Číslo 39 ročník 28 Pro období od 13. 12. do 31. 12. 2017 INTErNEToVÝ TÝDENÍK Pro orIENTACI NA KNIŽNÍM TrHU UVNITŘ: Tilar J. Mazzeová IRENINY DĚTI (rozhovory o osudech hrdinky); Robert Harris KONKLÁVE (rozhovor s autorem); Stanislav Perkner ČECHOAMERICKÝ PŘÍBĚH (rozhovor s autorem); Tim Ferris NÁSTROJE TITÁNŮ (rozhovor s autorem); Ian Kershaw DO PEKEL A ZPĚT: Evropa 1914–1949 (rozhovor s autorem); Lauren Graham RYCHLEJI MLUVIT NEDOKÁŽU (rozhovor s autorkou) a další www.prah.cz Nakladatelství Argo vydává Distribuuje: Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, e-mail: [email protected], internet. knihkupectví: www.kosmas.cz Více a další novinky uvnitř 349 Kč 398 Kč 498 Kč Více uvnitř Další novinky, videa, rozhovory, recenze, aktuality na: http://denik-knihy.cz/ Krásné Vánoce a v novém roce hodně příjemných zážitků s KNIHAMI přeje redakce
Transcript
Číslo
39ročník 28Pro
obdob
í od 13
. 12. d
o 31. 1
2. 201
7I N T E r N E T o V Ý T Ý D E N Í K P r o o r I E N TA C I N A K N I Ž N Í M T r H U
UVNITŘ: Tilar J. Mazzeová IRENINY DĚTI (rozhovory o osudech hrdinky); Robert HarrisKONKLÁVE (rozhovor s autorem); Stanislav Perkner ČECHOAMERICKÝ PŘÍBĚH (rozhovor s autorem); Tim Ferris NÁSTROJE TITÁNŮ (rozhovor s autorem); Ian Kershaw DO PEKEL A ZPĚT: Evropa 1914–1949(rozhovor s autorem); Lauren Graham RYCHLEJI MLUVIT NEDOKÁŽU (rozhovor s autorkou) a další
Další novinky, videa, rozhovory, recenze, aktuality na: http://denik-knihy.cz/
Krásné Vánocea v novém roce hodně
příjemných zážitkůs KNIHAMI
přeje redakce
www.prah.cz
Tilar J. MazzeováIrenIny děTInevšední příběh hrdinky,která z varšavského ghetta zachránila 2500 dětíIrena Sendlerová bývá srovnávána s Oskarem Schindlerem, protože zachránila předjistou smrtí dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Irena ale neměla žádnévýjimečné postavení ani majetek. dalo by se říci, že to byla obyčejná sociálnípracovnice. Měla ale zvláštní dar – uměla svým vzorem, odvahou a přesvědčenímstrhnout ostatní a spolu s nimi pak dokázat neuvěřitelné věci. Pro každézachráněné dítě přitom riskovalo vlastní životy nejméně deset statečných a obě-tavých lidí z celé Varšavy… nemluvňata pašovali v kufrech, krabicích i v rakvích.Starší děti prováděli páchnoucími a nebezpečnými kanalizačními stokami.
V roce 1943 Irenu zatklo gestapo,naštěstí ale nevěděli, že je klí-čovou osobností polského odboje.Tři měsíce ji mučili, Irena všaknevyzradila nic. Odboj ji zachránilpár minut před popravou…
Přeložila Karina Matějů
Vázaná s přebalem, 312 stran, 349 Kč, eAn 9788072527113, ISBn 978-80-7252-711-3
https://www.prah.cz/knihy/ireniny-deti-503 Více na dalších stranáchZakoupit můžete zde
www.prah.cz
„Když začala válka, celé Polsko se utopilo v mořikrve, ale především postihla židovský národ. A v tomto národě to byly děti, které trpěly nejvíce,a proto bylo potřeba jim pomoci,“ řekla IrenaSendlerová reportérům ABC News, kteří ji na-vštívili u příležitosti jejích 97. narozenin.
Varšavu obsadili nacisté napodzim roku 1939 a brzy potomzačali přemisťovat židovské oby-vatelstvo do ghetta, kde zadržo-vali 400 000 lidí. ,Jedna čtvrtinazemřela hlady a následkem ne-mocí ještě předtím, než začalytransporty do koncentračníchtáborů. Ale strach z tyfu, který se šířil i dodalších částí Varšavy, donutilokupanty umožnit přístup doghetta pracovníkům sociálních služeb. Jedním z nich bylaIrena. To už navázala spojení s odbojovým hnutím Zegota,které po celé Varšavě založilo deset středisek péče – ile-gálních institucí, které zaměstnávaly 20 až 30 dobrovolníků,převážně žen. Irena se ujala úkolu pašovat židovské děti z ghetta a tím jim zachránit život. „Večer před odjezdem trans-portu jsem obešla ohrožené rodiny a nabídla jim, že se
pokusím zachránit jejich děti. Někteří z rodičů mi důvěřovali,jiní ne.“ Děti ukrývala v rakvích nebo pytlích, kufrech aut a takto je vyvážela z ghetta. Nejmenší svěřovala bezdětnýmpárům, o starší se starali dočasní pěstouni. Učily se katolic-kému náboženství, aby nebyly nápadné v církevních si-rotčincích a školách, kde čekaly na konec války. „Ale nechtělajsem, aby děti nevěděly, kým skutečně byly. Sepsala jsem dva
kódované seznamy, zaznamena-la falešnou a skutečnou identitudětí a tyto dokumenty vložila doskleněných lahví a zahrabala je v zahradě u svého domu. Běhemdvou let jich bylo více než dvatisíce. Po válce jsem sklenice zezahrady vykopala a odevzdala jevedení židovské obce ve Var-šavě. Podařilo se také zkontakto-vat kompetentní lidi v Izraeli, kte-ří pomohli tam děti přestěhovat.“
Jednou v noci v říjnu Irenu zatklo gestapo a odvezlo donechvalně známého vězení Pawiak. Mučili ji tři měsíce, opa-kovaně bičovali do bosých chodidel, pálili cigaretou, alenedostali z ní přiznání, ani udání spolupracovníků. Z vězeníse jí podařilo s pomoci Zegoty, která podplatila dozorce, abyji zapsali jako popravenou, uprchnout. Po útěku i nadálepokračovala v zachraňování Židů
„Nechtěla jsem,aby děti nevěděly,kým byly...“
www.prah.cz
Celá desetiletá žila Irena skromný život, aniž by někdo vědělo jejím hrdinství. V roce 1965 jí Jad Vašem prohlásil zaspravedlivou mezi národy.. Do širšího povědomí se její příběhdostal teprve v roce 1999, kdy středoškolští studenti z Kan-sasu Megan Stewartová, Elizabeth Cambersová, SabrinaCoonsová a Janine Underwoodová o ní napsali hru, s kteroujezdili po celé Americe a zavítali i do Evropy. Později bylnatočen film s Angelinou Jolieovou v hlavní roli. V roce 2003obdržela polský státní Řád bílého orlaPoslední roky prožila v domově pro seniory. 6. května 2008byla převezena do nemocnice se srdečními problémy, kde 12.května ve věku 98 let zemřela.
Irena s dcerou Jankou v roce 1949„Rodinná legenda říká, že moje máma navštívila kartářku,která jí předpověděla, že se bude třikrát vdávat, ale bude mítjen dva manžele, a přesně to se stalo. Se Sendlerem serozvedla a v roce 1947 se oženila se Stefanem. Spolu měli třiděti. Mě, Andrzeja, který zemřel v dětství, a Adama, kterýzemřel na srdeční selhání v dospělosti. O dvanáct let pozdějise se Stefanem rozvedla a znovu se oženila se Sendlerem.Velkým problémem s mým tátou bylo, že nechtěl, abypracovala, a mé mámě nestačilo pracovat „36 hodin“ denně.
Matka nikdy nic nekupovala. Tvrdila, že všechno hmotné jezbytečné, protože kdyby znovu vypukla válka, všechno sezničí. Takže můj táta musel koupit knihy, o nichž si myslel, žebychom si je měli přečíst, nádobí a spousty dalších věcí, beznichž domácnost nemůže fungovat. V pozdějších letech jsemvšechny její výjimečnosti pochopila. Starala jsem se o „sva-tou“.
Michal Glowinski: „Shoah jste mohli pře-žít, ale jeho následkům neuniknete.“Irenu znal z dětství jako přítelkyni svéžidovské rodiny. Zachránila mu život tím,že ho ukryla v klášteře. „Byla organizač-ním géniem, dělala rychlá rozhodnutí,která nikdo nezpochybňoval," dodává.„Myslím na ni, jako na člověka, kterému dlužím za svůj život."Elzbieta Ficowska, kterou Irena propa-šovla z varšavského ghetta jako šesti-měsíční miminko. Její rodiče ji dali sedati-va, aby cestou neplakala, a stříbrnou lžíci,kterou opatruje dodnes jako jedinoupamátku na svou někdejší rodinu. „Synagogu občas navštívím, ale jen spíšjako zástupce mé ztracené rodiny, je pro mě cizí.Někdy se dívám do zrcadla a hledám na své tváři stopybiologických rodičů. Posílala jsem dopisy po celém světě,abych se o nich něco dozvěděla, ale marně. Nikdy jsemneviděla ani jejich fotografii.“
Irena se stala symbolem, symbolem něčeho velmi dobrého,symbolem nepopiratelné morální autority. V dnešním světěerodujících hodnot, v nichž se role lidských vzorů rozpadajíjeden po druhém, jsou to zejména mladí lidé, kteří potřebujíněkoho jako byla paní Sendlerová. Vedle mé biologické a polské pěstounské ji považuji za svou třetí matku. A tak tomá většina dětí, které zachránila.“
www.prah.cz
Nejjasnějšíhvězda na černé obloze okupace...Rozhovor s Janinou Zgrzembskou,dcerou Ireny Sendlerové, zveřejnilinterne-tový portál Świętokrzyskie u příležitosti pojmenování základníškoly č. 19 v Kielcích na počestIreny Sendlerové 23. listopadu2012.
Je snadné být dcerou slavnématky? Moc ne. Děti slavných rodičů to nemají v životě lehké. Častose s nimi porovnávají, někdy z toho mají komplexy. Jejichživotní dráha je úplně jiná. Moje matka by se byla obětovalapro celý svět, chtělapomáhat a zachránitvšechny potřebné. Pracuji jako redaktorkav jednom varšavskémnakladatelství a bratr,který zemřel před sedmilety, byl archivář. Vícenež s lidmi jsme sezaobírali dokumenty a knihami.
Jak se díváte na hrdinství matkyza druhé světová války, kdyzachránila tolik dětíSama to za hrdinství nepovažo-vala. Myslím, že takové rysy osob-nosti, jako citlivost na bezpráví,smysl pro spravedlnost a schop-nost empatie zdědila po svém otci.V Otwocku měl skromnou lékař-skou praxi a většinu svých pa-cientů léčil zdarma. Celý život sipamatovala, co jí otec říkal. Proněj nebyl důležitý původ člověka,jeho přesvědčení, náboženství,rasa, a proto byl schopen sdílet sevšemi dobré i špatné. Druhým
pravidlem, kterého se v životě držel, bylo podat pomocnouruku každému, kdo to potřeboval. Že to všechno přijala zasvé,prokázala během druhé světové války. Spisovatel NatanGross napsal, že moje matka byla nejjasnější hvězda načerné obloze okupace.
