SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management

Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku

Řízení zásob v konkrétním podniku

(POPIS STAVU, SROVNÁNÍ S TEORIÍ A ZHODNOCENÍ)

BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE

Autor: Silvie Kudrová

Vedoucí bakalářské práce: Ing. František Kalouda, MBA, CSc.

Znojmo, duben 2009

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Akademický rok: 2008/2009

ZADÁNÍ BAKALÁ ŘSKÉ PRÁCE

Autor Silvie Kudrová

Bakalářský studijní program Ekonomika a management

Obor Účetnictví a finanční řízení podniku

Název tématu: Řízení zásob v konkrétním podniku (POPIS STAVU, SROVNÁNÍ S TEORIÍ A ZHODNOCENÍ)

Zásady pro vypracování:

1. Vypracování návrhu obsahu práce a jeho projednání s vedoucím bakalářské práce.

2. Prostudování odborné literatury a získání praktických poznatků a podkladů pro vypracování bakalářské práce.

3. Průběžné konzultování dosažených výsledků s vedoucím bakalářské práce.

4. Navržení vhodné metody pro analýzu vybraného podniku.

5. Provedení analýzy získaných dat, jejich zpracování a porovnání výsledků s teoretickými poznatky.

6. Případné doporučení možných změn v podniku.

Rozsah práce: 40

Seznam odborné literatury:

1. PATÁK, M. Podnikový finanční management. 1. vyd. Praha: Idea Servis, 2006. 234 s. ISBN 80-85970-52-X. 2. PREISLEROVÁ, D. Ekonomika pro střední školy, pro podnikatele. 1. vyd. Brno: MC nakladatelství, 1995. 159 s. 3. SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4., aktual. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 1992. 452 s. ISBN 80-247-1992-4. 4. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4., přepr. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-7179-892-4.

Datum zadání bakalářské práce: září 2008

Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2009

L. S.

Silvie Kudrová Ing. František Kalouda, MBA, CSc. autor vedoucí bakalářské práce

Prof. PhDr. Miroslav Foret, CSc.

Abstrakt

Tato práce se zabývá řízením zásob v podniku Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo. Řízení

zásob je pro podnik důležité. V zásobách je uložena značná část finančních prostředků, proto

by jim měla být věnována značná pozornost.

Teoretická část vymezuje základní pojmy z oblasti řízení zásob v podniku. Informace jsou

získány z odborné literatury.

Praktická část se zaměřuje na stav zásob ve výrobním družstvu. Popisuje činnost družstva,

skladové zásoby a jejich vývoj a dva hlavní směry výroby.

Závěrečná část dává prostor pro zhodnocení získaných poznatků.

Abstrakt

Diet Arbeit beschäftigt sich mit der Bestandsführung in der Gesellschaft Dřevotvar, výrobní

družstvo Znojmo. Inventory Management ist für das Unternehmen wichtig. In den Beständen

ist großer Teil der Finanzmittel gespeichert, deshalb widmen sie große Aufmerksamkeit

werden sollte.

Der theoretische Teil werden die grundlegenden Konzepte der Bestandsführung im

Gesellschaft. Die Informationen sind aus der Fachliteratur eingebracht.

Der praktische Teil konzentriert sich auf die Bestände in dem Produktionsteam. Sie beschreibt

die Tätigkeit von Genossenschaften, die Bestände und ihrer Entwicklung und zwei

Hauptlinien der Produktion.

Der letzte Abschnitt bietet Raum für die Auswertung der gemachten Erfahrungen.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně dle pokynů vedoucího Ing.

Františka Kaloudy, MBA, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny odborné a literární

zdroje, které cituji.

Ve Znojmě, dne 1. 11. 2009 ........................................................... Silvie Kudrová

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Františku Kaloudovi, MBA, CSc. za odborné

připomínky a cenné rady, kterými přispěl k vypracování mé bakalářské práce.

Dále bych chtěla poděkovat ekonomkám družstva paní Miladě Hýžové a Ing. Zdeňce

Strachotové za jejich čas, ochotu a za poskytnutí podkladů a informací pro vypracování této

bakalářské práce.

OBSAH

ÚVOD................................................................................................... 9

CÍL PRÁCE A METODIKA…........................................................ 10

1. Teoretická část............................................................................... 11 1.1 Vývoj podmínek řízení ................................................................................... 11 1.2 Řízení oběžného majetku................................................................................ 12 1.3 Teorie zásob................................................................................................... 13

1.3.1 Význam zásob....................................................................................... 13 1.3.2 Vývoj zásob........................................................................................... 14 1.3.3 Řízení nákupu....................................................................................... 17 1.3.3.1 Charakteristika dodavatelských řetězců.................................... 18 1.3.4 Řízení zásob.......................................................................................... 19 1.4 Strategie řízení zásob..................................................................................... 23

1.4.1 Typy strategií řízení zásob..................................................................... 24 1.5 Metody řízení zásob....................................................................................... 24

1.5.1 Metoda ABC......................................................................................... 24 1.5.2 Metoda JIT (japonský název Kanban).................................................. 25 1.6 Kontrola hospodaření se zásobami................................................................ 26 1.6.1 Rychlost obratu zásob........................................................................... 27 1.6.1.1 Obrátka zásob............................................................................ 27 1.6.1.2 Doba obratu zásob..................................................................... 27 1.7 Modely řízení zásob....................................................................................... 28 1.7.1 Charakteristika modelů ........................................................................ 28 1.7.2 Charakteristika parametrů v modelech................................................. 28 1.7.3 Deterministické modely........................................................................ 29 1.7.3.1 Model optimální velikosti objednávky (EOQ)........................... 29 1.7.4 Stochastické modely............................................................................. 31 1.7.4.1 Miller – Orrův model................................................................. 31 2 Vlastní práce................................................................................... 32 2.1 Firma Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo.................................................. 32

2.1.1 Historie a působení družstva................................................................. 32 2.1.2 Předmět činnosti družstva..................................................................... 33 2.1.3 Vnitřní organizační struktura................................................................ 34 2.1.4 Struktura zaměstnanců.......................................................................... 36 2.2 Skladové zásoby............................................................................................. 37 2.2.1 Oceňování zásob................................................................................... 37 2.2.2 Specifikace zásob.................................................................................. 38 2.3 Proces nakupování......................................................................................... 42 2.4 Ověřování nakupovaného produktu............................................................... 43 2.4.1 Vstupní kontrola.................................................................................... 43 2.4.2 Zápisy o vstupní kontrole...................................................................... 43 2.4.3 Hodnocení dodavatelů.......................................................................... 44 2.5 Řízení výroby.................................................................................................. 45 2.5.1 Typy výroby.......................................................................................... 45 2.5.2 Výrobní příkazy.................................................................................... 46 2.6 Vývoj zásob.................................................................................................... 48 2.6.1 Stav zásob............................................................................................. 48 2.6.2 Doba obratu výrobků............................................................................ 50 ZÁVĚR............................................................................................... 52 POUŽITÉ ZDROJE.………………………………………………. 55

Odborné publikace…………………………………………………………… 55

Internetové zdroje…………………………….………………………………. 55

Diplomové a bakalářské práce…………….…………………………………. 56

Ostatní zdroje……………………………….………………………………… 56

SEZNAM TABULEK…..…………………………………………………….. 57

SEZNAM OBRÁZK Ů..………………………………………………………. 57

SEZNAM GRAFŮ...………………………………………………………….. 57

SEZNAM PŘÍLOH............…………………...………………………………..57

9

ÚVOD

Každá organizace, ať zisková či nezisková, hospodaří s určitým majetkem. Řízení tohoto

majetku a jeho využívání pro dosažení podnikových cílů je nedílnou součástí práce manažerů

na všech úrovních řízení dané organizace.

Tato práce se zabývá řízením zásob, které je součástí řízení oběžného majetku podniku.

Oběžný majetek je nezbytnou součástí majetkové struktury, informující o složení

hospodářských prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity firmy. Jejich

rovnovážný stav a složení napomáhá k udržení dlouhodobé ekonomické stability firmy. Pro

podnik je velmi důležité udržovat optimální množství oběžného majetku. Při malém množství

dochází k nehospodárnému nakládání s investičním majetkem, což vede ke zpomalování

chodu podniku i produkce. Vyšší množství naopak vyvolává zbytečné náklady.

Problematika řízení zásob je jednou z nejdůležitějších oblastí managementu podniku. Spočívá

v zajištění takové výše zásob, která zabezpečí plynulé zásobování, výrobu i prodej s co

nejnižšími celkovými náklady. Zásoby jsou činitelem, který významně ovlivňuje hospodářský

výsledek každého podniku i jeho pozici na trhu, proto by jim měla být věnována náležitá

pozornost. Vysoké zásoby snižují riziko jejich nedostatku, umožňují využití množstevních

slev a uspokojit každou zakázku. Na druhé straně zvyšují jak potřebu finančních zdrojů, tak

náklady na skladování. Růst zásob bývá také signálem hrozících finančních potíží.

Představuje tedy systém činností, spočívající v prognózách, analýzách, plánování,

operativních činnostech a kontrolních operacích v rámci jednotlivých zásob i v rámci zásob

jako celku.

10

CÍL A METODIKA PRÁCE

Předmětem bakalářské práce je řízení zásob v konkrétním podniku. Správné řízení zásob

znamená pro podnik konkurenční výhodu, ale především i splnění požadavků zákazníků.

Cílem této práce je na základě teoretických poznatků zjistit stav zásob v analyzovaném

podniku a jaký způsob řízení se v tomto podniku používá. Podkladem pro zjištění těchto

informací jsou interní materiály a diskuse s pracovníky družstva.

První část je zaměřena na získání teoretických znalostí z problematiky zásob a způsobu jejich

řízení. Zabývá se metodami, strategiemi a modely řízení zásob. Informace jsou získány

z odborných publikací zabývajících se daným tématem.

V praktické části je popsána aktuální situace řízení zásob ve výrobním družstvu Dřevotvar

Znojmo.

Výsledkem bude srovnání informací s teoretickými poznatky a zhodnocení situace ve

výrobním podniku.

11

1 Teoretická část

1.1 Vývoj podmínek řízení

Problematika organizace a řízení výroby a nákupu zákonitě patří k jednomu ze stěžejních

pilířů jak podnikatelského zájmu průmyslové praxe, tak studijních programů na podnikově

zaměřených fakultách či fakultách s technicko-ekonomickými obory. Řada pojmů, které

v oblasti managementu výroby a nákupu běžně v praxi používáme, se zdá být starými

a dostatečně známými. Známe však vždy jejich obsah? Víme i přes různé softwarové

aplikace, jak uvedené informace vznikají, kde nalezneme základní vstupní údaje? Jestliže toto

nejsme dostatečně schopni poznat, pak jsme pouhými interprety výpočtů, které nejsme

schopni ovlivňovat co do jejich faktorů tak, abychom opravdu mohli o výrobě, případně

odbytu či nákupu rozhodovat, dosahovat předpokladů pro získání konkurenční výhody. [7]

Vycházejme ze skutečnosti, že výroba musí zajistit nejen požadavky zákazníků, ke kterým se

upíná úsilí firmy, ale současně i konkurenční výhodu – jednoduše řečeno jako výhodu

z jedinečnosti či minimalizace nákladů. Moderně řízená firma z hlediska výše popsaných

tendencí makro i mikroprostředí vyžaduje bezpochyby výrobu:

� realizující požadavky trhu

� kapacitně vyhovující

� vybavenou vhodnou technologií

� schopnou zajistit žádanou jakost

� otevřenou snižování nákladů

� organizovanou pro přizpůsobivost

� zajištěnou výrobními faktory (kvalita, množství, čas)

� vybavenou kvalifikovanými pracovníky

� dosahující potřebné produktivity

� plně inovativní [7]

Především je třeba vycházet se slučitelnosti či neslučitelnosti marketingové koncepce

podnikání a výroby, nákupu, případně odbytu. Jde o závažné podnikové skutečnosti, kterými

výrobní podnik realizuje své cíle. [7]

12

1.2 Řízení oběžného majetku

Oběžný majetek se takto nazývá podle toho, že je neustále v pohybu neboli v oběhu.

Vyskytuje se v podniku v různých formách, mění svůj charakter a jedna jeho forma přechází

v druhou [10]:

peníze -> zásoby materiálu -> nedokončená výroba -> výrobky -> pohledávky -> peníze

Výdaje vynaložené na oběžný majetek se obvykle rychle vracejí podniku v tržbách. Z každé

původní koruny by tak na konci tohoto procesu mělo být korun o něco víc [4]. Rychle a beze

ztrát jsou k úhradě závazků použitelné pouze peníze. Pohledávky je možné přeměnit v peníze

rychleji než zásoby [10].

