Současné dělostřelecké zbraně

LISTYUNIVERZITY

OBRANY

červenec 2007

NĚ

CO

MÁ

LO O

ZB

RA

NÍC

H I

MU

NIC

I

Současné dělostřelecké zbraně Spolu s rozvojem nových typů střeliva jsou adekvátně modernizovány i

zbraně. Jedním z jejich úkolů je zajistit přesné zamíření, nabití a bezpečný výstřel. Obecné uspořádání tažené dělostřelecké zbraně se zákluznou hlavní je téměř neměnné od roku 1897, kdy byl ve Francii zaveden do výzbroje kanón ráže 75 mm.

Po 2. světové válce nastal rozvoj samohybných dělostřeleckých zbraní, které byly vedle tažených děl základem dělostřeleckých jednotek. U nich byla využita větší rychlost přesunu, ochranné vlastnosti při střelbě a během činnosti v zamořeném prostoru, větší zásoba střeliva a možnost mechanizovat nebo automatizovat některé namáhavé činnosti jako jsou nabíjení střel a nábojek, zamiřování zbraně a podobně. Ve druhé polovině 20. století byla vytvořena řada zdařilých konstrukcí jak tažených, tak i samohybných děl. Lze konstatovat, že i bývalé Československo vyrábělo ve velkých sériích tyto zbraně a většina vyrobených zbraní byla exportována. Jako příklad lze uvést doposud v řadě zemí zavedenou 152 mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77, kterých bylo vyrobeno více než 700 kusů (obr. 1).

Se změnami politické situace po roce 1990 a zvláště po roce 2000 vznikají nová ohrožení, na která reaguje i dělostřelectvo. Narůstá potřeba rychlé přepravy ze základen do místa bojového použití. Nejrychleji tuto úlohu plní dopravní letectvo. Proto je požadavek vzdušné přepravy standardními letouny aktuální. Tuto úlohu těžko splní systémy, jejichž hmotnost a rozměry se blíží současným tankům. Z toho důvodu vznikají nové konstrukce tažených a samohybných zbraní. Řada dříve ambiciózních projektů musela být zrušena. Uveďme namátkou 155 mm systém Crusader, vyvíjený v 90. létech v USA nebo modernizovanou francouzskou houfnici s označením AUF2. Redukce počtu typů zbraní je a bude značná. Například v USA se předpokládá, že v budoucnu mohou být dělostřelecké systémy mimo minometů zastoupeny takto: 105 mm tažená houfnice M119A1, 155 mm tažená houfnice M777 a vyvíjená 155 mm samohybná houfnice s názvem NLOS-C (Non-Line-of-Sight Cannon), využívající jednotného podvozku pro další aplikace jako jsou samohybný minomet, velitelské vozidlo, vyprošťovací a opravárenský prostředek a jiné (obr. 3).

z jednotlivých národních prostředků (radiolokátorů, dálkoměrů, pozorovacích přístrojů), údajů o munici a zbrani (tzv. zaměnitelnost), meteo zpráv a informací o území do systémů řízení palby na jednotlivé zbraně, případně baterie nebo oddíly. Jen tak může být zajištěna plná interoperabilita mezi jednotlivými státy v rámci společných operací. Například vyžádání palby velitele britských jednotek může využít další informace německého radiolokátoru, dánské meteo zprávy a amerického bezpilotního prostředku. Národní systém řízení palby pro houfnice AS90 umožní rozhodnout, zda je možné použít německou střelu s francouzskou nábojkou a norským zapalovačem a vypočítat prvky střelby s využitím informací všech výše uvedených aliančních prostředků.

Zcela nové možnosti přináší u dělostřelectva využití netradičních způsobů urychlování střel, jako jsou kapalné pohonné hmoty (KPH) a elektromagnetické urychlování střel. V případě KPH (obr. 5) získáme z 1 kg

Ve své době byla rovnocennou zbraní k západním 155 mm dělostřeleckým systémům jako M109 (USA) nebo AUF1 (Francie). Je jen škoda, že nebyla průběžně modernizována včetně munice, jako například zmíněná M109, která je ve světě rozšířena v počtech okolo 7000 kusů. Tato zbraň, přestože její základ odpovídá technologiím 50. a 60. let, může střílet i nejmodernější střely s koncovým navedením a plnit všechny úkoly dělostřelecké palby do dálky střelby přes 30 km. Poslední verze této zbraně má označení M109A6 Paladin (obr. 2). Řada zdařilých konstrukcí vznikla v bývalém Sovětském svazu, Francii, Německu, Velké Británii, Švédsku a jinde. K těmto státům se připojily dříve netradiční výrobci například v Izraeli, Jihoafrické republice, Číně a v Singapuru. Ke zbraním, které ještě dlouho budou ve výzbroji, lze zařadit například 155 mm systémy AS 90, PzH 2000, ruskou 152 mm houfnici 2S19 a podobně.

Ve Francii byl zaveden do výzbroje 155 mm samohybný dělostřelecký systém CAESAR, který v sobě zahrnuje nejlepší vlastnosti samohybného děla AUF1 a tažené houfnice TRF1 se schopností použít standardizovanou munici NATO do dálky střelby okolo 40 km (obr. 4).

Modernizace stávajících dělo-střeleckých zbraní bude zaměřena především na rozvoj systémů řízení palby a přenosu datových informací (včetně obrazové informace). Musí být zabezpečen srozumitelný přenos dat a komunikace

pohonné hmoty asi 1,7x vyšší hodnotu výbuchového tepla, než u klasické tuhé pohonné hmoty. Jestliže tento systém se uvažuje využít především pro dělostřelecké zbraně, princip elektromagnetický bude zaveden spíše pro bojová vozidla, jako jsou tanky. Avšak provozní problémy spojené se skladováním a vyšší teplotou hoření KPH a s regenerací zdrojů elektrické energie (obr. 6) a jejich velikost u druhého principu (pro představu: střední výkon potřebný pro urychlení střely o hmotnosti 5 kg na rychlost 2500 m/s je asi 3,1 GW) jsou hlavní důvody, proč tato systémy nebyly zavedeny do používání.

Pplk. prof. Ing. Jiří BALLA, CSc.

obr. 1

obr. 2

obr. 3

obr. 4obr. 4

obr. 5

obr. 6

Perl

ičky

ze

škol

y. H

udeb

ní d

ílo je

tako

vé, k

teré

se

např

ed z

ahra

je a

tepr

ve p

otom

se

zjis

tí, j

estl

i . .

.

Vyhrajte supertriko

Vyluštěnou tajenku zašlete do 7. září 2007.Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu:[email protected] výherce odměníme věcnou cenou.Výherci z č. 10 jsou Ivan Hlavačka a Zdeněk Křižan.

Šance pro dva čtenáře

MěsíčníkUniverzity obranyRočník 3 / číslo 11akademický rok 2006/2007

VydavatelUniverzita obranyKounicova 65, 612 00 BrnoIČ: 60162694www.unob.cz

RedakceOddělení vnějších vztahů UOKounicova 65, 612 00 BrnoTelefon: 973 443 045Fax: 973 442 160E-mail: [email protected]

Vedoucí redaktorDr. Pavel [email protected]

Redakční radapředsedapplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.místopředsedaDr. Miloš Dyčka, CSc.

Grafi cká úprava a zlomMarek SobolaVydavatelská skupina VIOd UO

Tisková příprava a tiskMO ČR – AVIS(Agentura vojenských informacía služeb, Rooseveltova 23,161 05 Praha 6)

V jednotkách ozbrojených silrozšiřuje AVIS a UO

Evidenční čísloMK ČR E 15403

Uzávěrka čísla: 15. 7. 2007Číslo 11 vyšlo: 25. 7. 2007

LISTYUNIVERZITY

OBRANY

E D I T O R I A L

Z OBSAHU

Vyřazení absolventůhradecké fakulty

Slavnostní ukončenístudia kurzů na ÚOTS

Aktuální problémy ochrany proti ZHN

V zajetí státníchzávěrečných zkoušek

Příslušnice FVZ v pozorovatelské misi

Branný závod FVZa svátek Majáles 2007

Výzkumné aktivityKatedry toxikologie

Hovoříme s kaplanemo duchovní službě

3

4

5

6

8

9

10

12

„Rohlíku“ je sedmdesátVšichni, kteří mají co dočinění s br-

něnskou Univerzitou obrany, vědí, co pod přezdívkou „rohlík“ hledat – samozřejmě, charakteristickou budovu dlouhého, pro-hnutého bloku rektorátu školy na Kounicově ulici. Ne každý však také zná, že projekt je dí-lem architekta Bohuslava Fuchse a že budova tehdejšího Zemského vojenského velitelství a velitelství 3. sboru v Brně byla postavena prá-vě před sedmdesáti lety, tedy v roce 1937.

„Rohlík“ patří k vrcholným dílům avant-gardní brněnské architektury mezi dvěma světovými válkami. Budova je typická svým segmentovým půdorysem, jehož účelem není pouhé změkčení strohosti přímé linie hlavní-ho průčelí, ale důsledně urbanistické pojetí, které se úspěšně vyrovnává s nepříznivými optickými důsledky komunikačního lomu na křižovatce Kounicova – Zahradníkova (mimochodem, povšimli jste si někdy, že dřík vlajkového stožáru před hlavním vchodem

je přesně v ose Kounicovy ulice ve směru do centra města). Architekt Fuchs vyřešil problém zdánlivě nevyhnutelné pohledové kolize právě prohnutím fasády, po níž zrak klouže, aniž zpravidla existenci komunikač-ního zlomu vůbec zaznamená.

To však není všechno. Blok zemského velitelství měl mít svůj protějšek v půdo-rysně symetrické budově (projekt z roku 1938), která měla segment ve své přední části zrcadlově opakovat. „Dvojče“ zemského ve-litelství se však nekonalo. Když se po válce začalo s výstavbou protější budovy, stavělo se podle zcela jiného projektu. Zamýšlené urbanistické veledílo tak zůstalo jen pou-hým torzem.

„Rohlík“ v současné době prochází roz-sáhlou vnitřní rekonstrukcí a jeho obyvate-lům se v něm nepůsobí příliš dobře. Všichni se těší, až stavební a jiné práce skončí.

Redakce LUO

2

Z P R ÁV Y

Co přineslo červnové kolegium rektora

Představitelé AČR a OS SRse setkali na Univerzitě obrany

V pondělí 25. června 2007 proběhlo na zasedací místnosti rektorátu UO v pořadí třetí zasedání kolegia rektora - velitele v letošním kalendářním roce. Na programu červnového kolegia byla problematika zpracování Kalkulačních listů na rok 2008, harmonogram zpracování návrhu tabulek počtů UO platných od podzimu příštího roku, projednání novelizace některých směrnic rektora - velitele, otázka pořádání Kurzu třetího věku a vyhodnocení dosavadní činnosti Centra jazykové přípravy UO.

Kolegium rektora vzalo na vědomí sdě-lení prorektora pro rozvoj plk. Bohuslava Přikryla o procesu zpracování a následném předložení Kalkulačních listů UO na rok 2008 na Sekci personální MO. Na základě požadavku nadřízeného stupně došlo ke sní-žení původně kalkulovaných výdajů na příští rok o 4,7 procenta. Schválené kalkulační listy budou představovat východisko při tvorbě návrhu rozpočtu UO na rok 2008, který bude připravován na podzim tohoto roku.

Ve druhé části jednání se členové kolegia rektora seznámili s dokladem náčelníka plá-novacího a organizačního oddělení pplk. Mi-loše Zábojníka, který prezentoval požadavky vedoucích součástí na upřesnění dílčích parametrů u některých systemizovaných míst v souvislosti s přípravou návrhu tabulek počtů UO k 1. 9. 2008. V této souvislosti při-pomněl rektor - velitel UO brig. gen. Rudolf Urban nezbytnost uplatňovat hledisko vý-konnosti a reálné schopnosti akademických a servisních pracovníků školy naplňovat požadavky ve vztahu k zastávanému místu. Důležitým kritériem personální práce ve vztahu k akademickým pracovníkům musí být i jejich skutečný přínos k rozvoji profi lo-vých schopností AČR v rámci NATO.

V další části jednání proběhla poslední fáze připomínkového řízení k návrhu „Směr-

nic rektora k vydavatelské činnosti a externí pedagogické činnosti“. Redakcí konečné podoby směrnic byli pověřeni prorektor pro vědeckou činnost doc. Jan Kohout a právník UO Mgr. Miloslav Havlín. Návrh „Směrnic rektora o uzavírání dohod o pracích ko-naných mimo pracovní poměr“ byl přijat v předložené podobě beze změn.

Kolegium rektora rovněž přijalo doklad prorektora pro vnější vztahy plk. gšt. Milosla-va Váchy o koncepci pořádání Kurzu třetího věku (KTV) v příštím akademickém roce. KTV je defi nován jako nabídkový vzdělávací cyklus určený zájemcům z řad bývalých vo-jáků z povolání a občanských zaměstnanců, popř. členům partnerských sdružení. Jako lek-toři KTV budou působit vědeckopedagogičtí pracovníci fakult a ústavů školy. Garantem KTV je prorektor pro vnější vztahy. Zpraco-vání programu kurzu a koordinaci průběhu KTV bude zabezpečovat Rada KTV složená ze zástupců jednotlivých součástí UO. Před-

sedou Rady KTV byl určen náčelník oddělení vnějších vztahů pplk. Vladimír Šidla.

V posledním řádném bodu jednání se-známila ředitelka Centra jazykové přípravy PhDr. Jana Kozílková účastníky kolegia s činností CJP v tomto akademickém roce a se stavem a hlavními problémy jazykového vzdělávání studentů UO.

V rámci bodu „Různé“ diskutovali členo-vé kolegia mj. možnost provádění přijímacích zkoušek uchazečů o studium na fakulty UO prostřednictvím Národních srovnávacích zkoušek společnosti Scio, problematiku roz-sahu přijímaní civilních studentů ke studiu na Fakultu ekonomiky a managementu UO a na Fakultu vojenských technologií UO a dílčí otázky personální práce. Kolegium rovněž přijalo doklad předsedy hlavní komise FKSP o stavu čerpání prostředků FKSP v 1. pololetí roku 2007 a sdělení náčelníka oddělení bez-pečnosti informací pplk. Pavla Větrovského o průběhu a výsledcích tématické kontroly Inspekce MO na oblast fyzické bezpečnosti.

Miloš DYČKA, správní radasekretariátu rektora UO

Symbolicky uprostřed cesty mezi Prahou a Bratislavou se na samém konci června – 26. a 27. sešli na půdě Univerzity obrany představitelé Sekce personální MO ČR a Štábu personálního managementu Generálního štábu Ozbrojených sil SR.

Českou delegaci vedl osobně ředitel sek-ce Ing. Milan Gol, slovenskou pak zástupce náčelníka štábu plk. gšt. Ing. Emil Hvasta (na snímku vlevo). Hostitele, tedy Univerzitu obrany reprezentoval osobně rektor - velitel brigádní generál prof. Ing. Rudolf Urban,CSc. Rozhovorů týkajících se vzdělávání se účast-nil náčelník studijního oddělení pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc., rozhovory o jazykové přípravě pak druhý den jednání vedla ředi-

telka Centra jazykové přípravy UO PhDr. Jana Kozílková, CSc. Místo setkání nebylo vybráno náhodně. Na programu jednání byla spolupráce ve vzdělávání mezi oběma armá-dami a problematika jazykové přípravy. Je proto jen přirozené, že se takováto jednání vedla na půdě instituce, která bude vlastní spolupráci v budoucnu realizovat.

