SBORNÍKDOMÁCÍHO

KUTILA

VÝSLEDKYXXI. KONSTRUKTÉRSKÉ SOUTĚŽEPorota XXI. konštruktérská soutěže zasedala ve složení:Ing. Karel Vacek (předseda), Ing. Zdeněk Nademlýnský,Josef Šťastný a Ing. Karel Juliš (členové). Svou práciskončila koncem března a zaslané konstrukce ocenilatakto:

První cena - nebyla udělenaDruhá cena - nebyla udělena

Třetí ceny - po 1500- Kčs- Invalidní tříkolka (Jaroslav Černý)- Oplachtění veslovacího člunu Monika (Josef Klaban)- Rohová kuchyňská linka na míru (Zdeněk Volf)- Závěsné zařízení pro TERRU a VARI, vyorávač

brambor (Václav Votruba)

Čtvrté ceny - po 8 0 0 - Kčs- Hoblovací stroj /zrovnávačka, preťahovačka, šmir-

glovka/ (Jozef Begáň)- Prístroj na zatváranie konzerv (Gabriel Morvay)- Pomůcka na řezání závitů do M6 k ruční el. vrtačce

(Zdeněk Podhorecký)- Minikolo (Vladimír Syrovátka)- Oboustranný pluh netradiční konstrukce (Jaroslav Ze-

man)

Věcné ceny - předplatné USS na rok 1992- Stojanová lampa (Jozef Begáň)- Zařízení na broušení hoblovacích nožů (Karel Bělík)- Drátošička na hotové spony velikosti 6 až 10 mm

(Josef Čtvrtník)- Vyřezávání závitů úpravou koupených vratidel (Jin-

dřich Fialka)- Uzávěrka diferenciálu pro jednoosý traktor (Miroslav

Lánský)- Hriadeľ frézy na drevo (Zdeno Obhmčák)- Odrazky pro cyklisty (Václav Pavlas)- Motorová rikša (Ondřej Podolinský)- Poklop na šachtu skládky paliv (Ing. Zdeněk Sivala)- Nástroj na odstraňování ulomených vrutů (Eva Špeli-

nová)

Soutěže se zúčastnilo celkem 59 českých a 20 sloven-ských autorů, kteří dohromady zaslali 98 konstrukcí.Vzhledem k celkově nízké úrovni zaslaných příspěvků,využila porota práva některé ceny neudělit.

Všem zúčastněným děkujeme, výhercům blahopřejemea všechny kutily zveme k účasti v další, XXII. sou-těži.

VYPISUJEME XXII. KUTILSKOU SOUTĚŽPorota rozdělí 30 000 Kčs • Uzávěrka 31. 1. 1992

PROPAGAČNÍ TVORBA v.d. a TOP AGENCY a.s. vy-pisují soutěž pro domácí kutily, jejímž cílem je získatpřehled o konstrukcích, které pomohou vyřešit problémyspolečné pro většinu čtenářů sborníku, nebo pro něbudou vhodnou inspirací. Okruh námětů, které můžetepro soutěž zpracovat, nijak neomezujeme. Máme zájemo všechny konstrukce a drobná zlepšení, které sev praxi osvědčily, jsou funkčně spolehlivé, jednoduchéa laciné. Mohou se týkat jak oblasti bydlení a vylepšenídomácnosti, tak chalupaření, chovu domácího zvířectvaa obhospodařování pozemku či zahrady, oblasti sportua všech koníčků, včetně nápadů pro děti.

Do soutěže budou přijaty pouze realizované konstruk-ce a to za předpokladu, že autor spolu s přihláškoudodá úplný výrobní popis konstrukce a obrázkovou do-kumentaci, kterou stačí vypracovat v tužce. U složitěj-ších konstrukcí je vhodná i fotografie. Dodaný materiálmusí být dostatečným podkladem nejen pro soutěžníporotu, ale i pro případné zveřejnění ve sborníku. K to-muto omezení nás vede zkušenost, že autoři odměně-ných konstrukcí po vyplacení odměny již nedoplní po-třebné detaily nutné k připravení podrobného návodu.To byl také důvod, proč se odměněné konstrukcemnohdy neobjevily na stránkách sborníku.

Nejzdařilejší konstrukce porota odmění cenami v cel-kové hodnotě 30 tisíc korun. V platnosti však zůstává,

že porota má právo některé ceny neudělit, nebo jerozdělit, případně sloučit tak, aby ocenění odpovídalopočtu a kvalitě zaslaných konstrukcí. Autoři mohou kro-mě cen a honoráře za otištění ve sborníku počítat s tím,že o zdařilý nápad projeví zájem výrobci. Zasláním svépráce do soutěže se nezříkají svých práv při zavedeníJÉ^toho kterého výrobku nebo uplatnění nápadu do výroby.

I. cena 8000 KčsII. cena 6500 Kčs

III. cena 5000 KčsIV. cena 3000 KčsV. cena 1500 Kčs

VI. cena 1000 KčsVěcné ceny po 100 Kčs v celkové částce 5000 Kčs.

Poslední termín na zaslání soutěžních příspěvků je31. leden 1992. K tomuto dni zašlete dokumentaci naadresu Redakce sborníku „Udělej-Urob si sám",Melantrichova 20, 110 01 Praha 1

Protože agenda, spojená s evidencí příspěvků je ča-sově náročná, uvítáme, nebudete-li čekat až na posled-ní chvíli. Výsledky soutěže otiskneme v letním sborníku.I když je patrné, že v posledním roce se mnozí z váspotýkají s problémy doslova existenčního rázu, věříme,že si i přesto najdete čas a zúročíte touto cestoumnohdy i několikaleté snažení. Na dobré nápady se zavšechny čtenáře těší Redakce USS

obsah

KnižniceUdělej/Urob si sámsvazek 79Sestavila Ing. Milada Zoufalá

Vydala Propagační tvorbadružstvo umělecké činnosti a výrobyCeletná 25, 110 00 Praha 1ve spolupráci s Top Agency a. s.,Za viaduktem 8, 170 00 Praha 7,v červenci 1991 jako svou 3. publikaciAdresa redakceMelantrichova 20, 110 00 Praha 1telefon 26 21 27Adresa expediceHájkova 1, 130 00 Praha 3telefon 27 93 63Odpovědná redaktorka Milena NeužilováGrafická úprava Ing. Gabriela KarasováNávrh.obálky Ing. arch. Milan VlkTisk Naše vojsko s. p.Vlastina 23, 161 00 Praha 61. vydání - náklad 41 72064 strany, 87 obrázků, 10,90 AA, 11,12 VA© Propagační tvorba

KčsTOP ISBN 80-900626-3-6PT ISBN 80-85386-33-X

ISSN 0139-5963

• PRO SVÉ KONÍČKY

Oplachtění laminátové vesliceVelkokapacitní vývojniceValník za poníkaStahovák pastorků z měniče převodů

• DO DOMU A BYTU

Posuvné dvereKnihovna s posuvnými regályUtěsnění oken a dveříÚprava stoupačekNový výplet pro starou židliSpojení nábytku Universal

• DO CHATY A ZAHRADY

Souprava na postřik stromůKlimatizační buňkaAutomatické zavlažování skleníkuÚprava ruční sekačkySignalizácia výšky hladiny v nádržiVodovod na chatu

• PRO AUTO A MOTO

Clony před chladičStahovák spojkového ložiskaStetoskopZávěs převodovkyDálkové ovládání vjezdových vrat IIRedukce pro závitník

• STROJE A NÁSTROJE

Strojní protahování na srovnávače MS-250Vypínač k rozbrusovacej píleVylepšení tloušťkovačkyTřífázový motor na jednofázové sítiZávity na krátkých trubkách

28

1116

182227282831

323637404143

474849495054

5558595963

(gaflí), podobně jako u plachetniceOptimist. To proto, že při něm lzepro stejnou plochu plachty použítpodstatně kratší stožár, než přioplachtění vysokostěžňovém.Kratší stožár je výhodný při pře-pravě lodi automobilem a přiuskladnění v době, kdy se loďnepoužívá.

Protože je loď opatřena přídav-nými bočními kýly, chová se vevětru jako opravdová plachetnice— dobře křižuje a velmi dobřestoupá proti větru. Konstrukcioplachtění lze použít i pro jiný typ

OPLACHTĚNÍLAMINÁTOVÉ VESLICE

# Jedním z nejrozšířenějších plavi-del u jezer, rybníků a vodních tokůje, laminátový veslový člun MONI-KA. Je 3,5 m dlouhý, 1,25 m širokýa 0,66 m vysoký. Váží 70 kga jeho posádku mohou tvořit čtyřiosoby (maximálně 280 kg). Proto-že jde o loď jolového tvaru, přímose nabízí k oplachtění. Snažil jsemse o jednoduché řešení pomoc-ného oplachtění tak, aby nebylnutný větší zásah do konstrukcelodi. Můj záměr se zdařil. Došpičky paluby lodi stačí vyvrtatjeden otvor 06 mm (pro oko nauchycení předního stehu) a dalšíčtyři otvory 0 6 mm do zrcadla (napřišroubování kování pro úchytkormidla). Jiný zásah není nutný.

Pro vlastní oplachtění jsem pou-žil méně obvyklý typ s vratiráhnem

člunu přibližně stejné velikosti,stačí jen upravit přichyceníbočních kýlů.

POSTUP PRÁCEStožár 1 zhotovíme ze smrko-

vého dřeva (obr. 1). Slepíme hopodélně ze dvou dílů, do kterýchpředem vyhoblujeme nebo vy-frézujeme půlkulatou drážku. Poslepení stožáru tak vznikne dutinapro nasunuti lemu plachty s při-šitým provazem. Ve vzdá-lenosti 850 mm od paty stožá-ru ukončíme drážku výřezem 5dlouhým 900 mm. Na horní konecstožáru osadíme kladku 2, přeskterou povedeme spoušť plachty.Ve vzdálenosti 1905 mm od patyupevníme na stožár dva háčky 3a kolmo na ně hřeben 4. Hřeben

vypilujeme z ocelového profilu T 25x 25 mm. Na stožár ještě přišrou-bujeme vidlici 6, která bude sloužitpro otočné upevnění ráhna. Dovidlice vložíme šroub 10 s okema zespodu upevníme křídlatou ma-ticí.

Aby při upevňování stožáru ne-propíchla jeho pata podlahu lodi,vyrobíme botku 9, kterou nasa-díme na patu stožáru. Rozložímetak tlak stožáru na větší plochu.Botka se skládá ze základní desk^z vodovzdorné překližky asi 15 ar

2

20 mm tlusté, na kterou připev-níme kroužek, jehož vnitřní průměrupravíme podle průměru patystožáru. Na spodní plochu deskynalepíme molitan 10 mm tlustý,zabráníme tak spolehlivě klouzánístožáru po podlaze. Stožár upev-níme k lodi třemi stehy s napínáky.Jedním předním, přivázanýmk oku upevněnému ve špičce palu-by a dvěma bočními, uchycenýmina horní části příchytek pro bočnífcýly.

Vratiráhno 7 zhotovíme z duralo-vé trubky 0 30 mm. Do obou koncůvratiráhna narazíme koncovky8, které vysoustružíme z tvrdéhodřeva. Koncovky slouží jednak ja-ko zátky k uzavření trubky (je tímzajištěna její nepotopitelnost)a jednak svým tvarem umožňujínavlečení do provazových ok. Zajedno provazové oko se vypínáhorní roh plachty a za druhéprovazové oko je vratiráhno při-pevněno přes háčky 3 a ocelovýhřeben 4 ke stožáru. Hřeben sloužípro vypínání plachty podle sílyvětru.

Ráhno 11 vyrobíme z duralovétrubky 0 42 mm (obr. 2). Do jehokonců narazíme ze stejných důvo-dů koncovky 12 a 13 vysoustruže-né z tvrdého dřeva. Na přední

konce ráhna přišroubujeme k dře-věné koncovce 12 jednoduché ko-vání 14 z nerezového plechu asi1 až 1,5 mm tlustého, které námumožní otočně spojit ráhno sestožárem. Oba díly kování 14 nasu-neme na oko šroubu 10 a upev-níme šroubem M8. Do otvoruv zadní koncovce ráhna 13 upev-níme horní kladku otěže plachty.Spodní kladku otěže plachty při-chytíme karabinami do úchytnýchok, která jsou součástí lodi.

Boční kýly 17 vyřízneme z vo-dovzdorné překližky 16 mm tlusté.Hrany ponořené části zhoblujemetak, aby vznikl aerodynamický pro-fil. Do otvoru 0 55 mm v horní částinarazíme pouzdra 18, která sloužípro spojení s nosnou trubkou19. Nosnou trubku 19 uříznemez elektrické pancéřové trubky0 38 mm. Do obou konců vsunemevýztuhy 20 (z tlustostěnné trubkyvhodného průměru) a zhotovímeotvory se závitem M6 pro zajišťo-vací šrouby kýlu. Doprostřed trub-ky 19 privaríme kroužek (opětuříznutý z trubky vhodnéhoprůměru) s předem privarenoupákou. Pro uchycení obou kýlů naloď musíme vyrobit příchytky. Hor-ní část příchytky 22 svaříme zedvou upravených tenkostenných

profilů Jäkl podle obr. 3. Z vnitřnístrany privaríme šroub 115 mmdlouhý, kterým budeme spojovatobě části příchytek a ze spodnístrany privaríme k otvoru 0 8 mmzapuštěním krátký šroub. Na vy-čnívající krátký šroub nasadímevlastní držák spojovací trubkya zajistíme maticí. Dolní část pří-chytky 23 zhotovíme podle obr.3. Vnitřní plochy obou částí příchy-tek vylepíme pryží, aby se ne-poškodil povrch lodi. Oba kýlyvčetně spojovací trubky jsouv příchytkách uloženy kyvné. Jejichpolohu fixujeme šňůrkou vedenouod konce páky 21 přes kladkuupevněnou u paty stožáru do záse-ku na lavičce.

Kormidlo má běžnou konstrukci,se zvedacím listem a k lodi sepřipevňuje pouze nasunutím dospeciálního kování 15, 16 (obr.2) trvale připevněného k lodi. Kni-hu kormidla 25 vyrobíme z dubovéfošny, k níž přišroubujeme plecho-vou objímku 26 pro dubovou kor-midelní páku 29 a horní i dolnízávěs 27, 28. List kormidla 24vyřízneme z plechu 4 mm tlustého,nejlépe duralového.

Plachta 30 má tvar nepravidel-ného čtyřúhelníku (obr. 4). Po-drobný postup při šití neuvádíme,

3

POHLED S

4

5

6

Obr. 3

asi 50 x 500 mm. Na oba spodnírohy a na horní roh plachty přinýtu-jeme sedlářské kroužky 0 asi 15 až20 mm pro vyvázání plachty. Naspodní lem plachty nanýtujeme du-té sedlářské nýty 0 6 mm v roztečiasi 150 mm. Slouží pro přivázáníplachty šňůrou k ráhnu. Lepší ře-šení by patrně bylo zhotovit lepenédřevěné ráhno s drážkou a plachtuobšitou provazem do něho nasou-vat, avšak duralové ráhno s při-vázanou plachtou vyhovuje velmidobře a je mnohem méně pracné.

Loď s upevněným stožárema bočními kýly vytaženými nadvodu lze běžně použít jako veslici,žádný díl při veslování nepřekáží.

JOSEF KLABAN

protože byl již ve sborníku vícekrátpopsán. Na její přední lem přišije-me provaz 010 mm na hornímkonci opatřený kovovým (drá-těným) očkem. Za toto očko seplachta vtahuje pomocí spouště do

drážky stožáru. Po vytažení plachtyse spoušť uváže na vazák upev-něný na přední straně stožáru(proti kování ráhna).

Na zadní stranu plachty přišije-me dvě kapsy na výztuhy rozměrů

7

Obr. 4

VELKOKAPACITNÍVÝVOJNICEPRO FILMY I PAPÍRY

# Zpracováváme-li najednou většípočet filmů zjistíme, že na našemtrhu není vhodná velkokapacitnívývojnice. Snažil jsem se protozvýšit objem tuzemské překlápěcívývojnice Plastimat. Vyzkoušeljsem několik variant, než jsemdospěl k názoru, že při nastavováníjejího těla lze zajistit naprostoutěsnost a dokonalou pevnost spojůjedině mechanickou cestou v kom-binaci s vytmelením. V takto upra-vené vývojnici lze zpracovávat ne-jen až pět kinofilmů nebo tři svitko-vé filmy 220 (popřípadě šest svit-kových filmů 120 spojených zasebou), ale po vyjmutí vnitřníchdílů i barevné fotografie až doformátu 24 x 30 cm.

POSTUP PRÁCENejprve si opatříme potřebný

materiál. Pokud budeme vyrábětjednu vývojnici (lépe je však vy-rábět dvě) a máme-li doma nor-mální vývojnici, kterou budeme

i nadále využívat pro vyvolávánímenšího počtu filmů, postačí námkoupit v prodejně FOTO-KINO jed-nu nádobu vývojnice a tři kusystředových trubek. Pokud žádnouvývojnici nemáme, zakoupímeještě uzávěr nádoby, těsnicí krou-žek uzávěru, víčko uzávěru, pětkompletních spirál (jejichž lehkýchod vyzkoušíme, jinak je odmít-neme) a nakonec jednu svorkuzajišťující kompletní sestavu da-ného počtu cívek na středovýchtrubkách. Opatříme si černou po-lyetylénovou či propylenovou trub-ku k rozvodu vody. Dále budemepotřebovat jedno kilogramové ba-lení lepidla Epoxy 1200 s tvrdidlemP11, PŮLI pastu, černou tónovacípastu pro latexové barvy V 3000,izolepu, gumičky čtvercového (ob-délníkového) profilu — napříkladna zavařování, nástroj na mícháníepoxydu, vhodný je například jeh-lový kulatý pilník ze strany pilníkuzbroušený do jehly, z druhé strany

do polokoule. Ještě budeme po-třebovat nůžky na odstřižení izole-py a kelímek na míchání lepidlaEpoxy. Kelímek získáme odříznu-tím horní části silonové lahvičky(například od jedlé sody z prodej-ny drogerie). Kelímek si před pracíocejchujeme'vrypy, k nimž si za-píšeme příslušný počet kapek tu-židla. Kelímek ocejchujeme pro 24,48, 64, 80, 96 a 112 kapek. Tatomnožství jsou pro popisovanouvýrobu nejvhodnější. Poslední po-můckou jsou dvě formy 1 a 2, kterézhotovíme podle výkresu napříkladz duralu, či jiného vhodného mate-riálu. Vnitřní opracování musí býtmírně kuželové a s jemnýma čistým povrchem, protože tenzároveň určuje vzhled vývojnice.

Nádobu vývojnice orysujeme (nanádrhu) ve vzdálenosti 35 mm oddna i od horní strany se závitema pilkou na železo odřízneme.Střed nádoby odložíme, protože ho,nebudeme potřebovat a obě odříz^>Ynuté části 3 a 4 opracujeme nasoustruhu podle výkresu nebo nasmirkovém plátně a rovné desce.Nyní z černé PE nebo PP trubkyvytočíme spojovací díl 5. Průměryoznačené hvězdičkou, musímepřesně lícovat s patřičným dílem.Opracujeme je tak, aby bylo nasu-nuti dílů těsné. Nyní spojovacítrubku orysujeme po 120° (tedy třiotvory po obvodě) na obou kraj-ních částech ve vzdálenosti 5 mm.Trubku 5, dno nádoby 4 i částzávitovou 3 sesadíme a svrtámenejprve vrtákem průměru 2 mma potom otvor zvětšíme na0 4,3 mm. Po označení celek opětrozebereme. Otvory ve dně 41 v závitové části 3 pak z vnitřnístrany ručně zahloubíme kazeto-vým záhlubníkem. Musíme dosáhlýnout toho, aby hladké hlavy nere-zových šroubů 6 nevystupovaly dovnitřku tanku. Pak ty části tanku,které mají být spojené, pečlivěodmastíme acetonem. Protožeaceton materiál vývojnice nalep-tává, musíme dát pozor, abychomneznehodnotili vzhled později vidi-telných částí.

