Listy · Sociální práce je nezbytnou a přirozenou součástí sociálních služeb. A to nejen...

Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky

PODZIM2013STATI, STUDIE, ÚVAHY A ANALÝZY

1ROČNÍK I.

Listysociální práceInformační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky

ZDARMA ČÍSLO

ROČNÍK I.www.apsscr.cz

0

PODZIM 2013

Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky

Partnerem časopisu je Ministerstvo práce a sociálních věcí

A4_hart_menalind_rijen.indd 1 6.10.2011 14:40:09


PODZIM2013

3ROČNÍK I.

OBSAH

Z obsahu čísla: 4 Úvodník vydavatele (Jiří Horecký)

4 Renesance starých časů (Igor Tomeš)

5 Je třeba zvýšit prestiž sociální práce (Jiřina Šiklová)

6 Nový prostor pro utváření a formování dobré praxe

výkonu sociální práce (Radek Suda)

7 Společnost sociálních pracovníků ČR – historie a současnost

(Růžena Kulhánková)

8 Profesní časopis „Sociální pracovnice“ (Pavla Kodymová)

9 Úvaha nad potřebami sociální práce ve vztahu k vyšším odborným školám

(Marie Bílová)

10 Poučovací povinnost o nepojistných sociálních dávkách

(Magdalena Paulusová, Andrea Vašíčková)

12 Opatrovnictví – věc veřejná (Irena Podivínská)

13 Duchovní rozměr sociální a charitativní práce

(Pavel Posád)

14 Rozhovor s Petrem Hanušem: Sociální práce prochází

obdobím renesance

16 RUBIKON Centrum pomáhá s návratem (Bořek Slezáček)

18 Sociální práce v adiktologických službách (David Adameček,

Lucie Plíšková, Kamil Podzimek, Richard Hanus)

22 Cestou proměny (Alena Brožková)

23 Individualizace přístupu ke klientovi v DOZP Stod (Radek Rosenberger)

24 Program švýcarsko-české spolupráce a zavádění

nových metod sociální práce se seniory

(Melanie Zajacová)

Listy sociální prácePololetník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR

Vančurova 2904, 390 01 Tábor, tel./fax: +420 381 213 332, www.apsscr.cz, IČO 604 458 31

• Ročník: I.• Číslo: 0 – PODZIM 2013• Cena: Nulté číslo zdarma. Roční předplatné pro rok 2014: 99 Kč (jednotlivé číslo 49,50 Kč)• Objednávky: [email protected], tel. 381 213 332 (Věra Velková)• Vychází: V Táboře 2. 12. 2013 (příští číslo vyjde v dubnu 2014)• Redakce: Zdeněk Kašpárek, e-mail: [email protected], tel. 606 832 551• Jazyková korektura: Kateřina Kebrtová• Redakční rada: Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, PhDr. Radek Suda, Zdeněk Kašpárek• Grafické zpracování a tisk: RUDI, a. s., Komenského 1839, 390 02 Tábor• Distribuce: SEND Předplatné, s. r. o., Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice,

www.send.cz, tel.: 225 985 225, 777 333 370, e-mail: [email protected]• Příspěvky a inzerce: Příspěvky mohou být redakčně upravovány a kráceny. Za obsah inzerce

odpovídá zadavatel. Přebírání krátkých úryvků článků je možné pouze s uvedením názvu časo-pisu a článku, jména autora, čísla ročníku, vydání a strany. Přebírání celých článků či jejích částí přesahujících jeden odstavec je možné pouze s písemným svolením redakce.

• Registrace: MK ČR E 21365

cena 49,50 Kč / číslo, roční předplatné 99 Kč

Vydání příštího čísla je plánováno na počátek 2. čtvrtletí 2014.

Nové periodikum přináší odborné příspěvky o sociální práci v širším měřítku

napříč obory i mimo sociální služby – zdravotnictví, školství, vězeňství. Časopis je určen také pracovníkům

dotčených úřadů a institucí, OSPOD, státní správy a samosprávy aj.

Souhlasím se zpracováním osobních údajů za účelem evidence odběratelů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb.

Objednávejte na: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, o. s.

Vančurova 2904, 390 01 Tábor, tel./fax: 381 213 332

e-mail: [email protected], www.apsscr.cz

FAKTURAČNÍ ADRESA

....................................................................................

....................................................................................jméno nebo název organizace

....................................................................................

....................................................................................

....................................................................................adresa (ulice, č. p., město, PSČ, stát)

........................................... /......................................IČ / DIČ

KORESPONDENČNÍ ADRESA

....................................................................................

....................................................................................jméno nebo název organizace

....................................................................................

....................................................................................

....................................................................................adresa (ulice, č. p., město, PSČ, stát)

....................................................................................e-mail

....................................................................................kontaktní telefon

....................................................................................razítko / podpis

informační a odborný časopis (nejen)

pro sociální pracovníky

LISTYSOCIÁLNÍ PRÁCE

OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN

Objednávám předplatné časopisu Listy sociální

práce v počtu ..................... kusů od čísla 1/2014

PODZIM 2013

Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky4 ROČNÍK I.

SLOVO K PRVNÍMU VYDÁNÍ

Text: Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, [email protected]

Sociální práce je nezbytnou a přirozenou součástí sociálních služeb. A to nejen legislativně, kdy registrace sociální služby není možná bez sociálního pracovníka, nýbrž i samou podstatou toho, co sociální služby představují. Sociální práce má ale daleko širší kontext – je prevencí sociálních služeb, je i nástrojem intervenčním a je založena na bazickém lidsko-křesťanském přístupu pomoci bližnímu, resp. lidem.

Kladu si za Asociaci poskytovatelů sociálních služeb ČR pro vydávání nového odborného časopisu, který bychom rádi věnovali nejen všem sociálním pracovníkům, ale všem, pro které je sociální práce součástí či komplementací jejich profesního života, jediný cíl. Jaký je tedy tento cíl? Vytvořit odborné periodikum, které bude pomáhat nelehké práci sociálních pracovníků v ČR, a to zdaleka ne jen v sociálních službách. Chceme vydávat časopis, které nebude primárně akademický, ale praktický, tj. který bude přinášet příklady dobré praxe, aktuální témata, rozhovory a příspěvky obyčejně neobyčejných sociálních pracovníků. K naplnění tohoto cíle máme silné partnery (MPSV ČR, veřejný ochránce, Sdružení sociální pracovníků), a hlavně pevné přesvědčení a vizi. Nechávám tedy na posouzení prvních čtenářů Listů sociální práce, zda se k naplnění tohoto cíle blížíme.

Text: prof. JUDr. Igor Tomeš CSc., profesor sociální politiky, evropského a českého sociálního práva a sociální správy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, [email protected]

Rodí se nový významný počin – Listy sociální práce. Česká sociální péče vždy měla svou platformu nejen pro teoreti-ky, ale i pro praktiky. Pro teoretiky dnes máme k dispozici časopisy Sociální prá-ce, Fórum sociální politiky a Fórum so-ciální práce, kde se objevují především recenzované teoretické statě. Pro praxi je k dispozici měsíčník Národní pojiště-ní, který pro svou potřebu vydává Česká správa sociálního zabezpečení, a odbor-né časopisy Sociální služby, Rezidenč-ní péče a jiné, určené především pro poskytovatele sociálních služeb. Chybí však mediální prostředek pro širokou obec sociálních pracovníků.

V odborném tisku pro sociální péči máme dlouhou historii, která vznikla začátkem dvacátých let díky periodi-kům vydávaným tehdejší sociální pojiš-ťovnou a Sociálním ústavem. V třicátých letech začala Organizace sociálních pra-covnic vydávat časopis Sociální pracov-nice, o kterém v tomto vydání Listů so-ciální práce pojednává článek doktorky Kodymové. Vzpomínám taky na časopis Sociální revue, který po druhé světové válce (od října 1945) vydávalo tehdejší Ministerstvo ochrany práce a sociální péče a který výrazně přispěl ke vzni-ku a realizaci národního pojištění, než jej komunistická vláda na základě IX. sjezdu KSČ (1949) v roce 1950 zru-šila i s ministerstvem. Podle tehdejší „revoluční“ ideologie měl socialismus a komunismus vyřešit všechny soci-ální problémy a sociální péče byla jen „buržoasní pozlátko k oklamání mas“. V letech 1959–1962 se vydával cyklos-tylovaný časopis „Otázky sociálního za-bezpečení“. Byl to spíše odborný časopis pro omezený okruh odborníků a neměl velký vliv na praxi.

Ukázalo se však, že i za socialismu a komunismu jsou lidé zdravotně po-stižení a s nízkými nebo žádnými pří-jmy, a tak již začátkem šedesátých let

XII. sjezd KSČ (1962) přijal zásady změn v sociálním zabezpečení. Tehdejší Stát-ní úřad sociálního zabezpečení obnovil tradici odborného časopisu pro praxi a od ledna 1964 do roku 1968 vydával časopis Sociální zabezpečení. Měl po-měrně širokou obec čtenářů a odvážně publikoval i kritické články k tehdej-ší vládní sociální politice a vnucované praxi podle sovětského vzoru. Proto bylo jeho vydávání po vpádu sovětských vojsk zastaveno.

Za normalizace nově vzniklé české Ministerstvo práce a sociálních věcí za-čalo v roce 1969 vydávat časopis „So-ciální politika“, který sjednocoval praxi národních výborů v oblasti sociálního zabezpečení a sociální péče. Koncem 80. let přinášel i kritické články, a pro-to po převratu v listopadu 1989 české ministerstvo ve vydávání časopisu po-kračovalo. Stal se důležitým nástro-jem při první sociální reformě v letech 1990–1992. Zanikl po nástupu sociálně demokratické vlády někdy v roce 2002 pro nedostatek financí a byl nahrazen jakýmisi ministerskými „novinami“, kte-rým se mezi zasvěcenými říkalo „Škro-machova reklama“.

Historie specializovaného tisku, která se datuje od počátku dvacátých let, uka-zuje, že sociální zabezpečení, sociální práce, sociální péče a sociální služby, dnes převážně poskytované nestátní-mi subjekty, vždy potřebovaly a budou potřebovat platformu pro výměnu zku-šeností. Proto vítám iniciativu Asociace poskytovatelů sociálních služeb vydá-vat Listy sociální práce jako odborný časopis nejen pro sociální pracovníky a chválím Ministerstvo práce a sociál-ních věcí, že se přihlásilo ke spolupráci.

Jako dobrá sudička přeji redakci šťast-nou ruku při výběru informací, výměně informací z praxe a kvalitní poradenské činnosti, které budou sjednocovat naši současnou praxi. Stane se tak význam-nou platformou rozvoje sociální práce, kterou potřebujeme. Potřebujeme od-bornou platformu, abychom úspěšně čelili nežádoucím vlivům různých ideo-logií a úzkých politických zájmů. Přeji dobrý vítr do plachet.

Úvodník vydavatele

Renesance starých časů

Potřebujeme odbornou platformu, abychom

čelili nežádoucím vlivům.


PODZIM2013

5ROČNÍK I.


Text: PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., socioložka a publicistka, [email protected]

Vítám založení Listů sociální práce. Jsem ráda, že další generace dodává této disciplině prestiž a že Listy, jejichž první číslo právě držíte v ruce, k tomu přispějí. Odbornost sociální práce je na dost vysoké úrovni. Skutečnost, že máme na několika univerzitách tento obor, k tomu přispívá. Co chybí? Ještě zvýšit této disciplíně její prestiž. K tomu mohou přispět právě založené Listy sociální práce, které nejsou a nebudou instruktážním návodem k jednání, ale stanou se diskusní tribunou těch, kteří v oboru pracují. A budou-li se mezi se-bou sociální pracovníci hádat, budou-li zastávat odlišné koncepce a pojetí, bude to správné.

Listy sociální práce nemají být „uče-saným“ věstníkem ministerstev ani městských úřadů, ale diskusní tribu-nou. V publikovaných textech se budou čtenáři a další sociální pracovníci se-znamovat jak s odlišnými názory svých kolegů a kolegyň, tak s výsledky pojetí sociální práce v zahraničí, tak i s kriti-kou toho, co se již dělá, a s tím, co by se mělo dělat trochu jinak.

Je dobré si uvědomit, že sociální práce měla v této zemi vysokou prestiž. Řeši-la sociální problémy přímo v terénu, ne od ministerského stolu ani z rozhodnutí sekčních šéfů či odborových předáků, kteří vždy sledovali i politickou dimenzi svých doporučení a rozhodnutí. K vyso-ké prestiži sociální práce určitě skoro před sto lety přispělo, že se jí – včetně za-kládání škol sociální práce – intenzivně věnovala dcera univerzitního profesora

a pozdějšího prezidenta nově vzniklé Československé republiky, paní Alice Masaryková. Ta byla seznámena – vzhle-dem k tomu, že její matka Charlotta byla Američanka – s koncepcí sociální práce v USA. Tam byla (a dosud je) tato profe-se stejně prestižní, jako profese učitele, učitelky či faráře – prestiž člověka, kterýodborně vzdělaný zasahoval a řešil so-ciální problémy přímo v terénu, radil lidem, organizoval pomoc a současně evidoval problémy a informoval o nich tehdejší nadřízené pracovníky. Vedle učitelství to u nás před druhou světovou válkou bývalo nejprestižnější povolání pro ženy. Ale v USA, odkud k nám byl tento koncept přenesen, bývali sociální-mi pracovníky obvykle muži.

Prestiž sociální práce se v Českoslo-vensku výrazně snížila v padesátých letech, kdy se stát, tedy spíše vedení komunistické strany rozhodlo, že spo-lečnost odstraní sociální problémy tím,

že se o nich nebude psát ani mluvit, ne-boť to jsou jen rezidua, zbytky bývalého kapitalistického režimu, nebo tím, že je bude řešit centrálně, z rozhodnutí stra-ny a vlády. Tak se stali sociální pracov-níci spíše vykonavateli těchto usnesení, přidělovači finančních příspěvků (třeba lidem s diabetem, s různým handica-pem) nebo v nemocnicích roznášeli sta-rým lidem důchody či jim pomáhali psát adresy na dopisy jejich dětem. O skuteč-ných sociálních problémech se skoro ne-psalo ani veřejně nemluvilo. Oslabovalo by to přesvědčení, že všechno je za so-cialismu správné. Finanční odměny so-ciálních pracovníků, či spíše sociálních pracovnic – v této profesi převažovaly ženy – byly nízké a to taky nezvyšovalo prestiž tohoto povolání.

V devadesátých letech se náplň sociál-ní práce začala měnit k prospěchu obo-ru i samotné práce. Získá-li nyní právě založením a rozšířením těchto Listů i tištěnou platformu pro polemiky o pří-padech i koncepcích, bude to přínosem nejen pro obor, ale i pro jeho protago-nisty, tedy sociální pracovníky, a tím i pro ty, kterým je sociální práce určena, tedy pro lidi, kterým je třeba kvalifiko-vaně pomoci. Vítám tento nový časopis a přeji, aby do něj psalo mnoho a mnoho sociálních pracovníků a ještě více lidí ho četlo.

Je třeba zvýšit prestiž sociální práce

Prestiž sociální práce se v Československu výrazně snížila v padesátých letech, kdy se stát,

tedy spíše vedení komunistické strany rozhodlo, že společnost odstraní sociální problémy tím,

že se o nich nebude psát ani mluvit.

Listy sociální práce nemají být „učesaným“ věstníkem ministerstev ani městských úřadů,

ale diskusní tribunou.

Ilustrační foto: Fotky&Foto

PODZIM 2013



Text: PhDr. Radek Suda, vedoucí oddělení strategií a koncepce sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí, [email protected]

Ministerstvo práce a sociální věcí (dále jen „MPSV“) na základě debaty se sociálními pracovníky a zástupci vědec-ké a akademické sféry zahájilo aktivity vedoucí k „restartu“ sociální práce jako klíčové profese, jejíž pomocí je zajišťo-vána či zprostředkována sociální ochra-na občanům státu v rámci resortu práce a sociálních věcí. Uvnitř ministerstva byl vytvořen útvar, jehož úkolem je za-bývat se koncepcí sociální práce jako oboru a profese. Mezi jeho praktické úkoly patří provádět analýzy, připravo-vat legislativní i nelegislativní opatření v rámci sociální správy, podporovat roz-voj profese, výzkum v oblasti a šíření dobré praxe.

Za tímto účelem se připravují rozvo-jové projekty pro podporu sociální prá-ce v různých odvětvích resortu. Vznikla diskusní a pracovní uskupení zabýva-jící se typologií sociálních pracovníků, formulací odborně správných postupů při výkonu sociální práce, a to zejména ve veřejné správě. Připravuje se profes-ní zákon sociálních pracovníků a nove-la zákona o sociálních službách, jejímž cílem je mj. napomoci posílit podstatu sociálních služeb, tj. aktivní roli činností sociální práce při sociálním začleňová-ní uživatelů sociálních služeb, případně komunit. MPSV se snaží vytvořit v praxi podmínky pro debatu na vědecké úrov-ni, která má napomoci formulovat opat-ření národní sociální politiky a za tím-to účelem etablovalo Vědeckou radu ministra pro sociální práci složenou ze zástupců akademických pracovišť, které se věnují výuce a výzkumu v oblasti so-ciální práce.

Hovoříme-li o podpoře sociální prá-ce, jejím rozvoji a šíření dobré praxe, postrádáme v současné době prostor pro utváření a formování dobré pra-xe výkonu sociální práce, která by byla blízká a uživatelsky přívětivá pro sociál-ní pracovníky (a nejen pro ně, ale také pro jejich nadřízené, tj. zadavatele jejich práce, a pro kolegy z ostatních pomáhají-cích profesí, kteří participují na procesu sociálního začleňování a realizaci opat-ření sociální politiky). Cílem je, aby po-psaná dobrá praxe sociální práce nebyla

tolik zatížena prizmatem jednotlivých systémů, např. jednotlivými druhy soci-álních služeb, nebo cíli institucí, v nichž je sociální práce mimo jiné další agendy realizována (poskytovatelé zdravotních služeb, resort justice, školství a veřejná správa v sociální oblasti). Prostor pro diskusi vidíme na pomyslné škále mezi specializovanými periodiky a interne-tovými portály zabývajícími se sociální problematikou na straně jedné a vědec-kými či akademickými časopisy v oblas-ti na straně druhé. Když jsme vedli de-batu se zástupci vědecké obce, zástupci jednotlivých specializací a praktiky, tj. sociálními pracovníky ve výkonu, za-čala se rýsovat podoba časopisu sociál-ních pracovníků, jehož předchůdcem či předchůdkyní byla prvorepubliková Sociální pracovnice, časopis, v němž so-ciální pracovnice sdílely a vyměňovaly si zkušenosti při výkonu sociální práce. Tehdy byl časopis prostorem pro uve-řejňování příběhů sociální práce, rad, zkušeností, nabídek stáží a informací ze zahraničí, které získávaly sociální pra-covnice při výměnných pobytech.

