ROLE RADIOLOGICKÉHO ASISTENTA PŘI DODRŽOVÁNÍ …1.1.1 Fotoefekt Fotoefekt je interakce, která...

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

ROLE RADIOLOGICKÉHO ASISTENTA PŘI

DODRŽOVÁNÍ ZÁSAD RADIAČNÍ OCHRANY PŘI

PRÁCI SE ZDROJI IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ

2017 Tereza Brandová

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

Studijní program: Specializace ve zdravotnictví B5345

Tereza Brandová

Studijní obor: Radiologický asistent 5345R010

ROLE RADIOLOGICKÉHO ASISTENTA PŘI

DODRŽOVÁNÍ ZÁSAD RADIAČNÍ OCHRANY PŘI PRÁCI

SE ZDROJI IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Kamila Honzíková

PLZEŇ 2017

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů.

V Plzni dne 27. 3. 2017

…………………………

vlastnoruční podpis

Poděkování

Děkuji Ing. Kamile Honzíkové za odborné vedení práce, poskytování rad

a trpělivost. Dále děkuji MUDr. Otto Langovi Ph.D. a vedoucím pracovníkům Kliniky

zobrazovacích metod FN Plzeň za zprostředkování předání dotazníků radiologickým

asistentům.

Anotace

Příjmení a jméno: Brandová Tereza

Katedra: Katedra záchranářství a technických oborů

Název práce: Role radiologického asistenta při dodržování zásad radiační ochrany při práci

se zdroji ionizujícího záření

Vedoucí práce: Ing. Kamila Honzíková

Počet stran – číslované: 48

Počet stran – nečíslované: 20

Počet titulů použité literatury: 13

Klíčová slova: radiologický asistent, radiační ochrana, ionizující záření

Souhrn:

Bakalářská práce se zabývá radiační ochranou v kombinaci s prací se zdroji ionizujícího

záření v lékařských zařízeních. V teoretické části jsou popsány druhy ionizujícího záření,

základní jednotky a specifika radiační ochrany na oddělení radiodiagnostiky, radiační

onkologie a nukleární medicíny. V praktické části jsou zpracovány dotazníky vyplněné

radiologickými asistenty. Dotazníky mapují přístup radiologických asistentů k radiační

ochraně.

Annotation

Surname and name: Brandová Tereza

Department: Department of Paramedical rescue work and Technical studies

Title of thesis: Role of radiographer in radiation protection during work with sources of

ionizing radiation

Consultant: Ing. Kamila Honzíková

Number of pages – numbered: 48

Number of pages – unnumbered : 20

Number of literature items used: 13

Keywords: radiographer, radiation protection, ionizing radiation

Summary:

My bachelor thesis deals with radiation protection and work with io nizing radiation in

medical sphere. In theoretical part there is described ionizing radiation, basic units of

ionizing radiation and specifics of radiation protection on radiodiagnostic, oncologic and

nuklear medicine department. In practical part, there are responds od radiographers to

questionnaires. Questionnaires are giving us informations about radiation protection and

radiographers attitude during work with it.

OBSAH

ÚVOD .................................................................................................................................. 10

TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 11

1 IONIZUJÍCÍ ZÁŘENÍ .................................................................................................... 11

1.1 Interakce ionizujícího záření ................................................................................. 11

1.1.1 Fotoefekt ........................................................................................................ 12

1.1.2 Comptonův rozptyl ........................................................................................ 12

1.2 Zdroje ionizujícího záření ..................................................................................... 12

1.2.1 Přírodní zdroje ............................................................................................... 12

1.2.2 Umělé zdroje.................................................................................................. 12

2 DOZIMETRIE A PŘEHLED VELIČIN ........................................................................ 14

2.1 Absorbovaná dávka............................................................................................... 14

2.2 LET ....................................................................................................................... 14

2.3 Kerma.................................................................................................................... 14

2.4 Ekvivalentní dávka................................................................................................ 14

2.5 Efektivní dávka ..................................................................................................... 15

2.6 Aktivita.................................................................................................................. 15

3 RADIAČNÍ OCHRANA ................................................................................................ 16

3.1 Principy radiační ochrany ..................................................................................... 16

3.1.1 Princip zdůvodnění ........................................................................................ 16

3.1.2 Princip optimalizace ...................................................................................... 16

3.1.3 Princip limitování .......................................................................................... 16

3.1.4 Princip fyzické bezpečnosti zdrojů ................................................................ 17

3.2 Způsoby radiační ochrany ..................................................................................... 17

3.3 Biologické účinky ionizujícího záření .................................................................. 17

3.3.1 Deterministické účinky .................................................................................. 18

3.3.2 Stochastické účinky ....................................................................................... 18

4 LIMITY........................................................................................................................... 19

4.1 Odvozené limity .................................................................................................... 19

4.2 Kategorizace pracovišť a pracovníků ................................................................... 20

4.2.1 Pracoviště I. kategorie ................................................................................... 20

4.2.2 Pracoviště II. kategorie .................................................................................. 20

4.2.3 Pracoviště III. kategorie ................................................................................. 21

4.2.4 Pracoviště IV. kategorie................................................................................. 21

4.2.5 Kontrolované pásmo ...................................................................................... 21

4.2.6 Sledované pásmo ........................................................................................... 21

5 SPECIFIKA RADIAČNÍ OCHRANY NA ODDĚLENÍ NUKLEÁRNÍ MEDICÍNY.. 22

5.1 Radiační ochrana pacienta .................................................................................... 22

5.2 Radiační ochrana personálu .................................................................................. 23

6 SPECIFIKA RADIAČNÍ OCHRANY NA ODDĚLENÍ RADIODIAGNOSTIKY ...... 24



6.3 Zajišťování přístroje.............................................................................................. 25

7 SPECIFIKA RADIAČNÍ OCHRANY NA ODDĚLENÍ RADIOTERAPIE ................. 26



7.3 Zajišťování přístroje.............................................................................................. 27

PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 29

8 PROBLEMATIKA ......................................................................................................... 29

8.1 Výzkumný problém............................................................................................... 29

8.2 Cíle práce .............................................................................................................. 29

8.3 Předpoklady .......................................................................................................... 30

9 METODIKA ................................................................................................................... 31

9.1 Vzorek respondentů .............................................................................................. 31

9.2 Interpretace výsledků ............................................................................................ 31

10 DISKUZE........................................................................................................................ 52

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 56

LITERATURA A PRAMENY ............................................................................................ 57

SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................... 59

SEZNAM TABULEK ......................................................................................................... 61

SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 62

10

ÚVOD

Ve zdravotnictví patří posledních několik desetiletí mezi nejvíce rozvíjející se

metody, metody radiodiagnostické a radioterapeutické. Přístroje se zdroji ionizujícího

záření poskytují rychlý zisk informací o cílových strukturách. Proto jsou nedílnou součástí

diagnostického procesu a stejně důležitou pozici v dnešní době zastávají i v procesech

terapeutických. Spolu s rozvojem těchto metod je zároveň spojený přísun nových poznatků

na téma ionizujícího záření a jeho biologických účinků. Díky těmto poznatkům je nyní

jasné, že přes veškeré nesporné výhody těchto zobrazovacích metod, ionizující záření je

prvek rizikový. Vzhledem k neustálému nárůstu nových informací se pokusíme zjistit, zda

jsou možnosti výukových programů či seminářů, které by radiologické asistenty zasvětily.

Téma „Role radiologického asistenta při dodržování zásad radiační ochrany při

práci se zdroji ionizujícího záření“ jsme si vybraly, protože chceme zjistit více informací o

riziku, které toto záření reálně představuje pro personál a pacienty. Dále chceme upozornit

na rozdílnou míru rizika na jednotlivých odděleních, porovnat a zhodnotit případné rozdíly

v několika nemocnicích.

S postupným rozvojem zobrazovacích metod se také mění kompetence

radiologických asistentů, jakožto hlavních operatérů s těmito přístroji. Hlavním z našich

cílů tedy také bude zjistit, jakým způsobem se dnes radiologičtí asistenti angažují a mají

možnost se angažovat při dodržování zásad radiační ochrany.

Rozhodly jsme se tedy tyto oblasti zmapovat a pro roztřídění již známých faktů

a jednodušší orientaci v praktické části se v teoretické části naší práce věnujeme právě

tématu biologických účinků ionizujícího záření, radiační ochraně a jejím specifikám na

jednotlivých odděleních. V praktické části se pak formou kvantitativního šetření věnujeme

přímo radiologickým asistentům.

11

TEORETICKÁ ČÁST

1 IONIZUJÍCÍ ZÁŘENÍ

Každý atom je v základě elektricky neutrální. V momentě kdy atom přijde o elektron

z jedné ze svých valenčních vrstev, stává se iontem, tedy elektricky nabitou částicí. Tímto

aktem vzniká ionizující záření. Ionizující záření je takové záření, které vyvolává excitaci

nebo ionizaci. Ionizací se rozumí akt, kdy vznikají ionty v důsledku excitace a uvolnění

elektronu z elektronového obalu. K tomu je potřeba, aby energie záření přesahovala

vazebnou energii elektronu. Ionizující záření může být přímo nebo nepřímo ionizující,

přičemž přímo ionizující částice záření má náboj, zatímco nepřímo ionizující nikoliv.

Přímo ionizující záření má tak schopnost přímo vyrážet elektrony z atomů, zatímco

nepřímo ionizující záření pouze předá svou kinetickou energii a vede tak k excitaci

elektronu a následnému vyzáření gama záření. Ionizující záření je dále možné rozdělit dle

jeho fyzikální podstaty na záření korpuskulární a fotonové. (1) (2)

Tabulka 1: Přehled druhů záření

druh záření korpuskulární elektromagnetické

přímo ionizující elektrony

protony

deuterony

částice alfa

těžké ionty

nepřímo ionizující neutrony fotony rentgenového záření

fotony záření gama

Zdroj: Radiační ochrana pro radiologické asistenty (3)

1.1 Interakce ionizujícího záření

V lékařství je nejvíce využívané nepřímo ionizující záření gama a rentgenové. Při

průchodu látkou mohou tyto druhy záření interagovat několika způsoby. Fotony mohou

látkou projít bez jakékoliv interakce, mohou být zcela absorbovány díky interakci

nazývané fotoefekt, nebo mohou být částečně absorbovány (Comptonův rozptyl).

V případě úplné nebo částečné interakce dochází také k zeslabení svazku záření.

