1

SC4BK_KRIN Krizová intervence

Krizová intervence III.

Mgr. Bohuslava Horská

Sebevražda a práce s jedincem se sebevražednými problémy

Práce s klientem se sebevražednými tendencemi je součástí krizové intervence. V jejím rámci bychom měli být na takové situace připraveni. Chceme-li pracovat s jedincem v suicidálním kontextu, je třeba:

ujasnit si svůj vnitřní obraz smrti reflektovat eventuální vlastní sebevražedné tendence reflektovat svůj postoj k sebevraždě a sebevražedným jedincům seznámit se s teorií sebevražedného jednání – suicidologií seznámit se s postupem krizové intervence u klientů ohrožených sebevražedným jednáním

Definice sebevraždy

Sebevražda: latinsky suicidium, z sui = se, sebe a caedere = zabít, caedium = zabití; je akt vědomého

a úmyslného ukončení vlastního života.

Slovo sebevražda je spojením zvratného zájmena a slova vrah/vražda (má základ v praslovanském

výrazu vorgъ - nepřítel; v češtině došlo k posunu významu). Pro označení vykonání sebevraždy je v

češtině ustálené slovní spojení "spáchat sebevraždu". Slovo spáchat se přitom v češtině pojí s

negativními jevy (spáchat zločin, spáchat hřích…

Říčan (Agresivita a šikana mezi dětmi) pojmenování suicidium vykládá jako sebezabití s poznámkou

"Záměrně neužívám slova "sebevražda", které má odsuzující akcent; ten není u některých suicidií na

místě."

Sebevražda bývá definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní

život.

Světová zdravotnická organizace WHO přijala v r. 1968 tuto definici: "Sebevražedný čin je útok proti

vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním

výsledkem." Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt.

Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.

Postoje k sebevraždám a sebevrahům

ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen

k smrti

v křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako zásadní porušení přikázání

"Nezabiješ"

pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní

smrti

ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem

2

Signály odhalující riziko sebevraždy

Pope a Vasquez (1998) :

přímé verbální vyjádření

plán (čím je plán detailnější, specifičtější a proveditelnější, tím vyšší je riziko sebevraždy)

předchozí pokus (80 % dokonaných sebevražd předcházel pokus o sebevraždu)

nepřímé vyjádření a náznaky v chování (jde především o nepřímé věty typu „odejít pryč“,

„vše nechat být“, „vyřešit to jednou provždy“, rozdávání věcí, závět, obstarávání

sebevražedného nástroje)

deprese

beznaděj

intoxikace (mezi jednou čtvrtinou a jednou třetinou všech sebevražd je spojených s požitím

alkoholu)

klinické příznaky (poruchy nálad, neurózy, organický mozkový syndrom a schizofrenie.

V podstatě jakákoli psychická nemoc, kromě mentální retardace a demence, je rizikem, u

funkčních poruch je míra suicidality vyšší, u organických postižení nižší (viz dále)

pohlaví (muži dokonají suicidium cca 3 x častěji; viz dále)

věk (rizikovými věkovými skupinami jsou pubescenti, kteří procházejí nejrůznějšími krizemi,

lidé v krizi středního věku, a pak hlavně staří lidé, obzvláště nad 65 let)

rasa (především v rámci USA mají běloši tendenci k jedné z nejvyšších měr sebevražednosti.

Paradoxně, u afroameričanů je míra sebevražednosti tradičně nižší než u bělochů, a to

navzdory rasové diskriminaci, přetrvávající chudobě, sociální izolaci či nedostatku sociálních

prostředků. Míra sebevražednosti u Indiánů je vyšší, než u kterékoli jiné etnické skupiny v

USA).

vyznání (protestanti jsou více náchylní k provedení sebevraždy než židé či katolíci)

život o samotě (partnerský život redukuje riziko sebevraždy, obzvláště, pokud jsou přítomny

děti)

úmrtí blízké osoby (viz)

nezaměstnanost (viz)

zdravotní stav (viz)

impulsivita (viz)

rigidní myšlení (jde především o lidi, kteří mají tendenci vidět pouze jediné řešení. Vágnerová

(2004) uvádí, že lidé, jež se rozhodnou pro sebevraždu bývají rigidní při zvládání svých

problémů, nedostatečně flexibilní, s nízkou adaptabilitou a s tendencí k nesprávné

interpretaci někdy zcela bezvýznamných podnětů. „Rozhodnutí spáchat sebevraždu je

z tohoto hlediska projevem nedostatečné kognitivní pružnosti“. (Vágnerová 2004, 498)).

stresující a náročné události

propuštění z nemocnice (riziko sebevraždy je vyšší v průběhu víkendu po propuštění nebo

krátce po propuštění z nemocnice).

Identifikace rizika sebevraždy

Sebevražda většinou neplyne z touhy po sebezničení. Úvahy sebevrahů směřují k úlevě, obsahují

naději, že smrt je pouze vysvobozením od jejich starostí a problémů.

3

Klient hovoří o smrti, sebevraždě: jak rád by zemřel, jak to udělat, „…jaké to bude, když odejde…“.

Zajímá se o to, jak budou věci po jeho smrti.; trpí pocity beznaděje: „Takový život nemá cenu.“ „…K

ničemu už tady nejsem…“ Slyší hlasy či vidí věci, které ho navádějí, či mu přikazují, aby udělal něco

nebezpečného (sezení v okně bez zjevné příčiny, hraní si se zbraní atd.). Výroky: :

můj život už nemá smysl

se mnou si už nedělejte starosti

už budete mít ode mě pokoj

brzy všem uleví

takový život k ničemu není

k ničemu už tady nejsem

…

Sebevražda má většinou předvídatelný vývoj. Sebevražedné myšlení je rozpoznatelné a většinou se

dá zastavit, pokud zachytíme sebevražedné signály.

