Kč 20,– 5775 ÚNOR 2015 ROČNÍK 77

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

ŠVATADAR

ZIMA NA JIŽNÍ MORAVĚ

(Obřadní síň židovského hřbitova v Podivíně z druhé poloviny 19. století.)

Foto Jiří Daníček

LET MY PEOPLE LIVETak se jmenovalo dvoudenní shromážděník uctění památky obětí holokaustu, kterépři příležitosti sedmdesátého výročí osvo-bození koncentračního tábora v Osvětimi-Birkenau uspořádal v Praze Evropský ži-dovský kongres (EJC). Tato akce letosnahradila tradiční setkání, jež už řadu letpořádá FŽO 27. ledna, v den, který Orga-nizace spojených národů vyhlásila jakoMezinárodní den obětí holokaustu.

Letošní dvoudenní akce, kterou ECJpojal ve spolupráci s prezidentem ČRjako velkou a nákladnou záležitost, bylav etapě příprav poznamenána obavami,že této pietní příležitosti bude do jistémíry využito i k řešení problematickýchpolitických cílů, mezi něž zejména pat-řilo pozvání ruského prezidenta Putina.FŽO ve stručném prohlášení vyjádřilostanovisko, které účast ruského preziden-ta na pietním aktu vzhledem k současnépolitické situaci považuje za nevhodnou.Putin nakonec do Prahy nepřijel, a tak secelá akce nakonec obešla bez zjevnýchkontroverzí. Nepřijela ani většina po-zvaných hlav států – mnozí z nich secelkem logicky účastnili pietního aktu,který se uskutečnil ve stejném termínuv samotné Osvětimi. Přesto se do Prahydostavila řada významných osobností.

Program prvního dne (26. ledna) seodehrál na Pražském hradě, kde po zaha-jovacím projevu Moše Kantora, předsedyEJC, předsedů obou komor českého parla-mentu a premiéra Bohuslava Sobotky pro-bíhalo ve třech panelech Forum of WorldCivil Society. Účastnili se ho Stephen Sac-kur, ředitel antidifamační ligy A. H. Fox-man, filosof Bernard-Henri Lévy, historikTimothy Snyder, právníci Cotler, Dersho-witz a Dinstein, komisařka EU Věra Jou-rová, předseda izraelského Knessetu Juli-Joel Edelstein a někteří další. Večer sekonala v Obecním domě recepce s proslo-vy M. Kantora a prezidenta Zemana.

Druhý den se ve Španělském sálePražského hradu konal koncert, po kte-rém pronesl český prezident projev.V něm vyzval svět k společné vojenskéakci proti Islámskému státu, který ozna-čil za hrozbu, jež může přinést ještě ma-sivnější vyvražďování než sám holokaust.Promluvili také bulharský prezident Ro-sen Plevneliev, Juli Edelstein, předsedaEvropského parlamentu Martin Schulza Moše Kantor. Program byl uzavřen mi-nutou ticha za oběti šoa.

Odpoledne se účastníci přemístilik vlastnímu pietnímu aktu do Terezína.

Tam byl představen projekt pomníku napaměť obětí šoa sochaře Aleše Veselého,který bude umístěn u aleje vedoucí k ži-dovskému hřbitovu. Za přeživší promlu-vil prof. Felix Kolmer, smuteční projevpronesl Meir Lau, bývalý vrchní rabínIzraele. Pomodlil se také kadiš. Závě-rečnou modlitbu El male rachamim –Bůh plný milosrdenství přednesl kantorJoseph Malovany.

Takový byl ve stručnosti průběh dvou-denního fóra Let my people live! Vzhle-dem k uzávěrce tohoto čísla 27. 1. se prů-běhu pietního shromáždění v Osvětimii akcím, které uspořádaly k uctění památkyobětí šoa židovské obce a další institucev ČR, budeme věnovat v příštím čísle. jd

GRANTY CLAIMS CONFERENCENový způsob distribuce a administracegrantů Claims Conference, který fungujeuž od ledna 2013 pod Federací židovskýchobcí, se velmi osvědčil. V uplynulém roceopět poskytla Claims Conference přeživ-ším v České republice výraznou finančnípomoc pro péči v domácím prostředí, nanáhradu léků, nezbytných lékařských vy-šetření a zákroků nehrazených zdravotnípojišťovnou a na naléhavou pomoc.

S velkou radostí vám mohu oznámit, žepro rok 2015 získá Česká republika na po-moc přeživším šoa ještě výraznější finanč-ní podporu. Prostřednictvím této podporyvám nyní můžeme pomoci s úhradouvšech následujících služeb:■ osobní asistence a pečovatelská služba,■ pomoc v domácnosti,■ úklidové služby,■ osobní péče (osobní hygiena, manikú-ra, pedikúra, úprava vlasů a vousů – ka-deřnice, holič) v domácím prostředí,■ ergoterapie a domácí rehabilitace,■ kompenzační a zdravotní pomůcky,■ doprava obědů.

Informace o všech těchto službáchvám poskytnou pracovníci jednotlivých

židovských obcí (Liberec, Děčín, Tepli-ce, Karlovy Vary, Plzeň, Olomouc, Praha– sociální oddělení) nebo agentur domá-cí péče (Praha – EZRA, Brno, Ostrava).Ráda bych vás informovala, že podmín-ky poskytování finančních náhrad zaléky, nezbytná lékařská vyšetření a zá-kroky nehrazené zdravotní pojišťovnou,drobné kompenzační pomůcky apod. senemění. Vaše žádosti o náhrady směřuj-te na paní Zlatu Kopeckou.

Dita Šnajdrová, koordinátorka grantů Claims Conference

PŘEDPLATNÉ ROŠ CHODEŠ 2015Máte-li zájem o předplatné měsíčníkuRoš chodeš, lze to učinit následujícímzpůsobem: Roční předplatné pro ČR je400 Kč, elektronicky v PDF 240 Kč; doEvropy 750 Kč, elektronicky v PDF240 Kč, do zámoří 1000 Kč, elektronic-ky v PDF 240 Kč.

Částku v korunách nebo její ekviva-lent v EUR nebo USD zasílejte laskavěna číslo účtu 030031-1936511339/0800(IBAN CZ14 0800 0300 3119 36511339; BIC GIBACZPX) u České spoři-telny, a. s. variabilní symbol 122015;jako údaj příkazce uveďte jméno před-platitele.

Objednávky předplatného zasílejte doredakce Roš chodeš, Izraelská 1, 130 00Praha 3, e-mail: roschodes@sefer.cz, te-lefon: 226 235 217, mobil: 605 319 468.Do objednávky uveďte jméno, poštovníadresu a u elektronického zasílání svůje-mail.

red

2 VĚSTNÍK 2/2015

AKTUALITY

OBSAH

Charlie Hebdo a Židé 3, 8Sidra, bohoslužby 4–5Z Krymu na Slovensko

rozhovor s rabínem M. Kapustinem 6–7

Tel Aviv ve fotografiích 9Makom ze – toto místo 10Židovsko-arabská škola Hand in Hand

rozhovor s N. Dudinskou 11, 19Adam Drda: Zvláštní zacházení 12–13Revitalizace židovských

památek nekončí 14–15Zoolog Jisrael Aharoni a Praha 16–17Vídeňská knihovna slaví 200 let 18Romský projekt Roni Ben Ari 19Charlie Hebdo a Izrael 20–21Částečný albín …a další události 22D. Lipstadtová: Pokrytectví po útoku 23Kalendárium 23Kultura, zprávy, inzerce 24–26Zprávy z obcí 27Zprávy ze světa 28

Masakr v redakci satirického magazínuCharlie Hebdo nejprve otřásl celým svě-tem, hned vzápětí po vlně bezprostřednísolidarity ale vyvolal dokonce i v tuzem-ských médiích a na sociálních sítích bouř-livou společenskou debatu. Málokterý zezdejších diskutujících kdy držel tento ča-sopis v ruce, najednou však měl každý jas-ný názor na otázku, která se začala ozývatze všech stran – byl kontroverzní týdeníkvlajkovou lodí svobodomyslného duchanaší společnosti, na niž zaútočil tmářskýislám, anebo se humor Charlie Hebdovezl po vlně vulgárního („dekadentního“)nevkusu, xenofobie, antiklerikál-ního a islamofobního populismua útok frustrovaných, poníženýchvěřících byl očekávatelným dů-sledkem jeho provokací?

Ačkoli i stoupenci druhého tá-bora, jejichž jakýmsi mluvčímse v českém prostředí stal díkykomentáři Já nejsem Charlie(LN 12. 1.) Tomáš Halík, se dušují, žefyzický útok je pro ně tak jako tak ne-ospravedlnitelný, a teror jednoznačněodsuzují, rozpor v pohledu na tuto otáz-ku zůstává hluboký. Jako by karikaturydnes už mrtvých kreslířů sdružených ko-lem „nezodpovědného magazínu“ Char-lie Hebdo zasahovaly naši společnost vezvlášť citlivém bodě. Zmatek doby vyniklještě víc, když se na stranu proklamativ-ně levicového časopisu začali houfněpřiklánět pravicoví liberálové (z nadšenípro svobodu slova) i konzervativci (tizase z poněkud pomýlené představy, žeCharlie Hebdo především tepe do islá-mu – z jejich pohledu hlavního nepřítelezápadního světa). Naopak levice sek němu obrátila zády – prý proto, že sibere na mušku utlačovanou, sociálněslabší komunitu muslimů a zneucťuje je-jich víru. Nábožensky založení diskutéřiměli námitky proti blasfemickému a sil-ně proticírkevnímu zaměření humoruCharlie Hebdo a konečně někteří levico-ví obhájci islámu (a kritici USA a Izrae-le) se začali rozhořčovat, že časopis sipokrytecky vybíral muslimy coby snad-ný a společensky akceptovatelný terč,avšak na jiná témata – například prý natakové Židy, Izrael anebo holokaust – sizbaběle netroufl.

Tento text se bude zabývat předevšímzkoumáním pravdivosti či nepravdivostiposlední jmenované teze, dotkne se všakz tohoto úhlu pohledu i obecné otázky,k níž se váže tato kontroverze. Odhléd-neme-li od toho, že humor je z velké

míry otázkou vkusu a osobního naladěníkaždého jednotlivce, jaké opodstatněnímá v satiře drzost, neúcta a provokacea kde vlastně leží hranice mezi autentic-kým černým humorem na jedné straněa hanobením, nenávistí a podněcovánímna straně druhé?

AFÉRA SINÉPojďme se podívat nejprve na to, jestlipro Charlie Hebdo skutečně znamenaliŽidé, judaismus a Izrael jakési tabu, jakse snaží někteří lidé tvrdit. Podle nichtomu napovídá zejména kauza kolem

kreslíře Siného, která rozdělila fran-couzskou společnost v létě roku 2008.Tehdy publikoval Maurice „Siné“ Sinet,jeden z kmenových autorů časopisu, vesvém pravidelném sloupku kousavoupoznámku o chystané konverzi Sarkozy-ho syna Jeana k judaismu před sňatkems Jessicou Sebaounovou, dědičkou bo-haté židovské rodiny Dartyů. Siné sev krátkém sloupku vedle toho otřeli o incident, kdy mladý Jean Sarkozynaboural na skú-tru vůz BMWa z místa nehodyujel – soud honicméně osvobo-dil, což, jak Sinénaznačil, mohlosnad souvisets tím, že poškoze-ný majitel BMWbyl francouzskýArab. Odstavec Siné uzavřel ironickoupoznámkou: „Ten chlapec to dotáhnedaleko!“

Sloupek nejprve prošel bez povšimnu-tí, později na něj ale upozornil francouz-ský novinář Claude Askolovich a ozvalyse i židovské organizace, kterým vadilimplicitní náznak, že konverze k judais-mu je jakousi snadnou cestou k majetkua společenské prestiži, stejně jako stereo-typní spojování židovství s penězi a poli-tickou mocí. Philippe Val, tehdejší šéfre-daktor Charlie Hebdo, požadoval naSiném omluvu. Po zřejmě bouřlivýchsporech uvnitř redakce Siné již napsaný

omluvný text odmítl uveřejnit a byl z ča-sopisu propuštěn – řekl prý dokonce, že„to už by si radši nechal uříznout koule“.Pozdější soud nakonec Siného zprostilobvinění z antisemitismu a nádavkemhumorista vysoudil na Charlie Hebdo fi-nanční náhradu za to, že byl propuštěnprotiprávně.

Do veřejné debaty kolem „aféry Siné“tehdy ve Francii zasáhli mnozí významníintelektuálové a postavy veřejného života.Někteří – z těch známějších třeba Jean-Luc Godard, Gérard Depardieu, předsedaFrancouzské židovské unie pro mír Pierre

Stambul anebo karikaturista Tig-nous, jeden ze zavražděných přiteroristickém útoku na CharlieHebdo – se postavili za Siného.Jiní – mezi nimi Elie Wiesel, Ber-nard-Henri Lévi, Claude Lanz-mann, kreslíř Joann Sfar a teh-dejší starosta Paříže BertrandDelanoa – se přidali na stranu šéf-

redaktora Philippa Vala. Ti první poukazo-vali na nezadatelné právo humoristy naprovokaci, odvolávali se na svobodu slovaa tvrdili, že šéfredaktor užívá dvojího met-ru: stejně ostré, ne-li ještě ostřejší výrokySiného na adresu islámu anebo třeba ho-mosexuálů se podle nich nedočkaly taktvrdé reakce jako tento poměrně nevinnýsloupek. Kritikům také vadilo, že PhilippeVal nechal o dva roky dříve v CharlieHebdo uveřejnit dánské karikatury pro-

roka Mohameda,čímž chtěl demon-strovat podporusvobodě slova na-vzdory tomu, že jemuslimové vníma-jí jako urážlivé –když se ale urazížidovská komu-nita, spěchal seomluvit. Někteří

pak zašli ještě dál, když prohlásili, že ob-vinění z antisemitismu je snadný způsob,jak umlčet jakoukoli kritiku.

Naopak Siného protivníci v čele s šéf-redaktorem Philippem Valem varovalipřed antisemitskými tendencemi radi-kální levice a hlavně připomínali Sinéhovýroky z roku 1982. Tehdy se kreslíř bě-hem nočního rozhlasového pořadu spolus moderátorem opil a pak se povzbuzenalkoholem pustil do tirády, která souvi-sela se zrovna probíhající libanonskouválkou a s teroristickým útokem v paříž-ské restauraci Goldenberg, při němž

(pokračování na straně 8)

VĚSTNÍK 2/2015 3

CHARLIE HEBDOA ŽIDÉ

O tenké hranici mezi drzou satiroua smíchem plným nenávisti

Jsem Žid / Charlie a Francouz. Improvizovaný plakátna bezpečnostní bariéře před košer obchodem v Paříži.

MIŠPATIM (2M 21–24)Bůh je v detailechÚvodní slova naší sidry znějí: „A totojsou zákony, které jim předložíš!“ (2M21,1) Raši je komentuje takto: „A totojsou zákony – kdykoli se vyskytuje slo-vo ,toto‘, signalizuje přerušení předcho-zího vyprávění. Kdykoli se vyskytujespojení ,a toto‘, značí pokračování: Jakobyly předchozí zákony dány na Sinaji,i tyto byly dány na Sinaji. Proč jsou ob-čanské zákony umístěny vedle zákonů,které se zabývají svatostánkem? Aby seřeklo, že sanhedrin má být blízko Chrá-mu. Hospodin řekl Mojžíšovi: ,které jimpředložíš‘ – jako by mu řekl: Nemyslisi, že je budu učit oddíl nebo zákon dva-krát nebo třikrát, dokud ho nebudouznát slovo od slova, ale nedám si práci,aby pochopili smysl a význam. Vždyťproto Tóra praví: ,které jim předložíš‘ –jako prostřený stůl, kde je vše připrave-no k jídlu.“

Rašiho komentář obsahuje tři pozoru-hodná tvrzení, která jsou pro pochopeníjudaismu klíčová. Za prvé: Od Boha po-cházejí nejen obecné principy judaismu(aseret hadibrot neznamená „deset při-kázání“, ale deset výroků, deset zásad),ale též jednotlivosti, detaily. Existujílidé, kteří věří, že na judaismu jsou sva-té jeho vize, vyjádřené na Sinaji v Desa-teru. Nicméně Hospodin se skrývá v de-tailech: „Jako byly předchozí zákonydány na Sinaji, i tyto byly dány na Sina-ji.“ Velikost judaismu nespočívá jen vevznešených představách o svobodné,spravedlivé a milosrdné společnosti, aletaké ve způsobu, jakým se tyto vize sta-vějí díky propracované legislativě obě-ma nohama na zem. Svoboda je víc nežabstraktní představa. Znamená (a tov době, která považovala otroctví zadané), že po sedmi letech služby musítepropustit svého otroka, a pokud jste hojako pán zranil, musíte ho propustit oka-mžitě. Znamená, že otrokům se musíumožnit jeden den ze sedmi odpočívat.Tyto zákony neruší otroctví, ale vytváře-jí podmínky, v nichž se lidé nakonec na-učí, že ho mají zrušit. Důležité je i to, žez otroctví činí nikoli osudovou záležitost,ale dočasný stav. Otroctví není to, co jstenebo jak jste se narodil, ale cosi, co sevám přihodilo a jednoho dne skončí.

To je smysl zákonů – a především zá-konu o šabatu –, neodehrávají se jenv rovině teorie, ale jsou živá praxe.A to je význam výroku, že Bůh je v de-tailech.

Za druhé: druhou a neméně důležitouzásadou je, že občanský zákon není to-též co světský zákon. Nepřijímáme myš-lenku, že „co je císařovo, patří císaři,a co je Božího, Bohu“. Věříme v odděle-ní náboženství a světského života, alenikoli v sekularizaci zákona nebo spi-ritualizaci víry. Sandherin (Nejvyššísoud) musí být umístěn blízko Chrámu,abychom věděli, že zákon se musí odvo-zovat od náboženské vize. Největší zetří myšlenek, vyjádřených v naší sidře,zní: „A přistěhovalce neutlačuj, vždyťjste poznali duši přistěhovalce, když jstebyli přistěhovalci v zemi Micrajim!“(2M 23,9)

Židovské pojetí spravedlnosti, které tuje poprvé podrobně vyloženo, se neza-kládá na účelu a pragmatismu ani na ab-straktních filosofických principech, alena konkrétní historické paměti Židůjako „Bohem vyvoleného národa“. Předstaletími si Hospodin vybral Abrahama,aby přikázal „svým synům a své rodinězachovávat Hospodinovu cestu, zjedná-vat spravedlnost a právo“ (1M 18,19).V judaismu vyplývá spravedlnost z pří-mé zkušenosti s nespravedlností z rukouEgypťanů a z Hospodinova rozhodnutívytvořit prostřednictvím Židů odlišnýtyp společnosti.

Podobu takové společnosti nazna-čuje již první kapitola Tóry, v níž čte-me prohlášení o důstojnosti člověkastvořeného k obrazu Božímu. To jedůvod, proč se se všemi lidmi musínakládat stejně. V naší sidře je to for-mulováno takto: „Nedej se většinoustrhnout ke špatnosti a při výpovědio sporné věci se neřiď většinou. Anichudákovi v jeho sporu nenadržuj.“(2M 23,2–3)

Na mystické rovině nalézáme Bohav nitru duše, ale má se nacházet i na ve-řejném prostranství a v běžném prostře-dí: při obchodování, při výkonu úřadua v soudních síních. Nesmí existovatpropast mezi jednáním v soudní síni(kde se setkává člověk s člověkem)a Chrámem (na místě setkání člověkaa Boha).

Třetí – a velmi pozoruhodnou – zása-dou je, že zákon nenáleží do rukouprávníků. „Nemysli si, že je budu učitoddíl nebo zákon dvakrát nebo třikrát,dokud ho nebudou znát slovo od slova,ale nedám si práci, aby pochopili smysla význam. Vždyť proto Tóra praví: ,kte-ré jim předložíš‘ – jako prostřený stůl,kde je vše připraveno k jídlu.“ Z tohotoRašiho výroku pramení i název nejzná-mějšího židovského zákoníku – Pro-střený stůl, Šulchan aruch od rabína Jo-sefa Kara.

Od nejstarších časů vyžadoval judais-mus, aby zákonům porozuměl úplněkaždý, aby ponětí o právu nebylo pečli-vě střeženou výsadou elity. Jak zní zná-mý výrok – Tóra je „dědictvím obce Já-kobovy“ (5M 33,4). Proto existuje tolikžidovských právníků. Judaismus je ná-boženstvím zákona – nikoli proto, že bynevěřilo v lásku („Miluj bližního svéhojako sebe sama“), ale proto, že bez spra-vedlnosti se nemůže rozvíjet ani láska,ani svoboda, ani samotný život. Pouháláska otroka z okovů neosvobodí.

Oddíl Mišpatim, jenž je souborempravidel a příkazů, možná v porovnánís dechberoucím zjevením na Sinaji pů-sobí poněkud suchopárně a přízemně.Ale tak to není. Oddíl Jitro obsahujevizi, ale Bůh je v detailech naší sidry.Bez vize je zákon slepý. Ale bez po-drobností nám vize odletí do oblak. Prá-vě ony přivádějí Boží přítomnost nazem, kde ji nejvíce potřebujeme.(Z komentářů rabína Jonathana Sacksevybrala a přeložila A. Marxová. Biblic-ké citáty jsou převzaty z překladu rabínaE. K. Sidona.)

4 VĚSTNÍK 2/2015

SIDRAPRO TENTO

MĚSÍC

Kresba Mark Podwal.

PŮLŠEKELKdyž vstoupíme do Staronové synago-gy, okamžitě nám padne zrak na dvě po-kladnice, do nichž se ukládaly židovskédaně, jež Židé odevzdávali králi, aby sitak zajistili právo na synagogu a na krá-lovskou ochranu.

Něco podobného se dělo v době Chrá-mu: od všech Židů se žádalo, aby darova-li půlšekel jako příspěvek na chrámovéoběti. Od počátku adaru se dávalo veřej-nosti na vědomí, aby si muži připravilisvůj půlšekel, poutníci přinášeli penízechrámovým pokladníkům z celé zeměi ze zahraničí. V Chrámu existovala jednakomnata, v níž se tyto příspěvky ukláda-ly. Třikrát za rok za vybrané peníze po-kladníci nakupovali zvířata pro oběti.

Proč právě půlšekel? Původ příspěvkusahá až k příběhu se zlatým teletem.Když se Mojžíš po čtyřicet dnů nevracelz hory Sinaj, rozšířila se zvěst, že už ne-přijde a že by si Židé měli vybrat jinéhovůdce. Židé se tak obávali, že by je ne-měl kdo vést na cestě z otroctví, že sepodvolili strachu, vybrali mezi sebou svézlaté šperky a z nich nechali odlít zlatéhobýčka. Stvoření tohoto egyptského bůžkabylo v protikladu ke všemu, co Hospodinzjevil na Sinaji. Egyptská společnost bylazkorumpovaná, nemorální, zotročovalalidi a neštítila se ani vraždit děti, judais-mus naproti tomu učí soucitu, morálcea společenské odpovědnosti.

Judaismus není sobecké náboženství,učí nás starat se nejen o sebe, ale i o dru-hé. Jasně to vidíme právě na onom půl-šekelu – byl vnímán jako pokání za zlatétele a byl žádán od každého, bez ohleduna to, zda to byl boháč nebo chuďas. Načinnost Chrámu přispívali všichni.

