číslo 24/2012 vyšlo 21. 12. 2012 cena 20 Kč · 2019. 6. 24. · v tom neužívaje.“...

vyšlo 21. 12. 2012čís lo 24/2012 cena 20 Kč

-24-2012 17.12.2012 15:13 Stránka 1

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT24/2012

2

Milí čtenáři Rýmařovského horizontu,dovolte mi, abych vám popřál příjemné

prožití nadcházejících vánočních svátků.Přeji vám, abyste tento krásný čas prožiliv poklidné a příjemné sváteční atmosféře,abyste ho věnovali svým rodinám a svýmblízkým. Abyste si odpočinuli a nabrali no-vé síly a energii a také se ve chvílích volnazamysleli nad vším tím, na co se vámv dnešní hektické době nedostává času a coopomíjíte.

Do nového roku 2013 pak vám a vašimrodinám přeji především pevné zdraví, spo-kojenost a štěstí, mnoho pracovních úspě-chů, radost z výsledků své práce a ze svéhoživota.

Ing. Petr Klouda, starosta

slovo starosty

na úvodVážené čtenářky, vážení čtenáři,letošní rok bude v České republice spojen s řa-dou událostí, mezi nimiž si nechvalné přednímísto patrně vyslouží i metanolová aféra.Téma, které se po několik měsíců objevovalov médiích a vrací se s každou další obětí pan-čovaného alkoholu, vyvolává otázky - jak jemožné, že se na trh dostávaly lahve se smrtí-cím obsahem, zda a jak se dalo předejít tragic-kým důsledkům falšování alkoholu, kdo je za

vše zodpovědný apod. Ale můžeme se i ptát,co aféra vypovídá o Češích jako konzumen-tech a jak velkou úlohu opojný mok v našemživotě sehrává. Sotva si asi dokážeme předsta-vit rodinnou oslavu bez přípitku, romantickývečer ve dvou bez skleničky, Silvestr bez šam-paňského nebo přátelské posezení bez plnýchpůllitrů.Češi patří k největším spotřebitelům alkoholic-kých nápojů na světě, některé průzkumy nás

dokonce řadí před příslo-večné Rusy i Skandinávce.V benevolentním postojik nápojům, které jsou zezdravotního hlediska pro-kazatelně škodlivé, ovliv-ňují lidské vnímání, schop-nost jasného úsudku a sebe-kontroly, ovšem netkví jenv ekonomické stránce věci,tedy v tom, že výrobaa spotřeba alkoholu státuvynáší, ale i v tradici. Jehoopojné účinky byly objeve-

ny už ve starověku, alkohol provázel nábožen-ské obřady a nejen ty tzv. pohanské - i křes-ťanská církev dodnes při bohoslužbě používámešní víno. O tom, jak podstatné místo si al-kohol v kulturní společnosti vydobyl, svědčírovněž instituce hospod, krčem a restaurací,tedy speciálních prostor určených (mimo jiné,ale především) k popíjení. Každá obec, abybyla obcí, musela mít kromě kostela a školy ta-ké hospodu.Jako doklad toho, že popíjení, opilství, alei kázání proti metle lidstva patřilo k životu ci-vilizovaného člověka od pradávna a že bylo tr-valou součástí života i v našem kraji, přináší-me na stránkách letošního celobarevného vy-dání malou exkurzi do krčem, sklepů, výčepůa restaurantů Rýmařovska od počátků existen-ce města až do poloviny 20. století. Zveme vásdo časů dávno minulých s přáním, aby vámprocházka po malebných vesnických hospůd-kách i stylových městských restauracích zpří-jemnila sváteční chvíle konce roku, přinej-menším od štědrovečerního přípitku po ten no-voroční. Na zdraví! Redakce

-24-2012 17.12.2012 15:13 Stránka 2

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 24/2012

3

Člověk je tvor rozverný, a jak praví okřídle-né úsloví v titulku, živil se odnepaměti nejenchlebem, ale i jinými, poněkud zábavnější-mi, avšak zapeklitějšími a podle některýchtéž veselejšími potravinami.Pivo, jež u nás vždy převažovalo nad jinýmimoky, považovali před řadou tisíciletí za ne-zbytnou součást každodenní stravy vedlemasa, chleba či zeleniny a ovoce, ba dokon-ce i za neodmyslitelný lék již Egypťané, kte-ří jej přisuzovali bohu Ra či Usirovi, stejnějako Babylóňané, kteří nápoj srkali stříbrný-mi trubičkami z neméně cenných mis, poží-vali jej s chutí Řekové, Římané i Slovanéa obdobně tomu bylo též s vínem a pozdějipálenkou.Jako pohádka zní uším dnešních západoev-ropských pivařů úryvek ze severské Eddy:„Muži zasloužilí pijí ve Walhale (germán-ském nebi) pivo, které jim podávají krásnédívky. Když hřmí, vaří si bohové pivo, Thorse sází s Lokim, kdo ho vypije víc z rohu,v němž ho neubývá, aby ho měl dost, tak změ-ní na pivo i mořskou vodu a nasáváním způ-sobuje veliký odliv.“Magistr Pavel Žídek praví dotčeně králiJiřímu z výše Karlova učení, že „bielá pivatak zlá nynie a vodnatá dělají, že nemocní seobživiti v své žiezni a mnozí nezdraví, nebpřieliš mnoho var berú...“. Žádá: „I proto, žemnozí lidé pitím živi sú viece, rač to opatřiti,ale ať se dvuoje bielé pivo vaří, totiž husté podvú penězi, puol pinty pro neduživé a tenké(řídké) pro chudinu a pro dietky... !“Ba sám velký Mistr Jan kritizuje rozmařiléduchovní, „žeť mají pivo i staré i mladéi husté i tenké“, pokud je navštíví nezajíma-

ví cizinci, „dadie tenkého pivce“, aby méněvypili, ale pokud „čijí, že u nich chce posmrti ležeti (a slušně platit zádušní mše)a neb že mají čáku, že jim chce nětco dáti(třeba dar za odpuštění hříchů), tehdy potočídobrého z pitancie, aby jedna pitancie druhúpřitáhla. A pitancie slove hojné pití a rozkoš-né jedenie“.V různých dobách měnil mlsný jazýček pi-vařů poměr piv mezi bílým a jindy oblíbe-nějším hustým černým a pak zase zpět.Prodal se i patok, nepříliš chutný odvar zestarého piva. Spotřebovalo se totiž vše, a takbylo pivo v českých krajích vždy velmi vý-nosné. Dlužno též říci, že se pivo u nás od-jakživa vařilo také podomácku, o legálníchči ilegálních palírnách šnapsu ani nemluvě.Víno u nás přitahovalo míň zájemců. Podleznalce Johanna Butzbacha (1477-1526) se„víno ... pěstuje jen u větších měst a prodávádosti draho. Kromě toho se ušlechtilejší dru-hy dovážejí ve velkém množství z Uher a z ji-ných okolních zemí“. Jako dnes převažovalykromě městských vinice jihomoravskéa z Mělnicka. Pořádně se prodražila vínaz rakouských zemí, Řecka či Itálie.Do 12. století u nás dominoval tzv. picí med,medovina. Pravda, trpce nakyslá tekutina,chuťově mírně příbuzná vínu, se pila i po-zději, ale spíš na vesnici a jen stěží soutěžilas jinými nápoji. Vařili ji medaři čili brtníci,kteří sběrem medu divokých včel v lesích dr-ze konkurovali stejnojmenným medvědům.Medovinu samozřejmě vařili i vesničtí vče-laři a lesníci z dražšího tmavého (lesního)medu nebo lacinějšího bílého. Ve vrcholnémstředověku už medovina pomalu mizela.

Trvale oblíbeným pi-tím zůstávalo malva-zí, ovocné či pampe-liškové víno, na němžsi rádi smlsli stejněchudí jako bohatí.Rudolf II. dokonce po-slal maršálkovi, vůdcihonosného poselstvakrále Francie, šest vel-kých sudů vína a šestnádob malvazu s pat-řičným množstvímzvěřiny, volů, krůt,kapounů, ryb, vajec,cukrovinek a jinýchlaskomin.Na jihu a západěEvropy se z vína pálil

ohnivý truňk už od 13. století, ale u nás do-plnily pálenky rejstřík všudypřítomných opilců teprve v 15. století. Vinopalové vyrá-běli z vína tzv. víno pálené nebo ženné, pi-vopalové pálili zas pití z nekvalitního či zka-ženého piva. Pálených piv se s obdivuhod-nou mrštností zmocnili čiperní hostinštía vydávali je za dražší a chutnější vína žen-ná. Krčmáři tak objevili skvělou možnost jakobohatit měšec na účet vytrvale podnapilýchšnapsbrudrů, jak se říkalo hezky česky pijá-kům rodu mužského, ale i neméně pálenkychtivým ženštinám. Roku 1488 si četné pod-vody se zvýšenou poptávkou flamendrů polevnější pálence z piva dokonce vyžádalyi zásah jinak nepříliš důrazného králeVladislava Jagellonského. Nařídil, že dobrápiva se pálit nesmějí, pouze „porušenáa zkažená“. O rok později zas varoval:„Jestliže by kto z piva nedobrého než z poru-šeného vína pálil, aby toho za ženné víno ne-prodával, než za ženné pivo. Pakli by to pivopálené za ženné víno prodal a v tom usvěd-čen byl, za falešníka jmien byl a v pokutu ta-kovú upadl, kteráž na falešníka slušie.“Panovníci s vrchností zároveň zakazovalipálit alkohol z pivního šrotu nebo sladua sladomelové museli slíbit, že nebudoupro sousedy mlít slad na tajné pálení.Pokud zákaz porušili, dostávali tvrdé tresty,mezi něž patřilo též zabavení nářadí z dra-hé mosazi. Pálením se zabývali také po-koutní dryáčníci a destilátoři či apatykáři(lékárníci). Už středověká jurisdikce pama-tovala na pořádek a rušila smlouvy, pokudbyla při jejich uzavření jedna strana doho-dy prokazatelně opilá.Až v 16. století vstoupil do šenků další ne-přítel abstinentů, voda pálená či kořalka,a rychle si našla četné obdivovatele a konzu-menty. Vyráběla se tentokrát destilací růz-ných bylin či ovoce, přičemž využívala sta-letých zkušeností lékárníků, kteří potřebova-li stejný postup k přípravě léků, bylinných esencí a výtažků. Kořalka vytlačila pálenápiva a značně omezila monopol vín ženných.O pití pálenek a destilátů máme naRýmařovsku ještě méně zpráv než o víně.Zřejmě to bylo tím, že se na krčemních sto-lech objevovaly v zanedbatelném množství,ještě méně než víno a mošty.Zajímavou kapitolkou hospodského humorubylo bratrstvo sv. Markéty (1600), jinak na-zývané též marketálským či panickým spol-kem. Najdeme jej i pod dosud používanýmnázvem bratři z mokré čtvrti. Kdo opouštěl