Příčiny sebevražedného jednání dle Shneidmana

nesnesitelná psychická bolest - život člověka je ohrožován bolestí a právě bolest je to, před

čím hledá úniku.

frustrované psychické potřeby. Potřeba bezpečí, úspěchu, důvěry a přátelství tvoří značnou

část našeho vnitřního života. Jsou-li syceny tyto psychické potřeby, k sebevraždě nedojde.

snaha vyprostit se. Sebevražda není náhodná, pro suicidanta má vždycky svou pointu a svůj

smysl. Je to způsob, jak se zbavit problému.

snaha zbavit se vědomí. Ukončit vědomí, zastavit uvědomování si bolestné existence,

vypnout vypínač života, to je cílem sebevraždy.

bezmoc a skleslost. Stud, vina, ztráta výkonnosti, zklamání ze vztahů a řada dalších pocitů

mnohdy vypadají jako ta skutečná příčina sebevraždy; pod tím se mohou skrývat pocity

slabosti a nemohoucnosti, které spolu s bolestí vedou k přesvědčení, že nic kromě

sebevraždy udělat nejde.

zúžené možnosti. Suicidální jedinci přestávají brát v úvahu rozmanité možnosti řešení svých

problémů a začínají se pohybovat pouze mezi dvěma krajními alternativami : absolutní

vyřešení, nebo absolutní skončení.

Rizika sebevražedného jednání dle Vágnerové

dědičnost. Existence dědičné zátěže sklonu k sebevraždám, která nesouvisí s psychickou

poruchou, nebyla potvrzena. Pokud tedy existuje nějaká genetická dispozice k tomuto

jednání, měli bychom ji chápat v souvislosti s duševní poruchou. Rizikovými faktory jsou:

Deprese. Nemocní v depresivní epizodě mívají opakované myšlenky na smrt, časté

sebevražedné představy a často se o sebevraždu i několikrát pokusí. Většinou mají úmysl

zemřít a zbavit se tak svého osobního utrpení.

Schizofrenie. Sebevražednou tendenci posiluje u lidí trpících schizofrenií pocit deprese,

pocity selhání, opuštěnosti, beznaděje, zavržení rodinou, užívání drog či alkoholu.

4

Porucha osobnosti. Nevyrovnaný osobností vývoj zvyšuje tendenci k nestandardnímu

nebo abnormálnímu chování. Lidé s poruchou osobnosti mají sníženou toleranci k zátěži

a sklon k užívání psychoaktivních látek.

rizikové faktory medicínského charakteru: Sebevražedné jednání může být reakcí na

nepřijatelnost těžkého tělesného onemocnění nebo invaliditu, která zatěžuje nebo

znehodnocuje život člověka. Chronická bolest, tělesná bezmocnost a nepříznivá prognóza

jsou faktory, které zvyšují riziko volby řešení sebevraždou. Tento motiv bývá častý u starších

nemocných lidí. Zvýšený počet sebevražd je také zaznamenán u lidí nemocných AIDS

faktor pohlaví. Postoj k sebevražednému chování závisí na pohlaví, je ovlivněn jak biologicky,

tak sociálně, rozdílností rolí a s nimi souvisejících společenských požadavků. Pro muže a ženy

nemá sebevražda stejný význam, ženy a muži mívají jiné motivy a obvykle si volí i jiný způsob

sebevraždy. U žen jsou příčinou častěji potíže v citových vztazích, v osobním životě. U mužů

převažují spíše problémy v oblasti seberealizace, nezaměstnanost, ztráta společenského

statusu apod. Tento odlišný postoj se projevuje větší četností sebevražd u žen. Oproti tomu

ale u mužů bývají třikrát častěji sebevraždy dokonány než u žen, což bývá způsobeno volbou

razantnějšího prostředku. Také v různých životních fázích jsou tendence k sebevražednému

jednání rozdílné. U žen v období rané dospělosti sklon k takovému řešení nepříznivých

životních situací klesá. Důvodem bývá mateřství, které představuje určitou ochranu před

sebevražedným chováním. Rozdílný bývá způsob vyrovnávání se se zátěžemi - ženy bývají

emotivnější a mají tendenci hledat pomoc. Pro spoustu mužů je tento způsob řešení méně

přijatelný. Pohlížejí na to, jako na své osobní selhání, neschopnost zvládat vlastní problémy.

sezónní a klimatické vlivy (viz)

sociálně-psychologické příčiny. Tyto příčiny jsou z hlediska míry rizika sebevražedného

chování velice významné. Je na místě rozlišovat vliv obecných společenských a individuálních

zátěží. Dále rozlišujeme důsledky dlouhodobě nepříznivé situace a aktuální problémy. Různé

sociální zátěže mohou fungovat jako faktory zvyšující riziko volby sebevraždy při řešení

problémové situace. Tak vážný důsledek mají pouze tehdy, když jsou subjektivně vnímány

jako významné a nezvládnutelné. Toto zvýšené riziko sebevražedného jednání se vyskytuje

při ztrátě zaměstnání, které představuje profesní a sociální postavení - snižuje se pocit vlastní

hodnoty, vyskytuje se trauma sebeúcty, která vede k poklesu sebehodnocení. Dále ztráta

zaměstnání způsobuje nedostatek optimismu a víry v budoucnost, selhání celoživotních

plánů a představ, dosavadního smyslu života. Jde komplexní neuspokojení v oblasti potřeby

bezpečí, potřeby seberealizace a potřeby pozitivní budoucnosti.

Neuspokojivé nebo chybějící vztahy, osamělost, nedostatek osobní opory významně zvyšují

riziko sebevražedného chování. Ohroženi jsou ti jedinci, kteří ztratili partnera jeho smrtí nebo

rozvodem. Dále jsou ohroženi lidé, jejichž rodinné vztahy jsou konfliktní nebo problematické.

Dobré vztahy, ať už je to manželství nebo jakýkoliv jiný vztah, působí na jedince pozitivně,

jako prevence sebevražedného jednání.

Další faktory:

sexuální orientace - homosexuální jedinci jsou ohroženi vyšším sebevražedným rizikem, než.

jedinci heterosexuální, zejména v adolescentním věku.