Nyní naředíme malé množstvílepidla Epoxy 1200 — napříkladmnožství, odpovídající 24 kapkámtužidla P11. Po dokonalém rozmí-chání přidáme černou latexovoutónovací pastu (postačí asi 5 mmvytlačeného sloupce) a opět doko-nale rozmícháme. Pak upravenýmjehlovým pilníkem potřeme zavitoučást nádoby 3 a odpovídající částspojovací trubky a celek správně

8

0104 096

DÉLKA PO SESAZENÍ A SLEPENÍ = 256 mm

HLADKÝ POVRCH A MIRNY

SESTAVA STŘÍDOVÉ TRUBKY TANKU g

11,5 + 15,5 -12^+ 12

POLOTOVAR PRO VÝROBU DILU 2PyVODNÍ CELÝDIL 1

POLOTOVAR PRO VÝROBU DILU

9

orientované sesadíme. Z vnitřnístrany vložíme nerezové šrouby 9na kuželové ploše namazané stej-ným lepidlem. Lepidlo namažemei na vyčnívající závitovou část šrou-bů a natočíme na né. obyčejnématice 4 a dotáhneme. Pak su-chým hadrem pečlivě vytírámevnitřní prostor až dokonale odstra-níme lepidlo, vytlačené dotaho-váním matic M4. Nyní natočíme nazávitovou část 3 uzávěr nádobybez těsnicího kroužku a přiměřeněho dotáhneme.

Poznámka: Vzhledem k tomu, ževývojnice nemají ideálně hladkoua rovnou plochu závitové části,která se dotahuje na těsnicí krou-žek uzávěru, doporučujeme jejíjemné dobroušení na lapovacímpapíru položeném na rovné desce.

Na vývojnici navlékneme formu8, na kterou předem separujemepastou PULLI. Postupujeme podlepřiloženého návodu jen s tím roz-dílem, že mezi nátěrem a leštěnímčekáme minimálně 15 minut. Tutopráci pečlivě opakujeme minimál-ně čtyřikrát, jinak bychom formubez poškození zálivky nikdy nesej-muli. Formu fixujeme v polozetěsně dotlačené na našroubovanýuzávěr nádoby nejprve jednou za-vařovací gumičkou a pak ještětřemi dalšími. Poté opatrně odšrou-bujeme uzávěr nádoby, s jehožpomocí jsme usadili formu. Roz-děláme Epoxy 1200 v množstvíodpovídajícím asi 96 kapkám tuži-dla, rozmícháme, potom přidáme

asi 30 mm latexového tónovačea opět řádně rozmícháme. Trubkutanku postavíme spodní částí narovnou plochu. Závitovou částomotáme izolepou hned od místa,kde nebude již epoxydová zálivka.Tím se vyvarujeme pozdějšíhopracného odstraňování zatuhnutéepoxydové směsi. V této polozepomalu, při současném otáčenítanku, naléváme ze silonového ke-límku, který prsty zmáčkneme dokorýtka epoxydovou směs do for-my. Nalévat musíme pozvolna,směs musí stékat po stěnách for-my až na její dno. To proto,abychom formu nezavzdušnili,v zálivce bychom měli nežádoucívzduchové bublinky. Pokud ne-chtěně nalijeme větší množstvísměsi do formy najednou, dalšínalévání zastavíme a pokračujemeaž po propíchnutí vzduchovýchbublin jehlovou částí pilníku. Po

. nalití formy a sednutí zalévacíhmoty odstraníme hadrem na-vlhčeným v acetonu zbytky zálivkyze všech nežádoucích částí. Nako-nec opatrně odmotáme izolepu.Horní plocha zálivky musí býtideálně hladká, rovná a čistá. Dru-hý den formu opatrně a rovnoměr-ně odrazíme silonovou paličkoua stáhneme. Pokud jsme pracovalipřesně podle pokynů, vzhled spo-jených dílů má charakter továrníhovýlisku.

Nyní slepíme druhou stranu spo-jovací trubky 5 s dnem 4, spojímenamazanými nerezovými šrouby 6

a dotáhneme matice. Potom narovnou podložku položíme již se-parovanou formu 7 pro vylití spod-ní části tanku a do formy vsunemevývojnici až na doraz. Do formymusí jít těsně, aby lepidlo nevy-tékalo velkými mezerami. Naře-díme Epoxy 1200 v množství odpo-vídajícím 112 kapkám tužidla nebo0 něco více, přidáme asi 40 mmčerné tónovací pasty a dokonalerozmícháme. Obalíme trubkuvývojnice těsně nad formou a výšizolepou. Epoxydovou zálivku na-léváme stejně, jako v předchozímpřípadě.

Pokud máme obavu, že formadost netěsní a zalévací hmota bymohla protékat, postupujeme tak-to: Lepidla rozděláme pouze tako-vé množství, které odpovídá asi 48(64) kapkám tužidla, toto množstvínalejeme do formy a nechámeminimálně šest hodin zavadnoutv

Hmotnost tohoto malého množstvVJ?)'*je malá, takže nebude vytékatspárou mezi formou a dnem. Pošesti hodinách dolijeme formu beznebezpečí. Druhý den opět formurovnoměrně sklepneme silonovoupaličkou a formu stáhneme. Nádo-bu po odjehlení omyjeme v jaru.Vývojnice osušíme, naplníme vo-dou, dotáhneme uzávěrem, nyní jižs vloženým těsnicím kroužkema vyzkoušíme jeho vodotěsnostv normální i převrácené poloze.

Pokud chceme v tanku vyvolávatpouze barevné pozitivy, jsmes prací hotovi. Pokud však chcemevyvolávat filmy, musíme ještě vyho-tovit středovou trubku, na kterouse navlékají cívky s navinutýmfilmem a zajišťují v příslušnédrážce pružnou svěrkou. Středovýdíl vyhotovíme nejjednodušejitřech kusů originálních středůvývojnic. Podle výkresu jednotlivédíly 7, 8 a 9 upravíme a ponaleptání acetonem nebo trichlo-rem je pečlivě podle sestavy spo-jíme. Získáme tak velmi kvalitnía pevný spoj. Je-li třeba, začistímedruhý den přetečené spoje jem-ným šábrem, který si vyhotovímezbroušením tříhranného jehlovéhopilníku nebo skalpelem.

Pro požadovaný počet vyvoláva-ných filmů připravujeme tato mini-mální množství roztoků:Kinofilmy Svitkové filmy1 x 35 300 ml 1 x 60 500 ml2 x 35 550 ml 2 x 60 1000 ml3 x 35 800 ml 3 x 60 1400 ml4 x 35 1025 ml5 x 35 1300 ml

IVO TICHÝ

10

VALNÍK ZA PONÍKA• Koupili jsme si ponfka. Aby kro-mě zábavy byl i k užitku, vyrobilijsme čtyřkolový valník. Kola jsoumotocyklová, podvozek je svařenz různých profilů a korba s bočni-cemi jsou z prken. Vnější rozměryjsou 2060 x 1140 mm, výška180 mm. Lehká konstrukceumožňuje nadzdvihnout vůz bezdalších mechanismů a zatfžit ná-kladem do 500 kg.

-POSTUP PRÁCEZ uzavřeného T profilu (otoče-

ného základnou dolů) svaříme rám1 a to ze čtyř kusů, z nichž dva jsou2000 mm dlouhé a dva 1100 mmdlouhé. Jejich konce seříznemepod úhlem 45° (obr. 1). Z úhelníkuuřízneme čtyři kusy výztuhy 2a privaríme je zespodu k rámu1. Ze stejného materiálu nařízne-me, ohneme a svaříme dva nosníky3. Privaríme je v rozteči 170 mmpřesně do středu rámu 1. Z uzavře-ných profilů Jäkl svaříme stojiny 4a obě privaríme do předních rohůrámu 1. Shora profil uzavřemezavařením plíšku nebo zaraženímzátky, šest závěsů 5 zhotovímez úhelníku a plechu a celé priva-ríme opět zespodu na rám 1.Dvakrát dva závěsy po stranáchjsou určeny ke sklápění bočnic,zbylé dva vzadu pro sklápění zad-ního čela.

Podle přiložené točny 6 (v mémpřípadě z vozíku elektromotoruk mlátičce) si v nosníkách 3 ozna-číme a po té vyvrtáme čtyři otvory012,5 mm. Pokud se nepodařísehnat točnu z nějakého vyřaze-ného zemědělského stroje, vyro-bíme ji z plechu asi 5 až 6 mmtlustého. Vyřežeme dva kruhy0 300 mm a uprostřed vyříznemeotvor 0 20 mm pro střední čep.Horní plech privaríme k nosníku 3,který musíme v tom případěupravit. Rozteče 720 mm a 600 mmzůstanou, zvětší se pouze výška(asi o 200 mm). Dolní plech priva-ríme k nápravě 7, kterou předem

.vytvarujeme pro hlavu středníhočepu. Ten musíme před privarenímnasadit do otvoru 0 20 mm.

Nápravy 7 a 8 uřízneme zesilnostěnné trubky (obr. 2).Uprostřed přední nápravy 7,v místě, kde budeme šroubovattočnu, trubku zhraníme rozkle-

páním do čtyřhranu. Dále podpříslušnými úhly nařežeme z profi-lu Jäkl ramena, a to dvě šikmá 9a čtyři svislá 10. Ramena svařímese zadní nápravou (nerozklepa-nou) 8 a s výztuhami 2 v jedencelek. Pro celkové zpevnění vozuještě privaríme podélné rameno 11

Nyní si připravíme vytvarovanétrubky 12 (například tak, že jenařízneme, ohneme a opět zava-říme), privaríme k nim trubku oje13, držák 14, hák 15 a připravenounápravu 7 (obr. 3). Do obou koncůpřední nápravy 7 narazíme čepy 16a po obvodu privaríme. Nápravupřišroubujeme k otočnému dílutočny 6 a čep točny zajistímeSegerovou pojistkou nebo vyřeže-me závit a našroubujeme, neboťpři zatížení může dojít k jejímupřestřižení.

Z kompletních motocyklovýchkol 16" (bez brzdových bubnů) 17určených pro přední nápravu vy-jmeme ložiska a nahradíme jenovými 18. Mezi ně vložíme rozpor-nou trubku 19. Kola nasadíme načepy 16, navlékneme kroužek 20a dotáhneme maticí 21. Vyvrtámeprůchozí díru 0 4,2 mm a zajistímezávlačkou 22.

Do zadní nápravy 8 narazímečepy 23 a opět privaríme. Kola 24

pro zadní nápravu použijeme roz-měru 18". V brzdovém štítu zvět-šíme díru 0 15 mm na 0 20 mm.Štít nasadíme na čep a podlevýstupku na čepu (slouží k zachy-cení reakce brzdné síly) privarímek čepu po dvou kouscích ocelo-vého pásu tak, aby vytvořily jakou-si drážku, do níž výstupek zapad-ne. Bubny však musí být natočenyv takové poloze,.aby ovládáníbrzdových klíčů, to znamená odve-dení bovdenu, bylo ve svislé polo-ze směrem nahoru. Do kol dámeopět nová ložiska 18 a rozpěrku19. Na čep nasuneme zpět brzdovýštít, zkontrolujeme, zda výstupekzapadá do vytvořené drážky bezvětší vůle, vložíme kroužek 25a brzdový buben s kompletnímkolem. Zajištění maticí a závlačkouje shodné jako u předního kola.

Přední čelo 26 složíme z prkenasi 25 mm tlustých, jejichž délkaodpovídá přesné vzdálenosti meziosazeními ve stojinách 4 a přišrou-bujeme je. Shora přišroubujemeochranný plech 27. Obdobně se-stavíme z prken podlahu 28a přišroubujeme ji k rámu 1.Vyrobíme zadní čelo 29 i oběbočnice 30, a olemujeme je ple-chem 27. Pouze na zadní hranubočnic použijeme jiný tvar ochran-ného plechu 31. Vznikne tak osa-zení pro doraz zadního čela. Podleobr. 3 vyrobíme druhou částzávěsů 32 a šrouby M8 je spojímese závěsy 5. Bočnici nasadíme narám 1 vozu, závěsy 32 na něpriklopíme a označíme si polohu

11

Tvr

12

Obr. 1

024

13

PŘEDNÍ NÁPRAVA 90mmZADNÍ NÁPRAVA 100mm

14

ODRAZKY

otvorů. Do závěsů 32 vyvrtámeotvory a vyřízneme závity M6.Bočnice pak připevníme zevnitřkorby šrouby M6 se zapuštěnouhlavou. Stejně upevníme i zadníčelo 29.

Do horních rohů předníhofa zadního čela připevníme bedno-vé spony 33 a na bočnice háčkyjako protikusy. Podle použití ručníbrzdy (z osobního vozu) privarímena rám dva držáky 34 (obr. 1).

Přišroubujeme ruční brzdu 35 a odní natáhneme lanko 0 3,15 mma bovden 36 k zadním kolům. Promenší spotřebu bovdenu jej pře-rušíme, podobně jako u jízdníhokola. Lanko včetně bovdenu vede-me podle obr. 1 od ruční brzdy 35přes první přední výztuhu 2 dokteré vyvrtáme díru 0 4 mm a ze-předu zahloubení 0 8 mm (do po-loviny tloušťky materiálu) pro op-ření bovdenu. Odtud vedeme holé

lanko dále dozadu vyvrtanou dírou0 8 mm ve druhé výztuze 2. V další,předposlední výztuze vyvrtámedva otvory 0 4 mm, s roztečí12 mm od sebe a opět s osazením0 8 mm, v tomto případě zezadu.Levým otvorem vedeme lankos bovdenem k brzdám levého kola.Uprostřed holého lanka přitáhne-me elektrikárskou svorkou druhouvětev lanka, vedoucího přeš pravýotvor a dále v bovdenu k brzděpravého kola.

Oj 37 zhotovíme z vyschléhobřezového kmene, a opracujeme jido hladká, aby se kůň na bocíchnedřel. Tlustší konec upravíme tak,aby šel volně zasunout do trubky13. Oj zasuneme do trubky tak, abyvzadu přesahovala asi o 10 mma podle otvorů v trubce vyvrtámedva otvory. Jeden pro kolík 38připevňující tzv. půlvážku 40a druhý pro zajišťovací kolík 41,který drží oj v trubce i při manipu-laci s kolíkem 38.

Kování oje, půlvážku i brdečko39 je nejlépe použít ze staréhovyřazeného vozu. Neseženeme-lije, vyrobíme je podle obr. 3. Bude-me-li chtít zapřáhnout pár poníků,musíme místo půlvážky 40 zhotovitvážku.

Kovovou konstrukci natřeme zá-kladní barvou a pak krycímnátěrem, nejlépe černým. Dřevěnéčásti natřeme ještě před složením,stejně jako ochranné plechy. Abyvalník splňoval základní podmínkyprovozu na pozemních komunika-cích (vyhláška FMD č. 41/1984 Sb.)musí být vybaven odrazkami po-dle obr. 3. Další podmínky propotahová vozidla lze najít pod § 72v této vyhlášce.

V novinách jsme se dočetli, žepostroje na koně vyrábí pan Míro-,slav Cahák v čalounictví zeměděl-ského družstva Posázaví v Jílovém.

SVATOPLUK ZLÁMAL

15

Rozpiska materiálu

STAHOVÁKPASTORKŮZ MĚNIČEPŘEVODŮ

% Náhradní díly na jízdní kola jsouvelmi nedostatkové, a proto cyklis-té uvítají přípravek, který umožňujesnadnou demontáž jednotlivýchpastorků z měniče převodů (více-kolečka), aniž by se poškodily.Poškodí-li se jen jeden z pastorků,stačí ho vyměnit za nový a nemusíse nahrazovat celé vícekolečko.Přípravek ocení i ti cyklisté, kteří sichtějí podle svých požadavků nastyl jízdy a terén jinak odstupňovatpřevodové poměry. K tomu sloužípřiložený graf.

VÝROBA PŘÍPRAVKUTěleso přípravku se skládá ze

čtyř dílů, které navzájem svaříme.Základnu 1 i žebro 3 vyříznemez plechu 10 mm tlustého. Stojinu 2vyřízneme z téhož plechu až po té,co vyvrtáme deset otvorů0 12,5 mm. Při svařování dbáme,aby tepelným pnutím nedošlok deformacím. Pro správnou funk-ci přípravku je zvlášť důležité za-chovat pravý úhel mezi stojinoua základnou. V základně 1 vyvr-táme středový otvor 0 10 mm protrn a zhotovíme dvě podélnédrážky 10 mm široké pro stavěčišrouby 6. V rozích přípravku vyvr-táme otvory 0 4,3 mm, do nichžvyřízneme závit M5. Budou sloužitpro upevnění pryžových nožek 7.

Z kruhové oceli 0 40 mm vysou-stružíme trn 4 se závitem M35x 1,25 mm. Trn narazíme do stře-dového otvoru základny a zajistímeho privarením. Stavěči šrouby 6osoustružíme z běžných šroubů,vložíme je zespodu do drážekzákladny a zajistíme maticemi 9s podložkami 11.

Tažný šroub 5 vysoustružímez kruhové oceli 0 20 mm. V hlavěšroubu vyvrtáme otvor 0 9 mm. Nakonci šroubu vypilujeme pilkounebo pilníkem očko, do něhožvyvrtáme otvor 0 4 mm. Do tohotoočka začepujeme cyklistický úzkýřetěz 8 (12,7 x 2,3 mm) s minimál-ně deseti články. Lépe je všakvyrobit tažné šrouby s řetězem

POČET ZUBŮ PASTORKU

Graf slouží pro představu, jaké převodové poměry hnacích kol(talířů) a hnaných pastorků můžeme dosáhnout a zvolit si taknejekonomičtější kombinaci. Postupujeme tak, že na svislé ose sivybereme převodové poměry tak, aby se nepřekrývaly a mělyv žádaném rozsahu pravidelné přírůstky a pro ně si na křivkáchhnacích talířů najdeme nejbližší velikost pastorků

16

ZKONTROLOVATDLE VÍCEKOLEČKA

dva. Druhý šroub slouží v protějšímotvoru k zajištění aretační funkcestavěčích šroubů.

Nakonec ještě upevníme zespodní strany základny čtyři pryžo-vé nožky 7, které zabezpečí stabili-tu přípravku.

DEMONTÁŽ PASTORKUVÍCEKOLEČKAPastorkové vícekolečko měniče

převodů jízdního kola našroubuje-me na závit trnu 4. Stavěcímišrouby 6 zajistíme pastorkové ví-cekolečko proti pootočení na trhu.

Matice 9 stavěčích šroubů 6 spole-hlivě dotáhneme plochým matico-vým klíčem č. 17. Tažný šroub 5s řetězem provlečeme příslušnýmotvorem 0 12,5 mm v stojině tělesa2 tak, aby bylo možno článkyřetězu 8 nasadit na ozubení nej-menšího pastorku vícekolečka, odněhož demontáž začínáme.

Dotahováním matice 10 (plo-chým klíčem č. 19) pak bez většínámahy pastorek uvolníme. Aby seneprotáčela hlava tažného šroubu,přidržíme ji kouskem kulatiny vlo-žené do otvoru.

Jde-li povolování obtížně, po-můžeme si druhým tažným šrou-bem s řetězem, který navlečemez druhé strany pastorku. Pojistímetak aretační funkci stavěčích šrou-bů.

KVĚTOSLAVA ŠlDLOVÁ

17

Rozpiska materiálu

POSUVNEDVERE

# Hlavnou výhodou posuvnýchdvier je zväčšenie úžitkovej plochy,čo sa najviac prejaví pri malýchmiestnostiach v panelových do-moch (napríklad na spálni s plo-chou 10,15 m2 to predstavuje8,8 % celkovej plochy). Na našomtrhu sú harmonikové posuvné dve-re, ktoré nepovažujem za vyhovu-júce. Pretože vlastná výroba po-suvných dvier je pomerne pracná,považujem za najvhodnejšie upra-viť pôvodné dvere na pusuvné(obr. 1). Náklady na úpravu nepre-kročia sumu 200 Kčs a za výhodunavyše považujem skutočnosť, žepôvodné presvetlenie predsiene sazachová. Jedinou nevýhodou tohtoriešenia je menšia svetlosť precho-d u — z 800 mm na 640 mm.V prípade, že vchod nie je v rohumiestnosti, je možné dosiahnuť700 mm svetlosti. Úprava nie jezložitá, záleží na prispôsobenízárubne a samotných dvier.

Pri zárubni 1 stačí iba namonto-vať vodiace lišty — hornú 2 a dolnú6 a priskrutkovať predný doraz 3s gumovým obložením 4 (obr. 2).

Pri dverách 7 je nutné odstrániťich tvarovaný okraj priskrutkova-ním krycích líšt 8, 9 a lišty 10s nalepeným gumovým tesnením11 (obr. 2, rez C-C), ďalej pripevniťnové úchytky 13 a 14, namontovaťvodiace kolieska dolné 17 a horné22 a pripevniť zadný gumový doraz24. Dostatočnú tesnosť pri zatvore-ných dverách nám teda zaručujepredný gumový tlmič a gumovétesnenie 11, ktoré sa oprieo zárubňu (princíp ako pri stierači)a tým vyplní medzeru medzi dvera-mi a zárubňou.

Rozmery uvedené na výkresochplatia pre dvere 800 mm širokéa 40 mm hrubé. Na iné typy dvier jenutné rozmery primerane upraviť.

