SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.
Bakalářský studijní program: Ekonomika a management
Studijní obor: Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb
VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH V ČESKÉ REPUBLICE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor: Stanislava MALOUŠKOVÁ
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D.
Znojmo, duben 2010
Prohlášení:
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH
V ČESKÉ REPUBLICE jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu
a další prameny jsem řádně označila a uvedla v seznamu použitých zdrojů.
V Hrušovanech nad Jevišovkou, duben 2010 ……………………………... Stanislava MALOUŠKOVÁ
Poděkování:
Tímto bych chtěla poděkovat paní Ing. Mirce Wildmannové Ph.D. vedoucí mé bakalářské
práce za odborné vedení, cenné rady a připomínky při jejím zpracování. Poděkování
rovněž patří panu předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů Milanu
Štěchovi za poskytnuté podklady nezbytné pro vypracování bakalářské práce.
Abstrakt
Tato práce je zaměřena na činnost odborů v České republice. První část je věnována
historickému vývoji odborů od dob jejich vzniku, který je datován rokem 1862 do roku 1989,
kdy odbory navázaly na své původní poslání, obhajobu zaměstnaneckých a lidských práv
v sociální a mzdové politice. Ve druhé kapitole se zaměřuji na odbory v současné době, jejich
legislativní postavení, odborovou organizovanost a sociální dialog v České republice. Třetí
část stručně hodnotí vliv odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost. V poslední
části práce se věnuji aktuálním činnostem odborů a zhodnocení jejich činnosti.
Klíčová slova: odbory, pracovní trh, sociální dialog, kolektivní vyjednávání
AbstraktDiese Arbeit richtet sich auf die Tätigkeit der Gewerkschaften in der Tschechischen
Republik. Erster Teil wird der historischen Entwicklung der Gewerkschaften seit ihrer
Entstehung, die ins Jahr 1862 datiert ist, bis zum Jahre 1989 gewidmet, als die
Gewerkschaften auf ihre ursprüngliche Berufung– auf die Verteidigung Arbeitsnehmer- und
Menschenrechte in sozialer und Lohnpolitik anknüpften. Im zweiten Kapitel konzentriere ich
mich auf die zeitgenössische Gewerkschaften, ihre legislative Stellung, gewerkschaftliche
Organisiertheit und sozialen Dialog in der Tschechischen Republik. Dritter Teil bewertet kurz
den Einfluss der Gewerkschaften auf den Arbeitsmarkt, die Lohnentwicklung und die
Arbeitslosigkeit. Im letzten Teil widme ich mich aktuellen Tätigkeiten der Gewerkschaften
und der Auswertung ihrer Tätigkeit.
Schlüsselwörter: Gewerkschaften, Arbeitsmarkt, sozialer Dialog, Kollektivverhandlungen
OBSAHÚvod ......................................................................................................................................7Cíl práce a metodika ...............................................................................................................91 Historie odborů.............................................................................................................10
1.1 Odbory v letech 1862 - 1938 .................................................................................101.2 Odbory ve válečných letech 1939 – 1945 ..............................................................141.3 Odbory v letech 1945 až 1989 ...............................................................................151.4 Odbory po roce 1989.............................................................................................18
2 Úloha odborů v současnosti ..........................................................................................212.1 Postavení odborů v České republice ......................................................................212.2 Funkce odborů ......................................................................................................222.3 Právní úprava ........................................................................................................222.4 Působnost odborů..................................................................................................242.5 Odborová organizovanost......................................................................................242.6 Českomoravská konfederace odborových svazů ....................................................27
2.6.1 Vnitřní struktura ČMKOS .............................................................................292.6.2 Způsob financování .......................................................................................312.6.3 Členství ČMKOS v zahraničních organizacích ..............................................31
2.7 Sociální dialog na pracovním trhu .........................................................................322.7.1 Sociální dialog na národní úrovni ..................................................................332.7.2 Sociální dialog na odvětvové úrovni ..............................................................342.7.3 Sociální dialog na regionální úrovni ..............................................................342.7.4 Sociální dialog na podnikové úrovni..............................................................342.7.5 Kolektivní vyjednávání..................................................................................352.7.6 Kolektivní smlouvy vyššího stupně ...............................................................352.7.7 Kolektivní smlouvy na podnikové úrovni ......................................................36
3 Vliv odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost ......................................383.1 Ekonomie odborů..................................................................................................383.2 Působení odborů na trhu práce ..............................................................................39
3.2.1 Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů............................41
3.2.2 Přeshraniční projekt ZUWINS.......................................................................413.2.3 Projekt 15+/50+ AT/CZ.................................................................................42
3.3 Vliv odborů na mzdový vývoj ...............................................................................423.3.1 Minimální mzda ............................................................................................433.3.2 Zaručená mzda ..............................................................................................473.3.3 Vliv odborů na mzdy .....................................................................................473.3.4 Odbory a nezaměstnanost ..............................................................................50
4 Činnost odborů .............................................................................................................524.1 Vyjednávání odborů za platy zaměstnanců veřejných služeb .................................524.2 Vyjednávání odborů za benefity zaměstnanců .......................................................544.3 Kolektivní vyjednávání o zvýšení mezd ................................................................564.4 Vyjednávání odborů na národní úrovni..................................................................574.5 Zhodnocení činnosti odborů ..................................................................................57
Závěr ....................................................................................................................................59Seznam použitých zdrojů ..................................................................................................61Seznam tabulek a grafů.....................................................................................................64Seznam použitých zkratek ................................................................................................65Přílohy
7
ÚVODOdborové hnutí v České republice bylo a do budoucna bude spoluvytvářeno sociálním,
politickým a ekonomickým vývojem společnosti. Odbory jsou kolektivní organizací
pracujících, reprezentující jejich zájmy na pracovním trhu. Můžeme je také považovat za
sociální instituci. Velmi důležitou roli hrají odbory při utváření výše mezd a to
prostřednictvím svého hlavního nástroje, kterým je kolektivní vyjednávání.
Historie odborů v České republice sahá již do roku 1862, v průběhu svého působení na
pracovním trhu prošly nemalým vývojem. Zpočátku působily jako zajišťovací institut
v sociální oblasti, pro případ ztráty zaměstnání, pracovního úrazu, nemoci nebo podpory ve
stáří. Postupně se sílící členskou základnou se začaly projevovat i v národně osvobozeneckém
boji. Svým hnutím odbory přispěly ke vzniku Československé republiky v r. 1918, dále potom
v letech 1937 - 1939 kladly odpor narůstajícím fašistickým tlakům. V této době si stále
snažily uchovat své původní poslání, kterým bylo obhajovat zájmy pracujících a zabývat se
sociální a mzdovou oblastí. Po druhé světové válce byly ovládnuty Komunistickou stranou
Československa, která si z nich vytvořila nejdůležitějšího spojence, prostřednictvím kterého
působila na masy pracujících. Až do roku 1989, kdy vyvrcholily celospolečenské protesty
proti vládě KSČ. Odbory převzaly iniciativu prostřednictvím stávkových výborů, které
připravovaly přechod ke svobodným demokratickým odborům. Tímto byla opět zahájena
cesta odborů k obnovení své činnosti, vyznačující se solidaritou a podporou demokracie.
V České republice mají ze zákona odbory možnost zastupovat všechny zaměstnance,
bez omezujících kritérií pro vznik a existenci odborových organizací. Odbory mají právo na
informace, projednávání a spolurozhodování, jsou jediným legitimním zástupcem
zaměstnanců, včetně zaměstnanců odborově neorganizovaných. Jejich funkcí je
zprostředkovávání zájmů a potřeb zaměstnanců, ale také plní funkci komunikační mezi
zaměstnavatelem a zaměstnanci. Základním článkem odborové struktury v České republice
jsou základní odborové organizace, dalším potom odborové svazy, v regionech působí
regionální rady odborových svazů. Odborové svazy se sdružují do konfederace. Největší
konfederací v České republice je Českomoravská konfederace odborových svazů. V České
republice působí odbory na pracovní trh prostřednictvím sociálního dialogu, na národní
úrovni (tripartita), na odvětvové úrovni, na regionální úrovni a na podnikové úrovni
(kolektivní vyjednávání). Na podnikové úrovni vyjednávají odbory především o mzdách.
Svým působením na trhu práce v oblasti mezd a nezaměstnanosti mohou odbory snížit
nabídku práce, prostřednictvím kolektivního vyjednávání mohou přispět ke zvýšení
8
mzdových sazeb. V případě propagování odvětví mohou přispět k poptávce po práci.
V případě monopolního postavení zaměstnavatele, který udržuje mzdy na nízké úrovni,
mohou prostřednictvím vyjednávání tyto mzdy zvýšit a tím zvýšit i zaměstnanost.
Při své konkrétní činnosti na pracovním trhu odbory využívají svého postavení, kdy
prostřednictvím svého nejúčinnějšího nástroje, kterým je kolektivní vyjednávání ovlivňují
výši mezd.
9
CÍL PRÁCE A METODIKABakalářská práce bude rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se budu věnovat
popisu historického vývoje odborového hnutí v České republice. Ve druhé kapitole se
zaměřím na postavení odborů, jejich funkci, právní úpravu a působnost odborů v České
republice s důrazem na sociální dialog na pracovním trhu. Třetí kapitola bude věnována vlivu
odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost. Ve čtvrté kapitole popíši konkrétní
činnosti, kterým se odbory v současné době věnují a zhodnocení jejich činnosti.
Podkladem pro provedení práce budou zejména údaje z Českého statistického úřadu,
odborná literatura, časopisy odborových organizací a informace z internetových zdrojů.
Cílem práce je analýza činnosti odborů v České republice včetně historického vývoje,
jejich vliv na pracovní trh a mzdový vývoj. Analýza aktuální činnosti odborů v současné
hospodářské situaci.
Metody, které v bakalářské práci použiji, budou analýza odborných materiálů,
deskripce v první části práce a syntéza poznatků spolu s řízenými rozhovory ve druhé, třetí
a čtvrté části práce.
10
1 HISTORIE ODBORŮTato kapitola se zabývá deskripcí historického vývoje odborů v České republice.
Odbory jsou trvalou a neopomenutelnou součástí dějin českého národa již více než 100 let. Za
výchozí datum vzniku odborového hnutí u nás je možné považovat 7. duben 1870, kdy
rakouský parlament schválil zákon o koaliční svobodě. Tento zákon umožnil dělnickým
spolkům, které byly zaměřeny převážně na podpůrnou činnost, aby se přeměnily do
odborových organizací, které budou legálně hájit zájmy svých členů a ostatních zaměstnanců.
Prvním obdobím, o kterém se zmiňuji jsou roky 1862 až 1938, ve kterých je shrnuto
období od vzniku prvních dělnických spolků, přes krizi odborů za 1. světové války, po vývoj
odborů ve svobodné československé republice do doby fašistické okupace.
Druhým obdobím jsou roky 1939 až 1945, které popisují působení odborů ve
válečných letech.
Třetím obdobím jsou roky 1945 až 1989, pro které bylo charakteristické vliv
sovětského politického a odborového modelu na československé odbory, do roku 1989, kdy
odbory byly jedním z aktérů sametové revoluce, a po té prošly zásadní přeměnou v moderní
odborovou centrálu sdružující nezávislé odborové svazy.
Čtvrté období je po roce 1989, ve kterém byl rozdělen majetek Revolučního
odborového hnutí (ROH) a vznikly odborové organizace a centrály.
1.1 Odbory v letech 1862 - 1938Počátky odborového hnutí v Čechách a na Moravě sahají již do roku 1862, kdy ve
všech hospodářských odvětvích vznikaly nové dělnické spolky, které dokázaly zabezpečit
svým členům, např. minimální základní pojištění pro případ úrazu, nemoci nebo
nezaměstnanosti, případně drobné podpory ve stáří. Rychlý nárůst dělnických spolků
znamenal efektivnější a kvalifikovanější obhajobu zájmů pracujících a vedl také ke vzniku
nových organizačních struktur na straně zaměstnanců. Spolky získávaly potom charakter
odborových organizací. Jednou z prvních byla v tomto směru pražská „TYPOGRAFIE“
(1862). Prosincová ústava z roku 1867, která rozdělila monarchii na Rakousko a Uhersko,
přinesla dělnictvu a všem pracujícím všeobecná práva – shromažďovací a sdružovací.
11
Výchozí datum zrodu odborového hnutí je 7. duben 1870, kdy rakouský parlament
schválil koaliční zákon1 (č. 43 říšského zákoníku organizací), který zlegalizoval odborové
organizace. Dosavadní pololegální dělnické spolky a svazy, zaměřené převážně na podpůrnou
činnost, se transformovaly do odborových organizací, hájících všestranně a na legální bázi
zájmy svých členů a ostatních zaměstnanců. V roce 1873 existovalo v Čechách a na Moravě
64 odborových sdružení s celkovým počtem více než 17 tisíc členů. Odborové svazy se
zabývaly sociální a mzdovou politikou, ale také kulturní a vzdělanostní činností.
Roku 1896 působilo v Čechách 91 závodních organizací, 122 místních skupin, 322
spolků, celkem 31 658 organizovaných členů. Na Moravě a ve Slezsku 39 organizací, 56
místních skupin, 72 spolků, celkem 8 674 členů.
31. ledna 1897 bylo z iniciativy odborového hnutí svazu kovoprůmyslu ustanoveno
Odborové hnutí československé (OSČ), které sdružovalo 18 svazů, prvním tajemníkem byl
zvolen F. Schiller (1897 -1900), kterého vystřídal Josef Rousat (1900 – 1904). Do nové
centrály se začaly sdružovat odborové spolky převážně z Čech, zatímco odborové organizace
z Moravy a Slezska zůstaly věrné Vídni. Stále ale probíhala jednání o možnostech sdružení
všech odborů v rámci Rakouska-Uherska. Jednání, ale nevedla k úspěchu, neboť pražská
ústředna požadovala více autonomie, vídeňská centrála zase prosazovala užší centralizaci
uvnitř monarchie. Spor přetrval až do vypuknutí první světové války, resp. až do rozpadu
habsburské monarchie.
V době 1. světové války (1914 – 1918) prodělaly odbory krizi, aktivity odborových
ústředen extrémně poklesly, z důvodu odchodu tisíců řadových členů a funkcionářů odborů
na fronty, kam je násilně zařadily jejich vlády – toto byl jev společný pro celé evropské
odborové hnutí. Začaly se prohlubovat sociální rozpory a odbourávala se vydobytá
zaměstnanecká práva. Proti těmto jevům byly odbory bezmocné a bezradné, jejich poslání
zaniklo a autorita klesla. Teprve v závěru 1. světové války se situace v dělnickém
i odborovém hnutí začala měnit k lepšímu a před odborovým hnutím stála úloha koordinované
poválečné obnovy a další výstavby odborových struktur. Krátce po vytvoření samostatného
československého státu se odbory konsolidovaly a připravovaly k plnění svých
demokratických úkolů2.
Jestliže rakouský stát přistupoval k odborovým organizacím zdrženlivě, nová
Československá republika, k jejímuž vzniku odbory vydatně přispěly, jim umožnila, aby 1 Rakouská říšská rada, jako zákonodárný parlament, se již koncem roku 1869 zabývala návrhem tzv. koaličního zákona. Jeho přijetí požadovala 13. prosince 1869 demonstrace před budovou parlamentu ve Vídni, které se zúčastnilo více než 30 tisíc pracujících.2 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s.7 - 17
12
zasahovaly do všech oblastí sociální péče a ochrany dělnictva. Zesílení veřejnoprávní role
odborů a jejich postavení přinesl v polovině 20. let zejména tzv. gentský systém, přenášející
na odborové organizace zodpovědnost za vyplácení podpor v nezaměstnanosti3.
Demokratizace, která v celém Československu probíhala, přinášela jak v politické tak
i v hospodářské oblasti řadu svobod a práv. Legalizace odborů a jejich činnosti, jejich uznání
za partnery pro vyjednávání se zaměstnavateli a státními orgány. Byly uzákoněny požadavky
Odborového hnutí Československého a Československé obce dělnické4 , např. 8 hodinová
pracovní doba, zákaz práce dětí a noční práce žen, státní příspěvek v nezaměstnanosti,
zákonná ochrana nájemníků atd., to vše přispělo k upevnění autority odborů jako nedílnou
součást státu.
Brzy však byly dosažené vymoženosti ohroženy vnitřními spory, kdy marxisticky
orientované křídlo ve vedení odborů vytýkalo vedoucím osobnostem, že přistupovaly
k jednání o znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťovnictví v ČSR ve shodě s vládní
politikou a proti zájmům dělnictva. V prosinci 1920 byla vyhlášena generální stávka, došlo
k násilnému obsazení některých průmyslových závodů, elektráren, uhelných dolů
a zemědělských statků. Vedení odborové ústředny OSČ se od těchto akcí distancovalo a ujalo
se úlohy zprostředkovatele mezi znesvářenými stranami, aby zabránilo úplnému rozbití
dělnického a odborového hnutí v ČSR, bohužel se to vedení OSČ nepodařilo a rozpadu nešlo
zabránit5. Rozkol v dělnickém hnutí, jako důsledek povstání r. 1920, se velmi nepříznivě
projevil i v nadcházející hospodářské krizi, která zasáhla ČSR od roku 1921. Tento vývoj
vyvrcholil ve dnech 14. - 16. května 1921, kdy došlo v Praze k ustanovení Komunistické
strany Československa (KSČ), která se jednoznačně přihlásila ke Komunistické
internacionále. Generálnímu tajemníku Rudolfu Tayerlemu se dařilo upevňovat sociálně-
demokratickou frakci ve vedení OSČ pouze do října 1922, kdy se konal mimořádný sjezd
OSČ, kde se podařilo komunistickému křídlu prosadit vznik tzv. Mezinárodního
všeodborového svazu, zvaného také „Rudé odbory“. Vedle OSČ vznikla nová odborová
ústředna, která už koncem roku 1922 vykázala celkem 89 941 členů6.
