dráhy se Funcopter posluš-

ně zvedl, a když byla ovládací páka plynu v polovině, tak už se vznášel.

Ovladatelnost byla i v podzimním větru vynikající. Prima jsem si zalé-tal a i fotograf Míra Hauser byl une-sený pohodovým letovým projevem modelu. Doba letu na jednu baterii se pohybovala okolo 10 minut.

Osobně jsem zvyklý řídit vrtulník „okolo nuly“, to znamená, že nevyu-žívám velký rozsah ovládací páky a jen výjimečně používám exponen-ciály. Použití exponenciálních vý-chylek závisí na zvyklostech pilota, návod doporučuje 30 % expa pro vi-soletce.

Ještě jednu připomínku k chová-ní v krizové situaci, nejčastěji těsně

před pádem. Obecně platí u vrtulní-ku v případě krize přidat plyn (ko-lektiv) vyletět do bezpečné výšky („výška tří pilotních chyb“), tam se zklidnit a potom opakovat manévr znovu. To beze zbytku platí pro ko-lektivem řízené vrtulníky. Návod k Funcopteru však doporučuje v kri-zové situaci těsně nad zemí stáhnout plyn a nechat vrtulník upadnout, nejlépe do trávy. V tomto případě je to správně, Funcopter je na takové pády konstruovaný. Je ale třeba si uvědomit, že tím můžeme získat ná-vyk, kterého se budeme jen těžko zbavovat.

Každý vrtulníkář si musí sám ur-čit, co je v daný okamžik lepší, zda

všechno stáhnout a čekat ránu, nebo přidat plyn a z krize vyletět.

Je jisté, že Fun v názvu znamená, že letadlo – vrtulník, je určeno pro pohodové létání, respektive pro kla-sické modelářské blbnutí, které ne-zřídka končí havárií. Elapor je pro ta-kové létání přímo předurčen. Výho-

dou Funcopteru je jeho odolnost, kte-rou je v kombinaci s „anticrashovou“ mechanikou předurčen pro začáteč-níky. Odolnost dokazuje i video vý-robce, které je možné stáhnout na stránkách dovozce.

Kromě testované sady ARF, jejíž doporučená cena je 9 490 Kč, je v nabídce RCM Pelikán i stavebnice, která obsahuje veškeré mechanické díly s namontovaným motorem, trup z Elaporu, návod a základní nářadí; ta stojí 5 490 Kč.

Jiří Zikmund

57RCR 1/2011

VRTULNÍKY

Technická data podle výrobce:Délka trupu 855 mmPrůměr hlavního rotoru 708 mmLetová hmotnost 1 250 gMotor Himax C6310-0225Regulátor MULTIcont BL-37Gyro MULTIgyro 300DPServa Tiny-S

Dovozce, fi rma RCM Pelikán, k tomuto textu neměl připomí-nek.

RCR 1/2011

VRTULNÍKY

58

MiniProtos při nabíjení Kapotáž na MiniTitana UH-1 a nový MiniTitan na nabíjení

Výstavka historických RC souprav Hala v Litvínově, zcela vpravo s mikrofonem Štěpán Škorpil

Podkrušnohorské helisetkání v LitvínověKdyž se zima začíná hlásit o slo-

vo, zahání modeláře počasí do hal a tělocvičen.

Do seznamu akcí pro modely vr-tulníků nám v loňském roce přibyla i jedna nová, kterou uspořádal Mar-tin Procházka: V sobotu 27. listopa-du se v Litvínově uskutečnil první ročník Podkrušnohorského heli-setkání.

Počasí přálo, a tak příjezd účast-níků nebyl nijak dramatický. Během dopoledne se sešlo celkem 22 pilotů a na akci se přišlo podívat 140 divá-ků. Setkání probíhalo v relativně ko-morním duchu a v přátelské atmo-sféře. Moderování se na jedničku zhostili Štěpán Škorpil a Jirka Kli-ment, jenž také akci ozvučil.

Dopoledne bylo na programu volné létání, při němž se ladilo, pi-lovalo, diskutovalo a radilo. Po po-ledním gulášku proběhla soutěž zručnosti. Překážky byly relativně záludné, a i Pavel Kefurt při předvá-dění jak trať proletět „načal“ pře-kážku otáčecí kruh. Ne každý soutě-žící dokázal prolétnout celou trať.

V hale byla také k vidění malá výstavka historických RC souprav od populárního jednokanálového Marse až po Modely Digi v několi-ka provedeních.

V průběhu dne došlo na předve-dení dvou novinek na trhu. Tou prv-

ní byla nová verze populárního Mi-niTitana od Thunder Tigeru a dru-hou zmenšená verze známého Pro-tose od MSH ve velikosti 450, na-zvaná MiniProtos.

Došlo i na aeromuzikál v podání Pavla Kefurta.

Závěr, jako již tradičně, patřil vyhlášení výsledků soutěže a tom-bole. Jak se všichni shodli, šlo o po-hodovou akci, za niž patří organizá-torovi díky. Již se těším na další roč-ník.

Petr Bláha

Prapůvod anglického UL le-tounku sahá až do doby těsně po druhé světové válce. Mezi léty 1946 a 1948 se začal konstruktér Martin Ernest Tips, pracovník belgické pobočky britské fi rmy Avion Fairey SA v Gosse-lies, zabývat konstrukcí lehké jednosedadlovky. Již před válkou, v roce 1935, vytvořil jednoseda-dlovku Tipsy S a později i dvousedadlovku Trai-ner. Po válce začal řešit úpravu Tipsy Juniora pro možnou amatérskou stav-bu. Z toho nakonec vznik-

la jednosedadlovka Nip-per.

Prototyp Nipperu byl postaven v belgickém zá-vodě. Správnost Tipsova řešení prověřil mladý to-vární pilot Bernard Neets již v prvním zalétávacím letu dne 3. prosince 1957.

Letounek obdržel při imatrikulaci značku 00- -NIP. V té době měl ještě otevřený pilotní prostor, opatřený pilotním štít-kem, a byl osazen upra-veným VW motorem o pouhých 30 k (22 kW). Během zalétávání byl ale pilotní prostor zakryt

průhledným krytem a došlo i na řa-du dalších konstrukčních úprav, potřebných kromě jiného k tomu, aby letounek odpovídal možnému zatížení +7 až –4 g pro možnost lé-

tání jednoduché akroba-cie.

Dobré letové vlastnos-ti stroje a jeho relativně jednoduchá stavba se je-vily jako vhodné i pro amatérskou stavbu.

Po ukončení zalétáva-cích zkoušek zahájila fi r-ma nejen výrobu ve vlast-ním závodě v Belgii, ale

současně připravila i vý-robní dokumentaci a hlav-ně stavebnice; později by-ly prodány i výrobní li-cence do dalších letec-kých továren. V té době se prodávaly stavebnice dra-ku za 1 050 $ a upravený motor s dvojitým zapalo-váním stál 770 $. Součas-ně bylo nabízeno i další

příslušenství, jako letové přístroje, vrtule, vylisova-ný překryt kabiny, pota-hový materiál atp. Přitom hotový, zalétnutý letoun byl z továrnyprodáván za pouhých 2 800 $!

Během prvního roku prý bylo prodáno na 600

59RCR 1/2011

PRO MAKETÁŘE

Fairey T. 66 Tipsy Nipper Mk. III

(Pokračování na str. 60)

kompletů výrobní dokumentace a do roku 1961 bylo v belgickém závo- dě 59 hotových letounů a ještě 78 stavebnic pro amatéry. Výroba se potom přestěhovala do mateř-ského závodu v Anglii. Po ukončení výroby i v tomto závodě byla výroba Tipsy Nipperu předána do fi rmy Slingsby Sailplanes, rov-něž v Anglii.

Zástavbou silnějších motorů a dalšími úprava-mi draku vznikly postupně verze Mk. I (původní), Mk. II a Mk. III, jejíž vý-kres a popis přinášíme dále. Hodně verzí ale bylo svými staviteli různě mo-difi kováno a upravováno a měnilo také majitele, takže nalezneme u jedno-ho výrobního čísla i něko-lik různých imatrikulač-ních označení.

Fairey T. 66 Tipsy Nipper Mk. III je samo-nosný jednosedadlový středoplošník smíšené konstrukce se vzduchem chlazeným motorem a pevným tříkolovým podvozkem.

Základní kostru trupu tvoří svařenec z ocelo-vých trubek, na kterém je uchycena dřevěná tvaro-

vaná karoserie z přepážek a podél-níků. Celek je potažen plátnem, jen za motorovou přepážkou jsou malé plechové kryty.

Křídlo s profi lem NACA 43012A, stavěné v celku jako průběžné, je celodřevěné. Má licho-běžníkový půdorys s rov-nou náběžnou hranou. Konstrukce je dvounosní-ková s žebry. Přední část křídla je až k nosníku po-tažena překližkou a tvoří pevnou torzní skříň. Na vnější části zadního nos-níku jsou uchycena kři-délka. Celek je potažen

plátnem. Na levé polovi-ně křídla u trupu je část sklopná pro usnadnění nástupu do kabiny.

Profi l obou ocasních ploch je symetrický.

SOP nemá kýlovou plochu. Plovoucí směrov-ka je celá svařena z ocelo-vých trubek a potažena plátnem.

Celodřevěná VOP je tvořena stabilizátorem a výškovkou, skládající se ze dvou dílů. Celek je opět potažen plátnem. Stabilizátor je zespodu podepřen jednoduchou vzpěrou, uchycenou na spodní hraně trupu.

Přistávací zařízení tvo-ří pevný tříkolový podvo-zek s řízeným příďovým kolem. Kola hlavního podvozku jsou zavěšena na výkyvném trojúhelní-kovém ocelovém rámu, který je výkyvně odpru-žen gumovými provazci. Kola hlavního podvozku jsou opatřena diskovými brzdami.

Pohonnou jednotku představuje u verze Mk. III plochý vzduchem chlazený čtyřválcový motor Rollason Arden Mk. X o výkonu 45 k (33 kW). Pohání pevnou dvoulistou vrtuli, opatře-nou kuželem. Kryty mo-toru jsou vyrobeny z ple-chu.

Zdeněk KalábVýkres: Erik Bornhorst

Snímky: L. MastalskKresba: časopis

Thermik 1959

60

PRO MAKETÁŘE

RCR 1/2011

Technická data: Rozpětí křídla 6,00 m; celková dél-ka 4,50 m; výška 1,60 m; hmotnost prázdná 165 kg; nejvyšší vzletová 300 kg; plocha křídla 7,50 m2; plošné zatížení 40 kg/m2; nejvyšší přípustná rychlost 153 km/h, cestovní 130 km/h; minimální 60 km/h.


61RCR 1/2011

PRO MAKETÁŘE

Fairey T. 66 Tipsy Nipper Mk. III

PEL-MEL

62 RCR 1/2011

Pár zajímavostí z veletrhu v Lipsku

Počátkem 30. let minulého století navrhl známý letecký konstruktér Bob Hall závodní speciál Springfi eld Bulldog. V závodě Thompson Trophy stroj nakonec proti asi dnes známějšímu letounu Gee Bee neuspěl, nicméně po létech se stal předlohou pro velkou maketu bavorského modeláře s „typic-ky německým“ jménem Harald Jezek. Model o rozpětí 4,2 m a hmotnosti 59 kg je doma na letišti klubu MFC-Freystadt-Neumarkt u Sondersfeldu. K ovládání slouží RC systém JETI Duplex a pod kapotou mu burácí čtyřdo-bý hvězdicový pětiválec VM R5-420 o objemu 420 cm3 vyráběný ostravskou fi rmou Valach Motors, doplněný prstencovým výfukem.

Na výstavě Modell Hobby Spiel v Lipsku byla mimo jiné vystavena soutěžní maketa britského stíhače z 50. let minulého století Hawker Hunter MK-58 o rozpětí 2100 mm a hmotnosti 20 kg, poháněná turbínou JetCat P160SE. Její majitel, Burkhard Dotzauer, je vícenásobným mistrem bývalé NDR v polomaketách a od roku 1997 členem německého národního družstva jetů, soutěží hlavně v kategorii maket. Detailní zpracování makety vyžado-valo podrobnou a pomalou prohlídku, těch 40 let zkušeností na ní prostě bylo vidět.