POSTUP PRÁCE

Pri úprave zárubne treba najprvodstrániť pôvodné závesy, aby sadvere mohli posúvať. Pokiaľ jezárubňa 1 demontovateľná, jemožné ju prípadne otočiť. Z plechu1,5 mm hrubého ohneme vodiaculištu 2 (obr. 3) a závitoreznými

skrutkami 5 ju pripevníme na hor-«nú časť zárubne. Pred pripevne-ním musíme lištu 2 natrieť rovna-kou syntetickou farbou, aká je nazárubni. Z tvrdého dreva vyrežemedolnú vodiacu lištu 6 a namorímeju vhodným odtieňom. Jej časťširokú 70 mm urobíme o 1 až 2 mmširšiu než je svetlosť zárubne, a dootvoru zárubne ju jednoducho za-tlačíme. Na tú stranu zárubne, naktorú budeme dvere zatvárať, pri-skrutkujeme predný doraz 3 opäťzávitoreznými skrutkami 5. Dorazzhotovíme z uholníku 20 x 20x 2 mm. Na vyčnievajúcu časťdorazu nalepíme Chemoprénomgumový tlmič nárazu 4. Najvhod-nejší je U-profil, ak ho nezoženie-me, vystrihneme si zo starej auto-mobilovej duše gumový pás^18 mm široký. 1(

Úpravu dvier začneme odmonto-vaním pôvodných závesov a zám-ku s kľučkami a krytmi. Z tvrdéhodreva vyrobíme krycie lišty 8, 9a 10 a upravíme ich povrchovo(namoríme alebo nalakujeme) tak,aby zodpovedali danému vzhľadu

: - • ? - = * • • • *

18

ZVÝŠENIE ÚŽITKOVEJPLOCHY

19

Obr. 1

20

Obr. 2

dvier. Lištu 9 priskrutkujeme skrut-kami do dreva 12 na prednú stranudvier. Na lištu 10 nalepíme tesne-nie 11, ktoré vystrihneme z gumy1 mm hrubej a 20 mm širokej. Priposúvaní dvier sa potom tesnenieneodiera o stenu ale pri zatvore-ných dverách sa máličko ohnea oprie o zárubňu. Kryciu lištu 10

priskrutkujeme skrutkami do dre-va 12 k zadnému okraju dviera lištu 8 k hornému okraju.

Z tvrdého dreva vyrobímepodložky 13, ku ktorým skrutkamido dreva 15 pripevníme držadlá 14.Styčné plochy natrieme lepidlom.Podložky 13 i držadlá 14 ešte predmontážou povrchovo upravíme

rovnako ako krycie lišty. Podložkys držadlami potom priskrutkujemeskrutkami do dreva 16 k dverám 7tak, aby prekryli otvory na zámke.

Na spodnej hrane dvier musímevyvŕtať, a potom dlátkom dokončiťkrížové otvory na upevnenie spod-ných vodiacich koliesok. Namiestokoliesok použijeme ložiská 17, do

21

Obr. 3

ktorých zasunieme osy 18, naktorých obidva konce spilujemepodľa obr. 3 do hĺbky 1 mm.Z plechu 1,5 mm hrubého zhoto-víme úchytky 19 a 20, voľné konceosí do nich uchytíme a potom tentocelok priskrutkujeme skrutkami dodreva 21 k spodnej hrane dvier(de!. F na obr. 2). Pri tom dbáme,aby kolieska boli uložené v jednejose.

Horné vodiace kolieska 22 použi-

jeme hotové. Ak nám záleží natom, aby chod dverí bol úplnetichý, je vhodné nahradiť kolieskaz umelej hmoty kolieskami gumo-vými, alebo aspoň prilepiť na von-kajší obvod kolieska tenký gumovýpás. kolieska pripevníme na dvereskrutkami do dreva 21, pod ktorévložíme matici 23 pôsobiace akodištančné krúžky. Kolieska podlo-žíme tak, aby vôľa. medzi kolie-skom a zárubňou na jednej strane

a kolieskom a vodiacou lištou 2 nadruhej strane nebola väčšia než2 mm. Nakoniec ešte prilepíme nazadnú kryciu lištu 10 gumový doraz24. Ak nie sú dvere v rohu miestno-sti, pripevníme doraz na dolnúvodiacu lištu 6.

Upravené dvere vložíme podhornú kryciu lištu a spodné ko-lieska zasunieme do drážky v dol-nej vodiacej lište.

Ing. ONDREJ HANO

KNIHOVNAS POSUVNÝMI REGÁLY

• V rodinách, kde se kupují a čtouknihy, bývá čas od času problém,kam je ukládat. Konstrukce knihov-ny, kterou uveřejňujeme, pojmeveliké množství knih a přitom za-bírá málo místa. Za čtyřmi před-ními pohyblivými regály je scho-váno dalších pět pevných regálůa sestavu uzavírají dva postrannídíly (obr. 1). Přední knihovničkyjsou zavěšeny na nosičích s jezdci,které se mohou snadno posunovatpo kolejnici doleva a doprava.K tomu, abychom mohli vyhledatknihu v zadním regálu, stačí jenodsunout stranou přední díly.

Čtyři přední regály jsou širokévždy 50 cm a hluboké 15,5 cm

(obr. 2). Zadní díly jsou také 50 cmširoké, ale hluboké 19 cm. Dopředních regálů se dají uložitvšechny paperbacky i většinavázaných knih běžného formátutak, že nepřesahují hloubku regálů.Větší (a těžší) knihy můžemeukládat do zadních regálů. Připohledu na příčný řez sestavou(obr. 3) by mohl vzniknout dojem,že knihovna není dostatečně sta-bilní. Je to jen klam. Stabilita jezajištěna jednak zavěšením před-ních regálů na jezdcích, kterépřenášejí těžiště hmotnosti před-ních regálů na kolejnici upevněnoupřibližně ve středu sestavy a jed-nak dvěma postranními díly, je-

jichž hloubka 38 cm vytváří dosta-tečně širokou spodní základnu se-stavy knihovny. Do postranníchdílů můžeme umístit reproduktoro-vé soustavy trojkombinace, gramo-fonové desky a kazety. Na knihovýnu pak dáme vlastní přehrávacízařízení.

Celková výška knihovny je asi114 cm, přičemž zadní díly jsouvysoké 112 cm (včetně soklu3 cm), přední jsou vysoké 105 cm.Horní dvoudílná deska je tlustá 1,9cm. Celá sestava je zpředu a postranách opatřena krycí lištou širo-kou 7,5 cm. Základní šířka knihov-ny je asi 368 cm, ale je možné tutošířku změnit přidáním neboubráním jednoho předního a zad-ního dílu sestavy.

K výrobě budeme potřebovatlaťovku tlustou 19 á 16 mm, pře-kližku nebo sololit tloušťky 5 mm,tenkostenný ocelový profil Jäkl30 x 30 x 2 mm a drobný materiálna zhotovení závěsů, nosičůa jezdců.

22

Rozpis materiálu

POSTUP PRACEPodle rozpisky materiálu si na-

řežeme potřebný počet jednotli-vých dílů sestavy. Na přesnostiřezání a vrtání spojovacích otvorubude záviset výsledný dojem,a proto pracujeme pečlivě. Aby-chom dosáhli naprosto přesnéumístění otvorů 0 5 a 0 8 mm napostranicích předních a zadníchregálů, zhotovíme si plechovoušablonu na vrtání. Rozměry šablonjsou stejné jako rozměry postranic1 a 8 na obr. 5. Při vrtání podlešablon máme také jistotu, že vrtákv materiálu neujede. Otvory0 8 mm pro spojovací kolíky(dýbly) budeme vrtat jen do hloub-ky 13 mm, otvory 0 5 mm pro nos-níky poliček 6 a 12 do hloubky10 mm a otvory 08 mm provzájemné spojení zadních regálůnábytkovými spojovacími šrouby33 budou průchozí. Šestice otvorů

k 5 cm pro nosníky 6 a 12 umožňujíVariabilní umístění poliček 5 cm

nad nebo pod základní rozměr.

Hloubku vrtání omezíme špalíkydřeva, které provrtáme a nasune-me na vrták, nebo využijeme dora-zové tyčky, kterou je většina vrta-ček vybavena (špalíky jsou všakk tomuto účelu vhodnější).

Než budeme regály sestavovat,upevníme na spodní desky zadníchregálů 2 lišty soklu 4 lepidlema hřebíky (obr. 3 a 4). Přední lištasoklu musí být připevněna nej-méně 1 cm od okraje přední hranyspodní desky (obr. 6).

Před vlastním sestavováním jed-notlivých regálů si složení jednotli-vých kolíkových spojů zkusímenejprve „nasucho" a teprve potomnaneseme na kolíky a postraniceiepidlo. Při sestavování regálů jeTiutné zkontrolovat, zda jsou do-drženy pravé úhly. Dobrou pomůc-kou je další laťka, kterou položímeúhlopříčně z rohu do rohu (obr. 7).Na jednom konci laťku probijemehřebíčkem, který tvoří zarážku. Nadruhém si pak označíme na laťceúhel, který svírá s regálem.V poloze druhé úhlopříčky postu-pujeme stejně. Pokud je nějakýrozdíl v úhlu, patřičným stlačenímvyrovnáme konstrukci do správnépolohy. Teprve pak utáhneme sta-hováky a pravoúhlost ještě překon-trolujeme. Po zaschnutí lepidlamůžeme přilepit a přibít hřebíčkyzadní stěny 5, 11 a 19. V obouhorních rozích zadní stěny 11 před-ních regálů vytvoříme výřezy, kte-rými při montáži prostrčíme nosičjezdce (obr. 11). Všechny viditelné

hrany polepíme dýhou.Na postranice zadních regálů 1

připevníme lišty 7 profilu3 x 1,6 cm, které vymezují vzájem-ný odstup (obr. 1 a 4). Přední lištyposuneme 1 cm dovnitř od předníhrany regálu. Zadní mohou lícovatse zadní hranou, nebo je taképosuneme poněkud dovnitř.

Před/ií lištu ukončíme u vrchníhrany spodní desky 2 a v jednérovině s přední plochou postranice1 upevníme príložky, kterými vy-rovnáme mezery mezi regály tak,aby pojezdová dráha koleček 14byla rovná (obr. 8). Na tuto dráhunalepíme po celé délce pruh PVC,aby jízda koleček byla tichá.

Na postranice předních skříněkupevníme gumové nárazníky(obr. 9). Hotové skříňky namorímemahagonovým mořidlem, pak leh-ce obrousíme, znovu namorímea obrousíme a nakonec nalakuje-me lakem s# matným hedvábnýmnebo vysokým leskem.

Ke kolejnici 23 privaríme desetkonzolek 32 (obr. 10). Nemáme-limožnost svařovat, lze konzolky kekolejnici upevnit šroubky M4 sezapuštěnou hlavou. Šroubky musíbýt krátké, aby do nich nenaráželykotoučky jezdce. Po celé délcetenkostenného profilu 23 vyfrézu-jeme nebo rozbrušovacím kotou-

čem probrousíme drážku širokou7 mm pro průchod jezdců 24.Otřepy drážky pečlivě začistíme.Takto připravenou kolejnici polo-žíme na sestavenou řadu zadníchskříněk a označíme si obrys konzo-lek 32 na vrchní díly skříněk (obr.11). Označené plošky zahloubímedlátkem tak, aby po upevnění bylykonzolky v jedné rovině s vrchnímideskami regálů (obr. 12).

Potom upevníme vruty vzdále-nými 15 cm od sebe pravou polovi-nu kolejnice k pravé horní desce21 (obr. 13). Zadní regály a pravýpostranní díl sešroubujeme navzá-jem nábytkovými šrouby 33, polo-žíme na ně desku, srovnámea zespodu pevně přišroubujeme.Levou část desky připojíme kolíko-vými spoji k pravé desce a zbýva-jící část kolejnice přišroubujeme(obr. 14). Nakonec přišroubujemezespodu levou část desky. Levýpostranní díl zatím nepřipevňuje-me.

Jezdce 24 vyrobíme z ocelovýchdestiček tlustých 5 mm, ke kterýmprivaríme svorníky 28 se závitemM8 (obr. 10). Na čepy 25 použije-me taženou ocel a kotoučky 26zhotovíme z mosazi. Kotoučkyz umělé hmoty by sice zaručovalytéměř nehlučný chod při pojíždění,mohly by se však časem, při

23

22 Obr. 1

POHLED NA SESTAVU SHORA

Obr. 2

POHLED ZDOLAObr. 3

24

Obr. 9

25

zatížení v jedné poloze, vytlačovatplošky na jejich obvodu a pojížděníby bylo obtížné. Otvory 0 6 mmv jezdci pro průchod čepů 25vyvrtáme s mínusovou tolerancí,a čepy při sestavování jezdců dootvorů zalisujeme. Lisovat musímeopatrně, aby kotouček 26 zůstalvolně otočný. Z druhé strany čepupřiložíme další podložku 27, druhý

26

Rozpiska materiálu(Údaje pro jeden kus)

UTĚSNĚNÍ OKEN A DVERI

# Převážná část tepelných ztrátu vytápěných prostorů vzniká ne-těsnostmi dveřních a okenníchotvorů. Dosud používaný způsobutěsnění vložením těsnícího mate-riálu do spáry je poměrně náklad-ný a v mnoha případech nevýhod-ný. Jsou-li spáry mezi rámema křídlem malé, kladou okna přizavírání značný odpor a těsnění sebrzy opotřebuje. Naopak jsou-livětší, těsnění je jen symbolické.

Mnohem výhodnější je použítk utěsnění latěk s nalepeným moli-tanem. Získáme tak totiž dalšídokonale těsný falc. Okna anidveře nekladou při zavírání žádnýodpor. Použijeme-li vhodný nátěr,nenaruší nový falc vzhled okenníhoči dveřního otvoru.

Připravíme si dřevěné smrkovélaťky rozměrů 10 x 15 m. Na jejichužší stranu nalepíme lepidlemChemoprén 140 molitan 5 až.10 mm tlustý. Nejlépe je stáhnouttruhlářskými svěrkami několik la-těk dohromady a polepit je pruhemmolitanu vcelku. Po zaschnutí lepi-dla (asi po 20 minutách) rozřízne-

me molitan žiletkou. Laťky s nale-peným molitanem pak přibijemekolárskymi hřebíčky 20 mm dlou-

kotouček a třetí podložku. Vyčníva-jící konec čepu (asi 1 mm) opatrněna okrajích roznýtujeme třemizáseky důlčíkem. Opět přitomdbáme na to, aby se kotoučeklehce otáčel. Na svorníky 28 jezdcůnavlékneme matice 29, nasunemenosiče 30 a upevníme další maticí29. Nosiče jezdců při montážizasuneme do otvorů v zadní stěně11 předních regálů (obr. 12)a upevníme vždy třemi vrutyk vrchním příčným dílům 9 (obr.10). Ke spodním příčným dílům 9předních regálů ještě upevnímenábytková kolečka 14 (obr. 8). Pakjiž můžeme zavěsit přední regályzasunutím jezdců do kolejnice.U každého regálu zkontrolujemena obou stranách výšku zavěšení(kolečka 14 by měla být na předníploše příčných dílů 2). Jestližetomu tak není, seřídíme správnouvýšku maticemi jezdce 29. Máme-liregály zavěšeny, upevníme k des-ce 21 levý postranní díl a celouhorní desku doplníme krycí lištou22 (obr. 1 a 3).

- S t -

hými k okennímu rámu či dveřnízárubni tak, aby po zavření okna čidveří byl molitan stlačen asi o 2 až3 mm. Pokud máme dveřní záru-beň ocelovou, přibijeme laťkyk dveřnímu křídlu. Při únavě moli-tanu postačí laťky poklepem při-táhnout k okenímu či dveřnímukřídlu. LADISLAV VOLF

27

KOVÄNl KNIHOVNY (rozměry v mm)

DŘEVĚNÁ ZÁRUBEŇ

KŘÍDLO DVEŘÍ

ÚPRAVASTOUPAČEK

# V dnešní době je v popředízájmu efektivní využívání veškeréenergie. Abych zlepšil předávánítepla do místnosti, rozhodl jsem sezvětšit plochu stoupaček ústřední-ho vytápění. Hledal jsem rychlý,jednoduchý a dostupný způsob,který by nevyžadoval demontážtrubek, navařování atp. Nakonecjsem zvolil řešení, které je patrnéz výkresu.

POSTUP PRÁCENa stoupačky přišroubujeme

z přední i zadní strany dva stejnékusy plechu 1 (nejlépe hliníko-vého) tloušťky 2 až 4 mm. Šířkaplechu záleží na vzdálenosti stou-paček od sebe. Délku plechu vo-líme asi 300 mm. Plech nesmí býtv celé výšce místnosti bez přeruše-ní. Mezi jednotlivými dvojicemi ple-chů by měla být mezera asi100 mm pro lepší cirkulaci vzdu-chu.

Plechy přitáhneme ke stou-pačkám čtyřmi šrouby 2, kterézajistíme zezadu maticemi. U del-ších plechů použijeme šest šrou-bů. Délku i průměr šroubů volímepodle průměru stoupačeka tloušťky plechů.

JOSEF SETNIČKA

NOVÝ VÝPLETPRO STAROU ŽIDLI

# Leccos se v posledních letechstalo vzácností, například řemesl-níci, kteří dovedou opravit výpletsedadla židle. Přitom na mnohapůdách se najdou židle, které užv obchodech neuvidíte. Mají jednuvadu, nedá se na nich sedět.Najdete-li takovou, nepalte ji. Po-kuste se sami o její opravu. S vašítrpělivostí a naší radou by se vámto mělo podařit.

Nedá se předpokládat, že by-chom někde získali původně použi-té vy pletací materiály, kterýmibývaly cizokrajné slámy, lýko a jiné

rostlinné materiály. Postačující ná-hradou za ně je celofánová šňůraViskocel. Je velmi pevná a pružná,takže se svými vlastnostmi téměřshoduje s původními výplety. Vi-skocelové šňůry se vyrábějí v růz-ných barvách. Z nich nejvhodnějšíjsou žlutá, medová, hnědá a šedá.Můžeme použít i jiné barevné kom-binace, pokud kostru židle očistí-me, oškrábeme střepem skla nebotruhlářskou Cidlinou a napustímenapříklad lahvově zeleným nebotmavočerveným mořidlem. Je do-bré si před započetím práce tyto

28

UPEVNIT

29

barevné kombinace vyzkoušet. Navýplet můžeme použít i tenčí pro-vaz, výplet bude hezký, ale tvrdšía s provazem se bude hůře praco-vat.

Při vyplétání nemůžeme praco-vat s celou potřebnou délkoušňůry. Tu musíme postupné nasta-vovat. Odméříme si asi 15 metrůšňůry, což je přijatelná délka, abyse při práci netvořily smyčky a uzly.Konce si označíme čísly 1 a 2 neboodlišnými barvami, abychom se připráci lépe orientovali. Na obráz-cích jsou označeny nohy židle A,B, C, D. V popisu budeme dálerozlišovat přední a zadní příčkua boční lišty.

šňůru'položíme přes židli tak,aby polovina její délky (asi 75 mm)označená 1 směřovala před židli,a druhá polovina, označená 2, zažidli (obr. 1).

Konec 2 upevníme svorkouk zadní příčce u nohy A. Konecšňůry 1 vedeme vrchem přes před-ní příčku, ovineme ji a opět vrchempřetáhneme přes boční lištuu nohy B dolů (obr. 2).

Šňůru stále pevně utahujeme

a vedeme ji na vrchní stranuprotější boční lišty u nohy C,a ovineme kolem ní smyčku(obr. 3).

Další smyčku ovineme i přespřední příčku u nohy C a šňůruvedeme zdola na vrchní stranuzadní příčky u nohy D a ovinemepřes ni smyčku. Konec šňůry 1potom vedeme přes boční lištuu nohy D, vytvoříme smyčkua konec šňůry 1 vedeme přesprotější boční lištu k noze A, kdetento konec upevníme svěrkou.Tím je ukončen okruh vyplétáníkoncem 1 (obr. 4).

Pak uvolníme konec šňůry 2a vedeme jej pod zadní příčkoua pod šňůrou 1 na vrchní stranupřední příčky u nohy B. Přespřední příčku a boční lištu u nohyB vytvoříme smyčky a konec 2vedeme na vrchní stranu bočnílišty u nohy C. Při vytváření smyčekklademe šňůru těsně ke smyčkám,které jsme už vytvořili (obr. 5).

