Soudobá sociologická teorie - Ukázka...U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i...

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

��

��

��

��

��

��

��

http://www.kosmas.cz/knihy/184574/soudoba-sociologicka-teorie/

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 8 4 5 7 4

��

��

��

��


doc. PhDr. Jiøí Šubrt, CSc., PhDr. Jan Balon, Ph.D.

SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE

Vydala Grada Publishing, a.s.U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400www.grada.czjako svou 4049. publikaci

Kniha je výstupem výzkumného zámìruFF UK a FSV UK MSM0021620841

Recenzovali:doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.PhDr. Marek Hrubec, Ph.D.

Odpovìdný redaktor Mgr. Martin Hrdina, Ph.D.Sazba a zlom Milan VokálZpracování obálky Denisa KokoškováPoèet stran 232Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s.

© Grada Publishing, a.s., 2010

ISBN 978-80-247-2457-7

Soudobá sociologická teorie osvit 1R; 26 May 2010


Obsah

Úvod: Promìny sociologické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Èást I.

Léta hledání a úsilí o dosažení shody (1945–1968) . . . 19

Alfred Schütz: Fenomenologická sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21Životní svìt a intersubjektivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24Sociální vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Claude Lévi-Strauss: Strukturalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29Horké a studené spoleènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30Tøi roviny smìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Od modelu ke struktuøe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Talcott Parsons: Strukturální funkcionalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39Jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Systém, struktura, funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42AGIL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44Spor o Parsonsùv teoretický odkaz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Robert K. Merton: Teorie støedního dosahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Mertonova varianta funkcionalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49Anomie a deviace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51Mezi empirií a teorií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Charles Wright Mills: Kritická sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56Millsova trilogie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57Millsùv sociologický odkaz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

George Caspar Homans: Behavioristická sociologie . . . . . . . . . . . . . . 61Základy behavioristické sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Lewis Coser: Teorie sociálního konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69Sociální konflikty a jejich typy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70Konsenzus a konflikt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Norbert Elias: Civilizaèní teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74Civilizaèní proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75Sociální procesy a figurace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

5


Peter L. Berger – Thomas Luckmann: Sociální konstruktivismus . . . 83Sociologie vìdìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84Institucionalizace, legitimizace, internalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Harold Garfinkel: Etnometodologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90Imanentní racionalita struktur životního svìta . . . . . . . . . . . . . . . . 91Etnometodologický výzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Erving Goffman: Dramaturgický pøístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95Management dojmù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96Interakèní øád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100Analýza rámce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101Jedinec a instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

Daniel Bell: Koncepce postindustriální spoleènosti . . . . . . . . . . . . . 105Konceptualizace sociální zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105Tøi oblasti strukturace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109Kapitalismus a jeho vnitøní rozpory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110Promìny kulturní sféry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Èást II.

Léta rozkladu a obnovy (1968–2000) . . . . . . . . . 115

Alvin W. Gouldner: Radikální sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118Kritika mýtu nehodnotící sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118Reflexivní sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

Ralf Dahrendorf: Teorie moderního sociálního konfliktu . . . . . . . . . 122Tøídní konflikt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125Vývoj konfliktù a jejich regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126Životní šance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

Michel Foucault: Poststrukturalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132Rozum a ne-rozum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133Od archeologie ke genealogii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135Disciplinární spoleènost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137Dispozitiv sexuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Jürgen Habermas: Teorie komunikativního jednání . . . . . . . . . . . . . 143Kritická teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144Teorie komunikativního jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147Dvoustupòový model spoleènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

6 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE


Niklas Luhmann: Systémová teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154Koncepce sociálních systémù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155Základní pojmy systémové teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157Evoluce a systémová diferenciace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160Média a kódy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