Předváděcí elektromodel o rozpětí 4 m postavil Peter Haas z německého klubu NLV Saarmund e.V. Model o hmotnosti 21 kg pohánějí dva střídavé elektromo-tory se čtyřlistými vrtulemi, vytvořenými ze dvou běž-ných dvoulistých, usazených za sebou na dlouhém unašeči. Pohon napájí 18 článků Li-pol. Vše bylo podřízeno rychlé stavbě, trup je z latí, křídlo i ocasní plochy z pěnového polystyrenu, polepeného barev-nou izolepou, postava je také z polystyrenu, polepe-ného papírovou páskou.

Kdysi byly i u nás populární předváděcí modely ve tvaru disku nesoucího nějakou postavu. Tohoto šmoulu na kole postavil Bernd Henke z německé-ho Northeimu, který se modelářství věnuje přes 35 let. Disk má průměr 1 metr a pohání jej motor o objemu 10 cm3. Zajímavostí je vrtulka umístěná vedle předního kola, která za letu přes převod pohání „šlapání“.

Precizní upoutané maketě pokusného letounu Dornier Do-28 technické uni-verzity v Braunschweigu věnoval Lutz Richter z německého klubu MSV Sa-chsen více než 2 000 hodin práce. Model má rozpětí 2,5 m, hmotnost 6,9 kg a pohánějí ho dva čtyřdobé motory 8,7 cm3. Jeho předloha uskutečnila v roce 1989 jako první na světě plně automatické přistání navigované po-mocí GPS a dnes je v původní podobě vystavena v Muzeu letectví a techni-ky ve Wernigerode.

63RCR 1/2011

INZERCE

Řízení letounu změnami aeroyna-mických sil, tedy vztlaku, vznikají-cích při obtékání kormidel je běžné a každý má více či méně dobrou představu o činnosti kormidel. Jsou však i případy, kdy se k řízení letou-nu používají změny aerodynamické-ho odporu.

Nejprve nás jistě na-padne potřeba snižování rychlosti pohybu, tedy brzdění, kterému se bude-me věnovat nejdříve. Změnami odporu lze však měnit i směr pohybu.

Aerodynamické brzdy jsou řešeny buď k použití za letu, ke zkrácení době-hu po dosednutí při přistá-ní, nebo k obojímu.

Nejznámější jsou vzdušné brzdy větroňů, vytvořené jako sklápěcí nebo vysouvací plošky – spojlery, umístěné na hor-ní i spodní straně křídla s mezerami mezi plochami křídla a spojlery (obr. 1 a 2). Mají umožnit zvýšení klesání větroně, aniž by se zvýšila rychlost letu. Brzdí také při doběhu při přistání, i když málo. Při létání akrobatické skupiny na Luňá-cích vedoucí skupiny létal se spojle-ry otevřenými z jedné čtvrtiny, aby ostatní členové skupiny mohli udr-žovat sestavu.

Výkonné vzdušné brzdy byly ne-zbytné u střemhlavých bombardérů ke snížení na-růstání rychlosti ve střem-hlavém letu. Na obrázku 3 je provedení vzdušné brz-dy letounu Ju 87 Stuka. Velké odklápěcí brzdicí plochy na spodní straně křídla jsou děrované a mají mezeru ke spodní ploše křídla. Obojí odstra-ňuje vznik velkých nízkofrekvenč-ních Kármánových vírů, které mo-hou nebezpečně rozkmitávat křídlo letounu.

Řešení používané především na amerických letounech je na obráz-

ku 4. Je to vlastně velká odštěpná přistávací klapka, provedená jako děrovaná deska nebo i hřeben. Při menších výchylkách slouží jako při-stávací klapka, při velkých výchyl-kách od 60 do 90° převažuje odpor nad přírůstkem vztlaku.

Německý dvoumoto-rový střemhlavý bombar-dér Dornier Do 217 pou-žíval brzdu umístěnou na konci trupu, kde mini-málně ovlivňovala obté-kání letounu (obr. 5). Ob-dobné řešení má britský letoun Blackburn B-103

Buccaneer, který má za kormidly dlouhý kužel, rozvíratelný jako nůžky (obr. 6).

Letouny, které potřebovaly brzdit i při vysokých podzvukových rych-lostech, například při vzdušných soubojích nebo jejich nácviku, měly nebo ještě mají brzdicí štíty pod tru-

pem (obr. 7) nebo na zadní části tru-pu (obr. 8).

K brzdění rychlosti letu může sloužit padák vypouštěný ze zádi trupu (obr. 9), což bylo použito u vy-sokovýkonných větroňů, kde by po-rušení hladkosti povrchu křídla i za-taženým spojlerem snižovalo aero-dynamickou kvalitu profi láže. Padák

bylo možné za letu vysou-vat i zatahovat zpět do tru-pu. Mohl být používán i při přistání. Kdysi se po-užíval jako nepříliš účinný determalizátor u volných modelů v době, než byla vynalezena sklopná VOP.

Padák vypouštěný ze zádi letounu na poněkud delším lanu slouží jako pro-tivývrtkový při zalétávání nových prototypů, to však již patří trochu do stati o řízení směru letu aerodyna-mickým odporem.

Dostáváme se k brzdám určeným pro zkrácení doběhu při přistání. Známé je používání brzdicích padá-

ků, otevíraných ihned po dosednutí letounu na zem. Používá se u vojenských a dříve i u některých civil-ních letounů. Příkladem je raketoplán na obrázku 10.

V současné době jsou často používány velké sklápěcí brzdicí plochy umístěné v zadní části hor-ního povrchu křídla (obr. 11). Ty nejenže okamžitě ruší vztlak křídla a mají vydatný brzdicí účinek, ale navíc zvyšují přítlač-nou sílu na podvozek, což zlepšuje účinek kolových brzd podvozku. Známé je používání na těžkých do-pravních letadlech, na ob-rázku 12 je zřejmé prove-dení takovýchto štítů na letounu pro letadlové lodě Lockheed S-3A Viking.

Pro úplnost uvedeme ještě modelářskou obdobu tohoto způsobu brzdění (obr. 13). Při zvednutí kla-pek nebo křidélek vzhůru dojde k brzdění a poklesu vztlaku, model větroně může rychle sestupovat.

Americký letoun Fair-child Thunderbolt II pou-žívá k brzdění dojezdu při přistání široce otevřená křidélka (obr. 14).

Nyní již k řízení směru letu změnami aerodyna-mického odporu. Jedním z prvních letounů řízených spojlery na konci křídla namísto křidélek byl rych-lý dřevěný bojový dvou-motorový letoun Hughes F-11, se kterým Howard Hughes těžce havaroval. Nebylo to ale řízením, kte-ré fungovalo dobře, nýbrž vážnou poruchou jedné ze dvou protiběžných vrtulí. Dalším pozoruhodným le-tounem byl Northrop

64

TEORIE

RCR 1/2011

Obr. 13

Řízení aerodynamickým odporem

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

Obr. 4

Obr. 5Obr. 6

Obr. 7

Obr. 8

Obr. 12

Obr. 11

Obr. 10

Obr. 9

XP-79, bojový letoun – samokřídlo (obr 15). Byl sice vyzbrojen kanony, ale s nepřátelskými letouny měl bojovat především ta-ranem, ke kterému měl ze-sílenou náběžnou hranu křídla. Stal se pravzorem pro modely pro kombat, různá Tornáda a Toma-hawky. Na koncích křídla měl tunelové brzdy, je-jichž odpor byl řízen ně-čím jako ventilátory. Je-den z prvních letů prototy-pu tohoto letounu však skončil smrtelnou havarií, neboť nebylo možné vy-brat vývrtku a pilot opustil letoun příliš pozdě.

Řídit směr letu spojlery na koncích křídla namísto křidélky lze při dodržení určitých podmínek dobře.

Zatáčka v tomto případě připomíná charakter letu upoutaného modelu. Na obrázku 16 je znázorněn případ kompenzace vlivu zastavení jednoho ze dvou motorů dvoumotorového le-tounu spojlerem.

Pozoruhodným a velmi účinným konstrukčním ře-šením je diferencované rozvírání směrového kor-midla. Takto lze kormid-lem brzdit, řídit směr i současně brzdit a řídit směr (obr. 17). Příkladem může být přistání raketo-plánu z obrázku 10, kdy je současně používán přistá-vací padák.

Obdobně jako rozeví-rané směrové kormidlo může sloužit diferencova-né rozevírání křidélek, re-spektive elevonů. Na ob-rázku 18 je takovéhoto ří-zení užito u křídla s klad-nou šípovitostí. U skuteč-ných samokřídel je letoun do zatáčky řízen tak, že na straně, na kterou má být provedena zatáčka, se zvedne jen horní část ele-vonu. Spodní část téhož elevonu a celý protější elevon mohou zůstat v kli-du. Takto je dosaženo letu v horizon-tu, kterého jinak musí být v zatáčce docilováno mírným natažením obou konvenčních elevonů.

Nakonec uvedeme kuriozní pří-pad nahrazení výškovky odporovou plochou a křidélek diferencovaným otevíráním polovin této plochy (obr. 19). To bylo použito u letounu Laut-res-Bouffort L.B. 20 Elytroplan. Princip řízení spočívá v tom, že le-toun je vyvážen jako těžký na hlavu. Do rovnováhy je uváděn rozvíranou

odporovou ploškou na stožáru nad letounem. Letoun tak sice byl řízen, neměl však žádnou přirozenou stabi-litu, kterou má letoun s normální výškovkou a křidélky. Určitou ome-zenou stabilitu dociluje pouze v čás-tečném udržování rychlosti letu bez ohledu na směr. Tedy řešení nepříliš geniální.

Doufám, že tato stať může po-sloužit jako inspirace nejen maketá-řům.

Ing Lubomír Benda

65RCR 1/2011

TEORIE

Obr. 15

Obr. 16

Obr. 17

Obr. 19

Obr. 18

Obr. 14

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Vyvažovací prípravokVyvažovanie modelu

je jedna z dôležitých ope-rácií po jeho dokončení. Používame rôzne spôso-by vyvažovania, od po-dopierania krídla prstami, až po rôzne lišty, ktoré nám najčastejšie poškodí spodný poťah krídla. Pre-to som navrhol prípravok na princípe váhy, s kto-rým sa krídlo nepoškodí. Prípravok je použiteľný

pre vyvažovanie malých a stredne veľkých mode-lov lietadiel.

Základným stavebným prvkom sú smrekové lišty o rozmeroch 10 x 10 a 10 x 3 mm. Je možné použiť aj lišty 8 x 8 mm, tenšie nedoporučujem.

Podľa výkresu na na-sledujúcej strane si pri-pravíme materiál pre vý-

robu dvoch rovnakých nôh príprav-ku: Vodorovné nohy o dĺžke 305 mm – 2 ks; zvislé nohy o dĺžke 240 mm – 2 ks; horné rameno váhy o dĺžke 250 mm – 2 ks; zarážky o dĺžke 30 mm – 2 ks.

Do zvislých nôh urobíme zárezy pre zasunutie pohyblivých líšt

10 x 3 mm, tak aby sa lišty voľne po-hybovali. Priložíme k sebe dve zvis-lé nohy a v hornej časti navŕtame dieru o priemere 3 mm pre kolík. Hornú časť zvislých líšt zaoblí- me. Zvislú a vodorovnú časť nôh


RCR 1/201166

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

zvŕtame, vložíme bukový kolík (zko-líkujeme) a zlepíme kolmo k sebe. Pre zamedzenie pohyblivosti spoje poistíme trojuholníkovými lištami. Samozrejmé je, že každú operáciu vykonávame na obidvoch nohách súčasne, tak aby nedošlo k posunutiu a následnej nepresnosti merania. Do horných ramien váhy (líšt) vo vzdia-lenosti 150 mm navŕtame diery o priemere 3 mm (znova spolu) tak, aby boli bližšie k hornej časti lišty (nie presne v strede) kvôli možnosti presnejšieho počiatočného vyváže-nia. Nohy priložíme k sebe a navŕta-me dieru pre oceľovú spojku o prie-mere 4–5 mm. Na horné ramená vá-hy naznačíme stupnicu podľa pravít-ka so začiatkom v otočnom bode s rozlíšením po 1 mm tak, ako uka-zuje fotografi a, a zafi xujeme čírym lakom. Je možné nalepiť aj papiero-vé pravítko. Namontujeme horné ra-mená váhy na zvislé nohy zasunutím kolíka tak, aby sa voľne otáčali, na-sunieme zarážky a pomocné závažie na druhú stranu. Na spodnú časť vo-dorovných nôh prilepíme gumové nožičky, zasunieme spojku a vyva-žovačka je pripravená na použitie.

