Staročeský Soud Astarotův a jeho předloha

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Staročeský Soud Astarotův a jeho předlohaAuthor(s): František ŠimekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 65, Čís. 2/3 (1938), pp. 157-177Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23456712 .

Accessed: 14/06/2014 18:31

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.49 on Sat, 14 Jun 2014 18:31:10 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23456712?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Kapitoly o slovesném vidu u Plauta. 157

removere: Mi. 759 odmítá stařec jídlo: tolle hanc patinam, remove pernam, nil moror. Zbývají dva doklady.

reperire: Mi. 226 žádá stařec otroka o radu: reperi, com

miniscere, cedo calidum consilium cito. Zbývá Ep. 264.

reprehendere: jediný doklad imp. je Ps. 249: jinoch posílá otroka, aby zadržel kuplíře: reprehende liominem.

residere: jediný doklad slovesa je Рое 11 п.: prologista oslo

vuje hlasatele: exsurge praeco a v. 15 pokračuje: age nunc reside.

respicere: Cap. 835 volá Hegio a parasit se ptá: quis est?

Hegio dodává: respice ad me. Hegio sum. Zbývá 20 dokladů. revorti: Ep. 423 n. prosí stařec přítele: quaeso, ubi erit otium,

revortere ad me extemplo. Zbývá Mer. 871. solvere: Ep. 731 dovoluje otrok pánovi, aby mu rozvázal

pouta: solve sane, si lubet. Zbývá 6 dokladů. subsilire: jediný doklad imp. je Cu. 151: milenec prosí zá

vory: sussilite, obsecro, et mittite istanc foras. suscitare: Mo. 372 ptá se otrok: quis istic dormit? Jinoch

odpovídá: Callidamates. suscita istum. Zbývá Mo. 382.

suspendere: v. exigere (výše). Zbývá 6 dokladů, sustollere: Ci. 115 upozorňuje dívka přítelkyni: amiculum

hoc sustolle saltem. Zbývá Рое. 349. tollere: v. removere. Zbývají dva doklady. tradere: As. 689 prosí pán otroka o peníze: O Libane, mi

patrone, mihi trade istuc. Jiný doklad imp. není. ve ni re: Am. 286 hrozí Mercurius Sosiovi: modo sis veni huc,

invenies infortunium. Zbývá 8 dokladů.

Doloženo je 91 sloves, z toho je 83 složených, 8 jednoduchých. Odchylka proti vidu není žádná. (Pokračování příště.)

František Šimek:

Staročeský Soud Astarotův a jeho předloha. Vedle „pekelných románů" Solferna a Beliala byl rozšířen

ke konci středověku a v prvních stoletích novověku ještě třetí

podobný spis, který bychom podle jeho rozměrů nazvali spíše

povídkou než románem; je to spis slavného italského právníka Bartola de Sassoferrato, citovaný pod názvem Tractatus pro curatoris editus sub nomine diaboli nebo Processus

Sathanae — dílko to, jež se právem pokládá za vzor podob

ných skladeb pozdějších, zejména Beliala. Dosud se mělo vše

obecně za to, že do češtiny přeloženo nebylo (sr. na př. Jakub

covy Děj. lit. čes.2 I. str. 304). Podařilo se mi však zjistiti, ze spis Bartoluv byl přelo

žen i do češtiny; je to zase nový doklad pro to, že naše literatura

v době okolo r. 1400, těsně před husitskými válkami, stála na

stejné výši jako literatury ostatních kulturních národů evrop ských a že byla snaha převésti do ní co možná všechna význam

nější díla cizí. Rukopis překladu Bartolova spisku je dochován v rukopise Nár. musea sign. III Ε 43 1 na 11. 138—150 a pod

1 Bartoš, Soupis rukopisů Nár. musea v Praze I. č. 733. Starší značku

rukopisu (VIII Ε 1), již cituje J. V. Novák v úvodě к vydání Gest (v. dále), Bartoš neuvádí.



158 František Šimek:

názvem Súd Astarotóv; před ním jsou v tomto rukopise Gesta Romanorum, textt. zv. březnický 2). Autor Súda Astaro

tova tu jmenován není a jen dohadem (podle obsahu spisu Barto lova 3) jsem dospěl к domněnce, že je to překlad uvedeného díla. Hůře bylo zjistiti, je-li tato domněnka správná, protože v kata lozích knihovny musejní ani universitní jsem nikde nenašel tisk ani rukopis originálu registrovaný. Svěřil jsem se s tím znalci nad jiné povolanému, univ. prof. Ryboví, který se vzácnou ocho

tou ·— za niž mu tuto ze srdce děkuji — věci se ujal a latinský tisk díla Bartolova opravdu nalezl v knihovně universitní (sign. 25 L 427); autor tam není jmenován, proto bylo hledání tak ob tížné. Teprve potom jsem zjistil, že jsou v Čechách zachovány i některé latinské a jedna německá inkunabule tohoto spisu (o nich viz níže).

Uvedený tisk obsahuje soubor několika spisů, jejichž autoři

nejsou označeni; jen Tractatus iudiciorum per dominům Bartho

lum de Saxoferrato, legům doctorem eximium et famosissimum

subtiliter editus uvádí jméno spisovatele; od Bartola je nejspíše i dílko následující hned po tomto traktátu, otištěné tu pod ná zvem Tractatus de renunciationibus beneficiorum in publicis instrumentis (zcela jisté však není, že je autorem tohoto spisu Bartolus). Potom následuje na 11. 75 b—82 b předloha českého Soudu Astarotova pod titulem Processus Sathane, zase bez ozna

čení jména autorova, a jiné spisy. Je to basilejský tisk z r. 1517

(tak čteme v závěru: . . . impressa Basileae impensis pro vidi viri Adae Petři de Langendorf anno legis gratiae millesimo quin gentesimo decimo septimo).

Úplný titul procesu Satanova zní:

Processus Sathane. Spurcissimi Sathane, litigationis infernalřs nequitie procuratoris contra genus huma

num coram Domino nostro lesu Christo agitate, beata virgine Maria, eius matre, pro nobis advocata

comparente liber feliciter incipit. —- Explicit: Scelestis simi Sathane litigationes contra genus humanum finiunt.

Srovnáním tohoto dílka se Súdem Astarotovym se ukázalo, že Súd je nade vši pochybu překladem spisu B^rtolova.

Než pojednáme o českém překladu a o jeho poměru к latin skému originálu, přihlédněme к osobě autora, který je zajímavý i tím, že přišel do úzkých osobních styků s císařem Karlem IV.

Bartolo (Bartolus) de Sassoferrato byl slavný italský právník, glossátor Iustiniánových právních knih, hlavní repre sentant středověkých právníků scholastických, t. zv. postglos sátorů. Narodil se r. 1314 (uvádí se však i r. 1313) v obci Vena tuře u Sassoferrata (nad říčkou Sentino) v Umbrii, byl'profesorem

2 Vydal je J. V. Novák (Staročeská Gesta Romanorum) v Praze nákl.

České akad. 1895; tam v Ovodě (str. VII n.) je i popis rukopisu. 3 Uvádí jej J. J(ireček) v ČČM 1884 str. 320.



Staročeský Soud Astarotův a jeho předloha. 159

práv v Pise, Perugii a j., zemřel v mužném věku r. 1359 v Pe

rugii4. Psal své právnické výklady většinou ve formě traktátů,

jak bylo tehdy v oblibě, jindy mají jeho výklady název consilia nebo quaestiones. Kdežto dřívější glossátoři psali jen stručné vý klady (glossy nebo summy) a neuchylovali se příliš od litery zá kona, Bartolo a jeho škola psali obsáhlejší komentáře к římskému

právu, majíce zření i к vývoji církevního zákonodárství až po současnou dobu, к manskému právu lombardskému а к statu

tům italským. Jaký byl věhlas Bartolův, vidíme z epithet, která se mu přikládala: byl zván iuris interpres maximus, eximium iuris lumen5, lucerna iuris civilis, caecorum dux, monarcha iuris,

veritatis speculum et pater. Jeho díla se těšila neomezené váž

nosti na soudech i na školách, někde pak (na př. ve Španělsku a Portugalsku) nabyla platnosti autoritativní. Podobně i v Polsku

byl uznanou autoritou; sr. Fizalek, Dominus Bartol. de Saxo

ferrato eiusque permagna in Polonis auctoritas, Cracovia 1914

(cituje jej Enciclopedia Italiana di scienze, lettere ed arti, Istituto Giovanni Treccani 1930 s. v. Bartolo de S.). Soubor jeho práv nických děl byl vydán v Basileji 1588-9, v Benátkách 1590, 1603, 1615, nově od Prata a Miincha r. 1843—1845.

Za pobytu Karla IV. v Itálii dostal se .s ním do styku i Bar tolo jako vyslanec perugijský a byl mu v lecčems prospěšný; za to se mu Karel IV. odvděčil zejména diplomem 19. května r. 1355, daným v Pise, jímž jej jmenoval svým rádcem, dvo řanem a spolustolovníkem, a i jinými privilegii ho odměnil. Také prý ho Karel IV. povýšil do stavu šlechtického (se znakem červeného dvouocasého lva ve zlatém poli

— proto se soudilo,

že byl povýšen do stavu šlechtického v Čechách, což není správ

né). Tvrdilo se dokonce, že ho Karel IV. povolal do Prahy, aby

pomáhal při zákoníku Maiestas Carolina (ač toto dílo bylo hotovo už r. 1346, kdy Karel Bartola ani neznal!). Stejně neprávem se uvádělo, že Bartolo měl velký podíl na sepsání Zlaté bully z r.