Byla dobrou matkoupro vás a vašehobratra? Řekla bych, že kolem níse stále pohybovalaspousta potřebných lidí.Po celou dobu bylazaneprázdněna jejichzáležitostmi. Kromě násse starala o dvě dalšíděti, které měla
www.prah.cz
v pěstounské péči – Teresu a Irenku. Teresa vystudovalastomatologii a odešla do Izraele, Irena absolvovala země-dělskou univerzitu, její dcera je onkoložka ve Varšavě. Pomáhala i v posledních letech svého života, zemřela ve věku98 let, v pečovatelském domě v klášteře Bonifrat. Každý denpřijala pět až šest lidí, kteří ji požádali o pomoc. Pamatuji si,že jako dítě jsem se na ni nemohla vždycky ve všemspolehnout, protože už jí na mě nezbýval čas. Ale chovám k ní velkou úctu a obdiv. Všechno v životě má svou cenu. Měla ráda i nějakou vyloženě „ženskou“ práci?V pozdějších letech si háčkovala a krásně vyšívala. Hodněčetla. Milovala květiny. Co dělala maminka po válce? Pracovala v oddělení sociální péče, byla vedoucí pedago-gického dozoru na ministerstvu školství, poté se stala ná-městkyní ředitele střední školy Felicki. Působila také v růz-ných zdravotních školách, a to i ve vedoucích funkcích. Předodchodem do důchodu se stala náměstkyní ředitele minister-ského odboru zubní a farmaceutické technologie. Celkem pra-covala 52 let. Nebylo to pro ni snadné, protože můj bratr a jájsme byli často nemocní. Jste spíš po matce nebo otci? Říká se, že děti dědí polovinu od otce a matky. Mám vlastnostijednoho i druhého. Jako dítě jsem se spíš podobala otci, alev posledních letech při pohledu do zrcadla, pak vidím hodněfyzické podoby na matku. Naplňovalo vaši matku pomáhat druhýmUrčitě a do posledních dní svého života si i díky tomu zacho-vala dobrou mysl. Zajímala se o politiku, historii, dobře siuvědomovala, co se děje ve světě. Znepokojovala ji válka v Iráku, terorismus. Byla pacifistkou.Určitě nezapomněla na všechno hrozné z války... Ano, na to nešlo zapomenout. Měla hrozné sny, prožívala to v nich všechno znovu. Vzpomínala na utrpení matek, kteréodevzdaly své děti cizím lidem a věděly, že už je asi nikdyneuvidí. Vždycky si přála, aby udělala maximum,aby zachránila více lidí. Byla vděčná za tolikdůvěryhodných spolupracovníků, kteří jípomáhali. Ti všichni jsou hrdinové a zaslouží sivelký respekt. Jak se mamince podařilo udělat tak skvěloupráci? Byla skvělým organizátorem. Na počátku, kdyNěmci ghetto zřídili, se oblékala jako zdravotnísestra, a se svými kolegy tam nosila léky, jídlo a peníze. Je to zázrak, že ji při tom nezabili.Většinou i proto, že každou akci měla vždydobře promyšlenou. Umísťovala děti do čtrnáctisirotčinců a mnoha pěstounských rodin.
Jak přijímala uznání a pocty?Snažila se jim vyhnout.Když se k ní hlásili za-hraniční novináři, jejíjediná vnučka Agnies-zka se zeptala: „Babič-ko, co jsi udělala, že jsitak slavná?“ Nedokázala odpovědět,za mimořádnou se v žádném případě ne-považovala. OceněníYad Vashem přijala v roce 1965 s podmínkou,že to nebude mít publicitu.Matka o svých věcech nemluvila, tak mě velmi překvapilo,když jsem v roce 1988 přijela Izraele, jak mi jméno Sendlerotevírá všechny dveře. Vzpomínám si také, jak byla dojatá, když za ní přijeli studentiz amerického Kansasu, kteří v roce 1999 napsali na popudsvého učitele hru Life in a Jar (Život v zavařovačce). Hráli jiv USA i v Evropě a maminku to učinilo tak populární, že se
v Kansasu od roku 2002 slaví 10. března Irena Sendler Day Po všech těchto rodinných zkušenostech, co je nej-důležitější ve vašem životě? Protože nemám děti, tak je kromě zdraví pro mě důležité,abych se mohla setkávat se svými přáteli, mluvit s nimi, někdytřeba i něco poradit. Dnes nemusíme zachraňovat někohopřed zavražděním, ale je neocenitelné vyslyšet souseda,věnovat mu pozornost, povzbudit ho. Je také důležité, abychpřipomínala odkaz mé matky. Společně s Annou Mies-zkowskou jsme napsali knihu nazvanou „Děti IrenySendlerové“. Zúčastním se také oslav škol, které se pojme-novávají po mé mamince. V Polsku už jich je dvaadvacet a v Německu čtyři. A budou přibývat.
Reiner Stach KAFKA 2 – Roky rozhodováníTřídílná biografie o životě a díle jednoho z největších, nejznámějších a nejčtenějších autorů světovéliteratury, pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky (1883–1924) je rozsahem i vý-znamem monumentální, výjimečná a zcela ojedinělá. Německý literární historik, který kroměliterární vědy vystudoval rovněž filozofii a matematiku, pracoval na třídílném souboru celýchosmnáct let. Všechna fakta, každou drobnou jednotlivost pečlivě ověřoval a dokládal, striktně sevyhýbal zaplňování bílých míst v Kafkově životě fikcí, spisovatelovu osobnost a dílo zpodobnil v celésložitosti a komplexnosti. O Kafkovi přitom vypráví nesmírně poutavě, střídá esejistické i vyprávěcípasáže, zpřítomňuje dobové panorama, každý díl se čte jako román. Roky 1910 až 1915 zachycujíintenzivní proměnu Franze Kafky z ovlivnitelného, nevázaného mladíka v odpovědného úředníka,znejistělého a přecitlivělého muže s komplikovaným vztahem k ženám a zároveň v mistra slova,spisovatele, jenž dokázal precizně zachytit své noční můry a prodchnout je zvláštně odtažitým„kafkovským“ humorem a ironií. Kafkův život, stále pevně spojený s rodnou Prahou, je ve zmíněnémobdobí vytyčen rozhodujícími milníky, které určily Kafkovo další profesní, osobní a uměleckésměřování: Kafka se seznamuje, blíže poznává a studuje židovské náboženství, poprvé vystupuje naveřejnosti jako spisovatel, zažívá vypuknutí první světové války a také komplikovaný vztah s FeliceBauerovou, s níž se dvakrát zasnoubil, pokaždé však zasnoubení zrušil a v roce 1917 vztahdefinitivně ukončil. Je to trovněž doba „strašlivého dvojího života“ mezi kanceláří a psacím stolem,na němž Kafka po nocích psal některá svá zásadní díla: povídkový soubor Rozjímání (Betrachtung),který je jeho vůbec první vydanou knihou (1913), povídky Proměna (Die Verwandlung, 1912,publikována 1915), Ortel (Das Urteil, 1912, vydána 1913) a V kárném táboře (In der Strafkolonie,1914, uveřejněna 1919), románový fragment Nezvěstný (Der Verschollene,1911–1914, vydanýposmrtně), jehož první kapitola vyšla pod názvem Topič (Der Heizer) ještě za Kafkova života v roce1913, a také nedokončený román Proces (Der Process, 1914–1915, vydaný posmrtně). Reiner Stachvyužil při práci na druhém svazku své trilogie mimo jiné i pozůstalost Felice Bauerové, kterou objevilv USA, kde Kafkova bývalá snoubenka v roce 1960 zemřela.
Překlad: Michael PůčekVázaná, 674 stran, 398 Kč, EAN: 9788025723470
https://www.kosmas.cz/knihy/226618/kafka-2-roky-rozhodovani/Zakoupit můžete zde
Rozhodující roky života pod mikroskopem: Reiner Stach proměnil
Franze Kafku v románovou postavu. Süddeutsche Zeitung
Jeden z největších životopisných projektů německé literární historie
[...] biografie století. Frankfurter Allgemeine Zeitung
www.euromedia.cz
Robert Harris KonKlávePapež je mrtvý. Za zavřenými dveřmi Sixtinskékaple se okamžitě roztáčí soukolí katolickémašinérie. Sto a osmnáct kardinálů k tomu z ce-lého světa zasedne, aby během následujícíchhodin zvolili příštího nejmocnějšího duchovníhovůdce planety. v jejich rozhodování je máprovázet boží vůle a Jeho hlas jim má odhalit,kdo je ten pravý. Avšak i když jsou kardinálovéoslavování jako muži ctností a víry, jsou topředevším lidé. Každý z nich má své touhy, svérivaly. A také hříchy, které už nyní nedokážískrývat…
Robert Harris se narodil roku1957 v Nottinghamu. Po studiuhistorie na univerzitě v Cam-bridgi pracoval jako reportér proBBC a politický dopisovatel proThe Observer, The SundayTimes a The Daily Telegraph.Jako graduovaný historik pro-slul ve svých beletristických i faktografických dílech tím, žezachycuje události na podkladědůkladných rešerší pramenů.Žije s manželkou Gill Hornby-ovou v Berkshiru nedalekoNewbury, má čtyři děti. Je auto-rem osmi bestsellerových ro-mánů; všechny vyšly v českémpřekladu: Otčina, Enigma, Ar-changelsk, Pompeje, Impérium(Římská trilogie 1), Duch,Lustrum (Římská trilogie 2) a Index hrůzy. Harrisovo dílobylo přeloženo od třiceti sedmijazyků. Několik jeho knih bylozfilmováno; na filmovém zpra-cování románu Důstojník a špeh pracuje opět RomanPolanski.
www.euromedia.cz
Věříte v Boha? Nemám rád primitivní ateismus. Zavede člověka sice na snadnou, alenudnou cestu. Spíše mě přitahují lidi, kteří mají odvahu přemýšlet,nehledat přímočarost a jsou naladěni k diskusi. Cítím k nim empatii.Nikdy jsem nebyl pokřtěn. A nelituji toho. Člověk o tom sám nerozhodne,stejně jako o očkování v útlém věku. Ale nemyslím si, že by tuto knihumohl napsat stoprocentní ateista.Kniha je po faktické stránce bezchybná. Jak jste shromažďoval pod-klady?Ve Vatikánu mi vycházeli všemožně vstříc. Setkal jsem se tu s atmo-sférou otevřenosti. Sledoval jsem poslední dvě konkláve. Ve sv. Petrujsem viděl mnoho kardinálů, kteří vítali nového papeže. Měl jsem pocit,že se dívám na římský senát z Cicerových dnů. Prohlídku Vatikánu midohodl můj italský vydavatel. Prováděl mě Mgr. Guillermo Karcher. Nežjsme se rozloučili, zeptal se mě, jestli bych chtěl ještě něco vidět.Požádal jsem ho, jestli by mně neukázal kancelář státního tajemníka.Překvapilo mě, že souhlasil, protože jde o místo zřídka přístupnéveřejnosti. Procházeli jsme úžasnou chodbou vyzdobenou Raphaelovýmiobrazy. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek. Možná i díky tomu jsemsi Vatikán, jeho historii a vzhled zamiloval. Které prameny pro vás byly klíčové?Četl jsem Evangelia. Ohromila mě síla Kristovy osobnosti. Jakospisovatel bych ocenil nějaký rozpor v tom, jak získával své stoupence.Ale nenašel jsem ho. Lidé ho následovali, protože jim dával víru a naději.Rozpor jsem si uvědomil až konfrontací se současností, v kontrastu mezicírkví a její zakladatelem – institucí a charismatem. V evangeliíchvystupuje hodně žen a přesto hrají v církvi malou roli. Obdivuji papežeFrantiška. Je pro mě ztělesněním protiřečení uvnitř církve. Existuje víra,ale také pochybnost, která je pro víru důležitá. A on dává všempochybnostem průchod a tím církev posiluje, vrací jí autoritu. Jeho tvář jetak usměvavá, otevřená a vřelá. Když jsem byl v Římě, slyšel jsem od jednoho věrohodného zdroje, jakse papež rozhodl strávit večer se skupinou vatikánských dělníků, někteříbyli nemocní rakovinou. Toto spojení s obyčejnými lidmi mě fascinovalo a pochopil jsem, že papež František je lepší než většina katolíků.Jednou z postav v knize je kardinál Tedesco, benátský patriarcha,poukazuje na to, že dnešní svět je proti křesťanům. Knihujsem dokončil ještě před smrtí Jacquesa Hamela, kterého26. července 2016 zavraždili teroristé napojení naIslámský stát, když sloužil mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray, a byl jsem šokován naivitousvětové reakce na náboženskou válku. Tragédie v kostelesv. Štěpána na tom nic nezměnila.Cítíte se být i politickým spisovatelem?Narážíte asi na několik mých odkazů na román z roku 1951Snow's The Masters. V literárních kruzích je stále dobřeznámý. Zabývá se volbou šéfa Cambridgeské univerzity.Výkon moci je předmětem také v mém románu Konklávea zabývá se jím i mnoho jiných knih. Ale nikoli moc, nýbržsvědomí a víra musí být to hlavní. Člověk se musí dotýkatvnitřního života. Z tohoto úhlu se dívám i na kardinály jako
konfliktní muže, pokud jde o roli papeže, sdílím jeho strach z osamělostí,která čeká na každého muže voleného do vysoké veřejné funkce. V románu Konkláve jsem se snažil odhalit dilema, kterému všichničelíme. Jak se dokážeme pohybovat mezi touhou a skutečností, meziposvátným a světským. Konkláve je nejstarší volba na světě a nejtajnější,a rozhodně funguje. Ve srovnání s některými jinými volbami přináší i lepšívýsledky.Které autory jste si oblíbil?Obdivuji Grahama Greena, Evelyn Waugh a méně známého BrianaMoora. U nich mě fascinuje především schopnost skvěle vyjádřitduchovní rozměr života.