Pred použitím si nastavíme po-mocou zarážky vzdialenosť ťažiska

od nábežnej hrany a dotiahneme skrutku. Samozrejme na obidvoch ramenách rovnako. Posunieme pro-

tizávažie tak, aby sa ramená váhy dostali do vodorovnej polohy. Na-stavíme vzdialenosť nôh od seba

podľa šírky trupu a môžeme polo-žiť model lietadla.

Ing. Miroslav Petrila


Nemám rád různé „zázračné“ univerzální čističe, nože, hrnce nebo kráječe, které lze

podle reklamy použít vždy a na všechno. Zkrátka, když je koupíte, můžete vyhodit všechny dosud sloužící specializované výrobky. Většinou se brzy ukáže, že taková věc zvládá výborně jen jedno: pře-kážet. S univerzálními vrtáky ně-mecké značky King jsem se setkal na výstavě v Lipsku na celkem ne-nápadném stánku v sousedství že-lezničních modelů. Bez bombastic-kého vystupování tam prodejce předváděl, co všechno tyto „vrtáky na všechno“ zvládnou. Bral různé vzorky materiálů a vrtal do nich ot-vory, až jeho okolí vypadalo jako po nájezdu tisíců hladových červo-točů. Až na to, že s některými mate-riály by měl problémy nejen červo-toč, ale i zub času. Byla mezi nimi prkénka z tvrdého dřeva, desky dře-votřísky, čepele kuchyňských nožů, průmyslové listy pily na kov a cir-kulárkové kotouče, tvrzené ocelové „domečky“ ložisek, klíče z chrom- -vanadiové oceli, kalené pilníky, velké vrtáky z rychlořezné oceli, cihly, kusy betonu, keramické dlaž-dice i žulové desky.

Univerzální šroubovité vrtáky King (www.kingwerkzeuge.de/uni-versalbohrer.php) mají do drážky na čele vsazenou a tvrdě připáje-nou řeznou destičku z karbidu tita-nu, takže na první pohled připomí-nají vidiové vrtáky na beton použí-vané do vrtaček s příkle-pem. Zatímco ale vidiové vrtáky materiál spíš pří-klepem rozbíjejí, tyto ho skutečně ostřím řežou a pracují většinou bez příklepu, takže křehké materiály nepraskají. Tvrdost karbidu titanu dovoluje vrtat beton včetně armovacích že-lezných prutů, opotřebe-ní ostří je nečekaně ma-lé. S dobře nabroušeným vrtákem lze zpracovat také sklo, i když v tomto případě jsou speci-ální vrtáky na sklo lepší a zejména pracují podstatně rychleji. Zvlášť

křehké a tvrdé materiály, jako je keramika, se vrtají nízkými otáč-kami za současného mazání a chla-zení vodou nebo petrolejem; otu-pení vrtáku je pochopitelně větší a musí se po několika otvorech na-brousit. V kovech vydrží karbid ti-tanu podstatně déle ostrý než vrtá-ky legované kobaltem nebo pota-hované nitridem titanu, vrtat lze materiály do tvrdosti 50 HRC ruč-ní vrtačkou, do 75 HRC ve stojano-vé. V praxi bych ale doporučil prá-ci ve stojanu vždy, když je to mož-né, protože řezná destička je sice velmi tvrdá a ne moc křehká, snese i příklep, ale nedodržení souososti

při výjezdu z materiálu už při vrtá-ní kalených ocelí může způsobit zachycení okraje destičky a rozlá-mat ji, což se mi bohužel na jed-

nom ze vzorků stalo. Vr-táky King mohou vrtat i měkké kovy, jako třeba hliník nebo měď, ale k těmto účelům jsou lep-ší standardní vrtáky HSS, které pracují rych-leji.

Broušení vrtáků s kar-bidem titanu není příliš náročné, protože není třeba dodržovat křivky, stačí rovné plochy a sou-středit se na optimální úhly hrotu 130° a hřbetu 20°. K broušení je nutné použít nejméně kotouč

z karbidu křemíku, optimálně dia-mantový. Zkoušel jsem broušení běžně používaným kotoučem bez přesně specifi kovaného materiálu, s nímž ale brousím i legované vrtá-ky. Jediným výsledkem byla dráž-ka na kotouči a mírně poškrábaný povrch řezné destičky.

Důležitou vlastností karbidu ti-tanu je jeho stálost až do teploty přes 3 000 °C, materiál, kterým je destička připájena, vydrží 1 100 °C proti obvyklým 500–800 °C. Dů-sledkem toho je, že teplota vrtáku při práci může být mnohem vyšší, než je běžné, aniž by se to projevi-lo na degradaci materiálu nebo

otupení. Dá se pracovat rychleji, a dokonce není nezbytné řez chla-dit, přesněji řečeno chladí se kvůli vrtanému materiálu, ne vrtáku. Při vrtání oceli mohou odletovat i do žluta rozžhavené třísky, ostří to ne-vadí.

Vrtáky se dodávají v průmě-rech od 3 do 30 mm a lze je koupit jednotlivě i v sadách, ta v plecho-vé krabičce na snímku obsahuje osm kusů od 3 do 12 mm a stojí 30 €. Mohu potvrdit, že doma fun-gují stejně jako při předvádění na výstavě, jen broušení, které bylo nutné po zkoušce vrtání kvalitní-ho kaleného pilníku, chtělo cvik

a podstatně víc času, než jaký sta-čil při předvádění prodejci. Z hle-diska materiálů používaných v modelářství jsou tyto vrtáky za-jímavé zejména pro práci se skel-nými a uhlíkovými lamináty, k vrtání větších otvorů do desek s plošnými spoji, výrobě příprav-ků, úpravě kovových nástrojů ne-bo třeba odvrtávání prasklých šroubů. V každém případě si označení univerzální bez nadsáz-ky zaslouží, i když nejde o žádný zázrak, jen zdařilou aplikaci vel-mi odolného moderního mate- riálu. Ing. Michal Černý

67RCR 1/2011

TECHNOLOGIE

Univerzální vrtáky King

VYRÁBÍ: Sparmax, Tchaj-wanDODÁVÁ: RCM Pelikán, Pardubice

Konečná povrchová úprava mo-delu bývá vždy onou pověstnou třešinkou na dortu. Nejen u maket je třeba nanést barvu rovnoměrně a jen na to správné místo.

V době minulé byly stříkací pistole pro drobné práce velmi těžko dostupné. Profesionálové používali cenově nedostupné stří-kací pistole a modeláři fi xírky, ať už komerční, nebo vyrobené vlast-noručně. Popisovat tyto modelář-ské stříkací aparáty by vydalo na další článek. Každopádně běžné stříkací pistole pro airbrush jsou vzhledem k poměrně malé využi-telnosti pro modeláře příliš drahé, protože jejich cena začíná někde na hranici čtyř tisíc korun.

Nicméně pro ty, kteří přesto chtějí dotvářet své modely nástřikem barvy, dnes dováží fi rma RCM Pelikán stříkací pistoli Airbrush DH 125. Celokovová pistole je vyrobena z chromované mosazi.

Přívod stlačeného – regulovaného vzduchu do ventilu ve střední části korpusu je opatřen závitem G1/8“ (normali-zovaným).

Ovládací spoušť je umístěna v horní části tak, aby se dala ovládat ukazováčkem (pro levá-ky a praváky). Dvoj- činný systém umožňuje nejdříve spustit proud vzduchu a později podle potřeby přidávat barvu. Spoušť nejdříve zmáčk-neme shora a potom ta-žením spouště směrem od trysky přidáváme požadované množství barvy.

Barva se přivádí bočním šrou-bením do přední části pistole, kte-rou prochází jehla, vysouvaná spouští z trysky o průměru 0,5 mm. Tryska je stavitelná jak svěrným šroubem, tak dorazem ve vrchlíku pistole. Pružina vrací jehlu do výchozí polohy i se spouš-tí tak, aby tryska byla uzavřena, pokud nestříkáme. Boční šroube-ní je opatřeno sedlem, vnitřním a vnějším závitem.

Nádobky na barvy o velikosti 7; 22 a 80 ml jsou přehledně ulo-ženy v kazetě společně s pistolí a klíčem na povolení trysky. Ko-vovou nádobku o velikosti 7 ml je možné našroubovat do bočního šroubení a polohu zafi xovat pře-vlečnou maticí podle polohy při stříkání. Barva vtéká do pistole samospádem, na rozdíl od dalších plastových nádobek, s nimiž je barva přiváděna podtlakem prou-dícího vzduchu do trysky. Nádob-ka o objemu 22 ml má víčko s tru-bičkou a převlečnou maticí pro připojení k bočnímu šroubení pis-tole. Nádobka 80 ml má pouze slepé víčko. Plas-tové nádobky mají shod-né šroubení, a tak lze víčka při práci zaměňo-vat dle potřeby.

Pistoli jsem rozebral a zkontroloval základní nastavení. Pro první ná-střik jsem využil jedno-duchých motivů na boku testovaného sportovní-ho modelu potaženého Modelspanem. Namí-chal jsem dvousložko-

vou akrylátovou barvu a naředil ji tak, aby byla tekutá, ale ještě ne vodovitá, a tak dobře kryla. Ná-vod neobsahuje žádné omezení typu barvy. Na kompresoru s re-dukčním ventilem jsem nastavil tlak 0,5 baru a propojil jej s pistolí hadičkou o vnitřním průměru 4 mm a délce 3 m. K připojení jsem použil svou rychlospojku

1/8“, přestože v sadě je přípojka na přívodní ha-dici (stromeček) dodá-vána. Na rychlospojce mám totiž škrticí ventil pro jemné doladění množství přiváděného vzduchu.

Vlastní nástřik pro-vádíme podle návodu ze vzdálenosti 7,5 cm. Sa-mozřejmě vzdálenost závisí na několika as-pektech, takže jí nelze stanovit jednoznačně (jde především o profi l

a členitost stříkaného tvaru), vždy se ale snažíme stříkat ze stále stej-né vzdálenosti od nanášené plo-chy a rovněž dodržujeme rovno-měrnost pohybu pistole nad plo-chou. Na větší plochy používáme větší nádobky a křížový nástřik. Při něm doporučuji směr stříkání měnit mimo stříkanou plochu. Vždy je třeba používat hlavu a do-mýšlet, co se stane při konkrétním pohybu s pistolí nad plochou.

Velkou předností je možnost nastavení úhlu připojení nádobky, takže lze vodorovné plochy stří-kat bez obav, že při nepozornosti

TECHNOLOGIE

RCR 1/201168

S nádobkou 80 ml

S plastovou nádobkou 22 mlS kovovou nádobkou

Tryska a difuzor

Airbrush DH 125±

vylijeme nádobku na stříkanou plochu.

Vše, co nechceme „zaprášit“ barvou, zakryjeme maskovacími přípravky, jako jsou krepová nebo PVC páska, popřípadě ostatní části zakryjeme fólií nebo papí-rem. Pistole se sice dá nastavit

tak, aby prášila jen minimálně, ale pak zase nanáší málo barvy. Nástřik je rovnoměrný. Ze vzdá-lenosti cca 10 cm je průměr ná-střiku asi 1 cm.

K čištění pistole používám nit-roředidlo a sklenici. Nejdříve ji prostříknu ředidlem místo barvy.