James S. Coleman: Metodologický individualismus . . . . . . . . . . . . . 164Východiska Colemanovy teorie jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165Vztahy mezi mikro- a makroúrovní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166Modernizace, korporace, sociální kapitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Pierre Bourdieu: Strukturalistický konstruktivismus . . . . . . . . . . . . 172Habitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173Sociální pole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174Formy kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175Tøídy a jejich vkus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178Funkce vzdìlávacího systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Randall Collins: Mikrosociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183Mikro a makro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184Fyzický svìt a sociální struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187Øád a konflikt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189Mechanismy sociální zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Anthony Giddens: Teorie strukturace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193Giddensùv pokus o rekonstrukci sociální teorie . . . . . . . . . . . . . . 194Kritika funkcionalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195Aktéøi a jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197Teorie strukturace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198Teorie modernity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

Ulrich Beck: Koncepce druhé moderny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204Soudobá rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205Klasická industriální spoleènost a spoleènost riziková . . . . . . . . . 206Politika, technika, ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Jeffrey C. Alexander: Multidimenzionální teoretická syntéza . . . . . . 213Teoretická logika v sociologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213Systémy jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215Teorie modernizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

Citovaná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

OBSAH 7




Úvod: Promìny sociologické teorie1

Pøestože je „sociologická teorie“ dnes pomìrnì dobøe etablovaným podo-borem sociologie, jenž má své otce zakladatele, kanonické knihy, heroickáobdobí pøekotného vývoje, svou zásobu klíèových pojmù i celosvìtovì pro-slulé èasopisy, není úplnì snadné vyložit, co je vlastnì jejím pravým obsa-hem. Když se podíváme na nejznámìjší oborové uèebnice, èítanky a ko-mentáøe rekapitulující dìjiny sociologie, ukazuje se nám urèitá strukturavývoje sociologické teorie, byť je vzhledem k historickému objemu textùsociologù-teoretikù zøejmé, že vždy jde jen o urèitý výbìr postav, smìrù,škol èi paradigmat uzpùsobený pro úèely pøehlednosti výkladu. Z potøebyperiodizovat vývoj sociologické teorie vznikly nálepky jako teorie „klasic-ká“, „moderní“ (nìkdy také „postmoderní“) èi „souèasná“, byl zformovánurèitý „teoretický“ kánon, k nìmuž se sociologové neustále odvolávají,byly identifikovány dlouhodobé „teoretické“ projekty, klíèové zájmy, po-jmy, metody a cíle. Opakovanì je vymezován vztah (sociologické) teoriek (sociologické) praxi, dìjiny sociologie jsou plné pokusù o propojení teo-retické argumentace a empirických aktivit. Stejnì tak jako má své dìjiny(sociologická) teorie, má své dìjiny i empirická sociologie.

Souèasné výklady sociologické teorie èasto staví do protikladu pøehled-né nároky a cíle klasických teorií a dnešní neurèitost základních otázekoboru. Bìžná argumentace øíká, že klasické teorie byly klíèové pro zavedenísociologie, daly jí základní pojmový rámec, metateoretické pøedpoklady,metodologické principy, interpretaèní nástroje, nároky a cíle. Teorie post-klasické pak mìly být reakcí na krizi evropské modernity, v jejíchž podmín-kách došlo k výchozí formulaci sociologického projektu, a základy oboru sesnažily rekonstruovat. V retrospektivním pohledu vykladaèù dìjin sociolo-gické teorie je pøedmìt raných sociologických zkoumání pøehledný a jejichcíl zøejmý. Klasické teorie reflektují a vysvìtlují dramatické promìny evrop-ské spoleènosti: pøechod od preindustriálních spoleèností ke spoleènos-

9

1 Tato kniha je výsledkem dlouhodobé pedagogické aktivity autorù v oblasti sociologickéteorie. Autoøi pøi jejím zpracování využili nìkteré své již publikované texty a materiálysloužící k výuce dìjin sociologie, moderní a souèasné sociologické teorie.


tem kapitalistickým, tedy industriální revoluci, formování národních stá-tù, tøídní konflikty, sekularizaci, odcizení, sociální evoluci èi revoluci. Bezrituálního rozboru a pøevyprávìní textù zakladatelù oboru se neobejdežádná èítanka ani uèebnice sociologické teorie; nové a nové pøeklady jejichtextù, sekundární analýzy a komentáøe k pracím klasikù se staly v rámcisociologie svébytným žánrem, který se vyvíjí vlastní logikou.