V období let 1926 – 1929 bylo Československo silně postiženo důsledky světové
hospodářské krize. Průvodním jevem byla hromadná omezení i zástava výroby, propouštění
pracovníků, omezování pracovní doby, pokles mezd při zvýšení pracovní intenzity
3 KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatka, střety nových odborů s. 484 Třetí nejsilnější odborová ústředna, která měla své členy částečně na Slovensku a to zejména mezi železničáři, pracovníky pošt a státními zaměstnanci.5 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 196 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 20
13
a nedostatečná kupní síla obyvatelstva. Ani v této době, kdy se nejvíce měla projevit solidarita
odborů, nedošlo k jejich jednotnému postupu. Existovaly značné rozpory mezi odborovými
ústřednami Odborovým hnutím Československým (OSČ), Československou obcí dělnickou
(ČOD), Rudými odbory i dalšími organizacemi, které měly hájit zájmy pracujících. Tíživá
hospodářská situace vedla i ke zhoršení podmínek výplat příspěvků v nezaměstnanosti podle
tzv. Gentského systému. Odbory výplatu příspěvku (omezené na dobu 3 – 6 měsíců) omezily
jen na odborově organizované nezaměstnané pracovníky. Tímto se více než dvěma třetinám
všech nezaměstnaných vzaly poslední možnosti na přežití, jednalo se o desetitisíce
pracujících. Vláda byla proto nucena zavést r. 1930 tzv. žebračenky, určené výhradně
k nákupu potravin7. Ve třicátých letech skončily všechny pokusy o sjednocení, nebo alespoň
o společný koordinovaný postup odborových sdružení v ČSR neúspěchem.
Následky velké světové krize se v Československu projevovaly až do druhé poloviny
třicátých let. V období 1934 – 1936 byli postiženi nezaměstnaností ze všeho nejvíce mladí
lidé a proto docházelo k častým demonstracím, ale i organizovaným stávkám zejména
v pražských závodech kovovýroby, ve stavebnictví, v lesní těžbě dřeva a mezi slovenskými
pracovníky dřevozpracujícího průmyslu. Většina tehdejších stávek byla úspěšná a bylo např.
u stavbařů po 14 dnech stávky dosaženo zvýšení mezd o 8,2 %. Opět byla učiněna řada
pokusů o jednotnější uspořádání roztříštěné struktury odborového hnutí v ČSR, současně ale
vyvíjely značnou iniciativu i Rudé odbory. V otevřeném dopise adresovaném největším
odborovým sdružením OSČ a ČOD, ve kterém navrhovaly společný postup proti všem
fašistickým tendencím a vlivům našly značnou odezvu mezi dělnictvem a to zejména na
Slovensku. Tyto sympatie pracujících k návrhům komunistických odborových předáků však
pohasly, v říjnu 1933, kdy KSČ svými bojovými hesly požadovala jednoznačný přechod od
diktatury fašismu k diktatuře proletariátu. Tato agitace dokázala velice rychle zdiskreditovat
nejen komunistickou stranu, ale i Rudé odbory v očích demokratické většiny dělnictva
a odborářů. V roce 1935 po parlamentních volbách znovu využili komunisté svých pozic
k náporu přes Rudé odbory, o získání vlivu na odborové hnutí s cílem jeho sjednocení. Na
V. sjezdu Rudých odborů v únoru 1937 (6. – 7. 2.) navrhl Antonín Zápotocký, aby Rudé
odbory kolektivně vstoupily do odborového sdružení OSČ a posílily tak jednotné odborové
hnutí v ČSR. Pod zástěrkou zesílení boje pracujících proti národní buržoazii a nastupujícímu
fašismu chtěli komunisté získat vedoucí postavení v odborech jako odrazový můstek
k pozdějšímu uchopení politické moci ve státě. Návrh, který se jevil v tehdejší době jako
7 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 21
14
opodstatněný, z hlediska dalšího vnitropolitického vývoje ovšem jako rafinovaně
nedemokratický, nebyl přijat8.
Objektivně je ale nutno konstatovat, že v letech 1937 – 1939 to byly převážně odbory,
které kladly účinný politický odpor narůstajícím fašistickým tendencím uvnitř státu, neboť
vláda ČSR ustupovala zejména zahraničním, ale i vnitřním tlakům.
1.2 Odbory ve válečných letech 1939 – 1945Po obsazení Československa k 15. březnu 1939 a zřízení „Protektorátu Čechy
a Morava“ tzv. protektorátní vláda začala zakazovat a rozpouštět všechna antifašistická hnutí,
ke dni 30. června 1939 utvořila jednotnou „Národní odborovou ústřednu zaměstnaneckou“
(NOÚZ) a krátce na to „Ústředí veřejných zaměstnanců“ (ÚVZ). Šlo o nedemokratické
„státní“ odbory, které byly členěny do dvou částí a to organizace dělnické a organizace
soukromých zaměstnanců. Postupně byly odbourávána všechna získaná odborová práva, byly
zakázány stávky, kolektivní smlouvy i volby závodních rad. Prodlužovala se pracovní doba
z 8 hodin na 12 hodin denně, bylo zrušeno část úředních svátků i volné neděle. Tato opatření
měla vést ke zvýšení objemu průmyslové výroby, především ve zbrojním průmyslu. Nacističtí
okupanti usilovali o to, aby se NOÚZ podílela na kontrole dělnictva a stimulovala jeho
pracovní úsilí. V rámci legálních struktur NOÚZ a ÚVZ existovaly i ilegální buňky sociálně
demokratického a komunistického podzemního odboje. Jejich dřívější rozporuplná stanoviska
ustoupila společným potřebám a zájmům, tj. boj proti fašismu.
V létě 1943 se začaly na mnoha místech formovat tzv. závodní výbory (rady), které
ilegálně začaly organizovat ozbrojené povstání proti okupantům. Tyto rady na svých tajných
jednáních vytvořily ústřední radu odborového hnutí (ÚRO), tato měla bezprostřední spojení
s ilegální ústřednou výboru KSČ. Prosazovala myšlenku jednotné celostátní organizace
odborů v Československu. Bylo naplňováno i heslo sovětských odborů „Jeden závod – jedna
odborová organizace“. Dosavadní závodní rady byly přetvářeny na „Revoluční závodní rady“,
které měly do budoucna na úrovni podniků a závodů plnit obdobné úkoly, jako tzv. Revoluční
národní výbory na úrovni měst, okresů a krajů.
Počátkem roku 1945 bylo jmenováno předsednictvo Ústřední rady odborů, které mělo
lépe koordinovat účast odborů na osvobozovacím boji. ÚRO svou činnost koordinovala
s orgány KSČ a nově vytvořenou Českou národní radou (ČNR). Odbory se zaměřily na
8 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 22 - 23
15
získávání nových členů do svých revolučních organizací. ÚRO vypracovala akční program
odborů, který byl konzultován s Moskvou. Bylo připravováno znárodnění všech bank
a pojišťoven, průmyslových podniků s počtem více než 50 pracovníků, vyvlastnění
zemědělské půdy nad 30 hektarů výměry, zastoupení odborů ve všech veřejných orgánech,
zajištění plné zaměstnanosti obyvatelstva a uzákonění všech důležitých pracovních a
sociálních práv. Tyto záměry byly včleněny do tzv. Košického vládního programu z 5. dubna
1945, který byl rozhodujícím dokumentem celého poválečného vývoje v Československu. To
byly počátky později realizovaného systému jednotného „Revolučního odborového hnutí“
v Československu. Byla vytvořena tzv. Národní Fronta (NF), ve které byly zastoupeny
všechny tehdejší politické strany a společenské i zájmové organizace. Vedoucí postavení si
výhradně pro sebe předurčila Komunistická strana Československa9.
1.3 Odbory v letech 1945 až 1989V Československé republice se hned po válce projevil vliv odborového hnutí na
politický vývoj. Dnem 16. května 1946 bylo jednotné socialistické odborové hnutí (ROH)
uznáno zákonem, což upevnilo jeho postavení v politickém a hospodářském životě v ČSR.
Stalo se nejdůležitějším spojencem Komunistické strany Československa, převodovou pákou
jejího působení na masy pracujících10. Na půdě Revolučního odborového hnutí se velmi
rychle zformovaly revoluční síly společnosti, především dělnictva a rolnictva, aby prosadily
tzv. diktaturu většiny, tj. převzetí moci ve státě Komunistickou stranou Československa.
V únoru 1948 sehrály odbory, jako jedna z nejmasovějších organizací pracujících,
významnou úlohu ve vítězném komunistickém povstání, kdy se 24. února zúčastnilo stávky
asi 2,5 miliónu pracujících, pouze asi 4 000 dělníků účast odmítlo. Došlo k dalšímu
znárodnění a to všech podniků s počtem nad 50 zaměstnanců. Dne 9. května 1948 byla
parlamentem přijata nová ústava, v níž byla kontrola hospodářství svěřena jednotným
odborům – Revolučnímu odborovému hnutí. O rok později, v květnu 1949, byl
československým odborům formou usnesení na IX. Sjezdu KSČ stanoven konkrétní úkol
a dílčí povinnosti:11
- uplatnění plného vlivu na trvalé zvyšování produktivity práce v národním
hospodářství
9 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 2910 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 3111 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s 34
16
- upevňování vnitřní jednoty všech pracujících v duchu politiky KSČ
- spolupráce s komunisty řízenými organizacemi mládeže a žen při výchově
nového „socialistického člověka“
- organizace socialistického soutěžení k předčasnému splnění plánovaných
úkolů národního hospodářství a zavádění nových pracovních metod
- podpory a zajišťování státních sociálních opatření pro zaměstnance
- kooperace s odborovými ústřednami socialistických zemí i zemí tzv. třetího
světa pod vedením odborů SSSR
Všechny rozhodující otázky sociální politiky byly na příště ve výlučné kompetenci státu
a jeho orgánů. Odbory se měly pouze starat a podporovat zejména otázku rekreace, bytovou
politiku a zdravotnictví, částečně i o zásobovací problémy. Právo stávky neexistovalo, bylo
tedy odborům znemožněno oponovat – v případě potřeby – vládní politice. Odbory tedy
nemohly plnit své prapůvodní poslání obhajoby zájmů pracujících. Ovšem měly právo
vyhodnocovat postoje pracujících jak pozitivně, např. navrhovat odměny, tituly, řády, atd., tak
i negativně, např. postihy a sankce. V závodech a podnicích byly zřizovány různé komise,
např. komise ochrany bezpečnosti práce, komise národního pojištění, kulturně-masová
komise, mzdová komise – bez podstatného vlivu na vytváření mzdové politiky, apod..
Počet odborových svazů byl stanoven direktivně, bez zohlednění jednotlivých odvětví
hospodářského a společenského života, to vylučovalo rozvoj specifických oborů. V letech
1959 -1963 a 1967 vlivem direktivního slučování odborových svazů „příbuzných“ odvětví se
zredukoval počet svazů na 12 z počtu 27 odborových svazů12.
Pouze na krátkou dobu tzv. „Pražského jara“ v roce 1968, spolu s demokratizačním
procesem Československé socialistické republiky (změna názvu Československá republika
ústavou z 11. července 1960 na Československá socialistická republika) se odbory snažily
obnovit své prapůvodní poslání, zabývat se sociální a mzdovou politikou, obhajovat zájmy
pracujících. V této době došlo k roztříštění ROH do 57 svobodných odborových svazů
(31 českých a 26 slovenských). V tomto procesu odborům nezabránil ani vpád sovětských
vojsk spolu s vojsky Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky, za
účelem potlačení demokratizačního procesu v ČSSR, který byl vážnou hrozbou pro vedení
všech států socialistického bloku a to nejen v Evropě.
V březnu 1969 na VII. všeodborovém sjezdu ROH byly přijaty dokumenty, které měly
připravit přechod odborového hnutí k svobodným a demokratickým odborům, k tomuto
12 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 35
17
procesu z důvodu změny ve vedení Ústředního výboru Komunistické strany Československa,
kdy Antonína Dubčeka nahradil Gustáv Husák již nedošlo. Opět nastalo období vytváření
komunistické moci nad odborovými svazy. Postupně došlo k likvidaci svobodných
odborových svazů a jejich představitelů prostřednictvím Ústřední rady odborů. Jakmile došlo
ke znovu upevnění komunistických pozic v odborech, bylo zaváděno skoro povinné členství
v ROH s cílem 100 % organizovanosti členské základny. ROH se tak stalo nejmasovější
organizací pracujících v Československé socialistické republice, která neměla žádný vliv na
vývoj státu a neměla ani základní práva, jakým je např. právo spolurozhodovat v sociální
politice, právo na stávku.
V letech 1977 – 1988 vznikala různá seskupení, občanská hnutí a demokratické
skupiny, kterými členy byly zejména intelektuálové. Využívali zkušenosti a kontakty se
západními zeměmi, které neoficiálně přetrvávaly z roku 1968. Nejznámější skupina byla
„Charta 77“, její činnost podporovali někteří spisovatelé, novináři, lékaři, herci, umělci
a studenti. Vystupovala proti potlačování demokratických práv a svobod občanů, byla
podporována ze zahraničí, z řad emigrantů, politických činitelů západních zemí, jak morálně,
tak materiálně. Členové této skupiny tzv. disidenti-chartisti byli pronásledováni státní
bezpečností (StB), byli vyslýcháni, vězněni. Všechny akce mířené proti fungování „Charty
77“, které vláda uskutečňovala prostřednictvím státní bezpečnosti, nic nezměnily na tom, že
jejich popularita mezi obyvateli a členy mnoha odborových organizací rostla. Postupně začalo
docházet k vnitřnímu rozkladu československého odborového hnutí, které přispělo
k prohlubování nespokojenosti s nedostatky v řízení národního hospodářství, s politickým
systémem, také vyvolávalo veřejnou kritiku vedoucí role KSČ, jejich neodborných zásahů do
ekonomiky, mzdové a sociální politiky na úkor pracujících13. Vyvrcholením
celospolečenského protestu proti nadvládě KSČ byly masové demonstrace pracujících
a studentstva v Praze v říjnu 1988, dále potom v lednu 1989 a následně potom 17. listopadu
1989, tzv. „Sametová revoluce“. V řadě průmyslových podniků odboráři, kteří se přidávali ke
stávkujícím studentům vytvářeli stávkové výbory a připravovali přechod ke svobodným
demokratickým odborům. Tyto výbory přebíraly dosavadní působnosti závodních výborů
ROH (ZV ROH). Ze zástupců stávkových výborů vzniklo 24. listopadu 1989 Celostátní
sdružení stávkových výborů, jeho posláním bylo zabránit možným represím proti účastníkům
generální stávky 27. listopadu 1989. Celostátní sdružení stávkových výborů mělo za úkol –
demokraticky a zezdola obnovit odbory a začít připravovat ustavující sjezd nových
13 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 40
18
československých odborů (v prosinci 1989 bylo ve sdružení celkem 6 000 stávkových výborů
z jednotlivých závodů)14.
1.4 Odbory po roce 1989Dne 2. března 1990 se v Praze konal mimořádný všeodborový a všesvazový sjezd,
kterého se zúčastnilo 2 423 delegátů, dále byli přítomni zástupci vlády a vedení Akčního
výboru ROH, bývalé ÚRO. Usnesením byla ukončena činnost Revolučního odborového hnutí
a byla ustanovena „Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů“, která do své
správy převzala majetek ROH, který postupně převedla podle statutu na nástupnické
odborové svazy. Byly vytvořeny jednotlivé odborové svazy se svými novými základními
organizacemi a také nový zastřešující orgán organizace nezávislých odborových svazů Čech,
Moravy a Slovenska s názvem „Československá konfederace odborových svazů“ (ČSKOS
vzniklo spojením 41 odborových svazů) na celostátní úrovni. ČSKOS se skládala ze dvou
republikových komor a to české Českomoravské komory odborových svazů (ČMK)
a slovenské Konfederace odborových svazů (KOZ). V příloze č. 1 uvádím organizační
strukturu ČSKOS.
Po roce 1989 a po rozpadu ROH vznikly následující odborové organizace a centrály:
- Českomoravská komora odborových svazů
- Konfederace umění a kultury
- Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska
- Křesťanská odborová koalice
- samostatné odborové svazy
- samostatné odborové organizace
- Asociace samostatných odborů (založena v červenci 1995)
Některé odborové organizace mohou být příkladem organizací, jejichž existence je udržována
shora, ze zájmu vedení, než jako výsledek zájmu členské základny, např. ČMKOS, KUK
a některé samostatné odborové svazy. Tyto odborové organizace převzaly členskou základnu
a majetek po delimitaci ROH. Jejich pozice jak z hlediska materiálního, tak z hlediska členské
základny je i přes dlouhotrvající úbytek členů silnější než u nově vzniklých odborových
organizací (Křesťanská odborová koalice, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska atd).
Tyto organizace vznikly na základě zájmu svých členů15.
