ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ · 2012-09-27 · pro mladé lidi. 33 Úkol 17: Ve spolupráci s...

Man

uál g

lobá

lníh

o ro

zvoj

ovéh

o vz

dělá

vání

ROZV

OJO

VÉ C

ÍLE

TISÍ

CILE

TÍ

brozura cpch 2008 - 3.vydani_nahrada:Sestava 2 15.10.2007 10:42 Stránka 1

� 1,2 miliardy lidí žije pod hranicí extrémní chudoby. Nejvíce zasaženy jsou děti a ženy.

� 30 tisíc dětí zemře denně v důsledku extrémní chudoby.

� 100 milionům dětí je upřeno základní lidské právo – právo na vzdělání.

� Ženy v rozvojových zemích vydělávají průměrně dvakrát méně než muži.

� 1600 matek denně zemře v důsledku porodních komplikací, 300 milionů žen trpí dlouhodobými zdravotními následky po porodu.

� Více než 1 miliarda lidí nemá přístup ke zdroji pitné vody.

� 3 miliony lidí ročně zemřou na AIDS, skoro 5 milionů se každoročně nakazí virem HIV.

� Kvůli vysoké ochraně trhů hospodářsky rozvinutých zemí přicházejí rozvojové země o 100 miliard dolarů ročně – asi dvakrát tolik, co dostanou v rámci rozvojové pomoci.


„Vynaložíme maximální úsilí na to,abychom osvobodili všechny muže,ženy i děti z drtivých a ponižujících pod-mínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více než miliar-da lidí. Jsme odhodláni každémuposkytnout právo na rozvoj a osvoboditcelý lidský rod od nedostatku.“

Deklarace tisíciletíZáří 2000

Přijato 189 členskými státy OSN


Tato brožura byla vydána s podporou Evropské komise v rámci projektu „Parliamentary debates on MDGs in 12 European Union new Member States”, realizovaného organizací UNDP.

Vydal EDUCON, o.s. Tesaříkova 1027/2, 102 00 Praha 10

www.educon.czv roce 2007.

3. upravené vydání.

Redakce: Tomáš Tožička, Pavel Chmelař

Spoluautoři textů: Ondřej Horký (úkol 3), Pavel Chmelař (2, 9, 12, 13, 18), Petr Lebeda (12, 13), Tereza Němečková (2),Robert Stojanov (úkol 1, 2, 5-11, 13, 14, 16, 18), Tomáš Tožička (12, 13, 15, 17)

Autoři boxů: Pavel Chmelař (str. 13, 10, 15, 21, 23, 30, 33), Tomáš Tožička (29, 34, 36, 35)

Fotografie: Michael Špička a Petr Holeček (titul, zadní strana, přední předsádka, str. 17 a 27),Pavla Začalová (zadní předsádka), Jiří Hejkrlík (přední předsádka),

Malcolm Linton/Getty Images (str. 19), archiv EAP (str. 25)

Kresby: Social Watch (str. 13, 15, 21, 25, 32), Gabor (27)

© EDUCON, 2007

Kopírování a rozšiřování publikace a využívání textů různými způsobyza účelem šíření informací o rozvojové problematice

je povoleno bez souhlasu vydavatele.


2-3

OBSAH

Pár slov úvodem 4

Rozvojové cíle tisíciletí

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad 6

Úkol 1: Do roku 2015 snížit na polovinupočet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USD na den. 6

Úkol 2: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem. 8

2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny 10

Úkol 3: Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. 10

3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti 12

Úkol 4: Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. 12

4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost 14

Úkol 5: Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let. 14

5. cíl: Zlepšit zdraví matek 16

Úkol 6: Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. 16

6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi 18

Úkol 7: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. 18

Úkol 8: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných onemocnění. 20

7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí 22

Úkol 9: Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. 22

Úkol 10: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. 24

Úkol 11: Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů). 26

8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj 28

Úkol 12: Dále rozvíjet obchodní a finanční systém založený na otevřenosti, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni). 28

Úkol 13: Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci ze strany vyspělých zemí, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.). 31

Úkol 14: Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států. 33

Úkol 15: Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem dosažení udržitelnosti zadlužení z dlouhodobého hlediska. 34

Úkol 16: Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a tvůrčí práce pro mladé lidi. 33

Úkol 17: Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích. 37

Úkol 18: Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti. 38

Zdroje a další informace 39Seznam zkratek 40Tabulková příloha 40Požadavky kampaně Česko proti chudobě 42Organizace podporující požadavky kampaně 46Citáty 48


V září roku 2000 na Summitu tisíciletí všech189 členských států OSN spolu s Vatikánem a Švýcarskem ztvrdilo své odhodlání odstranitextrémní chudobu na naší planetě, její příčiny a následky do roku 2015. Základní osnovou sestalo 8 rozvojových cílů rozpracovaných doosmnácti úkolů. Ačkoliv jsou Rozvojové cíle tisí-ciletí z různých stran kritizovány pro opomenutíurčitých témat, úspěch představuje už jen tenholý fakt, že se na nich 191 států světa shodloa k jejich plnění se zavázalo.

Tento manuál ve stručnosti představuje jed-notlivé cíle a úkoly, jejich plnění v rámci uply-nulých pěti let a problémy, které je nutno překo-nat k jejich dosažení. Naleznete zde odkazy nawebové stránky, kde se v případě zájmu může-te seznámit s danou problematikou hlouběji.

Více efektivnější pomoci a spolupráce

Celosvětová snaha bojovat s extrémní chu-dobou ve světovém měřítku není nová a napůdě OSN se diskutuje od počátku pade-sátých let. Nejčastěji se projevovala ve snazezvýšit financování tzv. rozvojové pomoci, což seovšem nedařilo a nedaří. Již v padesátýchletech vedla tato snaha k tomu, že bylonavrženo, aby bohaté země přispívaly jednímprocentem svého HDP na rozvoj chudých zemí,což bylo nakonec schváleno na KonferenciOSN pro obchod a rozvoj v roce 1964. Totočíslo bylo ovšem stále častěji napadáno a tak v r. 1969 navrhla Světová banka 0,7 % HDP narozvojovou pomoc. K tomu se také zavázaloValné shromáždění OSN v roce 1970. Jakkolije tento závazek neustále opakován na konfe-rencích a Valných shromážděních OSN, je dnesvětšina bohatých zemí daleko za těmito závazky.

Mezi takové země patří i Česká republika,která své výdaje na rozvojovou spoluprácinavyšuje jen velmi pomalu, odmítla se připojit k závazkům zemí původní patnáctky EU a vy-mohla si výjimku pro nižší plnění naší rozvojovéspolupráce. Česká bilaterální rozvojová spolu-práce navíc trpí velkou institucionální roztří-štěností, která brání efektivnímu a správně cíle-nému využití vynakládaných prostředků. Protose kampaň Česko proti chudobě ve volebnímroce zaměřila především na podporu vznikurozvojové agentury, která by sjednotila rozvo-jovou strategii naší země a dala jí jednotící cíl.

Oddlužení

Dalším kritickým bodem rozvoje se stalazačarovaná spirála katastrofální zadluženosti.Chudé i středně bohaté země se dostaly dodluhové pasti, aniž by se jí mohly nějak vyhnout.Ropné krize a závratný nárůst cen ropy v důsledku válek na blízkém východě spolu s propady cen surovin jsou hlavním důvodemdluhové krize. Studená válka, v níž mocnosti naobou stranách podporovaly diktátory bez ohle-du na jejich skutečné činy, což mnohdy vedlo k vyčerpávajícím občanským válkám, spolu s naivistickými vládními koncepcemi a korupcísituaci jen dále zhoršily. Na korupci musí ovšembýt dva, korumpující a korumpovaný. Korupční-mu tlaku firem, jejichž příjmy mnohonásobněpřevyšují rozpočty chudých zemí, se odolávájen těžko. Přes sliby o oddlužení, které daly me-zinárodní finanční instituce v roce 1996 a státyG7 v roce 1999, se do dnešního dne dostalo k reálnému oddlužování pouze 18 států.

Obchod podle pravidel

Mezinárodní obchod je důležitým nástro-jem na cestě k rozvoji. Bohužel právě ten je

Pár slov úvodem

Slov

o úv

odem


díky protekcionismu bohatých států největšípřekážkou boje s globální chudobou. Obrovskéfinanční prostředky věnované v bohatýchzemích na zemědělské dotace nejenžeznemožňují konkurenci jinak levnějších produk-tů z méně rozvinutých zemí, ale při vývozulikvidují celá národní a makroregionální hospo-dářství. Světová obchodní organizace nadtozatím neprokázala schopnost těmto negativnímjevům čelit. Důležitým faktorem však není jenglobální obchod, ale také posilování obchoduna úrovni makroregionů a samozřejmě podporaobchodu lokálního. K tomu je však potřebazajistit dostatek financí, které nedokáže přinéstprivátní bankovní systém. K podpoře místníhopodnikání je proto nezbytné podporovat i lokál-ní mikroúvěrové systémy.

Live 8 a světová kampaň proti chudobě

V roce 2005 jsme byli svědky obrovskémezinárodní kampaně na podporu boje s glo-bální chudobou. Celosvětově organizovanékoncerty pod vedením legend hudební scényukázaly rozsáhlou podporu těmto myšlenkám.Nešlo jen o extatický zážitek a pocit sounáleži-tosti během famózních koncertů, nebo o de-klaraci souhlasu prostřednictvím nošení bílýchpásek. Hlavním smyslem bylo dosáhnoutskutečného zlepšení životních podmínek vícenež miliardy lidí, kteří žijí pod hranicí extrémníchudoby, v naprosté většině v chudých zemích.Přes velké naděje se očekávání organizátorů a účastníků nesplnila a zasedání G8 i summitOSN ukázaly pokračující váhavost a neschop-nost řešit současné problémy.

Česko proti chudobě

Součástí mezinárodní kampaně je takéakce Česko proti chudobě. Jedná se o do-sud největší společnou aktivitu českých občan-ských iniciativ, které se účastní nejen sítěsdružující organizace zaměřené na rozvojovou

pomoc, jako je české Fórum pro rozvojovouspolupráci či Asociace pro FairTrade, ale i sdružení ekologických organizací Zelený kruh.Nad společnými politickými požadavky se sešlona 35 organizací. Přestože každá organizacehledá vlastní způsob řešení, přestože ne nakaždou partikulární otázku mají stejný názor,přes rozdíly v náboženském vyznání či politicképříslušnosti se sjednotily, aby společně prak-ticky i politicky přispěly k řešení nejpalčivějšíhoproblému současnosti, který stále více rozdělu-je naši planetu. Tím problémem je, jak se shod-lo 147 hlav států a společně 191 zemí, chudo-ba a marginalizace celých kontinentů.

Kampaně vedou k mobilizaci našich myslískrze společné zážitky a spolupráci. Změna, k níž jsme vyzváni Deklarací tisíciletí a jejímipožadavky (Rozvojovými cíli), však spočívá v každodenní práci – politiků, úředníků, mezi-národních institucí a nevládního i privátníhosektoru. Tato změna ovšem nebude usku-tečnitelná, pokud nebude mít za sebou pod-poru občanů.

Hlavním cílem naší kampaně Česko protichudobě je tuto podporu získat.

Tomáš Tožička

4-5

Bílou páskou (White Band) lidé na celém světěvyjadřují svou podporu boji proti chudobě.


V roce 2000 muselo zhruba 1,2 miliardylidí vystačit s denním příjmem nižším než jedendolar. Právě tato hranice odpovídá dledefinice Světové banky tzv. extrémní (někdytéž absolutní) chudobě. V současnosti je údaj-ně o 100 milionů extrémně chudých méně,ovšem na polovinu světové populace (přes 3 miliardy) připadá částka nižší než dva dolaryna den.

Co do poklesu počtu extrémně chudýchmezi lety 1990 a 2001 vedou země východní,jižní a jihovýchodní Asie a severní Afriky. V Asii „zachraňuje“ statistiky bezkonkurenčněse rozvíjející Čína. Pokud se tempo poklesunezastaví, cíl snížit počet chudých na polovinuje reálný.

Zato v subsaharské Africe, Latinské a střední Americe nedošlo ke kvantitativnímzměnám. V západoasijských, středoasijskýcha východoevropských zemích, Rusko nevyjí-maje, extrémně chudých přibylo. V nejpos-tiženější subsaharské Africe jich roku 2001žilo 330 miliónů, což představuje 46 % všechobyvatel této oblasti.

Důsledky chudoby

Mezi hlavní důsledky chudoby patřímasivní migrace (buď uvnitř domovskéhostátu, anebo do bohatších zemí), lov divokých(často ohrožených) druhů zvířat na maso(namátkou šimpanzů), kriminalita - včetně

obchodu s lidmi a dětskými otroky. Neménězávažnými jsou také dopady na životníprostředí jako např. odlesňování a zne-čišťování zdrojů pitné vody.

V relativně bohatších zemích způsobujechudoba vyloučení ze společnosti, čímž sejen zvyšuje riziko radikalizace těchto skupin a jejich angažovanost v extrémistických čipřímo teroristických organizacích.

Chudoba je ve své podstatě bludnýmkruhem – její důsledky se pro další generacestávají samotnými příčinami tohoto socioeko-nomického statutu.

Příčiny chudoby

Cestou ke splnění vytčeného limitu jebezesporu odstranění příčin chudoby.

První skupinu představují historické fakto-ry jako kolonialismus, otrokářství, rasová seg-regace apod.

Druhou pak politické: ozbrojené konflikty,závislost na rozhodování cizích vlád, nad-

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad

Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USD na den.

1.úkol

1. c

íl: O

dstr

anit

extr

émní

chu

dobu

a h

lad

Na světě žije 2,2 miliardy dětí,pod hranicí chudoby jich žije 1 miliarda. Každé druhé dítě na této planetě je připraveno o své dětství v důsledku chudo-by – ohroženo podvýživou nebo hladem, AIDS a dalšíminemocemi.

32 4 5 6 7 81


národních korporací či mezinárodních institucí(Světové obchodní organizace, Mezinárodníhoměnového fondu, Světové banky), zkrátka„neokolonialismus“, vysoce korupční vnitro-politické prostředí, autoritářské a diktátorskérežimy, nevymahatelnost práva včetně lidsko-právních norem.

Z ekonomických příčin stojí za pozornostzejména vysoká zadluženost rozvojovýchzemí, nízké a kolísající ceny přírodních zdrojů,surovin a zemědělských produktů na svě-tových trzích, exportní portfolio složené pouzez několika málo komodit, vysoká nezaměst-nanost a nedostačující dopravní a technickáinfrastruktura.

Demografickými faktory jsou pak: vysokáhustota obyvatelstva (Rwanda, Indie, Čína,Indonésie, delty Nilu, Nigeru a jiných řek),absence záchranné sociální sítě, kulturní a náboženské tradice, nízké vzdělání atd.

Environmentální příčiny zastupuje kupř.opět vysoká hustota obyvatelstva, odles-ňování, následná eroze půdy, dezertifikace,znečištění vody, půdy a ovzduší.

Za zmínku stojí také nedostatečná zdra-votní péče a nerovné postavení žen – tím je defacto polovině populace bráněno ve vytvářeníbohatství společnosti.

Z uvedeného vyplývá, že vývoj procesusnižování počtu extrémně chudých do velkémíry závisí na ekonomickém růstu rozvojovýchzemí. Ten však sám o sobě není zárukouzvýšení kvality života, což dokládá nejedenstát Latinské Ameriky. Nedílnou součástínápravy poměrů je spravedlivé rozdělenípříjmů, ale též redukce populační exploze.

Pokud se chudobu nepodaří vymýtit, budemít i nadále značně destabilizující dopad nacelosvětovou politickou situaci.

6-7


800 milionů lidí

Počet trpících hladem stagnuje na úrovni800 milionů lidí – podobně jako před pěti lety– což odpovídá přibližně 17 procentům popu-lace rozvojových zemí. Oproti letům 1990 až 1992, kdy byl podíl odhadován na 20 pro-cent (cca 817 milionů), tedy došlo pouze k mírnému poklesu. Globálně se během 90. let minulého století počet podvyživenýchlidí snížil jen o 19 milionů.

Nyní spadá do této kategorie třetina popu-lace v oblasti subsaharské Afriky (třebaže zdejejí míra klesá) a 27 % obyvatel Oceánie a střední Asie. S populační explozí narůstajíabsolutní počty hladovějících. V Indii je dneshladem postiženo zhruba 200 milionů, v jižzmíněné subsaharské Africe o dva miliony lidíméně.

Největšího úspěchu v potírání hladu a podvýživy dosáhla východní a jihovýchodníAsie. Statistiky uvádějí, že se mezi lety 1990

a 2002 dramaticky zlepšil stav v Číně, kdedošlo ke snížení podvýživy téměř o polovinu.Příčinou je optimalizace distribuce potravin i přístupu k pitné vodě a modernizace zdravot-nického vybavení. Pokroku bylo dosaženotaké v Latinské Americe a Karibiku.