5

dřívější sebevražedné pokusy - když se dotyčný o sebevraždu již pokusil, je zde

nepodcenitelné riziko opakování; přitěžující okolností jsou i sebevraždy nebo sebevražedné

pokusy u příbuzných v rodině a u známých

výkon profese zahrnující kontakt s lidmi - lékaři (zejména na odd. ARO, pediatři a psychiatři)

a zdravotní sestry, učitelé, speciální pedagogové, policisté, právníci – tito lidé se často osobně

angažují na problémech svých klientů (pacientů, žáků) a velmi často jejich práce a snaha

nemá žádaný výsledek (drogově závislý člověk recidivuje, žáky nezajímá výuka, pacient zemře

atd.); přílišné počáteční nadšení se pak časem přehoupne ve vyhoření – apatii a pocit

nesmyslnosti

absence víry - věřící lidé jsou sebevraždou ohroženi mnohem méně

z hlediska věku jsou ohroženi vyšším suicidálním rizikem než, srovnatelná obecná populace

adolescenti a starší dospělí nad 65 let. U adolescentů je sebevražda dokonce třetí příčinou

vedoucí ke smrti; zatímco k příčinám vyššího počtu sebevražd mezi adolescenty patří změny

rodinné struktury, problémy s vlastní identitou a zvyšující se počet alkoholového a drogového

abusu, příčiny vysokého počtu sebevražd mezi staršími zahrnují tělesné nemoci, invalidita,

chronická bolest a závislost na péči jiných. Ve srovnání s mladšími jednotlivci, starší sdělují

svůj suicidální úmysl méně často a vykazují méně pokusů o sebevraždu jako prostředku pro

získání pozornosti

Typy klientů dle životních období:

dětské sebevraždy – jsou u nás druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí hned po úrazech.

Četnost suicidálního chování dětí narůstává v období vysvědčení; příčiny mohou být ve

vztahových problémech vlastních či rodičů apod.. U řady dětí je po neúspěšném

sebevražedném pokusu diagnostikována deprese.

pubescenti – v období puberty se jedinec nachází rozpory mezi svými představami a

skutečností, je to období prvních lásek, kdy nezájem milované osoby může přivodit bezbřehé

pocity zoufalství vedoucí až k sebevraždě.

adolescenti – krizový vývoj adolescentů se týká často hledání smyslu života, hledání svého

místa na světě a hledání vlastní identity. Trápení s láskou se tu objevuje také, jako vážné

téma. Adolescenti většinou vykazují mnoho příznaků presuicidálního chování. Mění své

návyky i chování, vrací půjčené věci, snaží se urovnat spory, izolují se nebo se chovají

nápadně riskantně – užívají drogy, alkohol nebo se chovají promiskuitně.

mladí dospělí – tato skupina nepřináší mnoho sebevražedných klientů, ale přesto se objevují.

Může jít o nemoc, rozchod s milovanou osobou, smrt někoho blízkého, změna místa i ve

smyslu přechodu do práce nebo mezi zaměstnáními, velká zátěž odpovědnosti za děti aj.

krize středního věku – toto období s sebou většinou vždy nese bilanci minulých let a hledání

nového smyslu života, když ten předešlý už odezněl.

staří lidé – se k sebevraždám uchylují v případě, že se cítí ohrožení, že nebudou soběstační,

že budou muset pobývat v nějakém zařízení, k němuž nemají důvěru, že je už nic pěkného

nečeká, z důvodu nemoci, ekonomické závislosti, špatným vztahům v rodině apod..

6

Suicidální chování

suicidální myšlenky a tendence jsou charakterizovány verbálními či neverbálními projevy

toho, že jejich nositel se zabývá myšlenkami na sebevraždu. Úmysl zemřít však nemusí být

jednoznačný, mohou být přítomny ambivalentní postoje ke smrti a suicidálním činem je

dáván život v sázku.

suicidální pokus (tentamen suicidii) je každý život ohrožující akt, s úmyslem zemřít, avšak

nikoli s letálním koncem.

parasuicidium bývá definováno jako suicidální pokus, u něhož není přítomen úmysl zemřít,

jde tedy spíše o sebepoškození. I to však může skončit letálně.

suicidální dohoda - pokud se dva či více lidé domluví, že společně spáchají sebevraždu

rozšířené suicidum je takové jednání, kdy nemocný v psychotické motivaci před vlastní

sebevraždou usmrtí blízkou osobu, například motivován ochránit ji před zlem tohoto světa

hromadné suicidium - obdoba rozšířené sebevraždy, ale týká se většího množství osob; často

souvisí s různými hnutími, které se zabývají problematikou kupř. konce světa nebo spasení

Klasické dělení sebevražd

bilanční sebevražda - podle některých názorů jediná „pravá“ sebevražda, k níž člověk

dospěje na základě zvážení pro a proti své existence a jejích podmínek

impulzivní - zkratkovitá sebevražda, reakce na aktuální událost

sebevražda biická - motiv má původ v realitě (např. dluhy, nemoc)

sebevražda patická - motiv vychází z psychopatologie (např. halucinace, bludy – např. se

zabije pacient trpící schizofrenií, aby tak unikl svým halucinovaným pronásledovatelům)

sebezabití - úmrtí vlastním přičiněním, ale bez původního záměru; např. smrtelný úraz z pádu

opilého člověka

sebeobětování - úmyslné ukončení života s cílem prospět svou smrtí nějaké myšlence či

nějakému jinému člověku

inspirovaná sebevražda – inspirace jiným člověkem, reálným či hrdinou uměleckého díla

Dělení podle Emila Durkheima

atruistická sebevražda – motivovaná pomocí druhým lidem (např. v období hladu se jeden

člen rodiny takto obětuje, aby měli ostatní více jídla)

anomická sebevražda – vychází z pocitu člověka, že nic nemá smysl, že společenské hodnoty

jsou bezobsažné, nicotné

egoistická sebevražda – motivovaná pocitem hrubého selhání jedince (např. kvůli

nemožnosti sehnat zaměstnání) - „ztráta kreditu”

Statistiky sebevražednosti

sebevraždy u nás tvoří cca 1,5% celkového počtu úmrtí. V ČR se ročně stane kolem 1600

dokonaných sebevražd s tím, že je zde mírná tendence ke snižování. V historii měření (od

roku 1876) bylo nejvíce sebevražd v roce 1934, a to přes 4000 (nejspíš lze dát do souvislosti s

politicko-ekonomickým vývojem).

nedokonaných sebevražd (tzv. demonstračních sebevražd a sebevražedných pokusů) je asi

5x více, než sebevražd dokonaných.

muži končí svůj život sebevraždou 3 x častěji než ženy (uvádí se i 4x, 5x)

7

v populaci podle věku počet sebevražd narůstá a naprostého vrcholu dosahuje kolem veku

50 let; pak klesá a znovu, ovšem jen mírně, roste ve věkové skupině 70-80 let.

zhruba 60% sebevrahů volí jako způsob smrti oběšení, následuje zastřelení se, otrava a skok z

výšky. Na tyto čtyři způsoby připadá asi 90% všech sebevražd. V 10% jde převážně o

sebevraždu ostrým předmětem, skokem pod auto nebo lehnutím pod vlak a utopením.