Chrám už neexistuje, ale naše odpo-vědnost ke komunitě trvá, ať jsme majet-ní nebo méně bohatí. Dáváním peněz nadobročinnost naše pomoc obci nekončí:oddíl Šabat šekalim učí, že bychom mělimyslet na druhé. V pražské obci existujespousta organizací, které si pomoc za-slouží – můžeme konat dobrovolnicképráce, navštěvovat nemocné a staré.

Půlšekel znamená také to, že bezostatních jsme jen polovinou sebe sama.Tím, že dáváme a pomáháme druhým,sami rosteme a přinášíme Boží sprave-dlnost na zem. Pokladnice ve Staronovékdysi zajišťovaly podporu krále. Kdyždáváme druhým, získáváme ochranua pomoc Krále nejvyššího.

BRYAN WOOD,kantor Staronové synagogy

VĚSTNÍK 2/2015 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – únor 2015

Staronová synagoga4. 2. středa TU BIŠVAT

6. 2. pátek večerní bohoslužba 16.45 hodin7. 2. sobota JITRO 2M 18,1–23

hf: Iz 6,1–7,6; 9,5–6mincha 16.30 hodinkonec šabatu 17.57 hodin

13. 2. pátek večerní bohoslužba 16.58 hodin14. 2. sobota ŠABAT ŠKALIM

MIŠPATIM 2M 21,1–24,18mf: 2M 30,11–16hf: 2Kr 12,1–17mincha 16.40 hodinkonec šabatu 18.08 hodin

19. 2. čtvrtek 1. den Roš chodeš adar20. 2. pátek 2. den Roš chodeš adar

večerní bohoslužba 17.10 hodin21. 2. sobota ŠABAT HAFSAKA RIŠONA

TRUMA 2M 25,1–27,19hf: 1Kr 5,26–6,13mincha 16.50 hodinkonec šabatu 18.19 hodin

26. 2. čtvrtek 7. adar – den narození a úmrtí Moše rabenu27. 2. pátek večerní bohoslužba 17.21 hodin28. 2. sobota ŠABAT ZACHOR

TECAVE 2M 27,20–30,10mf: 5M 25,17–19hf: 1S 15,2–34mincha 17.00 hodinkonec šabatu 18.30 hodin

V sobotu šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.V sobotu mincha (odpolední modlitba) od 13.30 hodin.

Jeruzalémská synagogaBohoslužby se konají každou sobotu od 8.50 hodin.

Páteční večerní bohoslužby zde budou 6. 2. v 16.45 hodin a 20. 2. v 17.10 hodin.

Vyjma uvedených se zde večerní bohoslužby nekonají.

Bejt SimchaKabalat šabat každý pátek od 18.00 hodin.

V pátek 6. února od 18 hodin proběhne speciální kabalat šabat při příležitosti svátku Tu bišvat, zkrácený a upravený pro děti.

TRYZNA V PINKASOVĚ SYNAGOZETerezínská iniciativa zve všechny na vzpomínkovou tryznu, která se uskuteční

v neděli 8. března v 10 hodin v Pinkasově synagoze. Toto datum je tragicky zapsáno do paměti českých Židů jako den, kdy byl v roce 1944 vyvražděn rodinný tábor v Osvětimi-Březince.

Federace židovských obci v ČR i Židovská obec v Praze se obracejí na všechny,kterým utrpení předků není lhostejné, s prosbou o účast.

V lete roku 2014 začal v Bratislave pra-covať liberálny rabín Míša Kapustin. Jesynom druhej manželky sovietskehonámorného dôstojníka, povolaním uči-teľky. Matka pochádzala z „typickej so-vietskej židovskej“ rodiny, religiózneprejavy tam nepozoroval. Míša sa naro-dil roku 1980 v Orenburgu. Roku 1997začal študovať právo na Krymskej uni-verzite ekonómie a ekonomického prá-va. Po dvoch rokoch sa preorientoval narabínske štúdiá, stal sa poslucháčomLeo Baeck College v Londýne. Rabínskuordináciu získal roku 2005. Od roku2005 do roku 2007 pôsobil ako rabínv Charkove, neskôr v Simferopole, hlav-nom meste Krymu.

K židovstvu priviedol Míšu jeho otec.Rodina Kapustinovcov sa po penziono-vaní otca usadila v Gruzínsku. Vybralisi ho ako pokojnú a prosperujúcu ob-lasť. Po vypuknutí tamojšej občianskejvojny roku 1991 sa presťahovali naKrym v nádeji, že tu nájdu pokoj. Krymvšak bol na jar minulého roku obsadenýa anektovaný ruskou mocou. Rabín Ka-pustin sa rozhodol spolu so svojou man-želkou a dvomi deťmi emigrovať. Získalslovenský azyl a miesto rabína v Brati-slave (a zároveň nádej, že Slovenskobude pokojnou a prosperujúcou oblas-ťou). Nasledujúce rozhovor s ním sauskutočnil 9. januára 2015.

Ako prežila vaša komunita v Simfero-poli váš odchod? Ako prežíva novépomery pod ruskou správou?Podstatná časť židovskej komunity v Sim-feropole ostala na svojom mieste, ľudianeemigrovali, až na malé výnimky pa-sívne očakávali príchod ruskej správy.Môj prípad a prípad mojej rodiny bolskôr výnimočný, ako typický. Nechcelsom žiť v pomeroch, kde niekto inýbude rozhodovať o tom, v akej krajinežijem a aké občianstvo budem mať. Odi-šiel som. Pôvodne som mal na mysli ne-jaké pôsobisko v západnej Ukrajine,keď ma však môj učiteľ rabi Goldsteinz Londýna upozornil na možnosť získaťrabínske miesto v Bratislave, rád somtúto možnosť využil. So svojou komuni-tou v Simferopoli mám i naďalej kontakta aj spoluprácu. Naďalej pomáhama fungujem ako poradca. Táto práca nieje vždy priamo viditeľná, niekedy sa

odohráva „za javiskom“. Treba si uve-domiť, že v celej Ukrajine pôsobili lendvaja liberálni, alebo ako sa na Ukrajinehovorí progresívni rabíni. Ale počet ko-munít je značný, jestvuje viacero ukra-jinských miest, kde sú početné židovskékomunity. Početné tu znamená, že nie-kde ich je aj viac ako desať v jednommeste. Je tu vzájomná konkurencia ko-munít. Čo sa religiozity týka, nie je vyso-ká. Typický minjan pozostáva z pätnásti,

dvadsiati mužov, ale počas sviatkov príduaj stovky. Tých sviatočných niekedyoznačujeme výrazom „jednodňový Ži-dia“. Vekove sú v synagógach a komunit-ných centrách zastúpené hlavne mladšieročníky, študenti, a potom ľudia v penzij-nom veku. Stredná generácia chýba. Snáďje to tým, že musia pracovať, a potom jedosť ťažké pritiahnuť ich do komunity. NaUkrajine pracuje dnes jediný progresív-ny rabín v Kyjeve. V mojom predchád-zajúcom pôsobisku v Simferopole ostalprofesionálny komunitný pracovník, alenie je to rabín.

Ako sa prejavuje konflikt medzi Ukra-jinou a proruskými separatistami v ži-vote židovských komunít? V tomto konflikte nemajú Židia vyhra-nené sympatie. Je však pozoruhodné, žena oboch stranách konfliktu sa vysky-tujú bojujúci Židia, dokonca aj takí, kto-rí v minulosti slúžili v Cahale (izrael-ských obranných silách) a vrátili saz Izraela. Pochopiteľne nie sú tu oficiál-ne, je to ich individuálne rozhodnutie,pohnútky ich angažovanosti sú rôzne.Sú to spravidla ruskí hovoriaci Židia

z Izraela. Bojujú na oboch stranáchfrontu proti sebe, podobne ako tomubolo napríklad počas prvej svetovej voj-ny, keď boli židovskí vojaci príslušník-mi všetkých zúčastnených armád. Počulsom aj o prípadoch, keď židovskí vojacina fronte požadujú kóšer stravu a držiasa židovských zvyklostí.

Ako prebiehali Vaše štúdia na LeoBaeck College? Koľko tam študovaloštudentov? Z akého prostredia? Koľ-kí boli ordinovaní spolu s vami?Život a štúdium na Leo Back College jezaujímavý aj zložitý. Pre mňa bolo po-čas prvého roku štúdia najväčšou záťa-žou to, že som sa paralelne učil angličti-nu aj rabínske štúdia. Z akademickéhohľadiska bol najťažší druhý rok štúdia,tretí ročník sme absolvovali na univerzi-te v Tel Avive v Izraeli. Absolvovalotam jednoročné pobyty mnoho študen-tov z rôznych amerických univerzít.Rok štúdia v Izraeli mi dosť pomohol,zvýšil mi sebavedomie a pomohol do-končiť posledné dva roky štúdia v Lon-dýne. Po doštudovaní som sa stal rabí-nom a získal titul MA v odbore Hebrewand Jewish Studies.

Počas štúdii som sa stretol s radom zau-jímavých ľudí, s viacerými som ostalv kontakte. Na Leo Baeck College neštu-dujú len budúci rabíni, ale aj ľudia, ktorívedú židovské vzdelávací programy, alebojednoducho majú záujem o seriózne aka-demické základy niektorých aspektov ju-daizmu. Celkovo nás bolo okolo 30–35študentov, z toho sa na rabínsku profesiupripravovalo asi 20–25. Okrem toho niekaždého, kto má záujem o toto štúdium,príjmu. Napríklad v mojom ročníku smev roku 2000 začali študovať za rabínov šty-ria. Jeden ukončil štúdia už po štyroch ro-koch, jeden žiaľ tragicky zahynul a dvajasme boli ordinovaný za rabínov roku 2005.

Neuvažovali ste o možnosti usadiť sav Anglii alebo v západnej Europe?Pochopiteľne som vnímal rozdiel medziúrovňou života vo Veľkej Británii a naUkrajine, ale napriek tomu som nemalv úmysle ostať v Británii, nepodnikolsom v tomto smere žiadne kroky. Počasposledných dvoch rokov štúdia som vy-konával prax v jednej z najvýznamnej-ších židovských liberálnych obcí VeľkejBritánie – v Northwood and Pinner Li-beral Synagogue s rabínom Dr. Andre-wom Goldsteinom. Boli to dva najkraj-šie roky môjho života, ale od začiatku

6 VĚSTNÍK 2/2015

Z KRYMU NA SLOVENSKOV Bratislave pôsobí liberálny rabín Míša Kapustin

Míša Kapustin. Foto J. Franek.

mi bolo jasné, že sa vrátim na Ukrajinu.Pociťoval som to ako morálny záväzokvoči ukrajinskej židovskej komunite.A navyše chcem dodať, že som nikdyneplánoval odchod z Krymu, ten bol lenvynútený udalosťami z minulého roku.

Nebude, alebo nie je pre vás problé-mom slovensky jazyk? Ako teraz ko-munikujete s ľuďmi?V súčasnosti je pre mňa slovenčina priori-tou. Zatiaľ som neabsolvoval kurzy slo-venčiny pre cudzincov, ale v najbližšomčase sa budem seriózne venovať jazyku.Nemyslím, že by to pre mňa mohlo byťzložité, znalosť ruštiny a ukrajinčiny mipomáha. Pokiaľ tu pracujem s ľuďmi, ko-munikujem alebo anglicky, alebo rusky,prípadne slovensky na mojej úrovni.

V stredu 7. januára 2015 sa odohralteroristický útok na redakciu týžden-níka Charlie Hebdo. Cieľom podob-ných útokov boli vo Francúzsku, aleaj inde vo zvýšenej miere Židia a ži-dovské objekty. Ako v tomto kontextevnímate bezpečnostnú situáciu naSlovensku? Nikdy nedokážeme odhadnúť, do akejmiery sme v bezpečí. Slovensko je všakv tomto smere šťastná krajina, antisemitiz-mus tu nie je na takej úrovni ako inde. Aleaj tu platí, že nevieme, čo sa môže stať a čoprinesie zajtrajšok. Musíme byť pripravení.Dúfam, že sa v Bratislave dodržiavajú bez-pečnostné pravidlá. Platí tu, že nič mimo-riadne nie je potrebné, ale mali by sme byťpripravení na nečakané situácie.

Máte obavy z nárastu islamského oby-vateľstva Európy?Nevidím problém v tom, že v Európe jeznačné množstvo moslimského obyva-teľstva. Znepokojujúce je však to, žeznačné percento z týchto moslimov sanedokáže integrovať do majoritnej spoloč-nosti. Žijú mimo hlavného prúdu, sú vylú-čení, a to prináša množstvo problémov.

Mali ste na Kryme kontakt s islam-skými duchovnými?Áno. Na Kryme fungoval náboženskýdialóg. Aj s ruskou ortodoxnou cirkvou,aj s miestnym islamským duchovným.V časoch môjho pobytu v Simferopolisa islamskí veriaci snažili postaviť simešitu. Objavil sa aj odpor voči tejtosnahe a niekto sa pokúšal rozostavanýobjekt zapáliť. Vtedy som zašiel zamiestnym islamským muftim a vysvetlil

som mu, že Židia nemajú s týmto aktomnásilia nič spoločné a že ho odsudzuje-me. On to akceptoval a o našom stretnu-tí priniesla správu aj televízia. Chcel bysom podčiarknuť, že nie je dobre, keď saobjaví nejaké násilie zamerané proti re-ligióznym objektom, a to bez ohľadu nato, o aký objekt sa jedná, teda bez ohľa-du na to, či je to kostol, mešita alebo sy-nagóga. Veriaci by mali spolupracovať,pretože ich spájajú rovnaké hodnoty.

V čom vidíte najvýraznejší rozdielmedzi liberálnym a ortodoxným ju-daizmom?Nerád by som hovoril o ortodoxnom ju-daizme, ale poviem, čo je pri liberálnomjudaizme najpodstatnejšie. Je to prístupk tradícii, ktorý musí byť zlučiteľný s mo-derným životom, s prácou v súčasnom sve-te, so spôsobmi komunikácie, jednoduchos moderným bytím v súčasnej spoločnosti.Je to teda spojenie tradície a náboženstvas moderným životom. Samozrejme, keďzákladné princípy prevedieme do praxe,tak ľahko spozorujeme rozdiely v porovna-ní s niektorými inými prístupmi. Napríkladliberálny judaizmus zdôrazňuje postavenieženy a dáva jej rovnaké možnosti ako mu-žovi. V liberálnych synagógach sedia mužia ženy spoločne, dokonca môžu jestvovaťaj ženy rabínky. Prvá žena rabínka bola or-dinovaná v roku 1935 v Nemecku. Volalasa Regina Jonas. Mala pohnutý osud, v ro-koch holokaustu ju deportovali do Terezí-na, kde pomáhala iným a poskytovala imduchovnú aj fyzickú podporu. Neskôr judeportovali do Osvienčimu. Tam bola za-vraždená koncom roku 1944, mesiac predoslobodením. Jej osud bol dlhé desaťročianeznámy, pretože archívne materiály, ktorésa jej týkali, ležali vo východonemeckýcharchívoch.

Ako vidíte možnosti rozvoja liberál-neho judaizmu u nás? Koho chceteosloviť, akú cieľovú skupinu? Chcetenadviazať na tradície predvojnovejneologickej obce v Bratislave?Väčšina tunajšej židovskej komunity po-zostáva zo vzdelaných ľudí. Sú absolvent-mi univerzít, poznajú cudzie jazyky.Mnohí z nich sú v obci len nominálne, súčlenmi obce, ale nezúčastňujú sa na jejaktivitách. Ale jedná sa o ich deti. Judaiz-mus nemá šancu ovplyvniť tých, ktorý ne-chodia do komunity. Nominální členoviaa hlavne ich potomkovia predstavujú po-tenciál tých, ktorých môže osloviť liberál-ny judaizmus. Keď sa nebudú aktivovať

teraz, tak stratíme ich deti a ich vnukov.Šimon Peres mal pravdu, keď povedal, žeŽidom je ten, koho vnuci sú Židia. V Bra-tislave rovnako ako na Ukrajine platí, žepočet aktívnych členov je oveľa menšíako počet členov obce. Takže potenciálneosloviteľných osôb je veľa.

Čo sa týka predvojnovej neologickejobce, nepoznám jej históriu a aj to, čoviem, som sa dozvedel až tu. Viem, žejestvujú rozdiely a lokálne špeciality. Pre-javuje sa to už v terminológii. V Uhorskusa hovorilo o neologickom judaizme,v Nemecku o reformnom. Neologickýviac zdôrazňoval tradíciu, reformný ak-centoval modernu. V Rusku a teda aj naUkrajine bol liberálny judaizmus rozší-rený medzi Židmi, ktorí boli bohatía pomerne vzdelaní. Mnohí študovaliv Európe a po návrate do Ruska žilimimo pásma osídlenia (ktoré vtedy väč-šina Židov nemohla opustiť), vo veľkýchmestách, Moskve, Petrohrade. Neoblie-kali sa ako Židia, nenosili bradu, žilimedzi Rusmi, stýkali sa s ruskou inteli-genciou. To ich silne ovplyvnilo.

Ako by ste komentovali kritiku, žev povojnovom období máme v Európeveľa rabínov, ale málo obcí a málo ve-riacich?Rabín nie je kňaz, je to len študovaný špe-cialista. V minulosti boli rabínmi bohatíľudia, pretože to nebola činnosť, ktorá byprinášala do rodiny dosť peňazí. Známesú prípady, keď veľmi nadaným jednotliv-com rodičia alebo rodina nedovolili štu-dovať za rabína. Napríklad Moses Men-delsohn alebo Rambam. Rambama živiljeho brat a po jeho smrti sa musel Ram-bam venovať povolaniu lekára, aby uživilrodinu. Hovorí sa, že mnohé povolania,napríklad sudca alebo bankár, sú lukratív-nejšie ako rabín. Môžete byť dobrým sud-com alebo dobrým bankárom, ale pritomzlým človekom. Ale nemôžete byť zlýmčlovekom a dobrým rabínom.

Rozhodnutie stať sa rabínom je osobnéa rovnako osobné je rozhodnutie každéhoŽida navštíviť nejakú synagógu, prípadnenenavštíviť žiadnu. To, že máme teraz viacrabínov, zvyšuje možnosť voľby, a to jedobre.

Posledná otázka: Prečo Slovensko,Bratislava? Chcete tu trvale ostať?Prečo nie? Áno, chceme tu ostať.

Prajem vám veľa úspechov a ďakujem zarozhovor. JARO FRANEK

VĚSTNÍK 2/2015 7

(dokončení ze str. 3)zahynulo šest lidí. „Jsem antisemita odchvíle, co Izrael začal shazovat bomby.Jsem antisemita a nebojím se to přiznat.Půjdu čmárat hákové kříže po zdech...Chci, aby každý Žid žil ve strachu, pokudnení propalestinský. Ať chcípnou! Už měpěkně serou... Zasloužili by všichnieutanázii...“ A řeč plná vulgarismů a ne-návistných výlevů pokračovala. Siné sesice tehdy veřejně omluvil, ale pachuťzůstala.

HUMOR O ŽIDECH A PROTI NIMAféru Siné jsme tu připomněli tak po-drobně proto, že dobře ukazuje, v ja-kých mantinelech se diskuse o hranicíchmezi pouhou provokativní „nekorekt-ností“ a rasistickým podněcováním veFrancii už dlouhé roky pohybuje. Po-chopitelně není pravda, že by se CharlieHebdo židovským tématům vyhýbal.Z karikatur na titulní straně časopisuobíhá dnes média například ta, na nížpod nápisem Nedotknutelní 2 tlačí orto-doxní Žid muslimského duchovníhoa oba varují: „Nám se posmívat nebude-te!“, anebo jiná, na níž rabín, biskupa imám kráčejí bok po boku a volají: „Jetřeba zahalit Charlie Hebdo!“ Pokudtyto kreslené vtipy mířily na církevní čináboženské struktury obecně, další užse strefovaly do samotných Židů, do je-jich náboženských tradic, do politikyStátu Izrael anebo reagovaly na aktuálníudálosti. Setkáme se tu s různým typemhumoru, od žertíků bořících tabu holo-kaustu, jako je slovní hříčka vložená doúst rozjařenému Hitlerovi („Nazdárek,Židi, jak to šlape?“ – „,Ca gaze“ všakmůže znamenat i „Jak to plynuje?“),přes ironizaci židovských náboženskýchpřikázání (mohel stojící nad plačícímchlapečkem říká: „Musíme využít chví-li, dokud máme navrch“) až po kritikuizraelské politiky (Netanjahu prohlašují-cí: „Uznání palestinského státu... je váž-nou překážkou pro uznání palestinskéhostátu!“ anebo izraelský voják probodá-vající bajonetem Palestince, který se doněj chystá vrazit nůž, oba stojí na hro-madě mrtvol a celou scénu korunuje ná-pis: „Izraelci a Palestinci, zastavte to!Bůh neexistuje!“).

Humor Charlie Hebdo uměl být vel-mi tvrdý, pokud šlo o kritiku izraelsképolitiky. Pacifistický levicový kreslíř

a poslední šéfredaktor časopisu Charb,jeden ze zavražděných, například v rám-ci série „ilustrovaná Tóra – přikázání nakaždý den“ publikoval kresbu, kde sepod příkazem „neutiskujte slabé“ obje-vuje muž, zřejmě Izraelec, střílející doneozbrojené arabské stařeny s výkři-kem: „Tumáš, ty Goliáši!“

O spravedlnosti či nespravedlnosti to-hoto levicového, silně kritického pohleduna Izrael samozřejmě mohou být vedenyspory, jistě však zde nebyla překročenahranice nenávistné obsese, jaká je vidětnapříklad u nechvalně známého komikaDieudonného (v Charlie Hebdo opakova-ně vysmívaného), a neobjevují se tu anipradávné a moderní stereotypy zaměřenéproti Židům. To naopak neplatí pro paro-dicky koncipovanou brožuru Shoah Heb-do, která nám tak nabídne dobré srovnání.Shoah Hebdo napodobuje grafiku Char-lieho i styl jeho kreslířů tak zdatně, že sefrancouzská i světová média nechala opa-kovaně zmýlit a vydávala ho za zvláštníčíslo tohoto časopisu (později tento omylkoloval i na sociálních sítích). Jeho auto-rem je ovšem známýantisemitský kreslířJoe Le Corbeau a vti-py se vesměs točí ko-lem zpochybňováníholokaustu, jehoúdajného spojenís „dolary“ a s politi-kou, ztotožňování si-onismu s nacismema podobně. Ilustrativ-ním příkladem je parodie známé obálkyCharlie Hebdo, na níž se kreslíř vášnivělíbá s muslimem a nad nimi se skví nápis:„Láska je silnější než nenávist.“ Stejnýnápis, doplněný ovšem navíc o titulek„judeonacismus“, zdobí v Shoah Hebdokresbu, kde se před branou Osvětimi tak-to líbá ortodoxní rabín s nacistou v uni-formě. Všechny tyto kreslené vtipy ná-padně připomínají otřesné karikatury,které soutěžily v íránském festivalu „kres-leného humoru o holokaustu“.