Že by se nemělo jednat o budoucnost pří-liš vzdálenou, zdůraznil ve svém vystoupení generál Urban. Uvedl, že je čas na konkrétní spolupráci a to ve vzdělávání vzhledem k to-mu, že jednotlivé armády malých členských států NATO jsou tak malé, že centralizace ve vzdělávání je pro zabezpečení přípravy kvalitního personálu prostě nezbytná. Infor-moval zúčastněné o programu PRIME, který bude od 1. 1. 2008 soustřeďovat vzdělávací aktivity, nabízené členskými státy NATO svým partnerům. Připomenul, že naše ško-la do programu přispěje dvěma studijními aktivitami, které v současné době připravuje k akreditaci. Jsou jimi studijní obor komu-nikační a informační systémy na FVT a modul logistika studijního oboru ekonomika obrany státu na FEM. Spolupráce ve vzdělá-vání mezi AČR a OS SR však může probíhat i mimo tento rámec. Slovenští vojáci totiž mají výhodu v tom, že neexistuje mezi námi jazyková bariéra a že jsou schopni studovat v češtině. Této výhody využila i slovenská strana a projevila zájem o přípravu chemiků, leteckého personálu a pilotů.

Takže až uslyšíte v areálu školy opět po letech slovenštinu, je to výsledek červnových jednání. V prvopočátcích spolupráce se má jednat sice zatím pouze o jednotlivce, ale kdo ví, jak to bude dál?

Náčelník studijního oddělení UOpplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

3

U D Á L O S T

JOINT OPERATIONS 2030 Zvolený kandidát na děkana FVZAkademický senát Fakulty vojenského

zdravotnictví UO v Hradci Králové se na svém zasedání 27. června 2007 usnesl navrhnout rektorovi Univerzity obrany za kandidáta na děkana FVZ plukovní-ka prof. MUDr. Romana Prymulu, CSc., Ph.D. Rozhodla o tom volba kandidáta na děkana fakulty, ve které byl plukovník Prymula v prvním kole zvolen třinácti platnými hlasy. Volební komise obdržela celkem tři návrhy, všechny navrhovaly stejného kandidáta. Volby se zúčastnilo 13 senátorů z patnáctičlenného senátu. Po-kud bude plk. Roman Prymula rektorem UO jmenován do funkce děkana Fakulty vojenského zdravotnictví UO, jeho příští čtyřleté funkční období začne od 1. pro-since 2007.

– red –

Česko-srbský workshop

Ve dnech 25. až 29. 6. 2007 se uskutečnilo na Univerzitě obrany pod záštitou Ústavu strategických studií (ÚSS) druhé pracovní jednání mezinárodního týmu pro zpracování dlouhodobé vědecké studie „Joint Operations 2030“. Za ČR jsou členy pracovního týmu a jednání se účastnili pplk. Ing. Ivo Pikner z ÚSS a pplk. Ing. Miroslav Švejda, M.A. ze Sekce obranné politiky a strategie MO.

Cílem vědecké studie „Joint Operations 2030“ je v dlouhodobém výhledu (2030) zhodnotit možné směry vývoje bezpeč-nostního prostředí, popsat možné scénáře nasazení a identifi kovat potřebné schopnosti, které bude třeba pro úspěšné plnění budou-cích úkolů. Studie poskytne pohled na vliv pokročilých technologií pro široké spektrum schopností, které budou vyžadovány pro vedení společných operací Severoatlantické aliance. V závěru budou vypracována dopo-ručení na řešení požadavků ve schopnostech, které se v budoucnu mohou objevit pro ve-dení společných operací.

O zahájení prací na tomto projektu roz-hodla Organizace NATO pro výzkum a tech-nologie (NATO Organization for Research and Technology) v rámci svého mezinárodního pa-nelu zabývajícího se systémovými analýzami a studiemi, označovaný jako panel SAS (System Analysis and Studies). Součástí výzkumných aktivit panelu SAS je i zmíněná dlouhodobá vědecká studie LTSS (Long Term Scientifi c Study) „Joint Operations 2030“ (SAS-066). Vedoucí úlohu v procesu tvorby dlouhodobé studie má Kanada. Za ostatní státy, které se přihlásily k aktivní tvorbě dokumentu, se zú-častnili jednání v Brně kromě ČR i zástupci Holandska, Belgie, Francie, Německa, Norska, Velké Británie, USA a za organizaci NATO zá-stupci ACT (Norfolk) a ACE (Brusel).

Pracovní seminář v Brně s pracovním názvem „Th e Projected Baseline Capabilities for NATO Key Force Structures in 2018“ v prvním dnu navázal na závěry a doporuče-ní v oblasti hodnocení vývoje budoucího bezpečnostního prostředí NATO a prav-děpodobných scénářů použití sil Aliance, přijatých na prvním setkání v Paříži.

V dalších dnech jednání byla problemati-ka rozdělena do 19 tematických okruhů. Jed-notlivé okruhy byly spojeny s problematikou vedení společných operací v období kolem roku 2018, jako východiska pro stanovení potřebných schopností (rozdílu či schodku ve schopnostech, který je potřeba překonat). Formou brainstormingu byly ve skupinách navrženy defi nice problému, možné charak-teristiky a vztahy mezi ostatními tématy či aktéry. Tyto tématické bloky jsou uloženy ve společné složce v rámci informační databáze NATO RTO, ke které má pracovní tým pří-stup. Do konce srpna tak má možnost i širší

vojenská odborná veřejnost zapojit se do této analytické části projektu.

O místě konání příštího workshopu v listopadu 2007 bude rozhodnuto do konce srpna. Tento workshop má pracovní název „Identifi cation Capabilities for 2030 and As-sesment of Capability Gaps“ a je předpoklad účasti i zástupců z ČR.

Podkladové analýzy a dílčí podklady dlouhodobé studie „Joint Operations 2030“ (SAS-066) jsou využívány v rámci vědeckých a vzdělávacích aktivit a to nejen příslušníky ÚSS UO, ale též např. v oblasti obranného plánování při návrhu dlouhodobé vize re-sortu obrany.

Veškeré materiály, pracovní dokumenty a prezentace z pracovních jednání jsou do-stupné na vědecko–informačním kabinetu ÚSS, případně přímo u pplk. Piknera.

– IP –

Ve dnech 20. až 22. 6. 2007 se uskutečnil na Fakultě vojenského zdravotnictví Univer-zity obrany Česko-srbský workshop za účasti vedoucích pracovníků Vojenské lékařské akademie v Bělehradě a pracovníků Fakulty vojenského zdravotnictví UO. Toto pracovní setkání se uskutečnilo na základě výsledků jednání rektora - velitele Univerzity obrany brig. gen. prof. Ing. Rudolfa Urbana, CSc. s velitelskými složkami srbské armády, které se uskutečnilo v dubnu v Bělehradě.

Cílem workshopu bylo projednat, vyme-zit a konkretizovat formy spolupráce mezi Vojenskou lékařskou akademií v Bělehradě a Fakultou vojenského zdravotnictví UO v oblastech:

- studia srbských studentů v doktorských studijních programech na FVZ,

- řešení společných vědecko-výzkum-ných projektů, společné publikování dosaže-ných výsledků,

- odborného a profesního vzdělávání účastí na vzdělávacích kurzech pořádaných oběma institucemi,

- v dalších aktivitách – výměna studentů v rámci odborných stáží, pořádání společ-ných workshopů a vědeckých konferencí.

Společné srbsko-české pracovní týmy, vytvořené v rámci workshopu po projedná-ní problematiky budoucí možné spolupráce utvořené pro spolupráci ve výzkumu a vzdě-lávání v oborech imunologie a epidemiolo-gie, v toxikologickém výzkumu a vzdělávání, v oboru radiobiologie, v klinických oborech vojenská chirurgie a vojenské vnitřní lékař-ství a v týmu pro další vzdělávání, navrhly celou řadu konkrétních forem spolupráce, které jsou obsaženy v návrhu smlouvy o vzá-jemné spolupráci mezi Vojenskou lékařskou akademií v Bělehradě a Univerzitou obrany.

Prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.proděkan pro vědeckou činnost

Dne 29. června 2007 proběhlo na Fakultě vojenského zdravotnictví UO v Hradci Králové slavnostní vyřazení absolventů magisterských studijních programů vojenské všeobecné lékařství a vojenská farmacie. Vyřazeno bylo 14 vojenských lékařů a 1 farmaceutka, kterým osvědčení předali děkan FVZ plk. Roman Prymula a prorektor UO prof. Zdeněk Zemánek

4

U D Á L O S T

Na radnicislavnostněNoví absolventi kariérových kurzů Univerzity obrany byli slavnostně vyřazeni ve čtvrtek 21. června dopoledne na Nové radnici města Brna. V historii Univerzity obrany tak byli počtvrté vyřazováni absolventi těchto, u nás nejprestižnějších, kariérových kurzů.

Devadesát důstojníků převzalo z rukou

prorektora pro vnější vztahy Univerzity obrany plukovníka gšt. Miloslava Váchy a 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Jaroslava Kolkuse osvědčení o absolvování resortních kurzů.

Šlo o absolventy nejvyšších forem vo-jenského vzdělávání u nás, a to důstojníky z kurzu Generálního štábu a kurzu vyšších důstojníků. Uvedené kurzy jsou realizovány Ústavem operačně taktických studií (ÚOTS) v rámci programů celoživotního vzdělávání vyšších důstojníků a v souladu s nedávno přijatou koncepcí vzdělávání v resortu MO.

„Domnívám se, že jsme vytvořili dob-ré podmínky k tomu, abyste mohli kurz úspěšně absolvovat a abyste získali znalosti a dovednosti, které jsou od absolventů ka-riérových kurzů očekávány a potřebné pro profesionální vojskovou praxi,“ řekl na ad-resu čerstvých absolventů pověřený ředitel ÚOTS plukovník gšt. Jiří Hanus a dodal: „Účastníci 20. kurzu Generálního štábu se v průběhu studia zúčastnili řady meziná-rodních cvičení mimo území ČR, navštívili vojenská velitelství v rámci NATO a EU, obě komory Parlamentu ČR, Úřad vlády ČR, vybraná ministerstva a soudy. Účastníci

kurzu vyšší důstojníků při svém závěrečném velitelsko-štábním cvičení řešili vůbec jako první v rámci AČR problematiku tzv. Euro-pean Union Battle Groups. To vše přispívá k novému pojetí přípravy.“

Slavnostního aktu ukončení studia kurzů, který se konal v krásném prostředí Sněmovního sálu brněnské Nové radnice, se vedle akademických činitelů UO také zúčastnili primátor statutárního města Brna Roman Onderka, ředitel sekce podpory MO generálmajor Pavel Jevula, náčelník štábu ve-litelství Společných sil AČR generálmajor Jiří Jančík a další významní domácí a zahraniční hosté. „Česká armáda nastoupila novou cestu profesionální služby a vzdělávání důstojníků na této cestě sehrává důležitou roli. Jsem velice hrdý na Univerzitu obrany, dělá čest našemu městu,“ uvedl mimo jiné primátor Roman Onderka.

Na slavnosti samozřejmě nechyběli ani rodinní příslušníci absolventů. Dva absolutní výtečníci z kurzu GŠ – plukovníci gšt. Ivo Střecha a Jiří Plášek a dva nejlepší absolventi

kurzu vyšších důstojníků – major David Schnábel a kapitán Radoslav Dostál byli oce-něni Pamětní medailí UO, kterou jim předali prorektor pro rozvoj UO plukovník Bohuslav Přikryl a zástupce náčelníka GŠ AČR gene-rálporučík Jaroslav Kolkus. Ocenění obdrželi také dva zahraniční absolventi – plukovník gšt. Peter Dobrota (Slovensko) a podplukov-ník gšt. Bruno Riediger (Německo).

1. zástupce náčelníka GŠ AČR generálpo-ručík Jaroslav Kolkus spolu s gratulací připo-mněl čerstvým absolventům důležitou věc: „Naše spolupráce s nejvyspělejšími armáda-mi světa vyžaduje nejen sofi stikované zbroj-ní systémy, ale zejména kvalitní a všestranně vzdělané vojáky. Pouze na vysoké úrovni od-borně, jazykově, fyzicky i morálně připravení profesionálové mohou tvořit ozbrojené síly, které budou důstojným partnerem našim spojencům v NATO.“

Pavel PazderaFoto: Bohumil Vlk

5

K O N F E R E N C E

Aktuální problémyochrany proti ZHN

Na snímku zleva plukovníci Radomír Mikeš, Miroslav Šedý, Dušan Vičar, Jiří Gajdoš a pod-plukovník Zdeněk Skaličan

působností. Konference se zúčastnili i kolegové ze Slo-venska, čímž potvrdili nejen její mezinárodní charakter, ale správnost odborného za-měření konference.

Odbornými garanty konference byli plk. prof. Ing. Dušan Vičar, CSc., ředitel ÚOPZHN Univerzity obrany, plk. Ing. Miroslav Šedý, náčel-ník chemického vojska AČR a plk. Mgr. Bohumír Martínek, Ph.D., ředitel Odboru civilní nouzové připravenosti a stra-tegií GŘHZS.

Program konference byl rozdělen do celkem čtyř bloků přednášek, které pokrývaly celé spektrum činnosti všech zainteresovaných složek při ochraně vojsk a obyvatelstva. Program byl naplněn čtyřiceti zaslanými příspěvky ať již v podobě referátů, tak diskusních vystoupení nebo krátkých prezentací. Vzhledem k vy-mezenému času nakonec organizační výbor vybral 30 příspěvků, které byly účastníky konference prezentovány odborné veřejnosti. Všechny příspěvky jsou zveřejněny ve sborní-ku konference, který je v elektronické podobě a má přiděleno ISBN.

Jednání konference se neslo v kritickém duchu. Ukázalo na celou řadu problémů, kte-ré je potřeba urychleně řešit ať již ve vztahu ke vzdělávání nastupující generace armád-ních chemiků, tak i specialistů na ochranu proti ZHN. Řada příspěvků se zabývala nedostatky v technickém vybavení jednotek, zejména v oblasti individuální ochrany a výbavy velkou dekontaminační technikou. Jednání ukázalo, že se v některých oblastech pozvolna vytrácí schopnost cílevědomě ře-

šit některé problémy z důvodu nedostatku vzdělaných osob i nezájmu mladé generace. Bylo mnohokráte řečeno, že základním úska-lím při řešení problémů spojených s možnou reakcí na hrozby s použitím CBRN je ne-dostatek fi nančních prostředků a nezájem, či neschopnost odpovědných orgánů tuto problematiku cílevědomě a soustavně řešit. Je pochopitelné, že řada otázek byla disku-tována i neformálně v rámci společenského večera, který byl pořádán v prostorách restaurace Krále Jana Lucemburského po skončení prvního dne jednání.

Pro organizační výbor konference bylo potěšitelné, že odborná veřejnost svůj zájem vyjádřila bohatou diskusí k většině příspěv-ků, které zazněly při jednání, což obohatilo setkání. Prezentovaná vystoupení v oblasti analýzy mezinárodní situace, rozvoje oboru OPZHN a chemického zabezpečení, přípra-vy vojsk a obyvatelstva, vojenského školství, vědy a výzkumu i jeho konkrétní výsledky opravňují ke konstatování, že cíle vytýčené konference byly splněny.

Na závěr jednání byly ředitelem Ústavu OPZHN plukovníkem Dušanem Vičarem předneseny závěry konference. Ten ve svém vystoupení navrhl uspořádání pokračující konference v gesci ÚOPZHN v roce 2009 s pracovním názvem „Nové metody a technologie ochrany proti ZHN“. Současně navrhl, aby náčelník CHV AČR informo-val ředitele Sekce rozvoje druhů sil MO a jeho prostřednictvím i náčelníka GŠ AČR o hlavních výsledcích konference a přijatých doporučeních. Doporučil, aby v působnosti náčelníka CHV byly podrobně vyhodnoceny výsledky konference a tyto využity při rea-lizaci opatření Strategie OPZHN schválené v měsíci květnu 2007 ministryní obrany a dále doporučil využít navázané kontakty k prohloubení spolupráce složek armády s civilními institucemi a organizacemi.

Pplk. doc. Ing. Stanislav FLORUS, CSc.Foto: Andrej LUKÁČ

Ve dnech 26. a 27. června 2007 proběhla ve společenském klubu Kasáren Dědice v posádce Vyškov konference na téma „Aktuální problémy ochrany vojsk a obyvatelstva proti ZHN“, která volně navazovala na loňskou konferenci chemického vojska „Místo a úloha chemického vojska v podmínkách teroristického použití ZHN“. Záštitu nad jednáním převzal rektor - velitel UO brigádní generál prof. Ing. Rudolf Urban, CSc.