Oběžný majetek je nezbytnou a podstatnou součástí majetku podniku a jeho majetkové

struktury. Existuje ve všech podnicích, bez ohledu na jejich organizačně-právní podobu,

velikost, druh podnikatelské činnosti, věcné, ekonomické a jiné podmínky hospodaření,

vyjadřuje velmi pestré formy umístění podnikového kapitálu. Potřeba oběžného majetku

a nezbytnost kapitálového krytí je předmětem řízení jak věcného (hmotného), tak i řízení

finančního. [3]

Řízením oběžného majetku se rozumí vědomá podniková činnost zahrnující analýzu,

stanovení a udržování optimální výše, struktury a míry využívání tohoto majetku odpovídající

potřebám, možnostem a cílům daného podniku. Přitom se vychází ze záměrů podnikatelské

činnosti, respektuje se situace podniku a podmínky na trhu zboží, práce a kapitálu, využívá se

technických i ekonomických aspektů ovlivňujících potřebu oběžného majetku, navazuje se na

řízení ostatních podnikových aktivit, s nimiž toto řízení musí být koordinováno.

Charakteristickým příkladem je už jenom řízení fixního majetku, kdy tentýž stálý majetek

může vázat různou velikost oběžného majetku. S ohledem na finanční řízení, na oběžný

majetek zprostředkovaně působí též regulační opatření a nástroje státu ve sféře daní, úroků,

měnových kursů a deviz, respektive ve finančním hospodaření podniků. [3]

13

Řízení oběžného majetku v sobě věcně zahrnuje [3]:

� řízení celkové potřeby oběžného majetku

� řízení zásob

� řízení pohledávek

� řízení peněžních prostředků

� financování oběžného majetku

1.3 Teorie zásob

1.3.1 Význam zásob

Nejvýznamnější položku oběžného majetku podniku představují zásoby. Zásobami chápeme

tu část užitných hodnot, které byly vyrobeny a ještě nebyly spotřebovány. Zásoby tvoří

především časový, místní, kapacitní či sortimentní nesoulad mezi výrobou a spotřebou a kryjí

předvídané a nepředvídané výkyvy a poruchy. Negativní vliv spočívá v tom, že váží kapitál,

spotřebovávají další práci a prostředky a nesou s sebou i riziko znehodnocení, nepoužitelnosti

či neprodejnosti. [9]

Zásoby zahrnují dvě velké skupiny:

� nakupované od dodavatelů, tj. především skladovaný materiál a zboží

� vyrobené vlastní hospodářskou činností, tj. (hotové) výrobky, nedokončenou výrobu

(včetně polotovarů) a zvířata (určitého charakteru určení). Spíše výjimečně se ve

vlastní režii pořizuje skladový materiál a zboží [13]

Podle § 9 vyhlášky 500/2002 podnik udržuje zásoby v následujících skupinách majetku [8]:

� Materiál - suroviny, pomocný materiál, náhradní díly, obaly a obalové materiály.

Materiál představuje veškeré suroviny, které vstupují do výrobního procesu a jsou

součástí konečného výrobku. Stejně tak tato položka představuje vše, co umožňuje

podniku zajišťovat výrobní proces.

14

� Nedokončená výroba a polotovary - materiál, který již byl částečně opracován.

Tato položka je mezistupněm mezi materiálem a hotovým výrobkem. Veškeré

produkty, které již prošly výrobním procesem a nelze je považovat za materiál, ale ani

za hotový výrobek, tvoří nedokončenou výrobu.

� Výrobky - finální produkt

Výrobky jsou konečným produktem podniku. Tyto výrobky tak představují vlastní

výrobu, která je v konečné fázi určena k prodeji, nebo spotřebě uvnitř daného podniku.

� Zvířata - mladá chovná zvířata, zvířata ve výkrmu, kožešinová zvířata, ryby, včelstva,

hejna slepic apod. Účetní jednotka může současně vlastnit živý inventář, který

zahrnuje nejrůznější druhy zvířat. Dané druhy jsou pak podle zákona o účetnictví

rozdělovány do společných skupin.

� Zboží - produkty zakoupené za účelem následného prodeje v nezměněné podobě.

Podnik kromě vlastní výroby nabývá také nejrůznějších movitých věcí určených pro

následný prodej. Zbožím tak máme na mysli movité věci podniku a veškeré výrobky

vlastního výrobního procesu, které podnik dále zpeněžuje. [8]

Velikost zásob by měla být na jedné straně co nejmenší, zejména kvůli co nejnižšímu objemu

peněz, který je v nich vázán, ale třeba také v souvislosti s kapacitou a počtem skladů

a pracovníků v nich. Na druhé straně je ovšem vhodné mít k dispozici co možná nejvíce zboží

pro dostatečnou pohotovost dodávek, neboli pro co největší úroveň služeb a uspokojení

zákazníků. Jelikož se jedná o protichůdné požadavky, musí vedení podniku či zodpovědní

manažeři volit vhodný kompromis. Investování do zásob představuje mnohdy jednu

z největších finančních položek našich podniků, proto by mu měla být věnována náležitá

pozornost. [9]

1.3.2 Vývoj zásob

V zásobách je umrtvena značná částka peněz, podnik proto musí poměrně přesně znát výši

zásob v korunách i hmotných jednotkách, které potřebuje ke své výrobě a jaké množství musí

mít v každém okamžiku na skladě. [4]

15

Kolik zásob musí podnik mít na konci i na počátku roku tak, aby jich tam bylo dostatečné

množství, ale aby zbytečně nevázaly mnoho peněz, závisí na jejich druhu. Z tohoto hlediska

hovoříme o běžné (obratové) zásobě, pojistné zásobě, technické zásobě, sozonní zásobě,

havarijní zásobě apod. [4]

Běžnou (obratovou) zásobou rozumíme tu část zásob, která kryje potřeby (požadavky na

výdej materiálu) v období mezi dvěma dodávkami. V průběhu dodacího cyklu (vzdálenost

mezi dodáním dvou po sobě následujících dodávek) kolísá tedy její stav mezi minimální

(resp. pojistnou) zásobou a maximální zásobou (stavem bezprostředně po dodávce). Průměrná

běžná zásoba se v podmínkách blížících se plynulé a rovnoměrné spotřebě rovná polovině

průměrné dodávky.

Pojistná zásoba je ta část zásoby, která kryje odchylky od plánované (průměrné) spotřeby, od

plánované (průměrné) délky dodacího cyklu nebo výše dodaného množství. V některých

výrobních procesech se minimální a pojistná zásoba ztotožňují. Obecně se pojistná zásoba

pohybuje kolem relativně stálé výše a je v tomto smyslu předmětem normování.

Technickou zásobou se rozumí množství materiálu, které má krýt potřebu nezbytných

technologických požadavků na přípravu materiálu před jeho použitím ve vlastním procesu

transformace. Typickými příklady jsou vysychání dřeva, zrání odlitků, z čehož je zřejmé, že

jde většinou o zajištění standardní jakosti vstupujícího materiálu pro celou výrobní dávku. Je

dána technickými parametry technologických zásad. [5]

Sozonní zásoba slouží ke krytí spotřeby, pokud:

� probíhá rovnoměrně během celého roku, ale zásobu je možno doplňovat jen v určitém

období (v sezonně)

� nebo naopak spotřeba je sezonní, ale zásobu je nutno vytvářet postupně

� nebo se jedná o sezonní předzásobení sezonní spotřeby

Havarijní zásoba se vytváří tam, kde by nedostatek materiálu mohl způsobit závažné

poruchy v celém výrobním procesu. Je typická např. pro určité druhy náhradních dílů

v elektrárnách apod. [5]

16

Obrázek č. 1: Vývoj zásob a jejich charakteristiky

Zdroj: Ing. Preislerová, Ekonomika, 1995

Nejčastěji sledované zásoby:

� maximální zásoba

� minimální zásoba

� objednací zásoba

� okamžitá zásoba

� průměrná zásoba [11]

Maximální zásoba představuje nejvyšší stav zásoby, kterého je dosaženo v okamžiku nové

dodávky.

Minimální zásoba vyjadřuje stav zásoby těsně v okamžiku před příchodem nové dodávky na

sklad. Je dána součtem pojistné, technologické a havarijní zásoby. Pokud podnik

technologickou a havarijní zásobu neudržuje, je totožná se zásobou pojistnou. [11]

17

Objednací zásoba (také se nazývá jako bod objednávky nebo signální stav zásoby) ukazuje

takovou výši zásoby, při níž je třeba vystavit objednávku tak, aby nová dodávka došla

nejpozději v okamžiku, kdy skutečná zásoba dosáhne úrovně minimální zásoby.

Okamžitá zásoba muže být vyjádřena buď jako fyzická nebo dispoziční zásoba.

- Fyzická zásoba udává velikost skutečné zásoby ve skladu k určitému časovému okamžiku.

- Dispoziční zásoba se rovná fyzické zásobě, zmenšené o velikost uplatněných, ale ještě

nesplněných požadavků na výdej a zvětšené o velikost již odeslaných, ale dosud

nevyřízených objednávek na doplnění zásoby.

Průměrná zásoba představuje v ideálním případě aritmetický průměr denních stavů fyzické

zásoby za určité (zpravidla roční) období. [11]

Smyslem zásob je zajistit bezporuchový a plynulý výdej skladovaných položek do spotřeby.

Výše bude vždy ovlivněna požadavkem jištění před poruchami, které mohou ovlivnit

dispoziční množství v jednotlivých typech skladů. Poruchami v tomto smyslu mohou být:

� výkyvy či neplnění dodávek (od dodavatelů, z předchozích výrobních fází nebo

v odvádění hotových výrobků z výrobního procesu), tj. objemový faktor vytváření

zásob

� výkyvy v dodávkovém cyklu (od dodavatelů, ale i v rámci výrobního procesu mezi

jednotlivými provozy apod.), tedy časový faktor vytváření zásob. [5]

1.3.3 Řízení nákupu

Otázky související s managementem nákupu a zásob se týkají každého podniku, bez ohledu

na obor působnosti – odvětví, výroby, obchodu či služeb, ale i bez ohledu na to, zda jde

o organizaci hospodářskou či neziskovou. Pojem nákup a materiálové hospodářství

používáme jako synonyma. Pro objekt této činnosti používáme neutrální název materiál,

podobně jako v účetnictví. Pod tento pojem z hlediska nákupu obecně zahrnujeme nejen

základní, případně dosud neopracované, suroviny, ale i různé sestavy a polotovary i hotové

výrobky. Dále mohou být objektem nákupu stroje a zařízení, obchodní zboží a služby. [7]

18

Předmětem nákupní činnosti není tedy materiál v užším slova smyslu, ale každý fyzický

produkt a každá služba, které podnik nemůže sám vyrobit a je zde odkázán na externí

dodávky. [7]

Nákup představuje proces, který na jedné straně zahrnuje úkoly realizované na nákupním

trhu, jejichž úkolem je zajistit výrobní materiál, zařízení a služby pro interní zákazníky ve

výrobě, výzkumu/vývoji, pomocných a obslužných procesech i ve správě. To vyžaduje mít

k dispozici nástroje, na základě kterých je možno analyzovat potřeby, jejich přesnou

specifikaci, hledat potenciální dodavatele, hodnotit je, samozřejmě s cílem vytváření

dlouhodobých pozitivních vztahů s dodavatelem. Na druhé straně z toho vyplývají úkoly,

které musí nákup plnit uvnitř firmy, tj. plánování množství a termínů spotřeby, řízení zásob,

určování a optimalizace dodacích množství a termínů, tj. provádění materiálové dispozice.