Poté ji rozeberu a jed-notlivé díly, které přišly do styku s barvou, na-močím do ředidla. Pak díly očistím kartáčkem, který je součástí soupra-vy, až je ředidlo po vý-měně čiré. Doporučuji pro čištění trysek a pří-vodů, obecně dutin, me-zizubní kartáčky, jde to s nimi výborně a žádná dírka není tak malá, aby se tam kartáček přimě-řené velikosti nevešel.

Mé hodnocení tohoto doplňku dílny je ryze subjektivní. Kdo se někdy potkal s nanášením barvy nástřikem, ví, že není možné přes-ně stanovit univerzální postup, aby výsledek byl skutečně na úrovni. Osobně nevynechám jedi-nou příležitost k získání informa-cí od profesionálů a kolegů mode-lářů. Pokud bych měl napsat ná-vod ke stříkání, neustále bych opakoval slovo „přiměřený“, od namíchání barvy, jejíž viskozita má být přiměřená, přes přiměřený tlak vzduchu, až po přiměřenou rychlost a vzdálenost při nástři-ku.

Každopádně u mě testovaná pistole prospěla na jedničku jak funkčně, tak komfortem zpraco-vání a obsluhy. I přes jen poměrně krátkou dobu, po kterou jsem ji zkoušel, mi padla do ruky.

Pistole je vhodná nejen pro funkční modelařinu, ale i pro plasti-kové modely a v neposlední řadě k tomu, k čemu je určena primárně – k airbrushi. Další bohaté příslu-šenství, včetně kompresoru a čistící nádobky, je možné objednat u mo-delářského prodejce. Doporučená prodejní cena DH 125 je 1 399 Kč.

Jiří Zikmund

69RCR 1/2011

TECHNOLOGIE

A+B Epo Putty epoxidová plastelína

VYRÁBÍ: Alteco Chemical PTE, SingapurDODÁVÁ: Z-trade, Broumov

Epoxidové plastelíny se uplatní zejména v případě, že je potřeba vytmelit mezeru mezi tvrdými ma-teriály, vzájemně lepit nedoléhající nebo velmi drsné povrchy, překrýt otvor hmotou, která během zpraco-vání sama drží tvar, nebo přímo vy-tvarovat potřebný díl. A+B Epo Putty patří mezi pomaleji tuhnoucí dvousložkové plastelíny, dá se zpracovávat asi 30 minut, manipu-lační pevnosti dosahuje po 2–3 ho-

dinách a plné pev-nosti za 24 hodin. Rychlejší Epo Putty 2 in 1 stačí k dosažení manipulační pevnosti 10 minut.

A+B Epo Putty se míchá v po-měru 1 : 1 ze dvou složek dodáva-ných v pokovené plastové fólii, k oddělení potřebného množství poslouží nejlépe nůž namočený ve vodě. Propracuje se navlhčenými prsty, až je barva zcela stejnoměr-

ná, a poté vtlačuje do spáry nebo sevře mezi lepené povrchy. Dá se

s ní pracovat i ve vlhku a pod vodou. Dobře chytá na kovy, dřevo, dřevotřísky, tvrdé plas-

ty, lamináty, keramiku, beton, kámen i pěnový po-

lystyren; nehodí se k lepení polypropylenu, polyetylenu,

tefl onu a silikonu. Plastelína se velmi dobře zpra-

covává, na ruce se téměř nelepí, je jen slabě cítit. Pro oddělení od for-my nebo předmětu se dají použít mastné separátory. Po ztuhnutí vytváří velmi tvrdou a částečně křeh-kou světle béžovou hmo-tu, která se dá dobře vrtat, frézovat, brousit i natírat. Vysoká je zejména pev-nost ve smyku, udává se až 130 kg/cm2. Pokud se zlomí, vytváří většinou lasturový lom, vydrží tep-loty od –20 do +120 °C.

Plastelína A+B Epo Putty asi najde hlavní užití při drobných opravách v domácnosti, nicméně přímo se nabízí třeba jako materiál pro usazení hřídele nebo motoru do lodí, k opravám laminátových trupů nebo vytváření plynulých přechodů mezi díly. Cena balení o hmotnosti 100 g v internetovém prodeji http://ztrade.inshop.cz/in-shop/ je 119,70 Kč. Ing. Michal Černý

Technické údaje podle výrobce:Průměr trysky 0,5 mmObjem kovové nádobky 7 mlObjem plastové nádobky s vývodem 22 mlObjem plastové nádobky se slepým víčkem 80 ml

Dovozce, fi rma Z-trade, se k to-muto textu do uzávěrky nevyjádřil.

±

Vzduchový ventil

Dovozce, fi rma RCM Pelikán, se k to muto textu do uzávěrky ne-vyjádřil.

RCR 1/201170

PLÁNEK MODELÁŘ

Plánek: Zdeněk KalábText: Kpt. Milan Mařík

Vzhledem k vnitrozemské poloze ČSSR, malé loďařské tradici a také s přihlédnutím na vhodnost předlohy – sku-tečné lodi – pro modelářské zpracování a provoz je mi-mořádně obtížné připravovat pro čs. lodní modeláře no-

vé původní stavební plánky a návody na makety lodí. Jedním z mála případů, kdy se to redakci podařilo, je předpokládaný motorový člun. Pro modeláře jej vybral kpt. Milan MAŘÍK, který také poskytl redakci kon-krétní pomoc při zpracování podkladů.Výkresy a popis se týkají sku-tečného plavi-dla postave-ného v sérii pro námořní plavby v po-břežních vo-dách; popiso-vaný kus má ale domovský přístav v Praze a je v provozu na českých vnitrozemských vodních cestách. Zájemci o stavbu modelu si musí nejprve navrhnout vlastní modelové zpra-cování; v druhé části popisu je k tomu několik doporuče-ní a rad. Předpokládá to ovšem již určité konstruktérské a stavební zkušenosti, takže v uveřejněné podobě nejde o podklady vhodné pro začátečníky.

Plovoucí model v měřítku 1 : 20 je dostatečně velký pro modelářské třídy EK a F2B. V této velikosti má dostateč-ný výtlak a dobré plavební vlastnosti. V upravené formě takto velký model již jezdil v žákovské soutěži EX-Ž na přeboru PrahyTrup plovoucího modelu je nejlépe zhotovit laminátový, zejména s přihlédnutím k složitému průběhu dnové ob-šívky v oblasti propulzního prvku. Obtíže mohou nastat při vyjímání laminátové skořepiny trupu z laminovací ne-gativní formy, neboť dnová část zádě je ve svém profi lu širší než šířka paluby. Na to je záhodno myslet již při ná-vrhu formy. Také pro tuto tvarovou zvláštnost je model vhodný pro pokročilejší modeláře.

Pohon se dopo-

ručuje přede-vším elektrický, opět s ohledem

na tvar trupu. Jelikož na tuzemském trhu se nevyskytuje pravotočivá

čtyřlistá vrtule odpovídajícího průměru, je třeba ji zhoto-vit amatérsky (Pokyny k tomu lze najít např. v knize Mo-dely lodí od Jaroslava Brože.).Kormidelní zařízení. Kormidlo je vyvážené, proudnicové-ho tvaru. Lze je zhotovit z vhodně tvarovaného plechu.Nástavbu s dosti členitým povrchem je nejlépe postavit celou z balzy nebo z laminátu.

98 S SPS – MI

Výkres modelu ve skutečné velikosti (3 listy A1) a s úplným stavebním návodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: [email protected] s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 250 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Eventuálně zašlete poštovní poukázkou typu C částku 250 Kč na adresu RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprá-vy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 098s“ a název modelu „SPS – MI“). Plánek vám bude zaslán do 20 dnů po obdržení poukázané částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: [email protected] s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 10,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Eventuálně zašlete částku 10,80 € „Poštovým poukazom na adresu“ na adresu Magnet-Press Slovakia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 098s“ a název modelu „SPS – MI“). Plánek vám bude zaslán do 30 dnů po obdržení poukázané částky.

Celková délka 14,15 mŠířka maximální 3,72 mBoční výška 1,93 mMaximální ponor 1,10 m 3 listy formátu A1 Cena 250 Kč

10,80 €

PODKLADY PRO NÁVRH MAKETY MOTOROVÉHO ČLUNU

Minulý rok se na www mo-na-ko.net objevily tři články o parních turbínách.

V jednom z nich psal kamarád Tomáš Kočí o práci na Teslově tur-bíně, výkresy jsem mu poskytl já, a tak jsem byl zvědav, jak to poběží, ale věci zřejmě nejsou tak jednodu-ché, takže si ještě nějakou chvíli počkáme. Ostatně kdo by věřil to-mu, že se turbína s kotoučky bez lo-patek může točit, že… stejný ne-smysl byl spouštět na vodu před 150 léty Monitor, loď celou ze žele-za, a doufat, že se nepotopí.

Tomáš Vilcsek na Monaku popi-soval výrobu jednoduché otevřené turbínky jen s opravdu primitivním dílenským vybavením a za nějaký čas přidal dokonalejší turbínku s uzavřenou skříní. Oba popisované výrobky poháněly člun, a to dokon-ce velmi pěkně.

Takže jsem odložil ty svoje par-ní stroje a asi za týden postavil tur-bínu také. Asi mám vybavení v díl-ně lepší než pan Vilcsek, ale jsem prostý penzionovaný elektrikář, a tak výsledky mohou být jen prů-měrné.

Nicméně vzal jsem svoje knížky a výkresy a nákresy a našel asi dva podklady na turbínu. Vybral jsem si jeden, pouze jako ideový, nehod-lám totiž dodržovat jaké-koliv rozměry, tím spíše ve zlomcích palců, takže zase vzniklo něco mezi – v anglické knížečce byla jednoduchá turbínka v krabičce od krému na boty a ta moje je v zásadě trochu podobná; tím to končí. (Jsem zařízený na parní strojky, a ne turbín-ky, proto jsem měl tak málo podkladů, celkem i s Teslovou turbínou tři.)

Vzal jsem mosazný plech tlustý 1 mm a na-kreslil na něj kružnici

o průměru asi 60 mm. Kružnici jsem od oka rozdělil, vyšlo mi asi 36 lopatek (na originálním plánku jich bylo 24, ale mně to prostě vy-šlo takhle). Odvrtal jsem tedy 36 dí-rek o průměru 2 mm, nastříhal listy, zkroutil je od oka kleštěmi a bylo to – rotor turbínky byl skoro hotov.

Opatrně jsem odtočil kousek měděné trubky o průměru asi 65 mm, nalícoval ho na rotor a kaž-dou lopatku po zkroucení asi o 25° doprava jsem připájel cínem.

I když jsem pracoval s kružítkem a pravítkem (kreslil jsem jehlou na plech, výkresy prostě ne-dělám) nakonec rotor tur-bínky „házel“ asi 1 mm radiálně a 1 mm axiálně.

Odpájel jsem tedy hří-del o průměru 3 mm, ro-tor upnul za vnější trubku do soustruhu a vytočil frézou novou, více stře-dovou díru a znovu zapá-jel do většího ložiska. Už to bylo lepší, radiálně to neházelo vůbec a ani axi-ální pohyb po pár ranách klíčem na sklíčidlo nebyl větší než 0,5 mm, a to mně stačilo.

Skříň turbíny vyšla z odřezku mosazného plechu 2 mm a prstenec

z měděného pásku 1,5 mm jsem stočil ko-lem malého hrnečku a svařil stříbrem aby se to nerozpadlo, až tam budu pájet trysky cínem.

Bohužel jsem neměl kousek mosazi na příru-bu, která měla držet před-ní část turbínky s tryska-mi; ač jsem dělal všechno možné, po celém domě nebylo nic vhodného, až

jsem natrefi l na nábojnici do proti-letadlového kanonu ráže 57 mm, která měla dno vhodného průměru.

Vysypal jsem tu trochu korditu, co tam zbyla, do krabičky a začal pilovat, ale po nějakých dvaceti mi-nutách klácení tělem sem tam jsem si rozumně řekl dost nenašel jsem zdraví na hnoji, a vzal rozbrusku.