NN ee jj ee nn cc hh ll ee bb ee mm ÏÏ ii vv jj ee ss tt ãã ll oo vv ûû kk

Vinný sklep 1563

-24-2012 17.12.2012 15:13 Stránka 3


4

bratrstvo, aby se oženil, musel se vykoupita dostat list výhostný. Citujme jeden z do-chovaných textů: „Pokud s námi v našembratrském konventu a ve svém panictví trval,zůstával a stál, choval se, jak se na dobrého,rozumného a vychovaného mládence sluší,s námi štěkal, vyl, hodoval, vesel býval, nakasatum chodil (těkal bez cíle z místa namísto), krámy bořiti pomáhal, pitky rozličnéa zvláště floribus (ještě na vrcholu sil) pitkubláznivou, a potom po ní řeči moudré, častobez meškání držíval, kantora za stolem bezestrachu rvával, pěkný fraucimor miloval a sevším všudy se s námi srovnával, ... záhlavkyvěrně a spravedlivě uděloval a s kamarádyse o ně sděloval. Časem také kostky metal, ...v karty i kuželky prohrával, skoupostí žádnév tom neužívaje.“Existovaly i pijácké řády, frantovské cechyči bratrstva. Zvláštní místo zaujala Frantovapráva z pera plzeňského fysika Jana Franty,však také soudobí mravokárci proti knížcevytištěné Jiřím Melantrichem z Aventina(1586) hlasitě protestovali. Podle Frantovapráva nemá nikdo držet míru v pití, protožetak „žádný dlúho nestůně a také lehceumře“. Člen bratrstva má mít hodně dluhůa nesplácet je, leda si na ně vypůjčí. Každýmá utratit víc, než za týden vydělal, nikdonemá myslet na mzdu nebo jiný užitek z prá-

ce, členové mají být co ptac-tvo nebeské, které Bůh bezpráce živí, a mají se řídit slo-vy: „Zhyň ten z práva, kdoo den zítřejší se stará.“ Mělipospávat ve dne, aby mohliv noci do sytosti hodovat,hrát nebo chodit na zálety.Neměli pečovat o své domy.Pokud spadl se střechy šin-del, bylo třeba kolem něj vy-trhat další, protože tak tečelépe a rychleji. Nikdo nemělchodit spávat před desátouvečerní, a když šel spát po-zději, neměl se svlékat.Neměl sít ani sklízet či oratve správnou dobu, a když ne-bylo nic ve stodole, měl jets rodinou na pouť. Neměl dě-lat zásoby dřeva na zimu, sta-čilo, až začalo mrznout. Ránoměl nejdříve pít a pak jíst. Byl povinen za-platit pokutu 10 liber vosku (4,54 kg), kdyžmiloval víc svou vlastní ženu než cizí. Dalšíobnos musel platit ten, kdo nebil svou man-želku nejméně třikrát denně. Každý člen mělneustále mluvit a jiného neposlouchat, bylpovinen klamat a lhát. Kdo měl peníze, mělje okamžitě utratit, protože když bohatý stů-

ně, všichni „k němu hned běží a nenechají hov pokoji ležet, ale za chudým nikdo nejde,a dobře si tak odpočine“. Zvláštní část právvěnoval Franta ženám. Měly být líné, brátdoma pecny chleba, kuřata a slepice a svádětjejich ztrátu na luňáka nebo na darebákamlynáře a v hospodě jimi platit své pití. Docechu patřili všichni podvodníci, fušéři a dal-ší šíbři.Jak vidíme, ve skutečnosti se výčet dobo-vých „ctností“ od nynějších zas tak příliš ne-lišil. Existovaly též zlomyslné kluby podag-ristů se slavnostními hodokvasy a promoce-mi. Nesmírně bolestivá podagra či dna býva-la častá u dobře živených aristokratů a vůbecbohatců, co často konzumovali tučné maso.Na druhé straně se nesměly v hospodách vést„některé řeči nenáležité“ a buřičské podhrozbou nepříjemných sankcí. Trestala sei vulgární slova a pořádně též rouhání, jež al-kohol opilcům zpitým pod obraz někdy při-nesl na jazyk. Rychtář míval těžkou ruku.

PP ii vv oo vv aa rr yy aa ‰‰ ee nn kk yy rr ˘̆ mm aa fifi oo vv ss kk ééNejstarší místní hospoda pochází z poloviny13. století a tvořila část obchodní stanice v těs-né blízkosti Vrchlického ulice mezi Opavskoua Bezručovou, zhruba v prostoru parcelya domku pana Langa. Postavili ji někdy krátcepo roce 1250 na spodním okraji smutně zarů-stajícího rumoviště české vsi, jež zanikla násil-ně někdy mezi lety 1241-1253 v době tatar-ského tažení, nebo spíše ve válkách PřemyslaOtakara II. a uherského panovníka Bély IV.o tyrolské a korutanské dědictví Markéty, ne-právem zvané Pyskatá.

Dobře zvolené místo znovu ožilo skřípánímkol, halasem lidí a ržáním koní v prostoru třístaveb. Nejvýše pod dnešní Opavskou trůnilna svou dobu mohutný a kvalitní dům na ka-menných základech, níž po svahu následovalastáj s dusanou hliněnou podlahou a pod ní pro-storná krčma s velkou pecí. Strop podpíral uprostřed dřevěný sloup. Do konce stoletísrostly poslední dva objekty ve velkou třípros-torovku a proluka mezi nimi se změnila v čer-nou kuchyni.Stanice s trhovištěm vznikly ještě před založe-

ním Rýmařova na poloviční cestě (18-20 km)mezi staršími přemyslovskými městyUničovem (1223) a Bruntálem (1213). Nakonci celodenního utrpení na špatně udržova-ných, strmých, hrbolatých a lapky ohrožova-ných stezkách Rýmařovska čekalo vyčerpanélidi z kupeckých karavan i najaté ozbrojencejídlo a pití, případně i koupel v kádi. Mohli sevšak osvěžit též u níže položené studny čiv chladivé průzračné vodě Podolského potoka.Pro zchvácené koně byl připraven obrok a stá-ní. Mlaskající strávníci s umaštěnýma rukama

Typická hospoda v 2. polovině 16. století

Šenk v 15. století

-24-2012 17.12.2012 15:13 Stránka 4


5

si vyměňovali opožděné a mírně zkreslené in-formace při oblíbené svíčkové či jiné šalši,šťavnaté pečeni, kaši, sýru či skývě chleba. Časpo setmění vyplnily při kmitavém svitu loučívymyšlené i pravdivé příběhy při korbelu piva.Přenocovali na peci či na lavici a jindy na spo-lečné palandě a s nimi nenasytné blechy, po-hybliví švábi či věčně hladové vši. Mnozí ra-ději volili osvěžující spánek na voňavém seněna patře ve stáji nebo na slámě rozestřené pří-mo na podlaze šenku. Jiní hlídali vozy a koně.Přicházeli též pěší s brašnou přes rameno, jež

nejednou obsahovala celý majetek pocestné-ho, byli rychlejší a urazili denně i 30-50 km,poutníci, kteří nesli mořskou mušli na pokrýv-ce hlavy, byli zvlášť vážení, neboť mířili nasvatá místa. Někdy se objevil i jezdec na konia někdy celá ekipa vznešených hostů. Přiživilse i místní kovář, okoval narychlo koně nebonahradil ztracené železné součástky vozů.Více lidí pospolu budilo větší respekt u všudy-přítomných darebáků. Druhý den se s prvnímrozbřeskem vyráželo na Bruntál či Uničova pojedlo se až o poledni. Jen výjimečně siněkdo převlékl upocené oblečení z před-chozího dne, v němž mnohdy i spal, nebo

aspoň košili uschovanou v sedlové brašně.V nevelkém zeměpanském Rýmařově, kterývznikl mezi lety 1269-78, se chopilo vaření pi-va 57 právovárečných měšťanů. V okolí všakchyběly plodiny na slad, a tak se nakupovala vozil až z Olomouce. Je jisté, že se pivov Rýmařově vařilo již v době vzniku města,ale první důkaz jeho právní existence přinášíaž první dochované městské listiny markrabě-te Jošta z 5. a 6. ledna 1406. Privilegia, jež dalobci markrabě Jošt, označil za stejné, jako do-sud užívaly moravské metropole Olomouca Brno, ale právo várečné s úzce souvisejícímmílovým (které zaručovalo monopol městskéřemeslné výroby v okruhu 1 míle od hradeb)Rýmařov nejspíše užíval již dříve.První zpráva o primitivním pivovaru sice po-chází až ze 16. století, ale to při nedostatkuzpráv nijak nepřekvapuje, a navíc nijak nesou-visí s jeho vznikem. Zbytky nevelkého středo-věkého pivovaru přilepeného k hradební zdiv ohybu Dolní okružní ulice, nyní Husovy,skrývá nynější dům pana Laštůvky č. 23 a nadrobném rynečku před ním se po staletí pořá-daly co rok bouřlivé dožínky. Ve 14. a 15. sto-letí ještě neměl společný městský pivovar stá-lé zaměstnance a právovárečníci si zde vařilipivo sami podle přesně stanoveného pořadí.Pivovar neměl dokonce ani sklep, a proto ješ-tě teplý mok přenášela čeleď do jednotlivýchsklepů vybavených lavicemi, masivními stoly,číšemi a řadou soudků. Zde pivo chladili a po-sléze také čepovali.Dokonalé chodbicovité gotické i renesančnísklepy se zachovaly dodnes pod řadou domůna náměstí i jinde. Patří k posledním viditel-ným pozůstatkům rýmařovského středověkui prostředí dávných pijáků. Některé z nich ma-jí rozměry až 50 m2, všechny pak mocné kle-nuté stropy, temné chodbičky, niky či umnédodnes užívané průdu-