V neposlední řadě je to účast na příjmu materiálu na straně vstupu do firmy a na jeho

skladování. [7]

Úkoly nákupu lze obecně shrnout takto:

� ujasnění potřeb

� stanovení velikosti a termínů potřeby, sledování potřeby

� hledání dodavatelů

� volba dodavatele

� tvorba objednávky

� kontrola a zúčtování dodávky

� skladování

� vyskladnění [7]

1.3.3.1 Charakteristika dodavatelských řetězců Dodavatelské řetězce a jejich řízení patří v současné době k oblastem, o něž je velký zájem

mezi odborníky. Termínem dodavatelský řetězec (Supply Chain) byl označen řetězec (či lépe

řečeno síť) firem, podílejících se na dodávce výrobků a služeb, a to od získávání surovin až

po uspokojení konečného zákazníka. [9] Jedná se tedy o celý systém složený z výrobců či

zpracovatelů, distributorů, prodejců (velkoobchodníků i maloobchodníků) a zákazníků, který

zahrnuje činnosti, jako je např. návrh výrobku, obstarání a řízeni materiálu a zásob, vlastni

19

výrobu, marketing, logistiku, vyřizováni objednávek, zákaznický servis, atd. Všechny

subjekty v dodavatelském řetězci jsou propojené především tokem zboží či materiálu,

informací a kapitálu, a to jak ve směru k zákazníkům či odběratelům (downstream), tak ve

směru k dodavatelům (upstream) [9]:

Obrázek č. 2: Základní toky v dodavatelských řetězcích

Zdroj: Kuncová, VŠE Praha, 2006

1.3.4 Řízení zásob

Specifickým souborem aktivit, které se v podmínkách rovnovážné tržní ekonomiky stávají

dominantním úkolem nákupního managementu v podniku, je řízení zásob. Nákupní útvar

odpovídá za řízení výrobních zásob, které zahrnují velmi početný a rozmanitý sortiment. [6]

Řízení nákupu a zásob musí vycházet z následujících informací: stav objednávek, termíny

objednávek, výše objednávek a rozsah skladování. Problém určení optima jednotlivých

veličin, které mohou mít z hlediska přibližování k maximu či minimu opačné tendence, musí

být řešen na základě požadavku minimalizace celkových nákladů. V úvahu přicházejí

zejména náklady [7]:

� náklady pořizovací – souvisí s každou tvořenou objednávkou (náklady na přepravu,

vystavení a odeslání objednávky, administrativní činnost)

� náklady skladovací – náklady na prostory, manipulaci, úroky, ztráty ze skladování

(u jednotlivých manipulačních činností jde o komplexní kalkulaci nákladů)

� náklady nedostatku – tj. zejména náklady vzniklé chybným určením výše a času

spotřeby, ale i cenové diference, pokuty, ušlý zisk, prostoje kapacit, ztráta zboží

a ztráta goodwilu [7]

20

Uvedené náklady je třeba brát v úvahu při každém rozhodování konkrétního případu. Tzn. při

určování optimálního okamžiku objednání, optimálního stavu zásob, optimálního objednacího

množství. [7]

Řízení zásob tvoří soubor relativně samostatných činností, jejichž účelem je (na základě

zaměření a programu činnosti podniku) zajišťovat plynulý, bezporuchový chod výroby

a prodeje potřebným množstvím zásob. A to v odpovídající struktuře, kvalitě, ve správné

době, na potřebném místě, při minimálních nákladech spojených s hospodařením se zásobami.

Zahrnuje analýzu minulého a současného vývoje a především určování budoucího

předpokládaného vývoje zásob a jeho hodnocení. Je součástí celkového řízení aktiv (majetku

a majetkové struktury) podniku a zároveň podkladem pro finanční, kapitálové krytí zásob. [3]

Pohyb a tok výrobků jsou klíčové koncepty v řízení zásob (a rovněž v celém dodavatelském

řetězci), neboť když se tok zastaví, přidá se hodnota (pokud ovšem skladovaný výrobek není

ten, který získává na hodnotě dlouhodobě). Je-li tok výrobků důležitý, proč bychom tedy

potom měli na skladě udržovat nějaký stav zásob? [1]

Následuje souhrn důvodů:

� Odstranění vazby mezi nabídkou a poptávkou. Sklady vlastně stojí mezi nabídkou

a poptávkou, kde je možné objevit následující příklady zásob:

- zásoby z dodávek surovin pro zavedení výroby

- v podobě probíhající práce a rozpracovaných výrobků, možná

předpokládaných výrobků na zakázku

- zásoba konečných výrobků pro okamžité vyřizování zakázek

� Bezpečnost / ochrana, například

- ochrana proti nejistotě vůči dodavatelům

- pokrytí neočekávané poptávky

- fyzická ochrana, zajištěná skladovým objektem

� Očekávání poptávky, například

- zvyšování poptávky z důvodu sezony nebo reklamy

- slevy za dodávky velkého množství zboží

21

� Poskytování služeb odběratelům (vnitřních a vnějších), například

- cyklické zásoby hotových výrobků

- dostupnost pohotovostní zásoby pro případ neočekávané poptávky [1]

Úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která umožňuje kvalitní splnění jejich

funkce vyrovnávat časový a množstevní nesoulad mezi procesem výroby u dodavatele

a spotřeby u odběratele. Dále tlumit či zcela zachycovat důsledky náhodných výkyvů těchto

dvou navazujících procesů včetně jejich logistického propojení. [6]

Operativní řízení zásob má zabezpečit udržování konkrétních druhů zásob materiálů v takové

výši a struktuře, odpovídající potřebám vnitropodnikových spotřebitelů (uživatelů). A to

s minimálním vynaložením nákladů na jejich pořizování, doplňování, skladování, udržování

a správu i nákladů vznikajících v důsledku případného neuspokojení náhodně kolísajících

potřeb. [6]

Pro operativní řízení zásob lze využít i tzv. zásobovací rovnici.

KS = PS + N – S

kde:

KS = konečný stav zásob

PS = počátečný stav zásob

N = nákup zásob během období

S = spotřeba zásob během období [2]

Strategické řízení zásob, někdy také finanční řízení zásob, je představováno souborem

rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může z celkových disponibilních

zdrojů optimálně vyčlenit na jejich finanční krytí. [6]

Úroveň řízení zásob zejména ovlivňují následující faktory [5]:

� vnější

- nákupní marketing

- doprava

22

- umístění podniku

- pružnost dodavatelů

� vnitřní

- technická příprava výroby

- úroveň logistických procesů

- charakter výrobního procesu

- rozsah sortimentu

- charakter spotřeby (trend)

- úroveň řízení a zainteresovanost [5]

Ve finančním účetnictví zásoby vylepšují účetní rozvahu podniku. Nicméně skladování

s sebou nese rovněž náklady, což se projevuje v peněžním zisku a ve výkazech ztrát. Obrat

zásob také znamená prodej a zisky v obchodním podnikání; tedy čím rychlejší je obrat zásob,

tím větší je ziskovost. Klíčové aspekty, o kterých je nutno v rámci řízení zásob uvažovat,

jsou:

� Určení výrobků, které budou skladovány, a místo, kde budou skladovány.

� Udržení stavu zásob, který je potřeba k uspokojení poptávky.

� Udržení nabídky.

� Stanovení – kdy objednat (načasování).

� Stanovení – kolik objednat (množství). [1]

Řízení zásob je tedy metodou, jak řídit tok výrobků v dodavatelském řetězci a dosáhnout

požadované úrovně služeb za přijatelnou cenu. Je to otázka nalezení rovnováhy mezi náklady

na skladování a cenou za poskytování požadované služby na úrovni, kterou si přeje odběratel

či spotřebitel. Výše zásob však na jedné straně nemůže být nedostatečná (váznoucí provoz),

ale ani nadbytečná (dodatečné náklady správy, neefektivní využití finančních zdrojů). Je-li

objem zásob vysoký, pak je vysoká i cena služby; je-li na skladě málo zásob, pak budou nízké

jak náklady, tak i úroveň služby. Ideálním cílem jsou nicméně nízké náklady a vysoká úroveň

služby. [1]

23

Obrázek č. 3: Vztah nákupu a skladování

Zdroj: SYNEK, Miloslav a kolektiv, Manažerská ekonomika, 2007

1.4 Strategie řízení zásob

Zásoby jsou pro podnik zcela nepostradatelné. Umožňují vytvoření úspor nákladů na

přepravu, využití množstevních slev a zejména podporují zákaznický servis. Jestliže chce

podnik zásoby optimalizovat, musí mít možnost regulovat jejich množství. Hlavním kritériem

pro optimalizaci většinou bývají celkové náklady (minimum) nebo výše očekávaného zisku

(maximum). Cílem optimalizace je zjištění, kdy a jaké množství zásob objednávat, aby cílová

funkce dosáhla požadovaného extrému. Tento extrém se nachází v situaci, kdy podnik má

dostatečnou výši zásob a zároveň jsou s nimi spojeny minimální náklady či maximální zisk.

Optimalizace by měla eliminovat případ, kdy jsou v zásobách vázány značné oběžné

prostředky, které způsobují růst nákladu a zastarávání skladových zdrojů. [15]

24

1.4.1 Typy strategií řízení zásob

Systém řízení zásob poptávkou

=> jedná se o tažný systém, kdy jsou zásoby doplňovány v případě potřeby v okamžiku, kdy

jejich množství klesne pod předem stanovenou minimální hranici. Aplikace tohoto systému

předpokládá neomezenou zásobu produktu u dodavatele, což je v reálném světě málo

pravděpodobné.

Systém řízení zásob plánem

=> tlačný systém funguje na základě předem stanoveného podrobného plánu doplňování

zásob v jednotlivých časových obdobích. Takovéto stanovení je možné za předpokladu

předvídatelné poptávky a budoucích požadavků odběratelů. Aby systém fungoval tak, jak má,

je nutné podrobné sledování pohybu zásob a vysoký stupeň centralizace řízení materiálového

toku v podniku.

Kombinovaný systém řízení zásob

=> tento systém se využívá zejména v situacích, kdy je nutné respektovat změny prostředí.

V určitých případech bude přirozenější aplikovat tažnou strategii a v jiných naopak strategii

tlačnou. [15]

1.5 Metody řízení zásob

1.5.1 Metoda ABC

Položek zásob je několik druhů. Podnikatelský subjekt může ovšem skladovat jednu konkrétní

položku (kvalitativně shodný polotovar ve shodných jednotkách), ale současně též položky,

jejichž kvalita a naturální jednotky jsou naprosto odlišné. V případě sledování konkrétních

položek jsou metody řízení zásob poměrně snadné. V případě, kdy je však podnik schopen

skladovat těchto položek velké množství, není sledování individuálních hodnot dost dobře

proveditelné. Současně je i takovéto sledování značně nákladné. V tomto případě je pak

efektivnější jednotlivé položky rozčlenit do skupin. Pro efektivní rozhodování o stavu,

přírůstku, nutné změně a trendu položek je dobré jednotlivým druhům přiřadit určitou váhu

důležitosti. Tedy, věnovat různým položkám zásob různou míru pozornosti. [8]

25

Základem metody ABC je diferenciace zásob do 3 skupin. Na každou z dané skupiny zásob je

pak aplikován rozdílný způsob řízení. Tato metoda využívá Paretova pravidla (80:20) při

rozdělování zpracovávaných materiálů. [8]

Skupina A představuje zásoby s vysokou hodnotou a menším počtem položek (vlna na příze,

ocelové ingoty na odlitky apod.). Jejich hodnota má hlavní podíl na celkové roční hodnotě

spotřebovaných materiálů. Je účelné podrobně sledovat a plánovat stav zásob na základě

optimalizačních propočtů a norem stavu zásob. Uplatňuje se precizní způsob řízení

a permanentní kontrola zásob.

Skupina B obsahuje položky, u kterých celkový počet položek odpovídá podílu na celkové

spotřebě. Tyto zásoby jsou méně často sledovány a upřednostňuje se udržovat větší zásoby

a objednávat větší dodávky (barvivo na látky, dřevo na výrobu pian apod.).

Skupinu C představují zbývající položky, tj. položky s velkým počtem druhů a nízkým

podílem na celkové spotřebě. Zásoby jsou sledovány minimálně, významně větší je objem

pojistné zásoby (šrouby a matky při výrobě aut, lepidlo na lepení bot). [8]

Typickým kritériem pro zařazení do skupin může být [5]:

Skupina A …… 20 % položek, které mají 80 % podíl na celkovém obratu.

Skupina B …… dalších 30 % položek, které mají 15 % podíl na celkovém obratu.

Skupina C …… zbývající položky, které mají zhruba 5 % podíl na celkovém obratu.

1.5.2 Metoda JIT (japonský název Kanban)

Cílem této metody je stav, kdy zásoby dosahují nulového objemu. Předpokladem je, že

odběratel má sjednané smlouvy se svými dodavateli zásob a je možné dohodnout přesné

termíny zásobování tak, aby zásoby mohly být ihned využity ve výrobě. Základem je dodání

materiálu odběrateli přímo do jeho výrobních prostor, aby mohly být zásoby ihned využity ve

výrobě. Proto odběratel vyčleňuje svému dodavateli prostory v areálu své firmy. Tento postup

je ovšem závislý na přesnosti dodavatelů – opožděním dodávky dochází k pozastavení

výroby. [8]

26

V ideálním případě tento princip dokáže ušetřit náklady na skladování, evidenci zásob,

pojištění apod. Realita však klade systému řadu překážek – existence nekvalitních výrobků,

spolehlivost dopravy, vznikající poruchy v celé délce zásobovacího řetězce atd. [8]

Metoda JIT tak vyžaduje:

- přímou kontrolu kvality,

- pravidelné a spolehlivé dodávky,

- blízkost výroby,

- spolehlivé komunikace,

- poskytování bezprostředních informací u odběratele,

- princip jediného zdroje (dlouhodobé smlouvy).