Oběšení volí častěji muži než ženy; ty se naopak častěji než muži otráví. Otrava léky ale patří k

těm méně „efektivním“ způsobům sebevraždy, takže mnohé končí v kolonce „pokus“

nejvíce sebevražd v kalendářním roce bývá kolem dubna - jejich počet roste od ledna, v

dubnu dosahuje maximum a od května klesá. Možná překvapivě je stabilně nejméně

sebevražd v prosinci. Nepotvrzují se tedy předpoklady o tragických osudech osamělých lidí

kolem Vánoc a naopak všestranného optimismu z přicházejícího jara. Nejhorším dnem z

tohoto pohledu je 1. leden (může souviset s bilancováním a rekapitulací minulého roku a

vyhlídkami do roku následujícího, často zvýrazněnými alkoholem)

nejvíce sebevražd v týdnu se stane v pondělí, nejméně v sobotu.

velikost obce (města) nemá na počet sebevražd výraznější vliv. Nejnižší sebevražednost mužů

byla zjištěna v okresech Pelhřimov, Benešov, Jihlava, Třebíč a Kolín, nejvyšší naopak

v okresech Sokolov, Semily, Most a Cheb. U žen jsou minima v okresech Blansko, Jihlava,

Opava, Třebíč a maxima v okresech Cheb, Most, Svitavy, Prachatice a Plzeň.

co se týká jednotlivých států, nejvíce sebevražd připadá na Litvu, Rusko, Lotyšsko, Estonsko,

Maďarsko, Dánsko, Finsko, Japonsko, Ukrajinu, ale i Švýcarsko – tedy převážně východní a

severní státy. Naopak méně sebevražd je evidováno směrem na jih a západ – v Portugalsku,

Španělsku, Anglii, Řecku, Gruzii a v Arménii. Tyto rozdíly se vysvětlují délkou slunečního svitu

a komfortností ekonomicko-společenských poměrů.

pokud jde o vzdělání, celá polovina sebevražd připadá na vyučené jedince, následují lidé se

základním vzděláním, pak s úplným středním a nejméně sebevražd je ve vysokoškolsky

vzdělané populaci (5% celkového počtu sebevražd).

Faktory podmiňující odolnost vůči psychosociální zátěži

Odolnost člověka vůči psychosociální zátěži souvisí podle Vymětala se třemi okruhy proměnných:

rodinné zázemí - ”zasazenost” člověka, zkušenost bezvýhradné akceptace druhými jsou

důležité pro duševní zdraví člověka. Sociální síť stabilizuje člověka, poskytuje mu oporu.

osobnostní charakteristiky

autonomie – ve svých rozhodnutích spoléháme především sami na sebe. Opakem je

člověk vnějškově řízený, snadno podléhající a rychle ovlivnitelný ostatními lidmi (”třtina

ve větru se klátící”). Autonomie v sobě zahrnuje odpovědnost a nezávislost, osobní

svobodu při rozhodování

identita – vědomí vlastní totožnosti a kontinuity v čase

autenticita – být sám sebou, nic si před sebou nepředstírat. Předpokládá dostatečnou

míru

sebepoznání a porozumění sobě. Tyto tři charakteristiky podporují vnitřní stabilitu

hodnotový systém – soubor relativně stálých postojů a názorů týkajících se základní

orientace a vztahů člověka ke světu a k sobě. Umožňuje porozumět světu a dává věcem

hodnotu (na základě níž můžeme volit), má motivační sílu. Hodnoty nadčasové a

přesahující jsou spolehlivější než hodnoty vázané časově a pouze vlastní osobou

8

noetický postoj – vyjadřuje pochopení světa i základní vztah ke světu ve smyslu jeho

poznatelnosti, ovlivnitelnosti a smysluplnosti

nezdolnost (hardiness) představuje schopnost jedince vytrvale a efektivně zvládat obtíže.

Zahrnuje situační i vlastní kontrolu (control), tendenci vnímat obtíže a překážku

apelativním způsobem (challenge) i osobní zaujetí k překonání obtíží a překážek

(commitment).

koncepce chování typu A a B se vztahuje k osobnostním rozdílům v oblasti soutěživosti,

ve sféře pracovního zaujetí a odpočinku, v tendenci potlačovat stres, vyjadřovat emoce

apod. Suicidálním chováním jsou více ohroženi osoby typu A.

strategie řešení svízelných situací (coping strategie) - obvyklý postup, jímž se lidé snaží

zvládnout problémovou situaci. Základních strategií není mnoho a jsou pevně zakotveny

osobnostně. Mezi fylogeneticky nejstarší způsoby patří útěk, útok a volání o pomoc. I v našich

běžných, diferencovaných každodenních reakcích můžeme vystopovat některou z těchto

archetypálních tendencí.

sociální podpora (social support) se vztahuje k míře, v níž je chování a prožívání subjektu

schvalováno jeho nejbližším sociálním okolím prostřednictvím pozitivních zpětných vazeb,

emocí a činů. Zahrnuje pozitivní faktory subjektem přijímané, ale i vysílané vůči ostatním

lidem. Může se týkat informačních, materiálních i emocionálních aspektů.

konstruktivní myšlení je schopnost jedince věcným, přiměřeným a flexibilním způsobem

hodnotit objektivní i subjektivní momenty existujících problému a dospívat k adekvátním

efektivním řešením.

kvalita života (quality of life) je výsledná bilance pozitivních či negativních hodnocení všech

nejdůležitějších aspektů individuální existence člověka.

Další faktory: extraverze-introverze, neuroticismus, negativní a pozitivní afektivita, úroveň anxiety

(úzkosti), kvalita sebepojetí. Průběh stresu ovlivňuje i úroveň intelektu (schopnosti, znalosti,

dovednosti), zdravotní návyky (kvalita a kvantita spánku, úroveň výživy, vztah ke kouření, alkoholu,

tělesná hmotnost) a biologické faktory (genetická výbava, pohlaví, věk, zdravotní stav).