(Volně podle zahraničních pramenů)
Konkláve je nejstarší volba
www.gelton.cz
Stanislav PerknerČechoamerický Příběhkladenský rodák Stanislav Perkner(*1946) se v polovině60. let rozhodl prostudium publicistiky. V předvečer same-tové revoluce 1989ho studenti zvoliliděkanem Fakulty žur-nalistiky Uk. Po jejímzániku se odhodlalk trvalému odchodudo USa.Nyní, po 25 letechúspěšné akademickékariéry v kalifornii,Perkner vzpomíná nadětství v Novém Stra-šecí, pražské jaro a srpen 1968, poněmž „socialismuss lidskou tváří“ zde-generoval v „reálnýsocialismus s husíkůží“.kniha přibližuje krizihusákovského reži-mu ve světle autoro-vých unikátních zku-šeností: jeho prácena Uk, včetně šest-náctiletého vedeníkatedry rozhlasu atelevize, a také dlou-hodobých stáží v in-dii (1981), v americ-ké indianě (1986), a nakonec v oddělenísdělovacích pro-středků ÚV kSČ(1988).Závěrečné kapitoly jsou o tom, „jak žít a přežít v americe“: jak se sžít s novýmprostředím, uplatnit se v původní – kantorské – profesi, a neztrácet přitom anismysl pro humor, ani zdravý český skepticismus.
Mám o čempřemýšletKdy ses rozhodl, že popíšeš svůj životní příběh?Do Kalifornie jsem přesídlil před 25 lety. Mezitím se narodilamá pražská vnoučata. Ta mě znají hlavně jako občasnéholetního návstěvníka obtěžkaného dary – něco jakočervencového Ježíška. Proto jsem si v uplynulých sedmi letechvyšetřil čas mezi přednáškami a sepisováním nudnýchakademických textů na něco lehčího, z čeho by se potomciněco o mně dozvěděli. Aby mi to šlo líp od ruky, udělal jsem siz psaní memoárů víkendového koníčka.Tvůj Čechoamerický příběh se odehrává na historickémpozadí poválečného Československa. Navíc zavádíčtenáře do Ruska a dalších zemí někdejšího sovětskéhobloku, a také do Indie, Jemenu, a nakonec do Spojenýchstátů. Pokouším se rekapitulovat své osudy jako svědek doby, v konextu historie. Proto píšu nejen o středočeskémmaloměstě mého dětství, ale i o Praze 60. let – o vzbouřeníintelektuálů, reprezentovaným mj. rozhlasovým publicistou a spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem, hospodářských refor-mách Oty Šika, pražském jaru zosobněným AlexandremDubčekem, ale i o jeho neslavném konci spjatým s GustávemHusákem. Dalším formativním obdobím pro mou generaci bylanormalizace ukončená listopadem 1989. Odjakživa jsem bylposedlý touhou po cestování, a tak kdykoli se naskytlapřiležitost, nenechal jsem si ji ujít. Nakonec jsem v cizinězakotvil natrvalo, což mi trochu zaostřilo náhled na dějinnéudálosti i na mé soukromé osudy. Knihu jsi rozdělil do dvou částí. Ta první se týká tvéhopůsobení v Československu, studia novinářství a pakpedagogického působení na novinářské fakultě UK.Mnohého určitě překvapí, do jakých detailů zacházíš.Budoval sis tedy už tehdy archiv, o němž jsi předpokládal,že ho později využiješ?K psaní deníku nebo budování osobního archivu jsem se nikdynepřinutil. Do Ameriky jsem se vypravil v roce 1992 nalehko;mělo to být jen na čas – po dobu tříměsíční přednáškové cestypo 25 státech. Zelenou kartu jsem ale získal už na podzimtéhož roku. Trvalý pobyt jsem sám sobě i rodině podmiňovalzaměstnáním ve vysokoškolském oboru. To se mi poštěstilonajít v kalifornském Stocktonu. Při psaní memoárů jsem čerpalz paměti a nesčetných konzultací v rodině a s někdejšímispolupracovníky. Osobní vzpomínky jsem konfrontoval s pub-likacemi Vladimíra Hanzela, Oskara Krejčího, Milana Šmída,Jana Jiráka, Jana Černého, Petra Žantovského a mnoha
dalších. Leccos upřesnil i prů-zkum univerzitních archivů. K prokreslení historického vý-voje v osmdesátých letech mipřispěly odtajněné dokumentyCIA a sovětských pramenů;ohromně mi pomohly his-torické sbírky Stanfordovy uni-verzity, kam to nemám daleko.A zaplaťpanbůh za internet!Na které období se ti vzpomí-nalo nejsnáze a co naopakbylo pro tebe nejtěžší?Nejtěžší bylo bilancovat léta husákovské normalizace. Jakpraví otřepaná fráze, vizi socialismu s lidskou tváří vystřídalodvacetiletí socialismu s husí kůží. Věřil jsem v Gorbačova a doufal, že reformní změny shora nastanou i u nás. Ale jakpravil Schopenhauer, „osud karty rozdává, my však s nimihrajeme“. Můj osud mi v osmdesátých letech přihrál vý-jimečnou příležitost, a já se rozhodl s touto kartou hrát.Ozkoušel jsem si na vlastní kůži tři modely tehdejšíhouspořádání světa: V roce 1981 jsem vyučoval dějiny no-vinářství na několika univerzitách v Indii; byla to moje prvnícesta „na západ“. O pět let později jsem strávil půlroční stáž v americké Indianě – píšu o tom v kapitole Z Indie do Indiany.A krátce po návratu z Indianské univerzity v Bloomingtonu měmoje rodná Fakulta žurnalistiky UK vyslala na celoroční stáž v Oddělení sdělovacích prostředků na ÚV KSČ. Kdo si ještědnes vzpomene na Jana Fojtíka, Vasila Biľaka, Ottu Čmolíkanebo Miroslava Štěpána? – Jinými slovy, z rozvojové zemějsem se vypravil do kapitalistické jámy lvové, a odtud domocenského ústředí československé státostrany. Měl jsem o čem přemýšlet a mnohé z toho, co se mi podnes honí hlavou,jsem vtělil do 40 kapitol Čechoamerického příběhu. Jak o tom píšeš v úvodní části, než ses vypravil do světa,vystudoval jsi Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. Po maturitě (1964) jsem si usmyslel, že ze mě bude redaktor,pokud možno rozhlasový. Televizor jsme doma v NovémStrašecí neměli, a tak jsem vyrůstal s literaturou a rozhlasem.I ten procházel v 60. letech slibnou obrodou. V knize vzpo-mínám na Mikrofórum, Radu moudrých, Sedmilháře, Neal-koholickou vinárnu U Pavouka… Novinářství bylo v té doběmladým studijním oborem, ale uchazečský zájem převyšovalnabídku. Zázrakem jsem byl přijat a dalších pět let, zahrnu-jících pražské jaro a srpen 1968, jsem strávil v nesmírnězajímavé společnosti Ondřeje Neffa, Vladimíra Železného,Alexandra Kramera, Taťány Hoffmannové, Josefa Veselého,Zdeňka Rosenbauma, Jana Halase, Jana Kavana, ZbyňkaFialy, Jaroslava Veise a dalších talentovaných spolužáků. Bylonám dvacet a svět nám ležel u nohou.
www.gelton.cz
V Čechoamerickém příběhu píšeš o svých tehdejšíchučitelích. Nakonec ses sám jedním z nich stal, a to právěna Karlově univerzitě. Koho považuješ za svůj kantorskývzor?V memoárech vzpomínám na spisovatele Jiřího Marka a Alfreda Technika, novináře Jana Zelenku – pozdějšíhotelevizního ředitele, ale zejména na všestranného autora a publicistu Vladimíra Kováříka. Profesor Kovářík mě najal jakosvého asistenta už za studií, vedl mou disertaci a splnil mi tajnýsen: po absolutoriu mě zaměstnal na své katedře rozhlasu, kdejsem pak strávil léta normalizace. Postupně jsem vedl katedrurozhlasu a televize. Nakonec mě studenti a spolupracovnícizvolili děkanem fakulty. To se ale psal rok 1989. Můj před-chůdce Vladimír Hudec začátkem toho roku vycítil, že by bylojistější odejít po téměř dvou desetiletích do poklidné penze. Onmířil do moravských Babic a já do Washingtonu. Ucházel jsemse o stipendium Wilsonova střediska, ale nabídka účasti v experimentálnách děkanských volbách mě lákala. Chtěl jsemzúročit své zkušenosti, včetně těch mezinárodních. Utěšovaljsem se, že když to projedu, nový děkan Jan Barták mě ochot-ně na rok uvolní a já se po pěti letech navrátím do Ameriky.Namísto toho jsem se stal Zimním králem, jak to nedávnopojmenoval na svém blogu Louč můj bývalý kolega MilanŠmíd. Do roka a do dne byl s mou školou ámen. Novinářství sev okleštěné podobě přesunulo na Fakultu sociálních věd UK.Nedlouho poté ses rozhodl přece jen vycestovat doSpojených států, a to natrvalo. Co bylo bezprostřednípříčinou: ztráta profesio-nální perspektivy nebo vi-dina dalšího odbornéhorozvoje?V „amerických kapitolách“svých memoárů se pokoušími na tuto otázku upřímněodpovědět. Havlův slogan o lásce a spravedlnosti, přev-zatý dle všeho z románuspoluzakladatele Italské ko-munistické strany Ignazia Siloneho „Chléb a víno“ (Praha1948, s. 355), na mě jako „starou strukturu“ neplatil. Objevily sedrsné útoky v tisku. Vzdor tomu, že jsem listopad 1989 osobněvítal, začaly mě přepadat pochybnosti o právních jistotách vobrozené společnosti. Rezignovat na svou profesi jsem vesvých 44 letech nehodlal, a tak jsem využil několika pozvání azamířil opětovně na západ, tentokrát do Kalifornie. Věděl jsem,že moje emigrace za nových podmínek nikoho existenčněneohrozí; doby perzekuce rodinných příslušníků byly naštěstíza námi. Navíc jsem chtěl vytvořit svých dětem zázemí prozahraniční studium, což se nakonec vydařilo. Nyní, po čtvrtstoletí v Kalifornii, máš právo podobným ces-tovatelským povahám radit. Co bys jim chtěl vzkázat?