Kanonické texty klasických autorù dnes vymezují a urèují pøedmìtnýokruh sociologické teorie. Jak zdùrazòuje kupøíkladu Jeffrey C. Alexander(1987b; viz též Camic, 1997), klasická teorie má pro sociologii jako oborintegrativní funkci. Výbìr základních textù je nástrojem pedagogické sy-stematizace, uèebnice retrospektivnì konstruují sociologické tradice. Kaž-dý klasik pøitom mùže být èten jako tvùrce urèité systematické koncepcesociologie, zpìtnì jsou vedeny vývojové linie jednotlivých paradigmatic-kých pøístupù. Výbìr jednotlivých zakladatelù urèuje a vytváøí kanonickéhledisko, základní orientaèní body rozvrhu oboru. Otázkou pøitom zùstá-vá, do jaké míry je vytváøení kánonu odrazem reálné historické strukturaceoboru a do jaké míry pseudopøíbìhem o zakladatelích, kteøí svou geniálníintuicí pojmenovali jevy, jež sociologii jako obor založily.

Evidentní pøitom je, že potøeba kánonu je relativnì nová, mnozí ji datujírozvojem masového školství, které si vyžádalo uèebnicové výklady dìjinsociologie. Kanonické texty mají svùj zøejmý pedagogický úèel. Jejich vý-bìr je nutnì znaènì omezený, uvážíme-li historicky celkový objem produk-ce sociologických textù a prùvodní požadavek pøehlednosti a systematiza-ce látky. Kánon se definitivnì prosazuje až v uèebnicové sociologii, zvláštìpak právì pod názvy jako „klasická teorie“ nebo „klasická sociologie“, kteréo svém tématu pojednávají prakticky výhradnì formou shrnutí a komentá-øe. Teorie je rozèlenìna do nìkolika vývojových smìrù, k nimž jsou pøiøazenyjednotlivé postavy, problémy a nìkdy konkrétní ilustrace jejich øešení.

Adekvátnost sociologických teorií pøitom byla tradiènì posuzovánaz hlediska logické soudržnosti a uspoøádanosti užívaných pojmù. Sociolo-gická teorie pracuje s mnoha pojmy, jež se pokouší systematicky provázata založit na nich teorii spoleènosti. Velká èást její produkce pøed takzva-ným „postmoderním obratem“, který souhrnné pojmy odmítl, pøitom vy-cházela z pøedpokladu: Podaøí-li se nám uspoøádat a udržet pohromadìpojmy, jimiž zachycujeme sociální jevy, podaøí se nám uspoøádat a udržetpohromadì i spoleènost. Pregnantnì vyjádøeno, bez pokusù o uspoøádánípojmù by nebyla spoleènost, tedy pøinejmenším spoleènost v té podobì,v jaké ji pojímají sociologiètí teoretici, a bez pøepisù významù pojmù by ne-byly dìjiny sociologie.



Myšlenka pojmového schématu je zøetelnì pøítomná v klasické i moder-ní sociologické teorii. Mùžeme retrospektivnì mluvit o pojmovém profiluklasické i moderní sociologické teorie, o zakládající roli ideje pojmovéhoschématu pro samotný koncept obecné teorie spoleènosti, jež byla v rámcisociologie hybatelem i cílem teoretické èinnosti jako takové. Sociologickáteorie, a zejména teorie obecná, nebyla bez ideje pojmového schématumyslitelná, sociologické pojmy byly vytváøeny, uspoøádávány a sdružoványs ohledem na jejich logickou soudržnost uvnitø rozpínavého syntetickéhoschématu, jehož adekvátnost byla znovu a znovu provìøována. Teorie seopírala o pojmy, o možnost ustavit pøehledné vztahy mezi nimi, rozpraco-vávala historicky zformované pojmové schéma a opakovanì øešila pro-blém vztahu pojmù a reality. Pojmová analýza byla nezpochybòovanýmpøedpokladem vìdecké práce i v prostoru zájmù sociologické teorie.