14 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 4115 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 156
19
V hlavních společných programových požadavcích Československé konfederace
odborových svazů na nastávající období odborové práce, byly obsaženy hlavní úkoly první
etapy ekonomické transformace týkající se:16
I. oblasti institucionální
II. oblasti pracovněprávní
III. oblasti sociální a péče o zdraví
IV. oblasti zaměstnanosti
V. oblasti mzdové
VI. oblasti kultury, životního prostředí a vzdělání
Tento program byl aktualizován v roce 1991 a tvořilo ho osm hlavních principů. Činnost
odborů se měla vyznačovat solidaritou a měla podporovat demokracii. Patřil sem i požadavek
tripartitního a kolektivního vyjednávání. Třetím principem bylo právo – tím byla míněna
základní práva lidská a občanská, sociálně ekonomická i odborová. Zajištění práce
(zaměstnanosti) a mzdy (v dílčích podobách mzdy minimální, tarifní a příplatků)
představovalo další dva principy. Dále se měly odbory orientovat na pracovní a životní
podmínky, či ekologii, a sociální postavení, tj. životní úroveň, sociální záchrannou síť,
zdravotní a důchodové zabezpečení. Odbory si ponechávaly právo na užití své nejúčinnější
zbraně – stávky, považovaly ji však za krajní prostředek. Za hlavní nástroj svého působení
odboráři považovali kolektivní vyjednávání, které v podmínkách tržní ekonomiky nabývalo
na důležitosti17.
V listopadu 1993 ukončila činnost Československá konfederace odborových svazů
a vznikla největší odborová centrála s názvem Českomoravská konfederace odborových svazů
(ČMKOS), hlavní úloha je ve vyjednávání o základních jistotách v zaměstnání, o mzdě,
pracovních podmínkách, bezpečnosti práce. V roce 1995 ČMKOS sdružovala 36 odborových
svazů, v roce 1996 sdružovala 34 odborových svazů. V současné době je členem 32
odborových svazů sdružených v základních organizacích. Pokles členské základny byl
zpočátku zapříčiněn privatizací, kdy v nově vznikajících podnicích nebyli nakloněni vzniku
nebo zachování odborových organizací, dále stárnutím členů a tím jejich odchodu do
důchodu. Nemalou měrou k poklesu přispěl i fakt, že v minulosti bylo členství v odborech
pouze formální, a také proto, že potenciální členové si neuvědomují jejich hlavní úlohu, která
je vyjednávat.
16 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 44-4617KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatky, střety nových odborů s. 70
20
Historie odborů sahá do druhé poloviny 19. století, v tomto období sehrály odbory
významnou funkci v sociální oblasti, zabezpečovaly pro své členy pojištění pro případ úrazu,
nemoci, nezaměstnanosti, popřípadě podporu ve stáří. Svou první krizí si prošly v období
1. světové války. Po 1. světové válce se vlastenci opět začaly sdružovat, vytvářet odborové
struktury a přispěly ke vzniku Československé republiky. Vrátily se ke své původní funkci
v sociální a mzdové politice a ochraně pracujících. Na odborové organizace přešla
zodpovědnost za vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Toto období bylo podle mého názoru
obdobím, kdy odbory plnily svoji funkci, pro kterou v prvopočátcích vznikly.
Vznikem Komunistické strany Československa v roce 1921 začalo období, kdy KSČ
prostřednictvím odborů zneužívala početné členské základny k prosazování svých zájmů.
Odbory přestaly plnit svoji prvotní funkci a staly se pro KSČ odrazovým můstkem k uchopení
politické moci ve státě. Na dlouhé období se odbory staly nejdůležitějším spojencem KSČ.
Dle mého názoru byly odbory tímto obdobím velice poškozeny a jejich status utrpěl. V tomto
období neměly odbory žádný vliv a nic neprosadily.
Po roce 1989 se v odborech opět projevila demokracie a přispěly ke svržení
komunistického režimu. Postupně si odbory vytvářejí své postavení ve společnosti a znovu
obnovují důvěru svých členů, jak stávajících, tak i budoucích. Bohužel období, kdy byly
v područí KSČ bylo dlouhé a v podvědomí zaměstnanců stále přebývá myšlenka, že členství
v odborech je něco nedemokratického a pouze formálního. Zaměstnanci mají také obavu
z toho, že členství v odborech by bylo „trnem v oku“ jejich zaměstnavateli a toto by jim
mohlo bránit v kariéře. Toto je podle mého názoru několik důvodů, proč členská základna
klesá.
21
2 ÚLOHA ODBORŮ V SOUČASNOSTITato kapitola se zabývá postavením odborů v České republice. Odbory se v současné
době potýkají s přetrvávajícím úbytkem členské základny, který je zapříčiněn reakcí na
předchozí éru, kdy členství v odborech bylo masovou záležitostí a odbory se ve své činnosti
omezovaly na kulturní, zájmové a společenské aktivity. Zaměstnanci si doposud neuvědomili,
že hlavní úloha odborů je ve vyjednávání o základních jistotách zaměstnání, o mzdě
a pracovních podmínkách. Popisuje jejich funkci, právní úpravu a působnost odborů v rámci
základních odborových organizací, odborových svazů a Regionálních rad odborových svazů.
Největší odborovou konfederací v České republice je Českomoravská konfederace
odborových svazů. Stručně popisuji její vnitřní strukturu, způsob financování a členství
v zahraničních organizacích, které je důležité při začleňování českých sociálních partnerů do
evropských struktur. Velmi důležitou roli v současné době hrají odbory v rámci sociálního
dialogu na pracovním trhu. Tento sociální dialog se odehrává na národní úrovni, na odvětvové
úrovni, na regionální úrovni a v neposlední řadě na úrovni podnikové. Podstatnou část
sociálního dialogu tvoří kolektivní vyjednávání, jehož cílem je dohoda zúčastněných stran ve
formě kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou sjednávané pro větší počet
zaměstnavatelů prostřednictvím vyššího odborového orgánu a organizací nebo organizacemi
zaměstnavatelů. Kolektivní smlouva na podnikové úrovni je sjednávána mezi
zaměstnavatelem a zástupcem zaměstnanců, zpravidla odborovou organizací.
2.1 Postavení odborů v České republicePostavení odborů v České republice charakterizují dva významné momenty:
1. Ze zákona zastupují odbory všechny zaměstnance. Nejsou přitom stanovena
žádná omezující kritéria pro vznik a existenci odborových organizací – např.
povinnost příslušnosti k některé odborové centrále. To znamená, že záleží jen
na vůli zaměstnanců. Vznik a existence odborové organizace nepodléhá
souhlasu ani zaměstnavatele, ani státu – ministerstvo vnitra odborové
organizace pouze eviduje.
2. Odbory mají právo stanovit si tzv. příslušný odborový orgán nebo vyšší
odborový orgán, který zastupuje zaměstnance. Ten má právo na informace,
projednávání a spolurozhodování a vede kolektivní vyjednávání. Nezávisle na
22
vůli zaměstnavatelů a státu mohou tedy odbory přizpůsobovat odborovou
strukturu co nejefektivnější práci v konkrétních podmínkách18.
Odbory v České republice jsou ze zákona jediným legitimním zástupcem všech
zaměstnanců v pracovněprávních vztazích včetně kolektivního vyjednávání. Odborové orgány
odborových organizací zastupují v pracovněprávních vztazích i zaměstnance odborově
neorganizované, tj. nečleny odborů v současné době problém tzv. „černých pasažérů“.
2.2 Funkce odborůZákladní funkcí odborů je zprostředkování zájmů a potřeb zaměstnanců. Jedná se
především o kolektivní vyjednávání, ochranu zaměstnanců, např. pracovněprávní vztahy,
bezpečnost práce, vyjednávání optimálních pracovních podmínek pro zaměstnance,
navrhování změn ve prospěch zaměstnanců, zprostředkování dialogu a komunikaci potřeb
zaměstnanců směrem k vedení, dohled nad dodržováním zákoníku práce, prosazování
mzdového růstu. Pro zaměstnavatele plní odbory důležitou funkci, funkci komunikační.
Zaměstnanecká populace ale vnímá odbory také jako poskytovatele materiálních výhod
(rekreace, kultura, sport)19.
2.3 Právní úpravaV České republice je právo sdružovat se a odborově se organizovat zakotveno
v článku 27 Listiny základních práv a svobod, kde se uvádí: „1. Každý má právo svobodně se
sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. 2. Odborové
organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je
nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. 3. Činnost
odborové organizace a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních
zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná
pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práva a svobod druhých. 4. Právo na
stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům,
prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“20, která je
součástí ústavního pořádku České republiky.
18 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 15619 MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 14620 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., veznění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod
23
Vznik odborových organizací je upraven zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování
občanů, ve znění pozdějších předpisů. Zákonná úprava respektuje zejména Úmluvu
Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se
organizovat. To znamená, že organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů vznikají nezávisle na
státu a stát nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí těchto organizací. Ministerstvo vnitra
pouze eviduje jejich vznik a dohlíží na to, aby tato sdružení nevyvíjela činnost politických
stran a podnikatelských subjektů. Podle tohoto zákona může vzniknout odborová organizace,
i organizace zaměstnavatelů, sdružením minimálně tří členů. Všechna sdružení jsou pod
ochranou soudu. Soud rozhoduje o rozpuštění sdružení. Odmítnutí evidence odborové
organizace není možné. Jednotliví členové sdružení mají individuální soudní ochranu.
Oprávnění odborů jsou zakotvena ve dvou základních předpisech – v zákoně č. 2/1991
Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o kolektivním vyjednávání upravuje
vznik a vyjednávání kolektivních smluv a právo na stávku. Zákoník práce upravuje ostatní
práva odborových organizací. Zejména právo odborových organizací na informace od
zaměstnavatele, na právo na informace od státních orgánů, právo na spolurozhodování
o fondu kulturních a sociálních potřeb, právo na kontrolu nad dodržováním pracovněprávních
předpisů, právo na kontrolu převádění pracovníků na jinou práci. Upravuje také práva
odborových organizací na informace a projednávání připravovaných pracovněprávních
předpisů a dalších předpisů „týkajících se důležitých zájmů zaměstnanců“. Zákoník práce
obsahuje také ustanovení ochraňující členy odborových orgánů před diskriminací ze strany
zaměstnavatele. Členové však nesmějí být ani zvýhodňováni21.
Zvláštní procesní práva přiznává odborovým organizacím také zákon č. 99/1963 Sb.,
Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 26 odst. 1 stanoví,
že „odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka,
který je jejím členem“. Členové odborových organizací tím získávají výsadní postavení ve
sporech občanskoprávních, rodinně právních a zejména pracovněprávních, kdy si mohou
zvolit sami členové, zda je v příslušném soudním sporu bude zastupovat vlastní advokát,
obecný zmocněnec (podle § 27 o.s.ř.) nebo pověřený pracovník – právník – jeho vlastní
odborové organizace22.
21 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 2622 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 27
24
2.4 Působnost odborůZákladním článkem odborové struktury jsou základní odborové organizace, které
působí u zaměstnavatele. Mají postavení účastníka pracovněprávních vztahů stejně jako
zaměstnavatel a zaměstnanec, mají právní subjektivitu. Vyplývá z toho jejich právo jednat za
zaměstnance v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání s právními
důsledky s tím souvisejícími. Vstupují do právních vztahů se zaměstnavatelem a jednají
jménem všech zaměstnanců.
Dalším článkem jsou odborové svazy, které mají obdobné poslání jako základní
odborové organizace, s tím rozdílem, že toto své poslání realizují na úrovni odvětví.
Odborové svazy věnují kolektivnímu vyjednávání maximální pozornost, mají
celorepublikovou působnost a v podnikatelské sféře sjednávají s organizacemi zaměstnavatelů
odvětvové kolektivní smlouvy. Odborové svazy se mohou dále sdružovat v konfederace,
asociace nebo federace. V české republice převládá konfederační princip, který zaručuje
odborovým svazům naprostou nezávislost.
V regionech působí základní odborové organizace na regionální úrovni, jedná se
o dobrovolné struktury, které sdružují stálé zástupce odborových svazů a zastupují
zaměstnance více zaměstnavatelů v konkrétním regionu. Bylo ustaveno 14 Regionálních rad
odborových svazů (RROS) odpovídající samosprávným celkům. Regionální rady odborových
svazů jsou oprávněny k jednání s příslušnými regionálními orgány a orgány samosprávy,
jakož i s regionálními organizacemi zaměstnavatelů a dalšími regionálními reprezentacemi
včetně politických stran. Mohou uzavírat závazné dohody se sociálními partnery a státními
orgány i orgány samosprávy, na regionální úrovni mají povinnost o tom informovat Radu
ČMKOS. Hlavní činnost regionálních rad je především ve vztahu k trhu práce daného
regionu, odpovědnost za sociální oblast, ekonomiku, obchod a průmyslovou politiku, školství
včetně odborného výcviku23.
2.5 Odborová organizovanostOdborová organizovanost dlouhodobě klesá. Pokles členské základny pociťují
všechny centrály a odborové svazy. Tento pokles byl většinou způsoben přesunem celých
odborových svazů z jedné asociace do jiné odborové centrály. Úbytek členů také souvisí
s tím, že ve společnosti se stále opakují vzorce chování a očekávání, které jsou dědictvím
23 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 19-20
25
minulosti a podporují převážně formální, pasivní členství z minulých dob. Část zaměstnanců
si doposud neuvědomila, že hlavní úloha odborů je ve vyjednávání o základních jistotách
zaměstnání, o mzdě a pracovních podmínkách. Snižování členské základny ovšem tím více
zdůrazňuje problém legitimity odborů reprezentovat zaměstnance a jednat za ně.
V roce 2001 se počet odborově organizovaných zaměstnanců pohyboval pod hodnotou
1,3 mil. zaměstnanců. Počet zaměstnanců v hlavním zaměstnání v civilním sektoru podle
ČSÚ byl ve 2. čtvrtletí 2001 celkem 3 980 700 osob. Odborově organizováno bylo v roce
2001 asi 33% všech zaměstnanců24.
V české republice existují kromě ČMKOS také další odborové centrály mezi které
patří Asociace samostatných odborů, která sdružuje 14 odborových svazů, Konfederace
umění a kultury (KUK) sdružující celkem 13 asociací, Křesťanská odborová koalice
a Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska.
Ministerstvo vnitra vede seznam občanských sdružení, odborových organizací
a organizací zaměstnavatelů vzniklých na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování
občanů, ve znění pozdějších předpisů. Tento seznam obsahuje datum vzniku, název, adresu
sídla a identifikační číslo sdružení.
Odborovou centrálu tvořilo 31 odborových svazů do listopadu 2009, kdy se členem
ČMKOS stal Odborový svaz Služeb a Dopravy s 1400 členy. Nyní ČMKOS sdružuje 32
odborových svazů.
Přehled o počtu členů Českomoravské konfederace odborových svazů a jednotlivých
svazech v ní sdružených sleduje centrála ČMKOS vždy k 30.6. příslušného roku. Údaje
o odborových svazech, které stojí mimo konfederaci i o jiných centrálách ČMKOS nesleduje.
V tabulce č. 1 uvádím přehled odborových sdružení, které jsou členy největší
odborové centrály v České republice ČMKOS. Názvy jednotlivých odborových organizací
a data jejich vzniku byly prověřeny podle seznamu zveřejněném na ministerstvu vnitra. Počty
členů odborových organizací byly poskytnuty centrálou ČMKOS.
24 HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 20
26
Tabulka č. 1: Odborové svazy sdružené v ČMKOS ke dni 30. 6. 2009
název organizace datum vzniku počet členů
Českomoravská konfederace odborových svazů XI. 1993 469 510Českomoravský OS civilních zaměstnanců armády 16.12.1992 5 809
Českomoravský OS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu 28.8.1990 941Českomoravský OS pracovníků školství 10.7.1990 37 481
Herecká asociace 21.2.1992 900Nezávislý OS policie České republiky 19.7.1990 3 530
Nezávislý OS pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných oborů Čech a Moravy 6.8.1990 10 255
OS dopravy 19.7.1990 14 666OS ECHO 1.12.1992 26 509OS hasičů 15.12.1992 6 581OS KOVO 29.3.1993 156 748
OS pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR nezjištěno 18 620OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu 11.7.1990 24 882
OS pracovníků knihoven 28.9.1990 1 362OS pracovníků kulturních zařízení 16.11.1990 1 798
OS pracovníků kultury a ochrany přírody 28.9.1990 2 277OS pracovníků obchodu 15.8.1990 9 751
OS pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví 4.3.1993 9 586OS pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy 18.10.1990 9 132
OS pracovníků vědy a výzkumu 19.7.1990 1 712OS pracovníků výrobních a účelových organizací kultury nezjištěno 449
OS PROJEKT 19.10.1990 215OS státních orgánů a organizací 31.3.1993 26 510
OS Stavba České republiky 21.12.1992 19 002OS UNIOS 28.2.1994 12 199
OS zaměstnanců letectví 18.10.1991 704OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb nezjištěno 21 422
OS zdravotnictví a sociální péče České republiky 1.10.1990 35 296Severočeské sdružení odborových organizací důlního průmyslu 29.4.1992 3 835
Unie - odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR 24.8.1990 1 084UNIE, odborový svaz profesionálních zpěváků České republiky 24.8.1990 274
Vysokoškolský OS 3.7.1990 5 980Zdroj: MPSV, ČMKOS, webové stránky ZO, práce autora
Nejpočetnějším odborovým svazem je OS KOVO. V roce 1996 sdružoval 517 000
členů cca v 1 100 základních organizacích. V roce 2000 měl OS KOVO 311 500 členů25.