Dětská podvýživa

Zvláštním případem je tzv. dětská podvýži-va, protože děti jsou mnohem více zdravotněohroženy než dospělí. Zejména díky dílčímuzlepšení v Číně klesl počet podvyživených dětív rozvojových zemích z odhadovaného počtu177 milionů v roce 1990 na 153 milionů v roce 2002. V ostatních rozvojových zemíchvšak počet podvyživených dětí stagnoval,nebo dokonce narůstal. Necelá polovinastředně či těžce podvyživených dětí žije v jižníAsii, 29 % v subsaharských zemích, 17 % vevýchodní Asii a Pacifiku a 14 % v severoafric-kých státech.

Vlivem nedostatku jídla se mnoho dětíopožďuje ve svém fyzickém i psychickémvývoji a mají sklon podléhat infekčním nemo-cem, jako jsou průjmy, zápal plic apod., aletaké se hůře soustředí ve škole. Je tozačarovaný kruh. Tři čtvrtiny dětí, které umíra-jí na podvýživu, jsou diagnostikovány jakopouze středně či mírně podvyživené, coždokazuje nebezpečnost problému. Kolem 60 % dětské úmrtnosti v rozvojových zemíchsouvisí právě s podvýživou.

Řešení problému hladu a podvýživy

Snaha o snížení hladu a podvýživy musí jítruku v ruce s akcemi odstraňujícími chudobu,zvyšujícími vzdělanost a péči o zdravotní stav

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad

Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem.2.

úkol

1. c

íl: O

dstr

anit

extr

émní

chu

dobu

a h

lad Kolem 60 procent úmrtí dětí

v rozvojovém světě souvisí s podvýživou. Každých pětvteřin tak zemře jedno dítě – ročně více než 6 miliónů.

32 4 5 6 7 81


matek. Nezanedbatelnou součástí problémuje také dlouhodobé zajištění kvality životníhoprostředí, podpora zemědělství a rozvojvenkova. Organizace OSN pro výživu a ze-mědělství (FAO) odhaduje, že pokud by mělobýt dosaženo vytčeného cíle, bude potřebavynaložit 120 miliard amerických dolarů narozvojové projekty a ostatní opatření. Zajímavéje srovnání s částkou 300 miliard dolarů, kte-rou vyhradily hospodářsky vyspělé země napodporu vlastního zemědělství jen v roce2001.

Prioritami pro snížení počtu podvyživených lidí jsou:

• Zvýšení zemědělské produktivity v chudýchvenkovských oblastech s důrazem na soběs-tačnost, tzn. nahrazování exportních plodintěmi, které zajistí místním dostatek potravy a rozvoj místního hospodářství. Je bezesporuneudržitelné, aby země vyvážející zemědělsképrodukty byly závislé na potravinové pomoci,což je častý případ nejméně rozvinutých zemí(Least Developed Countries – LDCs), které siexportně orientovanými monokulturami obsta-rávají prostředky ke splácení zahraničníhodluhu a pokrytí importních potřeb (např. k nákupům ropy, moderních technologií apod.).

• Nezasahovat do práva na potravinovoubezpečnost konkrétního státu. „Ozdravné“programy strukturálního přizpůsobení MMF,které jako podmínku zahrnovaly rušenízemědělských subvencí, vedly v důsledku k růstu závislosti na importu potravin.Kupříkladu v případě Ghany to vedlo k zá-vislosti na dovozu subvencované rýže z Floridy, kdežto původní místní producentijsou dnes bez práce.

• Prosazování udržitelného způsobu využívánípřírodních zdrojů, zejména způsobu obdě-lávání půdy, které nevede k vyčerpání a erozipůdy, a udržitelného lesnického manage-mentu.

• Větší podpora výzkumu v zemědělství a rozšiřování znalostí o výživě a produktivnícha zároveň udržitelných metodách obhospo-dařování půdy. (Zkušenost ukazuje, že zelenárevoluce – zvláště rozvoj chemizace – anipěstování geneticky modifikovaných plodin(GMO) není zárukou řešení problému hladu,naopak ho mohou dále reprodukovat a mítvedlejší škodlivé dopady na životní prostředí a lidské zdraví.)

• Investice do zlepšení infrastruktury navenkově a zajištění přístupu na trhy: vybu-dování kapacit pro skladování a zpracováníúrody, dopravních komunikací, elektrifikace,zdrojů pitné vody.

8-9

Etiopie 48,7Indie 48,5Bangladéš 47,7Kambodža 45,2Burundi 45,1Laos 40,0Eritrea 39,6Niger 39,6Pákistán 38,0Burkina Faso 34,3Mali 33,2Madagaskar 33,1Vietnam 33,1Mauritánie 31,8Myanmar 31,7Maledivy 30,4

Zdroj: United Nations Statistics Division

tabulka 1

Země, kde více než 30% dětí mladších pěti let má podváhu

Procentuální podíl dětí mladších pěti let, které jsou středně nebo těžce podvyživeny, 1998/2002


„Chudoba začíná odepřením práva dítětena vzdělání“, řekl generální tajemník OSN Kofi Annan. Přístup ke vzdělání patří mezi zák-ladní lidská práva jmenovaná Všeobecnoudeklarací lidských práv. Přestože se situacecelosvětově v posledních letech zlepšuje,stále ještě více než 100 milionů dětí nemápřístup ani k základnímu vzdělání. Devadesátsedm procent z nich žije v rozvojovýchzemích, přičemž téměř 60 % z nich jsou dívky.

Jedním z problémů a zároveň i výzevohledně základního vzdělání v rozvojovýchzemích je stále přetrvávající nerovný přístupke vzdělání; jednak mezi dívkami a chlapci,jednak také mezi městskými dětmi a dětmipocházejícími z venkovských oblastí. I když secelkový počet dětí, které nepodstoupí školnídocházku, ve světě snižuje, stále jich v roce2001 bylo v rozvojových zemích 103 milionů.Podle současných odhadů bude činit čistýpodíl dětí zapsaných na základních školách

rozvojového světa za rok 2005 85 % a v roce2015 (tedy v době, kdy by mělo dojít k dosažení vytčeného cíle) pouze 87 %. Příčinpomalého snižování analfabetismu je několik:na prvním místě jsou to vysoké náklady navzdělání (školné, uniformy, učební pomůcky,často i příspěvky na provoz školy a platyučitelů), které musí hradit rodiče, dále nut-nost, aby děti pracovaly, pomáhaly s chodemdomácnosti či nejrůznější pověry týkající se především vzdělání dívek (například, ževzdělaná dívka má menší šanci se dobře provdat).

Nejen docházka

Velkým problémem je dále množství dětí,které sice do základní školy nastoupí, ale z nejrůznějších důvodů ji nedokončí (nemo-ci, sezónní práce, nedostatek finančních pro-středků na krytí školného apod.). Z 91 sle-dovaných zemí je podle UNESCO ve 30 podíltěch, které postoupí až do páté třídy, nižší než75 %, s čímž souvisí také četnost opakováníročníků, jež např. v subsaharské Africe činícelých 20 %. Opakování ročníku vyžaduje ne-jen další náklady pro rodiče, ale též pro stát.Jedním z ukazatelů zlepšení byl stanovenpodíl negramotných ve věkové skupině 15-24 let, protože pomocí něho bude možnéza 15 let zhodnotit posun ve vzdělanosti. Tatověková skupina je totiž v současnosti školoupovinná. V dnešní populaci 15-24letých posti-huje celosvětově negramotnost 13,2 % lidí,přičemž situace je nejhorší v Africe, kde žije23,7 % nevzdělaných mladých mužů a žen,samotných žen dokonce 29 %. Podobně trist-ní stav panuje v Asii: 14,8 % pro obě pohlaví,pro ženy pak 19 %.

2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny

Do roku 2015 zajistit, aby mohly dětikdekoli na světě, dívky i chlapci,dokončit základní školu.

3.úkol

2. c

íl: D

osáh

nout

zák

ladn

ího

vzdě

lání

pro

vše

chny

Více než 100 milionů dětí stáleještě nemá přístup ani k základ-nímu vzdělání. Devadesát sedmprocent z nich žije v rozvojovýchzemích, téměř šedesát procent z nich jsou dívky.

31 4 5 6 7 82


Vzdělání pro všechny

V sídle OSN v Dakaru byla roku 2000podepsána mezinárodní rámcová dohodaVzdělání pro každého (Education For All),která zavazuje vlády k vypracování národníchvzdělávacích plánů a také zajištění prostředkůpro jejich realizaci. Stěžejními body dohodyjsou vytvoření předškolního stupně, přístupvšech dětí k základnímu vzdělání, zvyšovánívzdělanosti mládeže a dospělé populace,odstranění rozdílů mezi pohlavími v dostup-nosti vzdělání a v neposlední řadě je tozvyšování kvality samotného vzdělávání.Jednou ze slabin Rozvojových cílů tisíciletí jeprávě absence indikátoru měřícího kvalitu výuky. V praxi tedy stoupá počet dětí ve školách a zároveň v mnoha zemích dramaticky klesáefektivita vzdělávacího procesu, což nepřímonaznačuje kupř. počet dětí na jednoho učitele(v některých afrických zemích více než 100),počet dětí na jednu učebnici atd.

UNESCO situaci nejen monitoruje, ale naprojekty též finančně přispívá. Angažuje serovněž Organizace OSN pro výživu a zeměděl-ství (FAO) prostřednictvím programu „Schoolmeals“, tzn. přípravou jednoho teplého jídlapro žáky denně, aby tak motivovali rodičeposílat děti do školy, či programu „Take HomeRations“, v rámci něhož zaplatí rodinám zakaždý trimestr, který jejich dcery dokončí,určitý objem základních potravin.

Jak je patrné z výše uvedeného, pokrok jemírný a regionálně diferencovaný. Prioritnímcílem by se mělo stát celosvětové zavedeníbezplatného základního vzdělání, neboť jde o neúměrně vysoké finanční břemeno,kladené výlučně na rodiny v rozvojovém světě.Zároveň je třeba dbát na růst kvality výuky.

10-11

Mezinárodní organizace práce (ILO) definuje ve svýchkonvencích (zejména č. 182 z roku 1999) dětskou prácijako takovou ekonomickou aktivitu dětí, která negativněovlivňuje jejich zdraví a duševní rozvoj nebo znemožňujesystematické vzdělávání. Jedná se o jakoukoliv práci dětímladších dvanácti let, nebezpečnou práci 12 – 14 letých a o tzv. nejhorší formy dětské práce bez ohledu na věkdítěte. Tento fenomén na světě dnes postihuje odhadem246 milionů mladistvých, z čehož 73 milionů nemá ani 10let. Nejhorší situace panuje v subsaharské Africe, kdekaždý třetí pracující je mladší 14 let (bezmála 48 milionů)a v Asii a Oceánii, kde najdeme v absolutních číslechnejvíce pracujících dětí – 127 milionů.

Děti pracují v různých průmyslových odvětvích,nicméně drtivá většina z nich (70 %) působí v zemědělství.Naopak děti ulice si často vydělávají coby poslíčci, prosti-tuti nebo tovární dělníci, někdy i v zaminovaném prostředí.Nemají tak spravedlivou šanci na opravdové dětství,vzdělání a lepší život.

Ne ve všech státech je dětská práce zakázána, navícse stále vyskytuje tam, kde mimo zákon postavena je.Dětskou práci je obtížné vymýtit, protože na ní závisípřežití příbuzných i dětí samotných. Zatímco její úplné pot-lačení je dlouhodobým cílem, nejhorší formy dětské prácemusí být odstraněny ihned. Zhruba tři čtvrtiny dětí jsoutotiž zaměstnány v nebezpečných podmínkách, jakými jsoupráce v dolech, práce se škodlivými chemikáliemi a nebezpečnou technikou – včetně najímání do ozbrojenýchsložek (300 tisíc), otroctví pro dluhy a jiné formy otroctví(5,7 milionu) a sexuálního zneužívání (1,8 milionu).

Ročně zahyne 22 000 dětí při pracovních úrazech.Přitom studie ILO ukázala, že ekonomický přínos zrušenízaměstnávání dětí by byl bezmála sedminásobkem jehonákladů.

Zdroj: Factsheet ILO

Dětská práce


Chudých žen je dvakrát více než mužů

Chudoba nepostihuje obyvatele planetyrovnoměrně. Na světě totiž žije asi dvakrátvíce chudých žen než mužů. A čím jespolečnost chudší, tím větší rozdíly mezioběma pohlavími existují. Téma rovnosti meziženami a muži se proto ocitlo meziRozvojovými cíli tisíciletí. Hlavním ukazatelempokroku v této oblasti se stal poměr přístupudívek a chlapců ke vzdělání na základních a středních školách.

Přestože celosvětově bylo za posledních15 let dosaženo v oblasti vzdělání velkéhopokroku, zvláště pak v Latinské Americe nebovýchodní Asii, přístup dívek i k základnímuvzdělání zůstává problémem hlavně v jižní Asiia subsaharské Africe. Letos zhruba 20 ze 133sledovaných zemí nesplnilo kritérium rovnostipřístupu ke vzdělání mezi pohlavími a přibližněstejný počet zemí mu pravděpodobně nevy-hoví ani v roce 2015.

Pokud se zaměříme na dokončení základ-ní docházky a následné středoškolské vzdě-lávání, vyhlídky jsou ještě pesimističtější. V jižníAsii dnes ve studiu na střední škole pokračujepouze jedna dívka ze dvou, v subsaharskéAfrice dokonce jen každá třetí. Ačkoliv nejsouk dispozici data ze všech zemí, očekává se, žepři zachování současného trendu se počet

zemí, kde je poměr studentek vůči studentůmstředních škol nižší než 0,9, ještě do deseti letzvýší. Střední vzdělání má přitom na ženy z hlediska posílení jejich společenské rolemnohem větší vliv než základní.

Posilování společenské role žen

Oblast vzdělání však není jedinou oblastíposilování společenské role žen (v angličtinětzv. empowerment). Ke zvyšování jejichschopnosti lépe ovlivňovat svůj život patří i přístup ke zdrojům (půda, energie, financeapod.) nebo jejich ochrana a bezpečnost.(Pro nás je obtížně představitelné, že v něk-terých afrických zemích stráví ženy i více neždvě hodiny denně chůzí pro dříví na topení a pro vodu na vaření, anebo že vůbec netuší o možnosti chránit se proti nákaze HIV/AIDSči o možnosti plánovaného rodičovství.)

Rozvojové aktivity se proto přímo zaměřujítaké na rozvoj infrastruktury, na institucionálnípodporu žen, na vlastnictví půdy a zastoupenív politických funkcích, rovnoprávnost v oblastizaměstnanosti, vymahatelnost jejich práv v oblasti zdraví či sexuality a ochranu před

3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti

Do roku 2005 odstranit nepoměrpohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všechúrovních vzdělávacího systému.

4.úkol

3. c

íl: P

rosa

zova

t ro

vnos

t po

hlav

í a p

osíli

t ro

li že

n ve

spo

lečn

osti

„Na této planetě nemůžemedosáhnout rozvoje a trvaléhomíru, pokud budou ženy vespolečnosti nadále odsouványdo podřadných, častonebezpečných a úmornýchspolečenských pozic.“

Jeffrey D. Sachs

21 4 5 6 7 83


násilím. O tom svědčí další tři kritéria pokrokupři naplňování třetího rozvojového cíle sta-novená OSN: podíl gramotných žen ve věku15-24 let, podíl žen na celkové zaměstnanos-ti v průmyslu a službách a podíl jejich zas-toupení v národních parlamentech.

V oblasti zaměstnanosti by ženám přiro-zeně pomohlo také zlepšení systému sociál-ního zabezpečení, který ovšem v zača-rovaném kruhu chudoby logicky nelze snadnovybudovat. Naopak, globalizace vytváří vyššítlak na „flexibilitu“ pracovní síly. Nicméně exis-tují menší nebo regionální projekty, jako např.botswanský projekt Diphalana, jenž podporu-je dívky, aby v případě těhotenství nemuselypřerušit studium, anebo indická svépomocnáorganizace SEWA, která nabízí pracujícímženám služby typu mateřských škol, mikro-půjček či pojištění.

Na první pohled by se mohlo zdát, že gen-derový problém může leckdy zasahovat dostávající sociální struktury, zvláště pak v islám-ských, ale i hinduistických zemích, kde roližen silně ovlivňují tradice. Dosažení třetího cíleje však pevně spjato s ostatními rozvojovýmicíli: vzdělané ženy totiž mají výrazně větší vlivna plánování počtu svých dětí. Vysoká porod-nost přitom silně souvisí nejen s chudobou,ale též s dětskou a mateřskou úmrtností,rizikem propuknutí domácího násilí nebonakažení se sexuálně přenosnými chorobami.Tyto „vedlejší efekty“ nerovnosti obou pohlavítedy jen podtrhují naléhavost třetího cíle.Provázanost se jmenovanými aspekty rozvojespolečnosti ovšem znesnadňuje vyčíslení nákladů na realizaci. Avšak nedávno vypraco-vaná studie pro Tádžikistán ukázala, že na-plnění kritérií do roku 2015 by „stálo“ pouhá0,003 % HDP, což je oproti 4 % HDP, kterézemě musí splácet ve formě zahraničníhodluhu, zanedbatelná položka.

