1    

Struktura vědeckých institucí a jak jich využívat při studiu

Následující příspěvek má dvě části. Před samotným popisem struktury a fungování několika vědeckých a vědu podporujících institucí v České republice jsme se rozhodli zařadit pojednání o vědeckých institucích obecně a zejména o ideji univerzity.

Pokud tedy hledáte praktický popis institucí, můžete rovnou přeskočit níže na oddíly věnované Akademii věd a Univerzitě Karlově.

Obsah Struktura vědeckých institucí a jak jich využívat při studiu ....................................................... 1

Co je to vědecká instituce? ................................................................................................... 2

Vědecké instituce v České republice ................................................................................ 4

K čemu vědecká instituce slouží? ........................................................................................ 4

Jaké jsou v České republice typy vědeckých institucí? ........................................................ 5

Akademie věd ČR ................................................................................................................. 6

Grantová agentura Akademie věd .................................................................................... 7

Univerzita Karlova (s důrazem na Filozofickou fakultu) ........................................................ 7

Organizační struktura Univerzity Karlovy ........................................................................ 10

Filozofická fakulta UK ..................................................................................................... 13

Think-tanky v ČR ................................................................................................................ 17

Zdroje ................................................................................................................................. 17

Důležité zákony ............................................................................................................... 18

Webové stránky důležitých institucí ................................................................................ 18

2    

Co je to vědecká instituce?

Ve snaze se nesplést můžeme prostě říci, že vědecké instituce je taková instituce, v jejímž rámci se „dělá věda“. Podobně někteří teoretici umění definují umění jak to, co je vystavována v uměleckých galeriích (třeba A. Danto či N. Goodman). To nás však nezbaví potřeby vysvětlit, co to vlastně je instituce a co myslíme „vědou“ případně „děláním vědy“. Ani jedno není snadné.

Instituce ve smyslu organizace1 je v nejobecnějším slova smyslu skupina osob, které spojuje (a) úkol, který si mezi sebe rozdělují, a tedy i (b) cíl, kterého chtějí společně dosáhnout. Instituce jsou (většinou hierarchicky) strukturovány a vytvářejí tak prostor pro to, čemu se říká kariérní postup. Zároveň jsou instituce většinou strukturovány podle oblastí činnosti a zájmu do jednotlivých oddělení, kateder, ústavů či jinak nazvaných podskupin. Činnosti v rámci instituce jsou regulovány vnitřními pravidly a nařízeními (odtud takové předpisy jako Studijní a zkušební řád, stanovy dané instituce apod.).2

Podstatně složitější by byl pokus vymezit vědu či „vědeckost“. O tom, co je a co již není věda, se neustále vedou spory již od antiky až do dneška (viz např. diskuse v Platónově dialogu Gorgiás, zda je řečnictví skutečné techné (tj. činnost mající jistou racionální strukturu a oporu) anebo se jedná o pouhé jarmareční triky). Zatímco na několika zahraničních univerzitách se tak vyučuje obor homeopatie, pro mnohé se jedná o velký švindl a nevědecký podvod.3 Možná by bylo nejjistější říci, že vědou je to, co se provádí na vědeckých institucích: tak například archeologie byla dlouhou dobu spíše kratochvílí vzdělaných evropských vrstev, které si takovou zábavu mohly dovolit, než se stala plnohodnotným vědním oborem vyučovaným na univerzitách. Avšak to moc nepomůže, protože jsme se obdobně snažili vymezit vědecké instituce samé a o mnohých univerzitních oborech tak jako tak probíhají dohady ohledně jejich vědeckosti či nevědeckosti.

Pokusme se alespoň o obecné - a nakolik je to možné neutrální - vymezení pojmu věda. Považujme tedy vědu za lidskou činnost, která spočívá v systematickém a kritickém zkoumání za účelem nejlepšího možného pochopení a porozumění člověku, přírodě a lidské společnosti. Věda v tomto pojetí tedy zahrnuje jak vědy o

                                                                                                                         1  Neplést  s  příbuzným,  sociologickým  významem  pojmu  „instituce“,  který  označuje  jakoukoli  strukturu  či  mechanismus  společenského  uspořádání,  které  nějak  řídí  naše  jednání  v  dané  společnosti  (např.  i  zaběhlé  2  Srov.  přehledovou  studii  Richard  W.  Scott,  Institutions  and  organizations,  Sage,  Thousand  Oaks  1995.  3  Viz  Anthea  Lipsett,  Homeopathy  degree  suspended  after  criticism,  guardian.co.uk,  Wednesday  27  August  2008,  http://www.guardian.co.uk/education/2008/aug/27/highereducation.research  [navštíveno  24.8.2011].  

Kariérní  řád  upravující  kariérní  postup  v  rámci  dané  instituce  mj.  upravuje  postavení  jejích  pracovníků,  stanovuje  způsob  jejich  přijetí  do  instituce,  hodnocení  jejich  činnosti  a  povinnosti,  které  vůči  instituci  mají.  Na  straně  druhé  kariérní  řád  v  případě  plnění  povinností  (a  případně  i  atestací)  uvádí  stanovený  kariérní  vzestup.  Například  kariérní  řád  Akademie  věd  ČR  vymezuje  několik  kategorií  vědeckých  pracovníků  (odborný  pracovník  výzkumu  a  vývoje,  doktorand,  postdoktorand,  vědecký  asistent,  vědecký  pracovník,  vedoucí  vědecký  pracovník)  a  popisuje  nejen  obecně  obsah  jejich  činnosti,  ale  i  způsob  jejich  atestace.  

3    

přírodě, tak společenské vědy a humanitní obory. Vědecký přístup také předpokládá možnost testování jednotlivých hypotéz, výkladů a předpokladů o dané oblasti zkoumání.4

Zde užívaný pojem vědy tedy spíše odpovídá německému termínu „Wissenschaft“ než anglickému „science“, jehož primární význam je omezen na přírodní vědy a jim příbuzné obory. Ve dvacátém století pak můžeme sledovat jak postupující specializaci jednotlivých vědních oborů, tak tomuto vydělování odpovídající rostoucí potřebu integrace poznatků z různých vědních oborů. Na straně jedné se tedy vydělují např. molekulární biologie, kvantová chemie, ekologie či post-koloniální studia, na straně druhé mnohé disciplíny jako astrofyzika, evoluční biologie či kulturální studia ve svých výzkumech spojují oblasti a metody bádání několika různých oborů.5

S pojmem vědy úzce souvisí výzkum, který můžeme považovat za hlavní obsah vědy. Vědecké instituce jsou tedy ty, které provádí výzkum. Výzkum lze dělit na tzv. primární či základní a aplikovaný. Zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje rozumí pod tímto pojmem „teoretickou nebo experimentální práci prováděnou zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností“. Všimněme si, že definice nerozlišuje mezi přírodními fakty a společenskými fakty – vědecký výzkum se týká jak nanovláken či šimpanzů, tak revolucí či literatury. Podle blízkosti uplatnění v praxi pak můžeme ještě rozlišovat mezi výzkumem primárním či základním a aplikovaným. Primární výzkum je snaha o získání vědění, systematické zkoumání, které má odhalit nové skutečnosti či vyřešit problémy, prokázat opodstatněnost nových myšlenek či teorií. Aplikovaný výzkum je pak úzce provázán s výrobní praxí či poskytováním služeb.