V radiodiagnostice a nukleární medicíně jsou to především interakce: fotoefekt

a Comptonův rozptyl. (3) (4)

12

1.1.1 Fotoefekt

Fotoefekt je interakce, která způsobuje, že foton záření gama předá veškerou svou

energii elektronu na jedné ze slupek atomu a následně zanikne. Elektron je díky náhlé

vyšší energii uvolněn ze své slupky a následně ionizuje dál prostředí. Prázdné místo po

elektronu je zaplněno elektronem z vyšší slupky, přičemž rozdíl energií se vyzáří ve formě

charakteristického rentgenového záření. (3)

1.1.2 Comptonův rozptyl

Při Comptonově rozptylu foton gama záření předá pouze část své energie. Ta je

i přesto dostatečná na uvolnění elektronu z valenční vrstvy, ten poté dále ionizuje

prostředí. Foton přitom pokračuje dál se sníženou energií a delší vlnové délce jiným

směrem. (3) (5)

1.2 Zdroje ionizujícího záření

Každý přístroj, látka či jakýkoliv jiný objekt, který emituje ionizující záření je tzv.

zdroj ionizujícího záření. Ionizující záření může mít původ přírodní a umělý. (6)

1.2.1 Přírodní zdroje

Přírodní ozáření je tvořeno dvěma složkami, kterým jsme vždy byli a neustále jsme

vystaveni - kosmickým zářením a přírodními radionuklidy. Kosmické záření je

nezemského původu a z největší části je tvořeno protony, dále částicemi alfa, elektrony

a těžkými jádry. Zátěž z kosmického ozáření se zvyšuje s nadmořskou výškou, s každými

1800 m se zátěž zdvojnásobí. (3)

Přírodní radionuklidy jsou pozemského původu a jsou k nalezení ve všech složkách

našeho prostředí, v horninách, jídle, vzduchu. Rozdělujeme je na kosmogenní

radionuklidy, původní radionuklidy a sekundárně vzniklé radionuklidy. Kosmogenní

radionuklidy vznikají při interakci zemského povrchu s kosmickým zářením, častým

radionuklidem je uhlík 14C. Původní radionuklidy jsou zde přítomné již od vzniku planety

země, vzhledem ke svému dlouhému poločasu přeměny, který je vyšší než 108 let. Patří

sem například uran 238U, s nímž dále souvisí sekundárně vzniklý radon 226Rn.

V současnosti způsobují přírodní zdroje asi 90 % radiační zátěže, což je zhruba 3,2 mSv za

rok. (3) (7)

1.2.2 Umělé zdroje

Dominantní část ozáření z umělých zdrojů zastává aplikace ionizujícího záření

v lékařství. Umělé zdroje ionizujícího záření ve zdravotnictví jsou umělé radioizotopy,

13

které dosahují vysoké čistoty, využívané v nukleární medicíně jako např.: 99mTc, 111In.

Převážnou částí umělých zdrojů jsou rentgenové přístroje a urychlovače částic jako

cyklotron nebo betatron. Mezi umělé nelékařské zdroje řádíme ozáření z úniků radiace

z jaderných elektráren, dále radioaktivní spady z pokusných jaderných výbuchů

a profesionální ozáření. (2) (8)

14

2 DOZIMETRIE A PŘEHLED VELIČIN

Dozimetrie je disciplína, která se zabývá ionizujícím zářením, jeho vlastnostmi

a interakcemi, které vyvolává při kontaktu s látkou. Hlavní náplní dozimetrie je měření

dávky obdržené po expozici ionizujícímu záření.

2.1 Absorbovaná dávka

Nejdůležitější veličinou zde je již zmíněná absorbovaná dávka, značená

D a měřitelná a měřená v jednotce Gray [Gy]. Absorbovanou dávku je možné definovat

jako poměr střední energie předané určitému objemu látky. Na základě této hodnoty se

hodnotí radiobiologický účinek ionizujícího záření. S touto hodnotou dále souvisí dávkový

příkon, neboli přírůstek dávky za jednotku času a také pojem střední absorbovaná dávka,

což je v podstatě absorbovaná dávka, jejíž hodnota je zprůměrovaná z celého orgánu. Je

tomu tak, protože tělo či orgán je zřídkakdy ozářen homogenně. (3)

2.2 LET

Lineární přenos energie je přenos energie prolétající částicí elektronům a iontům.

V případě krátkého dosahu záření, jako je tomu u částic alfa, je energie rozložená podél

krátké dráhy. Vyšší hustota rozložení iontů podél dráhy určuje následný chemický

a radiobiologický účinek. Čím vyšší je jejich hustota, tím více vzniká volných radikálů

a poškození buněk a DNA je horší a nezvratné. (9)

2.3 Kerma

Kerma (kinetic energy released per unit mass) je stejně jako absorbovaná dávka

měřená v jednotkách Gray [Gy]. Používá se v souvislosti s nepřímo ionizujícím zářením,

jako jsou: neutrony, X záření, gama záření. Je to příbuzná veličina absorbované dávce a je

definována poměrem počátečních energií všech nabitých částí uvolněných (uvolněných

působením nenabitými částicemi) v látce o hmotnosti m. (3)

2.4 Ekvivalentní dávka

Ekvivalentní dávka je součin střední absorbované dávky a radiačního váhového

faktoru [WR], který je vždy specifický pro daný druh záření. Radiační váhový faktor je

odvozen od radiobiologické účinnosti a udává poměr dávek dvou rozdílných typů

ionizujícího záření, které vyvolají stejný radiobiologický efekt. Udává se v jednotkách

Sievert [Sv]. Některé druhy záření jsou více ničivé pro tkáň při stejné výši aplikované

15

dávky, to je fakt, který radiační váhový faktor zohledňuje. Pro záření X, gama a elektrony

je radiační váhový faktor roven 1, v takovém případě je ekvivalentní dávka rovna dávce

absorbované. Radiační váhový faktor pro těžké částice je: 2 pro protony, 20 pro alfa

částice. Radiační váhové faktory jsou určování ICRP. Ekvivalentní dávka není měřitelná

a udává riziko deterministických účinků. (8) (10)

2.5 Efektivní dávka

Efektivní dávka je veličina zohledňující zároveň typ použitého záření

a radiosenzitivitu daného orgánu, určenou tkáňovým váhovým faktorem (WT). Jedná se

o součet součinů ekvivalentních dávek a tkáňových váhových faktorů. Stejně jako

ekvivalentní dávka, není měřitelná, pouze posuzuje riziko stochastických účinků, při

celotělovém ozáření. (8) (10)

2.6 Aktivita

Aktivita je veličina, která definuje radionuklidy a jejich zdroje. Aktivita je vyjádřena

poměrem: dN/dt, kdy dN je počet samovolných radioaktivních přeměn v daném množství

radioaktivní látky, ke kterým dojde za určitý čas dt. Aktivita klesá exponenciálně

s uplynulým časem. S aktivitou úzce souvisí také poločas přeměny, což je čas, za který se

přemění právě polovina jader radionuklidu. Jednotkou je becquerel [Bq] (3) (11)

16

3 RADIAČNÍ OCHRANA

V roce 1928 byla ustanovena první mezinárodní organizace, která se začala věnovat

ochraně pacientů, pracovníků a veřejnosti před ionizujícím zářením. Tato komise IRCP

(International Commission on Radiological Protection) od svého vzniku položila základy

radiační ochraně ve smyslu standard, legislativ, programů a pokynů. Organizace IRCP

vydala více než 120 publikací, které se věnují všem aspektům radiační ochrany. Současně

s IRCP byla také založena organizace ICRU (The International Commission on Radiation

Units and Measurement). Tato organizace má stejný základ, nicméně se více zaměřuje na

jednotky, objemy a měřící procesy související s radiací. IRCP a ICRU stále hrají velikou

roli. (10)

3.1 Principy radiační ochrany

Radiační ochrana je soubor pravidel a opatření, které mají za úkol vyloučit

deterministické účinky ionizujícího záření a snížit riziko účinků stochastických na

minimum. Vzhledem k tomu že veškeré stanovené limity se nevztahují na lékařské ozáření,

je čistě v rukou radiologického pracovníka zajistit ty nejlepší možnosti pro pacienta.

Uplatňuje se zde filozofie přístupu ALARA (as low as reasonably achievable). Základními

pilíři radiační ochrany jsou tyto principy, které je možné aplikovat na všechny situace

a osoby a jejichž dodržování napomáhá snížit riziko na minimum. (3) (4)

3.1.1 Princip zdůvodnění

Ionizující záření aplikujeme pouze v tom případě, že předpokládaný přínos daného

vyšetření bude převyšovat riziko, které přináší. V tomto případě je třeba zvážit, zda nelze

stejného přínosu dosáhnout bez ionizujícího záření. Je důležité věnovat zvýšenou

pozornost těhotným ženám, dětem, seniorům. (3)

3.1.2 Princip optimalizace

Vždy se použije co nejnižší dávka pro dosažení efektu, který byl požadován.

(ALARA) (3)

3.1.3 Princip limitování

Existují určité limity dávek, které nesmí být překročeny. Nevztahují se ale na

lékařské ozáření. (3)

17

3.1.4 Princip fyzické bezpečnosti zdrojů

Zdroje ionizujícího záření, musí být zabezpečeny takovým způsobem, aby nedošlo

ke ztrátě kontroly nad nimi. Dodržování tohoto principu se zajišťuje zkouškami, které

potvrzují dobrý technický stav a provozní stálost zdroje. Zdroje musí být také zabezpečeny

tak aby nedošlo k jejich odcizení, a aby bylo zamezeno přístupu nepovolaných osob ke

zdroji. (3)

3.2 Způsoby radiační ochrany

Kvalitní osobní radiační ochrany pacientů a pracovníků dosahujeme především

těmito způsoby: co největší vzdálenost od zdroje záření, co nejkratší trvání expozice

a stínění. Stínění realizujeme přidáním další vrstvy, vhodného materiálu (dle typu záření),

mezi zdroj a pacienta, případně pracovníka. Záření typu alfa je možné odstínit již papírem,

ale u odlišných druhů záření zajišťujeme odstínění za pomoci mnoha různých ochranných

pomůcek. Jedná se o ochranné oděvy jako jsou zástěry, nákrčníky, rukavice, brýle,

chrániče na gonády. Ochranou složku zde tvoří vrstva olovo nebo olovnaté gumy. Také

jsou stavebně upravené vyšetřovny, kdy omítky mají vrstvu síranu barnatého, skla jsou

z olovnatého skla a komplexy kontrolovaného pásma jsou stavebně odděleny. (3) (8)

Vzhledem ke skutečnosti, že radiační zátěž pracovníka i pacienta roste s dobou, po

kterou je vystaven účinkům ionizujícího záření, platí zde vztah: D = D*t, kdy D jako dávka

záření bude tím nižší, čím se zkrátí t, tedy doba pobytu poblíž zdroje. Tento vztah jasně

určuje, že doba pobytu u zdroje ionizujícího záření by měla být v rámci vlastní bezpečnosti

tak nízká jak jen to jde. Zároveň mluvíme- li o záření gama nebo rentgenovém záření, jeho

dávkový příkon (dávka) klesá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje. V případě, že se

vzdálenost pacienta nebo pracovníka, zvětší například na dvojnásobek, dávka klesá na

¼ původní hodnoty. Tedy čím větší vzdálenost, tím nižší dávka. (3)

3.3 Biologické účinky ionizujícího záření

Ionizující záření vyvolává v buňkách odlišné biologické pochody, tvorbu radikálů,

porušení chemických vazeb a jaderných kyselin, což se projevuje defekty na buněčné

úrovni. Ionizující záření má z biologického hlediska vždy negativní dopad na tkáň.