Mýty o sebevraždách:

Představa: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže

zabránit. Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou

žít i zemřít. Jejich postoj k výsledku sebevražedného jednání je ambivalentní. Když se jim

dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit.

Představa: Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá.

Skutečnost: Jde o velmi rozšířený a nepravdivý mýtus. Opak je pravdou. To, že někdo o

sebevraždě mluví, je důkazem, že sebevražda je obsahem jeho myšlenek. Je tedy určitě ve

větším ohrožení než ten, kdo o ní nemluví.

Představa: Lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, nehledají pomoc.

Skutečnost: Je prokázáno, že většina lidí, kteří spáchali sebevraždu, hledala lékařskou pomoc

v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V

podstatě v každém suicidálním aktu je obsaženo volání o pomoc.

Představa: Když se někdo po delším období smutku či neklidu rozveselí, nebo uklidní, je

vyhráno.

9

Skutečnost: Rozhodnutí o sebevraždě může přinést úlevu, která působí navenek jako zlepšení

situace. Člověk získává po delší době určitou moc, „řešení“, „východisko“.

Představa: Za špatného počasí je více sebevražd.

Skutečnost: Mnozí lidé se cítí lépe za ponurého počasí, kdy je hůře i ostatním. Za jásavého

dne, kdy je všem (zdánlivě) dobře, vnímají diferenci, což se může stát spouštěčem

suicidálního jednání.

Představa: Sebevražda přichází bez varování.

Skutečnost: U lidí, kteří jsou ohroženi suicidálním jednáním, můžeme pozorovat dosti

dlouhou dobu různé známky psychického napětí, poruchy spánku, tělesné obtíže apod.

(presuicidální syndrom)

Představa: Každý, kdo se pokouší o sebevraždu, musí být psychicky nemocný.

Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, netrpí „šílenstvím“, ale mohou být

depresivní, mohou pociťovat bezvýchodnost a nevěří, že existuje jiná životní alternativa.

Představa: Když se někdo pokusí o sebevraždu, je ohrožen sebevražedným jednáním

navždy.

Skutečnost: Některé osoby, které se pokoušejí o sebevraždu, trpí tímto stavem pouze v

určitých obdobích svého života.

Představa: Když se někoho zeptáme na sebevražedné myšlenky, můžeme mu tento nápad

vnuknout.

Skutečnost: Není žádný důvod se domnívat, že bychom hovorem o suicidiu mohli tento

nápad vnuknout někomu, kdo suicidální není. Rozhovor o případných suicidálních

myšlenkách může naopak pomoci a dovoluje posoudit suicidální riziko.

Představa: Sebevražda se vyskytuje nejvíce buď mezi velmi bohatými lidmi, nebo naopak

mezi velmi chudými.

Skutečnost: Sebevražednost se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, i když chudoba je

jedním z rizikových faktorů

Proces sebevražedného jednání:

1. Člověk je pod vlivem určitých zátěží, uvažuje o jejich řešení a jednou z možností se mu začíná

jevit sebevražda. Suicidální tendence jsou jen na symbolické úrovni – v rovině úvah a

představ; mnozí lidé v této fázi o sebevraždě mluví.

2. Následuje fáze konfrontace, je charakteristické ambivalencí: vnitřním bojem protichůdných

(sebezničujících a sebezáchovných) tendencí. V tomto období se mohou objevit

sebevražedné výhrůžky, volání o pomoc, kontakty s krizovým centrem apod. Rozhodně není

pravda to, že ten, kdo o sebevraždě mluví, ji nespáchá; naopak – výhrůžku sebevraždou je

třeba vždy brát vážně. Převáží-li v této fázi autodestruktivní tendence, končí toto období

závěrem, že není nutné zůstat naživu.

3. Následuje fáze uklidnění. Buď je sebevražda jako řešení již zcela vyloučena (někdy jen na

určitou dobu odložena!) nebo je uklidnění jen zdánlivé a znamená něco jako „klid před

bouří“. V tomto období (v němž může být i objektivně pozorovatelné uklidnění, nejen

subjektivně pociťované) jedinec dopracovává plán uskutečnění sebevraždy a nebezpečí

realizace je značné. Člověk v tomto údobí sestavuje konkrétní plán pro své jednání. Volí

formu: zastřelení, oběšení, skok, předávkování léky atd. Plánuje také, kde sebevraždu

provést, zda doma či mimo své bydliště. Pokud doma, tak na kterém místě, zda v obývacím

10

pokoji, na půdě, zahradě či ve sklepě. Přemýšlí také o tom, kdo objeví jeho tělo, zda rodinný

příslušník, soused, přítel či policie. Jakmile vyřeší tyto otázky, začne sbírat důvody pro

provedení sebevraždy a obvykle jich shromáždí velké množství pro to, aby svůj plán

uskutečnil.

Iracionální přesvědčení o sebevraždách (Kranzová, Frankel)

všichni toho budou litovat

všichni mě budou litovat

budou muset udělat, to co chci

všichni mi půjdou na pohřeb – projeví mi lásku.

budeme zase spolu

zbavím se bolesti

vezmu život do svých rukou

Kompetence klienta

Mnoho lidí, na otázky nebo práci sociálního pracovníka či interventa odpovídá otázkou: „Chcete mi

snad říct, že nemám právo to udělat?“ nebo mluví o tom, že se nikdy v životě neměl možnost

opravdu svobodně rozhodnout a tak to chce udělat aspoň v tomto. Vždy je velmi důležité uspokojit

klientovu potřebu svobody a odpovědět: „Ano, vy to udělat můžete, je to pouze na vás.“ Další

plynutí rozhovoru by však mělo přinést informace o konečnosti a definitivnosti tohoto řešení a že by

stálo za to přemýšlet o nějaké jiné cestě, jak zmírnit bolest, paniku, beznaděj, strach nebo jiné pocity

a problémy klienta. Potom řekneme: Skutečně to můžete udělat, tuto možnost teď znáte, ale

sebevražedný čin lze odložit, dát šanci tomu řešení, které v tuto chvíli nevidíte.