1356 6. Zdá se však svrchovaně pravděpodobné, že některé své

spisy napsal na vyzvání císařovo; tím lze pochopiti poznámku Koldínovu v předmluvě к Právům městským (1579), že Karel IV.

4 Sr. Tumpacha-Podlahy Český slovník bohovědný I. (s. v. Bartolo), OSN s. v., Cesare Bernabei: Bartolo de Sassoferrato e la scíenza delle leggi (Torino, Roma, Firenze) 1881 (znám jen z referátu od J. J(irečka) v ČČM 1883 str. 433 nn.); Jochér, Allgemeines GélehTten-Lexicon, Leipzig I. 1750 str. 831 (zde uveden pod jménem Bartolus Severus de Alphanis). Arturo Cronia v stfíém spise Cechy v dějinách italské kultury (Praha 1936) se dotýká Bartola jen letmo (str. 38). — O Bartolovi má zmínku к jeho úmrtnímu dni

(13. červenci) i Lupáč v Historickém kalendáři (1584): Bartolus Saxofer ratensis Umber, princeps iureconsultorum (!) sui temporis, qui Karolo IV. Caesare vixit ab eoque insigni argumento -donatus est leonis bicipiti cauda salientis. — Také Daniel Adam z Veleslavína přejal z Lupáče zprávu o Barto

lovi (Kal. hist. 1590 к 13. červenci). 1 Sr. Hain, Repertorium bibliographicum vol. I. p. 336, 341 n. 6 Sr. J. J(irečka) v CČM 1883, str. 433.




užíval „v radách svých onoho osvíceného muže a vtipu velmi

ostrého i v právích zběhlého, Bartola řečeného, jenž nemalou

chválu mimo jiné iuris consultos obdržel, že více o právích nežli kteří jiní psal". Není tedy divu, že ho Pelcl v Abbildungen {I. str. 31—35) zařadil i mezi české učence, ač o něm dobře věděl, že byl Vlach; chválí zejména jeho zásluhy o české zákonodár

ství a věří jeho účasti na Maiestas Carolina. Kromě četných právnických spisů, jež proslavily jeho jméno,

napsal Bartolo i spisek, o který nám zde běží především, Tracta

tus procuratoris editus sub nomine diaboli, vydaný bez udání

místa a roku 1475, roku pak 1611 s poznámkami Udina Tengle ra 7. Dílo toto se octlo dokonce na Indexu librorum prohibitorum8.

' Tato dvě vydáni se uvádívájí v životopisech Bartolových. Haiu

(Repertorium bibliographicum vol. I. s. v. Bartolus de Saxoferrato) mezi

prvotisky (do r. 1500) tohoto spisu registruje pod č. 2642 tisk (bez mista a data) pod názvem Processus Sathanae, procuratoris iníernalis, contra

gcnus humanum, pod č. 2643 (zase bez místa a data) s titulem Tractatus

procuratoris editus sub nomine diaboli, pod č. 2644 zase prvotisk bez místa a data; z datovaných uvádí pod č. 2645 tisk z r. 1473, pod č. 2646 z r. 1475, pod č. 2647 benátský tisk z r. 1478 a konečně pod č. 2648 prvotisk z r. 1480

{v ftímě). — Nejnovější seznam prvotisků (Gesamtkatalog der Wiegen drucke, Band III., Leipzig 1928) uvádí jen tři latinské prvotisky do r. 1500:

pod č. 3652 Processus Satanae contra genus humanum z r. 1473 (v Benátkách), pod č. 3653 s týmž názvem tisk v Lipsku okolo r. 1495 a konečně okolo r. 1500 (pod č. 3654) prvotisk v Memmingen; pod č. 3655 a 3656 registruje i dva prvotisky německé (oba v Lipsku, z doby okolo r. 1493). To jsou edice

samostatné; kromě toho bylo toto dílo Bařtolovo přetiskováno už za doby prvotisků s jinými texty (ve Vídni 1478, sr. č. 3648, v Toulouse okolo r. 1485, sr. č. 3649, v Paříži kolem r. 1495, sr. č. 3650, a v Kolíně kolem r. 1500, sr. č. 3651). Hojný počet inkunabulí je svědectvím značné obliby tohoto spisu. V naší republice je dochován podle tohoto německého katalogu prvotisk latinský (č. 3653) v klášteře v Teplé a německý (sr. výše č. 3656) v klášteře ve Vyšším Brodě. Kromě toho je však dochován prvotisk latinský (sr. Haii, č. 2644) v kapitulní knihovně pražské, který však v uvedených seznamech

registrován není; uvádí jej Podlaha v svém soupisu kapitulních prvotisků (Catalogus incunabulorum, quae in bibliotheca capituli metropolitani Pra

gensis asservantur, Pragae 1926) na str. 37; je to týž prvotisk jako v klášteře

tepelském, t. j. lipský z doby okolo r. 1495. Začátek zní: Incipit Bartoli, legům doctoris, processus contemplativus questionis ventilate coram Do mino nostro Hiesu Christo tanquam iudice et inter advocatam hominis, scilicet beatissimam virginem Mariam ex una et dyabolum partibus ex altera

super possessorio humani generis. Na konci tisku je uvedeno jméno auto rovo (Bar. de Saxoferrato). Od basilejského tisku universitního z r. 1517 se liší text dost značně, ale spíše v jednotlivostech, nikoli v celku (zvláště často

jsou tu citovány paragrafy zákonů). Kromě toho je latinský prvotisk tohoto

spisu zachován též v knihovně kláštera na Strahově (sr. Isidora Zahrad

níka, Prvotisky knihovny Strahovské, Věstník Čes. ak. XI., 1902, str. 603; je to jiný prvotisk než kapitulní, formátu kvartového; podle Zahradníka je to inkunabule, uvedená u Haina pod č. 8589). Na Strahově jsem našel i tisk z r. 1611 (sign. CB V 60) s titulem Processus Sathanae contra D. Virginem. . .; kromě toho je tu přitištěn i latinský Belial (Iacobi de Ancharano. . . Pro cessus Lucifeři contra lesům) a Martialis Arverni... Aresta amorum; explicit zní: Hanoviae. Typis Villerianis, impens. Conr. Biermanni et cons. 1611.

8 Sr. Jocher 1. c.




„Pekelné romány" Solfernus i Belial jsou nazvány podle

ďáblů, kteří zastupují pekelnou říši v procesech jimi vedených. Bartolo v svém spisku jmenuje zástupce pekelníků prostě Sata

nem, démonem nebo prokurátorem. V českém zpracování —·

jak uvedeme dále, není to prostý překlad

—- je uveden zástupce

(advokát) pekla pode jménem Astarota. Astarot v době, kdy bylo české zpracování pořízeno, byl českému čtenářstvu znám

ze Solferna i Beliala: Astarot vystupuje jako přední člen pekel ného sboru v Solfernu (sr. ukázky v Erbenově Výboru z lit. čes.

II. str. 474, kde se jmenuje Astarot pekelním „hejtmanem") i v Belialu (sr. ib. str. 503, kde Astarot „moudře" mluví ke sběři

pekelní). Tím, že český vzdělavatel Bartolova dílka nazval spis

podle zástupce pekla, napodobil Solferna a Beliala, které zřejmě znal.

Kdežto Solfernus je rozepře mezi ďábly a Bohem pro vyvržení

zpupných andělů z nebe a Belial je podobně právní pře pekelného sboru s Kristem proto, že vysvobodil sv. Otce z předpeklí, trak

tát Bartolův je žalobou ďáblů proti lidskému pokolení, které prý mají právo od té doby, kdy první rodiče zhřešili, trýzniti v pekle. Toho práva jsou prý po umučení Kristově zbaveni, i žádají, aby byli zase v toto své bývalé právo plně uvedeni. Vznášejí před Kristem-soudcem žalobu na lidské pokolení, aby zas byli navrá ceni do jejich moci všichni lidé od Adama až po nynější generaci i všichni jejich potomci budoucí. Za řečnici (advokátku) lidského

pokolení se přihlásí P. Maria. (Podle českého zpracování — v la tinském originále to není —- Astarot si vyvolil dále za řečníky Spravedlnost a Pravdu, P. Maria pak Milosrdentví a Pokoj.) Pokolení lidské bylo nakonec žaloby zbaveno a zástupce pekelné říše byl nucen s hanbou se vrátiti do pekla.

Český překlad Bartolova spisu je někde doslovný, častěji však volnější, jak zřejmě ukazují některé paralely, uvedené zde dále v přetisku pod čarou. Překladatel leccos mění: buď vyne chává (na př. paragrafy církevního práva atp.)

— vesměs se zře

telem к českému čtenáři, který nemohl býti tak vzdělán jako čtenář latinského originálu

— úmyslné takové změny jsou tedy

jistě na prospěch českému vzdělání, určenému i širším vrstvám;

jinde něco přidává, ale nikde se neodchyluje od základní linie díla.