V současné době má OS KOVO základní organizace ve všech 14 krajích České republiky
s počtem 156 748 členů ke dni 30. 6. 2009. Muži tvoří 32,40 % členské základny, ženy tvoří
25,46 % členské základny, 15,92 % tvoří mládež a 26,22 % jsou důchodci. OS KOVO má
nejpočetnější členskou základnu z důvodu, že se jedná o jeden z historicky nejstarších
odborových svazů, kde jeho historie sahá do roku 1897. Základem svazové struktury jsou
základní organizace na podnicích s vysokým stupněm suverenity.
25 HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 22
27
Přes 35 000 členů má Českomoravský OS pracovníků školství a OS zdravotnictví
a sociální péče. S více jak 20 000 členy je v konfederaci zastoupen OS státních orgánů
a organizací, OS ECHO, OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, OS
zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb.
Svazy jejichž členská základna neklesá pod 10 000 členů jsou, OS STAVBA ČR, OS
pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, OS UNIOS, OS
dopravy a NOS pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných odvětví Čech a Moravy.
Členskou základnu pod 10 000 mají OS pracovníků obchodu, OS pracovníků
peněžnictví a pojišťovnictví, OS pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu
Čech a Moravy, Vysokoškolský OS, OS hasičů, ČMOS civilních zaměstnanců armády,
Severočeské sdružení odborových organizací důlního průmyslu, Nezávislý OS policie ČR, OS
pracovníků kultury a ochrany přírody, OS pracovníků vědy a výzkumu, OS pracovníků
kulturních zařízení, OS pracovníků knihoven, Unie – odborový svaz orchestrálních hudebníků
ČR. OS s členskou základnou čítající desetitisíce členů jsou odborové svazy zaměstnanců
odvětví, ve kterých se neustále řeší mzdová otázka. Většina těchto odvětví spadá do
nepodnikatelské sféry, kde platy tradičně zaostávají za mzdovou úrovní podnikatelské sféry.
Např. nízké ocenění kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví a ve školství je předmětem
neustálých diskusí odborových organizací s vládou.
Nejmenší členskou základnu mají ČMOS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu,
Herecká asociace, OS zaměstnanců letectví, OS pracovníků výrobních a účelových organizací
kultury, UNIE – OS profesionálních zpěváků ČR, OS PROJEKT, u nichž členská základna
nepřesahuje 1 000 členů. Odborové svazy s členskou základnou, která nepřesahuje 1000 členů
jsou OS, které fungují více méně na principu profesního sdružování. Vedle odborových zájmů
stojí zájmy profesní.
Podle mého názoru členství v odborech stoupá s velikostí firmy a také v závislosti na
vlastnické struktuře zaměstnavatele. Nižší odborová organizovanost je v soukromých
podnicích, státním, obecním a veřejném sektoru než v podnicích zčásti státních a zčásti
soukromých.
2.6 Českomoravská konfederace odborových svazůČeskomoravská konfederace odborových svazů je v České republice největší
odborovou konfederací, je dobrovolným otevřeným a nezávislým demokratickým sdružením
odborových svazů. Tato největší odborová centrála vznikla po ukončení činnosti České
28
a Slovenské konfederace odborových svazů. Ke dni 30. 6. 1995 ČMKOS tvořilo celkem 36
odborových svazů s 2, 45 mil. členů sdružených v základních organizacích, v roce 2001 klesl
počet na 31 odborových svazů sdružujících 900 000 členů26. V roce 2006 tvořilo základnu
ČMKOS 569 240 členů. V roce 2007 bylo v rámci ČMKOS sdruženo 33 odborových svazů,
s členskou základnou tvořící 538 772 členů v 7 589 ZO OS; 47,58 % žen, 7,72 % mládež
a 30,08 % důchodci. Nejpočetnějším OS byl OS KOVO s 175 408 členy v 719 ZO OS.
V roce 2008 činila členská základna ČMKOS 511 488 členů v 7 191 ZO OS; 47,99 %, ženy,
6,77 % mládež, 18,15 % důchodci. Nejpočetnějším OS opět OS KOVO s 171 307 členy v 718
ZO OS z toho členskou základnu tvořilo 25,70 % žen, 16,39 % mládež a 26,25 % důchodci.
Ke dni 30. 6. 2009 členskou základnu ČMKOS tvořilo 469 510 členů v 7 080 ZO OS,
50,35 % ženy, 7,6 % mládež, 18,70 % důchodci. Oproti roku 2008 klesla členská základna
o 8,20 %. Nejpočetnějším OS je OS KOVO se 156 748 členy v 712 ZO OS (pokles oproti
roku 2008 o 8,49 %). OS KOVO tvoří členskou základnu z 25,46 % ženy, z 15,92 % mládež
a z 26,22 % důchodci.
V současné době ČMKOS tvoří celkem 32 profesních odborových svazů sdružujících
470 910 členů. Členství v ČMKOS je otevřené všem právnickým osobám, které mají
postavení odborového svazu, který sdružuje své členy za účelem koordinovaného prosazování
zaměstnaneckých práv a zájmů vůči zaměstnavatelům a státu, výjimečně také fyzickým
osobám za účelem právního zastoupení před soudem.
ČMKOS je nezávislá na politických stranách a hnutích, jiných občanských sdruženích,
státních orgánech a organizacích zaměstnavatelů.
26 HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 22
29
Graf č. 1.: Vývoj členské základny ČMKOS v letech 2007 až 2009
Vývoj členské základny ČMKOS
0
100000
200000
300000
400000
500000
600000
2007 2008 2009
rok
poče
t čle
nů důchodcimládežmužiženy
Zdroj: ČMKOS, práce autora
Uvedený graf znázorňuje vývoj členské základny v letech 2007 až 2009 členěný na
ženy, muže, mládež a důchodce. V roce 2007 bylo sdruženo v ČMKOS celkem 538 772 členů
z toho 256 348 žen (47,58 %), 78 768 mužů (14,62 %), 41 593 mládeže (7,72 %), 162 063
důchodců (30,08 %). V roce 2008 členskou základnu ČMKOS tvořilo celkem 511 488 členů
z toho žen 245 463 (47,99 %), mužů 138 562 (27,09 %), mládeže 34 628 (6,77 %) a důchodců
92 835 (18,15 %). V roce 2009 byl opět zaznamenám úbytek členské základny OS, které jsou
sdruženy v ČMKOS, počet členů byl 469 510 z toho 236 398 žen (50,35 %), 111 697 mužů
(23,79 %), 33 617 mládeže (7,16 %), 87 798 důchodců (18,70 %).
2.6.1 Vnitřní struktura ČMKOSNejvyšším orgánem ČMKOS je sjezd, který se schází jeden krát za čtyři roky (nebo
mimořádně). Sjezd má za úkol posoudit zprávu o činnosti ČMKOS za uplynulé období,
zprávu o hospodaření a zprávu Revizní komise ČMKOS. Sjezd stanovuje Program ČMKOS
na další období, volí předsedu, místopředsedy, členy a náhradníky Revizní komise ČMKOS.
V období mezi sjezdy je nejvyšším orgánem Sněm ČMKOS, tvoří ho členové vedení
ČMKOS, Rady ČMKOS zastupující členy konfederace a delegovaní zástupci odborových
svazů, počet těchto zástupců odborových svazů ve sněmu se odvíjí od výše členské základny
daného svazu a každoročně se přehodnocuje.
30
Sněm ČMKOS27 svolává sjezd, přijímá nové členy ČMKOS, případně rozhoduje
o zrušení členství, je oprávněn vyhlásit generální stávku. Sněm může mimo jiné také přijímat
změny a doplňky Statutu ČMKOS ve vymezených článcích, může konkretizovat Program.
Dále také určuje postupy a stanoviska ČMKOS pro jednání s Vládou ČR a Parlamentem ČR,
s orgány stání moci a správy, s organizacemi zaměstnavatelů, politickými stranami, s jinými
odborovými centrálami a organizacemi. Schvaluje ustavení a územní působnost Regionálních
rad odborových svazů včetně jejich vnitřních dokumentů určených pro řízení jejich činnosti.
Výkonným orgánem ČMKOS je Rada ČMKOS, tvoří ji předseda a místopředsedové
předsedové jednotlivých odborových svazů. Řídí činnost ČMKOS v období mezi zasedáními
Sněmu ČMKOS. Významným posláním Rady ČMKOS je reprezentace ČMKOS na evropské
a světové úrovni. Rada ČMKOS jmenuje a odvolává zástupce ČMKOS pro jednání se
sociálními partnery.
Statutárním orgánem ČMKOS je Vedení ČMKOS, tvoří ho předseda
a místopředsedové ČMKOS. Vedení ČMKOS předkládá zprávy o činnosti ČMKOS za
uplynulé období Sněmu ČMKOS, připravuje jednání Rady ČMKOS, zajišťuje plnění
usnesení, připravuje pro Radu ČMKOS znění základních vnitřních dokumentů.
Regionální rady odborových svazů jako další orgán ČMKOS působí v rámci 14ti
krajů. Jednají s krajskými orgány státní správy a samosprávy, s příslušnými organizacemi
zaměstnavatelů, orgány politických stran a hnutí na úrovni krajů a uzavírají na této úrovni
dohody se sociálními partnery. Mají vliv na tvorbu a realizaci politiky zaměstnanosti (zástupci
v příslušných úřadech práce), na tvorbu projektů Evropské unie, na úroveň a rozvoj veřejných
služeb.
Revizní komise je dalším orgánem ČMKOS, který je nezávislý na Sněmu, Radě
a Vedení ČMKOS. Ze své činnosti je odpovědná Sjezdu ČMKOS. Revizní komise kontroluje
hospodaření s majetkem, dodržování schváleného rozpočtu ČMKOS, správnost a dodržování
provádění finančních operací.
Nejnižší organizační jednotkou jsou základní organizace. Tyto základní organizace
jsou zřízeny po celé republice, mají právní subjektivitu, jejich nejvyšším orgánem je zpravidla
členská schůze. V příloze č. 2 uvádím vnitřní strukturu ČMKOS.
27 8. Sněm ČMKOS se konal 24.11.2009 u příležitosti 20. výročí generální stávky a vzniku Sdružení stávkových výborů
31
2.6.2 Způsob financováníK nezávislosti odborů přispěla skutečnost, že se jim podařilo zachovat a převzít
majetek bývalého Revolučního odborového hnutí (ROH). Každodenní činnost odborů je
financována z příspěvků placených členy.
Členský příspěvek odváděný odborovým organizacím je určen jako 1 % z čistého
platu nebo mzdy (nebo odměny je nahrazující), z čistého příjmu u podnikání
a z nemocenských dávek. Někde je také možno se setkat s tím, že odborové organizace
stanoví horní hranici tohoto příspěvku, aby se členové s vyššími příjmy necítili
„handicapováni“. Odvod členských příspěvků se provádí dvěma možnými způsoby. V prvním
případě strhává zaměstnavatel automaticky 1 % ze mzdy nebo platu zaměstnance a srážky
jsou odvedeny na účet základní organizace. Ve druhém případě si zaměstnanec hradí 1 % na
účet základní organizace sám28. Tyto členské příspěvky se rozdělují v dohodnutém poměru
(tento poměr má stanoven každý OS ve svých stanovách) mezi odborové organizace
v podnicích, kde základní organizace působí, a vyšší odborové orgány. Jednotlivé odborové
svazy potom svými příspěvky financují činnost Českomoravské konfederace odborových
svazů.
Členové odborových organizací si mohou od základu daně odečíst zaplacené členské
příspěvky zaplacené ve zdaňovacím období odborové organizaci, která podle svých stanov
obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců v rozsahu vymezeném zvláštním právním
předpisem. Takto lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů, s výjimkou příjmů
zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, maximálně však do výše 3 000 Kč za
zdaňovací období29.
2.6.3 Členství ČMKOS v zahraničních organizacíchČMKOS jako jeden ze zástupců organizací sociálních partnerů je ve smyslu článku
138 Smlouvy o EU členem poradního výboru a agentur Evropské komise. Poradní výbory
a agentury spadají do gesce Generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné
příležitosti. ČMKOS má své zástupce v Poradním výboru pro sociální zabezpečení
migrujících pracovníků, Poradním výboru pro volný pohyb pracovníků, Výboru pro Evropský
sociální fond, Poradním výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a v Poradním
výboru pro odbornou přípravu. Dále má své zástupce ve správní radě Evropského centra pro 28 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 11029 Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 15 odst. 7
32
rozvoj odborné přípravy, Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek
a Evropské agentury pro BOZP. Ve Výboru pro sociální dialog má své zástupce ČMKOS
v rámci evropského sociálního dialogu. Rozsáhlé zastoupení má ČMKOS v české delegaci
v Evropském hospodářském a sociálním výboru (poradní sbor, který vznikl na základě
Římských smluv v roce 1957 a plní funkci poradce Evropského parlamentu, Rady EU
a Evropské komise).
Největší odborová centrála je také členem organizací evropských sociálních partnerů
Mezinárodní odborové konfederace ITUC (Iternational Trade Union Confederation),
Evropské odborové konfederace ETUC30 (European Trade Union Confederation) a TUAC
Odborového poradního výboru při OECD (Trade Union Advisory Committee to the OECD).
Evropská komise je povinna projednat veškerou legislativu týkající se sociálních
partnerů – prostřednictvím sociálních partnerů na úrovni EU se tak i české odborové svazy
mohou k evropské legislativě vyjádřit31.
2.7 Sociální dialog na pracovním trhuV tržní ekonomice existují vždy společenské a zájmové skupiny, jejichž zájmy
a očekávání se liší přinejmenším v krátkém časovém úseku. Zájmové rozpory v oblasti práce
a kapitálu lze řešit ve veřejném zájmu demokraticky, smírně a bez nabourání základních
společenských funkcí a hodnot. Tímto řešením je sociální dialog, který je založen na různých
formách komunikace mezi sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci (kolektivní
vyjednávání), na nejvyšší úrovni potom mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou (tripartitní
jednání)32.
Aktéry sociálního partnerství na pracovním trhu tvoří:
- vláda, která sociální smír považuje za cennou hodnotu,
- zaměstnavatelé a podnikové organizace, kteří chtějí obhajovat a prosazovat
své zájmy a chtějí se účastnit přípravy legislativních norem,
- odbory, které jsou zprostředkujícím subjektem ve společnosti, reprezentují
široké spektrum zájmů, mezi něž patří ochrana mzdových, pracovních
a životních podmínek a práv zaměstnanců.
30 Sdružuje 81 národních organizací ze 36 zemí západní, střední a východní Evropy, 12 průmyslových federací a 60 mil. odborářů. Organizace je dvojího druhu, 1. národní odborové organizace (reprezentují národní hledisko), 2. evropské průmyslové federace EIFs (reprezentují sektorové hledisko; dopravci, zdravotní personál, atd.)31 MASFELDOVÁ, Z. a kol. Proměna reprezentace zájmů po vstupu do EU s. 140-14132 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 105
33
Základní myšlenka, která vedla k vytvoření sociálního dialogu v České republice
spočívala v tom, že zásadní cíle hospodářské a sociální politiky jsou všemi zúčastněnými
aktéry uznávané a že na základě spolupráce a koordinované činnosti jsou tyto cíle lépe
dosažitelné než otevřenými konflikty. Sociální partnerství je model, který si dává za cíl
společné řešení problémů a vyrovnávání zájmů a to svou orientací na společné cíle a svou
ochotou ke shodnému mínění a vzájemným ústupkům33.
2.7.1 Sociální dialog na národní úrovniSociální dialog na národní úrovni probíhá v rámci Rady hospodářské a sociální
dohody ČR (RHSD ČR). V RHSD ČR působí stát, který je zastupován vládou, odbory
zastupují Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) a Asociace samostatných
odborů (ASO), zaměstnavatele zastupuje Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace
zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Obsah a způsob fungování tripartity není
upraven zákonem ani jiným právním předpisem, vychází z dobré vůle a dohody sociálních
partnerů a vlády. Podmínky účasti v RHSD ČR stanoví statut tripartity, který pro členy
stanovuje také určitá kritéria reprezentativnosti. Základním dokumentem, který vymezuje
vzájemné závazky účastníků RHSD ČR, a který je východiskem pro kolektivní smlouvy
nižších typů je Generální dohoda.
Záběr RHSD ČR je velmi extenzivní, soustřeďuje se hlavně na vybrané problémy
zejména v oblastech:
- hospodářské politiky,
- pracovně právních vztahů, kolektivního vyjednávání a zaměstnanosti,
- sociálních otázek,
- platů a mezd,
- nevýrobní sféře (veřejné služby a veřejné správy),
- bezpečnosti práce,
- rozvoje lidských zdrojů a vzdělání,
- postavení ČR v rámci Evropské unie (se zaměřením na oblast sociálního
dialogu, sociální politiky, zdravotnictví apod.).
33 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 13
34
RHSD ČR je připomínkovým místem v rámci legislativního procesu, kde se sociální
partneři seznamují se závažnými legislativními záměry nebo koncepcemi vlády a s výsledky
legislativních prací ještě před předložením návrhů právních předpisů do vlády.
2.7.2 Sociální dialog na odvětvové úrovniUplatnění odvětvového hlediska má svá omezení vyplývající ze skutečnosti, že náš
právní řád nezná definici hospodářského odvětví, samotný pojem „odvětvová kolektivní
smlouva“ nemá oporu v zákoně a ani zakládání organizačních struktur sociálních partnerů
neprobíhá striktně na odvětvových principech. Jednotlivé odborové svazy se nekryjí vždy
s jedním, popřípadě celým odvětvím, tak jak je obecně chápáno (jako např. odvětví
chemického průmyslu, kovoprůmyslu apod.). Odvětvový sociální dialog by mohl napomoci
částečnému sjednocení sociálních a pracovních podmínek v různých zemích Evropské unie34.