                                                                                                                         4  Asi  každý  bod  z  tohoto  popisu  by  bylo  možné  kritizovat  a  je  velmi  problematické,  jak  se  tyto  požadavky  vztahují  k  tzv.  humanitním  či  společenským  vědám;  nicméně  i  u  těchto  věd  je  samozřejmým  bodem  kritické  zkoumání  vyžadující  kontrolní  funkci  rozumu.  I  výsledky  humanitních  věd  je  tak  samozřejmě  možné  podrobit  oprávněné  kritice  (či  testu  tam,  kde  to  je  možné).    5  Literatury  k  tématu  vědy  je  nepřeberně;  určitě  však  lze  začít  kteroukoli  z  následujících  knih:  Phillip  Kitcher,  The  Advancement  of  Science:  Science  Without  Legend,  Objectivity  Without  Illusions,  Oxford,  Oxford  University  Press  1993;  Thomas  Kuhn,  Struktura  vědeckých  revolucí,  Praha:  OIKOYMENH  1997  (původně  1962);  Bruno  Latour  a  Steven  Woolgar,  Laboratory  Life:  The  Construction  of  Scientific  Facts,  2d  ed.  Princeton,  NJ:  Princeton  University  Press  1986;  Karl  Popper,  Conjectures  and  Refutations,  London:  Routledge  and  Kegan  Paul  1963.  Pesimističtější  pohled  na  fungování  vědy  ve  společnosti  nabízí  např.  Mary  Midgley,  Science  as  Salvation,  A  modern  myth  and  its  meaning,  London,  Routledge  1992.  

Již  od  antiky  se  poznání  a  vědění  považuje  za  cosi  bytostně  spjatého  s  člověkem.  Poznání  však  také  člověka  činí  podobného  bohům  a  jako  takové  je  nejvyšším  a  nejlepším  lidským  výkonem.  

„Všichni  lidé  přirozeně  touží  po  vědění  (poznání).  Dokladem  toho  je  potěšení  ze  vnímání;  jelikož  vnímání  nás  těší  samo  o  sobě  bez  ohledu  na  využitelnost  ...“    (Aristotelés,  Metafysika  980a)  

Všimněme  si,  že  Aristotelés  potřebuje  vědění  a  poznání  vymezit  proti  využitelnosti  –  vědění  a  poznání  je  hodnotné,  i  když  není  bezprostředně  využitelné  v  nějakém  každodenním,  výrobním  procesu.  

4    

Vědecké instituce v České republice Vznik a fungování vědeckých institucí v České republice upravuje zákon 341/2005 Sb. o veřejných výzkumných institucích.6 O výzkum v české republice by se měla starat Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI, viz www.vyzkum.cz), což je odborný a poradní orgán české vlády.7 RVVI především zabezpečuje Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací, přípravu Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací, hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů a navrhuje členy předsednictva a předsedu Technologické agentury České republiky a Grantové agentury České republiky (čímž kontroluje dva největší poskytovatele finanční podpory vědy a výzkumu v ČR).

Každá výzkumná instituce má svého ředitele, radu a dozorčí radu. Ředitel je statutárním zástupcem takové instituce a rozhoduje ve všech oblastech, které nejsou ze zákona svěřeny do působnosti rady nebo dozorčí rady. Ředitel je jmenován zřizovatelem instituce (ministerstvo, ústřední orgán státní správy či Akademie věd ČR) na návrh rady.

Rada výzkumné instituce dle zákona dbá na zachování účelu, pro který byla veřejná instituce zřízena. Za tímto účelem také stanovuje cíle a oblasti výzkumu. Dozorčí rada pak vykonává dohled nad činností a hospodařením veřejné výzkumné instituce.

Tato struktura je ze zákona povinná pro všechny veřejné výzkumné instituce v České republice.

K čemu vědecká instituce slouží? Vědecké instituce slouží především k zajištění podmínek pro hodnotný výzkum. Osamělý mudrc bádající v horních patrech věže, z jejíhož ochozu sleduje pohyby nebeských těles, patří do fantasy literatury spíše než do naší či historické reality. Přírodní vědy potřebují laboratoře, vzorky a přístroje, žádné vědy se neobejdou bez dobře vybavených knihoven a elektronických zdrojů (které nejsou levné). Ale hlavně jak přírodovědec, tak badatel v oblasti humanitních věd kolem sebe potřebuje další takové osoby jako je on sám. Každý vědec potřebuje kritické zhodnocení své práce

                                                                                                                         6  Vzhledem  k  marginální  roli  soukromých  vědeckých  institucí  v  české  společnosti  budu  dále  hovořit  jen  o  vědeckých  institucích  bez  přídavného  jména  veřejný.  7  Dosavadní  působení  RVVI  je  značně  kontroverzní;  nejproblematičtějším  výstupem,  na  kterém  se  RVVI  podílela,  je  hodnocení  výzkumu  a  vývoje  (tzv.  „kafemlejnek“);  RVVI  je  také  často  vnímána  spíše  jako  kolbiště  různých  oborů  či  institucí,  než  jako  poradní  orgán  vlády.  K  polemice  viz  seznamy  článků  z  médií  na  http://ohrozeni.avcr.cz/v_mediich.html  a  http://vedazije.cz/media.  

5    

od relevantních osob, rozhovory s podobně zaměřenými kolegy a vůbec celé prostředí či společenství vědy, ve kterém žije a bádá.

Vědecká instituce tedy poskytuje potřebnou infrastrukturu pro vědecká bádání.