chy. Zdi i strop vyskládali z lomového kamenespojovaného hlínou, jež tvořila i udusanoupodlahu. Užívaly se též k ukládání zásob a přiobléhání města poskytly útočiště obyvatelůmdomu. Původně však byly podstatně hlubší.Zaplnily je až metrové zásypy odpadků potra-vin a dřeva či uhlí. Právo várečné nevlastniljednotlivec, neboť bylo vázáno na dům či jehovrata, při prodeji domu bývalý vlastník právoztrácel a nový nabýval.Ve městě i na předměstích vznikaly nepřílišvoňavé krčmy, jejichž umístění sice neznáme,ale víme, že lákaly veselé štamgasty i příleži-tostné pocestné nejen mokem různé kvality,ale i k sousedskému posezení. Své místo mělvyhrazeno i osamělý mistr kat. Hazardní hryvčetně karet či kostek, ba i rozčilené debatynejednou končívaly krvavými rvačkami, zása-hy rychtáře a biřiců i soudy. Zacitujme z pro-slulých středověkých vagantských veršůo podkoním a žákovi, kteří se dostali někdy ve14. století do sporu „ana sedíta na pivě“, kdoz nich se má lépe: „Tak druh v druha vpeříza vrch tak nelítostivě, druh druhu hlavu křivě.K tomu pohlavci suší pleskají okolo uší ...hrozný hřmet jde o podlahu i sen i on bucháhlavú nepoddala se druh druhu. Rvášta sechvíli dlúhú, drúce sobě ústa rózno, až mě hle-děti hrozno. Nechtě dívati se tomu, brach sepreč z toho domu, ana se za vrch vláčíta.“Mohly nabídnout též jednoho či více muzikan-tů, divoký či mírnější tanec a mimo městskéhradby i výběr helmbrechtnic různých kvalit,od mladých po téměř antikvární představitelkynejstaršího řemesla. Společný městský šenkvšak ještě neexistoval a žízniví pijáci vystřída-li každý rok všech 57 sklepů. Teprve v průbě-hu staletí zřídila obec společný měšťanskýšenk s právem čepovat nejen pivo. Po velkémpožáru města (1561) lehl popelem i pivo-

Obchodní stanice z půle 13. století meziOpavskou, Vrchlického a Bezručovou ulicí (re-konstrukce)

Dům se zbytky středověkého městského pivovaru (Husova ul.)Město ve 14. stol.: 1 Hrádecká brána, 5 Hrádek, 6 dochované zbytky opev-nění, 7 pivovar a hradební pilíř, 18 ryneček, 20 radnice na velkém rynku

-24-2012 17.12.2012 15:14 Stránka 5


6

var a došlo k znač-ným sporům. Částprávovárečníků utr-pěla velké ztráty namajetku a nebylaschopna dostát anisvým finančním zá-vazkům, natož při-spět na obnovu pi-vovaru. Jejich právotím zaniklo, početprávovárečných do-mů klesl na 47 a ne-změnil se až do 19. století.Várečné právo vyvo-lávalo hádky a sou-dy mezi měšťanya obcí, která si prá-vem vymiňovala dozor nad vařením a prode-jem piva. Rýmařovští pivovarníci se střetli po-prvé s panským pivovarem, když zástavní dr-žitel panství a hrubián Marek Weiczingerz Weiczingau (1532-59) porušil mílové právoměsta a prodával v okrsku jeho působnostisvé pivo ve skalském šenku, neboť hádavíRýmařovští opět nedokázali uspokojit poptáv-ku ve stále lidnatějším regionu, ale co bylohorší, neumožnili tak uhasit trvalou žízeň ha-lasně protestujících horníků železnýcha stříbrných dolů, na nichž vrchnosti obzvlášťzáleželo.Teprve za Ederů roku 1577 se spory mezi pro-duktivnějším panským a zaostávajícím měst-ským pivovarem narovnaly a společně pak

úspěšně konkurovaly pivu z Ryžovištěi Uničova, ale i velkým pivovarům z Litovle,Olomouce a Opavy. Ještě v kupní smlouvěrabštejnského panství (1584) se prodávají za13 000 zlatých „ves Janovice s pivovarem,v kterémžto ... pivo se vařiti a vystavovati mů-že, však bez újmy a pohoršení práva a sprave-dlnosti měšťanů rýmařovskejch s janovickýmipány o vaření piva“.A že se pilo opravdu mnoho, nešťastně proká-zal 17. 4. 1608 Jan Neumann z Frýdlantu,když zemřel na „opileckou smrt“. KdyžRýmařované bujně slavili svátek sv. Michala29. 6. 1609, způsobil některý z pijanů nechtěpožár, jemuž podlehla velká část města s rad-nicí, špitálem i kostelem.Popíjelo se však už od středověku i na místechzcela nečekaných. Lehký žalář, nazývaný též„přední šatlava“, se považoval za vězení poc-tivé, jež netratí na cti. Neznáme jeho umístění,ale zdá se, že stálo mimo radnici a ne-bylo asi totožné s pozdější šatlavouvedle středověkého pivovaru. Lehkévězení bylo určeno dlužníkům, opil-cům, karbaníkům, prostitutkám, kle-vetnicím či klevetníkům i žebrákům čiženám s dětmi, jež je nemohly nechatdoma bez dozoru. Nic nebránilo přáte-lům perzekvovaných navštěvovat zná-mé v pašáckém kriminálu a „kvasit“s nimi. Veselili se, pivo teklo proudem,pili víno a cpali se různými pamlsky,ba pořádali občas i opulentní obědy,neboť „navštěvovati vězněné je skutekmilosrdenství“. Pro vítězné žalobcevšak zůstávalo značně nepříjemnýmdůsledkem, že náklady na vězněníi mnohdy pijatiku odsouzených hradilten, kdo spor vyhrál.O mlsném jazýčku aristokratů zase

svědčí, že roku 1617 vypili hosté a poručnícinezletilého Wolfganga Hoffmanna z Grünbü-chlu na zámku Janovice během jediného týdnes množstvím piva i dvě vědra a tři mázy vína(110 l). Robotní povinnosti konané poddanýmis vlastními potahy obsahují kromě jiného i vel-mi obávané „daleké fůry“, mezi nimiž nechy-bí vedle chmele ani dovoz vína z DolníchRakous.Třicetiletá válka zničila kdeco a způsobilaohromný chaos, bídu a choroby, ale pivo k ra-dosti Rýmařovských dlouho neohrozila.Ječmen s pšenicí z Olomouce se po ohrože-ných cestách vozil dál. Ještě roku 1641 naplni-lo nuznou městskou pokladnici 3432 tolarů a 3 groše z vaření piva. Z toho pozřely císařskékontribuce 96 tolarů a pivní desátek faře 163tolarů. Sládek, konečně aspoň jediný profesio-nální pracovník, dostával plat 15 tolarů. Roku1642 však vrazili o svatodušních svátcích do

Krčma roku 1505 Hospoda v 17. století

ElektroKováčová - Kotrla

Vstup do menšího středověkého sklepa za-niklého domu u katolické fary Klenba a výklenek ve stejném právovárečném domě

-24-2012 17.12.2012 15:14 Stránka 6


7

města první Švédové, vyplenili chudobnéměsto s kostelem a ukradli z pivovaru nezbyt-nou měděnou pánev na pivo, a tak se k obec-nému smutku nemohlo v Rýmařově vařit pivonejméně desetiletí.Roku 1661 postavili měšťané nový prostorněj-ší pivovar. Neznáme přesně jeho místo, ale jevysoce pravděpodobné, že stával v místechdnešního Excelentu. Dne 27. května 1668 zni-čil další městský požár i nový pivovar, tenvšak byl obnoven dřív než ostatní veřejné bu-dovy. Provoz stál ročně 240 tolarů a z výtěžkuse platil městský písař (40 tolarů), soudní čikrevní písař (35 tol.), obecní pastýř (25 tol.)a kantor (13 tol.). Čištění a vrtání dřevěnýchtrubek přišlo na 8 tolarů a na další výdaje zby-lo ještě 144 tolarů.Dne 6. 1. 1687 získali právovárečníci vinnýšenkovní řád a o den později též pivní. Třicetšest měšťanů nyní vlastnilo šenk piva i vínaa jedenáct chudších výhradně vinný, o pálencese nehovoří. K nápojům se prodávaly i někte-ré pokrmy. Rychtář, který držel od roku 1550právo vyšenkovat vína nad míru ostatníchměšťanů celé 3 sudy, jej přepustil ostatnímv letech 1695-7 nejspíše pro malý zájem o ví-no. Dodejme, že se ještě roku 1750, kdy se užchutě ochmelků značně změnily, vyšenkovalona 270 sudů piva, 6 sudů vína a jen 12 věderpálenky.V roce 1713 už vlastnilo město tři kupodivu ne-výnosné vinné šenky. Finanční možnosti měš-ťanů navíc vyčerpávala protiturecká daň a cenydováženého vína byly značné. Dostupnější pá-lenka se prodávala v obecní hospodě podstatnělépe. Surgentova mapa z roku 1747 vyznačilav místech dnešního pivovaru kromě dvou do-mů také Wasser Haus, možná Wassewerk (vo-dárnu) nebo jiné nejasné zařízení pivovaru.V roce 1749 převažovalo v prostoru orámova-ném zbytky již nefunkční hradby nadále 47právovárečných domů nad 37 ostatními. Jakstoupalo množství vypitých alkoholických ná-pojů v Rýmařově, ukazuje tabulka:

Velké zisky pivovaru lákaly od roku 1753 ma-jitele neprávovárečných domů k vstupu meziprávovárečné. Majitelé městského pivovaruvšak s rozhodnutím nijak nespěchali, věc omí-lali ze všech stran a nakonec došli k názoru, žeby výhody nepřevážily, a tak již hluboce ura-žené prosebníky pyšně odmítli. To však ne-znamenalo, že by mezi majiteli pivního právapanovaly ideální vztahy. Výtěžek z pivovaruse začal snižovat, nastaly hrubé hádky a neko-nečné spory mezi právovárečníky o množstvívařeného piva a jeho prodej začaly řešit do-konce soudy. Roku 1774 dostával váženýměstský písař 1 zlatý na pivo a sládek deputátve výši 20 zlatých.Ještě roku 1785 nechala obec nevyhovujícípivovar i sladovnu znovu přestavět za vyso-kou částku 2000 zlatých, aniž tušila, že nevy-drží ani pět let. Pivovar totiž vyhořel do zá-kladů spolu s celou sladovnou při nejhrůzněj-ším požáru celé historie Rýmařova v dubnuroku 1790. Piva se však zoufající pohořelíkupodivu nevzdali, a vozilo se proto ve vel-kém množství z janovického panského pivo-varu. Třebaže se město z hrůz vzpamatováva-lo celých 28 let, pivovar se narozdíl od radni-ce a kostela začal opravovat okamžitě a jižv červenci dodal první čtyři várky piva. Anibohatí právovárečníci, ani chudší obyvateléshořelých předměstí přispět nemohli, a takpokus prolomit umělou bariéru vytvořenoustarými právovárečníky znovu padl vniveč.Město si tak na rekonstrukci vyhořelého pi-vovaru vypůjčilo z Dlouhé Loučky od papír-níka Weisse 2000 zl. a 200 zl. z NovéhoJičína od Terezie Luterbachové na 4% úrok.Právováreční měšťané nyní získali právo vařitpět svobodných várek (bez zdanění) pro kaž-dý šenk, ačko-

li vyhořelé město tvořily stále ještě troskyzdí, ohořelé trámy či popel a žilo se z ruky doúst. Městský pivovar vydělal roku 1790 protivší logice sumu 20 000 zlatých. Není divu, žese ožebračené město neustále handrkovaloo daně z piva. Pivovar však mnoho štěstí ne-měl a jen se město vzpamatovalo, 31. 7. 1820vyhořel opět.Od 19. stol. nosívaly služebné nebo dětiz hospod v džbánech pivo každý den a kořal-ky našly místo v měšťanských i selských spi-žírnách. Zatímco venkov pil častěji podřadnýšnaps, ba i podezřelé domácí pálenky, měšťa-né dávali přednost jemnějším bylinným liké-rům, mezi nimiž na Rýmařovsku pochopitel-ně dominovaly po půli 19. století kvalitní ná-poje z janovické likérky Leopolda Spitzera,ale i z rýmařovské likérky Röslerovy na ná-městí či Silbersteinovy v místech dnešní pro-dejny automobilů na nábřeží Podolského po-toka.Objevil se i další fenomén pro svou dobu ty-pický. Lidé objevili osvěžující vliv přírody,turistiku a stále dokonalejší horské chatyv místech ovčínů či loveckých zařízení, aletéž hospůdky v okolí měst, kam vyrážely celérodiny nebo skupiny přátel v neděli a o svát-cích. Staří s viržínky či fajfkami splkli veStráleckém údolí nebo u nedaleké Aniny stu-dánky při pivu, muži o politice nebo staro-stech s tovaryši či mistry, ženské u sodové vo-dy nebo ovocné šťávy načerpaly kupu zajíma-vých klepů. Jen chuďata dětičky si mohly za-skotačit pouze tolik, aby si děvčátka neušpini-la bílé šatičky s mašlemi a kluci sváteční ná-mořnické oblečky. Ke slovu přišly obruče, síť-ky na motýly, bubínky či trumpetky a pro di-vočejší i pár pohlavků. Každá lesní hospůdka

Oblíbené cíle výletníků - Dittrichův hostinec v Nové Vsi nebo Bodega v Karlově (na snímku svátečně vystrojení výletníci)

-24-2012 17.12.2012 15:14 Stránka 7


8

První zmínka o panském pivovaru na janovickém zboží po-chází z roku 1569, kdy se prodával za tehdy ohromnou částku13 000 zlatých. Smlouva též hovoří o týdenním výstavu 48 sudů piva. Pivovar byl soukromým majetkem zástavnícha od roku 1583 dědičných pánů. Roku 1616 již vyprodukovaljanovický panský pivovar 1230 sudů vysoce kvalitního piva,přičemž tzv. moravská bečka obsahovala 213, 94 l. Ve stejnédobě v zámku rovněž vyráběli lihoviny z kvasnic. Pšenici,ječmen a chmel, jež se na Rýmařovsku nepěstovaly, voziliz Olomouce a Ratiboře. V 16.-17. století pracovali v pivova-ru tři lidé: sládek za mzdu 20 grošů týdně, stárek za 18 a mlá-dek za 15 grošů. Jednou ročně dostávali navíc podle své funk-ce jednorázovou odměnu ve výši 20, 10 a 6 tolarů.

VV rr cc hh nn oo ss tt ee nn ss kk éé pp ii vv oo zz ee zz áá mm kk uu

měla parket, kde se občas za zvuků nevelkéhoa poněkud rozladěného šramlu či jediné heli-gonky zatočila omladina i podsadité matrónys muži v černém a bílých košilích s vázankou.Pod bedlivým dohledem matek se též dalo ho-dit očkem a navázat známosti, které pak ve všípočestnosti, když Bůh dal, vyústily ve výhod-ný sňatek.Roku 1837 si právovárečníci městský pivovarzakoupili, a tak mohli vařit pivo bez omezo-vání městskou radou a stejně sladovat i šroto-vat. O pouhé dva roky později se jim podařilood zadluženého města získat za kulatou su-mičku 5000 zlatých též pivní regál a tím sezbavili i obecní daně. K pivovarskému areálupřikoupili od měšťana Kimmela zahradua dům, kde zbudovali ledovnu (ledařskýsklep). Potřebný led na chlazení piva lámaliledaři na zamrzlých rybnících v okolí. V le-dárně se pak po celý rok skladoval proloženvrstvami slámy.Nové úpravy pivovaru stály nyní 7826 zl.a 50 krejcarů. Do roku 1839 zmizel pouze je-diný právovárečný dům (pop. č. 212), kterýstával na náměstí v horní části tehdy neexis-tující tř. Hrdinů při úzké Todgässel

(Smrtelné uličce), kterou se nosily podél zdidnešní pošty máry s nebožtíky ke Hřbitovníbráně a dál na hřbitov v místech nynějšíhoStřediska volného času. Dům musel uvolnitmísto širší ulici. Zdá se však, že si právová-reční měšťané vzali s pivovarem docela ne-stravitelné sousto, a proto museli pivovarpronajímat. Prvním nájemcem se stal JanKnotek z Mohelnice a po něm pivovarníkTempler, ten však město opustil a na jehomísto se vrátil roku 1848 natrvalo jeho před-chůdce.Staletí ovlivňovali právovárečníci osudyměsta, většina radních a všichni starostovépocházeli z jejich řad. Nyní po celém půltisí-ciletí se situace poprvé změnila volbou staro-sty Jana Blaschka z Dolního předměstí roku1842, který mezi ně nepatřil. Mezitím došlok známým událostem v revolučním roce1848. Císař František Josef I. zrušil 4. 2. 1849k neutuchajícímu vzteku radnic středověkýstatut pivovarů i právo mílové, což užv Rýmařově dříve změnilo odkoupení pivo-varu. Po zrušení mílového práva se pivovarzačal potýkat s tvrdou konkurencí janovické-ho pivovaru, který dodával podle mnoha

fajnšmekrů vysoce kvalitní a chutné pivo.Léta 1867 až 1872 se staly labutí písní rýma-řovského vaření piva pod taktovkou zkušené-ho nájemce Knotka.Roku 1872 prodal spolek právovárečníků pi-vovar, sladovnu i ledařský sklep hrabětiFrantišku Harrachovi, který se jej ujal roku1873 a výrobu zastavil. Zbavil se tedy nepřílišzdatného rivala. František hrabě Harrach ob-jekty nedokázal využít a roku 1890 je prona-jal majiteli janovické přádelny Rotterovi nasklad lnu, ten však ještě ve stejném roce vy-hořel. Později se poškozené budovy adapto-valy na stáčírnu hanušovického piva. V dřevě-ném pavilónu, kde si nyní místní zájemci po-chutnávali na chutném pěnivém mokuz Hanušovic či Janovic, začaly, pokud bylovolněji, také zvonit blýskavé šavle buršáků,studentů místního gymnázia. Při nedovole-ných soubojích, jež zvyšovaly hladinu adrena-linu uhrovitým klukům, nešlo o život, ale semtam se nějaká ta jizva nevyrovnanému adoles-centovi naopak docela hodila jako znak muž-nosti a pýchy předváděné cvrlikajícím děvča-tům a dosud nepoznamenaným kolegům zeškolních škamen.

Pivovar v Rýmařově s dřevěnými pavilonky Dovoz piva z Hanušovic

Průřez barokním křídlem zámku - nad pivovarem leží ložnice, salonek, velký sál

Penzion a bar MaryPalackého 27

795 01 R˘mafiovTel./fax: 554 211 279www.mary.penzion.cz

Všem našim hostům děkujeme za projevenou přízeň

a do nového roku 2013 se s přáním pevného zdraví,

štěstí a úspěchůtěšíme na shledanou.