2.7.3 Sociální dialog na regionální úrovniRegionální sociální dialog se rozvinul nejdříve v regionech, které byly postiženy
strukturálními změnami a vysokou nezaměstnaností.
Význam sociálního dialogu na regionální úrovni narůstá, umožňuje realizaci
občanských aktivit a vysokou úroveň participace, provázáním širšího rozhodovacího
horizontu s konkrétními aktivitami a zájmy. Odbory mají zájem o sociální dialog na
regionální úrovni ze dvou důvodů, které se vzájemně prolínají. V prvním z důvodů jde
o vnitřní politiku odborů, o problematiku jejich vnitřní struktury, vazeb jejich reprezentací
aparátu. V druhém z důvodů jde jednak o jejich vnější prezentaci, tj. o odborové aktivity
v rámci regionu a účast při jeho rozvoji. Těžiště činnosti regionálních rad je spatřováno
především ve vztahu k trhu práce35.
2.7.4 Sociální dialog na podnikové úrovniNa úrovni podniku probíhá sociální dialog mezi zaměstnavatelem a zástupcem
zaměstnanců, kterým je většinou odborová organizace. V případě, že u zaměstnavatele
odborová organizace nepůsobí je komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci zajištěna
prostřednictvím rady zaměstnanců a zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci. 34 MASFELDOVÁ, Z. a kol. Proměna reprezentace zájmů po vstupu do EU s. 121-12635 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 116-117
35
2.7.5 Kolektivní vyjednáváníZatímco sociální dialog se odvíjí na národní, odvětvové, regionální i podnikové úrovni
a jeho průběh nepodléhá právní úpravě, kolektivní vyjednávání se odehrává pouze na
podnikové a odvětvové úrovni. Těžištěm kolektivního vyjednávání jsou podniky. Podmínky
a postup smluvních partnerů jsou upraveny zákonem číslo 2/1991 Sb., o kolektivním
vyjednávání. Kolektivní vyjednávání je také jedním z nástrojů sociální politiky, jedná se ale
spíše o nástroj krátkodobého charakteru, směřujícího k udržení sociálního smíru. Stěžejní
právní normou upravující komplexně „individuální pracovněprávní vztahy“ je Zákoník práce,
který je právním základem pro sjednávání kolektivních smluv, podnikových i vyššího stupně.
Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou kolektivní smlouvy, které jsou vedle obecně
platných právních norem důležitým pramenem práva, zejména na úseku zaměstnanosti, mezd,
pracovních podmínek apod. Rozlišujeme různé typy kolektivních smluv:
- kolektivní smlouvy vyššího typu, které jsou uzavírány mezi určitými
zaměstnavatelskými a odborovými svazy,
- podnikové kolektivní smlouvy, které jsou uzavírány mezi příslušným
odborovým orgánem a zaměstnavatelem pro určitý podnik či instituci.
2.7.6 Kolektivní smlouvy vyššího stupněNa sociální dialog na nejvyšší, národní úrovni navazuje sociální dialog na nižších
úrovních – kolektivní vyjednávání na rezortní úrovni, mezi zaměstnavatelskými svazy
a odborovými svazy. Vláda se jednání na této úrovni už neúčastní. Kolektivní smlouvy
vyššího stupně upravují individuální a kolektivní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci
a práva a povinnosti smluvních stran. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou sjednávané pro
větší počet zaměstnavatelů mezi příslušným vyšším odborovým orgánem a organizací nebo
organizacemi zaměstnavatelů. Někteří zaměstnavatelé odmítají členství v zaměstnaneckých
svazech z důvodu, aby nebyli vázáni kolektivními smlouvami, např. v mzdové oblasti.
Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou právně závazné pro subjekty, které dohodu podepsali,
jsou registrované na Ministerstvu práce a sociálních věcí36.
36 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 124-125
36
2.7.7 Kolektivní smlouvy na podnikové úrovniNa úrovni podniku probíhá sociální dialog mezi zaměstnavatelem a zástupcem
zaměstnanců, kterým zpravidla bývá odborová organizace. V České republice se na nejnižší
úrovni (podnikové úrovni) vyjednává především o mzdách. Výsledkem kolektivního
vyjednávání na podnikové úrovni je kolektivní smlouva, která je právně závazným
dokumentem, jehož plnění je vymahatelné právními prostředky a platí pro všechny
zaměstnance organizace, nejen pro členy odborů37.
Jedním z hlavních předpokladů fungujícího sociálního dialogu jsou silné a viditelné
organizace na trhu práce, vedle zaměstnavatelů a jejich organizací ochotných vyjednávat také
akceschopné odbory s nezbytnou autoritou. S ohledem na provázanost zájmů aktérů na obou
stranách je nepochybné, že dojde-li ke zlepšení podmínek pro vedení sociálního dialogu
a kolektivního vyjednávání na straně zaměstnavatelů, mohou z toho profitovat i odbory
a naopak38.
V tabulce č. 2 uvádím přehled uzavřených kolektivních smluv v roce 2009 podle
odborových svazů. Zdrojem dat byl Informační systém o pracovních podmínkách (ISPP) ,
který mapuje a analyzuje kolektivní vyjednávání v České republice.
37 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 12638 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 38
37
Tabulka č. 2: Uzavřené kolektivní smlouvy r. 2009 podle odborových svazů
Zdroj: ISPP, práce autora
Šetření ISPP monitoruje podnikové kolektivní smlouvy a kolektivní smlouvy vyššího
stupně. U podnikových kolektivních smluv je nejdůležitějším kriteriem pro členění výsledků
příslušnost šetřeného ekonomického subjektu k podnikatelské, nebo nepodnikatelské sféře.
Vstupní data jsou do systému získávána elektronicky pomocí pořizovacího programu „EKS“,
který využívají jednotlivé odborové svazy, nebo přímým sběrem kolektivních smluv. V roce
2009 byly v rámci šetření analyzovány vybrané údaje o mzdových a pracovních podmínkách
z 1673 podnikových kolektivních smluv z 24 různých odborových svazů (OS)39.
39 www.mpsv.cz
Počet kolektivních smluv
PodnikatelskáVeřejná správa a
službaOdborový svaz Celkem sféra celkem z toho obce
Celkem 1673 1337 336 121ČMOS civilních zaměstnanců armády 3 3ČMOS pracovníků školství 61 61 61OS dopravy 89 89 3OS dopravy, silničního hospod. a autodoprav. 12 12OS dřevozprac. odv., lesního a vodního hosp. 68 68 5OS ECHO 18 18OS hasičů 9 9 9OS hornictví, geologie a naftového prům. 12 12 1OS KOVO 584 584 13OS kultury a ochrany přírody 23 23 23 NOS potravinářského prům. a příbuz. odv. 91 91 1Odborové sdružení železničářů 27 27 4OS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu 19 19OS poštovních, telekom. a novin. služeb 6 6OS prac. peněžnictví a pojišťovnictví 14 14OS pracovníků obchodu 11 11OS pracovníků vědy a výzkumu 24 24OS pracovníků zemědělství a výživy 55 55 11OS sklář., keram.,bižuter. prům. a porcelánu 22 22OS státních orgánů a organizací 119 119 119 119OS STAVBA 137 137 7OS textilního, oděvního a kožeděl. prům. 44 44OS UNIOS 135 135 10 1OS zdravotnictví a sociální péče ČR 90 90 69 1
38
3 VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH, MZDOVÝ VÝVOJ
A NEZAMĚSTNANOSTOdbory jsou organizací prosazující zájmy zaměstnanců a jejich ochranu. Funkcí
odborů je udržovat kupní sílu. Taktika postupu odborů se opírá o každodenní zkušenosti
zaměstnanců. Dávají přednost tradičním postupům a požadavkům, které již byly vyzkoušeny
a členy a zaměstnanci akceptovány. Vysoká nezaměstnanost donutila odbory k orientaci na
problematiku zaměstnanosti a uchování a tvorby pracovních míst. Odbory hledají nové
přístupy k řešení zaměstnanosti a uplatnění nových podmínek práce. Význam kolektivního
vyjednávání jak na podnikové úrovni, tak na odvětvové úrovni roste. Kolektivním
vyjednáváním chápeme snahu organizovaných skupin nějakým způsobem ovlivnit situaci na
trhu práce. Spolu s měnícími se spotřebitelskými preferencemi, změnou technologií výroby
bude postupně docházet k nové struktuře některých odvětví. Politika odborů by se proto měla
vedle sociálních jistot také zaměřit a zahrnovat požadavky na zabezpečení rozvoje
vzdělávacího systému, včetně kvalifikací a rekvalifikací např. formou celoživotního
vzdělávání. Odbory by proto měly využít své nové role, která povede zaměstnance ke změně
postojů a psychologie „definitivy zaměstnání“ a „definitivy jedné kvalifikace“ a tímto novým
postojem přispívat k omezování nezaměstnanosti.
3.1 Ekonomie odborůÚloha odborů v ekonomice závisí na zákonech, které upravují činnost odborové
organizace a způsob kolektivního vyjednávání. Odbory můžeme považovat za monopol.
Odbory jako ostatní monopoly jsou skupinou prodávajících, kteří usilují sjednocením svých
postojů o zvýšení tržní síly. Za zvýšení svých platů, prémií a zlepšení pracovních podmínek
vyjednávají skupinově (kolektivní vyjednávání). U zaměstnavatele, kde odbory působí se
může stát, že zaměstnanci budou mít vyjednané lepší pracovní podmínky, vyšší platy a vyšší
prémie, než zaměstnanci, kde odbory nepůsobí. Jestliže odbory nedosáhnou dohody mohou
zorganizovat stávku. Ta má za následek ztrátu produkce, prodejů a zisků, proto raději firma
přistoupí na vyšší mzdy. Je prokázané, že zaměstnanci, kteří jsou členy odborů jsou
v průměru placeni o 10 až 20 % lépe než odborově neorganizovaní.
Podaří-li se odborům vyjednat mzdu nad její rovnovážnou úroveň, zvýší se množství
nabízené práce a sníží se množství poptávané práce, důsledkem je nezaměstnanost.
Zaměstnanci, kteří o práci nepřišli jsou na tom nyní lépe, ale ti kteří jsou nyní bez práce si
pohorší. Odbory mohou také způsobit konflikt mezi zaměstnaneckými skupinami – mezi tzv.
39
insidery, kteří vydělávají na vysokých mzdách vyjednaných odbory, a outsidery, kterým se
nedaří za vyjednanou mzdu sehnat práci. Outsideři buď vyčkávají na nabídku práce, za
odborářskou mzdu, nebo jdou pracovat do podniku, kde nejsou zaměstnanci odborově
organizováni. Tím zvýší nabídku práce a rovnovážná mzda v těchto podnicích klesne40.
3.2 Působení odborů na trhu práceTrh práce je ve velké míře institucionalizován, jedná se o opatření a postupy, jejichž
původci jsou stát a zaměstnanci, zastoupeni odbory. Na trhu práce je mzda jako cena práce
nepružná. Za projev institucionalizace trhu práce můžeme považovat např. strnulost nabídky
práce. Domácnosti mohou volit mezi kombinacemi sazeb mezd a rozsahem nabídky práce
(plný úvazek, částečný úvazek, vedlejší pracovní poměr, nezaměstnanost, apod.). Nabídka
práce je také významně ovlivňována působností odborů, prostřednictvím kolektivních smluv
a státu, prostřednictvím minimální mzdy, pracovního zákonodárství apod. Strnulost nabídky
práce ovlivňuje také segmentace na trhu práce (různé profese jsou si navzájem nekonkurenční
– substituce jedné práce jinou). Strnulost nabídky práce doprovází strnulost poptávky po
práci. Firmy jsou při svém rozhodování omezeny kolektivními smlouvami, pracovně-právním
zákonodárstvím a tržními vlivy41. Zásahy odborů na trzích práce spočívají obvykle
v opatřeních vedoucích ke zvýšení mezd. Odbory mohou použít čtyři základní metody,
kterými mohou zvýšit mzdy v určitém odvětví42:
1. Odbory mohou snížit nabídku práce
- odbory mohou omezit nabídku práce, např. bariérami přistěhovalectví,
zákony omezujícími maximální délku pracovní doby, dlouhou učební
dobou, bariérami v diskriminaci ras a pohlaví, odmítáním přijetí nových
členů do odborových organizací, nedovolením zaměstnávání
neorganizovaných pracovníků
2. Odbory mohou použít kolektivní vyjednávání k přímému zvýšení standardních
mzdových sazeb
- vyjednáváním se snaží odbory přinutit zaměstnavatele, aby vyplácel vyšší
standardní mzdu, než jsou mzdy převažující na trhu práce
40 MANKIW N.G. Zásady ekonomie s. 556-55741 JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti s. 1242 SAMUELSON P.A Ekonomie s. 708-710
40
3. Odbory mohou způsobit zvýšení poptávky pro práci
- zvýšení poptávky po práci odbory mohou pomocí odvětví propagovat jeho
produkty, nebo agitovat za dovozní kvóty produktů, a tím zvýšit poptávku
po domácích pracovnících v odvětví
4. Odbory mohou čelit zaměstnavatelům, kteří mají monopolní vyjednávací moc
- v případě, že zaměstnavatel s monopolním postavením na trhu bude
udržovat mzdy na nízké úrovni, mohou odbory vyjednáváním zvýšit mzdy
i zaměstnanost na trzích práce
- tržní moc odborů pomáhá vykompenzovat tržní moc zaměstnavatelů
Odbory spolu se zaměstnavateli bojují proti šedé ekonomice a nelegální práci. Jejich
cílem je, aby cizinci z tzv. třetích zemí na českém trhu měli legální a srovnatelné postavení
s českými zaměstnanci a se zaměstnanci z ostatních členských zemí EU. Tímto by byla
ochráněna pracovní místa pro české zaměstnance a zajištěny jim podmínky na trhu práce.
Dalším působením odborů na trhu práce je v oblasti prosazování rovných příležitostí žen
a mužů, jejich spravedlivé ohodnocení a sociální ochrana.
Českomoravská komora odborových svazů se podílí na posilování pracovního trhu
prostřednictvím různých projektů, které jsou financovány z prostředků Evropského sociálního
fondu (ESF), státního rozpočtu České republiky prostřednictvím Ministerstva pro místní
rozvoj, Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Rakouským ministerstvem práce,
sociálních věcí a ochrany spotřebitele (BMASK). Příkladem mohou být v současné době
probíhající projekty, „Rozšiřování a zvyšování kvality poskytovaných služeb pro zaměstnance
prostřednictvím sociálního dialogu a pomocí rozvoje lidských zdrojů sociálních partnerů –
ČMKOS a ASO“, „Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při
vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních
služeb“, „Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských
zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů“, přeshraniční projekt ZUWINS,
„Rozšiřování a zlepšování profesních a pracovních šancí a podmínek mladých a starších
zaměstnanců v Jižních Čechách a Horním Rakousku“ (projekt 15+/50+ AT/CZ).43
43 www.cmkos.cz
41
3.2.1 Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí,
rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerůPartnery v tomto projektu jsou ČMKOS, Konfederace zaměstnavatelských
a podnikatelských svazů (KZPS) a Asociace smotaných odborů (ASO). Tento projekt běží od
1. 3. 2008 do 1. 6. 2010. Cílovou skupinou jsou sociální partneři v ČR, zaměstnavatelé,
zaměstnanci, jejich organizace a jejich zaměstnanci. Projekt je zaměřen na poradenství
v otázkách kolektivního vyjednávání, pracovně právních vztahů, motivaci pro další
vzdělávání (profesní, zájmové), na řízení a rozvoj lidských zdrojů. Cílem projektu je
zvyšování přizpůsobování zaměstnavatelů a zaměstnanců s vazbou na vedení sociálního
dialogu a zvyšování jejich vzdělanosti. Tento projekt bude od 1.6.2010 pokračovat pod
názvem „Udržitelnost sociálního dialogu“ projekt bude trvat tři roky, změřen bude na celou
Českou republiku, mimo hl. města Prahy, cílovou skupinou budou sociální partneři jejich
organizace a jejich zaměstnanci. Předkladatelem projektu je Svaz průmyslu a dopravy ČR.
Podporovat bude sociální dialog na regionální úrovni zaměřený především na odvětvové
svazy, zastupování v tripartitě na úrovni kraje, monitoring kolektivního vyjednávání
v regionu, atd.
3.2.2 Přeshraniční projekt ZUWINSProjekt ZUWINS (1. 1. 2009 – 31. 12. 2012) vznikl ve spolupráci ČMKOS
s Rakouským odborovým svazem (ÖGB), je podporovaný Evropskou unií, Evropským
fondem pro regionální rozvoj (EFRR), rakouským ministerstvem práce, sociálních věcí
a ochrany spotřebitele (BMASK) a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Tento projekt by měl
zajišťovat rozvoj pracovního trhu v regionech Vídeň-Dolní Rakousko-Jižní Morava. Hlavními
cíly projektu jsou spolupráce na vytváření pracovního trhu na území výše uvedených regionů,
poskytování informací zaměstnancům v otázkách přeshraniční zaměstnanosti, posilování
sociálního dialogu. Partnery toho projektu jsou Rakouský odborový svaz (ÖGB), ČMKOS,
regionální pobočka rakouského odborového svazu Dolní Rakousko (ÖGB-NÖ) a odborový
svaz Kovo-textil-potraviny (GMTN) a dalších 9 strategických partnerů mezi něž patří Svaz
obchodu a cestovního ruchu České republiky a Jihomoravský kraj.