Hospodářská úroveň země rozhodně neníjediným faktorem postavení žen ve společnos-ti. Co se týče rovného přístupu ke vzdělání,řadí Světová banka Českou republiku mezistáty jako je Polsko, Slovinsko, ale takéBotswana a Namíbie. Obě posledně jmeno-vané země ovšem předstihují též Itálii a Řecko.

12-13

• Ze 192 států na světě je pouze v čele 12 z nich žena.

• Přes 30 % podniků je v zemích jako Austrálie, Kanada, Thajsko a Spojené státy vlastněno nebo řízenoženami. Na prvním místě stojí Thajsko s téměř 40 %.

• Ženy tvoří většinu pracujících na částečný úvazek - mezi 60 a 90 %, v Evropské unii 83 %.

• V rozvinutých zemích si ženy přijdou průměrně na 80 % mužského výdělku.

• V rozvojových zemích vydělávají ženy průměrně 50 % toho, co muži.

• Ženy stráví při neplacené práci dvakrát více času než muži.

• Sedmdesát procent z 1,2 miliardy chudých na světě – žijících za méně než dolar denně – jsou ženy.

• V důsledku násilí zemřou na celém světě 4 miliony žen a dívek ročně.

• Přinejmenším každá třetí žena na světě byla zbita, zneužita, znásilněna, nebo jiným způsobem přinucena proti své vůli k sexu.

ILO a Social Watch 2004

Pár čísel


V roce 2002 na světě zemřelo bezmála 11 milionů dětí mladších pěti let, přičemž 97 %z nich pocházelo z rozvojových zemí (4,6 mi-lionů ze subsaharské Afriky). Příčinám jejichúmrtí lze přitom jednoduše předejít. Skon při-bližně 50 % dětí do pěti let totiž způsobujepouze pět nemocí: zápal plic, průjmováonemocnění, spalničky, malárie a HIV.

V roce 1990 činila průměrně úmrtnostdětí ve sledované věkové skupině 105 na 1 000 živě narozených. O dvanáct let pozdějitento poměr klesl na 89 ku 1 000, což před-stavuje 12% rozdíl.

Míra dětské úmrtnosti se snižuje ve všechrozvojových zemích, vyjma Společenstvínezávislých států (SNS) sdružující většinubývalých sovětských republik. Přesto v subsa-harské Africe zůstává stále vysoká – na 1 000živě narozených připadá 174 zemřelých, kteřítvoří 17 % sledovaného výseku populace. V jižní Asii je to 93 ku 1 000.

Vysoká míra úmrtnosti se vyskytuje v městských chudinských čtvrtích. Například

v keňských chudinských čtvrtích (slumech)dosahuje 151 dětí z 1 000, na venkově však„pouze“ 113. Dítěti rodičů s nízkými příjmyhrozí obecně 20krát vyšší riziko, že se nedoži-je dospělosti, než jeho vrstevníku pocházející-mu z bohaté rodiny.

Dosáhnout cíle se nepodaří

Při aktuálním průměrném ročním poklesudětské úmrtnosti o 1,2 % není pravděpodob-né, že by se podařilo splnit vytčený cíl. V letech 2003 - 2015 by totiž muselo dojít k meziročnímu snížení o 7,3 %. Pouze státyseverní Afriky, jihovýchodní Asie, Latinské a střední Ameriky jsou na dobré cestě.

Základem strategie pro redukci dětskéúmrtnosti jsou následující opatření:

• Snížit výskyt dětských chorob i biologickýchfaktorů, které je způsobují (kvalitní výživa a pitná voda, přístup k základní hygieně,lékům apod.)

• Vhodně realizovat již dnes známé prevence – např. podporovat kojení a dbát o zdravíkojících žen.

• Zmenšit socioekonomickou nerovnost jakovýrazného spoluviníka dětské úmrtnosti.Zlepšit zdravotní systémy, protože jedině takje možné optimálně realizovat preventivní i následná opatření.

• Zvýšit finanční dotace v současnosti výrazněpoddimenzovaných zdravotních programůzaměřených na děti v rozvojových zemích.

Podle údajů Světové zdravotnické organi-zace (WHO) a Dětského fondu Organizacespojených národů (UNICEF) by úplná imu-

4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost

Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let.5.

úkol

4. c

íl: S

níži

t dě

tsko

u úm

rtno

st

V roce 2003 žilo v Německu,Francii, Řecku a Itálii dohro-mady 10,6 milionů dětí. Stejnýpočet jich v tomtéž rocecelosvětově zesnulo. V naprostévětšině těchto případů tomu šlopředejít.

1 2 3 5 6 7 84


nizace proti spalničkám mohla zachránit jen v tomto desetiletí 2 300 000 afrických dětí.Země jako např. Botswana, Malawi, Namíbieči Jihoafrická republika snížily pomocíočkování počet úmrtí od roku 2000 téměř nanulu.

Obrana proti průjmovým onemocněnímtkví především v konzumaci pitné vody a používání zdravotně nezávadné vody také k základní hygieně v domácnostech.

V rámci předporodní péče je nutnématkám zajistit kvalitní výživu a kvalifikovanouzdravotní péči včetně porodní asistence. Z celkového počtu úmrtí dětí do pěti let jich totiž v prvním týdnu života zemře více než pětina.

Děti v této věkové skupině, stejně jakotěhotné ženy, rovněž nemají dostatečnou imu-nitu vůči nákaze malárií, jíž ročně podlehne 1 000 000 lidí. V drtivé většině případů jsoujejí obětí právě děti ze subsaharské Afriky,které neměly přístup k prevenci (hlavně k sítím k postelím), ani k antimalarikům.

14-15

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že 1,5 milionu dětí ročně zemře, protože nejsou kojeny.Jestliže totiž chybí přístup k nezávadné pitné vodě a zák-ladním hygienickým zařízením, děti krmené náhražkamimateřského mléka mají 25krát vyšší pravděpodobnost, žezemřou na následky průjmů. Přitom některé nadnárodnípotravinářské firmy v průběhu 90. let opakovaně nere-spektovaly vlastní závazek: nepropagovat náhražkymateřského mléka. Mediálně nejznámějším byl případ pákistánské pobočky firmy Nestlé, která koncem 90. letporušila tento kodex reklamou v nemocnicích a odměňováním zdravotnického personálu. Mimo to rozdá-vala vzorky mléka matkám.

Nekojení = 4 000 životů denně

Sierra Leone 284Niger 264Angola 260Afghánistán 257Libérie 235Somálsko 225Mali 222Guinea-Bissau 211Burkina Faso 207Demokratická republika Kongo 205Mozambik 205Rwanda 203Nigerie 201Čad 200Pobřeží slonoviny 191Burundi 190Mauritánie 183Malawi 182Zambie 182Středoafrická republika 180Etiopie 171Kamerun 166Guinea 165Tanzanie 165Benin 156Rovníková Guinea 152


Země, kde více než 15 procent dětí umírá ve věku do pěti let

Počet mrtvých dětí mladších pěti let na 1000 živě narozených (2002)tabulka 2


Čísla a fakta

Zhruba přes 500 000 matek ročně umírána následky těhotenství a porodu.Diskriminace žen spolu s chudobou přivádímnoho z nich ke ztrátě zdraví, nedostatečné-mu příjmu živin, brzkým sňatkům a opako-vaným těhotenstvím. Zdraví dětí taktozkoušených žen je značně ohroženo. Uzavíráse tak bludný mezigenerační kruh úmrtnosti a nemocnosti.

Porodní komplikace postihují celosvětověalespoň 15 % těhotenství, takže nesouvisejí s ekonomickou vyspělostí země. Mateřskáúmrtnost je však vysoká jen v rozvojovýchregionech.

Přímé porodní komplikace – jako velkáztráta krve, potrat, eklampsie, těžká fyzickánámaha, infekce – zapříčiní asi tři čtvrtinyúmrtí. Nepřímé porodní komplikace – z dů-vodů svízelných životních podmínek, včetněmalárie, chudokrevnosti, žloutenky a ve stálevětší míře HIV/AIDS – stojí za zbylou čtvrtinou.

Nejhorší stav panuje v subsaharskéAfrice, jižní a střední Asii. Za rok 2000 bylcelosvětový počet úmrtí žen během těho-tenství, porodu či šestinedělí (tzv. mateřskáúmrtnost) odhadnut na 529 000, z čehož 500 000 (tudíž 95 procent) připadá na dvauvedené regiony. Míra mateřské úmrtnosti na100 000 živě narozených dětí v zemích sub-saharské Afriky neklesá a stagnuje na 920.Její hodnota pro jižní a střední Asii činí asi520.

V ostatních rozvojových zemích se prů-měrná míra mateřské úmrtnosti pohybujekolem 440 na 100 000 živě narozených dětí.Výrazně lepší situace je ve střední a LatinskéAmerice, kde ve stejném roce zemřelo „jen“22 000 (4 %) žen. Na hospodářsky rozvinutézemě připadá zhruba dva a půl tisíce úmrtíročně, což představuje méně než jedno pro-cento.

Jak dosáhnout cíle

Vzhledem k nevelké spolehlivosti nashro-mážděných dat není možné definitivně vyhod-notit splnitelnost vytčeného cíle. Nicméněsnížit o tři čtvrtiny mateřskou úmrtnost v sub-saharské Africe, jižní a jihovýchodní Asii a Oceánii se pravděpodobně nepodaří.

Problém mateřské úmrtnosti nelze totižvyřešit, aniž by došlo k rozvoji zdravotní infra-struktury v nejvíce postižených regionech. Nato je však třeba mnohem více peněz, nežaktuálně na zdravotní programy putuje. V případě naprosté absence lékařské pomoci i poměrně lehká porodní komplikace častokončí smrtí nebo doživotním postiženímrodičky. Přičemž jejich většině nelze před-cházet a nelze je ani předvídat. Pokud byovšem ženám byla poskytnuta včasná

5. cíl: Zlepšit zdraví matek

Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny mírumateřské úmrtnosti.6.

úkol

5. c

íl: Z

lepš

it zd

raví

mat

ek

Každou minutu zemře jednažena na následky problémůspojených s těhotenstvím, ročně více než půl milionu.Devadesát devět procent těchtoúmrtí se odehraje v Africe, Asii a Latinské Americe.

1 2 3 4 6 7 85


a správná pomoc, takřka všechny by mohlybýt zachráněny. Ne ke všemu jsou potřebalékaři, někdy by stačila i pomoc dobřevyškolených sester a porodních asistentek.

Klíčovými překážkami pro poskytovánípéče jsou: nedostatek informací o vážnostiproblému, nízký socioekonomický status,geografická vzdálenost péče a nedostatekdůvěry v její poskytovatele.

16-17


40 milionů lidí

Na světě dnes žije více než 40 milionů lidínakažených virem HIV nebo již s chorobouAIDS. Zhruba 23,5 milionu přitom obývá zeměsubsaharské Afriky, kde se tedy hovoří přímoo pandemii. Co do počtu nakažených a nemocných je na tom nejhůř Jihoafrickárepublika a Indie. Naopak co do procentuál-ního zastoupení „vedou“ světovému žebříčkuSvazijsko a Botswana, kde se podíl infiko-vaných v populaci 15-49 let pohybuje těs-ně pod hranicí 40 %. V Lesothu, Zimbabwe,Jihoafrické republice a Namíbii pak nad 20 %.Druhou nejvíce postiženou oblastí je Karibik,kde ke konci roku 2003 bylo v dospělé popu-laci 2,3 procenta lidí s HIV/AIDS. V tomtéžroce celosvětově podlehlo AIDS (a souvise-jícím zdravotním komplikacím) 2,9 milionůosob, z čehož 2,2 milionu v subsaharskéAfrice. Výrazně začal počet nově nakaženýchstoupat také v Oceánii a Společenství nezávis-lých států.

Ženy tvoří téměř polovinu z celkovéhopočtu nakažených ve věku 15-49 let, nicméněv subsaharských státech dokonce 57 %. V Africe je hlavní příčinou vysoké koncentraceHIV/AIDS mezi ženami jejich nerovnépostavení vůči mužům. Navíc – jako nakaženézažívají mnohem větší stigmatizaci a diskrimi-naci než muži.

15 milionů sirotků

Kvůli nemoci AIDS se 15 milionů dětí stalosirotky, tzn. ztratilo alespoň jednoho z rodičů,a v průběhu příštích deseti let se očekávájejich nárůst. Nejhůře postiženou je opět sub-saharská Afrika, kde se počet sirotků odhadu-je na 12,3 milionu, což představuje 12 % z celkové dětské populace a je téměř dvojná-sobný oproti Asii (7 %) i Latinské Americe (6 %). V 19 afrických státech žije více než 100 000 osiřelých dětí vlivem AIDS, v Nigérii,Demokratické republice Kongu a Etiopii je jichbezmála milion.

AIDS nejčastěji způsobuje smrt obourodičů, protože se vzájemně nakazili.„Dvojnásobní“ sirotci jsou v daleko většínevýhodě, protože ztratili přístup k dostatečnévýživě, základní lékařské péči, bydlení a oble-čení. Pravděpodobně ani nedokončí základnívzdělání buď proto, že se musejí starat o jinépostižené HIV/AIDS, anebo o sebe a mladšísourozence. V průměru o 17 % méně „dvojná-sobných“ sirotků navštěvuje školu než děti,které ztratily pouze jednoho či žádnéhorodiče. Jejich počet přitom stále roste.

Prevence a levné léky

Základní strategií v boji proti šířeníHIV/AIDS je prevence založená na vzdělávánítýkající se rizika nakažení se touto infekcí.Většina mladých lidí na světě ještě stále neví,

6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS.7.

úkol

6. c

íl: B

ojov

at s

HIV

/AID

S, m

alár

ií a

dalš

ími n

emoc

emi

16,5 procent obyvatel Zambie ve věku 15-49 let je nakaženo virem HIV

380 dolarů – HND na osobu v Zambii

200 dolarů – nejlevnější roční léčba AIDS pomocí antiretrovirálních generik

1 2 3 4 5 7 86


jak se virus HIV přenáší a jak se proti němuchránit. Bohužel, také ti, kteří informace mají,se podle nich nechovají. Ne příliš šťastnou rolihrají i některé kruhy v římsko-katolické církvizakazující používání kondomů. Jejich princi-piální konzervatizmus (důraz na manželskouvěrnost) je sice pochopitelný, ale těžko obha-jitelný, pokud se jedná o zdraví či životy mi-lionů lidí.

Chudé země potřebují přístup k levnýmlékům zabraňujícím rozvinutí nákazy virem HIVv nemoc AIDS. V rozvojových zemích žije přib-ližně 5 až 6 milionů infikovaných, kteří potře-bují tyto antiretrovirální preparáty. Má k nimpřístup pouze 5 % z nich, třebaže jsou zde k dispozici levnější „odvozeniny“ – generika.Komerční léky jsou několikanásobně dražší.(Více viz box na straně 21.)

Na závěr uveďme alespoň dva příkladyúspěšného úsilí zamezit šíření HIV/AIDS v rozvojových zemích. Thajská vláda uspořá-dala propagační kampaň „Užívejte vždy kon-dom“ v nevěstincích a zároveň provádělaosvětu, aby se změnil přístup mužů k opačné-mu pohlaví. Výsledkem byl pokles poptávky

mladých mužů poplaceném sexu od r.1991 do r. 1995 napolovinu, užívání kon-domů vzrostlo ze 60na téměř 95 %. Výs-kyt viru HIV mezimuži klesl z 8 % v ro-ce 1992 na necelá3 % v roce 1997.

V hlavním městěUgandy, Kampale,se snížil výskyt HIV u těhotných dívek vevěku 15-19 let z 22na 7 procent bě-hem pouhých desetilet (1990 – 2000).

Nejpravděpodobnějším důvodem tohotopokroku je oddálení prvního pohlavního styku,menší počet sexuálních partnerů a častějšípoužívání kondomů. Do osvětové kampaně sezapojil mj. prezident a vláda prostřednictvímmasových médií a stranou nezůstaly ani místníneziskové a náboženské organizace.

18-19

Svazijsko 38,8Botswana 37,3Lesotho 28,9Zimbabwe 24,6Jižní Afrika 21,5Namibie 21,3Zambie 16,5Malawi 14,2Středoafrická republika 13,5Mozambik 12,2


tabulka 3

Země, kde více než 10 procent dospělé populace žije s HIV/AIDS (2003)

Podíl populace ve věku 15-49 let žijící s HIV/AIDS (v procentech)


Ohroženo 40 % světové populace

Odhaduje se, že akutních případů malárieje na světě zhruba 500 milionů. Každoročnězemře více než milion lidí přímo na malárii, u dalších dvou milionů lidí je jednou z příčinjejich skonu. Naprostá většina z těchtozbytečných obětí jsou děti, přičemž 80 % z nich tvoří v subsaharské Africe děti mladšípěti let. Na subsaharskou Afriku připadá 90 %z celkového celosvětového počtu úmrtí namalárii. Malárie zůstává vážnou hrozbou lid-skému zdraví i produktivitě mnoha tropic-kých regionů, které nejsou lákavé ani prozahraniční investory a turisty. V současnosti je malárií ohroženo 40 % světové populace.Jedná se především o obyvatele nejchudšíchzemí.