Metoda JIT přináší odběrateli řadu výhod:

- nižší ceny při nákupu při zajištění 100% kvality,

- úspory z eliminace vstupní kontroly,

- úspory na skladování (sklady, pracovníci, energie),

- snížení vázanosti kapitálu v zásobách.

Pro dodavatele to znamená:

- zkrácení průběžné doby,

- snížení vázanosti kapitálu v zásobách,

- snížení zásoby rozpracované výroby,

- snížení zásoby hotových výrobků. [8]

1.6 Kontrola hospodaření se zásobami

Důležitou součástí řízení zásob je samozřejmě kontrola hospodaření s nimi. Pro kontrolu

hospodaření se zásobami se používají rychlost a doba obratu zásob. [12]

27

1.6.1 Rychlost obratu zásob

Rychlost pohybu zásob při vytváření a poskytování produktu se vyjadřuje ukazateli obrátka

a doba obratu. Tyto ukazatele charakterizují rychlost procesu přeměny finančních prostředků

vložených do nákupu surovin, materiálu a nakupovaných dílů v zásoby rozpracovanosti, poté

v zásoby hotových výrobků (nacházejících se výrobě, resp. v různých fázích distribuce)

a v tržby, po jejichž inkasování může dojít k opakování celého koloběhu. [12]

1.6.1.1 Obrátka zásob

Obrátka zásob udává, kolikrát se za rok průměrná zásoba přemění v tržby. Vyjadřuje tedy

počet obratů. [12]

Průměrnou zásobu lze při rovnoměrné spotřebě určit:

maximální zásoba + minimální zásoba

2

1.6.1.2 Doba obratu zásob

Doba obratu zásob vyjadřuje dobu, za kterou zásoby projdou jednotlivými fázemi koloběhu až

po přeměnu v tržby. Čím je tato doba kratší, tím menší množství zásob je v logistické síti

vázáno. [12]

28

1.7 Modely řízení zásob

1.7.1 Charakteristika modelů

Veškeré modely řízení se v základu odvíjejí od charakteru poptávky. Nejprve je nutné určit,

zda je poptávka deterministická, tzn. pevně daná (např. spotřeba polotovaru při výrobě

nějakého výrobku je určena objemem výroby, který je předem daný), nebo stochastická, tzn.

neurčitá a lze ji odhadovat pouze na základě jistých pravděpodobností (např. stochastická

poptávka je poptávka po zboží nově uváděném na trh). Na základě analýzy (např. EW matice)

je důležité určit, zda u nějaké skladové položky může nastat nedostatek její zásoby. Jestliže

podnik chce tuto situaci eliminovat, musí vytvořit tzv. pojistnou zásobu, která dokáže krýt

výkyvy poptávky. Při řízení zásob je nezbytné počítat s časovým nesouladem, který vzniká

mezi vytvořením objednávky a doručením zásob do místa určení, tudíž je velmi důležitým

mezníkem bod znovuobjednání, který musí předcházet vyčerpání skladové zásoby. [15]

Nejčastějším optimalizačním kritériem v modelech zásob bývá minimalizace celkových

nákladu nebo maximalizace dosahovaného zisku. Náklady se dále dělí na náklady skladovací,

které se vztahují ke každé jednotce zásoby umístěné ve skladu. Jedná se o podíl na nájmu,

pojištění, manipulaci se zbožím či spotřebu energie. Další část celkových nákladu tvoří

pořizovací náklady, které souvisí s každou tvořenou objednávkou (např. náklady na přípravu,

vystavení a odeslání objednávky, administrativní činnost). Poslední složkou jsou náklady

z nedostatku zásoby. Takovéto náklady vznikají z neuspokojené poptávky a muže se jednat

o penále, ztrátu z přerušení výroby či ušlý zisk za nerealizovaný obchod. [15]

1.7.2 Charakteristika parametrů v modelech

V oblasti objednávek sledujeme [13]:

� rytmus objednávky - časový interval mezi pravidelně se opakujícími objednávkami,

� rytmus dodávky - časový interval mezi pravidelně se opakujícími dodávkami,

� pořizovací lhůta dodávky (PLD) - časový interval, který uplyne od okamžiku

objednávky (kdy odešleme objednávku) do okamžiku dodávky (kdy máme zboží na

29

skladě). PLD muže být deterministická nebo stochastická. V nejjednodušších

modelech se PLD zanedbává a volí se okamžik objednávky = okamžik dodávky. [13]

Objednávky se řídí podle dvou základních strategií:

� objednávka je vystavena v okamžiku, kdy zásoba klesne na předem stanovenou mez,

která označuje jeho bod znovuobjednávky. Je tedy třeba plynule sledovat stav zásob

a při poklesu na stanovenou mez objednat dodávku. Při tomto procesu provádíme

spojité sledování zásoby. Všechny objednávky mají stejnou velikost (ale délka

intervalu mezi nimi se může lišit). Počet objednávek (dodávek) za jednotku času

označujeme jeho intenzitu objednávek (dodávek)

� časové intervaly mezi objednávkami jsou konstantní. V těchto intervalech se sleduje

velikost zásoby a dle ní se objedná příslušné množství. V tomto systému jsou zásoby

sledovány periodicky. Intenzita objednávek je konstantní, liší se jejich velikostí. [13]

1.7.3 Deterministické modely

Známe-li předem přesně velikost potřeby, která má být ze zásoby uspokojována, a není třeba

ani u dodávek od dodavatele počítat s náhodnými výkyvy, je zřejmě bezpředmětné vytvářet

jakoukoli pojistnou zásobu. Proto všechny deterministické modely optimalizují pouze

obratovou složku zásoby a nákladové optimum se hledá pouze pomocí nákladů na skladování

jednorázových nákladů na doplnění zásoby. V praxi se jen zcela výjimečně vyskytují situace,

které by nebyly ovlivněny nejistotou a mohly být zobrazovány deterministickými modely.

[13]

1.7.3.1 Model optimální velikosti objednávky (EOQ)

Model EOQ (Economic Order Quantity) je jedním z nejstarších (formulovaný roku 1915), ale

dosud jedním z nejpoužívanějších modelů. Aby mohl být aplikován, musí být poptávka

předem známá a čerpání zásob ze skladu rovnoměrné. Dále je nutné, aby velikost a pořizovací

lhůta objednávek byla konstantní. [15] Nákupní cena je nezávislá na velikosti objednávky

(neuvažují se množstevní slevy), není připuštěn vznik nedostatku zásoby, k doplnění skladu

30

dochází v okamžiku jeho vyčerpání. Předpokládá se, že dodavatel bude mít objednávané

zboží vždy k dispozici. V praxi se často model EOQ I používá pro zachycení

předpokládaných jevů a pro výpočet možné optimalizace. [15]

Pro určení optimální velikosti objednávky se nejčastěji používá přístup minimalizace

celkových nákladů spojených s objednávkou a skladováním zboží, jehož výsledkem je

výpočetní vztah známý pod zkratkou EOQ (Economic Order Quantity) [9]:

Qopt = √ (2 * S * Np) / Ns

kde:

q* = optimální velikost objednávky při minimalizaci nákladů (EOQ),

S = plánovaná spotřeba za období,

Ns = skladovací náklady,

Np = pořizovací náklady

Ze získaného výsledku lze odvodit následující veličiny [2]:

- průměrná optimální zásoba = Qopt / 2

- optimální počet dodávek = S / Qopt

- dodávkový cyklus = (Qopt / S) * počet dní

Celkové náklady na zásoby (CN) získáme jako součet fixních nákladů FN na všechny

objednávky a variabilních nákladů VN spojených se skladováním zboží v průběhu roku [9]:

CN = FN + VN = Ns * q/2 + Np * S/q

Minimální celkové náklady na zásoby získáme ze vzorce [9]:

CN* = √ 2 * S * Ns * Np

31

1.7.4 Stochastické modely

Při rozhodování o řízení stavu zásob je nutné uvažovat i vznik případného nedostatku zásoby.

Je třeba rozhodnout, zda je akceptovatelné, aby zásoba v nějakém okamžiku nebyla

k dispozici. S tímto termínem souvisí i otázka vytvoření tzv. pojistné zásoby, jejíž velikost

ovlivňuje pravděpodobnost vzniku nedostatku zásoby. Při řízení zásob je dále třeba brát do

úvahy i čas, který uplyne od vystavení a odeslání objednávky na danou jednotku zásoby do

okamžiku než zásoba skutečně přijde na sklad. Tento interval se označuje jako pořizovací

lhůta dodávky. Pořizovací lhůta dodávky může být rovněž deterministická nebo stochastická.

[16]

1.7.4.1 Miller – Orrův model

Tento model vychází z předpokladu, že stav oběžných aktiv (zásob, peněžních prostředků)

v podniku se v průběhu času mění velmi nepravidelně. Snahou každého podniku je, aby se

výše skladových zásob pohybovala v určitých hranicích, tj. mezi maximálním a minimálním

limitem. Toto rozpětí závisí na cash flow, nákladů na prodej cenných papírů a nepřímo také

na úrokové sazbě. [2]

Základním parametrem Miller – Orrova modelu je dolní hranice zásob DH (minimální

množství, pojistná zásoba). Potom rozpětí R mezi dolní a horní hranicí HH je dáno vztahem:

R = 3 * [(3 * Np * rozptyl dodávek) / (4 * Ns)] 1/3

Pak bod návratu BN, tedy úroveň zásob, kdy je nutno zásoby doplnit nebo je naopak

transformovat do jiné, likvidnější majetkové formy (která nese zisk) je dán vztahem:

BN = DH + R / 3

Tyto modely byly původně vytvořeny v souvislosti s poptávkou po hotovosti, tedy po

penězích. Jeho využití v řízení zásob je dáno analogií mezi penězi a zásobami jako oběžných

aktiv podniku. [2]

32

2. Vlastní práce

2.1 Firma Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo

Obchodní jméno: Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo

Sídlo: Znojmo, Družstevní 3615/8

PSČ: 670 27

IČ: 00030619

Právní forma: výrobní družstvo

Zapisovaný základní kapitál: 5 000 000,- Kč

Základní členský vklad: 4 000,- Kč

Logo:

2.1.1 Historie a působení družstva

Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo je družstvo téměř se šedesátiletou tradicí. První stolařské

družstvo ve Znojmě bylo založeno roku 1946. Zakládající družstvo mělo 31 členů. V roce

1950 družstvo přijalo nový název DŘEVOTVAR, lidové stolařské družstvo ve Znojmě,

a mělo již více než 100 členů. Zřejmě nejúspěšnější období bylo v letech 1965 až 1990, kdy se

družstvo extenzivně rozvíjelo, mělo více než 600 členů a na území okresu Znojmo zřídilo

několik provozoven a vlastních prodejen. Dále provozovalo praktickou výuku učňů.

Sortiment v té době byl velmi různorodý – nábytek, čalounění, rákosový nábytek, kovové

regály, lyžařské hole.

V roce 1992, ve změněných politických a hospodářských podmínkách, se družstvo

transformovalo, zůstalo však stále jedním právním subjektem s názvem DŘEVOTVAR,

výrobní družstvo Znojmo. Splátky úvěrů a výplata transformačních podílů představovaly pro

družstvo existenční problémy. Následovalo zrušení všech výrobních aktivit kromě nosného

programu (= hlavní provoz ve Znojmě) a prodej některých uvolněných prostor. Došlo také ke

značnému snížení pracovníků a členů družstva až na současných 130 zaměstnanců (z toho je

33

100 členů družstva a z celkového počtu zaměstnanců je 34 žen). Koncem roku 2006 se

družstvo vypořádalo s výplatou všech splatných podílů členům a se splacením úvěrů.

V ostatních nemovitostech, které pronajímá, má dostatečnou rezervu majetku.

Od roku 1952 je družstvo členem Svazu českých a moravských výrobních družstev a od roku

2006 je družstvo členem Klastru českých nábytkářů, se kterým se zúčastňuje výstav nábytku

a snaží se získat odbyt na Ukrajině. Družstvo spolupracuje s předními českými architekty.