Další důležité role plní vědecké instituce navenek, tj. vůči společnosti, v rámci které fungují. V normálně fungující společnosti slouží vědecké instituce jako jedny z přirozených autorit, se kterými je dokonce spojováno i morální hodnocení. Vědecké instituce nemusí být vždy poplatné módním trendům a výzkum většinou zabere dost času, což si dnes mnozí nechtějí připustit. I proto vědecké instituce mohou plnit roli stabilizátorů ve společnosti. Není to v protikladu k dalšímu poslání vědy a vědeckých institucí, kterým je být nositelem vývoje a pokroku? Nikoli, protože vývoj a pokrok neznamená překotné sledování a předhánění módních trendů.

Vědecké instituce dále ve společnosti plní i osvětovou roli. Pod pojmem osvěta si nemusíme hned představovat přednášky o škodlivosti alkoholismu či prospěšnosti vitaminových tablet z první poloviny dvacátého století. Například mnohé výzkumné instituce, které jsou oborově či institucionálně propojeny s muzei či zoologickými zahradami, pořádají přednášky, semináře a kulturní akce, které společnost učí poznávat a chránit kulturní i přírodní bohatství.

Vědecké instituce také samozřejmě spolupracují s pedagogickými institucemi a v případě univerzit se jedná o bytostné propojení výzkumu a výuky. O tomto propojení bude pojednáno ještě níže v samostatné kapitole věnované univerzitám.

Jaké jsou v České republice typy vědeckých institucí? V této kapitole se zpronevěříme právnímu jazyku; striktně vzato jsou vědecké instituce jen a pouze ty, které jsou zřízeny a fungují podle zákona 341/2005 Sb. o veřejných výzkumných institucích. Toto vymezení je však pro naše účely příliš úzké – pro nás jsou zajímavé všechny instituce, které provozují výzkum. Ten se v České republice provozuje na těchto typech institucí:

• Akademie věd České republiky (ojedinělá instituce, ve výzkumu v ČR jednoznačně špička, skládá se z mnoha ústavů, viz kapitola Akademie věd ČR níže);

• výzkumné ústavy; v ČR funguje několik výzkumných ústavů, jejich zřizovatelem jsou ministerstva (např. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Ústav mezinárodních vztahů …);

6    

• univerzity a vysoké školy (výzkum probíhá také v rámci vysokého školství, byť na mnohých regionálních univerzitách s velmi problematickou úrovní);

• muzea a knihovny, zejm. Národní muzeum a Národní knihovna, ale menší výzkumná oddělení najdeme i v jiných muzeích a knihovnách;

• „think-tanky“; think-tanky v zahraničí často konkurují běžným výzkumným institucím v oblasti zkoumání společnosti, zahraničních vztahů apod., v Čechách tato jejich role naplněna není, avšak stojí za to zmínit alespoň jejich přednáškovou, konferenční a publikační činnost.

Na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy naleznete přehledný rejstřík veřejných výzkumných institucí (viz odkaz zde). Pohledem do něj zjistíte, že v ČR funguje 77 výzkumných institucí, jak jsou vymezeny zákonem 341/2005 Sb.

Akademie věd ČR Fungování AV ČR upravuje zákon č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky. Posláním AV ČR je „je uskutečňovat základní výzkum v širokém spektru přírodních, technických, humanitních a sociálních věd. Tento výzkum - ať již svou povahou vysoce specializovaný nebo interdisciplinární - usiluje o rozvoj poznání na mezinárodní úrovni, respektuje však přitom aktuální potřeby české společnosti a domácí kultury.“8

U AV musíme rozlišovat její orgány, které jsou dány ze zákona na straně jedné, a její vnitřní strukturu pracovišť, která zajišťují výzkum. Orgány AV jsou:

a) Akademický sněm, b) Akademická rada a její předsednictvo, c) předseda Akademie, d) Vědecká rada Akademie.

Sněm je nejvyšším samosprávným orgánem Akademie, který zejména schvaluje její stanovy a volí členy Rady a Vědecké rady. Rada je výkonným orgánem AV, který řídí běžnou

                                                                                                                         8  Viz  http://www.cas.cz/o_avcr/poslani/  (navštíveno  29.8.2011).  

Struktura  vědeckých  pracovišť  AV  ČR  

I. Oblast  věd  o  neživé  přírodě  a. Sekce  matematiky,  fyziky  a  informatiky  b. Sekce  aplikované  fyziky  c. Sekce  věd  o  Zemi  

II. Oblast  věd  o  živé  přírodě  a  chemických  věd  a. Sekce  chemických  věd  b. Sekce  biologických  a  lékařských  věd  c. Sekce  biologicko-­‐ekologických  věd  

III. Oblast  humanitních  a  společenských  věd  a. Sekce  sociálně-­‐ekonomických  věd  i. KNAV  -­‐  Knihovna  AV  ČR  ii. NHÚ  -­‐  Národohospodářský  ústav  AV  ČR  iii. PSÚ  -­‐  Psychologický  ústav  AV  ČR  iv. SOÚ  -­‐  Sociologický  ústav  AV  ČR  v. ÚSP  -­‐  Ústav  státu  a  práva  AV  ČR  

b. Sekce  historických  věd  i. ARÚB  -­‐  Archeologický  ústav  AV  ČR,  Brno  ii. ARÚ  -­‐  Archeologický  ústav  AV  ČR,  Praha  iii. HÚ  -­‐  Historický  ústav  AV  ČR  iv. MÚA  -­‐  Masarykův  ústav  a  Archiv  AV  ČR  v. ÚDU  -­‐  Ústav  dějin  umění  AV  ČR  vi. ÚSD  -­‐  Ústav  pro  soudobé  dějiny  AV  ČR  c. Sekce  humanitních  a  filologických  věd  i. EÚ  -­‐  Etnologický  ústav  AV  ČR  ii. FLÚ  -­‐  Filosofický  ústav  AV  ČR  iii. OÚ  -­‐  Orientální  ústav  AV  ČR  iv. SLÚ  -­‐  Slovanský  ústav  AV  ČR  v. ÚČL  -­‐  Ústav  pro  českou  literaturu  AV  ČR  vi. ÚJČ  -­‐  Ústav  pro  jazyk  český  AV  ČR  

 

7    

činnost AV. Vědecké rada funguje jako poradní orgán Rady AV a připravuje a realizuje vědní politiku AV.9

Pro nás je však zajímavější struktura pracovišť AV ČR, která jsou místy, kde probíhá vlastní výzkum. Akademie věd se organizačně dělí dle oblastí výzkumu na následující tři oblasti a devět sekcí (viz rámeček).