Ringelův presuicidální syndrom (Ringel, 1969)

Triáda:

1. psychické zúžení (které se projevuje v percepci vlastní situace jako nadále neudržitelné a

bezvýchodné, zvýrazněným prožíváním astenizujících emocí (úzkost, strach, bezmoc,

beznaděj, smutek, zoufalství, izolace, ztráta zájmu o svět)

2. autoagrese, autoakuzace

3. suicidální fantazie

Zužování může být situační, kdy se jedinec domnívá, že je ohrožen vnějšími okolnostmi, které nemůže

ovlivnit a nad kterými nemůže zvítězit. Těmito vnějšími okolnostmi se cítí zahlcen, důsledkem

takového zužování může být osudové neštěstí (např. nevyléčitelná nemoc, smrt blízké osoby), nebo

vlastní chování (např. zavinění nehody nebo prohrání velké sumy peněz). Jedinec vnímá realitu

jednostranně (dynamické zužování), zkresleně, přes černé brýle, omezuje se jen na aspekty, které

snižují jeho hodnotu, nebo které ho naopak idealizují. Jeho život je stále více určován jen afekty,

z obranných mechanismů dominuje popření a idealizace. Dochází k redukci sociálních kontaktů a

interpersonálnímu osamění (mezilidské zužování), svět ztrácí svou přitažlivost a redukuje se okruh

hodnot, dochází k narušení dosavadní hodnotové hierarchie (hodnotové zužování). V této fázi se

11

často objevují poruchy spánku, příjmu potravy. sexuální apetence, sklon k abúzu alkoholu či jiných

drog

Fantazie se týkají především způsobu provedení suicidia, pohřbu a předpokládaných reakcí svých

blízkých nebo jiných významných osob (častá je představa jejich lítosti nad odchodem suicidanta),

mohou se však týkat i bolesti, smrti a posmrtných představ.

Kubický model sebevraždy (Shneidman. 1987)

Graficky jej lze znázornit jako krychli skládající se ze 125 menších krychliček. Krychle má tři roviny:

tlak, bolest, rozrušení.

Úroveň každého z těchto tří uvedených faktorů může být posuzována na škále l až 5. Nejvyšší

hodnocení všech tří faktorů (5-5-5) signalizuje u jednotlivce nejvyšší riziko sebevraždy.

Pojem tlaku se vztahuje k událostem, na které jednotlivec reaguje, a který vede jednotlivce k

sebevraždě. Negativními tlaky mohou být např. ponížení, odmítnutí, vyřazení, neúspěch, prohra, ale i

další nepříznivé či katastrofické interpretace událostí.

Psychická bolest plyne z frustrace psychologických potřeb (např. potřeby výkonu, prestiže,

autonomie, vyhnutí se hanbě a opovržení) a může se rozpínat od žádné, či malé až k nesnesitelné

bolesti.

Rozrušení, které může vyplývat z jakéhokoliv zdroje, je spojováno s kognitivním a percepčním

zúžením, které se pro sebevraždu jeví jako nejdůležitější. Ohrožený jednotlivec se stává zvýšeně

rozrušený, dochází k dichotomickému myšlení, tunelovému vidění, v němž vidí sebevraždu jako

jediné možné řešení subjektivních zkušeností bolesti a tlaků.

Typologie suicidantů (Klimpl, 1998):

1. interakčně bohatý - se svými suicidálními úvahami se svěří někomu blízkému či lékaři, svou

suicidální krizi se snaží řešit pomocí vztahů, jeho zakázkou je naučit se zvládat afekty a

impulsy, které jsou pro jedince nepříjemné nebo nepřijatelné. Stupeň suicidálního vývoje

obvykle odpovídá stádiu ambivalence. Jedinec může manipulativně zdůrazňovat nebezpečí

sebevraždy, což mu zajišťuje pozornost.

2. interakčně chudý - o svých sebevražedných úvahách nemluví, rezignovaně se stahuje ze

vztahů, vyvolává pocity prázdnoty, rezignace a apatie. Je třeba pozornosti a opatrnosti. Na

rozdíl od interakčně bohatého typu vyžaduje větší aktivitu pomáhajícího, aby mohl sdělit své

pocity, vyjádřit, že se mu vede zle, že je ohrožen. Posouzení závažnosti suicidálního

nebezpečí je obtížné, riziko spáchání sebevraždy vysoké, přítomnost obvyklých alarmujících

příznaků (manifestní deprese, suicidální pokus v anamnéze, příslušnost k rizikové skupině) je

sporná nebo zcela chybí.

3. pseudostabilní - pokud je rozhodnut pro sebevraždu, chová se klidně a vyrovnaně,

v rozhodnutí našel úlevu. Od interakčně chudého typu se liší důsledným stažením ze vztahů,

se sebevraždou je srozuměn. Tento typ je nejobtížněji rozeznatelný, a také nejvíce ohrožený

suicidiem.

Komunikace se sebevražedným jedincem

12

Člověk, který se rozhoduje pro smrt, se dostává do jiné časové dimenze. Přemýšlí pomalu, vyjadřuje

se pomalu, zpomalení můžeme vidět i v pohybech. Toto tempo musíme respektovat a do jisté míry se

mu podřídit. Rozhodně nesmíme dávat najevo netrpělivost, nespěchat, nenabízet slova, která člověk

v sebevražedné krizi obtížně hledá. Pomlky, které v rozhovoru nastanou, mohou mít velký význam.

Důležitá je i emoční angažovanost. Lidé v krizi jsou velmi vnímaví a citliví na lidskou účast, ostatně to

je právě to, co od sociálního pracovníka nebo interventa potřebují.