Také bylo několikrát oceněno za své produkty „Design centrem ČR“.

Družstvo je držitelem certifikátu systému jakosti ISO 9001/2001 pro činnost „Výroba

a montáž nábytku, komplexní zařizování interiérů“. Základem systémového zajištění jakosti

je dobré vedení, které se podílí nejpodstatnější měrou na dodržení jakosti analýzou úkolů,

které mají být splněny, využitím zkušeností a poznatků k jejich splnění, personální politikou

firmy včetně péče o kvalifikaci personálu a v neposlední řadě vytvořením takové organizační

struktury a pracovního prostředí v ní, že je možné plnit jednotlivé úkoly se zcela jasným

vymezením odpovědnosti každého pracovníka.

Příručka jakosti představuje nejvyšší úroveň dokumentace v systému řízení jakosti družstva

a je prohlášena vedením družstva za závazný řídící dokument a od svého schválení je závazná

pro všechny zaměstnance družstva.

2.1.2 Předmět činnosti družstva

a) truhlářství

b) výroba čalounění

c) výroba kartonů

d) sušení řeziva

e) silniční motorová doprava

f) broušení dřevoobráběcích nástrojů

g) koupě a prodej zboží mimo zboží vyhrazeného zvláštními předpisy

h) ubytovací služby

i) projektová činnost v oboru truhlářském

34

Hlavní činností družstva je truhlářská výroba. Hlavní produkci tvoří výroba bytového

nábytku, výroba kancelářského nábytku a výroba na zakázku. Družstvo se orientuje na výrobu

dýhovaného nábytku, který je ve vyšší cenové skupině, a proto i prodejnost je náročnější.

Na hospodářský výsledek družstva má stále vliv velká konkurence na tuzemském trhu

s nábytkem. Cílem je vyrábět nábytek vysoké kvality a cenově konkurovat nábytku z dovozu.

Vývoz nábytku probíhá v oblasti sériově vyráběného nábytku, a to na Slovensko a do

Maďarska. Rovněž se začaly realizovat zakázky v Rusku a v Rakousku a přes obchodní firmy

jsou realizovány do celého světa.

2.1.3 Vnitřní organizační struktura

Družstvo je rozděleno na samostatná hospodářská střediska a středisko správní. Střediska

nemají právní subjektivitu.

Hospodářská střediska jsou utvářena podle těchto zásad:

1) HS tvoří uzavřený odpovědnostní okruh hospodářské činnosti s jednoznačně

vymezenou působností

2) v čele HS stojí jediný odpovědný vedoucí

3) činnost HS je plánována, evidována a kontrolována

4) za hospodářské středisko je možno účelně a hospodárně

- sledovat potřebu pracovníků

- sledovat výkony, náklady a hospodářský výsledek

5) každému HS jsou svěřeny potřebné výrobní fondy a další prostředky, základní

počet nezbytných pracovníků. HS nese odpovědnost za svěřené majetkové

hodnoty, za řádné hospodaření a jejich efektivní využívání

6) Hospodářská střediska jsou rozdělena na výrobní a nevýrobní

Správní středisko sídlící na Družstevní ulici ve Znojmě je členěné na následující úseky:

� sekretariát, který zabezpečuje

- řízení porad vedoucích úseků

35

- řízení schůzí představenstva družstva

- organizaci členských schůzí

- činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany

- činnost spojenou s ochranou životního prostředí

- péči o HM, nákup a prodej HM, nákup energií

- činnost rekreačních zařízení

� ekonomický úsek, který zabezpečuje

- zpracování účetnictví za družstvo celkem včetně správy všech daní

- mzdovou a personální agendu

- plánování, tvorbu cen a fakturaci

- řešení právních sporů

- zodpovídá za zavedení a udržování systému managementu jakosti

- zodpovídá za řízení dokumentů a archivaci

� obchodní a technický úsek, který zabezpečuje

- řízení celkové obchodní činnosti družstva

- prodej výrobků a služeb

- zpracování předvýrobní a výrobní dokumentace

- zpracování THN spotřeby materiálu a spotřeby mezd

- vydává výrobní příkazy a vyhodnocuje jejich plnění

- vývoj a propagaci výrobků a činnosti družstva

� výrobní úsek, který zabezpečuje

- řízení celkové výrobní činnosti družstva

- zpracování sortimentních podkladů pro vydávání VP

- nákup materiálu a ostatního zboží na hospodářská střediska

- vývoj výrobků

Výrobní hospodářská střediska:

� 11 Znojmo, Družstevní 8 (výroba nábytku – truhlářství, sušení řeziva, výroba kartonů)

36

Nevýrobní hospodářská střediska:

� 06 Blížkovice (pronájem budov)

� 10 Olbramkostel (skladovací prostory a pronájem budov)

� 21 Kuchařovice (provozní pracoviště)

� 221 Dětský tábor Podhradí (rekreační zařízení)

� 223 Chata malá Bítov (rekreační zařízení)

� 24 Znojmo, Družstevní 8 (dopravní středisko)

� 26 Znojmo, Družstevní 8 (středisko údržby – zámečnictví, broušení dřevoobráběcích

nástrojů)

� 32 Znojmo Otmara Chlupa (prodejna – koupě a prodej zboží, mimo zboží

vyhrazeného zvláštními předpisy)

2.1.4 Struktura zaměstnanců

Celkový počet zaměstnanců je 130, z toho je 100 členů družstva. Z celkového počtu

zaměstnanců je 34 žen.

Tabulka č. 1 a č. 2: Vzdělání a zařazení zaměstnanců

Zdroj: interní podklady družstva

Vrcholovou odpovědnost za řízení lidských zdrojů má předseda družstva, odpovědnost za

plnění požadavků na vzdělání a personální evidenci má mzdová účetní.

Systém firemního vzdělávání probíhá v družstvu plánovaně, tzn. na základě legislativních

period jednotlivých typů školení, případně na základě operativní potřeby družstva. Nově

Vzdělání:

Základní 21

SO 75

ÚSO 27

ÚSV 4

VŠ 3

Zařazení z toho ženy

Výrobní dělníci 72 18

POP a režijní 21 4

THP 37 12

37

nastupující pracovníci absolvují vstupní školení, při kterém jsou seznámeni s pravidly

o BOZP, PO a SMJ na pracovišti. Toto je zaznamenáno v osobní kartě pracovníka. Dále jsou

prováděna periodická školení v profesích: obsluha dřevoobráběcích strojů, zdvihací zařízení,

vazač, svářeč, elektro, obsluha kotelny, řidič.

Odborná způsobilost stávajících pracovníků je dána jejich vzděláním, praxí a pracovním

zařazením. Vzdělání a praxe technickohospodářských pracovníků je dle potřeby doplňována

odbornými školeními.

2.2 Skladové zásoby

2.2.1 Oceňování zásob

Nakoupené zásoby materiálu jsou oceňovány pořizovacími cenami zahrnutými ve

vnitropodnikovém ceníku materiálů. Ostatní náklady pořízení (doprava, clo, apod.) a cenové

rozdíly vyplývající z rozdílných nákupních cen jsou vedeny na analytických účtech

a postupně rozpuštěny do nákladů dále uvedenými vzorci. U drobného hmotného majetku

účtovaného do zásob jsou pořizovací náklady součástí ceny.

Cenové rozdíly celkem nesmí činit více než 2,5 % ke konci účetního období. U jednotlivých

druhů materiálu se provádí přecenění průběžně v roce, pokud cenová odchylka je větší

než 5 %.

Zásoby vytvořené vlastní činností jsou oceňovány ve vlastních nákladech, tj. v přímých

nákladech včetně rozpuštěné plánované výrobní režie.

Vzorce pro rozpuštění nákladů pořízení a cenových rozdílů do nákladů u materiálu a zboží:

P % = (Dz + Dp) / (Zz + Zp)

Rd = V * P / 100

38

Kde: P = procento přepravy ze zásob materiálů (případně ostatních nákladů pořízení)

Dz = stav pořizovacích nákladů na počátku měsíce

Dp = přírůstek pořizovacích nákladů za běžný měsíc

Zz = stav zásob materiálů a zboží na počátku měsíce

Zp = přírůstek stavu zásob materiálů a zboží za běžný měsíc

V = výdej materiálů za běžný měsíc

Stejný postup je i při rozpuštění cenových rozdílů, s tím, že „stav a přírůstek pořizovacích

nákladů“ je nahrazen „stavem a přírůstkem cenových rozdílů“.

Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo ke své činnosti využívá ekonomický systém POHODA.

Jedná se o jeden z nejrozšířenějších ekonomických softwarů v České a Slovenské republice.

Ekonomický systém POHODA je komplexní účetní a ekonomický software pro malé, střední

a větší firmy z řad fyzických i právnických osob. Beze zbytku splňuje nároky na ekonomické

systémy pro vedení účetních agend a řízení firmy.

2.2.2 Specifikace zásob

MATERIÁL

Materiál se dělí dle druhu určení:

1) Základní – hmoty, které při výrobním procesu přechází zcela nebo zčásti přímo do

výrobku a tvoří jeho podstatu. Jsou obsaženy v technicko-hospodářských normách

materiálu (THN) a v kalkulacích výrobků (např. dřevotříska)

2) Pomocný – přechází také do výrobku, ale netvoří jeho podstatu. Je obsažen v THN

(např. lak, brusivo)

3) Provozovací – nepodílí se přímo na výrobku, ale jsou zapotřebí pro provoz organizace.

Nejsou obsaženy v THN (např. mazadla, palivo, čisticí prostředky)

4) Náhradní díly – předměty určené k uvedení hmotného majetku do původního stavu.

5) Obaly – slouží ochraně a dopravě nakoupeného materiálu, zboží a vlastních výrobků.

Obaly mohou mít charakter pomocného materiálu (např. kartony) nebo provozovacího

(např. vlnitá lepenka proložena mezi kusy nábytku při přepravě).

39

Speciálně kartony se nakupují buď od cizích dodavatelů, nebo si je družstvo vyrábí

samo. Při vlastní výrobě pro vlastní spotřebu se aktivují jako materiál a do výroby jsou

zadávány v souladu s požadavky na výrobu finálního výrobku výrobními příkazy.

6) Drobný hmotný majetek v hodnotě do 1 000,- Kč bez DPH (např. nářadí, ochranné

pomůcky apod.)

Všechen materiál se přijímá na sklad jednotlivých provozoven na základě příjemek

a spotřeba se účtuje na základě výdejek, převodek, které vystaví ten, kdo materiál přijímá

nebo vydává a kdo má za něj hmotnou odpovědnost (skladník, mistr, vedoucí).

Podnik vede materiál na skladě podle charakteru a jeho vlastností (dřevo, laky, ostatní –

pevné látky) tak, aby bylo možné ho snadno transportovat na určité pracoviště výroby. Dále je

možné sklady dělit na sklady pro hotové výrobky (expediční) a na sklady polotovarů.

Značení příjemek, výdejek, převodek:

Druh pohybu: 2 Příjemka externího materiálu (faktury dodavatelů)

3 Příjemka interního materiálu (aktivace vlastního materiálu)

501 Převod materiálu mezi provozovnami

601 Výdej přímého materiálu na výrobní příkaz

602 Výdej režijního materiálu na opravy

702 Prodej materiálu

Mimo uvedeného druhu musí být doklady opatřeny pořadovým číslem, datem, podpisy

přijímajících a vydávajících materiál.

Skladový materiál je značen osmimístnými čísly, z nichž zpravidla první tři až pět označují

specifické označení celé skupiny materiálu, další čísla druh dodavatele, a to např. následovně:

001 00 řezivo

001 10 dýha

390 001-041 kovo Strnad

901-980 režijní materiál

40

Materiál je v ceníku materiálu oceněn na základě průměrných pořizovacích cen. Tato cena se

skládá ze skutečné ceny pořízení, souvisejících nákladů a odchylek od skutečné ceny.

Průměrnou cenu pořízení stanoví zásobovač na základě hospodářských smluv, případně

dohod s dodavateli materiálu.

Nová čísla na nové materiály provádí pracovník technického úseku na základě dohody

s technology, zásobovači, případně pracovníky provozoven. Tento pracovník provádí také

přecenění materiálu, a to na základě trvalých změn ceny materiálu, které oznámí zásobovači.

Dále může dojít ke změně cen při přepočtu měrných jednotek materiálu na základě požadavku

technologů, případně na základě požadavku ekonomického úseku při zjištění velkých

cenových odchylek při likvidaci faktur.