V mnoha afrických oblastech jsou již dětipřinejmenším třikrát infikovány. Pokudnezemřou, mohou trpět poškozeními mozku.Obzvlášť ohrožené jsou také těhotné ženy a jejich dosud nenarozené děti. Malárie častozpůsobuje úmrtí v prenatálním věku nebo níz-kou porodní váhu dítěte, případně chu-dokrevnost matek. Malárie je samozřejmě

velice nebezpečná pro lidi nakažené viremHIV či nemocné AIDS.

Infikování hrozí zejména v tropickýchoblastech v období dešťů, kdy většinavenkovských rodin potřebuje všechny dos-pělé pro polní práce. Výzkumy potvrzují, žerodiny zasažené malárií mají menší úrodu, cožmá v obecném měřítku devastující dopady proekonomickou situaci chudého venkovskéhoobyvatelstva.

Tuberkulóza

Na tuberkulózu zemře každoročně 1,8milionu lidí. Narůstá také počet případů, kdynemocný tuberkulózou trpí navíc nákazouvirem HIV či AIDS. Jde především o subsa-harskou Afriku, Oceánii a země SNS. Jenv roce 2002 se nově nakazilo přibližně 8,8 milionu lidí, včetně 710 000 zároveňinfikovaných HIV.

Nejvíce zasaženým regionem je opět sub-saharská Afrika se 492 případy tuberkulózy na100 000 obyvatel a dalšími 44 spojenými i s nákazou HIV. Velmi vážná je situace v jihovýchodní Asii, kde se každým rokemvyskytnou 3 miliony nově nakažených, což před-stavuje míru nemocnosti 432 ku 100 000.

Úmrtnost je nejvyšší v zemích subsa-harské Afriky a nadále stoupá. Nepatrněnaopak klesá v jihovýchodní Asii. Nej-rizikovější skupinou zůstávají chudí lidé.Nemají přístup k léčbě a trpí podvýživou, kteráprůběh nemoci zhoršuje.

Péče, léky, sítě

Tradiční léčba malárie přestala být v uplynulém desetiletí efektivní. Problémembývá kvalita antimalarických léků a samotná

6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných onemocnění.

8.úkol

6. c

íl: B

ojov

at s

HIV

/AID

S, m

alár

ií a

dalš

ími n

emoc

emi Každoročně umírají na světě až

tři miliony lidí na malárii, z čehožvíce než 90 % připadá naafrický kontinent.

1 2 3 4 5 7 86


rezistence parazitů vůči konvenční léčbě(monoterapii). Proto se doporučuje kombino-vat nejméně dvě léčiva, což je samozřejměnákladnější. V současnosti se klinicky testujena 35 antimalarických vakcín.

Obecně musí být prioritou zajištění proti-malarických sítí napuštěných insekticidem proveškeré obyvatelstvo. Zároveň je potřebaumožnit lidem přístup k efektivní léčbě v blízkosti jejich domovů, vzdělávat je v oblastiochrany před nemocemi a přednostně posky-tovat antimalarika těhotným ženám.

Je třeba zajistit, aby tato péče byla do-stupná, což v místních podmínkách většinouznamená bezplatná. Zpoplatnění zdravotnípéče a privatizace zdravotnických zařízení mána všeobecnou dostupnost – v kontexturozvojových zemí, ale také v případě nej-chudších obyvatel zemí vyspělých – velminegativní dopady.

Dětskému fondu OSN (UNICEF) se po-dařilo více než zdvojnásobit počet sítí v ohrožených oblastech z 2,3 milionu v roce2001 na 4,8 milionu o dva roky později. Navícdodal také insekticidy za zhruba 3,7 milionudolarů. Přesto má možnost spát pod sítí pouzeasi 15 procent dětí ve věku do pěti let, a podsítí napuštěnou insekticidy dokonce jen 2 pro-centa.

Některé státy (např. Šalamounovy ostrovya některé africké státy) dosud realizují postřikykolonií komárů DDT, ačkoliv jsou známy jehovelmi škodlivé dopady na životního prostředí.DDT totiž představuje i v chudých zemích dostupný prostředek a redukce hmyzu, a tím i rizika nákazy, je významná.

Není jasné, zda se vytčený cíl do roku2015 podaří splnit. Na výskytu malárie sepravděpodobně podepíše globální oteplování,které zřejmě výrazně rozšíří životní prostormoskytů – jejích přenašečů.

Zda se podaří splnit stanovený cíl v případě tuberkulózy, bude záležet i na vývojiepidemie HIV/AIDS. Infikovaní virem HIV totižnejčastěji umírají právě na tuberkulózu.

20-21

Chudé země potřebují přístup k levným lékům. Gene-rické léky, napodobeniny či „odvozeniny“ z patentovanýchléků, jsou zhruba o 80 % levnější, přičemž stejně účinné.(Od Panadolu© je generikem kupř. Paralen©.) Smlouva o ochraně práv duševního vlastnictví v mezinárodnímobchodě (TRIPS), která tvoří jeden z pilířů Světové obchod-ní organizace, stanovuje, že patenty na léky vyvinuté poroce 1995 budou mezinárodně platné po dobu 20 let. Generika je tak možno produkovat, ale je třebaodvádět vysoké licenční poplatky.

LDCs jsou od placení do roku 2016 osvobozeny. Zbylérozvojové země se mohly vyhnout placení poplatků pouzedo začátku roku 2005. I tak je ale např. léčba AIDS anti-retrovirálními generiky pro obyvatele subsaharské Afrikypříliš drahá – pouze náklady na léky dosahují 200 až 800dolarů ročně. Finanční zajištění věci je tedy na státu čimezinárodních organizacích. Pokud by chudé země mělydo budoucna přijít o možnost dovážet relativně levnějšígenerika, znamenalo by to tragédii pro stovky tisíc jejichobyvatel. Rovněž humanitární organizace, jako např. Lékařibez hranic, by musely omezit rozsah poskytované péče.

Další informace: www.healthgap.org

Generické léky


Stanovený úkol se týká široké oblastizahrnující udržitelnou správu lesních zdrojů,zachování druhové rozmanitosti, efektivníhovyužívání energie, omezení skleníkového efek-tu a ochrany ozónové vrstvy.

Kácení pralesů

Podle údajů FAO tvořila v roce 2000celková rozloha lesů zhruba 3,9 miliardy hek-tarů, tedy asi 30 procent z rozlohy pevniny.Přibližně polovina se rozkládá v tropické čisubtropické klimatické oblasti a zbytek v mírném a boreálním pásmu. Během 90. letzmizelo 4,2 procenta z rozlohy přírodníchlesů, v naprosté většině původních tropickýchpralesů, nicméně 1,8 procent se přirozeně čiuměle zalesnilo. Celková ztráta tedy činila 2,4 %, což ztělesňuje přibližně 94 milionuhektarů (více než desetkrát rozloha Českérepubliky).

Velký problém mj. představuje nelegálníkomerční kácení původních pralesů nanábytkové dřevo, po kterém je neutuchajícípoptávka jak Evropě a Americe, tak v jihovýchodní Asii. Slibné výsledky na tomtopoli vykazuje iniciativa FSC (ForestStewardship Council), která certifikuje dřevopocházející výlučně z plantážního pěstování.

Úbytek lesů významně přispívá ke sklení-kovému efektu, dezertifikaci a ztrátě bio-logické druhové rozmanitosti (lidstvo dneszažívá největší vymírání rostlinných a živočiš-ných druhů přinejmenším od poslední doby

ledové). Např. FAO proto státům doporučujepodporovat tzv. udržitelný lesnický manage-ment, jenž v sobě mj. zahrnuje oceněnílesních zdrojů, ochranu rozmanitosti druhů a genových zdrojů i socioekonomické funkcelesa.

Spotřeba energie

Ačkoliv mezi lety 1990 a 2001 mnohorozvinutých i rozvojových zemí učinilo pokrok v efektivitě využívání energie (tato efektivita seměří ve spotřebě energie na jednotkuvytvořeného HDP), její celková spotřebavlivem hospodářského růstu rychle stoupá.Fosilní energetické zdroje pokrývají asi 80 %celkové spotřeby, kdežto obnovitelné zdrojepouze 11 %. Navíc moderní obnovitelné zdro-je (tzn. větrná, solární a geotermální energie,energie z vln a přílivů, tekutý etanol a plynvyrobený z biomasy) se podílí na celkové ener-getické spotřebě pouze z 0,65 %. Zbývajícíchdeset a půl procenta připadá na tradičníobnovitelné zdroje, především vodu, dřevo,papír a zbytky úrody.

Spotřeba energie zřejmě poroste i nadále.Ministerstvo energetiky USA předpokládá, žekolem roku 2015 rozvojové země ve spotřeběpředčí hospodářsky rozvinuté.

7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí

Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů.

9.úkol

7. c

íl: Z

ajis

tit u

drži

teln

ý st

av ž

ivot

ního

pro

stře

dí

Na každého člověka na tétoplanetě připadá spotřebaenergie odpovídající ekvivalentuvíce než 1,6 tuny ropy ročně.Přitom na 2 miliardy lidí nemápřístup ke zdroji elektrickéenergie.

1 2 3 4 5 6 87


Skleníkový efekt

Antropogenní emise CO2 vzrostly z 22 460milionu metrických tun v roce 1990 na 24 238 milionu v roce 2000. Vzhledem kezvyšujícímu se počtu lidí na Zemi kleslomnožství emisí na jednoho člověka z 4,25metrické tuny (1990) na 4,0 (2000). V rozvo-jovém světě došlo k nárůstu emisí o 42 %.

Vzhledem ke globálně zvýšené koncen-traci látek způsobujících skleníkový efektstoupla průměrná teplota během 20. století o 0,6 stupně Celsia. Hlavním zdrojem tohotonárůstu jsou emise oxidu uhličitého. Kjótskýprotokol, který vstoupil v platnost v roce2005, zavazuje své signatáře – ze skupinyrozvinutých států – snížit jeho emise do roku2010 o 8 %. Na rozvojové státy včetnědruhého největšího znečišťovatele ovzduší – Číny – se závazek z Kjóta nevztahuje.

Pokles o 38 % emisí CO2 v zemích střednía východní Evropy byl způsobem ekonomic-kou transformací postkomunistických zemí, a sice výrazným poklesem průmyslové výroby,čili ne díky větší efektivitě co do spotřeby. V ostatních hospodářsky rozvinutých stá-tech – tehdejší Evropské unie, Kanadě, USA, Japonsku, Austrálii a Novém Zélandu – naopak emisí přibylo o 11 %.

V nadcházejících desetiletích se rozvojovézemě (v čele s Čínou a Indií) stanou největšímiproducenty skleníkových plynů. Lze jen těžkoočekávat, že budou právě ony investovat dorozvoje obnovitelných zdrojů energie. Budouse spíše odvolávat na praxi rozvinutých zemí,které postavily svá hospodářství na využívánílaciných fosilních paliv a přes svou ekono-mickou vyspělost, a tedy i relativní dostupnostzdrojů a technologií, vyvíjejí pouze malé úsilíke snížení emisí skleníkových plynů naudržitelnou úroveň. Je třeba, aby ekonomickyvyspělé státy v budoucnu věnovaly víceprostředků na výzkum a vývoj alternativníchzdrojů energie a možností energetickýchúspor.

Úkol 9 nestačí

Bohužel tento úkol se nevztahuje naudržitelné využívání oceánských zdrojů; podmořské ekosystémy, v současné době v obrovském ohrožení vlivem nadměrnéhorybolovu a antropogenním znečištěním, jsoutotiž pro planetu přinejmenším stejně důležitéjako suchozemské lesy.

Jedním z problémů Rozvojových cílů tisí-ciletí také je, že postrádají indikátor, který bykomplexněji vyhodnocoval míru dopadu lidskéhopůsobení na planetární ekosystém a udrži-telnost jeho zatěžování, jakým je např. tzv.ekologická stopa.

22-23

Solární energie (fotovoltaika, sluneční tepelné kolekto-ry, větrné turbíny a využití rostlinných olejů a dalších energetických plodin) může představovat vhodný zdrojenergie zejména v případě subsaharské Afriky, kde jsoutato zařízení vlivem intenzity slunečního záření dalekoúčinnější než v Evropě. Ve prospěch elektrické energie zeslunce hovoří i její přirozená decentralizace, která ušetřínáklady na budování dálkových přenosových sítí. V kombi-naci se spalováním biomasy představuje plnohodnotnounáhradu elektráren na fosilní paliva.

Největší překážkou oproti fosilním palivům jsou dosudvyšší investiční náklady, které jsou však způsobeny výlučněexternalizací – přenosem nákladů spalování fosilních palivna životní prostředí, lidské zdraví, ale i příští generace,které se bez těchto zdrojů budou muset obejít a které sebudou muset potýkat s klimatickými změnami. Překážkourozvoje alternativních zdrojů je nejen státní podporavyužívání fosilních paliv (kupř. budování infrastruktury – rozvodných sítí, financování výzkumu apod.), nýbrž takéobecná nedůvěra investorů.

Další informace: www.eurosolar.cz

Slunce pro Afriku


1,1 miliardy lidí bez kvalitní vody

Přístup k nezávadné pitné vodě (tj. bezchemického a bakteriologického znečištění) a základním hygienickým zařízením je nezbyt-nou součástí základní hygienické péče a před-pokladem úspěchu v boji proti chudobě,hladu, dětské úmrtnosti i nerovnoprávnémupostavení žen. Jedná se také o základní lidsképrávo.

I přes zlepšování situace stále na světěpostrádá přístup ke kvalitnímu zdroji pitnévody 1,1 miliardy lidí. Dvě třetiny z nich žijí v Asii, pouze v Číně se jedná o 300 milionůobyvatel. Ve většině měst – vyjma subsa-harské Afriky – jsou k dispozici relativně dobrézdroje, zato na venkově je kvalita vody pro-blematická celosvětově.

Dle Programu lidských sídel OSN (UN-Habitat) v roce 2002 dosáhl počet lidí, kteřínemají k dispozici základní hygienickázařízení, zhruba 2,6 miliardy, což odpovídá asi42 % celé naší populace. Oproti roku 1990jich bylo o jednu miliardu méně. Obecně jemnohem horší situace v periferních ven-kovských oblastech a mezi uprchlíky, kteříopustili své domovy kvůli válečným konfliktůmči hladomorům. Právě tyto dvě skupiny lidíčítají odhadem dvě miliardy.

V roce 1990 využívalo kvalitních zdrojůpitné vody 77 % celosvětové populace, o dvanáct let později už to bylo 83 %. V abso-lutních číslech tedy nově získalo přístup

k nezávadné pitné vodě 1,1 miliardy lidí.Největšího pokroku bylo dosaženo v jižní Asiidíky Indii, kde se pokrytí zvýšilo ze 68 na 86 %, i v Africe, kde ovšem pořád nemá přístup 42 % obyvatel.

V Číně došlo k paradoxnímu vývoji: navenkově se situace zlepšila, zato ve městechze 100 % kleslo pokrytí kvalitní vodou na 92,protože se zvýšila její spotřeba průmyslem,znečištění i imigrace. V některých městech napobřeží navíc klesla vlivem vysoké spotřebyhladina spodní vody o několik metrů, takžehrozí její kontaminace vodou mořskou.

Nejhorší pokrytí přístupu k pitné vodě je v Oceánii (52 %). V ostatních částech rozvo-jového světa (severní Africe, Latinské Ame-rice, Karibiku a západní Asii) se blíží 90 %.

Privatizace není vhodnou strategií

Velkým tématem, které se týká situace v rozvojových zemích, je privatizace vodovod-ní infrastruktury (a veřejných služeb vůbec).Privatizaci podporuje Mezinárodní měnovýfond (MMF) mimo jiné tím, že ji zahrnuje cobyjednu z podmínek prominutí zahraničníchdluhů nejchudším zemím. Jeho argumentyznějí logicky – privatizace omezí byrokraciiřízení, přinese efektivitu a potřebné investice.Nicméně praxe bývá jiná. Investory nezajímajíekonomicky slabé a venkovské komunity,takže investují pouze do oblastí a infrastruktur,kde lze předpokládat návratnost. V rámci jed-notlivých národních společností se tak firmyorientují na movitou klientelu. Zásobování kva-litní pitnou vodou je ale nezbytné pro zdravívšech občanů.

Současné tempo zlepšování přístupu k pitné vodě slibuje globální splnění cíle doroku 2015. Ovšem vzhledem k populačnímu


Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadnépitné vodě a základní hygieně.

10.úkol

7. c

íl: Z

ajis

tit u

drži

teln

ý st

av ž

ivot

ního

pro

stře

dí1 2 3 4 5 6 87


vývoji bude třeba zajistit pitnou vodu pro další 1,2 miliardy lidí. Cíle pravděpodobněnedosáhnou země subsaharské Afriky, kdehlavními překážkami zůstávají ozbrojené kon-flikty, politická nestabilita, vysoký populačnípřírůstek a vůbec nízká důležitost přičítanávodě a hygieně.