Jak již bylo øeèeno, uèebnice a èítanky sociologické teorie si teoretizo-vání o spoleènosti navykly rozèleòovat do tøí základních etap (klasická,moderní, souèasná). Klasickou sociologickou teorií se nejèastìji rozumíteorie (industriální) kapitalistické spoleènosti, zejména klíèové konceptua-lizace a interpretace pøechodu od preindustriálních evropských spoleènostíke spoleènostem kapitalistickým, jež ve svých analýzách vypracovali autoøijako Karl Marx, Emile Durkheim, Max Weber, Georg Simmel, FerdinandTönnies èi Vilfredo Pareto. Jejich práce se sice z vìtší èásti nijak zvlášť ne-pøekrývají, a to ani koncepènì, ani konceptuálnì, pøesto u nich lze identifi-kovat sice volnì propojený, nicménì spoleèný referenèní rámec, jímž jeprávì tematizace pøechodu (a jeho vývojová logika) od jedné formy a typuspoleènosti k jiné.

Práce sociologických klasikù rovnìž rozpracovaly pojmový rámec, teo-retické a metodologické pøedpoklady a naèrtly základní interpretaènínástroje, nároky a cíle. Pokusem o jejich syntézu, zpracování, rekonstrukcia transformaci byla Parsonsova ambiciózní práce The Structure of SocialAction (1937), jež je dnes považována za zakládající dílo moderní sociolo-gické teorie. Dominantní postavení Parsonsova strukturálního funkcionalis-mu v období kolem poloviny dvacátého století s sebou na relativnì dlouhéobdobí pøineslo stabilizaci a precizní vymezení pøedmìtného okruhu a cílùsociologie. Ta také pøinejmenším na severoamerickém kontinentu a ve velkémíøe i v západoevropských zemích prošla institucionální expanzí a v rámcispoleènosti zaèala hrát pomìrnì pøesnì vymezenou stabilizaèní roli.

V období svého nejvìtšího rozmachu se sociologie pevnì držela pøed-stavy objektivního a hodnotovì neutrálního vìdìní. Ideologická fáze vývo-je byla pøipsána klasické sociologii, sociologie postklasická se mìla plnì

ÚVOD: PROMÌNY SOCIOLOGICKÉ TEORIE 11


podøídit regulativním ideám vlastním pøírodním vìdám, zvláštì pak ideámkumulace vìdìní a odosobnìného zkoumání. Radikální rozchod s klasic-kou sociologickou tradicí však nebyl vnímán jako diskontinuita ve vývojioboru, právì naopak. Jak byl Parsons pøesvìdèen: „skuteènou zakladatel-skou práci vykonala generace z doby pøibližnì mezi lety 1890–1920. Mypatøíme ke druhé generaci, která již má k dispozici základy, na nichžmùže stavìt“ (1950, str. 4). V dobì po druhé svìtové válce sílilo pøesvìd-èení, že sociologie dospìla do stadia „standardní“ nebo, jak by to nazvalThomas S. Kuhn (1962, èesky 1997), „normální“ vìdy a úspìšnì procházífází „stabilizace“, jež umožòuje plynulou kumulaci vìdìní, a to prostøed-nictvím provìøených technik empirického zkoumání. Jak to vyjádøil RobertW. Friedrichs: „mezi lety 1945–70 byla anglo-americká sociologie oèividnìnejblíže dosažení statusu monoparadigmatické vìdy“ (1970, str. 23).