Umřely na ní dva kotoučky, než to bylo k něčemu, tenhle materiál je totiž strašně houževnatý. Nevím, co to je, samozřejmě chápu, že to musí mít nějaké vlastnosti, ale tohle bylo příliš – jak také udělat z jednoho kusu mosazi kuželový válec, to byl jistě strojařský problém – a mosaz-ný materiál byl nějak moc houžev-natý a prostě to nešlo. Ale nakonec dno nábojnice odříznuto v tloušťce asi 4–5 mm a mohl jsem to dát do soustruhu a odtočit na potřebný průměr.

Slícovat to se skříní turbínky a připájet už jen cínem, to byla prá-ce na chvilku.

Rozumně jsem si řekl, že více trysek nemůže vadit, a šikmo vyvr-tal tři dírky na trysky a udělal jsem totéž i na čelo pro zpátečku (Angli-čan se točil na jednu trysku jen do-předu, ale mně to přišlo trapné, když to jde udělat i takhle.). Malý problém jak spojit tři šikmé trysky, které jsou skloněné a do oblouku, ale nakonec jsem to dokázal: mědě-nou trubičku o průměru asi centi-metru, za tepla ohnout, od oka vy-vrtat a slícovat 0 – není to práce pro

slabochy. Trysky jsou jen primi-

tivní dírky v kulatince o průměru 6 mm; z díry o průměru 3 mm se zmen-ší na 1,5 mm, jsou tři za sebou a to celé je skloně-no a zapájeno do skříně; druhá sada do víka turbín-ky, samozřejmě s opač-ným sklonem. Bohužel nemám nic kuželového, takže Lavalova tryska prostě nebude.

Výfuk je nahoru a dru-hý výstup půjde do něja-ké krabičky, kde se pára má ochladit a kondenzo-

vat. Nevím, jak to Angličané mys-leli, ale raději ji udělám otevřenou do komína vedle výfuku z horní části turbíny, aby se to nepletlo.

Parní přepinač je válcový, jeden přívod a dva vývody. Trochu jsem to podcenil, když jsem to udělal na 120°, ale na ruku to jde; kdybych to chtěl do lodě, musel bych udělat nějaký ozubený převod do rychla, aby obsáhl těch 120°, což servo ne-umí. Propojky, mufničky, měděné trubičky 5 mm, vyžíhat a ohýbat; žádná velká radost, ale je to lepší než jen hadičky. Trochu izolace a je to celé.

Záběh na brusnou pastu v sou-struhu, vymýt a namazat prostým olejem do naší Fábinky, vždycky mi trochu zbude pro moje po- kusy.

71RCR 1/2011

LODĚ

Jak jsem vyráběl parní turbínu


Ale: Na fouknutí se to netočilo, moje ubohé plíce umějí asi 0,1 at-mosféry, a to je málo.

Takže kompresor.Bylo mi jasné, že se pára chová

jinak než stlačený vzduch, ale ne-měl jsem jinou možnost jak to roz-točit.

Natlakovat vzdušník a otevírat regulační ventil – a ejhle, při asi 1 atmosféře se to začalo točit. Sa-mozřejmě jsem to zkoušel i na víc, ale těžko dokážu větší tlak v kotli než jednu atmosféru.

Běží to na obě strany, ale spotře-ba vzduchu je obrovská, kam se hrabou moje parní stroje.

Takže kotel: Vzal jsem to, co by-lo doma – asi pět variant kotlů, ho-řáků, bombiček – a začal zkoušet.

Turbína běží docela hezky, ale tu jednu atmo-sféru dokáže dát jen je-den kotel o hmotnosti asi 3 kilogramy i s vodou a s plynovou bombičkou.

Když se už roztočí, běží i na méně než tu jed-nu atmosféru, ale jen na-prázdno, uvidíme, jaké to bude při zatížení.

Ještě převod do poma-la, mám ozubená kolečka 5 : 1, snad to bude stačit.

Pokud bych to chtěl dát do lodě, musím zho-tovit lehký a výkonný ko-tel, podle Voráčkova pra-vidla „každý kotel je vždy do jiné, větší lodě“, jenže tady to nepůjde, nechci dělat turbínové lodě, jen tuhle pro radost a vědomí, že to také umím. A tak jen na zkoušku funkčnosti – bohužel neměl jsem jiný trup než do „Fošny I“, což je obr, ale zase bez problémů uveze obří kotel, co dokáže dát tu 1 atmosféru, a tak by-lo rozhodnuto.

Vzal jsem k vodě i sadu lodních vrtulí s průměrem hřídele 5 mm a zkoušel. Raboeschy o průměru 70 a 100 mm čtyřlisté a 110 mm třílis-

tý, samo domo třílistý o průměru 105 mm a nakonec plastový čtyřlis-tý o průměru 100 mm od Pavla Ja-koubka.

Byl jsem zvědavý, jak se budou točit ve vodě. Nedalo se čekat, že malá turbínka požene obří loď jako na přehlídce, ale chtěl jsem alespoň vyzkoušet jakou vrtuli na daný pře-vod. Pokud to celé dotáhnu do něja-kého konce, budu už mít jasno s průměrem vrtule a podle velikosti kotle vyjde i trup.

Jenže výsledky nic moc.První problém je, že turbína má

asi těžký rotor, takže má hroznou setrvačnost, a jediný způsob jak to zastavit je dát okamžitě reverz; po-tom se zastaví asi na dvě sekundy a za další dvě se rozběhne do proti-směru. Takže na Naviga trať to asi

nebude, tam potřebuju rychle reverzovat. Možná na půlhodinový závod.

Problém č. 2: Spotře-ba páry je enormní. Na tenhle kotel mi jela „Klá-da I“ na Vyžlovce půl ho-diny s expanzním strojem a ne a ne se zastavit, a ta-dy jsem se „odvodnil“ za dvacet minut.

Vzal jsem největší vr-tuli o průměru 110 mm a otevřel parní přepínač. Turbína se při tlaku ma-loučko přes 1 atmosféru

roztočila, ale odpor vrtule ve vodě byl enormní, a tak se loď sotva vlekla. Otočka, strašně to pářilo, jedna babička, co to pozorovala, byla nadšena, ale já nikoliv.

Ven z vody a dát vrtuli menší, ale výsledky pořád ubohé – všech-ny velké vrtule prostě nevyhověly.

Takže nejmenší vrtule o průmě-ru 70 mm. Kupodivu se to točilo docela pěkně, ale pořád nic moc, nevím, kde kamarádi a kolegové od anglické plechovky z krému na boty vzali ti-síce otáček – ta moje ma-lá můra maximálně tak 1 000 ot./min a děleno pěti je dvě stě na vrtuli.

Neměl jsem menší vr-tuli, možná že průměr 50 mm by byl vhodný, ale „Prkno I“ má hřídel o prů-

měru 5 mm a na to jsem nic jiného neměl, takže loď se opět hrabala.

Asi to chce štíhlou loď, která uveze výkonný kotel, a vrtuli 50– –55 mm, aby výsledky mohly být lepší, ale nejsem na turbinky nijak-vysazený, a zůstanu u těch svých strojků. Tohle byl jen pokus, možná přes zimu, jestli bude čas.

Pokud se ale rozhodnu postavit nějakou loď, bude to chtít nejdřív kotel vhodné velikosti a výkonu, aby to mělo smysl.

Tímhle samozřejmě nechci brá-nit ve výrobě turbín mnohem nada-nějším tvůrcům. Pořád doufám, že Tomáš Kočí dodělá tu Teslovu tur-bínu do své Šedé husy.

Já tedy musím přes zi-mu splácat nějaký kotel. Pan svářeč ze mě už asi kuká, pořád tvrdím, že to letos asi bylo naposledy, ale nikdy to nedodržím – neustále mě napadají ně-jaké konstrukce, které je nutné realizovat, nejlépe ihned, no a pak se to pro-stě dopilovává, až je z to-ho Něco.

Takže tady je to Něco – jednoduchá parní turbí-na, svět s ní asi nedobu-du, ale radost mi udělala. Pokud mě někdo chce ná-

sledovat, snad z mého popisu něco vydoluje. Nemám plán, vše dělám „z hlavy“, ale snad je to jasné a po-chopitelné.

* * *

Nepříliš povzbudivé výsledky s turbinou poháněnou lodí „Foš- na 1“ mě nakonec dohnaly k tomu, že jsem tu věc provizorně zabudo-val do štíhlejšího trupu, do kterého se vešel i kotel, který umí dát asi tu 1 atmosféru po dobu deseti minut.

Loď na trupu od Pepíka Darvaše, myslím, že se to jmenuje Betty Jean. Trochu jsem ji upravil, vyba-vil hřídelem o průměru 4 mm čili na menší vrtule, které jsem nemohl dát na hřídel od „Fošny“, a naskládal tam vše potřebné: kormidlo, servo, základ na turbínu, kotlík s hořákem 2 900 W Meva, bombičku Coleman 220 g a nakonec jakousi nádobku na kondenzovanou vodu a samo-zřejmě trochu olova na dovážení.

Chtěl jsem to vzít na vodu, ale nemohl jsem rušit klid ryb na za-mknutém rybníce v Lánech, a tak jsem nazul gumovky do pasu a vy-razil na rybník za Tuchlovice.

Ten nějakou záhadou hlídalo po-licejní auto s dvěma policisty, klu-kem a holkou, ale mne pustili k vo-dě poté, co jsem je požádal, aby tro-chu popojeli, a já mohl přijet blíže ke břehu. Nakonec vůbec nevylezli, aby se podívali. Zřejmě policejní práce nedovoluje bližší kontakt s eventuálně podezřelým podiví-nem.

72 RCR 1/2011

LODĚ


Zapálil jsem hořák, loď dal na vodu a chvilku čekal, co se bude dít. Při tlaku páry asi 0,7 atmo-sféry se turbína začala roztáčet, takže jsem natě-šeně popadl foťák a vysí-lač a choval se jako mo-delář při panenské plavbě svého výrobku, čili po-trhle. Obíhal jsem strom-ky, které mi tam překáže-ly ve výhledu, zkoušel jsem jít do vody, ale nevěděl jsem, jak je rybník hluboký, a tak jsem to-ho brzy nechal. Mezitím jsem ale pochopil, že loď se už asi rychleji nerozjede – pářilo to, jako když teta

scedila brambory pro čuníka, ale čuník byl proti mé lodi stíhačka.

Vyndal jsem to z vody a zkusil asi pět různých vrtulí od průměru 50 mm: dvoulistou pro rychlé čluny,

až po čtyřlistou Graupnerovu. Žád-ná nedovolila turbíně vyšší otáčky, ale obávám se, že turbína ani rychlé otáčky nechtěla a neuměla.

Nakonec jsem tedy určil jako nejlepší třílistou vrtuli Raboesch o průměru 70 mm, ale navzdory štíhlému trupu loď neplula nijak zá-vratně. Takhle se belhala moje prv-ní „Líná kachna“ před třinácti léty na Doksech, ale tenkrát jsem byl unesen, že mi můj výrobek pohání další můj výrobek; v tomto případě jsem jen zafuněl a nafotil a nafi l-moval tu moji věc, sbalil fi dlátka a odjel domů rozebírat.

Turbínářem se tedy nestanu, tohle zřejmě prodám a budu mít

pokoj od pokusů s parní turbí-nou.

Nechci nikoho odradit od práce na turbíně. Určitě se musí někdo strefi t a postavit dobře běžící turbín-ku, ale já to nebudu, moje pístové strojky mi dají více radosti a konec konců, při výrobě turbínky jsem si ani neužil moc strojařské radosti, jen plechařinu, klempířinu, trochu pájení – ostatně zima teprve začíná, tak nebudu bláznit a zoufat si.

Ostatně připravuji článek o obří lodi poháněné velkým expanzním strojem, takže se určitě potěším svými výdobytky a třeba to i za-ujme někoho dalšího.