Ovšem přístup k základním hygienickýmzařízením je problematičtější. Pokud senezrychlí nynější tempo, podaří se do roku2015 pořídit hygienické zázemí dalším 500milionům lidí. Dnes je však jejich početodhadován na 2,6 miliardy, takže cíl do roku2015 polovině z nich zajistit základní hygienuje nesplnitelný. Situace je vážná především v subsaharské Africe a jižní Asii.

Zlepšení poskytování služeb ohledněvodovodní a kanalizační sítě by mělo pozitivní

dopad na zdraví obyvatelstva, možnost jehovzdělávání (děti by nemusely chodit kilometrypro vodu) a zvýšení počtu pracovních míst.Dosažení tohoto cíle by napomohlo zvýšitšance na splnění dalších Rozvojových cílů tisí-ciletí.

24-25

Obstarání vody, často ze vzdálených zdrojů, je úkolem dětí a žen.


Ve slumech žije skoro miliarda lidí

Počet lidí žijících v chudinských čtvrtích(slumech) stoupá. V mnoha městech rozvo-jových zemí k tomu přispívá překotná imigracez venkova, která souvisí s nejistým živobytím a ztrátou půdy. Mezi lety 1990 a 2001 stouplpočet obyvatel slumů ve všech regionech(celosvětově nárůst o 28 %), kromě severníAfriky a evropských zemí SNS.

Podle odhadů Programu lidských sídelOSN (UN-Habitat) žilo v roce 2001 924 mi-lionů lidí v chudinských čtvrtích nebo s nimisrovnatelných podmínkách. Z toho 250 milionů v Asii, kde přibližně 60 % městského obyvatel-stva nemá stálé zaměstnání. V subsaharskéAfrice žije v chudinských čtvrtích 72 % měst-ské populace, v Latinské Americe pak zhrubatřetina. V Brazílii sice poklesl poměr obyvatelchudinských čtvrtí ze 45 na 43 procent,nicméně v absolutních číslech jich dva milionypřibyly.

Obyvatelé slumů postrádají přístup k nezá-vadné pitné vodě a základnímu hygienickémuzařízení, nemají trvalé bydlení, adekvátní život-ní prostor uvnitř svých domácností a stálézaměstnání. Například Nairobi obývá celkem2,5 milionu lidí, z toho 1,5 připadá na chudin-ské čtvrtě, které zabírají pouze 5 % rozlohyměsta. V chudinských čtvrtích, kde je koncen-trace až 1 200 lidí na hektar, sdílí veřejnézáchody průměrně 400 osob, což znamenánejen obrovské zdravotní riziko, ale pro ženytaké vysokou pravděpodobnost znásilnění

v nočních hodinách. Ve srovnání s ostatnímiměstskými čtvrtěmi jsou míry nezaměstnanostii mortality a výskyt nemocí mnohem vyšší.

Nejhorší situace panuje v subsaharskéAfrice, kde podíl obyvatel chudinských čtvrtí v období 1990 – 2001 zůstal téměř na stejnéúrovni, ale v absolutních číslech se zvýšil ze101 na 166 milionů. Některá sídla v Etiopii,Čadu a Středoafrické republice mohou býtnazývána přímo „města slumů“, neboť v nichžije 80 % tamní populace.

Dosáhnutí cíle nestačí

Zvýšit životní úroveň lidí v chudinskýchčtvrtích se nepodaří, aniž by se zefektivnilzdravotnický systém, základní školství a ne-rozšířila nabídka pracovních míst. Nutné budetaké zlepšení životních podmínek, včetněprostorových, což si vyžádá obrovské inves-tice do vybudování infrastruktury.

Velice málo pozornosti se také dosudvěnuje rozvoji venkovských oblastí, přičemžprávě z nich proudí do městských chu-din-ských čtvrtí noví a noví obyvatelé. Světovéfinanční instituce by též neměly podporovatnadměrnou koncentraci průmyslu do měst,ale měly by se spíše zaměřit na pomoc místním vládám při vytváření pracovních příleži-tostí v odlehlých a venkovských oblastech.


Do roku 2020 dosáhnout výraznéhozvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstskýchchudinských čtvrtí (slumů).

11.úkol

7. c

íl: Z

ajis

tit u

drži

teln

ý st

av ž

ivot

ního

pro

stře

dí1 2 3 4 5 6 87

Demografické odhady UN-Habitat ukazují, že do roku2020 stoupne počet lidí žijícíchve slumech na 1,4 miliardy a do roku 2030 na rovné dvě.


Ekonomicky vyspělé státy by měly začít intenzívně poskytovat vlastní zkušenosti s regionální politikou, zejména se strategic-kým plánováním rozvoje měst a venkova.

V případě chudých a co do produkcepotravin nesoběstačných zemí či jednotlivýchregionů by měla být přehodnocena politikaomezování subvencí pro zemědělství (ať užsamotné produkce, anebo na nákup strojů,výstavbu dopravní infrastruktury, skladovacícha zpracovatelských kapacit apod.). Opak setotiž velice negativně podepsal na poklesuvenkovské zaměstnanosti, což opět přispívá k odchodu obyvatelstva do městských chudin-ských čtvrtí.

Demografické odhady UN-Habitat ukazují,že pokud se setrvá ve stávajícím přístupu k problému, stoupne do roku 2020 počet lidív chudinských čtvrtích na 1,4 miliardy a doroku 2030 na rovné dvě. I kdyby by se podaři-lo splnit vytčený 11. úkol (hovořící o 100 mil-ionech lidí), dál bude obrovské množství lidípřežívat v nevyhovujících podmínkách.

Překotná urbanizace v zemích jako jsouMali, Mauretánie či Nigérie bude přispívat k růstu počtu obyvatel chudinských čtvrtí.

Podle odhadu UN-Habitat bude v roce 2020každý čtvrtý obyvatel chudinských čtvrtípocházet ze subsaharské Afriky.

Největšího pokroku dosáhlo v této oblastiThajsko, kde počet obyvatel chudinskýchčtvrtí poklesl téměř desetkrát během desetilet. Stalo se tak zejména díky ekonomickémurůstu a závazku samotného krále odstranitchudinské čtvrtě.

26-27


„Je nutné vytvořit podmínky pro dokona-lejší a spravedlivější rozdělení ohromnýchzisků, vytvářených směnou zboží v tržnímprostředí. Na otázku, zdali můžeme tohoto cíledosáhnout, aniž bychom zničili stávajícíglobální tržní systém, můžeme odpovědět s naprostou jistotou kladně. Principy fun-gování tržního hospodářství mohou býtdoplněny pomocí specifických opatření, ježdále upravují přerozdělování zdrojů, pravidlachodu systému (např. ochranná práva či pro-titrustové regulace) a usnadňují vstup nasamotný trh (např. pomocí garancí základníhovzdělání a zdravotní péče).“

Amartya Sen, nositel Nobelovy ceny za ekonomii.

Obchodní a zemědělská politika

Rétorika řady západních představitelůobhajující volný mezinárodní obchod sestřetává s praxí jejich zemědělské a obchodnípolitiky. V citlivých oblastech jejich ekono-mických zájmů přetrvává vysoká míra regulace a protekcionismu. Systém celních sazeb je v zemích OECD stále nastaven tak, aby claznevýhodňovala dovoz zpracovaného zbožínebo zboží náročného na práci oproti dovozukomodit a surovin (např. dovoz praženébalené kávy je zatížen větším clem než dovozkávy zelené). Ekonomiky rozvojového světatak na vývozu komodit zcela závisejí. Jak uvádíhodnocení Evropské komise: „Kromě několi-ka málo nově industrializovaných asijských

států se export rozvojových zemí soustřeďujena omezený počet produktů, vznikajícíchprostřednictvím exploatace přírodních zdrojů,a/nebo produktů s nízkou přidanou hodno-tou.“ V rozvojových zemích tak většinounedochází k potřebnému rozvoji rozmanitějšíprodukce zboží či služeb s vyšší přidanouhodnotou, které by zajistily konkurenceschop-nější pozici ve světové ekonomice a umožnilyudržitelnější ekonomický rozvoj. Jejich chudo-ba se nadále reprodukuje a prohlubuje.

Na podporu zemědělství vydaly státyOECD v roce 2004 dohromady 378 mld.USD, tedy asi 1,2 % jejich HDP. Jistě nelzetvrdit, že veškerá podpora našich zemědělců,či zemědělská politika jako taková, je nežá-doucí. Avšak ochranářská politika zemí OECDv případě cukru, mléka, bavlny, rýže a dalšíchproduktů znemožňuje producentům z rozvo-jových oblastí světa konkurovat domácímvýrobkům na trzích bohatého Severu.Chráněná nadprodukce ze zemí OECD senavíc těší rozsáhlým vládním subvencím, abyse naopak dostala na trhy rozvojových zemí - ať již pomocí dotací na vývoz, domácí pod-pory, zvýhodněných úvěrů či prostřednictvím„potravinové pomoci“. Následky pro místníproducenty bývají katastrofální.

K pokroku v této oblasti měla přispět i vyjednávání na půdě Světové obchodní orga-nizace (WTO) v rámci tzv. Rozvojového kola z Dauhá. Rozhovory začaly již v roce 2001,ale členské státy WTO od té doby neučinilyvýrazný pokrok k novým dohodám. Po mi-nisterské konferenci v Cancúnu v roce 2003se dokonce jednání na čas zastavila naprotest proti snaze dále tlačit na otevírání trhůrozvojových zemí pro zboží a služby z bo-hatých zemí, aniž by bohatí projevili ochotureformovat svou ochranářskou zemědělskoupolitiku. Ačkoli EU slíbila redukci dotací, jed-nání nakonec skončila debaklem v červenci

8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj

Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasnýchpravidlech, předvídatelnosti a absencidiskriminace (včetně závazku usilovato dobré vládnutí, rozvoj a snižováníchudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni).

12.úkol

8. c

íl: B

udov

at s

věto

vé p

artn

erst

ví p

ro r

ozvo

j1 2 3 4 5 6 7 8


2006 po té, co USA odmítly jakkoli snížit svédotace do zemědělství.

Závislost na exportu komodit

Více než padesát rozvojových zemí závisína vývozu tří a méně komodit, jejichž cenyneustále klesají. Zobrazením tohoto je vývojtzv. směnných relací, tj. rozsahu dovozů, kterési za své vývozy mohou chudé země pořídit.Kupříkladu v roce 1970 byl potřeba k ná-kupu traktoru přibližně ekvivalent dvou tun třti-nového cukru, v roce 1990 to bylo tun devět.Miliony lidí tak z mezinárodního obchoduzískávají stále méně.

V tomto duchu představuje snad nejvícepostižené zboží káva, druhá nejobcho-dovanější komodita na světě. Dle Mezinárodníorganizace kávy se na přelomu let 2003 a 2004 reálné ceny kávy dostaly na nejnižšíúroveň za posledních 100 let. Výzkum Oxfamukázal, že následkem toho došlo v kvalitě života pěstitelů kávy v Tanzanii, Mexiku a Haitik výraznému zhoršení na všech úrovních.Ženy byly nuceny pracovat také mimo farmu,muži migrovali za zaměstnáním; více pracov-ních povinností pak bylo přirozeně přesou-váno na děti. Mnoho farmářů v LatinskéAmerice bylo nuceno přejít na pěstováníplodin pro drogové kartely.

Světové finanční instituce

V posledních letech se také vzedmula vlnakritiky vůči jednání světových finančních insti-tucí – Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF)a Světové bance. Zejména MMF během 80. a 90. let využíval své moci k tvrdému a nekom-promisnímu prosazování politiky omezovánírole státu, tzv. Washingtonského konsensu.Fond i Banka podmiňovaly půjčky chudýmzemím provedením řady necitlivých opatření,které zahrnovaly liberalizaci dovozu a privati-zaci státních podniků, včetně veřejnýchslužeb. Praxe následně ukázala, že privátníinvestoři v oblasti vodohospodářství, teleko-munikací a elektrické energie se často vůbec

nezajímají o kvalitu a dostupnost služeb provenkovské komunity a soustřeďují se pouzena oblasti snadného zisku.

Světová banka se často zaměřovala nakomerční projekty, které by si své financovánízajistily i za tržních podmínek. Finanční pro-středky pak chyběly při vytváření programů napodporu chudších států. Objevuje se také kri-tika poukazující na netransparentní fungovánía ideologickou zaujatost obou institucí, nej-více negativních ohlasů však směřuje k jejichdlouhodobé neschopnosti řešit zadluženíchudých zemí.

Přímé zahraniční investice

Příliv přímých zahraničních investic (PZI)může představovat příležitost pro rozvojekonomiky, obchodu a zvýšení životní úrovněobyvatel, je však také spojen s některými ne-gativními důsledky. V případě exportně za-měřené produkce dochází často k pouhémuzpracování výrobků – továrna doveze polotovar

28-29

Jeden z nástrojů financování Rozvojových cílů tisíciletíby mohlo představovat zdanění měnových operací(Currency Transactions Tax - CTT). Obrat obchodu s měna-mi denně činí 1,9 bilionu USD. Z 95 procent se ale jednáo čistě spekulativní operace. Kdyby se mezinárodníspolečenství dokázalo shodnout na jejich zdanění, mohly byzískané prostředky pokrýt náklady rozvojové pomoci.Zároveň by se omezila četnost nebezpečných spekulací, ježv minulosti zavinily mnohé hospodářské krize. V tomtosmyslu počítal původní návrh nositele Nobelovy ceny J. Tobina s uvalením jednoprocentní daně na měnové ope-race. Dnešní jednání o zavedení CTT se vedou o položkáchve výši 0,05-0,1 procenta; takovéto opatření by přineslo75-200 miliard USD ročně! První zemí, která uzákonilaCTT ve prospěch rozvojové spolupráce, se stala v roce2004 Belgie.

Další informace: www.tobintax.org.uk/?lid=9247

Tobinova daň a Daň z měnových operací


a po zpracování jej vyveze. Poskytuje tedypouze práci, nezanechává know-how, vyššíkvalifikaci a nevytváří odběratelské řetězce, anizisk pro místní ekonomiku. Marketing výrobků,jakož i výzkum a vývoj provádí zahraniční firma.Produkce pro místní trhy na druhé straně zasenezřídka ruinuje místní producenty.

Investiční pobídky jako daňové úlevy,které mají PZI přilákat, snižují významně příjmystátního rozpočtu a znevýhodňují malé produ-centy. Studie z poslední doby navíc ukazují,že pobídky představují málo významný faktorpři rozhodování o umístění investice. Firmy jevšak vyžadují, protože zvyšují zisk. Rozho-dujícími faktory jsou naopak cena, resp.vzdělání pracovní síly, kvalita infrastruktury a stabilní právní a ekonomické prostředí.

Odpovědné chování firem

K nižší ceně práce v rozvojových zemíchpřispívá i volnější sociální legislativa, jejíž výz-nam navíc zeslabuje neexistence činefunkčnost mechanismů, které by kontrolo-valy její dodržování. Lidskoprávní a spotřebitel-ské organizace přinášejí často informace o otřesných pracovních podmínkách na plan-tážích nebo v továrnách na výrobu spotřeb-ního zboží pro západní trhy. Podobná situacepanuje též v oblasti environmentální legislativy.Aktivity občanských iniciativ a zájem médiívšak v této oblasti již způsobily významnéposuny – nadnárodní společnosti se ve stálevětší míře začínají ztotožňovat s principemsociální zodpovědnosti firmy (CorporateSocial Responsibility), jenž zahrnuje do sférypodnikatelského zájmu rovněž zaměstnance,místní komunitu a životní prostředí. Je přede-vším na občanském sektoru, vládách aspotřebitelích donutit firmy k takovémuchování, které postoupí od deklarací etickýchhodnot ke konkrétním činům. V současnostise slibně vyvíjejí různé aktivity – od moni-torovacích mechanismů po certifikační inicia-tivy (např. ekologické značení nebo „Fairtra-de“).8.

cíl:

Bud

ovat

svě

tové

par

tner

ství

pro

roz

voj

1 2 3 4 5 6 7 8

Fair Trade (čili spravedlivý nebo poctivý obchod) před-stavuje alternativní pojetí směny zboží – jeho základnímcílem není tvorba zisku, nýbrž zlepšování životních pod-mínek znevýhodněných producentů z rozvojových zemí.Jak ukazují mnohé studie i hlasy z třetího světa, daří setento účel naplňovat víc než uspokojivě. V systému FairTrade jsou obchodovány tradiční „koloniální“ produkty jakokáva, čaj, kakao, třtinový cukr, banány, citrusy i dalšídruhy ovoce a také různé řemeslné zboží. Přitom všem sepřihlíží k dodržování několika zásad:

• Producentům jsou zaručeny výkupní ceny, které pokryjínáklady výroby i slušnou obživu producenta a jeho rodiny.Příjem z Fair Trade tak umožňuje rodinám platit školné,základní lékařskou péči a kvalitněji se stravovat. Část z ceny produktu je určena k financování lokálních rozvo-jových projektů.

• Spravedlivý obchod podporuje demokratickérozhodovací procesy v místní komunitě nebo v podnikuvýrobců. Zvláštní pozornost je věnována postavení žen.