Občas bleskne i humor z těchto přídavků českého překla

datele; tak na př. (str. 142 a) při zmínce o tom, že P. Maria po hleděla hněvivě na drzého zástupce pekla, dodává: „A to, chceš-li, znamenaj na ženské tváři, kdyžt' se hněvá!" České vzdělání je rozděleno na kapitolky, nad nimiž jsou nadpisy; v latinském toho není, text pokračuje in continuo. Celkem lze říci, že proti právnicky dokonalému, ale právě proto leckde suchému latin

skému originálu je české vzdělání stilisticky obratnější a živější. Bartolova latina ani v jeho právnických spisech není bezvadná;

Listy filologické LXV. 1938. 11




sam prý rikaval: „De verbibus (!) non curat íuns consultus"a.

Proti tomu je čeština překladatelova velmi pěkná; tu a tam najdeme stopy nářečí (na př. polodne 140b); nebudeme mu vy týkati, že píše v době poklesu duálu vedle sebe: „věřte, ač

chceta" (=bratříce milá) 149b. I pro slovník se tu najde leccos

zajímavého, tak na př. adj. nevzácný (147a) ve významu ,nevděčný'.

Proti možné námitce, že snad český překladatel měl za vzor

nějaké volnější vzdělání — latinské nebo německé — spisu Bar tolova, t. j. že úprava, kterou přičítáme českému překladateli, mohla býti provedena už v nějaké latinské (nebo německé) před loze českého překladatele, svědčí to, že prvotisky, o nichž byla zmínka dříve, mají vesměs čtení stejné, jak je patrno z ukázek,

citovaných v uvedených seznamech prvotisků. Také tu není

nikde ani stopy po názvu, který má české zpracování: Súd Asta

rotóv10. Proto, myslím, lze plným právem všechny změny, jimiž se liší české vzdělání od latinského, přičísti na vrub vzdělavateli českému. A ačkoli by nebylo docela nemožné, že měl český pře kladatel před sebou vzdělání německé, pokládáme to za málo

pravděpodobné, protože by se v překladě jistě nalezl nějaký germanismus. Staročeské vzdělání díla Bartolova je tedy nej

spíše zpracováno podle originálu latinského. Kozsahem se mnoho neliší lat. originál od ceskeho vzdělaní:

Bartolovo dílko latinské je na 15 stranách hustého tisku se

zkratky, české zpracování na 24 stranách rukopisu.

Zachovaný jediný text českého vzdělání díla Bartolova je

opis, jak vidíme z některých chyb zřejmě písařských; na př. 139b čteme nechce m. spr. nechci; na str. 140a je patrně vynecháno několik slov, protože tam stojí bez souvislosti slova: „mezi sebú

řkúc"; 140b čte se rzekl, zřejmý omyl písařský m. fakal; 141a

napsal písař omylem ustavil jest, ale hned postřehl svou chybu a napsal spr. vstav, na str. 146b vyn. „neměl". Jinak byl písař

pečlivý, stejně jako byl pečlivý při opisování textu, jenž před chází, Gest Romanorum ".

Z explicitu na str. 150 a se dovídáme, že písař skončil svou

9 Tato slova cituje Jocher uv. m. — Ze opravdu latina Bartolova je málo klasická, vidíme i z toho, že se Kristu vyká (vykání je zjev vzácný i v latinských textech středověkýchl); tak na př. (cituji podle prvotisku kapitulního) mluví dábel ke Kristu: Aliter autem si secus fiat, vos domine

iudex, non estis veritas neque iustus iudex. (P. Maria pokračuje:) Respondet advocata mundi: Attendite, fili mi carissime, ad verba mea et non conside retis parabolas demonis . . . Audite, fili mi benedicte, vos estis rigor iustitie. Jiné ukázky viz v paralelách s českým textem pod čarou.

10 Upozorňuji jen, že v explicitu inkunabulí Hainových č. 2646 a 2647

je dábel také jmenován, ale nikoli Astarot, nýbrž Ascaron. Patrně tedy toto

jméno se vyskytuje i v textu a pojmenování ďábelského prokurátora není invencí českého překladatele, nýbrž bylo převzato z předlohy a jen upraveno.

11 O tom, že obě tyto práce psal týž písař, viz J. V. Nováka 1. c. str. VII, o jeho chybách písařských ib. str. VIII. n.




práci ve středu před sv. Lucií r. 1443, t. j. dne 11. prosince (sv. Lucie bylo toho roku v pátek 13. prosince). S tímto vročením

souhlasí i jazyk i pravopis12. Původní překlad nutno posunouti do doby o něco starší, nejspíše před vznik válek husitských. Kdo

přeložil spis, bohužel se nedovídáme. Můžeme o překladateli jen všeobecně říci, že to byl muž vzdělaný (uměl latinsky), znal i Sol ferna nebo Beliala nebo oba tyto spisy, protože dal svému pře kladu název podle jednoho z ďáblů, kteří tu vystupují, jak jsme se zmínili dříve (sr. dále i pozn. 27), a byl dokonale zběhlý v svém

jazyku mateřském.

Přetiskuji zde Súd Astarotóv transkribovaný; abych ukázal na způsob, jak si počínal český vzdělavatel při svém zpracování, uvádím pod čarou některá paralelní místa podle výše uvedeného

tisku z r. 151713.

[138a]: Počíná se súd Astarotóv proti lidskému pokolení; a jest velmi pěkný a úžitečný.

Vězte, najmilejší, že, když Syn boží chodieše po světě, diábli sú jeho rozličně pokúšeli, a strachujíce se. ^Někdy domnie váchu se pro divy, jenž činieše, by byl Synem božím; a když jest byl lačen a jedl, tehdy jsú se nadieli, by byl člověkem. A zname navše diábli z přirozeného svého uměnie a zpomenuvše na proroky a na písma, i ujistili jsú jeho jsúc Synem božím, a řkúc: „Umře liť, tehdyť jest ten, jenž má oblúpiti peklo". Kteřížto, jsúc závistí naplněni, aby duše nebyly spaseny, myslili jsú, kterak

by mohli překaziti smrti jeho3·'. b>A když jsú nemohli nalézti ižádného stvuořenie vtipnějšieho ani dómyslnějšieho než ženu

(— skrze niž také stalo se jest prvnie přestúpenie, točíšto skrze

Evu —), vědúc, že Pilát má vlastní ženu svú, jenž jemu velmi

míla byla, i podnietili jsú ji [138 b] zlým duchem, aby jeho smrti

překazila. Jakož se čte v pašiji14, že jest řekla к Pilátovi žena jeho:

„Co jest tobě do toho spravedlného člověka? nebť sem já dnes

pro něho u vidění mnoho trpěla"6''. Ale že jest vždy měl trpěti za lidské pokolenie, i nemohla nic proti tomu diábelská chytrost ani ženská vtipnost. I umučen jest a umřel a všel do pekla a mocí

vyvedl jest duše jaté. a)-a) Videbant lesům infinita miracula facientem, dicebant: Hic est

enim filius Dei. Cum autem esuriebat, contrarium dicebant. Unde quandoque dicebant: Non expedit, ut iste moriatur ...

b)-b) Et intuens nullam nationem seu náturám fraudulentiorem existere

muliere, suggessit uxori Piláti suggerere Pilato, ut impediret mortem itlius

prophete . . . (až po citát z pašije). (V lat. originále tento passus je před slovy: Videbant. . jež výše citujeme.) V tisku 1517 — jako v českém textu —

se výslovně uvádí: legitur in passione; v kapit. to chybí. 12 Sr. J. V. Nováka stran Gest Romanorum v tomto rukopise (1. c. str. X.). 13 Tam, kde se shoduje český test více s prvotiskem kapitulním, uvá

dím jeho zněni (při něm vždy poznamenávám: kapit.). 14 Mat. 27, 19.

11*




A uzřevše diábli, že jsú zklamáni, smútili sú se, a svolavše všichnu pekelnú zlost, i učinili jsú jednoho z sebe řečníkem, velmi

chytrého diábla, jménem Astarota, a přikázali jemu, aby před stúpil před obličej Stvuořitelóv a úřad svuoj řečniční naplnil^. Ale ^snad by někto řekl: „Kterak muož zatracený -státi před

obličejem božím?" К tomu dvuojí věcí odpoviedám: Najprvé odpoviedám, že mluvíme lidským obyčejem, podobenstvie či niece, jakž mohúce, o svrchniem zboru к tomu zboru zpodniemu; aneb jinak a lépe a jest rozumnějie, že diábli pekelných muk

nikdy nemohú prázdni býti, neb jsú vždy v mukách, kam se koli obrátie, a vždy se mučie. Jakožto pravie, malomocenstvie při malomocném vždy jest, kam se koli on obrátí, a buď to, že by

malomocný na králově posteli ležal, však jeho bolest vždy mučí:

takéžť jest právě o diábléch, neb, ačť by i před božím [139 a] obličejem byli, však pro to muk pekelných nemohú prázdni býtiá->.

Přistúpil jest diábel Astarot před obličej vše mohúcieho Hospodina a řekl к němu takto:

e),,Ó stvořiteli všeho stvuořenie, jenž jsi Spravedlnost! Já sem

řečník všé zlosti pekelné; račiž tvá spravedlnost tobě přirozená mě uslyšeti!" Jemužto Hospodin odpovědě a řka: „Poňavadž jsi řečník, učiň právo řečničie!" Odpověděl jest řečník: „Chci tě

najprvé naučiti na jeden artikul, ten, jenž vládne vším peklem; já jeho naučením řečničie právo vypoviedám." I řekl jest Hospo din: „Znám tě dávno v tvé chytrosti! Protož netřebať jest mne

učiti, aniž mi těchto řečí mluv, poněvadž ižádné strany přede mnú nenie; ale inhed vypověz právo řečničie, aneb v ten čas

budeš ven vyvržen!" Jenž boje se súdce, jehož к sobě neochotna

vidieše, i vyřekl jest právo řečničie к sobě řkúc, tak úplně a bez

zmatka zjednané, že ižádnú stranu na ničemž nemohl popaden ani pohaněn býti. Tehdy jest řekl к řečníkovi Astarotovi: „Mlu viž, chceš-li!"