Toto období, jež bylo pozdìji nazváno obdobím takzvaného „ortodox-ního konsenzu“, kdy v akademických institucích britské a americké socio-logie pøevládalo paradigma strukturálního funkcionalismu rozvinuté Tal-cottem Parsonsem a Robertem K. Mertonem, bylo vystøídáno obdobímtakzvané „války škol“, jež postupnì narušilo dominantní postavení struk-turálního funkcionalismu ze strany opozitních koncepcí (fenomenologickásociologie, hermeneutika, symbolický interakcionismus, etnometodologie,nemarxistická teorie konfliktu, kritická sociologie, reflexivní sociologie,strukturalismus, poststrukturalismus). V sedmdesátých letech minuléhostoletí zapoèal s odvratem od „ortodoxního konsenzu“ rovnìž proces, je-hož výsledkem bylo pøenesení intelektuálního centra sociologie z USA doEvropy.

Kritika smìøovaná vùèi „ortodoxnímu konsenzu“ kulminovala ve druhépolovinì šedesátých let a své radikální vyjádøení nalezla v knize Alvina W.Gouldnera The Coming Crisis of Western Sociology (1971). Ta odráží atmo-sféru zklamání a rozèarování nad stavem akademické profesionální vìdya vznáší požadavky na nové zvažování otázek smyslu, úkolù a cílù sociálnívìdy. „Vìk sociologie“ – vyhlášený Parsonsem (1959), podle nìhož socio-logie mìla vystøídat psychologii a ekonomii na samém vrcholu sociálníchvìd – se nepropojil s proklamacemi o „konci ideologie“ (Bell, 1960), sociál-ní a politické problémy nebyly zredukovány na technické otázky, naopak,celá šedesátá léta minulého století jsou v sociologii plná teoretickýcha metodologických pochybností, profesionálové jsou plni deziluzí a akti-visté plni oèekávání. Zjednodušenì øeèeno, v šedesátých letech postupnìnarùstají pochybnosti jak o profesní, tak i veøejné roli oboru jako takového,šíøí se pocit, že sociologie selhala morálnì i prakticky, což vede od takzvané



ideologické „války škol“ pøes následný pocit krize, jenž se odvíjí od chvíle,kdy se ukáže, že sociologie není s to dospìt ani k minimálnímu stupni kon-senzu v otázce, jaký je její následnický program, až k pøesvìdèení, že se so-ciologie ocitla „ve slepé ulièce“. Fáze stabilizace po zmìnì, po revoluènímstøetu protichùdných postojù, zkrátka nenastala. Všeobecnì se má za to,že nové možnosti, jež se objevily s rozkladem sociálnìvìdných ortodoxií,zùstaly nevyužity.

V situaci, kdy docházelo k silnému odporu proti hegemonii profesionál-ního pozitivismu americké sociologie, pøicházela ke slovu od poèátku roz-manitìjší a vnitønì pluralizovaná evropská alternativa. Americká sociologiepo druhé svìtové válce disponovala v porovnání s Evropou mnohem orga-nizovanìjším akademickým systémem a byla cílenì profesionalizovanouakademickou disciplínou. Evropské verze sociologické teorie (pøinejmenšímbritská, nìmecká, francouzská) se ovšem tak razantnì od svých intelektu-álních koøenù oddìlit nedokázaly a s filosofickou, historickou, estetickouèi politickovìdní produkcí byly v mnohem tìsnìjším kontaktu. Pøenesenícentra do evropských zemí, deprofesionalizace sociální vìdy a zpochybnìnípozitivisticko-empirických koncepcí vìdy vedly k zásadní promìnì povahysociologické teorie. Evropské formulace na jedné stranì rozšíøily pøedmìt-ný a tematický okruh, inovovaly pojmový rámec, pluralizovaly základnínástroje a nároky oboru, na stranì druhé ovšem též prohloubily fragmen-taci žánru.