• Fair Trade zajišťuje důstojnou obživu lidem z venkov-ských oblastí a pomáhá rozvíjet vztahy v obci a místnípospolitosti, které jsou při nedostatečném či zcela chybě-jícím sociálním a zdravotním zabezpečení nepostradatelné.

• Způsob produkce Fair Trade zboží je šetrnější k život-nímu prostředí, pěstitelé jsou podporováni v přechodu naekologické zemědělství.

Potraviny z poctivého obchodu bývají zpravidla označe-ny speciálním logem „Fairtrade“.

Další informace: www.ekumakad.cz/temata/fair-trade/www.fairtrade.cz

Fair Trade pomáhá rozvoji


Oficiální rozvojová pomoc zemí OECD

Valné shromáždění OSN v roce 1970 vyzvalo všechny hospodářsky rozvinuté státyvěnovat 0,7 procenta svého HND na rozvojovoupomoc (Official Development Assistance,ODA). Závazek tenkrát přijaly všechny bohatézemě, kromě USA. Naplnit jej se však podařilojen nemnoha. Během 70. a 80. let minuléhostoletí se celková průměrná míra rozvojovépomoci pohybovala kolem poloviny požadovanéúrovně a v průběhu 90. let se podíl na HNDještě snížil, zhruba na jednu třetinu zmíněnéhozávazku. Také v letech 2000 a 2001 byl zazna-menán další pokles, tentokrát na 0,22 procentaHND. Podobný trend zaznamenala i pomocposkytovaná nejméně rozvinutým zemím(LDCs). Ve srovnání s 90. léty klesl do roku2001 příslušný objem financí z úrovně 0,09 na0,05 % HND dárcovských států OECD.

Závěry vzešlé v roce 2002 z konferenceOSN v Monterrey o financování rozvojedoporučovaly zvýšit ODA nejméně na 0,29 %do roku 2006. Patrně díky tomu byl od roku2002 zaznamenán mírný nárůst této pomoci – v roce 2002 se jednalo o 0,23 % a v roce2003 o 0,25 % HND, konkrétně 69 miliardUSD určených na rozvojovou pomoc. K do-sažení Rozvojových cílů tisíciletí je ale za-potřebí alespoň 100 miliard USD ročně. I přes

mírný nárůst financí v posledních letech všakkaždoročně stále chybí takřka polovina tétočástky a to především v Africe.

Kromě kvantitativního navýšení volá sou-časná rozvojová pomoc také po kvalitativníchzměnách. Poskytnuté finanční prostředky byneměly sloužit obchodním nebo politickýmzájmům dárcovské země, ale vycházet z potřebpříslušné lokality, zajišťovat udržitelnost projek-tů a využívat účinných alternativních přístupů(Fair Trade, mikrokredity, alternativní zdrojeenergie) a dalších efektivních podob pomoci.Důležitá je rovněž podpora transparentníhoinstitucionálního rámce a efektivity úřednickéhoaparátu v cílové i dárcovské zemi – rozvojováspolupráce může být jen těžko účinná v prostředísilné korupce a klientelismu.

Přístup k trhům

Jeden z hlavních důvodů nekonkurence-schopnosti zboží produkovaného v chudýchzemích představuje systém celních a kvótníchzábran, neobchodních bariér (sanitární či

30-31


Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh provývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhůpro nejvíce zadlužené země a zrušeníoficiálního bilaterálního dluhu; štědřejšíposkytování oficiální rozvojové pomocizemím, které se zavázaly ke sníženíchudoby atd.).

13.úkol

Evropská unie přišla v roce 2001 s iniciativouEverything but Arms (Vše kromě zbraní), která měla odstra-nit celní a kvótní zatížení veškerého dovozu z nejchudšíchrozvojových zemí (LDCs) kromě zbraní a munice. Kvůli pře-chodným opatřením mohou ovšem tyto země bezcelně doEU vyvážet vše kromě zbraní, cukru, banánů a rýže, a todo roku 2009.

V případě ostatních zemědělských komodit je sice vstupna trh volný už nyní, ovšem producenti z nejchudších zemíjsou v případě řady produktů naprosto zásadně znevýhod-něni velmi agresívní zemědělskou politikou EU, která tlačíceny surovin na světovém trhu pod výrobní náklady.Obchodní politiku EU vůči nejchudším rozvojovým zemímtak lze s trochou nadsázky nazvat „Everything but Farms“(Vše kromě zemědělství).

Everything but Farms


technické normy) a administrativních překážekchránící trhy bohatých. Konkurenceschop-nost výrobců z rozvojových zemí také pod-kopávají přísná pravidla liberalizace, kterávládám rozvojových zemí již neumožňujíposkytnout svému průmyslu stejnou ochranu,jaké se v historii těšila klíčová odvětví v bohatých zemích. Přestože mezi lety 1950 a 2000 vzrostla nominální hodnota celosvě-tového obchodu padesátkrát, podíl nejchud-ších 49 zemí (LDCs) na obratu z globálnísměny zboží poklesl za stejné období pětiná-sobně, a to na zanedbatelných půl procenta.Celkový export nejméně rozvinutých států v roce 2001 tak činil pouhých 41 miliard USD(vývoz hospodářsky silných zemí se pohybovalokolo 4,9 bilionu USD).

Zemědělské subvence

Neutěšenost situace je ještě markantnějšív zemědělské sféře, která je z hlediskaobchodu i udržitelného rozvoje pro rozvojovézemě naprosto nejdůležitější. Nejenže musíčelit bariérám při exportu na trhy hospodářskyvyspělých zemí a tamním subvencím zeměděl-ské (nad)produkce, které jejich vývoz dáleznevýhodňují. Samy navíc nemají právo naadekvátní ochranu vlastních zemědělskýchtrhů před neférovými dovozy a na zajištěnívlastní potravinové bezpečnosti a suverenity.Objemy zemědělských dotací pětinásobněpřevyšují množství finančních prostředkůvěnovaných na oficiální rozvojovou pomoc.

Jen k pěstitelům bavlny směřovalo v se-zóně 2001/2002 5,8 miliardy USD a topředevším v USA. Tato částka působí zajímavěpři srovnání s celkovým obratem mezinárod-ního obchodu s touto komoditou, jenž v roce2001 dosáhl úrovně 7,7 miliardy USD a v ro-ce 2002 pak hodnoty 7,6 miliardy USD. Jenaprosto evidentní, že zmíněné dotace tlačína snižování ceny bavlny na světových trzích.Takováto situace má ale velice negativnídopad na pěstitele v rozvojových zemích.Příkladem mohou být oblasti západní Afriky,kde bavlna tvoří 45–55 procent příjmů

z vývozu států jako jsou Benin, Burkina Faso a Mali. V Čadu se jedná dokonce o 79 %.

Podobně zhoubné důsledky přitom přinášíi opatření upravující masivní export subvenco-vaného evropského cukru a mléka či rýže z EU, Japonska a USA. Kupř. dotace na jednukrávu na jediný den dosahuje v zemíchEvropské unie průměrně 2 dolary denně, cožsamo o sobě je uznávaná oficiální hranicechudoby pro lidi. V obchodech západní Afrikyse tak dost nepochopitelně můžeme setkat sesušeným mlékem z Evropy. Ačkoli např. Malidisponuje 6,5 miliony kusů dobytka, dováží setam ročně na 9 tisíc tun evropského sušenéhomléka.

8. c

íl: B

udov

at s

věto

vé p

artn

erst

ví p

ro r

ozvo

j1 2 3 4 5 6 7 8

Evropské hospodářské společenství a později Evropskáunie od sedmdesátých let řídila svůj ekonomicko-rozvojovýpřístup k bývalým koloniím v Africe, Karibiku a Tichomoří(ACP Countries) dle preferenčních dohod z Lomé. Podle těch-to úmluv měly rozvojové země zvýhodněný přístup na evrop-ské trhy a byla jim též poskytována zvláštní ekonomická pod-pora. Přijetím nových dohod z Cotonou EU více méně potvrdi-la dohody z Lomé a jejich působnost prodloužila do roku2007. Současné rozhovory v rámci EPAs (EconomicPartnership Agreements) mají vést na základě tzv. reciproci-ty k větší otevřenosti trhů rozvojových zemí exportu zboží zEU. Reciprocita tak přináší zlepšení vývozních možností státůEU, ale rychlá liberalizace zároveň podkopává možnosti vlast-ní politiky nejchudších zemí pro rozvoj, včetně jejich rozpoč-tových příjmů. Postupná liberalizace v přístupu na trh EU paksnižuje šance těch nejméně rozvinutých zemí na export doEU, protože se obrušují jejich výhody oproti více rozvinutýmzemím (tzv. eroze preferencí). Velkým problémem nadálezůstávají vývozy dotované produkce, které již v současnédobě likvidují konkurenci v méně rozvinutých zemích.

Lomé – Cotonou – EPAs

Podpora zemědělstvív zemích OECD(300 miliard USD)

Rok 2004


32-33

Se specifickými problémy se potýkají vni-trozemské státy – nemohou využívat výhodlevné námořní dopravy a jejich území je častovzdáleno hlavním exportním trhům. Proto takévětšina z nich zaznamenala v průběhu 90. letminulého století neuspokojivé ekonomickévýsledky. U 15 z 24 vnitrozemských států, proněž jsou k dispozici data, došlo běhemzmíněného období ke snížení reálného HNDna obyvatele.

Malé ostrovní rozvojové země zase dis-ponují dosti omezenou surovinovou základnoua musí platit vysoké ceny za dodávky energie.Malý domácí obchodní prostor nedokážehospodářské potřeby státu nasytit, takževznikají silná pouta závislosti na několikavnějších trzích. K tomu se přidává i malá odol-nost zvládat přírodní katastrofy či omezenémnožství zdrojů umožňující chránit své křehkéekosystémy. Příkladem může být Haiti: v minu-losti bylo téměř úplně odlesněno (kvůli za-kládání plantáží) a dnes má jen málo šancí, jakse bránit tropickým hurikánům. Zemi sužujerozsáhlá eroze a úbytek úrodné půdy. Mnohoobyvatel se tudíž snaží vystěhovat – někteříexperti proto mluví o environmentální migraci.V budoucnu lze očekávat problémy spojenése zvyšováním hladiny oceánů v důsledkuglobálního oteplení a rostoucího tempa táníledovců. Pokud se tyto hypotézy o klimatic-kých změnách a jejich sociálních následcíchpotvrdí, mnoho ostrovních zemí v Indickém a Tichém oceánu může přestat úplně existo-vat. Jejich obyvatelé se stanou environmentál-ními uprchlíky hledajícími nová bydliště, půdua zaměstnání.

Osmdesát pět procent světové populace„mladých“ (ve věku 15–24 let) dnes obývá třetísvět. Tito lidé tvoří v rozvojových zemích 23 %celkové pracovní síly (v rozvinutých zemích jen 14 %) a jejich možnosti dosáhnout vyššíúrovně vzdělání či kvalifikace jsou značněomezené.

Mladí lidé představovali v roce 2003 47 %ze 186 miliónů lidí, jež byli ve světě klasi-fikováni jako nezaměstnaní. Ve všech re-gionech je přitom míra nezaměstnaných„mladých“ několikrát vyšší než u staršíchročníků. Z tohoto pohledu panuje nejhoršísituace v jižní a jihovýchodní Asii, kde zůstávábez práce šestkrát, resp. pětkrát více mladýchlidí než starších zaměstnanců. Nezaměst-nanost mladých lidí má i svůj „ženský rozměr“– ženy získávají práci mnohem méně častonež muži.

Mezinárodní organizace práce (ILO)odhadovala, že mezi lety 2002 a 2003 stouplpočet nezaměstnaných „mladých“ o téměřdvě procenta. Obecná nezaměstnanost při-tom ve stejném období vzrostla jen o 0,2 %.Zvláště významný posun tohoto druhu zazna-menaly regiony jižní Afriky, kde se početmladých lidí bez práce zvýšil mezi léty 1995 a 2000 z 45 na 56 %.

Nezaměstnanost mladých lidí lze považo-vat za indikátor budoucí stability společnosti.Snížení chudoby nemůže být dosaženo bezsnížení současné míry nezaměstnanosti.Světový trh práce bude muset absorbovatdalších 514 miliónů práceschopných lidí, kteříjsou očekáváni v období 2003 – 2015 a jejichž integrace bude záviset na úsilí tvůrcůkoncepcí zaměstnaneckých politik.


Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států.

14.16.úkol

Ve spolupráci s rozvojovými zeměmivytvořit a realizovat strategie směřujícík zajištění slušné a produktivní prácepro mladé lidi.


Část dluhů nelegitimní

Mnoho nejchudších zemí i zemí se střed-ními příjmy se potýká s ohromným břemenemdluhové zátěže. Globální partnerství pro rozvojproto také požaduje výrazné snížení jejich zad-lužení.

Velká část dluhů vznikla v sedmdesátýchletech 20. století, v době válek na Střednímvýchodě, které způsobily enormní nárůst cenropy. Ropné krize vyvolaly pokles cen komo-dit, na jejichž vývozu byly tyto země závislé.Část dluhů vznikla také špatným plánováním,nebo neodpovědnými půjčkami často zko-rumpovaných vlád. V dobách studené válkypodporovaly nesmyslnými úvěry obě znesvá-řené strany diktátorské režimy v rozvojovýchzemích.

Zvláštní kapitolou jsou tzv. nelegitimní čizavrženíhodné dluhy. Jde o úvěry poskytnutépředstavitelům despotického režimu k udrženíse u moci. Jsou tedy dluhem konkrétníhočlověka, a ne státu. Nebyly u nich totižsplněny všechny zákonné podmínky. Stejnětak nelegitimním je úvěr poskytnutý protizájmu obyvatel státu, nebo sloužící k potla-čování jejich práv.

Je těžké soudit, kde leží větší část viny, jevšak jasné, kdo za ni pyká. Jsou to ti nej-chudší. UNDP k tomu již v roce 1997 uvedlo:„Chudé země s vysokou mírou zadluženosti

potřebují okamžitou úlevu, nikoliv sliby dobudoucna. Citelná úleva pro 20 nejvíce zadlu-žených zemí by stála mezi 5,5 až 7,7 miliarda-mi dolarů, což je přibližně tolik jako výstavbazábavního parku EuroDisney ve Francii. Tytopoměrně malé finanční náklady jsou v příkrémrozporu se strašlivými lidskými důsledkypokračující nečinnosti (…) Pokud by bylyvysoce zadlužené země zbaveny kaž-doročních splátek, mohly být tyto prostředkypoužity na investice, které by v samotné Africemohly do roku 2000 zachránit život zhruba 21milionům dětí a umožnit přístup k základnímuvzdělání 90 milionům dívek a žen.“

Stávající přístupy nestačí

Dluhy nezávislých států se dnes řeší přede-vším na dvou uzavřených a neveřejných fórech.Pařížský klub je neformální platformou nejbo-hatších věřitelských států, jehož zase-dání seúčastní coby poradce rovněž Mezi-národníměnový fond. Londýnský klub shromažďujenejvětší soukromé věřitele. Zadlužené země najejich půdě sice mohou předložit návrhy řešení,ale další jednání a rozhodování se koná zazavřenými dveřmi.

Součástí mezinárodního úsilí o udržitel-nost zadluženosti je Iniciativa nejvíce zadlu-žených zemí (Heavily Indebted Poor Countries– HIPC Iniciative).


Komplexně řešit problém zadluženírozvojových zemí prostřednictvímnárodních a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadluženýchzemí.

15.úkol

8. c

íl: B

udov

at s

věto

vé p

artn

erst

ví p

ro r

ozvo

j1 2 3 4 5 6 7 8

Pokud by byly nejvíce zadluženézemě zproštěny v roce 1997splácení dluhů, mohlo být jendo roku 2000 zachráněno na21 milionů lidských životů.


Již v roce 1996 přislíbily Světová banka a Mezinárodní měnový fond oddlužení jeden-ačtyřiceti zemím v rámci iniciativy HIPC a k témuž se zavázala pod tlakem mezinárod-ní kampaně za odlužení (Jubilee / Milostivéléto – petici za odlužení podepsalo 22 milionůlidí) i G8 na svém zasedání v Kolíně nadRýnem v roce 1999, kdy slíbily odpustit stomiliard amerických dolarů. Po devíti letech sepodařilo dosáhnout oddlužení jen 18 zemíHIPC (tj. 22 procent nejchudších zemí) ve výšipřibližně čtvrtiny přislíbené částky (počítáno z nominálního dluhu). Nejedná se ani o 100%oddlužení, jak se o tom mluvilo na zasedáníG8 v Gleneagles, například Zambii bude dluhsnížen o 36 %, Bolívii o pouhých 19 %.