Oblast humanitních a společenských věd nás přirozeně zajímá nejvíce a proto jsme ji rozepsali i s odkazy na stránky jednotlivých pracovišť. Ta pořádají konference a workshopy, které mohou být nejen zpestřením studia, ale mohou být i přínosem pro volbu témat závěrečných prací či inspirací pro vlastní výzkum.

Oblast humanitních a společenských věd má svojí domovskou stránku, na které najdete aktualizovaný seznam konferencí, které jsou přístupné akademické veřejnosti. Seznam nejvýznamnějších projektů z oblasti humanitních a společenských věd naleznete ZDE.

Grantová agentura Akademie věd K podpoře vědy a výzkumu zřídila Akademie věd vlastní Grantovou agenturu (www.gaav.cz), která kromě podpory standardních vědeckých projektů nabízí i podporu pro juniorské projekty. Tyto projekty může podat student doktorského studia (či jeho čerstvý absolvent).

                                                                                                                         9  Blíže  viz  stanovy  AV  ČR,  http://www.cas.cz/o_avcr/zakladni_informace/dokumenty/stanovy/  (navštíveno  29.8.2011).  

8    

Univerzita Karlova (s důrazem na Filozofickou fakultu) Odpovědět na otázku, co to je univerzita a jaká je její role ve společnosti, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Dnešní univerzita s sebou stále nese mnoho z osvíceneckých představ o roli vzdělání v životě jedince a společnosti. Avšak právě toto dědictví univerzity dnes prochází velkou proměnou. Obecně platí, že vzdělání poskytované univerzitou10 je chápáno jako nezbytná součást úspěchu v moderní společnosti. Právě tento instrumentální přístup k vzdělávání je však také mnohými autory kritizován.11 Kritici upozorňují na vzrůstající podíl konzumerismu a zábavy namísto vzdělávání a výzkumu.

Platí, že univerzity mají být místem vzdělanosti, avšak bližší pohled na univerzitní struktury a život mnohdy vzbuzuje oprávněné otázky, zda spíše nejde o výchovu úzce zaměřených specialistů - techniků daného oboru, bez jakéhokoli širšího rozhledu, bez jakékoli vlastní „vzdělanosti“. Další rolí klasické univerzity byla i „výchova osvícených jedinců“ či „kulturních občanů“. I tato role je dnes předmětem debat. Tyto kritické debaty se týkají i toho, zda vědění, které univerzita produkuje, uchovává a rozmnožuje, je cílem samo o sobě. Anebo by univerzitní vzdělání mělo být chápáno spíše vždy ve vztahu k prostředí a společnosti, ve které univerzita funguje?12

Jeden z prvních teoretiků uvažujících o roli univerzity, kardinál John Henry Newman tvrdil, že „všechna odvětví poznání jsou spojena dohromady, protože předmět poznání je jednotný, jelikož jde o činy a skutky Stvořitele … “13, od tohoto univerzálního pojetí poznání a vzdělanosti také odvozoval samotný pojem „univerzita“. Cílem univerzitního vzdělání je podle Newmana gentleman: „Být gentlemanem je dobré – je dobré mít vypěstovaný intelekt, vybraný vkus, otevřenou, nestrannou a věcnou mysl, a konečně se ve svém životě chovat vznešeně a zdvořile; toto jsou vlastnosti, které se přirozeně pojí se vzděláním. To jsou pravé cíle univerzity“.14 Tyto cíle nejsou samozřejmostí a i vzdělání lze samozřejmě zneužít,                                                                                                                          10  Pro  účely  této  sekce  nerozlišujeme  mezi  univerzitou  a  vysokou  školou.  Podle  zákona  111/1998  Sb.  o  vysokých  školách  se  vysoké  školy  rozlišují  na  univerzitní  a  neuniverzitní.  Rozdíl  daný  zákonem  je  primárně  ten,  že  pouze  univerzitní  typ  vysokých  škol  poskytuje  doktorské  studium  a  jemu  odpovídající  výzkum.  Faktický  rozdíl  mezi  těmito  typy  institucí  spočívá  v  rozsahu  oborů,  které  se  na  škole  vyučují  (univerzita  poskytuje  pestřejší  spektrum  a  vždy  jsou  její  součástí  humanitní  a  společenské  obory),  a  v  podílu  mezi  výukou  a  výzkumem  (univerzity  jsou  svým  zaměřením  více  výzkumné  instituce  než  většina  vysokých  škol).    11  Viz  přehled  literatury  k  této  debatě  v  What’s  University  For,  The  Hedgehog  Review,  Fall  2000,  s.  144-­‐152.  12  Základem  každého  studia  univerzity  by  měla  být  klasická  studie  Johna  Henry  Newmana  The  Idea  of  University,  kterou  sepsal  v  letech  1852  až  1859;  John  Henry  Newman,  The  Idea  of  a  University,  New  Haven:  Yale  University  Press,  1996.  Mnohé  další  studie  v  Newmanových  úvahách  pokračují  a  zasazují  je  do  moderní  společnosti,  viz  např.  Derek  Bok,  Beyond  the  Ivory  Tower:  Social  Responsibilities  of  the  Modern  University,  Cambridge,  MA:  Harvard  University  Press,  1982;  či  Jaroslav  Pelikan,  The  Idea  of  the  University:  A  Reexamination,  New  Haven:  Yale  University  Press,  1992.  13  John  Henry  Cardinal  Newman,  The  Idea  of  a  University,  New  York:  Doubleday  Image  Books  1959,  127.  14  Newman,  The  Idea  of  a  University,  s.  144-­‐145.  

9    

avšak univerzita by se podle Newmana měla snažit především o kultivaci intelektu a charakteru studentů i pedagogů.

Newmanovo pojetí liberální vzdělání,15 které si kladlo za cíl poznat vnitřní jednotu stvoření, bylo brzy vystřídáno pojetím vědy jako povolání a následně pozitivistickou akumulací poznatků ve specializovaných oblastech vědy, případně skeptickým demytologizováním domněnek a předpokladů.16

Od druhé poloviny dvacátého století však dochází k renesanci liberálního vzdělání.17 Tato renesance je reakcí na dva protikladné společenské proudy, které tradiční pojetí univerzity zpochybňují. Prvním je zpochybnění veškeré autority (a tedy i autority vědění), které je patrné zejména od šedesátých let dále. Druhým proudem je pak komercionalizace vzdělání, ve kterém je univerzita chápna pouze jako prostředek k úspěchu na trhu práce.