Zahájení konference se zúčastnili plk. prof. Ing. Dušan Vičar, CSc., plk. Ing. Mi-roslav Šedý, plk. gšt. Ing. Jiří Gajdoš a plk. Ing. Radomír Mikeš. Pro plukovníka Šedého byl okamžik zahájení konference současně příležitostí rozloučit se s příslušníky Ústavu OPZHN i s odbornou veřejností vzhledem ke skutečnosti, že odchází po více než třiceti letech služby v chemickém vojsku do zálohy. Ten ve své řeči poděkoval za podporu ve své práci a současně představil svého nástupce ve funkci náčelníka CHV plukovníka Gajdoše.

Ačkoliv se konference nekonala v op-timálním termínu, vzhledem k ukončení akademického roku a vrcholící přípravě semináře Senior Defence Group on Prolife-ration – DGP NATO, na kterém se v rámci ukázek bude podílet celá řada vrcholných funkcionářů chemického vojska AČR, zú-častnila se konference více než stovka osob jak z akademického prostředí, tak i ze složek Integrovaného záchranného systému ČR, armády i ze subjektů s vývojovou a výrobní

6

R E P O R TÁ Ž

STÁTNICE2007Na Univerzitě obrany probíhaly v červenci státní závěrečné zkoušky. Jeden den strávený mezi lidmi, kteří dokazovali svou připravenost a znalosti, jimiž se je několik posledních let snažila UO poznamenat. Jeden den mezi lidmi, kteří měli tu nesnadnou úlohu rozhodovat o těch prvních a hodnotit je. Přinášíme vám lehce netradiční pohled do zákulisí, jak to celé probíhalo na Fakultě vojenských technologií (FVT).

Mobilní vojenská technika Ráno přicházím do budovy č. 9 v areálu

Šumavská a po chvíli se mi daří nalézt skupin-ku tří studentů postávajících kousek od ote-vřených dveří zkušební místnosti. Nenápadně naslouchají jak se daří jejich čtvrtému spo-lužákovi prap. Miroslavu Bausovi obhajovat svou bakalářskou práci na téma Ideový návrh universální přepravní plošiny na vozidlo TATRA 8x8. Dozvídám se, že nejprve všich-ni budou obhajovat, a pak teprve dojde na samotné zkoušky. Komisi předsedá pplk. doc. Ing. Štefan Čorňák, Dr. a po první obhajobě zve všechny členy komise (i mě) do kabinetu na malé občerstvení. Protože jsem nesnídal, s poděkováním beru nabídnutý chlebíček a naslouchám. Komise živě diskutuje nad tématem studentovy práce a porovnává s po-dobnými projekty, které již v praxi fungují i v jiných státech. Je vidět, že o problematiku, kterou studenti řeší, mají skutečný zájem.

Na řadu přichází prap. Ladislav Kluka, který obhajuje svou práci na téma Diagnos-tika brzdových kapalin. V průběhu jeho obhajoby se nečekaně objevuje i děkan FVT plk. prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc., který se zaujetím prolistovává všechny bakalářské práce a naslouchá výkladu studenta. Komise označuje jeho výkon za výjimečný. Odpo-vídá jistě na všechny otázky od oponenta i na doplňující otázky komise, kterou kromě samotného přínosu zajímá i cena navrho-vaných řešení. Student s úsměvem oponuje, že žádná cena nedokáže vynahradit zachrá-něný lidský život. Na to souhlasně reaguje i děkan. Na otázku, jak se vám jeví výkony studentů u obhajob BP, odpovídá předseda komise: „Všechna vystoupení byla pečlivě připravená s maximálním použitím výpo-četní techniky. Formální zpracování obha-job bylo na vysoké úrovni. Studenti, kteří se zúčastnili soutěže STČ (prap. Kluka a prap. Podešva) měli obhajoby o řád výše. U všech studentů se projevila zdravá ctižádost pro dosažení co nejlepších výsledků. Oproti

předchozím ročníkům je zde vidět patrné zlepšení.“

Piloti

Ještě v průběhu dopoledne se jdu podívat jak se daří pilotům. Dnes je jich na řadě 7 a další den to čeká dalších 7 studentů. Zde je ale systém trochu jiný. Každý student nejprve obhajuje svou bakalářskou práci a hned poté si losuje otázky a míří na potítko. V přípravné místnosti panuje dobrá nálada, ke které přispívá i mjr. Ing. Petr Woletz. Me-zitím obhajuje prap. Filip Vodička svou ba-kalářskou práci na téma Využití analytických metod pro určení výkonů letounu. Další dva studenti na potítku sahají do hlubin svých vědomostí, aby si připravili odpovědi na zá-ludné otázky, které si vylosovali, a nevnímají tak ještě záludnější otázky, kterými komise bombarduje (jak trefné označení u tohoto oboru) jejich spolužáka u tabule.

Co na to děkan FVT?

Vracím se zpět na Šumavskou k „auta-řům“. Zde již skončily obhajoby a první student si losuje otázky, na které bude muset před komisí odpovídat. Potvrzuje, že všemu rozumí a už si sedá na potítko. Obracím se na děkana FVT plukovníka Zdeňka Vintra. Prozrazuje, že ho mile překvapila zvyšující se úroveň bakalářských prací, která je podle něj vyšší než na civilních školách. Dnes se ještě půjde podívat na Katedru zbraní a munice, a tak se nenápadně zmiňuji, že bych se přidal. Cestou pan děkan vzpomínal, jaké to bylo, když dělal státnice on, a připomněl, že letos je to naposledy, co studenti dělají SZZ ještě ve starých studijních programech. Letos prý také končí na fakultě historicky nejméně studentů a to 62 (10 magisterské studium a 52 bakalářské studium – pozn. autora).

Zbraně a munice

S děkanem přijíždíme do areálu kasáren v Černých Polích, kde je již po obhajobách a

7

R E P ORTÁ Ž

v plném proudu probíhá zkoušení studentů z oboru Zbraně a munice. Mířím nejprve do přípravné místnosti, kde panuje nervózní, ale odlehčená nálada. V kroužku spolužáků zde sedí prap. Pavel Vlček, který jde dnes na řadu jako poslední. Ačkoliv je jejich četa rozdělena na dvě poloviny, kde ta druhá má termín SZZ až příští den, jsou zde všichni pohromadě a navzájem se podporují – jako jeden tým. Ptám se Pavla z čeho má obavy. Po chvilce zamyšlení odpovídá, že se připravoval prů-běžně po celé studium, ale podle něj nelze problematiku zbraní úplně obsáhnout jen za 3 roky a tak má z otázek, které ho čeka-jí, oprávněný respekt. Poté odchází zpět ke svým spolužákům.

Ve zkušební místnosti v témže okamžiku sedí na potítku dva studenti. Před nimi na stole leží vedle vylosovaných otázek i hustě popsané a pokreslené papíry s jejich přípra-vami, takže to vypadá, že jsou na zkoušku velmi dobře připraveni. Je to vidět i na od-povědích právě zkoušeného prap. Vlastimila Románka, kterého se zájmem poslouchají. Ten právě črtá na tabuli grafy a pomalu, leč jistě, odpovídá na vylosované téma ohledně optických soustav, naváděcích zařízení, stejně tak jako na doplňující dotazy zkušební komi-se. Té předsedá pplk. prof. Ing. Jiří Balla, CSc. Otázky směřují často na praktické využití zadané problematiky, ale často i na zcela jed-noduché, avšak zásadní věci, aby tak prověři-ly pružnou reakci studentů. Komise později zhodnotila dosavadní obhajoby bakalářských prací studentů jako „...velmi dobré, u někte-rých výborné, s jistým projevem založeným na znalosti řešené problematiky a svůj výklad studenti dokázali podložit argumenty a pří-klady z praxe.“

Komise zkouší Vlastimila už řádnou chvíli, tak svou pozornost zaměřuji zpátky na potítko. „Jsi nervózní?“ ptám se potichu prap. Petra Machytky. „Jo,“ přikyvuje a šeptá „už to trvá moc dlouho.“ A opět očima kontroluje své poznámky. Uvědomuji si, že je v místnos-

ti celkem vedro a klukům v saku musí být asi dost nepohodlně.

Na řadu přichází právě Petr a jeho místo na potítku po vylosování otázek zaujímá příchozí Pavel. S Vlastimilem opouštím zku-šební místnost a zároveň s jeho čekajícími spolužáky mu blahopřeji a hned se ptám: „To byl dobrý výkon, jak ses cítil a jak dlouho jsi věnoval přípravě?“ Oddychne si a říká: „Cítil jsem se špatně, po obhajobě už to bylo v kli-du, ačkoliv otázky mi sedly tak napůl. Potíže? Asi vyjadřování. Teď už jsem v klidu, ale zvědavý na celkovou známku. Zítra budeme podporovat zase my je,“ říká s úsměvem ke svým spolužákům.

Piloti fi nišují...

Přesouvám se zpět na Tučkovu k pi-lotům. Ve zkušebně už jsou poslední dva studenti, tak potichu blýsknu fotku a po-slouchám. Prap. Martin Marek s přehledem odpovídal na všetečné otázky ohledně cha-rakteristik profi lu stejně jako o manévrech při leteckém průzkumu. Prof. Kulčák ze zku-

šební komise označil jeho výkon za „věcný a nadprůměrný i během studia a jeho práce překročila hranice bakalářské práce,“ což se pak odrazilo i ve výborném hodnocení. Po Markovi jde na řadu ještě prap. Ondřej Vízdal, ale i on po čase s úsměvem vchází mezi spolužáky v přípravné místnosti. Mají to za sebou. Po obědě se všichni znovu scházejí, vesele vtipkují a jdou společně vyslechnout očekávané verdikty. Komise zhodnotila, že jejich výkony byly úměrné znalostem, z nichž některé byly na velmi vysoké profesionální úrovni a lze jich využít při další výuce a výchově posluchačů UO. Ve srovnání s civilními školami, které se zabývají výchovou pilotů, byly jejich výkony srovnatelné a dokonce lepší. Po oznámení výsledků a gratulacích za všechny asi nej-lépe všeobecnou úlevu vyjádřil prap. Václav Kolman: „Konečně do nebes.“ A co budou dělat teď? Notně unavení jdou spát a pak teprve oslavovat :o) .

Na FEM taky bodují…

Před zkušební místností v prvním patře budovy na Kounicově ul. 44 míjím postáva-jící skupinku studentů Fakulty ekonomiky a managementu čekajících na verdikt komise. „Už máte hotovo?“ ptám se. Místo odpovědi jen rozpačitě pokývají hlavou. Po chvíli už jsou pozváni před svou zkušební komisi a jsou jim sděleny potěšující výsledky. Na ztrnulých a vyčerpaných tvářích se objevují úsměvy. „Dneska to zvládli všichni, i spolu-žáci z jiných oborů, průzkumáci, chemici...“ prozrazuje jeden z nich. A opravdu. Vítězná gesta jednotlivých studentů a studentek vycházejících v odpoledních hodinách z růz-ných zkušeben na chodbu mluví za vše.

Státní zkoušky probíhají ve stejném duchu jako v letech předchozích. Napětí a nervozitu střídá úleva a radost a jen výji-mečně něco jiného. Z vyjukaných maturantů nastupujících do prvního ročníku před třemi lety se stali vyjukaní bakaláři, kterým začí-ná nová etapa života, která teprve po všech stránkách prověří jak dobře jsou připraveni nejen pro profesionální armádu, ale i pro život samotný.

Text a foto: pprap. Ing. Pavel TITĚRA

8

M I S E U N M I L

Náš člověkv LIBÉRIIČeská republika, jako člen Organizace spojených národů, každoročně vysílá důstojníky Armády ČR k plnění úkolů v pozorovatelských misích do různých koutů světa, s převahou působení na africkém kontinentě. Od prosince 2006 je majorka MUDr. Martina Pokorná členkou mise UNMIL, která působí v Libérii. Vykonává funkci pozorovatele OSN ve městě Kakata.

Hlavní činností majorky Pokorné je zjiš-ťovat úroveň zdravotní péče, její dostupnost, zdravotní a životní úroveň obyvatelstva. Tyto informace jsou předávány velitelství mise v Monrovii a NGO´s (no-governmental or-ganisations). Tyto organizace pak připravují projekty, které v této oblasti následně zreali-zují. Tým je složen z 12 členů, t.č. Ghana, Ni-gérie, Polsko, Etiopie, Jordánsko, Kyrgystán, Fi-lipíny, Egypt, El Salvador, Zambie a Malajsie.

Paní doktorko, toto není vaše první zkušenost s vojenskou misí, kde jinde jste již působila?

Poslední tři měsíce roku 2002 jsem strá-vila v Afghánistánu na misi ISAF. Zde půso-bila 11. polní nemocnice, která byla umístěna v blízkosti letiště na předměstí Kábulu. Mým hlavním úkolem zde bylo zabezpečovat lé-kařskou péči vojákům mise a místnímu oby-vatelstvu jako praktická lékařka pro dospělé a vedoucí lékařka izolátoru. Podruhé to byla mise Enduring Freedom, kde jsem strávila 6 měsíců v Iráku. V rámci této mise vyslala Česká republika 7. polní nemocnici na jih země do Basry. Mé úkoly zde byly v podstatě stejné jako v Afghánistánu.

A vaše současné působiště?Od 19. prosince loňského roku působím

jako vojenský pozorovatel v rámci mise UN-MIL v Libérii. Nyní jsem zařazena do teamu

Majorka MUDr. Martina Pokorná je narozena 19. 12. 1974. V roce 1997 úspěšně dokončila studium oboru stomatologie na Vojenské lékařské akademii JEP a Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. V roce 2002 získala 1. atestaci, diplom E-IMET – Mass Casualties Medicine – činnost při katastrofách a také diplom BATLS – Battlefi eld Advanced Trauma Life Support – urgentní zásahy v polních podmínkách. V současné době je nejen příslušníkem Fakulty vojenského zdravotnictví UO, ale také studentem Ph.D. studia Sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví MU v Brně. V rámci své profesionální činnosti absolvovala také parašutistický výcvik ve Vyškově.

2 s umístěním v Kakatě, cca 60 kilometrů od Monrovie. Zároveň spolupracuji v rámci svého oboru s MUDr. Mosesem z Nigérie, jediným lékařem v C. H. Rennie hospitalu zde v Kakatě, což je spádová nemocnice pro Margibi County, obdobu našeho kraje.

Jaké zde panují podmínky pro prá-ci, s čím jste se zde setkala?

Mezi mé první dojmy patřila všudypří-tomná bída, nemoci a bezvýchodné situace. Již dávno mám za sebou první aklimatizační šok a přivykání místní stravě, které pravi-delně doprovází respirační a střevní potíže. Když jsem poprvé vstoupila do obytných prostor týmu, prohlásila jsem, že tam bydlet nebudu, ale nic jiného mi stejně nezbylo. V koupelně je zásadní rozhodování, které živočichy jste ochotni ještě tolerovat a které již ne, u pitné vody nezbývá než doufat, že opravdu pitnou je. K tomu patří samozřejmě dotěrný hmyz.

V Libérii je zoufalý nedostatek lékařů, mnoho místních lidí využívá k léčbě tradiční

medicínu a někdy i praktiky woodoo a čaro-dějnictví. Dostala jsem se do kontaktu i s ně-kolika nebezpečnými nákazami, například v loňském roce zemřelo několik pákistán-ských příslušníků UNMIL na hemoragickou horečku Lassa.

Dne 11. května 2007 majorka MUDr. Martina Pokorná obdržela z rukou hlavního představitele mise UNMIL Alana Dosse me-daili „UN-in the service of peace“. Toho dne bylo dekorováno přibližně 115 vybraných příslušníků mise a to jak vojenských pozo-rovatelů, tak i tzv. military staff (důstojníci, představitelé jednotlivých zemí, pracující zejména na velitelství mise v Monrovii). Me-daile je vyjádřením poděkování za odvede-nou práci ve službách OSN v rámci navrace-ní stability této africké zemi.