-24-2012 17.12.2012 15:14 Stránka 8


9

V letech 1663/4 přestavěl mistr italského půvo-du Alexandr Samuel Canevale (Caneval)z Kroměříže zámek v raně barokním slohua přistavěl nové budovy ke starému zámecké-mu pivovaru, jehož polohu bohužel neznáme.Pivovar se znovu objevil o sto let později naplánech vynikajícího raně klasicistního stavite-le Marcela Isidora Amedea Gannevala z roku1763, když přijal objednávku FerdinandaBonaventury hraběte Harracha na změnuvzhledu barokního křídla stavby. Zámecký pi-vovar projektoval architekt na místě, kde by-chom jej naprosto nečekali. Zabral téměř polo-vinu přízemí nového severozápadního zámec-kého traktu od Podolského potoka po vstupníčást pod nynějším balkónem. Na plánech na-jdeme varnu, sladovnu, sklad beden a sudů,skladiště šrotu, sklep, ale též byty pivovarské

chasy. Kdeže výjimečné, izolované a voňavé sídlorozmazlené rokokové šlech-ty, obrácené do tiché roz-sáhlé zahrady s štěbetánímptáků. Do prvního patranad pivovarem zakompo-noval Ganneval totiž salona ložnice slečen i dospě-lých. Když se jim po dlou-hé noci probděné při růz-ných radovánkách zachtělosvěžího povětří a služebnéotevřely okna, krutě zasáhlněžná chřípí či nos hraběte,jeho choti i hostů plochýa mnohému po čertech nepříjemný pivní odér.Pivo se vařilo nejen pro vrchnost, jež spíše dá-

vala přednost vínu, ale přede-vším pro početnou poddanskouobec. Pro některé neústupnýpach či pro jiné neodolatelnávůně tak připomínaly nezane-dbatelnou existenci pivovaruv zámku na každém kroku.Další alkoholické aroma přidá-vala areálu zámku ještě na po-čátku 19. století též zámeckápalírna. Tím to však zdaleka ne-končilo, třeba přičíst též zvukřetězů, vrzání kol a ojí těžkýchvozů tažených mohutnými pi-vovarskými valachy, křik ko-čích i pivovarských, práskáníbičem či bouchání prázdnýcha hřmot plných sudů kutálenýchpo jakémsi podivném žebříku.Teprve mezi lety 1827-1850

konečně pivovar opustil obytnou část zámku,když se odstěhoval vlevo před hlavní bránu nadnešní místo. Po krachu rýmařovského se staljanovický pivovar jediným v blízkém okolí,kromě krátké epizody parního pivovaru v Hor-ním Městě. Dodneszřetelný janovický pi-vovar s dosud identifi-kovatelnými prvkystaršího nechal přebu-dovat Karel AlfrédHarrach podle plánůz roku 1907.Pamětníci pamatují pi-vo čepované jednak zesudů, ale prodávanéještě na začátku 20.století také v krásnýchhnědých podsaditýchskleněných lahvíchs plastickým označe-

ním Brauerei Janowitz a později v útlejších ze-lených s přidaným Römerstadt. Pivo se zde va-řilo ještě krátce po roce 1945 a pamětníkůmvelmi chutnalo, ale pak výroba zcela ustala.Doba pivovaru pominula a zařízení již vzaloza své, ale vůně piva dosud nevyčichla.Rozlehlé prostory a hezká sloupová síň v pří-zemí přímo žadoní o využití a stoletý omšelý,ale stylový pivovar o ochranu. Mgr. Jiří Karel(Karel, J.: Příběh lesů a lidí Rýmařovska,Rýmařov 2008; Zámek Janovice u Rýmařova,StM 28, Olomouc 2009; Nodl, M.: Sahaje vínarozlíš piva, ĎaS 6/XXIV, Praha 2002; Spurný,F.: Dějiny Rýmařovska 3, Ostrava 1961;Berger, K.: Geschichte der Stadt Römerstadt,Brno 1909; Goš, V. - Karel, J. - Novák, J.:Počátky osídlení Rýmařova, PA, LXXVI,Praha 1985; Beranová, M.: Pochoutky našichpředků, Praha 1997; Kolár, J.: Frantovéa grobiáni, Praha 1957; Winter, Z.: Kuchyněa stůl našich předků, Praha 1892; Anonym:Podkoní a žák; Zíbrt, Č. Řády a práva staro-dávných pijanských cechů a družstev krato-chvilných..., Praha 1910; Petráň J. a kol.:Dějiny hmotné kultury 1, Praha 1985; Goš, V.- Karel, J.: Pijáci na panství rabštejnském,Sborník BM, Bruntál 2003 ad.)

Gannevalův projekt přízemí barokního křídla s pivovarem (1763)

-24-2012 17.12.2012 15:15 Stránka 9


10

RR ˘̆ mm aa fifi oo vv ss kk éé hh oo ss pp oo dd yy zz aa pp rr vv nn íí rr ee pp uu bb ll ii kk yyExistenci a podobu osvěžoven všech kategoriív Rýmařově a vesnicích v jeho okolí nejlépedokládají dobové pohlednice. Litografickéi fotografické pohlednice dokumentují kroměpamětihodností a reprezentativních zákoutívelmi často i městské restaurace, hospůdkya vesnické hostince. Zatímco na pohlednicíchRýmařova se restaurační zařízení objevujíbuď záměrně, ve funkci inzerce, přičemž na-kladateli pohlednic jsou sami hostinští, nebojako součást širšího záběru náměstí a hlavníchulic, na pohlednicích obcí Rýmařovska je hos-poda téměř vždy, a to v kombinaci s dalšímidvěma dějišti společenského života - koste-lem a školou. Chrám ducha a centrum vzdělá-vání se tak setkávají s prostorem veskrze pro-fánním, středobodem veškerého dění ostatní-ho, neboť hospody sloužily nejen k odpočinkua zábavě, ale i k setkávání komunity při jed-náních o záležitostech celé obce. Přehlídkuněkterých hostinců v obcích Rýmařovska vámnabídneme v samostatné galerii.Podstatnou funkcí hospod a restaurací bylasamozřejmě úloha hostinská. S rozvojem tu-ristiky mířily do celého regionu skupiny vý-letníků, pro něž byly hospody hlavním úto-čištěm. Zde se mohli osvěžit, odpočinout sipo návratu z hor, najíst se, případně se uby-tovat, ale i seznámit se s místními obyvatelia leccos zajímavého se dozvědět. Restauracena hlavním náměstí jim poskytly standardníslužby ve stylovém interiéru, hostince v okra-jových částech levnější ubytování, vesnickéhospůdky domáckou atmosféru.Přibližně před rokem náš čtrnáctideník zma-poval restaurace, kavárny a hospody ve měs-tě a jeho místních částech a zaznamenal přestřicet těchto zařízení. Na malé město je to po-čet úctyhodný, neliší se však příliš od situaceza první republiky. Podle vzpomínek AlfredaHeinische st. bylo před druhou světovou vál-kou v Rýmařově a nejbližších obcích, kteréjsou dnes jeho místními částmi, rovněž na tři-cet hospod. Některé z nich teď navštívíme.

Začneme-li naši pouť po předválečných res-tauracích na hlavním rýmařovském náměstí,nemůžeme přehlédnout budovu na dolnímkonci (dnešní prodejnu Nábytku Polách),která sloužila účelu pohostinství téměř dvěstě let. V roce 1804 nechal dům jako zájezd-ní hostinec zapsat do pozemkové knihyFranz Anton Haas. V roce 1862 je jako vlast-ník domu uváděna Josepha English a v roce1866 Franz English. V té době měl dům ješ-tě podobu patrnou z vyobrazení náměstí z ro-ku 1850. V roce 1875 získal objekt OttomarThiel, který nechal provést úpravy fasády, interiéru a střechy a vybudoval zde známýhotel Thiel. Zařízení umístěné ve strategicképoloze patrně dobře prosperovalo, což umož-nilo ve 20. letech 20. století jeho rozšířenísměrem ke Školnímu náměstí a vytvořenídnešní dispozice s vnitřním dvorem. Fasádazároveň získala současnou podobu ve stylupozdní secese a art deco. Další modernizacihlásá inzertní text v publikaci k 50. výročíSudetského horského spolku Altvater z roku1931, v němž se uvádí, že renovovaný hoteldisponuje tekoucí vodou (!) a v restauraci sečepuje Pilsner Urquel. Účel objektu byl za-chován i po druhé světové válce a odchoduněmeckých majitelů, jen název zařízení vesprávě státního podniku Restaurace a jídelnyse změnil na hotel Mír. Renovací prošel zno-vu po požáru střechy v roce 1965. Hotel s vi-nárnou v přízemí fungoval do roku 1991.

Další stylová budova s kavárnou a hostin-cem, tentokrát v horní části náměstí (dneszde stojí prodejna potravin CaVa) se bohuželnezachovala. Dvoupatrový dům s výraznýmnápisem Sodawasserfabrik W. Werner Gastund Caféhaus na fasádě byl sídlem oblíbenékavárny. Jedna z dochovaných inzertních po-hlednic nabízí pohled do interiéru restaurace,jemuž dominuje kulečníkový stůl. Z dopro-vodného textu se dozvídáme, že budova mě-la být vystavěna již v roce 1645, je údajněnejstarším hostincem na náměstí a čepuje ha-nušovické pivo. Dům a vlastně celý blok byls výjimkou blízké Koruny zbourán v 60. le-tech 20. století.Na další pohlednici rýmařovského náměstíse název Wernerovy kavárny dostal (snadnedopatřením) na fasádu sousední budovy,která svého času rovněž sloužila restaurační-

-24-2012 17.12.2012 15:15 Stránka 10


11

mu zařízení. Krásná secesní budova, dnessídlo lékárny, vznikla začátkem dvacátéhostoletí přebudováním předchozího jednoduš-šího domu s dřevěným štítem. StavitelRudolf Schubert, který vtiskl tvář velké čás-ti Rýmařova, budovu pojal jako patrovoustavbu v historizujícím stylu s luxusní res-taurací v přízemí a hotelovými pokoji v dal-ších podlažích. Pohled do interiéru nabízíhonosnější obdobu Wernerovy kavárny, s po-někud zdobnějším nábytkem, nezbytným ku-lečníkovým stolem a kachlovými kamny.Reklamní cedule na jedné stěně prozrazuje,že i zde se čepovalo plzeňské.Po tvůrci dostal objekt také název - Schu-berthof, neboli Schubertův dvůr. Jako hotelsloužil až do druhé světové války. S odsu-nem však elegantnímu hotelu odzvonila hra-na a na řadu přišly praktičtější požadavkynových osídlenců po bytech. Bytové jednot-ky v domě vydržely do šedesátých let, potézde sídlilo ředitelství Státního statkuRýmařov, které se však nedokázalo o rozsáh-lou budovu vhodně starat, takže postupujícíchátrání objektu vedlo téměř k jeho demoli-ci. Se změnou situace po roce 1989 naštěstínebyl tento plán realizován, dům prošel re-konstrukcí a díky tomu si uchoval i částsvých stylových hodnot.