Abychom naplnili poptávku po tako-vém prostoru, rozhodli jsme se oslovit zástupce z řad sdružení a organizací majících potenciál tuto výzvu uchopit a pokusit se jakýsi „Reflex“ sociálních pracovníků ve spolupráci s MPSV při-pravovat a vydávat. Na výzvu pozitiv-ně reagovala Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (dále jen „APSS“), která jako střešní organizace značné části poskytovatelů sociálních služeb patří k subjektům, které velkou část so-ciálních pracovníků zaměstnávají. Díky vstřícnosti vedení APSS došlo k dohodě, že budou k formulování obsahu časo-pisu přizváni také zástupci Společnos-ti sociálních pracovníků, aby časopis nebyl jakousi odnoží časopisu Sociální služby. To může napomoci vytvořit za a) profesní časopis, který není za b) li-mitován naplněním podmínek recenzo-vaných nebo impaktovaných časopisů pro uveřejnění článků. Abychom aktivi-zovali čtenáře z řad (nejen) sociálních pracovníků, oslovili jsme některé osob-nosti z oblasti sociální práce, které pro-fesi sociální práce pomohli restartovat na počátku 90. let minulého století, s žá-dostí o názor, co říkají takovému kroku a co by v případě, že s ním souhlasí, novému časopisu popřáli. Jejich názory

a sdělení přinášíme na stránkách toho-to nultého vydání, včetně historického okénka, jehož obsahem je právě popis, jak fungoval prvorepublikový časopis Sociální pracovnice. Obsahem nultého vydání jsou již právě první příklady, jak by se mohla sociální práce v rámci jednotlivých odvětví prezentovat a jak o svých různých aktivitách mohou so-ciální pracovníci informovat. Věřím, že pro další vydání mohou a budou vznikat různé rubriky, včetně metodických sdě-lení a informací o nových projektech – úspěšných či méně úspěšných, ale vždy za účelem povzbudit ostatní kolegy, in-spirovat je a etablovat dobrou praxi so-ciální práce.

Já osobně přeji časopisu Listy sociál-ní práce hodně přispěvatelů, kteří ne-budou ostýchaví a budou chtít přispět k rozvíjení dobré praxe sociální práce v České republice. Také si přeji, aby ča-sopis nalezl své čtenáře a byl, pro začá-tek je dobré být skromnějším, konku-rencí pro množství odborných periodik právě tím, že by měl být tvořen samot-nými sociálními pracovníky. Otázkou je, jaká by měla být jeho forma, zda listin-ná, či elektronická – a to nejen pokud jde o formát .pdf, ale například i o portál či oblast nových médií. Tuto debatu však ponecháváme také vám, sociálním pra-covnicím a pracovníkům, kteří by měli ovlivňovat jak obsahovou část, tak po-dobu, do které se profesní časopis bude vyvíjet. MPSV bude nadále vyhledávat příklady dobré praxe a podporovat vás, abyste je na stránky svého časopisu za-sílali. Budeme vás zde také informovat o novinkách týkajících se profese sociál-ní práce. Ostatní je již na vás. Přeji nám všem dostatek chuti a motivace, aby-chom dokázali, že umíme prezentovat výsledky své práce nejen v případě, že jde o povinnou publikační činnost nebo mediální aktivity v rámci realizace pro-jektů, u nichž si to poskytovatel finanční podpory přeje.

Bude skvělé, když budou Listy soci-ální práce odborným profesním časo-pisem sociálních pracovníků, který si přečtou nejen sociální pracovníci, ale bude zdrojem informací také pro naše kolegy, nadřízené, klienty, zadavatele naší práce a třeba i novináře, kteří chtě-jí psát i o úspěších sociální práce, jen doposud nevědí, kde takové informace získat…

Nový prostor pro utváření a formování dobré praxe výkonu sociální práce


PODZIM2013

7ROČNÍK I.

HISTORIE

Text: Růžena Kulhánková, tajemnice Společnosti sociálních pracovníků ČR,[email protected]

Společnost sociálních pracovníků ČR (dále jen „Společnost“) začala svoji dlouholetou historii v roce 1919. V tom-to roce se sdružilo 28 sociálních pra-covnic z povolání, prvních absolventek Vyšší školy sociální péče v Praze, za úče-lem vytvoření Společnosti. Historické počátky sociální práce sice vycházely z činnosti filantropických a charitativ-ních organizací a nadšených jedinců, přesto absolventky od samého počátku narážely na předsudky v chápání soci-ální práce. Proto mezi sebou udržovaly pravidelné kontakty, pomáhali jim i ře-ditelka a profesoři VŠSP a jejich snažení vyústilo v roce 1922 v ustavení Organi-zace absolventek VŠSP (dále jen „Orga-nizace“).

Organizace zavedla evidenci členů a zaměřila se na poptávku po pracov-ních místech sociálních pracovnic. Z roku 1925 je zaznamenán písemný styk se spolky sociálních pracovnic v Paříži a New Yorku. Rozvoj uplatnění sociálních pracovnic zvýšil i jejich zájem o prohlubování teoretických znalostí. Organizace se zajímala o činnost komi-se pro reformu sociálního školství při Ústředí dobrovolných spolků sociálních a zdravotně sociálních. Jeho předsed-kyně Dr. Alice Masaryková doporučila v r. 1926, aby Organizace absolventek VŠSP vypracovala náměty pro další od-borné vzdělávání.

Organizace mimo jiné pořádala ex-kurze do nových sociálních zařízení a intervenovala u příslušných minis-terstev, aby místa pro sociální práci byla obsazována pouze kvalifikovanými pracovníky. V roce 1928 se pět členek zúčastnilo Mezinárodní konference so-ciální služby v Paříži a Organizace také uspořádala Československý sjezd soci-ální a zdravotní práce.

V roce 1929 byl název Organizace ab-solventek VŠSP změněn na Organizaci sociálních pracovnic (OSP). V dalších letech začala OSP vydávat odborné pu-blikace, pořádala semináře, kurzy a stu-dijní cesty. V r. 1934 vyšel tiskem první časopis Sociální pracovnice s nákladem 900 výtisků.

VŠSP byla zrušena v roce 1936 a na-hradila ji Masarykova státní škola zdra-votní a sociální péče. V roce 1937 dosta-la OSP první příležitost připomínkovat připravované zákony a novely.

Po nacistické okupaci OSP organizo-vala akce na podporu svých členek, kte-ré musely opustit zaměstnání, a věno-vala se pomoci přistěhovalcům. Činnost OSP byla v tomto období kontrolována a potlačována, tiskárna byla uzavřena. OSP intervenovala především v záleži-tostech potravinových lístků, přídavků na ošacení pro terénní sociální pracov-nice a získání infekčního příplatku. Byla označena jako odborová organizace a přinucena změnit své stanovy. Původ-ní poslání ale zůstalo nezměněné.

Poválečné roky přinesly nové úkoly, byly vytvořeny nové sociální instituce, začaly přípravy pro zřízení Vysoké školy sociální a politické v Praze. Nově vytvo-řená Ústřední rada odborů vyvíjela tlak na povinné organizování v ÚRO; anketa

mezi členkami OSP však vyjádřila jed-noznačný požadavek – OSP zachovat. V roce 1947 OSP zorganizovala sjezd so-ciálních pracovníků a celostátní pracov-ní konferenci „Sociální pracovnice v mě-nícím se společenském řádu“. Poslední schůze OSP se konala v lednu 1948.

Po únoru 1948 byla zastavena čin-nost OSP i vydávání časopisu Sociální pracovnice a majetek OSP byl převeden do majetku Revolučního odborového hnutí. V důsledku změn musely někte-ré sociální pracovnice změnit povolání, a tak byl přerušen i vzájemný kontakt.

Na konci roku 1968 byl rozhodnutím Ministerstva vnitra schválen vznik Spo-lečnosti sociálních pracovníků a byly založeny čtyři její sekce: sekce sociál-ních pracovníků v podnicích, sekce péče o rodinu a dítě, sekce péče o invalidní a staré občany a sekce sociálních pra-covníků ve zdravotnictví.

Aby mohla být činnost udržena i v době tzv. normalizace, podařilo se vytvořit při České lékařské společnosti J. E. Purkyně sekci sociálních pracovní-ků. Sekce se zasloužila o udržení a rozvoj sociální práce a o zvyšování kvalifikace sociálních pracovníků až do roku 1989.

Od roku 1990, kdy byla nově zare-gistrována na Ministerstvu vnitra jako občanské sdružení, sdružuje obnovená Společnost sociálních pracovníků ČR na základě dobrovolnosti sociální pra-covníky ze všech oblastí sociální práce. Podle stanov napomáhá k rozvoji soci-ální práce a uznání profese sociálního pracovníka.

Společnost sociálních pracovníků ČR přispívá k celoživotnímu vzdělávání sociálních pracovníků, rozšíření jejich kvalifikace podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a umožňu-je jim vzájemnou výměnu zkušeností; od roku 1990 zorganizovala 22 odbor-ných konferencí a 29 pracovních dnů k aktuálním tématům. Společnost je akreditovanou vzdělávací institucí Mi-nisterstva práce a sociálních věcí a má své zástupce v pracovní skupině MPSV pro přípravu profesního zákona. Pokud je Společnost sociálních pracovníků ČR požádána, podílí se na připomínkách k novelám právních předpisů nebo na přípravě předpisů nových. Její zá-stupci se též pravidelně účastní zase-dání výboru pro sociální politiku Posla-necké sněmovny PČR.

Společnost sociálních pracovníků ČR – historie a současnost

Po únoru 1948 byla zastavena činnost OSP i vydávání časopisu Sociální pracovnice a majetek

OSP byl převeden do majetku Revolučního odborového hnutí. V důsledku změn musely některé

sociální pracovnice změnit povolání.

Společnost sociálních pracovníků ČR přispívá

k celoživotnímu vzdělávání sociálních pracovníků, rozšíření

jejich kvalifikace a umožňuje jim

vzájemnou výměnu zkušeností.

PODZIM 2013


HISTORIE

Text: PhDr. Pavla Kodymová, Ph.D., odborná asistentka, Katedra sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, [email protected]

Počátkem dvacátého století se objevila nově etablovaná, leč společností nepří-liš akceptovaná profese – sociální práce, která si tak či onak musela postupně vy-mezit svůj prostor vůči profesím s delší tradicí, definovat vzájemnou spolupráci a uhájit vlastní odbornost. Za tímto úče-lem vznikl profesní spolek sociálních pracovnic Organizace sociálních pracov-nic, který za dobu svého trvání splnil tyto a mnohé další úkoly, které byly nakonec formulovány jako zásadní momenty ve-doucí k rozvoji a propagaci profese české sociální práce. Klíčovou úlohu uvedených snah plnil spolkem vydávaný odborný – ryze profesní – časopis Sociální pracov-nice, jemuž nejdříve předcházely zdarma vydávané hektografované (rozmnožo-vané) Zprávy jako měsíční informační list pro členky organizace (většinou se jednalo o 2–4 listy formátu A4 vydávané od roku 1926).

První číslo časopisu Sociální pracov-nice vyšlo v roce 1934, a to v nákladu 900 výtisků (336 výtisků připadlo na členky spolku, 494 výtisků na jiné předplatitele, zbytek byl určen na po-vinné výtisky nebo výměnu). Na ručně rozmnožované Zprávy organizace sociál-ních pracovnic se nezapomnělo, naopak – začaly vycházet v rozšířené podobě. Souběžně byla také realizována edice od-borné literatury tzv. „Knížky sociálních pracovnic“.

Jednotlivá čísla Sociální pracovnice se po počáteční rozmanitosti publikova-ných témat začala zanedlouho zaměřo-vat monotematicky s tím, že se časopis neomezoval pouze na publikační činnost domácích přispěvatelů, ale aktuálně za-jišťoval i překlady – zejména pro metody a inovaci praxe sociální práce – stěžejních zahraničních článků tak, aby rozbor dané problematiky mohl být co nejširší. Obsah časopisu tedy tvořily původní články, re-feráty o teoriích, metodách a praxi české i zahraniční sociální práce, o nových so-ciálních, právních a zdravotních předpi-sech, o odborné literatuře, organizacích sociální péče, průběhu a přínosu vý-měnných pobytů sociálních pracovnic doma i v zahraničí, možnostech pregra-duálního i postgraduálního vzdělávání, oznámení o plánovaných konferencích

a jejich pozdějších výstupech i se spolko-vými oznámeními v závěru.

Během druhé světové války bylo z po-litických nebo hospodářských důvodů postupně zastaveno téměř dva tisíce českých periodik.1 Omezení zazname-nal i časopis Sociální pracovnice, který byl redukován na šest dvojčísel ročně. Po roce 1945 se časopis vrátil k původ-ní periodicitě i rozsahu, leč rok 1948 byl pro časopis rokem konečným a Organi-zaci sociálních pracovnic (OSP) se po-dařilo realizovat jen lednové a únorové číslo. Již 26. února musela OSP přistou-pit na podmínky Ústřední rady odborů a zastavit samostatnou činnost, vyloučit tzv. nepokrokové sociální pracovnice, za-stavit vydávání časopisu a k 10. březnu předat veškerý movitý i nemovitý maje-tek do správy orgánům Revolučního od-borového hnutí.

Není v silách redakce seznámit čtenáře s ukázkami ze stovek článků, pojednání či zpráv psaných sociálními pracovnicemi nebo odborníky jiných profesí, kteří se podpoře profese sociální práce věnovali. Avšak přeci jen jednu z nich si na závěr, v souvislosti s aktuálním děním v tom-to oboru, kdy napříč vzdělavateli i praxí sociální práce probíhá nelehká a široká diskuze nad podobou zákonné úpravy sociální práce a existencí nebo neexis-tencí „profesního spolku“, nelze odpus-tit. Jedná se o zprávu z Manifestačního sjezdu sociálních pracovnic, zahájeného

v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze 14. dubna 1934 s účastí více než 300 osob. Vystoupení většiny zástupců odborných institucí a sociálních pracov-nic obsahovala projevy uznání obsáhlé činnosti spolku. V rezoluci z tohoto sjez-du vyslovily sociální pracovnice přání: 1) „Aby sociální péče/práce byla pova-

žována za samostatný pracovní obor a aby byla zařazena do soustavy naše-ho veřejného života úměrně významu, jaký má pro národní kulturu, hospo-dářskou rovnováhu a zdravý sociální vývoj demokratického státu.“

2) „Aby byla vybudována soustava samot-ného sociálního školství, spočívajícího na základě sociálních věd a odpoví-dajícího skutečným potřebám sociální péče. Aby toto školství bylo zabezpeče-no státem po stránce hmotné i odborné a vřazeno v systém vysokých škol.“

3) „Aby sociální služba byla hodnocena jako odborný výkon, a proto aby byla svěřována jedině silám s předepsanou odbornou kvalifikací. Aby sociální pra-covnice ve veřejné službě byly zařaze-ny do kategorie, která odpovídá jejich vzdělání, a toto zařazení aby bylo směrnicí i pro úpravu existenčních podmínek ve službě soukromé.“2

Posuďme tedy každý sám, do jaké míry a v jaké kvalitě se za osmdesát let, kte-rých od sjezdu bezmála uplynulo, poda-řilo uvedené požadavky prosadit.

Závěrem lze konstatovat, že časopis, který si právě čtete, navazuje na dobrou tradici a může být později oprávněným pokračovatelem onoho v historii nedob-rovolně zaniklého časopisu. Neboť jeho cílem je zejména vzájemná odborná ko-munikace sociálních pracovníků z praxe a i jeho současný partner, Společnost sociálních pracovníků, se historicky vztahuje k Organizaci sociálních pra-covníků. Proto pevně doufám, že bude sociálním pracovníkům a dalším odbor-níkům stejně kvalitní oporou i rádcem, jako byl v minulosti jejich kolegům jeho předchůdce, jemuž je věnováno těchto pár řádků.

Profesní časopis „Sociální pracovnice“

1 Končelík, J. – Köpplová, B. – Kryšpínová, J.: „Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara“, Praha 2003. Kodymová, P.: „Historie české sociální práce v letech 1918–1948“. V tisku.

Časopis se neomezoval pouze na publikační činnost domácích přispěvatelů, ale aktuálně zajišťoval

i překlady stěžejních zahraničních článků tak, aby rozbor dané problematiky mohl být co nejširší.

2 „Manifestujeme“, Sociální pracovnice 3, 1934, s. 12–13. OSP

Během druhé světové války bylo z politických nebo hospodářských důvodů

postupně zastaveno vydávání téměř dvou tisíc

českých periodik.


PODZIM2013

9ROČNÍK I.

VZDĚLÁVÁNÍ

Text: PhDr. Marie Bílová, ředitelka Střední školy sociální Perspektiva a Vyšší odborné školy, s. r. o., členka koordinačního výboru Asociace vyšších odborných škol, [email protected]

Vyšší odborné školy zaměřené na so-ciální vzdělávání připravují absolventy k výkonu profese sociálního pracovníka se širokým spektrem znalostí, doved-ností a dalších osobnostních předpo-kladů nutných pro oblast sociální práce. Absolvent školy se může uplatnit jako sociální pracovník v různých veřej-noprávních, neziskových nebo soukro-mých subjektech. Vhodné uplatnění ab-solventů se váže k oblasti poskytování sociálních služeb (terénních, ambulant-ních, pobytových). Absolventi mohou pracovat ve státní správě a samosprávě, v neziskových organizacích, krizových centrech, zařízeních sociálních služeb, v občanských poradnách, zdravotnic-kých zařízeních apod. Vykonávat mo-hou také práci asistenta pedagoga. Jsou schopni zajišťovat komplexní sociální intervenci v přímém styku s občany, kte-ří se ocitli v tíživé životní situaci. Asociace vyšších odborných škol

sdružuje celkem třináct škol zaměře-ných na přípravu studentů pro povolá-ní sociální pracovník. Prostřednictvím asociace mají možnost tyto školy získá-vat informace o trendech a směrech ter-ciárního vzdělávání, zároveň se mohou navzájem informovat o své práci, zámě-rech i regionálních specifikách. Je zde také vytvářen prostor pro výměnu zku-šeností z práce se studenty s důrazem na individuální přístup k nim a propo-jenost s odbornou praxí. To jsou hlavní specifika, kterými se vyšší odborné ško-ly odlišují od bakalářských programů vysokých škol.

Vyšší odborné školy mají ve svých vzdělávacích programech zahrnutou odbornou praxi minimálně v rozsahu 30 %. Praxe u většiny škol vychází z po-žadavků tzv. minimálních standardů v sociálním vzdělávání. Minimální stan-dardy jsou povinny dodržovat ty školy, které jsou členy Asociace vzdělavatelů v sociální práci.

Pokud však vyšší odborné školy chtějí být „štikami“ na trhu terci-árního vzdělávání, musí se podílet na inovacích, které společnost po-třebuje.

V současné době stojí „sociální“ vyšší odborné školy před výzvou, jak reagovat na změny, které sociální práci provázejí. Jedná se hlavně o sociální služby, spada-jící pod zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tyto změny explicitně pojme-novává výzva Ministerstva práce a soci-álních věcí v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.

Výzva se nazývá Sociální inovace a zaměřuje se na podporu sociálních inovací pro začlenění cílových skupin do společnosti a na trh práce. Důraz je kladen na vytváření inovačních nástrojů k zajištění vícezdrojového financování sociálních služeb. Jinými slovy řečeno, sociální problémy přibývají a veřej-né zdroje na podporu začleňování se ztenčují. Ukazuje se, že mnohé postupy v sociální práci nejsou efektivní a ne-přinášejí očekávané výsledky. Nejsou ani systémové, protože nemění chování cílových skupin. Naše společnost tedy musí hledat nové postupy a lepší řeše-ní přetrvávajících sociálních problémů. Inovace musí přinést nejen nápad, ale také nové formy spolupráce a interakce.

Vyšší odborné školy, jako vzdělavate-lé v sociální práci, jsou v prostoru, kde mají v oblasti sociálních inovací co na-bídnout. Jsou to školy často menší a s in-tenzivním spojením se zaměstnavateli. Spolupráce je založena hodně na osob-ních kontaktech a vzájemných návště-vách. Tím se přirozeně vytváří prostor pro komunitní práci v lokalitách se sociálními problémy, které není nutno řešit jen „shora“, ale naopak. Komunita, pokud funguje, může přispět k mnoha zlepšením, jako je například zapojování studentů do netradičních forem práce s klienty, kteří si potřebují nalézt „živo-bytí“, aby dosáhli na dostupné bydlení nebo zajistili finančně svou rodinu.

Vyšší odborné školy musí dobře při-pravit své studenty na změny, které pů-jdou nad rámec zákona o sociálních služ-bách. Studenti nesmějí nabýt dojmu, že když dělají sociální práci, tak se o ně společnost se vší samozřejmostí posta-rá. Do sociální práce stále více vstupuje faktor podnikání a měření efektivity na-šich aktivit. Efektivita sociální práce pak bude stále více sledovat výsledky ne-závislosti klienta na veřejných zdrojích i snižování závislosti na těchto zdrojích u samotného poskytovatele služby.