Oddlužení si z velké části zaplatí chudézemě samy! Dluhy, které mají oddlužovanézemě u Světové banky (prostřednictvím agen-tury IDA), budou sice zcela odpuštěny, alezároveň bude stejnou měrou snížena pomoc,která by jinak byla těmto zemím poskytnuta.IDA dostane oddlužovanou částku vyplacenuod G8, ale bude ji přerozdělovat jedena-osmdesáti nejchudším státům. Oddlužovanézemi však vyplatí takto podstatně ukrácenýpodíl jen v tom případě, že splní podmínkyG8, což znamená především odstraněnívšech obchodních bariér, do kterých sebudou počítat i ochranná opatření, např.odmítání geneticky manipulovaných plodin,ochrana před jedovatými látkami, apod.Nejchudší státy tak mají jen mizivou šancizískat z oddlužení více prostředků na školství,zdravotnictví a potravinovou bezpečnost.

Diskuze se vede o udržitelnosti dluhovézátěže. Vychází se především z tzv. kvótydluhové služby, což představuje poměrzávazků (velikost roční splátky dluhu a jehoúroků) vůči jednoročním příjmům danéhostátu z exportu. U zemí s nízkými či střednímipříjmy byla tato míra dluhové služby v období1990 – 2000 průměrně 18 %. Mezinárodnífinanční instituce nejprve předpokládalysnížení této kvóty na 15 %, později pod tlakem

přistoupily na procent deset. Jubilee žádalasnížení hranice na 5 %, jak tomu bylo přiodlužování Spolkové republiky Německo v roce 1953, kdy byla zbavena většiny svýchválečných i předválečných dluhů.

Jak oddlužovat

Extrémní zadluženost působí, že se chudýmzemím nedostává prostředků pro vlastní rozvoj.Mnozí experti požadují úplné vymazání bilaterál-ních dluhů a snížení ostatních minimálně o 90 %s tím, že získané peníze budou cíleně inves-továny na boj proti chudobě, zachování kvalit-ního životního prostředí a celkový rozvoj.

Nelegitimní dluhy by měly být odpuštěnyvšem zemím v plné míře, jak to požaduje vládaUSA pro Irák.

34-35

“Irák dluží České republice čtyři miliardy korun. Natomto dluhu se civilní dodávky podílejí zhruba 100 milionykorun a zbytek představují závazky za dodaný vojenskýmateriál. Z celkové částky by mohla vláda České republikyIráku odpustit přibližně třetinu. České televizi to řekl pre-miér Vladimír Špidla.”

Vzhledem k tomu, že podpora diktátorskéhorežimu Saddáma Husajna byla od samého po-čátku nelegitimní, měly by být smazány všechnyčeské úvěry na vojenské dodávky.

„V jiných případech volíme naprosto odlišnou, úplněprotilehlou taktiku, to znamená, že nacházíme soukroméinvestory, kterým prodáme ty naše pohledávky, nechť seoni potom zlobí s tou dlužnickou zemí sami.“ – LadislavZelinka, náměstek ministra financí, pro BBC.

Prodejem dluhů na sekundárních trzích a zpětným prodejem dluhu jedné z nejchudšíchzemí světa - Zambie, jsme si vysloužili přezdívku„čeští kramáři“.

Irácké dluhy vůči České republice

Zdroj: ČTK/BBC/EAP


Ve státech, kde není možno zajistit trans-parentní nakládání s prostředky, by měly býtvytvořeny výměnné fondy (swap), z nichžbudou financovány projekty pod mezinárodníkontrolou a oddlužení bude záviset na způ-sobu jejich čerpání.

Transparentnost a odpovědnost

Velkým problémem zůstává další nezod-povědné přijímání i poskytování úvěrů. Abybylo do budoucna zabráněno neodpovědné-mu úvěrování a netransparentnosti, je třebanastolit nové vztahy mezi suverénními dlužníkya věřiteli. K tomu by měly sloužit dluhové arbi-tráže či soudy, které by vedle legitimity dluhůa splátkového kalendáře posuzovaly také zá-kladní finanční požadavky k udržení rozvojestátu – sociální výdaje, náklady zdravotnictví,školství, potravinová bezpečnost, veřejnéslužby a přístup k pitné vodě, péče o základníinfrastrukturu atd.

Věřitelské státy, jako Česká republika, byměly přijmout na národní úrovni patřičné

zákony, které budou jednoznačně definovatpodmínky poskytování úvěrů a státníchgarancí. Kromě smysluplnosti projektů musízohledňovat i politickou situaci a riziko využitítěchto prostředků proti zájmům obyvatelstva.Jedině tak lze vybřednout ze začarovanéhokruhu astronomické zadluženosti.

8. c

íl: B

udov

at s

věto

vé p

artn

erst

ví p

ro r

ozvo

j1 2 3 4 5 6 7 8

Klasické granty či úvěry jsou v rozvojovém světě proběžného člověka naprosto nedostupné. Drobní farmáři čivýrobci nemají čím ručit a jimi požadované sumy jsou probanky naprosto nezajímavé. Proto vznikl systém tzv. mikro-financování, který otevírá drobným podnikatelům a chudýmlidem možnost snadno přístupných úvěrů. Mikroúvěryzpřístupňují finanční sektor i chudým vrstvám rozvojovéhosvěta, pomáhají budovat nová pracovní místa a posilujípostavení žen.

V roce 2002 existovalo přes deset tisíc mikro-úvěrových společností, které poskytovaly drobné úvěrytřiceti milionům lidí a jejich obrat činil 2,5 miliardy dolarů(průměrná výše půjčky tedy činila 83 dolarů). Devadesátprocent žadatelů o úvěr ho používá k financování vlastníhozaměstnání. Studie v Bangladéši prokázaly, že přes 48 %klientů se díky mikroúvěrům dokázalo vlastními silamidostat z chudoby. V posledních letech se rozvíjí i mikro-spoření, které usnadňuje lidem ukládat své úspory a zároveň rozšiřovat nabídku úvěrů.

K financování mikroúvěrů slouží mikrofinanční fondy.Ty byly postaveny na družstevním bankovnictví a lidé z bohatých zemí do nich ukládali své peníze s úrokem 1-3 %. Později, po klientském tlaku na etické spoření(ukládání peněz do bank či fondů, z nichž není financovánoneetické podnikání – zbrojní průmysl, některá energetickáči chemická odvětví apod.), vyvinuly i některé velkébankovní domy fondy, které financují pouze mikrofinančnísystémy či rozvojové projekty. Část peněz poskytují takéněkteré vlády prostřednictvím rozvojových programů.

Rok 2005 byl Valným shromážděním OSN vyhlášenMezinárodním rokem mikroúvěrů.

Mikroúvěry – 50 dolarů jako základ podnikání


36-37

Z celkového podílu světové populace bezpravidelného přístupu k lékům žije 80 procentlidí v zemích s nízkými příjmy; jenom 0,3 pro-centa takto postižených lidí pak žije v bo-hatých státech. Za posledních 25 let přitomochrana patentovaných léků soustavně na-růstá. Přestože ekonomové vnímají tento jevjako vhodný nástroj ke zvýšení motivace far-maceutických společností, dostupné údajeukazují, že stávající tendence má protirozvo-jové rysy: ze všech 1 400 léků vyvinutýchběhem 25 let jich bylo na léčbu tropickýchnemocí určeno pouhé jedno procento.Přestože epidemie tohoto druhu zabíjí deseti-tisíce, vzhledem k chudobě potencionálníchklientů nejsou pro farmaceutické koncernyzajímavé. Místo toho se orientují na tzv.“rádo-by léky“ většinou s malým či žádným léčivýmúčinkem. Stejně tak motivace investovat dovývoje vakcín proti tropickým chorobám je u farmaceutických koncernů minimální.

Více než 40 milionů lidí světa dnes žije s virem HIV či nemocí AIDS. V chudých ze-mích má přístup k antiretrovirálním lékům (ARV),zpomalujícím postup nemoci, jen asi 300 tisícz nich. Základní překážku představuje vysokácena těchto prostředků, uměle udržována fir-mami, jež vlastní příslušné patenty.

Levné léky pro všechny?

WTO přijalo v roce 2003 ustanovení,umožňující vyvážet do chudých zemí lékyvyráběné pod povinnou licencí, které pa-tentová práva omezuje. Toto „Rozhodnutí

30. srpna“ ovšem doprovází řada omezení a výjimek, takže se prosadit levný dovozmedikamentů do chudých zemí v konečnémdůsledku nepodařilo. Nejchudším státům bylosice dovoleno vyrábět kopie léků (generika)na vlastním území, tyto země však nemajídostatek kapacit na vybudování potřebnýchzařízení. Státy jako Indie či Jihoafrická republi-ka, které by mohly levně vyrábět kopie ARV,měly výjimku udělenou pouze do roku 2005 a pod tlakem bohatých zemí produkci omezilyvlastními zákony.

Farmaceutické koncerny veřejně oznámilyzlevnění ARV až o 98 procent. Šlo však jen o první řadu z dvou- či třířadových pevných kombinací ARV, u nichž pacient musí při pře-chodu na účinnější druhou či třetí řadu použítcelou doporučenou kombinaci. U druhých řadpak došlo pouze k 70 % zlevnění.

Potřeby k překonání tohoto problémushrnul ve svém usnesení ke světovému dniAIDS Evropský parlament. Zdůraznil právokaždého člověka na přístup k lékařské péči,nutnost zvýšit dotace na výzkum a vyzvalKomisi k štědrému financování Globálníhofondu i Populačního fondu OSN (UNFPA),který se po té, co ho přestaly dotovat USA,dostal do existenčních problémů. Parlamentapeloval na státy, aby se zřekly práva na uplat-nění dohody TRIPS v této oblasti a umožnilyfarmaceutickým společnostem poskytovatlevné generické léky.


Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích.

17.úkol

3TC/d4T/NVP TDF+ddl+LPV/r Poměr ceny1. řada 2.řada 2.řady k 1.řadě

Západní země 8.773,-USD/rok 13.151,-USD/rok 1.5 x dražšíRozvojové země 154USD/rok 3.950,-USD/rok 26 x dražšíSleva 98 % 70 %


tabulka 4 Srovnání ceny antiretrovirálních generik


Energie pro rozvoj

Dle různých odhadů dnes postrádají asidvě miliardy lidí přístup ke zdroji elektrickéenergie a až tři miliardy zemské populacevyužívají jako hlavní energetický zdroj pouzebiomasu (dřevní hmota, dřevěné uhlí nebotrus zvířat). Mnoho žen tak tráví až tři hodinydenně sběrem palivového dříví. Dle organi-zace Intermediate Technology DevelopmentGroup navíc zemřou každoročně dva milionylidí (většinou dětí), jelikož je jejich domovznečištěn kouřem z vaření na otevřeném ohni.Energeticky efektivnější kamna či sporáky bypřitom mohly ušetřit velkou část paliva i zabránit únikům zhoubných exhalací.

Absence přístupu k energiím se projevujev městském i vesnickém prostředí. V případěvesnic lze ale využít přirozené decentralizo-vanosti alternativních zdrojů, která snižujepřenosové náklady a zároveň vytváří lokálnípracovní místa. Rovněž se musíme zaměřit napodporu znovuzalesňování.

Telekomunikace slouží rozvoji

V období 1990-2002 počet předplatitelůtelefonních linek a majitelů mobilních telefonůrostl nejvíce ve východní Asii, kde byl zazna-menán posun ze 2,4 na 38 uživatelů na 100obyvatel. V jihovýchodní Asii stoupl tento po-měr z 1,4 na 16. Podobné trendy se objevily i v Oceánii, jižní Asii a subsaharské Africe,ovšem v těchto oblastech zůstává množstvípředplatitelů i nadále na velmi nízké úrovni(kolem 5 na 100 obyvatel). Zvlášť v případěAfriky je ale běžné sdílení aparátů více lidmi,

takže v konečném důsledku disponuje tele-fonem mnohem větší část populace.

Ještě dynamičtěji rostly služby vázané namobilní telefony, jelikož budování infrastruktu-ry pro tento druh telekomunikací se ukazujebýt méně nákladným. V roce 2002 měl mobil-ní přístroj k dispozici každý pátý obyvatel pla-nety a v Africe je v současnosti dokonce vícemajitelů mobilních telefonů než předplatitelůpevných telefonních linek.

Přibližně 10 % (625 mil.) světové popu-lace mělo v roce 2002 přístup k internetu,více než 70 % z nich však žilo v hospodářskyrozvinutých zemích.

Privatizace může uškodit

Ulehčení komunikace a přístupu k infor-macím může nabídnout dosud znevýhod-něným skupinám nové perspektivy. Aby všakmohly ze stávajícího trendu opravdu těžit i chudé vrstvy (v rozvojových zemích naprostávětšina obyvatel), je nutné rozšířit služby a odpovídající infrastrukturu také do vesnic-kých oblastí, často velmi vzdálených od eko-nomických center, a zároveň též využítopatření, která by chudým přístup k infor-mačním a komunikačním sítím ulehčovala.Zjištění expertů z Harvardského fóra 2004ukazují, že se tak doposud neděje: „Pokud sepodíváme na výši sazeb, které musí Afričanéza přístup k informačním a komunikačnímkanálům platit, je jasné, že za stávajících pod-mínek ke skutečně plošnému rozšíření nedo-jde. Privatizace se v tomto neukázala jakospásné řešení; spolu s nedostatkem efek-tivních regulačních mechanizmů v mnohastátech způsobila vytvoření soukroméhomonopolu, jenž na podobné politice žádnýzájem nemá.“


Ve spolupráci se soukromým sektoremzpřístupnit rozvojovým zemím výhodynových technologií především v infor-mační a komunikační oblasti.

18.úkol

8. c

íl: B

udov

at s

věto

vé p

artn

erst

ví p

ro r

ozvo

j / Z

droj

e a

dalš

í inf

orm

ace

1 2 3 4 5 6 7 8


38-39

Zdroje k více cílům:

• Development Gateway – topics.developmentgateway.org

• Zpravodajství Econnect – www.ecn.cz• Ekumenická akademie Praha

- www.ekumakad.cz• Eldis Gateway to Development

Information - www.eldis.org• Infoservis společnosti Člověk v tísni

– www.infoservis.net• Oxfam International - www.oxfam.org• Oxfam UK - www.oxfam.org.uk • Rozvojovka - www.rozvojovka.cz • UNICEF - www.unicef.org/publications • Mezinárodní organizace práce (ILO)

– www.ilo.org• Oficiální stránky Rozvojových cílů tisíciletí

- www.unmillenniumproject.org,odtud např. dokument „Investing in Development – A Practical Plan to Achieve the Millenium Development Goals“ – www.unmillenniumproject.org/reports/index.htm

• United Nations Development Programme - www.undp.org

Statistická data:

• Oficiální indikátory k jednotlivým úkolům - United Nations Statistics Division - millenniumindicators.un.org/unsd/mi/mi_goals.asp

• www.unicef.org/statistics/index_24183.html

• www.wri.org• devdata.worldbank.org/data-query

Další zdroje k jednotlivým cílům:

1• www.project-syndicate.org

- zejména články Stiglitze a Sachse• www.foodfirst.org• www.brot-fuer-die-welt.org• www.gmo-watch.org • www.fao.org• www.who.org

2• www.unesco.org

3• www.unfpa.org• www.whrnet.org• zenskaprava.ecn.cz

6• www.healthgap.org• www.doctorswithoutborders.org

7• www.globalpolicy.org• www.greenpeace.org • www.iea.org• www.unhabitat.org • www.wri.org

8• www.accessmed-msf.org • www.corporatewatch.org• www.erlassjahr.de• www.fairtrade.cz• www.itdg.org• www.jubileesouth.org

Zdroje a další informaceTexty brožury v elektronické podobě najdete na www.ceskoprotichudobe.cz.


FAO = Organizace pro výživu a zemědělství OSN(Food and Agriculture Organisation)

HND = hrubý národní důchod vyjadřuje roční hodnotuproduktu z výrobních prostředků vlastněných reziden-ty daného státu. Životní úroveň zobrazuje lépe nežHDP, které naopak zobrazuje produkt vytvořený naúzemí státu bez ohledu na to, kam plynou příjmy z výrobních faktorů (platy, dividendy, úroky apod.)

HDP = Hrubý domácí produkt.

ILO = Mezinárodní organizace práce (InternationalLabour Organization)

LDCs = nejméně rozvinuté země (Least DevelopedCountries) – dle klasifikace OSN. Jedná se o nejchudší z rozvojových zemí. Určujícími kritérii jsou:nízká míra zahraničních investic, gramotnosti a podíluprůmyslové výroby na HDP. V současnosti je jakoLDCs klasifikováno 50 zemí. Jejich seznam naleznetena http://www.un.org/special-rep/ohrlls/ldc/list.htm

MMF = Mezinárodní měnový fond (InternationalMonetary Fund)

ODA = oficiální rozvojová pomoc (Official DevelopmentAssistance) je nejčastějším druhem rozvojové pomoci.Výbor rozvojové pomoci OECD ji charakterizuje: ODAplyne do rozvojových zemí a mezinárodních organizací

z oficiálních agentur států a samospráv či jejichvýkonných orgánů. Přičemž každá transakce jeposkytnuta s důrazem na podporu zdravéhohospodářského rozvoje. Nejméně čtvrtina z prostředků je přímo darována.

UN-Habitat = Program lidských sídel OSN (United Nations Human Settlements Programme)

OECD = Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation andDevelopment). Její členové financují takřka celou světovou výši ODA.