Pokud se z popisované lokality vydáme smě-rem ke kostelu, přijdeme k dalšímu bývalé-mu hostinci, nesoucímu blýskavý názevKrone, tedy Koruna. Dům samotný stál nasvém místě ještě před velkým požárem měs-

ta v roce 1790, a protože byl ohněm zasaženméně než jiné stavby, uchoval si část původ-ních barokních prvků i po klasicistní přestav-bě, jež mu dodala současné vzezření. Barokose v Koruně skrývá v méně nápadných prv-cích, zejména ve tvaru kleneb. Současnoupodobu dodala dnešnímu obchodnímu domuKoruna přístavba patra na přelomu 19. a 20.století, vyvolaná potřebou rozšířit ubytovacíkapacity vzhledem k sílícímu náporu turistůnavštěvujících region, a ještě pozdější, patr-ně meziválečná, přístavba dřevěné verandy.Ani po těchto stavebních změnách však ne-dosáhl Gasthaus či Gasthof zur Krone onéryze městské hotelové elegance a zůstalskromnějším ubytovacím zařízením, poně-kud odstrčeným za hlavní linií náměstí. Takéinteriér, jak jej zachycují dobové fotografie,byl jednodušší, nicméně disponoval i parád-ním pokojem s čalouněnými lavicemi.Sláva hotelu Koruna pohasla s druhou světo-vou válkou a poválečným odsunem. Přestobyl k ubytování turistů dům využíván až doroku 1952, kdy zde byla zřízena školní dru-žina s jídelnou, v patře byl soukromý byt.Posléze se v budově usadil školní internátpro přespolní studenty střední všeobecněvzdělávací školy a během prázdnin se zde opět mohli ubytovávat hosté. Dnes je v bu-dově soustředěno několik prodejen (droge-rie, instalatérství, cestovní kancelář).Rýmařovský Ringplatz, tedy centrální ná-městí, bylo samozřejmě lukrativním prosto-rem pro řadu dalších hospůdek, kavárena restaurací. V místech dnešní pizzerie napří-klad bývala dle vzpomínek AlfredaHeinische st. hospoda U Hrozna (Traube),Hugo Schmidt provozoval zájezdní hospoduv místech dnešního Centra, lékárna Avionbyla už před válkou oblíbenou kavárnou.Na nynějším náměstí Svobody využíval vý-hodné pozice předchůdce hotelu Praděd, ne-soucí za první republiky jméno svého majite-le Gasthof Riedel. Prakticky založený KarlRiedel provozoval vedle hostince také uze-nářství. Po válce dostal hotel národníhosprávce a nový název - Rudá hvězda. Pod

nadčasovějším názvem Praděd je zrekonstru-ovaný hotel provozován dodnes.Hospůdky bychom před druhou světovouválkou samozřejmě našli i v ulicích města,rozeseté prakticky po celé jeho ploše včetněodlehlé periferie. Do současnosti zůstalo za-chováno pohostinství ve stylové budově hos-pody Na Růžku na Opavské ulici. Hinkel-

mannův Gast- und Einkehrhaus zum Gam-brinus, neboli zájezdní hostinec u Gambri-nusu, jak zněl předválečný název Růžku, tě-žil z výhodné pozice při hlavní dopravní tep-ně a také z těsné blízkosti prosperující textil-ky bratří Schielů. Původní exteriér hospodys typickou nárožní věžičkou, odrážející stylprotější soukromé vilky, zachovala nedávnárekonstrukce fasády poměrně autenticky, no-vě přibyla boční dřevěná terasa.Mnohé další rýmařovské hospody takovéštěstí neměly, jejich budovy svůj hostinskýúčel dávno ztratily, jako Beneschova hospo-da v místě pozdější vrátnice nemocnice, hos-poda v budově Mototechny na křižovatce

Revoluční a Bartákovy ulice, v sídle dnešníprodejny instalatérství na Máchově ulici,Klosova hospoda u vlakového nádraží,Krieschův vinný sklep naproti vile Paulině čiMiltnerova hospoda v domě „U Dvou med-vídků“ na Revoluční ulici (dnešní večerka).Některé z budov dřívějších hospod úplně za-nikly, např. Halamova v sousedství optiky natřídě Hrdinů, na jejímž místě je dnes parčík,nebo Schinzelova hospoda, později Ru-dý koutek Geologického průzkumu. Dalšíjsou prázdné a chátrají, jako Gasthaus zur

Rýmařovská pekárna s.r.o.Národní 443/26, 795 01 Rýmařov

Tel.: 554 211 459, Fax: 554 230 122e-mail: [email protected]

Vedení firmy a zamûstnanci

dûkují vûrn˘m zákazníkÛm a odbûratelÛm

za projevenou dÛvûru a pfiejí v‰em

pfiíjemné proÏití vánoãních svátkÛ, v‰e nejlep‰í,

hodnû zdraví, pracovních i osobních úspûchÛ

a zachování pfiíznû

v novém roce 2013

-24-2012 17.12.2012 15:16 Stránka 11


12

Ziegelei, neboli hostinec U Cihelny na ulici8. května, jehož majitel Oskar Schubert lákalhosty např. na jazzovou hudbu. Zajímavostítohoto hostince je skutečnost, že již před dru-hou světovou válkou nesl dvojjazyčný, čes-ko-německý vývěsní štít.Tanečním zábavám, plesům a společenskýmsetkáním sloužily sálky, které byly součástíněkterých hostinců a spolkových domů.V Rýmařově disponoval takovým prostoremnapř. Arbeiterheim, neboli Dělnický dům,stojící na dnešní Sokolovské ulici v soused-ství gymnázia. V sálku se štukovou výzdo-bou a velkými okny za hlavní budovou bý-valého Dělnického domu dnes najdeme sto-lařskou dílnu.

Jiný sál, tentokrát Katolického domu, se kesvému původnímu účelu po různých peripe-tiích vrátil. Budova na Divadelní ulici bylapostavena nejpozději v roce 1915 pro potře-by místního katolického spolku (vznikl roku1886) jako centrum kultury, vzdělávání, cha-rity a společenského života. RýmařovskýKatolický dům se stylově vyzdobeným sál-kem, výčepem a vinárnou využíval zmíněnýspolek až do druhé světové války.Po válce byl přejmenován na Slovanský důma sloužil českým osídlencům k pořádání vý-stav, hudebních večerů, divadelních předsta-vení a plesů přibližně do poloviny 50. let(plesy se konaly také v divadle). Pro maloukapacitu však brzy přestal stačit, restauraceukončila činnost a v letech 1957-1958 bylabudova přestavěna pro potřeby školní druži-ny a jídelny, jež sem byly přemístěny z Ko-

runy. Jídelna a družina vydržely ve Slovan-ském, resp. Katolickém domě do roku 1975,poté dům získala Lidová škola umění.Budovu v havarijním stavu musela nechatnejprve rekonstruovat (1979-1981), aby sedo ní mohly přesunout učebny výtvarnéhoa literárně-dramatického oboru. Modernizo-vaný sálek začal opět sloužit koncertům,zkouškám dechového orchestru, ale i schů-zím. V roce 2007 přešla budova pod správuStřediska volného času. Sál kromě ZUŠ a SVČ využívá také město při vítání občán-ků a zasedání zastupitelstva.

Poslední rýmařovská restaurace, kterou přinaší exkurzi navštívíme, sídlila v Národnímdomě na dnešní třídě Hrdinů poblíž vlakové-ho nádraží. Podobně jako Dělnický či Kato-lický dům měl i Národní dům vedle prostépohostinské funkce účel spolkový. Vzniklpro potřeby českémenšiny žijícív převážně němec-kém Rýmařově užza první republi-ky. Čeští obyvate-lé vybudovali Ná-rodní dům svépo-mocí a slavnostnějej otevřeli 8. září1923. Jeho sou-částí byla kroměvýčepu a sálkutaké jednotřídkapro české děti ve-dená řídícím uči-

telem Ferdinandem Bartákem.Právě těsné sousedství školní třídy, která by-la umístěna nejdříve v podkroví a pozdějipřímo v sálku za výčepem, s prostorem hos-pody zapříčinil stížnosti rodičů na nevhodnépodmínky vzdělávání jejich dětí a vedl k vý-stavbě nové budovy české menšinové školyv roce 1938 (dnes sídlo Diakonie). Na dobo-vé pohlednici sice působí interiér hospodysolidně, rozzlobení rodiče jej ovšem popisu-jí s patřičným odporem jako „lokál hostincea to té nejnižší třídy hostinské, co lzev Rýmařově nalézti“, odkud do třídy proniká„zápach pivních splašků, ze záchodu a téžz vedlejší bytové kuchyně“. Údajně vlhkýa špatně vytopitelný sálek sloužil k výucevlastně z nouze, využíval se především „jakoshromaždiště a místnost kulturní a zábavní“pro rýmařovské Čechy, jimž dle tvrzení rodi-čů majitel sálek pouze propůjčoval.Existenci Národního domu ukončil a otevře-ní čerstvě postavené menšinové školy v jehosousedství znemožnil zábor Sudet na podzimroku 1938. Menšina z Rýmařova odešla dovnitrozemí a čeští hosté se do restauraceNárodního domu vrátili teprve po válce.V roce 1945 dostal hostinec do užívání ná-rodní správce Viktor Pátek, podle nějž získa-la hospoda pozdější legendární názevU Pátka. Jako hostinec skutečně „nejnižší tří-dy hostinské“ fungovala ještě na přelomu ti-síciletí, poté byla několik let vydána napo-spas chátrání. Nedávno byla renovována, nic-méně k původnímu účelu se nevrátila. ZN(Prameny: Chytil, Jaroslav. Z historie českémenšiny v Rýmařově - dopis do Prahy, ne-publikováno; Karel, J. - Přikrylová, Z. Ka-tolický dům na Divadelní ulici. In: Rýma-řovský horizont 05/2012, roč. XIII, s. 6-7;Konečný, J. Hotel Thiel. In: Rýmařovský ho-rizont 07/2009, roč. XI, s. 10-11; Okresnísprávní komise v Rýmařově. Budujeme po-hraničí. Zpráva o činnosti OSK v Rýmařově