Školy mají potenciál oslovovat nejen poskytovatele sociálních služeb, ale také významné zástupce regionu v oblas-ti podnikatelských aktivit. Vše mohou konat ve spolupráci s představiteli měst a obcí. Dohromady dává toto spojení opět nějakou podobu komunity, která si dovede poradit s problémem sama. Od státu se pak čeká „jen“ legislativní podpora v případě, že inovace funguje.

Dá se říci, že sociální práce dnes čeká na impulzy z oblasti školství. Je to při-rozené, protože školy jsou plné mladých lidí bez předsudků a bez rutinního pří-stupu. Proč nevyužít potenciál, který může mít občas i podobu bláznivé myš-lenky! Proč nevyužít potenciál peda-goga, který chce tuto myšlenku se stu-dentem dovést do reálné podoby! Je to hodně práce a času, je to riziko, že zkla-meme, ale je to život, a nikoliv stereotyp. Je to i boj za změnu legislativy a za roz-šíření prostoru pro sociální služby. Je to přesvědčování lidí z podnikatelské sféry, že sociální prospěšnost může mít i kvalitativně jinou podobu, než je zapla-cení něčeho viditelného a hmatatelné-ho. Může to být třeba podpora naprosto odlišného postupu při vzdělávání lidí, kteří nejsou zvyklí pracovat se symboly a chodit pravidelně do školních „lavic“.Asociace vyšších odborných škol

může velice dobře vytvářet pod-mínky pro sociální inovace, ačkoliv není organizací profesně zaměřenou na vzdělavatele v sociální práci. Tím, že se na její půdě sdružují různé školy z různých regionů, dochází k výměně zkušeností, které mohou vést k nadhle-du a přijímání postupů z jiných oborů, což je počátek inovativních přístupů. Záleží nyní na jednotlivých školách, zda budou vnímat nové impulsy jako výzvu nebo spíše jako komplikaci svého vzdě-lávání.

Úvaha nad potřebami sociální práce ve vztahu k vyšším odborným školám

Ukazuje se, že mnohé postupy v sociální

práci nejsou efektivní a nepřinášejí očekávané

výsledky. Nejsou ani systémové, protože

nemění chování cílových skupin.

PODZIM 2013


VEŘEJNÁ SPRÁVA

Text: Mgr. Magdalena Paulusová a Mgr. Andrea Vašíčková, právničky oddělení sociálního zabezpečení v Kanceláři veřejného ochránce práv, [email protected]

Článek, který předkládáme, by měl přinést alespoň částečné odpovědi na otázky, proč je třeba klást zvláštní důraz na plnění poučovací povinnosti v oblasti nepojistných sociálních dávek, kdo poučovací povinnost má a v jakém rozsahu.

V době, kdy obecné získávání infor-mací není žádným problémem, se přes-to stále ukazuje, jak je v sociální oblasti otevřená komunikace mezi pracovníky veřejné správy a klienty důležitá. Tato skutečnost není dána jen složitostí dané právní úpravy, ale též specifickým po-stavením klientů. Zkušenosti ukazují, že pokud se informace ke klientům ne-dostanou, má to značný dopad na jejich sociální situaci. Z tohoto důvodu je třeba neustále dbát na naplňování poučovací povinnosti, a to zejména v řízeních týka-jících se sociálních dávek vyplácených z nepojistných systémů1.

POUČOVACÍ POVINNOST OBECNĚObecně je poučovací povinnost zako-

tvena v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož plyne, že správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskyt-ne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Tato povinnost je odrazem ústavně zaruče-ného práva na právní pomoc obsaže-ného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který říká, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení2. Poučovací povinnost je též projevem zá-sady, že veřejná správa je službou veřej-nosti3. Důraz na plnění obecné poučova-

cí povinnosti formuloval jako jeden ze základních principů dobré správy rov-něž veřejný ochránce práv4.

POUČOVACÍ POVINNOST V OBLASTI NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮPoučovací povinnost plynoucí ze

správního řádu se samozřejmě vztahuje též na pracovníky orgánů veřejné sprá-vy v oblasti nepojistných sociálních sys-témů. Zajímavé ovšem je, že poučovací povinnost těchto pracovníků je širší než poučovací povinnost obecná, která by se v zásadě neměla rozšiřovat na poučová-ní o otázkách hmotného práva. Nejvyšší správní soud sice dospěl v otázce poučo-vací povinnosti k závěru, že poučovací povinnost správního orgánu nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.5 Tento závěr však vyslovil Nejvyšší správní soud v záleži-tosti týkající se řízení o odstranění stav-by; poučovací povinnost pracovníků správních orgánů působících v soci-ální oblasti je nezbytné chápat mno-hem šířeji. Daný judikát tak nelze na je-jich činnost použít, neboť co do rozsahu poučovací povinnosti nelze komparovat povinnost poučit o právu žádat o sociál-ní dávky a o podmínkách jejich přiznání s poučením stavebního úřadu o tom, jak fakticky „zlegalizovat“ stavbu. Výše uve-

dené je odrazem toho, že sociální práva ve smyslu práv na sociální dávky jsou ústavně zaručená6.

Ve vztahu k zaměstnancům Úřadu práce ČR vyplývá výslovně poučova-cí povinnost z ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o po-moci v hmotné nouzi, ve znění pozděj-ších předpisů, které jim ukládá povin-nost v souvislosti s poskytováním dávek pomoci v hmotné nouzi informovat kaž-dou osobu o možných postupech řešení hmotné nouze a zapojovat ji do řešení její situace. Sociální pracovníci Úřadu práce ČR jsou dále povinni pracovat s dlouhodobými příjemci příspěvku na živobytí, což rovněž zahrnuje zpro-středkování informací nezbytných k ře-šení sociální situace. Při výkonu sociální práce spolupracují pracovníci Úřadu práce ČR se sociálními pracovníky po-věřených obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, pro něž platí stejné povinnosti.

V oblasti státní sociální podpory není poučovací povinnost explicitně vyjád-řena v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní soci-ální podpoře“). Z povahy a účelu dávek státní sociální podpory lze však dovodit, že pracovníci Úřadu práce ČR jsou též v agendě státní sociální podpory povin-ni poskytnout klientům informace o jed-notlivých sociálních dávkách a o pod-mínkách pro jejich přiznání a současně jsou povinni být jim nápomocni při je-jich získání. Poučovací povinnost pra-covníků orgánu státní sociální podpory dovodil též Nejvyšší správní soud, který dospěl k závěru, že orgán státní sociální podpory je povinen poučit účastníka ří-zení o tom, že je možné prominout pod-mínku trvalého pobytu pro účely při-znání přídavku na dítě, pokud účastník řízení tuto podmínku nesplňuje a žádá o pomoc a zohlednění tíživé životní si-tuace.7

Pro úplnost je pak rovněž vhodné zmínit například i úvodní ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,

Poučovací povinnost o nepojistných sociálních dávkách

1 Jedná se o dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory, dávky pro osoby se zdravotním postižením.2 VEDRAL, Josef. Správní řád – komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, str. 117 a násl.3 Ustanovení § 4 odst. 1 správního řádu.

4 Principy dobré správy jsou dostupné na webových stránkách veřejného ochránce práv http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/principy-dobre-spravy/. Poučovací povinnost je obsažena v principu přesvědčivosti. Úředník při řízení poskytuje osobě přiměřené informace o zjištěných skutečnostech a o jejích povinnostech vůči úřadu a informuje ji o postupu úřadu tak, aby osoba plně pochopila účel řízení, orientovala se v jeho průběhu a mohla využívat svá procesní práva. Úředník se snaží podávat přesné informace takovým způsobem, aby nikoho neuvedl v omyl. Při komunikaci s osobou přihlíží k jejím dorozumívacím a intelektuálním schopnostem a snaží se všechny její dotazy řádně zodpovědět. Úřední dokumenty určené osobám jsou psány jednoduchým a jasným jazykem, aby jim osoby snadno porozuměly.5 Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2010, č. j.: 1 As 51/2010-214. Dostupný na www.nssoud.cz.

6 Čl. 30 odst. 2, čl. 32 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. 7 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2007, č. j.: 4 Ads 54/2006-68. Dostupný na www.nssoud.cz.


PODZIM2013

11ROČNÍK I.

VEŘEJNÁ SPRÁVA

v jehož režimu je vyplácen příspěvek na péči. Tento zákon upravuje podmín-ky poskytování pomoci a podpory fyzic-kým osobám v nepříznivé sociální situ-aci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Každá osoba pak má nárok na bezplatné poskytnutí zá-kladního sociálního poradenství o mož-nostech řešení nepříznivé životní sociál-ní situace nebo jejího předcházení.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že na činnost sociálních pracovníků8 dopa-dá též Etický kodex sociálních pracov-níků ČR, dle kterého sociální pracovník pomáhá klientům svými znalostmi, do-vednostmi a zkušenostmi při jejich roz-voji. Ve vztahu ke klientovi má sociální pracovník dbát na to, aby klient obdržel všechny služby a dávky, na které má nárok, a to nejen od instituce, ve které je zaměstnán sociální pracovník, ale i od ostatních příslušných zdrojů. So-ciální pracovník by měl poučit klienty o jejich povinnostech a hledat možnosti, jak zapojit klienty do procesu řešení je-jich problémů.

POUČOVACÍ POVINNOST „NAD RÁMEC AGENDY“

Byť jsou v současné době všechny sociální dávky z nepojistných systémů vypláceny na Úřadu práce ČR, stále ješ-tě nelze mluvit o tom, že by klient svou tíživou sociální situaci zvládl vyřešit za pomoci jediného úředníka; mnohdy je klient nucen navštívit hned několik oddělení. Je proto nezbytné, aby pra-covník veřejné správy v sociální oblasti při jednání s klientem vnímal jeho pro-blémy komplexně a tomu přizpůsobil i poradenství, které mu poskytne. To znamená, že by měl klienta bezchyb-ně poučit nejen v rámci výkonu své agendy, ale též zajistit, aby se mu dostalo potřebné poradenství i v dal-ších oblastech nezbytných pro řešení jeho problému. Tímto zajištěním rozu-míme například prokazatelné odeslání klienta na jiné pracoviště Úřadu práce ČR či jiný úřad.

Příklad: Paní Novotná žila se svým přítelem a dvěma dětmi v nájmu v bytě své známé. Vzhledem k častým neshodám a rozdílným náhledům na společný život se paní Novotná s přítelem domluvili na rozchodu a přítel se odstěhoval zpátky ke svým rodičům. Paní Novotné sice bez pro-blému zasílal výživné na společné děti,

ale na nájmu se dále podílet odmítal. Vzhledem k tomu, že příjem paní No-votné z rodičovského příspěvku a ob-časných brigád nestačil na všechny měsíční rodinné výdaje, ocitla se paní Novotná v dlouhodobě neúnosné fi-nančně náročné situaci a rozhodla se požádat o příspěvek na bydlení. Na oddělení státní sociální podpory na Úřadu práce ČR ji ovšem úřednice pouze sdělila, že pokud nemá v místě bydliště hlášen trvalý pobyt, nárok na dávku jí nevznikne. Poučila ji pak o tom, aby si s majitelkou bytu domlu-vila možnost nahlásit si trvalý pobyt v místě bydliště nebo si našla jiné by-dlení, kde takovou možnost mít bude. Tyto návrhy řešení jsou jistě správné, avšak jejich realizace zabere poměrně dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že systém pomoci v hmotné nouzi umož-ňuje podmínku trvalého pobytu v odů-vodněných případech prominout, měla úřednice paní Novotné poradit, aby si zažádala i o dávku doplatek na bydle-ní ze systému nouze, a prokazatelně ji odeslat na jiné oddělení.

Výše popsaný příklad snad nevzbuzu-je žádné pochybnosti. Problematičtější situace ovšem nastává, pokud bychom poučovací povinnost ohledně nepojist-ných sociálních dávek vyžadovali po or-gánech, které toto nemají primárně v náplni práce. S ohledem na citlivost problematiky je velmi žádoucí, aby v souvislosti se svou činností poučo-vali o finančním zajištění péče o dítě, tj. o možnosti žádat sociální dávky, též sociální pracovníci orgánu sociálně--právní ochrany dětí. Tuto povinnost lze dovodit ze zákona č. 359/1999 Sb.,o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.9 Je zřejmé, že nelze vyžadovat po sociálních pracovnících orgánu sociálně-právní ochrany dětí de-tailní znalost o existenci sociálních dá-vek, postačí prokazatelný odkaz na řeše-ní situace s Úřadem práce ČR.

Příklad: Matka nezletilého Lukáše musela na přechodnou dobu nastoupit do zdravotnického zařízení na protial-koholní léčbu. Své dítě předala svým rodičům a finančně je zajistila tak, že

jim každý měsíc přeposílala rodičovský příspěvek, který jí z titulu péče o dítě náležel. Po uplynutí několika málo týdnů se prarodiče nezletilého Luká-še dostavili na orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), aby se ohledně péče o dítě s někým poradili. Situace byla vyřešena tak, že nezleti-lý Lukáš byl prozatímně předběžným opatřením svěřen do péče prarodičů. Problém byl ovšem v tom, že OSPOD prarodiče poučil pouze ve vztahu k péči o dítě a k právnímu titulu péče o dítě a neřešil další souvislosti. Rodičovský příspěvek je totiž možné pobírat pouze při osobní celodenní a řádné péči o dítě a tuto podmínku matka nesplňovala. Úřad práce ČR se o této skutečnosti do-zvěděl až o několik měsíců později, kdy následně rodičovský příspěvek matce odňal a vyměřil jí přeplatek na rodičov-ském příspěvku v řádu několika desítek tisíc korun. Pomineme-li nesplněnou informační povinnost matky, kterou pro svou zdravotní indispozici nebyla schopna realizovat, bylo by na mís-tě, aby OSPOD při jednání s prarodiči zjistil i finanční situaci rodiny a dítě-te a prokazatelně prarodiče odeslal na Úřad práce ČR, kde si mohli požádat o rodičovský příspěvek z titulu péče o vnuka na základě rozhodnutí soudu. V této souvislosti by došlo ke zrušení výplaty rodičovského příspěvku matce, péče o dítě by byla finančně zajištěna a nevznikl by přeplatek na dávce.

ZÁZNAM O SPLNĚNÍ POUČOVACÍ POVINNOSTI A NÁHRADA ŠKODY

Je nezbytné potřebné poučení nejen zajistit, ale též jej zaznamenat. Záznam může následně sloužit nejen jako důkaz, ale může též přispět k vývoji práce s kli-entem.

Neposkytnutí potřebného sociálního poradenství je pak třeba vnímat jako nesprávný úřední postup, který může založit odpovědnost za škodu dle zá-kona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřej-né moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

ZÁVĚRAčkoliv je bezchybné plnění poučo-

vací povinnosti o nepojistných sociál-ních dávkách pro mnoho pracovníků orgánů veřejné správy samozřejmostí, neměla by být realizace této povinnos-ti brána na lehkou váhu, neboť, jak již bylo uvedeno, v případě pochybení mohou být dopady na sociální situaci klienta fatální.

8 kteří tvoří část pracovníků orgánů veřejné správy v oblasti nepojistných sociálních dávek

9 Dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je obecní úřad povinen poskytnout nebo zprostředkovat rodičům poradenství při uplatňování nároků dítěte podle zvláštních právních předpisů. Citovaný zákon pak výslovně odkazuje mimo jiné na zákon o státní sociální podpoře.

PODZIM 2013


VEŘEJNÁ SPRÁVA

Text: Bc. Irena Podivínská, DiS., veřejný opatrovník v Mělníce, Společnost sociálních pracovníků ČR, [email protected]

Opatrovnictví se v poslední době do-stává do povědomí občanů, a to vlivem médií, která zveřejnila několik pozitiv-ních i negativních případů. Po deseti-leté praxi v opatrovnictví a s ohledem na změny chystané od roku 2014, kdy nový občanský zákoník mnohé v opa-trovnictví změní, jsem měla možnost hodnotit stávající stav. Závěry, které níže uvádím, se mnohým čtenářům bu-dou zdát až příliš kritické. Vycházela jsem však z vlastní praxe, ale i praxe mnohých kolegyň a kolegů, veřejných opatrovníků.

Opatrovnictví dospělých, jejichž způ-sobilost k právním úkonům byla omeze-na či jí byli zbaveni, je v České republice vykonáváno fyzickými a právnickými osobami. Nejčastějšími současnými dů-vody vedoucími ke změně způsobilosti k právním úkonům jsou mentální re-tardace, demence, závislosti (alkoholis-mus, drogová závislost a gamblerství) a duševní poruchy různého druhu, kte-ré ovlivňují danou osobu v jejím jed-nání. V takovýchto případech je podán zdravotnickým zařízením, sociálními pracovníky či fyzickými osobami soudu návrh či podnět k zahájení řízení ve věci změny způsobilosti k právním úkonům. Po jeho podání soud prošetří poměry osoby, jejíž práva by mohla být dotčena, a je-li zahájení řízení přípustné, požádá o provedení odborného vyšetření soud-ním znalcem v oboru psychologie či psychiatrie. Vlastní řízení před soudem, vlivem zákonných lhůt, bývá zdlouhavé. Pokud dojde k omezení či zbavení způ-sobilosti k právním úkonům, často ne-navazuje okamžité ustanovování opat-rovníka. Proces ustanovení opatrovníka je mnohdy zdlouhavý, čímž se daná oso-ba, jejíž práva jsou dotčena, ocitá v ja-kémsi vakuu, kdy nemá již plnou právní způsobilost, ale zároveň nemá svého zá-konného zástupce – opatrovníka.

Z obecného hlediska lze problematiku opatrovnictví zhodnotit tak, že ústřed-ním bodem celého soudního řízení nebývá zájem osoby, jejíž způsobilost k právním úkonům je dotčena, ale bývá jím vlastní soudní řízení. Obecně lze říci, že malá informovanost o možnostech předcházení ustanovení opatrovníka v České republice vede k nadužívání in-stitutu omezení či zbavení způsobilosti

k právním úkonům. Prezentace výkonu funkce opatrovníka fyzickou i právnic-kou osobou srozumitelnou formou je ve společnosti naprosto zanedbána. Malá informovanost o faktickém výkonu opatrovnictví však není pouze u občanů, dotýká se i soudců, advokátů, odborné veřejnosti a opatrovanců. Úprava hmot-něprávní i procesní je nedostatečná.

Procesní úprava změny způsobilosti k právním úkonům by měla nabýt jiné podoby již u návrhu na zahájení říze-ní. V současnosti může podat návrh kdokoliv a není vymezena síla důka-zů, která musí být splněna pro dolože-ní takovéhoto návrhu. Vyšetřovaným osobám ze zákona náleží ustanovení právního zastoupení ze strany advoká-ta, avšak mnohdy jde pouze o formální akt, nikoliv o dostatečný důraz při há-jení práv vyšetřovaného a komunikace s ním bývá nulová. V průběhu soudního řízení dochází k nedostatečné infor-movanosti vyšetřovaného, někdy je mu odepírána přítomnost u jednání či do-ručování rozhodnutí. Znalecký posudek bývá vypracován pouze na základě vý-pisu z dokumentace praktického lékaře a běžného rozhovoru s vyšetřovaným. Chybí rozsáhlejší studium předchozí-ho a současného života vyšetřovaného z více zdrojů, které by soudnímu znalci pomohlo nebo umožnilo vytvořit si uce-lený obraz způsobu života vyšetřované-ho. Soudci provádění důkazů omezují na zprávy od lékařů a soudního znalce, případně výpis z katastru nemovitos-tí. Soudní znalci nebývají zváni k řízení před soudem a jejich posudky bývají soudci nekriticky přijímány a následně hodnoceny pouze formálně. V současné době je naprostá absence mechanismu nařizujícího pravidelný přezkum nut-nosti omezení či zbavení způsobilosti

k právním úkonům v určitém časovém horizontu.