Britský filosof Michael Oakeshott svoji představu o liberálním vzdělání popisuje v eseji „The Study of Politics in a Univerzity“ v knize Rationalism in Politics. Univerzitní vzdělání je podle něj uvedením do civilizace – univerzita totiž zkoumá a představuje všechny „emoce, myšlenky, názory, způsoby myšlení, jazyky, dovednosti, činnosti a druhy jednání, ze kterých vzniká kultura.“18 Univerzitní vzdělávání je podle něj „konverzací mezi různými oblastmi lidských aktivit, z nichž každá hovoří svým vlastním jazykem – a jejich vzájemný vztah není přijetí či popření, ale právě vztah rozhovoru, který vyjadřuje uznání a dohodu.“ Když Oakeshott hovoří o univerzitě, zdůrazňuje právě tento rozhovor mezi jednotlivými disciplínami, mezi různými oblastmi lidského vědění.

Univerzita je podle Oakshotta místem, kde poznáváme sebe sama v zrcadle naší civilizace; univerzita by nás měla naučit sókratovskému nevědění – odhalit, co všechno neznáme. Na univerzitě se totiž stále učí a vzdělávají i učitelé a přednášející. Pro Oakeshotta je charakteristickou rolí univerzity „stále objevovat to, co bylo ztraceno, obnovovat vše opomíjené, uspořádávat neuspořádané a opravovat zkažené,“19 prostě činit vše pochopitelnějším a poznatelným. Univerzita podle

                                                                                                                         15  Pojem  liberální  vzdělání  nemá  nic  společného  s  politickou  ideologií  liberalismu;  původně  jde  o  klasický  odkaz  na  vzdělání  vhodné  pro  svobodného  člověka  (latinsky  liber  je  svobodný).  Pojem  liberální  vzdělání  („liberal  education“  nebo  „liberal  arts“)  dnes  odkazuje  ke  kurikulu  výuky,  jehož  cílem  je  obecná  vzdělanost,  kulturnost  a  rozumnost,  spíše  než  úzká  vědecká  specializace.  16  Timothy  Fuller,  The  Idea  of  the  University  in  Newman,  Oakeshott,  and  Strauss,  in:  Academic  Questions,  Winter  2003–04,  p.  37.  17  Viz  např.  Stanley  Aronowitz,  The  Knowledge  Factory:  Dismantling  the  Corporate  University  and  Creating  True  Higher  Learning,  Boston:  Beacon  2000;  David  Bromwich,  Politics  By  Other  Means:  Higher  Education  and  Group  Thinking,  New  Haven:  Yale  University  Press,  1992;  Martha  Nussbaum,  Cultivating  Humanity:  A  Classical  Defense  of  Reform  in  Liberal  Education,  Cambridge,  MA:  Harvard  University  Press,  1997;  Nicholas  Farnham  and  Adam  Yarmolinsky,  eds.  Rethinking  Liberal  Education,  New  York:  Oxford  University  Press,  1996.  18  Michael  Oakeshott,  The  Study  of  Politics  in  a  University,  in:  Rationalism  in  Politics,  ed.  Timothy  Fuller,  London  and  New  York:  Liberty  Fund  1991,  s.  187.  19  Oakeshott,  The  Study  of  Politics  in  a  University,  s.  194.  

10    

Oakeshotta není řízena praktickými zájmy ale zájmy čistě intelektuálními a vědeckými, takže liberální vzdělání je osvobozující (viz původní latinský pojem „liber“, svobodný) od vnějších vlivů: univerzita a univerzitní vzdělání si klade jiné cíle a má jiné zájmy, než poslušnost posledním společenským trendům.

Univerzita tedy není stroj určený k dosažení nějakého určitého cíle či produkující nějaký předem daný výsledek – mnohem spíš jde o způsob, jak lidé jednají, jak žijí. Tento způsob „není darem přírody, je to znalost tradice, která musí být vždy znovu získávána, byť je smíchána s chybami a neznalostí, ba dokonce může být ztracena.“20 Nicméně pouze zkoumáním tohoto vědění a poznání se můžeme dobrat toho, co to je „univerzita“. Účel univerzity nenaplňuje strategický plán rozvoje, ale právě konverzace různých oblastí poznání uvnitř univerzity samé. Proto je pro univerzitu klíčové společenství badatelů, pedagogů a studentů, kteří tvoří dohromady komunitu, skrze kterou univerzita žije a funguje.

Organizační struktura Univerzity Karlovy Po teoretickém úvodu a vymezení ideje univerzity se můžeme blíže podívat na strukturu nejstaršího českého vysokého učení – Univerzity Karlovy.21 Univerzita má v současnosti 17 fakult (14 v Praze, 2 v Hradci Králové a 1 v Plzni), 3 vysokoškolské ústavy, 6 dalších pracovišť pro vzdělávací, vědeckou, výzkumnou a vývojovou nebo další tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb, 5 celouniverzitních účelových zařízení a rektorát jako výkonné pracoviště řízení UK. Univerzita má přes sedm tisíc zaměstnanců, z toho čtyři tisíce akademických a vědeckých pracovníků.22

Struktura a fungování univerzity je obecně vymezeno zákonem 111/1998 Sb. o vysokých školách.23 Podle paragrafu 4 tohoto zákona jsou na vysoké škole zaručeny tyto akademické svobody a tato akademická práva:

a) svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků, b) svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým

názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům, c) právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních

programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce, d) právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány, e) právo používat akademické insignie a konat akademické obřady.

                                                                                                                         20  Oakeshott,  The  Idea  of  University,  in:  Rationalism  in  Politics,  ed.  Timothy  Fuller,  London  and  New  York:  Liberty  Fund  1991,  s.  96  21  Český  a  římský  král  Karel  IV.  založil  Pražskou  univerzitu  7.  dubna  1348.  K  dějinám  univerzity  srov.  souborné,  čtyřdílné  vydání  Dějiny  Univerzity  Karlovy  I-­‐IV,  Praha:  Karolinum  2009.    22  Viz  obecná  charakteristika  na  http://www.cuni.cz/UK-­‐19.html  (navštíveno  30.8.2011).  23  Například  je  zajímavé,  že  právnickou  osobou  (tj.  institucí  schopnou  např.  uzavírat  smlouvy)  je  pouze  vysoká  škola,  tj.  univerzita,  a  nikoli  jednotlivé  fakulty  nebo  dokonce  katedry  či  ústavy.  Navzdory  této  skutečnosti  student  přichází  do  styku  s  orgány  univerzity  velmi  zřídka.  