Osmdesátá léta minulého století se v rámci sociologické teorie vyznaèo-vala na jedné stranì „návratem“ k velkým teoretickým pokusùm o syntézudosavadní sociologické tradice, na stranì druhé „vzestupem“ takzvané„postmoderní rétoriky“. Systematické pokusy o odvrácení krize, do níž sesociologická teorie dostala díky rozštìpení na dva v podstatì protikladnéa soupeøící pøístupy ke zkoumání sociální skuteènosti (strukturalismusa strukturální funkcionalismus na stranì jedné a hermeneutické a inter-pretativní pøístupy na stranì druhé), pøišly se svými vlastními návrhy, jakdostat sociologii ze „slepé ulièky“. Dialog s teoretickým pøístupem, jejžrozpracoval Talcott Parsons, obnovil takzvaný „návrat k velké teorii“, mezijehož hlavní protagonisty jsou øazeni Jeffrey C. Alexander (zejména díkysvé ètyøsvazkové Teoretické logice v sociologii /1982, 1983/), Jürgen Ha-bermas (Teorie komunikativního jednání /1981; angl. vyd. 1984, 1987/),Anthony Giddens (Strukturaèní teorie /1984/) a Niklas Luhmann (Sociálnísystémy /1984, angl. vyd. 1995/) a k nimž je zapotøebí pøipoèíst pøinej-menším ještì Pierra Bourdieu, Allaina Touraina, Richarda Müncha, RoyeBhaskara, Nicose Mouzelise, Margaret Archerovou èi Hanse Joase, kteøí



své „velké“ teorie vytvoøili vesmìs v osmdesátých letech (nebo na zaèátkudevadesátých let) minulého století. I když se uvedení autoøi s východiskyParsonsova pøístupu v mnohém rozcházejí, zcela zøetelnì a vìdomì pøejí-mají nárok pøijít s obecnou teorií spoleènosti, jež nechce podat vyèerpávajícívysvìtlení èi popis dílèích konkrétních èi empirických skuteèností sociální-ho života, nýbrž analytický výklad logiky vývoje spoleènosti (respektive so-ciálního systému) jako takové.

Vzestup postmoderní rétoriky zase signalizoval odvrat od velkých teo-retických systémù a pøedevším zásadní promìnu vnímání role, již má so-ciální vìdec spoleèensky naplòovat. Sociální problémy jsou vnímány z po-litické a morální perspektivy, vìdìní, jež má sociologie vytváøet, mápøedevším napomáhat veøejnosti orientovat se ve spoleènosti, v níž docházík zásadním promìnám ve všech jejích konstitutivních sférách, v oblastipolitiky, kultury, ekonomie, vìdy èi sociálních vztahù. To, co se oznaèujejako postmoderní sociologická teorie a její specifický konceptuální profil,má pøitom nìkolik výrazných metateoretických pøedpokladù. Klíèový sezdá zejména obrat k jazyku, který zpochybòuje pøedstavy o možnosti pøí-mého pøístupu k realitì, pøedstavy o bezprostøedních významech skuteè-nosti i o možnosti pøímého zprostøedkování pravdivé skuteènosti o svìtìprostøednictvím stabilního, jistého, oèištìného vìdìní. Privilegovanýmnástrojem konstruování svìta/svìtù je zejména jazyk, který pøebírá rolizprostøedkovatele; jazyk se stává médiem par excellence a jedinì jeho pro-støednictvím dospíváme k porozumìní. Významy se utváøejí v jazykovémkontextu, viz napø. Wittgensteinovu (1998) a Winchovu (2004) teorii vý-znamu: jazykové hry, formy života a øízení se pravidly, Gadamerùv (1975)hermeneutický kruh, Garfinkelovu (1967) indexikalitu èi Derridùv (1993)dekonstruktivismus. Døívìjší (zejména pozitivismem ovlivnìné) koncepcepozorování jsou odmítány na základì pøesvìdèení, že každé pozorování jeteoreticky nasycené, totiž „vždy již“ našimi lingvistickými a konceptuálnímipraktikami ovlivnìné: napø. Karl R. Popper (1976, 1994), Thomas S. Kuhn(1977, 1997), Nelson Goodman (1996), Paul K. Feyerabend (1985, 2001).Spolu s argumentem o „neurèitosti (jazykové) reference“, který naznaèilLudwig Wittgenstein (1998), po nìm rozpracoval Willard V. O. Quine(1960, 1994) a k argumentaci o „nepøeložitelnosti a nesoumìøitelnosti“významu dovedli Kuhn a Feyerabend, promìòuje obrat k jazyku hlavní teo-retické a metodologické strategie filosofie vìdy.