Z hlediska hmotněprávního chybí ja-kákoliv alternativa k omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům. Neu-platňují se zásady omezení v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu, aby byl chráněn zájem dotčené osoby. Zcela automaticky na úpravu způsobilosti k právním úkonům navazu-je ztráta politických práv, práva na uza-vření sňatku, vlastnických práv apod.

Z hlediska ustanovení opatrovníka je problémem absence kritérií pro výběr takovéto osoby, tj. jednotně stanovená pravidla pro celou Českou republiku. Je-li opatrovník ustanoven, neexistuje žádný relevantní výčet postavení, práv a povinností opatrovníků a chybí efek-tivní systém kontroly opatrovníků ze strany soudu. Neexistuje kvalifikační předpoklad pro fyzické osoby ani veřej-né opatrovníky, který by stanovil mini-mální dosažené vzdělání, ale ani vzdělá-vání následné.

Z provedených analýz v rámci teore-tického základu pro výkon opatrovnictví i provedeného dotazníkového šetření u fyzických osob a veřejných opatrovníků vyplývá, že stav je vážný, a proto vítám změny, které přináší nový občanský zá-koník. Otázkou zůstává jejich aplikova-telnost, ale nové a novelizované procesní předpisy, tedy zákon o zvláštním řízení soudním a novelizovaný občanský soudní řád, přinesou pozitivní změny i v samot-ném procesu. Opatrovanci potřebují fun-gující systém, který jim bude garantovat adekvátní právní zastoupení v procesu změny způsobilosti k právním úkonům a stanovení podmínek, za kterých k ní dojde – zejména pokud jde o úpravu dél-ky omezujících opatření a jejich rozsahu, který bude pravidelně přezkoumáván. Opatrovníci k výkonu své funkce potře-bují nejen změny legislativní, které by jim jejich činnost zaštítily, ale především stanovení podrobného rozsahu práv a po-vinností. Zavést by se mělo také vzdělává-ní v rámci minimálního penza informací z oblasti právní, sociální a psychologické, a to zejména pro opatrovníky z řad fy-zických osob. U opatrovníků veřejných by mělo dojít k určení minimální výše dosaženého vzdělání a vymezení oborů, v nichž toto vzdělání bude uznatelné.

Věřím, že nastartovaný proces změn povede ke zlepšení podmínek pro výkon opatrovnictví a hájení přání a práv osob, jichž se otázka způsobilosti k právním úkonům týká.

Opatrovnictví – věc veřejná

Proces ustanovení opatrovníka je mnohdy

zdlouhavý, čímž se daná osoba, jejíž práva

jsou dotčena, ocitá v jakémsi vakuu, kdy

nemá již plnou právní způsobilost, ale zároveň nemá svého zákonného zástupce – opatrovníka.


PODZIM2013

13ROČNÍK I.

SPIRITUALITA

Text: Mons. Pavel Posád, světící biskup českobudějovický, prezident Charity ČR, [email protected]

S největší pravděpodobností se už kaž-dý člověk nějakým způsobem setkal s přítomností, působením a prací kato-lické organizace Charita ČR nebo jejích diecézních organizací zřízených místními diecézními biskupy. Je ale dost možné, že si nedovedeme představit, jaké jsou nej-hlubší pohnutky a kořeny této charita-tivní práce a služby pro druhé. Toto malé zamyšlení by nám mohlo pomoci objevit, čím je inspirováno úsilí mnoha a mnoha lidí, kteří na tomto nelehkém poli pracují.

Ježíš Kristus v evangeliu důrazně při-pomíná, že každý projev dobra, lásky nebo solidarity s druhými lidmi bude při posledním soudu přijat, jako by byl vykonán pro Něho: „Cokoli jste učinili pro jednoho z těchto maličkých, pro mne jste učinili…“ (srov. Mt 25,31-46). A stej-ně tak nečinění dobra pro bližního bude posuzováno jako odmítnutí služby samé-mu Ježíši Kristu. Ti, kdo tak nečinili, se budou s velkým překvapením a údivem ptát: „Kdy jsme Tě, Pane, viděli hladové-ho, žíznivého, nemocného, ve vězení… a neposloužili jsme Ti?“ A On jim odpoví: „Co jste neučinili jednomu z mých nej-menších bratří a sester ani pro mne jste neučinili.“

Je dost možné, že jsou tato slova pro mnohého z nás také velikým překvape-ním. Buď jsme je ještě nikdy neslyšeli, anebo slyšeli, ale nevzali jsme je dosud dost vážně. Tato slova jistě nejsou adreso-vána jen věřícím nebo nějak dokonalým lidem; jsou určena pro každého člověka.

Úplně stejným duchem se nesou slova známé velepísně lásky od svatého Pavla ze 13. kapitoly prvního listu do Korintu. Svatý Pavel tam říká několik příkladů až heroických skutků, které však, když nebudou vykonány s láskou, nemají vů-bec žádnou hodnotu. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych rozdal všechno, co mám, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku neměl, nic mi to neprospěje.“ (1 Kor 13,1.3) Je zde řeč o tom, že člo-věk může konat navenek obrovská díla a realizovat neuvěřitelné projekty, které však bez vnitřního obsahu, řečeno slovy evangelia „bez lásky“, nemají téměř žád-nou hodnotu.

Abych neodkazoval jenom na slova Bi-ble, i když jsou důležitá a vzácná, můžu uvést zkušenost člověka, který je blízký

naší době a současnému světu a člově-ku. Mám na mysli Matku Terezu z Kalka-ty, nositelku Nobelovy ceny míru. Jsem přesvědčen, že je známa lidem věřícím, ale také obdivována i lidmi nevěřícími. Kdo by neznal dílo Matky Terezy a je-jích sester Misionářek lásky působících dnes po celém světě? Můžu jenom připo-menout, že když se konal před několika roky pohřeb této postavou malé ženy, ale osobnosti obrovského významu a dosa-hu, sledovalo ho prostřednictvím mnoha televizních stanic celého světa více jak šest hodin mnoho milionů lidí na světě. Matka Tereza měla věci naprosto doko-nale poskládané. Svůj život darovala li-dem, kteří se ocitli na okraji společnosti. Všude, kam přišla ona nebo její sestry, měla jasnou zásadu: Pracujeme ne tam, kam nás mnozí zvou, ale jdeme vždy zá-sadně k těm nejubožejším, nejvíce trpí-cím a opuštěným. Sbírala lidi umírající na ulici. A když jí namítali, proč to dělá, že oni stejně za hodinu zemřou, odpoví-dala: „Chci, aby alespoň poslední hodinu života na této zemi zakusili, že jsou milo-váni.“ Ale to podstatné, co chci v kontextu našeho tématu připomenout, je to, že ona sama a její sestry Misionářky lásky tvrdi-ly: „My nejsme jenom sociální pracov-nice. My sloužíme Kristu v těchto ubo-hých lidech. A proto hodinu sbíráme ty umírající na ulici a další hodinu jdeme do kostela na adoraci Krista v eucha-ristii. Tam v hostii i v těch ubohých je přítomen stejný Kristus.“

Našemu tématu se nádherným způso-bem věnoval ve své první encyklice Deus caritas est emeritní papež Benedikt XVI. Ve 20. článku této encykliky píše: „Láska k bližnímu zakořeněná v lásce k Bohu je především úlohou pro jednotlivého vě-řícího, ale je také úlohou pro celou cír-kevní komunitu… Vědomí tohoto úkolu hrálo v církvi významnou roli již od jejích počátků.“ V článku 28 papež připomíná: „Lásky caritas bude vždy potřeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti. Nee-xistuje žádné spravedlivé státní uspořá-dání, jemuž by se podařilo to, aby služ-ba lásky byla zbytečná. Ten, kdo se chce zbavit lásky, směřuje k tomu, že se zbaví člověka, jakožto člověka. Církev je jednou z těchto živých sil, v ní pulzuje dynamika lásky vzbuzené Kristovým Duchem. Tato láska neposkytuje lidem pouze materiál-ní pomoc, ale také občerstvení pro duši a péči o ni, což bývá často potřebnější než materiální podpora.“ Celá encyklika je pozoruhodná a zabývá se naším téma-tem, ale i těchto několik vět už ukazuje

na to podstatné v naší charitativní práci.Mimořádně silnými podněty k nám

promlouvá současný papež František. Není snad dne, ve kterém papež nezapo-mene připomenout naši povinnost věno-vat se chudým, potřebným a těm, kteří, jak říká, žijí na periferii života lidského společenství. Tak např. 10. září 2013 na-vštívil papež římské centrum pro imig-ranty žádající azyl a tam mimo jiné řekl: „Sloužit, doprovázet, chránit – tyto tři pojmy jsou naším programem.“

Sloužit. Co to znamená? Znamená to pozorně přijmout přicházejícího člově-ka, znamená to sklonit se nad potřebným a podat mu ruku – bez strachu a vypočí-tavosti, a naopak s něhou a pochopením, jako se Ježíš skláněl k apoštolům, když jim umýval nohy…Doprovázet. Nestačí rozdat obložené

housky, pokud zároveň s nimi neposkyt-neme možnost naučit se, jak stát na vlast-ních nohou. Dobročinnost, která chudáka ponechá v jeho původním stavu, nedosta-čuje.

Chránit. Sloužit a doprovázet zname-ná rovněž chránit, postavit se na stranu slabšího. Kolikrát pozvedáme hlas na ob-hajobu vlastních práv a kolikrát jsou nám lhostejná práva druhých…

Mohl bych citovat ještě dlouho mno-ho krásných slov. Myslím, že to, co jsem uvedl, je dostatečně přesvědčivé a inspi-rující, abychom se znovu a zodpovědně zamysleli nad naší charitativní prací. Jistě bylo na tomto poli mnoho už vykonáno. Sám jsem za více jak pět let ve službě pre-zidenta Charity ČR poznal veliké množ-ství obětavých lidí, zaměstnanců Charity, ale také téměř nespočetný zástup dobro-volníků pečujících o mnoho potřebných lidí. Mnozí potřebují pomoc krátkodobě, např. při nějakých živelných pohromách. Jiní potřebují dlouho každodenní pomoc a péči ve své nemoci, stáří nebo opuště-nosti. Je to obrovská paleta služeb pro mnoho nejrůznějších potřebných od dětí přes mladé lidi až ke zralým a starším spoluobčanům. Chtěl bych na tomto mís-tě všem alespoň hluboce poděkovat, když jiná odměna moc není možná.

Ještě jednou vzpomenu Matku Terezu, které jeden novinář řekl: „Matko Terezo, to, co vy děláte, bych nedělal ani za mi-lion.“ A Matka Tereza mu s úsměvem odvětila: „To já také ne!“ I zde platí Ježí-šovo slovo: „Žeň je hojná, ale dělníků je stále málo!“ A proto i my prosme nalé-havě a upřímně: „Pane, pošli nové dělní-ky na svou žeň.“ A ještě lépe – volejme: „Pane, pošli mne!“

Duchovní rozměr sociální a charitativní práce

PODZIM 2013


ROZHOVOR

Text a foto: Zdeněk Kašpárek

Sociální pracovníci vás už několik let potkávají na odborných konferen-cích, seminářích a workshopech, kde prezentujete stanoviska a záměry MPSV. Vy jste ale začínal jako praktik. Kde?

Po vysoké škole jsem nastoupil jako sociální pracovník do Sdružení Linka bezpečí, o. s., kde jsem dělal sociálního pracovníka v krizovém centru a na Lin-ce bezpečí.

Co vás vedlo k výměně místa v praxi za práci úředníka MPSV?

Ze Sdružení jsem odcházel po šesti letech z pozice manažera, a to zejména proto, že jsem potřeboval změnu. Dal jsem výpověď a dal se všanc pracovní-mu trhu. Na MPSV mne přivedla kolegy-ně, která se mnou sloužila i na Lince bezpečí. Nastupoval jsem jako referent a měl jsem tak možnost podílet se na le-gislativním procesu upravujícím nově sociální služby; zůstal jsem tedy věrný svému zaměření, ovšem z jiného úhlu pohledu.

Můžete tedy srovnávat. Jaké jsou podle vás přednosti a naopak nevýho-dy práce „v terénu“ a té úřednické?

Myslím, že to nelze srovnávat. Nicmé-ně jistě platí, že by měla vždy nejdříve přijít práce v terénu a až poté úřednický stav. Mnoho věcí bez znalosti praxe ne-lze dobře spravovat nebo dokonce na-stavit. Mnohokrát se mi to v minulosti potvrdilo.

Jste ředitelem odboru sociálních

služeb a sociální práce. Můžete nám strukturu a náplň tohoto odboru představit?

Odbor sociálních služeb a sociální práce má na starosti oblast profesio-nálního poskytování sociální péče a so-ciální prevenci a poradenství. Relativně nově jsme si řekli o gesci za sociální prá-ci, a to napříč touto odborností. Sociální služby i sociální práce prochází obdo-bím, které často v nadsázce nazývám renesancí. Tedy obdobím, ve kterém by mělo dojít k obnově těchto oborů. A do-

mnívám se, že působit jako katalyzátor těchto procesů, to je právě úkol mého odboru. Odbor se skládá ze tří odděle-ní – dvou specializovaných na sociální služby a jednoho na sociální práci.

Diskutovaným tématem je mj. le-gislativní zakotvení sociální práce, resp. příprava zákona o sociální prá-ci. Co by měl tento zákon obsahovat a v čem by měl pomoci právě sociál-ním pracovníkům v praxi?

Zákon, tedy regulace, by měl mít hlav-ně tyto funkce: 1) ochránit právní titul profese sociální

pracovník – tj. zajistit, aby sociálním pracovníkem mohl být pouze ten, který se kvalifikoval v rámci studijní-ho programu či oboru akreditované-ho MŠMT jako sociální práce;

2) zajistit tím pádem vyjasnění kompe-tencí a profesionální výkon sociální práce jako profese;

3) pomoci zvýšit prestiž oboru a vytvo-řit nástroje, které povedou k ade-kvátnímu ohodnocení této náročné profese;

4) vytvořit systémové nástroje celoži-votního vzdělávání pro sociální pra-covníky, které jim umožní flexibilní budování profesní kariéry a perspek-tivu.

To znamená, že zákon nebude zále-žitostí odvětví, které nyní určuje a de-terminuje pojetí sociální práce ve vý-konu povolání, ale záležitostí profesní, nad rámec jakéhokoliv odvětví sociální ochrany a veřejných služeb, kde se soci-ální pracovníci uplatňují.

Dá se odhadnout časový harmono-gram jeho přípravy, resp. čas, kdy by reálně mohl vstoupit v platnost?

V současné době těžko. Vše závisí na prioritách vlády, která vzejde z právě proběhlých voleb do poslanecké sně-

Sociální práce prochází obdobím renesanceRozhovor s Mgr. Petrem Hanušem, ředitelem odboru sociálních služeb a sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí

Považuji za důležité, aby unikátní profesní zákon vznikl tak, aby byl dobrou právní normou, která nebude vyžadovat neustálé změny podle toho,

na který aspekt profese sociální práce se ve spěchu zapomnělo.


PODZIM2013

15ROČNÍK I.

ROZHOVOR

movny. Pokud tato právní norma bude součástí vládního programu, bude zá-viset dále na legislativním plánu prací vlády. Pokud tento okamžik budeme považovat za čas „t“, pak vytvoření věc-ného záměru, jeho schválení vládou a uložení vytvořit paragrafované znění je minimálně t + 12 měsíců a následný legislativní proces je t + 12 + 12 měsíců. Považuji totiž za důležité, aby tento uni-kátní profesní zákon vznikl tak, aby byl dobrou právní normou, která nebude vyžadovat neustálé změny podle toho, na který aspekt profese sociální práce se ve spěchu zapomnělo. Pro tento přístup hovoří ostatně i skutečnost, že sociální pracovníci svůj profesní zákon jako jed-na z mála regulovaných profesí nemají, ačkoliv působí přímo na osoby v nepříz-nivé životní a sociální situaci a jejich ak-tivity patří do systému sociální politiky, v níž má stát (rozuměj národní úroveň, kraje a obce) přímou odpovědnost. Tu-díž si nemůžeme dovolit vytvářet zákon „na zkoušku“; tuto zkušenost ostatně již v důsledku úpravy okleštěné v „od-větvovém“ právním předpise sociálních služeb máme.

Kdo by měl být hlavním nositelem sociální práce? Je to především zále-žitost státu, nebo by těžiště sociální práce mělo být na obcích, případně neziskových organizacích?

Jako první bych rád uvedl, že v sou-časné době dochází k nešťastnému zúžení pojmu stát na ústřední orgány státní správy. Stát tvoří kraje i obce. Mohu-li si tedy otázku upřesnit, pak těžiště výkonu sociální práce musí být tam, kde je ji podle společenské potřeby nutné zajistit. V tuto chvíli není důležité, zda budou nositelé výkonu zaměstnáni ve veřejné správě, nestátních nezisko-vých organizacích nebo v soukromých firmách (např. v rámci realizace sociál-ních programů v podnicích apod.). Dů-ležité je, aby byla zajištěna garance kva-litního výkonu sociální práce ve všech odvětvích, vč. dostatečného finančního zajištění.

Jak to vypadá v České republice s po-četním stavem sociálních pracovníků? Je jich vzhledem k počtu registrova-ných služeb, resp. uživatelů služeb, dostatek? Jak MPSV aktuální situaci hodnotí?

Počet sociálních pracovníků ve výko-nu, tj. těch, kteří jsou zařazeni v organi-zacích jako sociální pracovníci, odpovídá tomu, jak vnímají jejich početní potřebu zaměstnavatelé, a nikoliv, jak by odpoví-dalo potřebě klientů a kvalitního výko-

nu. V současné době je dle statistických údajů v sociálních službách a ve veřejné sociální správě vytvořeno něco přes 8 000 přepočtených úvazků sociálních pracovníků. To však neznamená, že další absolventi oboru s příslušnými kompetencemi v oblasti nepůsobí. Jsou mnohdy zaměstnáni – rozuměj zařaze-ni – jako vedoucí úseků, oddělení či ce-lých organizací, ať již sociálních služeb, nebo organizací veřejné správy. Dále například působí jako manažeři kvality, terapeuti, poradci, asistenti i pečovatelé nebo terénní pracovníci a referenti so-ciálních věcí. Abychom mohli s určitostí tvrdit, kolik sociálních pracovníků (tedy jen v působnosti resortu sociálních věcí) působí, musíme provést typologii rolí sociálních pracovníků a následně provést sčítání. Obecně si však dovolím tvrdit, že sociálních pracovníků není jak v sociálních službách, tak v rámci veřej-né sociální správy dostatek. Výsledkem pak je, že kompetencemi sociálních pracovníků jsou přetěžovány buď jiné

profese – zdravotní sestry, pedagogičtí pracovníci apod., nebo pracovníci, kteří mají za úkol plnit jednotlivé části naplá-novaných intervencí nebo poskytování služby (tedy například oblast individu-álního plánování – tvorba, monitoring, vyhodnocení a reformulace plánu). Dal-ším problémem je pak vlastní přetížení sociálního pracovníka počtem klientů a redukce jeho pole působení na zá-kladní sociální stabilizaci klienta. Tato tvrzení opírám jak o analýzu, kterou pro MPSV zpracoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v r. 2011, tak o systematický sběr ukazatelů z výkazů o poskytování sociálních služeb a výko-nu sociální práce ve veřejné správě bě-hem posledních dvou let. Jakým způso-bem tuto situaci budeme řešit, budu já nebo moji kolegové z oddělení strategií a koncepce sociální práce informovat i na stránkách tohoto časopisu.