-24-2012 17.12.2012 15:16 Stránka 12


13

Hospody a restaurace by měly hostům sotvaco nabídnout, nebýt dodavatelů piva a dal-ších nápojů. Vedle rýmařovského a janovic-kého pivovaru působily v regionu také pivo-vary v Břidličné a v Horním Městě, do jed-notlivých hospod se dováželo i pivo hanušo-vické, plzeňské a další oblíbené značky. Restaurace samozřejmě nabízely vedle pivaa vína i další alkoholické nápoje, předevšímnejrůznější bylinné likéry, abstinentům paksodovky a ovocné šťávy. Rýmařovsko bylopřed druhou světovou válkou v tomto oborupoměrně soběstačné, ve městě bylo několiksodovkáren a také likérek, které své výrobky

vyvážely daleko za hranice regionu a získá-valy za ně nejedno ocenění na hospodář-ských výstavách.Likérku vystavěl na počátku 20. století nasvých pozemcích u Podolského potoka pod-nikatel Wilhelm Silberstein. Člen rýmařov-ské židovské obce se narodil v roce 1873v Opavě a v Rýmařově působil ještě před za-ložením likérky jako obchodník s realitami.U Podolského potoka si vystavěl pěknou vil-ku a v jejím těsném sousedství továrnu na„jemné likéry a ovocné šťávy“. V roce 1910získal živnostenské oprávnění pro výrobu ovocných šťáv a likérů, v roce 1917 vystavělnovou tovární budovu a svou živnost rozšířilna výrobu marmelád. Podnik vedl společněs manželkou Olgou, později se ho ujali syno-vé Hugo a Josef. Z úřední korespondence lzevyčíst, že Olga Silbersteinová provozovalamaloobchod s pálenkami. V roce 1924 bylacelá firma úředně vyšetřována pro údajně ne-povolenou výrobu a prodej ovocných vín.

Wilhelm Silberstein poté na svou žádost ob-držel dodatečné povolení i pro výrobu ovoc-ného a bobulového vína. V roce 1927 si fir-ma otevřela pobočku v Liptovském Sv.Mikuláši.Hospodářská krize ve 30. letech zřejmě po-stihla i firmu Wilhelma Silbersteina. V roce1935, kdy ji vedli již synové Josef a Hugo(Olga Silbersteinová byla podle všeho od ro-ku 1929 vdovou), se u okresního soudu pro-jednával exekuční spor mezi Silbersteino-vými a věřitelem Ludvigem Schlingem.Nejtvrdší dopad však měla na židovské továr-níky druhá světová válka. Jeden z majitelů

(nevíme přesněkterý) sice vál-ku přežil, ponávratu z kon-centračního tá-bora však ne-byl schopen fir-mu znovu zpro-voznit a před únorem 1948emigroval.Stylová vilkapřešla do do-movní správy,od roku 1951

do roku 1958 byla využívána k bydlení a po-té jako mateřská škola. Od roku 2008 jeprázdná a čeká na adaptaci pro účely chráně-ného bydlení pro handicapované. V sousednítovární budově byla v poválečné době umís-těna prádelna, později prodejna oděvů a do-mácích potřeb, nyní je v renovovaném ob-jektu autosalon.Další významnou likérku založil v JanovicíchLeopold Spitzer (1840-1920) již v roce 1864,po něm ji převzal syn Otto (1973-1933) a poté

jeho manželka Ru-dolfina. Také tato li-kérka se kromě de-stilátů ochucenýchbylinami a kořenímze zdejších hor zabývala výrobou ovocných šťáv podleoriginálních recep-tur. Za své výrobkyzískala několik oce-nění, např. na výsta-vách v Bruntálev roce 1901, ve Vídni a v Berlíně v roce 1902nebo státní cenu z roku 1904 a 1909.Rodinný podnik měl jen několik dalších za-městnanců. Součástí likérky byla i malá míst-nost pro hosty, kde se pravidelně scházela spo-

lečnost u tzv. Stammtisch (stolu pro stálé hosty).Také pro židovskou rodinu Spitzerů byl rostou-cí vliv nacismu a blížící se druhá světová válkavelkou hrozbou. Rodina musela již v roce 1938opustit Janovice a v roce 1939 emigrovala.Janovickou likérku během války využíval ob-chodník Ervin Englisch jako sklad „zimní po-moci“ pro armádu. Po návratu z emigrace v ro-ce 1946 chtěla rodina původních majitelův provozu likérky pokračovat. Podniku se uja-la Helena Spitzerová, nedostala však dodávkulihu a továrna se znovu nerozběhla. Spitzerůmse podařilo z odsunu vyreklamovat nejstaršíhozaměstnance Roberta Christa, který se pak sta-ral o úklid prázdné likérky. Od roku 1995 zdesídlí výrobna oken a dveří. ZN(Prameny: Jirušová, J. Mateřská škola slavípůlstoletí. In: Rýmařovský horizont 01/2009,roč. XI, s. 8; Státní okresní archiv Bruntál sesídlem v Krnově, fond OU Rýmařov, Inv.č. 520, sign. VI, karton 262; osobní vzpomín-ky a dokumenty Otty Spitzera.)

SS ii ll bb ee rr ss tt ee ii nn oo vv aa aa SS pp ii tt zz ee rr oo vv aa ll ii kk éé rr kk aa

1945-1946, Rýmařov 1946; Pochyla, J.Obchodní dům Koruna. In: Rýmařovskýhorizont 11/2009, roč. XI, s. 9-10; Pochyla,J. Lékárna na Radniční ulici. In:

Rýmařovský horizont 13/2009, roč. XI,s. 9-10; Römerstadter Bezirkszeitung,18. července 1931, s. 28; Státní okresníarchiv Bruntál se sídlem v Krnově, fond

OU Rýmařov, Inv. č. 521, sign. VI, karton263; osobní vzpomínky Alfreda Heinischest. a soubor dobových pohlednic ze sbíreksoukromých sběratelů.)

Otto SpitzerLeopold Spitzer

-24-2012 17.12.2012 15:16 Stránka 13


14

HH oo ss pp oo dd yy aa hh oo ss tt ii nn cc ee RR ˘̆ mm aa fifi oo vv ss kk aa

Jamartice 1905, škola, kostel a Friedův hostinec; na jiné pohlednicije vyobrazen Linskeho hostinec V Ondřejově byly dvě hospody, zde je Englischův hostinec

Velká Štáhle měla hospod několik, pohlednice z roku 1900 zobrazujeobecní hostinec poblíž školy a restauraci Huga Friedricha s poštou

Restaurace a c. k. pošta ve Velké Štáhli (1907)Reklamní pohlednice zachycuje Stösselův hostinec ve Velké Štáhli,v zahrádce patrně sám majitel (asi 1911)

-24-2012 17.12.2012 15:17 Stránka 14


15

Pohlednice Břidličné kromě náměstí a továrny řádu německých rytí-řů zachycuje také dvě zdejší hospody, obecní hostinec a U Černého(jinde Zlatého) orla

Müllerův hostinec v Ryžovišti

Vpravo dole Wollmannův hostinec ve Vajglově, nad ním Wollmanno-va vila

Budova nádraží v Břidličné a hospoda U zlatého vřetene (1911)

Pohlednice Valšova zachycuje kromě nádraží a školy také dva místníhostince, další provozovali Otto Winter a Karl Hartsch

Pohlednice Albrechtic u Rýmařova odeslaná v roce 1938 zobrazuješkolu, kostel a Schindlerův hostinec, kromě něj byla v Albrechticíchtaké obecní hospoda

-24-2012 17.12.2012 15:17 Stránka 15


16

Vpravo nahoře zájezdní hostinec ve Stránském

Kostel, Englischův a obecní hostinec v Jiříkově

Vlevo nahoře Baierův hostinec v Tylově

Vlevo dole hospůdka v Kněžpoli

Uprostřed hostinec v TěchanověUprostřed Schallův hostinecv Arnolticích (odesl. 1921)

Vlevo nahoře Liedtkeho hostinec ve Veveří

-24-2012 17.12.2012 15:18 Stránka 16


17

Stenkeho hostinec v Křížově (odesl. 1902)

Jiný hostinec v Rudě u Rýmařova

Braunerův hostinec na návsi v Tvrdkově

Eschigův hostinec v Rudě u Rýmařova

Hostinec Andrease Hofera v So-vinci (odesl. 1921), na pohledni-ci z roku 1905 je jako majitel uveden Josef Tramer Hostinec u hradu Sovince

Vlevo dole pivovar v Horním Městě

-24-2012 17.12.2012 15:19 Stránka 17


18

Hostinec Aloise Tchöpa Na Špici ve Skalách

Na pohlednici Dobřečova zaslané v roce 1935 najdeme kostel, školu,obchod a velký obecní hostinec