U nohy C vytvoříme smyčku přesboční lištu a přes přední příčku,konec 2 vedeme přes zadní příčkuu nohy D, vytvoříme smyčkua konec šňůry 2 upevníme u nohyD na boční lištu. Konec šňůry

1, který byl doposud upevněn (obr.4 a 5) na liště u nohy A uvolníme,ovineme dolů kolem boční lišty,vytvoříme smyčku a ovineme přeszadní příčku. Potom vedeme ko-nec šňůry 1 na vrchní stranu přednípříčky k noze B a zde šňůruupevníme. Teprve teď uvolnímekonec 2 upevněný na boční příčceu nohy D vedeme jej přes lištu dolůa potom dál na horní stranu bočnílišty k noze A, kde šňůru upev-níme. Tím je ukončen okruh vy-plétání koncem 2 (obr. 6).

Dál budeme pokračovat tak, žeuvolníme konec 1 na přední příčce,vytvoříme obě smyčky u nohy Ba šňůru vedeme dál (podle obr. 3).Stejným způsobem se střídajíokruhy vyplétání koncem 1 a kon-cem 2. Pokud bychom se dopustilichyby, rozpleteme příslušný okruhaž k výchozí situaci podle obr. 3a znovu pokračujeme dál. Postup-ně se naše pohyby zautomatizujía potom už práce postupujerychleji.

Po každých čtyřech okruzíchmusíme výplet utáhnout poklepemna dřevěný klínek ve směru šipek(obr. 7), aby jednotlivé smyčky bylytěsně u sebe. Jak se nám postupně

30

otvor uprostřed výpletu zužuje,musíme vždy vytvořit smyčku, doníž prostrčíme konec šňůrya smyčku pozorně utahujeme (obr.8). Dbáme při tom na to, abypokládání smyček bylo pravidelné,bez křížení a případné nedostatkyhned srovnáme.

Jakmile vnitřní otvor dosáhnevelikosti asi 5 x 5 cm, vycpeme zespodní strany novinovým papírempomocí dřevěné špachtle (obr.

9) kapsovité prostory (všech osmtrojúhelníků) výpletu. Z vrchní stra-ny zkontrolujeme, zda jsme přitomneshrnuli nebo nezkřížili výplet.Potřebujeme-li novou šňůru, na-vážeme ji námořnickým uzlem(obr. 10). Nejvhodnější místo pronastavení je v situaci podle obr.3, kdy těsně po vytvoření obousmyček u nohy B je šňůra naspodní straně výpletu a navázáníšňůry nebude vidět.

Pokud už nemůžeme vnitřnímotvorem výpletu protáhnout aniprsty (obr. 11), zhotovíme siz kousku izolovaného drátu očko,kterým budeme šňůru protahovat.Poslední okruh vyplétání zakon-číme zatažením šňůry dospodu.Oba konce výpletu svážeme naspodní straně a všechny paprskyvýpletu stejnoměrně urovnáme(obr. 12).

JOSEF ŠŤASTNÝ

NETRADIČNÍ SPOJENÍNÁBYTKU UNIVERSAL

# Především mladí lidé již mnoholet vybavují svůj první byt stavebni-covým nábytkem, který se i pozdějistane vybavením například dětské-ho pokoje. Jedním z velmi rozšíře-ných typů je stavebnicová řadaUniversal, ze které lze vhodným

seřazením skříní, skříněk a policsestavit několik typů nábytkovýchstěn. Jednotlivé kusy jsou vzájem-ně spojeny šrouby, provlékanýmipředem vyvrtanými otvory (obr. 1— šrouby vyznačené). Ve snazeo nekonvenční řešení a v nepo-

slední řadě i z úsporných důvodůjsem některé skříňky spojil pouzev rozích. Tímto způsobem jsemuspořil tři skříňky a sestava vyhlížínetradičně. Záda sestavy volnýchčástí tvoří buď přímo zeď, nebo jemůžeme vytvořit vhodným ploš-ným materiálem, například sklem,zrcadlem, překližkou apod. Spoje-ní v rozích provedeme vždy dvěmaocelovými kolíky 0 3 mm. Aby-chom vyvrtali otvory přesně podúhlem 45°, zhotovíme si z plechupřípravek podle otištěného obráz-ku. DRAHOMIŘ DLABAL

ROHY SKŘÍNĚK'

REZ A -A

31

• Zahrádkaření je užitečná, alei povznášející záliba. Kdo jí všakpropadl, ví, že je spojena s velkoufyzickou námahou. Proto není divu,že si ji ten, koho se to týká, snažíusnadnit. Já osobně jsem zanejvíce namáhavé považoval pře-nášení a manipulaci s ručnístříkačkou. Proto jsem si k postři-ku ovocných stromů zhotovilpostřikovou soupravu, se kteroujsem spokojen po celých dvanáctlet užívání. Výroba není složitá,protože jde vlastně jen o zkomple-tování hotových výrobků (až naStříkací pistoli).

Souprava se skládá ze zásobnínádrže, kompresoru, spojovací ha-dice, Stříkací hadice a Stříkacípistole. Všechny tyto díly jsouupevněny na jednoduchém pod-

SOUPRAVANA POSTŘIK STROMŮ

vozku, takže není problém s pře-misťováním na potřebné místo.Jednotlivé části jsou na podvozkuuchyceny tak, aby se daly velmijednoduše vyjmout a přenéstručně.

Soupravu je samozřejmě možnévyužít i jinak, například na hustěnípneumatik, na stříkání barvy přimalování bytu, popřípadě i přinástřiku olejovými barvami.

POSTUP PRÁCEPodvozek a jednoduché kon-

strukce (obr. 1) můžeme svařitz úhelníků, mnohem pohodlnější jevšak využít kostru vyřazeného za-hradního kolečka, u něhož se vět-šinou zničí korba. Tu odstranímea podvozek je připraven k použití.Rychlé odpojení a vyjmutí nádobyumožní vhodné úchyty b, kteréprivaríme. Rozměry musíme při-způsobit použité nádobě a kom-presoru. Jde o navaření dvoupříčných úhelníků, kusu plechu proupevnění kompresoru a dále dvousvislých pásů s plechovou obručí

s rozpojitelnou sponou (napříkladze starého lyžařského vázánís pružinou).

Kompresor c použijeme ze staréchladničky CALEX, vyhovují všech-ny dosavadní typy. Kompresor vy-jmeme z chladničky i s plechovoukonzolou, kterou upravíme tak,aby šla upevnit do podvozku. Pry-žové tlumiče zároveň odizolujíkompresor od podvozku. V elekt-rické skříňce kompresoru spojímenakrátko vývody na termostat. Jinéúpravy nejsou třeba. Pokud chce-me, vybavíme kompresor vypína-čem. Funkci kompresoru zkontro-lujeme tak, že výstup vzduchuucpeme prstem a pokud po zapo-jení tlak vzduchu neudržíme, je všev pořádku (tlakem prstu udržímeasi 0,5 MPa).

Spojovací hadici d získámez automobilové hustilky včetně ry-chloupínací koncovky e na ventil.Hadici navlékneme na výtlačnoutrubičku kompresoru a stáhnemesponou. Koncovku na druhémkonci hadice budeme připojovat

Obr. 1. Postřikovači souprava

a — podvozekb — úchytyc — kompresor

d — spojovací hadicee — koncovkaI — automobilový ventilg — uzávěrh — pojistný ventil

i — nádobaj — manometrk — výstup s kohoutemI — postřikovači hadicem — postřikovači pistole

32

ZDE PÁJET CÍNEM

OSTATNÍ SVAŘIT MOSAZÍ

33

34

Obr. 3

na ventil f nádoby. Toto řešeníumožňuje pohotové odpojení zdro-je tlaku vzduchu (kompresoru)a jeho napojení na jiné spotřebiče.

Zásobnf nádrif i může být nádo-ba z vyřazeného postři kovacíhozařízení. Musí být kovová, musísnést tlak kompresoru, který je

f věn na 1 MPa a musí mít fungu-pojistný ventil. Sami si tlakovou

nádobu vyrobit nemůžeme, pro-tože na výrobu se vztahuje ČSN 690010, podle které musí být tlakovánádoba odzkoušena ve zkušebnímústavu. Pro provoz platí ČSN 690012. Autor použil nádobu zestříkačky na záda DEZA o obsahu22 litrů, vhodná by však bylas větším obsahem, asi 501.

Ruční pumpu vymontujemea místo ní namontujeme automobi-lový ventil f. Pod upínací maticivložíme plechový terčík. Ventil ne-musí být v uzávěru g, ale můžemeho umístit kdekoli v horní částinádoby, kde je také umístěn po-jistný ventil h. Navíc zde můžemeupevnit i manometr j. Ve spodníčásti připojíme výstup, k němuž

namontujeme kohout k. Je-li třebapři postřiku něco opravit na hadiciči pistoli, můžeme nádobu kohou-tem uzavřít.

Délka i průměr postřikovači ha-dice I záleží na našich potřebách.

Stříkací pistoli m lze použíthotovou, protože však prodávanépistole jsou nedokonalé, doporu-čujeme vyrobit si ji podle obr.2. Pistole má hmotnost 800 g a jedlouhá 600 mm. Je konstruovánatak, aby se pákou dal postřikplynule regulovat — od rozstřikudo šířky při mírném stisku páky, ažpo střik do dálky (5 m) při tlaku0,4 MPa a silném stisku páky.

Až na několik součástek vyro-bíme celou pistoli z mosazi. Do tělapistole 1 vyvrtáme pod úhlem 45°otvor 0 10 mm, nalícujeme doněho nátrubek 2 a spájíme natvrdamosazí. Připájíme ještě úchyt 3a po té svazek provrtáme. Spojo-vací trubku 10 s tělesem 1 i hlavicí6 spájíme cínem. Tenkostennátrubka stárne a její výměna je přitomto způsobu spojení snazší.Pákový mechanismus přinýtujeme

tak, aby se mohl volně pohybovat.Zdvih seřizujeme dvěma maticemi21 na konci táhla 11 tak, aby setryska při mírném stisku otevřela.Vložku 7, na které závisí dokonaláfunkce zařízení, musíme pevněnalisovat do hlavice 6. Otvory vevložce slouží při plném stisku pákyk převádění media pod trysku9. Tím se vyřadí z funkce obvodovédrážky na rozptylce 12, takže do-sáhneme soustředěný paprsek dodálky. Převáděcí drážky na rozptyl-ce vyřízneme listem pilky na železoa dotvarujeme jehlovým pilníkem.

Z nerezového plechu zhotovímetrysku 9, v níž vyvrtáme otvor0 1 mm. Při této velikosti otvoruzůstává tlak vzduchu v zásobnínádrži stálý. Převlečnou matici 8použijeme z koupelnové baterie,uzavírací pružinu 13 ze sifonovélahve. Ta podlehne asi za tři rokykorozi a je ji třeba vyměnit. Lepšíby byla pružina bronzová. Těsnicíkroužek 15 vysekneme z dušejízdního kola a uzavírací zátku 14vysekneme děrovačem 0 6 mmz pryže 5 mm tlusté.

Táhlo 11 utěsníme v tělese 1omotáním lojovou šňůrou. Tutošňůru lze koupit v prodejnách, vekterých se prodávají čerpadla.Stačí asi 10 cm této šňůry, z níž porozpletení získáme asi 15 cm dlou-hé nitě. K utěsnění postačí asi třinitě. Lze použít i pryžové kroužky,ty se však nedají dostatečně přes-ně vyrobit v domácí dílně.

Před použitím musíme zkontro-lovat, zda je pojistný ventil správněnastaven na jmenovitý tlak, nakterý je nádoba zkoušena. Nádobunaplníme téměř až k hrdlu, protožečím menší prostor nahoře zůstane,tím dříve dosáhneme pracovníhotlaku. Po skončení práce zůstáváv nádrži tlak, a proto než otevřemenalévací otvor, musíme tlak vypu-stit. V zimním období uložímekompresor do sklepa.

Jlftí VESELÝ

35

Rozpiska materiálu

36

KLIMATIZAČNÍ BUNKA# Pěstujeme-li rajčata v klimati-začních buňkách, urychlíme jejichrůst, tím i sklizeň, takže na maléploše vypěstujeme velké množstvíplodů. Jsou proto buňky zvlášťvhodné pro ty, kteří mají malou'zahrádku. Zalévání je velmi jedno-duché. Vodu nalijeme do mísya necháme stéct ke kořenům, jakto rajčata vyžadují.

POSTUP PRÁCEMísu 1 ohneme v klempířské

dílně. Její dno vyztužíme ohyby,a to tak, že je ohýbačkou ve směruúhlopříček nepatrně ohneme. Tímse dno prohne do tvaru jehlanu.Ohyby musíme provést tak, aby

f/šený střed dna byl ve středusy. Tím vznikne spád do rohů,

kde jsou otvory 0 15 mm. Otvorynejdříve vyvrtáme na 0 13 mma potom jejich okraje ohnemesměrem dolů a zvětšíme kuželovoučástí průbojníku. Rohy mísy snýtu-jeme. Vyrobená mísa se zdá málotuhá, po posazení na nohy zaraže-né do země je však její tuhostnaprosto postačující. Hotovoumísu natřeme několikrát dvou-

složkovou barvou S 2008. Tutobarvu můžeme nanášet i na neoxi-dovaný pozinkovaný plech.

Nástavce 2 zhotovíme z novodu-rové trubky 0 40 x 2,5 mm a k míseje upevníme vždy dvěma mosaz-nými šroubky. Nohy 3 odříznemez novodurových trubek 0 32x 2,5 mm. V jejich spodní částivyvrtáme třináct otvorů 0 5 mm.Hrot 4, kterým je noha zakončenavyrobíme buď ze dřeva (nejlépeborového nebo modřínového) ne-bo ze silonu. Dřevěné hroty napus-tíme fermeží, aby se zvýšila jejichtrvanlivost. Hroty připevníme k no-hám mosaznými vruty.

Pro přesné rozmístění noh sivyrobíme z profilového materiálušablonu 7. Půdu nejdříve urov-náme, položíme na ni šablonua pomocí vodováhy umístíme tak,aby její horní objímky byly vevodorovné rovině. To je důležitéproto, aby ke všem čtyřem rost-linkám umístěným u noh se dosta-lo stejné množství vody při zalévánínebo při dešti. Nyní zasuneme doobjímek nohy a zatlučeme je dozemě tak, aby střední řada otvorů

v noze směřovala do středu buňky.Zatloukáme přes prkénko z měk-kého dřeva.

Protože sazenice rajčat jsou namalé ploše, je nutno půdu dobřehnojit, nejlépe tak, že z vnitřkubuňky i z jejích okrajů vyberemehlínu do hloubky asi 17 cma nahradíme ji kompostovou zemi-nou, do které přidáme Cererit.Sazenice umístíme k nohám dohloubky 12 až 15 cm.

Buňku uzavřeme krytem 6z polyethylenové fólie, který při-pevníme k míse gumou. Okrajefólie buď svaříme žehličkou nebopáječkou přes celofán, nebo spojslepíme po obou stranách technic-kou náplastí a potom prošijeme.V teplých slunečných dnech vě-tráme buňku poodhrnutím krytu.Když sazenice (vysoké, nikoli ke-říčkové) dosáhnou dna mísy, odhr-neme okraje krytu a jejich vrškyvypustíme ven.

Do otvorů v rozích buňky zasu-neme ocelové pruty 9 5 mm o dél-ce 2,5 m a jejich horní konce svá-žeme drátem. K těmto prutům při-vazujeme stvoly rostlin při jejichdalším růstu. Pěstujeme jen jeden— hlavní výhon. Všechny vedlejšíodlamujeme. Koncem srpnazaštípneme konec výhonů a od-straníme květy.

JAROSLAV MENCL

AUTOMATICKÉZAVLAŽOVÁNÍ SKLENÍKU

w K navržení a zhotovení zařízenímě donutila skutečnost, že svůjpozemek mohu navštěvovat pouzeo sobotách a nedělích a to ještěnepravidelně. S jeho pomocí jsemmohl postavit skleník, který kesvému provozu nevyžaduje lidskouobsluhu. Automat se postará0 kořenovou závlahu smíšenýchkultur zeleniny, a podle potřebytaké o přihnojení rozpustnými hno-jivy (Cucumin, LAV aj.). V kombi-naci s automatickým otevíránímskleníkových oken (USS č. 53) majírostliny optimální podmínky k rů-stu. Po čtyřletých zkušenostechs provozem jsem provedl některéúpravy, jimiž jsem zvýšil funkčnost1 spolehlivost zařízení. Za celoudobu se mi však nestalo, že bych

— v důsledku selhání — zničilvegetaci ve skleníku. Proto sedomnívám, že návod dobře po-slouží i mnoha jiným zájemcům.

POPIS ZAŘÍZENÍAutomatické zavlažování skle-

níku (obr. 1) se skládá z přívoduelektrické energie 1, ovládacískříně 2 se snímacími elektrodamivlhkosti 3, elektromagnetickýchventilů 4, přívodu vody ze zásob-níkové nádrže 6 k ventilůma rozvodu 5 k rostlinám.

Ovládací skříň a průtok vodyz nádrže až k rostlinám obsluhujídva ovladače. První z nich jedvoupolohový (vypnuto-zapnuto).Automatiku jím vypínáme. V žád-ném případě však neplní funkci

hlavního vypínače zařízení předvstupem do ovládací skříně.

Druhý ovladač je třípolohovýa volíme jím program zavlažování.Uvádíme jím v činnost časové relé,snímač vlhkosti a nucený chod.

časové relé — 1. poloha. Posepnutí spínacích hodin automatprovede zálivku po dobu nastave-nou na časovém relé. Po odměřenídoby zálivky časové relé sepnea svými rozpínacími kontakty od-pojí napětí pro elektromagnetickéventily. Časové relé odpadne až porozpojení spínacích hodin. Snímačvlhkosti měří vlhkost půdy, aledobu zálivky neovlivňuje.

Snímač vlhkosti — 2. poloha.Nastavení voliče do této polohyzabezpečí zálivku kontrolovanousnímačem vlhkosti v určenou den-ní dobu, blokovanou pomocí časo-vého relé. Příklad: Na spínacíchhodinách nastavíme 7.00 hodina na časovém relé maximální časzálivky 10 minut (nutno odzkou-šet). V 7.00 hodin spínací hodinysepnou a spínač vlhkosti změřívlhkost. Časové relé začne odmě-

37

řovat dobu 10 minut. Je-li vlhkostdostatečná a zálivka není nutná,elektrické ventily nedostanou odsnímače napětí, časové relé od-měř! čas 10 minut a zařízení odblo-kuje do příštího sepnutí spínacíchhodin. Je-li půda suchá, časovérelé opět měří čas, snímač vlhkostisepne ventily — zavlažujeme. Do-jde-li k zalití v době kratší 10 minut,pak snímač vlhkosti vypne, závlahaskončí dříve, časové relé doběhnejako v prvním případě. K závlazetedy spotřebujeme jen tolik vody,kolik vegetace vyžaduje. Nepře-mokřujeme půdu.

U obou poloh můžeme přidánímkontaktů na spínacích hodinách

zajistit zavlažování skleníku i více-krát denně.

Nucený chod — 3. poloha. Po-slední polohou ovladače kontrolu-jeme průchod vody. Ovladačpřímo spíná napětí pro elektro-magnetické ventily bez ohledu nadenní dobu, vlhkost a časové ome-zení.

Pro úplnost dodáváme, že za-řízením lze aplikovat rozpuštěnáhnojiva potřebná k výživě rostlin.Přípravek rozpustíme ve kbelíkuz umělé hmoty a vlijeme do sudunad skleníkem.

VÝROBA ZARlZENiPřívod elektrické energie 1 pro-

vedeme vodičem CYKYx 1,5 mm2 a jistíme pojistkou 2 A.Podle CSN 34 1010 volíme ochra-nu proti dotyku zvýšenou, tj. nulo-váním a pospojením. Záleží tov nulování ovládací skříně a elek-tromagnetických ventilů. Vodivéspojení ovládací skříně 2 a ventilů4 (jsou-li například vodivě namon-továny na kovovou konstrukciskleníku) rozšíří základní ochranunulováním na ochranu zvýšenou.Použijeme-li elektromagnetickýventil s větší průtokovou schop-ností než 1/2" postačí ventil jenjeden, jinak použijeme ventily dva.Ventilů je dost velký výběr, vhodnéjsou například elektromagnetické

Legenda k obr. na str. 38 a 39:1 — přívod elektrické energie2 — hliníková ovládací skřfň US3 _ měděné snímací elektrody

2 x 5 x 15 mm4 — elektromagnetické ventily (typ EV

001-SS 220 V/6 A)5 _ vodní rozdělovače a hadicový roz-

vode — nádrž na vodu (200 I sud)7 — zahradní sprcha8 — dvoupolohová ovládací hlavice se

spínací jednotkou (typ101049 000)

9 — třfpolohová ovládací hlavice sespínací jednotkou (typ 101 048000)

10 — spínací hodiny H3V

11 —časové relé12 — snímač vlhkosti (EZH-12 V— T.1)13 — rozplnacf kontakty časového relé

38

Obr, 2

OHr. 1

ventily typu EV 001-SS 220 V/6 VAvyráběné JZD Pokrok Dambořice.