Sociální pracovník je pro část veřej-nosti synonymem pro „zlého muže“, resp. ženu odebírající děti v sociálně slabých rodinách. Tento obraz soci-álního pracovníka živí i některé me-

diální kauzy z poslední doby. Zabývá se MPSV třeba i otázkou jakéhosi „PR“ sociálních pracovníků, resp. zlepšová-ní jejich image před veřejností?

Ano, typický stereotyp podporovaný nejen filmy, ale také současným tren-dem médií přinášet negativní a sen-zační zprávy, tu pod pojmem sociální pracovník, resp. sociální pracovnice je. Mediální obraz aktivit sociální práce je jednou z oblastí, v níž by právě výše uvedené oddělení chtělo učinit pozitivní kroky. Jedním z nich je ostatně i inicio-vání vzniku tohoto časopisu jako pro-storu pro sdílení dobré praxe sociální práce. Další aktivity plánujeme reali-zovat prostřednictvím projektů finan-covaných z ESF. Tato oblast je skutečně velmi opomíjenou a já věřím, že i sami sociální pracovníci přispějí ke zlepšení obrazu sociální práce v očích veřejnos-ti třeba tím, že se budou k profesi hrdě hlásit a budou o výsledcích své práce informovat své okolí a partnery z jiných disciplín, s nimiž spolupracují.

Nový časopis Listy sociální práce má ambici navázat na odborná periodika určená především pro každodenní praxi sociálních pracovníků, která vycházela před rokem 1948. Jak vidí-te význam a roli takového média pro sociální práci i pro komunikaci mezi MPSV a praktiky vy?

Role je to jistě velmi důležitá, právě pro rozšiřování názorů mezi odbornou veřejností sociální práce. A to je něco, co je dnes naprosto nedostatečné. Byl bych rád, aby tento časopis doplnil stávající nabídku periodik a webů věnujících se našemu tématu právě v oblasti sdílení nápadů a výsledků práce, aniž by museli autoři splňovat kritéria pro publikování v odborných časopisech. Pracovně jsme si s kolegy nazvali tento časopis „Reflex sociálních pracovníků“, více snad není potřeba dodávat.

Chtěl byste sociálním pracovníkům, našim čtenářům, něco popřát do no-vého roku 2014?

Myslím, že každému, nejen sociálním pracovníkům, přeji zdraví, štěstí a do-statek zdravého selského rozumu.

Věřím, že i sami sociální pracovníci přispějí ke zlepšení obrazu sociální práce v očích veřejnosti třeba tím, že se budou k profesi hrdě hlásit a budou

o výsledcích své práce informovat své okolí a partnery z jiných disciplín, s nimiž spolupracují.

PODZIM 2013


PREVENCE KRIMINALITY

Text: Ing. Bořek Slezáček, PR a média, RUBIKON Centrum, [email protected]

RUBIKON Centrum je nestátní nezis-ková organizace, která působí v ČR již 19 let v oblasti prevence kriminality a efektivního řešení následků trestných činů. Jeho cílem je pomáhat pachatelům trestných činů při jejich opětovném za-pojení do každodenního života a uplat-nění se na trhu práce, což významně napomáhá snižování recidivy. Součástí jeho služeb je také pomoc při řešení za-dluženosti. Doprovází své klienty od prv-ních dní na svobodě a snaží se pomáhat jim v orientaci a zvyšovat jejich motiva-ci k tomu, aby obtížnou situaci zvládli a úspěšně se zařadili do společnosti. Součástí RUBIKON Centra je také Pracov-ní agentura RUBIKON, člen Asociace po-skytovatelů personálních služeb (APPS).

ZÁZNAM V REJSTŘÍKU TRESTŮ PODMÍNKOUPracovní agentura RUBIKON nabízí

pomoc s přípravou na vstup na trh prá-ce a s hledáním zaměstnání výhradně osobám, které mají za sebou trestní mi-nulost. Klade velký důraz na komunika-ci se zaměstnavateli, vyhledává zaměst-navatele, pro které záznam v rejstříku trestů není automaticky důvodem pro odmítnutí uchazeče. Těmto zaměstna-vatelům nabízí bezplatnou službu vý-běru vhodného a prověřeného uchazeče na obsazovanou pozici. Snaží se zau-jmout vysoce profesionálními službami, transparentním poskytováním informa-cí o doporučovaných kandidátech i sa-motnou kvalitou doporučovaných kan-didátů. RUBIKON Centrum samo klienty se záznamem v rejstříku trestů zaměst-nává na pozicích provozních asistentů. Zaměstnavatelům díky této zkušenosti nabízí to, s čím má samo pozitivní zku-šenost.

Kromě služeb pracovní agentury nabízí RUBIKON Centrum klientům tzv. reintegrační mentoring neboli asi-stenci vyškoleného laika. Mentorem se může stát i osoba, která sama prošla těžkostmi spojenými s návratem do ži-vota po výkonu trestu odnětí svobody a úspěšně je zvládla.

POMOC VE VĚZNICÍCHRUBIKON Centrum navazuje kon-

takt s klienty také během výkonu tres-tu odnětí svobody. Nabízí jim v rámci svých vězeňských programů možnost účastnit se motivačních kurzů „Získej zaměstnání“, absolvovat rekvalifikační kurz, využít služeb dluhového pora-denství nebo absolvovat „Kurz k řešení zadluženosti a zvýšení finanční gra-motnosti“.

Vězeňské programy jsou zaměřeny na komplexní přípravu klientů na pro-puštění a získání informací o možnosti spolupráce s RUBIKON Centrem po pro-puštění.

PROGRAMY K ŘEŠENÍ ZADLUŽENOSTIDluhové poradenství mohou využít

klienti ve fázi, kdy své závazky plní řád-ně, nebo když už jsou v dluhové pasti a dluhy jsou vymáhány exekučně. Po-radenství se týká oblastí pomoci při zmapování dluhů, informování o rizi-cích neplnění různých druhů závazků, pomoc v komunikaci s věřiteli, soudy a exekutorskými úřady. Dluhové po-radenství dále zahrnuje informování o podmínkách podání návrhu na osob-ní bankrot a pomoc se zpracováním jeho návrhu.

BEZ ÚZKÉ SPOLUPRÁCE BY TO NEŠLORUBIKON Centrum spolupracuje

s 25 středisky Probační a mediační služby ČR a 13 věznicemi. Významnými partnery organizace jsou také poboč-ky Úřadu práce ČR. RUBIKON Centrum je zakládajícím členem Aliance proti dluhům a členem Asociace poskytova-telů personálních služeb. V roce 2013 RUBIKON Centrum získalo hlavní cenu a cenu publika v soutěži o Národní cenu kariérového poradenství.

KAZUISTIKA: HANČIN PŘÍBĚH NAŠIMA OČIMAHana (42) má ekonomické vzdělání

ukončené maturitou, ovládá základy an-gličtiny a absolvovala kurz práce s počí-

tačem na pokročilé úrovni. Před výko-nem trestu pracovala mnoho let jako zástupce vedoucího prodejny, mimo jiné u známého maloobchodního řetězce, a také podnikala. Trest odnětí svobody dostala za majetkovou trestnou činnost. Byla odsouzena na 8 let nepodmíněně. Během výkonu trestu pracovala jako dělnice při balení cukrovinek a v údrž-bě. Z vězení byla propuštěna po čtyřech letech s pětiletou podmínkou a dohle-dem probačního úředníka.

Klientka Hana oslovila RUBIKON Cen-trum pár dní po svém propuštění z vě-zení. Kontaktovala nás, protože našla na internetu pracovní nabídku na místo v call centru u jednoho s námi spolupra-cujícího zaměstnavatele, kterou jsme inzerovali. Objednala se k nám tedy jako uchazečka o konkrétní pracovní místo, nikoli jako klientka se zájmem o naše poradenství. S těmito uchazeči pracu-jeme jinak než s klienty poradenství a proces je podobný klasickému náboru prostřednictvím personální agentury.

U uchazečů ověřujeme, zdali splňují následující podmínky:- mají záznam v rejstříku trestů, - od jejich kontaktu s trestní justicí

uběhly maximálně 2 roky,- splňují požadavky na pracovní pozici

obsaženou v inzerátu. Hanu jsme na místo v call centru do-

poručili. Měla s touto prací již nějaké zkušenosti a celkově byla vhodnou kan-didátkou díky svým dobrým pracovním návykům, bohatým pracovním zkuše-nostem i středoškolskému vzdělání. Za-městnavatel ji však po určitém váhání odmítl. Důvodem bylo to, že se dopus-tila majetkové trestné činnosti, které se zaměstnavatelé obávají nejvíce.

Po tomto neúspěchu jsme Haně na-bídli poradenství v rámci služeb Pra-covní agentury RUBIKON. Během první individuální schůzky se pracovní porad-kyně s Hankou dohodla na možnostech a pravidlech spolupráce. Dále, v návaz-nosti na předchozí komunikaci s klient-kou během výběrového řízení na pozici v call centru, začala detailněji zjišťovat, jaká jsou klientčina očekávání. Součástí této schůzky bylo vyplnění dotazníku, který slouží k vyhodnocení potřeb kli-entky.

V průběhu prvního rozhovoru pra-covní poradce ověřuje, zda klient spl-ňuje kritéria pro vstup do poradenství. Bereme ohled na statické (vymezení cílové skupiny, místní příslušnost) i dy-

RUBIKON Centrum pomáhá s návratem

Služeb Pracovní agentury RUBIKON v roce 2013 využilo více než 160 zájemců o zaměstnání.

Každý třetí klient, který zahájil spolupráci s Pracovní agenturou RUBIKON, našel zaměstnání.

80 % z nich v něm setrvalo i po zkušební době.

Průměrná doba nalezení zaměstnání je 40 dnů.


PODZIM2013

17ROČNÍK I.

PREVENCE KRIMINALITY

namické (motivace nalézt si legální za-městnání, motivace neopakovat trest-nou činnost) faktory. Doplňkově také mapujeme postupy, které klient při hledání zaměstnání využil, a zjišťujeme jeho motivaci hledat zaměstnání i jinou formou. U Hany byla motivace najít si práci velmi výrazná. Aktivně sama hle-dala na internetu i v tištěných novinách. O její pracovitosti svědčilo i to, že před výkonem trestu i během něj dlouhá léta pracovala. Z rozhovoru s klientkou bylo rovněž patrné, že zaměstnání v minu-losti vnímala jako možnost se realizovat a velmi si zakládala na dobrém jménu, které během svého pracovního působe-ní na pozici zástupkyně vedoucí prodej-ny získala. Hanka také prokázala schop-nost učit se novým věcem a vzdělávat se. Absolvovala například PC kurz pro pokročilé. Na první schůzce jsme také klientce nabídli dluhové poradenství, což přijala, protože čelí exekuci a má velké dluhy.

Ve vězení Hana pracovala jako dělni-ce a své další pracovní uplatnění vidě-la na podobných, málo kvalifikovaných místech. Byla si vědoma toho, že její trestní minulost a dluhy budou pře-kážkou pro nalezení kvalifikované prá-ce, při které by uplatnila své vzdělání, a proto na ni ani neaspirovala.

Pracovní poradkyně jí to nerozmlou-vala, ale postupně spolu vylepšovaly klientčin profil. Věnovaly se zejména úpravě životopisu podle běžné struktu-ry a požadavků zaměstnavatelů.

Hanka plnila dohody, chodila na schůzky včas, donesla potřebné do-kumenty – maturitní vysvědčení, osvěd-čení pokročilého kurzu PC. Rovněž refe-rence od probačního pracovníka, kam Hanka docházela na soudem uložený dohled, byly pozitivní a svědčily o její chuti ve svém životě udělat změnu.

Poradkyně s klientkou postupně hle-daly a zkoumaly možnosti pracovního uplatnění dostupné na trhu práce. Mo-tivace Hanky najít jakoukoli práci byla velká, vzhledem ke svému nižšímu se-bevědomí zpočátku viděla své uplatně-ní v manuálních a pomocných pracích. Pracovní poradkyně ale správně roz-poznala klientčiny dovednosti i ambice a podpořila její vyšší aspirace i odvahu usilovat o místo v administrativě. Pra-covala s ní na změně sebeprezentace a ve chvíli, kdy se v RUBIKON Centru uvolnilo tréninkové dotované místo provozní asistentky, Hanu na toto mís-to doporučila. „Hanku jsem doporučila vzhledem k jejímu vzdělání a předcho-zí praxi, ale i s ohledem na její aktivní přístup a velkou chuť začít znovu,“

říká. „Jako zástupce vedoucí měla Hana na starosti chod prodejny a pracovala v týmu lidí, kde uplatnila komunikační schopnosti. Tuto práci vykonávala dob-ře a několikrát během pohovorů zmíni-la, že to byla pro ni nejlepší práce a že ji skutečně naplňovala. Zodpovědně při-stupovala i k hodnocení své trestné čin-nosti. Vězení brala jako oprávněný trest za něco, co sama zavinila, a své trestné činnosti lituje.“

Hanka nastoupila jako provozní asi-stentka na jedno z dotovaných míst, která zřizujeme v RUBIKON Centru jako dočasná startovací místa určená oso-bám opouštějícím vězení. Příspěvky na mzdové náklady jsou v případě Han-ky poskytnuty úřadem práce v rámci společensky účelného pracovního mís-ta. Náplní práce provozní asistentky je mimo jiné objednávání a přijímání kli-entů, administrativní práce či pomoc při zajištění chodu kanceláře.

Tréninkové místo Haně umožní vy-kázat se čerstvou relevantní pracovní zkušeností, což velmi posílí její šance najít si pracovní uplatnění odpovída-jící jejímu vzdělání i dlouholeté pra-xi v administrativě i na běžném trhu práce.

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE O konkrétních postupech a metodách

práce s klienty nám více prozradila zá-stupkyně ředitelky RUBIKON Centra Mgr. Lenka Ouředníčková.

Jaká je role pracovního poradce, který pomohl Hance a pomáhá dalším klientům Pracovní agentury RUBI-KON?

Zpočátku byla činnost pracovního po-radce v naší organizaci pojímána jako tradiční sociální práce, kdy bylo cílem pomoci klientovi vyřešit aktuální pro-blémy související s výstupem z vězení a dále mu pomoci s nalezením zaměst-nání a návratem do společnosti. První zkušenosti poukázaly na dvě význam-né skutečnosti, které zásadně ovlivnily koncept pracovního poradenství a roli pracovního poradce. Jedná se o potřebu přímé komunikace se zaměstnavateli a dále o proces prověřování připrave-nosti a vhodnosti klientů pro danou pracovní pozici. Součástí činnosti pra-covního poradce je role „obchodníka“, který zaměstnavatele získává pro spo-lupráci. Pracovní poradce tak potřebuje na problematiku zaměstnávání klien-tů nahlížet z pohledu zaměstnavatele a jeho potřeb i nároků na nábor pracov-níků. Pracovní poradenství se skládá ze tří fází:

a) Profesní poradenství Hlavním cílem je pomoci klientovi

ujasnit si oblasti profesního zájmu, zorientovat se na trhu práce, sestavit si životopis a připravit se na jednání se zaměstnavatelem. Součástí této fáze je také zjištění motivace klienta a jeho reálné připravenosti pro vstup na trh práce.

b) Zprostředkování zaměstnání V této fázi je výraznou součástí po-

radenství přímá komunikace se za-městnavatelem, hodnocení vhodnos-ti klienta na danou pracovní pozici a vypracování písemného doporuče-ní pro zaměstnavatele.

c) Podpora při pracovní adaptaci Kontakt s klientem i zaměstnava-

telem pokračuje i v době pracovní adaptace během prvních měsíců po uzavření pracovní smlouvy.

Kdo další práci s klienty zajišťuje?V RUBIKON Centru dále působí „men-

toři“, tzv. profesionální kamarádi, což jsou vyškolení laici – klientům pomá-hají zvládnout první kroky po propuš-tění. „Dluhoví poradci“ pak poskytují klientům specializované poradenství zaměřené na oblast řešení dluhů. Řada klientů RUBIKON Centra využívá více služeb, je tedy v kontaktu s mento-rem, pracovním poradcem i dluhovým poradcem. Pro efektivní řízení práce na případu je důležitá vzájemná ko-munikace těchto pracovníků, výměna informací a společné plánování kroků spolupráce s klientem.

Činnost RUBIKON Centra je financována

z prostředků Evropského sociálního

fondu čerpaných prostřednictvím

Operačního programu Lidské zdroje

a zaměstnanost a státního rozpočtu

ČR a prostřednictvím Operačního programu

Praha Adaptabilita a rozpočtu hlavního

města Prahy.

PODZIM 2013


ADIKTOLOGICKÉ SLUŽBY

ÚvodMUDr. David Adameček, ADVAITA, o. s., [email protected]

Adiktologie se zabývá etiologií, pre-vencí, léčbou a výzkumem závislostí. V širším pojetí má mezioborový cha-rakter, což vyžaduje multidisciplinární pracovní týmy. Velká většina zařízení, zejména těch zřizovaných nevládními organizacemi, jsou registrovanými so-ciálními službami. V nich mají kromě dalších profesí silné zastoupení soci-ální pracovníci. Podle § 109 zákona 108/2006 Sb. sociální pracovník mimo jiné vykonává odborné činnosti v za-řízeních poskytujících služby sociální prevence a poskytuje krizovou pomoc, sociální poradenství a sociální rehabi-litaci. Převážně tyto činnosti vykonávají pracovníci v praxi označovaní zavede-ným pojmem „terapeut“. Ti se zpravidla dodatečně vzdělávají v psychoterapii. Pojem „sociální pracovník“ se pak často zužuje na ty, kteří převážně vykonávají ostatní činnosti uvedené v § 109 záko-na 108/2006 Sb. (sociální šetření, za-bezpečují sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů, sociálně právní poradenství, analytickou, meto-dickou a koncepční činnost v sociální oblasti). Proto se můžeme běžně setkat např. s tím, že pětičlenný tým, ve kterém mají všichni formální vzdělání v sociální práci, bude tvrdit, že má mezi sebou jen jednoho sociálního pracovníka.

Toto úvodní pojmové vymezení po-kládáme za důležité, protože v další čás-ti článku se věnujeme zejména náplni a cílům sociální práce v užším pojetí.

Lucie Plíšková, DiS., Terapeutická komunita ADVAITA, [email protected]

Sociální práce je nedílnou součástí léčby klienta v terapeutické komunitě. Klienti k nám přicházejí s více či méně závažnými problémy v oblasti zdraví, psychiky, vztahů, ale také v oblasti so-ciálně právní. Mnozí nemají v pořádku základní doklady (neplatné údaje v ob-čanském průkazu, poškozený nebo ztra-cený průkaz pojištěnce), nejsou schopni najít a udržet si zaměstnání a bydlení, chybí jim vzdělání, potýkají se s dluhy a kriminální minulostí, která s sebou přináší nejen záznamy v rejstříku tres-tů, ale také tresty aktuálně probíhající (podmínky, obecně prospěšné práce, zákaz řízení motorových vozidel apod.).

Na řešení sociálně právní situace kli-entů se podílí celý tým terapeutické komunity (koordinovaný pověřeným sociálním pracovníkem) ve spolupráci s dalšími organizacemi a institucemi (úřady práce, probační a mediační služ-ba, dluhové a právní poradny, magistrá-ty měst a městské a obecní úřady, Poli-cie ČR, soudy apod.).

Cílem sociální práce je vést, vzdělávat a podporovat klienty tak, aby rozuměli své situaci a uměli ji samostatně řešit. V praxi to znamená poskytovat klientům srozumitelné informace v oblasti soci-álně právní, vést je k samostatnosti při vyřizování běžných záležitostí osobního života (vzdělání, zaměstnání, bydlení, příjmy, dluhy, pojištění…), naučit klien-ty vyhledávat potřebné informace, jed-nat s úřady, institucemi a organizacemi, zvyšovat jejich právní vědomí a motivo-vat je, aby se aktivně podíleli na zlepšení a stabilizaci své sociální situace.