Zkraje jsem si i já protrpěl kulturní šok. Práci jsem sice našel,ale následovalo sedm krušných let, kdy jsem měl jiné starostinež pomýšlet na sepisování memoárů. Hlavní bylo, aby si mojesemestrální předměty zapisovalo dostatek studentů; jinak bychsi musel sbalit kufry. V roce 2001 – po devíti letech – jsem sivysloužil profesorskou definitivu na pomenší soukroméuniverzitě v kalifornském Stocktonu. K výuce dějin mi tampřihodili šéfování knihovny, ale, jak o tom píšu v závěrečnékapitole, „byl jsem konečně pod penzí.“Prvních 25 let své profesionální dráhy v Československujsi věnoval studiu, výzkumu a výuce zpravodajství a pu-blicistiky. Určitě jsi měl mnoho příležitostí srovnávat; tétotematice jsi dokonce zasvětil jednu z kapitol své knihy. V čem se liší studium novinářství v USA od toho našeho? Mediální studia kdekoli ve světě se potýkají s několika zásad-ními potížemi. Na rozdíl od medicíny nebo třeba práv čipedagogiky se člověk může stát novinářem i bez absolvent-ského diplomu. V knize připomínám úvahu Josepha Pulitzera,prvního sponzora novinářského školství v Americe, který už nazačátku 20. století soudil, že tento akademický obor se musíopírat o solidní společenskovědní základ – studium dějin, filo-zofie, sociologie, literárních věd, politické ekonomie apod.; v tomto ohledu je to „věda“. Zároveň to je „umění“ vyžadujícípředstavivost, tvůrčí talent a smysl pro aktuálnost. Studiumtohoto oboru se všude potýká s povrchností společenskovědnísložky, a také s nedostatkem zanícených mistrů – praktiků,kteří by byli ochotni investovat čas a enrgii do přípravy mladé
generace. Studium je pakčasto buď přehistorizovanéanebo úzce technické, prak-ticistické.Asi není problém porovná-vat úroveň současné ame-rické publicistiky s naší. V čem spočívají jejichpřednosti a nedostatky?To je zapeklitá otázka.Českou mediální scénu si
netroufám jako celek na dálku hodnotit. Na obou stranáchoceánu se ale vše mění pod nezadržitelným vlivem tzv.sociálních médií. Jen nejsilnější mezi tradičními médii majínaději na tržní přežití. Mí studenti společenskovědníchpředmětů čtou tištěné – řádně editované – deníky a kvalitníčasopisy jen zřídkakdy; většinu disciplin učím ve formátuonline. Televizní kabelové sítě typu CNN, Fox News neboMSNBC se soustřeďují na nekonečné politické debaty a zanedbávají faktografické zpravodajství ze světa. Pro dokre-slení snad jen jeden údaj za mnohé: zatímco prezidentaTrumpa sleduje na Twitteru 43 millionů lidí, kvalitní deník TheNew York Times má pouhých 3,1 millionu předplatitelů.
Ptal se Vladimír SůvaRecenze: http://www.literarky.cz/literatura/recenze/25342-esky-pibh-dneniho-ameriana
Na obou stranách oceánu se vše mění podnezadržitelným vlivem tzv. sociálních médií.Jen nejsilnější mezi tradičními médii majínaději na tržní přežití. Mí studentispolečenskovědních předmětů čtou tištěné –řádně editované – deníky a kvalitní časopisyjen zřídkakdy...
Návyky a taktiky výjimečných osobností,miliardářů a světových ikonTim FerrissAutor světových i českých bestsellerů Tim Ferrissdva roky zpovídal osobnosti, které ve svých oborechdosahují špičkových výkonů – od hollywoodskýchhvězd a ví-tězů olympiád až po legendy SiliconValley. Z rozhovorů, které si jako podcasty stáhlydesítky milionů lidí, pak vydestiloval sbírku prak-tických lifehacků, které nenajdete nikde jinde.
Jan Melvil Publishing, s.r.o., Roubalova 383/13, 602 00 Brno, www.melvil.cz
„Za poslední dva roky jsem ve svém podcastu Tim Ferriss Show vedl rozhovory s více než200 osobnostmi, které jsou špičkami ve svých oborech. Patří mezi ně jak super-celebrity(Jamie Foxx, Arnold Schwarzenegger a další) a sportovci, tak třeba legendární veliteléspeciálních jednotek nebo biochemici pohybující se spíš na černém trhu. Pro většinu mýchhostů to bylo poprvé, kdy souhlasili s rozhovorem.Můj podcast se od ostatních odlišuje důrazem na praktické detaily. Je to vidět na otázkách.Například: Co tihle lidé dělají každé ráno v prvních šedesáti minutách? Jak vypadají jejichtréninkové rutiny a proč? Co je největší ztrátou času pro nováčky v jejich oboru? Jaképotravinové doplňky denně berou?Všechno na stránkách této knihy jsem nějakým způsobem prověřil, prozkoumal a aplikovalve svém vlastním životě. Desítky těchto taktik a přístupů jsem použil při jednáních, kde šloo hodně, při velkých obchodních transakcích nebo na velmi rizikových místech. Popsanénástroje mi vydělaly miliony dolarů a ušetřily roky marného snažení a frustrací.“
Zakoupit můžete zdeUkázka z knihy a rozhovor s autorem na dalších stranách
Jan Melvil publishing, s.r.o., Roubalova 383/13, 602 00 Brno, www.melvil.cz
mARC AndReessen
je v silicon Valley legendární osobnostía jeho výtvory bez přehánění změnily svět.i v samotném epicentru moderních techno-logií těžko najdete víc fascinující ikonu. marcse podílel na vzniku prvního široce použí-vaného grafického webového prohlížeče mo-saic. taky spoluzaložil netscape, pozdějiprodaný za 4,2 miliardy dolarů společnostiAoL. Potom spoluzaložil firmu Loudcloud,později už jako opsware prodanou za 1,6 mi-liardy dolarů koncernu Hewlett-Packard.Vedle průkopníků, jako je třeba tim Berners-Lee, který vytvořil koncept adres uRL (uni-form Resource Locator), přenosového proto-kolu HttP (Hypertext transfer Protocol)a raných standardů HtmL, je považovánza jednoho z duchovních otců moderního in-ternetu. to všechno z něj dělá jednoho z málalidí v historii vytvářejících kategorie softwarupoužívaného více než miliardou lidí a zároveňzakládajících společnosti v hodnotě několikmiliard dolarů. V současnosti je marc spolu-zakladatelem a generálním partnerem rizi-kové kapitálové firmy Andreessen Horowitz,kde se stal jedním z nejvlivnějších a nejvý-raznějších technologických investorů na pla-netě.
„zVednĚte CenY“ to mi marc odpověděl na otázku: „kdybysmohl mít billboard na libovolném místě, cobys na něj nechal napsat?“ dal by ho do sa-mého centra san Franciska. tady je důvod:„nejčastějším problémem firem v potížích jeto, že si za svůj produkt nenechávají dostzaplatit. V silicon Valley je tak nějak zažité,že cenu svého produktu musíš nasadit co
nejnižší. teoreticky totiž platí, že když jeprodukt levný, může si ho koupit každý, a takzískáš hodně zákazníků,“ řekl. „A my pořáddokola vidíme firmy doplácející na takovýpostup. dostanou se do stavu, kdy jsou ‚přílišhladové, aby se najedly‘. neúčtují si za svůjprodukt dost na to, aby si mohly dovolit pro-dejní a marketingovou podporu, bez níž honikdo nekoupí. je tvůj produkt vůbec dobrý,když za něj lidé nejsou ochotni zaplatit víc?“
stRuČnĚ A VÝstiŽnĚ než jsem se s markem setkal osobně, sledo-val jsem ho na twitteru. tady je pár jeho zají-mavých tweetů;
„nesnažím se selhat rychle. můj cíl je uspětv dlouhodobém horizontu. A to není totéž.“
„udělat něco originálního: nestačí vědětněco, co nikdo jiný neví. je nezbytné věřitněčemu, čemu věří jen málo jiných lidí.“
„Andy Grove to věděl: ke každé metrice byměla existovat ještě ‚párová‘ metrika sle-dující nepříznivé dopady prvního ukazatele.“
„ukaž mi zavedenou velkou korporaci, kteráse nedokáže přizpůsobit změně, a já ti ukážuvrcholové manažery bohatě odměňovanéza plnění čtvrtletních a ročních cílů.“
„každý miliardář trpí stejným problémem. ne-má nikoho, kdo by mu řekl, že dostal opravdublbý nápad.“
„investoři, kteří se snažili předvídat korekce,přišli o daleko víc peněz, než kolik nakonecčinila hodnota takových korekcí.‘ – PeterLynch“
Rozhovor s autorem na další straně
V této unikátní knize se mimo jiné dozVíte
- Jaké psychologické triky používal Arnold Schwarzenegger, aby rozhodil svésoupeře.- Co jsou nejlepší nástroje pro usnutí a spánek podle neurologa a inovátora Adama Gazzaleye.- Jak vytěžit maximum z minima jako režisér Robert Rodriguez.- Jak klást ty správné otázky jako spisovatel a novinář Malcolm Gladwell.
- Jak překonat tvůrčí krizi podle hudebního producenta Ricka Rubina.TiTáni váM TAké pRozRAdí:- Jakou nejlepší investici peněz, času nebo energie udělali.- proč jsou životní cíle pro lůzry a proč mají vítězové raději „systém“.- Jak hacknout kickstarter, co je to „zákon tisíce skutečných
fanoušků“ a jak vás dovede k marketingovému úspěchu.- proč fungují afirmační rituály a kdo je s úspěchem používá.- Jak nervově labilní superhrdinové překonávají stres, nervozitu
a pesimistické myšlenky.
Jan Melvil Publishing, s.r.o., Roubalova 383/13, 602 00 Brno, www.melvil.cz
Už jste někdy slyšeli o Ti-movi Ferrissovi: autorovičtyř bestsellerů NY Times,investorovi a producentupopulárního podcastu, TheTim Ferriss Show.? (Podcast je série digitálních audio nebo videosouborů, které si uživatel může stáhnout a poslouchat. Často je k dispozici propředplattitele, takže nové epizody se automat-icky stahují prostřednictvím webovéhosyndikování do vlastního lokálního počítače,mobilní aplikace nebo přenosného přehrávačemédií. Slovo vzniklo jako portmanteau „iPod“(značka mediálního přehrávače ) a „vysílání“. Distribuované soubory jsou v audio formátu,ale někdy mohou obsahovat i jiné formátysouborů, jako je PDF nebo EPUB . Videa, kterájsou sdílena podle modelu podcastu, se nazý-vají video podcasty nebo vodcasty. – Wikipedia).A víte, že bojuje s bipolární depresí a v určitémokamžiku si pečlivě naplánoval sebevraždu? „Bylato opravdu jen otázka náhody, že jsem se sebouneskoncoval…“ Nebo, že jeho první mega-hit, Čtyřhodinový pracov-ní týden, oslovení nakladatelé sedmadvacetkrát od-mítli? A že tato kniha stále vyvolává vášně po-chybovačů? V jednom Robbinsově podcastu Tony a Mary B. mluví s Timem o vzniku knihy Nástroje titánů a o tom, jak se její autor sám připsaní měnil. Všímají si, jak se zdokonaloval při kladení otázek a zbavoval se všeho, co ho dosud omezovalo při kontaktu s lidmi,jak se mu podařilo nastartovat proces zvyšování fyzické a duševnísíly. Společně popsali, které nástroje a které taktiky Tim získal od takových mistrů jako Peter Thiel, Chris Sacca,a Peter Dia-mandis a dalších. Inspirující je také rozhovor o tom, jak se vy-rovnat s temnějšími obdobími života, a jak se Timova životníperspektiva v průběhu let změnila.
Na co Tim Ferriss odpovídal? Máte nějaké ranní rituály nebozvyky, které vám při důsledémdodržování zpříjemňují celýden?Když se probudím, uběhnu nej-méně tři míle a cítím se pak svěžícelý den. Na internetu projdustránky, z nichž se dovím, co lidédělají, a vezmu si z toho všech-no, co mohu použít k vlastnípráci. Pokud byste na sobě mohlzměnit jednu věc, co by tobylo?
Chtěl bych mít lepší paměť. Všechno píšu chronologicky a plánujijen z nutnosti. Své myšlenky organizuji psaním. Ale kdybych simohl na to všechno vzpomenout, nemusel bych tolik času věnovatpísemným poznámkám. Kdybyste mohl kdekoli na světě instalovat billboard, kambyste ho dal a jaké sdělení byste na něj umístil?„Nikdy se nevzdávej svého snu jen proto, že bude dlouho trvat, nežse ti splní.“ A pak ještě poznámku, abyste se nenechali zastrašit přiuskutečňování velkých projektů. A byl by v San Francisku, abych hokaždý den viděl.Když uvažujete o úspěšné osobě, která první vám přijde namysl?Mark Cuban. Prodal svou společnost a koupil tým NBA. Je tofantazie. Teď pomáhá ostatním udělat něco podobného. Jde o tonajít sílu dělat co chci a užívat si to. Jakou radu byste si dal, kdy vám zase bylo dvacet?Každý den se nauč něčemu novému. Pokud si dokážeš odpovědět,cos dnes poznal, neprožil jsi den zbytečně.