I řekl jest diábel: „Žalujiť já jménem řečnicím, že, když já a jiní, jichžto slovo já mluvím, mnoho časóv, jenž všechny máme

c) V lat. orig. je vytčeno, že prokurátor pekla má Boha žádati, (ut) genus humanum in eorum (= diabolorum) pristinam redigeret servitutem.

d)~d) Hec miremini, si dicimus, quod ad presentiam superioris potest accedere. Loquimur more humano, aut quia, sicut scitis, ubicunque sit démon

principaliter (kapit.: presentialiter), potentialiter cruciatur, quia eius репа eius ossibus sicut lepra leproso est infixa vel tinea tineolo aut sicut rusticus vel iumentum поп relevatur репа portando pondus ferreum in aula regia. Sic démon ubique a sua репа поп relevatur. (Slova „vel tinea . . . aula regia" v kapit. nejsou, rovněž ne v českém.)

') Creator celi et terre, ego sum quidam (kapit.: quidem) damnatus, pro curator totius nequitie infernalis coram vobis comparens ad agendum contra

genus humanum . . . Tu es iustitia et iustitiam postulo: peto humanum genus vocari coram te ad certam diem responsurum mihi, procuratori nequitie infer nalis; et ecce procuratorium meuml Quo inspeeto per Dominům, cum careret omni calumnia, dixit Dominus: (Zde dále, jak vidíme, je český text obšír

nější, protože v lat. hned následuje:)




popsány, byli sme u pokojném vládaní, že sme měli moc mučiti a trýzniti jakž chtiece lidské pokolenie v pekle; [139 b] a již nynie kakýms novým obyčejem a právem nezachovaným a řádem

a pravú mocí a násilím dřevnieho vládanie a moci sme zbaveni.

A z tohoť žaluj em a žalostivě před tebú tužíme. A protož račiž

povolati lidského pokolenie před se ke dni určenému a jistému, ať mně řečničským jménem odpoviedá. A najprvé osvědčuji, že

mají nám býti navráceny všecky duše, a kteréž bydlé v uočistci, a kteréž jsú před nimi byly, a kteréž po nich budu, a kteréž se z nich narodie."

V I řekl jest Hospodin: „Buď ten súd některý den!"

Odpověděl jest diábel a řka: „Věc jest velmi veliká a násilně škodná a jestiť lúpež a žádáť pospěchu; protož buď pohnána strana к zajtřejšému dni!"

Odpověděl jest Hospodin a řka: „Synu diáblóv, synu lži

zatracený a zlostný, dosti máš, žes' leťav i přeměřil čas mezi

nebem a zemí! Ale já tobě ustavuji, řečníkovi, a lidskému poko lení určený den; a jestiť, abyste zde stali den svatý přede mnú,

točíšto v němž já sem byl ukřižován."

Odpověděl jest řečník a řka: „Toho já dne nechc<i>15 při jieti, neb jest všady ten den všední!" Odpověděl jest Hospodin: „Já sem práva stvuořil, ale ne ty; a protož já chci tak mieti!"

Tuto strany16 Astarotovy, řečníka všie zlosti pe

kelné, pohoní Hospodin všecko lidské pokolenie, aby stalo v konsistoři božiem. I die takto kapitola:

[140a] ,,Ó Gabrieli! Povuolaj lidského pokolenie, ať stane к súdu; a příde-li neb nepříde, súd vždy pójde před se, jakžto právuo ukáže."

I vyšel jest diábel, a vrátiv se do pekla^, to vše, což se jest stalo, svým tovaryšóm pověděl a vypravil. A oni to uslyševše,

počechu toho želeti a strach je objíde; neb jsú dobře uznamenali, že božie spravedlnost nebude jim velmi ochotna. s> К němužto

Luciper vece: „Nebojte se, moji milí, nebo Kristus nazývá se

Spravedlností, jenž nenie. A protož, bude-liť pravá spravedlnost,

t)-t) De die agatur! Respondit démon·. Ad diem crastinarň. Respondit Dominus: Tu nosti experientiam facti, quod longa via est et quod de die sumus discordes. Ad iudicem enim pertinet ex eius ofjicio diem partibus assignare; quare nos íibi et generi humano assignamus certum diem, seilicet diem Veneris

sanctam, qua crucis patibulo penam subimus corporalem. Respondit démon:

Ha, Domine, ubicunque locorum hec dies est insignis, debet esse et celebris . . .

Respondit Dominus: Nos iura condimus et autoritatem damus iuribus, поп iura nobis, quare volumus citationem valere et processus, поп obstante, quod talis sit ubilibet formata. Et dixit Gabrieli: Vocifera cum tuba tua sonifera ad dictum diem genus humanum responsurum coram nobis procuratori nequitie infernalis.

Quibus actis recessit démon ad injeros . . . 15

Rkp.: nechce. 16 Čti: s strany.




tehdy obdržíme; pakli jinak učiní, tehdy jej pohanieme v jeho uštech a řkúc, že nenie Spravedlnost". Odpověděl jest Astarot:

„A ty pojdeš к zajtřejšiemu dni na rok?" I řekl jest Luciper: „I kto je к tomu lepí nežli ty, muoj Astarote věrný?" К tomu

Astarot vece: „Mnohemť bych raději tu s vámi se mučil, než

bych tam byl, kdežto jest plná a všecka radost, kdež se nikakež

já nemohu radovati, ale viece se mučím, když se počnú radovati.

Ale abych poslušenstvie učinil, přikázanie tvé rád chci naplniti a chciť tam jiti v den pátek určený [mezi sebú řkúc]" 17.

I přišel jest Astarot к roku na úsvitě i stal jest v konsistoři božiem sám jediný v jednom kůtě; neb dobře jest věděl, že ten většie pokuty hoden jest nebo kletby, ktož koho vinní (!) a kto tu státi [140 b] zamešká, nežli obžalovaný. A protož přišel jest ráno a obě uši měl hotově, aby slyšal, zdali by kde co bylo po vědienos).

A když jest bylo polodne, přistúpil jest Astarot před obličej buoží a řekl jest: „Otče svatý, já sem přišel na úsvitě, a vždy ještě čakám. Prosím, ať by mi se pravda stala." I řekl jest Hospo din: „Jdiž, ještěť jest den neminul!" I šel jest do kúta zase. A když bylo v nešpory, jal se jest velmi řváti a řka: „Hospodine Bože, i kde jest tvá spravedlnost?" Odpověděl jest Hospodin: „Ne šťastný, všakť sem dřieve pověděl, žeť den ještě před se jde!" Tehdy diábel opět se jest vrátil do kúta h> a <čakal>18 jest až do poslednie hodiny dne toho. Tehdy, ano jako všichni vidie, zavolal jest diábel velikým hlasem: „I kde jest spravedlnost, poňavadž jie nenie v království nebeském?"4'1

I řekl jest Hospodin: „Zavolajte jeho к súdu, ať stojí!" A přistúpiv diábel, i řekl jest takto a řka:

„Celý sem den čakal v království Spravedlnosti, a nemohl

sem nalézti spravedlnosti." I řekl jest Hospodin: „Nuže, pověziž, co žádáš!"

Odpověděl jest diábel: „Pohonem zavoláno jest lidského

pokolenie, aby mně řečníkovi odpoviedalo; a jest-li kto zde, jenž by stal za lidské pokolenie?"

A když jest ižádný nestal, tehdy jest Hospodin řekl Asta rotovi: „Co proto žádáš?"

g)-g) Habito consilio . . . statuerunt eundem procuratorem ad dictum diem mittere, iustitiam petiturum indicant.

Qua die adveniente cogitans ipse démon, quod maior erat (kapit.: esseť) contumacia actoris quam rei, . . . comparuit tempestive . . . in loco, in quo iudex

pro íribunali sedere consueverat. h)-h) Et sic expectavit usque ad noctis tenebras. Типе incepit démon voci

ferare et clamare dicens: Ubi est iustitia, que in celis dicitur esse, quam vix invenio? (kapit.: Ubi est iustitia vestra, Domine, quam etiam in celis vix invenio ?).

17 Před slovy v závorkách [] patrně písař něco vynechal. 18

Rukopis: rzekl — zřejmě omyl.




ch> Odpověděl [141 a] jest Astarot: „Nežádám nic jiného než obecného práva, jenž ižádnému nemá zapřieno býti. Prosím

listóv, jimiž by mělo všechno lidské pokolenie potupeno býti a klato, neb jest bylo pohnáno к tomuto dni, aby mně odpo

viedalo, řečníkovi; jehož sem zde čekal až do noci, a ono jest

nestalo, aniž jest kto za ně stal" ch>.