Více o práci paní doktorky v Libérii, místních podmínkách a přírodě si mohou zájemci přečíst ve Vojenských zdravotnic-kých listech č. 2/2007 (www.pmfh k.cz/VZL/vzl07.htm).

Připravil: npor. Ing. Alois BrázdaFoto: archiv mjr. Martiny Pokorné

9

S T U D E N T S K Á A K C E

Branný závod FVZ a svátek Majáles 2007V dubnovém vydání Listů UO mě zaujal článek Majáles v rubrice historie. Popisuje vystoupení posluchačů Vojenské lékařské akademie při iniciaci a organizaci obnovené akce Majáles v roce 1956. Nevím, jestli se v následujících letech s touto tradicí pokračovalo. Jisté však je, že jsem se s touto akcí na naší škole a ani v Hradci Králové nesetkal, ovšem až do minulého roku.

Tehdy nás posluchače oslovila zástup-kyně studentské organizace StudentZone Stanislava Nechvílová – hlavní organizátorka této akce v Hradci Králové – a snažila se zís-kat zástupce naší fakulty do organizačního výboru akce Majáles v Hradci Králové. Přes naší počáteční nechuť ke spolupráci jsem se já nakonec k výboru přidal, podmínečně a čistě formálně. V té době jsem pracoval na úkolu od velitele školního praporu FVZ UO zorganizovat v rámci naší fakulty branný závod. Do té doby jsem se zúčastnil s kolegy armádních přeborů Winter Survival, Sum-mer Survival a soutěže německé zdravot-nické služby Humanitas. Přestože jsem sám měl na akci zájem, obával jsem se odmítnutí ze strany mých kolegyň a kolegů, půjde-li o čistě armádní záležitost. Výsledkem úvah pak bylo zapojení naší fakulty do akce Majáles zorganizováním prvního Otevřeného bran-ného závodu FVZ UO.

Přes počáteční váhání družek a druhů ve zbrani se do jeho organizace zapojilo asi 40 studentů. Dalších 15 soutěžilo (v 5 trojčlen-ných družstvech). K akci se připojila také 4 civilní družstva a jedno družstvo zahraniční – naše francouzská lektorka, kamarád a za-městnanec francouzské vojenské mise v Pra-ze. Pojďme se podrobně podívat na letošní ročník, který vyšel ze zkušeností nabytých loni a byl ještě lepší.

Otevřený branný závod 2007 se konal 2. května. Za jeho zorganizování patří dík poslu-chači 3. ročníku vojenského všeobecného lékař-ství prap. Petru Grossmannovi. Ten od začátku

školního roku působil ve výboru složeném se zástupců všech hradeckých vysokých škol.

Akce se konala v odpoledních hodinách. Nebylo výjimkou, že organizátoři i závod-níci dopoledne skládali zkoušku. Sraz pro závodníky byl v 15 hodin, organizátoři se na svá stanoviště rozjeli, jak jim to povinnosti dovolili a také dle náročnosti svých úkolů. Na sraz v cíli trasy se nakonec dostavilo 10 čtyřčlenných soutěžních družstev (letos byla podmínkou přítomnost minimálně jedné ženy v družstvu).

Na start a zároveň první stanoviště je měl dopravit „fi remní“ autobus. Hned na začátku bylo třeba řešit problém, původně plánovaný autobus nebyl nakonec přidělen. I zde se pro-jevilo nadšení studentů FVZ pro společnou věc – závodníky na start dopravili v několika vlnách naši „motoamatéři“.

Trasa dlouhá bezmála 5 km byla pro-ložena plněním úkolů na 5 stanovištích. Prvním stanovištěm byla střelnice. Střílelo se z malorážních pušek a střelba byla stejně atraktivní pro civilní mládež jako pro vojáky, kteří toho v průběhu výcvikového roku moc

nenastřílejí. Následovalo stanoviště transport raněného pomocí improvizovaných nosítek. Konstrukce improvizovaných nosítek byla pro mnohé týmy oříškem, jiné se s ní vyrov-naly s elegantní lehkostí.

Námětem třetí kontroly se stalo překo-nání vodní překážky za pomocí lanové lávky. Tato překážka byla pravděpodobně nejná-ročnější prověrkou fyzické síly účastníků závodu. Poté následovala technicky vrcholná disciplína – slanění z mostu přes Labe do projíždějící loďky, kterou obsluhovali naši studenti. Psychicky náročný sestup z výš-ky 12 metrů podnikli vždy dva závodníci z družstva. Druzí dva pak měli za úkol na jiné loďce proplout určenou trať.

Poslední stanoviště prověřilo znalosti závodníků v oblasti první pomoci a to jak teoreticky – formou testu, tak také předvede-ním postupu při nalezení osoby v bezvědomí na fi gurínách. Po splnění posledního úkolu museli závodníci nasadit všechny síly do asi kilometrové „závěrečné rovinky“.

Celý závod proběhl podle plánu a hladce, snad až na krátké zadrhnutí při počáteční improvizaci kvůli vypadnuvšímu autobusu. Všechna družstva závod dokončila, což však neznamená, že by nebyl náročný. Důvod je spíše v tom, že se do závodu přihlásili praví sportovci odhodlaní zvítězit, kteří se navíc dobře připravili.

Nejlepší odměnou po přípravě a prove-dení takovéto akce jsou pak dle mého názoru kladné ohlasy účastníků a třeba říct, že jiné ohlasy ani nebyly. To je zvlášť cenné, protože mezi závodníky byli zastoupeni také profesi-onální tělocvikáři – absolventi FTVS UK.

Praporčík Grossman se po letošní zkuše-nosti do organizace eventuelního dalšího roč-níku nijak nehrne. Doufejme však, že se najde další odvážlivec, který rád pozná meze svých organizačních schopností i časové rezervy při náročném studiu Fakulty vojenského zdravot-nictví UO. Byla by věru škoda, kdyby tato krát-ká, ale krásná tradice zanikla. Sportu zdar!

Nprap. Jiří Tóth,posluchač 5. ročníku FVZ

1010

V Ý Z K U M N É A K T I V I T Y

Antidota proti nervově paralytickým látkámAntidota proti nervově paralytickým látkámKatedra toxikologie (K-304) Fakulty vojenského zdravotnictví UO v Hradci Králové je unikátní pracoviště jak v Armádě ČR, tak v celé České republice. Pracoviště je schopno provádět na vysoké úrovni studie o účinku vysoce toxických látek včetně bojových otravných látek (BOL) a zdravotnické ochraně proti nim.

Jednotlivé části přípravku TRANSANT

Pozornost je zaměřena na následující oblasti: výkonná činnost, jako je diagnóza, léčba a prevence účinku vysoce toxických látek včetně BOL, výzkum a koncepční otáz-ky spojené se zdravotnickou ochranou proti nim, odhad trendů pro budoucnost v této oblasti, výukové aktivity v pre- i postgradu-ální výuce, výzkum, vývoj a testování nových ochranných protichemických prostředků z medicínského hlediska včetně materiálních otázek a potřeb pro armádu, konzultace ekologických otázek a havárií spojených s únikem chemických škodlivin. K-304 spo-luprácuje i s národními či mezinárodními orgány pro zákaz chemických zbraní a v oblasti výzkumu s řadou domácích i zahra-ničních vědecko-výzkumných institucí.

Katedra toxikologie začala svou činnost bez jakýchkoliv zkušeností a vybavení 1. 9. 1951 jako část Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně (VLA). Ve svých počátcích byla činnost soustředěna prakticky jen na výuku. Později se začalo výzkumně pracovat, jmenovitě s yperitem, kyanidy a nervově paralytickými látkami (NPL). Výsledky však byly klasifi kovány jako tajné a neměly mož-nost vejít v širší povědomí a ani nesměly být publikovány v odborných časopisech. Na jejich základě však byl proveden výzkum a vývoj reaktivátoru inhibované cholinesterázy pralidoximu (PAM Spofa), který byl zaveden do armády.

V šedesátých letech se K-304 podílela na zavedení laické injekční stříkačky (LIS) s atropinem pro svépomoc při otravách NPL. Pracovníci katedry se účastnili i výzkumu a vývoje prostředku na úpravu vody DIKA-CID. Významným mezníkem se stala 80. léta, kdy se významně rozvíjelo studium antidot proti NPL (FOSAN, CHONOL I a II, RE-NOL) a zneschopňující psychotomimetické látce BZ (7-MEOTA). Později bylo zavedeno nové antidotum pro lékařskou pomoc při otravách NPL, obsahující HI 6 – ANTIVA.

Organizačně je katedra členěna do dvou skupin – biochemické skupiny a skupiny pro experimentální terapii. První skupina využívá laboratoře biochemickou a analy-tickou, laboratoř pro organickou syntezu a dekontaminační pracoviště. Druhá skupina má farmakologickou, toxikologickou, neu-robehaviorální a genotoxickou laboratoř. Katedra má kromě běžného vybavení uni-kátní zařízení, kterým je inhalační komora pro studium inhalační toxicity pro hlodavce, analytické přístroje jako GC-MS, HPLC aj. Jsou prováděny některé speciální metody pro testování genotoxicity (COMET měření). Metodologické zázemí dovoluje charakteri-zovat zkoumanou látku z různých aspektů, od fyzikálně chemických po biologické cha-rakteristiky včetně praktického výstupu.

V současné době je katedra na světové špičce ve výzkumu a vývoji nových profy-laktických prostředků proti účinkům NPL. Je tomu tak proto, že hrozba použití chemic-kých zbraní (CHZ) přes existenci Úmluvy o jejich zákazu a likvidaci přetrvává a je stále aktuální. Ochrana proti těmto látkám je v současné době nezbytná. Protože někte-ré státy nejsou členy Úmluvy, není možno vyloučit eventualitu, že by mohly vyrábět a skladovat chemické zbraně, event. je použít. Takové země tedy budou představovat po-tenciální vlastníky CHZ a reálné nebezpečí pro členské státy Úmluvy. Z téhož důvodu pak vůbec nelze vyloučit zneužití těchto látek v lokálních konfl iktech, teroristy apod. Zejména poslední možnost byla potvrzena v Japonsku 27. 6. 1994 ve městě Matsumoto a 20. 3. 1995 v Tokiu. V obou případech šlo o teroristické použití NPL sarinu.

Mezi nejdůležitější reprezentanty NPL se kromě výše uvedeného sarinu řadí so-man, tabun, cyklosarin,VX látka a další. Pro efektivní léčbu i profylaxi intoxikací NPL je nutno znát mechanismus účinku a na tomto základě hledat i možnosti terapie a profylaxe, a to zejména pro akutní intoxikace způsobené letálními dávkami NPL. Základ-ním mechanizmem účinku NPL je porucha cholinergního přenosu nervového vzruchu. Vzruch je přenášen z jedné nervové buňky na druhou díky uvolněnému neuromediáto-ru acetylcholinu a tento je okamžitě po usku-tečněnií nervového vzruchu rozkládán enzy-mem acetylcholinesterázou (AChE). Nejedná se přitom jen o přenos mezi nervovými buň-kami, ale i např. o přenos vzruchu z nervu na sval. NPL působí jako silné inhibitory AChE

– částečně nebo úplně ji inaktivují, acetyl-cholin se v organizmu hromadí a projevují se příznaky otravy – zúžení zornic, slinění, po-cení, ztížené dýchání, svalové záškuby, křeče a smrt během několika minut. Terapeutické zásahy jsou pak cíleny na likvidaci nahro-maděného acetylcholinu (účinným prostřed-kem je atropin) a na znovuobnovení aktivity inhibované AChE (používají se reaktivátory cholinesteráz).

Z hlediska profylaxe je možné provést odmoření před a při penetraci NPL do orga-nismu (nejedná se o medicínskou záležitost, je uvedena jen pro úplnost). Farmakologická profylaxe otrav NPL je založena na několika principech. Jsou to podávání reversibilních inhibitorů cholinesteráz (především pyrido-stigmin), kdy reversibilně inhibovaná (kar-bamylovaná) AChE, resistentní vůči NPL, je spontánně dekarbamylována a dekarbamy-lovaný enzym slouží jako zdroj normálního enzymu. Profylaktická účinnost je limito-vána dávkou reversibilního inhibitoru – při vyšších dávkách je sice dosaženo vyšší profy-laktické účinnosti, ovšem za cenu výrazných vedlejších účinků. Ve všech armádách se jako profylaktické antidotum požívá pyri-dostigmin. U přípravku zavedeného v AČR (PANPAL, s vyšší dávkou pyridostigminu) je problém vedlejších účinků pyridostigminu ve vyšších dávkách řešen přidáním dvou anticholinergik, které nejen eliminují účinek vyšší dávky pyridostigminu, ale zvyšují i jeho profylaktickou účinnost. Přesto není efekt zejména proti somanu a tabunu optimální.

Druhý přístup je podávání běžně použí-vaných antidot – jakási „léčba v předstihu“ – vyžadující ale dostatečně vysokou a časově delší hladinu těchto léčiv v krvi. Tento pro-blém byl v AČR řešen zavedením nového profylaktického antidota TRANSANT, které obsahuje reaktivátor HI-6. Tento přípravek však není možno podávat perorálně, pro-tože se v žaludku rozkládá a jeho hladiny by v organizmu nedosahovaly požadované

11

V Ý Z K U M N É A K T I V I T YTR

AN

SAN

T s t

ypic

kým

míst

em a

plik

ace

úrovně. Proto byla zkoumána jeho účinnost při různých branách vstupu a jako nejvýhod-nější se ukázalo transdermální podání. Byla navržena a vyvinuta náplast, impregnovaná účinným reaktivátorem HI-6. TRANSANT samozřejmě musel projít vojskovými zkouš-kami a také klinickými testy na dobrovolní-cích i stanovením kožní dráždivosti. Všechny tyto předepsané zkoušky proběhly úspěšně a transdermální prostředek TRANSANT byl zaveden do armády jako profylaktické a te-rapeutické antidotum nové generace. Jestliže jsou obě profylaktika (PANPAL a TRANS-ANT) podána současně, dosažená profylaxe je potencována a představuje nejlepší a nejú-činnější profylaxi na světě.

Podávání jiných farmak jako profylaktik je ve stadiu výzkumu, v současné době bez perspektivy zavedení do praxe vzhledem k ne-přesvědčivým výsledkům. Poslední možností je „vychytání“ NPL v krvi ještě před dosaže-ním místa zásahu, realizované podáním látek s vysokou afi nitou k NPL, tj. preparátů choli-nesteráz (scavengery). Tento přístup začal být intenzivně zkoumán v USA a výsledky jsou velmi perspektivní, i když je výzkum fi nančně velmi náročný. Navíc tyto preparáty působí ještě před místem zásahu NPL, tj. v transport-ním systému (v krvi) a tím se eliminují jejich toxické účinky v cílových orgánech na mini-mum. O prestiži K-304 svědčí fakt, že americký preparát byl předán k testování na pracoviště jedním ze zakladatelů tohoto přístupu – Dr. B. Doctorem z USAMRICD, mj. nositelem ceny prezidenta Clintona z roku 1997.

Vědecké aktivity katedry byly v po-sledních letech zaměřeny do následujících oblastí:

Standardizace a vývoj preciznější dia-gnostiky ke stanovení expozice NPL včetně reaktivačního testu a výroba prototypu pro toto stanovení, který byl použit při různých cvičeních.

Zlepšení farmakologické profylaxe a antidotní léčby u akutní otravy NPL. Byla provedena syntéza nových reaktivátorů s cí-lem získat nové a efektivnější látky a některé

z nich se jeví jako velmi perspektivní.

Vývoj nových oximů a zkoumání jejich schopnosti reaktivovat acetylcholinesterázu inhibovanou NPL in vitro a in vivo.

V souvislosti s tzv. Gulf syndromem byl výzkum orientován i na účinek nízkých koncentrací sarinu a somanu při inhalační expozici. Bylo demonstrováno, že i subletální dávky (nepůsobící klinické příznaky) mohou zapřičinit různé efekty (neurobehaviorální, biochemické) i týdny a měsíce po expozici.