(Ze zahraničních pramenů)
Úspěch zanechává stopy. Pokud jeněkdo trvale úspěšný, můžete zjistit,proč tomu tak je, učit se od něho,přijmout ho jako vzor a vyvarovat semarných experimentů a omylů. Tatomodelová strategie je tak silná, že sestala životodárnou praxí některýchnejslavnějších lidí na světě, včetněTima Ferrisse.
TIMOTHY FERRISS je autorem bestsellerů Čtyřhodinovýpracovní týden, Čtyřhodinové tělo a Čtyřhodinový šéf-kuchař, ale především neúnavným experimentátorem a hledačem těch nejefektivnějších cest k cíli. Jak senejrychleji, nejsnadněji a nejzábavněji naučit jakýkoli jazyk,špičkově vařit, vydělávat peníze nebo tančit tango s nejvíce otočkami za minutu na světě? To jsou otázky,které „lidského pokusného králíka“ Ferrisse vždy zajímaly.Tim je označován za jednoho z „nejinovativnějších lidí v byznysu“. Zařadil se mezi první investory a poradcespolečností Uber, Shopify, Alibaba a dalších. Podcast TimFerriss Show mu vysloužil přezdívku „Oprah Winfreyovázvukových podcastů“; Timův blog http://www.fourhour-blog.com má každý měsíc přes milion čtenářů a jeho účetna Twitteru @tferriss je podle webu Mashable jedním z pěti„povinně sledovaných“ účtů pro podnikatele. Od roku 2003je Tim hostujícím přednášejícím na Princetonské uni-verzitě. Žije v San Francisku.
www.brana-knihy.cz
Hana KneblováŽIVOT V ČESKÝCH ZEMÍCH ZA FRANTIŠKA JOSEFA I.
Autorka úspěšných knih Život čes-kých panovníků a Život v českýchzemích ve středověku se tentokrátzaměřila na novější dějiny.
Na dobu císaře Františka Josefa I., který vládlv letech 1848 až 1916, dnes vzpomínáme s no-stalgií. Jaká ale byla doopravdy? O tom vyprávítato kniha, jež přináší mnoho zajímavých infor-mací o každodenním životě, o slavných Češícha Češkách, známých stavbách, významnýchudálostech a také o životě za první světovéválky. Zjistíte, že umělci, kteří se podíleli navýzdobě Národního divadla, nedostali lístky najeho prozatímní otevření. Potvrdíte si známouskutečnost, že za dětství Josefa Lady bylyopravdu tuhé zimy se spoustou sněhu. Dočtetese, že v roce 1890 se při povodni zřítily dvapilíře a tři oblouky Karlova mostu. Odhalíte, žeBožena Němcová neuměla dobře hospodařit s penězi, Antonín Dvořák se oženil se sestrousvé první lásky a Josef Václav Myslbek ne-stíhal dokončit své sochy v termínu. Vydejmese tedy na výlet do minulosti za dalšími zaj-ímavostmi o českých zemích v dobách, kdy s Rakouskem a nejen s ním tvořily soustátí.
Císař František Josef I. při otevření mostu Františka I.v Praze v roce 1901
Josefov před asanací
Ian KershawDo peKel a zpět:evropa 1914-1949Renomovaný britský historik moderních dějin IanKershaw, mj. autor životopisu adolfa Hitlera vy-daného v nakladatelství argo, se v devíti kapi-tolách své nové práce věnuje nejtragičtějšímuobdobí evropských dějin 20. století. po analýzekonce „zlatého věku“ v evropě se zabývá prvnísvětovou válkou a jejími příčinami, sleduje vze-stup Hitlera a nacismu v Německu, popisujekatastrofu druhé světové války a její důsledky,včetně zárodků nového poválečného uspořádáníevropy. Hlavní příčiny evropských tragédií v prvnípolovině 20. století vidí v růstu rasově vyhra-něného nacionalismu, neslučitelných zájmechimperialistických velmocí i v důsledcích vyhro-ceného třídního boje, gradujícího předevšímbolševickou revolucí v Rusku. Velmi čtivýmzpůsobem se smyslem pro detail tak čtenářůmnabízí odpovědi na otázky, které jsou stále aktuál-ní.
Vázaná, 528 stran, 498 Kč, eaN: 9788025723012
https://www.kosmas.cz/knihy/224335/do-pekel-a-zpet-evropa-1914-1949/Rozhovor s autorem na následující straně
Mohou se tragické události20. století opakovat?Německo po první světové válce zachvátila rozsáhlá krize. Bylato velmi zvláštní, specifická doba, kdy lidé byli náchylní vidět v Hitlerovi národního spasitele. Jak to bylo možné?Hitler měl v sobě zakódovaný hluboký a trvalý smysl pro pomstu –něco, s čím se příliš často v historii nesetkáte. V kontextu mnohahistorických, psychologických a kulturních předpokladů se mohlostát, aby tento nenávistný narcisista nakazil širokou populaci virempomsty, čímž ji dovedl až k hrůzám druhé světové války. Dostal se k moci v demokracii. Zmapoval tenký led, na němž spočívá modernícivilizace, a ukázal, čeho jsme schopni jako lidské bytosti. Běžné je tvrzení, že Hitler byl šílenec...Lidé s lékařským zázemím zkoumali důkazy a odmítli myšlenku, žeHitler byl šílený. Ten jeho projekt byl šílený, ale jeho tvůrce ne.Kdybyste tuto myšlenku přijali, byť pro ni nejsou žádné důkazy, takbyste pro něho našli jen ospravedlnění. Zbavili ho zodpovědnosti zajeho činy. Pak byste se museli také zeptat: proč šedesát miliónůNěmců následovalo šílence? Takže je to také jejich apologie.Dalo by se na Hitlera aplikovat pojetí Maxa Webera o charisma-tické autoritě? Weberův koncept vychází z přesvědčení, že charisma se tvoří v očích pozorovatele. Takže neříká, že jedinec má fantastické osob-ní vlastnosti, ale to, že v době rozsáhlé krize lidé investují pocitynaděje nebo očekávání nebo spásy do jednotlivce, v němž vidí jakésijeho mimořádné kvality. Charismatická autorita je produktem určitéhohavarijního uspořádání. Weimarské Německo vytvořilo všechnypodmínky pro to, aby lidé národního spasitele viděli právě v Hitlerovi.
Takže Hitlerův nástup nebyl nevyhnutelný?Mezi touhle podivnou osobou, dobou a místem jeho působení exis-tuje symbióza. Přes všechny krize byl Weimar živou demokracií s mnoha liberálními svobodami. Hitler a jeho následovníci vylíčili jehovzestup jako výsledek síly vůle, ale i to, jak využít příležitostí a okol-ností velké hospodářské krize. Cestu k moci mu otevřela slabost jehooponentů. Hitlerova strana vstupovala na politickou scénu s 2,6procenty hlasů. Během pěti let se stala největší v Německu.Kdy si poprvé uvědomil svou moc? Poté, co byl hospitalizován kvůli otravě jedovatými plyny a zažilněmeckou porážku. Vrátil se do armády a tam se poprvé chopilpolitické příležitosti. Byl poslán do tábora pro demobilizované vojákyu Augsburgu. V srpnu 1919 tam přednesl několik projevů a uvědomilsi dopad svých slov... V Mein Kampf při dvou příležitostech píše: A pak jsem pochopil, že umím mluvit...Proč Hitler mohl být produktem jen moderní společnosti?Aby jeho nápady mohly být uvedeny do života tak hroznýmzpůsobem, vyžadovalo to byrokracii moderního státu a faktickouvojenskou sílu. Se slabou byrokracií, chudou ekonomikou a špatněorganizovanou armádou by to nebylo možné.
Přesto vidíte nacistické Německo jako kvazi-chaotické.Přes zdánlivě monolitický obraz jednotné nacionálně-socialistickéspolečnosti v ní docházelo ke značným systematickým poruchám.Byly tam instituce, které byly dobře uspořádané, dobře vedené a silné, jako SS, organizace velmi účinná při potlačování a zabíjenílidí. Ale Hitlerova vysoce personalizovaná nadvláda nevyhnutelněprodukovala svévolné prvky, které podkopaly byrokratickou regulacia vytvořily systémovou poruchu.Proč?Hitler neměl tendenci zasahovat do bojů svých podřízených. To bylodáno zčásti jeho osobní předpojatostí: narcisista, ale ve skutečnostise o mnoho věcí nezajímal. Obvykle zůstal stát stranou, dokud neby-lo jasné, kdo vyhrál, a pak zpravidla za vítěze postavil.Například?Ve svém prvním politickém prohlášení v roce 1919 řekl, že by Židéměli být vyhlazeni a že by to mělo být cílem každé nacionální vlády.Když se však dostal k moci, nevyvolal politiku, která by vedla k tomu-to cíli. Spíše to za něho dělali jiní, s výjimkou důležitých okamžiků,jako jsou norimberské zákony z roku 1935 nebo pogromy z roku1938. Takže zasahoval jenom tam, kde cítil, že je to nutné. Ra-dikalizace antisemitismu ovšem pokračovala a Hitlerova vina na tomje zásadní. Pro něho představovalo odstranění a později vyhlazeníŽidů počátek nekonečné říše. V ní dalších třicet miliónů Slovanůmělo být zabito, vysídleno nebo přeměněno na otroky a nahra-zenoněmeckým Übermenschem. Nedbal na rady některých, kteřídoporučovali: „Pokud s Ukrajinci budeme zacházet slušně a zů-staneme na půli cesty, získáme na svou stranu silně anti-stalinskéobyvatelstvo." Ale Hitler a někteří jeho nejbližší podřízení upřed-nostňovali pouze nejhroznější potlačování Slovanského Unter-mensch, a tak obrátili Ukrajinu proti sobě. Takže nacisté postavili velkou anti-nacistickou koalici? Hitler spojil neuvěřitelné pracovní síly Sovětského svazu, materiálnísílu Spojených států a Velké Británie v koalici proti sobě. Šance, žeby Německo mohlo ve válce zvítězit tak byly nulové. Dalo by se říci,že Hitler upadl do zajetí svých bludů, za což bohužel zaplatiloneuvěřitelně moc lidí životy, a k tomu je potřeba přičíst i zničeníobrovských materiálních hodnot.Když jste se zabýval Hitlerem, řekl byste, že představuje para-digma totalitního vůdce? Nebo si myslíte, že v historii je výjim-kou a že jeho forma zneužívání moci je neopakovatelná? Mezi velkými katastrofami, které bychom v Evropě mohli předvídat, si nedovedu představit, že by se takový druh moci mohl objevit.Mnohde na světě máme stále co do činění s mocnými diktátory, aleti mají jen silný regionální dosah. V Evropě nevidím nic podobného.Domnívám se, že mezinárodní struktury, např. Evropská unie, posky-tují určitou bariéru proti těm, kteří by rádi zneužili moc. Co se týče totalitarismu, nemám ten termín příliš rád. Vidím houžitečný jen jako srovnávací nástroj pro analýzu. Vždycky můžetenajít mezi diktaturami podobné prvky. V mnoha dalších bodech sevšak liší. Používám srovnání, abych zjistil fenomén toho jevu, který jev podstatě jedinečný.
Václav JunekREKVIEM ZA TŘI KRÁLEHistorický triptych Václava Junka Rekviem za tři králepojednává ve třech samostatných kapitolách o třechpozoruhodných a přesto tragických králích na českémtrůnu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány Václavu IV.,poslednímu českému králi s přemyslovskou krví,Rudolfu II. Habsburskému, velkodušnému sběrateliumění, který neuměl vládnout, a také Ferdinandovi V.,poslednímu Habsburkovi, který si nasadil na hlavukorunu českých králů. Kniha je rozdělena do tří částí a doplněná o bohatý doprovod ve třech barevnýchpřílohách.