OSN = Organizace spojených národů

SNS = Společenství nezávislých států

UNDP = Rozvojový program OSN (United NationsDevelopment Programme)

UNESCO = Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization)

UNICEF = Dětský fond OSN (United NationsInternational Children's Emergency Fund)

WHO = Světová zdravotnická organizace (World HealthOrganisation)

Sezn

am z

krat

ek

Seznam zkratek

USA

Japonsko

Německo

Velká Británie

Itálie

Kanada

Španělsko

Nizozemí

Švédsko

Norsko

Belgie

Dánsko

Rakousko

Řecko

Portugalsko

ČR

0 10 20 30 40 50 60 70 80

Chybějící peníze naboj s chudobou

v roce 2005 (v mld. USD)

Reálná výše ODA

Chybí do úrovně 0,7 % HND

* Součet ODA členských zemí Evropské unie Zdroj: vlastní propočty dle OECD DAC

90

EU*

Tabulková příloha


40-41


1. Zřízením rozvojové agentury zefektivnit a zprůhlednit rozvojovou spolupráci tak, abyskutečně reflektovala priority rozvojových zemía přispívala k naplňování Rozvojových cílů tisí-ciletí, nikoli aby sloužila k podpoře exportuČeské republiky.

Požadujeme, aby se správou finančníchprostředků na rozvojovou spolupráci zabývalaprofesionální rozvojová agentura a nikoli neko-ordinovaní úředníci na devíti ministerstvech,abychom dosáhli možnosti koordinace s ostat-ními evropskými zeměmi. Požadujeme, aby pro-jekty byly definovány především podleRozvojových cílů tisíciletí, ne podle momentál-ních zahraničně-politických zájmů. Je nezbyt-né, aby prostředky byly poskytovány na bojproti extrémní chudobě a zajištění základníchsociálních služeb v rozvojových zemích a ne napodporu českého exportu. Česká republika již

učinila první kroky k racionalizaci institucionál-ního zajištění zahraniční rozvojové spolupráce.Vláda schválila dne 19.9.2007 transformacisystému ZRS včetně zřízení organizační složkystátu Rozvojové středisko od 1.1.2008 (usne-sení vlády č. 1070).

2. Zvyšovat objem oficiální rozvojové pomociČeské republiky v souladu s našimi mezi-národními závazky na 0,7 procent HND doroku 2015.

Prostředky poskytované Českou republi-kou na rozvojovou spolupráci tvoří v součas-nosti jen 0,11 % jejího hrubého národníhodůchodu (HND). Přitom vyspělé státy světase již před 36 lety zavázaly zvýšit svoji pomocchudým zemím na 0,7 % HND. O tom, žeČeská republika mezi vyspělé státy patří,není pochyb – je členem Organizace proekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD),sdružující rozvinuté země světa, je součástíEvropské unie. Podle Indexu lidského rozvo-je OSN (HDI), který se používá jako měřítkovyspělosti státu, je Česká republika třicátým

Poža

davk

y ka

mpa

ně

Požadavky kampaně


42-43

druhým nejlepším místem na světě pro život a podle Světové banky je 34. nejbohatší zemíplanety, což ji řadí mezi nejbohatší pětinustátů.

Ačkoliv v období krizí a přírodních katas-trof dokážeme být velkorysí a štědří, nadlouhodobý rozvoj dáváme devětkrát méněnež Norové a třiapůlkrát méně než průměrnýEvropan. Česká vláda slíbila usilovat o zvýšeníprostředků na rozvojovou spolupráci na 0,17 %do roku 2010. Jenže už v roce 2015 by mělybýt splněny Rozvojové cíle tisíciletí definovanéOSN, k čemuž se zavázaly všechny státy včet-ně Česka. A to bez dosažení podílu alespoň0,7 % HND nepůjde.

3. V přijímajících zemích prosazovat od-povědnou tvorbu a uskutečňování národníchprogramů k dosažení Rozvojových cílů tisíciletía to za spoluúčasti a pod demokratickou kon-trolou občanské společnosti.

Pro efektivnější využití zdrojů rozvojovéspolupráce je nutné vytvořit nový komunikačnírámec mezi dárcovskými a přijímacími země-mi, který bude odrážet reálné rozvojové potře-by. Strategické rozvojové plány musí býtzaloženy na spolupráci veřejného, občan-ského i privátního sektoru a musí se zaměřo-vat především na dosud marginalizovanéskupiny a regiony. Společně utvářené kontrol-ní a hodnotící mechanismy nesmí být nástrojizdržování a nátlaku, ale mají zabránit korupcina obou stranách, zvyšovat potenciál dobréhovládnutí v cílových zemích a zlepšovat rozvo-jovou spolupráci v zemích dárcovských.

4. Posilovat prostřednictvím českých pro-gramů rozvojové spolupráce postavení žen v chudých zemích.

V rámci všech programů integrovat politikugender mainstreamingu, tzn. ve všech poli-tikách, přijímaných opatřeních a programech(včetně jejich financování) zohledňovat rovnépříležitosti a rovná práva žen a mužů a naplňo-

vat Pekingskou deklaraci a Platformu pro akcipřijatou na 4. Konferenci o ženách a závazkyKonvence o eliminaci všech forem diskrimi-nace žen (CEDAW). To je nezbytné zejménaproto, že ženy jsou obecně více ohroženychudobou a dopady netransparentníchrozhodnutí, na nichž se z důvodů své nízképolitické účasti nepodílejí nebo podílet nemo-hou.

5. V maximální možné míře zbavit nejchudšízemě nesplatitelných dluhů, které mají u bo-hatých států, Mezinárodního měnovéhofondu, Světové banky a dalších věřitelů. Zcelazrušit veškeré nelegitimní dluhy, které vzniklybez vědomí občanů a byly použity proti jejichzájmům.

Odpuštění neúnosných dluhů by prorozvojové země znamenalo možnost investo-vat do školství a zdravotnictví sedmkrát vícenež dostávají v rámci rozvojové pomoci. To bymohlo zachránit ročně život zhruba 7 mili-onům dětí a umožnit přístup k základnímuvzdělání 30 milionům dívek a žen. Zároveň


s oddlužením je třeba vytvořit mechanismus,který do budoucna zabrání nelegitimnímdluhům a neodpovědnému úvěrování. Vhod-ným nástrojem by byla např. arbitráž o dluzích.

6. Zajistit spravedlivá a transparentní pravidlamezinárodního obchodu a jejich naplňování v politice vlád a mezinárodních institucí tak,aby jednostranně nezvýhodňovala bohatézemě.

Díky malé ekonomické síle, politickémuvlivu a omezeným možnostem analyzovat a vyjednávat své zájmy měly chudé zemědoposud malý vliv na stanovování pravidelmezinárodního obchodu. Značnému vlivu senaopak těší nátlakové skupiny evropskéhoprůmyslu. Chudé země musí dostat silnějšíhlas ve WTO. Pravidla duševního vlastnictví(TRIPS) je nutno změnit tak, aby chudé zeměměly přístup k novým technologiím a základ-ním lékům. Vláda by měla mít povinnost zveřej-ňovat kontakty a návrhy všech organizací,které se snaží ovlivnit její obchodní politiku.

7. Ustanovit závazná mezinárodní pravidla naochranu veřejných služeb před takovou priva-tizací a liberalizací, která omezuje rozvoj.

Veřejné služby vždy byly základem rozvojekaždé úspěšné země. Občané chudých zemívšak trpí nedostatečným přístupem a kvalitounejzákladnějších služeb, jako jsou zdravotnípéče, základní vzdělání či přístup k pitné voděa sanitárním zařízením nemluvě o přístupu k energiím. Nucenou liberalizací veřejnýchslužeb se zmenšuje prostor chudých zemíuskutečňovat politiku vedoucí k naplněníRozvojových cílů tisíciletí. Je třeba veřejněpodpořit vyřazení vodohospodářství ze Vše-obecné dohody o službách v obchodu (GATS)a ukončit podmiňování půjček chudým zemímnebo jejich přístupu na evropské trhy další liberalizací.

8. Zvyšovat společenskou odpovědnost nad-národních firem v oblasti lidských práv,ochrany životního prostředí a místního rozvoje.

Přestože firmy, které působí prostřed-nictvím svých poboček v mnoha různýchzemích, deklarují v zemi původu své společen-ské přínosy, v chudých zemích působíopačně. Negativně působí především odčer-pávání přírodních zdrojů, katastrofální pracov-ní podmínky a dětská práce, ekologickéškody a negativní působení na místní komuni-tu. Je třeba, aby i tyto firmy přijaly svou od-povědnost na rozvoji a to ve všech regionech,kde působí. K tomu by měla přispět i spo-lečenská odpovědnost velkoobchodu a obchod-ních řetězců, z nichž se již některé zavázalyprodávat pouze zboží produkované za etickypřijatelných podmínek a například rozšiřovatsortiment zboží Fair Trade.

9. Začít s významným a systematickýmsnižováním emisí oxidu uhličitého a dalšíchskleníkových plynů v České republice –globální změny podnebí nejvíce postihnouchudé země.

Podrobné propočty vědců varují, že ros-toucí znečištění oxidem uhličitým a dalšími

Poža

davk

y ka

mpa

ně


44-45

skleníkovými plyny mění světové podnebí; to v příštích desetiletích způsobí častější a sil-nější povodně, hurikány, vichřice a vlny horkači sucha, šíření tropických nemocí, zaplavo-vání pobřežních nížin stoupající hladinouoceánů či ještě větší nedostatek vody vevyprahlých oblastech. Nejhorší důsledkybudou v rozvojovém světě. Česká republikapatří v přepočtu na obyvatele mezi evropskérekordmany v exhalacích oxidu uhličitého a dokonce do první desítky nejhoršíchprůmyslových zemí světa. Příčinou vysokéhočeského znečištění jsou uhelné elektrárny,hutě či chemičky, plýtvání energií v průmyslu a přibývající auta i kamiony. Přitom čisté a efektivní technologie i potřebná legislativajsou na stole. Jenom je použít.

10. Ukončit dotovaný vývoz evropskézemědělské produkce pod cenou výrobníchnákladů, který poškozuje zemědělce v rozvo-jových zemích.

Zemědělská politika EU, která byla for-mulována v kontextu potřeby dosažení potravi-

nové soběstačnosti po druhé světové válce,již v současné době naprosto nevyhovuje.Výsledkem subvencí ve výši dosahující takřka1 % HDP je chronická nadprodukce, jejíž sub-vencovaný vývoz do rozvojových zemí ruinujetamní zemědělce, a všeobecně užívané inten-zivní metody produkce, které mají negativnídopady na životní prostředí, životní podmínkyhospodářských zvířat i lidské zdraví. Řešenímje přeorientování systému podpor jednak nakrajinotvornou a energetickou funkci zeměděl-ství a dále na rozvoj ekologického zeměděl-ství, lokální produkce a agroturistiky. Zároveňje třeba okamžitě ukončit podporu vývozuzemědělských produktů do rozvojových zemí.


Org

aniz

ace

podp

oruj

ící p

ožad

avky

kam

paně

Koordinátoři kampaně ČESKO PROTI CHUDOBĚ:

ADRA www.adra.czČlověk v tísni www.clovekvtisni.czEDUCON www.educon.czEkumenická akademie www.ekumakad.czFoRS www.fors.czINEX - Sdružení dobrovolných aktivit www.inexsda.czNadace Divoké husy www.divokehusy.czPražský institut pro globální politiku www.glopolis.orgRozvojové středisko ÚMV www.rozvojovka.czSpolečnost pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání www.fairtrade.czVARA ČR www.campafghanistan.cz

Kromě koordinátorů se k požadavkům kampaně ČESKO PROTI CHUDOBĚ přihlásily a spolupracují na ní také následující organizace:

Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje www.arpok.czARS - Asociace pro rozvojovou spolupráci www.arsczech.orgAsociace pro Fairtrade www.aproft.orgČeská zemědělská univerzita v Praze www.czu.czDevelopment World Wide dww.euweb.cz

Organizace podporující požadavky kampaně


46-47

Domov Sue Ryder www.sue-ryder.czEurosolar ČR www.eurosolar.czGender Studies www.genderstudies.czHnuti DUHA www.hnutiduha.czHumanisticke centrum Dialog www.humanisti.czHumanistické centrum Narovinu www.adopceafrika.czHumanitas Afrika www.humanitasafrika.czLa Strada www.strada.czLL-LIKVIDACE LEPRY www.ll-likvidace-lepry.czMilostivé létoPoradna pro uprchlíky www.uprchlici.czSdružení Česká katolická charita www.charita.czSue Ryder International www.sueryderinternational.euTODERO - Sdružení pro rozvojovou pomoc www.volny.cz/todero/todero-cz.htmÚstav pro ekopolitiku www.ekopolitika.czVolonté Czech www.volonte.czVysokoškolští humanisté www.novyhumanismus.czWISE www.wisebrno.czZelená pro planetu www.zelenaproplanetu.czZelený kruh www.zelenykruh.cz


„Žádné zemi, která se skutečně rozhodnebojovat s chudobou, zdokonalovat mechanis-my vládnutí či prosazovat hospodářskéreformy, nebude upřena šance dosáhnoutRozvojových cílů tisíciletí kvůli nedostatkufinančních prostředků.“

Akční plán pro Afriku skupiny G8, 2002

„Podobně jako otroctví nebo apartheid,ani chudoba není nic přirozeného a nezmě-nitelného. Jejím původcem je člověk a pomocílidských činů může být také překonána i úplněvymýcena. Takovýto skutek pak není nějakýmdobročinným gestem, nýbrž aktem spravedl-nosti.“

Nelson Mandela na veřejném shromáždění

na Trafalgarském náměstí,únor 2005

„Chudoba není něčím, co se prostě „jentak děje“, jako třeba déšť. Naopak. Je toněco, s čím se dá za poměrně krátký čas lec-cos udělat.“

Jeoffrey D. Sachs, ředitel Projektu tisíciletí OSN

„Nejlepší ochranou před terorem, násilíma válkou je spravedlivý mezinárodní řád.“

Johannes Rau, bývalý německý prezident

„Chudoba je dnes jedním z nejviditel-nějších projevů naší civilizace – civilizace plnérozporů a protikladů – civilizace, kterou každýz nás tím či oním směrem pomáhá utvářet. Myvšichni jsme společně více či méně odpověd-ni za její dobré i špatné stránky a řešení prob-lémů, které civilizace vyvolává, je naší společ-nou povinností.“

Václav Havel na zasedání Mezinárodního měnového

fondu a Světové banky v Praze, září 2000

„Dáváme 50 miliard na rozvoj a 1.000 mi-liard na zbrojení a to nepovažuji za vyvážené.“

James Wolfensohn, prezident Světové banky,

únor 2004

„Jsme první generací, která se můžeextrémní a hloupé chudobě podívat do tváře.Máme peníze, máme léky, máme na to vědu...ale máme dost vůle na to, abychom z chudo-by opravdu učinili historii?“

Bono Vox, konference Labour Party 2004

„„



Požadavky kampaně

ČESKO PROTI CHUDOBĚ1. Zřízením rozvojové agentury zefektivnit

a zprůhlednit rozvojovou spolupráci tak,aby skutečně reflektovala priority rozvo-jových zemí a přispívala k naplňováníRozvojových cílů tisíciletí, nikoli aby slouži-la k podpoře exportu České republiky.

2. Zvyšovat objem oficiální rozvojové pomociČeské republiky v souladu s našimi mezi-národními závazky na 0,7 procent HND doroku 2015.

3. V přijímajících zemích prosazovat odpo-vědnou tvorbu a uskutečňování národníchprogramů k dosažení Rozvojových cílů tisí-ciletí a to za spoluúčasti a pod demokra-tickou kontrolou občanské společnosti.

4. Posilovat prostřednictvím českých pro-gramů rozvojové spolupráce postavení ženv chudých zemích.

5. V maximální možné míře zbavit nejchudšízemě nesplatitelných dluhů, které mají u bohatých států, Mezinárodního měno-vého fondu, Světové banky a dalších

věřitelů. Zcela zrušit veškeré nelegitimnídluhy, které vznikly bez vědomí občanů a byly použity proti jejich zájmům.

6. Zajistit spravedlivá a transparentní pravidlamezinárodního obchodu a jejich naplňo-vání v politice vlád a mezinárodních insti-tucí tak, aby jednostranně nezvýhodňovalabohaté země.

7. Ustanovit závazná mezinárodní pravidla naochranu veřejných služeb před takovou pri-vatizací a liberalizací, která omezuje rozvoj.

8. Zvyšovat společenskou odpovědnost nad-národních firem v oblasti lidských práv,ochrany životního prostředí a místníhorozvoje.

9. Začít s významným a systematickým snižo-váním emisí oxidu uhličitého a dalších skle-níkových plynů v České republice – globálnízměny podnebí nejvíce postihnou chudézemě.

10.Ukončit dotovaný vývoz evropské zeměděl-ské produkce pod cenou výrobních nák-ladů, který poškozuje zemědělce v rozvo-jových zemích.


Date post:	29-May-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ · 2012-09-27 · pro mladé lidi. 33 Úkol 17: Ve spolupráci s...

Documents