Nový přístup k profylaxi byl studován ve spolupráci s USA. Je založen na podání přečištěné butyrylcholinesterázy, která půso-bí jako „scavenger“ a naváže NPL ještě před její penetrací k cílovým orgánům.

Výzkumné projekty byly podporovány MO i grantovými agenturami včetně účasti na mezinárodních projektech (EU, NATO).

Zavedení antidota TRANSANT do výbavy AČR.

Velmi aktivní byla K-304 při jednání s OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní) v Haagu ještě před vstupem Úmluvy v platnost, kde podala na zasedáních Task Force on Medical Treatment řadu pracov-ních dokumentů. Poté, co Úmluva o zákazu CHZ vstoupila v platnost (29. 4. 1997), bylo zahájeno školení mezinárodních inspektorů. Docent Bajgar je členem redakční rady a vědeckého poradního orgánu ASA, organi-zace zabývající se všemi aspekty chemického, biologického a nukleárního odzbrojení, a redakční rady časopisu ASA Review. Profe-sor Kassa je členem redakční rady časopisu Journal of Chemical Medical Defence.

Další rozvoj oboru toxikologie je zalo-žen zejména na nejmodernějších metodách základního výzkumu, jako je molekulární farmakologie a patologie a na detailním studiu účinku toxických látek na buněčné a molekulární úrovni s cílem charakterizovat specifi cké markery, typické pro poškoze-ní organismu aktuální chemickou látkou. Dalším úkolem toxikologie je prevence s cílem použít specifi cké diagnostické meto-dy k vyloučení otrav v časném stádiu nebo použitím specifi ckých nebo nespecifi ckých profylaktických opatření. Pro všechny tyto účely používá katedra metodu třírozměr-ného molekulárního modelování, která umožňuje odhad účinku látek podle místa a doby působení, včetně metod QSAR. Takto postavený výzkum je cílený, racionání a efektivnější, umožňuje mezinárodní spo-lupráci a jeho výsledky přispějí k dalšímu zdokonalování zdravotnické ochrany vojsk i civilního obyvatelstva před účinky tohoto barbarského druhu zbraní hromadného ničení.

Doc. MUDr. Jiří Bajgar, DrSc.,prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc., FVZ

Klinické zkoušení kožní dráždivosti TRANSANTu. Čísla uvádějí pořadí a délku aplikace podle tajného kódu dvojitě zaslepené klinické studie

12

D U C H O V N Í S L U Ž B A

Role kaplana je odbornáRole kaplana je odbornáv otázkách víry a etikyv otázkách víry a etiky

Kaplani mají dnes v armádě jasné a respektované postavení. Vojenský kaplan kapitán Mgr. Martin Vařeka působí na Univerzitě obrany od 1. září 2005. Před jeho odjezdem do zahraniční mise jsme ho požádali o rozhovor.

S vojenským kaplanem Univerzity obrany hovoříme o duchovní službě, náboženském přesvědčení studentů, afghánské misi, sbírce věcí pro děti a nošení zbraně

Jak jste se stal vojenským kaplanem a jakou církev zastupujete?

Jsem knězem Římskokatolické církve, ale v rámci armády zastupuji všechny círk-ve, které se podílejí na Duchovní službě v AČR. Naše služba vojenských duchovních je ekumenická a to znamená, že každý z nás zastupuje i ty křesťanské církve, které nejsou jeho domovem.

Vojenským kaplanem jsem se stal v říjnu 2002. K této službě jsem se dostal postupně. Ještě před tím, než jsem se stal knězem, absolvoval jsem základní vojenskou službu. Prostředí armády mi tedy bylo poměrně zná-mé. Na konci studia mě potom oslovil brněn-ský biskup Cikrle, můj církevní představený, s vizí do budoucna, že by bylo dobré vstoupit do armády jako kaplan. Po několika letech se tak i po vzájemné dohodě stalo. Nastoupil jsem tedy na velitelství 1. mechanizované divize do Brna. Po zániku tohoto velitelství jsem působil dva roky na Vojenské akademii ve Vyškově a od podzimu 2005 opět v Brně, tentokrát už na Univerzitě obrany.

Na Univerzitě obrany jste se stal úplně novým prvkem a vojenské prostředí se vyznačuje tím, že něco nového je terčem

různých testů. Jak k vám studenti zpočátku přistupovali?

Neměl jsem příliš pocit, že by mě někdo testoval, ale určitě byly začátky mezi studen-ty hodně pozvolné. Moje dosavadní zkuše-nosti souvisely s tím, že jsem se s vojáky se-tkával a navazoval kontakt ve velké míře při výcviku. Zde v Brně je výcviku minimum a na učebnách jsem studenty neměl příliš možnost potkat. Pro seznámení byl pro mě důležitý prostor v rámci aplikačních kurzů a posléze základní přípravy, dříve než studenti prvních ročníků přišli do Brna. I tak ale mu-sím říci, že osobní kontakt se nepodařilo na-vázat úplně se všemi. Myslím ale, že většina studentů už ví, že se na mě mohou obrátit se vším možným a najdem nějakou společnou řeč. Ukazuje se to i tím, že se zastaví nebo zavolají studenti, se kterými jsem před tím neměl vůbec žádný osobní rozhovor.

Bylo více studentů, kteří za vámi při-cházeli z důvodu náboženského přesvěd-čení, nebo naopak převažovali ti, kteří za vámi chodili kvůli rozhovorům o svých problémech?

Nevedu si žádnou statistiku s kým o čem

hovořím, ale určitě ke mně našlo cestu víc studentů řešících naléhavé otázky svého ži-vota, které přímo nesouvisí s jejich nábožen-ským přesvědčením. Snažím se naslouchat těm, kteří přicházejí, a nejsem člověkem, který by z rukávu sypal moudré rady. Spíše společně hledáme řešení vzniklých situací, pokud jsou nějak náročné, anebo máme společně radost z toho, co se podařilo. Naše rozhovory se často týkají základních lidských otázek spojených s partnerským životem a vztahy uvnitř kolektivu. Samo-zřejmě i neúspěch při zkouškách je časté téma. Poměrně často se setkávám i s jakousi krizí, která nastane po nástupu sem – do školy, která najednou vůbec neodpovídá očekávání některých nastupujících mladých lidí. Zvláště odhodlané dobrodružné povahy jsou někdy tvrdě odrazeny, přestože si mys-lím, že z mnohých by byli jednou skvělí veli-telé. Někteří také prožívají nechuť vůči těm, kteří do armády přišli s vidinou prospěchu a sociálních jistot.

Otázek spojených s náboženstvím je rovněž celá řada. Naše duchovně značně vykořeněná společnost nedává odpovědi na mnoho životních otázek a mladí lidé vždy měli odvahu ptát se po tom, co je podstatné a věčné. Velkou radost jsem měl i ze studentů,

13

DUCHOVNÍ SLUŽBA

kteří, ač jsme se zvlášť neznali, dospěli k roz-hodnutí nechat se pokřtít a požádali mě o tuto službu. Dále je celá řada studentů, kteří chtějí mluvit o své víře nebo svém hledání jen tak nezávazně. Doufám, že ke mně mo-hou najít cestu.

Kaplan musí být i dobrým psycholo-gem… Co vy na to?

Myslím, že není dobré zaměňovat služ-bu kaplana a psychologa. Velmi si vážím práce psychologů zde na UO a v mnoha záležitostech spolupracujeme. Službu psy-chologa vnímám jako velmi zodpovědnou a odbornou. Ať už se jedná o diagnostiku, různé druhy výcviků a dovedností, nebo krizovou intervenci v rámci psychických potíží. Bez obrovského přehledu a teore-tického základu kolegů psychologů by se nemohla uskutečnit spousta zajímavých projektů.

Role kaplana je odborná v otázkách víry a etiky. V oblasti té většiny otázek, spojené s mezilidskými vztahy, je role kaplana jaksi méně odborná a víc obecně lidská. Jde o ne-formální podporu a nabídnutí bezpečného prostoru po rozebrání konkrétních situací. Kaplan nikoho nehodnotí, nejdou od něj v této sféře žádné výstupy a to, co slyší, už nikomu nesděluje.

Můžete více přiblížit náplň vaší du-chovní činnosti na Univerzitě obrany a mimo ní?

Centrem mojí služby jsou určitě osobní rozhovory se studenty na nejrůznější témata tak, jak už o tom byla řeč. V průběhu roku organizuji také několik akcí, které doufám budou pokračovat i v budoucnu. Jednou z nich je spolupráce s domovem pro postiže-né děti a mládež Kociánka, do které se velmi ochotně zapojili studenti ve svém volném

čase. Dále jsou to setkání s kolegy z armád NATO. Bohužel některé možnosti nemohly být využity kvůli nedostatku peněz, ale jiné se podařilo uskutečnit. Uvedl bych například návštěvu amerických kadetů v Brně na ne-formálních setkáních, nebo krásnou vojen-skou pouť do Lurd.

Další oblastí mého působení je studium Islámu a muslimské kultury. Protože se to-muto tématu věnuji už nějaký čas, bývám zapojen přednáškami i do příprav českých vojáků směřujících do zahraničních misí v muslimských regionech.

Oblast, která zabírá velkou část mé čin-nosti, je pak spojená s otázkami vojenské etiky. V zimním semestru proběhl první vo-litelný kurz věnovaný této tématice. Jelikož

etika je na univerzitě již vyučována, snažím se o její doplnění některými praktickými tématy. Využívám možnosti zvát na vybrané okruhy i odborníky z dalších útvarů AČR nebo z civilu. Mám velkou radost, pokud se daří otevírat studentům nové souvislosti problematických záležitostí ve vojenském povolání. Nevím, jestli je to systémem naší univerzity, ale studenti UO nejsou zvyklí, oproti studentům jiných vysokých škol, příliš diskutovat a ptát se, proto považuji za veliký úspěch, že se podařilo vtáhnout je natolik do problému, že se diskuse protaho-valy mimo vyhrazený čas. Etické souvislosti nasazení armády byly i tématy přednášek pro kurz GŠ.

Etikou vojáka se zabývám i v rámci

V pátek 6. července 2007 v Lulči u Vyškova bylo za přítomnosti náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka, kardinála Miroslava Vlka, brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho a dalších významných hostů slavnostně otevřeno nové Pastorační centrum Duchovní služby AČR. Při příležitosti otevření tohoto střediska pro poskytování duchovních služeb příslušníkům české armády udělil hlav-ní kaplan podplukovník Jan Kozler medaili ge-nerála Methoděje Kubáně poradci ministryně obrany pro duchovní službu Tomáši Holubovi, kaplanovi Ředitelství výcviku a doktrín kapitá-novi Josefu Konečnému a kaplanovi Univerzity obrany kapitánovi Martinu Vařekovi. Kapitán Martin Vařeka byl vyznamenán za aktivní pří-stup k budování pastoračního centra v Lulči a za péči o etickou výchovu vojáků

14

D U C H O V N Í S L U Ž B A

AČR jako celku, kde Duchovní služba AČR rozjíždí projekty směřující k diskusím a seminářům spojeným s tímto ožehavým tématem a zaměřené na jednotlivé vrstvy vojenské hierarchie. V rámci složité situace se totiž ukazuje čím dál více nutnost toho, aby voják měl vnitřně silný morální profi l a přijal za své jasné hranice, za které použití síly nemůže zajít, byť by bylo účinné. Lidské selhání vojáka v této oblasti je vždy velkým selháním celé armády, i kdyby byla technicky a organizačně sebelépe zabezpečená. Otázky etiky nejdou naučit nebo do někoho vtlouci, ale je možné umožnit lidem o nich přemýšlet, diskutovat a vytvořit si jasná kritéria.

Pane kapitáne, nyní se připravujete do zahraniční mise. Kde a jak dlouho budete v Afghánistánu působit?

Začátkem srpna odletím spolu s kontin-gentem ISAF-PRT do severoafghánské pro-vincie Badakšán. V hlavním městě Fajzabádu působí na německé základně český tým slo-žený převážně z příslušníků 43. výsadkového praporu z Chrudimi, se kterými se budu účastnit mise i já. Kontingenty českých vojá-ků rotují po 4 měsících a tak doufám, že na Vánoce se všichni ve zdraví vrátíme domů. Na základě vlastních zkušeností vím, že v za-hraničních misích je práce kaplana potřebná nejvíce. Snažím se proto připravit na tento úkol doprovázet elitní českou jednotku a pevně doufám, že naše vzájemné vztahy budou natolik dobré, aby moje působení po-mohlo vojákům v tom, co budou potřebovat.

Co vás vedlo k iniciování sbírky pro af-ghánské děti a jak sbírka na UO dopadla?

Příslušníci CIMIC začali společně s mým předchůdcem v Afghánistánu – kaplanem 4. brn s poměrně rozsáhlou podporou míst-ních škol a sirotčinců jak v okolí základny,

tak i v odlehlých horských vesnicích, kam čeští vojáci jezdí na patroly. Po vzájemných konzultacích jsem se rozhodl pokračovat v této aktivitě a pokusit se sebrat využitelný materiál. Humanitární akce se ukázala velmi prospěšná a to hned v několika ohledech. V první řadě je to pomoc dětem v zemi, která se řadí do první desítky nejchudších zemí světa. Bída a negramotnost jsou zde pro Evropana nepředstavitelné. Prokázané dobro se pak logicky člověku vrátí (i když to nefun-guje vždy a automaticky). Místní lidé, obecně velice nedůvěřiví k cizincům, si pomoci Če-chů váží a jejich vztah k našim vojákům se pomalu proměňuje. Děti už po projíždějících autech s českou vlajkou neházejí tak často kameny, stařešinové horských rodů přijímají české velitele ve svých obydlích a atmosféra je znatelně uvolněnější.

V neposlední řadě je, myslím, velmi pozi-tivním dopadem i fakt, že se do sbírky u nás zapojila široká skupina lidí. Přispěli dárci jak

přímo u nás na UO, tak v různých morav-ských farnostech i školách. Sebralo se velké množství materiálu, především základních školních potřeb, míčů a hraček. Příslušníci UO z řad stálého stavu i studentů darovali nakoupený materiál v hodnotě přesahující 15 500 Kč. Všem bych chtěl moc poděkovat a slíbit, že se osobně zasadím o předání věcí v chudých oblastech severního Afghánistánu. Na mnohých zahraničních vojenských akade-miích je charita a podpora bezmocných jed-ním z prvků, který patří k morálnímu profi lu vojáka a zvlášť důstojníka. Ještě jednou děkuji všem, kteří dokáží myslet i na druhé.

Kaplani slouží v české armádě beze zbraně. Budete v misi nosit zbraň?

Při své první misi v Iráku jsem zbraň ne-nosil. Je to však sporná otázka a záleží vždy na dohodě s velitelem. Podle ženevských konvencí vojenský duchovní, stejně jako lékař nebo zdravotník, patří mezi nekomba-tanty a neměl by nosit dlouhou zbraň. Má ale právo nosit zbraň krátkou na ochranu sebe nebo svěřených lidí. Toto je i současný stav, podle kterého se řídí kaplani v Afghánistánu.

Pokud byste u sebe měl zbraň, v jakém okamžiku byste ji použil?

Jedním slovem – nevím. Záleželo by na spoustě okolností a konkrétní situaci. Jed-na věc je odhodlání a rozhodnutí, jiná věc je schopnost jednat ve vyhrocené situaci. Dopředu člověk sám sebe vždy neodhadne. Teoreticky si umím představit situace, kdy bych střílel na člověka. Jedná se o možnost obrany svých kolegů nebo bezbranných, kteří by byli ranění nebo potřebovali pomoc. Kaž-dopádně doufám, že se do podobné situace nedostanu a snad ani moji kolegové.

Otázky kladl Pavel PazderaFoto: autor a archiv kaplana UO

15

STUDENT SKÁ STR ÁNKA

Vyvrcholením byl ferratový výstup

STUDENT SKÁ STR ÁNKA

Na přelomu letošního května a června se konal v oblasti Velký Rabštejn v Jeseníkách Výběrový kurz sebeobrany a boje z blízka, vojenského lezení a náhrady za Kurz speciální tělesné přípravy. V týdenním kurzu si mohlo 45 účastníků ze všech tří fakult Univerzity obrany pod vedením ostřílených instruktorů Mgr. Tomáše Novohradského, kpt. Davida Ullricha a mjr. Františka Vaněčka procvičit a hlavně naučit nové věci z oblasti speciální tělesné přípravy.