Poškození radiací vzniká již v jádře buňky, kde se nachází molekula DNA, jejíž poškození

sebou nese akutní a pozdní potíže. Při nižších dávkách může docházet např. k denaturaci

buněčných bílkovin, poruchám látkové výměny, případně tvorby a funkce buněčných

enzymů. Poškození molekuly DNA se může projevit různě: úmrtím buňky, ztrátou

18

schopnosti dělit se, reparovat se. Z biologického hlediska dělíme biologické účinky

ionizujícího záření na deterministické a stochastické. (4) (12)

3.3.1 Deterministické účinky

Deterministické účinky jsou časnou reakcí na vysokou dávku ozáření. Jedná se

o reakce somatické, nejčastěji přítomné přímo v ozářené tkáni. Ozáření bývá vysokými

dávkami a na velké ploše těla. Pravděpodobnost vzniku poškození zde roste s dávkou po

přesažení určitého prahu. Tento práh je rozdílný pro jednotlivé tkáně. Nejčastější formou

jsou akutní změny ozářené tkáně, nejčastěji kůže, postižení fertility, dříve pak dominovala

chronická radiační dermatitida a katarakta. Nejzávažnější formou je pak akutní nemoc

z ozáření. (4)

Akutní nemoc z ozáření standardně vzniká při jednorázovém ozáření celého těla za

použití vysoké dávky. V dnešní době je nepravděpodobný vznik po lékařském ozáření,

častěji vzniká při haváriích jaderných reaktorů. Může probíhat ve třech formách a to

v závislosti na obdržené dávce.

Hematologická dřeňová forma vzniká při expozici dávce 3-4 Gy, přičemž první

příznaky mohou být znatelné již při obdržené dávce ve výši 1 Gy. První den po expozici

jsou příznaky nespecifické, nejčastěji pacient pociťuje bolesti hlavy, zvýšenou teplotu,

nauzeu. Dalších několik dní se projevuje sepse a krvácení do sliznic. Pokud není dávka

příliš vysoká, po 6 - 8 týdnech se stav zlepšuje a krvetvorné orgány se repopulují.

Střevní forma se rozvine při dávce ve výši 6 Gy a více a je velice závažná. Akutně se

projevuje krvácivými průjmy, což poukazuje na poškození střevní výstelky. V případě, že

pacient přežije prvních 7-10 dní projeví se také poruchy krvetvorných orgánů.

Neuropsychická forma nastupuje v případě obdržení dávky 20 Gy a více. Způsobuje

metabolický rozvrat, srdeční selhání a kóma při vyšších dávkách pak křeče, bezvědomí

a smrt. (3) (4)

3.3.2 Stochastické účinky

Stochastické účinky jsou účinky bezprahové, což znamená, že pravděpodobnost

poškození úměrně roste s dávkou, ale již jediné ozáření může způsobit poškození na

genetické úrovni. Závažnost poškození spolu s dávkou neroste. Řadíme sem vznik

zhoubných nádorů (změny v buňkách mimo gonády) a genetické změny (mutace

v zárodečných buňkách). (3) (13)

19

4 LIMITY

Limit je hodnota, jejíž přesažení v radiační činnosti je nepřípustné. Obecné limity se

vztahují na obyvatelstvo a spadá sem ozáření ze vše radiačních činností. Nicméně sem

nepatří profesní ozáření, ozáření učňů a studentů, havarijní ozáření (v případě radiační

nehody) a lékařské ozáření, které ale nespadá pod žádné limity. Limity pro radiační

pracovníky se vztahují pouze na ně, nezahrnuje se sem ozáření z přírodních zdrojů. Limity

pro efektivní dávky jsou vztaženy ke stochastickým účinkům, limity ekvivalentní dávky

zase k účinkům deterministickým.

Vzhledem k tomu že efektivní a ekvivalentní dávka, jsou neměřitelné veličiny, tak

byly zavedeny limity odvozené.

Tabulka 2 Přehled limitů

Veličiny pro radiační

pracovníky

Studenti a

učni 16-18

let

Obecné nouzová

expozice na

pracovišti

Efektivní

D/rok

20 mSv 6 mSv 1 mSv <100 mSv

Ekvivalentní

D:

oční čočka 20mSv 15mSv 15mSv

kůže 500mSv 150mSv 150mSv

končetiny 500mSv 150mSv 150mSv

Zdroj: Expoziční limity dle EU directive of December 2013 (10)

4.1 Odvozené limity

Odvozené limity rozlišujeme pro zevní a vnitřní ozáření. Pro zevní ozáření

rozlišujeme limity pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 a 0,07 mm pod povrchem

těla.

Limit pro osobní dávkový ekvivalent, Hp (10) = v hloubce 10 mm pod povrchem těla

je limit 20 mSv/rok, hodnota je měřitelná osobním dozimetrem. (3)

20

Limit pro osobní dávkový ekvivalent Hp (0,07) = v hloubce 0,07 mm (odpovídá

uložení bazální vrstvy kůže) pod povrchem těla je limit 500 mSv/rok, limit je měřitelný

prstovým dozimetrem. (3)

Pro vnitřní ozáření rozlišujeme limity pro ingesci a inhalaci radionuklidu.

Hodnota daného limitu je podíl 20 mSv/hing ; nebo 20 mSv/hinh, kdy hing je konverzní

faktor pro příjem radionuklidu ingescí a hinh je konverzní faktor pro příjem radionuklidu

inhalací.

Tabulka 3Přehled konverzních faktorů radionuklidů

Radionuklid Radiační pracovníci

konverzní faktor

Jednotlivci z obyvatelstva

konverzní faktor

hing hinh hing hinh

32P 2,4*10-9 3,2*10-9 2,4*10-9 3,4*10-9

59Fe 1,8*10-9 3,5*10-9 1,8*10-9 4,0*10-9

57Co 2,1*10-10 9,4*10-10 2,1*10-10 1,0*10-9

60Co 3,4*10-9 2,9*10-8 3,4*10-9 3,1*10-8

89Sr 2,6*10-9 7,5*10-9 2,6*10-9 7,9*10-9

131I 2,2*10-8 1,1*10-8 2,2*10-8 7,4*10-9

137Cs 1,3*10-8 6,7*10-9 1,3*10-8 3,9*10-8

226Ra 2,8*10-7 3,2*10-6 2,8*10-7 9,5*10-6

Zdroj: Radiační ochrana pro radiologické asistenty (3)

4.2 Kategorizace pracovišť a pracovníků

Pracoviště se dle významu používaného zdroje ionizujícího záření rozděluje do

několika kategorií.

4.2.1 Pracoviště I. kategorie

Pracoviště první kategorie se vyznačuje jen drobnými zdroji ionizujícího záření,

mezi které patří například: kostní denzitometr, veterinární nebo zubní rentgenové zařízení

s radionuklidovými zářiči, které ale nevyžadují vymezení kontrolovaného pásma. (14)

4.2.2 Pracoviště II. kategorie

Pracovištěm druhé kategorie je každé pracoviště, kde se nachází jednoduchý zdroj

ionizujícího záření využívané k radiodiagnostice či radioterapii, dále s mobilním

21

ozařovacím zařízením s uzavřeným radionuklidovým zářičem. Také se zde vyskytují

rentgenová zařízení, která vyžadují vymezení kontrolovaného pásma. (14)

4.2.3 Pracoviště III. kategorie

Pracovištěm třetí kategorie, jsou nejčastěji radioterapeutická oddělení, kde se

nachází lineární urychlovače a radionuklidové zářiče pro brachyterapii. Mimo

zdravotnictví sem můžeme zařadit také pracoviště pro těžbu uranové rudy a pracoviště se

stacionárními průmyslovými ozařovačemi k ozařování surovin. (14)

4.2.4 Pracoviště IV. kategorie

Pracovištěm čtvrté kategorie jsou jaderná zařízení, úložiště radioaktivních odpadů,

sklady vyhořelého paliva (nebo ozářeného jaderného paliva). V určitých případech sem lze

zařadit i pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, které nelze zařadit do nižší

kategorie. Na pracovištích, kde dochází k expozici ionizujícímu záření, se vymezují dvě

oblasti a to kontrolované a sledované pásmo. (14)

4.2.5 Kontrolované pásmo

Kontrolované pásmo je vymezeno na pracovišti s ionizujícím zářením tam, kde by

mohla být efektivní dávka přesáhnout 6 mSv/rok, nebo tam kde by mohla být ekvivalentní

dávka vyšší než 3/10 limitu pro oční čočku, končetiny nebo kůži.

Tato část pracoviště je stavebně oddělena a řádně označena symbolem pro radiační

nebezpečí. (doplnit obrázek radioaktivity) Vstup je sem povolen pouze povolaným

a poučeným osobám, pracovníkům kategorie A, pacientům, kteří se zde nechávají vyšetřit

a studentům, kteří se zde připravují na své budoucí povolání. Pracovníci zde jsou vybaveni

dozimetry. (3)

4.2.6 Sledované pásmo

Sledované pásmo je vymezeno na pracovišti s ionizujícím zářením tam, kde se

očekává, že efektivní dávka přesáhne 1 mSv/rok, nebo 1/10 limitu pro oční čočku,

končetiny, kůži. Sledované pásmo je řádně vyznačeno a stavebně odděleno. V případě, že

nepřesahuje kontrolované pásmo, tak se nevyznačuje. (3)

22

5 SPECIFIKA RADIAČNÍ OCHRANY NA ODDĚLENÍ

NUKLEÁRNÍ MEDICÍNY

Oddělení nukleární medicíny je specifické tím, že se na něm pracuje s otevřenými

zářiči. Ať už jsou farmaka ve stavu pevném, plynném nebo tekutém, přijdeme s nimi do

přímého styku. Radionuklidy emitují záření beta, gama, či charakteristické X záření, alfa

jen ojediněle. Radionuklidy se dají dle potřeby využít jak v terapii, tak v diagnostice.

Diagnostika zde se rozděluje na vyšetření in vivo a in vitro. Při vyšetření in vivo se nejvíce

využívá gama zářič 99mTc, s energií záření140 keV. Tento zářič se získává z molybden-

techneciových generátorů. (99Mo – 99mTc) (3)

Pacientovi se aplikuje 99mTc a po nějaké době se neinvazivně snímá metabolická

aktivita v jeho těle za pomoci scintilačních kamer, SPECT nebo PET/CT. V případě

vyšetření in vitro, se pacientovi radiofarmakum neaplikuje, ale pracuje se jen s jeho

vzorkem (krev) v laboratoři. Pro zobrazování se zde používají scintilační detektory.

Terapeutické výkony jsou méně časté, léčí se zde některá maligní a benigní onemocnění.

Při onemocnění štítné žlázy se používá zářič beta a gama, jód 131I. Pro paliativní léčbu

kostních metastáz se používá zářič beta yttrium 90Y. (3) (15)

5.1 Radiační ochrana pacienta

Pacientovi se podává pouze nezbytně nutné množství radiofarmaka, které je nejvyšší

kvality (chemická čistota). Personál se zde řídí principem ALARA. Pro dosáhnutí

požadované aktivity při diagnostickém vyšetření jsou zde jako vodítko k dispozici DRÚ.

Při terapeutickém výkonu DRÚ nejsou brány v potaz.

Důležitým cílem je vyloučení radiofarmaka co nejdříve z těla. Pacient by měl být

poučen a nabádán k určitým činnostem. Vysoká hydratace a následné časté močení vede ke

snížení radiační zátěže v močovém měchýři. Některé orgány mohou být přímo stimulovány

tak aby se k nim radiofarmakum vůbec nedostalo, např. štítná žláza jodidem draselným.