Nové ocenění stávajícího materiálu je vždy prováděno změnou ceny a ne změnou čísla

materiálu, je prováděno vždy k 1. kalendářního měsíce a při odchylkách větších jak 5 %.

Při jakémkoli zásahu do vnitropodnikového ceníku materiálu musí být brán zřetel na konečné

zásoby na všech provozovnách.

Jak již bylo řečeno, všechen výše označený materiál je brán na sklad na základě příjemek

a vydáván na základě výdejek, případně převodek.

Výjimečně bez příjemek může být zúčtován přímý materiál netypický pro běžnou výrobu, na

který není v ceníku materiálu skladové číslo a nepředpokládá se u něj další nákup (např.

těsnění k sifonu, kolejničky, garnýže, atypické sklo apod.), a to pouze do hodnoty 2 000,- Kč.

Dále může být přímo do spotřeby účtováno o režijním materiálu určenému k opravám strojů,

aut, drobným stavebním opravám, také o materiálu určenému pro reklamu, propagaci,

kancelářských potřeb, tiskopisy a výjimečně u ochranných pomůcek.

Případy, kdy je o materiálu účtováno bez příjemky posoudí vedoucí finanční účtárny.

41

POLOTOVARY

Polotovary vlastní výroby jsou odděleně skladované produkty, které ještě neprošly všemi

výrobními stupni a musí být proto dokončeny nebo zkompletovány do finálních výrobků

v dalším výrobním procesu. Polotovary se očeňují úplnými vlastními náklady uvedenými ve

vnitropodnikovém ceníku.

Do výroby je výroba polotovarů zadávána v souladu s požadavky na výrobu finálních

výrobků výrobními příkazy. Výroba je sledována na výkazech nedokončené výroby a na

výkazech polotovarů. Mezi jednotlivými provozovnami jsou polotovary předávány na základě

převodek polotovarů.

OSTATNÍ PŘÍMÉ NÁKLADY

Ostatní přímé náklady jsou náklady týkající se prací a služeb materiální povahy, spojených

s úpravami a zpracováním materiálu, výrobků a polotovarů dodávané cizími dodavateli. Tyto

náklady se promítají do cen výrobků. Je o nich kalkulováno a účtováno jako o přímých

nákladech v odváděcích výkazech.

Typickým příkladem ostatních přímých nákladů jsou obalové profily od fy Tusculum, nebo

pokovení podnoží apod.

PODDODÁVKY

Poddodávka je takové zboží, které se nakupuje pro kompletaci zakázky, nevstupuje do

výrobního procesu. Družstvo se podílí pouze na jeho montáži a umístění v místě zakázky.

Z toho vyplývá, že poddodávky nejsou součástí kalkulací cen výrobků, nejsou zadávány na

výrobních příkazech. Jsou skladovány buď na provozovně, nebo pomocném skladu při ústředí

družstva. Mohou být také přímo dovezeny na místo určení.

Za poddodávky zodpovídá ten, kdo jejich příjem potvrdí podpisem na fakturu. Rovněž tento

pracovník zodpovídá za jejich vyfakturování a dodání.

42

Na ekonomickém úseku je vedena analytická evidence o poddodávkách v členění dle

jednotlivých dodávek, odpovědného pracovníka a je sledována jejich fakturace. Poddodávky

podléhají také inventarizaci.

2.3 Proces nakupování

V rámci této činnosti se zajišťuje:

1. objednávání dodávek výrobků a služeb včetně specifikací požadavků na ně

2. hodnocení a výběr dodavatelů

3. uzavírání smluv s dodavateli

4. ověřování a přebírání dodávek

Základní údaje, které slouží jako podklad pro nakupování, udává pro každou konkrétní

zakázku platná smlouva o dílo, schválená a potvrzená výrobní dokumentace anebo jsou dány

plánem výroby.

Všechny dokumenty sloužící pro nakupování, tj. objednávky, poptávky a smlouvy musí

obsahovat údaje, které jasně a nezaměnitelně specifikují požadovaný výrobek:

� číslo objednávky (smlouvy), útvar, který objednává

� identifikaci místa určení, tj. družstvo, stavba apod.

� specifikaci množství (množství, hmotnost, rozsah dodávek)

� termíny dodávky (zahájení, dokončení)

� předpokládaná cena

� u stanovených výrobků prohlášení o shodě dle zákona č. 22/1997 Sb.,

u nestanovených nezbytné informace o bezpečnosti výrobku

� způsob dopravy

� požadavky na jakost (výsledky zkoušek, certifikáty, schvalovací protokoly, záruční

doba, atesty, způsob manipulace a skladování, návod na použití, návody k obsluze,

záruční listy apod.)

� požadavek na případné kontroly u smluvního dodavatele

� datum a podpis odpovědného pracovníka za vystavení objednávky

43

Závěrem je ve smlouvách uvedeno, jaký bude postup, pokud nebude zboží včas dodáno:

- odstoupení od objednávky, pro nesplnění v termínu (musí být zavčas, ne až zboží

bude již na cestě

- sankce za nedodání zboží (materiálů)

- vyčíslení škody z toho, že nebylo zboží dodáno a uplatnění náhrady

2.4 Ověřování nakupovaného produktu

2.4.1 Vstupní kontrola

Vstupní kontrola nakupovaných materiálů a výrobků je kvantitativní a kvalitativní.

Kvantitativní vstupní kontrolu provádí pracovník odpovědný za jejich přejímku a je

realizována porovnáním přejímaného množství s dodacími listy a objednávkou. Tento

pracovník také vede vizuální kontrolu kvality dodávaného materiálu nebo výrobku resp. jejich

poškození přepravou. V případě poškození uvědomí vedoucího úseku, který rozhodne

o dalším postupu – reklamaci.

Podrobnou kvalitativní vstupní kontrolu materiálů a výrobků provádějí pracovníci výroby

podle technologických postupů, které specifikují i postupy kontroly.

Vstupní kontrolu projektové dokumentace provádí obchodní zástupce v součinnosti

s konstruktérem a mistrem zakázky.

Vstupní kontrolu montážních prací (jejich převzetí) provádí obchodní zástupce.

Kontroluje se stavební připravenost, relativní vlhkost a vizuálně stavební vady. Další kontrola

závisí na specifikách produktu.

44

2.4.2 Zápisy o vstupní kontrole

Zápisem o kvantitativní kontrole nakupovaných materiálů a výrobků je podpis přejímajícího

pracovníka na dodacím listě a v případě nesrovnalostí jeho popis nesrovnalosti.

Vstupní kontrola projektové dokumentace je dokumentována datem přejímky a podpisem

přejímajícího buď na samostatném zápise, nebo na projektové dokumentaci.

Zápis o vstupní kontrole montážních prací (přejímce montážních prací) provádí obchodní

zástupce do stavebního deníku.

2.4.3 Hodnocení dodavatelů

Manažer SMJ vede databanku dodavatelů – seznam dodavatelů služeb a materiálů pro

následující rok po jejich vyhodnocení. Tyto databáze jsou vytvářeny na základě hodnocení

jednotlivých dodavatelů příslušnými pracovníky, kteří přejímají dodávané materiály, výrobky

a práce. V databázi jsou uvedeni všichni stálí dodavatelé a dodavatelé s objemem dodávek

větších než 100 tisíc za rok.

Tabulka č. 3: Hodnocení dodavatelů

Kvalita Výborná Dobrá Nízká úroveň

Dodržení termínu Výhodný Skluzy Nevýhodný

Cena Výhodná Přijatelná Vysoká

Bodové hodnocení 1 2 3

Zdroj: interní podklady družstva

Podle počtu bodů je dodavatel hodnocen následovně:

A) dodavatel optimální (nejvýhodnější): dosažené 3 body

B) dodavatel přijatelný: dosažených 4-6 bodů (kvalita min 2 body)

C) dodavatel náhradní: dosažených 7-9 bodů

45

Dodavatele C je možno použít pouze v nouzovém případě s tím, že je zaveden zvýšený

kontrolní režim jeho dodávek.

Databáze je průběžně aktualizována a vyhodnocována. Hodnocení dodavatelů se provádí

jednou za rok ke konci kalendářního roku. Podkladem pro roční hodnocení dodavatelů je také

složka všech reklamací.

Příslušní pracovníci, provádějící hodnocení dodavatelů, na základě dlouholeté praxe již vědí,

který dodavatel má kvalitní materiál za přijatelnou cenu a dodrží termín dodávek.

2.5 Řízení výroby

Systém managementu jakosti ve výrobním družstvu je postaven na jasném stanovení vazeb

systému s definovanými odpovědnostmi a postupy jeho řízení. Plánování a řízení

realizačních, obchodních a souvisejících podpůrných procesů je prováděno v řízeném režimu.

2.5.1 Typy výroby

Výrobní družstvo Dřevotvar Znojmo má dva hlavní směry výroby nábytku a interiérů –

sériovou a zakázkovou. Sériová výroba se týká hlavně nábytku, zakázková výroba obsahuje

oba typy výrobků – nábytek i interiéry.

Hlavním výrobním programem jsou čtyři sektorové řady - Atol, LARGO, COMBO a VARIO.

Zákazníci mají možnost vybrat si z rozsáhlého výběru prvků: sektorové sestavy, komody,

skříňky, stoly jídelní a konferenční, ložnice. Jsou možné i atypické doplňky.

Sériová výroba se liší od zakázkové výroby hlavně způsobem přípravy výroby.

V případě zakázkové výroby po podpisu smlouvy s odběratelem obchodní zástupce projedná

s odběratelem způsob provedení a svolá schůzku s konstruktérem a mistrem zakázky, kde

dohodne způsob zpracování dokumentace a zaměření interiéru. V součinnosti s konstruktérem

a vedoucím střediska OTÚ prověří vstupní dokumentaci předávanou odběratelem (viz 2.4.1),

pokud existuje.

46

V případě výroby interiéru následuje jeho zaměření, které provádí obchodní zástupce

s konstruktérem a dále u obou typů výrobků zhotovení výrobní dokumentace, za které je

odpovědný konstruktér.

Obchodní zástupce provede výpis potřebného materiálu a subdodávek a předá jej zásobovači,

který zajišťuje jejich objednání. Na základě podkladů od konstruktéra a zásobovače zpracuje

obchodní zástupce přehled nákladů na zakázku a výrobní příkaz. Vedoucí střediska OTÚ

kontroluje činnost obchodních zástupců, zásobovače a konstruktéra a postup prací na zakázce.

U sériové výroby vedoucí zakázky a obchodní zástupce udržuje neustálý obchodní kontakt

s obchodními partnery. Informuje je o případných druhových a cenových změnách ve výrobě

sériového nábytku. Zařizuje pozvání a schůzky na výstavy, kterých se družstvo zúčastňuje.

Dále zpracovává cenové nabídky dle předané dokumentace v požadovaných termínech a při

stanovení termínu realizace zakázky posoudí možnosti s vedoucím OTÚ a VÚ. Při kladném

vyjádření zákazníka zpracuje obchodní zástupce smlouvu o dílo a sleduje ji až do uzavření.

2.5.2 Výrobní příkazy

Výrobní příkaz představuje konkrétní výrobní dávku daného dílce (výrobku). Každý výrobní

příkaz je vystaven v určité řadě výrobních příkazů, které slouží k rozlišení různých typů

výroby. Příkazy vznikají většinou automaticky generováním z výrobního plánu, lze je však

pořizovat i ručně. Při ručním založení příkazu se neprovádí generování výrobních příkazů na

podsestavy jako je tomu při generování z výrobního plánu.

Při vytvoření příkazu jsou automaticky zakonzervovány i všechny montážní podsestavy,

jejichž požadavky budou součástí daného příkazu.

Životní cyklus každého výrobního příkazu se může skládat z následujících fází:

� předzpracování příkazu do výroby

� objednání chybějícího materiálu

� kapacitní zaplánování příkazu

� zadání příkazu do výroby

47

� tisk výrobní dokumentace

� výdej materiálů a polotovarů potřebných k výrobě daného dílce (výrobku)

� generování kooperačních objednávek

� odvedení výrobních operací

� evidence ostatních přímých nákladů

� odvedení vedlejších produktů na sklad

� odvedení hotového výrobku na sklad nebo převod výrobku na nadřízený výrobní

příkaz

� uzavření hotového výrobního příkazu

Veškeré vznikající náklady na výrobní příkaz generují přírůstky nedokončené výroby.

Nedokončená výroba je evidovaná ve skutečných cenách. Při odvádění hotových výrobků

jsou naopak generovány úbytky nedokončené výroby.