Vázaná, 370 stran, 379 Kč, ISBN 978-80-7376-492-0, EAN 9788073764920
Jiří PolákKLUK ZE ŽIŽKOVAJiří Krampol jak ho znáte i neznáte
Jiří Krampol – to není jenom žižkovský patriotproslavený výraznými hereckými vlohami a smyslempro humor; oběma to dary od Pánaboha. Tato kniha máza cíl vytvořit ucelenější a hlubší portrét člověka s pozoruhodnými osobnostními rysy. Vedle význam-ných etap jeho herectví seznamuje čtenáře vůbecprvně s historií Krampolova rodu, s umělcovým rodin-ným zázemím, sklony a zájmy, ba i s vnitřním životem,do kterého dal autorovi s nevšední otevřeností nahléd-nout. Z obsahu knihy vyplývá, že Jiří Krampol to běhemsvých „štací“ na prknech, co znamenají svět, stejnějako před filmovou či televizní kamerou občas vůbecneměl lehké a prošel si zkouškami, které by ne každýzvládl v mantinelech sebeovládání, slušnosti a pokory.Nicméně na rozdíl od některých svých hereckýchkolegů si vždy zachoval rovnou páteř a přes nepřízeňosudu v soukromém životě se vždy znovu a znovu vydával za svými sny o láskyplnémvztahu se ženou, o spořádaném a klidném rodinném soužití, jakožto i o základníchpředpokladech svého uměleckého růstu a naplnění. Knihu doprovází pět scének na DVD.Vázaná, 192 stran černobílé + 48 stran barevné přílohy, 319 Kč, ISBN 978-80-7376-482-1,EAN 9788073764821
https://m.kosmas.cz/knihy/233918/kluk-ze-zizkova/
Zakoupit můžete zde
Zakoupit můžete zde
Lauren GrahamRYcHLEjI MLuvIt NEDOKáŽuOd Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
SBÍRKA ÚvAH A HRAvÝcH ESEjŮ OD HvĚZDY tELEvIZNÍcHSERIáLŮ GILMOROvA DĚvČAtA A FAMÍLIE A tAKÉ ODAutORKY BEStSELLERu jEDNOHO DNE, MOŽNá...
v této knize se herečka Lauren Graham pokusila na chvílizastavit a ohlédnout se zpět za svým životem. Podělí se s vá-mi o úsměvné zážitky ze svého dětství, dospívání a přiblížísvé herecké začátky až po dobu, kdy si pouštěla trailer k se-riálu Famílie a ptala se sebe sama: „jak jsi to vlastnědokázala?“ Otevřeně mluví o tom, jak je složité žít v Holly-
woodu single („kdekdo se o mě bál, protože jsem byla sama tak dlouho“), o nabídce dublovatzadek i o zkušenosti coby porotce v projektu Runway.v pasáži „jaké to bylo, část první“ se autorka vrací k maratonu zvanému Gilmorova děvčataa popisuje svou roli „rychle mluvící“ Lorelai Gilmorové. Esej „jaké to bylo, část druhá“ odhalu-je, jak se cítila, když se k této postavě po devíti letech vrátila a co to pro ni znamenalo.Ale o Lauren Graham se dozvíte i další věci: třeba to, že se jednou snažila stát se vegankounebo že tříhodinové líčení před udílením cen nebylo rozhodně jejím šálkem kávy.Kniha je doplněna osobními fotografiemi a výňatky z deníku, který si psala při nedávnémnatáčení pokračování Gilmorových děvčat.Přeložila Noemi Mottlová vázaná, 208 stran, 299 Kč, ISBN: 978-80-7390-698-6
Dobrovský s. r. o., Na Strži 1683/40, 140 00 Praha 4, e-mail:[email protected], www.knihyomega.cz
Rozhovor s autorkou na další straně
KNIHY OMEGA vydávají
Zakoupit můžete zde
Jste známá především jako herečka, nyní i jako spisovatelka.Jak se liší herectví od psaní knih?Řekla bych, že jde o dvě strany stejné mince. Tvůrčí proces se přílišneliší. Začíná v abstraktu a pokračuje konkretizováním nápadů. Co vás přimělo k rozhodnutí napsal své zážitky z natáční?Necítila jsem se dost stará na to, abych popisovala, co se událo vmém životě a nezdálo se mi ani, že má kariéra končí a že už nebudenic, co by stálo za řeč. Když se však Gilmorova děvčata vrátily, přimělo mě to zavzpomínat,kde jsem byla, když jsem se vstoupila do show a co všechno seodehrálo potom. Začaly mi naskakovat názvy kapitol, a to bylo promě dobré znamení. Myslela jsem si, že by mohlo být zajímavé popsat
co všechno provázelo Gilmorova děvčata po návratu aporovnat to s tím, co to bylo poprvé.
Takže obavy, že nebudete mít co říct zmizely… Není nic horšího než nějak popisovat stránky jen proto, abyste sedobabrali k dohodnutému rozsahu. Myslela jste na nějaké knihy, které vás motivovaly k napsáníněčeho podobně dobrého?Mohl by to být román Bossypants od Tiny Frey. Četla jsem ho snadmilionkrát. Miluju rovnováhu, která z knihy vyzařovala, velice mě tobavilo, humor nebyl natolik osobní, abych ho nemohla respektovat. Také jsem si oblíbila knihy Carrie Fisher. Pohlednice z Hollywoodumě oslovila, když jsem snila o tom, že budu herečkou. O svémosobním životě jsem ještě nic nevěděla, natož abych o něm dokáza-la psát. O to víc jsem obdivovala, jak i osobní příběh může býtuniverzální.
(Ze zahraničních pramenů)
Dobrovský s. r. o., Na Strži 1683/40, 140 00 Praha 4, e-mail:[email protected], www.knihyomega.cz
Kniha Lauren Graham Rychleji mluvit nedokážu.
Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům
(a všechno mezi tím) získala 1. místo
za nejlepší humoristickou knihu
roku 2017v rámci
Goodreads ChoiceAwards.
Vyhlašovatelé soutěže požá-dali laureáty, aby se vyfo-tografovali v momentě, kdyse dovědí o svém úspěchu.A takto reagovala LaurenGraham.
David WalliamsPoněkuDoTraVný slonCo je velké, modré, rádo to rozkazujea objeví se to přede dveřmi, i když tonikdo nezval? no přece – PoněkuDoTraVný slon! a jeho návštěva u sama je jedna velká katastrofa!
Titul je určen dětem od 6 let a je stej-ně zábavný jako všechny ostatní knihytohoto bestsellerového autora, kterébyly přeloženy do více než 50 jazyků a po celém světě se jich prodalo přes2 miliony výtisků.
David Walliams V naší školeje haDMirandě se líbí být jiná než ostatní, a tak když si mají děti vzít do školydomácí zvířátko, předvede všemsvého jeDIneČnÉho mazlíčka… kraj-tu Penelopu! Paní ředitelka školynafučená je ale přesvědčená, že hadinemají ve škole co dělat. jenžePenelopa si myslí něco jiného…
Titul je určen dětem od 6 let a jestejně zábavný jako všechny ostatníknihy tohoto bestsellerového autora,které byly přeloženy do více než 50jazyků a po celém světě se jichprodalo přes 2 miliony výtisků.
Jan CimickýJEřABINy z HANgzHOuMarek Veselý je manažér v úspěšné kulturní agentuřea jeho cesty vedou často do Číny. Méně úspěšný je vesvých partnerských vztazích a my ho potkáváme právěv okamžiku, kdy jeho poslední vztah končí. Snaží sepřekonat pocit prázdnoty a shodou šťastných náhod sev kritickém okamžiku setkává s mimořádně nadanouhouslistkou Liu Jian a zařídí její stáž v Praze. Jejichvztah je zvláštní, oba se vzájemně přitahují, ale nejsoudlouho schopni to vyjádřit. Situaci navíc komplikujefakt, že Liu byla záludně využita přítelkyní a jejím part-nerem k propašování cenného uloupeného předmětudo Evropy, o čemž Liu neměla tušení. Důvěřivá Liu sedostává do velkého nebezpečí. Díky Markovi a jehopřátelům se podaří kritickou situaci vyřešit, Liudokončí vytouženou stáž u svého velkého vzoru a vracíse šťastná a zamilovaná zpět do Číny. Tam ji však čekástudená sprcha – její rodina se postaví zásadně protijejímu sňatku s Markem. A Liu jejich citovému nátlakupodlehne, slíbí, že se s Markem rozejde a slib splní.Odjíždí do jihočínského města Hangzhou, aby tam
začala znovu jako houslistka v symfonickém orchestru. zoufalý Marek se snaží vypátrata pochopit, co se stalo. zdá se, že Liu zmizela z povrchu světa…Podaří se, aby se znovu sešli? Aby se láska zachránila? A pomůže v tom starý pergamen,na němž jsou uchovány kaligrafické znaky veršů starého tangského básníka Tu Fu?
Poeticky laděný příběh se bude číst jedním dechem, protože přibližuje křehkost vztahů vedvou vzdálených světech a zároveň oslavuje upřímný lidský cit, který nemůže vymizet aniv našem století.Brožovaná, 232 stran, 299 Kč
https://m.kosmas.cz/nakladatelstvi/5623/olympia/
Alena JežkováDRAČÍ POLÉVKAPříběh o vietnamském chlapci Longovi, který žije dva živo-ty: ve škole mluví česky a jmenuje se Láďa, doma mluvívietnamsky. Long hledá sám sebe. Pomáhá mu v tom děda,který umí vařit dračí polévku, mistr Konfucius i dávnálegenda.Dračí polévka je doporučenou školní četbou, vzniklo podlení divadelní představení a úspěšně ji zdramatizoval Českýrozhlas. Je ověnčená řadou literárních cen, např. prestižnícenou White Raven udělovanou nejlepším dětským knihámz celého světa.Vázaná, 96 stran, 269 Kč, ISBN 978-80-7376-487-6 (Olympia), ISNB 978-80-905851-5-7 (Tichá srdce), EAN 9788090585157
https://www.kosmas.cz/knihy/236269/draci-polevka/
Zakoupit můžete zde
Zakoupit můžete zde
Rozhovor s autorem na další straně
CD
Kerstin Simoné
THOVT – PRATÓNFREKVENCE DUŠE
Toto dvojCD obsahuje dvě meditačnínahrávky. První z nich se jmenuje Nezištná láska a druháDokonalost – frekvence pratónu duše.Thovtovy meditace k transformaci frekvence jsou novým a jedinečným nástrojem vnímání a změny tělesných vibrací.Tento nástroj nosí každý v sobě. Jeho dokonalé využití vedek mistrovství nad hmotou.
Arkturiáni jsou výjimečné, odvážné a velmi rozvinuté bytosti. Podle jejichslov jsou již od dávných dob strážci a ochránci lidstva a Mléčné dráhy. V knize vypráví své příběhy osm z nich. Mezi nimi je lékař, vědec,ákášický knihovník, mistr meditace,válečník, Sanat Kumara, Ješua ben
Josef a Marie Magdalena.Mluví ze své perspektivy o skutečnostech, s nimiž se po-týkají, a o způsobech pomoci lidstvu. Je to rozšířený pohledz vyšší oktávy vědomí a díky skvělým komunikačním a inter-pretacním schopnostem Toma Kenyona dostaly tyto zprávypísemnou formu. Arkturiáni jsou výjimečné, odvážné a velmirozvinuté bytosti.Byli, jsou a ještě dlouho budou našimi strážci a ochránci.
https://www.kosmas.cz/knihy/229922/arkturiani/
Hans Rath
A BŮH PRAVIL:MUSÍME SI PROMLUVIT
Jakob Jakobi je psychoterapeut, ale s vlastním životem si neví příliš rady. V práci se mu nedaří, manželka hoopustila… a navrch mu její nový přítel,bývalý boxer, rozbil nos.Na pohotovosti se Jakob setkává s Abelem Baumannem, cirkusovýmklaunem, jemuž štěstí taky dvakrát
nepřeje. Zdá se, že Abel trpí podivnou poruchou osobnosti– sám sebe totiž považuje za Boha. A hledá terapeuta.Jakoba jeho nový, sympatický pacient, který se můžepochlubit celou řadou nejrůznějších talentů, okouzluje a fascinuje. Brzy si však už vůbec není jistý, s kým mávlastně tu čest – a kdo z nich dvou ve skutečnosti pomáhákomu.