KOREKTNOST, NEKOREKTNOSTA NENÁVISTŽe se světová média nechala splésta obálku Shoah Hebdo bez přemýšlenízařadila mezi příklady „provokativní sa-tiry“ časopisu jen proto, že Charlie sepřece nebojí kontroverzních témat, je –

domnívám se – příznakem hlubokéhonepochopení podstaty věci. V médiíchse po útoku strhla debata o svobodě slo-va a jejích hranicích, stoupenci korekt-nosti se pustili do křížku s jejími kritikya ze zřetele se vytratil jak samotný hu-mor, tak i schopnost rozlišit, kdy se ka-tarzní smích mění ve zlomyslné posmě-vačství a šíření nenávisti.

Obojí má přitom hranice, které jsoumožná do jisté míry závislé na mířevhledu a na osobní citlivosti, ale v obec-né rovině vystihují problém celkem jas-ně. Kreslený humor ve službách ideolo-gie totiž na rozdíl od autentické satirypostrádá vtip, pointu, moment překva-pení či prozření – posiluje jen stereotypy(v horším případě ty zcela lživé) a utvr-zuje čtenáře v jeho vlastních pravdách.Tato charakteristika překvapivě spojujepropagandistický humor komunistickéhoDikobrazu, antisemitské kreslené vtipykreslířů z řad radikální levice i pravicea dokonce i karikatury Mohameda z dán-ského deníku Jyllands Posten. Dále paknenávistný humor cílí na celá etnika, so-ciální skupiny či náboženství: Mohameds bombou místo turbanu, jak ho zveřej-nil dánský deník, chce přesvědčit čtená-

ře o zavrženíhodnépodstatě islámu jakotakového. Mohamedplačící nad tím, že„je to těžké být milo-ván hlupáky“, anebopodřezávaný islám-ským fundamentalis-tou jako „nevěřícípes“ chce ukázatpravý opak – že isla-

misté rozsévající smrt se odchýlili odtoho, co je podstatou jejich víry.

Zavražděným karikaturistům z Char-lie Hebdo se většinou dařilo proplouvatmezi úskalím přehnané korektnosti najedné straně a konzervativní úcty k po-svátným fetišům různých ideologií nastraně druhé. Jistě i židovského čtenářemohly mnohé jejich vtipy zabolet, takjako jiné se bolestivě dotkly třeba kato-líků nebo muslimů. Nikdy však nešloo humor antisemitský, islamofobní ane-bo jinak rasistický či nenávistný, nikdyv něm nešlo o prvoplánové urážení – jennastavoval křivé, groteskní zrcadlo našíspolečnosti a nutil nám smát se každé-mu fundamentalismu, který se přílišzhlížel ve vlastních pravdách a bral sesmrtelně vážně.

MAGDALENA KŘÍŽOVÁ

8 VĚSTNÍK 2/2015

CHARLIE HEBDO A ŽIDÉ

Vlevo: Charlie Hebdo, nezodpovědný žurnál.Vpravo: Konec legrace! Zodpovědný žurnál.

Pavlína Schultzová (nar. v Prazev roce 1978), vystudovala politologiina FSV UK, od roku 2008 žije v Iz-raeli. Absolvovala dvouletý studijníprogram školy foto-grafie v jižním TelAvivu, poté kurz do-kumentární a streetfotografie, v němž jiučili např. Alex Le-vac a Felix Lupa.Před necelým rokemzaložila blog FromTelAviv (www.fromtelaviv.com),jehož cílem je za-chytit atmosféru to-hoto města. V TelAvivu se zúčastnilaskupinové výstavyRed, White andView a v rámci ko-lektivu Punktum vy-tvořila řadu snímků zachycujících ži-vot v Tel Avivu. K nim patří i soubortlv24: ve spolupráci s architektemDanny Zissem vybrala několik míst veměstě, která fotografovala v různýchobdobích dne. Cykly Pláž, Dizengof,Kiosk, Habima a HaCarmel nynípředstavuje i v Če-chách. Po instalaciv Brně jsou její fo-tografie vystavenydo 27. února v pro-storách Oddělenípro vzdělávání a kul-turu Židovskéhomuzea v Maiselověulici 15. Poté budoujako putovní výsta-va izraelské am-basády k viděníi v dalších městech.

Při pohledu nasnímky PavlínySchultzové nás oka-mžitě napadne, jakhluboce jsme jižovlivněni médii a zobrazováním Izraelejako země plné konfliktů a násilí, v nížjako by neexistoval normální život. Najejích fotografiích vidíme město v jehovnitřní harmonii, kterou naštěstí neur-

čují události neobvyklé (i když teroris-tické útoky se odehrály a bohužel ode-hrávají i zde), ale ty přirozené, všednía osobní. Nejsou to snímky akční, po-

hyb je v nich však přítomen: předevšímchůze, ale také jízda na kole, na motor-ce, na skejtu, vlnění moře či vanutí vět-ru. Lidé na fotografiích očividně nespě-chají, sami se řídí svým rytmem a majísvůj cíl: mladík nese kytici své milé,chlapec dobíhá míč, maminka tlačí dět-

ský kočárek, muži odnášejí nákupyz trhu a psi sledují stopy svých kamará-dů.

Určitě stojí za to nalézt si na inter-netu fotografčin blog a prohlédnout si

desítky snímků věnovaných Tel Avivuz nejrůznějších úhlů pohledu. Zachy-cuje na nich nejen rozmanité obyvate-le města, ale také kočky, holuby a psy,lidské a zvířecí stíny, světelné odleskyna hladině moře či kaluží, telavivskélavičky a jejich denní i noční návštěv-níky. Pro cyklus Muži s křídly (Wing-

men) nafotografo-vala P. Schultzovádevět pamětníkůbojů o nezávislostIzraele, letců (či le-teckých techniků)původem z Česko-slovenska: devět vý-razných typů a prá-vě tolik pozoruhod-ných osudů.

Oddíl o kioscíchuvádí fotografka ti-tulkem „Malé věciněkdy vyprávějí vel-ké příběhy“. To seovšem netýká jensnímků s kiosky,obecně je Schultzo-

vá vypravěčka velkých příběhů skrzevšední a zdánlivě nenápadné obrazy.„Nejsem válečná fotografka,“ říkáa přiznává, že lituje, že v létě běhemválky v Gaze a při raketových útocíchna Tel Aviv nevyužila příležitost a ne-fotografovala obyvatele města shro-

mážděné v krytech.Ale to je právě

na jejích fotografi-ích cenné: vyhýbáse sebemenšímunáznaku senzace-chtivosti či ideolo-gičnosti, s pozoru-hodnou technickoua kompoziční citli-vostí zobrazujemísta, která zná,má ráda a ponechá-vá jim jejich vlast-ní život, do kteréhonijak nevstupuje,neruší ho a ne-ovlivňuje. Jako by-chom se spolu s ní

přímo ocitli na telavivských ulicích,na plážích, na lavičce ve stínu stro-mů či přicházeli na šálek kávy kestarému dřevěnému kiosku.

(am)

VĚSTNÍK 2/2015 9

RYTMUS A TVÁŘ BÍLÉHO MĚSTAPavlína Schultzová zachycuje všední dny v Tel Avivu

Z cyklu Pláž, 2014.

Zima v Tel Avivu, 2014

Cestuješ krajinou z větší části vyprahlou,místy však zelenající se, osázenou oli-vovníky, citrusy, pomerančovníky. Tua tam jako připomínka dávných časů mo-hutný cedr. Rozeklané skály a divokéstrže, zvětralý kámenpřeměněný v prach,který jako hustý ko-berec pokrývá zem.Slunce nemilosrdněžhne, jako by chtělovydat ze sebe co nej-více, protože brzy za-padne a chlad a tmazahalí vše svým závo-jem. Putuješ pouští,kde jemný písek tišešelestí pod nohama, a pak zase z vrcholůhor obhlížíš na pohled pustou zem. Pře-sto máš dojem, že důvěrně znáš ty zdán-livě nehostinné končiny. Máš zjitřenésmysly, uvědomuješ si význam místa.Ano, je to biblická krajina, v níž kázaliProroci, v níž vzniklo židovské nábo-ženství a později i křesťanství. Dnesopět Izrael. Země plná života a kvasí-cích myšlenek, plná neklidu a nepo-chybně i rozporů, přesto však velmi in-spirativní místo.

MÝTY A STEREOTYPYJednoho dne však vznikne projekt, vekterém se má pokusit dvanáct předníchsvětových fotografů překročit mýtya stereotypy a zachytit tuto oblastv celé její složitosti – její historii, úze-mí, obyvatele, každodenní život a vý-znam, jejž má pro celý zbytek světa.Tak vznikly během několika měsíců ti-síce fotografií. Z té obrovské záplavymateriálu byla menší část vybrána proputovní výstavu, jejíž obsah pravděpo-dobně podle kurátorů naplňuje ideuplánovaného záměru. Vznikl tak podiv-ný slepenec umně vytvořených fotogra-fických obrazů, neživých, mnohdy zce-la vylidněných kompozic, které podlezáměru autora jsou orámovány tím, cona snímku není, co tvůrce z předmětusvého zájmu vyloučil. Zobrazené se takstává pouhou neživou kulisou, která mána míle daleko k předestřenému zámě-ru. (Vrak auta na dně kráteru v Negev-ské poušti, mrtvý dravec s rozpaženýmikřídly, mrtvá ovce v náruči ženy, sudya pneumatiky v opuštěné ulici se stráž-

ními věžemi a ostnatým drátem...) Jo-sef Koudelka si jako symbol země vy-bral zeď, kterou musel Izrael vybu-dovat na ochranu svých občanů předteroristickými útoky vedenými z pales-

tinských území. Dlevlastních slov nestra-ní ani jedné z oboustran. Popisky podjeho panoramatický-mi snímky všakmluví jasnou řečía nepotřebují dalšíkomentář. Na rozdílod něho si myslím,že zeď prostě chráníobčany demokratic-

kého státu před násilím a terorem spo-lečenství plného předsudků, nenávistia nevůle k jakékoli rozumné dohodě.(Saúdská Arábie staví zeď na hranicis Irákem a žádné větší emoce to ne-vzbuzuje.) Na jedné z Brennerovýchprací vidíme zachycenou rozvětvenourodinu zřejmě ortodoxního rabína u jí-delního stolu starosvětsky zařízené jí-delny. Momentka by mohla pocházeti z počátku 20. století z jakéhokoli mís-ta na světě, kde se prolínala křesťanskátradice s židovskou. Rodina si je vědo-ma, že autor fotografie vytváří oficiálníportrét. Všichni se dívají do objektivua tváří se tak, jako se tváří většina lidí,

když vědí, že jsou fotografováni. Jakéje skryté poselství momentky, co námtím autor sděluje? Že by tím vyjadřovalrozdíl mezi žitím za zdí a životemv prostoru zdí obklopeném, který se napohled jeví jako bezpečný přístav, je-hož se žádné vnější události nedotýka-jí? Na jediné vystavené fotografii vel-

kého formátu od Jeffa Walla jsou za-chyceni beduínští sběrači oliv, kteřípřespávají pod otevřeným nebem u oli-vového háje v Negevské poušti. Na ko-pečku nad hájkem se z probouzejícíhose dne vynořuje zlověstná, němá budo-va věznice. Jak často asi přespávají bý-valí kočovníci poblíž věznice? Vskutkusložitá symbolika a hluboký průnik doatmosféry země, pro jejíž jedinečnostpostrádá zřejmě autor cit. FotografieFazala Sheikha, které z leteckých zábě-rů zobrazují stopy zmizelých beduín-ských vesniček, jsou sice z estetickéhohlediska krásné, nevysvětlují však dů-vody jejich zániku. (K podobné de-strukci kočovných sídel a společenstvížijících na okraji dochází průběžněv celém světě, aniž by se to vydávaloza charakteristický rys té které země.)

KOČOVNÍCI DOKOČOVALIVelkorysý projekt, který financovala řadasoukromých donátorů, se zcela jistěv uměleckém a sběratelském světě pat-řičně finančně zhodnotí, výstava dálepoputuje do Tel Avivu a pak do dvouamerických muzeí, aby nakonec vyrazi-la na čtyřroční turné po všech kontinen-tech. Každý ze zúčastněných fotografůnavíc ze svého rezidenčního pobytuv Izraeli vytěžil vlastní monografii, kte-rá se v rámci turné bude prodávat. Ko-čovníci dokočovali, místo nich se napouť světem vydává výstava, jejíž po-hled na Izrael – jeho historii, obyvatele,každodenní život a význam, který tato

země má pro zbytek světa, je značně po-křivený, výstava, která o duchovním vý-znamu a atmosféře místa nevypovídátakřka nic.

This Place (24. 10. 2014 – 2. 3. 2015)Centrum současného umění DOX, Pou-pětova 1, Praha 7.

JAN PLACÁK

10 VĚSTNÍK 2/2015

MAKOM ZE – TOTO MÍSTOVelkorysý projekt s problematickými výsledky

Politoložka, režisérka a scenáristka Na-taša Dudinská se narodila v Košicích,od roku 1994 žije v Izraeli; v Prazeuvedla nedávno svůj dokument Gisi.V rozhovoru se věnujeme činnosti školyHand in Hand v Jeruzalémě, na niž bylv listopadu 2014 spáchán žhářský útoka již navštěvuje i Natašina dcera Hagar.

Kdy škola Hand in Hand vznikla?Jeruzalémská škola vznikla roku 1998,už to bude 17 let. Kromě ní existují podnadací Hand in Hand ještě školy v Hai-fě, Jaffě, Galileji a ve Wádí Ara. Vyžá-dali si ji lidé, kteří si řekli, že co jinéhoby mohlo napomoct židovsko-palestin-skému soužití než škola, do které bychodily židovské a arabské děti. Aby seod malička naučily žít spolu, domluvitse svými jazyky, navzájem se respekto-vat. Naše dcera Hagar do ní nastoupilajako tříletá do školky, právě v době, kdyvypukla intifáda. Tehdy to byl velkýtest, zda škola vydrží. Lidé se na nás ně-kdy dívali skrz prsty, hlavně když došlok nějakému teroristickému útoku. Alevydrželi jsme.

Jací lidé ji zakládali? Je to soukromáškola?K zakladatelům patří vzdělanější Židéa Arabové. Je mezi nimi třeba profesorsanskrtu na Hebrejské univerzitě nebovýznamný palestinský právník. Je uzná-na jako státní škola, rodiče jen každýměsíc doplácejí 500 šekelů na výdajenavíc, protože je zapotřebí víc učitelůi učebnic v hebrejštině a arabštině i spe-ciální učební materiály. Když se začína-lo, chodilo do ní 20 dětí, dnes v ní stu-duje jen v Jeruzalémě 624 dětí, celkemvšak asi 1400, od školky až po maturitua některé ročníky mají i dvě třídy. Zpo-čátku se stávalo, že při přestupu na dru-hý stupeň hodně židovských dětí odchá-zelo, zůstávaly jen arabské. Bylo nám tolíto, a tak jsme se snažili sehnat lepšíučitele, vyměnilo se i vedení. Zkrátkachvíli trvalo, než se ze školy založenéna nějakém ideálu stala i pedagogickydobrá, dokonce vynikající škola.

Jaký je poměr židovských a palestin-ských dětí?Víceméně půl napůl, polovina židov-ských a polovina palestinských dětí, pár

jich je ze smíšených rodin. Naučí se tamoba jazyky, i když je pravda, že arabskysice rozumějí, krásně píšou i mluví, alene tak dobře jako hebrejsky. Hebrejštinaje prostě silnější, je to jazyk většiny,o přestávkách se děti spolu baví hebrej-sky. Arabské děti se tam hebrejsky naučíperfektně, bez přízvuku, ony vědí, že toje jazyk, který musejí ovládat. Židovskéděti tuhle motivaci pro arabštinu nemají.

Osvědčila se představa, že si děti bu-dou rozumět, a tím nemyslím jen najazykovou stránku?To bylo to hlavní: aby se poznaly, ska-marádily se, poznaly a respektovaly od-lišné kultury. A to se povedlo. Učí se jakTanach, tak Nový zákon, tak Korán.Neberou to jako náboženství, ale jakosoučást kultury, jako základní příběhysvých kultur. Znají všechny hlavní ži-dovské, muslimské a křesťanské svátky,ale složitější to je s národními svátkya s historií, učí se tam dvě historie, dvanarativy... Tyhle dětise od malička učí, ženení jen jedna pravda.

Jak se třeba učí o iz-raelské nezávislosti,což je pro Palestincesoučasně Nakba, ná-rodní katastrofa?Pamatuji se, jak seo tom učila Hagarkave školce, předvádělisi to na fazolích a hra-chu, které se vedle sebe musely vejít naurčitý prostor jako různí lidé. Na Dennezávislosti je volno, řada židovskýchžáků chodí na alternativní oslavu. 15. květ-na, kdy si Palestinci připomínají Nakbu,organizuje škola výlet do jedné z pales-tinských vesnic, které byly zničené zaválky za nezávislost a její obyvatelédnes žijí v utečeneckých táborech. Výletnení povinný, ale obvykle se ho účastnívětšina komunity.

Na Jom-hašoa všichni spolu stojí mi-nutu ticha při školní ceremonii, spojenés uměleckým programem, a také trávíden studiem tématu šoa. Na Den padlýchv izraelských válkách se palestinské dětimohou rozhodnout, jestli se zúčastní ofi-ciálního ceremoniálu – většinou se ne-účastní, hlavně ty starší.

Jsou mezi dětmi konflikty?Samozřejmě že jsou. Vlastně doopravdyse hádají až teď, když jsou starší a v pu-bertě a radikalizují se. Hodně se zabýva-jí politikou a svou identitou, to je jejichhlavní téma. Řeší, hlavně kluci, co sestane, až půjdou do armády, zda spoluještě budou moct kamarádit, a uvažujíi o tom – to zase hlavně holky, zda doarmády vůbec půjdou. Ale pořád spoludokážou debatovat, navzájem si naslou-chat, to je úžasné, a mimo tuhle školu seto vidí zřídka. Jsou hodně přemýšlivé.

Jak žáky a studenty vnímá okolí neboděti z jiných středních škol?Začíná to být problém, protože v Izraelivzrůstá rasismus. Když tyhle děti jezdíautobusem ze školy a mají na sobě uni-formu, což je tričko a nápis v hebrejšti-ně a v arabštině, lidi je občas urážejí,odplivnou si před nimi, nadávají jim, žejsou levičáci a zrádcové, že se bavís Araby. Nebo když Hagar začala choditdo tanečních, její nové kamarádky ne-chápaly, jak se může kamarádit s Arab-kami, jak to, že se jich nebojí. Protožeobecně platí, že co Arab to terorista.

Souhlasila bys se spisovatelem Sajji-dem Kašuou, že Židé izraelské Arabyv podstatě nepřijímají?Jistě. Ostatně jeho dcerka chodila s Ha-gar do školky. De iure mají tito lidé rov-noprávné postavení, ale de facto to taknení. Stačí, že máte arabské jméno, a užvás nevezmou do práce, nepronajmouvám byt. Jako Arab jsi vždy podezřelý.Mimochodem Kašua napsal také skvělýtelevizní seriál, jmenuje se Arabská prá-ce (což je synonymum pro levnou, ne-kvalifikovanou nádeničinu) a dávala hoizraelská komerční televize v hlavnímčase! Lidi se u něj výborně bavili, proto-že on je vynikající v tom, že si dokážedělat legraci sám ze sebe – má takovýžidovský humor (někteří Palestinci si na

(pokračování na str. 19)

VĚSTNÍK 2/2015 11

HAND IN HANDS Natašou Dudinskou o židovsko-arabské škole v Jeruzalémě

Jedna ze tříd školy Hand in Hand. Foto archiv.

Na sklonku loňského roku vydala edi-ce Revolver Revue 250stránkovouknihu Adama Drdy s názvem Zvláštnízacházení. Rodinný tábor terezínskýchŽidů v Auschwitz II. – Birkenau. Auto-ra – novináře a dokumentaristu zná-mého především z práce na dokumen-tárním cyklu Příběhy 20. století – vedlk jejímu napsání zarážející fakt: totižže osud československých Židů bě-hem holokaustu, a především existen-ce a vyvraždění rodinného táborav Osvětimi není obecně známý a žedosud nevyšla samostatná zásadní his-torická publikace, která by celkověa v rámci moderních českých dějinobsáhla tragický osud českosloven-ských Židů během šoa (viz rozhovors autorem Rch 12/2014). Existuje řadaknih věnovaných tématu – z nich nej-výraznější je Terezínská pamětní kni-ha (vyd. Nadace Terezínská iniciativav roce 1995), texty zahrnuté ve sbor-nících Terezínské studie a dokumentya v knižní edici Institutu TI v nakl. Se-fer, historické knihy z produkce nakl.Academia, Kalich, Karolinum a dal-ších (nejčerstvěji například velmicenná práce Heleny Petrův Zákonnébezpráví), memoáry, deníky atd. Alesouhrnná odborná publikace dodnes –25 let po pádu režimu, který vzpomín-ku na tragédii československých Židůcíleně potlačoval – chybí.

Drdův text nepředstírá, že by tako-vou práci mohl suplovat, ale je fundo-vaným a čtenářsky vstřícným pokusemprovést čtenáře obdobím 1938–1945tak, jak ho zažívali čeští a moravštíŽidé. Lidé, kteří byli nedílnou (a častovýznamnou) součástí většinové spo-lečnosti se postupně (ale až neuvěři-telně rychle) ocitali v situaci páriů od-souzených k vyhlazení. Jádro knihytvoří vyvraždění rodinného táborav Osvětimi v březnu a v červenci1944, které autor uvádí v širších sou-vislostech: úvodní část Z domova doghetta přibližuje počátek rasové per-zekuce, zavedení protižidovských opat-ření, deportace do Terezína a životv ghettu. Část druhá – Rodinný tábora velké vraždy se soustřeďuje na klíčo-vé téma a část třetí Cesty po lágrech

sleduje osudy těch, kteří vyvražděnírodinného tábora přežili až po jejich –okolím mnohdy nevítaný – návratdomů. Drda využívá svých zkušenostía český holokaust zprostředkovávásvědectvími pamětníků, sám čtenářevede svými vstupy, které shrnují zá-kladní fakta a souvislosti. Kombinacesvědectví pamětníků a historickýchfaktů se ukazuje jako nejlepší způsob,jak zkušenosti moderních dějin zobra-zovat: ze světových historiků ji známenapříklad z prací Anne Applebaumové,Martina Gilberta či Orlanda Figese,u nás z mistrovských Zapomenutýchtransportů Lukáše Přibyla. Drdovopojetí, opřené o dlouholetou prácis dokumentací vzpomínek přeživších,je mimořádně citlivé, působí naprostopřirozeně: události se zpřítomňují,konkretizují a „zlidšťují“, detaily sevrývají do paměti a skládají celkovýobraz. Jako ilustrace jsou použity jed-nak dobové snímky z rodinných archi-vů a z Židovského muzea, jednak fo-tografie Radovana Kodery z cykluStopy holocaustu.

Z pohledu vstřícnosti ke čtenáři lzesnad knize vytknout jen jediné: žezmiňovaná svědectví, jež tvoří pod-statnou část textu, jsou vysazena hůřečitelným kurzivním písmem. Ale to jeopravdu jen poznámka na okraj. Ná-sledující ukázka je (mírně) krácenoukapitolou, věnovanou poměrně máloznámým přípravám na vzpouru, o nížse uvažovalo po vyvraždění 3792osob v březnu 1944. Tehdy už bylozbylým Židům v rodinném táboře (asisedmi tisícům lidí) jasné, že stejnýosud čeká i je. A konec jejich šestimě-síční lhůty se blížil.