11    

Při popisu struktury univerzity je třeba rozlišovat mezi součástmi univerzity, což jsou jednotlivé fakulty a další zařízení, a orgány univerzity, což jsou organizační jednotky starající se o chod celé instituce (viz schéma níže). Samosprávnými akademickými orgány veřejné vysoké školy jsou a) akademický senát, b) rektor, c) vědecká rada nebo umělecká rada nebo na neuniverzitní vysoké škole akademická rada, d) disciplinární komise. To jsou orgány, které volí a do kterých mohou být voleni členové akademické obce – vyučující i studenti. Dalšími orgány jsou správní rada veřejné vysoké školy a kvestor, což nejsou volené instituce.

V další sekci se budeme podrobněji věnovat Filosofické fakultě. Nyní se jen krátce zastavím u těch orgánů a úřadů univerzity, se kterými může student přijít nejčastěji do kontaktu.

Akademický senát Univerzity Karlovy  

Dle zákona senát veřejné vysoké školy je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Členy akademického senátu veřejné vysoké školy volí ze svých řad členové akademické obce veřejné vysoké školy. Volby jsou přímé, s

12    

tajným hlasováním. Na UK se na každé fakultě volí dva členové univerzitního senátu z řad studentů a dva členové senátu z řad akademických pracovníků. Další dva členové senátu z řad akademických pracovníků se volí na dalších součástech.

Pravomoci senátu jsou rozsáhlé a všechny vyjmenovává paragraf devět zákona 111/1998 Sb. o vysokých školách. Nicméně je dobré si uvědomit roli senátu v akademickém životě, akademický senát totiž rozhoduje o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení součástí vysoké školy, schvaluje vnitřní předpisy vysoké školy a jejich součástí, schvaluje rozpočet vysoké školy předložený rektorem a kontroluje využívání finančních prostředků vysoké školy, schvaluje návrh rektora na jmenování a odvolání členů vědecké rady a disciplinární komise veřejné vysoké školy a usnáší se o návrhu na jmenování rektora, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce. Senát také schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a jeho každoroční aktualizaci po projednání ve vědecké radě.

Jak je uvedeno výše, v senátu zasedají i zástupci studentů – takto mají studenti možnost podílet se na společném projektu univerzity i institucionální cestou.

Rektor a rektorát Rektor stojí v čele univerzity stejně, jako prezident stojí v čele státu … ať už toto přirovnání znamená cokoli. Rektora jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy prezident republiky. Pro studenty je rektor většinou velmi vzdálenou osobou, kterou vidí tak maximálně na slavnostní promoci či jiné formální příležitosti. Rektor je nejen reprezentantem univerzity, ale také vedoucím rektorátu, který se (spolu s prorektory) stará o vlastní organizační chod celé univerzity.

Ve výše uvedeném schématu jsou vyjmenované jednotlivé odbory rektorátu. Student přijde do kontaktu s málokterými z nich; u některých, jako například u bezpečnostního odboru, spíše dokonce doufá, že s nimi do styku nepřijde nikdy (bezpečnostní odbor má na starosti komplexní zajišťování úkolů souvisejících s krizovým managementem, brannou pohotovostí státu, případným válečným stavem24).

Studenty zřejmě nejnavštěvovanějším odborem je odbor pro zahraniční vztahy (http://www.cuni.cz/UK-643.html). Tento odbor totiž spravuje agendu meziuniverzitních smluv a jeho součástí je i univerzitní kancelář pro výměnné studijní pobyty ERASMUS. Pokud tedy chcete studovat v zahraničí na instituci, se kterou nemá smlouvu vaše vlastní fakulta, můžete stále zkusit zjistit, zda náhodou neexistuje meziuniverzitní spolupráce – v takovém případě pak můžete jednat i s tímto odborem rektorátu.

                                                                                                                         24  Viz  http://www.cuni.cz/UK-­‐650.html  (navštíveno  30.8.2011).  

13    

Vědecká rada Členy vědecké rady jmenuje a odvolává rektor; vědecká rada je jakousi radou starších, která by měla reprezentovat to nejlepší z vědeckých pracovníků univerzity. Vědecká rada nejen projednává dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy, ale také vykonává působnost v řízení ke jmenování profesorem a v habilitačním řízení, které končí udělením titulu docent. Vědecká rada se samozřejmě vyjadřuje k otázkám, které jí předloží rektor, ten tak může dodat váhu svému rozhodnutí, nebo jen požádat vědeckou radu o pomoc a záštitu při svém rozhodování.

Správní rada Správní rada je vnějším kontrolním orgánem univerzity. Souhlas správní rady je potřeba při nakládání s nemovitým majetkem univerzity či dalším zásadním majetkovým krokům univerzity. Správní rada se dále vyjadřuje k dlouhodobému záměru a rozpočtu univerzity.

V současné době je patrná tendence ministerstva školství získat větší kontrolní moc nad vysokými školami posílením role správních rad (členy správní rady jmenuje a odvolává ministr) na úkor akademické samosprávy.

Filozofická fakulta UK Filosofická fakulta je jednou ze součástí Univerzity Karlovy. Její vnitřní struktura do značné míry kopíruje strukturu univerzitní.

14    

Katedry a ústavy Na Filosofické fakultě je v současnou dobu přes čtyři desítky ústavů a kateder (jejich seznam je dostupný zde, spolu s dalšími vědecko-pedagogickými pracovišti, viz grafická struktura výše, se jim říká základní součásti), fakulta je tak vnitřně nejvíce členitou a rozmanitou institucí celé univerzity. To umožňuje setkávání badatelů a studentů z mnoha oblastí a oborů, na druhé straně je však vždy organizačně nesmírně složité takto strukturovaný „kolos“ uřídit: co vyhovuje jednomu oboru, může škodit druhému. Nicméně platí, že katedra či ústav je pro studenta tou nejbližší institucí, se kterou během svého studia přichází do styku.

Katedra poskytuje přednášky, semináře a hlavně také atestace potřebné k dokončení studia. Jelikož na Karlově univerzitě nefunguje systém kolejí, které známe například z Cambridge či Oxfordu,25 katedry mají být také centrem společného univerzitního života vyučujících a studentů.