Pondělí ráno, 28. května, nebylo pro mnohé studenty UO nijak významným. Za-tímco většina studentů ještě kolem 5:45 ho-din pospávala ve vyhřátých postelích, z kolejí se potichu vykrádala hrstka těch, které čekal společný týden v jesenickém Rabštejně. Po-malu se shlukovali u Katedry tělesné výchovy FVT, vítali se s úsměvy a oči jim jen zářily nadšením. Členové kroužku MUSADO MCS a Vojenského lezení. Postávali po skupinkách, smíšeni se studenty přichystanými na náhra-du Kurzu speciální tělesné přípravy. Ovzdu-ším se táhly historky z ukončeného víkendu a nejistota z očekávaného. I přes živé diskuse všichni netrpělivě sledovali dění kolem sebe. Mnozí ani nevěděli, co mají od tohoto týdne očekávat – musela jim postačit pouhá vidina každodenního 100 % nasazení, okořeněná celodenní dřinou a potem.

Šestou hodinou byly přerušeny nitky veškerých debat. Nástup. Zahájení. Poslední kontroly počtů a materiálu. Rychlé obsa-zování těch nejlepších míst v autobuse a už se mohlo vyrazit. Cesta ubíhala rychle a s rostoucím počtem ujetých kilometrů a postupným přibližováním se k cíli sílilo nad-

šení a příjemná atmosféra. Příjezd do míst výcviku sice znamenal pro některé drobnou nervozitu, ale následné ubytování a vyba-lování dalo možnost se v novém prostředí plně zorientovat. Zpestřením pobytu pro šest odvážlivců tu byla nedaleká chatička, jak vystřižená z pohádky o Mrazíkovi. Chatička prostá elektřiny a tekoucí vody, avšak tento malý nedostatek byl přebit zážitky, o kterých jsme si my, obklopeni luxusem hlavní chaty, mohli nechat jen zdát…

V 11 hodin proběhlo poučení vedoucím kurzu kpt. Davidem Ullrichem a vedoucím kroužku Mgr. Tomášem Novohradským. Ten studenty během týdne postupně provedl všemi čtyřmi stupni MUSADA MCS, od zá-kladního boje z blízka, přes základní bojové techniky s holí a obranu proti noži, k boji s nožem a zvláštním bojovým praktikám pro pokročilé. V rámci zdokonalování a rozvíjení se, studenti okusili úterní a středeční ráno „Pěti Tibeťanů“ (jogistický systém několika póz, které mají navodit klid a vyrovnanost). Celý výcvik byl pak završen čtvrtečními zkouškami na žlutý pásek, doprovázenými pravým „musaďáckým“ počasím, které po celé tři dny vyčkávalo na svoji příležitost a dodalo této chvíli až fi lmovou atmosféru…

Lezců se ujali kpt. David Ullrich a mjr. František Vaněček. Krátké úvodní slovo bylo v jejich režii, seznámili nás se všemi nezbytnými informacemi o průběhu kurzu a samozřejmě s bezpečnostními zásadami. Všichni jsme se již těšili až nastane okamžik, kdy se vydáme na skalky nacházející se ne-daleko lovecké chaty, na které jsme byli uby-továni. Úkolem tohoto kurzu bylo všechny účastníky seznámit především s technickými dovednostmi a základními znalostmi jak vo-jenského lezení, tak i klasického sportovního lezení. Pro všechny zde byla možnost získat osvědčení instruktora vojenského lezení a dosáhnout některých požadavků na splně-ní členství Českého horolezeckého svazu.

Někteří z nás si tímto způsobem ověřili již dříve nabyté dovednosti, dostali se do pozice instruktora a vyzkoušeli si práci s lidmi a předávání svých dosud zvládnutých činností jiným. Pro jiné to bylo sbírání zkušeností především z okruhu vojenského lezení. Nakonec udělení certifi kátu dosáhla pouze prap. Dana Brožová – šikulka. V průběhu celého týdne nám bylo umožněno vyzkoušet si celou řadu dovedností počínaje základní-mi druhy slaňovaní, slaňování se zraněným, činnost prvolezce, postupy lanového druž-stva, budování jistícího stanoviště a mnoho dalších zajímavých činností. Vyvrcholením celého kurzu se stal noční ferratový výstup s následným slaněním, nakonec tyto ztížené podmínky s omezenou viditelností všichni úspěšně zvládli.

Výcvik jednotlivých kroužků probíhal odděleně, což už neplatilo o tradičním ve-černím lítém zápasení v soft ballu. Zdravá rivalita mezi týmy měla za následek špičko-vou úroveň hry. Musíme zde vyzdvihnout zejména výkon kapitána Ullricha na pálce. Ve chvílích nejtěžších svůj tým vždy dokázal podržet výborným odpalem, proto vám zde přinášíme pohled z obou táborů, aby jste vě-děli na čí stranu se příští rok přidat J. I když na tom nakonec nezáleží, co si vyberete, hlav-ní je, že budeme spolu a bude nám hezky.

V pátek, v den odjezdu, už na všechny čekalo jen balení a vyklízení chaty... Pozdější čekaní na příjezd autobusu naposled naru-šovalo zdejší klid přírody. Už ne skupinky, ale velká skupina všech účastníků kurzu se neustále v myšlenkách vracela k posledním prožitým dnům a věřím, že se i dlouho vracet bude – ať už k samotnému výcviku, společným večerům, prosté chatičce, lítému soft ballu nebo lezení po skalách. Každý z nás si z tohoto týdne odnáší nádherné vzpo-mínky, za které tímto děkujeme vedoucím instruktorům, neboť právě oni na nich mají největší podíl.

Prap. Anna WENDLIGOVÁ,prap. Aleš KOUTNÝ,

prap. Petra KVAPILOVÁ

16

E X K U R Z E

Návštěva příslušníků UO u 156. záchranného praporu v Olomouci

Chystáte si na konferenci přednášku, kterou chcete zaujmout?

Rumuni na ÚSSVe dnech 13. až 15. 6. 2007 navštívila

Ústav strategických studií UO delegace z Centra strategických studií obrany a bez-pečnosti Národní univerzity obrany Karla I. v Bukurešti. Delegaci vedl ředitel centra Constantin Mostofl ei, dalšími členy dele-gace byli vědečtí pracovníci Alexandra Sarcinschi a Petre Dutu. Jednání navázalo na dlouhodobou spolupráci obou institucí a bylo zaměřeno na otázky další vzájemné spolupráce, zejména cestou publikování v odborném tisku druhé strany a vyhod-nocení dosavadního stavu spolupráce. De-legace se aktivně zúčastnila celého jednání mezinárodního sympozia Bezpečnostní a obranná agenda EU, které probíhalo v Pra-ze paralelně s návštěvou. Na sympoziu Alexandra Sarcinschi přednesla referát za rumunskou stranu na téma „Evropaská bez-pečnostní a obranná politika a bezpečnost Rumunska“.

– VG –

Poslední květnový den navštívili příslušníci Katedry řízení zabezpečení boje FEM a Katedry ženijních technologií FVT 156. záchranný prapor v Olomouci. Návštěvy se rovněž zúčastnili studenti 2. ročníku Fakulty ekonomiky a managementu UO oboru vojenský management, modulu velitel ženijních jednotek, pro něž to byla první možnost seznámení s útvarem tohoto typu.

Na základě dohovoru velitele praporu pplk. Mgr. Borise Matonohy a vedoucího Katedry řízení zabezpečení boje (K-108) pplk. Ing. Lubomíra Kroupy, CSc. se exkurze zúčastnili příslušníci K-108 doc. Ing. Gabriel Števko, CSc., Ing. Jan Mazal, CSc., kpt. Ing. Ja-roslav Záleský, por. Ing. Luděk Rak a přísluš-níci K-203 doc. Ing. Šárka Sobotková, CSc., Ing. František Kramář, mjr. Ing. Jan Kroulík, Ph.D., mjr. Ing. Petr Dvořák, Ph.D. a mjr. Ing. Eva Zezulová, Ph.D.

Ukázku zahájil pplk. Matonoha v pro-storu klubu útvaru představením hlavních funkcionářů a seznámením s historií, sou-časností, určením a hlavními aktivitami 156. záchranného praporu včetně jeho nasazení v různých situacích. Zvláštní pozornost byla věnována lezeckému a kynologickému družstvu, jimiž se právě 156. zpr liší od ostat-ních záchranných praporů. Byla zde taktéž zmíněna úskalí spojená s použitím praporu v záchranných akcích a zkušenosti z nasaze-ní v různých podmínkách včetně povodní v roce 2002.

Poté následovaly ukázky ženijní a zá-chranné techniky a materiálu. Velitelé zá-chranných rot zde představili zemní stroje, hasičskou techniku, prostředky pro vypro-šťování osob a jejich ošetření, potápěčské prostředky a prostředky pro dekontaminaci

osob zasažených průmyslovými nebo vo-jenskými otravnými látkami. Nechyběla ani ukázka výcviku záchranných psů. Studenti tak měli možnost poprvé v praxi vidět tech-niku a materiál, jehož konstrukce je v rámci výuky přednášena.

Dále byla do programu návštěvy zařaze-na prohlídka parkových a dílenských prostor. Vynaložené investice do oprav a údržby objektů a starostlivost velení praporu o do-držování pravidel zacházení s nebezpečným odpadem byly znatelné na každém kroku.

Veškeré části ukázky 156. záchranného praporu byly připraveny na vysoké profe-sionální úrovni. Všichni velitelé i členové obsluhy techniky byli v každém okamžiku schopni fundovaně odpovědět na jakékoliv odborné dotazy, kterých zde pochopitelně nepadlo málo.

Na závěr pplk. Matonoha a pplk. Kroupa vyjádřili spokojenost s navázáním vzájem-ných vztahů vojenského školství a záchran-ného praporu s příslibem, že podobné akce by bylo možné do budoucna zopakovat.

Kpt. Ing. Jaroslav Záleský, K-108

Předvést přínosnou a poutavou prezentaci není vůbec jednoduché. Když se na takové vystoupení chystáme, je naše příprava důkladná, pečlivá a bezesporu motivovaná maximální snahou uspět a zaujmout posluchače. Přesto si na konferencích můžeme všimnout, že tyto snahy i konečné vyznění přednesu prezentace mívají velmi rozdílné výsledky. Jak postupovat, aby vaše přednáška zanechala co nejlepší dojem? Prostředí za řečnickým pultem, kam se na vás upírají zvědavé oči početného auditoria, není příliš příjemné místo. Málokdo si je sebou tak jistý, aby předstoupil bez sebemenších obav a nejistoty.

Chci se podělit o několik poznatků z konferencí, které jsem absolvovala. Existují větší i menší nedostatky, kterých se předná-šející dopouštějí. Ty potom kazí dojem a vy-stoupení, které je připravováno se zaujetím a pílí, přesto vyzní neúspěšně. Následující poznámky nejsou odborným návodem na bezchybnou prezentaci. Jde spíše o snahu potencionální účastníky konference upozor-nit na úskalí, kterým je možno se při tvorbě příspěvku poměrně jednoduše vyhnout. Udržet během přednášky pozornost poslu-chačů není snadné. Je-li prezentace hodno-cena jako nudná, nebývá podle obecného mínění hlavním důvodem její obsah, ale výkon řečníka.

Při koncipování textu si uvědomte, jaká bude skladba publika. Komu je přednáš-ka určena? Do jaké míry se účastníci orien-

tují v předkládané problematice? V souladu s touto skutečností formulujte myšlenky a užívejte odbornou terminologii.

Průzkumy ukazují, že dvě třetiny po-sluchačů považují prezentaci přesahující 30 minut za příliš dlouhou. Optimální doba je 15 až 20 minut. To mějte na paměti, když svo-je vystoupení připravujete a chystáte si jeho grafi ckou podobu. Obvykle se zpracovává v programu Power Point a za optimální délku je považováno 10 až 20 snímků.

Jednotlivé snímky by měly obsahovat jen několik nejdůležitějších, zřetelně katego-rizovaných bodů. Neuvádějte rozsáhlé pasáže souvislého textu, dlouhé vysvětlující odstavce ani komplikované defi nice. Podle obecného pravidla se doporučuje hovořit o údajích na jednom snímku 1 až 2 minuty.

17

S T U D I J N Í P O B Y T

Za angličtinou do jarního Irska

Při výběru barevného pozadí, písma textu, ikon, případně animace je dobré mít na paměti pravidlo, že „méně znamená více“. To znamená volit nepříliš křiklavé barvy a vhodně kombinovat barvu pozadí a písma. Tyto barvy by měly být kontrastní. Použijte fonty dostatečné velikosti a bez-patkové písmo, které je lépe rozpoznatelné. Není vůbec přehnané promítnout si něko-lik již zpracovaných PPT snímků na plátno, abychom zjistili, jak ve skutečnosti opravdu působí. Věřte, že vypadají jinak, než na ob-razovce počítače. Můžeme se tak vyhnout nepříjemnému zjištění, že pro účastníky konference je text nečitelný, protože naše poměrně bledé písmo zaniká v nevýrazném pozadí.

Někteří řečníci pouze čtou obsah přednášky z plátna. Někdy přitom dokonce stojí zády k posluchačům a své informace předčítají slovo od slova. Takový projev je

obvykle monotónní, publikům postupně ztrácí pozornost a začíná se nudit. Mnohem více zaujmete, sdělíte-li stručně a výstižně hlavní myšlenky, které rozvedete v bodech doplněných zajímavou informací a ilustrač-ním příkladem.

Nezapomínejte přitom na mikrofon. Jste-li vybaveni mikroportem, jste volnější a můžete se pohybovat. Je-li však mikrofon stabilní, neodvracejte se od něj, nehovořte s hlavou otočeno k plátnu a zůstaňte u řečnic-kého pultu.

Dejte pozor na parazitická slůvka, na-příklad takže, jako, vlastně. Často se objevují v proslovu zcela mimoděk a bezúčelně. V takovém případě se řečník může nespráv-ně domnívat, že inspiruje posluchače k poznámkám. Ale to je omyl, dělají si čárky, kolikrát nevhodné slovo použil.

Jsou-li ve vašem textu obsaženy zkrat-ky, vysvětlete je.

Stejně jako je na začátku vystoupení zdvořilé obecenstvo pozdravit a představit se, i v závěru vystoupení je vhodné nabíd-nout možnost kontaktu na autora, poděkovat za pozornost a vyzvat posluchače ke kladení dotazů.

Jak tedy zajistit, aby naše přednáška byla přijata kladně? Nestačí být jen odborníkem s perfektní znalostí oboru. Téma si musíme nejen důkladně promyslet a vhodně zpraco-vat, ale je třeba ho umět prodat. To znamená vystoupit tak, abychom posluchače zaujali a se svými poznatky je podnětným způsobem seznámili. Jestliže je svým sdělením oboha-títe, splnila vaše prezentace účel a můžete ji považovat za úspěšnou.

Mgr. Alena Müllerová, CJP

Za účelem rozvoje jazykových dovedností a rozšíření odborných znalostí příslušníků Centra jazykové přípravy UO byli v průběhu května tohoto roku vysláni čtyři vyučující anglického jazyka do jazykových kurzů v Irsku.

Prvního kurzu, který probíhal v ma-lebném městečku Cork na jihu Irska, se zúčastnili Mgr. Radovan Jílek a Mgr. Pavel Svoboda. Následně byly do obdobného kur-zu v hlavním městě Dublin vyslány RNDr. Jana Beránková a PhDr. Eva Složilová, MA. V následujících řádcích by se účastníci rádi podělili se čtenáři o dojmy a postřehy ze svých dvoutýdenních studijních pobytů.