KONEC KARANTÉNYV červnu 1944 žili již lidé v rodinnémtáboře v soustavných obavách, proto-že – jak líčí Dagmar Fantlová-Lieblo-vá – „každý nějak věděl, že doba, kte-rá nám ještě zbývá, je velice krátká,protože každý očekával, že to, co sestalo se zářijovým transportem, se po-tom v červnu stane s námi. Takže bylataková nejistota, nervozita. Já vím, že

pro mě to byl takový zvláštní pocit,protože když je člověku patnáct, tak sineumí představit... prostě, neumělajsem si představit, že se odtamtud do-staneme – a na druhé straně jsem sineuměla představit, že teď všechnoskončí. Vzpomínám, jak jsme si říkaly:,Ted’už nikdy neuvidím stromy, neuvi-dím les, nikdy nepojedu vlakem, všech-no tady prostě končí.‘“

Odboj v BIIb se tehdy soustředil ko-lem nemocničního a dětského bloku.Různými způsoby se do něj zapojilikomunisté, sionisté i lidé, kteří nepat-řili k žádné politické skupině, ale ne-chtěli se nechat zabít bez odporu. Po-litická orientace zřejmě v přípravěvzpoury nehrála zásadní roli, ale záro-veň se zdá, že komunisté byli nejorga-nizovanější a měli nejlepší spojení dodalších částí Birkenau. Sionisté v BIIbbyli zásadně oslabeni březnovou vraž-dou. Plán vzpoury nepočítal s bojemu plynových komor, nýbrž přímov táboře. Miroslav Kárný v jedné zesvých prací cituje Stanislava Steindle-ra, který připravovanou akci popsaltakto: „Bude-li po uplynutí šestimě-síční lhůty v Birkenau vyhlášena totál-ní táborová uzávěra, znamená to bez-prostřední vraždění. Pak povstane celéosazenstvo rodinného tábora, zapálíbloky a se svými primitivními zbraně-mi se pokusí probít se řetězy strážíi ostnatým drátem. I kdyby uniklo jenněkolik vězňů, ba i kdyby zahynulivšichni, je to lepší osud nežli zemřítbez boje. Doufali jsme též, že se námpodaří podnítit i vězně ostatních tábo-rů, aby se přidali ke vzpouře.“ Podob-ně popsal plány v BIIb i Hugo Lengs-feld (po válce přijal jméno PavelLenek): „Na daný povel gongem mělybýt zapáleny bloky, mělo se využít na-stalého chaosu k útoku na SS a k po-kusu o únik. Heslem bylo, že je lepšídát se v boji zastřelit než se nechatudusit plynem, a že kdyby výsledkembyl jen jeden mrtvý esesák, stálo by toza to.“

Kárný také cituje svědectví lékařeAlfréda Mílka. Vzpoura se částečněpřipravovala na „jeho“ infekčním od-dělení v nemocničním bloku, mimojiné proto, že se tam kvůli možné ná-kaze báli chodit důstojníci SS. Podpalandami prý lékaři skrývali krumpá-če, motyky, sekery a štípací kleště,

12 VĚSTNÍK 2/2015

ZVLÁŠTNÍ ZACHÁZENÍVyšla kniha Adama Drdy o rodinném táboře v Osvětimi

Mílek měl i nůž, další schovávali ben-zin a petrolej, aby bylo čím zapálit ba-ráky. V každém bloku byla připravenasláma a staré hadry, případné zapáleníbaráku měl vždy zajistit určený vězeň– člen odboje; „podpalovačů“ bylošestnáct (jeden z nich si pomocí medi-kamentů vyrobil dokonce primitivnígranát, zřejmě jedinou výbušninu,která v BIIb byla), spojku mezi nimidělal zmíněný Hugo Lengsfeld. Střel-né zbraně odbojáři nezískali, snad –podle výpovědi Zuzany Růžičkovéa Jiřího Fraňka – byla v táboře jednapistole. Alfréd Mílek také zazname-nal, že při jedné z tajných porad došloohledně povstání ke sporu, protožečást lidí nechtěla riskovat a opustitv kritické chvíli příbuzné.Kdo všechno by se kevzpouře v BIIb přidal a kolikŽidů původem z jiných nežčeských zemí bylo do plánuzasvěceno, se už dnes nedázjistit, stejně jako je těžkéurčit, kdo všechno k odbojipatřil a jak významnou rolipři přípravách sehrál. Odbo-jáři byli navíc organizovánipo trojicích – každý znal jentoho, kdo mu dával zprávy,a toho, komu zprávy předá-val. Spojkou lékaře AlfrédaMílka ke komunistickémuodboji v Osvětimi byla Rů-žena Lauscherová, dalším „hlavním“komunistickým odbojářem v BIIb bylprávě Lengsfeld-Lenek.

Věra Duxová-Hájková, která takénavázala kontakt s komunistickýmpodzemím v Birkenau, napsala, žepříprava povstání jí pomáhala žít. Ří-kala si, že i kdyby se jí během vzpourynepodařilo uniknout, raději se necházastřelit nebo vběhne do elektrickýchdrátů, než aby ji odvedli do plynovékomory: „Nemohu říct, že by mnebyla opustila hrůza z kouřícího kre-matoria, ale vyprchala ze mě panika.Moci si zvolit způsob smrti bylo téměřosvobozující východisko. Jen jsem siříkala, že do těch drátů vběhnu asi po-zpátku. Ale pak bylo stejně všechno ji-nak.“ Naděje na přežití a na útěk sev případě vzpoury skutečně jevila jakomizivá. Jiří Franěk byl přesvědčený,že by povstání skoro nikdo nepřežil:„Představme si zcela reálně situaci,

hoří bloky, lidé zmateně pobíhají, po-dařilo se vybít dráty, několik opovážliv-ců se vrhá proti ozbrojeným strážím, zaněkolik minut nastupují pohotovostníoddíly se psy, plamenomety a s kulo-mety. Kolik bezbranných lidí může za-bít jeden kulomet?“ Podle Ruth Bon-dyové existoval plán prorazit bránuBIIb parním válcem, používaným přistavbě silnice, „Lágrovky“. Ale i kdy-by se to zdařilo, co potom? „Krčeníramen. V dřevácích a rozdrbaných vě-zeňských šatech, bez peněz, osobníchdokladů a kontaktů nebylo kam utéct.Nalevo se nacházel karanténní tábor,napravo tábor maďarských žen; dálstál mužský lágr s cikánským táboremnaproti; přes cestu byl tábor SS a na

druhé straně vedla cesta k plynovýmkomorám a k vlaku. A všude kolemsoustředěné řetězce strážních věží.“

[...] Přes to všechno, přes mizivé šan-ce, které Židé měli, si byl Jiří Franěkzcela jistý, že kdyby šel celý prosincovýtransport do plynu, k povstání by došlo:bylo připravené a lidé byli odhodlaní.

Karanténa vypršela prosincovémutransportu 20. června. Anna Kovanico-vá-Hyndráková se v rodinném tábořepotkala se spolužačkou Margit Bar-naiovou a „večer před tím, než uplynu-la lhůta [...], chodili jsme spolu po La-gerstrasse a ona mi říkala, že zítra jdedo komínka, a sedne-li mi na nos saze,že to bude ona. Věděli jsme, že když pů-jdou do plynu oni, půjdeme za několiktýdnů za nimi. [...] Kritická noc alepřes všechno očekávání proběhla nor-málně, nic se nestalo, ráno jsme jakoobvykle museli na apel. Když píšuráno, myslím tři až čtyři hodiny ráno.“

Vzpoura se tedy zatím nekonala, vy-čkávalo se. Ten den – 20. června – všakpříslušníci SS vyvedli v „kmenovém“táboře Auschwitz I. z vězeňské cely Ja-koba Edelsteina, naložili ho do autaa odvezli ke krematoriu číslo 3. Potompřivezli z rodinného tábora tehdy ne-mocnou Miriam Edelsteinovou a jejichsyna Arjeho. – Podle svědectví jedno-ho z polských vězňů zastřelili předEdelsteinovýma očima nejdřív jehosyna a manželku, pak byl zavražděni někdejší „židovský starší“ terezínské-ho ghetta. Ve stejný den Němci v Bir-kenau zabili i několik Edelsteinovýchspolupracovníků. Datum této vraždy –zvláštního zacházení – mohlo být těžkonáhodné a lze snadno dojít k závěru, že

byl symbolicky zabit před-stavitel terezínských Židůa jeho blízcí ve chvíli, kdyv rozporu s původním plá-nem ještě nebylo vhodné za-vraždit ostatní. Nikdo s jisto-tou neřekne, jestli měl i celýprosincový transport skuteč-ně původně předepsanou šes-timěsíční karanténu a po níSonderbehandlung, avšakEdelsteinova vražda tomunasvědčuje. Proč by se mělakaranténní lhůta vztahovatjen na něj a jeho blízké? Jis-tě, je možné říct, že Němcipotřebovali Edelsteina udržet

šest měsíců při životě pro případ, že byse jim ještě hodil z propagandistickýchdůvodů. Pak by ho však těžko zabíjelitři dny před inspekcí delegace Meziná-rodního červeného kříže v Terezíně –snad by spíš vyčkali, jak inspekce do-padne. Logiku by naopak měl odkladplánované velké vraždy prosincovéhotransportu: Němci věděli, že ZprávaVrby a Wetzlera na chystanou likvidaciupozorňuje, a potřebovali se před in-spekcí pojistit – co kdyby delegaceo osud terezínských Židů v „pracovnímtáboře“ Birkenau projevila zájem?Možné je všechno. Možné je i to, žeEdelsteinova vražda byl sadistickýžert.

Adam Drda: Zvláštní zacházení. Vy-dala Revolver revue, www.revolverrevue.cz v roce 2014, 256 stran, foto-grafická příloha, pevná vazba. Dopo-ručená cena 295 Kč.

VĚSTNÍK 2/2015 13

Na cestě k plynovým komorám, Birkenau, 1944. Foto archiv ŽMP.

V květnu a v červnu minulého roku byloslavnostně otevřeno patnáct význam-ných židovských památek, které se Fe-deraci ŽO podařilo díky projektu 10hvězd – Revitalizace židovských pamá-tek v ČR rekon-struovat, restaurovata doplnit tematický-mi expozicemi. Kdoměl někdy s usku-tečněním projektufinancovaného pře-vážně z grantů EUco do činění, po-tvrdí, že investovatv poměrně krátké době 280 milionů Kčdo památkových objektů je technickyi administrativně velmi komplikovanýúkol, zejména když práce probíhají nadeseti místech České republiky součas-ně. Občas se zdálo, že se úkol pohybujena samé hranici možností takové maléinstituce, jakou federace – alespoň ad-ministrativně – je. Ale co je podstatné:FŽO v téhle náročné zkoušce obstálaa využila ojedinělou příležitost k vý-znamnému zlepšení stavu památkovéhofondu, který vlastní či spravuje.

REVITALIZACE IIZpřístupněním obnovených památek ve-řejnosti pro FŽO práce sice nekončí –o synagogy s expozicemi je třeba sestarat, udržovat je a zajišťovat v nichnávštěvnický provoz i v následujících

letech – ale přece jenom už to nepřed-stavuje tak hektické nasazení jako v prv-ní, tzv. realizační fázi, kdy vše diktujítermíny a předpisy. Žádné prázdniny,ale naděje na normální (nebo alespoňnormálnější) pracovní tempo a pracovnídobu.

Jenomže člověk míní... Ukázalo se to-tiž, že by se FŽO mohla – v trochu men-

ším měřítku – ucházet o podobný grantještě jednou. Znamenalo to realistickyzvážit vlastní (zbývající) síly, běhemkrátké doby připravit novou žádosta zavázat se k časově ještě náročnějším

podmínkám nežv předcházejícímkole. Tentokrát totižmusí být všechnopostaveno, zrestau-rováno a nainstalo-váno během jedno-ho jediného roku2015. Času na vlast-ní práci je ale ještě

méně – teprve v lednu 2015 je totižmožné při dodržení všech pravidel vy-psat první a hlavní výběrové řízení nadodavatele stavební a restaurátorskéčásti projektu.

Po zevrubném posouzení všech okol-ností a zejména na základě skutečnosti,že je k dispozici pracovní tým, který máza sebou dobré výsledky a řadu zkuše-ností z minulého kola, se federace nako-nec rozhodla žádost podat. Na konciprosince minulého roku ministerstvopro místní rozvoj žádosti vyhověloa přidělilo FŽO grant ve výši 158 milio-nů Kč.

Stejně jako v prvním případě je i Re-vitalizace židovských památek II pro-jekt síťový, to znamená, že se realizujesoučasně na více místech naší republiky,konkrétně na šesti. Je do něj zařazenošest památkově chráněných objektů vevlastnictví FŽO nebo některé ŽO: syna-gogy v Polici u Jemnice, v Písku, Čásla-vi, Neveklově a Rychnově nad Kněžnoua rabínský dům v Plzni.

POLICE U JEMNICESynagoga v Polici u Jemnice z roku 1759je dílem zednického mistra MatyášeKirchmayera ze sousední vsi Kdousova.Prostá stavba ve stylu venkovského baro-ka je vedle nedalekého židovského hřbi-tova jedinečným dokladem existencepoměrně velké židovské náboženskéobce v Polici. Stojí v místech, kde napočátku 18. století vzniklo židovskéghetto, které se do současnosti (zejménaz urbanistického hlediska) dochovalov relativně autentickém stavu. Interiér sesvatostánkem na východě, osmibokýmřečništěm ve středu sálu, ženskou galerií

na kamenných sloupech a fragmentystylové výmalby na stěnách stojí za zá-chranu. Bohoslužby se tu konaly doroku 1900. Krátce před první světovouválkou byl templ prodán majiteli zdejší-ho panství hraběti Alfredu Vraždoviz Kunevaldu, který ho daroval místnímuSokolu jako tělocvičnu. Zhruba před de-seti lety převedla Sokolská župa Morav-ské Budějovice nevyužitou a chátrajícíbudovu bezplatně na FŽO.

V rámci projektu bude synagoze na-vrácena původní podoba a obnovenyvšechny alespoň částečně dochované in-teriérové prvky. Expozice bude zaměře-na na specifické okolnosti života ven-kovských Židů v českých zemích.

PÍSEKPísecká synagoga v Soukenické ulicibyla postavena roku 1872 v orientálnímslohu s novorománskými prvky jako ná-hrada za starší modlitebnu, doloženouve městě od počátku 18. století. Boho-služebným účelům sloužila do druhé

světové války, po ní byla využita jakoskladiště. V té době byl hlavní modliteb-ní sál rozdělen stropem na dvě podlaží.Roku 1995 byla budova vrácena dovlastnictví Židovské obce v Praze.

I když venkovní fasáda už byla v mi-nulých letech obnovena, představujerekonstrukce interiéru a navazující res-taurátorské práce nejsložitější staveb-ně-restaurátorský úkol celého projektu.Bude provedena kompletní obnova, de-montován vložený strop, obnovena pů-vodní okna, podél severní a jižní stěnyse zrekonstruují boční křídla dnes zanik-lé galerie, dojde k restaurování omíteks dochovanou bohatou malířskou vý-zdobou. Zničený aron ha-kodeš bude,podobně jako tomu bylo v Mikulově, re-

14 VĚSTNÍK 2/2015

REVITALIZACE NEKONČÍFŽO získala další evropský grant na židovské památky

Revitalizace I – 10 hvězd. Kresba Jiří Stach.

Synagoga v Polici u Jemnice.

Průčelí synagogy v Písku.

konstruován podle fotografické doku-mentace. Na jejím základě bude takédoplněn mobiliář a osvětlení.

Stálá expozice bude věnována syna-gogální a liturgické hudbě a židovskýmskladatelům a hudebníkům.

ČÁSLAVZdejší synagoga byla postavena v roce1899. Projektoval ji, stejně jako pražskouJubilejní synagogu, vídeňský architektWilhelm Stiassny. Vzdor dílčím staveb-ním úpravám v poválečném období sestále jedná o stavbu s velkou řadou do-chovaných původních detailů. V prostoruřečniště – výklenku pro aron ha-kodeš –byla pod bílým nátěrem odhalena barevněbohatá celoplošná ornamentální výzdoba.Některé původní a pro památku charakte-ristické prvky byly v poválečném obdobísice odstraněny, díky historickým foto-grafiím jsou však všechny dobře rekon-struovatelné. Po dokončení celkové sta-

vební a restaurátorské obnovy budev synagoze instalována expozice Židéa film, která zachytí podíl a přínos židov-ských umělců na české kinematografii.

NEVEKLOV Objekt neveklovské synagogy předsta-vuje cennou památku z druhé poloviny17. století, přestavovanou po požáruv roce 1730, v 19. století a naposledv roce 1910. Bohoslužebným účelůmsloužila jako většina českých synagogdo druhé světové války. Třebaže budovaznačně utrpěla novodobými úpravamia nevhodným poválečným využíváním(dílna a skladiště), zůstala doposud do-chována ve zřetelné barokně-klasicistnístavební podobě, včetně řady detailů.

Přes úvodní záchranné práce, spočívají-cí v opravě krovu a střešního pláštěa v základním zajištění, nachází se dopo-

sud většina hlavních stavebních konstruk-cí v havarijním stavu. Pod přemalbamizůstala ukryta i jednoduchá a plně obno-vitelná ornamentální malířská výzdoba.

Projekt počítá s kompletní rekonstrukcíobjektu a obnovením původních okena vstupů i zaniklé galerie a schodiště

i s restaurováním omítek s dochovanoumalířskou výzdobou. Podle fotografiebude rekonstruován aron ha-kodeš, mobi-liář a osvětlení. Cílem je budovu v archi-tektonických, uměleckořemeslných a vý-tvarných detailech co nejvěrněji přiblížitpůvodní podobě a funkci.

Stálá expozice představí specifickápovolání a řemesla, která Židé v minu-losti provozovali.

RYCHNOV NAD KNĚŽNOU Synagoga v Palackého ulici nedalekonáměstí byla postavena roku 1782 a popožáru v roce 1830 obnovena v klasi-cistní podobě. Bohoslužby se v ní kona-ly do druhé světové války, za okupacebyla synagoga zpustošena a její vnitřnízařízení zničeno. Po válce byla využitajako skladiště a prodejna.

V letech 1993–1995 byla rekonstruo-vána do původní podoby. Na jižním prů-

čelí byl roku 2002 odhalen památníkobětem holokaustu. Průběžnou údržbui provoz synagogy zajišťuje na své ná-klady Okresní muzeum Orlických hor.

V rámci projektu bude vyměněn krov,který je v havarijním stavu, provedenagenerální sanace stropní konstrukce

(v devadesátých letech neopraveno)a vyměněna současná střešní krytina zašindelovou. Důležitou součástí staveb-ních úprav je rovněž opatření proti vlh-kosti zdiva a restaurování poškozenýchomítek a stavebních prvků.

Synagoga je od roku 1995 využívánajako muzeum. Část expozice je věnová-na historii a památkám šesti židovskýchobcí v regionu, na schodišti a ženské ga-lerii se nachází výstava o životě a díleKarla Poláčka. Obě stálé expozice bu-dou doplněny a obměněny.

PLZEŇ Jedinou nesynagogální památkou zařa-zenou do nového projektu je plzeňskýrabínský dům, postavený zároveňs Velkou plzeňskou synagogou na kon-ci 19. století. Za druhé světové válkyi po ní tu byla umístěna laboratoř. Poroce 1989 byl objekt vrácen plzeňské ži-dovské obci. Dnes je budova v poměrně

neutěšeném stavu – opadává fasáda, jenarušený krov a vypadaná střešní krytina.

Stavební obnova se bude týkat přede-vším odstranění nevhodných novodo-bých konstrukcí, vestaveb, příček, rekon-strukce krovu a výměny střešní krytiny,obnovy malířské výzdoby v určenýchmístnostech, výměny či repasování okena dveří a obnovy historické fasády. Témastálé expozice, která bude v rabínskémdomě instalována, je Židé ve výtvarnémumění v českých zemích.

Zájemci o židovské památky v Čechách,na Moravě a ve Slezsku, kteří se běhemroku 2015 vydají po stopách židovskékultury a historie v rámci návštěvnické-ho okruhu 10 hvězd (Boskovice, Bran-dýs nad Labem, Březnice, Jičín, Krnov,Mikulov, Nová Cerekev, Plzeň, Polnáa Úštěk), se tak mohou těšit na další pa-mátky, které budou zpřístupněny v turis-tické sezoně 2016. Držme si palce, aťvšechno dobře dopadne!

Text JIŘÍ DANÍČEK, foto JAN KINDERMANN

VĚSTNÍK 2/2015 15

Synagoga v Čáslavi.

Barokně-klasicistní synagoga v Neveklově.

Synagoga v Poláčkově Rychnově nad Kněžnou.

Rabínský dům za Velkou synagogou v Plzni.

Náš cyklus o pozapomenutých osobnos-tech, jejichž osudy jsou spjaté s českýmizeměmi, pokračuje Jisraelem Aharonim,který je znám jako zakladatel moderníhebrejské zoologické terminologie a ob-jevitel a iniciátor rozšíření syrského

křečka v Izraeli. Málo se však ví, že jehocesta k vědecké kariéře nebyla jednodu-chá a vedla přes Prahu.

Jisrael Aronovič se narodil roku 1882v rodině rabiho Josefa Aronoviče, jenžvedl ješivu v městečku Widze na územídnešního Běloruska. Otec však zemřeldříve, než se syn narodil, a matka zesnu-la, když byly malému Jisraelovi dvaroky. Vychovávala jej Malka, babičkaz matčiny strany. Aharoni na ni vzpomí-ná jako na zbožnou ženu, jež se modlilai při loupání brambor. Malý Jisrael stu-doval nejprve v tradičním chederu a po-zději v telzské ješivě.

Právě s babičkou Malkou se pojilyAharoniho první „zoologické“ zkuše-nosti. K modlitbě ráda připojovala pís-ničku, jejíž sloky začínaly slovy „Jakdělá kohout?“, „Jak dělá vlaštovka?“a Aharoni později ve svých vzpomín-kách napsal, že ačkoli slovům příliš ne-rozuměl, vyvolávala v něm citlivost kevztahu mezi Bohem a jeho stvořením.

Po smrti babičky vychovával maléhoJisraele opatrovník. Ten rozhodl, že odtřinácti let by se měl učit řezníkem (šo-chetem). Jisrael rychle pochopil, že totopovolání by ani nenaplňovalo jeho inte-lektuální ambice, ani by se neslučovalos jeho láskou ke zvířatům. Lakomémuopatrovníkovi ukradl 10 rublů na vlak,o svém rozhodnutí nikomu neřekl a utekl

do Prahy. S sebou si vezl jen rusko-ně-mecký a hebrejsko-německý slovník,Bibli a tři svazky knihy Svět zvířat, kte-rou z němčiny do hebrejštiny převedlMendele Mocher Sforim.