Zvláštní skupinou jsou vždy těhotné ženy, kdy je třeba brát ohled i na plod, který je

extrémně radiosenzitivní. Přestože je gravidita kontraindikací, v absolutně nezbytném

případě je možné vyšetření provést, ale je zde třeba vysoké pozornosti, a promyšlení všech

aspektů a to jak množství aplikovaného radiofarmaka, případné použití SPECT/CT tak

i reálný přínos vyšetření. Také laktace je kontraindikací. (3) (16)

23

5.2 Radiační ochrana personálu

Především je třeba mít neustále na paměti základní principy a způsoby ochrany. Platí

zde jednoduchá ochrana vzdáleností, stíněním a časem. Zdrojem záření je zde ve většině

případů sám pacient, dále také lahvičky s radiofarmakem. V případě, že je to možné

personál by měl pobývat od pacienta spíše dál, nezdržovat se příliš v jeho blízkosti.

Lahvičky s radiofarmakem je třeba přenášet v olověném krytu, případně držet pinzetou.

Ochrana stíněním probíhá standardně používáním ochranných pomůcek. Ovladovna bývá

oddělena a její průhled je z olovnatého skla. Použití ochranných pomůcek nicméně může

být kontraproduktivní a v nesouladu s ochranou časem.

Zvláštním případem může být vnitřní kontaminace, kdy je možné se náhodou nebo

chybou personálu vnitřně kontaminovat radionuklidem. Taková kontaminace může

proběhnout ingescí či inhalací a je proto potřeba povrchová kontrola kontaminace vždy

když se odchází z kontrolovaného pásma nebo skončí práce s otevřenými zářiči, aby se

podobným případům zamezilo. Souhrn následujících opatření na oddělení nukleární

medicíny:

Personál se převléká do ochranného oděvu a používá ochranné pomůcky, zároveň

opatrnost při svlékání rukavic (kontaminace rukou). V kontrolovaném pásmu se nejí

a nepije.

Při činnostech, kdy by mohlo dojít k úniku radioaktivních látek do vzduchu, se

pohybujeme v uzavřených prostorách. Otevřené zářiče se neberou přímo do ruky.

Kontaminované materiály, ať už oblečený ochranné pomůcky nebo zbytky

radiofarmak se ukládají do samostatné místnosti (tzv. vymírací místnost) kde jsou uloženy

tak dlouho, dokud jejich aktivita nepoklesne na takovou úroveň, aby mohli být zpětně

navráceny do životního prostředí. (3) (16) (10)

24


RADIODIAGNOSTIKY

Do odvětví radiodiagnostiky řadíme veškeré zobrazovací přístroje využívající

ionizující záření, které slouží k získávání diagnostických informací. Mezi základní

můžeme zařadit skiaskopii, skiagrafii, CT, C rameno, ale patří sem například i zubní

rentgen, mammograf i angiografie. Zdrojem ionizujícího záření je zde rentgenka,

produkující záření X, tedy brzdné záření spojitého spektra.

Toto záření se dá „odstínit“ poměrně tenkou vrstvou olova, takže jsou zde hojně

využívané osobní ochranné pomůcky a ovladovna je od vyšetřovny oddělena stěnou

a olovnatým sklem. (3)


Radiologický asistent volí dle svého nejlepšího svědomí a zároveň dle zaběhlých

standardních procesů několik faktorů na rentgence, tím významně přispívá k radiační

ochraně pacienta. Mezi tyto faktory patří například napětí na rentgence. Se vzrůstajícím

napětím roste pronikavost záření. Radiační zátěž se tedy dá snížit zvýšením napětí. Je

nutno ho kompenzovat elektrickým množstvím (mAs). Při příliš vysokém elektrickém

množství roste dávka obsažena v těle pacienta.

Primární svazek záření je také ovlivněn primární a sekundární (přídatnou) filtrací.

Filtrace zbaví primární svazek záření nízkoenergetických fotonů, které nemají řádné

využití, pouze snižují kvalitu snímku a zvyšují dávku pro pacienta. Primární filtrac í je

chladící olej, skleněný obal rentgenky a olověný kryt. Sekundární přídatnou filtraci tvoř í

destičky z hliníku či mědi. (8)

Radiační zátěž je dále ovlivněna vzdáleností ohniska rentgenky od povrchu těla

pacienta, kdy čím dál je ohnisko, tím menší je povrchová dávka pacienta. V případě použití

klasických kazet významně snižují dávku také zesilovací folie (zároveň, ale snižují

rozlišení). (3)

Důležitou náplní radiologického asistenta je zajistit, aby velikost ozářeného pole byla

tak malá, jak jen to jde. Nicméně je zároveň stále třeba mít zobrazenou celou oblast zájmu,

a v případě, že by příliš „svědomité“ clonění způsobilo nutnost dalšího snímku, byla by

celá záležitost kontraproduktivní. V případě nutnosti opakovat snímek, je třeba tuto

skutečnost zaznamenat do sešitu, který je pro tyto případy určen. V případě že se v oblasti

25

snímku vyskytují gonády, nebo štítná žláza (a nejsou oblastí zájmu), tak se i ty cloní

kouskem olověné gumy. (3)

Zejména u dětí je pak vhodná fixace pacienta, aby nedošlo k rozmazání snímku.

Fixace může proběhnout pomůckami nebo může být u expozice přítomen rodič s tím, že

i on bude vystaven určité dávce a tuto skutečnost je opět třeba zaznamenat.

Specifikem pro skiaskopii je nutnost použití zesilovače obrazu. Dávka pacienta se

zde dá nejvíce ovlivnit krátkým skiaskopickým časem, případně použitím pulsní

skiaskopie. (3)

Specifikem pro výpočetní tomografii je, že na rozdíl od klasické rentgenky se

vzrůstajícím napětím na rentgence zároveň roste dávka. Dávka je také ovlivněna tloušťkou

vrstvy. (2) (3)


Řídíme se zde zásadami optimalizace a stínění. Radiační zátěž pacienta se dá

optimalizovat přístupem lékaře, který prohlédne pacientovo předchozí dokumentaci

a zváží, zda je další snímek nutný. Dále přizpůsobení faktorů na rentgence se dá značně

snížit radiační zátěž za stále velice kvalitního snímku. (3)

6.3 Zajišťování přístroje

Dle vyhlášky č. 307/2002/Sb. je povinností testovat zdroje záření na

radiodiagnostických pracovištích. Přístroj tak musí projít přejímací zkouškou, kterou

provádí osoba s povolením od SÚJB. Zkouška probíhá bezprostředně po převzetí a jejím

úkolem je ověřit kvalitu ovládacích, signalizačních a zobrazovacích systémů.

Přejímací zkouška pak určuje intervaly, ve kterých se pak budou provádět zkoušky

provozní stálosti, které provádí vybraný pracovník a jež má za úkol ověřit charakteristické

provozní vlastnosti a parametry rentgenového záření.

Při podezření na závažnou poruchu nebo chybnou funkci či po každé údržbě, která

by přístroj mohla ovlivnit, se provádí zkouška dlouhodobé stability. Zkoušku provádí opět

osoba se zvláštním uzpůsobením k tomu.

26


RADIOTERAPIE

Radioterapie je soubor léčebných postupů využívající ionizujícího záření při léčbě

tkáňových defektů, především nádorových onemocnění (radiační onkologie). Úkolem

radioterapie je zničit tkáň postiženou, ale přitom neohrozit tkáň zdravou. Radioterapie má

dvě odvětví a to teleradioterapii a brachyterapii. Při teleradioterapii je mi zdrojem záření

a cílovým objemem prostor, při brachyterapii se zavádí zdroj co nejblíže k cílovému

objemu (za pomoci jehel přímo do tkáně, nebo vložením do tělních dutin). Mezi přístroje

zde využívané řadíme: lineární urychlovač, CT, simulátor, kobaltový ozařovač. Pracuje se

zde tedy se zářením gama, zářením X a elektrony. Nedílnou součástí radioterapie je

spolupráce s lékaři, kteří mají za úkol řádně naplánovat terapeutický výkon tak, aby

výsledná dávka byla tak aby byla schopna zničit nádorovou tkáň a zároveň tak šetrná pro

tkáně zdravé. (3)


Největším problémem při radioterapii je vysoké riziko deterministických účinků,

které se ovšem nedají zcela eliminovat. Vzhledem k tomu, že účelem radioterapie je

aplikovat tak vysokou dávku, aby zničila tkáň v cílovém objemu, nelze snižovat riziko

deterministických účinků optimalizací dávky. Výšku lékařem předepsané dávky je potřeba

dodržet tak, aby byla léčba úspěšná. (3)

Z hlediska personálu se zde radiační ochrana dá nejvíce ovlivnit bezproblémovou

spoluprací celého radioterapeutického týmu, který se skládá z lékaře, radiologického fyzika

a radiologického asistenta. Radiologický asistent vykonává praktickou část celého procesu

a je za ni tedy zodpovědný. (3)

Deterministické účinky vzniklé při radioterapii mohou pacientovi značně

znepříjemnit život, případně ho i ohrozit. Změny krvetvorby, jako je úbytek krevních

destiček a bílých krvinek, vznikají při ozáření kostní dřeně. Léčba tohoto projevu může

skončit až u transfuze, v každém případě je třeba přehodnotit dosavadní frakcionaci a dále

sledovat poměry krve. Velice často vznikají také defekty kůže a sliznic, přičemž pomocí

zde je především zabránění dalšímu dráždění, či vysoušení kůže, a v případě poruchy

sliznic dietetická opatření. V kritickém případně je ozařování přerušeno, do té doby než se

nežádoucí účinky opět zklidní. Při ozařování hrudníku jsou zákonitě ozářeny také plíce. To

27

má za následek několik měsíců po skončení ozařování teploty, kašel až dušnost. Tento stav

je řešen stejně jako zápal plic, a to antibiotiky a klidem na lůžku. Nejzávažnějším

vznikajícím deterministickým účinkem je ozáření a poškození míchy. Vzniká při ozařování

hlavy, krku a hrudníku. Mícha je velice citlivá, takže poškození mohou být nevratná. (4)

Stochastické účinky jsou v radioterapii brány v potaz jen velice výjimečně, protože

se zdají zanedbatelné s rizikem selhání léčby samotné. Berou se v úvahu především při

podpůrných zobrazovacích postupech, které pomáhají lokalizovat cílový objem,

a předcházejí samotnému ozařování. (3) (4)


Obecné zásady radiační ochrany se mohou aplikovat i zde. Při teleradioterapii se

personál do styku s ionizujícím zářením dostane minimálně. Zásada ochrany vzdáleností je

zde výborně řešena rozložením ovladovny s vyšetřovnou, kdy jsou od sebe odděleny tzv.

labyrintem (dlouhá zatočená chodba) a stěnami o šíři jednoho metru zhotovené z betonu.