Naše výuka byla zajištěna jazykovými školami s mezinárodní reputací, Cork En-glish College a Alpha College of English. Jednotlivé kurzy na těchto školách probíhají kontinuálně po celý rok bez ofi ciálního zahá-jení a ukončení pro nové účastníky a obsaze-ní skupin se průběžně obměňuje. Po úvod-ním rozřazovacím testu jsme byli přiděleni do skupin na úrovni Advanced, které kromě nás tvořili účastníci z dalších zemí – Japon-ska, Jižní Koreje, Španělska, Francie, Polska, Německa, Itálie a Švýcarska. Během kurzu byly formou skupinové výuky rozvíjeny naše obecné jazykové dovednosti v anglickém jazyce na příslušné úrovni. V rámci indi-vidualizovaných seminářů byla pozornost rovněž zaměřena na metodologické aspekty v dané oblasti. Samotná výuka probíhala každodenně ve dvou dopoledních blocích a metodologické části byl věnován dvakrát týdně odpolední blok. Atmosféra v hodinách byla velice přátelská a uvolněná.

Za velmi užitečný jsme také považovali kontakt s rodilými mluvčími. Byli to milí lidé a během našeho krátkého pobytu jsme měli

možnost dozvědět se mnoho zajímavého z jejich rozmanitých životních osudů. Jejich učební metody a přístup ke studentům jsou pro nás, jako učitele jazyků, inspirací. Součás-tí dublinského kurzu byl i projekt o význam-ných osobnostech spjatých s Irskem, který obohatil povědomí účastníků o kulturním a historickém vývoji Irska.

Ubytování v rodinách je již tradičně součástí jazykových kurzů v zahraničí a je určitě výbornou příležitostí ke konverzaci i poznání místních zvyklostí. Nejinak tomu bylo i v našem případě. Prostředí, ve kterém jsme po dobu pobytu bydleli, mělo charak-ter typický pro britské ostrovy, což platilo i pro každodenní koloběh a životní styl. Pro jeho poznání byl pro nás významný spo-lečně strávený čas s rodinou po návratu ze školy, kdy jsme měli možnost probrat právě uplynulý den, pohovořit o vnitropolitické situaci (místní předvolební kampaň, otázky náboženství, vztah Irů k Angličanům) i o osobních zkušenostech.

Ve svém volném čase jsme poznávali místní pamětihodnosti, kulturu, historii a přírodní krásy Irska. V Dublinu jsme využili nabídky místní autobusové společnosti, která formou služby Hop on – hop off umožnila předplacenou objížďku města s výkladem po dobu 24 hodin s tím, že účastníci mohli kdykoliv vystoupit a opět nastoupit a pro-hlédnout si místa pro ně atraktivní. Zážitkem, který jsme si také nemohli odepřít, byly ná-vštěvy v irských hospůdkách. Tvoří nezbyt-nou součást životního stylu pro místní oby-vatele a jsou střediskem společenského života. Zapůsobila na nás vystoupení nejrůznějších skupin hudebníků a tanečníků (tzv. rhythm dancers známých i u nás např. z představení Lord of the Dance), která jasně dokazovala, že irská hudba patří mezi světové unikáty a získává si stále větší okruh příznivců.

Dojmy z Irska v nás stále doznívají a již se těšíme na začátek nového semestru, kdy se o nabyté poznatky a zkušenosti budeme moci podělit se svými studenty.

RNDr. J. Beránková, PhDr. E. Složilová, MA, Mgr. R. Jílek, Mgr. P. Svoboda, CJP

18

Poslední etapa 6. ročníku – pochod na 100 kilometrůPátek 22. a sobota 23. června, toť ony dny zasvěcené poslední ze čtyř etap 6. ročníku dálkových pochodů organizovaných Ing. Janem Lidmilou (K-110) pod záštitou děkana FEM. Předchozí etapy (25 km – duben 2006, 50 km – říjen 2006 a 75 km – květen 2007) byly rozcvičkou před fi nálem. Je však neoddiskutovatelnou skutečností, že „sedmdesátpětka“ je vždy tou nejnáročnější etapou pochodů. „Stovka“, na rozdíl od „sedmdesátpětky“, se jde ve dvou dnech, s víceméně povinnými pauzami mezi jednotlivými úseky.

Letošní „stovka“ byla zahájena denní páteční etapou z Rudic do srubového tá-bora v Hamrech u Plumlova (cca 45 km), kde byla zřízena základna. Při noční etapě ze základny v Hamrech jsme byli organizá-torem štreky vyhnáni do přilehlého okolí, abychom se opět vrátili do Hamrů (cca 35 km). Mezi denní a noční etapou bylo možno vydechnout (ne sice naposled, ale zhluboka), občerstvit se (někteří vybíraví jedinci nad fakt dost dobrými klobásami ohrnovali nos), vykroutit dres provlhlý dost vydatným deš-těm, který nás obveseloval poměrně drahný čas před doražením do Hamrů, na chvíli vycpat provlhlé boty novinami a hlavně – ukecávat se, jestli jdeme či využijeme noc k bohulibějšímu spánku na vyčleněných sru-bech. A protože jsem „vyměkl“, spadl jsem i já, sic dobrovolně, ale fakt nerad, do kategorie lidí, kteří se jali proběhnout noc Repešským údolím v průzkumáckých patách Milana Podhorce.

Kdo s ním nikdy nešel, neuvěří. Kdo s ním někdy šel, zdráhá se jít znovu. Má, borec PODHOREC, snížený práh bolestivosti a rče-ní „Dědku, plavu!“ již dokáži dešifrovat jako puchýřovou výstelku na jeho nohou a vždy se toho signálu děsím. Držíc se teorie (opět borec PODHOREC), že si nemůže dovolit dlouho trpět, přidává po výše uvedeném va-rování výrazně do kroku, což pro nás, tvořící mu doprovod znamená, že z mírného poklusu je nezbytné přejít do slušného běhu, abychom stačili. Navíc používá psychologického nátla-ku na potenciální souběžce. Letos mne před noční etapou opravdu dost psychicky roz-hodil! „Dědku, zavři oči, natáhni ruku, něco ti dám!“ vydal pokyn v jídelním srubu na Hamrech v době, kdy jsem již byl vyrovnán s myšlenkou, že i já, jako ostatně většina šlapa-čů zalehnu ke spánku, noční etapu vypustím a ráno, zvesela švitoříc vyrazím k cíli pochodu. Něco mi vložil do dlaně, zavřel mi ruku v pěst a povolil otevření očí. Něco lehkého jsem cítil v ruce a čekal jsem, kdy mne ta mrcha kousne (ne borec PODHOREC, ale to, co mi dal do ruky). Nekousalo to a já jsem začínal mít nor-mální tlak, tep a barvu. Pomalu jsem otevřel dlaň. „Jó, je to ono!“ přitakal borec PODHO-REC ještě před tím, než jsem stačil cokoli pus-tit přes rty. V ruce se mi skvěl jeden z nehtů páně Podhorcova prstu na noze, který krátce předtím uloup z obvyklého místa jako Jeník s Mařkou pamlsek z perníkové chaloupky.

„Chce ještě někdo?“ štěkl borec PODHOREC otázku k ostatním sušícím se šlapačům. Byl jistě připraven obdarovat minimálně devět dalších zájemců stejným prezentem (možná i víc, protože na takových nohou může být i více než deset prstů), ale nebyl zájem. I toho jednoho nehtu bylo dost.

Jděte do noci s někým, který si strhne nehet, ani okem nemrkne a ještě má blbý kecy typu „Jestli na to nemáš, tak jdi spát!“ To neměl tankistovi říkat. I kdybych měl umřít (a dalek jsem tomu nebyl), nenechám se přece zahanbit nějakým průzkumákem. No, on vlastně není nějaký, on je strašný. Přerostlý, dlouhonohý, umíněný (nechtěl si nechat před noční etapou podvázat nohy velbloudím úvazem nevěříc nikomu, že v karavanách se to tak dělá) a zamaskovaný (to by jste ani nevěřili, co všechno se dá před pochodem zapudrovat). Pro nestranné pozo-rovatele, kteří by byli takoví blázni, že by se fl ákali po stejných cestičkách jako my, by to musel být nezapomenutelný pohled. Pudrem svítící čahoun byl obletován výrazně men-šími a tmavšími fi gurkami, které občas roz-hodili rukama. Tu vztahujíc horní končetiny k nebi, by ten nahoře zkrátil jejich utrpení a něco tomu čahounovi hodil do cesty, tu hrozíc vzdalující se bílé fi guře. Marnost nad marnost. Protancovali jsme celou noc, již po rozednění nás ten pytel (vzduchový, za bor-cem PODHORCEM) vtáhl zpět na srubový tábor na Hamrech a mohli jsme po krátké rozcvičce s probuzenými spáči vyrazit na sobotní dopolední etapu (cca 25 km).

Cíl byl časoprostorově zplánován organi-zátorem Honzou Lidmilou dokonale. Tramp-ský sraz na Holštejně probudil chamtivost místního hospodského a ten kromě obvyklé tlačenky s cibulí připravil gurmánské hody. Výrazně kratší o sešmajdané části spodních končetin museli sice někteří z nás konzumo-vat podávanou krmi vestoje, ale skutečnost, že jsme se již moc nemuseli hýbat, byla po-vznášející. Kolemsedící trampové jistě nabyli dojmu, že kromě nich je přítomna ještě jedna organizovaná skupina – zájezd tělesně posti-žených z ústavu v Hrabyni. To když se někdo ze šlapačů rozhodl projít zahrádkou na toale-ty uvnitř podniku. Byli jsme v očích trampů

jistě za hrdiny. Jednou jsem dokonce zaslechl jejich slova uznání i já. „Dívej, bez vozíčku a jde mu to docela dobře! Frajer! Sám bych to líp nesved!“ Vozík jsem fakt neměl a trampík byl ode mne opravdu hodně daleko, než bych mu šel ty tři metry vysvětlit, že topornost mé chůze není zázračným zlepšením mého zdra-votního stavu vyvolavší zvednutí z potřebné pomůcky s velkými chromovanými koly, ale naopak. Než jsem se vrátil z toalety mi sice výrazně vystydla polévka, ale jíst horké stejně není zdravé. A navíc jsem po návratu ke stolu zjistil, že Milan je fakt kamarád. Jednak mi za tu chvilku, co jsem byl pryč, vydlábl z opo-dál ležícího špalku mísu, do které mi přelil polévku z nebezpečné keramiky, přidržoval mi třesoucí se ruku se lžící, kterou jsem se snažil trefi t do úst a ještě mi k tomu recitoval něco ve smyslu: „Až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá!“ Nemohl jsem tomu rozumět. Jednak vysílením, jednak z důvodu, že jsem se několikráte lžící netrefi l do správ-ného otvoru v hlavě a šplíchl jsem si trochu polévky i do levého ucha, na které lépe, to znamená trochu, slyším. Co mi kamarád Mi-lan říká, jsem odečetl z jeho dobráckých úst. Artikuloval opravdu dobře. Frajer.

Zkrátka, to musí člověka bavit! Na po-chodech je veselo, až odezní drobné dočasné bolístky a zůstanou jen ty trvalé následky, si přece rozumný člověk dokáže zdůvodnit, že to musí být z něčeho jiného než právě z po-chodů a odhodlaně se chystá na podobnou další nerozumnost. Král zemřel, ať žije král! Došli a už se chystají vyjít!

První etapa 7. ročníku „Štreky“ (50 km) je připravována na pátek 19. října 2007. Přijďte si šlápnout! A protože ryba voní od hlavy, byla by opravdu paráda, kdyby alespoň na část etapy, nebo alespoň na start (znáte je-zinky, podej jim prst a …) přišel někdo z top--managementu univerzity a fakult. A kdyby předtím ještě vyslal signál, že se přijde po-dívat! To by byla ale obrovská paráda. Jak se znám, chtěl bych u toho pobejt. (Bude tam asi i Milan, ale zkusím ho tentokrát ignorovat!)

Hezké dovolené s přípravnými výšlapy vám přejí organizátoři a účastníci pochodů, vaši spolušlapači na podzimní „padesátce“

19

V e l e t r ž n í V e l e t r ž n í o k é n k oo k é n k o

C o nabíz í výs tav iš tě v sr pnu a zář í

Móda, stroje a dopravaTěmito třemi slovy by se dal charakte-

rizovat program na brněnském výstavišti. Mezinárodní veletrh módy a textilií Styl a mezinárodní veletrh obuvi a koženého zboží Kabo proběhne od 22. do 28. srpna. Koná se dvakrát ročně a letos v létě to bude podvacátéosmé. Reaguje na módní trendy budoucí sezóny, jež je časově určena jarem a létem 2008. Jako doprovodný program jsou přednášky týkající se módních tren-dů a hlavně módní přehlídky Styl Kabo Show dvakrát denně v pavilonu G2. Top Styl Designer je soutěž návrhářů o titul Král návrhářů. Na hlavní módní přehlídce bude předvádět své modely tradičně vítěz předchozího únorového Stylu. Tentokrát to bude slovenská módní návrhářka Mária Straneková. Své kolekce vytváří z použi-tých pánských oděvů včetně jejich barev šedé a černé. Tak prezentuje vztah mezi módou a ekologií. Z vystavujících fi rem a účastníků módních přehlídek to budou např. OP Prostějov, Makyta a Steilman.

Dřevo jako obnovitelná surovina se stává stále atraktivnější, vzhledem k změ-nám podnebí a budoucímu oteplení. Lesy pokrývají 30 % povrchu země a v letech 1990-95 jich ubyly 3 %, tj. 0,2 % za rok. Mizí 20 tisíc ha denně a nejvíc těží země jako Indonésie, Mexiko a Nová Guinea. USA a Evropa své lesní plochy naopak zvyšuje. U nás má lesní hospodářství tradici od středověku. Počínaje ochranou zeměpanských lesů podle středověkého zemského práva, konče vysazováním lesů jako strategické suroviny pro železárny a sklárny průmyslové revoluce 18. a 19. století. Není bez zajímavosti, že dnes zalesňuje i Čína, jejíž krajina je zbavena lesů a přeměněná v zemědělskou půdu za 5 tisíc let vývoje. V současnosti jde o co nejekonomičtější zpracování dřeva a škála fi rem vyrábějících dřevozpracující stroje je široká. Kvalitní, ale drahou ně-meckou produkcí počínaje, přes tradiční českou kvalitu, lacinější italské systémy a levnou východoasijskou produkcí konče. Všechny tyto současné trendy postihuje od 11. do 14. září 10. mezinárodní veletrh strojů, nástrojů, zařízení a materiálů pro dřevozpracující průmysl Wood-Tec. Koná se s podporou mezinárodního sdružení zpracovatelů dřeva Eumabois reprezentu-

jícího 13 národních asociací, jež kontrolují 60 % celosvětové produkce. Zastoupení fi rem bude reprezentativní. Jen namátkou Italocomma, STM, BeA, Schackermayer. V doprovodném programu zazní na kon-ferencích témata jako: Dřevo a jeho suro-vinová základna v ČR, Český dřevařský výrobek v EU.

Nejstarším veletrhem brněnského výstaviště je od 18. do 22. září 48. meziná-rodní strojírenský veletrh MSV 2007 na-vazující na ještě starší strojírenské výstavy. V minulosti byl přehlídkou produkce bývalého Československa jako strojírenské velmoci. Přes změněné podmínky i letos bude zastoupeno na 2000 vystavovatelů, z toho 800 ze zahraničí. Ze Slovenska to budou např. US Steel Košice, ŽOS Vrút-ky, TRENS Trenčín, z Asie Hyundai-Kia Machine nebo Hanwha Machinery. V do-provodném programu budou zastoupena témata jako Plasty a kompozity, Větrné elektrárny, Bezpečnost české energetiky v kontextu energetické strategie EU. Dis-kusní panel Autoland CZ a SK-země s největší koncentrací automobilového průmyslu na světě navazuje od 1. do 5. října na následující 4. mezinárodní veletrh dopravy a logistiky Transport a Logistika. Účastnit se bude 210 fi rem ze 17 zemí ať americké skupiny NACCO nebo Still a Phoenix-Zeppelin. Vystavovat se bude vedle dopravní techniky, skladovací a ma-nipulační technika včetně nových techno-logií jako bezřidičové manipulační vozíky řízené move-by-voice, t.j. rozpoznáváním lidského hlasu.