Z PRAHY DO ZEMĚ IZRAELSKÉ V Praze se mu podařilo získat stipen-dium, díky němuž mohl studovat nagymnáziu, naplno se již věnovat svévášni – zoologii a dostat se i do univer-zitních kruhů. U Maxe Grünerta(1849–1929), odborníka na arabskou,perskou a tureckou filologii, jenž do-konce zastával funkci rektora pražskéněmecké univerzity, studoval semitskéjazyky. Aharoni si Grünerta oblíbil ze-jména kvůli jeho znalostem života veSvaté zemi a hebrejských názvů zvířat,s českým přírodovědcem AntonínemFričem (1832–1913) pak sdílel láskuk rybám a ptákům.

Aharoni se kolem roku 1900 stal prv-ním učitelem moderní hebrejštiny v Pra-ze, působil ve spolku Bar Kochbaa v Jüdischer Volksverein, přátelil ses Egonem Erwinem Kischem, jehož učilhebrejsky a s nímž vydával sionistickýčasopis.

Jak se stal sionistou, popisuje Aharonive svých vzpomínkách. Když šel jednoupřes Václavské náměstí do Národníhomuzea, spatřil velký plakát, oznamující„shromáždění socialistů v Burzovnímpaláci, kde se budedebatovat s advoká-tem LeopoldemKohnem z Vídněo sionismu“. Aharo-ni, aniž věděl, cosionismus znamená,se šel ze zvědavostipodívat. Dr. Kohnpoužíval ve svémprojevu hebrejskáslova a přednášel o díle Eliezera Ben-Je-hudy. Aharoni se rozhodl okamžitě: ode-jde do země izraelské, kde bude mluvitjen hebrejsky, bude vyučovat hebrejšti-nu, zkoumat faunu a bádat v Biblia v rabínské literatuře o zvířatech.

V červnu 1901, tedy v devatenácti le-tech, odjel z Prahy vlakem do Terstua poté lodí do Jaffy. Mezi pražskýmipřáteli, kteří se s ním přišli na nádražírozloučit, byl i Samuel Hugo Berg-

mann (1883–1975), filosof a pozdějiprvní rektor Hebrejské univerzity v Je-ruzalémě. Od studentského sionistické-ho spolku Bar Kochba dostal na památ-ku zlatý prsten s datem odchodu doIzraele.

Ve Svaté zemi začal Aharoni vyučo-vat biologii a zoologii na gymnáziuv Rechovot. Působil i na uměleckéakademii Becalel, kde se spřátelil s je-jím ředitelem Borisem Schatzem. Spo-lečně založili roku 1912 muzeum, kdevystavovali umělecké předměty, aletaké archeologické nálezy a sbírky zoo-logické a botanické. Jimi vytvořenásbírka se později stala základem Izrael-ského muzea.

ZOOLOGICKÉ EXPEDICEV této době se Aharoni živil také vycpá-váním zvířat a dosáhl v této činnosti ta-kové virtuozity, že své preparáty prodá-val i do evropských muzeí a univerzitámv Německu a Anglii. Zvířata pořizovalběhem řady zoologických expedic, kterépodnikal na Blízkém východě. Získatpovolení úřadů osmanské říše nebylov té době jednoduché, avšak Aharonidostával potřebné doklady od chalífyAbdülmecida II., jemuž na oplátku do-dával do jeho sbírky vzácné motýly.Aharoni zásoboval vycpanými zvířatyi lorda Waltera Rothschilda, který za tofinancoval jeho výpravy. Walter Roth-schild je sice znám především jako ad-resát listu proslaveného pod názvemBalfourova deklarace, byl však též zapá-leným zoologem. Již roku 1908 se Aha-

roni zúčastnil expe-dice do oblastiMrtvého moře a Jor-dánského údolí, zaniž dostal od os-manského sultánavyznamenání. Byldokonce jmenován„vojenským zoolo-gem“ 4. regimentuvelbloudářů turecké

armády, což mu usnadňovalo terénní vý-zkum.

I tak se občas dostal do nečekanýchproblémů: Během expedice v Hidžázu,jež probíhala v době italsko-turecké vál-ky, byl zatčen jako italský špion. Trestusmrti oběšením unikl jen o vlásek, kdyžjej poznal židovský obchodník s šicímistroji a přimluvil se za něj.

Aharoni měl zvláštní náklonnost k ry-bám, ptákům a také k hmyzu. Po přícho-

16 VĚSTNÍK 2/2015

TYGROVANÝ VELBLOUDZoolog Jisrael Aharoni a jeho pražské zastavení

Jisrael Aharoni.

Tilapie galilejská neboli ryba sv. Petra.

du do Izraele si uvědomil, že je jedinýmžidovským zoologem v zemi, a začalbudovat rozsáhlou zoologickou sbírku,jejíž část byla už v roce 1901 vystavenana 5. sionistickém kongresu v Basileji.Jeho domov byl přeplněn vycpanýmiptáky a hmyzem, takže si vysloužil pře-zdívku „bláznivý sběratel much“.

OBJEV SYRSKÉHO KŘEČKABěhem expedic se mu podařilo nalézt asitřicet živočišných druhů, jež do té dobynebyly popsány. Na-opak mnohá zvířata,která Aharoni pozo-roval a zdokumento-val, již vyhynula.Patrně nejslavnějšímAharoniho objevembyl syrský (zlatý)křeček (Mesocrice-tus auratus). Roku1930 požádal Aha-roniho parazitologŠaul Adler, aby mu našel náhradu za čín-ského křečka, jež by mohla sloužit jakolaboratorní zvíře. Aharoni s pomocí své-ho syrského průvodce nalezl poblížAleppa hnízdo se samicí a jedenácti prá-vě narozenými křečky. Syrský křečekbyl sice popsán již roku 1839, ale od tédoby jej nikdo nespatřil. Aharoni se roz-hodl křečky převézt do Jeruzaléma, bě-hem cesty však samice zahynula, a takmusel mláďata vlastnoručně krmit. ČtyřiAharoniho křečkové, kteří cestu přežili,se stali v Izraeli základem nové populacejako laboratorní zvířata a později i jakozvířata domácí.

Je ovšem nutné připustit, že z dnešní-ho pohledu nebyly Aharoniho expedičnía sběratelské aktivity zcela nevinné.Roku 1917 byl během jeho expedice dolibanonských hor zastřelen posledníexemplář syrského medvěda (Ursus arc-tos syriacus) na Blízkém východě. SámAharoni ulovil v Syrské poušti posledníexemplář ibise skalního (Geronticuseremita). Identifikoval sice v Bibli zmí-něného ptáka jménem ka’at (Dt 14,17)jako puštíka arabského (Strix butleri),poslední blízkovýchodní exemplář všaksám zastřelil během výpravy do Negevu.

Z BIBLE A TALMUDUAharoni, jenž měl z mládí hluboké zna-losti rabínské literatury, se pokoušelidentifikovat živočichy zmiňované v Bib-li nebo v rabínských textech. Ve svýchstudiích často srovnává hebrejské názvy

s termíny ve spisovné arabštině i v míst-ních arabských nářečích.

Z roztroušených zmínek o mořskémživočichovi nazývaném v Babylónskémtalmudu tachaš (bŠab 28a aj.) Aharoni vy-vodil, že se jedná o narvala jednorohého,jehož mrtvý exemplář o délce 7,5 metrůnalezl severně od Jaffy a preparoval prozoologickou sbírku Hebrejské univerzi-ty. „Laň vypuštěnou“ (ajala šlucha, Gn49,21), ke které je přirovnáván Jákobůvsyn Naftali, identifikoval s pomocí dal-

ších textů jako srnceobecného (cervuscapreolus), což bysamo o sobě nebylopříliš překvapivé.Avšak Aharoni sou-časně tvrdí, že výraz„šlucha“ neodkazujek pohybu zvířete, aleke způsobu, jakýmse samci rozvětvujeparoží (s poukazem

na přirovnání v Jom 29a).Jinde Aharoni upozorňuje, že zatímco

výraz ja’an v Bibli (Pl 4,3) znamená „pšt-ros“, výraz bat ha-ja’ana (Lv 11,16)označuje výra bledé-ho (české překlady,počínaje Biblí kralic-kou, používají právěslovo „pštros“). Aha-roni ukazuje, že veršLv 11,16 vyjmeno-vává ptáky, kteří léta-jí, což není případpštrosa. Dále doka-zuje, že ostatní zmín-ky bat ha-ja’ana po-pisují ptáka, kterýčasto přebývá v roz-valinách, a to neníhabitat pštrosa, ale zmíněného výra.

HEBREJŠTINA JAKO VĚDECKÝ JAZYKJako profesor Hebrejské univerzity v Je-ruzalémě Aharoni nejen publikovalmnožství knih, učebnic a článků, aletaké propagoval užívání hebrejštiny jakoodborného vědeckého jazyka. Trvalmimo jiné na tom, aby studenti psali svépráce v hebrejštině. Právě kombinacezoologického výzkumu se zájmem filo-logickým a obrodným přivedla Aharoni-ho ke spolupráci s Eliezerem Ben-Jehu-dou, Chajimem Nachmanem Bialikema později i s Avrahamem Even-Šošanema dalšími tvůrci moderní hebrejštiny. Na

doporučení Eliezera Ben-Jehudy sizměnil jméno z původního Aronovič naAharoni.

Aharoni se zasloužil o vytvoření mo-derní hebrejské zoologické terminolo-gie. Ne ve všech případech však bylyjeho návrhy, připomínající snahy čes-kých obrozenců, úspěšné. Roku 1915navrhl pro žirafu hebrejsky název gamalnemeri (tygrovaný velbloud) na základělatinského označení. Přestože jej Akade-mie pro hebrejský jazyk přijala, názevse neujal a hebrejština dnes používá pře-jatého slova džiraf nebo džirafa.

Ve své dvousvazkové autobiografiiVzpomínky hebrejského zoologa (Zi-chronot ha-zoolog ha-ivri, 1943) pro-plétá Aharoni poutavým způsobem svézážitky s odbornými zoologickými pa-sážemi, takže kniha je nejen dodnesopakovaně vydávána, ale také napodo-bována (např. Gior Ilani vydal roku2004 knihu Vzpomínky izraelského zoo-loga – Zichronot zoolog Jisraeli s jas-nou narážkou na Aharoniho).

Sám Aharoni se domníval, že vstoupiljiž za svého života do literatury. Tvrdil to-tiž, že byl předobrazem Agnonovy posta-

vy vycpávače zvířatArzafa v knize Tmolšilšom (1945). Po-divné jméno postavyprý mělo sestávat zezačátečních písmenslov „Aharoni – RošZoologej Palestina(Aharoni – hlavnípalestinský zoolog)“.Agnon sice možnouinspiraci Aharonimnikdy výslovně ne-popřel, avšak odmí-tal samotný akro-

nym: „Skutečně si myslíš, že bych nazvalzemi izraelskou Palestinou?“

Aharoniho dcera Bat-Ševa Aharoni sestala rovněž zooložkou a po otcově smrtipokračovala v jeho práci. Jeho syn JosefAharoni se stal fyzikem a žil v USA, po-zději se vrátil do Izraele, kde se zapojil doreformy hebrejského písma a ortografie.

Jisrael Aharoni zemřel 9. října 1946v Jeruzalémě a byl pohřben na Olivetskéhoře. Jeho hrob byl po roce 1948 spolus mnoha dalšími zničen jordánskou ar-mádou a po spojení Jeruzaléma roku1967 již nebyl identifikován.

PAVEL SLÁDEK a DANI ZISS

(Jako ilustrace byly použity obrázky z knihy Aharoniho vzpomínek.)

VĚSTNÍK 2/2015 17

Ha-dov ha-suri – medvěd syrský.

Peres al-tarfo – orlosup bradatý s kořistí.

Koncem roku 2012 a počátkem roku ná-sledujícího připomnělo Židovské muze-um v Praze výstavou a rozsáhlou publi-kací významné výročí: půl tisíciletíhebrejského knihtisku v Čechách a naMoravě (viz Rch 1, 2/2013). Vídeňskéžidovské muzeum nyní až do 7. dubnaoslavuje 200 let vzniku židovské kni-hovny, jejíž „základní kámen“ – hebrej-ské knihy z dílny vídeňského tiskařeAntona Schmida – dostala kehila právěroku 1814. Nepříliš velká, ale nápaditěinstalovaná výstava, kterou k tomutovýročí uspořádala, se zabývá i nejstar-ším hebrejským knihtiskem ve Vídni.

HEBREJSKÝ KNIHTISKZatímco nejstarší hebrejská kniha (sidurpro všední dny a sobotu) byla vytištěnav Praze již roku 1512 a zdejší židovskétiskárny zásobovaly v 16. století a prvnípolovině 17. století svou produkcí nejenmístní trh, ale také polskou a rakouskoukomunitu, ve Vídni se začal konkurenčníhebrejský knihtisk rozvíjet daleko pozdějia s velkou podporou státu. K rozvoji heb-rejského knihtisku v sídle mocnářství do-chází až v době úpadku českých a morav-ských hebrejských tiskáren, způsobenémřadou nepříznivých okolností a nakonectím, že tradiční pražští hebrejští tiskaři ne-dokázali rozvinout své podnikání v rámcimonarchie a jejich firmy upadaly. Vládacísaře Josefa II. se touto krizí zabývala,a aby napomohla rozvoji domácího heb-rejského knihtisku, nejprve omezila a na-konec (na počátku 19. století) zcela zaká-zala dovoz levných hebrejských knih zezahraničí. Této situace využili právě ví-deňští tiskaři, kteří usilovali o monopolpro habsburskou monarchii.

První významní tiskaři hebrejských knihve Vídni byli křesťané. Josef Lorenz Adlervon Kurzböck (1739–1792) pocházel z ro-diny s tiskařskou tradicí. Proslul knihami nakvalitním papíře a krásnou a bezchybnousazbou, tiskl i noty pro rakouské skladatele,knihami zásoboval císařský dvůr. Jeho rejs-třík byl široký: věnoval se jak knihámv němčině, tak textům cizojazyčným, včet-ně těch psaných „exotickými jazyky“(učebnice pro rumunské děti v Sedmihrad-sku) a rozhodl se pustit i do tisku knihv hebrejštině a řečtině. První hebrejskouknihu (na lisu zakoupeném v Amsteroda-mu) vytiskl roku 1791: začal s Talmudem,

a sice s první částí, Mišnou. Celé vydání ne-stihl dokončit, neboť roku 1792 zemřela práci uzavřel jeho učedník Anton Schmid.

Tím uvolnil prostor svému bývalémupracovníkovi a posléze konkurentu Jo-sephu Hraschanzkému (1752–1806),jenž se narodil a vyučil v moravskémMikulově. Tento šikovný řemeslník

a ctižádostivý obchodník poté odešel doVídně, pracoval u Kurzböcka a roku1784 si založil vlastní dílnu, pro niž zís-kal povolení tisknout hebrejské knihy.Roku 1791 mu císař Leopold dokoncepovolil po dobu deseti let tisknout, do-tiskovat a prodávat celý BabylónskýTalmud. Hraschanzkého knihy sice ne-byly tak pěkné jako Kurzböckovy, aledobové prameny je popisují jako lepšínež „pražské, brněnské nebo lvovskétisky“. Jeho Talmud byl chválen za kva-litní papír a typografii, avšak haněn zařadu chyb. Vydal také první vídeňskouPesachovou hagadu.

ANTON SCHMIDK dalším Kurzböckovým učedníkůmpatřil Anton Schmid (1765–1855), jenžzavrhl dráhu duchovního, kterou mu ur-čil otec, odešel ze studia a místo kněž-ství zvolil knihtisk. Jako mistra si vybralKurzböcka, který tiskl cizojazyčné textya pomocníky posílal do císařské Orien-tální akademie. V ní se spolu s budoucí-mi diplomaty učil cizí jazyky – Schmi-dovi se nejvíce zalíbila hebrejština.

Postupně se stal uznávaným odborní-kem, spolupracoval s židovskými učencive Vídni i v jiných městech mocnářství(Prahu však vnímal jako konkurencia snažil se tu zničit židovského tiskařeMoše Jisraela Landaua) a po Kurzböcko-vě smrti pokračoval v jeho práci a poslézezískal povolení tisknout hebrejské knihy.Císař si dokonce vyžádal, aby „každýnový výtisk hebrejské knihy obdržela jehosoukromá knihovna“. Schmidova produk-ce rostla a postupně předčil (s 94 knihamiročně) i zavedenou dílnu J. Hraschanzkého.

Zakoupil dům ve vídeňském StrudelHof, umístil do něj tiskařskou dílnua v St. Pöltenu si dokonce nechal postavitvlastní papírnu. Navázal styky s židov-skými knihkupci v zahraničí a zakrátko sejeho produkty šířily po celé střední Evro-pě a dále do Ruska, Polska, osmanské říšei Egypta. V lednu 1817 mu císař za hos-podářský přínos městu a zemi předal Zla-tou medaili se stuhou a list Wiener Zei-tung ocenil jeho práci pro „spoluobčanymojžíšského vyznání“. Kromě hebrej-ských knih tiskl Schmid i knihy v arabšti-ně, perštině a syrštině. Roku 1825 byl po-výšen do šlechtického stavu.

VZNIK ŽIDOVSKÉ KNIHOVNYPrávě díky jemu může nyní vídeňská ži-dovská obec a zdejší muzeum připomínatvýročí knihovny. V dubnu 1814 se AntonSchmid rozhodl, že od každé vytištěnéhebrejské knihy daruje jeden výtisk ži-dovské obci. Několik let předtím se mupovedlo vydat zásadní díla hebrejskéhopísemnictví: Babylónský Talmud ve 12svazcích, šestisvazkový právní kodexHilchot rav Alfasi a pětisvazkové dílo Ar-ba’a turim od Jaakova ben Ašera. CelkemSchmid daroval, jak sám napsal „na zna-mení upřímného vděku a velké úcty k ce-lému izraelitskému národu“, obci 133svazků. Věnované knížky byly vázanév kůži s pozlacenými tituly a představen-stvo obce je uložilo do speciálně vyrobe-né knihovničky v tehdy nové modlitebněv Demphinger-Hof. V synagoze poté za-znělo „veřejné požehnání na zdraví a bla-ho štědrého dárce“.

Z uvedených dílen lze na výstavě vidětnapříklad Mišnu (Kurzböck, 1792/93),Tikun Šelomo (Hraschanzky, 1792) čiTalmud (Schmid, 1806) a několik dal-ších tisků, dokumentů a litografií. Dalšívývoj vídeňské knihovny, v určité chvílitěsně spjaté s osudem českých a morav-ských židovských knih, si přiblížímepříště. ALICE MARXOVÁ

18 VĚSTNÍK 2/2015

KNIHOVNA SLAVÍ 200 LETVe Vídni připomínají první tiskaře a vznik židovské knihovny

Titulní list Mišny, tisk Kurzböck, Vídeň 1792/93.

Pátrání po „kořenech“, jak se dnes s ob-libou říká, může mít různou podobu. Proizraelskou fotografku a multimediálníumělkyni, zabývající se sociálními i eko-logickými tématy, Roni Ben Ari bylatato cesta zřejmá, i když poměrněneobvyklá. Její matka Margareta totižvyrůstala mezi rumunskými Romy a nasvé sousedy, kteří vášnivě rádi tančili,oblékali se do pestrobarevných šatůa vařili výrazná jídla, nikdy nezapomně-la. V dětství žila v Kluži, bývalém hlav-ním městě Sedmihradska, do roku 1918součásti Uherska a poté Rumunska,dnes druhém největším městě země.

Paní Margaret se narodila roku 1919a vyrůstala v mnohonárodnostní klužskéčtvrti, jako aktivní sionistce se jí v říjnu1940 podařilo odjet do Palestiny. Uniklatak osudu své komunity, která byla z Klužedeportována do Osvětimi. Vdala se, s man-želem se usadili nejprve v Haifě, potév Ramat Ganu, narodily se jim dvě dcery.

Na svůj domov a cikánské sousedyale nikdy nezapomněla a v Izraeli udr-žovala svérázné zvyky, vařila neobvyklá

jídla, tančila tak, že jí přátelé, kteří téžpocházeli z Rumunska, říkali „cikánko“.Dcery vzpomínají, jak je na židovskésvátky oblékala do barevných šatů, při-pomínajících tradiční oděv Gaborů, jed-noho z romských rodů v Kluži. Marga-reta zemřela roku 2010 a po její smrti sedcery Roni a Nurit vydaly po stopáchsvé matky do Rumunska.

Navštívily řadu měst, městeček a ves-nic v klužské oblasti, pátraly po míst-ních Romech a Roni je fotografovala.Vznikla kolekce několik desítek sním-ků, svědectví každodenního života dneš-ní romské komunity, čítající na tisíc pětset lidí a přežívající na periferii města společnosti.

Rumunští Romové na současných foto-grafiích Roni Ben Ari postrádají poetickoui drsnou krásu jejich předchůdců, které nasklonku 60. a počátku 70. let minuléhostoletí zachytil Josef Koudelka. Žijí nadohled od městských paneláků, někteřív rozpadlých domcích obklopených sme-tišti, kde si hrají děti, jiní v obytných buň-kách s elektřinou a technickými vymože-nostmi, další mají jen díry v zemi, alejsou i takoví, kteří vlastní cihlové paláce.

Snímky byly roku 2013 vystavenyv klužské Městské galerii a vydány vevýpravné publikaci nazvané From theInner Margines. Instalace vzbudila vel-kou pozornost: díky ní se konala konfe-rence zabývající se postavením Romůjako „lidí na okraji“ i hledáním cest, jak

jejich situaci změnit. Výstava má puto-vat po Rumunsku, Polsku, Nizozemía Izraeli.

A tak „židovská cikánka“ Margaret zeSedmihradska dosáhla díky své dceři,Izraelce Roni Ben Ari, svého: lidemv Rumunsku a dalších zemích romskoukomunitu a její přetrvávající vykořeně-nost stále připomíná. am

HAND IN HAND(dokončení ze str. 11)seriál stěžovali, že si Kašua utahujez Arabů). Mám pocit, že řada Izraelců siu toho seriálu poprvé uvědomila, co toje být Arabem v Izraeli.

Jací jsou rodiče palestinských dětí,které chodí do této školy?Jako se Židé dřív snažili vyniknoutv tom, co dělají, a studovali hlavně na lé-kaře nebo právníky, tak stejně to platí proizraelské Araby – také se snaží být lepšía vzdělanější než ostatní, mít ta nejpres-tižnější povolání – tedy být lékař neboprávník nebo účetní –, protože jedině takje většinová, tedy židovská společnostpřijme. Židé do téhle školy dávají dětihlavně proto, že věří v její myšlenku, za-tímco pro izraelské Araby je to kromětouhy po koexistenci také záležitost am-bicí, protože je to dobrá škola. Jsou velmictižádostiví. Když se ráno sjíždíme keškole, je zajímavé pozorovat, jak celkemnedbale oblečení Židé vozí své děti nakolech, zatímco tip top oblečení Palestin-ci přijíždějí v mercedesech.