Ale Hospodin, chtě viece milosti požívati nežli spravedl nosti, a že jest dobře věděl, nač jest Astarot mienil, i řekl jest: „Ty, jenž mnohé věci vieš, dobře také vieš, že súdce na čas po žívá spravedlnosti a na čas milosti, jakž se jemu kdy za po dobno zdá. A protož já nynie chci požívati milosti. A teď já dávám vám rok do zajtřie u prvú hodinu, aby oboje strana stala".

A inhed Hospodin vstav19, i šel jest pryč. A diábel se jest do pekla vrátil a tu hořkú věc, ješto se jest proti němu stala, svým tovaryšóm vypravil. Jemuž jest řekl Luciper: „A ty pojdeš zajtra v tu hodinu!" A jeho jest naučil, kterak by měl učiniti.

A když jest matka božie to uslyšala, což se jest stalo, ma ternú milostí rozželevši se a uslyševši, že jest lidské pokolenie v klatbu upadlo, ale že jest súd ještě byl neprošel, i řekla jest: ') „Nestrachujte se, nebť já zajtra budu řečnicí lidského [141 b] pokolenie" *>. A na tom se je ustanovil vešken kór anjelský i upokojil se jest.

A když bylo nazajtne tak rkúce, sel jest Hospodin, aby seděl na stolici, s množstvím anjelóv a prorokóv a matka jeho

jdieše za ním velmi blízko a také s množstvím anjelóv a patri archami, jenž jsú vysokými hlasy zpievali, a řkúc: „Zdráva, královno nebeská, zdráva paní anjelská!" '>

Tehdy matka božie hrozným vezřením a hněvivá postavů vzhlédla jest na svého protivníka, jenž stáše v království jejie, a sedši podlé Syna, řekla jest к Synu svému: „Slyšala sem, že

lidské pokolenie, z jehožto plodu jsva oba, obžalováno jest před tebú skrze jednoho ztraceného a dávno odsúzeného proradlníka

falešného, jakož ty sám dobře vieš, jehožto sem nynie v mém

království viděla. A protož zarmútila sú se ve mně třeva má,

jenž jsú tě nosila, aniž jsú tací kdy sem přicházeli. Ale že jsi Spravedlnost, přistup ktož koli chce a suď se se mnú před tebú!"

Tehdy anjelé i všichni světí uradovali sú se velmi z také řečnice etc.

ck)-ck) Respondit Dominus: Tu scis, quia statím поп debet iudex excom municationis sententiam fulminare. Dixit démon·. Ego поп peto hoc, sed ta men postulo mihi litteras fieri, quod sufjicienter comparui nemine pro humano

genere comparente. i)-ϋ volebat esse advocata generis humani. i)-i) Postea vero advocata nostra veniebat, comitata comitibus angelorum

cum mititia celesti, alta voce canentium: Ave, regina celorum, mater regis angelorum. O Maria, flos virginum vetut rosa vel lilium . ■ ■

19 Před „vstav" napsal písař omylem: „ustavil jest", ale přeškrtl to.




I zavolali jsú toho ztraceného a hubeného diábla,

a řkúc jemu: „Přistup, zlořečený, neb již nalezneš také proti sobě stranu!"

k> Tehdy přistúpil jest diábel, závisti a všie zlosti plný, a nesměl jest očí svú vzdvihnúti [142 a] ani vzhlédnuti na matku boží, neb jest naň velmi hněvivú tváří hleděla (a to, chceš-li, znamenaj na ženské tváři, kdyžť se hněvá!) h>.

Tehdy jest řekl Hospodin Astarotovi, tomu řečníku: „Nuže,

již mluv, což chceš!" I řekl jest Astarot: „0 silná, ó neskloňujícé Pravdo beze

všie lsti! Ó cesto bez bludu! Uslyš mě. hubeného a nehni l> tebú

tělo ani krev! Prosímť, odpusť mi mluviti!"

Odpověděl jest Hospodin a řka: „Mluv, což chceš a jakžť slušie!"

m)I řekl jest diábel: „Všichni to vědie, že trojí osobu vešken súd stojí, to jest súdcí a tiem, ktož žaluje, a tú věcí, pro nižto žaloba vycházie. Súdci vidím a že já sem, jenž žaluji, to jest po honem zevného; ale osoby té, na niž žaluji, nevidím, bez niežto súd

nikakež nemuož býti". I řekla jest řečnice к súdci: „Ne tak, Syne (!) muoj, ale

máť mě hotovu к obraně pokolenie lidské" . n>\ řekl jest Astarot: „Nemělať by, Otče svatý, tvá mátě

к té věci ani к jiné takovéj připuštěna býti. A to chci takto ukázati. Najprvé, poňavadž jest tvá mátě; nenie podobné, by mátě rychtářova držala při proti mně, neb velmi lechce mátě

k)-k) comparuit demissa facie, beatam Mariům elevatis oculis respicere поп audebat. Qui enim male agit, odil lucem. Que eciam ipsum demonem tam honorabili (kapit.: horribili facie quam) oculo cognoscebat, quod dolores sui cordis oculi et facies indicabant (honorabili v tisku 1517 je patrně chyba m. horribili).

I) Pater sancte, поп moveat vos caro et sanguis. m)~m) quia iudicium, sicut scitis, constat ex tribus personis; personam

autem rei поп video. Respondit beata virgo ... (v lat. text poněkud obšírnější). Respondit Maria·. Ecce, advocata generis humani.

n)~n) Loquitur démon: Audi, pater, respice veritatem, quia tua mater ab omni officio advocationis excluditur. Adverte primo, quia omneš mulieres

postulare prohibentur, quia virile officium est. Preterea ipsa est mater tua et sic valde esset mihi suspecta. Et.si ad illud officium admitteretur, de leví posset vos tanquam filium suum ad suam partem trahere, ad que dico eam minime admittendam.

V lat. se P. Maria hájí, že jde-li o osoby bud ubohé, o vdovy a sirotky, je dovoleno, aby žena byla připuštěna к soudu, a dovolává se dekretálií a zákonů; hájí se též proti odmítnutí dáblovu, že je matkou soudce-Krista; v českém tato (delší) část chybí. Kristus připustil P. Marii.

Démon přednáší svou žalobu, žádaje navrácení panství nad lidmi. I to v českém zpracování schází; snad to bylo omylem vynecháno od písaře, protože slova Hospodinova к ďáblu „Navrácenie tobě odpierám . . ." před pokládají to, co je v lat. textu o restituci к dřívějšímu stavu (Quia redinte

granda sunt omnia spoliata, antequam procedat in causa), a před tím ovšem

ještě v českém schází zmínka o tom, že se P. Maria připouští za řečnici, což v latinském jest.




syna muož přitáhnuti na svú stranu. Druhé, jenž jest žena, jenž

jest řekla svému Synu: Synu milý, viem to, že vešken súd tobě

dán jest [142 b] na nebi i na zemi a ve jmě tvé klanie se všecko koleno nebeských, zemských i pekelných lidí20. Ale tento řečník,

neznamenaje tvé osoby a tvé moci tobě dané, smie tvé veleb

nosti pokúšeti, žádaje od tebe toliko výmluv". I řekl jest Hospodin к diáblu: „Navrácenie tobě odpierám,

neb jeho nebudeš mieti""''. I řekla jest řečnice к Synovi: „Synu, prosímť, má-liť co

viece mluviti, ať mluví!"

Odpověděl jest diábel, trhaje sebú hněvivě a řka: „Já sem

ještě nic neřekl, ale tepruv chci mluviti, že se tomu každý podiví." Ale to slovo ranilo jest řečnici kakús bázní pro lidské

pokolenie, jež miluje. I řekl jest Hospodin к diáblu: „Mluviž, což máš mluviti, bez protivenstvie a netrhaje se!"

Tehdy diábel vytáhl jest knihy a hamfešty z své ho váčka a velikým hlasem zavuolal jest, a řka tuto

řeč:

„Slyšte, nebesa, coť budu mluviti! Slyš, země, slova úst

mých!" Tehdy všichni podivivše se umlčechu. A diábel, otevřev knihy,

i převrhl jest list i nalezl v knihách, ješto slovu Genesis, ta slova, jež jest byl řekl Hospodin Adamovi a Evě: „Se všeho dřievie

rajského budete jiesti kromě tohoto. Neb v kterúž koli hodinu okusíte ovoce s tohoto dřeva, smrtí zemřete" 21. Tehdy diábel

řekl jest к súdci: „Prosímť, najprvé [143 a] pověz mi, jsú-liť to tvá slova čili nic!"

Odpověděla jest, zamútivši se a řkúc: „Praviž viece!" Od

pověděl jest diábel: „Nechci praviti, neb sem v království Pravdy a před tiem, jenž jest Pravda. A protož najprvé chci zvěděti, jsú-li to slova jeho". Tehdy jsú všichni umlkli, neb, kdež se o pravdě mluví, tu mají všichni mlčeti.

I řekl jest Hospodin: „Ta sú slova má."

I řekl jest diábel: „A, dobře! Protož takto řku: Adam a Eva, jenž jsta sama dva byla v ráji zemském, však jsta přestúpila tvé přikázanie a tebe jsta nebyla poslušná. Protož prosím tebe,

áby tvá slova pravda byla pevná, tak, aby oni i všichni po nich budúcí túž smrtí zemřeli. Neb jest podobné, poňavadž otec i mátě

jsú malomocni aneb nakaženi, tehdy i vešken plod jich i pokolenie také jest malomocné a nakažené. Pakli ty chceš svá slova pro měniti aneb jich zželeti, tehdy jest to jisto, že ty nejsi Pravda. A .odpověz, řečnice, proti tomu,' neb ktož koli chce jiný!"