42
3.2.3 Projekt 15+/50+ AT/CZProjekt Rozšiřování a zlepšování profesních a pracovních šancí a podmínek mladých
a starších zaměstnanců v Jižních Čechách a Horním Rakousku (15+/50+ AT/CZ) realizovaný
od června 2009 do květen 2011, podporovaný Evropským fondem pro regionální rozvoj
(ERDF). Je zaměřen na zaměstnance ve věku 16 - 24 let a zaměstnance ve věku 50 - 65 let.
Projekt realizuje Zemská organizace Rakouského odborového svazu Horní Rakousko
a Regionální rada odborových svazů ČMKOS Jihočeského kraje. Společně pracují na
návrzích a opatřeních ke zvýšení atraktivity pracovních podmínek a spravedlivého
ohodnocení práce v pracovních pozicích oboru stavba, zdravotnictví a sociální péče
a pracovníků obchodu.
3.3 Vliv odborů na mzdový vývoj Silný vliv na ekonomiku a mzdový vývoj měla v roce 1991 především prudká
liberalizace cen. Důsledkem byla vysoká inflace a nárůst hladiny spotřebitelských cen. Jako
opatření pro tlumení očekávaného růstu mezd na akceleraci cenové hladiny vláda přijala
v roce 1991 model striktní mzdové regulace. Základem mzdové regulace byl tzv. směrný růst
mezd, který vymezoval prostor pro nesankcionovaný růst nominální mzdy. Omezení se týkalo
firem s více než 25 zaměstnanci, tyto firmy měly limitovaný růst mezd pod hrozbou
dodatečných odvodů. Základní propočet směrného růstu byl dán Generální dohodou, kde se
sociální partneři dohodli na poklesu reálných mezd o 10 – 12 % proti úrovni roku 1990. Tímto
došlo k první a současně i poslední doposud uzavřené dohodě o mzdách na centrální úrovni.
Z důvodu, že stále platily desítky centrálních předpisů o mzdách odbory nemohly uplatňovat
nejdůležitější část kolektivního vyjednávání tj. mzdové vyjednávání. Nový prostor pro
kolektivní vyjednávání o mzdách byl umožněn platností zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě,
odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, tento zrušil všechny celostátní
a rezortní mzdové předpisy a umožnil tak odborům prostřednictvím kolektivního vyjednávání
svobodné utváření mezd. Toto vyjednávání v roce 1992 zpozdilo i podepsání Generální
dohody, z důvodu, že si odbory podmínily její podepsání zrušením mzdové regulace.
Regulace růstu mezd trvala i v roce 1994, týkala se státních podniků, soukromé podniky,
podniky se zahraniční účastí a malé firmy z ní byly vyjmuty. S rostoucí privatizací a s růstem
43
podílu zahraničního kapitálu se posouvala i hranice pro regulaci mezd, která zasahovala stále
menší okruh podniků44.
Proti mzdové regulaci byli jak zaměstnavatelé tak odbory. Zaměstnavatelé
upozorňovali na to, že v důsledku mzdové regulace přicházejí o nejlepší odborníky, kteří ze
státních podniků odcházejí za lepšími výdělky do soukromého sektoru a k zahraničním
firmám. Odbory namítaly, že mzdová regulace nepodporuje ekonomické reformy a omezuje
svobodu kolektivního vyjednávání. Díky mzdové regulaci se stále udržoval mzdový systém,
ve kterém měla některá odvětví např. textilní průmysl velmi nízké mzdy. Proti mzdové
regulaci byli odboroví funkcionáři v tripartitě i odboráři řadoví, kteří zdůrazňovali její
„protitržní“ a „diskriminační“ charakter. V letech 1991 a první polovině roku 1995 měly
odbory velmi omezenou možnost vyjednávat o mzdách. Kolektivní vyjednávání se soustředilo
na tvorbu mzdových systémů, vyjednávání o výši mzdových tarifů, vyjednávání o výši
zvýhodnění za práci v nestandardních režimech (práce v noci, o sobotách a nedělích, práce
přesčas).
V červenci 1995 byla mzdová regulace definitivně zrušena. Kdo zrušení mzdové
regulace uvítal byli zaměstnavatelé, s tím že mohou přijímat a dobře platit odborníky. Dalším,
kdo zrušení mzdové regulace uvítal byly odbory. Odboráři viděli ve zrušení mzdové regulace
možnost jak vytvořit lepší podmínky pro kolektivní vyjednávání o mzdách a o ostatních
pracovních podmínkách45. Vývoj mezd za rok 1995 neprokázal zlepšení situace, naopak mzdy
rostly pomaleji než v době jejího působení, důvodem by mohlo být to, že mzdová regulace se
stala nejenom hranicí, ale i návodem, kam měly být mzdy zvyšovány. Zaměstnavatelé v době
jejího působení této regulace využívaly jako návodu, kam až se mají mzdy zvýšit. Za situace
bez mzdové regulace by volili nižší mzdové nárůsty.
Po zrušení mzdové regulace v roce 1995 do roku 1999 bylo odborovými svazy
sdruženými v ČMKOS uzavřeno 128 kolektivních smluv vyššího stupně a 35 690
podnikových kolektivních smluv.
3.3.1 Minimální mzdaMinimální mzda byla dalším konfliktním tématem ve mzdové oblasti na úrovni
tripartitního vyjednávání. Byla stanovena od roku 1991 (Zásady nařízení vlády ČSFR
č. 99/1991 „O stanovení minimální mzdy“). Cílem společných jednání odborů s vládou bylo
44 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 13645 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 137
44
v roce 1992 zvýšení minimální mzdy nad úroveň životního minima jednotlivce. Minimální
mzda je nejnižší možná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, kterou je povinen
zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za práci. Plní funkci ochrannou, a to jak pro
zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Minimální mzda má dvě základní funkce, jejichž
úkolem je docílení její vyvážené výše a to jak z pohledu zaměstnance, tak také
zaměstnavatele:
Sociálně-ochranná funkce minimální mzdy má zaměstnance ochránit před chudobou
a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů.
Zaměstnavatelům má ochranná funkce minimální mzdy zajistit základní rovné
podmínky mzdové konkurence.
Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy vytváří předpoklady pro příjmovou
motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. pro
zvýhodnění zaměstnanců prostřednictvím pracovního příjmu vůči osobám se
sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň
nákladů na mzdy zaměstnanců.
Základní úprava minimální mzdy je upravena v § 111 zákoníku práce (zákon
č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše základní sazby minimální mzdy
a dalších sazeb minimální mzdy ve stanovených situacích a podmínky jejího poskytování
stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené
mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve
ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Minimální mzda se vztahuje na
všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami
konaných mimo pracovní poměr. Pro zaměstnance v organizacích podnikatelské sféry,
v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách platí minimální mzda jako jediná
mzdová veličina. V jednotlivých kolektivních smlouvách jde dohodnout minimální mzdu
vyšší než, která je uvedena v nařízení vlády. V organizacích podnikatelské sféry, kde není
uzavřena kolektivní smlouva nebo v ní nejsou mzdové podmínky sjednány, platí vedle
minimální mzdy nejnižší úroveň zaručené mzdy. Nejnižší úroveň zaručené mzdy je shodná
s výší minimální mzdy. V nepodnikatelské sféře (veřejná služba a správa) se uplatňuje vedle
minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy systém platových tarifů.
45
V tabulce č. 3 uvádím přehled o vývoji částek minimální mzdy od jejího zavedení
v roce 1991. Od roku 2007 se výše minimální mzdy nezměnila. V současné době činí výše
hrubé minimální mzdy 8 000 Kč.
Tabulka č. 3: Přehled o vývoji hrubé minimální mzdy
Zdroj: MPSV, práce autora
Česká republika patří mezi země, ve kterých minimální mzdu garantuje vláda. Byla
zavedena jako ochrana nejméně kvalifikovaného segmentu pracovního trhu. Minimální
mzdou jsou podle údajů MPSV dlouhodobě odměňovány zhruba 2,5 % zaměstnanců.
V současné době by minimální mzda měla plnit nejen funkci sociálně ochrannou, ale
i motivační, tj. měla by zaměstnance motivovat k tomu, aby pro něho bylo výhodnější
pracovat než pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo různé sociální dávky.
Podle odborů by bylo vhodné udržet podíl mezi minimální mzdou a průměrným výdělkem
v ČR na úrovni 40 %; tj. asi 8 500 Kč. Hrozí zde riziko, že v případě zvýšení minimální mzdy
vzroste nezaměstnanost lidí s nízkou kvalifikací, nižším vzděláním a mezi mladistvími.
V tabulce č. 4 uvádím podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice.
Výše hrubé minimální mzdy
Obdobív Kč za měsíc
v Kč za hodinu
1.2.1991 2000 10,801.1.1992 2200 12,001.1.1996 2500 13,601.1.1998 2650 14,801.1.1999 3250 18,001.7.1999 3600 20,001.1.2000 4000 22,301.7.2000 4500 25,001.1.2001 5000 30,001.1.2002 5700 33,901.1.2003 6200 36,901.1.2004 6700 39,601.1.2005 7185 42,501.1.2006 7570 44,701.7.2006 7955 48,101.12007 8000 48,10
46
Tabulka č. 4: Podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice
Zdroj: ČSÚ, práce autora
V roce 1991, kdy byla minimální mzda zavedena tvořila 52,7 % průměrné mzdy
v České republice. V dalších letech tento podíl stále klesal a minimální mzda zaostávala za
mzdovým vývojem. Příčinou bylo navázání některých sociálních systémů na minimální mzdu,
jako např. základ pro výpočet příspěvku na zdravotní pojištění osob, za které platil pojistné
stát. Zvyšování minimální mzdy by znamenalo zátěž pro státní rozpočet. V roce 1998 činila
minimální mzda pouze 22,7 % průměrné mzdy v České republice, toto bylo nejméně za dobu,
kdy byl institut minimální mzdy zaveden. V dalších letech se podíl minimální a průměrné
mzdy zvyšoval a v roce 2009 činil 30,2 %. Tabulku č. 4 jsem dále zobrazila graficky v grafu
č. 5, aby byl názorně zobrazen vývoj podílu minimální mzdy na průměrné mzdě v ČR.
Graf č. 2: Vztah minimální a průměrné mzdy v ČR v %
52,7
47,4
37,8
31,9
26,9 25,823,4 22,7
28,4
33,4 34,136,3 37 37,5 38,2
39,736,8
33,9
30,2
0
10
20
30
40
50
60
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
v %
Zdroj: ČSÚ, práce autora
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 199852,7 47,4 37,8 31,9 26,9 25,8 23,4 22,7
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 200628,4 33,4 34,1 36,3 37 37,5 38,2 39,7
2007 2008 200936,8 33,9 30,2
47
3.3.2 Zaručená mzdaS účinností od 1. 1. 2007 se zavádí nový institut "zaručená mzda", nahrazuje institut
"minimálních mzdových tarifů". Zaručenou mzdu upravuje § 112 odst. 1 zákoníku práce ",
jedná se o mzdu, na kterou zaměstnanci vznikl nárok. Nejnižší úroveň zaručené mzdy
a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní
smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to
zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd
a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou
stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy. Zaručenou mzdou rozumíme
nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti
vykonávané práce. Zaručená mzda se nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo
pracovní poměr.
3.3.3 Vliv odborů na mzdy Mzdy jsou a budou rozhodující položkou celkových příjmů. Z tohoto důvodu jsou
mzdové požadavky a odměňování zaměstnanců nejdůležitějším tématem, které vznášejí
zástupci odborů při kolektivním vyjednávání. Mzdový vývoj bývá v určitém rozsahu sjednán
ve většině kolektivních smluv a to jak kolektivních smluv vyššího, tak kolektivních smluv
nižšího stupně. Sjednávaný nárůst mezd bývá odvozován od předpokládaného růstu cen
(inflace). Méně často se nárůst mezd váže na vývoj produktivity práce. Odbory se také
zabývají porovnáváním mzdových podmínek v podnicích s uzavřenou kolektivní smlouvou
a bez uzavřené kolektivní smlouvy.
Tabulka č. 5. Podíly zaměstnanců, hrubé měsíční mzdy podle kolektivní
smlouvy a pohlaví v roce 2008
Podíly zaměstnanců v % Průměrná mzda v Kč Medián mezd v KčKolektivní
smlouvy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy
Celkem 100,00 57,36 42,64 26349 29628 21939 22217 24447 19380kolektivní smlouva ano 46,38 29,23 17,15 26469 29091 22000 22685 24582 19482kolektivní smlouva ne 37,74 22,19 15,55 26990 30667 21741 21064 23703 17586neuvedeno 15,88 5,93 9,95 24476 28390 22143 22938 25910 21525
Zdroj: ČSÚ, práce autora
48
Průměrná mzda zaměstnanců v podnicích s kolektivní smlouvou byla v roce 2008
o 521 Kč nižší než tam, kde kolektivní smlouva uzavřena nebyla. U mediánu je ale situace
opačná. Mediánová mzda je v podniku s kolektivní smlouvou vyšší o 1 621 Kč. Z uvedeného
vyplývá, že uzavřené kolektivní smlouvy v podnicích ovlivňují úroveň mezd pozitivně.
Hlubší výzkumy, které by sledovaly vliv kolektivních smluv na oblast odměňování v České
republice nejsou a chybí.
Pravidelné roční šetření o mzdových a pracovních podmínkách je také prováděno
v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím Informačního systému
o pracovních podmínkách, který je řízen Komisí pro řízení a koordinaci prací spojených
s Informačním systémem o ceně práce, která je složena ze zástupců Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR, Ministerstva financí ČR, Českého statistického úřadu, Českomoravské
konfederace odborových svazů, Svazu průmyslu a dopravy ČR, České národní banky,
CERGE-EI a Vysoké školy ekonomické v Praze. Účelem je mapovat a analyzovat kolektivní
vyjednávání v České republice46.
V roce 2009 byly zpracovány údaje o mzdových podmínkách z 1 673 kolektivních
smluv z 24 různých odborových svazů, z toho 1 337 kolektivních smluv sjednaných
v podnikatelské sféře a 336 kolektivních smluv sjednaných ve veřejné službě a správě a dále
23 kolektivních smluv vyššího stupně. Z výsledků šetření z podnikových kolektivních smluv
z podnikatelské sféry byly zjištěny v oblasti odměňování tyto skutečnosti. Při porovnání
minimálních měsíčních mzdových tarifů u odborových svazů s nejnižší a nejvyšší úrovní
těchto tarifů, OS textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy dosahuje ve
12. tarifním stupni cca 46 % výše dohodnutých tarifů OS UNIOS.
V oblasti mzdového vývoje bylo zjištěno, že více než 56 % analyzovaných
podnikových kolektivních smluv se věnuje oblasti mzdového vývoje. Ve srovnání s rokem
2008 jde o pokles počtu PKS o 17,8 %. Mzdový vývoj však není v podnikových kolektivních
smlouvách vyjádřen jedním údajem, který by charakterizoval celkový vývoj mezd. Je sjednán
z několika různých forem - zvýšením průměrné nominální mzdy (26,6 % PKS), zvýšením
mzdových tarifů (22,4 % PKS), udržením reálné mzdy (10,4 % PKS), zvýšením celkového
objemu mzdových prostředků (6,1 % PKS), nebo zvýšením průměrné reálné mzdy (1,9 %
PKS). Z analýzy vyplynulo, že v roce 2009 bylo v podnikových kolektivních smlouvách,
které upravují růst mezd formou navýšení průměrné nominální mzdy, dohodnuto zvýšení
o 4,4 %. U podnikových kolektivních smluv, kde sociální partneři upravují mzdový vývoj
46 www.kolektivnismlouvy.cz
49
prostřednictvím zvýšení mzdových tarifů, činí průměrný sjednaný nárůst 4,5 %. Ve srovnání
s rokem 2008 tak došlo k mírnému poklesu sjednaných mzdových tarifů a průměrné
nominální mzdy o 1 %. U smluv, ve kterých je mzdový vývoj sjednán formou zvýšení
průměrné reálné mzdy činí nárůst 2,4 %47.
Rok 2008 přinesl daňovou reformu, která zahrnovala postupné snižování daňové sazby
právnických osob 21 % pro rok 2008, 20 % pro rok 2009 a 19 % pro rok 2010. Zvýšila se
sazba daně z přidané hodnoty (DPH) z 5 % na 9 %. Změnou sazby DPH nízkopříjmové
skupiny přišly o 21,20 Kč na každých 1 000 Kč čistého příjmu, vyskopříjmové skupiny přišly
o 14,80 Kč. Zvýšení základní sazby tedy dopadlo na nízkopříjmové skupiny. Byla zavedena
jednotná sazba daně z příjmů fyzických osob od 1. 1. 2008 ve výši 15 % a od 1. 1. 2009 ve
výši 12,5 %, tzv. super hrubá mzda (do základu daně jsou započítány i částky pojistného
hrazené zaměstnancem a zaměstnavatelem za zaměstnance podle zákonů o pojistném na
sociální a zdravotní pojištění) odpovídá zdanění v roce 2008 23,1 % a v roce 2009 19,2 %,
bylo zrušeno společné zdanění manželů, minimální základ daně pro podnikatele, bylo zrušeno
daňové osvobození příjmů z pronájmu vlastních nemovitostí a úrokových příjmů
z termínovaných vkladů odborových organizací. Odbory sledují celkový vliv daňové reformy
na výši příjmů rodin v závislosti na sociálním postavení.
Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla v roce 2009 průměrná měsíční
nominální mzda na přepočtené zaměstnance 23 598 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek
907 Kč (4,0 %). Spotřebitelské ceny (inflace) se zvýšily za uvedené období o 1,0 %, reálná
mzda vzrostla o 3,0 %. V podnikatelské sféře se zvýšila průměrná měsíční nominální mzda
o 851 Kč (3,8 %) na 23 411 Kč, reálná mzda vzrostla o 2,8 %. V nepodnikatelské sféře se
průměrná měsíční nominální mzda zvýšila o 1 096 Kč (4,7 %) na 24 433 Kč, reálná mzda
vzrostla o 3,7 %. Z toho veřejná správa (včetně příslušníků bezpečnostních sborů) a obrana
27 040 Kč (3,2 %).
Podle údajů z Informačního systému o platech spravovaných Ministerstvem financí
ČR průměrný nominální plat na přepočtené zaměstnance u zaměstnanců odměňovaných podle
zákoníku práce činil v roce 2009 23 345 Kč (nárůst oproti roku 2008 6,3 %). Státní správa
25 838 Kč (nárůst oproti roku 2008 5,1 %), školství 21 929 (6,7 %), zdravotnictví 26 879 Kč
(7,4 %), kultura 19 833 Kč (6,8 %), sociální služby 18 761 Kč (5,7 %). Příslušníkům
bezpečnostních sborů odměňovaných podle zákona 361/2003 Sb., o služebním poměru
47 www.mpsv.cz
50
příslušníků bezpečnostních sborů činil průměrný nominální služební příjem 33 313 Kč
(1,9 %).
3.3.4 Odbory a nezaměstnanostS odbory může souviset i problém nezaměstnanosti. V každé ekonomice dochází
přirozeně ke strukturálním změnám, kdy se např. mění spotřebitelské preference, technologie
apod., proto je nutné, aby mzdy reagovaly pružně na změnu poptávky na pracovních trzích.
V případě, že odbory vyjednají zvýšení mezd v určitých odvětvích nebo profesích, dojde
k poklesu poptávky po pracovní síle, tím jsou uměle vyvolány rozdíly mezi těmito odvětvími
příp. profesemi a toto může být příčinou nezaměstnanosti.
Existují dva mechanismy48:
1. vyčkávající nezaměstnanost; odborově organizovaní pracovníci, kteří byli
propuštěni z dobře placených prací vyčkávají na výzvu k návratu zpět do těchto
prací před přemístěním nebo přijetím hůře placené práce v jiném odvětví.
2. klasická nezaměstnanost; odbory zvyšují reálné mzdy na uměle vysokou úroveň,
což způsobí přebytečnou nabídku práce.
V oblasti trhu práce odbory monitorují situaci a pomocí sociálního dialogu,
kolektivního vyjednávání na národní úrovni prostřednictvím RHSP ČR navrhují legislativní
změny v oblasti zaměstnanosti, mezd a platů. V rámci jednotlivých krajů působí regionální
rady jejich hlavní úloha spočívá především ve vztahu k trhu práce. Např.
v rámci Jihomoravského kraje působí Regionální rada hospodářské a sociální dohody.
Partnery jsou Zastupitelstvo Jihomoravského kraje, odborové svazy, zaměstnavatelské
a podnikatelské svazy. Jednou z oblastí, kterou se tato tripartita mimo jiné zabývá je oblast
zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Formou vyjednávání se snaží dosáhnout vzájemné
shody a udržet tak pozitivní vývoj ekonomiky a životní úrovně občanů kraje.
Nezaměstnanost je také výrazně ovlivněna celkovou ekonomickou situací v zemi,
celkovou nezaměstnaností, stavem nabídky volných pracovních míst a stavem mezi
poptávkou a nabídkou po pracovních silách. Zároveň je ovlivněna i vzdělanostní a oborovou
strukturou obyvatelstva. Nejohroženější skupinou na trhu práce jsou absolventi.
Nezaměstnanost je nejvyšší od roku 2004, kdy máme srovnatelná čísla. V roce 2004 činila
míra nezaměstnanosti 9,8 %, v roce 2005 9,6 %, v roce 2006 9,1 %, v roce 2007 7,7 %, v roce
2008 5,5 %, v roce 2009 7,4 % a v únoru 2010 9,9 %. Počet registrovaných nezaměstnaných
v únoru 2010 dosáhl 583 135 osob (z toho 69 216 osob se zdravotním postižením, tj. 11,9 %
48 JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti s. 16
51
z celkového počtu nezaměstnaných). Ve srovnání s lednem 2010 se jedná o nárůst cca
o 10 000 osob. Při srovnání s únorem roku 2009 se úroveň nezaměstnanosti zvýšila o 154 287
osob, tj. o 37 %. Důsledkem je ubývání volných pracovních míst v registrech úřadů práce. Ve
srovnání s únorem loňského roku se jedná o trojnásobný pokles volných pracovních míst.
Pracovní úřady evidují 32 120 volných pracovních míst, tzn. že o jedno pracovní místo se
uchází 18,2 osob (34,8 osob na jedno volné pracovní místo pro osoby se zdravotním
postižením).
Jedním z možných řešení nezaměstnanosti by mohla být podpora kupní síly
obyvatelstva, prostřednictvím efektivních investičních činnosti soukromého sektoru a státu.
Stát jako významný zaměstnavatel by mohl přispět ke snižování nezaměstnanosti tím, že
vytvoří stabilní dlouhodobější prostředí, stabilitou zákonů, podporováním veřejných zakázek
např. dopravní infrastruktury, stavebnictví, modernizace elektroenergetiky. Podporováním
veřejných zakázek podpoří přísun nových investorů a ti vytvoří nová pracovní místa.
Nastartováním hospodářského růstu bude klesat i nezaměstnanost. Dalším možným řešením
nezaměstnanosti by mohlo být další vzdělávání zaměstnanců a s tím spojená jejich aktivita při
vyhledávání zaměstnání. Velké firmy a podniky by měly spolupracovat se středními
a vysokými školami a nabízet absolventům např. stáže, kde by si mohli absolventi ověřit
a prakticky vyzkoušet své znalosti získané v průběhu studia a tato stáž by se jim započítávala
do praxe, tím by měli později snadnější uplatnění na trhu práce.
Odbory nezaměstnanost jako takovou více méně neovlivní, spíše se snaží pomáhat
v oblastech, které fungují, zaměřují se hlavně na podporu platů a mezd udržení aspoň jejich
stávající výše, na vyjednávání a udržení slušných pracovních podmínek na pracovištích.
V rámci své působnosti se zaměřují na oblasti, ve kterých se mohou uplatnit tj. veřejná
správa, policie, doprava, školství, zdravotnictví , státní podniky.
52
4 ČINNOST ODBORŮOdbory sehrávají rozhodující úlohu v rámci sociálního dialogu na pracovním trhu
v České republice, prostřednictvím svého nejúčinnějšího nástroje kolektivního vyjednávání na
podnikové, odvětvové a národní úrovni. Současná ekonomická krize zasáhla veškerá odvětví
průmyslu, zemědělství, služeb a státní správy. Proto více než v minulosti se odbory
v současné době poznamenané ekonomickou krizí zabývají otázkou zaměstnanosti,
nezaměstnanosti, mezd a benefitů zaměstnanců. Tato kapitola přibližuje konkrétní činnost
odborů na pracovním trhu v ČR.
4.1 Vyjednávání odborů za platy zaměstnanců veřejných
služebVe druhé polovině roku 2009 (17. 9. 2009) bylo hlavním tématem, kterým se odbory
na úrovni tripartity zabývaly projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2010. V rámci
úsporného balíčku navrhl ministr financí snížení platů zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny
ze státního rozpočtu, včetně zaměstnanců regionálního školství a platů zaměstnanců veřejných
služeb a správy pro rok 2010 o 4 % (ve skutečnosti by snížení činilo 7 %). Snížení platů mělo
být provedeno na úkor snížení tarifních platů a nikoliv prostřednictvím mimotarifní složky
platu. S tímto návrhem vyslovily odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb
a správy (OS ROPO) sdružené v ČMKOS nesouhlas a vydaly v zastoupení Aleny Vondrové,
předsedkyně OS a mluvčí OS ROPO stanovisko s názvem „Odbory nesouhlasí se snížením
platů zaměstnanců veřejných služeb“, ve kterém se uvádí, cituji:
„Odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy (OS ROPO) sdružené
v ČMKOS zásadně nesouhlasí s navrhovaným 4% snížením platů zaměstnanců, jejichž platy
jsou hrazeny ze státního rozpočtu. OS ROPO vzaly na vědomí původně navrhované zmrazení
platů a restrikci počtu funkčních míst (pokles o 20 200 v roce 2010) a poukazovaly na to,
že již v důsledku toho dojde u některých skupin zaměstnanců nikoliv ke stagnaci, ale
k významnému poklesu nominálních platů. Současně upozornily také na reálná rizika
související s výrazným krácením provozních a dalších výdajů v některých kapitolách státního
rozpočtu. Důsledkem může být snížení zaměstnanosti a další pokles nominálních platů
zaměstnanců, což je v některých případech již dnes zřejmé. Naprosto nepřijatelná je realizace
vládního návrhu rozpočtu pro školství. Zaměstnanci tohoto odvětví jsou co do úrovně platů
a vzhledem ke své kvalifikaci trvale podhodnocováni. To lze prokázat údaji z nejrůznějších
53
statistických šetření. Snižují se finance určené na učebnice, učební pomůcky i další
vzdělávání pedagogických pracovníků. Paradoxně přitom tato vláda ve svém programovém
prohlášení vyjádřila “podporu školství jako jedné z klíčových oblastí pro růst
konkurenceschopnosti a rozvoj společnosti”. K jakým došlo ke změnám, které zdůvodňují
opuštění této orientace? Stát již vzdělávání jako perspektivu a předpoklad prosperity
nepotřebuje? U bezpečnostních sborů snížení služebního příjmu jejich příslušníků o 4 %
nepochybně povede ke snížení bezpečnostního standardu, a to v důsledku možného masivního
odchodu zejména policistů a příslušníků Vězeňské služby ČR. Toto nebezpečí je zcela reálné!
Upozorňujeme také na skutečnost, že v důsledku výše uvedených restrikcí reálně hrozí
omezení výkonu některých kompetencí veřejné správy, případně snížení kvality. Zejména se
jedná o dozorové a kontrolní činnosti státu. A to za situace, kdy odbory a zaměstnavatelé
požadují od státu zajištění důsledné kontrolní činnosti státu a zvýšení její efektivnosti.
Současná úroveň průměrných nominálních platů zaměstnanců veřejných služeb a správy je
i vzhledem ke kvalifikační struktuře relativně nízká. Přitom objem agend, respektive činností,
které zaměstnanci veřejných služeb a správy zajišťují, zůstává stejný nebo má tendenci se
zvyšovat. A to při stálém snižování počtu funkčních míst či jeho stagnaci tam, kde snižování
již není možné. Navrhované snížení objemu prostředků na platy o 4 % je proto z výše
uvedených důvodů pro odbory jako zástupce zaměstnanců zcela nepřijatelné.“49 Toto
stanovisko bylo postoupeno poslaneckým klubům Parlamentu České republiky a médiím.
Odbory tímto vyslovily veřejně svůj nesouhlas s návrhem vlády a byly připraveny k dalšímu
jednání. Odbory navrhovaly jako maximální možný kompromis zmrazení platů, který jsou
ochotny tolerovat.
Zájem na zachování svých platů v návaznosti na schválení státního rozpočtu na rok
2010 měli společně se zaměstnanci veřejných služeb a správy i policisté a hasiči, kteří se
prostřednictvím svých odborových svazů Nezávislého odborového svazu Policie České
republiky a Odborového svazu hasičů rozhodli podporovat návrh Odborového svazu státních
orgánů a organizací za zachování stávajících tarifních platů. Vyjednávání o platech státních
zaměstnanců bylo dramatické a vyústilo až k demonstraci, která se konala dne 9. 12. 2009
v Praze, v den schvalování státního rozpočtu na rok 2010. Schválení tohoto rozpočtu znamená
zmrazení služebních příjmů příslušníků a platů civilních zaměstnanců na úrovni roku 2009.
Tímto odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy dosáhly svého cíle.
49 NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 16 – 17, s. 1
54
Pokud budu hodnotit tuto situaci, která nastala při schvalování státního rozpočtu pro
rok 2010 musím konstatovat, že nikdo jiný kromě odborů by nehájil zájmy zaměstnanců
veřejných služeb a správy, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Snížení platů
těchto zaměstnanců je pro vládu tím nejjednodušším způsobem jak snížit výdaje ze státního
rozpočtu. Musíme si uvědomit, že zaměstnanci veřejné správy vlastně pomáhají státu ve
výkonu jeho působnosti a pravomoci, dohlížejí na dodržování platných zákonů a předpisů.
Jako příklad uvedu obce, které vykonávají přenesenou působnost a jsou svou podstatou
dekoncentrovaná státní správa, která je svěřená obcím zákony na základě ustanovení čl. 105
Ústavy České republiky. Zaměstnanci obce zařazeni do obecního úřadu (úředníci) vykonávají
klasickou státní správu a jejich činnost má standardně podzákonný, výkonný a nařizovací
charakter. Obce každým rokem obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na výkon státní správy.
Nikdo nekontroluje jakým způsobem obce hospodaří s tímto příspěvkem, není totiž nařízeno
jeho účelové čerpání. Obce tento příspěvek nevyužívají pouze na výkon státní správy
a úhradu platů úředníků, kteří jsou platově podhodnoceni, ale z těchto příspěvků hradí i platy
zaměstnanců nezařazených do obecních úřadů a v neposlední řadě tyto příspěvky využívá
obec v samostatné působnosti. Proto snížení tarifních platů by tyto zaměstnance zařazené do
obecních úřadů (úředníky) poškodilo. V rámci obcí by se snížení objemu prostředků na platy
zaměstnanců veřejných služeb a správy týkalo pouze těchto zaměstnanců, kteří mají plat
hrazen ze státního rozpočtu.
4.2 Vyjednávání odborů za benefity zaměstnancůNovelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
předpisů byla s účinností od 1. 1 .2010 do tohoto zákona promítnuta možnost daná článkem
80 směrnice rady 2006/112/ES pro stanovení základu daně ve výši ceny obvyklé ve zvláštních
případech. Za osoby ve zvláštním postavení k plátci daně z přidané hodnoty byly v § 36a
odst. 3 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
předpisů nově zařazeny i osoby v pracovněprávních nebo obdobných vztazích. Tato novela
zákona by měla za následek zdražení zaměstnaneckých výhod (benefitů), mezi které patří
například dopravné včetně řežijních jízdenek, závodní stravování, rekreace, rehabilitace,
bydlení na ubytovnách a doškolování včetně rekvalifikace. Daný problém byl řešen dne
2. února 2010 na jednání RHSD (tripartity), kde zástupci ČMKOS požádali o podporu
pozměňovacího návrhu, přidali se k nim i zástupci Svazu průmyslu a dopravy, proti nebyli ani
zástupci vlády. K jednání o danému problému se přihlásili prostřednictvím svých zástupců
55
Jaroslava Pejši za Odborové sdružení železničářů, Luboše Pomajbíka za Odborový svaz
dopravy, Jindřicha Hlase za Federaci strojvůdců, Jana Rejského za Odborový svaz pracovníků
dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy, Jaromíra Duška za Svaz
odborářů služeb a dopravy, kteří společně vydali dne 5. února 2010 prohlášení, cituji:
„Zásadně odmítáme pokračující útoky na postavení odborů v České republice a příjímání
legislativních opatření, která mají přímé a zásadní dopady na zaměstnanecké benefity
a následně také na průběh a výsledky kolektivního vyjednávání ve všech
odvětvích.Vyzýváme všechny členy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, aby
bezodkladně realizovali dohodu sociálních partnerů uzavřenou na Plenárním jednání RHSD
ČR dne 2. února 2010 spočívající v okamžitém zrušení ustanovení § 36a odstavec 3 písmeno
d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Konstatujeme, že na rozhodnutí všech
členů Parlamentu ČR závisí udržení nebo zásadní porušení sociálního smíru. Pokud nedojde
k realizaci výše uvedené dohody sociálních partnerů spočívající v okamžitém zrušení
ustanovení § 36a odstavec 3 písmeno d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
jsme rozhodnuti kdykoliv po 22. únoru 2010 vyhlásit stávku.“50
V reakci na prohlášení předsedů odborových svazů v dopravě projevil předseda vlády zájem
ve věci jednat a vydal dne 25. 2. 2010 prohlášení. Na toto prohlášení zareagovala dne
26. 2. 2010 koalice dopravních odborových svazů, která rozhodla o přeložení stávky a tímto
způsobem umožnit projednání novely zákona. Dne 26. 2. 2010 byl vládou předložen návrh
novely zákona o dani z přidané hodnoty, který vypouštěl § 36a odst. 3 písm. d) Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky. Sněmovna vyhlásila stav legislativní nouze
a začátkem března 2010 schválila novelu zákona o dani z přidané hodnoty. Novelu zákona
o dani z přidané hodnoty, ale nepodpořil ani Senát ani prezident, který odmítl novelu zákona
podepsat. Dne 13. 4. 2010 byla Sněmovnou novela zákona o dani z přidané hodnoty
schválena, poslanci přehlasovali prezidentské veto.