Jak se děti a učitelé vyrovnali se žhář-ským útokem?Víte, atmosféra v Jeruzalémě je od léta,od únosu a vraždy tří židovských chlap-ců a následného upálení arabskéhochlapce šíleně napjatá, takže ten útok ne-byl úplně nečekaný. Asi měsíc před nímse na zdech školy objevily protiarabskénápisy, pak odvysílala veřejnoprávní te-levize hodně tendenční a zlovolnou re-portáž. Napětí zkrátka neustále houstlo.Podpálení bylo na jednu stranu velkétrauma, na druhou stranu něčemu po-mohlo: Policie po útoku začala vyšetřo-vat lidi z extremistické protiarabské or-ganizace Lahava, kteří v poslední doběv ulicích města provokovali a tloukliarabské kluky. Od nich byli i ti žháři.V současné době sbírá policie důkazyk tomu, aby Lahavu postavila mimo zá-kon. Izraelce ten útok vyděsil, ale takéstmelil. Přicházela spousta lidí a vyjad-řovali podporu, přišla třeba taková roz-třesená babička, říkala, jak se stydí, a da-rovala peníze na opravu. Objevili sestudenti z jiných škol, konal se pochodměstem. Dětem, učitelům i rodičům tohodně zvedlo náladu. Myslíme si, že taškola smysl má, a tím větší, čím vícstoupá extremismus na všech stranácha na celém světě. ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 2/2015 19

PO MATČINÝCH STOPÁCHRoni Ben Ari a její cyklus o Romech z Kluže a okolí

Romská osada u města Kluž.

Prancie v lednu nezažila první teroristickýútok. Stačí se ohlédnout rok, dva, tři na-zpátek – třeba do Toulouse a vzpomenoutvraždění v tamní židovské škole. Nezažilaani útok nejničivější z hlediska počtu obě-tí. V tomto žebříčku je daleko za New Yor-kem (2001), Madridem (2004), Londý-nem (2005) či Bombají (2008). Alepoprvé zažila něco, co má tak silný dopad,tak silnou symboliku a tak silnou rezonan-ci jako americké 11. září 2001.

Tak lze stručně shrnout koordinovanéútoky ve dnech 7.–9. ledna v Paříži. Fran-cii i světu vyrazili dech džihádisté, kteřívystříleli redakci satirického časopisuCharlie Hebdo. Ale téměř paralelně s tímzažila Paříž i útoky téže provenience napolicisty a Židy – přepadení košer lahůd-kářství a čtyři zavražděná rukojmí.

Francouzský stát ukázal, že dovedejednat. Pachatelé byli velmi brzy zkli-kvidováni a ukázalo se, že čtyři židov-ské oběti z košer obchodu byly zabityještě před policejním zákrokem. Přestotyto vraždy vyvolaly – vedle nebývalévlny solidarity s oběťmi – obsáhlou de-batu. A její rezonance v Izraeli je větší,než by se dalo čekat ještě před deseti čidvaceti lety.

Ale nejprve zrekapitulujme fakta.

JÁ JSEM CHARLIEVe středu 7. ledna pronikli dva fran-couzští džihádisté, bratři Chérif a SaidKouachiovi původem z Alžírska, dochráněné redakce Charlie Hebdo. Chrá-něná byla proto, že už před lety čelilaohrožení, když časopis otiskl karikaturyproroka Mohameda. Ozbrojení pachate-lé se do ní dostali tak, že před vchodemchytili jednu zaměstnankyni a přinutili jivyťukat vstupní kód.

Výsledkem bylo 12 zabitých (z tohoosm redaktorů, které útočníci vyvolávalijménem, což dokládá jejich systematic-kou přípravu). Právě proto se následujícídny ve Francii i jinde odehrály ve zna-mení boje za svobodu slova. List Char-lie Hebdo je považován za avantgardutohoto boje, za průkopníka práva tisk-nout cokoliv, co neodporuje zákonu, ačto může urážet něčí pocity, za ztělesněníliberální tradice dělat si legraci z čeho-koliv – i z posvátných symbolů nábo-ženské víry (v tomto případě islámu, alejindy i křesťanství či judaismu).

Když džihádisté vystříleli zosobněnítéto liberální, pro leckoho spíše libertarián-ské avantgardy, celá Paříž, Francie, Evropai další velké části západního světa se cho-pily boje za svobodu slova. Kdo se hlásilke sloganu „Já jsem Charlie“, dával najevonejenom solidaritu s oběťmi teroristů, alei to, že odmítá, aby západní pojetí svobodyustupovalo radikálním islamistům.

Jenže už o dva dny později, v pátek9. ledna, přepadl francouzský džihádistaAmed Coulibaly košer lahůdkářství navýchodě Paříže, vzal několik rukojmía čtyři z nich – frankofonní Židy z Tu-niska – zavraždil. To už nebyl zápaso podobu svobody slova, ale protižidov-

ský útok spáchaný islamistickým radi-kálem. Zapadl ovšem do atmosférypředchozího útoku na satirický časopis.

Když pak v neděli 11. ledna kráčela Pa-říží milionová manifestace solidaritys oběťmi i hodnotami liberálního státu,zdaleka v ní převládalo heslo „Já jsemCharlie“ nad heslem „Já jsem Žid“, če-muž se nelze moc divit. Byl to pochod zanárodní jednotu, ke kterému se připojilipolitičtí lídři z mnoha zemí (zúčastnil seizraelský premiér Netanjahu, ale nezú-častnil se americký prezident Obama, cožvyvolalo pozornost). Jeho cílem bylo spo-lečnost tmelit, nikoliv rozdělovat. Doká-zat, že tolerance a empatie zvítězí nadfundamentalismem a násilím. A to vše,jak se zdálo, nejlépe naplňovalo heslo „Jájsem Charlie“. I proto francouzský prezi-dent Hollande odmítl výslovně označitideový zdroj útoku a hrozby pro liberálníZápad. Ačkoliv pachatelé vykřikovali„Alláhu Akbar“ či „Pomstili jsme Proro-ka“, Fran,cois Hollande nemluvil o radi-kálním islamismu. Zato výslovně prohlá-sil, že „tito teroristé a fanatici nemají nicspolečného s náboženstvím islámu“.

O takto naznačená fakta se opírá debatav Izraeli. Jisté rozdíly koření hlavně v tom,zda byl příspěvek psán hned po 7. lednu(po útoku na Charlie Hebdo zdůrazňují-cím hrozbu pro svobodu slova), či až po 9.lednu (po útoku na košer obchod zdůraz-ňujícím hrozbu pro židovskou komunituve Francii). Ale co se týče hrozby radikál-ního islamismu v západní Evropě, tamnení datum publikace důležité. Jde o dlou-hodobý trend, který má své kořeny, a mů-žete vsadit na to, že bude mít svůj dalšívývoj. Zdá se, že spíše neblahý.

MULTI-KULTI ZNIČILO LOAJALITUChcete-li vidět ukázku západního main-streamového hodnocení, můžete sáhnoutpo deníku Ha’arec. V redakčním úvodní-ku píše, že útok na Charlie Hebdo byl bu-

díčkem i pro Izrael:„Lidé byli útokemzděšeni. Dokonce i ti,kteří o Charlie Hebdo,listu, který v Izraelinemá obdobu, nikdyneslyšeli.“ Izrael zažiljediný pokus o atentátna novináře za to, copíše. Stalo se to 25. zá-ří 2008 a terčem vý-buchu trubkové bom-by byl Ze’ev Sternhell,

profesor politologie, člen levicového hnu-tí Šalom achšav a laureát prestižní Izrael-ské ceny. Pachatelem byl muž z táboranáboženské pravice. Podle Ha’arecu senyní v Paříži připomnělo, jak blízko můžebýt od zdánlivě planých výhrůžek k vraž-dě.

Hlouběji se zamyslel Natan Šaranskiv rozhovoru pro Times of Israel. Šaranskistojí v čele Židovské agentury, ale má zasebou pestrý osud sovětského vězně (vy-stěhování do Izraele mu bylo dovoleno ažv roce 1986), poslance Knesetu i ministraizraelské vlády. V interview odmítá, že byse strategie Židovské agentury opíralao tragické události podobné té v Paříži:„Stavíme ji na faktu, že ve světě je místozvané Evropa, kde se Židé cítí stále méněpříjemně.“ Za rok 2014 se do Izraele při-stěhovalo 7000 francouzských Židů, čímžFrancie obsadila první místo na žebříčkuzdrojů imigrace (překonala i rizikovouUkrajinu a Rusko). Šaranski předvídá, želetos alija z Francie naroste na 10 tisícosob a v příštích dvou dekádách (kdybytento trend trval) jich může úhrnem přilá-kat až čtvrt milionu. Takto se drolí největ-

20 VĚSTNÍK 2/2015

CHARLIE HEBDO A IZRAELObavy nejen o židovskou komunitu, ale hlavně o Evropu

Paříž 11. ledna 2015. Foto archiv.

ší židovská komunita západní Evropy,která podle různých odhadů zahrnuje 600tisíc až milion lidí. Podle Šaranského tytoodhady ovlivnilo již dosavadní ohroženísamotné podstaty liberální Evropy. Led-nový teroristický útok prý neznamenalbudíček pro francouzské Židy, nýbrž proEvropu (ale pozor, říkal to v rozhovoruzveřejněném 8. ledna, tedy před útokemna židovský obchod). Francii lze prý za-chránit jen tak, že dramaticky změní svůjvztah k muslimským přistěhovalcům.

Šaranski, na rozdíl od Evropanů, vy-těsňuje ze svých slov veškerou politickoukorektnost: „Nebude-li Francie a dalšízápadní státy silně a rychle bojovat za zno-vuustavení civilizace liberálního státu, jeEvropa ve skuteč-ném ohrožení. ExodusŽidů, tak jako tolikrátv minulosti, je jen prv-ním signálem.“ Systé-movým problémempodle něj nejsou přímípachatelé útoků, alefakt, že se mladí Fran-couzi tak radikalizujía obracejí k terorismu.A k tomu musí větši-nová společnost zau-jmout nějaký postoj.

Za prvé musí uznatjednu věc. Víra, že všechny kultury jsou sirovné, a tudíž lze muslimům povolit, abyi ve Francii lpěli na svých archaickýchtradicích a rozvíjeli je, problém neřeší, alenaopak vytváří. Stát sám přijal a zastávalpolitiku postnacionalismu, postmodernis-mu a multikulturalismu. Politiku, jež pod-kopává svobodu slova posvěcenou Fran-couzskou revolucí: „Postmoderní Evropase sama ideologicky rozhodla, že všechnykultury sdílejí tytéž hodnoty, a tudíž po ji-ných nelze požadovat, aby svou kulturuzradili v zájmu té naší.“

Právě proto velká část muslimů ve Fran-cii necítí loajalitu k liberálním hodnotámspolečnosti a tato idea proniká i do systé-mu vzdělání. „V mnoha školách se již aninezmiňuje holokaust, ani se neučí hodnotyFrancouzské revoluce,“ říká Šaranski, „ne-boť muslimští rodiče trvají na tom, že je-jich děti budou vzdělány v jiné ideologii.“Důležitější než posilovat bezpečnostnísložky a zákony je podle něj vzdát se kul-turního relativismu a trvat na tom, že abso-lutní hodnotou jsou lidská práva.

Je to dost nezvyklý pohled. Šéf Židov-ské agentury se méně obává o evropskéŽidy než o samotnou Evropu: „Tragédie

v Paříži tvrdě připomněla Evropanům, žečas ubývá jim – ne evropským Židům. Tisvůj exodus z kontinentu zahájili už předpár lety. Ale nežidovští Evropané by seměli probrat a jednat, než bude pozdě.“

KAM UTEČOU EVROPANÉ?Není to ojedinělý názor. Totéž a ještě drs-něji rozvíjí Dan Margalit v listu Israel ha-jom. V jednom ohledu, píše Margalit, jsouna tom evropští Židé lépe než jejich hos-titelské státy i společnosti. Židé mají do-movinu, do níž se mohou vrátit, respek-tive v ní najít útočiště – Stát Izrael. „Alekam utečou Holanďané, Belgičané, Fran-couzi, Němci a Švédové, až se smrtelnésímě Islámského státu bující v evropském

skleníku vymkne z kontroly?“ Jistě, zní toponěkud nadsazeně či přehnaně. Ale uka-zuje to jistý nový trend – zatímco dříve si(někteří) Evropané dělali starosti o osudIzraele, teď si (někteří) Izraelci dělají sta-rosti o osud Evropy.

Takovou starost si dělá i David Horovitz,šéfredaktor Times of Israel. Nejvíce hoznepokojuje fakt, že ve Francii žádná vy-soká státní autorita nepojmenovala naplnoideové kořeny hrozby, jíž Francie čelí. Namilionovém pochodu Paříží se objevilahesla „Já jsem Charlie“, „Já jsem policis-ta“, „Já jsem Žid“ (za zavražděné noviná-ře, policisty a Židy), „Nedáme se rozdělit“,„Nedáme se terorizovat“, „Nevzdáme senaší svobody“. Ale neobjevilo se základníheslo, jež by mohlo znít třeba takto: „Doposledních sil budeme bojovat proti isla-mistickému terorismu, abychom ochránilisvobody, které si pěstujeme a které se prá-vě islamistický terorismus pokouší zničit.“

Právě to Horovitze zaráží. Ne fakt, žeFrancie byla postižena terorem – to se stá-vá i jinde. Ale fakt, že místo aby pojme-novala nepřítele, schovává se za heslyjednoty (svůj článek nazval „Ideologiekultu smrti, kterou Francie raději nepo-

jmenovává“). Po útoku u školy v Toulou-se v roce 2012 (čtyři zavraždění Židé)prezident Hollande slíbil, že Francie udě-lá všechno pro potření antisemitismua nenávisti, že „strhne všechny maskyi výmluvy“. Ale výslovně neřekl, že státbude potírat násilný islamistický extre-mismus. A neřekl to ani teď. Místo tohopronesl, že „tito teroristé a fanatici nemajís náboženstvím islámu nic společného“.

To je podle Horovitze problém. Poklá-dá-li Francie za nepřítele anonymní fana-tismus, a ne fanatické islamisty, pak neza-sáhne proti islamistickým institucím,včetně řady mešit a škol, kde se pěstujepodhoubí nenávisti. Horovitz se táže, coFrancie podnikne proti výzvě islamistic-kého terorismu: „Větší bezpečnost? Oči-vidně ano. Větší dohled? Nepochybně,aspoň načas. Zásadnější akce mířící protijádru hrozby? Na to nesázejte.“

Právě v tom spočívá jeden z důvodů,proč francouzští Židé odcházejí do Izrae-le. Riziko teroristického činu je tadyi tam, ale tam alespoň nemají pocit, žestát hrozbu zametá pod koberec a nic s nínedělá, jen aby si nerozházel muslimy.

KDYŽ HYMNA, TAK MARSEILLAISAPostoje francouzských Židů názorně při-bližuje webový magazín Tablet v redakč-ním komentáři k dvěma videoklipům.Oba byly natočeny v pařížské Grand Sy-nagogue v neděli 11. ledna hned po mani-festačním pochodu za národní jednotu.

První klip ukazuje, jak do synagogyvchází francouzský prezident Hollandea 40 sekund po něm izraelský premiérNetanjahu. Ten, na rozdíl od Hollanda,sklízí hlasitý potlesk. To není tím, že bysynagogu obsadili fanoušci pravice, Li-kudu či osadníků na Západním břehuJordánu. Je to tím, že francouzští Židév „Bibim“ – ať už si o něm osobně mys-lí cokoliv, ať už jsou sami spíše levičákyči spíše pravičáky – spatřují symbol po-tenciálního bezpečného útočiště: židov-ského státu. Tak to vysvětluje Tablet.

Vzbuzuje-li to snad dojem, že tito Židénad Francií lámou hůl, je to dojem chyb-ný, jak doloží druhý videoklip. Když Ne-tanjahu v synagoze dokončí projev, publi-kum začne zpívat hymnu – a když hymnu,tak Marseillaisu. „Jsou hrdí na to, že jsouFrancouzi,“ píše Tablet. „Chtějí, aby i iz-raelský premiér viděl a pochopil, že jsouhrdí na svou zemi. A chtějí, aby se i Fran-cie chovala podle inspirujících slov Mar-seillaisy.“ ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 2/2015 21

Jeruzalém 13. ledna 2015. Foto archiv.

Polsko chce ještě letos zveřejnit kom-pletní seznam nacistického personáluvyhlazovacího tábora v Osvětimi. PodleInstitutu paměti národa (IPN) se na němbude nacházet přes 8000 jmen, což jevýrazně více, než se dosud odhadovalo.Počet dozorců a dalšího personáluv průběhu let neustálerostl a nejvíce lidí tampracovalo před osvo-bozením tábora v led-nu 1945 – přes 4500(LN 24. 1.). ■■ VilaStiassni, budova kre-matoria nebo palácMorava. Tyto a řadadalších brněnskýchklenotů nesou odkazslavného architektaErnsta Wiesnera, odjehož narození uply-nulo 21. ledna 125 let.Po první světové válcebyl jedním z umělců,kteří dali Brnu puncmoderní metropole.Wiesnerova tvorba má zásadní význampředevším pro počátky moderní archi-tektury ve městě. V Brně žil Wiesner odosmi let a kromě krátkého období, kdystudoval vysokou školu ve Vídni, v němzůstal až do začátku druhé světové vál-ky. Jako Žid uprchl do Velké Británie,kde v roce 1971 zemřel (Brněnský deník22. 1.). ■■ „Za dveřmi je Den památkyobětí holokaustu. Letos jako by se ozý-val ještě více než jindy – to proto, žeještě nebylo oficiálně vyvráceno riziko,že bude politicky zneužit diktátory našíéry. Pokud nebude nutno vyrazit naVáclavák, vyrazím na židovské hřbitovyv okolí poustevny. Na ten břečťanemzarostlý v Zalužanech i na ten pěkněudržovaný v Mirovicích. Budu zasečíst náhrobky jihočeských Kaufmannůa Kohnů – těch šťastných Kaufmannůa Kohnů, kteří nevěděli, že umírají takšťastně a tak včas, umírajíce třeba ještěroku 1937. A půjdu domů a pustím siznovu to asi nejlepší české dílo, ježo věci vzniklo: film Alfréda Radoka Da-leká cesta (1948),“ píše v Lidových no-vinách (21. 1.) Martin C. Putna. ■■ „Povraždění v redakci Charlie Hebdo se Ev-ropané oděli do vznešené emoce boje zasvobodu slova. ,Já jsem Charlie,‘ zní

heslo dne a nic proti tomu. Právě protose tak vážně zkoumá, kdo chyboval, jakkontrolovat hranice, rozšířit pravomocitajných služeb a tak dál. Ale kde byla tážemoce loni v Bruselu? Kde byla v roce2012 v Toulouse, kde teroristé zavraždilirabína a tři školáky? Tehdy se lidé neho-

nosili hesly ,Já jsemŽid‘. Nebyla to vzne-šená emoce boje zasvobodu slova. Bylo tospíše podvědomé oče-kávání, že Židé k ter-čům džihádistů taknějak automatickypatří,“ čteme v článkuČísla měří emoce (LN16. 1.). ■■ „Už ten za-čátek s reminiscencína jeho pobyt v kon-centračním táboře proděti. V době, kdy bylJan údajně v koncent-račním táboře, chodildo obecné školy v Po-dolí. A ve volných

chvílích chodíval s maminkou do koste-la, vždyť je římský katolík pokřtěný jakoJan Alfons Saudek. Jeho tatínek skuteč-ně byl Žid, ale maminka byla árijka, na-víc velmi zbožná katolička. Překvapujemě, jaký vypěstoval kult trpícího člově-ka postiženého holokaustem. Nebylv žádném lágru a dobře to ví,“ říká o fil-mu Fotograf, věnovanému životu JanaSaudka, v rozhovoru pro časopis Téma(16. 1.) Sára Saudková. ■■ Časopis Zprá-vy památkové péče v článku KristinyUhlíkové Bezradnost nad uměleckýmikonfiskáty z majetkubývalé rakousko-uherské panovnickérodiny připomíná(č. 4/2014), jak úřa-dy nově vznikléhoČeskoslovenska hle-daly způsob, kterýmtyto konfiskáty (pře-devším zámky) pre-zentovat veřejnosti.Historik a památkář Zdeněk Wirth nako-nec roku 1928 pověřil inventarizací zá-meckého mobiliáře „ředitele Východo-slovenského muzea v Košicích, svéhopřítele Josefa Poláka“. „Jako pražskýŽid byl do značné míry povznesen nad

náboženské i národnostní konflikty.“„Podle instrukcí ministerstev i vlastníhozvážení kontroloval situaci na zámcícha řešil akutní problémy. Víme, že jižv roce 1928 kromě Konopiště prohlédlmobiliář zámků v Brandýse nad Labem,Zákupech a Ploskovicích. Po této cestěWirthovi mimo jiné napsal: ,Brandýs jepříšerný! Našel jsem tam el Greca meziharampádím, opřeného o roh nějaké la-vice, stát na zemi – nikdo v celé Evropěby to neuvěřil!‘“ ■■ Přelom roku byl naBřeclavsku ve znamení boje mezi zimoua jarem, ovšem tradiční novoroční kon-cert to nezaskočilo a opět se hrálo uvnitřpřeplněné břeclavské synagogy. KoncertBřeclavského komorního orchestru podvedením Markéty Melkusové si tentokrátpřipravil pásmo filmové hudby doprová-zené promítáním obrazů z dotyčných fil-mů. Bylo tak možné zavzpomínat nasnímky Romeo a Julie (hudba NelleeHopper), Barevný závoj (francouzskýskladatel Alexandre Desplat), Pirátiz Karibiku (skladatel Hans Zimmer), tri-logii Pán prstenů (Howard Shore), Mis-sion Impossible (Michael Giacchino) činovější film Počátek s Leonardem DiCapriem (Hans Zimmer) (Břeclavskýdeník 13. 1.). ■■ V Třebíči otevřeli no-vou stálou expozici rodáka žijícího veFrancii Františka Mertla. Slavnostníotevření aleje a přechodů se uskutečnilov nejmenším městě na Vysočině v Hro-tovicích. Na Žďársku spadl meteorit. Ži-dovský svátek Chanuka si připomněliv zadní synagoze v Třebíči. V Třebíči sestal starostou Pavel Janata. Takové jsounejdůležitější události v prosinci 2014,jak je uvádějí Jihlavské listy (13. 1.)v rubrice okolní region. ■■ „V Hranicíchse vyskytuje málo vídaný kos černý –částečný albín. Jedná se o leucismus,

kdy mu chybí pig-ment v peří. Ostatnípotomci tohoto kosabudou zase černí. Prosvou bílou barvu semůže stát rychlouobětí predátorů a me-zi černými kosy nenítaké vítán. Poprvéjsem ho viděl předdvěma měsíci u Ve-

ličky pod synagogou a říkám si, co to jeza ptáka? Když přijdu blíž, vidím, žekos. Ale jaký? Důchodci v parku mi hlá-sili, že viděli bílého papouška,“ hlásív Prostějovském deníku 12. 1. Petr Ja-šek. jd

22 VĚSTNÍK 2/2015

ČÁSTEČNÝ ALBÍN ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Zprava J. Polák, O. Kretschmer a Z.Wirth.Foto sbírka Adama Kretschmera.

Kresba Jiří Stach.

Pařížský masakr, ale hlavně reakci na nějkomentuje i známá americká historička ho-lokaustu Deborah Lipstadtová. Její textz 16. ledna publikujeme v mírně krácené po-době (originál celého článku naleznete naadrese www.tabletmag.com; překlad am).

Když celý svět viděl, jak francouzské uli-ce zaplavily tisíce lidí, aby po teroristic-kých útocích v Paříži ukázali svou soudrž-nost, nemohla jsem si pomoci: cítila jsem,že v tom masovém výlevu jednoty a pod-pory je cosi pokryteckého. Je mi jasné, žetak podnětný projev lidové solidarity lzestěží kritizovat. Jen mi připadalo, že bě-hem všeho to kolektivního smutku se ně-jak zapomínalo na Židy. Na ty mrtvé, kterési vrazi vybrali a zabili je právě proto, že tobyli Židé. A takhle že to zůstane vždycky.