I řekla jest řečnice: „Divím se, Synu, odkud jest dána taká

chytrost a zlost diáblóm, jenž toliko lsti vymýšlejí proti lidské

20 Sr. Jan 5, 22 a Filip. 1, 10. 21 1. M. 2, 16 a 17.




mu pokolení, chtiece pohubiti je. Ale vědie diábli, že jest utěšenie

hubeným jmieti tovaryše v mukách"0'1. I řekla jest matka

к svému Synu: „Synu, slova tvá, jež jsi řekl Adamovi a Evě,

[143 bj měla jsú zachována býti, poňavadž jsi Pravda. Ale písmo jedno zřiezené praví, že lest a zlost nad ižádným nemají pano vati22 ani jest komu přirozená. Tehdy diábli, jichžto jménem tento mluví, přelstili jsú Adama a Evu jablkem zapověděným, jakož jsú slova o nich psána v knihách Genesis, jež jest řekl had Evě, kterážto slova tento řečník lotrový, lstivý jest zamlčal

nynie před tebú. A ta se pravie takto:

Adam a Eva.

„Budete-li jiesti ovoce s dřeva živuota, budete jako bohové."23 Viziž, Synu, ten veliký faleš! I chtie pak diábli lidi tiem hřiechem obžalovati, a sami jsúc toho počátek! A kterak ten muož na koho žalovati z toho hřiecha, skrze nějž jest sám v pokutu upadl?

A protož, jelikož к tomuto artikuli а к této žalobě ani to muto nešťastnému svuodci ani ižádnému z diáblóv nejsem dlužna

odpoviedati, nebo jsú oni byli počátek toho hřiecha, ale přistup ktož koli chce jiný, jenž by chtěl obžalovati lidské pokolenie, já chci za ně odpoviedati tak, jakož právuo nalezne a ukáže."

Tehdy diábel, uzřev se oklamána takú odpovědí, vece

к Súdci: „Zda mní řečnice, bych já chtěl již utéci, aby mne již tiem odbyla? Ale nezdá mi se! Vieš, Otče svatý, že jest zřejmý hřiech učiněn proti tobě, a sudce — ač by ižádný nežaloval — má z práva vinny (!) mstíti. A poňavadž jsi Spravedlnost, chci věděti, tvé jmě [144 b] bude-li skutkem pravé. Jáť mlče uzřím jud, bude-liť právě súzen. A poněvadž jest hřiech svědomý,

tehdyť nepotřebuje zkušovánie; ale že jest člověk shřešil, to jest

jistá věc, a protož chci věděti, tvuoj úřad šlechetný bude-li pravý".

Tehdy matka buožie zamútila se jest bojieci se, by spravedl nost Synova vnáhle úřadem jeho nevyšla; *> s velikým pláčem,

°) „že jest utěšenie hubeným jmieti tovaryše v mukách" je podle lat.

„Solacium (solamen) miseris socios habuissemalorum (penarum doloris)". Flajš hans (Živá slova, v Praze 1918, str. 432) praví, že je to humanistický verš ze XVI. stol., ale sám uvádí v Jagičově Archivu 1906 p. 289 doklad už z Konráda z Halberstadtu; také v Rokycanově Postille (II. 152 ř. 174) čteme: „Neb dí

jeden múdrý, že i v tom jest radost nikteraká bídnému, když má tovařiše к své bídě" (sr. i mé vydání II. str. 1169). —-Vlát. originále Bartolova dílka čteme tato slova hned na první straně v obou tiscích: quia solatium est mi seris socios habere penarum.

p)-p) scissis ab ubere vestibus, lacrimis oculos inundantibus . . .

Ego vero mater tua te novem mensibus in utero portavi et pie nutrivi, dans tibi lac uberibus . . . (kapit.: Ego vero vestra mater dulcissima novem mensibus in utero vos portavi et lactavi . . .)

ecce démon, qui te sprevit et lapidavit, ad columnam ligavit... (v lat. je před slovy: ego vero . . .)

J2 Srv. 1. Petr 2, 1. " 1. M. 3, 5.




rozedrevši rúcho na sobě až do prsí, řekla jest к Synu svému:

„Muoj Synu! Aj, toť břicho, jenž tě jest nosilo, a prsi, jichž s'

požíval! A toť jest ten nešťastný, jenž tě jest chtěl kamenovatí

a tě jest mučil, a teď ještě chce tvým úřadem vlásti; ale nenieť

na jeho vuoli, než na tvé. A protož já prosímr), rač mě ustyšeti aneb shlaď mě z knih života24. Nemohúť tobě zajisté ižádná

práva překážeti ani přikázati, by ty se s svým úřadem unáhlil, ale kdy by se tvé spravedlnosti slíbilo. A teď již chci věděti, komu

spieše pomóžeš, tomu-li svuodci čili mně, matce své." *) Tehdy Syn, hnuv se v milosti a uzřev svú matku, ana tak

žalostivě 'pláče, i řekl jest к diáblu: „Úřadu svého tobě nynie nezapierám".

I odpověděl jest diábel: „Tělo a.krev tebú jsú hnuly, ale ne

spravedlnost nebeská! A já sem to dřieve řekl, že mi těžko bude mieti máteř řečnicí proti sobě!" s>

I řekla jest matka: „Chceš co viece mlu[144 b]viti?" Odpověděl jest diábel: „Tepruvť chci počéti. A počnu z sva

tého Písma, ze čtenie Starého i Nového zákona, pře své a budu

jie dovuoditi pravými příklady a spravedlivými. A najprvé řku takto, že práva, jenž jsú Bohem ustavena i zjevena, ta kaž

dého súdci učie. Když by se dvě straně hádale o některé dědič stvie, a inhed tehdy spravedlivý súdce má to sbožie rozděliti, aby straně v kryk nezašle, a má každému jeho stranú ujistiti, aby věděli, kto co má mieti. Neb jakožto práva pravie, že obec nost často činí svár mezi lidmi; a písmo Pravdy to svědčí, že

já a moji tovaryšie jsme kniežata všeho světa25, anižť já toho

přím, nebť jest tak. u) Ale že ty, všemohúcí Bože, máš na světě

někakú malú stránku; a dobřeť diem „stránku", neb proti mé

straně vaše strana jest jako právě hořčičné zrno prostřed kádi

položené. A protož, aby skrze ta slova mé a tvé mezi mnú a tebú, Bohem Otcem všemohúcím a mezi mateří tvú, řečnicí lidského

r) Unde postulo, quod si magis hosti favetis quam mihi, deleatis те de libro vestro . . . (kapit.: Quod si magis hosti favetis quam matri vestre, de libro celestis glorie debetis те cancellare).

sj-sj Filius autem, videns intencionem matris, dolore pietatis commotus, dixit démoni: Vade retro, satanas, quiapetitům tibi eflectum merito denegamus. Dixit démon: Dico, quod caro et sanguis, noncelestis iustitiarevelavit hec fllio. Et ideo bene predixeram, quia поп erat mihi tutum matrem in iudicio contra те postulare.

t) Scitis ergo, quod ego sum princeps huius mundi et de те loquitur scriptura veslra in multis locis.

u) —") Et tunc oninis boni iudiciš est decidere et dividere rem litigiosam pro posse et dare unicuique partem suam . . . postulo vos igitur, ut omnis cesset

discordia, et faciatis sicut bonus iudex, ponderans equivalentia bona et mala

mundi, et sitis dominator bonorum et ego malorum, et proculdubio regnum vestrum поп erit maius quam sicut granum milii (kapit.: promitto vobis, quod regnum vestrum поп erit maius quam sit unum granum milii respectu regni mei).

21 Srv. Zj. 3, 5; 13, 8; 22, 19 a j. 25 Srv. Jan 12, 31; 14, 30; 16, 11.




pokolenie, ižádný svár se nestal, prosímť, ať by spravedlivě má

stránka od vašie stránky byla oddělena, točíš aby rovně byle (!) převáženi dobří skutci a zlí, aby, cožť jest mého, točíš hřieši a zlí skutci ke mně příslušeli, a cožť jest dobrého, aby to tvé [145 a] bylo u). A tohoť pravý súd nemuož brániti, a ty pak nadto, jenž

jsi stvuořitel všech věcí, nemóžeš, cožť jest pravého, zabrániti."

Tehdy Syn řekl jest к řečnici: „Odpoviedaj, řečnice světa!" Odpověděla jest řečnice a řkúci: „Coť chce diábel, toť se

jednak stane. Syn všie nešlechetnosti a ctnosti žádá převážeme,

jenž se je dávno stalo. v> Však pomníš, milý Synu, žes visal

u Veliký pátek na svatém kříži"'' jako ^dobrota světa, a na druhé straně váhy lotr jako zlost světa všeho; tu si, muoj Synu, viděl, a já pláči26. A tu jest úplně převáženo vše zlé i dobré. Neb ty, jenž jsi dobrota světa, tak jsi převážil všecku zlost světa. Neb

jsi i do předpeklé ráčil v duši sstúpiti a odtud jsi vyvedl duše

jaté. A protož, poňavadž se jest již stalo převážeme přede všemi na rozhraní, točíš na miestě tu, kdež všichni zlořečení bývali od

pravováni, a tu se jest pravý súd stal, a protož nechciť, byť druhé

váženo bylo, ale mámť dosti na jednom vážení"^.