Ovládací skříň 2 (použijeme typi-zovanou hliníkovou řady US) osa-díme přístroji podle obr. 2. Spínací

hodiny 10 použijeme typu H3V.Občas lze odkoupit vyřazené odrozvodných závodů, které je pou-žívají ke spínání tarifu nočníhoproudu, časové relé 11 s dvojicípřepínacích kontaktů 13 lze použítsovětské PBM-6 nebo polské MTs,případně RTS-61. Jako snímačvlhkosti 12 poslouží elektrodovézařízení EZH-12 V — T1, výrobceKovoplast, podnik miestneho prie-myslu Nitra. Vnitřní propojenívšech přístrojů v ovládací skříni jena obr. 3. Na vnější straně skříněupevníme dvě ovládací hlavice:dvoupolohovou hlavici 8 se spínacíjednotkou typu 101 049000 a třípo-

K ELMAG.VENTILŮM

lohovou hlavici 9 se spínací jednot-kou typu 101 048000.

39

Obr. 3

Snímací elektrody 3 vyrobímez pásků měděného plechu 1 až2 mm tlustého rozměrů 5 x 1 5 mm.Vzdálenost snímacích elektrod odsebe i hloubku zapuštění musímevyzkoušet, záleží na složení půdya žádané vlhkosti. Elektrody seskříní spojíme izolovanýmměděným lankem, které k elektro-

dám připájíme.Vodu přivedeme z vodovodního

systému do nádrže 6, kterou umís-tíme na trubkovou kontrukci nadskleník. Vhodnou nádrží je napří-klad sud o obsahu 200 litrů. Donádrže upevníme ventil ze spla-chovače WC, který nám zabezpečí,že při naplnění nádrže se přívodvody uzavře. Nádrž natřeme čer-nou matovou barvou, aby byl za-ručen maximální příjem slunečníchpaprsků a tím i ohřátí vody. Prázd-ný prostor v trubkové konstrukcipod nádrží můžeme využít nanádrž pro zahradní sprchu 7. Lzenapříklad použít vyřazenou vložkuz elektrického akumulačního oh-řívače vody.

Z nádrže voda teče samo-spádem přes uzavírací kohoutk elektromagnetickým ventilům 4.Je-li z ovládací skříně přivedenonapětí, ventily se zprůchodnía propustí vodu do vodních roz-dělovačů a hadic až ke kořenůmrostlin. Vodní rozdělovače slepíme

z novodurových trubiček na kterépak napojujeme již vlastní hadico-vý rozvod, který ukládáme asi 1 cmpod povrch zeminy. Použijemehadice z PVC, v nichž vyvrtámeotvory, jejichž vzdálenost volímepodle sponu pěstované zeleniny.Rozteče hadic záleží na vzdálenostijednotlivých řádků. Hadici uklá-dáme podle vodováhy, aby bylozaručeno stejnoměrné vytékání zevšech otvorů hadic. Při větší délcehadice je lépe volit napájení z oboukonců, aby se vyrovnal poklestlaku na konci. Ke spojování hadicpoužijeme novodurové tenkosten-né trubičky. K napojení hadic přednádrží a z nádrže až k ventilům (jdeo tlakovou vodu) použijeme ke sta-žení pásky MOTEX, aby byla zaru-čena těsnost systému. Pokud jdeo průměr hadic a trubek, musímesi uvědomit, že přítok musí býtvětší než odtok, aby stačil rovno-měrně napojit všechny odvody vo-dy.

JOSEF NAVRÁTIL

ÚPRAVARUČNÍSEKAČKY

# Koupit jsem si ruční sekačkutrávy RST 450, výrobek Kovopodni-ku Ostrava. Již po krátkém provo-zu se ukázalo, že její provoz vyža-duje nadměrnou námahu. Zjistiljsem, že k tomuto závěru došli i jinímajitelé sekačky. Hlavní příčinouzávady je značné tření nábojepojezdových kol v lůžku bočnice.Náboj je z umělé hmoty a přiznačném průměru (48,5 mm) kla-dou jakékoli nečistoty či vzniklédeformace značný odpor při otá-čení kol. Toto nevhodné kon-strukční řešení jsem se pokusilodstranit tak, že jsem zhotovil novéuložení kol. S výsledkem jsemspokojen — práce se sekačkou jepodstatně snadnější a příjemnější.

POSTUP PRÁCEKolo s plastovým nábojem de-

montujeme. V náboji zvětšímeotvor na 0 24 mm a jeho vnějšíobvod, respektive jen část, kteráse otáčí v prohlubni bočnice opilu-jeme tak, aby byla zaručena dosta-

STÁVAIÍCÍ NÁBOI POIEZD.KOLQ

40

tečná vůle. Poté vysoustružímeocelové pouzdro 1 tak, aby je bylomožné pevně nalisovat do stáva-

jícího náboje. Dříve než však pouz-dro nalisujeme (a popřípaděi zalepíme), vložíme do něj kuličko-

vé ložisko 2, které řádně naplnímetukem. Vysoustružíme hřídel 3,vložíme ji do pouzdra a upevnímematicí 4 s podložkou 5. Taktosestavený komplet nasadímevyčnívající hřídelí do bočnice se-kačky a napevno utáhneme dalšímaticí 4 s podložkou 5. Nakonecvysoustružíme víčko 6 a k pouzdruje upevníme dvěma šroubky 7 sezapuštěnou hlavou. Zabráníme takvnikání nečistot do pouzdra.

ING. JAN ANDĚRA

SIGNALIZÁCIA VÝŠKYHLADINY V NÁDRŽI

# V praxi sa často vyskytuje si-tuácia, keď je potrebné do ťažkoprístupnej nádoby načerpať vodutak, aby jej hladina dosiahla pres-ne stanovenu úroveň. Potrebujemeoptický signál pre obsluhujúceho,aby vypojil čerpadlo, alebo zastavilprítok vody. V takom prípademožno použiť mechanické pla-vákové zariadenie, ktoré však za-berá veľa miesta v nádobe, jeporuchové, aj drahé. Preto popisu-jeme jednoduché, spoľahlivéa lacné elektronické zariadenie,ktoré v nádobe potrebuje iba dvakontakty. Jeho využitie je výhodnéaj pre vodovod na chatu, založenýna báze ponorného čerpadla.

PRINCÍP ZARIADENIAZariadenie je založené na sku-

točnosti, že prírodná voda vzhľa-dom na obsah prírodných iónov,kladie elektrickému prúdu len malýodpor. Princíp je zjavný zo schémyelektrického zapojenia uvedenejna výkrese vľavo dolu. Keďv nádobe s vodou hladina dosiah-ne takú úroveň, že sa v kontaktovejzátke spoja kontakty s vodou,pripojí sa na svorky a, b odporvody, ktorý je podstatne menší nežodpor R1, a tak sa na bázu Btranzistora T1 privedie záporný pólbatérie Z. Tým sa tranzistor otvorí,LED dióda D1 sa rozsvieti a signali-zuje naplnenie nádoby. Pre obslu-hu to znamená povel na vypnutiečerpadla a zastavenie prívodu vo-dy. Nádoba musí mať ventilačný

otvor alebo trubičku, ktorou od-chádza vzduch. Trubičkou v prípa-de zlyhania obsluhy, odchádza ajprebytočná voda.

VÝROBA ZARIADENIAElektronická časť obsahuje málo

súčastí, takže sa vojde na doštičku1 plošných spojov, ktorú vyrežemez cuprextitu 2 mm hrubého. Prie-mer 42 mm uvedený na výkresezodpovedá krytu 2 elektronickejčasti, tj. krabičke od kolofónie. Jemožné použiť aj inú krabičkuvhodnej veľkosti so skrutkovacímuzáverom. Rozmer dosky s plošný-mi spojmi potom musíme náležitéprispôsobiť. Do uzáveru vyvrtámeotvor 0 8 mm pre vyčnievajúcušpičku LED diódy D1 a do bokukrabičky otvory pre vývody a toako k batérii, tak aj ku kontaktovejzátke. Dosku 1, v ktorej sú zasade-né príslušné súčiastky, vložíme dokrabičky 2 a upevníme ju mosadz-nou skrutkou 5 tak, aby zároveňspojila krabičku 2 s uzáveromďalšej krabice 3, do ktorej budemevkladať plochú batériu 4,5 V.Vhodná je napríklad krabička namydlo z plastu s rozmerom 90 x 65x 38 mm. Jej uzáver dostatočnedrží trením aj vtedy, ak celé zaria-denie upevníme vo zvislej polohena stenu chaty. Pre skrutky dodreva vyvrtáme v krabici otvory0 3 mm.

Aby sme čo najviac šetrili ba-tériu, upevníme za uzáver krabice3 ešte vypínač V, ktorým je možné

celé zariadenie vypnúť. Póly ba-térie, vypínač a dosku plošnýchspojov prepojíme vysokofre-kvenčným káblom. Je zloženýz množstva tenkých kovovýchvlákien, takže sa vodiče pri mani-pulácii nepretrhnú. Nasúvateľnékontakty 4 buď si kúpime (naprí-klad v predajni Modelár), alebo ichohneme z mosadzných kontaktovstarej plochej batérie.

Kontaktovú zátku 6 zhotovímepodľa toho, akú nádrž na vodupoužívame. Na výkrese sú znázor-nené dve verzie zátky na 501nádobu z umelej hmoty (výrobokfirmy KODRETA Myjava). Tátonádoba má dve zátky. Vonkajšiuskrutkovaciu odložíme, pretože junebudeme potrebovať, vnútornúupravíme.

Pri verzii A použijeme ako kon-takty televíznu zástrčku, pre ktorúmusíme na dne zátky vyrezať otvor25 x 10 mm tak, aby zástrčka drža-la pevne trením. Voľný priestormôžme ešte zaliať lepidlom. Nadvojvodič zástrčky prispájkujemedvojvodič typu CYH 2 x 0,75 mm2,ktorého druhé konce prispájkuje-me na vývody a, b z plošnéhozdroja.

Pri verzii B vytvoríme kontaktyz dvoch nehrdzavejúcich kovovýchpásikov, ktoré prestrčíme cez úzkeotvory vyrezané na dne zátky. Dohorných koncov pásikov vyvrtámeotvory, ktoré slúžia na priskrutko-

Legenda k obr. na str. 42:1 — doska plošných spojov z cuprex-

titu2 — kryt elektronickej časti z kra-

bičky od kalofónie3 — kryt zdroja z krabice na mydlo4 — nasúvateľné kontakty z mede-

ného pliešku5 — skrutka M2 x 10 mm s maticou6 — kontaktová zátka6.1 — puzdro6.2 — televízna zástrčka6.3 — pásiky z nehrdzavejúceho kovu6.4 — dvojzložkové lepidlo Epoxy

41

Rozpiska materiálu

r

42

Použité súčiastky

T1 — tranzistor KFY 18, typ PNPD1 — dióda LQ 1102 červenáR1 — miniatúrny odpor 1 knR2 — miniatúrny odpor 100 knR3 — miniatúrny odpor 150 knV — vypínačZ — plochá batéria 4,5 V

vanie konca vodiča mosadznýmiskrutkami. Aby sa kontakty nepo-hybovali a nemohli takto vytvoriťskrat, zalejeme .zátku dvojzložko-vým epoxidom. Po čiastočnomstuhnutí vložíme zátku do nádoby,pretože po úplnom stuhnutí by sanám to už nemuselo podariť.

Podobným spôsobom urobímezátku aj na inú nádrž. Zátka musímať navrchu dostatočné osadenie,aby nemohla zapadnúť do nádrže,a navyše treba upraviť rozmeryzátky i otvoru v nádobe tak, aby sadala zátka do otvoru mierne naliso-vať. ING. MATEJ RÁKOŠ

VODOVOD NA CHATU

# Aj keď na chatu či chalupuchodievame predovšetkým kvôliprírode a jej blahodarným účin-kom na naše zdravie, predsa lenmáme určité požiadavky na pohod-lie počas nášho pobytu. Medzitilavné požiadavky patria výhody'poskytované zavedením elektrinya vody. Prívod vody je možné riešiťrôzne, pravdou však je, že najlac-nejšie a najjednoduchšie je rieše-nie s využitím ponorného čerpadla,schopného vytlačiť vodu do po-trebnej výšky. Samotný rozvodvody potom voliť potrubím z ume-lej hmoty, s ktorým sa v amatérskejpraxi najlepšie pracuje.

Návrh musíme samozrejmeprispôsobiť objektu, do ktoréhovodovod zavádzame, ako aj vod-nému zdroju, z ktorého budemevodu čerpať.

CELKOVÉ USPORIADANIEPrincíp riešenia je zjavný z obr. 1,

Predpokladáme, že prameň vodysa nachádza pod úrovňou chaty.Pretože spravidla sú pramenep studne v rekreačných oblastiachvyužívané viacerými chatármi, su-sedia by mohli namietať proti to-mu, aby smě ponorné čerpadlomali trvale umiestnené v studni,z ktorej pitnú vodu užívajú viacerérodiny. Preto máme ponorné čer-padlo 1 ponorené do samostatnejnádrže 2, do ktorej privádzamevodu z odtokovej rúrky studne. Akvšak máme vlastnú studňu, umie-stnime čerpadlo do nej a nádrž 2odpadá. Nádrž 2 (obr. 2) jes obytným objektom spojená po-trubím 8 a 9 i elektrickým káblom.V suteréne budovy sa potrubierozvetvuje, čo umožňuje pri zapo-jenom čerpadle viesť vodu buď dozáhrady alebo rúrkou T1 do zásob-nej nádrže 3 v podkroví. Z nádržepotom voda odteká už samo-spádom rúrkou T2 do vodovodnej

inštalácie. Na prvom poschodí sainštalácia pomocou T rozvodky 12rozvetvuje — jedna vetva vedie dokuchyne, druhá do kúpeľne. Nadrozvodkou je ďalší ventil 10, kto-rým možno uzavrieť prívod vodydo nádrže 3 (obr. 3). K zásobnejnádrži 3 je pripojená ešte rúrka T3,ústiaca napríklad do vane. Ideo ventilačné potrubie, ktorého úče-lom je umožniť odtok vodyz nádrže 3 v prípade, že obsluhu-júci zlyhal a pri elektronicko-optic-kom signále nevypol čerpadlo. Beztohto ventilačného potrubia by mo-hlo dôjsť k porušeniu nádrže odpretlaku vody.

Elektrické vedenie od nádrže 2je vedené jednak do suterénua jednak do kúpelne. Takto možnomotor čerpadla 1 zapínať a vypínaťz dvoch miest, pričom podrobnostielekrického silnoprúdového vede-nia vidno na obr. 4. Hladinu vodyv nádrži 3 kontrolujeme v kúpelni,a to pomocou elektrického zaria-denia 5 s kontaktovou zátkou 6v nádrži. V prípade, že čerpámevodu do nádrže 3, spínač 21v kúpelni je zapnutý dovtedy, kýmLED dióda zariadenia 5 nedá optic-ký signál. V tom momente spínačvypneme a čerpadlo prestane do-dávať vodu do nádrže. V prípade,že polievame záhradu, v suteréneje ventil 10 uzavretý a cez otvorenýkohút 13 hadicou vystupuje vodado záhrady, alebo do pripravenejnádoby. V prípade, že čerpámevodu do zásobnej nádrže 3, mu-síme uzavrieť kohút 13 a otvoriťventil 10, takže pri zapnutomspínači voda tečie do nádrže 3.Nikdy nesmú byť zároveň uzavretéventil a kohút, pretože po zapnutíčerpadla by došlo k pretlaku vovedení a k jeho poruche, respektí-ve k rozpojeniu niektorého spojas guroovou hadicou. Ináč spínač 21v suteréne a v kúpelni sú paralelne

pripojené na seba (obr. 4), takže ajpri náhodnom súčasnom použitíoboch spínačov sa nič nemôžeprihodiť. Jednopólový spínač 22umožňuje vyradiť elektrické ohrie-vanie akumulačného ohrievača 4.

VÝROBA VODOVODUčerpadlo 1 si musíme zaobsta-

rať predovšetkým. Dobré skúseno-sti sú s elektromagnetickým vi-bračným ponorným čerpadlomMALYš (výrobok dovážaný zoZSSR), ktoré je schopné dopravo-vať vodu do výšky 45 metrov.Cenovo prístupnejšie je ponornéčerpadlo RONDELA (výrobok firmySigma Olomouc), má však menšívýkon a väčšiu hmotnosť.

Nádrž 2 zhotovíme z kovovéhosuda s obsahom 200 litrov. Naobr. 2 sú uvedené rozmery na sud0 600 mm, avšak usporiadaniemôžme prispôsobiť tomu sudu,aký sa nám podarilo zaobstarať.Keď je sud z oboch strán uzavretýa má len výtokový otvor, sekáčomna železo odstraníme dno, ktorémá otvor. Nerovnosti spôsobenésekáčom odstraníme pilníkom.Sud znútra vyčistíme a odmastíme(např. rozpúšťadlom C 6000) a po-tom ho vnútri štetcom alebošpachtľou zatrieme bielym dvoj-zložkovým Eprosínom, ktorý jechemicky spracovaný tak, že jevhodný pre styk s pitnou vodou1 potravinami. Zvonku (po očistení)sud natrieme dvoma vrstvami as-faltového laku.

Do suda urobíme niekoľko otvo-rov. Tri otvory vo vzdialenosti76 mm zhora, pričom do dvochz nich vsunieme bakelitové spojkypre hadice 17. Jedna slúži napripojenie prívodu vody od pra-meňa do suda, druhá na prívodvody z telesa čerpadla a vonku navýstup vody k obytnému objektu.Spojky musia tesne zapadať dootvoru v sude. Znútra ich oblepímeEprosínom a zvonku ostáva závitna priskrutkovanie druhej častispojky s pripojeným kusom hadi-ce. Odporúčame vnútorný otvorspojky rozšíriť vrtákom a okrúhlympilníkom, aby bol pre vodu prie-

43

chodnejším. Do tretieho otvoruvložíme priechodku 24. Slúži navývod elektrického kábla smeromk chate. Takáto priechodka mávnútri gumové tesniace krúžky,takže sa do suda nedostane anišpina, ani dažďová voda. Ďalšiuspojku 17 dáme do otvoru vzdiale-ného 15 mm od dna. Bude slúžiťako výpust suda pri jeho čisteníalebo odstavení. Túto spojku vsu-nieme a vlepíme do suda opačne,teda závitom vnútri.

Posledný otvor 0 25 mm uro-bíme vo vzdialenosti 130 mm odhorného okraja suda pre odtokprebytočnej vody. Do otvoru vsu-nieme a Eprosínom zalepímevýustku, zhotovenú z kusa duralo-vej rúrky na záclony. Z vnútornejstrany rúrku nastrihneme a ohne-me tak, aby sa vytvorila plocha,ktorou rúrku k sudu prilepíme.

Sud zvrchu zakryjeme ťažkýmželezobetónovým krytom. V jehostrede pomocou betónovej klietkyvynecháme štvorcový otvor200 x 200 mm na prístupové dvere18. Vonkajšiu kostru týchto dvierokumiestnime do šablóny tak, aby ichbetón zalial. Predtým v priestorebudúceho krytu umiestnimeskrútené kusy stavebného železa,pospájaného drôtom. Vo vzdiale-nosti 180 mm od stredu krytu ne-cháme do betónu zatuhnúť hák 19dlhý asi 120 mm.

Po zatuhnutí betónu nasuniemena kostru prístupových vetracíchdvier 18 samotné dvierka. Predtýmvšak na vnútornú časť dvierokpomocou kusa plechu upevnímenitmi kus izolujúceho linolea, naktoré z vnútornej strany priskrutku-jeme rozbočovaciu vodotesnúsvorkovnicu 23 pomocou dvochskrutiek. Svorkovnica má dve ká-blové priechodky 24 na prívodprúdu do svorkovnice a z nejpotom do čerpadla. Zapojenieprúdu cez svorkovnicu umožňujeodpojenie a vytiahnutie čerpadla.Dvierka zabezpečíme zámkou 7.

čerpadlo zavesíme hrubou silo-novou šnúrou cez silentblok 16 nahák 19 tak, aby dolná časť čerpa-dla, ktorou sa nasáva voda, bola 10až 20 cm od dna suda.

Aby sa do suda nedostala povr-chová voda, a aby betónový krytnepoškodil sud, vložíme medzinich medzikružie z linolea.