V současné době, kdy Českou republiku zasáhla ekonomická krize, která se projevila
rozsáhlejším propuštěním zaměstnanců, které je největší od poloviny 90. let jsou
zaměstnavatelé nuceni ke snižování prostředků na zaměstnanecké výhody (benefity), které
tvoří jeden z nepřímých nákladů zaměstnavatele. Každý zaměstnavatel proto přehodnocuje
nabízené benefity. Je také známo, že zaměstnanecké výhody jsou důležitou součástí
celkových odměn zaměstnance, hrají důležitou roli při spokojenosti zaměstnanců, odchodu
důležitých zaměstnanců a přijímání nových zaměstnanců. Mezi zaměstnanci jsou na prvním
50 NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 4, s. 1
56
místě preferovány stravenky, příspěvky na životní a penzijní připojištění, příspěvky na
odborné vzdělávání, jazykové kurzy, ale také týden dovolené navíc, používání služebního
vozidla k soukromým účelům, mobilní telefony. Režijní jízdenky, kterých by se v případě
neschválené novely zákona změna nejvíce dotkla jsou historicky vázané benefity na konkrétní
odvětví a zvýhodňují určitou skupinu zaměstnanců.
4.3 Kolektivní vyjednávání o zvýšení mezdV současné době jako příklad kolektivního vyjednávání je možné uvést kolektivní
vyjednávání v automobilce Škoda Auto, kde odboráři vyjednávali zvýšení mezd zaměstnanců.
Odboráři Škody Auto vedli hlavní spor o zajištění odpovídajícího růst mezd pro zaměstnance.
Škoda Auto je česká automobilka a od roku 1991 je členem koncernu Volkswagen Group.
Zaměstnává cca 24 000 zaměstnanců, patří k největším zaměstnavatelům v České republice.
Členem odborů je 70 % zaměstnanců. Průměrná mzda dělníků činí 26 500 Kč.
Několikaměsíčním vyjednáváním se odborům podařilo se zaměstnavatelem vyjednat zvýšení
mezd o 2,7 %, dále mimořádnou odměnu ve výši 10 000 Kč, na kterou dosáhne většina
zaměstnanců a o 50 Kč každý měsíc více na penzijní připojištění. Škoda Auto je jednou
z významných firem na trhu práce v České republice. Podle mého názoru tento úspěch odborů
při vyjednávání může posílit pozice odborů v jiných firmách. Určitě k úspěchu při
vyjednávání přispěl i fakt, že většinovým vlastníkem firmy Škoda Auto je německá firma, kde
mají odbory historicky silné postavení a vliv.
Dalším automobilovým závodem, kde odbory vyjednávaly o mzdách zaměstnanců
byla automobilka TPCA v Kolíně. Automobilka je společným podnikem Toyoty a PSA
Peuegot Citroën. Automobilka TPCA zaměstnává cca 3 600 zaměstnanců z nichž čtvrtina je
členem odborů. Zde se podařilo odborům v kolektivním vyjednávání vyjednat zvýšení
tarifních mezd o 2,5, mimořádnou odměnu ve výši 4 500 Kč. Odbory také vyjednaly zvýšení
příplatku za mimořádnou směnu ve výši 600 Kč. Důležitým bodem v kolektivní smlouvě je,
že firma se zavázala do 31. 5. 2011 nepropustit žádného z kmenových zaměstnanců pro
nadbytečnost v případě snížení výroby.
Vyjednávalo se také v nošovické automobilce Hyundai, která zaměstnává cca 2 300
zaměstnanců. Při kolektivním vyjednávání, které trvalo dva měsíce se odborům podařilo
vyjednat zvýšení mezd v průměru o 7 % v závislosti na tarifní třídě zaměstnance. Také zde
odbory vyjednaly příplatek za mimořádnou pracovní směnu ve výši 400 Kč, výroční bonus ve
výši 50 procent jedné základní měsíční mzdy. Zde jednoznačně přispěl k výsledku
57
vyjednávání úspěch odborářů Škoda Auto. Odboráři při svém vyjednávání argumentovali také
faktem, že zaměstnanci automobilky Hyundai mají v průměru nejnižší mzdy v porovnání
s konkurenčními automobilkami.
4.4 Vyjednávání odborů na národní úrovniV současné době se odbory aktivně účastní prostřednictvím RHSD ČR jednání, která
mají nalézt možná řešení a východiska z hospodářské krize, která budou akceptovatelná jak
pro vládu tak pro sociální partnery. Jedním z příkladů, který mohu uvést je společný návrh 38
bodů o krátkodobých opatřeních pro východiska z krize a řešení jejích důsledků, na kterých se
společně dohodla vláda, odbory a zaměstnavatelé v únoru 2010. Tyto konkrétní opatření by
měly napomoci ke zlepšení ekonomicko-sociálního prostředí v České republice a nastartovat
ekonomický růst. V těchto 38 bodech jsou krátkodobá i dlouhodobá opatření, mezi něž patří
např. podpora zaměstnanosti, zrychlené čerpání fondů z Evropské unie. Odbory budou
prostřednictvím Českomoravské konfederace odborových svazů spolupracovat např. na řešení
problému zneužívání podpor v nezaměstnanosti (institut dohod o provedení práce), řešení
problému zneužívání vnitro-koncernových cen a poskytování služeb uvnitř skupiny za účelem
daňové optimalizace a na analýze „kurzarbeitu“ (čtyřdenní pracovní týden s plnou mzdou).
Cílem tohoto návrhu o 38 bodech je překonání ekonomické krize v tuzemské ekonomice.
Ačkoliv odborům stále klesá členská základna a mají málo aktivních členů, mají silné
postavení na pracovním trhu díky kolektivnímu vyjednávání, které efektivně ovládají. Pod
výsledky kolektivního vyjednávání ať už na národní úrovni nebo podnikové úrovni pracují
všichni zaměstnanci, z důvodu, že to co odbory vyjednají se vztahuje i na nečleny odborů.
V případě vyšších kolektivních smluv i na firmy a zaměstnance stejného oboru.
4.5 Zhodnocení činnosti odborůMzdy českých pracovníků jsou jedny z nejnižších v rámci celé Evropské Unie a jsou
závislé na kolektivním vyjednávání. Odbory se při kolektivním vyjednávání snaží
maximalizovat mzdy svých členů. Aby byla jejich vyjednávací síla větší snaží se sdružovat do
odborových svazů a centrál. V České republice působí kromě Českomoravské konfederace
odborových svazů, která je největší odborovou centrálou další odborové centrály a větší
samostatné odborové svazy, mezi něž patří; Asociace samostatných odborů, Konfederace
umění a kultury, Křesťanská odborová koalice, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska,
dále malé centrály působící v dopravě např. Federace strojvůdců, Federace vlakových čet
58
a profesní odborové svazy, které se nehlásí k žádné odborové centrále. Odbory mohou pro své
členy vyjednat vyšší mzdu než je mzda tržní, tato se poté vztahuje i na nečleny odborů.
V současné době je přikládána stále větší role sociálnímu dialogu, jednání mezi
odbory a zaměstnavateli. Sociální partneři jsou hlavními garanty v oblastech jako jsou BOZP,
rovných příležitostí, práva na konzultace, práva na přístup k zaměstnání. Kolektivní smlouvy
vyššího stupně a podnikové kolektivní smlouvy jsou dobře fungujícím systémem a důležitou
součástí ochrany zaměstnanců. Sociální partneři spolupracují na společných projektech, které
se zaměřují na rozvoj a podporu aktivní politiky zaměstnanosti (nezaměstnanost a její
prevence, pomoc při zapojení dlouhodobě nezaměstnaných, podporují mladé a ty, kteří se
vracejí na trh práce podporou jejich profesního růstu), na podporu rovných příležitostí pro
všechny, na zlepšování školení, vzdělávání, poradenství jako součást politiky celoživotního
vzdělávání, na podporu kvalifikovaných, vzdělaných pracovníků, na inovace a modernizaci
organizace práce a v neposlední řadě se zaměřují na rovné příležitosti žen a mužů na trhu
práce.
59
ZÁVĚRPrvopočátky vzniku odborového hnutí v Čechách a na Moravě sahají do roku 1862,
kdy vznikaly dělnické spolky, které zabezpečovaly pro své členy sociální jistoty formou
základního pojištění pro případ úrazu, nemoci nebo nezaměstnanosti, nebo podpory ve stáří.
V tomto období plnily svou funkci pro kterou vznikly, tj. podpora sociálních jistot. V dalších
obdobích svého působení se jejich vliv na pracovní trh a mzdy pracujících oslaboval,
nedokázaly využít solidaritu, na které byly odbory založeny ani jednotnost svého působení.
Ve válečných a poválečných letech je stále atakovala Komunistická strana Československa,
která se jejich prostřednictvím chtěla ujmout moci. Toto se jí povedlo po druhé světové válce.
KSČ odbory používala k ovládnutí pracujících a dělnictva. Na dlouhé období se odbory staly
nejdůležitějším spojencem KSČ, přes které uplatňovala svůj mocenský přístup. V tomto
období odbory neměly žádný vliv na pracovní trh a mzdy, nic v průběhu této doby
neprosadily. Všechny otázky sociální politiky byly výlučně v kompetenci státu a jeho orgánů.
Odbory se měly pouze starat a podporovat zejména rekreaci, bytovou politiku a zdravotnictví.
Nemohly plnit své prapůvodní poslání obhajoby zájmů pracujících.
Ke svému poslání od dob jejich vzniku se mohly odbory vrátit až po roce 1989, kdy
přispěly ke svržení komunistického režimu. Postupně si začaly vytvářet své postavení ve
společnosti. Začaly se uplatňovat na pracovním trhu, ovlivňovat mzdový vývoj.
Prostřednictvím sociálního dialogu, který je založen na různých formách komunikace mezi
sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci (kolektivní vyjednávání), na nejvyšší
úrovni mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou (tripartitní jednání). Odbory v České
republice jsou kolektivní smluvní stranou reprezentující pracující při vyjednávání se
zaměstnavateli. Díky kolektivnímu vyjednávání můžou zaměstnanci dát svůj hlas při určování
požadavků a podmínek zaměstnanosti. V České republice patří odbory k největší
a nejvlivnější zájmové skupině, která participuje na formování a vytváření sociálních
a ekonomických politik. Odborové svazy se sdružují do konfederace, která reprezentuje své
členy při jednání s vládou, veřejnými organizacemi, zaměstnavateli a politickými stranami.
Svým členům poskytují služby v oblastech jako jsou vzdělání, právní poradny, poskytování
informací, atd. Mezi odbory a státem (vládou) existuje přirozené a zdravé napětí, které
napomáhá k rozvoji demokratického zřízení. V současné době poznamenané hospodářskou
krizí se odbory zabývají otázkou zaměstnanosti, mezd a benefitů zaměstnanců. Svoji
působnost zaměřují na oblasti, ve kterých se mohou uplatnit tj. veřejná správa, policie,
doprava, školství, zdravotnictví, státní podniky. Využívají k tomu svůj nejúčinnější nástroj
60
sociální dialog (kolektivní vyjednávání). Kolektivní smlouvy hrají významnou úlohu
v ochraně zaměstnanců před nezaměstnaností, zmírňováním jejích následků. Odborové
organizace mohou kolektivně vyjednat delší výpovědní dobu, která činí minimálně dva
měsíce, v případně propouštění i vyšší odstupné. Pozice oborů v České republice by mohla
být posílena členstvím České republiky v Evropské unii, kde odbory na trhu práce mají své
výsadní postavení. Toto by mohlo napomoci při realizaci posilování trhu práce
prostřednictvím různých projektů, které jsou financovány z prostředků Evropské unie a na
nichž se odbory také podílejí.
Závěrem tedy mohu konstatovat, že odbory v současné době a v současné hospodářské
situaci ovlivňují pracovní trh a mzdy hlavně prostřednictvím sociálního dialogu na národní,
odvětvové a podnikové úrovni. Také je důležité podotknout, že o jednotlivých jednáních
a vůbec o konkrétních činnostech odborů je velmi těžké získat informace snad z důvodu, že
těmto jednáním nevěnují média dostatečnou pozornost, ale ani sami odboráři neinformují
dostatečně své členy o konkrétních činnostech.
61
Seznam použitých zdrojůTištěné zdrojeBROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky. 1. vyd.
Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 1997. 210 s. ISBN 80-85850-48-6.
HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR. Praha: Výzkumný ústav práce a soci-
álních věcí, 2002. 80 s.
HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku.
Praha: Nadace Friedricha Berta, 1992. 57 s.
JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti. Praha: Vysoká škola ekonomická
v Praze, 1999. ISBN 80-7079-635-9.
KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatky, střety nových odborů. Pardubice: Silueta,
2000. 151 s.
KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová
organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje. Praha: Výzkumný ústav práce a
sociálních věcí, 2004. 166 s. MS-05-03.
MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice.
1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2005. 244 s. ISBN 80-86429-53-9.
MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Proměny reprezentace zájmů po vstupu do Evropské
unie. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2008. 274 s. ISBN 978-80-
86429-88-5.
MANKIW N.G., Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 768 s.
ISBN 80-7169-891-1.
NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 16 – 17. Praha:
Odborový svaz státních orgánů a organizací, 2009. ISSN 0862-9633.
62
NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 4. Praha: Odborový
svaz státních orgánů a organizací, 2010. ISSN 0862-9633.
SAMUELSON P.A., Ekonomie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 1011 s.
ISBN 80-205-0494-X
Elektronické zdroje
Český statistický úřad [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:
<http://notes2.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3109-09>.
ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z:
<http://www.cmkos.cz/o-nas/odborove-struktury-a-vztahy-mezi-nimi>.
ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z:
<http://www.cmkos.cz/svazy>.
ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z:
<http://www.cmkos.cz/lidske-zdroje_nove/projektova-cinnost/507-3>.
ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:
<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2006/ISPP_2006.pdf>.
ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:
<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2007/ISPP_2007.pdf>.
ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:
<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2008/ISPP_2008.pdf>.
ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:
<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2009/ISPP_2009.pdf>.
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Poslední revize 2005 [cit. 2010-03-25].
63
Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/cs/3360>.
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina
základních práv a svobod [online]. [cit. 2010-20-02]. Dostupné z:
<http://www.amnesty.cz/vychova/stazeni/lzps.pdf>.
Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy,
o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci
ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Portál veřejné správy České republiky [online]. Poslední revize 2003-2009
Ministerstvo vnitra. Dostupné z: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place>.
64
Seznam tabulek a grafůTabulka č.1: Odborové svazy sdružené v ČMKOS ke dni 30.6.2009 ……………… 26
Tabulka č. 2: Uzavřené kolektivní smlouvy r. 2009 podle odborových svazů ……... 37
Tabulka č. 3: Přehled o vývoji hrubé minimální mzdy ………………………………45
Tabulka č. 4: Podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice ……………46
Tabulka č. 5: Podíly zaměstnanců, hrubé měsíční mzdy podle kolektivní smlouvy
a pohlaví v roce 2008 ………………………………………………….47
Graf č. 1: Vývoj členské základny ČMKOS v letech 2007 až 2009 …………………29
Graf č. 2: Vztah minimální a průměrné mzdy v ČR v % …………………………….46
65
Seznam použitých zkratekASO Asociace samostatných odborů
atd. a tak dále
BMASK Rakouské ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele
BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
ČMK Českomoravská komora odborových svazů
ČMKOS Českomoravská konfederace odborových svazů
ČNR Česká národní rada
ČR Česká republika
ČSKOS Československá konfederace odborových svazů
ČSR Československá republika
ČSSR Československá socialistická republika
ČOD Československá obec dělnická
DPH Daň z přidané hodnoty
EFRR Evropský fond pro regionální rozvoj
ERDF Evropský fond pro regionální rozvoj
ESF Evropský sociální fond
ETUC Evropská odborová konfederace
EU Evropská unie
GMTN rakouský odborový svaz Kovo-textil-potraviny
ISPP Informační systém o pracovních podmínkách
ITUC Mezinárodní odborová konfederace
KOZ Konfederace odborových zväzou
KSČ Komunistická strana Československa
KUK Konfederace umění a kultury
KZPS Konfederace zaměstnaneckých a podnikatelských svazů
např. například
NF Národní fronta
NOÚZ Národní odborová ústředna zaměstnanecká
OS odborový svaz
OSČ Odborové hnutí Československé
OS ROPO Odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy
RHSD ČR Rada hospodářské a sociální dohody České republiky
66
ROH Revoluční odborové hnutí
RROS Regionální rada odborových svazů
SSSR Svaz sovětských socialistických republik
StB Státní bezpečnost
TUAC Odborový poradní výbor
tzv. tak zvaný
ÚRO Ústřední rada odborů
ÚVZ Ústředí veřejných zaměstnanců
ZV ROH Závodní výbor revolučního odborového hnutí
ÖGB Rakouský odborový svaz
ÖGB – NÖ regionální pobočka rakouského odborového svazu Dolní Rakousko
PřílohyPříloha č. 1: Organizační struktura ČSKOS
Příloha č. 2: Vnitřní struktura ČMKOS
Příloha č. 1
Organizační schéma ČSKOS
ČSKOS Generální radas prezidentem
Českomoravská komoraOS, rada s
předsednictvem
Konfederace OZSlovenska, Snem s
predsednictvomSdružení asociace
České a ČeskomoravskéOS (ČOS, ČMOS)
Federální OS s nebobez národ. komor
(FOS)
Slovenské OZ(SOZ)
ve výstavbě:
Region Region Region Region Region
Základní odborovéorganizace (OS, OZ)
Závodní výbory - ZVZávodní rady - ZR
Dílenské výbory - DVÚsekové výbory - ÚV
Úsekoví důvěrníci -ÚD
Příloha č. 2