Dílce výrobního příkazu

Podstatou každého výrobního příkazu je dílec, který se má vyrobit. Součástí příkazu jsou dále

i montážní podsestavy, z kterých se skládá kusovník daného dílce. Hlavní dílec příkazu a jeho

montážní podsestavy označujeme jako Dílce výrobního příkazu. U těchto dílců je

zakonzervováno jejich vzájemné propojení. Tento strom dílců je napočítán v okamžiku

pořízení výrobního příkazu a jednotlivé dílce lze přidávat, odebírat nebo měnit jejich

množství. Požadavky příkazu (materiálové požadavky, výrobní operace, vedlejší produkty

a OPN) se tedy skládají z jednotlivých požadavků daných dílců výrobního příkazu.

Na montážní dílec není vystaven samostatný výrobní příkaz. Jedná se o tzv. fiktivní položku.

Montážní dílce se většinou samostatně nevyrábějí, ani se nevyrábějí na výrobní mezisklad.

Tyto dílce nemívají vlastní technologický postup a mohou být seskupeny do variant.

Varianty lze evidovat na dílcích, materiálech, nářadích, atd. Praktický význam mají jen

u vyráběných dílců. Jedná se o výrobek, který se vyrábí v několika modifikacích, např.

v různých barvách. Každá varianta výrobku je samostatná kmenová karta a má také

samostatnou skladovou kartu. Ve skupině variant daného výrobku je jedna z nich označena

jako základní varianta výrobku. Každá varianta mimo základní musí mít zadaný unikátní kód

varianty. Skupina variant daného dílce musí také splňovat podmínku, která říká, že všechny

48

výrobní příkazy u těchto dílců se musí shodovat – dílec, montáž, materiál, nářadí, vedlejší

produkt.

Vedlejší produkt jsou veškeré výrobní odpady, které vznikají během výrobního procesu. Tyto

odpady mohou být dále zpracovány jako materiál nebo polotovar.

Průběh zakázky výrobou v družstvu

Výrobní příkazy se v družstvu vydávají jednou měsíčně. Vedoucí výroby přijme objednávku,

kterou projedná s technologem výroby. Ten, na základě výrobního plánu, vytvoří výrobní

příkaz, kde je uvedena spotřeba materiálu, režie a mzdy pracovníků. Celkově jde tedy o úplné

vlastní náklady výroby.

Hotový výrobní příkaz převezme opět vedoucí výroby, který na jeho základě odepíše materiál

a polotovary potřebné k výrobě daného dílce a vytiskne výrobní dokumentaci. Průběžně se

evidují a kontrolují výrobní operace. Po dokončení výrobního procesu se hotový výrobek

nebo polotovar odvede na sklad hotových výrobků nebo výrobní mezisklad. Následuje tvorba

dodacího listu a fakturace.

U zakázkové výroby je proces podobný. Vedoucí výroby přijme zakázku, na jejímž základě se

vytvoří výkres daného výrobku. Zhotoví se výrobní příkaz, kde je zahrnuta spotřeba

materiálu, režie, mzdy pracovníku a navíc také montáž výrobku. Přílohami jsou vytvořené

výkresy. Zpracování zakázky probíhá na určeném místě u zákazníka.

2.6 Vývoj zásob

2.6.1 Stav zásob

Družstvo Dřevotvar Znojmo je výrobní podnik. Zakázky jsou realizovány do celého světa,

proto se snaží o udržování dostatečného množství zásob na skladě, aby se nenarušila výroba

a chod celého podniku.

49

Jak již bylo řečeno, žádoucí je jejich optimální stav. Jestliže bude zásob méně, může váznout

provoz, nebudou včas vyřízeny objednávky a v nejhorším případě může dojít ke ztrátě

zákazníků. Má-li podnik naopak zásob větší množství, jsou neefektivně využívány finanční

prostředky a rostou náklady na skladování.

Příkladem uvádím stav celkových skladových zásob družstva za každý měsíc od roku 2007 do

září roku 2009. Zásoby jsou vedeny z důvodu velkého množství a pro větší přehlednost

analyticky na jednotlivých účtech dle účtové osnovy, kterou si stanoví účetní jednotka.

Analyzován je materiál a jeho cenové rozdíly, změna stavu výrobků, nedokončené výroby,

popř. polotovary. Zboží není bráno v úvahu, neboť družstvo prodává své zásoby pouze

minimálně. Podkladem pro tyto výpočty byly rozvahy, které mi zapůjčila ekonomka družstva.

Rok 2009 není úplný, poslední tři měsíce ještě nebyly zpracovány.

Výsledné tabulky jsou uvedeny v Příloze č. 1.

Graf č. 1: Celkové skladové zásoby za rok 2007 až 2009

Zdroj: Vlastní práce

Z grafu č. 1 je patrné, že zásoby kolísají. Tento stav je dán různými příčinami. Nejčastěji se

může jednat o nákup materiálu za výhodné ceny nebo využití množstevních slev od

dodavatelů. Dochází k většímu objemu dodávek a naskladněného materiálu, který nemusí být

Celkové skladové zásoby za rok 2007 až 2009

02000000400000060000008000000

100000001200000014000000160000001800000020000000

Lede

n

Břez

en

Květe

n

Čer

vene

cZář

í

Listo

pad

2007

2008

2009

50

ihned spotřebován. Také je potřeba udělat si na konci roku větší zásoby, aby mohla výroba

plynule pokračovat na začátku následujícího roku.

V roce 2009 je vidět výrazný pokles stavu zásob ve srovnání s rokem předchozím. Důvodem

je narušení výroby v souvislosti s hospodářskou krizí, kdy Dřevotvar vykazuje nízké tržby.

Klienti omezují zakázky, protože nemají dostatek finančních prostředků. Pro družstvo tato

situace znamená omezení dodávek materiálu od dodavatelů a snížení počtu zaměstnanců.

Tuto situaci zobrazuje graf č. 2.

Graf č. 2: Tržby za výrobky za rok 2007 až 2009

Zdroj: Vlastní práce

2.6.2 Doba obratu výrobků

Doba obratu zásob je důležitou hodnotou v každém podniku. V zásobách je uložena značná

část finančních prostředků, proto by jim měla být věnována pozornost a měly by se pravidelně

kontrolovat.

Tržby za výrobky za rok 2007 až 2009

0,00

2000000,004000000,00

6000000,008000000,00

10000000,0012000000,00

14000000,00

Lede

n

Břez

en

Květe

n

Čer

vene

cZáří

Listo

pad

2007

2008

2009

51

Graf č. 3 ilustruje dobu obratu výrobků ve dnech za každý měsíc. Je dána vztahem:

výrobky

Doba obratu ve dnech = ----------------------------------------- průměrné denní tržby za výrobky

Velké výkyvy ve dnech jsou dány různými příčinami. V červenci roku 2007 čerpali

zaměstnanci dovolenou, na skladě přibyly zásoby, které nebyly spotřebovány, vázaly finanční

prostředky a družstvo vykázalo nižší tržby než v předchozím měsíci. Jinak je doba obratu

v tomto roce celkem uspokojivá.

V roce 2008 doba obratu znatelně kolísá, výrobky vážou značnou část finančních prostředků,

které by mohl podnik dále využít.

Doba obratu výrobků v roce 2009 je naopak velmi nízká, zásoby jsou rovnoměrně využívány,

což je pro podnik uspokojivé právě z hlediska vázanosti kapitálu. Avšak, jak bylo řečeno

výše, z důvodu hospodářské krize družstvo nakupovalo méně materiálu a přijalo nižší objem

zakázek.

Graf č. 3: Doba obratu výrobků

Zdroj: Vlastní práce

Doba obratu výrobk ů

0,000

10,000

20,000

30,000

40,000

50,000

60,000

Lede

nÚno

r

Břez

en

Duben

Květe

n

Červe

n

Čer

vene

c

Srpen

Září

Říje

n

Listo

pad

Prosin

ec

2007

2008

2009

52

ZÁVĚR

Tato bakalářská práce pojednává o způsobu řízení zásob v konkrétním podniku. Cílem bylo

zjistit stav a metodu řízení zásob; dosažené výsledky srovnat s teorií a zhodnotit aktuální

situaci v analyzovaném podniku.

Teoretická část se zabývá problematikou organizace a řízení výroby a nákupu, charakterizuje

zásoby a jejich vývoj, řízení a kontrolu. Uvádí strategie řízení zásob, metody a modely řízení.

Smyslem praktické části bylo seznámit se s vybraným podnikem Dřevotvar, výrobní družstvo

Znojmo, popsat stav zásob v tomto podniku, proces řízení nákupu a výroby a dále analyzovat

zásoby za předešlé tři roky.

Závěrem bych chtěla shrnout získané poznatky a zhodnotit aktuální situaci v podniku.

Dřevotvar je výrobce bytového a kancelářského nábytku. Jeho výroba patří k nadstandardní

nábytkářské produkci v České republice a zakázky jsou přes obchodní firmy realizovány do

celého světa. Družstvo se orientuje na výrobu dýhovaného nábytku, který je cenově i prodejně

náročnější a na hospodářský výsledek má stále vliv konkurence na tuzemském trhu

s nábytkem. Jeho hlavním výrobním programem jsou čtyři nábytkové soubory - Atol,

LARGO, COMBO a VARIO; vyznačují se vynikajícím zpracováním přírodních materiálů a

designem.

Družstvo se snaží o neustálé zvyšování úrovně jeho působení na trhu a o spolehlivé

uspokojování požadavků zákazníků. Důležitým prostředkem, jak tyto úkoly splnit, je

zavedení systému řízení jakosti v souladu s požadavky mezinárodní normy ISO 9001:2001.

Tento systém prolíná všemi úrovněmi řízení družstva, které mají vliv na uspokojení

požadavků zákazníků, a to od přijetí objednávek až po jejich realizaci a dodání.

Podnik skladuje materiál podle jeho charakteru, aby byl snadno k dispozici při výrobě.

Nakupovaný materiál se oceňuje na základě vnitropodnikového ceníku materiálů a při

cenových odchylkách větších jak 5 % se během roku provádí přecenění.

53

Netypickou položkou zásob, která mě zaujala, jsou poddodávky. Poddodávky mají charakter

zboží, jsou vedeny analyticky podle jednotlivých dodávek, nevstupují do výrobního procesu

a družstvo se podílí pouze na jeho montáži a umístění na místě zakázky. Poddodávky jsou

skladovány na pomocném skladu, ale mohou být také dovezeny na místo určení. Příkladem

může být lednička, kterou si přes družstvo objedná zákazník, např. hotel.

Při nákupu materiálu nebo zboží od dodavatelů provádí příslušní pracovníci zásobování

kontrolu kvantitativní a kvalitativní. Při kvantitativní kontrole se porovnává dodané množství

s dodacími listy a objednávkou a dále se ověřuje poškození během přepravy. Následně se

rozhoduje o případné reklamaci. Při kvalitativní kontrole se postupuje podle technologických

postupů.

Manažeři provádí také hodnocení a výběr dodavatelů. Vedou jejich databázi na základě

hodnocení příslušnými pracovníky, kteří přejímají dodávané materiály a zboží. Při rozhovoru

s ekonomkou družstva vyplynulo, že tito pracovníci již mají dlouholeté zkušenosti s touto

činností a dostatek praxe pro výběr vhodného dodavatele. Prioritou je kvalitní materiál od

kvalitního dodavatele.

Dřevotvar má dva hlavní směry výroby – sériovou a zakázkovou. Sériová výroba se týká

hlavně nábytku, zakázková se zaměřuje na výrobu nábytku a zařizování interiérů. Oba typy se

liší způsobem přípravy výroby.

Výroba v družstvu se prolíná s výrobními příkazy, které na základě výrobního plánu vytváří

technolog výroby. Výrobní příkaz udává spotřebu materiálu, režie a mezd pracovníků; je to

tedy soupis úplných vlastních nákladů na výrobu určité zakázky. Výrobní postupy jsou

pravidelně kontrolovány. Konečnou fází je odvod polotovarů nebo hotových výrobků na

určené sklady a následuje vyhotovení dodacího listu a fakturace. U zakázkové výroby jsou

součástí výrobního příkazu výkresy a montážní práce. Myslím si, že tento systém je

v družstvu dobře zaběhnutý a přispívá k dobrému hospodaření podniku a spolehlivému

uspokojování požadavků zákazníků.

Poslední kapitola se zabývá vývojem zásob za rok 2007 až září 2009; říjen až prosinec nebyly

ještě zpracovány.