Tchöpův a Felkelův hostinec ve Stříbrných Horách (odesl. 1928)

Zimmerův hostinec ve Skalách (odesl. 1924)

Winklerův hostinec v Rešově (1931)

Další hostinec ve Stříbrných Horách, vývěsní štít je bohužel nečitel-ný (30. léta)

-24-2012 17.12.2012 15:20 Stránka 18


19

Müllerův a Oppitzův hostinec v Janušově (1904)

Hostinec ve Ferdinandově (1913)

Zájezdní hostinec v Edrovicích

Hostinec Johanna Schuberta v Janušově (1933)

Hostinec U Tetřeva v Novém Poli (1921)

Vlevo nahoře Frömlův hostinec, nad ním obecní hospoda, vpravo na-hoře zahradní restaurace v Edrovicích

-24-2012 17.12.2012 15:21 Stránka 19


20

Hostinec Anenská huť s hosty

Hostinec U Zlaté hvězdy ve Staré Vsi (1899)

Hostinec Johanna Luxe Pomněnka s interiérem ve Žďárském Potoce

Hostinec Anenská huť (30. léta)

Hostinec Johanna Heinze s interiérem ve Žďárském Potoce

-24-2012 17.12.2012 15:21 Stránka 20


21

Dittrichův hostinec v Nové Vsi

Hostinec Johanna Matznera v Dolní Moravici

Ludwigův hostinec a hostinec Dědičná rychta v Malé Štáhli (1912)Připravila ZN

Veitův hostinec v Harrachově

Bodega v Karlově s interiérem

Pfiíjemné proÏití vánoãních svátkÛ a donového roku 2013 pfiejeme ‰tûstí,zdraví, spokojenost a mnoho osobníchi pracovních úspûchÛ.Srdeãn˘ dík patfií pfiedev‰ím na‰im za-mûstnancÛm a obchodním partnerÛm.

Zahradní 1087/4, 795 01 Rýmařovmob. 777 346 104 a 777 881 992

-24-2012 17.12.2012 15:22 Stránka 21


22

Soutěžte s námio ceny

Po roce jsou tu opět Vánoce a s nimi i naše pravidelnásoutěž o ceny. Tentokrát jsme pro vás ve spoluprácis autorem hádanek Ing. Jaroslavem Bezpalcem, CSc.,připravili velkou švédskou křížovku, osmisměrku, ro-zetu, řetězovou rámcovku a přesmyčkovou výpustku.Tajenky jednotlivých hádanek tvoří jména sídel naRýmařovsku a úkolem luštitelů bude správně vyluštittajenky, přiřadit ke každé její číslo a správnou odpověď.

Řešení soutěže zašlete do uzávěrky prvního lednovéhovydání 10. ledna na adresu Rýmařovského horizontu,Středisko volného času, Bartákova 21, 795 01 Rýma-řov, nebo elektronicky na [email protected], případněvhoďte do redakční schránky u hlavního vchodu SVČ.Úspěšní luštitelé se mohou těšit na pěkné ceny a před-platné našeho čtrnáctideníku na příští rok zdarma.

Redakce

1 - barvit na modro2 - vstřícná (ruka)3 - dozrát4 - předat poště5 - část postele6 - bavlněný samet7 - mexický revolucionář8 - malé dítě9 - výrobky

10 - nářečně strop11 - zatloukaný sloup12 - kalolisy13 - obec na Sokolovsku;

obec na Vysočině14 - dřívko; plkat15 - pílit; roláky16 - strakatá; heslo17 - mrně; část hlediště18 - zhoubný nádor; potrava

Rozeta5. tajenku tvoří zvýrazněná políčka ve vnitřním prstenci

V prvním výraze je skrytý druhý, zbývající písmena v zachovanémpořadí tvoří 6. a 7. tajenku.1. vonný keř; domácí ženské jméno, 2. brouk, škůdce obilí; zna-ménko sčítání, 3. město u Olomouce; psací potřeba, 4. ženské jmé-no; struma, 5. batoh s konstrukcí; sražená pára, 6. dílek; zámek sesochami M. Brauna, 7. tenisový kurt; vůně Pomůcka: Olivie

Přesmyčková výpustka

Vyškrtávané výrazy: aktovka, cukr, čamara, čepice, četař, domino,Erna, Ivan, jahoda, jedle, Jitka, kaple, kolt, kosa, koš, kotle, křivda, le-beda, neti, očko, otřít, očaři, Olina, pelíšek, pera, Petr, plamen, poklop,port, poslání, potápník, Prosek, reportér, řap, spor, start, strop, střapec,štika, trepka, tropy, ulice.10. tajenku tvoří nevyškrtaná písmena

Osmisměrka

V legendě jen pětipísmenná slova, kde jsou dvě, tak druhé začíná po-sledním písmenem prvého. Rámcovka obsahuje 8. a 9. tajenku.Zleva vpravo dolů:1. lucerna,2. mešní kniha;

ženské jméno (Machálková),3. vodoteč;

mužské jméno (Gott),4. pozornost; třída, 5. nedovoleně brát; tavení,6. školní pouzdro; šelma,7. borovice; vřecko,8. odštěpená skupina;

ženské jméno (Vránová),9. okruh činnosti

Zprava vlevo dolů:3. nositel zpráv,4. pták, „lékař stromů“;

poloopice,5. surovina zátky; část saka,6. citoslovce úderu;

tvrdá část chleba,7. znělka; nepříjemnost,8. polní hlodavec; můstek,9. zaklení; nástavba nad římsou,10. řecký ostrov; cenný papír,11. činidloPomůcka: Ascus, lemur, agens.

Dvojitá řetězová rámcovka

-24-2012 17.12.2012 15:22 Stránka 22


23

-24-2012 17.12.2012 15:22 Stránka 23


24

Vydavatel: Středisko volného času Rýmařov, Okružní 10, 795 01 Rýmařov, tel./fax: 554 211 410, http://www.svcrymarov.czOdpovědný redaktor: Mgr. Jiří Konečný. Adresa redakce: Bartákova 21, 795 01 Rýmařov, tel.: 554 230 459, mobil: 732 102 489,e-mail: [email protected]šlo dne: 21. 12. 2012. Příspěvky do řádného vydání Rýmařovského horizontu laskavě zasílejte nejpozději do 10. 1. 2013.Další pravidelné číslo vyjde 18. 1. 2013.Grafická úprava novin a inzerce: Tiskárna APRO Bruntál, Ruská 10, 792 01 Bruntál, tel./fax: 554 23 00 27, e-mail: [email protected]. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod značkou MK ČR E 11017. Cena 20 Kč

VáÏení ãtenáfii,jste na poslední stránce celobarevné-ho vydání R˘mafiovského horizonturoku 2012. Doufáme, Ïe jsme vás ne-zklamali a nabídli vám v tomto sváteã-ním ãase zajímavé informace i rozpt˘-lení. S posledním vydáním roku 2012konãí zároveÀ ãtrnáct˘ roãník R˘ma-fiovského horizontu, kter˘ vám po cel˘rok nabízel aktuální informace z mûstaa okolí.Historick˘ speciál b˘vá vyvrcholenímceloroãní práce na v‰edních ãíslech,která kaÏd˘ch ãtrnáct dnÛ usilují po-skytnout nejpodstatnûj‰í informace zeÏivota mûsta i celého regionu. S po-mocí na‰ich externistÛ a dopisovatelÛse dafií vytváfiet pestrou mozaikuzpráv, pozvánek a upoutávek, komen-táfiÛ i kritick˘ch postfiehÛ.

Za námûty, ãlánky i ryze praktické informace dûkujeme v‰em pravidel-n˘m i nepravideln˘m pfiispûvatelÛm.Zvlá‰tní podûkování patfií Mgr. Kvûto-slavû Sicové, Jaroslavu Chytilovi, Vrati-slavu Koneãnému, Mgr. Jifiímu Karlovi,Ing. Miroslavu Glacnerovi, MiroslavuKrálovi a Miroslavu ·kodovi. Dûkuje-me rovnûÏ spolupracovníkÛm z okol-ních obcí, díky nimÏ se mûstsk˘ zpra-vodaj stal médiem regionálním. Jsmerádi, Ïe ãtenáfii Horizont nejen ãtou,ale také spoluvytváfiejí. Velmi si cenímei zájmu zástupcÛ mûstsk˘ch institucí,kulturních a zájmov˘ch sdruÏení, spor-tovních organizací a dopisovatelÛz fiad vefiejnosti. Díky nim je R˘mafiov-sk˘ horizont nejen zdrojem informací,ale i platformou pro v˘mûnu názorÛ.Za cennou pomoc pfii pfiípravû leto‰ní-

ho historického speciálu patfií podûko-vání Mgr. Jifiímu Karlovi, pamûtníkÛmMgr. Ottu Spitzerovi, Alfredu Heini-schovi st., Mgr. Martinu Samsonoviz Mûstského muzea R˘mafiov, Ing. Ja-roslavu Bezpalcovi, CSc., a soukrom˘msbûratelÛm.Na závûr chceme podûkovat ãlenÛmredakãní rady Bc. Leonû Pleské, Ing.Miloslavu Markovi, Mgr. VladimíruStanzelovi a Mgr. Marku Bociánovi zaaktivní pomoc pfii vytváfiení jednotli-v˘ch vydání a samozfiejmû na‰emu vy-davateli Stfiedisku volného ãasu a jehofieditelce Bc. Marcele Pavlové. Poslednípodûkování mífií k vám, na‰im ãtená-fiÛm, za pozornost a pfiízeÀ v tomto ro-ce. Pfiáli bychom si, abyste nám ji za-chovali i v roce následujícím.

Va‰e redakce

-24-2012 17.12.2012 15:22 Stránka 24

Date post:	25-Jan-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

číslo 24/2012 vyšlo 21. 12. 2012 cena 20 Kč · 2019. 6. 24. · v tom neužívaje.“...

Documents