POJMENOVAT PROBLÉMZatímco vraždění v redakci Charlie Heb-do vyděsilo všechny lidi, kteří si váží svo-body, pro Židy znamenal útok na košersupermarket, který se v Paříži odehrálo dva dny později, hlubší zásah. Byl na-mířen na nás. Žasla jsem, když to někteříodmítali pochopit. Wolf Blitzer ze CNNse zeptal místního reportéra, zda „něconasvědčuje tomu, že se jednalo o antise-mitský čin“. Poté se zpravodaj CNNChris Cuomo a další reportér shodli natom, že jelikož v tomto obchodě nakupujíi muslimové, o antisemitský atak se nutněnejedná. Toto pojetí události umlčelo ažvlastní prohlášení vraha, že si košer ob-chod vybral proto, aby pozabíjel Židy.

Podobně mě rozčilil pokus oddělovatútoky od islámu. Den po masakru v samo-obsluze navrhla moderátorka televizní sta-nice MSNBC Melissa Hartus-Perry, že„antisemitismus ve Francii není primárněproblémem antisemitismu francouzskýchmuslimů“. Hostem v jejím pořadu byl J. J.Goldberg a ten s ní kategoricky nesouhla-sil. Připomněl případ Ilana Chalimiho,mladého francouzského Žida, kteréhounesla skupina francouzských muslimůa dvacet dní ho mučila, zemřel krátcepoté, co ho našli přivázaného u železničnítrati. Dále připomněl, že francouzskýmuslim zabil na hřišti u židovské školyv Toulouse několik dětí. Uvedl také, želoni v květnu zabil francouzský muslimčtyři návštěvníky bruselského Židovskéhomuzea. Netvrdil – a v tom se s ním na-

prosto shoduji – že všichni francouzštímuslimové jsou vinni. Ale dokud problémjasně nepojmenujete, nemůžete ho řešit.

Světoví vůdci, včetně těch našich, se jejvelmi zdráhají identifikovat. Je nutné říci,že ten problém představuje určitá částmuslimského světa. Je to extremismus,který ospravedlňuje a oslavuje zabíjeníjednotlivců, kteří vzbudili hněv, a Židů,protože jsou Židé. Generální tajemníkOSN Pan Ki-mun nicméně trvá na tom,že útoky neměly s náboženstvím nic spo-lečného, a charakterizoval je jako „trestnýčin“. Pokud to byl trestný čin, pak to, cose stalo v samoobsluze, bylo zřejmě lou-pežné přepadení a nikoli antisemitismus.

DŘÍVE SE POCHODY NEKONALY[…] Na evropské Židy se útočí již přesdeset let. Ale po smrti Ilana Chalimihose nekonaly žádné pochody, nekonaly seani po vraždě v bruselském Židovskémmuzeu a řadě dalších incidentů. Po ma-sakru v Toulouse se pár protestů usku-tečnilo, ale pravděpodobně proto, žek obecnému zděšení si útočník jako obě-ti vybral děti. Ale nic, co by se rozsa-hem podobalo demonstracím v Paříži.Mnoho francouzských Židů tehdy cítilo,že vzhledem k hrůze celé události bylyprotesty poměrně nevýrazné. A co byloještě znepokojivější, nikde jsem nesly-šela, že by někdo uznal, že Evropané se-lhali, když se útoky na Židy vážně neza-bývali. Místo toho je lidé vysvětlovalitak, že jsou reakcí na izraelské činy naBlízkém východě. Tento argument vezkratce říká: zabíjení Židů je sice špat-né, ale je pochopitelné. Zpravodaj BBCTim Wilcox vyjádřil tento pocit přesně,když při nedělním pochodu v Paříži ho-vořil s jednou Židovkou a přerušil ji slo-vy: „Ale spousta kritiků izraelské politi-ky by řekla, že i Palestinci od Židů hodněvytrpí.“ (Později se za to omluvil.)

[…] Když si stěžuji na to, že pochod, kte-rý tak nádherně spojil oběti útoku – novi-náře, policisty a Židy – byl pokrytecký, při-padám si trochu jako šťoura. Ale kdyžpomyslím na ticho, které následovalo po té-měř každém jiném útoku na Židy, zdá se mijasné, že většina se tohoto pochodu účastni-la proto, že se týkal Charlie Hebdo. A sesmutkem předpovídám, že kdyby v budouc-nu zemřeli v útoku pouze Židé, lidé by jenpokrčili rameny a tím by to pro ně skončilo.

KalendáriumVe stínu pražského rodáka německo-ži-dovského původu a laureáta Nobelovyceny za medicínu z roku 1947 CarlaFerdinanda Coriho zůstává poněkudopomenut jeho otec, vynikající zoologa respektovaný vysokoškolský profesorCARL ISIDOR CORI, který se narodil 24. 2.1865, tedy právě před 150 lety v Mostě(zemřel 31. 8. 1954 ve Vídni). Značnoučást své úspěšné akademické kariéryspojil s Prahou, kde se na německé vy-soké škole technické habilitoval na do-centa zoologie a srovnávací anatomiea později získal i titul mimořádnéhoa řádného profesora (1908).

V letech 1919–1923 působil Cori jakoděkan nově založené Přírodovědeckéfakulty Německé univerzity v Prazea následně byl třikrát zvolen rektorema pětkrát prorektorem této vysoké školy.Vedle toho stál v čele Zoologickéhoústavu a Institutu zoologie v Praze, zekterých se snažil vybudovat renomova-né pracoviště. Byl též aktivním členemNěmecké společnosti věd a umění proČeskoslovenskou republiku. To vše hořadilo mezi špičky meziválečné pražskévědecké a intelektuální elity.

Mezi únorová výročí patří i půl stoletíod úmrtí izraelského architekta a filoso-fa, moravského rodáka PAULA ENGEL-MANNA (14. 6. 1891 Olomouc – 5. 2.1965 Tel Aviv), který byl žákem AdolfaLoose, přítelem filosofa Ludwiga Witt-gensteina a spolupracovníkem architek-ta Kurta Jehudy Ungara, s jehož osudyse bylo možno seznámit v Rch 9/2013.

Paul Engelmann se narodil jako nejstar-ší ze tří dětí v asimilované německo-ži-dovské rodině v Olomouci. Engelmannovidostalo dobrého vzdělání: po absolvováníolomouckého německého gymnázia stu-doval architekturu na vídeňské techniceu A. Loose, krátce také pracoval jako se-kretář novináře Karla Krause.

Značnou část 1. světové války strávilv rodné Olomouci, kde se poznal s Lud-wigem Wittgensteinem, s nímž se En-gelmann po mnoho následných let přá-telil (o jejich olomouckém pobytua přátelství podává zajímavé svědectvíčlánek v letošní Židovské ročence).

Po Hitlerovu nástupu k moci se En-gelmann rozhodl pro odchod do Palesti-ny. Nový domov našel v Tel Avivu, kdese proslavil jako architekt a hojně se vě-noval i přednáškové činnosti. (ra)

VĚSTNÍK 2/2015 23

POKRYTECTVÍ PO ÚTOKUDeborah Lipstadtová komentuje reakci na terorismus v Paříži

Petr EidlerNA ŠÁBES SE NEVRAŽDÍ ■ Vychází první česká detektivka, odehráva-jící se výlučně v židovském prostředí:V pražském domově pro židovské přeživšíšoa dojde ke dvěma náhlým a nečekanýmúmrtím seniorů. Protože vedení nechcev ústavu, kde žijí velmi staří lidé, vyvolat pa-niku, na doporučení rabínovy manželky sinajme soukromého detektiva, aby celou zá-ležitost nenápadně prošetřil. Jeho úkol nenívůbec lehký. Kdyby mu nepomohl náhodnýnález válečného deníku ukrývaného židov-ského chlapce a německá dobrovolnice Ce-lestýna, která v rámci své diplomové prácehledá pamětníky válečných událostí, záhaduby nejspíš neodhalil. Už od začátku je jasné,že klíčem k vyřešení nebude tradiční hledánístop zločinu na místě činu a ověřování alibiklientů, ale nalezení spojitosti mezi dvěmamrtvými – a především motivu.

Vydalo nakladatelství Moba v edici Pů-vodní česká detektivka, Brno 2015. 248stran, dop. cena 239 Kč.■ Uvedení knihy a autorské čtení se konádne 2. února od 14.30 v Kavárně Na balkó-ně, Maiselova 18, Praha 1. Srdečně zveme.

Jaroslava VondráčkováMRAZILO – TÁLO (O JIŘÍM WEILOVI)■ První tištěné vydání knihy vzpomínek naJiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková(1894–1986) napsala v roce 1970. S JiřímWeilem pojilo J. Vondráčkovou blízké přá-telství, které jí umožnilo vidět osud tétomimořádné osobnosti české literaturyopravdu zevnitř a s hlubokým porozumě-ním. Ve své memoárové próze se stala je-dinečnou kronikářkou české avantgardya moderní české literatury a kultury vůbec.V životopisném vyprávění cituje množstvídokumentů a soukromých dopisů, kteréčtenářům přibližují Jiřího Weila v auten-tické podobě. Kniha vychází doplněna do-slovem, kalendáriem Jiřího Weila a řadouunikátních fotografií.

Vydalo nakl. Torst v Praze roku 2014.172 stran, dop. cena 228 Kč.

ALFRÉD RADOK 100■ Ke stému výročí narození významnéhočeského režiséra Alfréda Radoka (1914–1976), které jsme si připomněli loni v pro-sinci, vyšla publikace, která představujeosmdesát fotografií z osobního archivu Ra-dokovy rodiny i z většiny divadelních insce-nací a filmů z let 1940–1976. Snímky dopl-ňují citace z kritických ohlasů, deníkovýchzáznamů, rukopisů, reflexí i další literatury.Součástí knihy je CD se záznamem Rado-kova televizního filmu Šach mat (podle no-vely Stefana Zweiga), životopisné kalendá-

rium a seznam základní literatury. Grafickyzajímavě (byť textově poněkud chaoticky)upravená publikace tak tvoří doplněkk hlavním radokovským publikacím, přede-vším knize Zdeňka Hedbávného Alfréd Ra-dok. Zpráva o jednom osudu (1994).

Vydal Institut umění – Divadelní ústavv Praze roku 2014. Připravil Honza Petru-žela. 80 snímků, CD, doprovodné texty,dop. cena 100 Kč.

SOFIINA VOLBA PO ČESKU■ Na stejnojmenné výstavě, již v rámcidlouholetého pátrání po osudech přeživ-ších připravila novinářka a spisovatelkaJudita Matyášová, se představí příběhosmdesáti českých židovských dětí, kterévycestovaly na podzim 1939 do Dánska.Mladí lidé prožili čtyři roky v pěstoun-ských rodinách, v roce 1943 uprchli doŠvédska. Jak žili po válce a jak vzpomína-jí na český domov? Výstava je přístupnáve foyer kina Malé pevnosti Terezín denněod 9 do 16.30, potrvá do 30. března 2015.

TÁBOR SMRTI LETY■ Cikánský tábor smrti Lety u Písku jakočeské trauma 20. a 21. století. Prasečák namístě genocidy dodnes zůstává palčivoua nezodpovězenou otázkou. Dne 16. únoraod 19 hodin se v Knihovně Václava Havla(Ostrovní 13, Praha 1) koná debata nad prá-vě publikovanou knihou badatele Paula Po-lanského Tábor smrti Lety (Antifašistickáakce, 2014). Hosté: romský antifašista JozefMiker, romistka Helena Sadílková (FF UK),novinář Jindřich Šídlo a aktivista Helsinské-ho občanského shromáždění Václav Trojan.Moderuje novinář Petr Třešňák.

ULPAN UVÁDÍ... ■ Dne 17. února se v galerii Langhans,centru Člověka v tísni (Vodičkova 37, Pra-ha 1) koná od 19 hodin přednáška Izraelciv Americe: globalizace izraelských seriálůa proč je svět tak miluje. Úspěch izrael-ských seriálů jako Terapie či Chatufim(Homeland) daleko přesáhl hranice zeměi kontinentu. Jak se liší původní izraelsképředlohy a jejich adaptace? Jak fungujeadaptace seriálového děje do jiného pro-středí a kontextu? Co je v ději podstatnépro jednotlivé země? Těmito a dalšímiotázkami se bude zabývat přednášejícíhebraistka a novinářka Asya Meytuv. Před-nášku doplní ukázky původních izrael-ských seriálů i jejich cizojazyčných verzí.

KONFERENCE V LIBERCI■ Institut Terezínské iniciativy a Severo-české muzeum v Liberci Vás zvou na kon-ferenci „Ztrácíme paměť? Zapomenutámísta nacistické nucené práce ve středníEvropě“, která se bude konat 25.–26. úno-ra v Liberci. Bližší informace naleznetena www.terezinstudies.cz.

KONCERT TOURÉ-RAICHEL COLLECTIVE■ Dne 26. února od 19.30 se v pražskémdivadle U Hasičů koná zajímavý koncertizraelsko-malijského dua Idana Raichela(klavír, fender piano, zpěv) a Vieuxe FarkyTourého (kytara) a několika hostujícíchhudebníků. Představí nové album The Pa-ris Session, jež patří k tomu nejlepšímu,co současný jazz nabízí. Vstupenky a in-formace získáte na www.jmw.cz.

CENA MAXE BRODA 2015■ Společnost Franze Kafky zahájila 21. roč-ník studentské literární soutěže o nejlepšíesej Cena Maxe Broda. Tři témata, na kterámohou psát mladí lidé do dvaceti let, znějí:Islám jako hrozba – realita, nebo fikce?; Jevěrnost v lidských vztazích ještě hodnotou?Esej o lásce, přátelství a věrnosti; O Kafko-vě „hrdinovi“ Gregoru Samsovi. (Ke 100.výročí prvního knižního vydání povídkyFranze Kafky Proměna).

Uzávěrka pro příjem textů je 17. dub-na 2015. Texty v rozsahu maximálně 5normostran je potřeba poslat či odevzdatv pěti kopiích na adresu: Společnost Fran-ze Kafky, Široká 14, Praha 1. Cena MaxeBroda je dotována: 1. místo – 6000 Kč,2. místo – 3500 Kč, 3. místo – 2000 Kč.Další informace najdete na webu společ-nosti (www.franzkafka-soc.cz).■ SFK přijme studenty/studentky jakodobrovolníky pro výpomoc při činnostineziskové kulturní organizace (kontakt:uherkova@franzkafka-soc.cz).

24 VĚSTNÍK 2/2015

KNIHY VÝSTAVY

UDÁLOSTI

Karikatura Alfréda Radoka od Bohumila Krse, 1950.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(společenský sál, Maiselova 18)

Podvečer Yvonne Přenosilové■ Ve středu 25. února od 15.00 přivítámeherečku a šansoniérku, nositelku CenyThálie a Ceny Alfréda Radoka BarboruHrzánovou. (Změna programu vyhra-zena.)

JEMEN A JEMENŠTÍ ŽIDÉ■ Zveme vás na výstavu fotografií JanaNeubauera nazvanou Jemen a JemenštíŽidé. Je umístěna ve 2. patře Židovskéradnice a zobrazuje pozoruhodnou komu-nitu, její původní styl života, jazyk, oble-čení, hudbu a synagogální rituály.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU ŽM V PRAZE(Maiselova 15, Praha 1, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, začínají progra-my v 18 hodin a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 3. 2.: Princ se žlutou hvězdou aneb Po-divuhodný život a putování Petra Ginze.Přednáška Františka Tichého, autora novéživotopisné knihy o nadaném malíři a spi-sovateli zavražděném v Osvětimi. Běhemvečera bude stejnojmenná kniha předsta-vena. ■ 4. 2.: Profanační legendy v českémstředověkém písemnictví: útok proti juda-ismu, polemika s husitstvím. PřednáškaDaniela Soukupa z Palackého univerzityv Olomouci zaměřená na okruh středově-kých textů spojených s tzv. kauzami zne-svěcení hostie Židy v českých zemícha sousedních regionech. Vstup volný.■ 12. 2.: „Nová témata, stará schémata“– aktuální trendy v soudobém českém an-tisemitismu. Přednáška Zbyňka Tarantaz Katedry blízkovýchodních studií na Zá-padočeské univerzitě v Plzni věnovanásoudobým trendům na antisemitské scéně. ■ 15. 2. v 17.00: Naše 20. století. Cykluspořadů Židovského muzea v Praze, v je-hož průběhu deset dvojic pamětníků holo-kaustu vzpomíná na léta předválečná, vá-lečná i poválečná. Pozvání k únorovémusetkání přijaly Edita Kosinová (1921)a Doris Grozdanovičová (1926). ModerujePetr Sokol. Vstup volný.■ 17. 2.: A uprostřed Země byl oheň. Pro-jekce stejnojmenného dokumentárního fil-mu (2013, 74 min., v původním znění s ti-tulky) rakouského filmaře a spisovateleBernharda Hetzenauera věnovaného psy-choložce Věře Kohnové (1912–2012).Film uvede ředitelka Rakouského kultur-ního fóra Natascha Grilj. ■ 26. 2.: Zobrazení holokaustu v česko-slovenském a českém filmu. Proměnu zo-brazování holokaustu v československé

a české kinematografii představí v rozho-voru s Petrem Brodem Šárka Sladovníko-vá z Centra pro studium holokaustu a ži-dovské literatury FFUK.■ Nedělní program pro děti a jejich rodi-če: 8. 2. ve 14.00: Lvíček Arje se setkávás postavami Tóry. Prohlídka: Španělskásynagoga. Více o nedělních dílnách nawww.jewishmuseum.cz. Jednotné vstupné50 Kč.■ Výstava v prostorách OVK: TLV24 –výstava fotografií Pavlíny Schultzové. Do27. 2. Po–čt 14–16, pá 10–12, během ve-černích programů a po domluvě.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU ŽMP V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, Brno)■ 4. 2. v 17.00: Návrat chasidů do Miku-lova – vernisáž výstavy fotografií Jindři-cha Buxbauma uvede významný fotografa pedagog prof. Jindřich Štreit. Vstup vol-ný. Výstava je přístupna celý únor.■ 12. 2. v 18.00: Arnošt Goldflam: O ne-potřebných věcech a lidech. Povídánío obyčejných i neobyčejných věcech, kte-ré nás obklopují každý den, jak je citlivýautor, herec, režisér a otec Arnošt Gold-flam zachytil ve své poslední knize. Pořadse koná ve spolupráci s KVC rabína Fede-ra při ŽOB. Vstupné 30 Kč.■ 15. 2. v 10.30: Tu bišvat. I stromy majív židovském kalendáři svůj Nový rok, kte-rý připomíná tento svátek. Dílna pro rodi-če s dětmi od 5 let. Vstupné 30 Kč.■ 19. 2. v 18.00: Architektura evropskýchsynagog – seznámení s nejzajímavějšímipříklady architektonického řešení synagogv evropských zemích. Téměř 150 barev-ných snímků doprovodí odborným výkla-dem Ing. arch. Jaroslav Klenovský. Vstup-né 30 Kč. ■ 24. 2. v 18.00: Vila Stiassni. Vila Stiass-ni (též Stiassny) je funkcionalistická stav-ba v Brně postavená podle návrhu ErnstaWiesnera. Byla dokončena v roce 1929 naobjednávku židovského průmyslníka

Alfreda Stiassnieho (1883–1961), po němžzískala svůj název. Od roku 2009 je vila vesprávě Národního památkového ústavu,koncem roku 2014 byla zpřístupněna ve-řejnosti. Vzniklý spolek Přátelé vily Sti-assni považuje za jeden ze svých hlavníchcílů informovat veřejnost o historii unikát-ní stavby. Předseda spolku Zdeněk Musila pamětnice paní Marie Straková, dceratehdejšího zahradníka vily, přiblíží svýmvyprávěním příběh vily a tradice, zvykyi osud rodiny Stiassni. Vstupné 30 Kč.■ 26. 2. v 18.00: Pavel Haas (1899–1944). O úspěšném životě, skvělém dílea tragickém konci nejtalentovanějšího Ja-náčkova žáka promluví a ukázkami dopro-vodí Jan Špaček z Ústavu hudební vědyFilozofické fakulty Masarykovy univerzi-ty. Vstupné 30 Kč.

NOVÁ VÝSTAVA V GALERII ROBERTA GUTTMANNA■ Od 25. února až do srpna je v GaleriiRoberta Guttmanna v pražském Židov-ském muzeu (U Staré školy 3, Praha 1)přístupna nová výstava. Její název je Zma-řené naděje. Poválečné Československojako křižovatka židovských osudů a před-staví málo známé aspekty historie českýchzemí po druhé světové válce, spojené s ná-vratem přeživších z koncentračních tábo-rů a tranzitem desetitisíců židovskýchuprchlíků přes naše území. Tematicky taknaváže na předchozí výstavu Židovskéhomuzea v Praze Orient v Čechách? Židovštíuprchlíci za první světové války, uvádějící20. století jako éru uprchlíků.

Po porážce hitlerovského Německa a kon-ci druhé světové války v Evropě se přeživ-ší z českých zemí postupně vraceli domůa začínali nový život, jehož nedílnou sou-částí byla vzpomínka na zavražděné.V Evropě zmítané přesuny populací, po-litických uprchlíků a bezdomovců se rodi-ly nové hranice. Na východě se množilyfyzické útoky na navrátilce, mnohde pro-pukaly nové protižidovské pogromy. Díkysvé geografické poloze se Československostalo křižovatkou nadějí tisíců Židů bezdomova, prchajících zejména z Polska, aletaké z Rumunska, Maďarska a Sovětskéhosvazu. Naděje přeživších na nový, pouče-ný svět bez nenávisti, bez neustále opako-vaných rasistických a nacionalistickýchstereotypů byly často konfrontovány se se-trvačností byrokracie a propagandy. Před-sudky byly zakořeněny příliš hluboko. Pokomunistickém převratu se počátkem pa-desátých let protižidovská hesla do Česko-slovenska vrátila v plné síle.

Výstava je přístupna denně kromě sobota židovských svátků 9–16.30 (do 27. 3.),9–18.00 (od 29. 3.).

VĚSTNÍK 2/2015 25

KULTURNÍPOŘADY

Návrat chasidů do Mikulova. Foto J. Buxbaum.