Obecné principy intervence – chronologicky

Je důležité identifikovat, o jaký typ suicidality jde. Klient může suiciditně reagovat z důvodů, kdy

může bilančně přemýšlet o smrti, může to být reakce na náročnou životní situaci, může to být signál

„potřebuji pomoc“ a může to být manifestace, jejíž cílem je upozornit na sebe, stát se centrem

pozornosti. Po celou dobu kontaktu se sebevražedným jedincem musíme zůstat soustředěni na něho,

zcela odložit své osobní i pracovní starosti a věnovat mu výlučnou pozornost (empatie), aby cítil, že

jsme tu pro něj.

je důležité se klientem mluvit otevřeně, zeptat se, zda uvažuje o sebevraždě. Tím, že

vyslovíme, slovo sebevražda, tak to neznamená, že mu tím něco podbízíme. Naopak tím

můžeme zjistit, jak dalece o sebevraždě přemýšlí. Pokud jsou úvahy vážné, bude mít klient asi

promyšlený plán, jak to udělat. Výjimkou může být dítě, kde můžeme použít formulaci „radši

tu nebýt“

pokud klient o sebevraždě uvažuje, otevřeně mluvíme o jeho pocitech a starostech.

Vyslechnout s porozuměním a bez hodnocení či obviňování.

ptáme se na sebevražedný plán - jak to chce provést, účelem je zjištění závažnosti

Klient se pohybuje pouze v rovině úvah

Klient má připravený plán a potřeby k vykonání - „Budu doma a mám už revolver“.

co očekává od smrti - většinou úleva, klid, pokoj, konec utrpení atd.

co nastane v jeho okolí bezprostředně po smrti?

kdo jej najde? Jaká bude jeho reakce?

jak bude vypadat pohřeb? Jací lidé tam budou?

tyto otázky mohou otevřít nová témata a zrelativizovat nutnost okamžité sui

vedeme klienta k poznání a prožitku, že on má svůj život v rukách a může se z krizové situace

dostat, proto nikdy nesmíme použít argumenty devalvující jeho schopnost vést svůj život.

Může to vést naopak k urychlení sebevražedného jednání. Je to pouze klientova volba a je na

něm, aby to celé dobře zvážil, protože je to rozhodnutí nezvratné a konečné.

ostatně, může udělat kdykoli, takže proč před tím ještě něco nezkusit?

povzbuzujeme vyjadřování emocí, potvrzujeme právo cítit to, co cítí. Pro vyjadřované emoce

poskytujeme bezpečný rámec. Případnou podrážděnost či útočnost nebereme osobně,

uvědomujeme si, jak hluboce je člověk zraněn, když stojí před nejzávažnějším rozhodnutím -

život nebo smrt.

připomínáme volajícímu jeho vlastní kapacity, přirozené zdroje pomoci, co jej kdysi udrželo

nad vodou, co či kdo mu pomohl, jak to zvládal, současně upozorňujeme na limity současné

situace, která pomine, stejně jako jiné v minulosti.

závěrečnou fází je dohoda, co konkrétně dál dělat. Nabídnutí místa v krizovém centru. Pomoc

od přátel a příbuzných. Detailní naplánování programu na nejbližší dobu. Preventivní

13

opatření pro případ, že by se sebevražedné tendence znovu objevily. Kam zatelefonovat, kam

jít, co dělat - nejlépe pořídit „kartičku první pomoci“

v případě, že se klient nevzdává myšlenek na sebevraždu, děláme dohodu o odložení suicidia

a plánujeme následná opatření a kontakty.

Doporučení pro komunikaci se sebevražedným jedincem

navázat kvalitní kontakt a získat čas

klient přemýšlí pomalu, vyjadřuje se pomalu, zpomalení můžeme vidět i v pohybech

být trpělivý, nespěchat, nenabízet slova

emočně se angažovat

vzájemná interakce

mluvíme pomalu, zřetelně, jednoduchým jazykem, vícekrát opakujeme, nepoužíváme cizích

slov

není tak důležité, co říkáme, ale jak to říkáme

neuchylujeme se k frázím, zůstáváme sami sebou

dovednosti aktivního naslouchání

musíme ovládat svůj hlas i řeč těla

reagujeme na jeho hněv, bereme ho vážně, ptáme se kdo nebo co mu ublížilo

hledáme tu jeho část, se kterou můžeme komunikovat a spolupracovat

naše nabídka pomoci může být více direktivní (klient v krizi bývá rád, že někdo rozhoduje za

něj), ale nikdy ne bez jeho účasti

Smlouva o přežití:

Smlouva je vhodná pro všechny, kdo racionálně uvažují, nikoli pro klienty pod vlivem drog,

psychotiky, mentálně postižené, apod.“ Realizace smlouvy spočívá v následujících krocích

(Špatenková 2004) :

1. Rozhovor a zhodnocení stavu ohrožení

2. Provedení smlouvy: nejdůležitějším bodem v této metodě je otázka: „Na jak dlouho dobu jste

si jist, že nespácháte sebevraždu nebo se nenecháte zabít, ať se stane cokoliv?“ Není ale

vhodné nutit klienta, aby přijal nějakou námi navrženou dobu, je adekvátnější ponechat ho,

aby si ji sám stanovil tuto dobu. Smysluplné odpovědi jsou typu: „Budu se snažit, abych zůstal

na živu…“ , apod. Dáváme pozor na vágní odpovědi, výmluvy, které mohou být předmětem

konfrontace nebo na příliš dlouhé časové úseky. Údajně odpověď obsahující více než 7-10

dnů poukazuje na to, že klient buď není akutně ohrožen, nebo sám sebe špatně zná.

3. Realizace smlouvy: pracovník s klientem prodiskutuje, jak stráví dobu do příštího kontaktu, tj.

sestaví rozvrh hodin, do další sjednané aktivity.

4. Obnovení smlouvy: jestliže se intervent s klientem dohodne na určitém čase

a způsobu obnovení smlouvy, je povinen tuto dohodu dodržet, nebo se postarat o náhradu

za svou osobu, což může být riskantní. S obnovováním se pokračuje tak dlouho, dokud klient

nedospěje k zásadnímu rozhodnutí, že zůstane naživu.

14

Co nedělat

NEobviňovat

NEodsuzovat

Nemoralizovat („život jste si nedal, nemůžete si ho vzít“)

Nebagatelizovat („to není tak strašné, to já…“, „…a kvůli tomu se chcete zabít?“) („zase bude

líp“, „ráno moudřejší večera“)

Neprovokovat výčitky svědomí („co vaše děti/manželka/rodina? Moc jim ublížíte.“)

NEhádat se s klientem

NEanalyzovat. (vlastní motiv může být někdy samotnému suicidujícímu nejasný, proto je lepší

spíše než na hlubokou analýzu příčin („Proč vlastně…?“) se soustředit na tu pomyslnou

„poslední kapku“, která klienta přivedla na myšlenku spáchat sebevraždu. Ptáme se po

událostech posledních hodin, dnů, týdnů)

NEpanikařit. Je nezbytné, aby pracovník zachoval klid, který klient nutně potřebuje, aby

zůstal sám sebou a vědomě se kotvil ve svém vnitřním centru, vnímal pevnou zem pod

nohama.