Tehdy řečník diábel s hrozným řváním zavolal a řka: „Až

do sie doby vše sem sprostně mluvil, ale teprv chci dobře mluviti a hrubě."

Tuto črt Astarot prosí sudce, to jest Buoha, aby

jemu dal dva řečníky, to jest Spravedlnost a Pravdu.

A [145 b] matka božie také proti tomu sobě dva zvo lila, točíš Milosrdenstvie jednoho a Pokoj druhého27.

„Psáno jest, ktož nemá řečníka, a já jemu jej dám. A já sem zde sám jediný a mnoho mám protivníkóv. A protož prosím za

řečníky, aby mi byli dáni." Tehda jest řekla Maria: „Já sem sama řečnicí, avšak, aby

mne nemohla ničímž vaše strana pohaněti, ty měj, které chceš

řečníky." I řekl jest diábel: ,,Já sobě vuolím Spravedlnost a Pravdu,

jedno ta dva".

A když to anjelé uslyšechu, podivivše se diábelské chytrosti a lekše se, řekli jsú к řečnici: ,,Ó královno nebeská, ó paní anjel

v)—v) Modo ponderari ponderata fuerunt ad petitionem ipsius in statera crucis ...

x) —x) quod vos precium et bonitas adinstar bonitatis recta statera totum

ponderastis pro humani generis redemptione et in aliam partem pependistis et descedendo ad inferos . . . et ideo поп est amplius audiendus . . .

26 Podle Jana 19, 18 a 25 nn. 27 O volbě řečníků se strany dáblovy i P. Marie v lat. předloze nic není.

Český překladatel tu zřejmě čerpal z Beliala; sr. musejní rukopis Beliala III Ε 44 str. 68 nn., kde vystupují Spravedlnost a Pravda proti lidskému

pokolení, Milosrdenství a Pokojnost v jeho prospěch. — V Solfernu (sr. vydání z r. 1553 kap. LXXVI a dále) mluví proti člověku Spravedlivost, pro něho Milosrdenství.




ská! Ačkoli jsi veliké moci a velikého duostojenstvie, však jest počestné a hodné, aby také sobě zvolila některé řečníky." A ona,

uposlúchavši rady anjelské, i řekla jest: „A já prosím, aby mi dána byla dva řečníky, točíšto Milosrdenstvie a Pokoj".

A když se to vše stalo, tehdy všichni umlčechu. y> A najprvé řekl jest Astarot, že člověk jest potupen a odsúzen trojí věcí, to

jest spravedlností přikládá, spravedlností přikázanie a spravedl ností nemoci. „A to takto chci dovésti: Najprvé spravedlností přikládá takto: Poněvadž jest anjel shřešil a inhed jest odsúzen a potupen, jenž jest [146 a] neměl osoby a tvárnosti člověčie, tehdy člověk nadto má zatracen býti a odsúzen" y).

К tomu jest řečnice odpověděla: „Nenie to podobné, což diábel praví. *> Neb, když jest shřešil, tehdy jest inhed odsúzen, neb jest v sobě neměl nic nemocného ani co takového, jenž by

jej к hřiechu připravilo. A protož v duchu tělesně jest odsúzen, v němž jest shřešil, neb nemá těla ani kostí, ale že jest ne z ne moci, ale z své dobrovolné zlosti zhřešil z>; jakožto všichni dobře vědie, že jest také přirozenie bylo anjelu od Boha dáno, že jest byl inhed vešken v nebesiech. "> Ale člověk, ač jest shřešil, ten jest to měl, jenž jest к hřiechu jej připravilo, točíšto tělo křech ké (!) a hrubé" aK

I obnovil jest diábel žalobu dřevní a navrátil se jest na svá slova, jenž byl řekl: „Spravedlností přikázanie", a řka, že jest Buoli dal přikázanie člověku, aby nejedl jablka zapověděného, a řka: „V kterúž koli hodinu jeho okusí, smrtí umře"28. Ale anjelu

jest ižádného přikázanie nedal, ale anjel odsúzen, nemaje ižád ného přikázanie: mnohem viece má člověk zatracen býti, jemuž jest přikázanie bylo dáno. A tak jest jistá věc, že jest tieže člověk shřešil, že jest božie přikázanie přestúpil, nežli anjel, jenž jest nepřestú[146 b]pil ani přerušil ižádného přikázanie.

I odpověděla jest řečnice a řkúci: „Anjelu nebylo jest při kázáno jako tomu, jenž vie, co má učiniti, bez přikázanie; neb

jest měl přirozenú múdrost a uměnie, skrze něžto jest jistě viděl, co jest dobré a co zlé, pro dokonalost přirozénie svého. A protož, že jest učinil proti také jistosti, nepodobně jest tieže shřešil než

У)—у) Dico hominem tribus modis sine remedio fuisse damnatum: Primo secundum duplicem iusticiam, scil. precepti et exempli. Exempli sic: Quia angelus peccavit et sine remedio fuit damnatus, cum Dominus поп sit acceptor personarum, oportet similiter hominem damnari sine remedio . . .

(V lat. P. Maria neodpovídá к jednotlivým bodům obvinění jako v českém, ale sumárně.)

z)-') quia angelus peccavit et ideo punitus est, quia nihil infirmum in se

habebat, quod eum induceret ad peccandum, quia поп infirmitate, sed maligni tate peccavit.

a)-a) Homo autem si peccavit, habuit in se causam immanentem ad

peceandum propter tenuitatem et grossitatem materie, de qua plantatus est. Unde corpus fragile efjicitur . . .

28 1. M. 2, 17.




člověk, β) Neb jest člověk <neměl>a9 také jistosti pro tělo, jenž jest duši obtěžovalo; a to jest bylo před shřešením ukázáno, když jest nejisté hadovi odpověděl a řka: „Hlédaj, abychom snad ne zemřeli" Μ 30. A nad to viem, že jest vše s múdrostí učinil muoj Syn, aby všecky věci byly zpósobeny к jistému konci, točíš aby byl dědicem života věčného; a byl-li by zatracen, tehdy by byl zklamán i Syn mój v jeho skonání, takže by ne v múdrosti, ale v bláznovství člověka stvuořil. A zdali by mělo marné býti dielo

Syna mého? A zdali jest marně ustavil syny člověčie? A toť takéž nemuož býti o anjeléch; neb všecko pokolenie anjelské nenie zatraceno aneb odsúzeno, ale jedno ta strana, kteráž jest

shřešila, ta jest zatracena, a tak dielo buožie, к němuž sú byli stvuořeni, v anjeléch nenie pohaněno, neb jest konec jich, к němuž

jsú byli stvořeni, ostal v [147 a] těch, jenž sú v nebi utvrzeni." К třetiemu, točíš, že jest člověk nekonečně shřešil, a protož

bez konce má trpěti etc.

Tuto jest povstal řečník diáblóv, to jest Spra vedlnost, podlé něhož sedieše Pravda; a zřejmě uka

zuje, že jest člověk sluha neúžitečný, neposlušný, nevzácný a přestupník a kletý. A to praví a řka etc.:

„Poňavadž jest člověk dobře a snadně mohl zachovati při kázanie buožie, protož jest hoden se vším pokolením svým věč

ného zatracenie. A najprvé to takto chci ukázati: Neb čím větčí a duostojnější jest ten, jemuž jest zaviněno, tiem větčie pomsty ten jest hoden, jenž proti němu jest zavinil. ^A poňavadž tehdy jest veliký a nekonečný Buoh, jistě a správně má člověk bez konce mučen býti у); a tak bude za to dosti učiněno. Poňavadž

král zemský a časný, když kto proti němu zaviní, mstí časně,

ovšem hodné jest, aby král nebeský a věčný pomstil se věčně.

A že jest Buoh nekonečný, protož bez konce, to jest věčně, má

člověk trpěti. Neb ten, ktož hřiech učiní, jest slúha hřiecha toho. A poněvadž jest člověk shřešil, protož nic jiného nemóž 31 Bohu

učiniti než to, což má z práva, a tiem nemuož ani ižádného vy

kúpiti. Neb člověk, ač by všecko všudy vždy [147 b] dobře činil, však pro to vždy slúha neúžitečný; neb jest to učinil, jehož jest neměl učiniti. Neb, ač kto dluh zaplatí, však ne inhed toho

β)-β) Homo autem talem certitudinem поп habebat propter corpus, quod náturám gravat. Hinc est, quod поп respondit certitudinaliter, sed ait: Ne

forte moriamur (kapit.: homo talem certitudinem поп habuit propter corpus, quod animam aggravabal. . .).

yí-r) (mluví démon): Homo peccavit in bonitate infmita·, et secundum iura репа debet respondere culpe, quare peto hominem . . . perpetuo puniri.

(V závěru práce je české zpracování volnější a obšírnější než latinská

předloha.) 29

(neměl)> v rkp. vyn. 30 Podle 1. M. 3, 3. 31 nemóž: oprava z pův. nemohu.




zbude, pro něž se jest dluhu dopustil; aneb, ač hřiešník zbude

lířiecha svého skrze pokánie, však nemóž nikdy tak číst býti, doniž jest byl neshřešil, neb vždy pověst hřiecha při něm ostane.