LAUDEROVY ŠKOLY V PRAZE■ Den otevřených dveří: Na LŠ proběhl„Den otevřených dveří pro ZŠ a gymnázi-um“. Školu navštívilo několik desítek ma-lých i větších zájemců o studium a nechalise provést našimi studenty. Několik dal-ších zájemců se vzápětí přihlásilo na pří-pravné kurzy na přijímací zkoušky, z ka-pacitních důvodů už ale musíme dalšízájemce odmítat. Stále zvyšující se zájemo školu ze strany rodičů korespondujei s rostoucím zájmem odborných škol, kte-ré k nám posílají studenty na praxi. ■ Chanukový bazar: Na začátku Chanu-ky se ve škole konal (již tradiční) chanu-kový bazar. Dobrovolníci na stáncích na-bídli úžasný mix zboží i služeb, zájem bylvelký. Pro penzion Charlese Jordana jsmevybrali 20 200 Kč. Děkujeme všem, kteříse akce zúčastnili.■ Přijímací zkoušky nanečisto: Lauderovyškoly nabízejí všem zájemcům o studiumv primě či v kvintě našeho gymnáziamožnost nezávazně si vyzkoušet přijímacízkoušky nanečisto. Konají se 16. února od14.30 do 18 hodin. Zájemci se mohou při-hlásit do 10. února na e-mailové adrese sko-la@lauder.cz či na telefonním čísle 246 080784. Přijďte si bez stresu a obav z neúspěchunezávazně vyzkoušet, co umíte a co je třebaještě doplnit. Více na www.lauder.cz. ip

DOBROVOLNICKÁ PRÁCE V IZRAELI■ Sochnut nabízí možnost zúčastnit sev česko-slovenské skupině dobrovolnickébrigády v Izraeli v rámci programu Sar el,a to od 26. 4. do 14. 5. 2015. Veškeré infor-mace na naleznete na www.sar-el.org, při-hlášky i další informace získáte na adresezosa@email.cz, event. č. 602 703 653. Mů-žete též po domluvě (na uvedených kontak-tech) navštívit kancelář v Jáchymově 3 (Pra-ha 1). Uzávěrka přihlášek bude 10. března.

Zoša Vyoralová

PROGRAM BEJT SIMCHA ■ Tu bišvat: Ve středu 4. února od 18.00oslavíme svátek Tu bi-švat společně s čle-ny ŽO Děčín v děčínské synagoze. ■ Dětský kabalat šabat: V pátek 6. úno-ra od 18.00 proběhne speciální zkrácenýkabalat šabat při příležitosti svátku Tu bi-švat.■ Výroční členská schůze: V neděli22. února proběhne od 16.00 v BS (Mai-selova 4, P 1) výroční členská schůze.■ Pravidelné akce: Ivrit – hodiny hebrej-štiny pro začátečníky každé úterý od 18.00;kurz pro pokročilé ve čtvrtek od 18 hodin;pro středně pokročilé od 19.30. Úvod do ju-daismu každé úterý od 19.45. Kabalat ša-bat každý pátek od 18 hodin. bs

KONKURZ PRO DĚTI DO PĚVECKÉHO SBORU■ Židovská liberální unie (ŽLU) rozšiřujesvůj pěvecký sbor Rimon o další děti od 5do 15 let. V souboru je dosud 8 dospělýcha 2 děti. Rimon vystupuje již 3 roky s židov-skými písněmi na oslavách svátků ŽLU.Program oslavy svátků je podpořen z grantuNFOH. Konkurz se koná ve středu 11. úno-ra od 17.30–20.00 v sídle ŽLU. Přihláškyna info@zlu.cz. Bližší informace po přihlá-šení na tel. 724 533 212 (s výjimkou 1.–8.února) a na www.zlu.cz. Eva Feiglová

ULPAN PRAHA■ V našem Ulpanu vypisujeme další 2 za-čátečnické kurzy. Kurz Alef mini 4a je ur-čený naprostým začátečníkům. Během de-víti 120minutových setkání se studentinaučí: hebrejskou abecedu, základy čtenía psaní, několik základních sloves, frázea nejdůležitější konverzační obraty. Kurzzačíná 2. února a probíhá každé pondělíod 17.30 do 19.45 (včetně přestávky).

Kurz Alef mini 1b je určen falešnýmzačátečníkům, tj. studentům ovládajícímhebrejskou abecedu, základy čtení a psaní,základní společenské obraty, několik nej-používanějších sloves v přítomném čase.Jedná se o 9 setkání po 120 minutách.Kurz začíná 5. února a probíhá každýčtvrtek od 18 do 20.15 (včetně přestávky).

V obou kurzech zbývají poslední volnámísta. Více informací najdete na www.ulpan.cz. Lenka Bukovská

KULTURNÍ PROGRAM DSP HAGIBOR■ 3. 2. v 10.30: Čtvero ročních období,Zima, Piazzolla; účinkují prof. Aneta Ma-jerová (klavír), Marie Hasonová (housle).■ 8. 2. v 15.00: Odpolední koncert dětí zetříd Václava a Ady Slivanských, PavlyVondráčkové-Jahodové.■ 12. 2. v 15.00: Klavír pro čtyři ruce –Božena Steinerová a Vojtěch Fröhlich.■ 25. 2. v 15.30: Vernisáž výstavy obrazů– Oldřich Pražan, Daniela Římanová. ■ 26. 2. v 15.30: Vzkaz Arnošta Lustiga –vzpomínková beseda se sestrou spisovate-le A. Lustiga s paní Hanou Hnátovou.Výstavy: Obrazy Evy A. Schmitdové a Pav-la Soukupa, fotografie Fr. Oujezdského.

EVROPSKÁ ALIANCE PRO IZRAELNa přelomu listopadu a prosince loňskéhoroku se v Bruselu sešlo 19 společností přá-tel Izraele z evropských zemí, aby pokra-čovaly v přípravách na založení Evropskéaliance pro Izrael (EAI). K němu má dojítv květnu 2015 v Berlíně.

EAI sdružuje společnosti přátel Izraelez celé Evropy; jejím všeobecným cílem jeposílení porozumění pro Izrael v Evropě;podporuje právo židovského lidu na ná-rodní domov v Izraeli v rámci uznanýchbezpečných hranic; odmítá organizace,které neuznávají Stát Izrael, a zásadně sestaví proti jeho delegitimizaci; zavrhujebojkot Izraele a podporuje veškeré formyspolupráce mezi Izraelem a Evropou; jeproti všem projevům antisemitismu a anti-sionismu; svou představu o budoucnostiBlízkého východu zakládá na demokracii,svobodě a lidských právech pro všechnytamní obyvatele žijící s Izraelem v míru;zastává názor, že konflikt mezi Izraelema jeho sousedy může být vyřešen jen pří-mým jednáním těchto stran, proto usilujeo spolupráci všech činitelů v Evropě i jin-de, kteří sdílejí tyto cíle.

EAI přijala následující výzvu k parlamen-tům a vládám v Evropě a k Evropskému par-lamentu, kterou podepsalo 18 společností(svůj podpis nepřipojilo Nizozemsko):

Evropské společnosti přátel Izraele, kterése sešly 30. listopadu 2014 v Bruselu, vyzý-vají parlamenty a vlády v Evropě, aby upus-tily od uznávání Palestiny jako státu.

Ve světle nedávného vývoje a událostí bybylo zbožným přáním věřit, že uznání Pa-lestiny by posloužilo mírovému procesu. Kesblížení Fatahu a Hamásu v jedné vládě do-šlo jen podle jména; boj mezi těmito dvěmaznepřátelenými skupinami vytrvale pokra-čuje. Hamás ukazuje svou teroristickou tvářv nezměněné podobě; nepolevuje v podně-cování Palestinců k násilí. Ti, kdo dnes vola-jí po uznání Palestiny, by si měli být vědomitoho, že tímto počínáním odměňují Hamásza jeho ustavičné teroristické útoky proti Iz-raeli. Vyzýváme proto národní parlamentya vlády v Evropě i Evropský parlament, abyformálně uznaly Palestinu pouze tehdy, kdytato strana prokáže připravenost a vůlik společnému mírovému soužití s Izraelem.Jako přátelé Izraele spatřujeme nejrealistič-tější řešení v existenci dvou států pro dvanárody. Toho však musí být dosaženo pouzedohodou při přímých jednáních mezi oběmastranami.

Výzvu podepsali zástupci Společnostípřátel Izraele následujících zemí: Portu-galska, Anglie, ČR, Rumunska, Dánska,Německa, Srbska, Itálie, Francie, Irska,Finska, Belgie, Maďarska, Norska, Ra-kouska a Švédska. mš

26 VĚSTNÍK 2/2015

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAVo februári blahoželáme našim členom: pánJuraj Bock – 79 rokov; pani Zuzana Diaman-tová – 77 rokov; pán PhD. Anton Doktorov –55 rokov; pán Kornel Fõldvári – 83 rokov;pani Irena Galanová – 87 rokov; pani Veroni-ka Kosíková – 75 rokov; pani Iveta Lederero-vá – 60 rokov; pán Mgr. Zdenek Marko – 60rokov; pani PhDr. Zuzana Paliderová – 76rokov; pán PhDr. Pavol Polák – 90 rokov;pani Marta Szilárdová – 92 rokov; pani Judi-ta Šándorová – 79 rokov; pani Magda Šim-ková – 87 rokov; pani Dalma Špitzerová – 90rokov, a pán Ing. Tomáš Weiss – 65 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO BANSKÁ BYSTRICASrdečne blahoželáme našim členom, ktorí vofebruári slávia sviatok svojich narodenín:pani Dagmar Hrnčiarová, nar. 2.2. – 63 ro-kov; pán Leo Redlinger, nar. 22.2. – 74 ro-kov; pani Eva Welwardová, nar. 19.2. – 67rokov, a pán Ján Uhliar, nar. 20.2. – 62 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO BRNOV měsíci únoru oslavují: paní Hana Fischer,nar. 17.2. – 67 let; pan Alois Plaček, nar.18.2. – 78 let; pan Jan Rybář, nar. 17.2. – 68let; pan Petr Urban, nar. 9.2. – 56 let, a paníMilada Winklerová, nar. 1.2. – 66 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV únoru oslavují: pan Ing. František Komo-rek, nar. 10.2. – 56 let; pan Willy Elbert, nar.21.2. – 48 let; paní Alžběta Lauferová, nar.19.2. – 93 let; pan Petr Malina, nar. 7.2. – 73let; paní Michala Martínková, nar. 12.2. – 35let; paní Petra Mohylová, nar. 29.2. – 37 let;pan Oded Zeev Pelzman, nar. 19.2. – 69 let;pan Zdeněk Popper, nar. 24.2. – 67 let; panMgr. Michal Spevák, nar. 26.2. – 59 let,a pan Ing. Vít Šprta, nar. 24.2. – 56 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV únoru oslaví své narozeniny: paní KláraGerendášová, nar. 4.2. – 94 let; pan KarelFreund, nar. 16.2. – 90 let, a paní Eliška Ho-molková, nar. 21.2. – 89 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEVo februári oslavujú: pani Etela Bergerová,nar. 28.2. – 58 rokov; pán Tomáš Borový, nar.20.2. – 69 rokov; pán MUDr. Ladislav Burger,nar. 26.2. – 66 rokov; pán Ondrej Klima, nar.3.2. – 66 rokov; pán Ing. Peter Kolár, nar. 11.2.– 64 rokov; pán Ervin Lowy, nar. 6.2. – 60 ro-kov; pani Eva Pavljuková, nar. 8.2. – 68 rokov;pán Ing. Daniel Riemer, nar. 1.2. – 67 rokov;Eva Ruszová, nar. 22.2. – 70 rokov; paniMUDr. Mária Rzounková, nar. 14.2. – 68 ro-kov; pán Ing. Pavol Skalický, nar. 2.2. – 66 ro-kov; pán Mikuláš Šimon, nar. 8.2. – 77 rokov

a pani Ing. Viera Veselová, nar. 8.2. – 68 rokov.Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV únoru oslavuje narozeniny paní Petra Špač-ková, nar. 2.2. – 34 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV únoru oslaví životní jubilea: paní MUDr.Ruth Potěšilová, nar. 3.2. – 82 let, a slečnaKristýna Neumannová, nar. 5.2. – 10 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV únoru oslaví narozeniny: pan Petr Bach-rach, nar. 5.2. – 86 let; paní Helena Esterke-sová, nar. 14.2. – 89 let; pan Jindřich Goba,nar. 14.2. – 82 let, a paní Nora Macurová,nar. 22.2. – 71 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV únoru slaví: paní Iveta Čechová, nar. 8.2.– 47 let; pan Ing. Zdeněk Roubíček, nar.12.2. – 63 let; paní Ester Žáčková, nar. 14.2.– 11 let; David Žáček, nar. 14.2. – 10 let;paní RNDr. Ruth Hálová, nar. 26.2. – 89 let,a paní Eva Václavíková, nar. 27.2. – 82 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV únoru oslavují narozeniny tito členovénaší obce: pan Alexander Beer, nar. 7.2. – 98let; pan Albert Erent, nar. 2.2. – 75 let; paníOlga Hampalová, nar. 20.2. – 81 let; paní Ja-roslava Hrudová, nar. 27.2. – 92 let; paníVěra Jílková, nar. 1.2. – 93 let; paní Olga Ji-rásková, nar. 16.2. – 86 let; paní Marta Kot-tová, nar. 24.2. – 86 let; pan Alexej Kusák,nar. 17.2. – 86 let; paní Věra Milcherová, nar.15.2. – 91 let; paní Eva Neradová, nar. 14.2.– 81 let; paní Soňa Stejskalová, nar. 3.2. – 90let; pan Pavel Stránský, nar. 20.2. – 94 let;pan Mina Strass, nar. 15.2. – 88 let; paní VěraŠpottová, nar. 29.2. – 75 let; paní EmmaŠternová, nar. 10.2.– 92 let; paní Helena Va-líková, nar. 5.2. – 84 let, pan Aleš Veselý, nar.3.2. – 80 let, a paní Elyzabeta Zolotaryov,nar. 17.2. – 86 let.

Ad mea veesrim šana!

Úmrtí:Dne 11. 12. 2014 zemřela paní Jana Kořín-ková, roz. Fuchsová, ve věku 68 let. Pohřebna NŽH vedl pan rabín David Peter.

Dne 14. 1. 2015 zemřela paní FrantiškaAdamová. Zichronan livracha!

ŽNK RIMAVSKÁ SOBOTAV mesiaci február oslávia narodeniny: pánVladimír Bureš, nar 4.2 – 73 rokov; paniMUDr. Iveta Kyseľová, nar 17.2. – 59 rokov;pán MVDr. Vojtech Róth, nar. 17.2. – 75 ro-kov; pán Tomáš Friedman, nar.17.2. – 68 ro-kov; pani Klára Barancová, nar. 21.2. – 60rokov, a pán Ing. Štefan Szabó, nar. 27.2. –64 rokov. Ad mea veesrim šana!

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV únoru oslaví své narozeniny paní Věra No-votná, paní Jana Krauzová, paní Mgr. ZdeňkaMatičková, paní Hana Krumperová a panMgr. Pavel Ťupek. Všem jmenovaným přeje-me hodně zdraví a dobrou pohodu.

Ad mea veesrim šana!

Zemřela paní ReichenthalováSe smutkem oznamujeme, že dne 9. lednazemřela ve věku 91 let po dlouhé a těžké ne-moci paní Jaroslava Reichenthalová, kterádlouhá léta pracovala v sekretariátu Federacežidovských obcí. Sympatická, obětavá a nob-lesní paní, která vždy ochotně pomáhala...

Následující vzpomínku na „Jaru“ Rei-chenthalovou napsala její přítelkyně paníLivia Roubíčková.

Jaru měla blízko k Mladé Boleslavi a Olo-mouci, ale kde konkrétně se narodila, nevím.Měla klidné dětství a mládí. Vyučila se krej-čovinu, nastoupila v Praze v salónu dámskémódy paní Hedy Vlkové, který byl pak zná-rodněn a včleněn do n. p. Textilní tvorbaa posléze do Ústavu bytové a oděvní kultury.

Právě odtud jsme se s Jarkou znaly, onaměla svou skupinu a vytvářela modely, kteréměly určovat směr národním podnikům. Bylaúspěšná a respektovaná. Na počátku svéhopražského pobytu bydlela v Ženských domo-vech, další vývoj neznám, vzpomínám jen, žese poznala se svým nastávajícím mužem, Dr.Reichenthalem, který pocházel z početné orto-doxní židovské rodiny z Topoľčan. Velká částjeho rodiny se zachránila odjezdem do Pales-tiny, on sám za války bojoval na Blízkém vý-chodě. Jaru se ním účastnila i výročních slav-ností, což bylo někdy vzhledem k tehdejšímpolitickým omezením dost obtížné.

Jaru byla nesmírně obětavá, doma se sta-rala o starou matku a později k velkému zár-mutku i o svého muže, který onemocněl rako-vinou. Jejich manželství bylo harmonickéa ztráta manžela byla pro Jarku těžká rána.

Po odchodu do důchodu Jaru dále praco-vala. Z Poštovní novinové služby přešla k Fe-deraci židovských obcí, kde pracovala dlou-há léta. Byla velmi platnou silou a nešetřilačasem. Zaslouží si velkou pochvalu.

VĚSTNÍK 2/2015 27

ZPRÁVY Z OBCÍ

ÚTOK V TEL AVIVUDne 21. ledna došlo v autobuse, který pro-jížděl přes most Maariv nedaleko centraTel Avivu, k teroristickému útoku: třiadva-cetiletý Palestinec napadl cestující a řidičenožem. Poté uprchl z místa činu a snažilse pobodat kolemjdoucí. Policie ho do-padla nedaleko, postřelila do nohy a za-tkla. Terorista patrně vykonal útok navlastní pěst, zdůvodnil ho jako odvetu zaletní konflikt v Gaze a za dění na Chrámo-vé hoře. Hnutí Hamás vládnoucí v Gazese sice k útoku nepřihlásilo, ale oslaviloho jako „statečný a hrdinský čin“.

ARGENTINA: YO SOY NISMANArgentinský státní prokurátor AlbertoNisman v půli ledna oznámil, že ho vy-šetřování 21 let starého případu bombo-vého útoku na židovské centrum přived-lo na stopu Íránu a Hizballáhu. Útok –jeden z nejkrvavějších antisemitskýchincidentů od konce druhé světové války– se odehrál roku 1994 v Buenos Airesa zemřelo při něm 85 lidí, stovky dal-ších byly zraněny. Prokurátor současněobvinil prezidentku Cristinu Fernandé-zovou-Kirchnerovou, že se snaží podílÍránu na útoku zamést pod koberec. Tý-den po tomto prohlášení, 18. ledna, bylprokurátor nalezen zastřelený ve svémbytě. V argentinských městech vzápětívyšly do ulic tisíce lidí s nápisem Yo soyNisman (Jsem Nisman) a požadavkem,aby se prokurátorova smrt i jeho důkazyo pachatelích útoku náležitě vyšetřily.

MEZINÁRODNÍ TRESTNÍ SOUD Na počátku ledna podepsala palestinskásamospráva vstupní dokumenty k Mezi-národnímu trestnímu soudu (ICC), oddubna pak bude považována za členskouzemi. Trestní soud je obecně považovánza zpolitizovaný orgán, jenž v podstatěneplní žádnou funkci. Záhy po palestin-ském podpisu oznámila prokurátorkaICC Fatou Bensoudová, že zahajujepředběžné vyšetřování konfliktu v Gazev létě loňského roku.

ŘECKÁ SYRIZA PROTI IZRAELIKomentátoři předpokládají, že vítězstvílevicové strany Syriza v řeckých vol-bách znamená nejen odklon od cestyhospodárnosti, již od země vyžadujeEvropská unie, ale také zhoršení izrael-sko-řeckých vztahů. Syriza se ztotožňu-je s palestinským výkladem blízkový-chodního konfliktu a její program mj.požaduje ukončení řecké vojenské spo-

lupráce s Izraelem a proklamuje židov-ské stažení k hranicím z roku 1967.Bývalý šéf strany Nikos Konstandopou-los několikrát nabízel právnické službyarabským teroristům, kteří byli zatčeniv Řecku, a současný vůdce Alexis Tsip-ras volá po tom, aby „svět vynaložil veš-keré síly k tomu, aby Izrael ukončil zlo-činnou brutalitu vůči Palestincům“.

DESET FILMŮ O HOLOKAUSTUList Jewish Daily Forward zveřejnil v led-nu redakční výběr deseti nejzajímavějšíchfilmů světových režisérů, které se zabývajítématem šoa: 1. Schindlerův seznam(1993, režie St. Spielberg); Šoa (1985,Cl. Lanzmann); 3. Na shledanou, chlapci(1987, L. Malle); Sophiina volba (1982,A. J. Pakula); Cizinec (1946, O. Welles);Evropa, Evropa (1990, A. Holland); Ob-chod na korze (1965, J. Kadár a E. Klos);Norimberský proces (1961, S. Kramer);9. Zahrada Finzi-Continiů (1970, V. deSica) a 10. Chlapec v pruhovaném pyža-mu (2008, M. Herman).

SAPIROVA CENA PRO REUVENA NEMDARASapirovu cenu, nejprestižnější izraelskéliterární ocenění, získal za rok 2014 popr-vé v její historii (uděluje se od roku 2000)autor, který nežije ve Státě Izrael, alev diaspoře. Je to Reuven Nemdar, jenžbydlí a píše v New Yorku, a cenu obdrželza svůj druhý román Zničený dům. Nem-

dar se narodil roku 1964 v Jeruzalémě,vystudoval antropologii a sociologii a doUSA se vypravil po vojně. Přednáší zdehebrejskou a židovskou literaturu, překlá-dá z perštiny a píše v hebrejštině. Zájemvzbudila již jeho prvotina Chaviv. RománZbořený dům se odehrává v New Yorka současně je zamyšlením nad kněžskoubohoslužbou v Chrámu.

MÚZY I. B. SINGERALetošní Newyorský festival židovského fil-mu zahajuje dokument s názvem MúzyIsaaca Baševise Singera od izraelských re-žisérů Asafa Galaye a Šaula Betsera. Sní-mek se soustřeďuje na ženy, které překlá-daly Singerovy texty z jidiš do angličtiny.První překlad Singera sice roku 1953 poří-dil spisovatel Saul Bellow (Hlupák Gimpl),ale jelikož se autor bál, že by sláva slavné-ho Bellowa zastínila jeho vlastní, rozhodlse vytvořit si vlastní překladatelský tým,svůj „harém“, jak prý říkával. Vybíral sitéměř vždy mladé a nezkušené překlada-telky, jejichž práci následně pečlivě kon-troloval, aby se výsledný text co nejvícepodobal originálu. Překlady pak ještě upra-voval, aby je zpřístupnil nežidovským čte-nářům, a dbal na to, aby další převody užbyly pořizovány z angličtiny. Jména oněchprvních překladatelek, z nichž některév dokumentu vystupují, zná málokdo.Mluví se též o Singerově jediném dítěti,synu Izraeli Zamirovi, který překládal ot-covy knihy do hebrejštiny. Zamir, jenž senarodil ve Varšavě roku 1929 a s jehožmatkou se spisovatel brzy rozešel a odjeldo USA, žil od roku 1937 v Izraeli, kde ne-dávno – v listopadu 2014 – zemřel.

(am, www.ztis.cz)

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3, tele-fon/fax 226 235 217(8), e-mail: roschodes@sefer.cz.Redakce: Alice Marxová, Jiří Daníček. Sekretariáta výtvarná spolupráce: Anna Tomášková. Vychází mě-síčně, nevyžádané rukopisy se nevracejí. Číslo indexu47 680. Distribuci pro předplatitele provádí v zastou-pení vydavatele společnost Česká pošta a. s. Objednáv-ky na bezplatné infolince České pošty 800 300 302nebo 954 302 007(16), písemně na adrese: Česká pošta,s. p. oddělení periodického tisku Olšanská 38/9, 225 99Praha 3, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s. r. o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20, 30), e-mail: predplat-ne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje administ-race Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68. Totočíslo vychází 30. 1. 2015. Cena 20 Kč (0,90 ε)

28 VĚSTNÍK 2/2015

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Tel Aviv. Foto Pavlína Schultzová.