NEhovořit rychle - klient, který se pohybuje na hranici života a smrti může působit značně

zpomaleně. Mluví pomalu, i dech může být pomalejší. Je důležité být trpělivý a dát klientovi

dostatek prostoru pro vyjádření.

NEuchylovat se k frázím!!! Vyjádřit opravdový zájem, být plně s klientem, poskytnou emoční

podporu.

NEbrat si klientovu agresi osobně

NEurážet se

NEvracet agresi (ale brát klientovu agresi vážně, ptát se na zdroj agrese, kdo, nebo co mu

ublížilo, že se takto cítí)

Legislativní ukotvení

Neposkytnutí pomoci - § 207

(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne

potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím

svobody až na jeden rok.

(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne

potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude

potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Účast na sebevraždě - § 144

(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li

alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v

odstavci 1 na dítěti nebo na těhotné ženě.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v

odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě stižené duševní poruchou.

15

Následná péče o klienta:

RZP zhodnotí stav pacienta a podle jeho zdravotního stavu je převeze

na interní oddělení (či jednotku intenzivní péče) - v případě otravy

na chirurgii či traumatologii (či jednotku intenzivní péče) - v případě poranění, pořezání apod.

pokud není poraněn a nevyžaduje zdravotní péči, je převezen buď do krizového centra nebo

na psychiatrii - dle závažnosti buď na otevřené nebo uzavřené oddělení

pokud je hospitalizace nedobrovolná, musí psychiatrie oznámit tuto skutečnost. Po sedmi

dnech soudní znalec rozhodne, zda je hospitalizace dále nutná, nebo ne.

Krizová centra

- není potřeba doporučení, respektována anonymita (z té je však třeba vystoupit při pobytu na

krizovém lůžku)

Nabízejí:

krizovou linku pomoci

krizová lůžka - 1-3 noci, v závažných případech i déle

hygienické zázemí včetně stravy

pomoc psychologickou, psychiatrickou, poradenství a stabilizaci krizové situace

diskrétní přístup

pomoc při sestavení krizového plánu

První pomoc pro pracovníka:

máte víc času, než si myslíte

člověk i v krizovém stavu je schopen říci o sobě důležité informace, abyste se mohli v situaci

orientovat a je schopen dohody s pracovníkem

vyplácí se dobře navázaný kontakt s klientem

počítejte s negativními emocemi

pracujte se svým tělem – uzemněte se, dýchejte, centrujte, kotvěte

rozlište svoji zodpovědnost a zodpovědnost klienta

Naděje je stav ducha, ne stav světa. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace

srdce. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že

něco má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne."

Václav Havel, Dálkový výslech

16

Literatura a zdroje:

Cieslarová D.Horák M., Horská B. , Ptáček L.: Algoritmus pro práci se sebevražedným klientem, Modrá

linka 2006, 2009

Eis, Z. (1994). Krize všedního dne. Praha: Grada.

Franekl B, Kranzová R.: O sebevraždách. Linka důvěry, Praha, 1999.

Kastová, V. (2000). Krize a tvořivý přístup k ní. Praha: Portál.

Koutek J., Kocourková, J. Sebevražedné chování, Praha, Portál, 2003

Matoušek, O. a kol (2003). Metody a řízení sociální práce Praha: Portál.

Navrátil, P. (2000). Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Marek Zeman.

Sotolářová M., Práce se sebevražedným klientem, HZS ČR, 2009

Špatenková, N. et al. (2004). Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada

Vodáčková, D. (2002). Krizová intervence. Praha: Portál.

Vymětal, J. (1995). Duševní krize a psychoterapie. Hradec Králové: Konfrontace.

17

Pöldingerův dotazník suicidálního jednání:

se značnou pravděpodobností postihuje závažnost eventuálního suicidálního úmyslu. Jeho výhodou,

podobně jako výhodou všech dotazníkových metod je to, že lékař není nucen klást přímo otázky,

které se mu kladou těžko a dále i to, že kontrolované studie prokazují, že pacienti na dotazník nebo

na otázky kladené počítačem, odpovídají pravdivěji, protože mají menší potřebu se v takto zadané

situaci stylizovat.

Čím více otázek 1-11 je zodpovězeno ANO a čím více otázek 12-16 je zodpovězeno NE, tím vyšší je

suicidální riziko.

1. Přemýšlel jste v současné době o možnosti sebevraždy? ANO NE

2. Přemýšlel jste o této možnosti často? ANO NE

3. Musíte o tom přemýšlet, přestože nechcete? Vnucují se vám takové myšlenky

vlastně samy a proti vaší vůli?

ANO NE

4. Už jste někdy uvažoval o způsobu sebevraždy? ANO NE

5. Udělal jste již nějaké přípravy k sebevraždě? ANO NE

6. Mluvil jste s někým o svých sebevražedných úmyslech? ANO NE

7. Už jste se někdy v minulosti pokusil o sebevraždu? ANO NE

8. Spáchal někdo z vašich příbuzných či přátel sebevraždu? ANO NE

9. Cítíte, že vaše situace je strašná a beznadějná? ANO NE

10.Dělá vám potíže myslet na něco jiného než na současné problémy? ANO NE

11.Máte nyní méně kontaktů se svými příbuznými a přáteli? ANO NE

12.Máte zájem o to, co se děje ve vašem okolí nebo v zaměstnání? Baví vás vaše

koníčky?

ANO NE

13.Máte kolem sebe někoho, s kým byste volně a s důvěrou mohl pohovořit o

svých problémech?

ANO NE

14.Žijete pohromadě s dalšími lidmi (rodina, přátelé)? ANO NE

15.Máte pocit výrazné zodpovědnosti k rodině, k zaměstnání? ANO NE

16.Myslíte, že jste v zásadě věřící člověk? ANO NE