Přesto je vhodné se v prostředí hlavice zdržovat co nejkratší dobu, protože je zde zvýšená

úroveň radiace. (3) (10)

Vzhledem k vysokým energiím ionizujícího záření je vyloučené užití osobních

ochranných pomůcek, jako jsou zástěry nebo nákrčníky

7.3 Zajišťování přístroje

Bezpečnost přístroje samotného se dá rozdělit do dvou oblastí, a to bezpečné

konstrukce a udržování přístroje a jeho bezpečného používání. Bezpečnou konstrukci a

zároveň zabezpečení zdroje záření je zajištěno obvykle výrobcem a podléhá přísným

normám, protože se spolu se zvýšeným užíváním megavoltážních přístrojů výrazně zvýšilo

riziko významných radiologických událostí. Nicméně uživatel přís troje je povinen se

ujistit, zda přístroj těmto normám vyhovuje. (2) (3)

Lineární urychlovač je vybaven dvojicí na sobě nezávislých dozimetrických řetězců,

při selhání jednoho jeho funkci zastoupí druhý. Dále například systémem přerušení záření.

Ozařování je možné kdykoliv manuálně přerušit a zároveň je také automaticky přerušeno

v případě, kdy dochází k neshodě mezi údaji zdvojených systémů monitorování, nebo jsou

překročeny předem nastavené hodnoty. Když selže automatické přerušení expozice je

radionuklidový zářič také vybaven prostředky pro „ruční zatažení stroje“, tyto kliky

manuálně uzavřou zdroj záření. Díky těmto bezpečnostním systémům se riziko vzniku

28

významné radiologické události snižuje na minimum a závažná radiologická událost tak

může vzniknout pouze v případě zadání chybných údajů. (3)

Veškeré systémy a parametry se ověřují v rámci přejímacích zkoušek, zkoušek

dlouhodobé stability a provozní stálosti, které jsou definovány SÚJB. Specifikum pro

radioterapii tkví v tom, že přejímací zkouška je dvoufázová. V první fázi jsou zhodnoceny

parametry ozařovače a jejich shoda s požadavky dlouhodobé stability, dále jsou stanoveny

výchozí hodnoty pro posouzení stability parametrů ozařovače. Následně probíhá fyzikální

provoz ozařovače, kdy je přístroj v provozu, nicméně se nepoužívá k léčbě zářením, ale

sleduje se stabilita parametrů a dokumentují a shromažďují se referenční hodnoty pro

ověření parametrů ozařovače v průběhu lékařského ozařování. V druhé fázi se ověřuje

shoda plánovacích a referenčních hodnot, při kladném výsledku je ozařovač uveden do

klinického provozu. (3)

Druhou oblastí je bezpečné užívání zdroje. I přes veškeré bezpečnostní zkoušky

a systémy může být ozařovač nebezpečný v případě, že se nachází v rukou neprofesionální

obsluhy. Je tedy třeba, aby na veškerých pozicích byli plně kvalifikovaní odborníci:

radioterapeuti, radiologičtí fyzici, radiologičtí asistenti. Radiologický asistent má v rukou

veškerou manuální práci jak se zdrojem záření tak s pacientem a zodpovídá tak za správné

provedení expozice i za péči o pacienta. Jeho úkolem je ujistit se o identitě pacienta,

sledovat jeho zdravotní vztah a nesrovnalosti hlásit lékaři. Zároveň o každém ozáření vede

dokumentaci a provádí zkoušky provozní stálosti. (3)

29

PRAKTICKÁ ČÁST

8 PROBLEMATIKA

Posledních několik desítek let v lékařství největší rozvoj prožívá radiodiagnostika,

protože diagnostické přístroje využívající ionizující záření jsou neustále na vzestupu. Staly

se nepostradatelnou součástí zdravotnictví jako takového. Zdroje ionizujícího záření,

využívané ve zdravotnictví pro diagnostiku a terapii, však stále vyvolávají v laické

veřejnosti nepříjemné pocity, hraničící až s panikou. Přesto, že je z veliké míry zveličená,

jsou zde určitá rizika, která působení ionizujícího záření přinášejí a kterým se dá

v poměrně vysoké míře předcházet kvalitním dodržováním radiační ochrany. Radiační

ochrana stojí na základě několika základních principů, kterými se dá efektivně dodržovat.

(principy: odůvodněnosti, optimalizace, fyzické bezpečnosti zdrojů, limitovanosti).

Dodržování těchto principů, používání ochranných pomůcek a odborné povědomí

o radiační ochraně, to vše je základem kvalitní a bezpečné péče radiologického asistenta.

8.1 Výzkumný problém

S příchodem přístrojů využívajících ionizujícího záření automaticky vznikají nové

profese. Radiologický asistent, dříve radiologický technik, by měla být osoba s rozsáhlými

znalostmi v oblastech radiační ochrany, fyziky ionizujícího záření ale i ošetřovatelství.

Formou dotazníkového šetření budeme klást radiologickým asistentům otázky tak,

abychom dostali co nejlepší informace o povědomí radiologických asistentů o edukačních

programech a jejich aktivitě při sebevzdělávání. Dále o kvalitě poskytování radiační

ochrany a vnímání rizikovosti pracoviště s ionizujícím zářením. Získané hodnoty nám také

dovolují porovnat kvalitu poskytovaného vzdělání a radiační ochrany na několika

pracovištích.

8.2 Cíle práce

K výzkumnému problému jsme stanovili následující cíle:

C1: Zjistit dostupnost a zájem radiologických asistentů o výukové programy v rámci

zkvalitnění radiační ochrany.

C2: Zjistit, kdo má největší podíl na dodržování zásad radiační ochrany.

C3: Zjistit rozdílnosti v přístupu radiologických asistentů na rozdílných odděleních .

30

8.3 Předpoklady

Ke stanoveným cílům jsme vytvořili tyto předpoklady:

P1: Předpokládáme, že výukové programy v rámci radiační ochrany jsou k dispozici

v dostatečné míře a že je o ně vysoký zájem.

P2: Předpokládáme, že radiologičtí asistenti jsou zásadním činitelem při dodržování zásad

radiační ochrany.

P3: Předpokládáme, že rozdíly se vyskytují především na oddělení nukleární medicíny,

kde očekáváme vyšší míru rizika.

31

9 METODIKA

Ke zjištění potřebných informací jsme zvolily kvantitativní metodu šetření za pomoci

dotazníků. Šetření je zaměřeno na radiologické asistenty bez rozdílu věku a pohlaví. První

částí dotazníku je název a popis jeho účelu. Následuje třináct otázek. Dotazník je zaměřený

na radiologické asistenty pracující na rozličných odděleních pracujících se zdroji

ionizujícího záření. Většina otázek je uzavřených, čtyři z nich jsou otevřené. U otázky

č. 10 bylo možné zaškrtnout více možností.

Výzkumné šetření probíhalo v období 31.10 – 16.12 2016 v rámci povinné odborné

praxe ve FN Plzeň a ON Příbram. Pro toto výzkumné šetření jsme rozdali 180 dotazníků.

Návratnost dotazníků nebyla tak vysoká, jak jsme doufaly, zpět jsme dostali vyplněné

dotazníky od 103 respondentů. Do tohoto výzkumného šetření byli zapojeni radiologičtí

asistenti, pracující na odděleních radiodiagnostiky, nukleární medicíny i radiační

onkologie.

9.1 Vzorek respondentů

Pro vyšší reliabilitu dat proběhlo výzkumné šetření v několika nemocnicích. A to:

Fakultní nemocnice Plzeň

Mulačova nemocnice v Plzni

Oblastní nemocnice Příbram a. s.

Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze

9.2 Interpretace výsledků

Získané údaje jsme zpracovali po jednotlivých otázkách. Odpovědi Ano a Spíše ano

jsou zpracovány jako odpovědi kladné, odpovědi Ne a Spíše ne jsou zpracovány jako

odpovědi záporné. K otázkám jsou pro lepší orientaci se ve výsledcích přiřazeny grafy

a tabulky.

32

Otázka č. 1: Na jakém typu pracoviště jste zaměstnán/a?

Tabulka 4: Rozložení radiologických asistentů na jednotlivých odděleních

Na jakém typu pracoviště jste zaměstnán/a?

RDG RON NUME

Mulačova nemocnice 9

FN Bory 16 1

FN Lochotín 10 5 6

Praha 24 17 5

Příbram 4 6

Zdroj: vlastní

Graf 1: Rozložení radiologických asistentů na jednotlivých odděleních

Zdroj: vlastní

Ze 103 respondentů 60 % z nich pracuje na radiodiagnostickém oddělení, což se

zdá je vysoký nepoměr vůči zbývajícím pracovištím, nicméně je za potřebí vzít v potaz

několik skutečností. Radiodiagnostika je z těchto tří oblastí nejstarší, nicméně neustále se

rozvíjející a velice podstatná součást medicíny, bez které by radiační onkologie ani

nukleární medicína neměly žádné zastoupení. Dále ne veškeré nemocnice, jejichž

radiologičtí asistenti nám poskytli data k hodnocení, mají zastoupené všechny tři oblasti.

Mulačova nemocnice má pouze radiodiagnostické oddělení, Fakultní nemocnice na Borech

61,16% 21,36%

17,48%

RA na jednotlivých odděleních

RDG

RON

NUME

33

pouze radiodiagnostické a oddělení nukleární medicíny, stejně jako oblastní nemocnice

v Příbrami. Tato fakta tedy způsobily nerovnoměrnost.

34

Otázka č. 2: Probíhají v rámci Vašeho pracoviště semináře/výukové programy

zaměřené na zvýšení erudovanosti personálu o radiační ochraně?

Tabulka 5: Možnost výukových programů pro RA

Probíhají v rámci Vašeho pracoviště semináře/výukové programy zaměřené na zvýšení

erudovanosti personálu o radiační ochraně?

Ano Ne

Mulačova nemocnice 8 1

FN Bory 16 0

1 0

FN Lochotín 10 0

5 0

5 1

Praha 24 0

16 1

5 0

Příbram 4 0

6 0

Zdroj: vlastní

Graf 2: Možnosti výukových programů pro RA

Zdroj: vlastní

Téměř naprostá většina dotazovaných respondentů odpověděla, že v rámci jejich

pracoviště probíhají semináře a výukové programy zaměřené na zvýšení povědomí

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Mulačovanemocnice

FN Bory FN Lochotín Praha Příbram

Možnost výukových programů pro RA

RDG

RON

NUME

35

o radiační ochraně. Pouze nízké procento dotazovaných odpovědělo záporně, nicméně

vzhledem k tomu, že většina jejich kolegů odpovídala opačně, domníváme se, že záporná

odpověď spíše souvisí s nevědomostí o podobných možnostech. Tuto domněnku podporuje

i fakt, že respondenti, kteří odpovídají záporně zde, odpověděli zároveň záporně v otázce

č. 3, mapující zájem radiologických asistentů o účast na těchto seminářích.

36

Otázka č. 3: Jevíte zájem/účastníte se takových výukových programů?

Tabulka 6: Počet RA se zájmem o edukaci v RO

3. Jevíte zájem/účastníte se takových výukových programů?

Ano Ne

Mulačova nemocnice 8 1

FN Bory 16 0

1 0

FN Lochotín 9 1

5 0

6 0

Praha 21 3

15 1

4 1

Příbram 4 0

6 0

Zdroj: vlastní

Graf 3: Počet RA se zájmem o edukaci v radiační ochraně

Zdroj: vlastní

0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Mulačovnemocnice


Počet RA (v %) se zájmem o edukaci v RO

RTG

RON

NUME

37

Otázka č. 4: V jakých oblastech si myslíte, že by bylo vhodné doplnit mezery ve

vzdělání u radiologických asistentů?