Jiří Voráček

LODĚ

73RCR 1/2011

Když dva dělají totéž…(jak postavit model ponorky, která nebyla)

Ponorky z doby před první svě-tovou válkou přitahují mnohé mo-deláře krásou tehdejší techniky i mnoha detaily, které se dají make-tářsky zpracovat. Ta doba ale netr-vala příliš dlouho a předloh mnoho nevzniklo, takže občas nezbývá než se uchýlit k některému z tehdejších detailně zpracovaných, ale nako-

nec nerealizovaných pro-jektů. Historicky první projekt c. a k. rakousko- -uherské ponorky nezá-visle na sobě modelářsky ztvárnili Ludwig Seitz z německého Augsburgu a Heinz Jelinek z Breiten-brunnu v Rakousku. Po-dívejme se nejprve na zmíněný projekt.

Vnější podoba ponor-ky, jejíž plány byly před-staveny v lednu roku 1905, jednoznačně při-pomíná americké kon-strukce Johna Hollanda, na rozdíl od nich ale mě-la poměrně vysokou věž

a rovnou palubu. Pohyb po hladině měl zajišťovat benzinový motor, pod vodou elektromotor. Tlakový trup byl navržen jako jednoplášťo-vý, z 10–12 mm tlustého ocelového plechu. Dělily jej čtyři vodotěsné přepážky, nádrže na vodní přítěž byly uvnitř trupu. Velitelská věž z nemagnetické oceli (kvůli funkci

kompasu) zároveň kryla poklop ve hřbetě tlakového trupu, jediný vstup do nitra ponorky dlouhé přes 22 m a s výtlakem v ponoření 150 tun.

Zážehový motor Körting nebo Austro-Daimler 150 kW poháněl třílistou vrtuli o průměru 1 980 mm a měl ponorce na hladině udě-lit zaručenou rychlost 9,5 uzlu (17,6 km/h). Vytrvalost při plné nádrži benzinu (4 500 l) byla 33 hodin na plný plyn (asi 560 km), na půl plynu 60 hodin (asi 930 km). Nabití akumulátorů spotře-bovalo 450 litrů paliva. O dodávku elektrického vybavení se ucházely fi rmy Siemens-Schuckert, Ganz, Union, VEG a také Kolben a Kři-žík. Je zajímavé, že v této konku-renci poslední dvě jmenované čes-ké fi rmy soutěž vyhrály. Elektro-motor měl výkon 52 kW a při 360 ot./min měl dát ponořenému plavi-dlu nejvyšší rychlost 7 uzlů (13 km/h). Předpokládalo se použití olověných akumulátorů 2 040 Ah od různých výrobců, mimo jiné i od mladoboleslavské akumulá-

torky. Vytrvalost a dojezd na bate-rie dosahovaly 3 hodiny, tj. nece-lých 40 km na plný výkon a 6 h (56 km) na poloviční v hloubce až 50 m. Výzbroj se měla skládat z torpéd ráže 450 mm ve dvou tor-pédometech. Dvě další torpéda byla nesena v trubkových zásobní-cích vzadu mimo tlakový trup a přebíjela se po vynoření.

Potrubí pro sání vzduchu a vý-fuk umožňovala částečně ponoře-nou plavbu na benzinový pohon až na vzdálenost necelých 6 km k cíli, dál útok pokračoval s lodí plně po-nořenou, poháněnou elektromoto-rem. Posádku měl tvořit velitel se sedmi muži, na každého vycházel vnitřní objem 10 m3 vzduchu a ⅔ lůžka, kapitán měl svoji kajutu.

Realizaci projektu nezabránila technická složitost, ale spíš nepo-chopení a odpor starých velitelů, vychovaných ještě v dobách pla-chetních válečných lodí; mnoho z nich považovalo nasazení pono-rek za nerytířský způsob boje. Ná-mořnictva v té době většinou nevě-děla přesně, co od ponorek chtít, a neměla jasno v tom, jaké parame-try požadovat. Nakonec se vlastní projekt neuskutečnil a Rakousko- -Uhersko koupilo licenci na ponor-ky Holland.


Ludwig Seitz pojal stavbu mo-delu v měřítku 1 : 25 tak, aby vý-sledek v mezích možnos-tí co nejpřesněji odpoví-dal projektu i za cenu vyšší konstrukční složi-tosti. Všechno ale nebylo možné z dostupných zdrojů zjistit, takže mu-sel některé detaily dopl-nit podle zvyklostí z da-né doby, třeba předpo-kládané zbarvení nebylo vůbec v projektu uvede-no. Těsný trup, plaňko-vaný dřevěnými lištami a z obou stran olamino-vaný, má tvar válce pře-cházejícího do zúžené zádě; nástavba je zapla-vovaná. Spoj tvoří bajo-netový uzávěr vyrobený na míru fi rmou Norberta Brüggena (www.model-luboot.de) s těsnicím O-kroužkem, pouzdro pohonného hřídele je běžné, naplněné tukem, průchody táhel opatřené gumovými vlnovci.

Do pístové balastní komory se vejde 1,2 litru vody, je umístěná v těžiš-ti a pracuje trochu jinak než nejčas-těji používané nádrže fi rmy Engel. V ponorce není dost místa na vyjíž-dějící závitovou tyč, takže píst se pohybuje po závitu; podobný sys-tém předvedl v Neulengbachu v ro-ce 2007 Werner Kruse. Píst je proti duralovému plášti nádrže utěsněn

O-kroužkem stejně jako plastová čela, těsnění pís-tu na závitu uprostřed je složitější, protože nejde jen o těsnost, ale součas-ně o přenos značné síly.

Uprostřed pístu je mosazný seg-ment s vnitřním závitem, ten je me-chanicky tuhý a namáhání vydrží, na něm je ze zaplavované strany

připevněno asi 2 cm tlusté těsnění z měkkého plastu. Nevýhodou je, že plast časem tvrdne a je potřeba jej přibližně po roce vyměnit. Ná-drž je zajímavá i svým ovládáním, magneticky se snímají otáčky a ří-dicí procesor nastavuje polohu pís-tu proporcionálně podle RC ovlá-

dání, podobně jako se na-stavuje poloha serva, čímž se dá rychle přejít přesně do rovnovážného stavu ponoření bez nut-nosti korekcí. Na jeden krok tvořený otáčkou zá-vitové tyče se změní ob-jem nádrže asi o 20 ml. Voda je rozváděna siliko-novými hadicemi, úhlová kolena jsou z mosazných trubek pájených natvrdo. S konstrukcí mechaniky

a zejména soustružených dílů pomáhal autorovi ponorky Gerhard Gross, který s ním také občas jezdí na akce jako mecha-nik.

Kýl byl nejprve zhoto-ven ze dřeva, potom za-formován a odlit z olova. Je odnímatelný, k trupu se připevňuje šrouby. Když byla ponorka popr-vé ještě bez kýlu na vodě pro kontrolu vyvážení, ukázalo se, že sedí rovně a ponor může být přesně na maketové vodorysce, ale pro ponoření potře-buje 2,8 kg zátěže. Lud-wig Seitz šel do sklepa, zvážil hotový kýl a ten měl přesně 2,8 kg. Vyvá-žení bylo hotové.

K pohonu modelu slouží elektromotor veli-kosti 600 s řemenovým převodem, lodní vrtule je třílistá, mosazná, o průměru téměř 80 mm.

LODĚ

RCR 1/201174

Detail zavěšení kormidel s táhly na zádi

Ludwig Seitz (vpravo) a mechanik Gerhard Gross při rozebírání ponorky

Detail jednoho z čtveřice hloubkových kor-midel v úrovni paluby

Na přídi pracují dva námořníci, dole zavřený kryt torpédometu

Bajonetový duralový uzávěr v zadní polovině trupu

Věž s otevřeným poklopem, jediným vstu-pem do ponorky

Při vynoření sedí ponorka přesně na čáře ponoru

V přední části jsou zdro-je, přijímač a elektronika balastní nádrže. Balastní nádrž vyplňuje většinu objemu trupu


Jako zdroj se používá de-vět článků NiMH 3 600 mAh, vysunutých kvůli vyvážení úplně dopředu do přídě, přijímač Schul-ze je těsně vedle zdrojů.

Na tmavé palubě mo-delu, sestavené z dřevě-ných lišt, stojí na přídi dvě postavy námořníků, třetí kormidluje za věží. Figu-ry se před spuštěním na vodu odnímají. Torpédo-mety mají pohyblivé ote-vírání, ale nejsou dálkově řízené, ani osazené torpé-dy. Že je ponorka velmi pohledná, o tom není pochyb, na se-tkání v Neulengbachu v roce 2009 byla jako první nominována do sou-těže o nejhezčí model, ale nakonec velmi těsně skončila na druhém mís-tě. Přesto myslím, že na modelu není nejzajímavější vzhled, na nějž se Ludwig Seitz už tradičně soustředí, ale výborně fungující ne-obvyklé řešení balastní komory a její ovládání, které je technicky i funkč-ně téměř dokonalé.

Heinz Jelinek přistou-pil ke stavbě podstatně volněji a doplnil model například mosazným zá-bradlím a drobným ková-ním, torpédomety na přídi jsou řešené trochu jinak než v projektu. Trup má odnímatelnou horní za-

plavovanou část nad čarou ponoru, dvě víka z plexiskla jsou přitažená vždy 20 maticemi přes plechové rá-mečky, které rozvádějí tlak. Na jed-nom z vík je namontován konektor, který v sestaveném stavu napájí po-lohová světla, po otevření slouží k nabíjení zdrojů. Trochu nepatřič-

ně v sousedství pěkně provedeného kování působí zjednodušená záď a zakoupená moderní plastová čtyř-listá lodní vrtule.

Konstruktér této po-norky dává přednost jed-noduchým a levným ře-šením, i když nejsou tak konstrukčně dokonalá ani precizní ve funkci. Jako balastní nádrž pou-žil gumový balonek pl-něný a vyprazdňovaný čerpadlem. Nejde ale o pouťový balonek, jaký se nám nejspíš vybaví nejdřív, nýbrž o výrobek z tlustšího materiálu ur-čený k zavěšení, což se pozná tak, že má na vr-

cholu dva výstupky, ně-co jako uši. Balonek je plněný jen na zlomek možného objemu a v je-ho blízkosti samozřejmě nesmějí být žádné hrany ani hroty, o něž by se mohl prodřít. Je to jed-noduché a chodí to, nic-méně vyvážení ponorky se mírně mění, takže ne-

sedí ve vodě tak dobře jako ponor-ka s pístovou nádrží. Ing. Michal Černý Martin Velek

75RCR 1/2011

LODĚ

Na hladině sedí ponorka většinou mírně skloněná vzad

Víka z plexiskla umožňují kontrolu bez otevření, vpravo konektornabíjení

Detail věže s mosaznými doplňky, vedle z obou stran hloubková kormidla

Heinz Jelinek se svou ponorkou

76

VAŠÍM OBJEKTIVEM

RCR 1/2011

▼ Neuskutečněný německý projekt Blohm & Voss P. 215 posloužil za předlohu Jose-fu Bacovi. Model postavený z polystyrenu s balzovými „ocasními plochami“ má roz-pětí 920 mm a hmotnost 480 g; poháněn je dmychadlem 55 mm s 3článkem Li-pol. Ovládany jsou otáčky motoru a elevony. Model je prý velmi rychlý, ale stabilní.

▼ V RC revue 10/2010 byl uveřejněn neobvyklý model lodě, na-zvaný svým konstruktérem Michalem Lackem z Levic RC hydro-foil. Pro zimní období jej jeho majitel opatřil místo plováků lyže-mi. Hydrofoil prý jezdí po sněhu stejně dobře jako na vodě.