Katedru či ústav řídí vedoucí jmenovaný děkanem (většinou platí, že jej děkanovi ke jmenování doporučují členové základní součásti tajnou volbou), kterému při správě pracoviště pomáhá sekretář či sekretářka a tajemník (tyto úřady mohou být zastávány jednou osobou). Tito administrativní pracovníci zajišťují běžný chod základní součásti. Pokud na katedře není zaveden institut studijního poradce, pak je to většinou právě sekretář či tajemník, kteří slouží jako hlavní kontaktní bod pro studenty při vyřizování úředních formalit s katedrou či ústavem. Další funkcí je na většině základních součástí koordinátor zahraničních pobytů; zahraniční oddělení děkanátu sice spravuje veškerou potřebnou fakultní agendu, ale koordinátor na katedře či na ústavu by měl mít nejlepší přehled o tom, kam se vyplatí vyjet studovat daný obor a v kterém roce či semestru studia je to pro studenty nejlepší volba.

                                                                                                                         25  Neplést  s  americkou  „college“,  což  je  univerzita  poskytující  především  bakalářské  studijní  programy;  zároveň  neplést  s  českou  studentskou  ubytovnou.  Koleje  v  Cambridge  či  Oxfordu  poskytují  studentům  nejen  ubytování,  ale  také  podstatnou  část  jejich  vzdělání  založenou  na  individuálních  konzultacích  a  tutoriálech.  Hlavně  se  však  jedná  o  místa  společného  vzdělávání  se  a  setkávání  jak  studentů  tak  vyučujících.  

KNIHOVNY  FF  UK  

Filozofická  fakulta  v  suterénu  hlavní  budovy  vybudovala  rozsáhlou  knihovnu  Centrum  studijních  a  informačních  služeb  (CeSIS),  která  má  jakožto  víceúčelové  pracoviště  sloužit  především  studentům  bakalářských  oborů,  tzn.  má  obsahovat  základní  literaturu  k  většině  oborů  na  FF  UK.  

Zároveň  má  většina  oborů  své  vlastní  samostatné  knihovny.  Každý  student  FF  UK  si  může  bezplatně  půjčovat  knihy  v  jakékoli  knihovně  FF  UK  (nemusí  se  tedy  jednat  o  obor,  který  studujete).  CeSIS  a  větší  oborové  knihovny  mají  zaveden  elektronický  výpůjční  systém  a  funguje  u  nich  jednotná  registrace,  do  ostatních  se  musíte  zaregistrovat  zvlášť.  Na  adrese  ckis.cuni.cz  naleznete  elektronický  katalog  knihoven  na  FF  UK.  Starší  knihy  (z  doby  před  rokem  1990)  a  také  periodika  ovšem  nemusí  být  v  elektronickém  katalogu  zaneseny,  v  tom  případě  je  nutné  zkontrolovat  i  lístkový  katalog  příslušné  oborové  knihovny.  V  případě  problémů  se  obraťte  na  knihovníky,  rádi  studentům  vysvětlí  vše  potřebné.  

 

MEDIATÉKA  JAZYKOVÉHO  CENTRA  

nám.  Jana  Palacha  2,  Praha  1,  místnost  421,  web  

Mediatéka  slouží  především  k  prezenčnímu  studiu  cizích  jazyků.  Kromě  nejrůznějších  jazykových  učebnic  jsou  k  dispozici  audio  a  video  programy,  počítačové  programy  pro  jazykové  samostudium,  jazykové  programy  ve  znakové  řeči  pro  neslyšící  studenty,  satelitní  jazykové  vysílání,  periodika,  knižní  fond  v  A,  N,  F,  Š,  L,  R  a  Č  (pro  cizince).  Roční  registrační  poplatek  je  100  Kč.  

Zdroj:  http://strada.ff.cuni.cz/book/export/html/769  

15    

Není jednoduché se vyznat v tom, s jakou otázkou jít (či emailovat) na sekretariát ústavu, a kdy se obrátit rovnou na některé oddělení děkanátu (např. na studijní oddělení či oddělení vědy). Obecně platí, že v nejasných případech by sekretariát katedry či ústavu měl být první instancí, která svým studentům pomůže v řešení problémů (u vybraných oddělení děkanátu níže popisuji jejich specifické funkce).

Akademický senát

Akademický senát FF UK je zastupitelským orgánem akademické obce na Filozofické fakultě. Skládá se ze dvou kurií: kurie akademických pracovníků (16 členů) a studentské kurie (15 členů). Složení senátu s téměř vyrovnaným počtem studentů a akademických pracovníků je v rámci univerzity ojedinělé, studenti většinou nemají více než jednu třetinu hlasů.

Obdobně jako univerzitní senát, tak také senát fakultní mj. rozhoduje o zřízení, sloučení, rozdělení či zrušení fakultních pracovišť, schvaluje vnitřní předpisy fakulty, schvaluje rozpočet a schvaluje návrh děkana na jmenování členů vědecké rady a disciplinární komise fakulty. Senát se také usnáší o návrhu na jmenování děkana, případně navrhuje jeho odvolání z funkce. Senát se také vyjadřuje k návrhu studijních programů uskutečňovaných na fakultě, tj. k akreditacím jednotlivých oborů. Děkan nemusí vyjádření senátu nijak zohlednit, v posledních letech však platí nepsané pravidlo, že děkanát nepostoupí dál návrh na akreditaci či reakreditaci oboru, ke které senát zaujal negativní či výrazně kritický postoj.

Děkan a oddělení děkanátu Děkan především předkládá senátu materiál k projednání, zaštiťuje fakultu navenek a řídí její vnitřní fungování. Pro studenty je důležité, že děkan jmenuje předsedy a členy komisí pro postupové a státní závěrečné zkoušky. Proděkanovi pomáhají proděkani, které děkan jmenuje opatřením děkana, proděkani jej mohou zastupovat po dobu jeho nepřítomnosti.