Tabulka 7: Možná vylepšení ve vzdělání RA

4. V jakých oblastech si myslíte, že by bylo vhodné doplnit mezery ve vzdělání u

radiologických asistentů?

Nikde Bez odpovědi Jiná odpověď

Mulačova nemocnice 2 2 5

FN Bory 0 3 13

1 0 0

FN Lochotín 0 0 10

0 0 5

0 2 4

Praha 11 0 13

10 4 3

2 0 3

Příbram 2 2 0

2 2 2

Zdroj: vlastní

Graf 4: Možná vylepšení ve vzdělání RA

Zdroj: vlastní

Téměř 30 % respondentů je přesvědčeno o tom, že vzdělání radiologických

asistentů je dostatečné a není třeba ho nijak doplňovat. Dalších téměř 15 % respondentů

28,15%

13,60%

58,25%

Vylepšení ve vzdělání RA

NIC

Bez odpovědi

Jiné

38

odpověď neuvedlo, což může být také chápáno jako přesvědčení o tom, že není třeba nic

měnit. Tato otázka byla otevřená a 56,6 % respondentů se zde vyjádřilo různorodě, což

odpovídá nemožnosti regulovat způsob uchopení otázky, nicméně vysoké procento

odpovědí se opakovalo. Část respondentů ve svých odpovědích uvedla, že by radiologičtí

asistenti měli být více zaškolování na všech odděleních (se zdroji ionizujícího záření).

Také zde respondenti uvedli, že určité zaškolení lékařů do problematiky, by snížilo

počet tzv. nesmyslných indikací. Druhá část respondentů se zřejmě zaměřila na probíhající

vzdělání radiologických asistentů – studentů. V tomto případě byli opakovaně zmíněné

názory kdy, by se měl vyšší důraz klást na matematické a technické znalosti z oboru, cizí

jazyky ale zároveň by měla být vyšší pozornost věnována i psychologii, psychoterapii

a komunikaci s pacientem.

39

Otázka č. 5: Jakým způsobem se domníváte, že by se dala zlepšit radiační ochrana na

Vašem pracovišti?

Tabulka 7: Možnosti zlepšení radiační ochrany na jednotlivých odděleních

5. Jakým způsobem se domníváte, že by se dala zlepšit radiační ochrana na Vašem

pracovišti?

Nic Jiná odpověď Bez odpovědi


FN Bory 2 11 3

0 1 0

FN Lochotín 4 6 0

2 1 2

1 3 2

Praha 5 19 0

12 3 2

1 4 0

Příbram 2 0 2

0 6 0

Zdroj: vlastní

Graf 5: Možnosti zlepšení radiační ochrany

Zdroj: vlastní

Více než polovina respondentů se domnívá, že zásadním způsobem by se dala radiační

ochrana zlepšit, v případě že by byly omezeny duplicity snímků (zodpovědnost RA)

31,70%

16,30%

52%

Možnosti zlepšení RO

Nic

Bez odpovědi

Jiné

40

a určité indikace (zodpovědnost lékaře). Určitá zlepšení by dle respondentů přinesla

kvalitní komunikace s pacientem, důkladné clonění a optimalizace záření v podobě volby

expozičních hodnot. V případě oddělení nukleární medicíny by pak byl jistě doceněn

kvalifikovaný fyzik na oddělení a oddělená čekárna pro aplikované a neaplikované

pacienty. V oblastní nemocnici v Příbrami by pak radiační ochraně napomohlo

modernizace osobních ochranných pomůcek.

41

Otázka č. 6: Jak moc se vnímáte jako osoba, jež je schopna ovlivnit dodržování

principů radiační ochrany na Vašem pracovišti?

Tabulka 8: Míra vlivu radiologického asistenta na radiační ochranu

6. Jak moc se vnímáte jako osoba, jež je schopna ovlivnit dodržování principů

radiační ochrany na Vašem pracovišti?

Velmi Spíše ano Spíše ne Vůbec ne

Mulačova nemocnice 1 7 1 0

FN Bory 5 6 3 2

0 0 1 0

FN Lochotín 5 4 1 0

4 1 0 0

1 3 2 0

Praha 3 12 7 2

5 8 4 0

3 1 1 1

Příbram 1 2 1 0

4 2 0 0

Zdroj: vlastní

Graf 6: Míra vlivu radiologického asistenta na radiační ochranu

Zdroj: vlastní

Většina respondentů zde odpovědělo spíše kladně.

0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Mulačovanemocnice


Míra vlivu RA na RO

RTG

RON

NUME

42

Otázka č. 7: Jakým způsobem se domníváte, že jste Vy schopen ovlivnit radiační

ochranu na Vašem pracovišti?

Touto otázkou navazujeme na otázku č. 6, a snažíme se získat přesnější informace

o možnostech radiologického asistenta při dodržování zásad radiační ochrany. Grafického

znázornění výsledků se nám dostalo v předchozím grafu, kdy se radiologičtí asistenti

domnívají, že až na drobné výjimky, hrají hlavní roli při uplatňování zásad radiační

ochrany. Dle respondentů jsou hlavními faktory, jimiž oni ovlivňují kvalitu radiační

ochrany: zodpovědný přístup při dodržování principů RO, zamezení duplicit, správné

a přesné nastavení a sebevzdělávání.

43

Otázka č. 8: Jak moc reálné vnímáte riziko ionizujícího záření, kterému jste jako

pracovník vystaven?

Tabulka 9: Riziko negativních účinků ionizujícího záření z pohledu radiologického asistenta

8. Jak moc reálné vnímáte riziko ionizujícího záření, kterému jste jako pracovník

vystaven?

Velmi Spíše více Spíše méně Vůbec ne


FN Bory 9 3 2 2

1 0 0 0


2 0 3 0

2 4 0 0

Praha 6 6 12 0

3 3 11 0

0 4 1 0

Příbram 0 2 2 0

3 2 0 1

Zdroj: vlastní

Graf 7: Riziko negativních účinků ionizujícího záření z pohledu radiologického asistenta

Zdroj: vlastní

0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Mulačovanemocnice


Riziko negativních účinků IZ z pohledu RA

RDG

RON

NUME

44

Touto otázkou jsme mapovali, v jaké míře si radiologičtí asistenti uvědomují riziko

negativních účinků ionizujícího záření. Dále jsme se snažili zjistit, zda se přístup

radiologických asistentů na jednotlivých odděleních liší. Zjistili jsme, že pracovníci na

nukleární medicíně berou toto riziko vážněji než většina ostatních pracovníků, což ale není

překvapivé, vzhledem k tomu že pracují s otevřenou radioaktivitou, jako jsou radiofarmaka

a dostanou se tak do velice úzkého kontaktu se zářením. Zajímavé ale je, že pracovníci ve

Fakultní nemocnici na Lochotíně reagují na ionizující záření bez větších obav. Může to být

způsobeno vysokou kvalitou radiační ochrany a vysokým stupněm vzdělání.

45

Otázka č. 9: Využíváte bezpodmínečně pomůcky pro ochranu pacientů před

ionizujícím zářením?

Tabulka 10: Četnost využívání OOP

9. Využíváte bezpodmínečně pomůcky pro ochranu pacientů před ionizujícím

zářením?

Ano Spíše ano Spíše ne Ne


FN Bory 10 6 0 0

1 0 0 0


5 0 0 0

0 5 1 0

Praha 15 8 1 0

13 1 2 1

4 0 0 0

Příbram 4 0 0 0

4 1 0 1

Zdroj: vlastní

Graf 8: Četnost využívání OOP

Zdroj: vlastní

V této otázce jsme zjišťovali jaká je četnost využívání osobních ochranných

pomůcek při práci s ionizujícím zářením. Téměř na všech pracovištích jsou pomůcky

0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Mulačovanemocnice


Četnost využívání OOP

RDG

RON

NUME

46

používány bezpodmínečně, a tam kde se v používání polevuje, hodnoty neklesly pod 80 %

což je stále uspokojivé.

Otázka č. 10: Za nejdůležitější prostředek k poskytování kvalitní radiační ochrany

pacienta považujete:

Tabulka 11: Prostředky k poskytování kvalitní RO

10. Za nejdůležitější prostředek k poskytování kvalitní radiační ochrany pacienta

považujete:

znalost a

zodpovědný

přístup RAS

Dostatečné

využívání

OPP

optimalizace

záření

poučení

pacienta


FN Bory 12 9 8 1

1 1 1 1


4 3 3 1

10 4 4 0

Praha 15 10 13 4

15 7 8 7

3 2 3 2

Příbram 4 2 4 2

4 2 1 1

Zdroj: vlastní

Graf 9: Prostředky k poskytování kvalitní RO

40,70%

21,70%

27,20%

10,30%

Prostředky k poskytování kvalitní RO

Znalost a zodpovědný přístupRAS

Využívání OPP

Optimalizace záření

Poučení pacienta

47

Zdroj: vlastní

V této otázce bylo možné zaškrtnout libovolné množství odpovědí, protože všechny

byli správně. 40 % respondentů se shodlo na to, že nejdůležitějším faktorem je v podstatě

on sám, který svým zodpovědným přístupem a odbornými znalostmi dokáže ovlivnit míru

přijatého ionizujícího záření. Na druhém místě, 27 % respondentů uvedlo optimalizaci

záření jako nejdůležitější faktor, nicméně to jistě úzce souvisí se znalostmi a zodpovědným

přístupem radiologického asistenta. Jako další si mnoho respondentů vybralo odpověď

užívání osobních ochranných pomůcek. Pouze několik málo respondentů uvedlo jako

důležitý faktor poučení pacienta.

48

Otázka č. 11: Při komunikaci s pacientem užíváte:

Tabulka 12: Komunikace s pacientem

11. Při komunikaci s pacientem užíváte:

Odborné výrazy odborné výrazy +

ujištění že bylo vše

pochopeno

obecná mluva,

vstřícnost vůči

pacientovi


FN Bory 0 2 14

0 0 1

FN Lochotín 0 1 9

0 0 5

0 0 6

Praha 1 4 18

0 5 12

0 4 1

Příbram 0 3 1

0 1 5

Zdroj: vlastní

Graf 10: Komunikace s pacientem

Zdroj: vlastní

Zde jsme se snažili zjistit, jak funguje komunikace s pacientem. Komunikace

s pacientem může značně ovlivnit práci s ním a zvýšit, ale i snížit riziko př.: opakování

expozice. V případě, že pacient správně nepochopí co a jak by měl udělat, aby vyšetření

0,90%

19,40%

79,60%

Kominukace s pacientem

Odborné výrazy

Odborné výrazy + vysvětlení

Vstřícnost vůči pacientovi"obecná mluva"

49

proběhlo standardně, může to vést ke komplikacím. Př.: při snímkování na rentgenu je

nutné připravit pacienta na to, že bude třeba zadržet dech, při vyšetření na oddělení

nukleární medicíny řádně poučit pacienta o hydrataci, aj.