▲ Dva roky trvala Robertu Gogolovi ze Spolku leteckých modelářů Litomy-šl stavba makety LF 109 Pionýr o rozpětí 4,2 m. Je stejně jako jeho předlo-ha ideální k nácviku aerovleků, uřídí ji i začátečník. Jednoduše se dá insta-lovat pylon s motorem MVVS 12,7 cm3, s kterým má model letovou hmotnost 11 kg. Stavební materiál je balza a bedničková překližka, žebra jsou z polyuretanové pěny. Model je osazen 9servy. (Foto Petr Janoušek)

▲ Model větroně K3 Sokol, který byl předchůdcem úspěšného akrobatic-kého Luňáka, s atraktivním „dřevěným“ trupem si postavil Vladimír Hadač (Foto Jaroslav Suchomel)

▲ Úhlednou polomaketu Z-137 Agro Turbo si Josef Anděl z Odolenovic postavil podle zvětšeného plánku z RC revue. Model má rozpětí 1 500 mm a hmotnost 1 500 g. Pohonná jednotka sestává z motoru Ray 400 a regulátoru 40 A. RC soupra-vou Hitec Aurora 9 jsou ovládány směrovka, výškovka, křidélka a otáčky motoru.

▼ Tento RC model už je deviaty v poradí, čo postavil Tomáš Mikloš z Mokraniec svojmu päťročnému Tomáškovi. Doteraz to boli EPP modely, tento je prvý krát kombinovný s balzou. Tomáš plánuje v svojom okolí otvoriť modelársky krúžok, aby deti nese-deli len pred PC, ale radšej išli s RC modelmi do prírody.

77RCR 1/2011

VAŠÍM OBJEKTIVEM

▼ Polomaketa Taylor Cub F-2 je postavena podle plánku Jiřího Kaliny, který vyšel v reedici plánků Modelář, vydávanou RC revue. Model je v původním měřítku, je však elektrizován a řízen RC soupra-vou Futaba FX-14. Podle svého stavitele, Jana Valečky z Plzně, má příjemné letové vlastnosti a rea-listický let.

▼ Maketa vetroňa ASK-18 o rozpätí 3,57 m má krídlo a VOP klasickej konštrukcie poťiahnuté Solartexom, trup je laminátový. Ovládaná je výš-kovka, smerovka, balančné klapky, brzdy a vypí-nací háčik. Letová hmotnosť je rovné 3 kg. Staval Dr. Ing. Jaroslav Parízek.

▲ S modelom lietadla Taylorcraft 20cc od americkej fi rmy Hangar 9 lieta pätnásťočný Ján Sihelský. Model má rozpätie 2 045 mm, dĺžku 1 615 mm a plochu 74,5 dm2; poháňaný je motorom DLE 30 cm3 s vrtuľou Fiala pro-pellers 18/8. K jeho riadeniu slúži RC súprava Hitec Aurora. Lietadlo vraj prekrásne zvláda základnú akrobaciu: výkruty, premety, nožové lety, vise-nie aj fl oping tesne nad zemou.

▲ Létající pantofel přivezl na sraz exotických modelů na pražském mo-delářském letišti Sobínka Tomáš Navrátil. Podrážka je z balzy a kousku polystyrenové podhledové stropní kazety, vrchní část ohnutá z extrudo-vaného polystyrenu. Mechanika pochází z minivrtulníku Graupner indo-or, akumulátory se upevňují do těžiště pod podrážku. (Foto Ing. Michal Černý)

▼ Pěkné polétání s třímetrovkou Absolution od firmy VH model si již druhým rokem užívá Petr Janoušek z Poličky. Pohon obstarává motor Mega 22/45/3E, napájený čtyřčlánkem Kokam 4 000 mAh. Model o letové hmotnosti 2 850 g má výborné letové vlastnosti.

▲ Model letadla Oscar si Otakar Černý z Jablonce nad Nisou postavil podle plánku, který vyšel v re-edici plánků Modelář. Ten si ale nechal zvětšit, takže letoun má rozpětí 2 000 mm. Je poháněn moto-rem MVVS 15, ovládány jsou směrovka, výškovka, křidélka, klapky a otáčky motoru.

78 RCR 1/2011

MODELÁŘMODELÁŘMiloš Vaňouch

Korunovační 16, Praha 7Tel.: 233 378 679

Funkční modelařina pro všechny,

plastikové modelyOtevřeno: Po - Pá 9.00 - 18.00

www.modelar-vanouch.cz

ModelářstvíTeplice

otevřeno

po–pá 9–17,30; sobota 9–12

nabízíme kompletní sortiment pro modeláře servisní služby bazarový prodej výkup modelů

Teplice, U Červeného kostela 36/17

Prodej, servis a bazar RC model letadel, vrtulník ,

aut, lodí a p íslušenství

www.utm.cz

Lipanská 1737, 250 82 Úvaly246 082 260, 602 141 121

ZDE MŮŽE BÝT I VÁŠ INZERÁT

CLASSIC MODELSDvo ákova 2118256 01 Benešov

Tel. 736 766 353 604 681 323

VÝROBA STAVEBNIC HISTORICKÝCH MODEL

P EJEME VŠEM NAŠIM ZÁKAZNÍK M HODN ZDRAVÍ A POHODY V ROCE 2011.

[email protected]

modelá ské pot ebyPoděbradova 225, 506 01 JIČÍN

Tel.: +420 603 552 512E-mail: [email protected]

www.avantircm.cz

Prodejní doba: Po: 13,00 – 17,00Út – Pá 8,30 – 11,30 13,00 – 17,00; So 8,30 – 11,30

Vše děláme pro vaši spokojenost !

VŠE, CO POTŘEBUJETEVŠE, CO POTŘEBUJETE

www.avantircm.czwww.avantircm.cz+ naše prodejna+ naše prodejna

Na internetové objednávky je 5% Na internetové objednávky je 5% sleva z uvedených cen zboží!!!sleva z uvedených cen zboží!!!

Máme zákaznické karty!Máme zákaznické karty!Informace viz naše stránky !!!Informace viz naše stránky !!!

POHODALETJan Dvořák

Čechova 44 594 01 Velké Meziříčí

tel. 566 523 397; 775 994 441www.pohodalet.cz /[email protected]

NOVINKY:NOVINKY:

uhlíkové vrtule, uhlíkové vrtule, vrtulové matice, vrtulové matice,

laminátové kužele na kleštinu laminátové kužele na kleštinu a třílistou vrtulia třílistou vrtuli

Laminátové a uhlíkové kuželyod ø 60 mm do140 mm

Duralové kužely / klasik / turboNa sklopné vrtule i pevné vrtule

Od ø 30 mm do 50 mm

E. Krásnohorské 3779 00 Olomouc-Hodolany

tel./fax: 585 228 544e-mail: [email protected]

Otevřeno: Po–Pá 9–12, 13–18 So 9–12

nová řada motorů

Basic 28xx

RCR 1/2011 77

MODELÁŘI SOBĚ

RC revue 1/2011 - soukromá inzerce

Jméno

Adresa

Nabídka(patřičné políčko zaškrtněte)

Podpis

PSČ

RůznéPoptávka

Rubriku Modeláři sobě nelze využí-vat k prodeji zboží koupeného či zhoto-veného ke komerčním účelům ani k na-bídce služeb atp. K tomu slouží inzerce plošná.

Jak podávat řádkovou inzerci pí-semně? Vyplňte originál připojeného kuponu a zašlete jej nalepený na kore-spondenčním lístku nebo v obálce na ad-resu: RC revue, Ba ranova 31, 130 00 Praha 3. Do „žebříčku“ na kuponu na-pište text inzerátu tak, aby vždy jeden znak (písmeno, interpunkční znaménko, mezera mezi slovy) byl v jednom poli. Součástí textu v žebříčku musí být i vaše adresa nebo telefonní či e-mailové spoje-ní. Redakce spojení inzerenta a zájemce nezajišťuje. Pište čitelně, nejlépe hůlko-vým písmem. Za chyby vzniklé přepiso-

váním nečitelného textu redakce neod-povídá.

Podávání řádkové inzerce mo-bilním telefonem formou SMS. Zpráva musí mít následující formu: X/mezera/RCR/mezera/vlastní text inzerátu. Včet-ně kódu X RCR v úvodu může obsaho-vat nejvýše 160 znaků. Text formulujte s ohledem na to, že neprochází redakční korekturou! Nepoužívejte diakritiku! Zprávu odešlete na číslo 900 30 20. Cena za SMS je 20 Kč. Službu technicky za-jišťuje Fincom – Materna Communicati-on, a. s.

Váš inzerát bude zařazen do nejbliž-šího čísla, redakce si však vyhrazuje možnost jeho přesunutí, pokud množství inzerátů přesáhne plánovaný rozsah in-zertní rubriky.

Další soukromou inzerci najdete na internetových

stránkách www.rcrevue.cz

PRODEJ

MODELÁŘI SOBĚ

KOUPĚ

1 Časopisy Modelář, částečné svázané a nesvázané, 43 ročníků + 50; 55; 56; 57. Neucelené zdarma. Od roku 1960––1989, sv. 1990–2003. Jen v celku. Ce-na 3 000 Kč – dohoda možná. Josef Rožkota, Husova 643, 440 01 Louny2 Motorový větroň, rozpětí 150 cm, la-minátový trup, dvoje křídla, s motorem a dvěma servy. Tel. večer 604 680 7613 Motor MVVS 25 cm3 žhavík, nepou-žitý, v orig. bal., 4 500 Kč; MVVS 6,5 cm3, před. sání, 800 Kč; Monoprep, polomak. amer. let., r. 2 100 mm, d. 1 500 mm; MVVS 2,5 cm3, laď. výf. dozadu, nepouž., 700 Kč. J. Krlín, Čes-ká 19, 370 01 České Budějovice, tel. 775 369 3804 El. větroň, r. 2 400 mm, lam. trup, křídlo balza + fólie, servo kř., S, V, mot. AXI 2814/10, vrt. prům. 250/150, reg. 30 A. Osobní odběr, cena doho-dou. V. Volráb, Havlíčkova 1108, 269 01 Rakovník, tel. 737 539 4975 Ponuka pamätníkom: RC súprava Modela Digi (r. v. 80); Modela T6 AM27 (r. v. 85); serva Futaba FP-S22 (r. v. 80); FP-S7 (r. v. 83); Acoms AS-5S (r. v. 86); nabíječ Mode-la (r. v. 80). Všetko funkčné, s pôvod-nými návodmi a v pôvodnom balení. Slovensko, tel. +421 517 762 2116 Polomaketa hist. větroně Minimoa (r. 1935) – nelétaná, rozp. 3 000 mm,

konstr. balza + Oracover, cena doho-dou. Končím. Tel. 721 441 2207 Nabíjačka Schulze isl 6-330d. Mož-nosť pripojenia na PC. Spoľahlivá. Ce-na 40 €. Slovensko, tel. 0907 806 1868 Modely letadel a lodí, el. pohon. Osobní odběr, Praha. Seznam dle vyba-vení. Tel. 8–15 hod. 602 217 0509 Prodam RC elektrovetron Sky Lady, kompletne ustrojeny, vcetne radiosou-pravy. Pripraven k letu, predvedu. Pou-ze zaletnut. Pro nezajem nevyuzit. Sle-va 10… Tel. 605 367 242 10 Prodam nesestaveny FUN JET od multiplexu, cena: 1 200,-. Tel. 728 709 685

11 RC souprava Futaba FC-16 35 MHz, v dobrém stavu a motor Webra 61 10 cm3 Racing. Prosím, nabídněte. Tel. 739 740 407 12 KOUPIM KOMPOZITOVEHO ELEKTROVETRONE NAD 3 M - SVAH I TERMIKA. NAPR. VALEN-TAMODEL APOD. TEL. 777 205 095; e-mail [email protected]

RCR - Radio Control Revue modelářský měsíčník ročník XII, č. 1, leden 2011 Vyšlo v nákladu 14 200 ks

Vydavatel: RCR, s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3Adresa redakce: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3; tel.: 222 723 388, fax: 222 221 543; e-mail: [email protected]; www.rcrevue.czNávštěvy v redakci: úterý 15.00–19.00 hŠéfredaktor: Tomáš Sládek (tel.: 222 221 557, 777 936 490; e-mail: [email protected])Redaktor: Jaroslav Kroufek (tel.: 312 520 541)Manažér redakce: Oldřich Novotný (tel.: 777 597 553; e-mail: [email protected])Administrace a předplatné: Mgr. Dana Trněná (tel.: 222 723 388, 774 777 794; e-mail: [email protected])Distribuce a plošná inzerce: Dagmar Motyčková (tel.: 222 221 543, 774 777 794; e-mail: [email protected])Zlom a předtisková příprava: Jiří Rumíšek (tel.: 222 723 390, 777 936 490; e-mail: [email protected])Tiskne: Východočeská tiskárna, spol. s r. o.Distribuce: Modelářské prodejny, První novinová společnost, a. s.Předplatné: na 12 měsíců 792 Kč, na 6 měsíců 396 Kč. Zašlete poukázkou typu C na adresu: Redakce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Do zprávy na ústřižku pro příjemce napište, od kterého čísla časopis objednáváte. (Časopis lze předplatit od kteréhokoliv měsíce v roce. Stejným způsobem si může-te objednat i starší čísla.) Celoroční předplatitelé získávají Kartu předplatitele RC revue, která jim umožní získat některé slevy ve vybraných modelářských prodejnách.