Nádrž 3 (obr. 3) použijeme takú,akú sa nám podarí zadovážiť.Odporúčať môžme nádrž z umelejhmoty s obsahom 501 (vyrábafirma KODRETA Myjava). Táto

44

-̂/jy c-r_-T___>•' T Vi —~^~ "Jr_r~ ——

Legenda k obrázkom na str. 44 a 45:I — elektromagnetické vibračné čer-

padlo MALYS (220 V, 250 W,3,3 kg) alebo RONDELA (220 V,200 W, 7 kg)

2 — sud z oceľového plechu 9 600 mm3 — nadrž z umelej hmoty 50 I4 — akumulačný ohrievač vody 5 I

(220 V, 1250W)5 — elektronické signalizačné zaria-

denie6 — kontaktová zátka7 — zámka8 — novodurové rúrky 0 1 6 x 2 mm9 — gumová hadica 19 mm

10 — prietokový ventil 1/2"II — koleno s vnútorným závitom 1/2"12 —odbočka Te 1/2"13 — výtokový ventil (kohút) 1/2"14 — koleno s vnútorným a vonkajším

závitom15 —kohút 1/2"16 — silentblok (z automobilu)17 — spojka na hadice Js 1318 — vetracie dvierka z hliníkového

plechu19 —hák20 — montážna krabica na montáž vo

vlhku21 — dvojpólový alebo trojpólový tla-

čidlový spínač 220 V, do 10 A22 — jednopólový spínač na povrchovú

montáž vo vlhku 220 V, do 6 A23 — rozbočovacia vodotesná svorkov-

nica24 — priechodky pre kábel25 — trojžilový vodič s izoláciou z ume-

lej hmoty (3x1,5 mm2, např.CYSY, CSSS)

26 — dvojžilový izolovaný drôt, např.CYH 2 x 0,75 mm2

27 — káblová príchytka 10—16 s dvo-ma skrutkami M3 x 20 mm

28 — výtoková rúrka z polyetylénu

nádrž má veľký otvor so zátkoua dvoma malými otvormi, takistoso zátkami. Nádrž sa dá prenášať.pomocou držadiel. Ku kompleti-zácii potrebujeme tri špeciálnevýtokové rúrky 28, ktoré vysústru-žíme z valcového kusa polystyrénupodľa detailu na obr. 5. Ako vidieť,horná časť drieku rúrky má vyreza-ný závit M16. Prvú rúrku upevnímepomocou podložky a kovovej mati-ce na veľkú zátku. Slúži ako prívodvody od čerpadla. Druhú rúrkuupevníme podobne do jednej z ma-lých zátok, slúži na pripojenie ve-tracieho potrubia,a tretiu do otvoruna dne nádrže, vo vzdialenosti160 mm od jej stredu. Slúži na pri-pojenie potrubia inštalácie vodo-vodu. Vloženie tejto tretej rúrkya jej upevnenie robí trochu ťažko-stí, ale pomocou drevenej tyče,vloženej cez veľkú zátku, sa to istepodarí. Odporúčame miesto vlože-nia výtokovej rúrky natrieť bielymEprosínom ako lepidlom. Tretíotvor na vrchnej časti nádrže po-slúži na vloženie kontaktovej zátky6 s kontaktmi pre vodiče od zaria-denia 5 na elektronickú signali-

45

záciu výšky hladiny vody v nádrži.Výroba elektronickej signalizácieje popísaná samostatne na str. 41.Na kontrolu hladiny v nádržimôžme použiť i mechanické pla-vákové zariadenie.

Rúrky 8 na vedenie vody súnajvhodnejšie z umelej hmoty. Súľahké, dobre sa s nimi pracuje.Najlacnejšie z nich sú rúrky novo-durové. Použijeme rúrky s vonkaj-ším priemerom 16 mm a vnútor-ným 12 mm. Na vývody z obochnádrží ich pripájame pomocou kú-skov gumových hadíc 9 upevne-ných Sk páskami.

Potrubie 8, ktoré vedie od nádr-že 2 do suterénu budovy, uložímedo výkopu, ktorého hĺbka 50 cm jedostatočná. Do výkopu uložímei trojžilový vodič (např. CYSY aleboCSSS) s izoláciou z umelej hmoty.(K čerpadlu MALYŠ ho dodávajúasi 40 m.) Vodič s gumovou izo-láciou nie je vhodný, pretožev zemi časom strúchnivie.

Novodurové rúrky sa dodávajúv dĺžkach maximálne 6 metrov,preto ich musíme spájať. Jedenkoniec rúrky za tepla (např. ohria-tím nad liehovým plameňom)v dĺžke 20 mm rozšírime tvarova-ným kúskom drevenej tyčkya potom do nej vložíme studenýkoniec druhej tyče. Pred úplnýmstvrdnutím zohriatého konca ichrozopneme, spoj natrieme špeciál-nym lepidlom na novodur D80

a znova trvalo spojíme. Pracujemeopatrne, aby sme prípadnou defor-máciou rúrky v mieste ohybu ex-trémne nezúžili jej svetlosť.

Vodovodná inštalácia budev jednotlivých prípadoch odlišná.Musíme sa snažiť, aby vodorovnéodbočky zvislého potrubia boli čonajkratšie a mali čo najmenej ohy-bov. Vodorovný rozvod musí maťvoči vypúšťacím zariadeniam sklonaspoň 0,5 %. Používame bežné in-štalačné materiály uvedenej sve-tlosti Js 1/2". Všade tam, kde bu-deme na tvarovky a armatúry na-pájať novodurové rúrky, použije-me vsuvky redukované^ 1/2" na3/8". Do rúrok 0 16 mm je možnézávit 3/8" vyrezať, neobídeme savšak bez sústruhu. Preto si vopredpripravíme potrebný počet vložiekasi 100 mm dlhých. Na jednom ichkonci vyrežeme závit 3/8" v dĺžke20 mm a druhý koniec rozšírimev dĺžke 20 mm tak, aby sme do ne-ho mohli vsunúť a vlepiť koniecrúrky 8. Závitové spoje utesnímekonopím a fermežou. Aby sa primanipulácii s ventilmi nepoškodilinadmerným namáhaním, pripev-níme rozvod v suteréne niekoľkýmipríchytkami k stene. Príchytkyohneme z plechu asi 1 mm hru-bého. Zvislé rúrky na prívod vodyT1, odvod T2 a ventilačné potrubieT3 môžme pripevniť k stene pomo-cou kabelových príchytiek 27, kto-ré pre 0 16 mm sú dostačujúce

(obr. 6). V prípade, že príchytnéskrutky sú krátke, rozšírime obadiely príchytky mierne znútra okrú-hlym pilníkom.

Elektrická inštalácia musí zod-povedať všetkým bezpečnostnýmpredpisom. Schéma zapojenia jeuvedená na obr. 4. Čerpadlo jechránené nulováním. Svorkovni-cou 23 v nádrži 2 (obr. 2) prechá-dzajú všetky tri vodiče, jeden jepripojený na nulový vodič. Obidvaživé vodiče vypínajú spínače 21v súlade s inštrukciami výrobcu.Spínač 22 slúži na vyradenie fázyohrievača 4.

Pred príchodom zimy vodovoiodstavíme. Na svorkovnici odpojíme elektrický kábel 25 a hadicu 9s čerpadlom zvesíme z háka 19.Zbytok vody v nádrži 2 vypustímedolným výpustom, ktorý je za nor-málnych okolností uzavretý zazát-kovanou hadicou. Dno suda vy-pláchneme. Potom vypustíme vo-du zo zásobnej nádrže 3 a z celejinštalácie.

Ak chceme, aby vodovod zostalv prevádzke aj v zimnom období,nezostáva než nádrž 2 dobre izolo-vať, vrátane prívodov a výstupov.Takisto vo vnútri budovy musímepotrubie aj ostatné časti vodovodupred mrazom dostatočne chrániť.

ING. MATEJ RÁKOŠA STEFAN KOLESÁR

46

# Zimní měsíce pravidelně prověříkvalitu termostatů, které musí býtv perfektním stavu, aby udrželyteplotu motoru na požadované vý-ši. I kvalitním termostatům všakprospěje odlehčení a navíc sezlepší cirkulace chladicí kapalinyv motoru, zakryjeme-li chladičdečkou. Při velmi pomalé cirkulacifskoro uzavřeným termostatem sechladicí kapalina vychladí téměř navenkovní teplotu. Motor je potomchlazen nerovnoměrně a stranau výstupu z čerpadla je podchlaze-na.

Ceny krycích deček nejsou za-nedbatelné, ale pomineme-li tutoskutečnost, je mnohdy problémsehnat tu správnou, neboť prove-dení masek se dost liší. Potřebnáregulace množství propouštěnéhovzduchu je velmi omezená a navícna čelní masce nepůsobí dečkapříliš esteticky. O náhražkáchz alobalu nebo z vlnité lepenky užvůbec nemluvíme.

Automobily typů Skoda 105,120,130 mají mezi krycí mřížkoua chladičem poměrně dost místa(45 až 55 mm), které lze velmiednoduše využít k instalaci jedno-

duché a plynule regulovatelné clo-ny chladiče.

CLONY PRED CHLADIČAUTOMOBILŮ ŠKODAPrvní provedení, regulovatelné

vodorovně, je výrobně jednoduššía nevyžaduje shánět potřebný ná-hradní díl. Druhé provedení, regu-lovatelné svisle, využívá hotovéroletky k jinému vozu. Je bytelnějšía poskytuje možnost dálkovéhoovládání.

První provedení je patrnéz obr. 1. Clonu zhotovíme z ten-kého pogumovaného plátna (moli-na) nejlépe černého. Neseženeme-li je, postačí i husté plátno či jinápodobná tkanina, popřípadě tenkáměkká koženka. Ustřihneme roz-měr 500 x 330 mm a na jedné po-délné straně přeložíme a prošije-me lem asi 25 mm široký. Tímtolemem provlékneme z pravé strany(při pohledu zepředu) v délce asi200 mm silonovou šňůru (vlasec)asi 3 mm tlustou a pak ji prostřiže-ným otvorem vyvlékneme ven.V pravém rohu šňůrku k cloněpřišijeme. K levému hornímu rohuclony ještě přišijeme krátkou ten-kou šňůrku. Po té provléknemelemem vodicí mosazný drát0 2 mm. Mřížku chladiče demontu-jeme a pak drát na obou stranáchpřipevníme k některým z mnohatechnologických otvorů pouhýmzahnutím. Abychom nepoškodililak, je vhodné na konce drátunavléknout kousky bužírky.Ovládací šňůru provlékneme týmižotvory a pak po stranách otvoryv horním vodorovném plechu čelnímasky. Oba konce šňůry spojíme

malou karabinkou. Aby šňůra bylatrvale napnutá, je možné její částnahradit opředenou gumou 0 4 až5 mm. Levý horní roh clony přivá-žeme k otvorům v plechu masky.

Ovládací šňůra je zakrytá víkemzavazadlového prostoru, po jehožzvednutí lze tahem za šňůru po-souvat clonu pod mřížkami čelnímasky. Maximální zakrytí chladičeje asi 90% plochy, minimální ne-překročí 1'0 % plochy. Případnélepší skládání záhybů je možnoovlivnit rukou — poměrně velkýmiotvory v krycí mřížce lze na clonudobře dosáhnout.

Pro letní měsíce lze clonu velmijednoduše demontovat.

KAREL HYNGAR

U druhého provedení použijemek zakrytí chladiče hotové roletkyz nákladního vozu AVIA, popřípaděz vozů Skoda MB 1000. Těchtovozů je na vrakovištích velkémnožství, takže sehnat roletu nenítak velký problém. Výhodou tohotořešení je i to, že v létě není třebaroletu demontovat a navíc způsobupevnění umožňuje vyměnit plátnoza síťku.

Plátno rolety zkrátíme na délku250 mm, horní okraj zahnemea prošijeme tak, abychom vzniklýmlemem mohli prostrčit dřevěnoutyčku 0 8 mm. Do středu tyčkyupevníme kuličkový řetízek od va-nové baterie. Z pozinkovanéhoplechu 2 mm tlustého zhotovímedva držáky. Mřížku chladiče de-

47

KAROSERIE

DŘEVĚNÁ TYČKA

PLÁTNOROLETKY

montujeme, roletku s držáky vlo- M4 x 10 mm a zajistíme maticemižíme dovnitř a označíme si místa s podložkami. Do plechu nad chla-pro vyvrtání otvorů 0 4,5 mm. Dr- dičem vyvrtáme otvor 0 4 mmžáky přišroubujeme šroubky a vypilujeme drážku 5 x 1 mm

směrem k zavazadlovému prosto-ru. Za drážkou vymáčkneme důlek,do něhož zapadne kulička řetízku.

STANISLAV KUČERA

STAHOVÁKSPOJKOVÉHO LOŽISKAPRO AUTOMOBILY ŠKODA

• Spojkové ložisko je přístupné demontáži potřebujeme speciálnípouze zepředu, a proto k jeho stahovák. Vyrobil jsem si pro tento

účel jednoduchý srážeč, který semi v praxi osvědčil.

Svými rozměry je určen pro loži-sko 6202 (vnitřní průměr 15 mm,tloušťka 11 mm), tedy pro vozyznačky Skoda. Princip stahovákuje jednoduchý, takže po úpravéljrozměrů hřídele a především osa-zení poslouží i pro automobily jinéznačky.

POSTUP PRÁCEHřídel zhotovíme z kvalitnější

oceli, například hlazenky 0 14 mm.Na jednom konci vypilujeme osa-zení, na druhém vyřízneme závit,na který našroubujeme maticia privaríme. Nakonec vyrobímez kruhové oceli závaží.

Při stahování postupujeme tak,že hřídel provlékneme ložiskema posuneme do strany, aby osazenízapadlo do ložiska. Potom ložiskovyrážíme údery závaží do matice.Po každém úderu vždy pootočímehřídelem po obvodu ložiska, aby-chom ložisko vytahovali souose.

MiROSLAV ŠIMÁNĚ

48

STETOSKOP# Z motoru automobilu se občaszačnou ozývat podivné zvuky (kle-pání, dření atd.). Někdy mají ne-škodný původ, většinou však sig-nalizují určitou změnu stavu da-ného mechanismu (např. vadnéložisko) a tedy brzký defekt. V prvéřadě musíme určit zdroj hluku, cožmnohdy nebývá snadné. Dobřeposlouží primitivní, ale pro náš účelzcela vyhovující stetoskop.

POSTUP PRÄCEZ plechové konzervy 0 70 mm

odřízneme víko a řez začistímepilníkem. Z pozinkového plechu

tlustého asi 0,8 mm vytvarujemedo paraboly nové víko a do jehostředu vyvrtáme otvor pro trubičkudlouhou asi 500 mm. Trubička jetenkostenná, průměru asi 10 mm(používá se například na zavěšenísvítidel). Do víka ji připájíme cínem

a celý díl připájíme ke konzervě.Konec trubičky opatříme kovovýmhrotem. Hrot přitlačujeme k jednot-livým zkoušeným součástem, sní-mané zvuky rezonují v konzervě,takže vadu snáze rozpoznáme.

MIROSLAV SlMÁNĚ

ZÁVĚS PŘEVODOVKY

# Občas je třeba převézt na jinémísto automobil, jehož motor jsmejiž vymontovali. Táhnout takovývůz lze jen s rizikem, že poškodímerychlostní skříň nebo zadní poloná-pravy. Zhotovil jsem si jednoduchýzávěs na upevnění rychlostnískříně, takže vozidlo lze odtáhnoutbez poškození.

Výroba závěsu pro vozy škodaS 105—125 je velmi jednoduchá,předpokládá zhotovení osazenétyče a trubkového třmenu. Osaze-nou tyč vyrobíme tak, že do trubky1 (světlosti 20 mm) zarazíme kru-hovou ocel 2 0 20 mm a svaříme.

Trubkový třmen zhotovímez trubky 3, k níž kolmo privaríme

dva ocelové pásy 4. Do obou pásůvyvrtáme po dvou otvorech0 8,5 mm. Do spodní dvojice otvo-rů nasuneme kolík 5 a privaríme.Druhými otvory budeme při mon-táži provlékat šroub 6. Do trubky 3ještě vyvrtáme otvor 0 9 mm,k němuž privaríme matici 7. Do nízašroubujeme stavěči šroub 8, je-hož konec upravíme do hrotu. Přimontáži pak vystačíme pouzes klíčem 13.

Montáž není o nic složitější. Tyčvsuneme nejdříve tlustší stranoudo otvoru výztuhy podélníku zadní

49

části karosérie až na doraz a paktyč přesuneme do protilehléhootvoru podélníku. Na drážkovanýhřídel spojky nasuneme trubkovýtřmen a pootočíme jej tak, aby-chom jej nasunuli na tyč a v tétopoloze jej zajistíme zastrčenímšroubu fr-e. utažením matice 7. Tímje rychlostní skříň upevněna a autos demontovaným motorem je při-praveno k odtažení. Nutné ovšemje, aby páka řazení byla v polozeneutrálu! Jinak by se nám spojkovýdrážkovaný hřídel protáčel v trub-ce trubkového třmenu a mohlo byse poškodit drážkování pro spoj-kovou lamelu. Aby se to nestalo, je

ještě na trubce trubkového třmenučervík 8, který zašroubujeme dodrážky spojkového hřídele. Tímzároveň zajistíme vozidlo proti sa-

movolnému pojíždění, jestliže poodtažení opět vřadíme rychlostnístupeň.

JOSEF KUJfČEK

DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍVJEZDOVÝCH VRAT II

# V minulém sborníku jsme popsa-li nutnou stavební přípravu potřeb-nou pro zhotovení dálkovéhoovládání vrat. V této části popíše-me elektrický servopohon a příštěuvedeme návod na výrobu ovláda-cí tlačítkové skříně, řídicí skříněa vysílače a přijímače signálů.

ELEKTROMECHANICKÝSERVOPOHONPo dokončení stavební přípravy

j ia místě montáže automatickýchvjezdových vrat a po dokončenízámečnických úprav vratového kří-dla (či vratových křídel) můžemezačít se stavbou elektromechanic-kého servopohonu. Jeho úkolem jezabezpečovat mechanický pohybvratového křídla podle pokynů

elektrického řídicího systému po-případě dálkového ovládání.

Než zvolíme vhodnou konstrukciservopohonu pro daný účel, mu-síme uvážit soubor nároků, kteréna servopohon klade provoz auto-matických vjezdových vrat:

1. Servopohon musí mít dosta-tečný zdvih pracovního mechanis-mu (páky, táhla), který umožňujepříznivé silové poměry mezi vrato-vým křídlem a servopohonem zej-ména v kritických polohách spojo-vacího mechanismu, tj. v polozevratové křídlo „zavřeno" a v polozevratové křídlo „otevřeno na 85 až90°". Čím je zdvih pracovníhomechanismu servopohonu větší,tím jsou tyto poměry příznivější,ňešení pohybových poměrů velmi

usnadňuje vhodné umístění konzo-ly 10 na vratovém křídle (viz USSč. 78, str. 42). Tento návod vycházíz použití servopohonu se zdvihempracovního mechanismu 570 mm.

2. Pohyb pracovního mechanis-^mu servopohonu je nutno řešit takfaby při rozběhu vratového křídlaz klidových poloh „zavřeno" nebo„otevřeno" bylo zabezpečeno ply-nulé zrychlení z nulové rychlosti,a při dokončování pohybu aby bylonaopak zabezpečeno plynulézpoždění vratového křídla až dorychlosti nulové. Při takovém řeše-ní se vjezdová vrata, i značnýchrozměrů a hmotnosti, otevírajía zavírají bez otřesů a nadměrnéhonamáhání všech mechanickýchsoučástek servopohonu. Požada-vek plynulého zrychlení a zpožděnípohybu křídla vjezdových vrat vy-lučuje například použití pohybo-vých šroubů a tažných řetězovýchmechanismů. Tento návod vycházíz využití harmonického pohybu,který poskytuje obyčejný klikovýmechanismus. áB^

3. Servopohon musí zabezpečilstabilitu vratového křídla v poloze

50

Rozpiska materiálu

18. \ 20\ 721 /19

„zavřeno", kdy vratové křídlo musíodolávat například tlaku větru ne-bo případnému náporu osoby

ažící se vniknout na pozemek. Je:edy nutné, aby • servopohon bylv poloze „vrata zavřena" samo-svorný (nelze s ním pohnout jakou-koli silou působící zvenčí na pohy-bový mechanismus ve směru„otevři se"). Klikový mechanismussplní uvedený požadavek bezezbytku tím, že v poloze „vratazavřena" jej uvedeme do horníúvrati, kdy je klika i ojnice v jednépřímce.