Většina respondentů je soudná a snaží se pacientovi vše řádně vysvětlit, bez

používání zbytečně odborných výrazů, které by pacienta pravděpodobně jen mátly.

Radiologičtí asistenti z Prahy a Příbrami mají vyšší tendenci k používání odbornějších

výrazů, nicméně významnější rozdíly mezi odděleními ani nemocnicemi nebyly

zaznamenány.

50

Otázka č. 12: Vnímáte své pracoviště jako to nejrizikovější (v porovnání s ostatními

možnými pracovišti, kde se využívá IZ)?

Tabulka 13: Rizikovost pracovišť z pohledu RA

12. Vnímáte své pracoviště jako to nejrizikovější (v porovnání s ostatními možnými

pracovišti, kde se využívá IZ)?

Ano Spíše ano Spíše ne Ne


FN Bory 0 2 6 8

0 1 0 0


1 0 2 2

4 2 0 0

Praha 1 1 6 17

2 7 4 4

0 1 2 2

Příbram 0 0 3 1

3 1 2 0

Zdroj: vlastní

Graf 11: Rizikovost pracovišť z pohledu RA

Zdroj: vlastní

Touto otázkou, tentokrát přímočařeji zjišťujeme totéž co otázkou č. 8. Jakou

rizikovost shledávají radiologičtí asistenti v pracovištích, na kterých jsou umístěni. Vyšlo

0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Mulačovanemocnice


Rizikovost pracovišť- z pohledu RA

RDG

RON

NUME

51

najevo, že pracovníci na oddělení radiodiagnostiky vnímají riziko jako téměř nulové,

v případě ON v Příbrami nulové. V tomto grafu je mnohem lépe rozpoznatelné, že

pracovníci nukleární medicíny, jsou zřejmě vystaveni vyššímu riziku, které si ale

pracovníci dobře uvědomují.

Otázka č. 13: Jak chráníte bezpodmínečně Vy sám sebe před účinky ionizujícího

záření?

Tato otázka je otevřená, proto nebylo možné odpovědi zaznamenat pomocí grafu.

Většina tázaných radiologických asistentů se shodlo na faktu, že nejvyšší možnou ochranu

pro ně znamená vědomé dodržování principů a způsobů radiační ochrany, nejčastěji

zmiňována byla ochrana vzdáleností, stíněním a časem. Na druhém místě pak je

bezpodmínečné používání osobních ochranných pomůcek. Dále nošení dozimetrů bylo

označeno jako velice důležité, ač dozimetr sám o sobě neposkytuje žádnou ochranu, data,

která zaznamenává, jsou důležitá. Mezi další, méně časté odpovědi patří: zodpovědný

přístup a větrání místnosti, kde působí ionizující záření.

52

10 DISKUZE

V teoretické části naší bakalářské práce jsme shrnuly dostupné a nejvýznamnější

informace o ionizujícím záření, jeho biologických účincích a radiační ochraně. Velkou

pozornost jsme věnovaly kapitolám, jež specifikovaly rozdílnosti jednotlivých oddělení při

dodržování zásad a principů radiační ochrany. Tento základ nám dále posloužil pro lepší

orientaci při zpracovávání praktické části. V rámci praktické části jsme rozdaly dotazníky

radiologickým asistentům a získaly tak mnoho informací o jejich práci a přístupu.

Pro praktickou část jsme si stanovily 3 hlavní cíle a k nim odpovídající předpoklady.

Prvním cílem bylo zjistit dostupnost edukační programů pro radiologické asistenty

a zmapovat jejich zájem o ně. Domníváme se, že edukační programy v rámci radiační

ochrany jsou stěžejním činitelem pro zkvalitnění radiační ochrany. K tomuto cíli se váže

předpoklad, kdy jsme se domnívaly, že podobných edukačních programů je dostatek

a zájem je vysoký. Otázky č. 2. a 3. náš předpoklad potvrzují. Domníváme se, že nízké

procento radiologických asistentů, kteří odpověděli záporně v otázce č. 2 (Probíhají

v rámci vašeho pracoviště výukové/edukační programy zaměřené na erudovanost

personálu o radiační ochraně?) souvisí spíše s nevědomostí daných osob o podobných

programech než s jejich neuskutečněním se. Stejně tak zájem radiologických asistentů

o tyto programy je většinově vysoký, nižší zájem projevili převážně radiologičtí asistenti

na odděleních radiační onkologie.

Otázka č. 4 byla zaměřena na vzdělávání radiologických asistentů. Tázaly jsme se

radiologických asistentů na jejich názor na vzdělání radiologických asistentů, především

na to, jakým způsobem se by se toto vzdělání dalo doplnit. Téměř 30 % radiologických

asistentů v dotazníku uvedlo, že vzdělání radiologických asistentů je dostatečné, tudíž není

třeba ho nijak dále doplňovat. Tyto odpovědi se nicméně neslučují s předchozím

potvrzeným předpokladem, který poukazoval na vysoký zájem radiologických asistentů

o výukové programy a semináře. Domníváme se, že v tomto případně respondentům

nevyhovovala otázka, která byla otevřená, a tak vyžadovala vyšší aktivitu respondenta.

Tuto domněnku potvrzuje i fakt, kdy dalších 14,5 % respondentů na tuto otázku vůbec

neodpovědělo. Zbytek a také většina respondentů (56,6 %) se vyjádřilo a navrhlo

možnosti, jakými způsoby by bylo možné poskytnout kvalitnější vzdělání. Tato skupina

respondentů nám poskytla dva úhly pohledu na to jak na problematiku nahlížet. Část

respondentů, jež uvedla odpověď, navrhovala zaměření se na výuku radiologických

53

asistentů na vysoké škole a to především v oborech: matematika, fyzika, cizí jazyky,

psychologie, psychoterapie. Ostatní respondenti z tohoto okruhu jsou přesvědčeni, že

zácvik radiologických asistentů by měl probíhat na všech odděleních, kde by měli možnost

zlepšit své znalosti i mimo své přímé zaměření.

Druhým cílem naší bakalářské práce bylo zjistit reálný přínos radiologických asistentů

při dodržování zásad radiační ochrany. Domníváme se, že radiologický asistent je

základním prvkem zajištující dodržování zásad a principů radiační ochrany.

Otázkou č. 5 jsme se radiologických asistentů tázaly na jejich názor v případě

možnosti zlepšení radiační ochrany na daném pracovišti. Opět zde nastává situace, kdy

poměrně vysoké procento respondentů odpovídá, že nic, případně ponechá otázku bez

odpovědi. Nezbývá nám tak se opět domnívat, že zde nastala podobná situace jako

u otázky č. 4. Z respondentů 31,7 % uvedlo, že nevidí žádné možnosti zlepšení a 16,3 %

respondentů ponechalo otázku bez odpovědi. Více než polovina respondentů (52 %) vidí

největší problém z hlediska radiační ochrany ve zbytečném snímkování (v případě RDG)

a to z hlediska duplicit snímků, kdy radiologický asistent je nucen expozici zopakovat,

protože není řádně zobrazena daná struktura, i z hlediska nesmyslných indikací, kdy je

indikujícím lékařem požadován snímek opakovaně, či mnoha struktur. Určitá zlepšení by

dále dle radiologických asistentů přinesla kvalitní komunikace s pacientem a zodpovědný

přístup radiologického asistenta v ohledech optimalizace záření. V případě nukleární

medicíny to pak je oddělená čekárna pro pacienty s již aplikovaným radiofarmakem (týká

se FN Bory) a kvalifikovaný fyzik přítomný na oddělení. Radiologičtí asistenti z oblastní

nemocnice v Příbrami by pak uvítali modernizaci osobních ochranných pomůcek.

V otázce č. 6 jsme se tázaly, jak moc se radiologičtí asistenti vnímají jako osoba, jež je

schopna ovlivnit dodržování principů radiační ochrany na daném pracovišti. V tomto bodě

velká většina respondentů odpověděla kladně, nicméně ani zdaleka ne všichni, překvapivé

se nám zdá, že žádné oddělení ani nemocnice zde nevykazuje jednotný přístup.

Otázkou č. 7 jsme úspěšně navázaly na předchozí otázku, s předpokladem získání

přesnějších informací. Otázka je otevřená, tudíž zde respondenti dostali více prostoru

k vyjádření se než v předchozí otázce, která mohla být špatně pochopena. Svou největší

sílu pociťují radiologičtí asistenti v držení se zodpovědného přístupu, který dále ovlivňuje

dodržování principů RO, zamezení duplicit, správné a přesné nastavení.

54

V otázce či. 8 jsme se snažily zjistit, jakým způsobem vnímají radiologičtí asistenti

riziko ionizujícího záření, protože se domníváme, že to zásadním způsobem ovlivňuje

jejich přístup k osobní radiační ochraně i k radiační ochraně pacientů. Nejvážněji riziko

ionizujícího záření berou v potaz na odděleních nukleární medicíny, kde jsme

předpokládaly riziko nejvyšší vzhledem k manipulaci s otevřenými zářiči.

Dále jsme zjišťovaly, zda radiologičtí asistenti užívají bezpodmínečně osobní

ochranné pomůcky, a o v otázce č. 9. Tato otázka se především týká oddělení

radiodiagnostiky, protože na oddělení Radiační onkologie, jsou pomůcky dané a na

oddělení nukleární medicíny se osobní ochranné pomůcky používají především v rámci

osobní ochrany pracovníků. Nicméně téměř na všech pracovištích jsou pomůcky

používány bezpodmínečně a na pracovištích, kde nejsou používány bezpodmínečně,

frekventovanost jejich používání neklesá pod 80 %, což je stále velice uspokojivé.

V otázce č. 10 jsme se ptaly, jaké prostředky k poskytování radiační ochrany pacienta

jsou považovány za nejdůležitější. V této otázce byla možnost zaškrtnout více odpovědí.

Nejčastěji zde byla zvolena odpověď taková, že nejdůležitějším faktorem poskytování

radiační ochrany je znalost a zodpovědný přístup pacienta, což se nám ukázalo již v otázce

č. 7. Své zastánce si našly i ostatní odpovědi: optimalizace záření zaškrtlo 27,2 %

respondentů, využívání osobních ochranných pomůcek 21,7 % a poučení pacienta

o vyšetření 10,3 % respondentů.

V předchozích otázkách a odpovědích byla již nejednou zmíněna otázka komunikace

s pacientem (např. formou poučení pacienta o následném vyšetření). V otázce č. 11 jsme se

tázaly, jakým způsobem radiologičtí asistenti komunikují s pacienty. Vzhledem k tomu, že

jsou to specialisté s odborným vzděláním, mohou zde být tendence uchylovat se

k výrazům, které jsou běžným osobám neznámé a neporozumění v takovém případě by

mohlo vést i k nepochopení požadavků a případnému navýšení přijaté dávky. Nicméně

jsme zjistili, že takové obavy zřejmě nejsou na místě, téměř většina (79,6 %) respondentů

uvedla, že se snaží vyjít pacientovi vstříc, a mluví s nimi tak aby bylo všemu řádně

porozuměno. Zbytek respondentů, tedy 19,4 % sice využívá odborné výrazy, nicméně se

vždy ujistí, že bylo vše řádně pochopeno.