Proces sociální práce s klienty probí-há během léčby paralelně s procesem terapeutickým, oba se vzájemně dopl-ňují a směřují k celkové sociální rehabi-litaci a (re)socializaci klienta, zejména v oblasti samostatnosti a přijetí zodpo-vědnosti za své jednání.

Sociální práce s klienty začíná již před nástupem do komunity, a to komunikací s doporučujícím zařízením (kontaktní

centra, poradny apod.) a se zařízením, kde klienti podstupují detox (psychia-trické léčebny a nemocnice). Tato spo-lupráce je pro nás, coby přejímající za-řízení, velmi významná. Získáváme tak komplexní informace o žadateli o léčbu a jsme schopni posoudit přínos naše-ho programu pro konkrétního žada-tele, případně mu doporučit jiné, pro něj vhodnější zařízení. Velmi se nám osvědčilo navazovat osobní kontakty s konkrétními lidmi ze spolupracujících zdravotnických zařízení (detoxy, psychi-atrické léčebny a nemocnice), se který-mi následně podrobně projednáváme nástup každého jejich pacienta do naší terapeutické komunity.

Po nástupu klientů do léčby se zjišťu-je jejich aktuální sociálně právní situace a sestavuje se individuální plán klientů pro práci v oblasti sociální práce, to vše v rámci podrobné sociální anamnézy, kterou provádí pověřený sociální pra-covník. Sociální práce vychází z indivi-duálních potřeb každého klienta, prová-dí se tedy samostatně při individuálních sezeních klientů se sociálním pracov-níkem (výjimkou jsou vzdělávací lekce z oblasti sociálně právní, kde je možné pracovat s celou skupinou).

Ve většině případů jsou klienti při nástupu do terapeutické komunity evi-dovaní na úřadu práce, mají osobní do-klady a mnohdy mají i zajištěný příjem (nemocenskou, podporu v nezaměstna-nosti, sociální dávky). Pokud tomu tak není, první kroky v sociální práci s kli-enty směřují k zajištění těchto základ-ních záležitostí. Setkáváme se s velmi vstřícným přístupem ze strany soci-álních pracovníků z magistrátů měst, městských a obecních úřadů, úřadů prá-ce a okresních správ sociálního zabez-pečení, kteří jsou ochotni nám poradit, pomoci, respektují specifickou situaci každého klienta (léčba probíhá obvykle mimo místo trvalého bydliště a je velmi složité zprostředkovat osobní kontakt klienta s konkrétním úřadem) a oceňu-jí snahu klientů změnit svůj dosavadní životní styl a navrátit se do společnosti.

V průběhu celé léčby pak klienti ma-pují a postupně řeší své dluhy – zjišťují

Sociální práce ve vybraných Sociální práce v terapeutické komunitě

Adiktologie se zabývá etiologií, prevencí,

léčbou a výzkumem závislostí. V širším

pojetí má mezioborový charakter, což vyžaduje

multidisciplinární pracovní týmy.


PODZIM2013

19ROČNÍK I.


možné věřitele, kontaktují je, sdělu-jí svou aktuální situaci a vyjednávají podmínky odložení či splácení dluhů. Přibližně od poloviny léčby klienti za-čínají plánovat svůj život po opuštění komunity, především v oblasti finanční-ho plánu (vytvářejí si finanční rezervu), následné péče (doléčování) a bydlení. Terapeutická komunita poskytuje in-formace o možnostech následné péče na území ČR, má k dispozici propagační materiály zařízení, se kterými spolupra-cuje, a hledá společně s klienty pro ně nejvhodnější řešení s ohledem na jejich potřeby a možnosti. Před koncem léčby si klienti hledají zaměstnání, případně bydlení (pokud nenastupují do chráně-ného bydlení, které si sjednávají dříve).

V průběhu léčby je možné s klienty řešit další individuální sociálně právní problémy, jako je náhradní péče o děti (ve spolupráci s OSPOD a soudem), na-vrácení řidičského průkazu, doplnění vzdělání (zahájení studia, rekvalifikač-ní a jiné kurzy) a alternativní tresty. Ve spolupráci s Probační a mediační službou ČR je možné během léčby v te-rapeutické komunitě vykonat většinu uložených trestů – obecně prospěšné práce, dohled úředníka, soudem na-řízenou ochrannou léčbu či peněžitý trest.

Při řešení složitějších právních zále-žitostí se obracíme na Právní poradnu Asociace nestátních organizací, která má bohaté zkušenosti s právní pomocí pro uživatele drog a jejich blízké. Posky-tuje klientům bezplatné právní pora-denství, pomoc při psaní soudní kore-spondence (odvolání, podněty, doložení skutečností), ve výjimečných případech nabízí právní zastoupení klienta.

Během léčby naše klienty často do-žene jejich kriminální minulost. Máme velmi dobrou zkušenost s úzkou spolu-prací s Policií ČR, jejíž příslušníci jsou ochotní přizpůsobit podmínky vyšetřo-vání našim potřebám. Ve většině přípa-dů příslušníci PČR vyslýchají naše klien-ty přímo v prostorách komunity tak, aby byl co nejméně narušený léčebný režim, ke klientům mají citlivý a individuální přístup a snaží se jim v jejich situaci pomoci. Tato pozitivní zkušenost vede

klienty ke změně přístupu k policistům jako takovým, buduje smysl pro sprave-dlnost a vytváří u nich důvěru v právní systém ČR.

Po ukončení léčby, v ideálním přípa-dě, se klienti orientují ve svých sociál-ně právních záležitostech, jsou schopní samostatně řešit svou sociální situaci, splácí své dluhy (nebo mají splátky do-mluvené), mají zajištěné zaměstnání a bydlení a jsou připraveni na život „ven-ku“. I přesto je klientům doporučeno pokračovat v doléčování v některém z ambulantních či pobytových zařízení následné péče. Doléčovací centra nabízí klientům pozvolný přechod z chráněné-ho prostředí do běžného života, navazu-jící psychoterapeutickou pomoc a v ne-poslední řadě pomoc při řešení dalších sociálně právních problémů, které vzni-kají při navracení klienta do společnosti (nájemní a pracovní smlouvy, výpověď ze zaměstnání, hledání práce, péče o děti apod.).

Sociální práce s klienty je administra-tivně i časově náročná nejen pro klienty samotné, ale také pro pracovníky tera-peutické komunity. Je však nutné se jí věnovat po celu dobu léčby klientů a ne-opomíjet její důležitost v rámci sociální rehabilitace. A bez vzájemné spolupráce by to nešlo.

adiktologických službách

Bc. Kamil Podzimek, PREVENT, o. s., [email protected]

VYHLEDÁVÁNÍ JE ZÁKLADTerénní sociální práce s uživateli drog

se zaměřuje na aktivní vyhledávání a kontaktování klientů v jejich přiroze-ném prostředí a nabízení a poskytování dílčích služeb. Terénní programy vyhle-dávají takové klienty, kteří nejsou v kon-taktu se zdravotnickou, sociální či jinou institucí. V kontaktu s žádnou institucí nejsou zpravidla z několika důvodů: mají špatné zkušenosti s využíváním některých služeb, o možné pomoci vů-bec nevědí, mají často zkreslené infor-mace o poskytovaných službách nebo se za vzniklé sociální problémy stydí, a tudíž je nechtějí hned řešit. Z těchto

důvodů jsou uživatelé drog někdy těžko zachytitelní a ovlivnitelní směrem k ře-šení své komplikované životní situace.

NÍZKÝ PRÁHVzhledem k užívání drog a v důsledku

toho se nabalujícím potížím v různých oblastech života má mnoho uživatelů drog téměř nulovou motivaci využívat odborných služeb či vůbec nějakým způsobem řešit svou aktuální situaci. To je jedním z důvodů, proč kladou terénní programy pouze minimální požadavky na vstup klienta do služby, a jsou tedy považovány za službu nízkoprahovou. To znamená, že je snižován práh do-stupnosti těchto služeb a zvyšována potřeba službu využít. I z těchto důvodů je služba v běžné provozní době v pod-

statě okamžitě dostupná a je zachována anonymita klienta a garantována ml-čenlivost. Často se jedná o první službu, kterou klient začne využívat. Jedním z kritérií úspěšnosti terénních progra-mů je právě počet nově kontaktovaných uživatelů drog, kteří začnou využívat odborných sociálních služeb.

INJEKČNÍ STŘÍKAČKA NEJEN CHRÁNÍ,ALE HLAVNĚ POMÁHÁ KONTAKTOVATV praxi to konkrétně vypadá zhruba

následovně: Terénní pracovník operuje v určité lokalitě, komunitě, kde mnozí klienti dlouhodobě a opakovaně využí-vají služeb terénního programu. Přesto je zde ještě mnoho uživatelů, o kterých terénní pracovníci mají povědomí, ale kteří se zatím kontaktu s pracovníky

Cílem sociální práce je vést, vzdělávat

a podporovat klienty tak, aby rozuměli své situaci

a uměli ji samostatně řešit.

Sociální práce v rámci terénních programů pro uživatele drog

PODZIM 2013



Sociální práce ve vybraných

Richard Hanus, DiS., LAXUS, o. s., [email protected]

O faktu, že sociální situace typické-ho klienta nízkoprahových služeb pro uživatele drog má do stability značně daleko, není třeba vést dlouhé polemi-ky. Životní styl dle motta „carpe diem“, životní energie soustředěná na triá-du „sehnat peníze na drogy – sehnat drogy – aplikovat drogy“ nedává příliš dalšího prostoru k seberealizaci jiného typu. Schopnosti přežít ve společnosti, které má uživatel drog jako každý další člověk, se prostě koncentrují poněkud

jednostranně. Předsudky vázané vůči osobám užívajícím drogy nezasahují pouze laickou veřejnost, pro kterou je „feťák“ snadným hromosvodem – může si za své problémy sám, a pokud je není schopen sám řešit, ať si trhne nohou a nevysává veřejné finance. Pravdou bohužel je, že i my, v těchto službách pracující, jsme z našich klientů často otrávení. Takový klient k-centra totiž ve svých zakázkách sociálního typu často osciluje mezi dvěma extrémy; od rezignovaného „nic nepotřebuju, akorát buchny“ (roz. sterilní injekční materiál) po „postarej se o mě od A až

do Z, protože tu jsi od toho a já tu jsem od toho, že nic nezvládám.“

Sociální stabilizaci klientů má většina k-center vetknutou do svého poslání. Jak se daří, či spíše nedaří jej naplňo-vat, je do určité míry ovlivněno právě ambivalentním postojem sociálně roz-kolísaných klientů. Většina pracovní-ků ve službách by se zřejmě shodla, že šestkrát za půl roku s klientem vyřizo-vat vystavení občanky či ztrátu kartičky zdravotního pojištění nepatří k nejpo-pulárnějším pracovním úkonům. Přesto to děláme, a je na místě si položit otáz-ku, zda je to k něčemu dobré.

vyhýbají. Dříve nebo později stejně na-konec začnou služby terénních progra-mů využívat, a aby to bylo co nejdříve, je základní úlohou „kontaktní aktivity“ te-rénního programu. Představme si klien-ta, který poprvé žádá službu terénního programu. Jeho základní motivací vět-šinou je získat injekční materiál. Možná přichází s několika dalšími skrytými zakázkami, které ale zatím ještě nechce řešit. Výměna injekčního materiálu se může v tomto případě zdát jako cíl práce s tímto klientem, ale tak to není. Výměna injekčních stříkaček naplňuje principy a cíle ochrany veřejného zdra-ví, ale především je prostředkem jak kontaktovat a oslovit cílovou populaci uživatelů drog. Klient si tedy zpočátku chodí k terénním pracovníkům vymě-ňovat použité stříkačky, ale postupně se více zapojuje do kontaktu s pracov-níkem. Pracovník po malých krůčcích získává klientovu důvěru a společně vy-tváří prostor pro další spolupráci.

ROZHOVOREM KE ZMĚNĚZákladním nástrojem tedy není vý-

měna injekčních stříkaček, ale rozho-vor „pracovník – klient“ v prostoru „tady a teď“, kde dochází ke společné-mu mapování všech problémů klienta, protože samotné užívání drog často není tím hlavním problémem, nýbrž pouze důsledkem těžké životní situa-ce či události. Pracovník tedy společně s klientem hledá cestu ke změně riziko-vého a problémového způsobu života, nebo alespoň motivaci a zdroje k po-stupným krokům vedoucím k řešení

komplikované životní situace klienta. Změna jako základní cíl sociální práce je i při práci s uživateli drog klíčovým momentem.

NĚKDY CHYBÍ I RODNÝ LISTJaké jsou ty nejčastější sociální pro-

blémy, které terénní sociální pracovní-ci s klienty v rámci terénních programů řeší? Podle znění zákona by se obecně měly týkat zprostředkování kontaktu

se společenským prostředím a pomo-ci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních zá-ležitostí. V naší praxi se konkrétně jedná například o vyřizování dokladů, přičemž klientům kromě základních dokladů chybí často i rodný list, dále například o pomoc při kontaktování úřadu práce při vyřizování dávek soci-ální pomoci, ale i o pomoc při hledání zaměstnání, což zahrnuje například přípravu životopisu. Velmi často ře-

šeným problémem napříč sociálními službami jsou v současné době dlu-hy klientů, frekventovanou činností je i poskytování krizových intervencí. V neposlední řadě pomáhají pracovníci klientům také s hledáním bydlení. Při veškeré práci s klientem jsou přitom posilovány jeho kompetence a hledá-ny jeho vlastní zdroje tak, aby si klient dokázal pomoci sám a uměl vyhledá-vat i jiné sociální služby, například odborné sociální poradenství. V tomto momentě se však už „přesunujeme“ do terapeutické části výbavy adiktolo-gického terénního sociálního pracov-níka, která je neméně podstatná, avšak natolik speciální, že v tomto momentě zůstaneme u této zmínky a někdy příš-tě jí budeme věnovat zvláštní prostor.

MULTIDISCIPLINARITA, ODBORNOST A PŘESAHYTerénní programy pro osoby závislé

na návykových, omamných a psycho-tropních látkách zahrnují komplex slu-žeb postavených na sociální práci, jejích principech a metodách, které přesahují do dalších oblastí a odborností. Je třeba si uvědomit, že jsou v této profesi také kladeny vysoké požadavky na odbor-nost pracovníka a etickou stránku prá-ce. Zajímavé by bylo zabývat se i dalšími fenomény této specifické služby, jako jsou požadavky na multidisciplinaritu a propojenost se zdravotnickým sekto-rem či práci s příslušníky minorit ane-bo intervence terénních programů pro uživatele drog v sociálně vyloučených lokalitách.

Běh na dlouhou trať

Výměna injekčních stříkaček naplňuje

principy a cíle ochrany veřejného zdraví, ale především je prostředkem jak

kontaktovat a oslovit cílovou populaci uživatelů drog.


PODZIM2013

21ROČNÍK I.


adiktologických službáchŽivotní nastavení klientů dává za prav-

du spíše názoru, že není. Přespávání po sklepích, pravidelné honičky s měst-skou policií či potyčky s kolegy o table-tu subutexu totiž tvoří živnou půdu pro neustálé ztráty dokladů a dalších doku-mentů, problémy z těchto ztrát vyplýva-jící zase vedou klienty k posílení postoje, že tohle není pro jejich život opravdu důležité. Pracovat se změnou tohoto po-stoje je nesmírně obtížné a podle mého názoru to značně přesahuje pole sociál-ní práce jako takové. Uživatel drog si je dobře vědom, že jeho život, resp. právě nabytá kvalita života, visí denně na vlás-ku a řešení dlouhodobějších potřeb není tak nějak perspektivní. Na druhou stra-nu, bez dosažení základní sociální sta-bility není možné klientovi zprostřed-kovat podmínky, ve kterých má šanci svou situaci pochopit a začít ji nějak kontinuálněji řešit – například dlouho-dobou léčbou. Proto zařizujeme občan-ky, vyplňujeme s klienty žádosti o dávky, asistujeme jim při jednání na úřadech. Stále dokola. Nezbývá než doufat, že se naše snahy jednou protnou s klientovou světlejší chvilkou a klient se rozhodne pustit se do boje sám se sebou, se svou závislostí, která je u kořene většiny jeho sociálních problémů.

Jsou to právě nízkoprahové služby pro uživatele drog, které mají v tomto zou-falém kolotoči zřejmě největší šanci, že právě v nich klient kýžené stabilizace dosáhne. Dovoluji si tvrdit, že to není výsledkem úporné snahy sociálních pracovníků, neustále za klienty přebí-rajících zodpovědnost za jejich sociální stav, ale spíše fakt, že takové k-centrum představuje jedinou instituci v jejich životě, která je respektuje, zkompetent-ňuje a dodává jim to, co mnohdy neby-lo zvládnuto v raných fázích klientova života – totiž bazální důvěru, sebevě-domí a naplněnou potřebu mezilidské-ho kontaktu. Klient si v k-centru může zažít zkušenost přijetí a respektu, což pro něj bývá naprosto nové, a jako by byl zas v roli vzdorného dítěte, proti to-muto faktu rebeluje. Pokud se kontaktní pracovník nenechá touto hrou na rodi-če a batole strhnout do pozice mentora omílajícího neustálé „musíš – nesmíš – tohle je pravidlo a šmytec“ a nabídne klientovi respektující, přesto však jasně ohraničené spolubytí, dává možnost kli-entovi zažít, že jsou situace, ve kterých je přijat a může zažít pocit úspěchu a vlast-

ní sebehodnoty. V tu chvíli je možná nej-vhodnější situace pro otevření „sociální zakázky“ a příležitost začít s uživatelem pracovat na sociální stabilizaci. V tuto chvíli je totiž klient relativně dobře na-staven na to uvěřit, že to celé má nějaký smysl. Pevná role pracovníka může po-moci k tomu, že si klient začne uvědo-movat nutnou míru vlastního zapojení v přijetí zodpovědnosti za vlastní život a životní situaci.

Je tu však jedno velké úskalí, které naši klienti vnímají zřejmě ve větší míře, než „my“. A tou překážkou je zjištění jis-té nerovnice, ve které se vložené úsilí zdaleka nerovná výsledku. Ano, to zaží-váme všichni – pocity křivdy, beznaděje, nespravedlnosti, malosti moci jedince vůči všeprostupujícímu systému. Jenže „my“ disponujeme větším arzenálem sebejistoty a kompenzačních možností, zatímco klient naopak k tomu všemu bývá s nepříjemnými zásahy systému vůči sobě konfrontován mnohem častěji (soudy, úřady, banky, lichváři atd. atd.) a ve fatálnější míře.

A existují situace, kdy můžeme klien-tovým lamentům dávat tiše za pravdu. Koho zajímá dobrý úmysl takového Mi-nisterstva práce a sociálních věcí, které se rozhodne bojovat proti sociálnímu vyloučení a vykořisťování sociálně ohro-žených skupin tím, že vytáhne do boje

proti černým, nezkolaudovaným ubytov-nám, jejichž provozovatelé neřestně těží z bídy druhých. Prvním důsledkem této reformy je totiž fakt, že obyvatelé těchto ubytoven (často naši klienti) nedosta-nou od úřadů práce doplatek na bydlení, ocitají se na ulici a navíc mnohdy totálně bez legálních příjmů.

Druhým příkladem, který nám často vhání do žil žluč bezmoci, je situace osob propuštěných z výkonu trestu, o čemž ovšem mají ve svém rejstříku odpoví-dající záznam. S tímto záznamem téměř nejde sehnat v naší zemi legální a place-nou práci. Jde o dvojí trest za jednu vinu. A navíc toto opatření, paušálně namí-řené na ochranu zaměstnavatele, vede k tomu, že tedy dotyčný legálně nezačne pracovat, ergo začne krást nebo začne vykonávat pozici novodobého otroka u pofidérních zaměstnavatelů nenabíze-jících pražádné jistoty. S takovou lze jen velmi těžko po klientovi chtít, aby začal věřit tomu, že to zde má nějaký smysl, že zde existuje nějaká spravedlnost a co je nejhorší – že on sám za něco stojí, že je především člověkem. A jsme zase u toho.