THOVTPROJEKT LIDSTVODozvíte se o našich předchůdcích, jimižnebyly, k údivu mnohých, opice, ale vyso-ce vyvinuté lidské civilizace, kupříkladubájná Atlantida. Můžete si přečíst o mi-mozemském životě o podstatě času čizměnách magnetického pole Země, o postupném zvyšování frekvencí lid-
ského těla, anebo o budoucím vývoji na naší Zemi. Ale i o tom,jak byl vytvořen jedinečný a pro lidský rozum nepředstavitelněkomplexní hologram planety Země, v němž podle Thovta nynížijeme.Thovt obrací naruby zastaralé definice přírody a vybízí nás k činům i ke změnám našich dosavadních úhlů pohledu:abychom se spatřili takoví, jací skutečně jsme a uvažovalinezávisle, kriticky a naslouchali inteligenci svého srdce.
Země představuje pozoruhodný experi-ment, kde je uložen genetický materiál z tisíců světů. Společně s tímto genetic-kým materiálem zde bylo zanechánoveškeré emoční kódování a zkušenostitěchto planet a druhů, které jsou zákla-dem pro Velký experiment. Existují dalšíčasové osy, v nichž tento experiment
nebyl úspěšný. Ale vy, vaše verze, s níž vedeme tuto konverzaci,je úspěšná, a proto procházíte procesem vzestupu.Jakmile zjistíte, že navzdory všemu „negativnímu“, hrám či ma-nipulacím – jste to vy, kdo je tvůrcem bytí, můžete změnit svouverzi reality. A to všechno vede k úplně novému světu. Takže –zbývá udělat pouze jednu věc: Sněte svůj nejkrásnější sen!
S knížetem pekel jsou jen samé pro-blémy. Psychoterapeuta Jakoba Jakobihonavštíví nezvaný host. Chlapík se jmenu-je Anton Auerbach, a nepřeje si nic men-šího, než koupit Jakobovu duši. Ta mátotiž od chvíle, co se Jakob setkal s Bo-hem, mimořádnou cenu. Pro koho?
Pochopitelně pro ďábla. Nikým jiným totiž Auerbach podlesvého tvrzení není.Rozčilený Jakob odmítá na prodej duše byť jen pomyslet a „Toniho“ nebere vážně. Jenomže domnělý ďábel má v rukávunejedno eso. Jakobův život se den po dni mění v učiněné peklo.Teď by se mu opravdu hodila boží pomoc.
Svou knihu jste pojmenoval: „A Bůh pravil: Musímesi promluvit.“ Jak jste přišel na myšlenku psát o Bohu?
Mohl bych nyní říci, že to bylo boží vnuknutí, ale to bychse ale nemohl přiznat k tomu, že mě kdysi v restauraciKreuzberg napadl titul „Bůh na gauči“. A přiznávám, žetuto myšlenku podpořilo i pár deci červeného vína.Verze A Bůh pravil.... se však ukázala jako zajímavá a životaschopná i během příštích několika dnů a týdnů,a to i ve stavu střízlivém.
Kolik je „božského“ ve vás?
Mé romány obsahují nezanedbatelnou autobiografickoučást. Skoro bych řekl, že jsem zažil polovinu nebo vše-chny popsané události podobným způsobem. Ale teďnedokážu odpovědět na to, kolik je ve mně Boha, byloby to také hodně neskromné se o to pokoušet. Studovaljsem filozofii a psychologii a to mě samozřejmě ovlivni-lo.
Jak vám studium pomohlo při psaní knihy?
Na univerzitě jsem se nedostal k základním otázkám:odkud pocházíme? Kam jdeme? Co bychom měli dělat?A stále mě velmi vzrušuje, když na to dnes myslím a rádbych o tom také hovořil.
Jakob Jakobi se setká s Bohem. Chtěli byste se s ním také potkat?
Ano, ale ne tak brzy. Stačí, když se postavím Bohu tvářív tvář na konci dlouhého a šťastného života. Bylo byhezké, kdyby mě rád viděl.
Jak by takové setkání asi vypadalo?
Nejprve bych se ho pokusil u dobrého jídla a skvěléhovína přesvědčit, aby souhlasil s dalšími schůzkami. Pakbych udělal vše pro to, aby se Bůh rozpovídal. Důsledkytakového dialogu by byly nesmírné.
Jaké byly reakce na vaši knihu A Bůh pravil: Musímesi promluvit?
Zjistil jsem, že existuje velká potřeba spirituality. Lidétaké touží po svobodě a šíři myšlení. Mnoha čtenářůmse pak zvláště líbila hravost a lehkost románu.
Co vás vedlo k tomu, psát humorně o tak velkýchotázkách, jako je víra a náboženství?
Protože od mládí mám zájem o takové věci, studovaljsem filozofii. Od té doby vím, že velká témata také majívelký komediální potenciál. Není náhodou, že mnohoslavných filozofů mělo smysl pro humor.
Psaní jakotvůrčí proceszačíná jakokaždá jinápráce ráno a pokračujepodle plánu,který si určíte.Je pak je dů-ležité chovatse disciplino-vaně?
Určitě to je dů-ležité. Cesta a cíl jsou na-staveny, alepřesto si musí-te ponechatprostor prospontánní my-šlenky. A zůstatpokorný v ú-sudku o svémdíle. Když dopí-šete určitoučást, můžetebýt unešeni tím, jak jsou texty skvělé, ale příští ráno senepřestáváte divit, proč jste na papír dali takové kecy.Mimochodem i proto mě psát baví. Stále se překvapuji.V dobrém,i v tom horším smyslu. Takže pokud chcetepsát, měli byste to udělat a očekávat co nejmenší slávua peníze. To šetří zklamání.
Kde nejraději tvoříte?
Píši hodně doma, ale rád také chodím do kavárny, kteráje v prostorách bývalé továrny Od běžné kavárny se lišítím, že na stolky je zaveden ultrarychlý přístup k inter-netu a napájecí zdroje. Lidé sem chodí hlavně pracovat,tak je tu ve srovnání s běžnými kavárnami mnohem tiššíatmosféra. Neurčuji si, kolik hodin denně budu psát, alepřipravím si třeba měsíční plán. Je to proto, abychdokázal dodržet termín odevzdání rukopisu nakladateli.Někdy – bohužel spíše vzácné – mohu strávit několikhodin i jinou činností.
Kterou knihu zrovna čtete?
Existuje spousta knih, které si chci přečíst. Ukládám jena polici, aby se mi nehromadily na stole. V současnédobě mám rozečtený román „Mohamed“ od HamedaAbdel-Samáda, s nímž se znám.
(Ze zahraničních pramenů)
Bylo by hezké,kdyby mě Bůh
rád viděl
Více na další straně
TŘETÍ ČÁST Z ŘADY PŘÍBĚHŮ O AMIM
Problém je v tom, že to hmotné je pouze to vnější, kdežto štěstíúzce souvisí s tím, co je uvnitř: a to zase souvisí s láskou. A právě láska je vůdčím principem vyspělejších světů, než je tennáš. Láska je základem soudržnosti – a to je veličina, jíž se naplanetě Zemi zásadně nedostává. Proto obyvatelé na vyspě-lejších planetách vnímají život z postoje „my“, zatímco u nás jedůležité pouze „já“, ať jsou to osoby nebo nejrůznější skupiny, aťuž se tato já nazývají země, provincie, vesnice, sportovní mužst-va, církve nebo obchodní podniky. Nikdo s nikým nespolupracu-je, naopak naším přirozeným postojem je sobectví. Od něj seodvíjí i náš způsob života, jenž je poháněný starým a krutýmmotorem této civilizace, slavnou soutěživostí, která neznamenánic víc a nic míň než pravěký zákon džungle, jenž je vyjádřenuhlazený i slovy. Vyvinuté světy však již nežijí v takovémtopravěku. V nich se nesoutěží, v nich se spolupracuje a sdílí.Ve třetí části příběhu o pozemském chlapci Pedrovi jeho kos-mickém příteli Amim se kromě Vinky a Krata objevují také dalšípostavy, které společně rozehrávají nová a napínavá dobro-družství – podaří se Pedrovi a Vince žít společně na některé z planet? Jak si poradí Krato se svou vesmírnou samotou? A jakje to s Amiho (ne)vměšováním do milostných vztahů? Kniha jeplná dojemných, ale také akčních scén, za jejichž úspěšnévyřešení by se nemusel stydět ani James Bond, natož mladýpozemšťan Pedro. Především však nabízí představu ideálníhosoužití všech vesmírných bytostí, které mohou dosáhnout klidu,míru a vrcholu duchovního rozvoje, jestliže se ztotožní s uni-verzálním principem všehomíra – Bohem–Láskou.
PŘEDCHOZÍ ČÁSTI:Enrique Barrios: AMI chlapec z hvězd
Enrique Barrios: AMI se vrací
https://www.kosmas.cz/knihy/238343/ami-3/
JAN VAN HELSING & DR. DINERO
Umíte rozpoznávat znamení?Věříte na náhody? Myslíte si, že je náhoda, když několik stovekelitních rodin vlastní větší majetek než zbytek lidstva? Považu-jete za náhodu, že se tito lidé spolu pravidelně scházejí s vyloučením veřejnosti? Domníváte se, že štěstí, bohatství,peníze a majetek přicházejí k vybraným lidem náhodně?Nejde o náhodu, nýbrž o speciální vědění týkající se zacházení s penězi a úspěchem, které je masám upíráno. Každý přece znápojem „recept na úspěch“. Skutečně existuje takový návod? Ano,existuje! Vyjádřeno zjednodušeně: Chceme-li „sklízet“ maximálnípříjem, měli bychom jednat v příhodnou dobu, což platí i profinanční operace. Pro realizaci každého rozhodnutí v našemprofesním životě, zdali je to úspěšné podnikání na volné noze,přínosný prodej či koupě firmy, anebo sdílení nápadů s ostatními– na vše existují příhodné okamžiky. Každý člověk dostane vesvém životě vícero šancí na úspěch. Většina z nás však tytopříležitosti promarní; buď proto, že je nepozná, nebo je ani roz-poznat neumí. Mnozí lidé (ke své škodě) nevidí znamení okolosebe ani se nesnaží poučit se o tom, jak životní mechanismyfungují.Že jste o něčem takovém nikdy neslyšeli? Samozřejmě, že ne!Proč by se asi scházely různé mužské spolky ve skrytu a v uta-jení, kvůli čemu by se jejich členové vázali mezi sebou přísahoumlčenlivosti? Jen tak pro zábavu? Existuje několik malých tajem-ství, která jsou známa pouze vyvoleným a jež jsou prostým lidemupírána – jedná se totiž o klíč ke skutečnému úspěchu. A tatotajemství zůstanou skryta i pro vás, pokud se ovšem nerozhod-nete otevřít tuto knihu...
Kdy jste naposledy zažili dobrodružství tak neobvyklé, že jstepochybovali o tom, že by někdo někdy uvěřil, kdybyste mu tovyprávěl? Protože to bylo tak kouzelné a nádherné. A cotakhle to vydávat jen za příběh? Je to nejstarší trik v li-teratuře: vždycky můžeme vyprávět nejdivočejší příběhy a nejkontroverznější témata, pokud je maskujeme jako fikci.A tak vypráví svůj příběh i Ami. Věřte nebo nevěřte...?
Enrique Barrios
Čas, který žijeme na této Zemi, neurčuje náš postoj, naše vlastnípostavení nebo naše schopnosti. Jak říká Ami, existují staří lidé, kterým jedeset let a dětmi jsou století. Na planetě Ami, stejně jako na jiných vyvin-utých planetách, pojem „starý“ neodkazuje na chronologický věk. V jejichjazycích „starý“ znamená „někoho, kdo ztratil radost ze života“, a proto jeurčen naší volbou a ne osudem.
Ami, mimozemský chlapec, vysvětluje devítiletému Jimovi, že jedním z důvodů, proč jen děti jsou otevřené slyšet o planetách, v nichž žijekaždý v míru a není nic nebezpečného, bolestivého nebo strašného, jeproto, že dospělí myslí, a tím se často bojí zázraků. „Dospělému“ nebo„starému člověku“ – za použití výše uvedeného významu – je snadnějšíuvěřit tomu strašlivému, i když je to falešné, než něčemu úžasnému, i když je to pravda. Ami to nazývá „být hypnotizován kolektivní nočnímůrou.“ Když se z toho probudí, všechno je krásné.