Otázkou č. 12 jsme se dotazovaly radiologických asistentů, zda vnímají své pracoviště

jako to nejrizikovější z možných dostupných pracovišť. Dle předpokladu jsme zjistili, že

většina pracovníků na oddělení nukleární medicíny vnímá své pracoviště jako významně

55

rizikovější, než radiologičtí asistenti ostatních pracovišť, nejnižší riziko přitom pociťují

pracovníci radiodiagnostických oddělení.

Otázkou č. 13 jsme směřovaly opět zpět k radiační ochraně a tázaly se, jak chrání

radiologičtí asistenti bezpodmínečně sami sebe před rizikovými účinky ionizujícího záření.

Otázka to byla opět otevřená a tak se nám dostalo mnoho různých odpovědí, z niž

nejčastěji se vyskytovala odpověď ochrana vzdáleností, stíněním a časem, dále nošení

dozimetru, osobních ochranných pomůcek a opět zodpovědný přístup

Otázky č. 5 až č. 13 nám převážně potvrdili naši hypotézu o tom, že radiologický

asistent je klíčovým prvkem při dodržování zásad radiační ochrany. Z odpovědí plyne, že

převážně přístup (zodpovědný přístup) radiologických asistentů, dokáže ovlivnit mnohé.

Jedním z mála případů, kdy radiologický asistent může jen v malé míře ovlivnit proces, je

v případě určitých indikací vyžádaných indikujícím lékařem, jež může radiologický

asistent považovat za zbytečné.

Třetím a posledním cílem bylo zjistit rozdílnosti přístupu radiologických asistentů na

jednotlivých odděleních a v jednotlivých nemocnicích. Předpokládali jsme, že větší respekt

vůči kvalitě radiační ochrany budou mít pracovníc i na odděleních nukleární medicíny

(vzhledem k práci s otevřenými zářiči).

V rámci našeho dotazníkového šetření jsme zaznamenávaly a třídily odpovědi dle

jednotlivých oddělení a nemocnic. Toto nám pak dalo jedinečnou možnost porovnat

rozdíly, které zde mohly vzniknout. Hned v úvodu našeho dotazníkového šetření vyšlo

najevo, že nadpoloviční většina respondentů pochází z oddělení radiodiagnostiky, což

poukazuje na rozdíly nemocnic, kdy oddělení radiodiagnostiky je nejběžnější, zatímco

např.: oddělení radiační onkologie se vyskytuje pouze v nemocnici Královské vinohrady

v Praze a FN Lochotín v Plzni (z nemocnic, jež byly zahrnuty do našeho dotazníkového

šetření).

Větší rozdíly byly zaznamenány spíše mezi odděleními než mezi nemocnicemi.

Respondenti pracující na oddělení nukleární medicíny berou riziko, jemuž jsou vystaveni

vážněji než např.: pracovníci z oddělení nukleární medicíny. Toto odpovídá pracovním

povinnostem a také množství ionizujícího záření, jemuž jsou vystaveni. Vyšší míru

rizikovosti svého pracoviště také pociťují pracovníci na oddělení radiační onkologie a to

především v nemocnici Královské Vinohrady v Praze.

56

ZÁVĚR

Problematika ionizujícího záření je tolik řešená především proto, že lékařské ozáření

není limitované. Velkou roli tady tak zastává každý jednotlivý článek a pracovník procesu,

na konci kterého (nebo v průběhu kterého) je pacient vystaven ionizujícímu záření. Je tedy

třeba, aby byli pracovníci řádně poučení a kvalifikováni, tak aby byli schopni svou roli

zastávat kvalitním způsobem a lege artis. Tohoto je možné dosáhnout potřebnou

kvalifikací a případným pokračováním v celoživotním vzdělávání.

Díky praktické části naší bakalářské práce jsme zjistily, že radiologičtí asistenti dále

pracují na svém vzdělávání, a že možností k tomu mají dostatek. Zároveň jsme zjistili, že

ačkoliv jsou radiologičtí asistenti zásadním činitelem při dodržování zásad radiační

ochrany a mají tak velký vliv na optimalizaci záření, existují okolnosti, které mohou jen

těžko ovlivnit. Mezi tyto okolnosti patří, z pohledu respondentů, především lékaři

indikující nevhodná či zbytečná vyšetření. Vzhledem k tomu, že jsme získaly odpovědi od

radiologických asistentů z několika nemocnic, bylo také možné porovnat jejich přístup

a jeho rozdílnosti. Zjistily jsme, že žádné významné rozdíly mezi nemocnicemi nevznikají.

Dále jsme zjistili, že nejvyšší riziko zastává z pohledu RA oddělení nukleární medicíny.

Naše předpoklady se víceméně potvrdily, nicméně u každé mapované oblasti jsme

získali mnohem více cenných informací, než jsme předpokládaly. Jako největší z přínosů

shledáváme zjištění, že se přístup radiologických asistentů v rámci nemocnic příliš nemění,

a je tak pravděpodobné, že je tak všude poskytována stejně kvalitní radiační ochrana.

Doufám, že tato práce bude přínosná i dalším studentům oboru radiologický asistent

stejně tak jako byla mně, protože v průběhu zpracovávání této práce jsem pochopila

rozdíly jednotlivých oddělení a rozdílnosti přístupu k radiační ochraně každého z nich.

LITERATURA A PRAMENY

Česká literatura

1. Ullmann, Vojtěch. Astronuklfyzika. [Online] [Citace: 10. leden 2017.]

http://astronuklfyzika.cz/JadRadFyzika6.htm.

2. Ferda, Jiří, a další, a další. Základy zobrazovacích metod. Praha : Galén, 2015. 978-80-

7492-164-3.

3. Hušák, Václav a kolektiv, a. Radiační ochrana pro radiologické asistenty. Olomouc :

Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 978-80-244-2350-0.

4. Riebelová, Dana, Prudil, Ludvík a Svoboda, Josef. Problematika práce sestry v

souvislosti s diagnostikou a léčbou ionizujícím zářením. Brno : Institut pro další vzdělávání

pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1993. 80-7013-141-1.

5. Josef Nekula, Jana Chmelová. Vybrané kapitoly z konvenční radiologie. Ostrava :

Ostravská univerzita v Ostravě, 2005. 80-7368-057-2.

6. Rosina, Jozef, a další, a další. Biofyzika, pro zdravotnické a biomedicínské obory.

Praha : Grada, 2013. 978-80-247-4237-3.

7. SURO. [Online] [Citace: 10. leden 2017.] https://www.suro.cz/cz/lekarske.

8. Sherer, Mary, Visconti, Paula a Ritenour, E. Radiation protection in medical

radiography. St. Louis : Mosby, 2006. 978-0-323-03600-9.

9. Ullman, Vojtěch. Radiační ochrana. Astronuklfyzika. [Online] [Citace: 10. leden 2017.]

http://astronuklfyzika.cz/RadiacniOchrana.htm.

10. Radiation Protection and Dose Optimisation. Vienna : European Association of

Nuclear Medicine, 2015. 978-3-902785-12-1.

11. Ullman, Vojtěch. Jaderná a radiační fyzika. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě,

2009. 978-80-7368-669-7.

12. Hála, Jiří. Radioaktivita, ionizující záření, jaderná energie. Brno : Konvoj, 1998. 80-

85615-56-8.

13. Seidl, Zdeněk a spol., a. Radiologie pro studium i praxi. Praha : GRADA Publishing,

2012. 978-80-247-4108-6.

14. SÚJB. [Online] [Citace: 5. leden 2017.]

https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/legislativa/vyhlasky/307_po_novele.pdf.

15. Malán, Alexaner. Vybrané kapitoly z nukleární medicíny. Plzeň : KC Solid spol. s.r.o.,

2013.

16. Radiační ochrana, požadavky SŮJB při provádění paliativní terapie na pracovištích

nukleární medicíny. Zbraslav : NUKLIN, 1999. 80-7073-074-9.

17. Ullmann, Vojtěch. Astronuklfyzika. [Online] [Citace: 15. leden 2017.]

http://astronuklfyzika.cz/strana2.htm.

SEZNAM ZKRATEK

ALARA………………………………………...…..as low as reasonably achievable

Bq……………………………………………………..……………………becquerel

CT…………………………………………………………….computer tomography

DRÚ………………………………………………....diagnostické referenční úrovně

Gy……………………………………………………………………………….Gray

ICRP……………………….... International Commission on radiological protection

ICRU…….……The International Commission on Radiation Units and Measurment

IZ…………………………………………………………...……….ionizující záření

Kerma………………………………...………Kinetic energy released per unit mass

RA……………………………………………………………...radiologický asistent

RDG………………………………………………….……………..radiodiagnostika

RON……………………………………………………………....radiační onkologie

SPECT……………………………Single-Photon Emission Computed Tomography

Sv……………………………………………………………………………..Sievert

OOP………………………………………………………osobní ochranné pomůcky

PET……………………………………………….….positron emission tomography

WR............................................................................................radiační váhový faktor

WT…………………………………………………………………...váhový faktor

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Rozložení radiologických asistentů na jednotlivých odděleních ........................... 32

Graf 2: Možnosti výukových programů pro RA.................................................................. 34

Graf 3: Počet RA se zájmem o edukaci v radiační ochraně ................................................ 36

Graf 4: Možná vylepšení ve vzdělání RA............................................................................ 37

Graf 5: Možnosti zlepšení radiační ochrany ........................................................................ 39

Graf 6: Míra vlivu radiologického asistenta na radiační ochranu........................................ 41

Graf 7: Riziko negativních účinků ionizujícího záření z pohledu radiologického asistenta 43

Graf 8: Četnost využívání OOP ........................................................................................... 45

Graf 9: Prostředky k poskytování kvalitní RO .................................................................... 46

Graf 10: Komunikace s pacientem ...................................................................................... 48

Graf 11: Rizikovost pracovišť z pohledu RA ...................................................................... 50

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1Přehled druhů záření ............................................................................................ 11

Tabulka 2 Přehled limitů ..................................................................................................... 19

Tabulka 3Přehled konverzních faktorů radionuklidů .......................................................... 20

Tabulka 4 Rozložení radiologických asistentů na jednotlivých odděleních........................ 32

Tabulka 5 Možnost výukových programů pro RAS ............................................................ 34

Tabulka 6 Počet RAS se zájmem o edukaci v RO............................................................... 36

Tabulka 7Možnosti zlepšení radiační ochrany na jednotlivých odděleních ........................ 39

Tabulka 8 Míra vlivu radiologického asistenta na radiační ochranu ................................... 41

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Dotazník .............................................................................................................. 63

Příloha 2: Souhlas s dotazníkovým šetřením v FN Královské Vinohrady .......................... 66

Příloha 3: souhlas s dotazníkovým šetřením FN Plzeň ....................................................... 67

Příloha 1: Dotazník

Zdroj: vlastní

Příloha 2: Souhlas s dotazníkovým šetřením FN Královské Vinohrady

Zdroj: vlastní

Příloha 3: Souhlas s dotazníkovým šetřením FN Plzeň

Zdroj: vlastní

Date post:	16-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

ROLE RADIOLOGICKÉHO ASISTENTA PŘI DODRŽOVÁNÍ …1.1.1 Fotoefekt Fotoefekt je interakce, která...

Documents