A tak, ač člověk muož pokáním některým hřiech svuoj shla

diti, však pro to věčné milofti nikakéž nemuož zaslúžiti, poně vadž nečistí z nečistého semene jsú se počeli a ještě vždy myslé hřešiti. Neb by nebylo hodné ani podobné, by Buoh rajská vrata

nedóstojným otevřel, jenž je jest zavřel pro hřiech prvnieho otce Adama, aby svátost nebyla dána psóm aneb aby perly ne

byly metány před svině 32. Ale spravedlné jest a hodné, aby kaž

dému odplatil podlé zaslúženie jeho, dávaje odplatu pyšným a hrdým. Duše, kteráž shřeší, ta umře. Hospodin jest krmil syny člověčie a povýšil jest jich, ani sú vzhřešili jemu a zhrzeli jím, a najviece Adam, že jest spieše a raději poslušen byl ženy své nežli Buoha. Člověk, když jest byl ve cti, neurozuměl jest, i přirovnán jest к hovadóm nemúdrým33; a nechtěl jest u pokoji jiesti chleba anjelského. Protož, aby v úsilí a v potu své tváři i s bo lestí hodné [148 a] jest bylo, aby svého chleba požíval, a naj viece proto, že jest naň vydáno od Boha odsúzenie, jenž nemuož

býti proměněno; a poněvadž jest jednu vydáno, tehdy druhé nemóž vydáno býti pro ižádné člověčie hubenstvie. Neb jest psáno: Nesmiluj se nad chudým v den súdný M.

A ze jest člověk nestál u pravdě od počátka, protož jest hoden zatracenie, najviece proto, že jest Boha neznal, avšak jest

jeho přikázáním vzhrzel pro svá marná myšlenie; a poněvadž

jest neměl ižádného nedostatka v ráji, aniž jest měl těla poru šeného, jenž by obtěžovalo duši jeho, a protož, čím jest svuobod nějie shřešil, tiem jest tieže přikázanie božie přestúpil."

A vstávši také Pravda, i řekla jest: „Tu, kdež o pravdě mluvie, všichni mají mlčeti. I jest psáno: V kterúž koli hodinu budete jiesti toto jablko, smrtí umřete s®. A že jsú je Adam a Eva jedli, to jest jistá věc, protož bez prodlenie řeči mají věčně za

traceni býti, aby jméno božie nebylo nadarmo, jenž slově

Pravda."

Tuto jest povstal řečník, to jest Milosrdenstvie, i mluvil jest proti Spravedlnosti a dovodě, že jsú proto anjelé zatraceni, aby byli lidé spaseni etc.

„Poňavadž anjel a ti, jenž jsú s ním zatraceni, beze všie

[148 b] přiekazy, aniž měvše křechkosti (!) těla, jíž by se mohli omluviti, však jsú shřešili, tehdy jich hřiech nikakež jest nemohl

odpuštěn býti, jakož jest řekla královna nebeská. Ale člověk

jměl jest tělo z hlíny stvořené, pro něž jest byl hotověji hřešiti,

32 Srv. Mat. 7, 6. 33 Srv. 2. 49, 21. 34 2. M. 23, 3. 35 1. M. 2, 17.




a to ještě diábelským přelstěním. A protož skrze to člověk mieti někakú omluvu muož. A že božie jest svrchované milosrden

stvie, a protož podobné jest a hodné, že, když se člověk pokaje

někakým dosti učiněním, tehda má opět к věčné radosti navrá

cen býti. Nebo by se to nezdálo spravedlivé, by tak dóstojné stvořenie, к božému podobenství učiněné 3β, mělo zahynúti, jakož

jest dřév řekla řečnice světa, aby Bóh ' nebyl zklamán o svém

diele. A protož jest také Buoh stvořil člověka к sobě podobna, aby člověk poznal jej a poznaje jej miloval a v něm vrúcí mi lostí ulnul. A poňavadž jest anjelské přirozenie ne vše zahynulo, ale jedno ta strana, kteráž jest shřešila, syn neponese hřiecha

otcova ani otec synova 37; a opět Buoh nic nemá z toho v ne

návist, což jest stvuořil, aniž chce smrti hřiešného, ale aby živ

byl а к němu se obrátil, neb srdce skrúšeného a pokorného Buoh

nikdy nevzhrzie 38, aniž zapomene Buoh smilovati se nad člo

věkem, [149 a] ani bude držeti hněvu v svém milosrdenství. Neb v kterúž koli hodinu vzdechne hřiešný na své hřiechy, inhed Bóh jeho hřiechóv zapomene, neb jest přišel čas smilovánie jeho. Onť o sobě sám praví39, že jest pochotný a nehněvivý na věky. A nade

vše, poněvadž milosrdenstvie převyšuje súd a spravedlnost bez

milosrdenstvie neniě ctnost, ale jest ukrutnost. Člověk již jest přijal z ruky božie mnoho utrpenie za své hřiechy, neb od paty nožné až do vrchu hlavy nenie v něm zdravie40. A že jest Buoh

ukázal již svú moc na stvuoření všelikých věcí a svú múdrost na

zpósobení, již pak také chce ukázati svú dobrotu na zatracených u vykúpení, poněvadž jest psáno: Kdež se jest byl rozmohl hřiech, tu se jest rozmohla milost41. A to jest jistá věc, že Buoh

štědře své dary dává a neopakuje jich ani omlúvá a že jest dary své dal člověku, ale neprodal, a protož, aby člověk neporokoval Bohu z toho dobrodienie a řka: Proč mnú tak velice lirzieš, po něvadž s' mě tak duostojna stvořil a člověk milosti žádá? Pro

tož, že jest člověk chtěl býti jako Buoh skrze pýchu, Bóh také ráčil jest býti člověkem skrze pokoru".

Tehdy matka milosrdná velmi jest prosila Otce všeho mi

losrden[149 b]stvie a pána všie útěchy, aby lidské pokolenie к své milosti navrátil a diábla zase do pekla poslal a zahnal.

Tuto jest přivstal řečník, jenž slově Pokoj, i řekl

jest к svýma bratroma, točíš к Milosrdenství a ku Pravdě, chtě je smieřiti; i die takto:

„Slyšte, bratříce milá, cožť já vám chci pověděti, a v tom

36 Srv. 1. Μ. 1, 26. 37 Srv. Ezech. 18, 20, 38 Srv. 2. 51, 19. 39 Jer. 3, 12. 40 Srv. Iz. 1, 6. 41 Srv. Rím. 5, 20.




mně věřte, ač chceta, neb sem já svazek pravdy, a nevěřta tomu

svuodci, točíš diáblu, jenž jest svazek všie zlosti. Neb když v tom mně uvěříta, tehdy jistě každý z vás bude mieti, po čemž stojí. Neb to viem, že Spravedlnost žádá, že, jakož jest člověk neko

nečně shřešil, aby takéž bez konce trpěl. A to se jest již stalo; neb Syn boží, spasitel náš, ten jest trpěl smrt za člověka, přijem na se tělo trpedlivé, točíš člověčenstvie, aby sám tu múku trpěl a sám se za všecky miesto mzdy dal, proňž jsú také i anjelé, jenž želeti nemohú jeho ukrutné smrti. A poňavadž dobrota věčná —

to jest Buoh a člověk — trpěl jest za člověčí vinnu(!), ješto jest velmi divné mluviti, a protož dosti měj na tom, Spravedlnosti. A že Pravda žádá, aby slovo božie ostalo na věky, jenž se takto die: „V kterúž koli hodinu jablka okusíš, smrtí umřeš" 42. [150 a] Závěrné, žeť jest jemu za to také dosti učiněno. Neb člověk, jenž jest před shřešením neměl těla porušeného, to již po shřešení má tělo porušené. A protož dosti máš na tom, neb pro jednu vinu

nemá ižádný dvuojé vinny trpěti, neb jest proti tobě, Pravdo. A protož, nechajíc všeho, já, Pokoj, radímť vám, ať by byl již pokoj mezi vámi. Neb David v žaltáři takto die: Milosrdenstvie a Pravda (točíš jenž jsú byly proti sobě hádajíce se) sešly sú se 43

(točíš sjednaly jsú se spolu)." Spravedlnost a Pokoj, jenž jsú se spolu křižovaly, ta jsta

se políbila; a že políbenie jest znamenie a potvrzenie a slib po koje, tehdy sú se spolu smieřily a pokoj se stal mezi nimi. 6jA řeč ník diábel s velikú hanbú vrátil se jest do pekla ^.

A protož všechny děti vždy volají к své řečnici, milosrdné Panně Mariji, a řkúce: ,,Ej, a proto, naše milá řečnice, ony tvoji milosrdné oči, točíšto milosrdenstvie a pokoj, к nám obrať a Je žíše požehnaného, plod břicha tvého, nám po této púšti ukaž". Ale Astarota, řečníka pekelného, po této púšti nám neukazuj, ó milostivá, ó laskavá, ó sladká Panno Maria! Amen.

Skonán jest súd Astarotóv, pekelnieho řečníka,

proti lidskému pokolení tu středu před svatů Lucí

léta MCCCCXLIII0.

3)-ů) Et expulsus et eiectus est démon a celesti militia rediens, unde

venit, et portans de saa procuratione dedecus et поп decus (kapit.: Recessitque diabolus ... ad inferos maledictus).

42 Podle 1. M. 2, 17. 13 Podle Z. 85, 11.

Listy filologické LXV. 1938. 12



Date post:	22-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	duongquynh
View:	221 times
Download:	1 times

Staročeský Soud Astarotův a jeho předloha

Documents