Dr. Vít Pospíšil

Lístky na veletrhStudenti, uvedené veletrhy můžete

navštívit za jednu korunu; jak? Nejpozději 7 dní před zahájením veletrhu (pozdější objednávky nebudou vyřízeny) si musíte u paní Jarmily Klučkové (Kounicova 65, kancelář 112 ve 3. – rektorském – patře), telefonicky na 442732 anebo e-mailem na adresu [email protected] – což doporučujeme – objednat jmenovitě po-třebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vyzvednout (jeden vyzvedá-vající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu).

Akce „Ženy“Akce „Ženy“Tradiční akci pro ženy uspořádala odbo-

rová organizace Univerzity obrany 13. červ-na 2007 v hlavním sále Klubu UO. Pečovat o sebe – to mají ženy jaksi v popisu práce. A tak příjemné odpoledne začalo prezentací kosmetiky od fi rmy Orifl ame. Pak přišla na řadu talk show v podobě křesla pro hosta, do kterého usedly hned dvě osobnosti – rektor UO brig. gen. Rudolf Urban a předsedkyně ČMOSA Ing. Jitka Šebková. Moderování se jala předsedkyně závodního výboru doc. Šárka Sobotková, která si nemohla stěžovat na to, že by její hosté nebyli vtipní ve svých odpovědích. Naše manekýny pod vedením Ing. Ivety Práškové poté předvedly modely pletené vrstvené módy od české fi rmy TIK, dobrou atmosféru „babince“ doladily soubo-ry Jánošíček a Dráček.

– red –

První světovou válku prožil na balkánské frontě i Bohumil Markalous (1882-1952), gymnazijní profesor. Poněvadž byl rakous-kým důstojníkem, nemohly jeho válečné po-vídky vycházet pod jeho jménem. Přijal tedy jméno bratra – Jaromír, a přidal John. Proto jeho válečné povídky shrnuté pod titul Večery na slamníku (Sólové výstupy, zpovědi, banality a sentimentality; řada vydání, ilustroval Josef Lada) vyšly pod jeho pseudonymem.

V povídce Kravál u dalekomluvu (te-lefonu) vzpomíná, jak měl zatelefonovat z nádražního vojenského velitelství na vyšší velitelství o vozy, ale nevšiml si stařičkého majora. Ten ho pak seřvával tak dlouho, až vozy mezitím přivezli na základě vyslaného jízdního posla. V povídce Vynálezce J. Fabi-án píše „Ministerstvu Války“, že by vyrobil nehlučný (!) kvér, ukrytý ve vysmolené a vystlané bedýnce. Při zkoušení je celá ves vzhůru, protože „bezhlučná fl inta“ dělá hluk jak kanón. (A to s ní chtěl i pytlačit!) V po-vídce Ženichové John vypráví, jak na krátkou dovolenou byli puštěni vojáci, kteří se chtěli ženit, ale potvrzení o sňatku nepřinesli (že děvojka umřela, jiná se odstěhovala, další děvu kopla kráva atd.) Jen jeden potvrzení měl – ze sňatku před patnácti lety.

Snad nejhumorněji vyznívá povídka Za-bijačka: Vojáci vozili z front domů všelijaké věci. Čím větší pán, tím větší zloděj. Tak např. jeden generál už potřeboval na nakradené věci zaslané domů celý hlídaný vagón. Na-proti tomu Branka Havlů vezl jen tři pytle bosenského tabáku a pár kilo erárního loje v baťochu. Když mu to akcizáci v Praze chtěli zabavit, vyndal z tramvaje je, konduktéry a cestující, a dojel se vším (okoukav před tím, jak se tramvaj ovládá) domů do Vršovic, kde vše poschovával. Jiný voják si přivezl domů dokonce kulomet, že jím zabije prase. Pálil jak divý. Prase sice lehlo, ale pak se zvedlo a šlo se rýpat do hnoje. Patrony totiž byly – cvičné!

Plk. v.v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

20

H I S T O R I E

Z historie nejstarších brněnských kasárenDělostřelecká kasárna v Štefánikově ulici

Bitva u ZborovaV pondělí 2. července 2007 uplynulo 90

let od slavné bitvy u Zborova, která je po-važována za první samostatné vystoupení československých vojáků v I. světové válce a ve které naši předkové dokázali, že i Češi umějí být znamenitými vojáky. Příslušníci čs. střelecké brigády bojující na straně Rusů proti rakousko-uherským jednotkám zde dosáhli výjimečného vítězství.

Bitva u haličského městečka Zborov, které leží 75 kilometrů od dnešního ukrajinského města Lvov, začala v devět hodin ráno po tříhodinové dělostřelecké přípravě. Právě nečekaně úspěšný postup čs. legionářů přes výborně opevněné zákopové linie fronty, kte-rá se téměř rok nepohnula z místa, šokoval protivníka i ruské velení. V jedenáct hodin byl dobyt strategický cíl celého útoku, opev-něná kóta 398 Mohyla. Ani zde se postup ale nezastavil, vojáci pokračovali v útoku na třetí linii nepřátelských zákopů. Tu dobyli těsně před polednem. Útok legionářů byl tak prud-ký, že ruské dělostřelectvo muselo zastavit palbu, aby nestřílelo do vlastních řad. Přesto tento úspěch v průběhu uplynulých let upadl do zapomnění, přitom šlo o bitvu, která měla pro další osudy našeho národa a jeho moder-ní státnost zásadní význam. Čs. legionáři byli velmi silnou kartou, kterou měl T. G. Masaryk při vyjednávání se světovými mocnostmi o vzniku Československa, a za první republiky byli hodně na výsluní. Komunistický režim je naopak zcela vytěsnil. Po roce 1989 má naše republika pro legionáře respekt a uznání.

Pomník bojovníka od Zborova, jediný v České republice, je umístěn v parku na ul. Svatopluka Čecha v Blansku (na snímku). Jeho autorem je sochař Karel Babka (1880–1953), člen české družiny, která tvořila základ pozdějších čs. legií v Rusku, a modelem mu byl legionář Bohumil Sypěna. Socha zborov-ského bojovníka byla odlita v blanenských železárnách již v roce 1933. Za okupace byla uschována a po osvobození republiky umístěna v sále místní sokolovny. Pomník na dnešním místě byl odhalen 13. července 1947 na počest 30. výročí bitvy u Zborova.

Pavel Pazdera

Rakouští dělo-střelci se zapřaženým kanónem vzor 1875, ráže 80 mm a do-střelem 6000 metrů v dělostřeleckých ka-sárnách na tehdejší d΄Elvert – Strasse

Počátkem měsíce června 2007 začala v Štefánikově ulici demolice dělostřeleckých kasáren, která brněnská veřejnost znala pod názvem „Jaselská kasárna“. Historie této vojenské stavby je velmi pestrá.

První dokument o existenci objektu je mapa města Brna a jeho okolí z roku 1815. V místech kasáren je zakreslen dělostřelecký depot, který zde byl v různých podobách až do konce 19. století. Ke konci předminulého století jsou zde umístěna kasárna vozatajstva a dělostřelectva. Vozatajská část kasáren byla na tehdejší Neugasse (dnešní Štefánikova) a dělostřelecká část na d´ Elvert – Strasse (dnešní Staňkova ulice). Roku 1904 je do-končena přestavba celého vojenského kom-plexu do nám donedávna známé podoby. V blízkosti kasáren se dále nacházely kasárna pěchoty, jízdy a výstrojní skladiště.

Byl zde umístněn polní dělostřelecký pluk číslo 5, který podléhal polní dělostře-lecké brigádě číslo 2 s velitelstvím ve Vídni. Velitelem pluku byl plk. Hugo Machaczek a koncem první světové války plk. Rukavina von Liebstadt. Po vzniku Československé republiky byl pluk sloučen 15. července 1920 s 2. lehkým plukem dělostřelectva ruských

legií a dostal název lehký dělostřelecký pluk 6 pod velením pplk. Ferdinanda Th omanna (červenec – říjen 1920) a pplk. Viktora Paz-dery (říjen 1920 – prosinec 1922). Roku 1923 byl pluk přejmenován na dělostřelecký pluk 6 s čestným názvem „Irkutský“ a umístněn v barákovém táboře na Táborské ulici. V uvedených letech zde byla také dislokována 1. a 5. baterie lehkého dělostřeleckého pluku 53 a kasárna dostávají název kasárna Jana Žižky z Trocnova. Po přeložení výše jmeno-vaného pluku je zde umístněn dělostřelecký pluk 106 přeložený ze Znojma, který je zde až do německé okupace republiky. Velitelé plu-ku byli: mjr. děl. Robert Fukal (listopad 1926 – únor 1927), plk. děl. Jaroslav Suchan (únor 1927 – říjen 1934), plk. děl. Jaroslav Klíma (říjen 1934 – prosinec 1937), pplk. děl. Tomáš Podruh (od prosince 1937).

Po osvobození naší vlasti jsou kasárna přejmenována na „Jaselská“ a v průběhu let až do jejich zrušení v 90. letech 20. století byl v objektu umístněn například radiotechnic-ký prapor, spojovací prapor a zabezpečovací prapor PVOS. Prostory kasáren byly také využívány ke garážování vojenských vozidel a bylo zde také posádkové velitelství města Brna. Zrušením kasáren a následným převo-dem na Magistrát města Brna dochází k je-jich demolici a po nezbytných úpravách zde má vzniknout bytové a obchodní centrum.

Vlastimil Schildberger, ml.

Perl

ičky

ze

škol

y. H

udeb

ní d

ílo je

tako

vé, k

teré

se

např

ed z

ahra

je a

tepr

ve p

otom

se

zjis

tí, j

estl

i . .

.Vyhrajte super

trikoVyluštěnou tajenku zašlete do 7. září 2007.Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu:[email protected] výherce odměníme věcnou cenou.Výherci z č. 10 jsou Ivan Hlavačka a Zdeněk Křižan.

Šance pro dva čtenáře

LISTYUNIVERZITY

OBRANY

červenec 2007

NĚ

CO

MÁ

LO O

ZB

RA

NÍC

H I

MU

NIC

ISoučasné dělostřelecké zbraně

Spolu s rozvojem nových typů střeliva jsou adekvátně modernizovány i zbraně. Jedním z jejich úkolů je zajistit přesné zamíření, nabití a bezpečný výstřel. Obecné uspořádání tažené dělostřelecké zbraně se zákluznou hlavní je téměř neměnné od roku 1897, kdy byl ve Francii zaveden do výzbroje kanón ráže 75 mm.

Po 2. světové válce nastal rozvoj samohybných dělostřeleckých zbraní, které byly vedle tažených děl základem dělostřeleckých jednotek. U nich byla využita větší rychlost přesunu, ochranné vlastnosti při střelbě a během činnosti v zamořeném prostoru, větší zásoba střeliva a možnost mechanizovat nebo automatizovat některé namáhavé činnosti jako jsou nabíjení střel a nábojek, zamiřování zbraně a podobně. Ve druhé polovině 20. století byla vytvořena řada zdařilých konstrukcí jak tažených, tak i samohybných děl. Lze konstatovat, že i bývalé Československo vyrábělo ve velkých sériích tyto zbraně a většina vyrobených zbraní byla exportována. Jako příklad lze uvést doposud v řadě zemí zavedenou 152 mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77, kterých bylo vyrobeno více než 700 kusů (obr. 1).

Se změnami politické situace po roce 1990 a zvláště po roce 2000 vznikají nová ohrožení, na která reaguje i dělostřelectvo. Narůstá potřeba rychlé přepravy ze základen do místa bojového použití. Nejrychleji tuto úlohu plní dopravní letectvo. Proto je požadavek vzdušné přepravy standardními letouny aktuální. Tuto úlohu těžko splní systémy, jejichž hmotnost a rozměry se blíží současným tankům. Z toho důvodu vznikají nové konstrukce tažených a samohybných zbraní. Řada dříve ambiciózních projektů musela být zrušena. Uveďme namátkou 155 mm systém Crusader, vyvíjený v 90. létech v USA nebo modernizovanou francouzskou houfnici s označením AUF2. Redukce počtu typů zbraní je a bude značná. Například v USA se předpokládá, že v budoucnu mohou být dělostřelecké systémy mimo minometů zastoupeny takto: 105 mm tažená houfnice M119A1, 155 mm tažená houfnice M777 a vyvíjená 155 mm samohybná houfnice s názvem NLOS-C (Non-Line-of-Sight Cannon), využívající jednotného podvozku pro další aplikace jako jsou samohybný minomet, velitelské vozidlo, vyprošťovací a opravárenský prostředek a jiné (obr. 3).

z jednotlivých národních prostředků (radiolokátorů, dálkoměrů, pozorovacích přístrojů), údajů o munici a zbrani (tzv. zaměnitelnost), meteo zpráv a informací o území do systémů řízení palby na jednotlivé zbraně, případně baterie nebo oddíly. Jen tak může být zajištěna plná interoperabilita mezi jednotlivými státy v rámci společných operací. Například vyžádání palby velitele britských jednotek může využít další informace německého radiolokátoru, dánské meteo zprávy a amerického bezpilotního prostředku. Národní systém řízení palby pro houfnice AS90 umožní rozhodnout, zda je možné použít německou střelu s francouzskou nábojkou a norským zapalovačem a vypočítat prvky střelby s využitím informací všech výše uvedených aliančních prostředků.

Zcela nové možnosti přináší u dělostřelectva využití netradičních způsobů urychlování střel, jako jsou kapalné pohonné hmoty (KPH) a elektromagnetické urychlování střel. V případě KPH (obr. 5) získáme z 1 kg

Ve své době byla rovnocennou zbraní k západním 155 mm dělostřeleckým systémům jako M109 (USA) nebo AUF1 (Francie). Je jen škoda, že nebyla průběžně modernizována včetně munice, jako například zmíněná M109, která je ve světě rozšířena v počtech okolo 7000 kusů. Tato zbraň, přestože její základ odpovídá technologiím 50. a 60. let, může střílet i nejmodernější střely s koncovým navedením a plnit všechny úkoly dělostřelecké palby do dálky střelby přes 30 km. Poslední verze této zbraně má označení M109A6 Paladin (obr. 2). Řada zdařilých konstrukcí vznikla v bývalém Sovětském svazu, Francii, Německu, Velké Británii, Švédsku a jinde. K těmto státům se připojily dříve netradiční výrobci například v Izraeli, Jihoafrické republice, Číně a v Singapuru. Ke zbraním, které ještě dlouho budou ve výzbroji, lze zařadit například 155 mm systémy AS 90, PzH 2000, ruskou 152 mm houfnici 2S19 a podobně.

Ve Francii byl zaveden do výzbroje 155 mm samohybný dělostřelecký systém CAESAR, který v sobě zahrnuje nejlepší vlastnosti samohybného děla AUF1 a tažené houfnice TRF1 se schopností použít standardizovanou munici NATO do dálky střelby okolo 40 km (obr. 4).

Modernizace stávajících dělo-střeleckých zbraní bude zaměřena především na rozvoj systémů řízení palby a přenosu datových informací (včetně obrazové informace). Musí být zabezpečen srozumitelný přenos dat a komunikace

pohonné hmoty asi 1,7x vyšší hodnotu výbuchového tepla, než u klasické tuhé pohonné hmoty. Jestliže tento systém se uvažuje využít především pro dělostřelecké zbraně, princip elektromagnetický bude zaveden spíše pro bojová vozidla, jako jsou tanky. Avšak provozní problémy spojené se skladováním a vyšší teplotou hoření KPH a s regenerací zdrojů elektrické energie (obr. 6) a jejich velikost u druhého principu (pro představu: střední výkon potřebný pro urychlení střely o hmotnosti 5 kg na rychlost 2500 m/s je asi 3,1 GW) jsou hlavní důvody, proč tato systémy nebyly zavedeny do používání.

Pplk. prof. Ing. Jiří BALLA, CSc.

obr. 1

obr. 2

obr. 3

obr. 4obr. 4

obr. 5

obr. 6

Date post:	15-Nov-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	11 times
Download:	1 times

Současné dělostřelecké zbraně

Documents