Předplatné pro Slovensko na 12 měsíců 36 €, na 6 měsíců 18 €. Zašlete objednávku poštou na adresu: RCR s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3, ČR, faxem na tel. č. +420 222 221 546, e-mailem na [email protected]; objednávkový formulář je i na www.rcrevue.cz. Příslušnou částku poukažte převodem nebo poštovní poukázkou typu U na účet 4005363781/7500, konstatní symbol 0308, variabilní symbol 654321, adresát RCR s. r. o. Baranova 31, 130 00 Praha 3, referenční číslo 13815470. Při platbě z účtu nezapomeňte zaslat své číslo účtu, aby platbu bylo možné identifi kovat. Předplatné na pokyn vydavatele rozesílá SLOVENSKÁ POŠTA, a. s., Uzbecká 4, P.O.BOX 164, 820 14 Bratislava 214.Foreign subscription orders: are to be despatched to Editor´s Offi ce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, Czech Republic, by means of a Bank cheque. One issue cost 7,50 €, annual subscription 90 € including p.& p. by surface mail.Distribúciu pre SR zabezpečuje: PressMedia, spol. s r. o., Liběšická 1709, 155 00 Praha 5, ve spolupráci s Mediaprint-Kapa, Pressegrosso, a. s., Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel.: +421 249 498 112-3Sprzedaż i dystrybucja miesiecznika RC revue na terenie Polski prowadzi fi rma KAL-POL. Adres: Skladnica Modelarska, 02-362 Warszawa, ul. Bitwy Warszawskej 1920 r. Nr. 6; tel.: +48 22 8220277, +48 22 8223818; fax: +48 22 6687332, www.modelarnia.plVelkoodběratelé a prodejci si mohou časopis objednat na adrese: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, tel./fax: 222 723 388Registrace MK ČR E-10439 ISSN 1213-130XRedakcí nevyžádané příspěvky se nevracejíTitulní snímek: Jaroslav Suchomel© RCR - Radio Control RevueCena výtisku 79 Kč ● Slovensko 3,60 € ● Polsko 14 zł

Aerobatics.cz str. 79Alfa computers str. 79Astra, s. s r. o. III. obálkaAvanti str. 78BEL str. 78Best Buy Model str. 11BP-Service str. 5Classic models str. 78DSYS str. 48Hořejší model str. 19Houška modelář str. 66IMI Nitra str. 66ITEA str. 19JETI model str. 11Kostka modelcentrum str. 78Mega motor str. 66Meister modellbau str. 78Modelář Vaňouch str. 78Modelářství Teplice str. 78Modelhobby str. 48MVVS str. 23MZK Servis str. 23NoNa str. 48OD Vágner str. 78Pohodalet str. 78Potensky str. 78PowerBox Systems str. 23RCM Pelikán IV. obálkaRCM vos str. 23RC Heaven str. 78RCshop.eu str. 79Reichard modelsport str. 23Robbe modellsport II. obálkaSatria str. 78SCZ model str. 78Tatramodel str. 79Telink str. 23ÚTM Pavel Krob str. 78VA models str. 48VaSa model-hobby str. 79Vladyka str. 78VR technik str. 78

V tomto čísle inzerují:

80

TIRÁŽ

RCR 1/2011

Modře jsou vytištěny prodejny, kde obdr-žíte všechna dosud vyšlá čísla. Získat je rovněž můžete, pokud zašlete poštovní poukázkou typu C příslušnou částku na adresu: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Částka za jedno číslo je 49 Kč / 2,20 € (od č. 9/2005 59 Kč / 2,70 €; od č. 11/2007 69 Kč / 3 €), do zprávy pro pří-jemce uveďte, o která čísla máte zájem.

ČESKÁ REPUBLIKA

BENEŠOV ● Classic models, Dvořákova 2118BLATNÁ● BP-Service, Spálená 440BRNO● City Paper, Česká 16/18● JR Models - H. Zapletalová, Veveří 109 ● Reichard Modelsport, Palackého 134a● Železářství Barták, Táborská 224● RC market, Pálavské nám. 11BŘECLAV● Spektrum, Husova 3015ČESKÁ LÍPA● OK model, Nám. T.G.M. 200● RC shop Montičky, Masná 1407ČESKÉ BUDĚJOVICE ● Kontakt Elektronik, Nová 17● Modelcentrum ČB, Nádražní 118/6● Hobby model, Žižkova 12DĚČÍN● RC Modelář Hájek, Labská 267/38DOMAŽLICE ● Sladký-modelář, Nám. míru 40FRÝDEK-MÍSTEK ● Žižamodelář, Příborská 130, ChleboviceHLINSKO V ČECHÁCH● Rudolf Hiesbök, Husova 144HODONÍN● Fogt Modellsport, Masarykovo nám. 26HRADEC KRÁLOVÉ● JINO, Na Drahách 740/3a● Š-Hobby, S. K. Neumanna 281HULÍN● RM Hobby, Partyzánská 622CHODOVÁ PLANÁ● Meister –Modellbau, Slovany 462CHOTĚBOŘ● Rezler, Jabloňová 227JABLONEC N. NISOU● A-partner, Pražská 16JIČÍN● Avanti, Poděbradova 225

● RC Modely Jičín, Holín 42JIHLAVA● Kostka Modelcentrum, Žižkova 102JIRKOV U CHOMUTOVA● MP Kocourek, Hrnčířská 194KARLOVY VARY● Zdeněk Smieško, Nad Dvorem 1KLATOVY● Modelář-Šos, Kollárova 400KOLÍN● RC modely Novotný, M. Alše 264KUTNÁ HORA● RC modely-PH, Václavské nám. 254LIBEREC● Pe+Ka, Na humnech 844● RAMON Com., Tanvaldská 40LOUNY● Karmar Model, Vrchlického 883MĚLNÍK● Mladý modelář, Pražská 2596OLOMOUC● Satria, E. Krásnohorské 3● Modelář, Polská 22● Helimodels, Přerovská 688/62a● Slot Car s.r.o., OlympieORLOVÁ-LUTYNĚ● Modelář Scholz, Masarykova tř. 1017OSTRAVA ● SCZ modelpark, Chopinova 5● Slot Car s.r.o., Shopping parkPARDUBICE● RCM v.o.s., J. Zajíce 983PLZEŇ ● Elektro Komárkovi, Slovanské údolí 31● EsoTop, Klatovská 115● Model Fun, J. J. Ryby 66● Modelářské potřeby Jarý, Na Roudné 25● ZM model, Koterovská 39PRAHA● Krakatit, 1, Jungmannova 14● Planografie, 2, Bělehradská 73● Auto Jarov – čerpací stanice, 3, Osiková 2● Polena models, 5, Otínská 1022/44● HVP modell, 5, Pod Žvahovem 73/74 (ve dvoře)● RC servis, 6, Letecká 666● RC Modely Pod Babou, 6, Koulova 14● Modelář – Vaňouch, 7, Korunovační 16● Houška Modelář, 8, Křižíkova 62● MIPA s.r.o., 9, Travná 223● e-obchod.com, 9, NC Rajská zahrada● Juniormodel, 9, Litvínovská 291/46● Lestr models, 9, Kolbenova 11● RC shop.EU, 4, Ohradní 1357/41

● SCZ modelpark, 10-Uhříněves, Fr. Diviše 105 ● ÚTM, P. Krob, Úvaly, Husova 77PŘÍBRAM● Veselý letecký modelář, Březnická 85RYCHNOV NAD KNĚŽNOU● RC modely BZUK, Dlouhá ves 41SEDLČANY● Dřevocentrum, 28. října 8SEMILY● RC Modely, Ke stadionu 196SVITAVY● Modelář, Gorkého 61ŠEBROV● JR Models, Šebrov 113ŠUMPERK● Šumperský Modelář, Masarykovo nám. 1267/20TELČ● Petr Šilhavý, nám. Zachariáše 51TEPLICE● Modelářství – Teplice U Červeného kostela 36/17TŘEBÍČ● MD plus, Kosmákova 1166/55UHERSKÉ HRADIŠTĚ● PK modelář, Na splávku 182ÚSTÍ N. LABEM● VR technik, Žižkova 343ÚSTÍ N. ORLICÍ● Š-Model-Hobby, Třebovská 1VESELÍ N. MORAVOU● Černý Ladislav, Masarykova 534VYŠKOV● BIKE PRO, nám. Obránců míru 4ZLÍN● ESKO, Prlovská 2490● MG model, Voženílkova 55/62GES-ELECTRONICS● Brno, Křenová 29● Hradec Králové, Habrmanova 14● Ostrava, 28. října 273● Plzeň, Studentská 55a● Praha 1, Myslíkova 31PECKA-MODELÁŘ ● P-1, Karoliny Světlé 3● P-1, Zlatnická● P-6, OC Šestka● Průhonice, OC HypernovaMPM, SPOL. S R. O.● Havířov-Podlesí, Šrámkova 1379● Mladá Boleslav, Viničná 1308/III● Most, Šeříkova, blok 529/1054● Olomouc, OD, 28. října 7● Tábor, OD Dvořák, Tř. 9. května 2886● Teplice, Masarykova 82

● Vrchlabí, Krkonošská 22● Znojmo, Dolní Česká 37/384MODELPOINT.cz● Hradec Králové, Hypermarket TESCO, Rašínova tř. 1669● Jihlava, Hypermarket TESCO, Brněnská 4971/74● Karlovy Vary, OC Fontána, Chebská 370● Kladno, Hypermarket TESCO, Americká 2777● Kolín, Kolín světelná, Legerova 277● Opava, OC Silesia, Těšínská 2914/44● Ústí n. Labem, Hypermarket TESCO, Havířská 17/352● Zlín 4, CENTRO ZLÍN, 3. května 1170

SLOVENSKÁREPUBLIKA

BRATISLAVA ● Modelhobby, Robotnícka 3● Pecka-modelár, Avion Shopping Park, Ivanská cesta 16● Oxford Bookshop, Laurinská 9MARTIN ● KOŠŤAN-model, Záturčianská 47NITRA● PEMI MODEL, Pieskova 16● SAPEKO, Štefánikova 50NOVÉ ZÁMKY● ELCOM, M. R. Štefánika 91NOVÉ MESTO nad VÁHOM● Plast servis, Sasinkova 19PIEŠŤANY● Modelhobby, Vajanského 58POPRAD● HT model, Na letisko 49ROŽŇAVA● Modelár, Kóšu-Shoppera 2223/15STARÁ TURÁ● Probe, Dom Služieb, SNP 41TRNAVA● Funmodels, Okružná 6ŽILINA● Tatramodel, Pod Hradiskom 50

POLSKÁREPUBLIKA

JELENIA GÓRA● Modelemax.pl, Ul. Okopowa 6aKRAKÓW● Składnica Modelarska, ul. Dwernickiego 7POZNAŃ ● Składnica Modelarska, Łukaszewicza 16WARSZAWA ● Składnica Modelarska, ul. Bitwy Warszawskiej 1920 r. Nr 6

Prodejny, kde získáte RC revue za sníženou cenu

Date post:	08-Feb-2016
Category:	Documents
Upload:	slowfly
View:	543 times
Download:	16 times

RC Revue 2011-01

Documents