54

Dřevotvar realizuje své zakázky do celého světa, proto se snaží mít na skladě vždy dostatek

zásob, aby se nenarušila výroba. Stav zásob je pro podnik důležitý, jak z hlediska kvality, tak

i z hlediska správného hospodaření s nimi.

Při analýze jsem zjistila, že stav zásob během roku kolísá. Navýšení může být dáno větším

objemem dodávek od dodavatelů, při využití výhodných nabídek, také např. čerpání dovolené,

kdy zásoby na skladě stojí a jejich spotřeba probíhá později.

V roce 2009 byla výroba narušena hospodářskou krizí. Stav zásob klesl z důvodu poklesu

objemu zakázek a následnému snížení tržeb, které zapříčinilo omezení objemu dodávek

materiálu a snížení počtu zaměstnanců družstva.

Doba obratu výrobků v roce 2007 je celkem uspokojivá, až na měsíc červenec, kdy

zaměstnanci čerpali dovolenou, a materiál stál na skladě. V roce 2008 podnik využívá své

zásoby velmi nerovnoměrně a finanční prostředky v nich vázané by mohl dále využít. V roce

2009 je doba obratu výrobků nejlépe vyhovující za analyzované roky, avšak stav skladových

zásob i tržeb je velmi nízký.

Hospodaření se zásobami je v družstvu na dobré úrovni a řízení výroby má zaběhnutý systém,

který je pro podnik důležitý. Metodu řízení v družstvu nijak nenazývají, ale podle mého

názoru se blíží k Baumolovu modelu řízení zásob. Z rozhovorů s ekonomkou družstva

vyplynulo, že celý chod podniku je založený na praktických zkušenostech pracovníků.

Myslím si, že se družstvo v současné době s důsledky hospodářské krize pomalu vyrovnává

a jako nadstandardní výrobce bude dále zákazníky vyhledávaný a uznávaný.

55

POUŽITÉ ZDROJE

Odborné publikace

[1] EMMET, S. Řízení zásob. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2008. 298 s.

ISBN 978-80-251-1828-3

[2] KALOUDA, Fr. Základy podnikových financí. 1. vyd. Brno: Václav Klemm, 2008.

134 s. ISBN 978-80-904083-0-2

[3] PATÁK, M. Podnikový finanční management. 1. vyd. Praha: Idea Servis, 2006. 234 s.

ISBN 80-85970-52-X.

[4] PREISLEROVÁ, D. Ekonomika pro střední školy, pro podnikatele. 1. vyd. Brno: MC

nakladatelství, 1995. 159 s.

[5] SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4., aktual. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 1992.

452 s. ISBN 80-247-1992-4.

[6] SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4., přepr. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006.

475 s. ISBN 80-7179-892-4.

[7] TOMEK, G. - VÁVROVÁ, V. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007.

384 s. ISBN 978-80-247-1479-0

Internetové zdroje

[8] HÁLEK, Vít ězslav. Krizový management – 4. Finanční řízení podniku [online]. [cit. 2009-

11-10]. Dostupné z: <http://halek.info/dokumenty/km_p5_04.pdf>

[9] KUNCOVÁ, Martina. Využití kvantitativních metod a simulací při řízení zásob

v dodavatelských řetězcích [online]. VŠE Praha. Poslední revize 4/2006 [cit. 2009-01-26].

Dostupné z: <http://panda.hyperlink.cz/cestapdf/pdf06c4/kuncova.pdf>

56

[10] Seminárky a státnicové otázky – Podniková ekonomika, Majetek podniku a finanční

zdroje podniku [online]. Poslední revize 2008 [cit. 2008-12-09]. Dostupné z:

<http://seminarky.mujblog.centrum.cz/clanky/zaklady-podnikove-ekonomiky-ot-c-z-

29626.aspx>

[11] Teorie zásob [online]. [cit. 2009-01-23]. Dostupné z:

<http://ekonom.zcu.cz/prostor/OV/teorie_zasob.pdf>

[12] Visnery. Státnicové otázky – Podniková ekonomika, Zásoby [online]. Poslední revize

2009 [cit. 2009-10-21]. Dostupné z: <http://blog.zarohem.cz/clanek.asp?cislo=1227>

Diplomové a bakalářské práce

[13] BLÁHOVÁ, Lenka. Matematické modely v logistice. Olomouc, 2008. 51 s. Univerzita

Palackého v Olomouci. Přírodovědecká fakulta. Katedra matematické analýzy a aplikací

matematiky. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jaroslav Marek. Ph. D.

[14] EXNEROVÁ, Jana. Účtování zásob ve vybrané společnosti. Brno 2007. 50 s.,

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Provozně ekonomická fakulta. Vedoucí

bakalářské práce Ing. Eva Šmídová

[15] KATOVSKÁ, Petra. Optimalizace řízení zásob ve firmě BMC, Brno, s. r. o. Brno, 2008.

40 s. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Provozně ekonomická fakulta. Vedoucí

bakalářské práce Ing. Pavel Kolman.

[16] KUBOVÁ, Andrea. Využití simulačních metod pro optimalizaci podnikových procesů.

Brno, 2006. 35 s. Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí bakalářské

práce Ing. Mgr. Jan Žák.

Ostatní zdroje

Interní materiály družstva

http://www.justice.cz/

57

http://www.stormware.cz/

http://extra.lcs.cz/helios/dokumentace/vyroba/

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1 a č. 2: Vzdělání a zařazení zaměstnanců

Tabulka č. 3: Hodnocení dodavatelů

Tabulka č. 4: Skladové zásoby - rok 2007 (Příloha č. 1)

Tabulka č. 5: Skladové zásoby - rok 2008 (Příloha č. 1)

Tabulka č. 6: Skladové zásoby - rok 2009 (Příloha č. 1)

Tabulka č. 7: Celkové skladové zásoby (Příloha č. 1)

Tabulka č. 8: Celkové tržby za výrobky (Příloha č. 1)

Tabulka č. 9: Doba obratu výrobků (Příloha č. 1)

SEZNAM OBRÁZK Ů

Obrázek č. 1: Vývoj zásob a jejich charakteristiky

Obrázek č. 2: Základní toky v dodavatelských řetězcích

Obrázek č. 3: Vztah nákupu a skladování

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1: Celkové skladové zásoby za rok 2007 až 2009

Graf č. 2: Celkové tržby za výrobky za rok 2007 až 2009

Graf č. 3: Doba obratu výrobků

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Skladové zásoby

Příloha č. 2: Všeobecné podmínky dodávek dýhovaného nábytku

Příloha č. 3: Reklamační protokol

Příloha č. 4: Objednávka nábytkového souboru VARIO

Skladové zásoby

Tabulka č. 4: Skladové zásoby - rok 2007

Položka Měsíc

Materiál Nedok. výroba a polotovary

Výrobky Celkem

Leden 6 106 175,49 6 883 966,87 250 212,00 13 240 354,36

Únor 6 167 674,18 9 257 242,26 532 884,00 15 957 800,44

Březen 6 055 370,70 6 205 495,09 604 023,00 12 864 888,79

Duben 5 724 908,56 6 710 147,55 1 494 835,00 13 929 891,11

Květen 5 988 547,76 6 959 506,76 2 005 311,00 14 953 365,52

Červen 5 992 393,91 8 607 070,32 169 652,00 14 769 116,23

Červenec 5 508 205,65 8 504 732,35 3 272 145,00 17 285 083,00

Srpen 5 371 708,76 8 259 384,48 149 258,00 13 780 351,24

Září 4 851 181,08 8 825 168,51 1 340 480,00 15 016 829,59

Říjen 4 261 928,72 8 425 133,99 2 355 692,00 15 042 754,71

Listopad 4 362 733,16 8 337 701,28 1 484 392,00 14 184 826,44

Prosinec 4 396 287,43 6 665 545,10 2 394 089,00 13 455 921,53

Zdroj: Vlastní práce

Tabulka č. 5: Skladové zásoby - rok 2008

Položka Měsíc

Materiál Nedok. výroba a polotovary

Výrobky Celkem

Leden 4 450 711,15 6 665 545,10 2 394 089,00 13 510 345,25

Únor 4 440 545,74 7 109 843,44 166 874,00 11 717 263,18

Březen 4 783 723,11 6 771 102,01 4 108 834,00 15 663 659,12

Duben 4 514 774,03 6 966 274,50 4 661 749,00 16 142 797,53

Květen 4 542 370,75 7 200 756,65 650 660,00 12 393 787,40

Červen 4 651 372,18 7 412 173,84 2 623 773,00 14 687 319,02

Červenec 4 639 758,05 7 752 175,99 670 730,00 13 062 664,04

Srpen 4 373 341,43 8 240 661,74 2 535 665,00 15 149 668,17

Září 3 475 278,68 8 904 719,42 4 247 750,00 16 627 748,10

Říjen 3 784 141,27 7 895 171,02 2 440 157,00 14 119 469,29

Listopad 3 279 989,86 8 105 161,40 1 416 343,00 12 801 494,26

Prosinec 3 164 485,22 8 487 228,50 96 921,00 11 748 634,72

Zdroj: Vlastní práce

Tabulka č. 6: Skladové zásoby - rok 2009

Položka Měsíc

Materiál Nedok. výroba a polotovary

Výrobky Celkem

Leden 3 164 485,22 4 843 861,70 96 921,00 8 105 267,92

Únor 3 211 585,38 6 194 657,64 201 451,00 9 607 694,02

Březen 2 670 227,58 5 790 914,80 437 108,00 8 898 250,38

Duben 2 716 755,13 5 612 512,70 1 491 961,00 9 821 228,83

Květen 2 664 151,36 5 547 059,02 92 497,00 8 303 707,38

Červen 2 429 502,62 5 074 975,25 181 719,00 7 686 196,87

Červenec 2 602 446,71 4 746 100,26 181 719,00 7 530 265,97

Srpen 2 487 803,96 4 889 747,10 181 719,00 7 559 270,06

Září 2 449 400,79 4 605 945,39 176 421,00 7 231 767,18

Říjen 5 254 989,96 7 347 062,41 551 651,00

Listopad 5 449 954,59 8 533 176,85 685 726,00

Prosinec 5 552 358,03 5 617 912,16 358 634,00

Zdroj: Vlastní práce

Tabulka č. 7: Celkové skladové zásoby

Rok

Měsíc 2007 2008 2009

Leden 13 240 354,36 13 510 345,25 8 105 267,92

Únor 15 957 800,44 11 717 263,18 9 607 694,02

Březen 12 864 888,79 15 663 659,12 8 898 250,38

Duben 13 929 891,11 16 142 797,53 9 821 228,83

Květen 14 953 365,52 12 393 787,40 8 303 707,38

Červen 14 769 116,23 14 687 319,02 7 686 196,87

Červenec 17 585 083,00 13 062 664,04 7 530 265,97

Srpen 13 780 351,24 15 149 668,17 7 559 270,06

Září 15 016 829,59 16 627 748,10 7 231 767,18

Říjen 15 042 754,71 14 119 469,29

Listopad 14 184 826,44 12 801 494,26

Prosinec 13 455 921,53 11 748 634,72

Zdroj: Vlastní práce

Tabulka č. 8: Celkové tržby za výrobky

Rok

Měsíc 2007 2008 2009

Leden 6 708 220,15 2 849 959,10 1 537 881,50

Únor 3 369 700,00 7 391 350,20 1 699 690,85

Březen 8 686 057,30 3 478 502,40 3 191 186,85

Duben 4 338 449,20 3 212 289,30 2 476 418,11

Květen 6 460 882,80 3 454 880,70 4 158 492,84

Červen 5 419 266,40 2 348 930,90 2 512 765,98

Červenec 1 914 428,70 4 228 522,90 1 609 700,46

Srpen 6 159 897,80 2 691 118,20 1 725 395,96

Září 2 480 643,90 4 709 310,00 2 012 338,23

Říjen 3 500 151,50 9 117 518,30

Listopad 5 855 905,30 6 555 704,80

Prosinec 4 298 110,30 11 824 582,80

Zdroj: Vlastní práce Tabulka č. 9: Doba obratu výrobků

Rok

Měsíc 2007 2008 2009

Leden 1,156 26,041 1,954

Únor 4,428 1,064 3,319

Březen 2,156 36,617 4,246

Duben 10,337 43,536 18,074

Květen 9,622 5,839 0,690

Červen 0,940 33,510 2,170

Červenec 52,985 4,917 3,500

Srpen 0,751 29,209 3,265

Září 16,211 27,060 2,630

Říjen 20,864 8,300

Listopad 7,605 6,484

Prosinec 17,267 0,254

Zdroj: Vlastní práce