Víceméně veškerý úřednický aparát, se kterým se student na fakultě setká, je jedním z oddělení děkanátu. Některá oddělení slouží čistě správě fakulty a do styku s nimi přichází především zaměstnanci (akreditační referát, personální či ekonomické oddělení aj.). Nicméně u několika oddělení je dobré si připomenout, k čemu slouží a s jakými záležitostmi se na ně obracet:26

• GRANTOVÝ REFERÁT – zabezpečuje provoz grantů podporujících výzkum vědeckých pracovníků, nicméně existují i granty podporující studentský výzkum (interní granty FF UK, Grantová agentura UK apod.), podobné granty vám pomohou financovat nejen váš výzkum potřebný např. k napsání dobré bakalářské či magisterské práce, ale zároveň je můžete využít k podpoře

                                                                                                                         26  Seznam  oddělení  děkanátu  najdete  na  webu  zde:  http://ff.cuni.cz/FF-­‐44.html.  

16    

krátkodobých studijních pobytů v zahraničních knihovnách; s připravovaným projektem či plánem je vždy dobré se obrátit na grantový referát, který vám pomůže zvolit nejlepší způsob, jak pro projekt získat podporu;

• LABORATOŘ VÝPOČETNÍ TECHNIKY – zajistí přístup do univerzitní sítě a k emailu, dokážou pomoci s připojením laptopu a na jejich stránkách naleznete návod, jak se k univerzitní síti připojit z domova;

• STUDIJNÍ ODDĚLENÍ – zabezpečuje veškerou agendu spojenou se studiem, časem by prý měl většinu funkcí zastat studentský informační systém, zatím se však bez lidské pomoci a rady neobejdeme; mnohé otázky dokáže zodpovědět jak studijní oddělení, tak sekretariát katedry, v případech obecných záležitostí je lepší se obracet vždy na studijní oddělení, sekretariáty mají větší přehled týkající se partikulárních otázek konkrétních studijních oborů;

• ZAHRANIČNÍ ODDĚLENÍ – zastřešuje fakultní agendu spojenou se studiem v zahraničí; nejvíce studentů vyjíždí do zahraničí přes program ERASMUS, pro který na každé základní součásti existuje koordinátor, který by měl být první instancí pro vaše dotazy ohledně studia v zahraničí.

Komise Komise jsou společné poradní orgány senátu a děkana; výše na schématu jsou vyjmenované komise fungující během akademického roku 2011-2012 (počet a typ komisí se může měnit, o zřízení komise rozhoduje na návrh děkana senát).27 Důvodem proč komise explicitně zmiňovat je, že dobře fungující komise znatelně formuje rozhodnutí děkana. Odborné komise tak mnohdy mají možnost aktivně ovlivňovat směřování a rozvoj celé fakulty. Tak například stipendijní komise je poradním orgánem, který děkanovy doporučuje kandidáty na udělení některých stipendií a radí při vytváření pravidel pro získávání stipendií; tak může určovat, kterým směrem povede aktivita mnoha studentů na fakultě. Knihovní komise zase pomáhá při vytváření pravidel pro fungování knihoven na fakultě. Tato pomoc a s ní spojený vliv není tak marginální a suchopárný, jak by se mohlo zdát, když si uvědomíme, jak často studenti knihovny potřebují a mj. také skutečnost, že knihovny nevyhovující novým pravidlům se často musí slučovat či zásadně měnit své fungování. Stanovisko ediční komise a jejích redakčních rad je nezbytným podkladem pro zařazování titulů do edičního plánu Vydavatelství FF UK a do edičních řad realizovaných univerzitním nakladatelstvím Karolinum.

Pokud se studenti domnívají, že mohou doporučit nějaké zlepšení či změnu fungování v nějaké oblasti, o kterou se stará některá z výše uvedených komisí, pak není lepší způsob, než se obrátit na předsedu dané komise s neformálním návrhem či dotazem. Seznam komisí najdete na webu FF UK (http://ff.cuni.cz/FF-78.html), jméno a email předsedy každé z komisí najdete na jednotlivých stránkách komisí.                                                                                                                          27  Povinně  jsou  zřizovány  pouze  komise  disciplinární,  hospodářská,  legislativní,  studijní  a  stipendijní.  

17    

Think-tanky v ČR Posledním typem institucí, které provozují výzkum, resp. se na výzkumu alespoň podílejí publikační či přednáškovou činností, jsou tzv. think-tanky. Think-tank je organizace, která provádí výzkum ve společenských vědách, politice, mezinárodních vztazích, ekonomii či technických oblastech. Zejména ve společenské a politické oblasti se vyskytují think-tanky se silně ideologickým zaměřením; ve vyspělých zemích však think-tanky výrazně dbají na svojí vědeckou pověst a kvalitu svých výstupů spíše než na „ideové čistotě“. V některých zemích (např. v Německu) jsou společenské think-tanky explicitně spojené s jednou z politických stran a poskytují intelektuální zázemí pro praktickou politiku.

Mezi nejznámější světové think-tanky patří například Konrad-Adenauer-Stiftung (spojená s CDU), German Institute for International and Security Affairs, Council on Foreign Relations (britský think-tank), Brookings Institution, American Enterprise Institute nebo Heritage Foundation.

V České republice funguje několik think-tanků, které se většinou věnují politickým otázkám či veřejné správě. Mezi domácí think-tanky patří: Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Občanský institut, Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA), Liberální institut, CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie, Institut pro evropskou politiku - Europeum, Pražský institut pro globální politiku - Glopolis a CESTA - Centrum pro sociálně tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. Zejména u think-tanků, které si zakládají na své ideologické vyhraněnosti, však zůstává sporná nezávislost jejich výzkumu a následná kvalita jejich výstupů.

Důvodem, proč na think-tanky upozorňovat i přes rozdíly v kvalitě jejich výstupů, je zejména jejich překladatelská a publikační činnost (mnohé instituce překládají klasiky společenských a humanitních věd, některé think-tanky jako třeba CDK jsou úzce propojeny s akademickými nakladatelstvími), případně konferenční a přednášková činnost. Přehled přednášek najdete na stránkách institucí (viz odkazy výše).

18    

Zdroje Knihy a články k jednotlivým sekcím jsou uvedeny v poznámkách pod čarou, zde vypisuji hlavní zákony upravující vědu a výzkum v České republice a přehledně uvádím odkazy na hlavní výzkumné instituce.

Důležité zákony • 111/1998 Sb. o vysokých školách • 341/2005 Sb. o veřejných výzkumných institucích • 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací

Webové stránky důležitých institucí Ø Akademie věd České republiky - http://www.cas.cz/ Ø Univerzita Karlova - http://www.cuni.cz/ Ø Filozofická fakulta UK - http://www.ff.cuni.cz/ Ø Masarykova univerzita - http://www.muni.cz/ Ø České vysoké učení technické - http://www.cvut.cz/cs Ø Národní muzeum - http://www.nm.cz/ Ø Národní knihovna - http://www.nkp.cz/ Ø Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - http://www.msmt.cz/ Ø Grantová agentura České republiky - http://www.gacr.cz/ Ø Grantová agentura UK - http://www.cuni.cz/UK-33.html Ø Grantová agentura Akademie věd - http://www.gaav.cz/ Ø Technologická agentura - http://www.tacr.cz/