V rámci sociologické teorie se tyto inspirace propojily s podnìty sociál-ního konstruktivismu, jež rovnìž (specificky pro sociální svìt) rozvádìjí„teorii“, že jsou to samy teorie, které ustavují smysl, ba samu existenci so-

14 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE?



ciálního svìta. V otázce naší schopnosti konceptuálnì uchopit realitu jetento proud myšlení skeptický, a to nejen v pøípadì reality sociální, nýbrži pøírodní. I pøírodní vìdci žijí v sociálnì, kulturnì, politicky, institucionál-nì, paradigmaticky oddìlených svìtech a ani jejich žánr není ušetøen pro-mìnlivosti okolního svìta. Ani jejich vlastní svìt není tak èistý a racionální,jak by se v porovnání se sociálními èi humanitními vìdami mohlo zdát(opìt Thomas S. Kuhn, radikálnìji Paul K. Feyerabend; pro interní svìt aka-demické vìdy Pierre Bourdieu /1988/). Podle sociálního konstruktivismu(v jeho programových vyhlášeních jako urèitého smìru) jsou vìdecké teoriesociální konstrukce a jistá oblast sociologie vìdy se pøímo zabývá empiric-kými analýzami sociální konstrukce vìdeckých faktù, které mají nejèastìjipodobu etnografických studií laboratorního života (zejména Bruno Latoura Steve Woolgar /1979/). Zøetelnì se ukazuje, že žijeme a operujeme sespoustou pøedsudkù, které nám vnucují spoustu pøedpokladù, co vìda jea co by mìla být.

Pozitivní tvrzení o pokroku, vìdìní a profesionální autonomii jsou rov-nìž zproblematizována novými analýzami a rekonceptualizacemi vztahuvìdìní a moci. Vìdìní je v tìchto analýzách cílem a terèem moci, jejichvztah není vztahem nikterak pevným, naopak je zapotøebí jej neustálea znovu vyjednávat, definovat a zejména demaskovat. Význam a pravdazávisejí a odvíjejí se od sociálních mocenských vztahù; co považujeme zapravdivé, skuteèné atp., je utváøeno sociálními kontexty, jazykovými, sociál-ními èi diskursivními praktikami. Cílem zkoumání se pøitom stává vysvìtlenía porozumìní procesùm, pomocí nichž se vytváøejí vìdecká, sociální èi kul-turní pøesvìdèení, a to pomocí deskripce jednotlivých jazykových her, so-ciálních praktik a tradic – napø. Michel Foucault (1987, 1994, 1996, 2002)a jeho archeologie vìdìní, genealogie, „deskripce diskursivních faktù“a pojem „disciplinární moci“; Richard Rorty (1992, 2000) a jeho radikálnídekonstrukce ideje reprezentace, popis, který má pøijít namísto vysvìtlení,normativní relativismus; Steven Seidman (1991, 1994) a jeho odkrývání„umìlých omezení“; Sandra Hardingová (1986) a „standpoint theory“s její kritikou dominantních diskursù.

Množství toho, co je považováno za sociálnì konstruované, se v souèas-nosti dramaticky zvìtšuje a zkonstruovanost je èasto chápána spíše v me-taforickém smyslu: gender, tøída, rasa, stát, zloèinnost, sexualita, raciona-lita, pokrok, emoce, láska, normalita, perverze, nemoc, to vše je dnesanalyzováno jako sociální konstrukce. Ale i oceán, deprese èi bicykl. Tra-dièní metodologické a teoretické pretence sociální vìdy jsou od základuzneváženy; prezentovat jakékoli zjištìní jako vìdecké, pøicházet s nárokem


Date post:	30-Dec-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

Soudobá sociologická teorie - Ukázka...U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i...

Documents