Ami přináší novou koncepci inteligence: čím blíž k míru a univerzální lásce, tím více jsme se vyvinuli a skutečně jsme inteligentní. Máme tendenci myslet na„pokročilé civilizace“ jako na ty s vyššími technologiemi,opravdu vysokými IQ a obrovskými mozky. Ale hrozí, žejde o druh bez emocí, jen o studené počítačové bytosti,které zapomněly, co je hudba. Bytosti, které žijí v obrovských městech, jsou obklopeny plasty a umělýmipředměty. Bytosti, které už nevědí, co znamená láska a které si nikdy nehrají, neumí se smát. Ami také odhaluje,
že základním zákonem vesmíru je ... Dobře, tohle tajemství neprozradím...
Stejně jako cizinec v den, kdy se Země zastavila, Ami nás varuje, želidé nemohou takhle pokračovat. Nemůžeme dále rozvíjet technolo-gie, aniž bychom rozvíjeli naše srdce stejným tempem, nebo sezničíme. Nemůžeme pokračovat ve vývoji zbraní schopných zničitcelou planetu. Nemůžeme i nadále jíst zvířata, lovit je, nebo jimzpůsobovat bolest pro naše potěšení. Nemůžeme dále zanedbávatnaši citlivost, přání našich srdcí, naše spojení s vesmírem. Jenačase, abychom se Earthlingsové probudili a dostali se z našíhromadné noční můry. Je čas, aby se naše Země stala se planetouradosti a krásy, kde všechny bytosti respektují a milují jedendruhého. Vzhledem k jeho evoluční a magické povaze, můžete začíts knihami o Amim nový rok. Přinesou do vašeho života změnu, pozitivitu a univerzální lásku. Kromětoho je to perfektní dárek jak pro děti, tak pro dospělé.
http://www.ivysehrad.cz/
Francis SpuffordZlatý vrchJaký je pravý účel nezvykle velké směnky?Provokativní román z New Yorku v 1. polovině 18. stoletíOceněn třemi literárními cenami
rok 1746. Do New Yorku, tehdy malého obchodníhopřístavu se sedmi tisíci obyvateli ve vzdálené americe,přijíždí mladý angličan richard Smith se směnkouna závratnou částku 1000 liber ve zlatě, k vyplaceníjistou firmou do 60 dnů. Nikdo netuší, jaké je jehoposlání a jak hodlá peníze použít. ve městě se nicneutají a zpráva o závratně bohatém cizinci se rozšíří rychlostí blesku. Je bedlivě sledovánmístními vysokými politiky, zejména lstivým a všeho schopným nejvyšším soudcem Delanceyem, který kolonii ovládá. Přichází Smith jako podvodník, tajný posel, či jako prod-loužená ruka francouzského krále?román britského spisovatele Francise Spufforda barvitě popisuje tehdejší New York,bravurně vykresluje jeho ráz, atmosféru a obyvatele – směsici anglických a holandskýchpřistěhovalců, otroků, kolonistů i indiánů s jejich tradicemi, rozdílnými povahami a takédravostí.
http://www.ivysehrad.cz/kniha/zlaty-vrch/Zakoupit můžete zdeUkázka z knihy
na následující straně
http://www.ivysehrad.cz/
„Já jsem Lovell,“ řekl obchodník sedící u krbu a vstal. Jeho stručný popis propotřeby prvního seznámení: stáří padesátlet, byl vysoký a štíhlý, nicméně obličej mělneotesaný a tváře povislé, jako by ho přírodauhnětla klouby; prohnané, roztěkané oči,hnědé kalhoty ke kolenům a krátce za-střižená paruka zažloutlá od tabákovéhokouře. „Čím posloužím?“„Dobrý den,“ řekl pan Smith, „protože tourčitě je dobrý den, i když prší a je větrno. A je tma. Omluvte cestujícímu v obchodnízáležitosti jeho netrpělivost, pane. Mám tučest předložit vám směnku, kterou na vásvystavili vaši londýnští partneři, pánovéBanyard a Hythe. A žádám, abyste ji laskavěihned akceptoval.“„Nepočkalo by to do rána?“ řekl Lovell. „Užje po zavírací hodině. Přijďte znovu a doplňte si hotovost v devět hodin. I když učástky přes deset liber šterlinků vás budunucen požádat, abyste mi týden posečkal,protože peníze na ruku jsou vzácnost.“„Ach,“ řekl Smith. „Je na vyšší částku.Mnohem vyšší. A já k vám spěchám přímo z lodi, ještě postříkaný solí, špinavý jakopes, co právě vylezl z kachního rybníku, neabych žádal proplacení, ale abych vámzdvořile nabídl odložení splátky.“Podal mu desky, v nichž se po otevřeníobjevila obálka zřetelně označená černouvoskovou pečetí B. a H. Lovell pečeť s povy-taženým obočím rozlomil. Při čtení je po-vytáhl ještě výš.„Pane, smiluj se nad námi,“ vydechl. „To jesměnka na tisíc liber.“„Ano, pane,“ řekl Smith. „Na tisíc liberšterlinků, neboli jak se v ní říká, na tisícsedm set třicet osm liber, patnáct šilinků a čtyři pence. V newyorské měně. Mohu seposadit?“Lovell ho nevnímal. „Jeme,“ řekl, „doneslampu blíž.“Zaměstnanec donesl jednu právě zapálenousvíčku v cylindru a Lovell přiložil papír těsněk horkému sklu; tak blízko, že Smith málemvyskočil, aby mu ho vytrhl, za což jej Lovellodmítavým zdvižením ruky pokáral. Papírnicméně nespálil, pouze jej přikláněl tak, abyho plamen prosvítil a vystoupily bledé linievodoznaku s kresbou mořské panny.„Papír je v pořádku,“ řekl zaměstnanec.„Písmo taky,“ dodal Lovell. „RukopisBenjamina Banyarda, řekl bych.“„Ano,“ potvrdil Smith, „i když ve své kan-
celáři na Mincing Lane, když pro mě vypiso-val tuhle směnku, se jmenoval BarnabyBanyard. No tak, pánové, myslíte, že jsem jinašel na ulici?“Lovell ho zkoumal, oděv, ruce, tvář i vystu-pování, jako by o něm už slyšel, neshledalvšak nic, co by žádalo vysvětlení.„To jste klidně mohl,“ řekl, „protože vásneznám. Co je to? A kdo jste vy?“„Co to asi je a kdo asi jsem já. Směnka v ceně tisíce liber a cestující, který ji vlastní.“„Nebo cár papíru, kterým si klidně můžuvytřít zadek, a prolhaný darebák. Budete simuset vymyslet něco lepšího. S Banyardemobchoduju dvacet let a dvacet let přes něplatím Kingstonu faktury ze svých obchodů s cukrem. Něco takového ale nikdy. Ještěnikdy mi nepřišel jen tak z druhé stranyoceánu papír na vyplacení částky za téměřcelou sezonu, bez jediného slova neboupozornění nebo bez svolení. Znovu septám: Kdo jste? Čím se zabýváte?“„Takže obecně, pane Lovelle, kupuji a pro-dávám. Běhám po světě sem a tam.Hledám, co se dá využít, do čeho bych mohlvrazit svých tisíc liber. Ale konkrétně, paneLovelle, je to něco, o čem bych radějipomlčel. Důvěrná věc.“„Ty štěně jedno drzý, tohle na mě nezkoušej!Mluv jasně nebo ten tvůj cennej papírspálím.“„To neuděláte,“ řekl Smith.„Že ne? Pěkně jste vyletěl, když jsem ho dalk lampě. Mluvte, nebo shoří.“„A vaše dobré jméno s ním. Pane Lovelle,věc se má takhle: Poptával jsem se nalondýnské burze u slušně zavedenýchobchodníků, kteří dělají spolehlivé obchody,a vaše jméno se objevilo u Banyarda – cobyvážený partner. A tak mi vystavili směnku.“„To ještě nikdy neudělali.“„Teď to udělali. S ujištěním, že jste pro tovhodný. Což jsem rád slyšel, protože jsemplatil hotově.“„Hotově,“ hlesl Lovell jako ozvěna. A četlnahlas: „,Za šedesát dní zaplaťte připředložení této druhé směnky panuRichardu Smithovi částku ve výši…‘ říkáte,že jste složil hotovost?“„Ano.“„Z vlastního nebo za někoho jiného? Jakoprostředník nebo hlava firmy? K vyrovnáníúčtu, nebo abyste vystavil novou směnku?Abyste investoval, nebo to roztočil zakřiklavý volány a saténový vesty?“
„Zkrátka hotovost, pane. Což bylo samo o sobě dostatečně výmluvné.“„Bezpochyby jste nepovažoval za vhodnécestovat s takovým balíkem zlata přesoceán.“„Přesně tak.“„A zároveň doufal, že na druhé straněnarazíte na troubu, který vám na požádánívymění papír za zlato.“„Nikdy jsem neslyšel, že by se Newyorčanédali snadno napálit,“ odpověděl pan Smith.„Taky že nedáme, pane,“ pokračoval Lovell,„taky že nedáme.“
Anglický spisovatel FRANCISSPUFFORD (nar. 1964) je uzná-vaným autorem pěti nebeletristic-kých knih – Unapologetic: Why,despite Everything, ChristianityCan Still Make SurprisingEmotional Sense; Red Plenty;True Stories: And Other Essays; I May Be Some Time: Ice and theEnglish Imagination; The ChildThat Books Built: A Life inReading. Některé byly přeloženydo několika jazyků.Zlatý vrch je jeho prvním romá-nem, v němž se představil jakoskvělý, vtipný, vytříbený vypra.-věč, který s mimořádnou fantaziídokáže vést čtenáře svým pří-během a neustále jej překvapujenečekanými zvraty či atmos-férou, v níž se odehrávají. Román získal tři literární ocenění– cenu Costa, Ondaatjeho cenuza nejlepší „genius loci“ v romá-nu a cenu Desmonda Elliotta.Francis Spufford je ženatý, májedenáctiletou dceru a vyučujepsaní na Goldsmith College v Londýně.
http://www.ivysehrad.cz/
Michal MacháčekGustáv HusákPrvní ucelený životopis posledního komunistického prezidenta
Gustáv Husák – přesvědčený komunista, vězeň i muž přitahovaný mocíkniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, sloven-ských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodinyGustáva Husáka
Jméno Gustáva Husáka(1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80.let, kdy přicházela na svět gener-ace „Husákových dětí“. NováHusákova biografie z pera histori-ka Michala Macháčka sledujedlouhou kariéru posledního prezi-denta komunistického Českoslo-venska od samých počátků, za-měřuje se na Husákův původ a ro-dinné zázemí, mládí, studia a vstupdo komunistické strany Česko-slovenska, jeho působení za válkya za slovenského národníhopovstání, v poválečné politice, je-ho odsouzení v procesu se sloven-skými „buržoazními nacionalisty“,úspěšně završené úsilí o rehabil-itaci a postupný návrat na mocen-ské výsluní. stranou nezůstává aniHusákův osobní život, i zde přinášíkniha nová zjištění. symbolzatuhlosti a stagnace normalizačnídoby tak v Macháčkově knizevystupuje jako osobnost mnoho-vrstevnatější, než jak bývá obvyklevnímána. kniha vychází z výzkumudosud neznámých pramenů z čes-kých, slovenských a ruských ar-chivů i materiálů ze soukroméhoarchivu rodiny Gustáva Husáka. Jeprvní ucelenou husákovskou mono-grafií nejen v české historiogra-fické produkci.
vázaná, 632 stran, 598 kč, EAN: 9788074293887
http://www.ivysehrad.cz/kniha/gustav-husak/
Zakoupit můžete zde Video na:https://youtu.be/mMtdz39-f78
![]c9®] ]d]2]d ° Ñ]!]U]d]?¹zB zd à ² Ë C 2018.9.19 1-1 ]c]1]d ......zB z d à ² Ë C 1-1 第49回 JBCF全日本トラックチャンピオンシップ 【インフォメーション1】](https://static.dokumenty.site/doc/80x56/605926862434ad7fba2b16f4/c9-d2d-udzb-zd-f-c-2018919-1-1-c1d-zb.jpg)