Jsou věci, které ovlivnit můžeme, a které ovlivnit nelze. U těch prvních stojí za to odvrhnout veškeré konspirace o vině okolí, zacílit se na vlastní možnos-ti a začít je pracně realizovat. U těch dru-hých je jediným řešením se s nimi smířit a přestávat si je brát za vlastní. Oboje je velmi těžké. Hodně obtížné je také tyto dvě věci od sebe odlišit.

A možná zde je pole pro nás, ať už máme v pracovní náplni sousloví soci-ální pracovník, nebo kontaktní pracov-ník, nebo terapeut. Vyplatí se, pokud je to možné, pracovat s člověkem, znovu v každém „vyloučeném“ jedinci jeho člověčenství objevovat a podporovat je v něm. Práce s klientovými problémy, natož s problémy, které on způsobuje okolí, podle mého skromného názoru nemusí kýžené efekty přinést. Možná jen krátkodobé, které nás i klienta mo-hou na chvíli ukonejšit. Ale kde vzít sílu na zvládání řetězce zklamání a zmaře-ných očekávání, to opravdu nevím. Tak to ve své praxi příliš neprovádím.

Pokud vnímám slovní spojení „soci-ální práce s uživatelem drog“ jako práci na znovuprobuzení jedince jako lidské bytosti, dává mi to celé nějak větší smy-sl. Včetně úmorných koleček s vyplňová-ním formulářů na získání občanského průkazu.

Jsou věci, které ovlivnit můžeme, a které ovlivnit

nelze. U těch prvních stojí za to odvrhnout veškeré konspirace o vině okolí,

zacílit se na vlastní možnosti a začít je

pracně realizovat. U těch druhých je jediným

řešením se s nimi smířit a přestávat si je brát

za vlastní. Oboje je velmi těžké. Hodně obtížné je

také tyto dvě věci od sebe odlišit.

PODZIM 2013


CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ

Text: Bc. Alena Brožková, ředitelka Domova bez zámku, p. o., Náměšť nad Oslavou, [email protected]: Bc. Marek Klement

Pan Cyril se narodil v roce 1970 a byl adoptován z kojeneckého ústavu bezdět-nou rodinou žijící na vesnici. Absolvoval 9 tříd tehdejší zvláštní školy a půl roku zemědělského učiliště. Nezvládl nároky na něj kladené. Dle jeho vzpomínek ho chtěla matka často pohladit, ale on od-mítal. Otec Cyrila mnohokrát bil, umřel v jeho dvaceti letech. Od té doby začaly Cyrilovi neshody s matkou. Hádali se, Cyril byl slovně i fyzicky agresivní, roz-bíjel věci, vzal nůž a chtěl matku zabít. Znalecký posudek z oboru psychiatrie o duševním stavu jmenovaného z roku 1999 hovoří o lehké mentální retardaci s poruchami chování, poruše na zákla-dě dětské mozkové obrny. Dále uvádí, že osobnost Cyrila je sociálně nezralá, není schopen se vyrovnat s požadavky společnosti a jejími normami. Poruchy jsou trvalého rázu. Byl léčen, cituji: „pro nezralost a agresivní chování“. V témže roce si zažádal již jako invalidní důchod-

ce o přijetí do domova důchodců z toho důvodů, že mu matka odmítá vařit, prát prádlo a další věci, které si on sám neu-mí zajistit. Po dvou letech pobytu v do-mově byl přemístěn do ÚSP Jinošov, kde se mu nelíbilo „pro samé zakazování“. Jeho agresivita v ústavu stoupala – pral se, vyhazoval věci z okna. Neměl nikoho rád, byl velmi negativně naladěn, per-sonál většinou ignoroval. V jednolůž-kovém pokoji ve cvičném chráněném bydlení měl svůj nábytek a udržoval ho v nadměrné čistotě. Jeho koníčkem byly rádia, přehrávače CD a populární písně. Také vlastnil a neustále si kupo-val různou aparaturu, zesilovače zvu-

ku. Nekouřil, občas pil pivo, na které si došel do vsi. Nezúčastňoval se žádných kulturních ani sportovních akcí, žil sa-motářsky, s nikým se nekamarádil. Čas-to mi říkával, že o nikoho nestojí a že by nejraději nebyl.

V roce 2008 se přestěhoval s další-mi čtyřiceti klienty ze zámku v Jinošo-vě do Náměště nad Oslavou. Zprvu žili všichni v jednom panelovém domě, po-sléze Cyril s menší skupinkou na uby-tovně služby chráněné bydlení. Učil se orientovat ve městě, komunikovat se sousedy, připravovat si snídaně, ve-čeře, podílet se na úklidových pracích v domácnosti. Jakmile cítil, že na něj jde „špatná nálada“, chodil, či spíše běhal nakupovat do dosti vzdáleného obcho-du nebo ho pracovnice pověřily jiným úkolem, při kterém musel vyvinout fy-zickou aktivitu. Naučil se také cestovat, protože dva dny v týdnu jezdil vlakem do nedaleké Třebíče do denního cen-tra jedné neziskové organizace. Tam poznal Veroniku, usměvavé děvče o de-set let mladší. Veronika bydlí s rodiči v Náměšti nad Oslavou a Cyril je chodí každý pátek navštěvovat. Část léta strá-vil s kamarády a Verunkou pod stanem, na týdenní rekreaci v Itálii, navštěvuje společenské akce a chodí na večerní vy-cházky. Agresivita zmizela, život se mu

Cestou proměnyPřípadová studie uživatele chráněného bydlení D

Domov bez zámku, příspěvko-vá organizace Kraje Vysočina, je od roku 2008 zařazen do pilotního projektu MPSV s názvem „Podpora transformace pobytových sociál-ních služeb v ČR“. Cílem projektu je podpora přechodu uživatelů z ústavní služby do služby komu-nitní a zkvalitnění sociálních slu-žeb, které jsou poskytovány dle in-dividuálních potřeb uživatelů.

Lidé se zdravotním postižením mají právo žít život v běžné komu-nitě, který je srovnatelný se živo-tem jejich vrstevníků. Sedmdesát dospělých lidí s mentálním a kom-binovaným postižením, žijících původně na zámku v Jinošově, ode-šlo během dvou let (2008–2010) do přirozeného prostředí v Ná-měšti nad Oslavou. Žijí zde i v oko-lí města v malých domácnostech v pronájmech domů a bytů, ale také již ve čtyřech domcích posta-vených z projektu.

Společná akce uživatelů na domácnosti chráněného bydlení

Cílem projektu je podpora přechodu uživatelů z ústavní

služby do služby komunitní a zkvalitnění sociálních služeb, které

jsou poskytovány dle individuálních potřeb

uživatelů.


PODZIM2013

23ROČNÍK I.

CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ

Text: Mgr. Radek Rosenberger, vedoucí úseku služeb, zástupce ředitele, DOZP Stod, [email protected]

V posledních letech se v DOZP Stod velmi silně prosazují metody, které se ukázaly jako přínosné a užitečné nejen pro uživatele našich služeb, ale i pro sa-motné pracovníky. V souvislosti s proce-sem transformace našich služeb se čím dál více ukazuje, že je velmi důležité klást důraz na to, aby naši uživatelé žili životem co nejvíce podobným každoden-nímu běžnému životu jejich vrstevníků.

Vhodným pomocníkem je stále starý dobrý individuální plán podpory (dále jen IPP). Neměl by to však být „mrtvý dokument“, který někde leží ve skříni jen pro to, že tam ležet musí kvůli „nějaké kontrole“. Dobrý IPP je zaměřený na sil-né stránky člověka a z těch by měl těžit.

IPP je hlavně velmi individuální – a to ve všech směrech. Každý uživatel má jiná přání a jiné způsoby naplňování potřeb. Pracovníci by měli respektovat to, jakým způsobem si uživatel přeje mít IPP vytvořený. Někdo chce mít vše sepsané a popsané, někdo zase „papíro-vání“ nerad. IPP totiž není jen o tom pa-píru. Je to hlavně o přístupu pracovníků, který má být skutečně šitý na míru uži-vatele. Každý klíčový pracovník a každý uživatel by měl v rámci individuálního plánování vědět: PROČ? CO? a JAK?

V první řadě je důležité lépe poznat uživatele a jeho životní historii. Pak přichází na řadu mapování současného stavu – činnosti v domácnosti a v prá-ci, volnočasové aktivity, sociální vztahy, věci týkající se zdraví atd. Klíčový pra-covník je zjistí při rozhovorech s uživa-telem a s pomocí nástroje na posuzová-ní individuální míry podpory. Důležité je vyhradit si čas a najít vhodné klidné místo, kde se uživatel cítí dobře a bez-pečně. Při zjišťování situace uživatele

by měl klíčový pracovník využít všech-ny dostupné způsoby dorozumívání – opět záleží na individualitě uživatele. Po zmapování všech důležitých oblastí vznikne jakýsi „profil“ člověka, ze které-ho budeme těžit po celou dobu, kterou stráví uživatel v naší službě.

Dalším krokem je podpoření uživatele v naplnění jeho potřeb a cílů krátkodo-bých i dlouhodobých. Ty by měly úzce souviset s běžným každodenním živo-tem. A měly by také co nejvíce rozvíjet nebo alespoň udržovat schopnosti a do-vednosti uživatele. Pokud se tak může dít i ve spolupráci s rodinou uživatele, je to bonus navíc, který bychom měli bez-podmínečně využít.

Pravidelné vyhodnocování naplňová-ní potřeb a cílů je posledním důležitým krokem v komplexu IPP.

Dobrá znalost individuality uživatele pomůže klíčovému pracovníkovi a soci-álnímu pracovníkovi vypracovat tzv. ob-jednávku sociálních služeb. Jde o výčet základních činností a úkonů poskyto-vaných v sociální službě dle zákonných úprav. V rámci objednávky sociálních služeb si lze samozřejmě nasmlouvat i čerpání dalších fakultativních služeb s jiným mechanismem úhrady. Každý měsíc se na základě objednávky služeb a záznamů vedených pracovníky vytvo-ří výkaz sociálních služeb, který slouží k vyúčtování služeb poskytovaných uži-vateli za daný měsíc.

Další čas je samozřejmě třeba věnovat nastavení práce v týmu a supervizi. Ale to je téma na delší popis.

Závěrem je nutné připomenout sku-tečnou nutnost individualizace přístupu v sociální práci. Jedině tato cesta vede k tolik nutné změně v poskytování soci-álních služeb, zvláště těch pobytových. A možná i k oddělení poskytování péče a poskytování bydlení, což je budoucí cesta k deinstitucionalizaci.

Individualizace přístupuke klientovi v DOZP Stod

DOZP Stod v současnosti poskytuje služby 175 uživatelům. Z toho je 42 osob uživateli služby chráněné bydlení, která se poskytuje na území obcí Stod a Holýšov v 15 bytech s minimální podporou a ve 13 cvičných domácnostech, kde je míra podpory nepatrně vyšší. Zařízení realizu-je deinstitucionalizační změny průběžně již od roku 2006, do procesu transformace podporovaného MPSV prostřednictvím evropských fondů je organizace zapojena od roku 2009. Naším cílem je do konce června 2015 zajistit důstojné bydlení v komunitě s odpovídající mírou podpory pro 130 uživatelů služeb. DOZP Stod je příspěvkovou organizací zřizova-nou Plzeňským krajem.

omova bez zámkuzačal líbit. V současné době bydlí v pro-najatém domku spolu s pěti kamarády s podporou dvou sociálních pracovnic. Po snídani všichni opustí domácnost a jdou do práce, Cyril do denního staci-onáře. Do domácnosti se vrací ve 14 ho-din, připravují si společně večeři, perou, uklízí a pečují o malou zahrádku. V noci jsou v domácnosti sami, jedna z pracov-nic má vždy pohotovost. Kdyby ji potře-bovali, zavolají mobilním telefonem.

Záznam o změnách uživatele

sociální službyZáznam o změnách v životě uži-

vatele sociální služby je nástrojem pro zjišťování toho, co a jak se mění v některých oblastech života uživa-tele v průběhu procesu transforma-ce sociálních služeb od ústavního typu směrem ke komunitním služ-bám. (www.trass.cz)

ČERVENEC 2012„Rozhoduji se sám a pracovníci mi

pomáhají toho dosáhnout v těchto oblastech: bydlení, trávení volného času, kdy a kdo vstupuje do mého obydlí, pomoc při péči o sebe, moje plány do budoucna a jejich naplňo-vání.“

Na otázku, co se za posledních šest měsíců změnilo, uvádí, že pře-šel k jinému psychiatrovi.

ÚNOR 2013Rozhoduje sám, za pomoci pra-

covníků, také o své životosprávě. Kamarádský vztah přešel v zamilo-vanost, změnil klíčového pracovníka.

Domácnost DOZP ve Velké Bíteši vybudovaná v procesu transformace

PODZIM 2013


SLUŽBY SENIORŮM

Text: PhDr. Melanie Zajacová, oddělení strategií a koncepce sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí, [email protected]

V říjnu až prosinci roku 2012 byly podepsány Dohody o projektu mezi zá-stupci švýcarské strany a Ministerstva financí – Národní koordinační jednotky Programu švýcarsko-české spolupráce pro deset schválených projektů v ges-ci Ministerstva práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb pro seniory. Celková výše grantu činí cca 261 mil. Kč. Projekty s počátkem roku 2013 vstoupi-ly do své realizační fáze.

Švýcarsko uskutečňuje program pro členské státy Evropské unie, které k EU přistoupily v roce 2004, zaměře-ný na snížení hospodářských a soci-álních rozdílů. S cílem přispět ke sta-bilitě a prosperitě v Evropě vyhradilo Švýcarsko finanční příspěvek v celkové výši 1 miliardy švýcarských franků. Pro Českou republiku bylo z celkové aloka-ce určeno 11 %, což je 109,78 mil. CHF. Rámcová dohoda byla uzavřena v pro-sinci 2007.

Ministerstvo práce a sociálních věcí je zprostředkující subjekt pro Cíl 3 Te-matického zaměření 1 (Bezpečnost, stabilita a podpora reforem) oblasti podpory 1.1 (Iniciativy regionálního rozvoje v okrajových nebo znevýhodně-ných regionech). Cíl 3 je definován jako Zavádění nových metod sociální práce se seniory a nových metod přímé práce se seniory, zlepšování kvality v oblasti poskytování sociálních služeb na zákla-dě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Výzva pro předkládání zá-měrů individuálních projektů byla vy-psána v roce 2010 a určena pro cílové skupiny dle výzvy v Moravskoslezském, Olomouckém a Zlínském kraji. Celko-vá alokovaná částka na výzvu činila 7 mil. švýcarských franků.

Role MPSV jako zprostředkujícího subjektu je mimo jiné:• shromažďovat a hodnotit záměry

a konečné návrhy projektů, posoudit

jejich soulad s požadavky na návrhy projektů a kvalitu předložených žá-dostí a vypracovat stanovisko k dopo-ručeným záměrům a následně všem konečným návrhům projektů;

• připravit, vydávat a uzavírat Rozhod-nutí o poskytnutí dotace;

• ve spolupráci s Národní koordinač-ní jednotkou provádět dohled podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nad výběrovými řízeními prováděnými konečnými příjemci;

• kontrolovat věcnou a formální správ-nost zpráv o projektech a dílčích žá-dostí o platbu včetně přiložené do-kumentace, které předkládá konečný příjemce;

• kontrolovat a řídit realizaci projek-tů v souladu s Dohodami o projektu a s Dohodou o delegování a vykonávat nezbytné kontroly u konečného pří-jemce;

• přijímat hlášení podezření na nesrov-nalost na úrovni konečného příjemce a potvrzovat jejich opodstatněnost, zahájit a vést řízení k prošetření po-dezření na nesrovnalost;

• zajistit provádění kontrol, auditů a průběžné monitorování projektů.

Podpora je zaměřena do investiční oblasti (nebo kombinace investičních a neinvestičních prostředků) – moder-nizace anebo rekonstrukce stávajících objektů nebo vybavení zařízení sociál-ních služeb pro seniory. Zásadní však je zavádění nových metod anebo zkvalit-nění stávajících metod práce s uživate-li, seniory – investice musí mít přímou souvislost s rozvojem metod sociální práce v zařízení. Musí být prokazatelné posílení kompetencí pracovníků v ob-lasti humanizace a zvyšování kvality a rozvoj nových procesů v oblasti soci-ální práce.

Pro hodnocení kvality záměrů pro-jektu byla použita následující hodnotící kritéria: • schopnost a připravenost žadatele re-

alizovat projekt; • význam a udržitelnost projektu;• struktura projektu, rizika a výstupy;• hospodárnost projektu a horizontální

politiky. Podpořeno bylo celkem 10 projektů,

z toho 8 projektů, jejichž cílem je vyu-žití rekonstrukce a modernizace do-movů pro seniory nebo jejich vybavení ke zvýšení humanizace, aplikaci nových metod či využití nejnovějších poznatků v metodách sociální práce anebo vznik služby domov se zvláštním režimem pro seniory s Alzheimerovou chorobou, a 2 projekty zaměřující se na zvýše-ní kvality a dostupnosti ambulantních a terénních sociálních služeb a zajištění zázemí pro jejich poskytování.

V Ostravě byl podpořen projekt Slezské diakonie Ostrava Kvalitní ži-vot i v nemoci a dva projekty Charity Ostrava – Zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb v charitním domě sv. Václava – domově pokojného stáří a Zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb v Charitním domě sv. Alžběty. V rámci prvně jmenovaného projektu dojde prostřednictvím rekonstrukce k vybudování domova se zvláštním reži-mem, ke zkvalitnění služeb pro seniory a zajištění návaznosti specializovaných služeb pro seniory s Alzheimerovou

Program švýcarsko-české spolupráce a zavádění nových metod sociální práce se seniory jako možný příklad dobré praxe sociální práce

Švýcarsko uskutečňuje program pro členské státy Evropské unie,

které k EU přistoupily v roce 2004, zaměřený

na snížení hospodářských a sociálních rozdílů.

S cílem přispět ke stabilitě a prosperitě v Evropě vyhradilo Švýcarsko finanční příspěvek

v celkové výši 1 miliardy švýcarských franků.


PODZIM2013

25ROČNÍK I.

SLUŽBY SENIORŮM

chorobou nebo jiným typem demence. Projekty Charity Ostrava se zaměřují na humanizaci pobytových zařízení pro seniory (snížení počtu lůžek na poko-jích, zřízení jednolůžkových pokojů se sociálním zázemím, pokojů pro manžel-ské páry a pro seniory s Alzheimerovou chorobou) a vytvoření podmínek pro zavedení nových metod sociální práce, což seniorům zajistí v co největší míře a po co nejdelší dobu soběstačnost, ne-závislost a pocit pohody. Projekt reali-zovaný v Charitním domě sv. Alžběty se navíc zaměřuje i na rozvoj ambulant-ních sociálních služeb, které respektují individualitu seniorů a umožní jim co nejdéle zůstat v jejich přirozeném pro-středí.

Další podpořené projekty nesou-cí myšlenku humanizace domova pro seniory jsou projekty města Frýdlant nad Ostravicí, Moravskoslezského kraje a Zlínského kraje. Tito příjemci chtějí prostřednictvím svých projektů zlepšit kvalitu poskytované péče, zvýšit úroveň vzdělání odborného personálu a zavá-dět nové metody sociální práce s klienty a přímé péče o seniory. Projekt moder-nizace a přístavby domova pro seniory realizuje rovněž město Bílovec.