4. Konstrukce servopohonu mu-sí být velmi tuhá a velmi dobřezakotvená v základové desce, ne-boť jakýkoli nápor na vratové kří-dlo se prostřednictvím pracovníhomechanismu přenáší na rám ser-vopohonu, snaží se jej deformovatnebo odtlačit směrem od vrat.Návod předpokládá ocelový svařo-vaný rám servopohonu z poměrně

silných (zdánlivě předimenzova-ných) úhelníků, vyztužený navícdiagonálními vzpěrami.

5. Servopohon musí být vybavenmechanickou pojistkou, která za-bezpečí přerušení pohybu vrato-vého křídla v tom případě, že přisvém pohybu vratové křídlo narazína mechanickou překážku. Me-chanická pojistka však nesmí uvol-nit křídlo v jeho poloze „zavřeno",popřípadě i „otevřeno".

6. Konstrukce servopohonu mu-sí umožnit odpojení pohybovéhomechanismu od vratového křídlapro případ, že dojde k přerušenídodávky elektrického proudu zesítě, nebo k poruše řídicího sy-stému vrat nebo samotného servo-pohunu. Jde tedy zásadně o odpo-jení mechanické, které by mělo býtproveditelné výhradně z prostoruza vraty, jednoduše a bez použitínástrojů.

7. Maximální rychlost otáčivého

pohybu vratového křídla by mělabýt v takových praktických mezích,které umožňují snadný únik oso-bám nebo i zvířatům, náhodně senalézajícím v prostoru ve chvíli,kdy dáváme povel k otevření vrata chceme projet bez zastavení.Doporučit lze interval deset vteřin.Při použití klikového mechanismujsou nutné tři otáčky kliky přibližněza minutu.

Ceny všech důležitých prvků ne-zbytných pro stavbu elektrome-chanického servopohonu značněvzrostly, lze tedy předpokládat, žeten, kdo bude návod realizovat,bude mít snahu nakoupit co nejlev-něji. Proto je zbytečné předepiso-vat co přesně nakoupit stejně tak,jako uvádět přesné rozměrya detailní konstrukci rámu servo-pohonu, neboť bude ovlivněna zvo-lenou koncepcí převodů servopo-honu.

Navržená koncepce elektrome-chanického servopohonu využívámodifikovaného principu kliko-vého mechanismu. Umožňuje tedyřešit servopohon z hlediska ne-zbytných převodů nejrůznějšímzpůsobem při použití různých elek-tromotorů s otáčkami 1400 min 1

nebo lépe 900 min"1 a výkonemvětším než 500 W. Lze použít jakjednofázové elektromotory (z prač-ky) s otáčkami 1450 min"1 a kombi-novaných převodů klínovými ře-meny a ozubenými koly, tak elekt-romotory třífázové s otáčkami920 min"1 s převody klínovými ře-meny, popřípadě s využitím šneko-vé převodovky. Důležité je, abyelektromechanický servopohonsplnil beze zbytku všechny poža-davky, uvedené pod body 1 až 7.

Nejzávažnějším konstrukčnímpožadavkem je dosažení potřeb-ného převodu otáček v souladus tím, co je uvedeno v bodě 7. Připoužití asynchronního motorus otáčkami kolem 1450 min'1 mu-síme realizovat převod 1 : 500, přiotáčkách kolem 950 min'1 vyžadu-jeme převod přibližně 1 : 310. Tytopřevodové poměry se označujív technických parametrech jakopřevod 500 a 310.

Autor realizoval servopohon sedvěma převody klínovými řemenya dvěma převody ozubenými koly(nezapouzdřenými) s roynými zubys převodovými poměry 2,5x 4 x 6 x 8 = 480. Náčrt tohotořešení je na obr. 1. Klínové řemeny

i jsou vedeny ve vodorovné rovině,přičemž druhý převod řemenypoužívá hladký povrch větší řeme-

51

Obr. kObr. 1

Obr. 2 Obr, 5

52

nice. Převody ozubenými kolypoužívají vesměs pastorky s devítizuby při zubovém modulu 2,5a 3 z vyřazených zemědělskýchstrojů.

Druhá varianta servopohonu(obr. 2) využívá dvou převodůklínovými řemeny s poměry 3 a 3,1

a šnekovou převodovku s po-měrem 40. Celkový převod je tedy372, což při použití motorus otáčkami 920 min"1 celkově při-spívá k velmi klidnému choduvratového křídla.

Převody klínovými řemeny reali-zujeme (s ohledem na poměrně

malý přenášený krouticí moment)vždy jediným řemenem v každémstupni, přičemž vyhovuje rozměrřemenu 10. Malé řemenice lzezakoupit v prodejně ELKO (Praha2, Francouzská 20) s otvory 0 14,19, 24 a 28 mm v toleranci H8 přiaktivním průměru 70 mm a sedvěma drážkami.

Velké řemenice ze slitiny hliníkulze objednat na dobírku u firmyARAC (Praha 5, Na Farkáně IV/49)a to buď jako hrubé odlitkyk soustružení, nebo již osoustruže-né s drážkou pro jeden klínovýřemen č. 10 s aktivním průměrem220 mm, případně s hladkýmobvodem 0 225 mm. Oba uvedenétypy hliníkových řemenic je možnézískat s otvory 0 15 nebo 19 mm

' v toleranci H8.Z obr. 1 i 2 je patrné, že výstupní

pracovní hřídel servopohonu jevždy svislý a v rámu servopohonuumístěný v místech zakótovanýchna obr. 3. Když se nám nepovedeumístit tento výstupní hřídel dopředepsaného místa rámu servo-pohonu, musíme (při montáži ser-vopohonu na předepsané místovrat) upravit délku, popřípadě tvartáhla, které spojuje servopohon

53

Obr. 8

Rozpiska materiálu

s konzolou na vratovém křídle.Konstrukce klikového mechanis-

mu je zřejmá z obr. 7 a detailů naobr. 8. Pracovní hřídel 1 servopo-honu je ukončen vodorovně umí-stěnou kruhovou deskou 2 vysou-struženou z ocelového plechu6 mm tlustého ve vyznačených roz-měrech. Pracovní hřídel protoupravíme na horním konci tak, abymohl být svařen s kruhovou des-kou. Na desku upevníme rameno 3z ploché oceli nebo z vhodnéhoprofilu Jäkl obdélníkového průřezua rozměru například 50 x 20 mm.Toto rameno upevníme na jednomkonci šroubem 4 do středu kruho-vé desky 2 a přibližně uprostředdélky je spojíme pojistkou 5s obvodem kruhové desky. Vhod-nou pojistku tohoto druhu včetnějakostních střižných pouzder lzerovněž objednat u firmy ARAC jakokompletní sestavu.

Na vnější konec ramena 3 zava-říme svislý čep 6, na který navlék-neme vnitřní oko táhla 7 opatře-ného silonovým třecím pouzdrem 8.Obdobné oko se silonovým pouz-drem je i na vnějším konci táhla 7.Táhlo 7 opatříme prodlužovacímšroubem 11, což umožní upravitcelkovou délku táhla tak, aby od-povídala skutečné vzdálenosti ser-vopohonu ke konzole vratovéhokřídla dané montáží systému namístě.

Důležitou součástí servopohonujsou mikrospínače 18 a 19. Upev-níme je na rámu servopohonu tak,aby svými mechanickými čidly

(páčkami nebo palci s kladičkou)zasahovaly na vačky 20 a 21upevněné na obvodě kruhové des-ky 2. Pro daný účel nejvhodnějšíjsou mikrospínače firmy ELEKT-RO-PRAGA Jablonec nad Nisou,typ 4939-8229. Jsou opatřeny těs-ným pouzdrem (stupeň IP 66)a palcem, s volně otočnou kla-dičkou. V nouzi lze použít i jiný typmikrospínače (např. z automatic-kých praček Tatramat). Ten všakmusíme vložit do těsného pouzdraa upravit musíme i plochou páčku,která u tohoto mikrospínače vyko-nává službu čidla.

Mikrospínače umístíme na rámuservopohonu tak, aby byly v urči-,tém rozmezí přestavitelné směremke středu kruhové desky 2, cožumožní nalézt optimální polohyvzhledem k povrchu aktivníchploch vaček 20 a 21. U servopoho-nu pro jednoduché tlačítkovéovládání (typu 001 podle úvodnístati ve sborníku USS č. 78) vysta-číme s jediným mikrospínačem 18(obr. 4), který je v provozu ovlivňo-ván povrchem dvou vaček 20.Chceme-li realizovat řídicí systémvjezdových vrat, který by zabez-pečoval samočinné zavření vrat poprojetí vozidla, musíme vyrobit ser-vopohon typu 002, který máv provozu oba mikrospínače 18a 19, jinak se však od typu 001neliší. V tomto případě použijemejednodráhovou vačku 20 a jednuvačku dvoudráhovou 21, u nížjedna dráha působí výhradně namikrospínač 18 a druhá dráha

výhradně na mikrospínač 19(obr. 5).

Vačky obou typů umístíme nakruhové desce 2 posuvně, neboťpři montáži zařízení musíme naléztsprávný okamžik ovlivnění oboumikrospínačů příslušnou drahouvačky. U mikrospínače 18 je oka-mžik dán polohou ramene 3 připoloze vratového křídla „zavřeno"a „otevřeno".

Dvoudráhová vačka 21 musí na-víc ovlivňovat v poloze ramene 3servopohonu (pro „otevřeno") pří-slušnou drahou též mikrospínač19.

Rozmístění vaček na kruhovédesce servopohonu 002 je sche-maticky naznačeno na obr. 6.Vačky jsou tvarově značně složitésoučásti. Zručný kutil je zhotovísvařením ocelových dílů tvarova-ných podle skutečnosti, kterou do-sáhne na svém servopohonu.Obrobené odlitky vaček (sada iservopohon 001 nebo sada vačekpro servopohon 002) lze získatu firmy ARAC.

Vnitřek rámu servopohonu z bo-ků oplechujeme a shora opatřímevíkem. Plechové díly upevníme narám servopohonu pomocí šroubůoboustrannými podložkami, kterévystřihneme z ploché černé gumynejméně 5 mm tlusté. Zabezpe-číme tak tichý chod servopohonu,neboť plechy vibrují, což je způso-beno jednak nevyváženými hmota-mi řemenic a jednak magnetickýmpolem buzeným třífázovými elek-tromotory. ING. KAREL VACEK

REDUKCE PRO ZÁVITNÍK

# Potřebujeme-li vyrobit závitv těžko přístupném otvoru, nará-žíme na problém, jak prodloužitzávitník, aby bylo možno vratidlemotáčet ve Volném prostoru. Protožese tato potřeba vyskytne jen občas,nevyplatí se nástroj navařovat ani ;

pracně vyrábět příslušný nástavecs vnitřním čtyřhranem.

Záležitost lze jednoduše vyřešitpomocí běžných nástrčkovýchklíčů a vratidla (ráčny) ze soupravy„TONA" a redukce, kterou snadnoa rychle zhotovíme z matice vhod-ného rozměru tak, že její závitovýotvor jehlovým čtvercovým pil-níkem upravíme na čtverec. Propi-lujeme jej na velikost přesně odpo-

vídající velikosti čtyřhranu závit-níku. Vytvoříme si tak sadu redukcípro celou závitníkovou řadu.

Pokud si dáme tu práci a vyro-

bíme vždy dvě či tři redukce kekaždému závitníku a naskládámeje v „oříšku" za sebou,vedení jistější. Stejně takredukce zhotovit ze šestihranů.

Pomocí redukce zhotovímesnadno závit i v otvoru nepřístup-ném běžnými nástroji.

ING. BOHUMIL VERZÍCH

54

Koupil jsem si srovnávačkuMS-250 i s přídavným zařízenímsloužícím k tloušťkování dřeva.Pod názvem tloušfkovačka TL-250ji vyrábí Kovodružstvo Rychnovnad Kněžnou. U této tloušťkovačkysé dřevo protahuje (posouvá)ručně, pomocí kliky. Abych si práci£ protahováním ulehčil, nahradil

m ruční pohon pohonem elek-rickou ruční vrtačkou, jejíž otáčky

lze snížit elektronickou regulací.Výhodou mechanizovaného po-

suvu je především to, že pracovníkobsluhující zařízení má obě rucevolné. Při hoblování nekvalitníhodřeva začne někdy — zejména nazačátku protahovaní — podávacíválec prokluzovat. Máme-li oběruce volné, snáze napomůžemeplynulému posuvu dřeva. Dalšívýhodou je i to, že při strojnímposuvu může opracovávat libovol-ně dlouhá prkna pouze jeden pra-covník. Podmínkou je ovšem do-brá podpěrka s válečkem (jejívýroba byľa popsána ve sborníkuUSS č. 55).

K pohonu používám vrtačku EV513D s příkonem 550 W se zařaze-

u nižší rychlostí (520 min"1). Na

STROJNÍ PROTAHOVANÍNA SROVNÁVAČCE MS-250

snížení otáček používám tyristoro-vý regulátor, který jsem zhotovilpodle návodu uveřejněného vesborníku USS č. 15. Vyzkoušeljsem i jednodušší diodový omezo-vač proudu (podle USS č. 37). Tense však neosvědčil, protože má jenjednu stálou rychlost, při níž lzeodebírat jen velmi slabou třísku.

Výroba zařízení není příliš složi-tá, protože k převodu mezitloušf kovačkou a vrtačkou využije-me řetězový převod z motocykluPionýr — jako velké řetězové kolopoužijeme ozubený věnec s 55zuby a jako malé kolo pastorek

Tloušťkovací zařízení: vlevo s nasazeným krytem, vpravo bez snímacího krytu

s 12 zuby. Komu by dělalo potížezhotovit i zbývající potřebné díly,může napsat autorovi návodu (Ry-bičkova 317, 560 02 Česká Třebo-vá), který je ochoten zaslat nadobírku vyráběné části převodu 3a 5, dále konzolu 7 a ochrannýkryt 6.

POSTUP PRÁCEPodle obr. 1 zhotovíme obě kola

3 a 5. Na plechový talíř 3.2 přinýtu-jeme ozubený věnec 3.1. Použije-me šest nýtů 3.4 s, půlkulatouhlavou. Do středu talíře privarímedesku 3.3 a vytvoříme tak náboj

55

velkého kola 3. Malé kolo 5 seskládá z pastorku 5.1, k němužprivaríme hřídel 5.2 pro upnutí dosklíčidla vrtačky.

Ochranný kryt 6 se skládá zedvou základních dílů — pevnéhoa odnímatelného (obr. 2). Pevný díl6.1 až 6.4 je zkonstruován tak, abypři srovnávání řeziva se zasunutýmstolem (tedy v případě, že nepou-žíváme tloušťkovačku 2) nepřeká-žel a zůstává tedy spolu s konzolou7 natrvalo upevněn na srov-návačce 1. Pevný díl krytu 6.1vyřízneme z plechu 2 mm tlustého.Lem 6.2 vystřihneme a ostře ohne-me horní a dolní okraj. Okraje naněkolika místech nařízneme a potélem ohneme, nejlépe na podložcez kousku trubky příslušnéhoprůměru. Hotový lem privaríme

bodovými svary k pevnému dílu 6.1.Podle obr. 2 ohneme držáky 6.3a 6.4 a přišroubujeme je ke srov-návačce. Přiložíme na ně- kryt 6.1

a po vystředění držáky orýsujemea privaríme. Kryt se bude těsnědotýkat krytu klínových řemenů nasrovnávačce 1. Je-li potřeba,

56

Rozpiska materiálu

držáky patřičně upravíme.Odnímatelný díl 6.5 i lem 6.6

vystřihneme z plechu 1,5 mm tlus-tého. Na lemu si vyznačíme středa od tohoto středu postupně vytva-rujeme velký rádius. Lem priva-ríme bodovými koutovými svary,opět od středu lemu. Konce lemupřihneme a pak zasuneme od-nímatelný kryt do pevného krytu.Na lemu 6.6 si označíme místa,kam privaríme držáky 6.7 se šrou-

57

Obr. 2

by M6. Při této práci se dobřeosvědčily svěrky (ztužidla).

Konzola 7 je výrobně velicejednoduchá. Zhotovíme ji ze dvouÚhelníků 7.1 a 7.2, svařených kol-mo na sebe. Stolek 7.3 pro upev-

není vrtačky tvoří tři odřezky profi-lu Jäkl svařené k sobě. Konzolupřipevníme dvěma šrouby do otvo-rů ve srovnávačce již zhotovených.Jsou určeny na upevnění dalšíchadaptérů MS 250.

VYPÍNAČK ROZBRUSOVACEJ PÍLE

# Rozbrusovacie píly ponúkanév obchodnej sieti, aj tie domavyrobené, sú konštrukčne riešenétak, že sa zapínajú trojfázovýmalebo ťahovým spínačom, ktorý jeumiestnený na stojane, alebov blízkosti motora. V prípade po-treby rýchleho zastavenia rotu-júceho kotúča (ak rezaný materiálsa uvolnil, spriečil, alebo rezací

kotúč praskol) musí obsluha pustiťrukoväť a siahnuť na vypínač.Tento úkon — hlavne ak rezacíkotúč praskol — je potrebné vyko-nať okamžite a predovšetkým savystríhať stretu ruky s úlomkamikotúča, eventuálne rezaného ma-teriálu.

Zamedziť nežiadúcemu porane-niu je možné namontovaním jedno-

Vľavo stávajúce zapojenie, vpravo zapojenie po úprave

Z tloušťkovačky demontujemeruční kliku a místo ní přišroubuje-me původní maticí M10 velké ře-tězové kolo 3. Budeme-li chtíttloušťkovat, zasuneme tloušťko-vačku výřezem v pevném dílu krytu6.1. Do sklíčidla vrtačky, upnemehřídel malého řetězového kola 5a na obě kola nasadíme řetěz 4.Použijeme řetěz z motocykluPionýr s 66 články. Vrtačku 10upneme na stolek konzoly pomocíobjímky 8, kterou připevnímedvěma svěrkami 9. Objímka i svěr-ky tvoří příslušenství vrtačky. Pečli-vě zkontrolujeme rovinnost obouřetězových kol a je-li vše v pořád-ku, svěrky řádně dotáhneme. Po ténasadíme a přišroubujeme od-nímatelnou část krytu 6. K vrtačcepřipojíme regulátor otáček a mů-žeme začít pracovat.

ING. VLADIMÍR KRÁL

fázového vypínača (napríklad vr-tačkový spínač 87-14681-80 100,ktorého výrobcom je Elektro PragaJablonec nad Nisou, alebo mikro-spínač rady B 611, B 612, prípadnetlačidlový ovládač určený na zabu-dovanie 0,5 A/250 V~ typové číslo4450-40) na rukoväť rozbruso-vačky, ktorý spína cievku trojfázo-vého vzduchového stýkača (např.V25D) umiestneného v blízkostitrojfázového motora v ochrannompriestore.

Uvedenou úpravou ušetríme ajelekrickú energiu, pretože čas za-pnutia a vypnutia presne ovláda-me.

POSTUP PRÁCEJestvujúci tlakový alebo o t o č n ý

trojfázový spínač d e m o n t u j e m ^(nezabudnime predtým odpojiťprívodný kábel zo siete). Na jehomiesto (alebo do blízkosti motora— nezabúdajúc na ochranustýkača pred mechanickým úle-tom) priskrutkujeme k stojanu troj-fázový stykač V25D. Na jeho vstup-né svorky priskrutkujeme prívodnýkábel a na výstupné svorky kábelidúci do svorkovnice motora. Maj-me na zreteli, že nulový vodičmusíme dôkladne spojiť s kostrou(stojanom), a že by káblik (žila) malbyť vždy najdlhší. Na rukoväť me-chanicky pripevníme tlačidlový vr-tačkový spínač tak, aby sa dalovládať palcom pravej ruky pridržaní rukoväte stroja (u pra-vákov). Dbáme na to, aby ho bolomožne zo spodnej strany zakryto-

58

vať. Najvhodnejšie ho umiestnimedo nevodivého krytu, ktorý pripev-níme k rukoväti.

Na svorky vypínača pripevnímedvojžilový kábel s dvojitou ochra-nou, ktorý vedieme dutinou ruko-väte do priestoru motora a odtiaľv kovovej chráničke až k stýkaču.Jeden koniec kábla zapojíme naľubovoľnú fázu stýkača (na prívod-

nú stranu, ktorá je stále pod na-pätím) a druhý koniec na svorkuzeme (kostra stroja). Musíme do-držať všetky potrebné CSN preprácu s elektrickým zariadením.

S upravenou rozbrusovacoupílou pracujeme tak, že po upev-není materiálu do zveráka rozbru-sovačky, priložíme rezací kotúč navzdialenosť len niekoľkých milime-

trov k rozbrusovanému materiálua zapneme tlačidlo na rukoväti. Podosiahnutí nominálnych otáčok ko-túča ho zatláčame do materiálu.V prípade potreby okamžitého vy-pnutia uvoľníme tlačidlo a zároveňvynímame rezací kotúč z materiálu.