Diakonie Českobratrské církve evan-gelické, středisko Vsetín, realizuje pro-jekt Domov Harmonie, jehož cílem je zkvalitnit poskytované sociální služby

tak, aby toto rezidenční zařízení posky-tovalo flexibilní a komunitě otevřené služby vstřícné potřebám a preferencím jejich uživatelů. Diakonie Českobratrské církve evangelické, středisko Sobotín, získalo prostředky na realizaci projektu 5×E (Edukace, Etika, Empatie, Energie, Entuziasmus) – naše cesta ke klientovi = naše cesta k člověku. Cílem projektu je mimo jiné zvýšení kvality života seniorů s demencí prostřednictvím deinstituci-onalizace a individualizace poskytova-ných sociálních služeb.

Projekt Charity Svaté rodiny Nový Hrozenkov s názvem Cesta za kvalitním

životem seniorů na Valašsku má za cíl zkvalitnit a zpřístupnit poskytování te-rénních a ambulantních sociálních slu-žeb pro seniory v regionu Valašsko, a to prostřednictvím obnovy a rozšíření vo-zového parku, vybavení centra denních služeb, pořízení pomůcek pro rehabili-tace a volný čas a metodické podpory pro pracovníky.

Vlastní výstupy a výsledky projektů i příklady dobré praxe sociální práce se seniory a přímé práce se seniory bu-dou také publikovány v Listech sociální práce.

Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/8714

Podpořeno bylo celkem 10 projektů, z toho 8 projektů, jejichž cílem je využití rekonstrukce a modernizace domovů pro seniory nebo jejich

vybavení ke zvýšení humanizace, aplikaci nových metod či využití nejnovějších poznatků v metodách

sociální práce anebo vznik služby domov se zvláštním režimem pro seniory s Alzheimerovou chorobou, a 2 projekty zaměřující se na zvýšení kvality a dostupnosti ambulantních a terénních

sociálních služeb a zajištění zázemí pro jejich poskytování.

Institut vzdělávání APSS ČR Nabízíme otevřené kurzy a kurzy

na „klíč“ u organizací dle dohody. Nabízíme vzdělávací programy splňu-

jící veškeré podmínky a náležitosti celoživotního i kvalifikačního vzdě-lávání podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Zdravotničtí pracovníci obdrží body do kreditního systému v souladu s vyhláškou č. 423/2004 Sb.

KONTAKTNÍ OSOBY INSTITUTU VZDĚLÁVÁNÍ APSS ČR

Ing. Bc. Alice Švehlovávýkonná ředitelka APSS ČRMobil: + 420 725 392 749E-mail: [email protected]

Mgr. Magda Dohnalovámanažerka vzdělávání APSS ČRMobil: + 420 724 940 126E-mail: [email protected]

Kompletní nabídku všech vzdě-lávacích programů naleznete na www.institutvzdelavani.cz

Název vzdělávacího programu (výběr z 51 akreditovaných programů)

Poč.hod.

Číslo akreditace

Úvod do problematiky bezdomovectví jako sociálně patologického jevu 6 2010/344-PC/SP

Úvod do problematiky příspěvku na péči 6 2010/340-PC/SPZáklady integrace znevýhodněných občanů do společnosti a na trh práce 6 2010/341-PC/SP

Úvod do problematiky opatrovnictví 6 2010/345-PC/SP Vhled do problematiky drogové závislosti 6 2011/0232-PC/SP/VPÚvod do komunikace se seniory 6 2010/1067-PC/SP/PPÚvod do psychohygieny a syndromu vyhoření 6 2010/1065-PC/SP/PPZáklady týmové spolupráce v sociálních službách 6 2010/1064-PC/SP/VPŘízení, motivace a hodnocení pracovníků v sociálních službách 16 2011/0325-SP/VPZáklady komunikace s agresivním uživatelem sociálních služeb 6 2011/1252-SP/PPÚvod do bezpečné domácnosti uživatelů pečovatelské služby 6 2011/1253-SP/PPEtika v sociální práci 12 2012/1478-PC/SP/VPProměny stáří a geronto-oblek 6 2013/0498-PC/SP/VPKomunikace s uživateli trpícími Alzheimerovou chorobou 6 2013/1227-PC/SP/PPPrevence vyhoření pečovatelek a osob blízkých při péči o osoby trpící Alz. chorobou 6 2013/1229-PC/SP/PP

Vzdělávací instituce je akreditována u Ministerstva práce a sociálních věcí ČRpod číslem jednacím 2010/213-I dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Komplexní informační systémpro pobytové a ambulantní služby

Specializovaný informační systémpro terénní a ambulantní služby

Obsahuje všechny potřebné nástroje pro celkovou správu

složité agendy poskytovatelů sociálních služeb.

Systém vychází z komplexního IS Cygnus, jeho rozsah

a funkčnost je na míru přizpůsoben odlišnému stylu

práce terénních sociálních služeb.

Ústí nad Labem

Praha

Č ěeské Bud jovice

Liberec

Hradec Králové

Brno

Olomouc

Ostrava

ce

y

ýec

ce

vice

ovy

Sušice

Kožlany

Blovice

Žatec

HorníJi etínř

Nepomuk

Rokycany

Radnice

SpálenéPo í íř č

Litvínov

Most

Hrádek

Senomaty

Mirošov

Osek

Postoloprty

Horaž oviceď

Slabce

Hrob

Mýto

Pavlíkov

Kasejovice

Duchcov

Zbiroh

Ledvice

Bílina

Vimperk

Dubí

Louny

Čestice

Cítoliby

Teplice

Katovice

Komárov

Krupka

Rožmitálpod T emšínemř

K ivoklátř

Blatná

Volary

Volyně

Žebrák

Mšec

Nové Strašecí

Ho oviceř

Slav tíně

Radomyšl

Sedlice

B ezniceř

Zdice

Husinec

T ebeniceř

Prachatice

P íbramř

Št keě ň

HorníPlaná

Mirotice

Mirovice

Sme noč

Libochovice

Lovosice

Libušín

Beroun

Bavorov

Slaný

Zlonice

Kladno

Jílové

Litom iceěř

Písek

Terezín

Frymburk

Dob íšř

Vod anyň

Netolice

D íněč

Protivín

Rudná

Velvary

Roudnicenad Labem

Hostivice

Mníšekpod Brdy

Dob ichoviceř

Levín

Nový Knín

Verne iceř

K emžeř

Benešovnad Plou nicíč

Kralupynad Vltavou

VyššíBrod

ČeskýKrumlov

Úšt kě

Milevsko

Lib icečnad Vltavou

Zliv

Rožmberknad Vltavou

Št tíě

Roztoky

ČeskáKamenice

Týn nadVltavou

Sedl anč y

Hlubokánad Vltavou

Šluknov

M lníkě

Velešín

Bechyně

Ch ibskář

Holany

Jílové uPrahy

Kaplice

KrásnáLípa

Netvo iceř

Neratovice

Neveklov

Sedlec-Pr iceč

ČeskáLípa

Dubá

Rumbur

Nový Bor

Maršovice

VrchotovyJanovice

DolníBukovsko

Kostelecnad Labem

Všetaty

Lišov

Borotín

Varnsdorf

Ledenice

Mšeno

Cvikov

TrhovéSviny

Votice

Borovany

Zákupy

Doksy

Ř čí any

Tábor

Byst iceř

Brandýsnad Labem-Stará

Boleslav

Pyšely

SezimovoÚstí

Benešov

Veselínad Lužnicí

Neustupov

Planánad Lužnicí

Mnichovice

S ěob slav

Lomnicenad Lužnicí

Úvaly

Mimoň

T eboř ň

Jablonnév Podješt díě

Nové Hrady

Strážpod Ralskem

B lá poděBezd země

MladáVožice

Chýnov

P erovřnad Labem

Benátkynad Jizerou

LysánadLabem

Hrádeknad Nisou

Lou oviceňpod Blaníkem

KardašovaŘ če ice

ČeskýBrod

Kostelecnad ernýmiČ

Lesy

Suchdolnad Lužnicí

Divišov

Milovice

Sázava

Vlašim

MladáBoleslav

Strážnad Nežárkou

Ose náč

Deštná

Kosmonosy

Chlumu T ebonř ě

Bakovnad Jizerou

Ratajenad Sázavou

Černovice

Dobrovice

Chrastava

MnichovoHradiště

Zdislavice

Kou imř

Lukavec

ČeskýDub

Jind ich vř ůHradec

Pacov

Lou eč ň

Pla anyň

Kácov

Zásmuky

Nymburk

Čechtice

Nová V elniceč

Cerhenice

Kamenicenad Lipou

Frýdlant

Zru nadčSázavou

Raspenava

Nová Cerekev

Pod bradyě

DolníBousov

K inecř

Turnov

Božejov

Jablonecnad Nisou

Sobotka

ČervenáŘ če ice

Hejnice

Žirovnice

Kolín

Strmilov

ČervenéPe kyč

Libáň

Pelhřimov

ŽeleznýBrod

KutnáHora

Kopidlno

Zásada

Ledečnad Sázavou

M stecěKrálové

Libuň

TanvaldDesná

HorníCerekev

Semily

Ji ínč

Slavonice

Týnecnad Labem

Humpolec

Železnice

Čáslav

Sv tláěnad Sázavou

Vysokénad Jizerou

Žehušice

Harrachov

Da iceč

VysokéVeselí

Telč

StarýBydžov

Chlumecnad Cidlinou

Gol včůJeníkov

T ešř ť

Habry

Bílé Podolí

Jilemnice

Nová Paka

Mlázovice

Ronovnad Doubravou

P elouř č

Jemnice

Havlí k vč ůBrod

Stona ovř

Štoky

UhelnáP íbramř

Jihlava

StaráŘíše

Špindler vůMlýn

Vrchlabí

Choltice

Ho iceř

Nechanice

Seč

Opatov

Nerozhovice

He man vř ůM stecě

Chot boě ř

Miletín

Polná

P ibyslavř

Pardubice

Chrudim

MoravskéBud joviceě

Ždírecnad Doubravou

Dv r Královéůnad Labem

Svobodanad Úpou

Slati anyň

TrhováKamenice

Pilníkov

Sezemice

Smi iceř

T ebíř č

Jarom iceěřnad Rokytnou

Hlinsko

Žacléř

Dašice

Trutnov

Jaroměř

Chrast

Ž ár nadďSázavou

Holice

Chroustovice

VelkéMezi í íř č

Úpice

Luže

Znojmo

ČeskáSkalice

Hrotovice

Nové M stoěna Moravě

Týništěnad Orlicí

ČervenýKostelec

Borohrádek

Opo noč

Nové M stoěnad Metují

Nám šě ťnad Oslavou

VysokéMýto

Dobruška

Náchod

Teplicenad Metují

HronovVelkéPo í íř č

Kostelecnad Orlicí

VelkáBíteš

Choceň

Policenad Metují

Mezim stíě

Nový Hrádek

Byst iceřnad Pernštejnem

Poli kač

Rychnovnad Kn žnouě

Litomyšl

MoravskýKrumlov

Miroslav

Oslavany

Broumov

Bystré

Zbýšov

Ivan iceč

Rosice

Ústí nadOrlicí

Hrušovanynad Jevišovkou

Tišnov

ČeskáT ebovář

Rokytnicev Orlickýchhorách

DolníKounice

Žamberk

Svitavy

Letohrad

B ezovářnad Svitavou

Kunštát

Poho eliceř

Ku imř

Letovice

ČernáHora

Svitávka

Rajhrad

Lanškroun

Mod iceř

Židlochovice

Mikulov

Blansko

Adamov

MoravskáT ebovář

Boskovice

VelkéOpatovice

Kníniceu Boskovic

Šlapanice

Hustope eč

K tinyř

Jedovnice

Valtice

Újezdu Brna

Ostrovu Macochy

Králíky

Štíty

VelkéPavlovice

P

BrumoviceStarovice

odivín

Kloboukyu Brna

Záb ehř

Slavkovu Brna

B eclavř

Rousínov

Konice

Mohelnice

Bludov

Loštice

Hanušovice

StaréM stoěpod Sn žníkemě

Lanžhot

Šumperk

Vyškov

Bu oviceč

Javorník

Úsov

MoravskáNová Ves

Ždánice

Litovel

Dub anyň

Ivanovicena Hané

Prost jově

Žulová

Uni ovč

Kyjov

Hodonín

Brankovice

Kory anyč

Nezamyslice

Vidnava

Jeseník

Vracov

HorníM stoě

Rýma ovř

Dub nadMoravou

Tova ovč

Šternberk

Kojetín

Strážnice

Buchlovice

VelkáByst iceř

B idli nář č

UherskýOstroh

Krom ížěř

Zlaté Hory

Veselínad Moravou

MoravskýBeroun

P erovř

UherskéHradiště

Bruntál

Hulín

Napajedla

Hluk

Otrokovice

M stoěAlbrechtice

Holešov

Lipníknad Be vouč

HorníBenešov

Budišovnad Budišovkou

UherskýBrod

Potštát

Zlín

Byst iceřpod Hostýnem

Fryšták

Krnov

Hranice

Vítkov

Litultovice

Luha oviceč

Slušovice

Bojkovice

Kelč

Odry

HranickéLou kyč

Vizovice

Hradecnad Moravicí

Slavi ínč

Opava

Fulnek

ValašskéMeziř čí í

Vsetín

Krava eř

ValašskéKlobouky

Nový Ji ínč

Brumov-Bylnice

Lubojaty

Studénka

Zub íř

DolníBenešov

Štramberk

P íborř

Hlu ínč

Nový Hrozenkov

Frenštátpod Radhošt mě

Brušperk

Vratimov

Frýdek-Místek

Bohumín

Frýdlantnad Ostravicí

Rychvald

Šenov

Pet valdřOrlová

Karviná

ČeskýT šíně

Jablunkov

Jsme váš spolehlivý partner při vývoji informačních systémů již více než 10 let.

ovyovy NepomukepomukNeNeNepo

KasejoviceKasejoviccece

BlatnáatBlaB atná

VV aryaryolaolaVVVV

B ezniceznezznřř

HorníoroPlanáná

Miroticeoti

MirooMiroroviceviceviceoooo

Frymburkmbb

K eK emžmžeřee

VyyššíššíBrodod

skýkýČČKrumloru v

skoskoMM

Rožmbermmm kn Vltavoultavou

VelešlVV ín

Kaplicaaaplicap ee

Sedlec-Precc-P iceč

Borotínrotín

Ledeniceedee

T vévSvinS y

Borovany

Táboáboorrbáboráb

Novvé Hé Hé radyrady

MladáMla áVožiceožiiVV

ChýnovChýnohýno

Suchdolhdnad Lužnicížn

ChlumChlu Tř ěebone n

Lukavecka

PacovPac

NováN Cerekev

ČervenárvŘ ččice

Pelh mov

ececHumpH

ŠtoŠ yy

avavJihlJJJJihlahla a

PolnáPolná

P ibyslavyslavibybyřřŽŽ rrrr nadnadSázavouavoáza

Zno

ovNovvé Méé Méé M stoěěnaa MoravěavěMorav

Bysttst iciciiiceeřřřřnadaad PernštejnememmPernštejnem

MiroslavMiros

vanyvaHrurnad šovkoukouJe

štátštátštK

Letoviceovto

ČeČ nááHo

SvitávkaSvvi ávkaá

MikulovM

Boskoviceoskovic

Knínicíni eu BoskoviBo c

opepepeHus eč

VV ccee

VVelkelkV ééoviceo

P

BrumovoovStarovice

vííod nnnn

BB vvř

Lanžnž

MoravskáMNovvá Vá esesVV

Dub anyaň

Prost jovjověěějjjj

HodHHoddoodonínn

Dubuub nadnadMoravouM r

ToT vava ovovčč

nicictrážrážžážážni e

yy

elínanad Md orav

LipnLLipipníipLipníipnpníkkkknan d BBe vouvočč

Bystyst iciceeřř

HranicHrananice

KK

HranickéLoLo kkuu yyč

V skéšskéalaalalaašskVVMeziz ř číč

icce

ZuZub íb í

Nový Hý Hrozenkovro

FrenštáFrenštáttpod Radhoš mtě

nad ravicí Jablunkoblbb v

S iSezimovmmÚstíÚstítítí

VVVVeselíeselíesVVVVadaddd LužnicL í

PlanáPlanáannnad Lužnicíuž

S ěSS slav

omniceLužnicížn

TT oňňo

KardašovadaašdaŘ čŘ ice

StrážSStrážnad Nežárkork u

Deštnštná

Chlumhl

ČernovicČernovicrnornorn eecccc

Jind vůůůhcc

Nová VV elniceceč

KamenmeKamennadnad LipouLipouLiipou

Božejovože

Žirovnicerovnice

StrmilovStrmrmilommm

ííííHHHCerekeere v

SlavonicSlavonicSlaavonicavonavo ee

DaD ee

TT eešťťťťřřeeeeeeeššš

JemniceJemnicemni

StStonnStona oa vřřřř

avavaJihlJihlJJJJihllaa aa

rrS áárrrrŘíšeŘ

Opatov

MoravskévsravravBudBudd jovicoviceěějj

T č

Jaroo iiceěřřnadad kytnoutnRoR

ééMeziM íííř čř číí

HrotovicHrotovivicee

Námámmmámě ťěěšnad Oslavouo

VV áBítetBítetešš

MoravskýraKrumlovum

Oslavanyslavany

Zbýšo

I iciceččč

Rooosicesicce

ovovno

DolníDolnoKounicen

Poooo elicel e

KK mmm

Rajhrad

Mododododod icii eeřřř

hovichŽid e

Blansko

Adamovam

ŠlapanicŠlŠ e

K y

Jedovniceddo

ÚjezÚjezddBrnana

O tOstrovu Mu MMMacochyacochyacochyacochy

B iBrumoviceiovicStarovice

KloboukKloboukKloboukKloboukyyyyyyyyu Brna

kooS vvu na

ínovnoRo

VV

BuB oviceovovčč

Ždánicán e

viciicvicIva eenanannan HanéHanéHaHaHHHaanHa

KyKK

BrankoviceBrankovicBr

Koryor anyyčč

NezamyslicNezamyslicamammyslicmyslicamyssmyslicamyssss eeeee

Vracovov

KojetíKojetínetet

Buchlovicehhlhl

ýýýýUhhOstrohOstrohOO oroo

ý

Kroom ž

rskésUUU rskHradištěHradištěiš

HH

ajedla

HHH

viceviicevivOtro

HolešovHoleole

rskýrskUheUhe skýUherskýersBrorodd

ZZ

Bystyyy iceeřpodd Hostýnemnem

F štákFryštákštáyštáákšták

LuhaLu ovicečč

Slušovicuš e

Bojkovicekovice

Vizozo

SlaviSlavi ínčč

VsetííV ín

ValaššskéaššalašVVKlobooukooKK yy

ovv-Byylnivv-ovvoBr

aa

o

ěěěČČ ěějoovicjovvicjěě ee

cee

ceececcece

Sušiiceuuššiušš

HHoražažoraaž oviceovoďďďďďď

ViVi perkerk

ČesticeČesti

Katatoviceeovictoato

V ěěoVV

RaRad

dliSedlicicdliedd idd e

HHusinecHHusiineec

ataticahaP e

Ště ňke

BavoroB vVoVoddd anynynnannyňň

ccN ee

Protivín

Zliv

Týnýnn addVltaavoVltltt u

Hlubokboko ánad VltavVV

yněněBeBe

DolníDolBukovskoo

LišovLišovššo

nnanna

LLonadd v České & Slovenské republice

zařízeníDůvěřuje nám více než 800

Nejrozšířenější informační systémy pro poskytovatele sociálních služeb

Komplexní řešení dle potřeb určité agendy

Praktická forma uživatelské podpory

Vzdělávání a školicí akce

Známe vaše potřeby

Kontakt

IReSoft, s.r.o.Cejl 62, 602 00 Brno

Tel.: +420 543 215 460

www.iresoft.cz

www.iscygnus.cz [email protected] [email protected]

prosinec 2013www.apsscr.cz

Date post:	20-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	5 times
Download:	0 times

Listy · Sociální práce je nezbytnou a přirozenou součástí sociálních služeb. A to nejen...

Documents