ING. ANDREJ ANDREÁNSKY

ZLEPŠENÍ TLOUŠŤKOVAČKY# Při práci s tloušťkovačkouMS 200 (výrobce KovodružstvoRychnov nad Kněžnou) jsem přišelna nápad, jak podstatně zpřesnitnastavení úberu při tloušťkování.

Na ruční kolečko sloužící k na-«i ven í úberu přilepíme štítek, uve-ný na obrázku. Kolečko má šest

výstupků a podle toho má i uvede-ný štítek po obvodě šest dílů.Jedna celá otáčka kolečka značí2,5 mm úberu. Jeden díl po obvo-

dě (od výstupku k výstupku) zhru-ba 0,4 mm a malý dílek 0,1 mmúberu, štítek rovněž informujei o smyslu otáčení kolečka vzhle-dem k úberu třísky.

Uvedený štítek přilepíme naruční kolečko v poloze „NULA"(tloušťkovačka v dolní úvrati) tak,aby dílek „ 1 " na stupnici směřovalk výstupku směřujícímu k obsluze.Tento způsob nastavení úberuzpřesní naši práci, přičemž původ-

ní vertikální stupnice tloušťko-vačky slouží jako orientační.

FRANTIŠEK NESNÍDAL

TŘÍFÁZOVÝ MOTORNA JEDNOFÁZOVÉ SÍTI

• Maloobchod nabízí v dosta-tečném výběru motory na světelnýproud (asynchronní). Mnoho kutilů

Cve své dílně doslova obcházíužitý motor třífázový, protože

nemají zaveden motorový (třífázo-vý) proud. Problematikou se nastránkách sborníku velmi okrajověpřed několika lety zabývali Ing. J.Nejedlý (USS č. 29) a J. Helebrand(USS č ;50). Proto nabízím několikvyzkoušených a ne zcela obvyklýchřešení, zejména ovládací části, tak,aby si každý mohl vybrat to, kterénejlépe vyhovuje jeho potřebáma možnostem.

Provoz třífázového motoru z jed-nofázové sítě není ničím ne-obvyklým, splníme-li určité pod-mínky. Bez úpravy se motor neroz-točí a dával by jen asi třetinuvýkonu, protože využita zůstávájen jedna třetina vinutí. Použitelnéjsou motory, které lze na svorkov-nicích přepojit pro napětí 220 V.

Je-li motor navinut jen na napětí380 V, vypomůžeme *si transfor-mátorem nebo autóttďnsformáto-rem a oba kondenzátory— spouštěcí i provozní — dimenzu-jeme na toto napětí. Výkon trans-formátoru musí odpovídat výkonu,uvedenému na štítku motoru.S tímto případem se setkávámenapř. u vyřazených kompresorůprofesionálních chladicích zaříze-ní, hermeticky uzavřených v jedencelek. Z uvedeného vyplývá, žemotor musíme vybavit spouštěcím(rozběhovým) kondenzátorem Čs,provozním kondenzátorem Cp,elementem, který po roztočenímotoru odpojí spouštěcí konden-zátor a dále zařízením, které odpojímotor od sítě při jeho přetížení,případně selhání některé součástidoplňkového vybavení (motor seneroztočí vinou vadnéhospouštěcího Kondenzátoru, nebonaopak, spouštěcí kondenzátor

zůstane trvale připojen i po rozto-čení motoru). Možností závada jejich kombinací je samozřejměvíce.

SPOUŠTĚCÍ KONDENZÁTORYOdborná literatura doporučuje

spouštěcí kondenzátor Čs kapacityasi 60 až 70 pF na každý kWvýkonu motoru. Tento údaj jeorientační, protože hladký rozběhmotoru závisí na mnoha okolnos-tech. Motor, zatížený jen kotoučemcirkulárky se rozběhne snadněji,než motor, pohánějící čerpadlonebo kompresor, pracující od po-čátku do protitlaku. Motory vícepó-lové (s menším počtem otáček), serozbíhají snadněji a i poměr počtudrážek ve statoru k počtu drážekrotoru má nemalý vliv.

V zásadě platí, že při malékapacitě Čs se motor rozbíháztěžka a dlouho. Riskujeme jehospálení nebo průraz spouštěcíhokondenzátoru, který není určenpro dlouhodobé zatížení. Bude-livšak kapacita rozběhového kon-denzátoru příliš velká, budou jímvlivem nízké kapacitní reaktanceprotékat vysoké proudy, což opětvyvolá možnost průrazu nebospálení vinutí motoru. Z předcho-zího vyplývá, že nastavení kapacity

59

musíme vyzkoušet případ odpřípadu.

Jako spouštěcí kondenzátordobře poslouží bipolární elektroly-tický kondenzátor, který pro tentoúčel vyrábí TESLA pod označenímTC 547 v rozmezí kapacit 25 až 200MF pro 220 V. Po rozběhu motoru

je nutno tento kondenzátor oka-mžitě odpojit, jinak snižujeme jehoživotnost a navíc motor odebíránepřípustně vysoký proud.

PROVOZNf KONDENZÁTORProvozní kondenzátor Cp je trva-

le připojen na svorkách motorua zajišťuje fázové pootočení prou-du napájejícího zbylá vinutí moto-ru. Jeho kapacitu stanovíme přes-ně pro konkrétní případ (obr. 1).Oo^ampérmetry, jeden zařazenýdô 'přímého přívodu fáze a druhýdo přívodu fáze v sérii s kapacitouCp, musí vykazovat stejné proudy.Měříme až po odpojení startova-cího kondenzátoru Čs a při plnězatíženém motoru. Proud „vyla-díme" paralelním přidáváním, ne-bo ubíráním kondenzátorů men-ších kapacit. Pozor! Pracujeme sesíťovým napětím, tedy napětímživotu nebezpečným. Pro tentoúčel je výhodné sestavit si saduz kondenzátorů menších hodnota kapacitu měnit přidáváním neboubíráním počtu kondenzátorůvhodným přepínačem. Vyzkouše-nou kapacitu potom nahradímejediným kondenzátorem odpovída-jící hodnoty.

TESLA pro tento účel vyrábí M Pkondenzátory označené WK 704(s pájecím očkem) nebo WK 708 (skabelem cca 0,25 m dlouhým), kte-ré se vzájemně liší jen uspo-řádáním vývodů. Kondenzátory sevyrábějí v rozmezí 2,5 až 25 nF.Kondenzátory TESLA jiných typůnejsou pro tento účel vhodné.Výrobce připouští jejich provozpouze pro stejnosměrná napětí,kde střídavá složka nepřesahuje20% jejich jmenovité napěťovéhodnoty.

ROZBĚHOVÉ ZAŘÍZENÍSpouštěcí kondenzátor Čs lze

odpojit několika způsoby. U moto-rů konstruovaných pro provoz zesvětelné sítě se používá téměřvýhradně odstředivý odpojovač,umístěný přímo na hřídeli motoru.Po roztočení motoru na jmenovitéotáčky se odstředivou silou roze-pnou kontakty, přes které je připo-jen spouštěcí kondenzátor. Zasta-vením motoru, kdy se již neuplat-ňuje odstředivá síla, se kontaktynaopak vracejí zpět do své původ-ní sepnuté polohy. Tento systém jeideální. U třífázových motorů sevšak s umístěním odpojovače ne-počítá a dodatečně ho na motornelze instalovat.

Základní zapojení třífázovéhomotoru je na obr. 2. Obsahujespouštěcí kondenzátor Čs, provoz-ní kondenzátor Cp, vypínač S, jímžmotor zapínáme, tavnou pojistkuFU nebo jistič F1 dimenzovaný

podle výkonu motoru. Písmeny U,V, W jsou označeny svorky motoru.Zemnicí ochranná svorka motoru,popřípadě celého zařízení, musíbýt bezpodmínečně spojenas ochranným vodičem! Jestliže za-řízení k síťovému rozvodu připoju-jeme vidlicí a zásuvkou, musímeochranný vodič vyvést samostatněaž do vidlice (zástrčky), a teprvetam připojit na zemnicí zdířku.

Při reverzaci (změně smyslu to-čení), zaměňujeme přívody kesvorkám V a W. Kontaktem T1 načasově omezenou dobu připojuje-me spouštěcí kondenzátor. Uvede-né uspořádání je stejné u všechschéma, která jsou pouze modifi-kací schéma základního.

Nejčastějším, ale nejméně vhcným, je uspořádání, kde vedlevypínače motoru S je umístěnoi tlačítko T1. Při spouštění motorumusíme současně zapínat vypínača tisknout tlačítko. Vhodným uspo-řádáním obou prvků lze sice obaúkony provést jednou rukou, alejde vždy spíše o eskamoterskýkousek.

Na obr. 3 je spouštění provede-no třípolohovým vypínačem. Je toobdoba spouštění velkých třífázo-vých motorů, které při rozběhumusíme přepínat v konfiguraci„hvězda — trojúhelník". V našempřípadě připínáme ve střední polo-ze spouštěcí kondenzátor. Kontak-ty přepínače dimenzujeme na plnýrozběhový proud motoru. Použítlze různé přepínače, obtížně se

60

shánějí. Uvádíme zapojenířepínačem BAČO 2203 (vyrábí

družstvo OBZOR Zlín). V základnípoloze (0) je vše rozpojeno. Vedruhé poloze jsou sepnuty kontak-ty 1 —2 a 5—6, čímž je na svorku Vpřipojena fáze přímo a na svorkuW přes kondenzátor Čs. Ve třetípoloze je zapojena jen dvojicekontaktů 3—4, paralelně připoje-ných na kontakty 5—6. Kontakty7—8 nejsou využity. Bohužel anitoto uspořádání není zcela ideální.Při vypínání motoru se do výchozípolohy vracíme přes střední polo-hu, to znamená, že znovu a zby-tečně připojujeme spouštěcí kon-denzátor.

Nejvýhodnější je dvoutlačítkové-klasické zapojení (obr. 4) „start--stop". Motor ovládáme dvoutlačít-

např. typu T6 nebo dříve

vyráběným D6u, které bylo pod-statně kvalitnější a umožňovalovětší zatížení kontaktů. Spouštěcítlačítko (zelené) musí mít dvěspínací jednotky. Jedna ovládástykač 81, druhá připojujespouštěcí kondenzátor Čs. Na sa-motném stykači je využit jen jedinýspínací a jeden pomocný kontakt.Zapojení a funkce jsou patrnýz obr. 4. Ovládacím napětím jenapětí síťové. Stykač má budicícívku navinutou pro 220 V. Tohotozapojení lze s kontakty ovladačeT6 použít pro motory do výkonu550 VA.

U motorů větších výkonů je nut-no pro připojování spouštěcíhokondenzátoru používat dva styka-če S1 a S2, protože kontakty T6větší proud nesnesou (obr. 5). Totozapojení realizujeme se standard-

ním dvoutlačítkem, protožespouštěcí ovladač má jen jedenspínací kontakt. Pro ovládání jepoužito bezpečné napětí 24 V,odebírané z transformátoru TRStisknutím zeleného tlačítka ovla-dače sepneme prostřednictvímstykače S1 přívod proudu k moto-ru a současně připojíme prostřed-nictvím druhého stykače S2spouštěcí kondenzátor. Zelenétlačítko stiskneme jen na dobunutnou k rozběhu motoru. Vedlejšíúkony (zapojení podle obr. 2 a 3)odpadají. Dvoutlačítkové zapojenínavíc zaručuje, že při výpadkuproudu motor po Obnovení dodáv-ky proudu znovu nenaskočí, i kdyžopomeneme vypnout vypínač.

Upozorňujeme na CSN 33 2200(či. 5.4), která toto vybavení u ne-bezpečných strojů (cirkulárka, ho-

-oPEN

Obr. 7

61

DESKA ZE STRANY SOUČÁSTEK -«—10 —I DESKA ZE STRANY SPOJU

blovka atd.) přímo vyžaduje. Dopo-ručuje rovněž napájet ovládacíokruhy bezpečným napětím (24 V).

často vyžadujeme, aby motornaskočil v závislosti na poklesutlaku, hladiny atd., bez přítomnostiobsluhy. V takových případechbude motor spuštěn vždy se stej-nou zátěží, a i doba jeho rozběhubude přibližně stejná. Dobu přip-nutí spouštěcího kondenzátoru Čsmůžeme řídit časovým spínačem(obr. 6). Silnoproudá část zařízeníje obdobná jako na obr. 2, protožekontakty tlakového nebo hladino-vého spínače AP bývají dimenzo-vány na plný proud motoru. StykačS řízený časovým spínačem připo-juje jen spouštěcí kondenzátor.

Schéma zapojení jednoduchéhočasového spínače vhodného k to-muto účelu je na obr. 7. Jehokoncový stupeň osadíme triakemTk, který spíná stykač.

Časový spínač AP pracuje takto:V okamžiku zapnutí je na bázitranzistoru T1 nulové napětí, takžetranzistor nevede. Napětí usměr-něné diodou D1 se přes rezistor R1dostává na bázi tranzistoru T2,čímž se T2 stane vodivým a přivádíkladné napětí na řídicí elektrodutriaku Tk, který sepne stykač.

Přes potenciometr P a rezistorR5 je nabíjen kondenzátor C2 ažnapětí na něm dosáhne jmenovi-tého napětí Zenerovy diody D2. Tapropustí na bázi tranzistoru T1kladné napětí. Tím se T1 stanevodivým a naopak T2, který dosudvedl, uzavře, takže na řídící elekt-

rodě triaku je napětí nižší než UGTa triak vypíná. Vypnutí pak trvá pocelou dobu, po kterou je C2 nabit,resp. pokud vypínač S (obr. 6)je sepnut a na diodu D1 je při-váděno napětí z transformátoru TR

Časový spínač AP zapojíme naplošném spoji podle obr. 8. Bylo bymožno použít i méně výkonný triak,například KT 205/600, pokudovšem nepřesáhne proud proté-kající cívkou stykače v rozepnutémstavu (těsně po zapnutí než přitáh-ne kotva), výrobcem povolenýproud triaku. Protože sepnutí tria-ku trvá jen několik sekund, jezbytečné triak montovat na chla-dič.

Pokud by výroba plošného spoječinila potíže, postačí — vzhledemk jednoduchosti zapojeni' — na-nýtovat do destičky z izolantu (tex-tit, pertinax ap.) v místech vývodůsoučástí duté mosazné nýtkya vývody ze součástí potom podleschéma (obr. 7) vzájemně propojit.Přívody 1 až 3 provedeme z tlust-ších vodičů průměru 1 až 2 mm. Zatyto vývody upevníme časovacíobvod ve třech svorkách lámacísvorkovnice (čokolády). Usnadní tomontáž a v případě poruchy rych-lou výměnu.

Doba sepnutí je s uvedenýmisoučástkami do tří sekund, což jedoba úměrná pro rozběh motorudo 1,5 kW a lze ji pootočenímpotenciometru P zkrátit. Pokud bytato doba pro rozběh nevyhovova-la, lze ji naopak, zvětšením hodno-ty předřazeného rezistoru R5 pro-

dloužit. Tím se sice omezí časovávariabilita, ale protože bude vyho-vující hodnota nastavena trvale,není toto omezení na závadu.Zvětšovat hodnotu kondenzátoruC2 není vhodné, protože tím by-chom prodloužili zotavovací dobuobvodu. Paralelním připojením re-zistoru R6 ke kondenzátoru lzezotavovací dobu zkrátit a zároveňprodloužit spínací čas. Bez tohotorezistoru je zotavovací doba cca5 s, což pro běžné použití postačí,zřídka potřebujeme motor spínatv kratších intervalech.

Časovací obvod AP je napájennapětím asi 8 až 10 V st. Totonapětí musí být poměrně tvrdé,protože obvod v okamžiku sepnutíodebírá proud asi 60 mA, ale <ÉEcelou další dobu zapnutí motorujen 12 mA. Není jej tedy možnonapájet přímo ze sítě přes před-řadný odpor ani se stabilizací Ze-nerovou diodou, protože bychomztrátovým výkonem zbytečně topili.

Použité součástkypro časovači obvod A P (obr. 7)

62

Proto je odebíráno z transformáto-ru. Bohatě postačí obyčejný zvon-kový transformátor, popřípaděještě menší typ.

Usměrněné napětí na konden-zátoru C1 musí dosáhnout asi 12až 14 V. Vyšší napětí by ohrožovaloživotnost kondenzátoru C1 (15 V)a zbytečně zvyšovalo proud, te-koucí řídicí etektrodou triaku.Rychlejším náběhem napětí na C2by se zkrátil spínací čas. Při nižšímnapětí by bylo nutno zaměnit Zene-rovu diodu D2 za jinou s nižšímZenerovým napětím.

Celkové uspořádání spouštěcíhoobvodu jen na obr. 6, kde F1 jejistič, který zároveň zastává funkcihlavního vypínače, SP je tlakovýnebo hladinový spínač, popřípadějiný element, kterým chceme chodmotoru řídit. Dimenzujeme ho naplný proud motoru. Neuzeměné

(nespojené s nulovacím vodičem)vývody transformátoru TR musí býtjištěny (ČSN 33 2200, či. 6.1.4.2).K tomu účelu postačí skleněnétrubičkové pojistky v příslušných'držácích. Hodnoty pojistek FIM ažFU3 (obr. 6) jsou pouze informativ-ní.

Aby provoz motoru byl spolehli-vý a bezpečný, je nutno jej jistit tzv.nadproudovou ochranou. Tatoochrana zabrání poškození motorupři různých poruchách. K tomuúčelu použijeme jistič typu UM.Jističe UV nejsou vhodné, neboťvypínají i při krátkém proudovémnárazu. Pro náš účel potřebujemevšak jistič, který spolehlivě vypne,trvá-li — byť i malé — přetíženídelší dobu. Proudovou hodnotujističe zvolíme co nejpřesnějik použitému motoru.

Lepší než jističe jsou tak zvaná

nadproudová relé. Lze je všakpoužít jen tehdy, když motor spínástykač. Proudovou hodnotu zvo-líme buď podle štítku motoru,nebo podle naměřeného proudupři normálním zatížení stroje. Přes-né nastavení vypínacího prouduprovedeme až za provozu. Jističdodatečné nastavení proudu ne-umožňuje. Při použití nadproudo-vého relé je nutno do přívoduproudu zařadit ještě jistič nebopojistku, chránící zařízení protizkratu.

Nadproudová relé typu R sevyrábějí výhradně jako třípólová(třífázová). Pro náš účel postačízapojení dvoupólové do přívodůsvorek V a W motoru. Rozpínacíkontakt pak bude zapojen doproudokruhu budicí cívky stykače,který motor spíná.

FRANTIŠEK LOUDA

JAK ŘEZAT ZAVITYNA KRÁTKÝCH TRUBKÁCH

# Při instalaci potrubních systémů zhotovit závity na konci velmi krát-(voda, plyn, ústřední topení apod.) ké trubky. U trubek průměru 1/2"je v některých případech třeba až 5/4" lze závity vyříznout velmi

jednoduše normální závitovou hla-vou, pomůžeme-li si nátrubkempříslušného průměru.

Postup práce osvětlíme na pří-kladu: Potřebujeme zhotovit závityG 3/4" v délce 15 mm na trubcepouze 70 mm dlouhé. Vezmeme3/4" trubku dlouhou asi 500 mma na jejím jednom konci vyříznemezávit G 3/4" v délce 15 mm. Trubkuupneme do svěráku a naměřímea odřízneme část A se závitem napožadovanou délku. Oddělenoučást B použijeme jako pomocnýdíl, na jehož konci vyřízneme závi-tovou hlavou závit G 3/4" v délce15 mm. Obě části A a B pak nasucho spojíme našroubováním ná-trubku G 3/4". Nejvhodnější je ná-trubek hladký, kovaný. Spojeníutáhneme pevně hasákem. Tentocelek pak upneme do svěráku tak,aby nátrubek s krátkým dílempřečníval v dostatečné vzdálenostinad čelistmi svěráku (asi 60 mm).Vodicí palce (pakny) závitové hlavypovolíme a seřídíme na vzdále-nost vnějšího průměru nátrubkuG 3/4" (tj. asi 40 mm). Nyní jižmůžeme závitovou hlavou (ráčnou)postupně vyřezávat potřebný závitG 3/4" na konci krátkého dílu.Protože krátký díl je upnut praktic-ky jenom za jeho závit, řežemezavity G 3/4" postupně na třikrát (uvětších rozměrů až na pětkrát). Povyřezání závitu a sejmutí závitovéhlavy hasákem krátký díl i nátru-bek odšroubujeme. Pilníkem zači-stfme a dokončíme práci.

I VAR MENTZL

63